Žalm 103 (104)
Chvála Boha, stvořitele
Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. (2 Kor 5, 17)
I

{v}1{/v}Dobrořeč Pánu, chval jej, má duše!{x}

Pane, můj Bože, jsi nadevše velký,

oděný krásou a vznešeností,{x}

{v}2{/v}jako pláštěm světlem se halíš.

Nebesa pneš jak stanovou plachtu,{x}

{v}3{/v}síně své zbudovals nad vodami,

z_letících mračen si povoz činíš,{x}

na křídlech větru se k_zemi snášíš,

{v}4{/v}vichry si bereš za svoje posly,{x}

plameny za své služebníky.

{v}5{/v}V_základech mocných jsi upevnil zemi,{x}

takže až do věků nezakolísá.

{v}6{/v}Pramoře jako rouchem ji krylo,{x}

vody stály až nad horami.

{v}7{/v}Před tvou hrozbou stáhly se zpátky,{x}

prchaly před hlasem tvého hromu.

{v}8{/v}Vzestoupily do hor, do doliny klesly,{x}

na místa, která ty jsi jim určil.

{v}9{/v}Dal jsi jim hranici, přes kterou nesmí,{x}

aby zas nemohly zaplavit zemi.

{v}10{/v}Pramenům kázal jsi v_potocích stékat,{x}

v_údolích mezi horami plynout.

{v}11{/v}Všechnu zvěř polní napájejí,{x}

divocí osli hasí v_nich žízeň.

{v}12{/v}Při nich pak hnízdí nebeské ptactvo,{x}

větvovím stromů zní jeho zpěv.{△}

II

{v}13{/v}Z_oblačných sídel napájíš hory,{x}

vláhu z_tvých komor zem dosyta pije.

{v}14{/v}Dáváš růst píci, jíž stáda se živí,{x}

rostlinám, které jsou k_užitku lidem;

vydáváš pro ně ze země chléb,{x}

{v}15{/v}který dodává člověku síly,

víno, jež člověku potěší srdce,{x}

že se mu tvář jak olejem svítí.

{v}16{/v}Dosyta pije i_stromoví Páně,{x}

libánské cedry, jež sázel on sám.

{v}17{/v}V_nich pak si ptáci stavějí hnízda,{x}

v_cypřiších domov si udělal čáp.

{v}18{/v}Horské štíty kamzíkům patří,{x}

ve skalách jezevci našli si skryt.

{v}19{/v}Měsíc jsi učinil měřidlem času,{x}

slunce pak ví, kdy zapadat má.

{v}20{/v}Když sešleš soumrak a setmí se na noc,{x}

začne v_ní obcházet divoká zvěř.

{v}21{/v}Lvíčata s_řevem si žádají kořist,{x}

od Boha čekají pokrm svůj.

{v}22{/v}Když slunce vychází, stáhnou se opět,{x}

ulehnou do svých doupat a nor.

{v}23{/v}Tehdy pak člověk vykročí k_práci,{x}

aby v_ní setrval po celý den.{△}

III

{v}24{/v}Kterak jsou četná, Pane, tvá díla!{+}

Všechno jsi stvořil a učinil moudře,{x}

plna je tvého tvorstva zem.

{v}25{/v}Tam moře mocné a velké a širé,{+}

v_něm se to hemží bezpočtem tvorů,{x}

havěti drobné i_velikých stvůr.

{v}26{/v}Lodi jím plují, i_leviatan,{x}

stvořils jej, aby si ve vlnách hrál.

{v}27{/v}Na tebe čeká všechno a všichni,{x}

že jim dáš obživu v_pravý čas.

{v}28{/v}A ty ji dáváš a oni si berou,{x}

dobrem se sytí, když otevřeš dlaň.

{v}29{/v}Skryješ-li před nimi tvář, tu se zděsí,{+}

když jim odejmeš dech, oni hynou,{x}

opět se vracejí ve svůj prach.

{v}30{/v}Sešleš-li ducha, tvoří se noví:{x}

tak zemi obnovuješ tvář.

{v}31{/v}Ať trvá na věky sláva Páně,{x}

ať se Pán raduje ze svých děl!

{v}32{/v}Země se zachví, když pohlédne na ni,{x}

kouří se z_hor, když jen se jich tkne.

{v}33{/v}Pánu chci zpívat, co budu dýchat,{x}

Bohu chci hráti, co budu živ.

{v}34{/v}Kéž se mu zalíbí moje písně!{x}

Já se chci v_Pánu radovat!

{v}35{/v}Kéž jen by hříšní ze světa sešli,{+}

kéž by už bezbožných nebylo nikde!{x}

Dobrořeč Pánu, duše má!{△}

HTML © Juraj Vidéky, Karel Mráček