Žalm 138 (139), 1-18.23-24
Boží vševědoucnost
Kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem? (Řím 11, 34)
I

{v}1{/v}Pane, ty mě prohlédáš a znáš mě,{+}

{v}2{/v}o_mně víš, ať sedám nebo vstávám,{x}

postihneš mé úmysly už z_dálky.

{v}3{/v}Ať jdu nebo ležím, tys tak určil,{x}

všechny moje cesty jsou ti známy.

{v}4{/v}Ještě nemám slovo na jazyku{x}

a ty, Pane, už je slyšíš celé.

{v}5{/v}Zpředu, zezadu mě obepínáš,{x}

pevně na mně spočívá tvá ruka.

{v}6{/v}Hodna úžasu mi je tvá znalost,{x}

nedostupná, nepochopitelná.

{v}7{/v}Kam bych mohl před tvým duchem jít,{x}

kam bych mohl prchnout před tvou tváří?

{v}8{/v}Vystoupil bych do nebe – jsi tam;{x}

ustlal bych si v_podsvětí – i_tam jsi!

{v}9{/v}Kdybych si vzal křídla jitřenky,{x}

snesl se až k_nejzazšímu moři,

{v}10{/v}i_tam ruka tvá mě zachytí,{x}

pravice tvá by mě uchopila.

{v}11{/v}Řeknu-li: „Snad ukryje mě tma,{x}

zahalím se nocí místo světlem,“

{v}12{/v}ani tma ti temná nebude,{+}

noc ti zjasní jako světlo denní,{x}

temnota tvým očím bude světlem.{△}

II

{v}13{/v}Vždyť ty sám jsi stvořil moje nitro,{x}

ty sám jsi mě v_lůně matky utkal.

{v}14{/v}Děkuji ti za svůj vznik tak zvláštní!{+}

Podivuhodná jsou tvoje díla!{x}

Dobře to má duše rozpoznává.

{v}15{/v}Podstata má nebyla ti tajna,{+}

když jsem já byl v_skrytu teprv tvořen,{x}

pestře spřádán v_samé hloubi země.

{v}16{/v}Před očima měls můj celý úděl,{x}

vše už bylo napsáno v_tvé knize.

Moje dny už byly utvořeny,{x}

dříve než z_nich kterýkoli vzešel.

{v}17{/v}Tvé myšlenky však jsou nad můj dosah,{x}

Bože, jejich plnost nedozírná!

{v}18{/v}Chtít je sčítat: je jich víc než písku;{x}

sčetl bych je, u_tebe bych zůstal.

{full-text}

[{v}19{/v}Kéž bys, Bože, zhubil bezbožníka!{x}

Jděte ode mne, vy lační krve!

{v}20{/v}Ti, co o_tobě tak lstivě mluví,{x}

nadarmo se bouří proti tobě!

{v}21{/v}Jak je za zášť k_tobě nemít v_zášti,{x}

neprotivit si tvé protivníky?

{v}22{/v}Z_hloubi duše své je nenávidím,{x}

pro mne jsou i_mými nepřáteli!]

{/full-text}

{v}23{/v}Zkoumej, Bože, poznávej mé srdce,{x}

zkoušej mě a poznávej, jak smýšlím!

{v}24{/v}Pohleď, zdali nejdu cestou špatnou,{x}

veď mě cestou věky osvědčenou!{△}

HTML © Juraj Vidéky, Karel Mráček