LEDEN
2. ledna
SV. BASILA VELIKÉHO A ŘEHOŘE NAZIÁNSKÉHO, BISKUPŮ A UČITELŮ CÍRKVE
Památka
Z_oslavné řeči svatého Řehoře Naziánského, biskupa
(Oratio 43, in laudem Basilii Magni, 15.16-17.19-21: PG 36,514-523)
Vpravdě jedna duše ve dvou tělech
Oba jsme byli v_Athénách. Vyšli jsme kdysi ze stejné vlasti, jakoby z_jednoho pramene, ale touha po vzdělání nás rozdělila do různých zemí. A teď jsme se tedy znovu sešli, jako bychom se domluvili. Zařídil to tak ovšem sám Bůh.
Již tehdy jsem si zajisté našeho velkého Basila vážil, vždyť jsem mohl osobně sledovat jak přísné mravy jeho života, tak zralost a moudrost jeho řeči. Ale navíc jsem nabádal také jiné, kteří ho ještě tolik neznali, aby si počínali podobně. A mnozí ho opravdu začali mít hned ve vážnosti, jako by už o_něm věděli z_pověstí a z_doslechu.
A co z_toho vzešlo? Ze všech, kteří přicházeli za studiemi do Athén, byl Basil vlastně jediný, na koho neplatil obecný zákon a komu se už tehdy dostalo určitě větších poct, než se na nováčka běžně slušelo. A to byla předehra našeho vztahu, odtud vyšlehl ohníček našeho přátelství, tak jsme si jeden druhého zamilovali.
Když jsme si po určité době vyznali vzájemně svou náklonnost a oba prohlásili za své poslání filozofii, byli jsme už jeden druhému opravdu vším: spolu jsme bydleli i_jedli, oba jsme měli stejné smýšlení a stejný cíl a den ze dne nás k_sobě poutalo vřelejší a pevnější přátelství.
Vedla nás stejná touha po vědění, tedy po něčem, co bývá předmětem největší závisti. Nám však byla jakákoli závist cizí, naopak, cenili jsme si horlivosti a snahy druhého. A přece jsme se v_něčem předháněli: nikoli v_tom, kdo z_nás získá první místo, ale v_tom, kdo je tomu druhému přenechá, neboť čest a slávu toho druhého jsme oba považovali za svou vlastní.
Jako bychom měli ve dvou tělech jedinou duši. I_když vůbec žádné víry nezasluhují ti, kdo tvrdí, že všechno je obsaženo ve všem, nám by se přesto mělo věřit, že jsme byli jeden ve druhém a u_druhého.
Jediným cílem našeho konání a snažení byla ctnost a život v_naději na budoucnost a takové počínání, abychom se do budoucího života přenášeli už před odchodem z_tohoto světa. To jsme měli stále před očima a podle toho jsme usměrňovali svůj život a všechno své jednání: drželi jsme se Božích přikázání a jeden v_druhém jsme podněcovali odhodlání žít ctnostně. A kdyby to nevypadalo příliš domýšlivě, řekl bych, že jsme byli jeden druhému normou a měřítkem, podle něhož jsme rozlišovali správné od špatného.
Každý člověk má své vlastní příjmení, které buď dostal po rodičích, nebo si je sám vydobyl a získal vlastním úsilím a prací; pro nás bylo něčím velikým to, že jsme křesťané, a tak být nazýván křesťanem jsme považovali za vznešený titul.
RESPONSORIUM
Dan 2, 21-22; 1 Kor 12, 11
Pán dává mudrcům moudrost, poznání těm, kdo jsou ho schopni. {*} On zjevuje to, co je tajemné a skryté, u_něho přebývá světlo.
To všechno působí jeden a týž Duch. On vhodně přiděluje každému zvlášť, jak chce. {*} On zjevuje to, co je tajemné a skryté, u_něho přebývá světlo.
3. ledna
NEJSVĚTĚJŠÍHO JMÉNA JEŽÍŠ
Nezávazná památka
Z_kázání svatého Bernardina Sienského, kněze
(Sermo 49, art. 1: Opera Omnia, IV, 495ss.)
Ježíšovo jméno, důležitý základ víry
Je to právě přesvaté jméno Ježíš, po kterém dávní otcové tolik toužili, které bylo s_takovou úzkostí očekáváno a trýznivě postrádáno, které bylo vzýváno s_takovou toužebností a vyprošováno s_tolikerými slzami, leč v_čase milosti posléze darováno. Jméno moci a síly, Bože, prosím skryj, jménu pomsty nepopřávej sluchu, jméno spravedlnosti pozdrž. A dej nám jméno milosrdenství, jméno Ježíšovo nechť zní v_mých uších, neboť opravdu lahodný pak bude tvůj hlas a půvabná tvoje tvář.{fnr}1{/fnr}
Ježíšovo jméno je vskutku důležitým základem víry, vždyť vytváří Boží syny a dcery. Víra katolického náboženství totiž spočívá ve známosti Ježíše Krista a v_jeho světle, jež je světlem duše, branou života, základem věčné spásy. Když tuto víru někdo nemá nebo ji opustí, jako by kráčel temnotou noci beze světla, jako by se s_očima zavřenýma dával o_překot na cestu nebezpečenstvími, a byť se skvěl sebevětší pronikavostí rozumu, jestliže se snaží porozumět nebeským tajemstvím cestou vlastního úsudku, jde za vůdcem slepým; nebo jako by se snažil zbudovat dům, ale zapomněl na základy, nebo by zapomněl na dveře a chtěl pak chodit do domu střechou. Tím základem, tím světlem i_těmi dveřmi je zajisté Ježíš. Aby ukázal, že on je cestou pro ty, kdo putují a bloudí, dal všem světlo víry: díky němu lze po neznámém Bohu pátrat, v_hledaného Boha uvěřit a toho, v_nějž jsme uvěřili, nacházet. Tento základ víry podpírá církev zbudovanou v_Ježíšově jménu.
Jméno Ježíš je leskem kazatelů, protože dává Kristovu slovu jasně zářit, aby bylo zvěstováno a slyšeno. A odkud myslíš, že je v_celém světě tak velké, tak nenadálé a oslňující světlo víry, ne-li ze zvěstovaného Ježíše? Copak nás Bůh nepovolal do svého podivuhodného světla jasem a chutí tohoto jména? Těm, kdo byli osvíceni a v_tomto světle vidí záři, říká právem Apoštol: Byli jste kdysi tmou, teď však jste světlem v_Pánu: žijte jako děti světla.{fnr}2{/fnr}
Ó jak slavné jsi ty jméno! Jak půvabné, jak milostné, jak silné! Skrze tebe se tlumí zločiny, skrze tebe se vítězí nad protivníky, skrze tebe dostávají slabí svobodu, skrze tebe nabývají sílu a potěšení ti, kdo jsou v_protivenstvích trpěliví. Ty jsi ctí věřících, ty jsi učitelem kazatelů, ty jsi posilou pracujících a podporou umdlévajících. Tvůj žhavý žár a zápal kéž roznítí naši touhu, naše prosebné modlitby kéž jsou vyslyšeny a kéž se nasytí duše těch, kteří o_tobě rozjímají, a skrze tebe ať všichni dojdou nebeské radosti a slávy. A skrze toto tvé přesvaté jméno, nejdražší Ježíši, ať i_my jednou s_nimi s_tebou kralujeme.
{fn:1}Srov. {r}Pís 2,14{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ef 5,8n{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Srov. {r}Žl 5,12{/r}; {r:Žl}88 (89),16b-17a{/r}
Všichni, kdo se k tobě utíkají, Pane, ať se veselí, ať jásají bez přestání; chraň je, ať se radují v_tobě, {*} kdo milují tvé jméno.
Chodí, Pane, v_záři tvé tváře, a v_tvém jménu jásají ustavičně. {*} Kdo milují tvé jméno.
3. ledna
NEJSVĚTĚJŠÍHO JMÉNA JEŽÍŠ
Votivní oficium OP
HYMNUS
Vzpomínko sladká, Ježíši,
slast srdcím skýtáš nejvyšší,
med však a všecko převýší,
když dlíš v_nás, Lásko nejčistší.
Nic vroucnějšího nelze pět,
nic milejšího uslyšet,
nic vřelejšího pomyslet,
než Ježíš, onen božství květ.
Ježíši, jsi k_litujícím
laskavý, také k_prosícím,
jak dobrý jsi k_hledajícím
a_tebe nalézajícím!
Jazyk to není schopen říct,
ba ani písmo vyjádřit,
kdo zakusil, smí uvěřit,
co je to Krista v_lásce mít.
Ježíši, naše radosti,
ty jsi odměnou budoucí,
ať v_tobě naše sláva jest,
na věky tobě patří čest. Amen.
Psalmodie
Mohou se vzít vlastní antifony:
A. 1. Nazveš ho jménem Ježíš: on totiž zachrání svůj lid od jeho hříchů.
Nebo: Všechny národy, které jsi stvořil, přijdou a budou se ti klanět, Pane, budou oslavovat tvé jméno.
Žalmy a kantikum z_příslušného dne v_týdnu.
A. 2. Ježíš Kristus přišel na tento svět, aby zachránil hříšníky: a já jsem první z_nich.
Nebo: Požehnané a slavné je tvé svaté jméno, chvályhodné a vyvýšené na věky.
A. 3. Každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude zachráněn.
Nebo: Důvěřujte Pánu a vzývejte jeho jméno: pamatujte, že jeho jméno je nad všechna jiná jména.
Jedno ze dvou následujících:
Z_drobných teologických spisů svatého Tomáše Akvinského
(Opusc. 60, De humanitate Iesu Christi Domini nostri: Ed. Lugdunensis, 1562, str. 417)
Jméno Ježíš má velkou a mnohonásobnou sílu
„A_dali mu jméno Ježíš.“ Je známo, že jména se jednotlivým lidem vždy dávají podle nějaké vlastnosti toho, komu se dávají, nebo podle doby – jako když se jména svatých dávají těm, kteří se narodili na jejich svátek – nebo podle příbuzenství či nějaké jiné vlastnosti. Avšak jména, která jsou dána od Boha, vždy naznačují nějaký dar, který Bůh zdarma uštědřuje těm, jimž je jméno dáváno. Jako Abrahámovi bylo řečeno: Budeš se nazývat Abrahám, protože jsem tě ustanovil za otce mnoha národů,{fnr}1{/fnr} nebo Petrovi: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev.{fnr}2{/fnr} Protože tedy Kristus jako člověk obdržel takový dar milosti, aby skrze něho všichni byli spaseni, příhodně byl nazván jménem Ježíš, to znamená „spasitel“.
Musíme však říci, že toto jméno Ježíš má velkou a mnohonásobnou sílu. Je totiž útočištěm kajícníků, lékem pro nemocné, pomocí bojujícím, přímluvcem těch, kdo se modlí; protože přináší milost odpuštění hříchů, dar uzdravení, vítězství ve zkouškách, sílu a důvěru, že dosáhneme spásy.
O_tom prvním je řečeno: Píšu vám, milé děti, protože vám byly odpuštěny hříchy pro Ježíšovo jméno.{fnr}3{/fnr} A jinde: O_něm vydávají svědectví všichni proroci.{fnr}4{/fnr} Augustin říká: „Co jiného znamená Ježíš než spasitel? Tedy kvůli sobě samému buď mi Ježíšem! Nehleď, Pane, na moji špatnost, takže bys zapomněl na svou dobrotu.“ Ale všimněme si, že toto jméno je mu dáno při obřízce, čímž se naznačuje, že spaseni jsou ti, kdo byli duchovně obřezáni. O_tom říká Bernard: „Bratři, nutně musíme být obřezáni, a tak přijmout jméno spásy. Být obřezáni, ovšem ne doslova, ale v_duchu a v_pravdě.“
O_druhém je řečeno: Vylitý olej je tvé jméno.{fnr}5{/fnr} Olej znamená totiž úlevu od bolesti. Tak i_toto jméno Ježíš. Bernard říká: „Máš, duše moje, uložený utišující prostředek v_nádobě jména, kterým je Ježíš. Tento lék je účinný proti jakékoli chorobě.“ A Petr Ravenský: „To je jméno, které dalo slepým vidět, hluchým slyšet, chromým chodit, němým mluvit a mrtvým ožít.“
O_třetím se říká: Pevná věž je jméno Hospodina, našeho Boha.{fnr}6{/fnr} A jinde: Ve jménu mém budou vyhánět zlé duchy{fnr}7{/fnr} A na jiném místě: Dvaasedmdesát učedníků se vrátilo a s_radostí řekli: „Pane, dokonce i_zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“{fnr}8{/fnr} A k_tomu Petr Ravenský: „Síla tohoto jména Ježíš zahnala na útěk z_těl posedlých lidí veškerou ďábelskou moc.“
O_čtvrtém je řečeno: O_cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám.{fnr}9{/fnr} K_tomu Augustin: „V_mém jménu, to jest ve jménu Ježíše Krista. Kristus znamená král, Ježíš spasitel. O_cokoli žádáme v_tomto jménu, žádáme ve jménu Spasitele, a přece on je Spasitelem, nejenom když udělá, o_co žádáme, ale i_když to neudělá. Protože když vidí, že to, oč žádáme, je proti naší spáse, tím, že to neudělá, dokazuje, že je Spasitel. Lékař přece ví, co z_toho, co si nemocný žádá, je pro jeho zdraví a co proti němu. Proto aby ho uzdravil, nesplní vůli nemocného, která je opačná.“
Všimni si Bernardových slov o_Kristově obřízce a jeho pojmenování: „Je to velké a podivuhodné tajemství: chlapec je obřezán a je nazván Ježíš. Co znamená toto spojení? Že je to prostředník mezi Bohem a člověkem, který hned od svého narození v_sobě spojuje božské a lidské, nejvyšší s_nejnižším. Je narozen z_ženy, ale tak, že s_ovocem její plodnosti neopadal květ jejího panenství. Je zavinutý do plenek, ale ty jsou poctěny andělskými chválami. Je skrytý v_jeslích, ale prozradí ho paprsek hvězdy zářící z_nebe.“ Jestliže obřízka potvrzuje pravdivost přijaté lidské přirozenosti, pak jméno, které je nad každé jiné jméno, poukazuje na slávu velebnosti.
{fn:1}Gn 17, 5.{/fn} {fn:2}Mt 16, 18.{/fn} {fn:3}1 Jan 2, 12.{/fn} {fn:4}Sk 10, 43.{/fn} {fn:5}Pís 1, 3.{/fn} {fn:6}Př 18, 10.{/fn} {fn:7}Mk 16, 17.{/fn} {fn:8}Lk 10, 17.{/fn} {fn:9}Jan 16, 23.{/fn}
RESPONSORIUM
Srov. Žl 5, 12; Žl 88 (89), 16-17
Ať se zaradují všichni, kdo se k_tobě utíkají, Pane; budou jásat na věky a budeš v_nich přebývat: všichni se budou utíkat k_tobě, {*} neboť milují tvé jméno.
Budou chodit ve světle tvé tváře, Pane, budou jásat každý den v_tvém jménu. {*} Neboť milují tvé jméno.
Nebo:
Z_listu blahoslaveného Jindřicha Susa o_úctě k_božskému jménu Ježíš
(Epist. XII: Opera latine reddita a Laurentio Surio, Coloniæ 1615, str. 263 a násl.)
Polož si mě na srdce jako pečeť
Všemohoucí a věčný Bůh žádá od čisté duše, aby si ho položila jako pečeť na své srdce. A tak každý, kdo upřímně miluje Boha, má vždy jakoby ústy duše zadržet některé zbožné obrazy nebo myšlenky, jimiž by se jeho srdce rozněcovalo a pozdvihovalo k_Bohu.
Vždyť přece nejvyšší dokonalost v_tomto životě spočívá v_tom, abychom často mysleli na Boha, často v_srdci po něm toužili, stále o_něm hovořili, jeho výroky si do duše ukládali, pro něho pracovali a všechno opustili, jen na něho hleděli a jen jemu věnovali pozornost. Naše oči ať na něho s_láskou hledí, naše uši pečlivě naslouchají jeho pobídkám, srdce, mysl i_duše ať ho v_lásce objímají. Když ho urazíme, usmiřme ho modlitbami. Když nás zkouší, snášejme to ochotně; když se skrývá, hledejme ho a nepřestávejme, dokud ho nenajdeme. A když ho najdeme, s_úctou si ho podržme.
Ať jdeme nebo ať stojíme, ať pijeme nebo jíme, tento přeslavný klenot jména Ježíš má být vždy vtištěn do našeho nitra. Když nejsme schopni dělat nic jiného, máme ho alespoň očima vštěpovat do svých srdcí.
Jeho nejsladší jméno nosme vždy v_ústech a když bdíme, s_vážností na něj pamatujme, abychom i_ve spánku o_něm mohli snít a říkat spolu s_prorokem: „Věčný Bože, nejsladší Moudrosti, jak dobrý jsi pro duši, která tě hledá a jedině po tobě touží.“
To je jistě nejlepší cvičení ze všech. Vždyť jakousi korunou všech cvičení je nepřetržitá modlitba: k_ní totiž jako k_cíli všechna ostatní cvičení směřují. Co jiného, prosím tě, dělají ti, kdo jsou v_nebi, než že patří na Boha, milují ho a chválí?
S_čím větší láskou tedy našeho Pána a Boha, onu věčnou moudrost, vštěpujeme do svých srdcí, čím častěji na něho patříme a v_náruči svých srdcí ho objímáme, s_tím větším potěšením nás on obejme v_tomto i_v_budoucím životě.
RESPONSORIUM
Žl 55 (56), 11; Žl 105 (106), 47
Spolu s_tvými svatými budu doufat ve tvé jméno, Pane; {*} protože je dobré.
Budeme tě oslavovat chvalozpěvem a vyznávat tvé svaté jméno. {*} Protože je dobré.
7. ledna
SV. RAJMUNDA Z_PENAFORTU, KNĚZE
Z_listu svatého Rajmunda
(Monumenta Ord. Praed. Hist. 6,2, Romae 1901, pp. 84-85)
Bůh lásky a pokoje nechť dá vašemu srdci mír
Jestliže hlasatel pravdy, který nikdy nelže, opravdu řekl, že všichni, kdo chtějí zbožně žít v_Kristu, budou pronásledováni,{fnr}1{/fnr} pak není podle mého soudu vyňat z_tohoto obecného zákona nikdo, leda ten, kdo nechce nebo neumí žít v_tomto věku rozvážně, spravedlivě a zbožně.{fnr}2{/fnr}
Vy však byste rozhodně neměli patřit k_těm, jejichž dům si žije v_klidu a míru a bezpečí, k_těm, jimž nehrozí žádná Boží metla a jimž se v_tomto životě vede dobře, až se v_onen den propadnou do pekel.
Naopak, protože jste Bohu milí a on vás má rád, vaše bezúhonnost a zbožnost zasluhují a vyžadují, aby vás časté rány tříbily až k_dokonalé a naprosté čistotě. Když tedy ostří meče, který nad námi visí, na vás čas od času dopadne dvojnásob nebo trojnásob často, právě z_toho mějte velkou radost, neboť to můžete považovat za bezpečné znamení Boží lásky.
Ostrý dvojsečný meč znamená vnější zápasy a vnitřní úzkosti. Vnitřně se jeho rány zdvojnásobují a ztrojnásobují, jestliže nám protřelý zlý duch pomocí lsti nebo mámení zasévá do hloubi srdce nepokoj. V_zápase s_ním jste ostatně už dostatečně zkušení, vždyť jinak byste ani nemohli zakoušet celou tu líbeznost vnitřního pokoje a míru.
A zvenčí bije meč dvakrát a třikrát, jestliže bez příčiny propukne církevní pronásledování pro nějaké duchovní věci. Nejtěžší rány jsou přitom ty, které pocházejí od přátel.
To je ten žádoucí a blažený kříž Kristův, který s_radostí přijal Ondřej a o_němž Pavel, vyvolený Boží nástroj,{fnr}3{/fnr} tvrdí, že v_něm je naše chlouba.{fnr}4{/fnr}
Mějte tedy oči upřené na Ježíše, původce a strážce naší víry.{fnr}5{/fnr} Ten trpěl naprosto bez viny, dokonce od vlastních lidí, a byl zařazen mezi zločince.{fnr}6{/fnr} A až budete pít kalich Pána Ježíše – ó_jak je nádherný!{fnr}7{/fnr} – vzdávejte Pánu díky, neboť on je dárcem všeho dobra.
A sám Bůh lásky a pokoje nechť dá vašemu srdci mír a bezpečně vede vaše kroky. Skrytostí své tváře ať vás skryje před lidskými zmatky, dokud vás jednou neuvede a neusadí tam, kde v_jeho plnosti budete navěky přebývat v_líbeznosti klidu a míru, ve stáncích utěšených a v_bezpečné blaženosti.
{fn:1}{r}2 Tim 3,12{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Tit 2,12{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Sk 9,15{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Gal 6,14{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Žid 12,2{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Iz 53,12{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Žl 22 (23),5{/r} (Vulg.).{/fn}
RESPONSORIUM
Světlem svého učení osvěcoval ty, kdo žili v_temnotách, {*} a žárem lásky vykupoval chudáky a vězně.
Hříšníky přiváděl na správnou cestu, ubožáky vysvobozoval z_rukou mocných {*} a žárem lásky vykupoval chudáky a vězně.
Téhož 7. ledna
PRO OP: SV. RAJMUNDA Z_PENAFORTU, KNĚZE
Památka
HYMNUS
Zněj svatým skutkům Rajmundovým sláva,
ať o_nich píseň zazní celým světem,
náš sbor ať chvatně pěkný nápěv skládá
s_nadšeným vzletem.
Rajmund oplývá zásluhami ctností,
běh žití dlouhý čistotou se zračí,
září obklopen nebeskými hosty,
nad hvězdy kráčí.
Učitel panic – věnce dva mu krouží
kol hlavy skvostně, láska však neváhá,
kdo nějak strádá, koho něco souží,
všem rád pomáhá.
Přidruž se Pánu čest a chvála k_slávě,
Bůh jednoduchý v_Trojici tajemné
na Rajmundovy prosby ať laskavě
z_nás hříchy sejme. Amen.
Jedno ze dvou následujících:
Z_listu svatého Rajmunda
(MOPH, 6, 2, Romæ 1901, str. 84-85)
Bůh lásky a pokoje ať naplní pokojem vaše srdce
Jestliže hlasatel Pravdy, který nelže, správně řekl, že všichni, kdo chtějí zbožně žít v_Kristu, budou pronásledováni, není podle mého soudu nikdo vyňat z_tohoto všeobecného zákona, leda ten, kdo nedbá, aby žil v_tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně,{fnr}1{/fnr} anebo ten, kdo to nezná.
Vy však ať nepatříte mezi ty, jejichž domy klidně stojí v_míru a bezpečí a nevisí nad nimi Boží metla a jimž se dobře vede, ale v_okamžiku se zřítí do pekla.
Vaše bezúhonnost a zbožnost však zasluhuje a vyžaduje, aby byla očištěna častými ranami až k_naprosto dokonalé čistotě, protože vás Bůh má rád a jste mu milí. Jestliže se prozatím meč nad vámi zdvojnásobí nebo ztrojnásobí, musíte to pokládat za důvod k_veliké radosti a za znamení lásky.
Ostrý dvojsečný meč jsou vnější boje a vnitřní úzkosti. Tento meč je uvnitř zdvojnásoben nebo ztrojnásoben, když úskočný duch působí lstí a lichotkami neklid v_hlubinách srdcí. Takovému způsobu boje jste se již dostatečně naučili, jinak byste nemohli dospět k_onomu krásnému vnitřnímu pokoji a klidu.
Avšak navenek je meč zdvojnásoben i_ztrojnásoben, když v_církvi bezdůvodně dochází k_osočování kvůli duchovním věcem. Při tom nejtěžší rány pocházejí od přátel.
Toto je onen žádoucí a blažený Kristův kříž, jejž s_radostí přijal opravdový hrdina Ondřej. O_něm i_vyvolený nástroj Pavel tvrdí, že je naší jedinou chloubou.
Mějte tedy své oči upřeny na Ježíše, od něhož pochází naše víra, na našeho Spasitele. On trpěl naprosto nevinně, a to od vlastních lidí, a byl připočten mezi zločince. Když budete pít přeslavný kalich Pána Ježíše, děkujte za to Pánu, dárci všeho dobra.
Jsem i_budu připraven, ve spolupráci s_Boží milostí, být s_vámi v_každém soužení a také spolu s_vámi pít, cokoli vám od Pána bude předloženo. Když však budu přítomen, budu moci lépe poznávat vše, co se vás týká, a účinněji a bezpečněji pomáhat.
Ať je tedy vaše srdce v_Bohu a nepřizpůsobujte je všemu, co se říká.
Sám Bůh lásky a pokoje ať naplní vaše srdce pokojem a uspíší vaši cestu! Nechť vás zatím skryje v_úkrytu své tváře před lidským zmatkem, dokud vás neuvede do oné plnosti a nepřesadí tam, kde budete věčně přebývat v_nádheře pokoje, ve stáncích důvěry a v_odpočinku hojnosti.
{fn:1}Tit 2, 12.{/fn}
RESPONSORIUM
Naučil se cestě Pána a byl ctihodným učitelem všemu lidu: {*} a všichni žasli nad jeho moudrostí a odpověďmi.
Knížata visela na jeho ústech a dělala vše podle jeho rady. {*} A všichni žasli nad jeho moudrostí a odpověďmi.
Nebo:
Ze sbírky „Mare historiarum“ od bratra Jana Colonny, Rajmundova současníka
(Raymundiana: MOPH, 6, 1, Romæ 1898, str. 5-7)
Muž velké dokonalosti a horlivý šiřitel náboženství
Za papeže Řehoře IX. zazářil bratr Rajmund z_Peňafortu, rodem Katalánec, třetí magistr Řádu kazatelů. Ještě před vstupem do řádu byl vynikajícím doktorem církevního práva, které vyučoval v_Boloni po mnoho let. Když přijal hábit svaté řehole, byl pro svou moudrost, znalost a svatost povolán za společníka kardinála Jana d’Abbeville, papežského legáta. Poté se vrátil do římské kurie a stal se blízkým přítelem a sekretářem papeže Řehoře IX.; byl jeho kaplanem, penitenciářem a tím, kdo „vyřizoval žádosti chudých“. Na papežův příkaz také sestavil sbírku papežských dekretů, tzv. Dekretália, které předtím byly rozděleny do čtyř dílů a které se dodnes používají.
Byl to muž svatý a zbožný, proto se svatě a moudře choval také v_kurii a ve všem projevoval pokoru a důstojnost svého řádu. Sotva se našel někdo, kdo by přicházel do kurie nebo z_ní odcházel a neřekl o_něm něco dobrého a nepovažoval ho za muže velmi svatého.
Nejvyšší velekněz si byl vědom jeho svatosti a chtěl ho pozvednout k_hodnosti arcibiskupa; on však tak vytrvale a s_postojem jakési svaté zbožnosti odporoval, až papež musel od svého záměru upustit, protože viděl, že on s_tím nesouhlasí.
Rajmund pak obdržel, i_když s_obtížemi, od papeže povolení, aby z_kurie odešel. Když potom v_konventu v_Boloni žil andělským životem, byl zvolen za magistra řádu. Jen stěží ho přiměli k_tomu, aby volbu přijal. Byl mužem velmi dokonalým a horlivým šiřitelem náboženství. Chtěl také, aby přísnost observance byla zachovávána i_v_těch nejmenších podrobnostech.
Sestavil rovněž příručku pro zpovědníky s_názvem Summa casuum, která je tak velice potřebná pro celou církev, protože se týká spásy duší. Díky jeho pečlivosti byly do náležité podoby uspořádány také konstituce našeho řádu, s_patřičnými odstavci a nadpisy, tak, jak vypadají i_dnes, a byly odstraněny mnohé nejasnosti.
Po dvou letech vedení řádu Rajmund seznal, že mu již síly na tak namáhavou práci nestačí; na jeho velké naléhání schválili definitoři na kapitule v_Boloni jeho odchod. Vrátil se do své provincie a v_životě i_po smrti zářil svými zázraky. Zemřel v_konventu v_Barceloně.
RESPONSORIUM
Srov. Tit 2, 7-8
Byl zvolen do čela řádu, skvělý vzor správného chování, slovem i_životem zářil svým bratřím, {*} dával příklad dobrých skutků.
Nevyvyšoval se nad bratry, ale byl jako jeden z_nich. {*} Dával příklad dobrých skutků.
13. ledna
SV. HILARIA, BISKUPA A UČITELE CÍRKVE
Z_traktátu „O_Trojici“ od svatého Hilaria
(Lib. 1,37-38: PL 10,48-49)
Budu ti sloužit tím, že tě hlásám
Jsem si vědom, Otče, všemohoucí Bože, že se mám vůči tobě snažit ve svém životě především o_to, aby se všechno mé mluvení i_myšlení zabývalo tebou. A užívání řeči, kterou jsi mi dal, nemůže mi přinést lepší odměnu, než že ti mohu sloužit tím, že tě hlásám, a že nevědomému světu či popírajícímu bludaři ukazuji, že jsi Otec, Otec jednorozeného Syna.
Jenom k_tomu se upíná má vůle. Zároveň však je nutno prosit o_dar tvé pomoci a tvého milosrdenství, abys plachty, rozpjaté naší vírou a vyznáním, naplnil vanutím svého Ducha a dále nás popoháněl ve směru kázání, které jsme započali. Vždyť nám není nevěrný ten, od něhož pochází příslib: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám.{fnr}1{/fnr}
Budeme tedy, protože jsme chudí, prosit o_to, co postrádáme, s_vytrvalým úsilím budeme zkoumat výroky tvých proroků a apoštolů a bušit na všechny brány poznání, které je pro nás dosud uzamčené. Ale na tobě je, abys udělil, oč prosíme, aby se nám dostalo toho, co hledáme, a aby se otevřelo to, nač bušíme.
Jsme totiž ochromeni jakousi leností a otupělostí své přirozenosti a slabost našeho ducha nás drží v_nevědomosti a brání nám porozumět tvým věcem. Ale studium tvé nauky nás přivádí k_chápání a poznání božských skutečností a poslušnost víry nás povznáší nad přirozené smýšlení.
Očekáváme tedy, že povzbudíš počátky tohoto nesmělého podnikání a utvrdíš jeho pokrok a že nás povoláš k_účasti na duchu proroků a apoštolů, abychom nechápali jejich výroky v_jiném smyslu, než jak to bylo od nich řečeno, a abychom jejich učení věrně vyjádřili patřičnými výrazy.
Chceme totiž mluvit o_tom, co oni hlásali jako tajemství: mluvit o_tobě, věčném Bohu, Otci jednorozeného Syna, který je věčný Bůh; mluvit o_tobě, jediném nezrozeném, a o_jediném Pánu Ježíši Kristu, od věčnosti zrozeném z_tebe. Jeho nelze považovat za jiného boha, i_když se od tebe skutečně odlišuje, ani o_něm nelze hlásat, že není zplozen z_tebe, jediného Boha, a ani o_něm nelze vyznávat, že je něco jiného než pravý Bůh, zrozený z_tebe, Otče, pravý Bože.
Dej nám tedy patřičná slova, světlo poznání, ušlechtilost výrazů, věrnost k_pravdě. Pomoz nám to, čemu věříme, také hlásat. To znamená: když skrze proroky a apoštoly poznáváme tebe, Otče, jediného Boha, i_jediného Pána, Ježíše Krista, kéž je nám nyní dáno, abychom proti bludařům, kteří to popírají, oslavovali tebe, Bože, a hlásali beze všeho omylu i_božství tvého Syna.
{fn:1}{r}Mt 7,7{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
1 Jan 4, 15.6.2-3
Každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel v_těle, je z_Boha; ale žádný duch, který Ježíše nevyznává, není z_Boha. {*} Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha bludu.
Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v_tom zůstává Bůh a on v_Bohu. {*} Podle toho rozeznáváme ducha pravdy a ducha bludu.
15. ledna
PRO OP: SV. FRANTIŠKA FERNÁNDEZE DE CAPILLAS, KNĚZE, PETRA SANSE, BISKUPA A DRUHŮ, MUČEDNÍKŮ V_ČÍNĚ
Památka
Jedno ze dvou následujících:
Z_listu svatého Františka Fernandeze de Capillas z_vězení svému představenému
(Desde la cárcel a su superior. Manuscrito en el archivo de la provincia del Rosario)
Ježíš budiž vaším průvodcem, bratře. Vím dobře, že nebudete bez trápení, spíše dosud se svatou žárlivostí v_této trýzni.{fnr}1{/fnr} Proto si buďte jist, že ten, kdo mě sem vydal, je náš Pán a Bůh, a že z_důvodu přebývání zde nestačí k_mému vyproštění odtud lidské zásahy, dokud nepřijde hodina, pro niž Pán Ježíš Kristus určil mě odtud vyprostit.
Mandarín rozkázal, aby mě uvrhli do vězeňské cely s_nohama v_kládě a od té chvíle píšu na ten kousek papíru, který jsem našel náhodou na tomto místě, kde vše chybí. Jsou tu jen slzy ubohých uvězněných, zmírajících hladem a zimou, a není tu nikdo, kdo by na jejich slzy dal. Nanejvýš jim dávají polévku uvařenou z_rýže a já se s_nimi dělím o_to, co dostávám, a sloužím jim tím, co mi pošlou, a jsem z_toho velmi šťastný.
Ve městě už vědí, co je naším svatým zákonem. Mnohokrát to bylo kázáno veřejně i_v_soukromí. Jiného dne se dostatečně prokázala pravda našeho zákona, když jsem viděl všechny trpět pro ni se stejným smýšlením a když jsem odpovídal prostřednictvím tlumočníka na vše, z_čeho nás obviňují. A dobře smýšlející zůstali uspokojení z_toho, že náš zákon neobsahuje takové špatnosti, takže zlovolným již nedostačují ani důvody ani autorita učenců.
Učiňte, aby se za mě všichni modlili, aby mi Bůh, náš Pán, dal statečnost, jestliže snad zeslábnu v_důsledku většího trýznění, abych ho oslavil smrtí a abych ve všem byl odevzdán do vůle našeho Pána. Už znám, co to je slabost, a jindy už jsem zažil, jak jsou pravdivá slova Páně,{fnr}2{/fnr} že mi ve slabostech udělí jinou než přirozenou sílu a že si nebude všímat těla, ale že na ně bude pohlížet, jako by mi nepatřilo, a že mi takto nedá nic, co by mě usoužilo, jak to chce tyran, až dokud mi nevezme život. Všichni dobře zpozorovali, že nelpím na životě, a mandarín mi sdělil, že mě chtějí popravit, aby mě zkoušel. Odpověděl jsem mu, ať udělá, co chce, že je mi jedno, zda zemřu nyní, nebo někdy jindy.
Starost o_bratry ať vás nesvede, abyste dali tomu mandarínovi peníze na moje výkupné. Pán nám neposlal peníze na to, abychom je dali tyranu, ani jsem nečetl, že by během minulých pronásledování vysvobozovali služebníky Páně ze smrti penězi – tím spíše již předem – a že by to, co je pro chudé, dali tyranovi. Vždyť posvátní služebníci se obvykle uchylovali k_svému Bohu, aby je vysvobodil, a pokud to bylo třeba, Pán je vysvobodil, tak jak vysvobodil Petra a další. Jasně jsem pochopil, že Pán mě sem vsadil, a že mě odtud vyprostí, pokud jsem hoden být křesťanům k_nějakému prospěchu, a pokud ne, vezme mě s_sebou, aby přestala má vidění.{fnr}3{/fnr}
{fn:1}Doslova: v_tomto červu (pozn. překl.).{/fn} {fn:2}Srov. Mt 10, 28.{/fn} {fn:3}Srov. 2 Kor 12, 1.7.{/fn}
RESPONSORIUM
Srov. Mt 10, 18-20; Řím 8, 38-39
Duch svatý vložil do jeho úst slova moudrosti na obranu víry před soudci. {*} Zasloužil si korunu vítězství.
Ani vězení, ani muka, ani sama smrt ho nemohly odloučit od Boží lásky. {*} Zasloužil si korunu vítězství.
Nebo:
Z_homilie svatého papeže Jana Pavla II. při kanonizaci čínských mučedníků
(Osservatore Romano, 2.–3. října 2000)
Darováním svého života zvěstovali spásonosné slovo
Tvé slovo je pravda, posvěť nás v_lásce.{fnr}1{/fnr} Tato prosba, ozvěna modlitby, jíž se Kristus obrací k_Otci po Poslední večeři, jako by vystupovala ze zástupu svatých a blahoslavených, které pokolení za pokolením vzbuzuje Duch Boží ve své církvi.
Dnes, dva tisíce let od počátku naší spásy, si přivlastňujeme tato slova, když máme před očima příklad svatosti Augustina Žao Ronga a 119 druhů, čínských mučedníků. Bůh Otec je posvětil svou láskou a vyslyšel tím přání svého Syna, který rozepjal ruce na kříži, svou smrtí na kříži zničil smrt a zvěstoval slávu zmrtvýchvstání, aby si získal svatý lid.{fnr}2{/fnr}
Zákon Páně působí radost.{fnr}3{/fnr} Tato slova responsoriálního žalmu odpovídají zkušenosti Augustina Žao Ronga a 119 druhů, mučedníků. Vydaná svědectví, která je s_námi spojila, nám v_jejich duchu dávají zahlédnout stopy hluboké vyrovnanosti a radosti.
Církev děkuje svému Pánu, že jí žehná a zavlažuje světlem a leskem svatosti těchto synů a dcer Číny. Prozřetelnost nám dopřává pokračovat v_díkůvzdání Bohu za to, že dává církvi stále nové příklady evangelijního života a hrdinského svědectví. Mladá dívka Anna Wang ve věku 14 let odolává výhrůžkám kata, který ji vyzývá k_odpadu od víry, a během přípravy na popravu stětím prohlašuje se zářící tváří: „Brána nebe je otevřena všem“ a pak třikrát zašeptá „Ježíši!“ A osmnáctiletý Či Žuzi neohroženě provolává těm, kdo mu právě uťali pravou ruku a chtějí mu stáhnout zaživa kůži: „Každý kousek mého těla a každá kapka mé krve vám budou znovu ukazovat, že jsem křesťan.“
Podobné přesvědčení a radost dosvědčilo dalších 85 Číňanů, mužů i_žen různého věku a postavení – kněží, řeholnice i_laici – když stvrdili svou nepomíjivou věrnost Kristu a církvi darem svého života. To se stalo během různých staletí v_komplikovaných a obtížných obdobích čínských dějin. Církev chce touto kanonizací poukázat na hrdinskou věrnost těchto čínských synů a dcer, kteří se nenechali zastrašit hrozbou krutého pronásledování. Církev chce uznat, že tito mučedníci jsou nám všem příkladem odvahy a důslednosti i_chloubou vznešeného čínského lidu, a je si vědoma, že v_mučednících má nejen příklady k_následování, ale také přímluvce u_Otce. Potřebujeme totiž jejich pomoc, protože jsme voláni v_každodenním životě ke stejné oddanosti a věrnosti, které ve své době ukázali mučedníci.
V_tomto zástupu mučedníků září také 33 misionářů a misionářek, kteří opustili svou vlast a snažili se sžít s_čínskou realitou, jejíž charakteristické rysy s_láskou přijímali v_touze hlásat Krista a sloužit tamějšímu lidu. Tam se též nacházejí jejich hroby, což naznačuje jejich definitivní příslušnost k_Číně, kterou navzdory svým lidským omezením upřímně milovali a pro niž strávili všechny své síly. „My jsme nikdy neudělali nikomu nic zlého, naopak jsme mnohým učinili mnoho dobrého,“ odpověděl biskup Francesco [Frančesko] Fogolla gubernátorovi, který se ho chystal udeřit svým mečem.
Dnes na ně pohlížíme v_jejich slávě a vzdáváme díky Bohu, který používá ubohé nástroje pro své velkolepé dílo spásy. Oni zvěstovali také darem svého života spásonosné Slovo a dali mnohé popudy pro rozvíjení lidské důstojnosti.
{fn:1}Zpěv před evangeliem, srov. Jan 17, 17.{/fn} {fn:2}Srov. II. eucharistická modlitba, preface.{/fn} {fn:3}Srov. Žl 18 (19), 9.{/fn}
RESPONSORIUM
2 Kor 4, 11.16.17; Řím 8, 18
Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, ale neklesáme na mysli, neboť nynější lehké břemeno utrpení {*} zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy.
Utrpení tohoto času se nedají srovnat s_budoucí slávou, která se zjeví na nás. {*} Zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy.
17. ledna
SV. ANTONÍNA, OPATA
Památka
Ze „Života svatého Antonína“ od svatého Atanáše, biskupa
(Cap. 2-4: PG 26,842-846)
O_povolání svatého Antonína
Po smrti obou rodičů zůstal Antonín sám se svou jedinou sestrou, která byla ještě velmi malá. Ačkoli mu bylo sotva osmnáct nebo dvacet let, musel se starat o_celé hospodářství i_o_sestru.
Když uběhlo od smrti rodičů necelých šest měsíců, šel Antonín jako obvykle do chrámu Páně a cestou v_duchu přemýšlel, proč apoštolové všechno opustili a šli za Spasitelem{fnr}1{/fnr} a proč věřící, o_nichž se mluví ve Skutcích apoštolů,{fnr}2{/fnr} prodali majetek a všechno, co za něj utržili, skládali apoštolům k_nohám na almužny pro chudé; a uvažoval, co velikého je za to čeká v_nebi. Když došel uprostřed těchto úvah až do kostela, právě se tam četlo evangelium. A v_něm Antonín slyšel, jak Pán říká onomu boháči: Chceš-li být dokonalý, jdi a prodej všechno, co máš, a rozdej to chudým. Pak přijď a následuj mě, a budeš mít poklad v_nebi.{fnr}3{/fnr}
Antonína hned napadlo, že to byl sám Bůh, kdo mu připomněl příběh o_svatých, a že to, co se četlo, patřilo vlastně jemu. A sotvaže vyšel z_chrámu Páně, všechny pozemky po rodičích – patřilo mu na tři sta honů úrodných a velmi krásných polí – dal vesničanům, aby majetek nebyl jemu ani sestře na obtíž. Pak prodal také všechny movitosti a značný obnos, který z_toho vytěžil, rozdal chudým. Jen něco málo nechal na sestřino zaopatření.
A když přišel znovu do chrámu, slyšel v_evangeliu následující slova Páně: Nedělejte si starostí o_zítřek.{fnr}4{/fnr} Ani v_kostele už pak neměl stání, a tak hned odešel a rozdal nejnuznějším i_ten zbytek. Sestru potom svěřil do výchovy známému společenství panen, které mu věřící doporučili, a sám se místo péče o_hospodářství nadále zcela věnoval asketickému životu: dopřál si jenom to nejskrovnější a trpělivě snášel obtíže přísného života.
Věnoval se rovněž tělesné práci, neboť si vzal k_srdci slova: Kdo nechce pracovat, ať nejí.{fnr}5{/fnr} Za část výdělku kupoval chléb, část rozdával chudým.
Často se modlil, protože věděl, že je třeba, abychom se bez ustání v_ústraní modlili.{fnr}6{/fnr} A při čtení byl tak pozorný, že mu nic neuniklo a všechno si zapamatoval; tak mu posléze paměť nahradila všechny knihy.
A když všichni vesničané i_jiní poctiví lidé, s_nimiž přicházel Antonín do styku, zjistili, jaký je to člověk, nazývali ho Božím přítelem a měli ho rádi jako vlastního syna nebo bratra.
{fn:1}Srov. {r}Mt 4,20{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Sk 4,35{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 19,21{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 6,34{/r}.{/fn} {fn:5}{r}2 Sol 3,10{/r}.{/fn} {fn:6}{r}1 Sol 5,17{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Mt 19, 21
Chceš-li být dokonalý, jdi, prodej svůj majetek a rozdej chudým, a budeš mít poklad v_nebi. {*} Pak přijď a následuj mě!
Kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem. {*} Pak přijď a následuj mě!
18. ledna
PANNY MARIE, MATKY JEDNOTY KŘESŤANŮ
Památka
HYMNUS
Svou Matku nebeskou, hvězdami zářící,
jednotni v_modlitbách, vzývejme věřící,
ať nad rozešlými bratry se smiluje,
v_Petrovu loďku vezme je.
Řeky, Etiopské, Syřany a Armény,
Kopty a Chaldejce, ty vlídná se všemi
svými cctiteli veď svou rukou mateřskou
pod jednu střechu otcovskou.
V_důvěře v_zásluhy Metoda, Cyrila
náš ret za Slovany prosby ti vysílá,
abys jejich srdce přivedla k_božskému
Synovu Srdci sladkému.
Neustaň chránit své nevědomé syny,
ať se skvějí mravy vždy bezúhonnými.
Kéž je božským darem víry zas občerstvíš,
a k_Pánu přivedeš je blíž.
Bože trojjediný, vlídně slyš, prosíme,
své Matky přímluvy vroucí a upřímné,
by Východ věrný ti bděl i_se Západem
nad téže víry pokladem. Amen.
Z_traktátu roudnického převora Petra Klarifikátora
(De congruentia epistolae ex libro Canticorum desumptae cum festo Visitationis B.M.V., circa finem: Bibl. Capit. metrop. Pragensis, sign. D 57, f.205)
Modlitba k_Panně Marii za jednotu církve
K tobě ať se obrací má modlitba, blažená Panno, neboť tvůj sladký hlas nedoléhá ani tak k_lidskému sluchu, jako spíše k_srdci Miláčkovu.{fnr}1{/fnr} K_tobě volám, mocná vládkyně světa, Matko Boží, požehnaná rodičko Života, prostřednice lidského pokolení, přímluvkyně hříšníků.
Pospěš na pomoc, ať nejsme rozchváceni, ať nejsme zničeni, ať se nerozštěpíme. Povstaň, buď k_nám dobrotivá, povstaň, buď k_nám milostivá, povstaň, my sami nemůžeme povstat pod tíhou svých hříchů, abychom ukázali svou bídu.
Povstaň, přítelkyně, těšitelko ubohých a opuštěných a přítelkyně hříšníků, svazkem pokoje spoj znesvářené, vždyť v_tobě se spojily v_podivuhodnou jednotu tak rozdílné přirozenosti tvého Syna. Spoj protiklady tak rozdílných chtění, záměrů, citů a názorů pevným poutem opravdové a dokonalé lásky. Přijď nám na pomoc! My sami nechceme, ba ani nemůžeme přijít, protože nám brání ctižádost, lakota, marnivost a vášeň. Přijď tedy ty k_nám!
Kéž tvé neporušené panenství vyrovná vinu naší porušenosti a tvá pravá, Bohu milá pokora naši nadutou domýšlivost; kéž tvá všem široce rozevřená láska přikryje ubohost našeho sobectví a tvá neposkvrněná čistota kéž zahladí skvrnu našeho rozštěpení, které jsme způsobili všemi těmito proviněními. Co si sami nezasloužíme, ať nám dá Bůh na tvou slavnou přímluvu.
{fn:1}Srov. {r}Pís 2,14{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Ó_Panno, ty sama znáš naši tíseň lépe, než ti můžeme vypovědět. {*} Přijď nám na pomoc!
Toužíme po jednotě, ale sami nemůžeme povstat pod tíhou svých hříchů. {*} Přijď nám na pomoc!
19. ledna
PRO OP: SV. MARKÉTY UHERSKÉ, PANNY
Památka
PSALMODIE
1. ant. Panno jasná a prozíravá, moudrostí proslavená, tvým duchovním ženichem je neposkvrněné Slovo.
2. ant. Královstvím světa i_vším bohatstvím jsem pohrdla pro lásku k_mému Pánu Ježíši Kristu.
3. ant. Král s_dychtivostí touží po tvé kráse, neboť je Pán a Bůh tvůj.
Ukážeš mi cestu k_životu.
U_tebe je hojná radost.
PRVNÍ ČTENÍZ_listu svatého apoštola Pavla Filipanům
Flp 3, 8-21
Bratři, {v}8{/v}vůbec všecko to považuji za škodu ve srovnání s_oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista {v}9{/v}a byl s_ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v_Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. {v}10{/v}Tak na sobě poznám Krista i_moc jeho zmrtvýchvstání a účast v_jeho utrpení; a protože umřel on, i_já mu chci být v_tom podobný. {v}11{/v}Potom, jak doufám, dosáhnu i_vzkříšení z_mrtvých. {v}12{/v}Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i_mne samého uchvátil Kristus Ježíš.
{v}13{/v}Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o_jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k_tomu, co je přede mnou. {v}14{/v}Běžím k_cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.
{v}15{/v}Tak tedy máme smýšlet my všichni, kdo jsme dokonalí. A smýšlíte-li v_té věci jinak, i_to vám Bůh ukáže v_pravém světle. {v}16{/v}Jenom je třeba, abychom v_tom, k_čemu jsme už dospěli, šli přímým směrem stejně dále.
{v}17{/v}Bratři, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. {v}18{/v}Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v_očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. {v}19{/v}Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o_věci pozemské. {v}20{/v}My však máme svou vlast v_nebi, odkud také s_touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. {v}21{/v}On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.
RESPONSORIUM
Flp 3, 8
Všecko to považuji za škodu ve srovnání s_oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. {*} Pro něj jsem se všeho zřekl, abych mohl získat Krista.
Království světa a všechny světské ozdoby jsem zavrhl pro lásku mého Pána Ježíše Krista. {*} Pro něj jsem se všeho zřekl, abych mohl získat Krista.
Jedno ze dvou následujících:
Z_kanonizačního dekretu svaté Markéty Uherské
(AAS 36 [1944], str. 33-40)
Zasvěcena Snoubenci panen snažila se horlivě napodobovat samotného Krále mučedníků
Markéta pocházela z_maďarského rodu Arpádovců, který sám ve třináctém století zrodil církvi Boží čtyři další ženy proslulé svatostí života: totiž svatou Alžbětu, svatou Anežku Pražskou, její sestřenici, a dcery krále Bély IV. Kunhutu a Jolantu, jejichž úcta byla potvrzena Apoštolským stolcem.
Narodila se zbožným rodičům Bélovi IV., maďarskému králi, a královně Marii Lascaris [Laskaris]. Rodiče zasvětili počaté dítě, pokud to bude dcera, Bohu jako určitou smírnou oběť za osvobození království a jeho záchranu. Jejich modlitby a prosby byly vyslyšeny. Ještě před dosažením jejího čtvrtého roku ji rodiče, pamětlivi svého slibu a prokázaného dobrodiní, přivedli do kláštera mnišek řádu svatého Dominika ve Veszprému [Vespremu], aby si již v_útlém věku zvykala na řeholní život a Bohu náležitě sloužila.
Tam se Markéta stala upřímnou učednicí kříže, hned zapomněla na královský dům a učenlivostí a poslušností tak vynikala, že si ji mnišky upřímně zamilovaly. Na svůj věk mimořádným způsobem uctívala andělskou láskou Ježíše Krista a Bohorodičku Marii, projevovala urozené mravy a skvělost ducha.
Proto král, její otec, aby sobě i_svému království získal jistější a účinnější Boží pomoc, vystavěl na dunajském ostrově klášter ke cti Nejsvětější Panny Marie, do něhož uvedl nejen svaté zbožné panny, ale také svou dceru Markétu, „kterou mezi ostatními svými dětmi miloval nesmírně něžnou láskou, protože v_ní rozeznával počátky onoho zbožného přebývání, které se líbí Bohu“.
Markéta mezitím odmítla sňatek s_jistým urozeným polským knížetem a ve dvanácti letech složila slavnostní sliby před ctihodným magistrem řádu Humbertem. Poté, co ji k_sňatku začal přemlouvat také český král, rozhodla se vyjádřit svou vůli, že je zcela zaslíbena Kristu, aby svůj slib daný božskému Snoubenci zachovala neporušený a byla ušetřena dalšího nežádoucího naléhání. Snažně proto žádala o_posvátný závoj, který pak ke své velké radosti obdržela od arcibiskupa ostřihomského.
Když se takto zasvětila Snoubenci panen, pohrdala světem a umrtvovala své tělo, a tak se snažila horlivě napodobovat samotného Krále mučedníků. Vždy byla oblečena v_těch nejhorších šatech a dychtila po těch nejnižších službách: zametat dům, stírat podlahy, připravovat jídlo a nosit těžká břemena; to vše jí bylo nejmilejší. Nemocným sestrám i_služebným, když se ostatní obávali nákazy, sloužila s_takovou láskou a sebezapřením, že ochotně plnila všechny těžké i_ty nejnižší služby.
Tajemství Kristova utrpení s_nářkem uctívala, žárem jeho muk planula, před Ježíšem Kristem ukrytým pod eucharistickými způsobami nebo zpodobeným na kříži s_láskou vylévala své srdce, všude a téměř bez přestání se modlila, předepsanými modlitbami vzdávala chválu Bohu, pozdravení Bohu Otci, Duchu zastánci nebo nejmilejší Panně Boží rodičce přednášela.
Aby hněv Boha všemohoucího utišila a Boží shovívavost pro svůj národ vyprosila, „hojně slzy prolévala, své tělo posty vysilovala, do žíněného roucha se oblékala, jako by želela hříchů všech, kteří proti Bohu tak nespravedlivě jednali, za odvrácení neštěstí svými modlitbami Boha prosila, aby Pán Ježíš Kristus pravicí své moci chránil nevinné a svatou matku církev, kterou za cenu své krve shromáždil.“
Avšak Markéta svou činnost neomezila jen na velmi naléhavé prosby k_Bohu a nejtvrdší pokání, ale také roznícena apoštolskou horlivostí a posílena hrdinskou odvahou neváhala zcela otevřeně vytýkat nepravost komukoliv, ať už se jí dopustil člověk s_nejvyšší autoritou či důstojností.
Také třetí nabídku k_sňatku Markéta hned odmítla a radostně odpověděla, že chce zachovat své panenství pro Pána Ježíše Krista. A tento božský Snoubenec, vždy věrný a tak urozený, který si v_srdci své služebnice vybudoval milý příbytek, zahrnul ji bohatě nebeskými dary a dal jí účast na svém utrpení, ale také útěše a moci stejně za života jako i_po smrti.
RESPONSORIUM
Svatá Markéta byla v_nitru oděna milosrdenstvím, laskavostí a pokorou. {*} Pro všechny se stala vším a nedávala najevo, že je dcerou krále.
V_lásce a pokoře ji žádná sestra nepředčila. {*} Pro všechny se stala vším a nedávala najevo, že je dcerou krále.
Nebo:
Z_kázání kněze Jana Taulera na Nanebevstoupení Páně
(Sermo 4: Opera omnia, sv. 2, ed. A. Tralin, Paris 1911,–443)
Každý, kdo chce opravdu následovat Boha a Vykupitele Pána Ježíše Krista, ať pokorně a s_vyrovnanou myslí vezme na sebe kříž bolestí vnitřních i_vnějších, spravedlivých i_nespravedlivých. Takto obtížen půjde radostně za svým Pánem. Žádným jiným způsobem se nedospěje tam, kam nás Kristus předešel.
Není jistě málo těch, kdo touží stát se Pánovými svědky v_míru, když jde všechno podle jejich přání. Ochotně se chtějí stát svatými, ale bez námahy, bez nepříjemností, bez soužení, bez újmy. Dychtí totiž poznat Boha, okoušet ho, pociťovat ho, ale hořkost budiž od nich daleko! Jestliže by tedy měli pracovat, upadnout do hořkosti, do zármutku, do tmy, do tvrdých zkoušek, jestliže by se jim Bůh skryl a oni byli v_nitru i_navenek zbaveni útěchy, ihned zmizí jejich dobrá předsevzetí. To nejsou praví svědkové, takoví, jaké hledá Spasitel.
Kdo nehledá pokoj, kdo se nechce všude těšit z_pokoje při všem, co dělá? Avšak snahu o_takovýto pokoj je třeba zcela odmítnout. Máme vyvinout nemalé úsilí a námahu, abychom si udrželi pokoj v_každé době i_při protivenstvích. Z_toho jistě vzejde pokoj pravý, stálý a bezpečný. Ze všeho ostatního, co hledáme nebo co máme rádi, totiž vzejde jen zklamání. Jestliže se však jinak snažíme, seč můžeme, zachovat si radost ve smutku, klid ve zmatcích, prostotu ve složitostech, veselou mysl při obtížích, tehdy budeme opravdovými svědky Boha a našeho Pána Ježíše Krista.
Takovým učedníkům sám Kristus za živa i_po zmrtvýchvstání přál pokoj. Oni však nikdy v_tomto životě nenašli pokoj vnější. Ale byl jim dán pokoj podstatný, pravý pokoj ve zmatcích, blaženost při potupách, život ve smrti. Jásali radostí, když je lidé nenáviděli, když je vydávali soudům a odsuzovali k_smrti. Takoví byli praví svědkové Boží.
RESPONSORIUM
2 Kor 4, 11; 10a; Kol 1, 24
Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, {*} aby i_Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.
Na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z_toho prospěch jeho tělo, to je církev. {*} Aby i_Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.
20. ledna
SV. FABIÁNA, PAPEŽE A MUČEDNÍKA
Z_dopisů, které si poslali svatý Cyprián a římská církevní obec po mučednické smrti sv. Fabiána
(Ep. 9,1 et 8,2-3: CSEL 3,488-489.487-488)
Fabián nám dává příklad víry a statečnosti
Když byl svatý Cyprián zpraven o_smrti papeže Fabiána, poslal římským kněžím a jáhnům tento dopis:
„Nejmilejší bratři, o_smrti mého vynikajícího druha v_úřadě jsme měli předtím jen nezaručenou zprávu a zůstávali jsme v_nejistotě. Ale pak jsem od vás po podjáhnovi Kremenciovi obdržel dopis, jímž jsem byl velmi podrobně zpraven o_jeho slavném odchodu, a zaradoval jsem se, že jeho bezúhonné řízení církve bylo tak čestně dovršeno.
Také z_vás mám velikou radost, že jeho památce vydáváte tak slavné a skvělé svědectví. Skrze vás se dovídáme, jak vám záleží na slavné památce vašeho představeného, a dává to příklad víry a statečnosti i_nám.
Vždyť jako je selhání představeného nebezpečné tím, že může způsobit pád těch, kdo šli za ním, tak zase naopak je užitečné a spasitelné, když biskup dává svou pevnou vírou bratřím dobrý příklad.“
Zdá se však, že římská církev, dříve než dostala tento dopis, poslala církvi kartaginské zprávu o_své věrnosti při pronásledování:
„Církev stojí pevně ve víře, přestože někteří, ať už osoby ve významném postavení, nebo ti, kdo se báli lidí, ze strachu selhali. Ale i_když se od nás oddělili, neopouštíme je, naopak vybízeli jsme je a stále vybízíme, aby konali pokání a snažili se dosáhnout odpuštění u_toho, který může odpustit. Jinak, kdybychom je opustili, mohli by klesnout ještě víc.
Vidíte tedy, bratři, že i_vy musíte tak jednat, aby se ti, kdo klesli, pro vaše napomenutí napravili, a kdyby byli znovu zadrženi, aby vyznali víru, a tak mohli napravit své dřívější pobloudění. A připomínáme vám ještě jiné povinnosti: Těm, kdo upadli do pokušení a začali projevovat slabost, je nutno poskytnout pomoc, mají-li za svůj čin konat pokání a toužit znovu po přijetí do společenství. Vdovy, utiskovaní, kteří se nemohou o_sebe postarat, vězni v_žalářích či vyhnanci z_domova potřebují, aby se jim posloužilo. Ani katechumeni, kteří podlehli slabosti, nesmějí zažít zklamání, že jim nikdo nepomůže.
Pozdravují vás bratři, kteří jsou v_okovech, i_kněží a celá církev. Ta s_velkou starostlivostí bdí na modlitbách za všechny, kdo vzývají jméno Páně. A také my prosíme, abyste zase vy pamatovali na nás.“
RESPONSORIUM
Flp 1, 23; 3, 8; 1, 21; 2, 17
Mám touhu zemřít a být s_Kristem: pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista. {*} Pro mě život je Kristus a smrt ziskem.
A kdybych musel prolít v_oběť i_svou krev při posvátné službě vaší víře, raduji se z_toho a raduji se s_vámi se všemi. {*} Pro mě život je Kristus a smrt ziskem.
Téhož dne 20. ledna
SV. ŠEBESTIÁNA, MUČEDNÍKA
Z_výkladu svatého Ambrože, biskupa, na žalm 118 (119)
(Cap. 20,43-45.48: CSEL 62,466-468)
Věrné svědectví Kristu
Do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme.{fnr}1{/fnr} Je-li mnoho pronásledování, je i_mnoho zkoušek. Kde je mnoho věnců za vítězství, tam je i_mnoho zápasů. Je tedy pro tebe výhodné, že je mnoho pronásledovatelů, neboť mezi mnoha pronásledováními snáze najdeš způsob, jak získat věnec vítězství.
Uveďme příklad mučedníka Šebestiána, když je dnes výročí jeho narození pro nebe.
Pochází odtud z_Milána. Ale tady snad pronásledování už skončilo nebo se do těchto krajů ještě nedostalo či bylo mírnější. Šebestián poznal, že ho zde nečeká žádný zápas, nebo jen malý. Odebral se do Říma, kde pro horlivost ve víře zuřilo kruté pronásledování. Tam trpěl, to znamená, že tam získal věnec vítězství. Přišel tam jako cizinec, a dostal tam domovské právo na věčnou nesmrtelnost. Kdyby byl jen jeden pronásledovatel, zřejmě by tento mučedník nebyl dosáhl věnce vítězství.
Ale horší je, že nejsou jen pronásledovatelé viditelní, ale také neviditelní, a těch je daleko více.
Neboť jako když král, původce pronásledování, vydá rozkaz k_pronásledování, a v_jednotlivých městech a provinciích pak pronásledování provádí mnoho různých lidí, tak i_ďábel řídí mnoho svých služebníků, a ti provádějí pronásledování nejen zvenčí, ale také uvnitř v_jednotlivých duších.
O_těchto pronásledováních bylo řečeno: Všichni, kdo chtějí zbožně žít v_Kristu Ježíši, budou pronásledováni.{fnr}2{/fnr} Všichni bez výjimky, říká se tu. Kdo může být vyňat, když zkoušky pronásledování podstoupil sám Pán?
Kolik je denně skrytých mučedníků Kristových, vyznávajících Ježíše Krista! Toto mučednictví, toto věrné svědectví Kristu znal apoštol, když říká: Toto je naše chlouba: svědectví našeho svědomí.{fnr}3{/fnr}
{fn:1}{r}Sk 14,22{/r}.{/fn} {fn:2}{r}2 Tim 3,12{/r}.{/fn} {fn:3}{r}2 Kor 1,12{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Tento světec bojoval za Boží zákon, položil za něj svůj život a nebál se těch, kdo mu vyhrožovali, {*} protože stál na pevné skále.
Nelpěl na pozemském životě, ale dal přednost nebeskému království. {*} Protože stál na pevné skále.
21. ledna
SV. ANEŽKY, PANNY A MUČEDNICE
Památka
Anežka ohněm Boží lásky vřelé
přemohla slabost ženství svého těla,
vždyť její cudnost jak tvrz tělo celé
v_moci své měla.
Tvou duši čistou v_nadpozemská místa
vzaly a vedou sbory nebes šťastné,
k_Snoubenci svému jdeš, snoubenko čistá,
v_komnaty jasné.
Měj, panno, soucit s_naším losem těžkým,
dej, ať ten, kdo tvůj velký triumf slaví,
dosáhne šťastně s_odpuštěním všech vin
i_věčné slávy.
Vladaře nebe a nad zemí vládce
prosbami nakloň prosícímu lidu,
ať nám dá tvůj mír a s_ním ve své lásce
dost k_žití klidu.
Beránka míru vždycky vděčně chvalme
s_Anežkou, kterou za snoubenku vzal si,
vždyť řídí dráhy hvězd a světu vládne
po všechny časy. Amen.
Ze sbírky kázání svatého Ambrože, biskupa, o_pannách
(Lib. 1, cap. 2.5.7-9; PL 16 [edit. 1845], 189-191)
Ještě příliš mladá pro trest, ale už zralá pro vítězství
Dnes je památka panny – následujme ji v_bezúhonnosti; je památka mučednice – přinesme dary k_oběti. Slavíme výročí toho dne, kdy se svatá Anežka zrodila pro nebe. Podle tradice byla umučena ve dvanácti letech. Jak odporná krutost, která nešetřila ani tak mladistvý věk, ale jak veliká síla víry, pro kterou i_tak mladistvý věk vydal svědectví.
Bylo na tom tělíčku dost místa pro rány? Neměla, kde by ji mohla zasáhnout zbraň, ale měla čím zbraň přemoci. Dívky v_jejím věku nesnášejí ani rozhněvaný pohled rodičů a při píchnutí jehlou pláčou, jako by to byla hrozná rána. Ona nemá strach v_krvavých rukou katů, nepohne se při smýkání a řinčení řetězů, je ochotna vydat své tělo meči zuřícího vojáka. Neví ještě, co to znamená zemřít, ale je připravena. A když je proti své vůli přivlečena k_oltáři, uprostřed ohně rozpíná ruce ke Kristu a právě tam u_pohanského ohniště dělá znamení vítězného Pána. Pak vkládá krk i_obě ruce do železných okovů, ale žádné okovy nemohou spoutat tak drobné údy.
Nový druh mučednictví? Je ještě příliš mladá pro trest, ale už zralá pro vítězství. Stěží může zápasit, ale snadno získává vítězný věnec. Dala příklad statečnosti, ač na to ještě neměla věk. Ani nevěsta by tak nespěchala k_svatebnímu loži, jak se tato panna vesele a rychle ubírala k_místu, kde měl být na ní vykonán trest; okrasou hlavy jí nebyl pletený účes, ale Kristus, nezdobil ji věneček z_květin, ale její ctnosti.
Všichni pláčou, jenom ona ne. Téměř všichni se diví, že se tak snadno zříká života, který teprve začíná žít, a dává ho, jako by se ho už nabažila. Všichni žasnou, že je už schopna vydat svědectví Bohu, a přitom pro svůj věk ještě nemůže právoplatně jednat. Ale dosáhla toho, že jí bylo svěřeno od Boha, co jí lidé dosud nesvěřili; neboť to, co přesahuje přirozenost, pochází od Původce přirozenosti.
Jakých hrozeb použil kat, aby ji zastrašil, čím vším jí lichotil, aby ji přemluvil, co všechno jí slibovali nápadníci, aby si je vzala. Ale ona řekla: „Bylo by urážkou Ženicha, kdybych čekala, kdo se mi bude líbit. Ten, kdo si mě vyvolil první, tomu chci patřit. Proč čekáš, vrahu? Ať zahyne tělo, které může být milováno očima, jakýma nechci.“ Stála tam, modlila se, pak sklonila šíji.
Mohl jsi vidět, jak se kat chvěje, jako by sám byl odsouzen k_smrti, jak se mu třese pravice, jak bledne strachem z_cizího nebezpečí, zatímco dívka se nebála svého. Je to tedy v_jedné oběti dvojí mučednictví, čistoty a víry. Zůstala pannou a získala mučednickou korunu.
RESPONSORIUM
Pamatujme na svatou Anežku, na její slavné mučednictví: {*} V tak mladém věku přemohla smrt a nalezla život.
Její jedinou láskou byl ten, který je původcem života. {*} V tak mladém věku přemohla smrt a nalezla život.
22. ledna
SV. VINCENCE, JÁHNA A MUČEDNÍKA
Z_kázání svatého Augustina, biskupa
(Sermo 276,1-2: PL 38,1256)
Vincenc zvítězil skrze toho, který přemohl svět
Vám se dostalo té milosti, že smíte v_Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět,{fnr}1{/fnr} říká apoštol. Jáhnu Vincencovi bylo dáno to obojí, dostal to a měl. Co by měl, co by nebyl dostal?{fnr}2{/fnr} Měl důvěru, když mluvil, měl vytrvalost, když trpěl.
Ať tedy nikdo nestaví na svých schopnostech, když mluví, a ať se nikdo nespoléhá na své síly, když musí podstoupit zkoušku. Neboť mluvíme-li dobře a moudře, naše moudrost pochází od Boha, a snášíme-li statečně něco zlého, naše trpělivost pochází od Boha.
Myslete na to, jak v_evangeliu Kristus Pán své učedníky povzbuzuje. Myslete na to, jak Král mučedníků vyzbrojuje svou družinu duchovními zbraněmi, jak jim ohlašuje boj, jak jim posílá pomoc a slibuje odměnu. Říká svým učedníkům: Ve světě budete mít soužení. Aby však se toho nezalekli, hned jim dodává odvahu: Ale buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět.{fnr}3{/fnr}
Proč se tedy divíme, nejmilejší, že Vincenc zvítězil skrze toho, který přemohl svět? Ve světě budete mít soužení, praví Písmo. Svět může soužit, ale neusouží, může dobývat, ale nedobude. Svět bojuje proti Kristovým vojákům na dvou frontách: lichotí, aby oklamal, a hrozí, aby zlomil. Nenechme se spoutat vlastními choutkami ani se nenechme vyděsit cizí krutostí, a přemůžeme svět.
V_obou případech Kristus přichází na pomoc, a křesťan není přemožen.
Myslíme-li při tomto mučednictví na lidskou schopnost snášet utrpení, je to skoro neuvěřitelné; ale vidíme-li za tím Boží moc, už se to nezdá tak zvláštní.
Taková krutost se vybíjela na mučedníkově těle, a tak pokojný byl jeho hlas; tak surovými tresty byly mučeny jeho údy, a taková jistota zněla z_jeho slov, že se nám zvláštním způsobem zdá, jako by při Vincencově utrpení nemluvil on, ale někdo jiný.
A opravdu, bratři, bylo to tak, jistě to tak bylo: Někdo jiný mluvil. Vždyť Kristus to slíbil v_evangeliu svým svědkům, když je připravoval na takový zápas. Řekl jim: Nedělejte si starosti, jak nebo co máte mluvit. Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás duch vašeho Otce.{fnr}4{/fnr}
Trpělo tedy tělo, a mluvil Duch. A protože mluvil Duch, byla usvědčena zloba, ale nejen to, také slabost byla proměněna v_sílu.
{fn:1}{r}Flp 1,29{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 4,7{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 16,33{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 10,19-20{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Srov. Job 23, 10.11; Flp 3, 8.10
Pán mě zkoušel jako zlato v_ohni. V_jeho šlépějích se drží má noha, {*} bez odchýlení jsem zachovával jeho cestu.
Všechno považuji za škodu ve srovnání s_nesmírně cenným poznáním Ježíše Krista a účastí v_jeho utrpení. {*} Bez odchýlení jsem zachovával jeho cestu.
23. ledna
Bl. Jindřicha Seuse neboli Susa, kněze
Ze spisu „O_věčné moudrosti“ od blahoslaveného Jindřicha Susa
(Epist. 28: ed. K. Bihlmeyer, Heinrich Seuse, Deutsche Schriften, Stuttgart 1907,–488.494)
Jak má člověk přijímat plnou lásku od Boha
Služebník: Věčná moudrosti, kdyby moje duše směla na okamžik nahlédnout do tajemné svatyně tvého božského ústraní, chtěl bych se ještě více zeptat na lásku, a sice takto: „Pane, ty jsi hlubiny své neproniknutelné lásky natolik vylil ve svém láskyplném utrpení, že bych rád věděl, zda nechceš dát ještě více znamení své lásky.“
Věčná moudrost: Znamení mé nezměrné lásky jsou nesčetná jako hvězdy na nebi.
Služebník: Můj důvěrně milý, můj láskyplný, drahý, vyvolený Pane, viz, jak má duše dychtí po tvé lásce. Obrať svou božskou tvář ke mně, svému zavrženému tvoru. Pohleď, jak ve mně všechno chřadne a mizí, s_výjimkou jedinečného pokladu tvé vroucně žádoucí lásky. Řekni mi více o_tomto vznešeném a skrytém pokladu. Ty víš, Pane, že pro lásku platí, že jí nic od milovaného nedostačuje; čím více obdržela, tím více dychtí a vyznává přitom svou nedostatečnost: to vyplývá z_nesmírné moci lásky. Řekni mi tedy, lahodná moudrosti, jaké je největší a nejkrásnější znamení tvé lásky, které jsi nám kdy dal v_tebou přijatém lidství, kromě bezedného znamení lásky v_tvé hořké smrti?
Věčná moudrost: Teď mi odpověz jednu otázku: Čeho si nejvíce cení na milovaném mezi všemi milovanými věcmi srdce plné náklonnosti?
Služebník: Nakolik tomu rozumím, ničeho více než samotného milovaného a jeho láskyplné přítomnosti.
Věčná moudrost: Tak jest. A aby těm, které miluji, nescházelo nic, co patří k_pravé lásce, nutkala mě má hluboká náklonnost k_nim, že když jsem chtěl odejít hořkou smrtí z_tohoto světa a vrátit se k_svému Otci – předvídal jsem totiž nouzi, kterou po mně bude mít každé toužící srdce – daroval jsem svým učedníkům při Poslední večeři sebe sama a svou láskyhodnou přítomnost; a to stále činím každého dne pro své vyvolené.
Služebník: Pohleď nyní, milý Pane, na touhu mého srdce: Nikdy nebyl žádný král nebo císař přijat s_takovou úctou, nikdy nebyl žádný z_dálky přicházející host objat s_takovou náklonností, nikdy nebyl žádný ženich tak krásně a něžně uveden do domu a tak výtečně obsloužen, jako chce má duše přijmout tebe, nejmilejší hoste mého srdce, nejmilejší choti mé duše. Proto mě, Pane, pouč, jak se mám k_tobě chovat, jak tě mám znamenitě a co nejvíce láskyplně přijmout.
Věčná moudrost: Máš mě přijmout se vší úctou, zakusit s_pokorou a uchovat u_sebe s_pevností, obejmout mě s_láskou nevěsty a mít mě před očima v_mé božské nádheře; duchovní touha a nynější zbožnost tě mají ke mně vést více než pouhý zvyk. Duše, která mne chce ve skryté cele odloučeného života vnitřně pocítit a líbezně zakusit, musí být nejprve očištěna od nectností a ozdobena ctnostmi.
RESPONSORIUM
Pís 8, 7
Zátopy vod nemohou uhasit lásku {*} a proudy řek ji neodplaví.
Kdyby chtěl někdo za vše, co má v_domě, koupit lásku, sklidí svrchovanou hanbu. {*} A proudy řek ji neodplaví.
24. ledna
SV. FRANTIŠKA SALESKÉHO, BISKUPA A UČITELE CÍRKVE
Památka
Z_„Uvedení do zbožného života“ od svatého Františka Saleského
(Pars 1, cap. 3)
Různé způsoby zbožnosti
Při stvoření nařídil Bůh rostlinám, aby nesly plody, každá podle svého druhu.{fnr}1{/fnr} A tak přikazuje Bůh také křesťanům, živým rostlinám své církve, aby přinášeli plody zbožnosti, každý podle svých vlastností, stavu a povolání.
Jinak má pěstovat zbožnost šlechtic než řemeslník, jinak sluha než kníže, jinak vdova, neprovdaná dívka nebo žena, žijící v_manželství. A nejen to; je třeba i_vykonávání zbožnosti přizpůsobit schopnostem, činnosti a úkolům každého zvlášť.
Řekni mi, Filoteo, bylo by vhodné, aby biskup vyhledával samotu jako kartuziáni? A manželé aby se nestarali o_majetek o_nic víc než kapucíni; řemeslník aby zůstával celé dny v_kostele jako řeholník, a naopak řeholník byl stále zaneprázdněn všemožnými věcmi ve prospěch bližního jako biskup? Nebyla by taková zbožnost směšná, vyšinutá a nesnesitelná?
Přesto však velmi často dochází k_takovému omylu a absurdnosti. Zcela neprávem, Filoteo, neboť je-li zbožnost pravá a upřímná, nic neničí, naopak zdokonaluje a dovršuje všechno; a jestliže někdy odporuje a brání nějakému řádnému povolání a stavu, je to nepochybně zbožnost falešná.
Včela sbírá svůj med z_květů, a přitom je nepoškodí a neničí, zanechá je neporušené, čisté a svěží, jak je nalezla. A pravá zbožnost působí ještě lépe, neboť nejen že žádné povolání nebo činnost neporuší, ale naopak dodává jim větší hloubku a krásu.
Jako drahokam hozený do medu nabývá většího lesku, každý podle své barvy, tak se stává člověk příjemnějším a dokonalejším ve svém povolání, je-li spojeno se zbožností: péče o_rodinu je skrze ni více prostoupená pokojem, láska mezi manžely je opravdovější, služba představenému věrnější a jakékoli povolání se vykonává s_větší ochotou a lépe.
Je omylem a přímo bludem chtít zbožný život vyloučit z_družiny vojáků, z_dílny řemeslníků, ze dvora knížat, z_domácnosti manželů. Je pravda, Filoteo, že v_těchto povoláních nelze pěstovat zbožnost čistě kontemplativní, mnišskou a řeholní; ale kromě těchto tří druhů zbožnosti je ještě mnoho jiných, vhodných zdokonalovat ty, kdo žijí ve stavech světských.
Ať jsme tedy kdekoli, můžeme a máme usilovat o_dokonalý život.
{fn:1}Srov. {r}Gn 1,12{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Ef 4, 32 – 5,1; Mt 11, 29ab
Buďte k_sobě navzájem dobří, milosrdní a jeden druhému odpouštějte, jako i_Bůh odpustil vám pro Kristovy zásluhy. {*} Napodobujte Boha jako jeho milované děti.
Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. {*} Napodobujte Boha jako jeho milované děti.
25. ledna
OBRÁCENÍ SV. PAVLA, APOŠTOLA
Svátek
HYMNUS
Břemenem běd svých svíráni
jdem k_tobě, Pavle, s_prosbami,
neboť tvá z_nebe plná dlaň
záruku spásy skýtá nám.
Ty šťastný, šípem zasažen
nebeské lásky v_nitru svém,
lid, jejž jsi pronásledoval,
chránil jsi pak a miloval.
Kéž této lásky někdejší
pamětliv neustále jsi.
Nás vyveď ze zvlažnělosti
k_ndaěji Boží milosti.
Na prosby tvé ať vydá květ
láska, jež umí odpouštět,
ať nechřadne už hádkami
a nezná falše, zklamání.
Oběti milá nebesům,
světlo tak drahé národům,
prosíme, Pavle, soudce náš,
zastávej se nás v_každý čas.
Buď Trojici čest, ať jí zpěv
zaznívá chválou v_dobách všech,
ať s_tebou i_nás odmění
za životní boj vítězný. Amen.
Ant. 1Kdo jsi, Pane? Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ; těžko ti bude kopat proti bodci.
Ant. 2Ananiáši, jdi a vyhledej Šavla, právě se modlí. On je nástroj, který jsem si vyvolil, aby o_mně donesl zvěst pohanům, králům a Izraelitům.
Ant. 3Pavel začal v_synagógách hlásat Ježíše a dokazoval, že je to Mesiáš.
Vlídný a laskavý je Pán.
Shovívavý a milosrdný.
Z_listu svatého apoštola Pavla Galaťanům
{r:Gal}1,11-24{/r}
Bůh mi zjevil svého Syna, abych o_něm kázal radostnou zvěst
{v}1,11{/v}Prohlašuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské: {v}12{/v}já jsem ho nepřijal ani se mu nenaučil od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista. {v}13{/v}Slyšeli jste přece, jak jsem se kdysi choval, když jsem byl ještě židem: pronásledoval jsem Boží církev, že to přesahovalo všechny meze, a snažil jsem se ji zničit. {v}14{/v}V_horlivosti pro židovství jsem ve svém národě předstihoval mnoho svých vrstevníků, protože jsem byl daleko více než oni zaujat zvyklostmi po předcích.
{v}15{/v}Bůh si mě však už v_lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, {v}16{/v}že mi zjeví svého Syna, abych o_něm kázal radostnou zvěst pohanům. Neradil jsem se hned s_lidmi {v}17{/v}ani jsem nešel nahoru do Jeruzaléma k_těm, kteří byli apoštoly přede mnou. Odešel jsem do Arábie a pak se znova vrátil do Damašku. {v}18{/v}Za tři roky potom jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z_vlastní zkušenosti poznal Petra, a pobyl jsem u_něho patnáct dní. {v}19{/v}Z_ostatních apoštolů jsem však viděl jen Jakuba, bratra Páně. {v}20{/v}Dovolávám se Boha za svědka, že nelžu, co vám tady píšu.
{v}21{/v}Pak jsem šel do krajin syrských a kilikijských. {v}22{/v}Křesťanským obcím v_Judsku jsem však zůstal osobně neznám. {v}23{/v}Pouze slýchali: „Ten, který nás kdysi pronásledoval, teď sám hlásá tu víru, kterou dříve ničil.“ {v}24{/v}A chválili kvůli mně Boha.
RESPONSORIUM
2 Kor 11, 7; Gal 1,11.12
Evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské. {*} Já jsem ho nepřijal od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista.
Dovolávám se Kristovy pravdy, která je ve mně, hlásal jsem vám Boží evangelium zadarmo. {*} Já jsem ho nepřijal od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista.
Z_homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, o_svatém Pavlovi
(Hom. 2 de laudibus sancti Pauli: PG 50,477-480)
Z_lásky ke Kristu vydržel Pavel všechno
Co je člověk a jak vznešená je naše přirozenost i_čeho všeho je lidská bytost schopna, ukázal Pavel nejlépe ze všech lidí. Každým dnem vystupoval výš a výše, každým dnem stále více planul horlivostí a k_nebezpečím, která proti němu vyvstávala, se stavěl vždy s_novou odvahou. Jasně to vyjádřil slovy: Nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k_tomu, co je přede mnou.{fnr}1{/fnr} Dokonce když mu hrozila smrt, vyzýval ostatní, aby se spolu s_ním radovali: Radujte se a dělte se o_radost se mnou.{fnr}2{/fnr} A znovu se raduje, když je vystaven nebezpečí, bezpráví a potupám, takže píše Korinťanům: S_radostí přijímám slabosti, příkoří a pronásledování.{fnr}3{/fnr} A nazývá dokonce všechny tyto věci zbraněmi spravedlnosti a ujišťuje, že z_nich má ten největší užitek.{fnr}4{/fnr}
A když se octl přímo uprostřed nepřátelských nástrah, jásal nad jejich náporem a zaznamenal další vítězství. Ze všech stran byl bit, dostávalo se mu ústrků a zlořečili mu, a on málem pořádal triumfální průvody a slavil hojná vítězství, honosil se jimi a děkoval Bohu: Díky Bohu, který skrze nás neustále vítězí.{fnr}5{/fnr} A tak se pídil po hanbě a křivdách, které musel snášet pro svou horlivost v_hlásání evangelia, mnohem víc než my po radosti z_poct a toužil po smrti víc než my po životě, po nedostatku víc než my po hojnosti. A vyhledával práci usilovněji než ostatní odpočinek po ní. Jediné věci se děsil a bál, aby neurazil Boha; jinak ničeho. Takže jediným předmětem jeho touhy bylo, aby se vždycky a všude líbil Bohu.
Těšil se z_lásky Kristovy, a to mu bylo nade všechno; v_Kristově lásce se považoval za nejšťastnějšího ze všech lidí, bez ní však nechtěl patřit ani k_panstvům a mocnostem. V_Kristově lásce by raději byl tím nejposlednějším, třeba odsouzencem na smrt, než bez ní jedním z_předáků a nejvyšších hodnostářů.
Opravdu největší, ba jedinou trýzní pro něho bylo o_tuto lásku přijít. To by pro něho bylo peklo, jediný, nekonečný, nesnesitelný trest.
Naopak těšit se z_lásky Kristovy znamenalo pro něho život, celý svět, něco andělského, přítomnost, budoucnost, kralování, zaslíbení a nekonečné bohatství. Nic kromě toho neuznával, ať smutného, nebo příjemného. Z_toho, co zde na světě máme, nemyslel na nic, ani na nic trpkého, ani na nic sladkého.
Všechno viditelné přehlížel, asi jako si nevšímáme květiny, která už shnila. A dokonce i_tyrani a lidé, kteří proti němu sršeli hněvem, byli pro něho něco jako komáři.
I smrt a trýzeň a tisícerá muka mu byla jakoby dětskou hrou, jen když mohl něco vytrpět pro Krista.
{fn:1}{r}Flp 3,13{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Flp 2,18{/r}.{/fn} {fn:3}{r}2 Kor 12,10{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}2 Kor 6,4-10{/r}.{/fn} {fn:5}{r}2 Kor 2,14{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
1 Kor 15, 9; 1 Tim 1, 13-14
Dostalo se mi Božího milosrdenství, protože jsem to dělal z_nevědomosti ve své nevěře. {*} Milost našeho Pána se však na mně tím hojněji projevila.
Nejsem ani hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev. {*} Milost našeho Pána se však na mně tím hojněji projevila.
26. ledna
SV. TIMOTEJE A TITA, BISKUPŮ
Památka
Z_homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, o_svatém Pavlovi
(Hom. 2 de laudibus sancti Pauli: PG 50,480-484)
Dobrý boj jsem bojoval
Pro Pavla bylo i_vězení nebem. Rány a bití přijímal raději než se jiní sápou po ceně za vítězství, a bolest měl raději než odměnu, ba přímo ji za odměnu považoval, a proto nazýval utrpení milostí.{fnr}1{/fnr} Pravou odměnou mu vskutku bylo zemřít a být s_Kristem,{fnr}2{/fnr} zatímco žít pozemský život znamenalo boj. A přece z_lásky ke Kristu tuto odměnu oddaloval, protože dychtil po boji a považoval jej za potřebnější.
Být Kristu vzdálen a jím zavržen znamenalo pro něho boj a bolest, ba víc než boj a víc než jakákoli bolest, zatímco být s_Kristem bylo jeho jedinečnou odměnou. A Pavel přesto dal pro Krista přednost boji.
Někdo tu může okamžitě namítnout, že Pavel přece o_tom všem prohlásil, že kvůli Kristu je to pro něho milé. I_já sám to plně přiznávám; neboť to, kvůli čemu jsme my smutní, působilo Pavlovi přímo rozkoš. Ale copak mám připomínat pouze jeho nebezpečí a svízele? Vždyť on také žil v_hlubokém zármutku, jak sám říkal: Kdo cítí slabost, abych ji necítil i_já? Kdo je sváděn ke hříchu, aby to nepálilo i_mne?{fnr}3{/fnr}
Ale vás všechny napomínám, abyste se tomuto zářivému příkladu ctností pouze neobdivovali, nýbrž jej také napodobovali. Pak totiž budeme i_my mít podíl na jeho odměně za vítězství.
Je-li někomu divné, říkáme-li, že každý, kdo dokáže totéž co on, dojde také stejné odměny, ať si poslechne jeho vlastní slova: Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď už mě jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v_onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i_všem, kdo s_láskou čekají na jeho příchod.{fnr}4{/fnr} Jistě vidíš, jak volá všechny k_účasti na stejné slávě.
Protože je tedy připravena stejná koruna slávy pro všechny, všichni se snažme, abychom byli hodni všeho toho dobrého, co nám je zaslíbeno.
A nehleďme přitom pouze na velikost a skvělost Pavlových ctností a na tak činorodé a pevné odhodlání jeho ducha, díky jemuž dosáhl takové milosti. Musíme mít na mysli i_to, že byl člověk jako my a že se nám po všech stránkách podobal. Pak se nám i_to, co je velmi těžké, bude zdát snadným a lehkým. A budeme-li se v_tomto krátkém čase snažit a namáhat, dostaneme i_my onu neporušitelnou a nesmrtelnou korunu, skrze milost a milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista. Jemu patří sláva a moc, nyní i_vždycky a na věky věků. Amen.
{fn:1}Srov. {r}Flp 1,7{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Flp 1,23{/r}.{/fn} {fn:3}{r}2 Kor 11,29{/r}.{/fn} {fn:4}{r}2 Tim 4,7-8{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
1 Tim 6, 11-12; Tit 2, 1
Usiluj o_spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. {*} Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života.
Uč tomu, co je shodné se správnou naukou. {*} Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života.
27. ledna
SV. ANDĚLY MERICIOVÉ, PANNY
Z_duchovní závěti svaté Anděly Mericiové
Všemu vládne s_dobrotou
Mé milé matky a sestry v_Kristu Ježíši, především se všemožně a ze všech sil snažte, abyste se s_pomocí Boží řídily tím dobrým úmyslem, že jedině z_lásky k_Bohu a z_horlivosti o_záchranu duší vezmete na sebe úkol vychovávat.
Neboť jenom když bude mít vaše vychovatelská činnost kořeny a základ v_této dvojí lásce, ponese dobré a spasitelné ovoce. Vždyť náš Spasitel řekl: Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce.{fnr}1{/fnr}
Říká: Dobrý strom, to znamená dobré srdce a duch zanícený láskou, může konat jenom dobré a svaté skutky. Proto říkával svatý Augustin: „Miluj, a dělej, co chceš.“ Měj lásku k_Bohu i_k_bližnímu, a potom dělej, co chceš – jako by zjevně říkal: Láska nemůže hřešit.
Také vás prosím, abyste braly zřetel na každou vaši dceru zvlášť a zapsaly si do srdce nejen jejich jméno, ale také jejich založení a celkový stav. Nebude vám to zatěžko, budete-li je zahrnovat živou láskou.
Matky v_řádu přirozeném, i_kdyby měly tisíc dětí, nosí každé z_nich uvnitř v_srdci a nikdy na žádné nezapomenou. Působí to v_nich opravdová láska. Dokonce se zdá, že čím víc mají dětí, tím víc v_nich roste láska a starost o_každé z_nich. A tím spíše si mohou a mají takto počínat matky duchovní, protože duchovní láska je mocnější než ta, která pochází z_pokrevního příbuzenství.
Proto, mé drahé matky, budete-li milovat tyto své dcery živou a upřímnou láskou, bude nemožné, že byste je neměly všechny a každou zvlášť hluboko zapsané v_paměti i_v_srdci.
A ještě vás prosím: Snažte se je získávat láskou, mírností a dobrotou, ne povýšeností a tvrdostí. Buďte ke všem ze srdce přívětivé, jak to má být, podle slov našeho Pána: Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.{fnr}2{/fnr} Napodobujte Boha, o_němž je psáno: Všemu vládne s_dobrotou.{fnr}3{/fnr} A Ježíš dále říká: Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.{fnr}4{/fnr}
Proto i_vy buďte ve všem laskavé na všechny. A zvláště si dávejte pozor na to, aby se vaše rozkazy neplnily z_donucení. Vždyť Bůh dal každému svobodu, a proto nikoho nenutí, ale dává pouze najevo svou vůli, volá a radí. Někdy sice bude nutno uplatňovat autoritu přísněji, ale vhodným způsobem a s_ohledem na to, jaký kdo je a co potřebuje. I_přitom nás má vést jenom láska a horlivost o_duše.
{fn:1}{r}Mt 7,18{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 11,29{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mdr 8,1{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:4}{r}Mt 11,30{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Ef 5, 8-9; Mt 5, 14.16
Vy jste světlem v_Pánu: žijte jako děti světla. {*} Ovoce tohoto světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v_životě podle pravdy.
Vy jste světlo světa. Ať vaše světlo svítí lidem. {*} Ovoce tohoto světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v_životě podle pravdy.
28. ledna
SV. TOMÁŠE AKVINSKÉHO, KNĚZE A UČITELE CÍRKVE
Památka
Z_výkladu svatého Tomáše Akvinského o_apoštolském vyznání víry
(Collatio 6 super Credo in Deum)
Na kříži nechybí žádný příklad ctnosti
Nač bylo potřebné, aby pro nás Syn Boží trpěl? Bylo to velmi potřebné, a to z_dvojího hlediska: jako lék proti hříchům a jako příklad pro naše jednání.
Jako lék proto, že skrze Kristovo umučení nalézáme lék proti všemu zlu, do něhož upadáme svými hříchy.
Ale neméně užitečný je i_příklad. Neboť Kristovo umučení stačí k_tomu, aby úplně formovalo náš život. Kdo chce žít dokonale, nemusí dělat nic jiného, než pohrdat tím, čím Kristus na kříži pohrdl, a usilovat o_to, oč Kristus usiloval. Vždyť na kříži nechybí žádný příklad ctnosti.
Hledáš-li příklad lásky: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.{fnr}1{/fnr} To učinil Kristus na kříži. A tak když on vydal svůj život za nás, nemá být příliš těžké snášet cokoli zlého pro něho.
Hledáš-li trpělivost, nalezne se nejvíc na kříži. Trpělivost se totiž stává velkou dvojím způsobem: buď když někdo snáší trpělivě něco velikého, nebo když snáší něco, čemu se mohl vyhnout, ale nevyhnul. A Kristus snášel na kříži něco velikého, a to trpělivě, neboť když trpěl, nevyhrožoval;{fnr}2{/fnr} jako ovce vedená na porážku neotevřel ústa.{fnr}3{/fnr} Veliká je tedy Kristova trpělivost na kříži. A proto vytrvale běžme o_závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k_dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky.{fnr}4{/fnr}
Hledáš-li příklad pokory, pohleď na Ukřižovaného. Neboť Bůh chtěl být souzen od Poncia Piláta a zemřít.
Hledáš-li příklad poslušnosti, následuj toho, který byl poslušný Otce až na smrt: Jako se celé množství stalo neposlušností jednoho, totiž Adama, hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými.{fnr}5{/fnr}
Hledáš-li příklad pohrdání pozemskými věcmi, následuj toho, který je Král králů a Pán pánů,{fnr}6{/fnr} v_němž jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání;{fnr}7{/fnr} na kříži visí obnažen, posmívají se mu, plivají na něj, bijí ho, je korunován trním a nakonec napájen octem a žlučí.
Ať tedy nelpíš na oděvu ani na bohatství, neboť rozdělili si mé šaty;{fnr}8{/fnr} ani na poctách, neboť on zakusil posměch a bití; ani na hodnostech, neboť upletli korunu z_trní a vsadili mu ji na hlavu;{fnr}9{/fnr} ani na požitcích, neboť mě v_žízni napojili octem.{fnr}10{/fnr}
{fn:1}{r}Jan 15,13{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Petr 2,23{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Sk 8,32{/r}; srov. {r}Iz 53,7{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žid 12,1-2{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Řím 5,19{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Zj 19,16{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Kol 2,3{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Jan 19,24{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Mt 27,29{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Žl 68 (69),22{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Mdr 7, 7-8; 9, 1.17
Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v_úděl jsem přijal. {*} Jí jsem dal přednost před žezly a trůny, a bohatství ve srovnání s_ní jsem pokládal za nic.
Bože otců a milosrdný Pane, kdo poznal tvou vůli, když jsi mu nedal moudrost a z_výšin neposlal svého svatého ducha? {*} Jí jsem dal přednost před žezly a trůny, a bohatství ve srovnání s_ní jsem pokládal za nic.
Téhož 28. ledna
PRO OP: SVATÉHO TOMÁŠE AKVINSKÉHO, KNĚZE A UČITELE CÍRKVE
Svátek
HYMNUS
Ó_věčná záře, Otcovo jsi Slovo,
ty světu všechna daroval jsi dobra,
tobě zde nyní zazpíváme hymnus,
Původce světla.
Snoubenka aby zářila tvým světlem
a_sytila se hostinou tvé pravdy,
proto jí dáváš Tomáše jak hvězdu,
jitřenku jasnou.
Žil život čistý, s_duchem bezúhonným
tak jistým krokem na výšiny mysli
vzlétal, že jako anděl se nám jeví,
před námi kráčí.
Domovů našich tento přítel slavný
jak jasná luna nad hvězdy se třpytí,
zároveň vzorem života je pro nás,
takto když září.
Žasneme všichni nad bohatstvím, které
ctihodný tento učitel dal světu;
přímluvy jeho kéž pomohou v_tísni,
nauka vede.
Kéž tobě, Kriste, Otci, stejné Lásce,
s_Tomášem navždy smíme zpívat chvály
tam, kde jak slunce pravé stále záříš
ty, věčný Bože. Amen.
Ant. 1Pane, ty znáš každou moji touhu, žádný povzdech můj ti není tajný.
Nebo: Boží láska působí, že celý člověk bez zaváhání směřuje k_Bohu.
Žalm 39 (40), 2-9
Ant. 2Splním tvá slova: dám ti moudré a prozíravé srdce, praví Pán.
Nebo: Láska Boží je pramenem a příčinou dobra ve věcech.
<Žalm 39 (40), 14.17-18
Ant. 3Co jsme tedy viděli o_slovu života, zvěstujeme i_vám, abyste i_vy měli s_námi společenství.
Nebo: Boha nelze poznat jinak než zkušeností; neboť slovy nemůže být vystižen.
Žalm 26 (27), 1-6
Pane, u_tebe je pramen života.
Jen ve tvém světle můžem světlo vidět.
PRVNÍ ČTENÍZ_knihy Sirachovcovy
Sir 39, 1b–14
{v}1b{/v}Zkoumá moudrost všech předků, své volné chvíle věnuje proroctvím. {v}2{/v}Uchovává vyprávění proslulých mužů, proniká do zákrutů podobenství. {v}3{/v}Hledá skrytý smysl přísloví, má zálibu v_tajemstvích podobenství.
{v}4{/v}Vstupuje do služby u_velmožů, je ho vidět před vůdci. Cestuje cizími zeměmi, vyzkoušel dobré i_zlé mezi lidmi. {v}5{/v}Od rána se celým svým srdcem obrací k_Pánu, svému stvořiteli; úpěnlivě prosí před Nejvyšším, otevírá ústa k_modlitbě, úpěnlivě prosí za své vlastní hříchy.
{v}6{/v}Je-li to vůle velikého Pána, bude naplněn duchem rozumu. Sám bude šířit slova, v_modlitbě vzdá díky Pánu. {v}7{/v}Nabude přímosti úsudku a poznání, bude přemýšlet o_skrytých tajemstvích. {v}8{/v}Vyjeví poučení, jehož se mu dostalo, a svou hrdost vloží do zákona smlouvy Páně.
{v}9{/v}Mnozí budou vychvalovat jeho rozum a nikdy se na něho nezapomene. Jeho památka nevybledne, jeho jméno bude žít z_pokolení do pokolení. {v}10{/v}Národy budou rozhlašovat jeho moudrost a shromáždění mu bude chvalořečit. {v}11{/v}Bude-li dlouho žít, bude jeho jméno slavnější než tisíc jiných, a zemře-li, postačí mu to. {v}12{/v}Ještě chci podat zprávu o_svých úvahách, jimiž jsem naplněn jako měsíc v_úplňku. {v}13{/v}Poslouchejte mě, mé zbožné děti, a vyrůstejte jako růže zasazená na břehu vodního proudu. {v}14{/v}Jako kadidlo vydávejte vůni, rozkveťte jako lilie, zavoňte, zapějte chvalozpěv, dobrořečte Pánu za všechna jeho díla.
RESPONSORIUM
Mdr 9, 10.4
Pošli, Pane, Moudrost od trůnu své slávy, aby mi pomáhala a se mnou pracovala. {*} Abych poznal, co se ti líbí v_každé době.
Dej mi, Pane, tu, jež s_tebou sdílí trůn. {*} Abych poznal, co se ti líbí v_každé době.
DRUHÉ ČTENÍJedno ze tří následujících:
Z_drobných teologických spisů svatého Tomáše Akvinského
(In duo præcepta caritatis et decem legis præcepta, Opuscula theologica 4, Ed. Leonina)
Zákon Boží lásky je měřítkem všech lidských skutků
Je jasné, že všichni se nemohou pracně namáhat, aby dosáhli poznání. Proto dal Kristus stručný zákon, aby ho mohli znát všichni, a nikdo se nemohl vymlouvat, že ho nezachovává, protože ho nezná. Je to zákon Boží lásky: V_krátkosti promluví Bůh na zemi.{fnr}1{/fnr}
Tento zákon má být měřítkem všech lidských skutků. U_uměleckých výtvorů vidíme, že to či ono dílo je uznáno za dobré a správné, když se srovnává s_měřítkem. Tak také kterékoli lidské dílo je správné a ctnostné, když se shoduje s_měřítkem božské lásky. Když však není ve shodě s_měřítkem lásky, pak není správné ani dobré ani dokonalé.
Tento zákon, totiž zákon božské lásky, způsobuje v_člověku čtyři velmi žádoucí věci. Předně je v_něm příčinou toho, že člověk žije duchovním životem. Neboť je zřejmé, že milované je přirozeně v_milujícím. Proto ten, kdo miluje Boha, má ho v_sobě: Kdo zůstává v_lásce, zůstává v_Bohu a Bůh zůstává v_něm.{fnr}2{/fnr} Také je v_přirozenosti lásky, že milujícího přetváří v_milovaného. Jestliže pak milujeme Boha, stáváme se božskými: Kdo se oddá Bohu, je s_ním jeden duch.{fnr}3{/fnr} Augustin říká: „Jako je duše životem těla, tak Bůh je životem duše.“ Tak také duše tehdy jedná ctnostně a dokonale, když jedná z_lásky, skrze kterou v_ní přebývá Bůh. Bez lásky však nejedná vůbec: Kdo nemiluje, zůstává ve smrti.{fnr}4{/fnr} Má-li však někdo všechny dary Ducha svatého bez lásky, nemá život. Vždyť ať je to dar jazyků, ať je to dar víry, nebo cokoli jiného, jako třeba dar proroctví, bez lásky nedávají tyto dary život. I_kdyby bylo mrtvé tělo oblečeno do zlata a drahokamů, přece zůstává mrtvé.
Za druhé pak je zákon božské lásky příčinou, že zachováváme Boží přikázání. Neboť Řehoř praví, že láska nezahálí. Je-li totiž veliká, je činná; není-li činná, není tu lásky. Vidíme přece, že milující dělá pro milovaného veliké a nesnadné věci. Proto říká Pán: Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo.{fnr}5{/fnr} Kdo zachovává přikázání a zákon božské lásky, naplňuje celý zákon.
Za třetí je láska záštitou proti protivenstvím. Protože kdo má lásku, neškodí mu žádné protivenství, ale dokonce je mu na prospěch: Těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k_dobrému.{fnr}6{/fnr} Ano i_věci protivné a obtížné se zdají milujícímu příjemnými, jak vidíme sami ze zkušenosti.
Za čtvrté vede láska ke štěstí. Neboť jen těm, kdo mají lásku, je slíbena věčná blaženost. Všechno ostatní je bez lásky nedostatečné. Je třeba vědět, že rozdíl v_blaženosti je jenom podle rozdílu v_lásce, a ne podle nějaké jiné ctnosti. Mnozí si odříkali více než apoštolové, oni však vynikají v_blaženosti nad všemi ostatními, protože vynikají v_lásce.
Jak už je z_řečeného zřejmé, láska působí čtyři věci.
Předně působí odpuštění hříchů. To vidíme zjevně u_sebe. Jestliže někdo někoho urazí a potom ho má opravdově rád, odpustí se mu urážka pro jeho lásku. Svrchovaným způsobem to ukazuje příklad Magdalény, o_které říká Pán: Bylo jí odpuštěno mnoho hříchů. Ale proč? Dodává: Protože mnoho milovala.{fnr}7{/fnr} Ale snad někdo řekne: K_zahlazení hříchů tedy stačí láska, a není nutné pokání! Avšak je nutné uvážit, že nikdo doopravdy nemiluje, kdo se opravdově nekaje.
Láska rovněž působí osvícení srdce. Jak říká Job: Všichni jsme zahaleni tmou.{fnr}8{/fnr} Vždyť často nevíme, co máme dělat nebo co si přát, avšak láska učí všemu, čeho je zapotřebí ke spáse: Vás o_všem poučuje jeho duch.{fnr}9{/fnr} To je proto, že kde je láska, tam je Duch svatý, který zná všechno, který nás uvede na správnou cestu. Také působí láska v_člověku dokonalou radost. Působí též dokonalý pokoj. Rovněž činí láska člověka velmi důstojným. Láska totiž dělá z_otroka člověka svobodného a přítele. Láska vytváří nejen lidi svobodné, ale i_děti, to jest smíme se nazývat a jsme Božími dětmi: Sám Duch to potvrzuje našemu duchu, že jsme Boží děti. Když však děti, jsme i_dědicové: dědicové Boha a spoludědicové Krista.{fnr}10{/fnr}
Třebaže všechny dary pocházejí od Otce světel, přece tento dar, totiž dar lásky, převyšuje všechny ostatní. Všechny ostatní dary může mít člověk i_bez lásky a bez Ducha svatého. Ale s_láskou má nutně i_Ducha svatého.
{fn:1}Řím 9, 28.{/fn} {fn:2}1 Jan 4, 16.{/fn} {fn:3}1 Kor 6, 17.{/fn} {fn:4}1 Jan 3, 14.{/fn} {fn:5}Jan 14, 23.{/fn} {fn:6}Řím 8, 28.{/fn} {fn:7}Lk 7, 47.{/fn} {fn:8}Job 37, 19.{/fn} {fn:9}1 Jan 2, 27.{/fn} {fn:10}Řím 8, 16-17.{/fn}
RESPONSORIUM
Pramen moudrosti vlil z_výsosti svatému Tomáši bohatství jasného vědění. Tomáš přijatou milost vrátil tím, že {*} celou svatou církev zavlažuje proudy nadpřirozené zkušenosti.
Stručný sloh, milá výmluvnost, vznešený, jasný, pevný názor. {*} Celou svatou církev zavlažuje proudy nadpřirozené zkušenosti.
Nebo:
Z_traktátu „O_důvodech víry“ od svatého Tomáše Akvinského
(De rationibus fidei, Ed. Leonina, sv. 40, Romæ 1969, str. 56 a násl.; český překlad: O_důvodech víry, Krystal OP, 2011, kapitola 7, str. 61-63)
Proto si Kristus vyvolil chudé rodiče, kteří však vynikali ve ctnostech, aby se nikdo nemohl chlubit svým vznešeným původem nebo bohatstvím rodičů. Vedl život v_chudobě, aby nás naučil pohrdat bohatstvím. Žil v_ústraní a nedostávalo se mu uznání, aby lidi odradil od nezřízené touhy po poctách. Pracoval, snášel hlad, žízeň a bičování těla, aby se lidé – hledající rozkoše a požitky – z_důvodu tvrdosti tohoto života nevzdalovali od dobra ctnosti. Nakonec dobrovolně podstoupil smrt, aby nikdo ze strachu ze smrti nezradil pravdu. A aby se nikdo nebál podstoupit pro pravdu potupnou smrt, vybral si ten nejpotupnější způsob smrti, smrti na kříži. Bylo tedy vhodné, že Boží syn, který se stal člověkem, podstoupil smrt, aby tak svým příkladem povzbudil lidi ke ctnosti. Je pravda, co říká Petr: Kristus trpěl za nás, zanechal vám tak příklad, abyste šli v_jeho šlépějích.{fnr}1{/fnr}
Kdyby totiž na světě žil jako bohatý, mocný, se vší důstojností, lehce by se uvěřilo tomu, že jeho nauka a zázraky byly přijímány na základě lidské přízně a lidské moci. Aby bylo dílo božské moci zřejmé, vybral si vše, co bylo pro svět slabé a zavrženíhodné: chudou matku, nuzný život, nevzdělané učedníky a hlasatele, zavržení a odsouzení k_smrti mocnými tohoto světa. To vše proto, aby se jasně ukázalo, že přijetí jeho zázraků a jeho učení nebylo dílem lidské, nýbrž božské moci.
V_této souvislosti je třeba zmínit ještě něco jiného: Tou samou prozřetelností, kterou sám Boží Syn, který se stal člověkem, chtěl snášet utrpení, chtěl také, aby jeho učedníci, které učinil služebníky spásy lidí, neměli ve světě uznání. Proto si nevyvolil učence a vznešené lidi, ale lidi nevzdělané a bez vznešeného původu – chudé rybáře. A je vyslal, aby se starali o_spásu lidí, přikázal jim, aby zachovávali chudobu, snášeli pronásledování a protivenství, dokonce aby podstoupili smrt pro pravdu, aby to nevypadalo, že kážou kvůli nějakým pozemským výhodám, a tím aby se spása světa nepřipisovala lidské moudrosti nebo moci, ale jen moudrosti a moci Boží. Proto jim také nechyběla božská moc konat zázraky, ačkoli světu se zdáli zavržení.
Pro nápravu lidského rodu bylo také nutné naučit lidi, aby nedůvěřovali pyšně v_sebe samé, ale v_Boha. K_dokonalosti lidské spravedlnosti se totiž vyžaduje, aby se člověk zcela poddal Bohu, od něhož následně může doufat v_obdržení všech dober, a aby tato dobra uznal jako od Boha přijatá.
{fn:1}1 Petr 2, 21.{/fn}
RESPONSORIUM
2 Tim 4, 8; 1, 12
Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v_onen den předá {*} Pán, spravedlivý soudce.
Vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen, že on má dost moci, aby mi ochránil to, co mi svěřil. {*} Pán, spravedlivý soudce.
Nebo:
Z_výkladu apoštolského vyznání víry od svatého Tomáše Akvinského
(Collatio 6 super Credo in Deum)
Na kříži nechybí žádný příklad ctnosti
Nač bylo potřebné, aby pro nás Syn Boží trpěl? Bylo to velmi potřebné, a to z_dvojího hlediska: jako lék proti hříchům a jako příklad pro naše jednání.
Jako lék proto, že skrze Kristovo umučení nalézáme lék proti všemu zlu, do něhož upadáme svými hříchy.
Ale neméně užitečný je i_příklad. Neboť Kristovo umučení stačí k_tomu, aby úplně formovalo náš život. Kdo chce žít dokonale, nemusí dělat nic jiného než pohrdat tím, čím Kristus na kříži pohrdl, a usilovat o_to, oč Kristus usiloval. Vždyť na kříži nechybí žádný příklad ctnosti.
Hledáš-li příklad lásky: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.{fnr}1{/fnr} To učinil Kristus na kříži. A tak když on vydal svůj život za nás, nemá být příliš těžké snášet cokoli zlého pro něho.
Hledáš-li trpělivost, nalezne se nejvíc na kříži. Trpělivost se totiž stává velkou dvojím způsobem: buď když někdo snáší trpělivě něco velikého, nebo když snáší něco, čemu se mohl vyhnout, ale nevyhnul. A Kristus snášel na kříži něco velikého, a to trpělivě, neboť když trpěl, nevyhrožoval;{fnr}2{/fnr} jako ovce vedená na porážku neotevřel ústa.{fnr}3{/fnr} Veliká je tedy Kristova trpělivost na kříži. A proto vytrvale běžme o_závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k_dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky.{fnr}4{/fnr}
Hledáš-li příklad pokory, pohleď na Ukřižovaného. Neboť Bůh chtěl být souzen od Poncia Piláta a zemřít. Hledáš-li příklad poslušnosti, následuj toho, který byl poslušný Otce až na smrt: Jako se celé množství stalo neposlušností jednoho, totiž Adama, hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými.{fnr}5{/fnr}
Hledáš-li příklad pohrdání pozemskými věcmi, následuj toho, který je Král králů a Pán pánů,{fnr}6{/fnr} v_němž jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání;{fnr}7{/fnr} na kříži visí obnažen, posmívají se mu, plivají na něj, bijí ho, je korunován trním a nakonec napájen octem a žlučí.
Ať tedy nelpíš na oděvu ani na bohatství, neboť rozdělili si mé šaty;{fnr}8{/fnr} ani na poctách, neboť on zakusil posměch a bití; ani na hodnostech, neboť upletli korunu z_trní a vsadili mu ji na hlavu;{fnr}9{/fnr} ani na požitcích, neboť mě v_žízni napojili octem.{fnr}10{/fnr}
{fn:1}Jan 15, 13.{/fn} {fn:2}1 Petr 2, 23.{/fn} {fn:3}Srov. Sk 8, 32; srov. Iz 53, 7.{/fn} {fn:4}Žid 12, 1-2.{/fn} {fn:5}Řím 5, 19.{/fn} {fn:6}Zj 19, 16.{/fn} {fn:7}Kol 2, 3.{/fn} {fn:8}Jan 19, 24.{/fn} {fn:9}Mt 27, 29.{/fn} {fn:10}Žl 68 (69), 22.{/fn}
RESPONSORIUM
Mdr 7, 7-8; 9, 1.17
Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v_úděl jsem přijal. {*} Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s_ní jsem pokládal za nic.
Bože otců a milosrdný Pane, kdo poznal tvou vůli, když jsi mu nedal moudrost a z_výšin neposlal svého svatého ducha? {*} Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s_ní jsem pokládal za nic.
31. ledna
SV. JANA BOSKA, KNĚZE
Památka
Z_listu svatého Jana Boska
(Epistolario, Torino 1959, 4,201-203)
Pracoval jsem vždycky s_láskou
Jestliže se chcete opravdu starat o_štěstí našich svěřenců a vést je k_plnění jejich povinností, nesmíte především nikdy zapomínat, že zastupujete rodiče těch milovaných chlapců. Pro ně jsem pracoval vždycky s_láskou, pro ně jsem studoval a vykonával kněžskou službu. A nejen já, ale celá salesiánská společnost.
Synáčkové moji, kolikrát jsem musel za svého dlouhého působení uznat tuto velkou pravdu: Snadnější je vzplanout hněvem než něco klidně snést, hrozit chlapci než ho přesvědčit. Řeknu dokonce, že je pro naši netrpělivost a pýchu pohodlnější vzpurné trestat než je snášet s_pevností a vlídností, a tak je přimět k_nápravě.
Doporučuji vám lásku, s_jakou jednal svatý Pavel s_těmi, kdo se nedávno předtím obrátili na víru. Často ho láska vedla k_tomu, že plakal a snažně se modlil, když viděl, jak jsou málo učenliví a jak se vzpírají jeho úsilí.
Straňte se všeho, co by mohlo budit zdání, že podléháte návalům zlosti. Je obtížné zachovat při trestání klidnou mysl, ale je to nutné, nemá-li vzniknout podezření, že jednáme, abychom ukázali svou autoritu nebo abychom si vylili vztek.
Na ty, vůči nimž máme uplatňovat nějakou moc, hleďme jako na syny. Konejme pro ně službu, tak jako Ježíš přišel sloužit, a ne poroučet.{fnr}1{/fnr} Styďme se za pouhé zdání vládychtivosti, a vládněme jim jen proto, abychom jim lépe sloužili.
Tak se choval Ježíš vůči apoštolům. Snášel je, i_když byli nevědomí a nevychovaní a měli málo víry. A s_hříšníky jednal tak laskavě a projevoval k_nim tak přátelský vztah, že jedni žasli, jiní se pohoršovali, ale někteří právě proto začali doufat, že dosáhnou u_Boha odpuštění. A Ježíš chce, abychom ho následovali tichostí a pokorou srdce.{fnr}2{/fnr}
Jsou to naši synové, a proto když chceme odstranit jejich chyby, odložme všechen hněv nebo se tak ovládněme, jako bychom ho zcela potlačili.
V_mysli ať není rozčilení, v_očích žádné pohrdání ani v_ústech tupení. V_přítomnosti mějme soucit a pro budoucnost naději. Tak se to sluší na pravé duchovní otce, jimž jde o_skutečnou nápravu a polepšení.
Ve zvláště těžkých případech je lepší prosit snažně a pokorně Boha, než vychrlit příval slov, která posluchače jen zraňují a viníkům nepřinesou žádný užitek.
{fn:1}Srov. {r}Mt 10,45{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 11,29{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Mk 10, 13-14; Mt 18, 5
K_Ježíšovi přinášeli děti, aby jim požehnal. Ale učedníci to matkám zakazovali. Když to Ježíš viděl, řekl jim: {*} Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království.
A kdo přijme jedno takové dítě kvůli mně, mne přijímá. {*} Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království.