Žalm 38 (39)
Prosba těžce nemocného
Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8, 20)
I

{v}2{/v}Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor,{x}

abych se neprohřešil jazykem;

a pokud bude bezbožník stát blízko,{x}

budu svá ústa držet na uzdě.

{v}3{/v}Ztichl jsem, zmlkl, i_když nešťasten,{x}

ale má bolest jen se zjitřila,

{v}4{/v}srdce se v_těle prudce rozpálilo.{+}

Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel,{x}

a já jsem musil nahlas promluvit:

{v}5{/v}„Dej mi už, Pane, uvidět můj konec{+}

a jakou míru dní mám před sebou,{x}

ať poznám tak svou pomíjejícnost.“

{v}6{/v}Hle, vyměřils mé dny jen na pídě,{+}

v_tvých očích je můj život jako nic,{x}

a každý člověk jenom jako dech,

{v}7{/v}jen jako stín se tady člověk mihne,{+}

jen jako dech je všechno bohatství,{x}

jež hromadí, a neví pro koho.{△}

II

{v}8{/v}Co tedy, Pane, teď mám očekávat?{x}

Jen k_tobě upínám svou naději.

{v}9{/v}Zachraň mě od všech křivd a nepravostí,{x}

bláznům mě nenechávej na posměch!

{v}10{/v}A teď už mlčím, ústa neotevřu,{x}

protože všechno je tvé řízení.

{v}11{/v}Odejmi ode mne své navštívení!{x}

Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!

{v}12{/v}Člověka za hřích postihuješ trestem{+}

a ničíš jeho nádheru jak mol:{x}

je každý člověk jenom jako dech.

{v}13{/v}Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu,{+}

nemlč k_mým slzám, vždyť jsem já tvůj host,{x}

poutník jak všichni moji otcové.

{v}14{/v}Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si,{x}

dříve než odejdu a zaniknu.{△}

HTML © Juraj Vidéky, Karel Mráček