Žalm 131 (132)
Boží přislíbení Davidovu domu
Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1, 32)
I

{v}1{/v}Na Davida se, Pane, rozpomeň,{x}

na všechnu jeho námahu a péči,

{v}2{/v}na to, jak slavně Pánu přísahal,{x}

mocnému Jákobovu pevně slíbil:

{v}3{/v}„Nevkročím ve stan svého příbytku,{x}

na lože neulehnu k_odpočinku,

{v}4{/v}ani své oči usnout nenechám,{x}

ani svým víčkům spánek nepopřeji,

{v}5{/v}než Pánu najdu místo příhodné,{x}

příbytek pro mocného Jákobova!

{v}6{/v}V_Efratě slyšeli jsme o_arše,{x}

na polích jaárských pak jsme ji našli.

{v}7{/v}Vejděme nyní v_jeho příbytek,{x}

skloňme se k_zemi před podnoží jeho!

{v}8{/v}Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít,{x}

ty i_tvá vznešená a slavná archa!

{v}9{/v}Právo a řád buď rouchem kněží tvých,{x}

radostně ať ti jásají tví věrní!

{v}10{/v}Pro svého služebníka Davida{x}

pomazaného svého neodmítej!{△}

II

{v}11{/v}Přísahal pevně Davidovi Pán,{x}

od svého slibu nikdy neustoupí:

„Na trůně tvém dám slavně zasednout{x}

dědici, který z_tvého těla vzejde.

{v}12{/v}A jestli budou tvoji synové{x}

mé smlouvy dbát a řádů, jímž je učím,

dám pak i_jejich synům zasednout{x}

pro věčné časy na trůně tvé vlády.“

{v}13{/v}Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán,{x}

jej přál si navždy za sídlo své vlády:

{v}14{/v}„Toto je na věky můj příbytek,{x}

zde budu sídlit v_místě vytouženém.

{v}15{/v}Pokrmu jeho štědře požehnám{x}

a chlebem budu sytit jeho chudé.

{v}16{/v}Odění spásy jeho kněžím dám,{x}

jásat a plesat budou jeho věrní.

{v}17{/v}Tady moc Davidovu rozhojním,{x}

pomazanému svému světlo zjednám.

{v}18{/v}Dám jeho nepřátelům z_hanby šat,{x}

on sám se bude skvít mým diadémem.“{△}

HTML © Juraj Vidéky, Karel Mráček