KVĚTEN
1. května
Sv. Josefa, Dělníka
Otče Josefe, ty dělníku vzorný,
v_ústraní žil jsi šťasten v_Nazaretě,
vroucími hlasy, ve svém srdci skromní,
velebíme tě.
Královské Dítko, život ve strádání
s_pokornou myslí tiše přijímaje,
živíš je prací svých mozolných dlaní,
záruky ráje.
Dělníků vzore, ty dělníku pilný,
zářný vzor žití skýtáš všemu lidu,
jak posvětit lze těžkou prací dílny
i_lidskou bídu.
Chraň všechny, kdo dát nemají co v_ústa,
zhas ohně válek, zmírňuj naše strasti,
mystický Kristus ať všude zas vzrůstá
pod křídly vlasti.
Předobrý Bože, trojí a přec jeden,
všech věcí Tvůrce, ty Otče svých dětí,
Josefa, otce, dej, ať následujem
v_práci i_smrti. Amen.
Z_pastorální konstituce 2. vatikánského koncilu o_církvi v_dnešním světě
(Gaudium et spes, nn. 33-34)
Lidská činnost ve světě
Člověk se vždycky snažil svou prací a bystrostí svého rozumu rozvíjet svůj život; a dnes, zvláště s_pomocí vědy a techniky, rozšířil a stále rozšiřuje svou nadvládu téměř nad celou přírodou, a především rozvojem mezinárodních styků různého druhu se lidská rodina ponenáhlu chápe a utváří jako jedno celosvětové společenství. S_tím souvisí to, že mnoho dobrého, co člověk kdysi očekával především od vyšších sil, si dnes opatřuje vlastním přičiněním.
Tváří v_tvář tomuto nesmírnému úsilí, jímž se už zabývá celé lidstvo, vyvstává mezi lidmi mnoho otázek: Jaký je smysl a hodnota tohoto snažení? Jak se má všech těchto věcí užívat? K_jakému cíli směřují námahy jednotlivců i_společenských celků?
Církev, střežící poklad Božího slova, z_něhož se čerpají náboženské a mravní zásady, nemá sice vždycky po ruce odpověď na každou jednotlivou otázku, snaží se však, aby se světlo zjevení spojilo s_lidskou znalostí a zkušeností, a tak aby se osvětlila cesta, po níž se lidstvo nedávno vydalo.
Pro věřící je jisté, že lidská individuální i_kolektivní činnost, totiž ono nesmírné úsilí, jímž se lidé snaží během staletí zlepšovat své životní podmínky, odpovídá samo o_sobě Božímu záměru. Neboť člověku, stvořenému k_obrazu Božímu, bylo uloženo podřídit si zemi se vším, co je na ní, a řídit svět spravedlivě a svatě,{fnr}1{/fnr} a uznáním Boha jako stvořitele všeho zaměřit k_němu sebe i_celý vesmír, aby podřízením všech věcí člověku bylo velebeno jméno Boží po celé zemi.{fnr}2{/fnr}
To platí i_o_zcela všední práci. Muži i_ženy, kteří vydělávají sobě i_rodině na živobytí a svou činnost konají tak, že je vhodnou službou společnosti, mohou být právem přesvědčeni, že svou prací dále rozvíjejí dílo Stvořitelovo, slouží prospěchu svých bratří a svým osobním přičiněním přispívají k_uskutečnění Božího plánu v_dějinách.
Křesťané se tedy nedomnívají, že to, co svou bystrostí a silou vykonají lidé, stojí v_protikladu k_moci Boží, jako by byl rozumný tvor soupeřem Stvořitele; naopak jsou přesvědčeni, že úspěchy lidstva jsou znamením velikosti Boží a plodem jeho nevýslovného rozhodnutí.
Čím více však vzrůstá moc lidí, tím širší je odpovědnost jednotlivců i_celků.
Z_toho je zřejmé, že křesťanské poselství neodvádí lidi od budování světa ani je nevede k_zanedbávání blaha svých bližních, ale naopak jim to přísně ukládá jako povinnost.
{fn:1}Srov. {r}Gn 1,26-27{/r}; {r:Gn}9,3{/r}; {r}Mdr 9,2-3{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žl 8,7.10{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Srov. Gn 2, 15
Hospodin Bůh usadil člověka v_zahradě Edenu, {*} aby ji obdělával a chránil, aleluja.
To bylo posláním člověka od počátku. {*} Aby ji obdělával a chránil, aleluja.
2. května
Sv. Atanáše, biskupa a učitele církve
Památka
Z_promluv svatého Atanáše
(Oratio de incarnatione Verbi, 8-9: PG 25,110-111)
Slovo se stalo tělem
Boží Slovo, netělesné, nepomíjející, nehmotné, přišlo mezi nás, ačkoli ani předtím nebylo od nás vzdáleno, neboť v_žádné části světa nikdy nechybělo, a protože je stále se svým Otcem, všechno všude naplňovalo.
Ve své dobrotě vůči nám zajisté přišlo, aby se nám zjevně ukázalo a Boží Syn se slitoval nad naším pokolením, nad naší bídou; naše porušenost ho přivedla k_rozhodnutí: nemohl snést, že nad námi panuje smrt, a aby nezašlo, co kdysi bylo vytvořeno, aby Otcovo dílo při stvoření člověka nepřišlo nazmar, přijal tělo takové, že se od našeho nijak neliší. Nechtěl totiž jen pobýt v_těle nebo se nám jenom ukázat.
Kdyby se přece chtěl pouze zjevit, mohl by klidně přijmout nějaké dokonalejší tělo. On však přijal to naše.
V_panenském lůně si zbudoval chrám, své tělo; jako by se jím patřičně vybavil a vystrojil, aby se nám v_něm mohl dát poznat a aby v_něm přebýval. Když tedy takto přijal tělo podobné našemu, vydal je za nás všechny všanc smrti, protože všichni byli podrobeni jejímu porušení, a z_čisté lásky přinesl toto tělo Otci za oběť; předně proto, aby všichni, kdo v_něm budou umírat, poznali, že zákon porušení, kterému lidstvo propadlo, byl zrušen, neboť smrt na těle Kristově vyčerpala svou sílu, takže už nemá žádnou moc proti lidem, kteří se Kristu podobají; a také proto, aby lidstvu propadlému porušení vrátil neporušitelnost a ze smrti ho povolal opět k_životu. Prostřednictvím těla, které přijal, a skrze jeho vzkříšení odstranil provždy smrt, jako když suchou třtinu stráví oheň.
Přijal smrtelné tělo proto, aby poté, co získalo účast na Slově Nejvyššího, mohlo za nás všechny podstoupit smrt, a zároveň pro Slovo v_něm přebývající zůstat neporušené, a aby posléze pro jeho vzkříšení byli všichni lidé napříště vysvobozeni z_porušení.
Tělo, které tedy Boží Slovo přijalo, bylo obětováno smrti jako pravá oběť, prostá jakékoli poskvrny; a tak obětí vlastního těla za jiné odvrátilo Boží Slovo smrt ode všech, jejichž podobu na sebe vzalo.
Takže tím, že Slovo Boží všechno a všechny převyšující svůj příbytek a hmotný nástroj nabídlo a obětovalo za všechny, jak samo pravilo, vyrovnalo ve smrti všechny lidské dluhy a neporušený Boží Syn, spojený se všemi lidmi podobností těla, zaslíbením vzkříšení vrátil všem lidem řádně a po právu neporušenost.
Nuže, porušení smrti už nemá nad lidmi žádnou moc, díky Slovu, které se stalo tělem a přebývá mezi námi.{fnr}1{/fnr}
{fn:1}{r}Jan 1,14{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Srov. Jer 15, 19.20; 2 Petr 2, 1
Budu promlouvat tvými ústy a učiním z_tebe bronzovou zeď. {*} Když budou bojovat proti tobě, nic nezmohou, neboť já jsem s_tebou, aleluja.
Objeví se lžiučitelé a budou se snažit záludně zavést zhoubná bludařská učení. Ba dokonce budou zapírat Pána, který je vykoupil. {*} Když budou bojovat proti tobě, nic nezmohou, neboť já jsem s_tebou, aleluja.
3. května
Sv. Filipa a Jakuba, apoštolů
Svátek
Filipe, tys též došel cti,
žes povolán byl nejvýše,
jak s_Petrem, prvním z_Dvanácti,
miluješ vroucně Ježíše.
On tvůj Pán, tobě často dal
doklady lásky horoucí,
nejednou s_tebou rozmlouval
o_pravdách žití, o_Otci.
Jakube, tebe poctil Pán
nikoli menší láskou svou,
býval jsi jeho bratrem zván,
a církve svaté oporou.
Byls na Siónu pastýřem
slavného stáda prvotin,
dodnes nás uíš v_listě svém
o_spáse slovům životním.
Vy šťastní, krví šlechetnou
jste víru v_Krista vyznali,
dopřejte, bychom vírou svou
i_nadějí ráj získali.
Až s_vámi v_sídlech Otcových
přebývat jednou budeme,
Trojici v_písních děkovných
ať věčné chvály pějeme. Amen.
Z_traktátu kněze Tertuliána proti heretikům
(De praescriptione haereticorum, cap. 20,1-9; 21,3; 22,8-10: CCL 1,201-204)
Apoštolské kázání
Kristus Ježíš, náš Pán – dokud žil na zemi – sám hlásal, kdo je, kdo byl, jaké má od Otce poslání, jaký úkol lidem dává. Hlásal to veřejně lidu nebo svým učedníkům zvlášť. A z_nich si vybral dvanáct nejpřednějších, aby byli stále kolem něho, a určil je za učitele národů.
A když po vzkříšení odcházel k_Otci, přikázal zbývajícím jedenácti – neboť jeden se od nich odloučil – aby šli a učili národy a křtili je v_Otce i_Syna i_Ducha svatého.
Proto apoštolové – to znamená ti, kdo byli posláni – ihned přijali mezi sebe losem místo Jidáše jako dvanáctého Matěje, jak to bylo předpověděno v_žalmu Davidově.{fnr}1{/fnr} A když dostali slíbenou sílu Ducha svatého, aby mohli konat mocná znamení a přesvědčivě mluvit, vydávali svědectví víry v_Ježíše Krista a zakládali církevní obce nejdříve v_Judsku, a potom šli hlásat tutéž nauku víry dalším národům.
A právě tak zakládali od města k_městu církevní obce, od nichž přebíraly a stále přebírají úponek víry a seménka nauky církevní obce ostatní, aby se staly církví. A tím i_tyto obce se považují za apoštolské, neboť jsou odnožemi církevních obcí, založených apoštoly.
Je třeba, aby se všechno posuzovalo podle svého původu. Tolik a tak velikých církevních obcí tvoří jednu prvotní církev, založenou od apoštolů, protože z_ní všechny pocházejí. Tak jsou všechny prvotní a všechny apoštolské, neboť jsou všechny jedna. Jednota se projevuje tím, že žijí spolu v_pokoji, považují se za bratry, prokazují si navzájem pohostinnost. Tato práva nevznikají jinak než jedním předáváním téhož tajemství.
Co apoštolové kázali, to znamená, co jim Kristus zjevil, se neprokazuje jinak než skrze církevní obce, které založili sami apoštolové a jimž sami kázali živým slovem a později listy.
Pán jednou jasně prohlásil: Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Avšak dodává: Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy.{fnr}2{/fnr} Tím naznačil, že nebudou ponecháni v_žádné nevědomosti, neboť jim slíbil, že budou skrze Ducha pravdy uvedeni do celé pravdy. A tento slib skutečně splnil, a Skutky apoštolů dosvědčují sestoupení Ducha svatého.
{fn:1}Srov. {r}Žl 108 (109),8{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 16,12.13{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Jan 12, 21-22; Řím 9, 26
Někteří pohané přišli k_Filipovi a prosili ho: Pane, rádi bychom viděli Ježíše. {*} Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi, aleluja.
Kde jim bylo řečeno: Nejste mým lidem, tam budou nazváni syny živého Boha. {*} Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip pak šli a pověděli to Ježíšovi, aleluja.
Utrpení našeho Pána Ježíše Krista
dne 4. května nebo jako votivní oficium
Modlitba se čtením
Hymnus
Vykupiteli, zachraň, co jsi vytvořil
a_světlem tvojí svaté tváře prostoupil;
nedovol roztrhat podvodem démonů,
za co jsi svojí smrtí cenu zaplatil.
Slituj se, králi dobrý, nad služebníky,
uvolni pouta a osvoboď viníky,
ty jsi je vykoupil krví svou předrahou,
ať také na věky se radují s_tebou. Amen.
Psalmodie
1. antifona
A. 1. My hlásáme Krista ukřižovaného, Boží moc a Boží moudrost, aleluja.
Nebo: Bůh však prokazuje svou lásku k_nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšníci, aleluja.
Nebo: Ježíš přišel se svými učedníky do Getseman a padl na něho zármutek a úzkost.
Žalm 68 (69), 2-13
2. antifona
A. 2. Když Ježíš přišel na svět, řekl: Hle, přicházím, Bože, abych plnil tvou vůli. V_této vůli jsme byli posvěceni skrze oběť těla Ježíše Krista, aleluja.
Nebo: Nikdo mi nebere můj život, ale já ho dávám a zase si ho beru, aleluja.
Nebo: Ježíš v_úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji. Jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve, aleluja.
Žalm 68 (69), 14-22.30-37
3. antifona
A. 3. Kristus si nás zamiloval a vydal sám sebe za nás Bohu jako dar a oběť líbezné vůně, aleluja.
Nebo: V_tom jsme poznali, co je láska, že totiž za nás položil svůj život: tak i_my máme dávat život za své bratry, aleluja.
Nebo: Otče, nemůže-li mne tento kalich minout, aniž bych jej pil, ať se stane tvá vůle, aleluja.
Žalm 87 (88)
Opravdu vzal na sebe naše úzkosti, aleluja.
A_naše bolesti sám nesl, aleluja.
Jedno ze dvou následujících:
Z_knihy proroka Izaiáše
Iz 52, 13 – 53, 12
Byl rozdrcen pro naše zločiny
{v}52, 13{/v}Hle, můj Služebník dojde úspěchu, bude povýšen, povznesen k_velké vznešenosti. {v}14{/v}Jak mnozí budou nad ním žasnout! Neboť jeho podoba byla nelidsky zohavena, vzhledem se nepodobá člověku. {v}15{/v}On přivede v_údiv mnohé národy, králové před ním zavřou svá ústa, neboť spatřili, co se jim neřeklo, zpozorovali, co dříve neslyšeli.
{v}53, 1{/v}Kdo uvěřil, co jsme slyšeli? Komu se ukázala Hospodinova moc? {v}2{/v}Vyrašil před ním jako výhonek, jako kořen z_vyprahlé země. Neměl podobu ani krásu, aby upoutal náš pohled; neměl vzhled, abychom po něm zatoužili. {v}3{/v}Opovržený, opuštěný od lidí, muž bolesti, znalý utrpení, jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář, potupený, od nás nevážený. {v}4{/v}A přece on nesl naše utrpení, obtížil se našimi bolestmi, ale my jsme ho pokládali za zbitého, od Boha ztrestaného a ztýraného. {v}5{/v}On však byl proboden pro naše nepravosti, rozdrcen pro naše zločiny, tížily ho tresty pro naši spásu, jeho rány nás uzdravily. {v}6{/v}Všichni jsme bloudili jak ovce, každý šel svou vlastní cestou. Hospodin na něho uvalil vinu nás všech. {v}7{/v}Byl týrán, ale podrobil se a neotevřel svá ústa; jako beránek vedený na porážku a jak ovce, která mlčí před střihači, neotevřel svá ústa. {v}8{/v}Odstraněn byl soužením a nespravedlivým soudem. Kdo se stará o_jeho právo? Vyrván byl ze země živých, pro zločin svého lidu byl ubit k_smrti. {v}9{/v}Hrob mu vykázali se zločinci, posmrtný domov s_boháči, ačkoli se nedopustil křivdy ani neměl v_ústech podvod. {v}10{/v}Hospodinu se však zalíbilo zdrtit ho utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, skrze něho se zdaří Hospodinův plán. {v}11{/v}Pro útrapy své duše uvidí světlo, nasytí se svým poznáním. Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny. {v}12{/v}Proto mu udělím mnohé a s_reky rozdělí kořist proto, že sám sebe vydal na smrt, že se dal přičíst ke zločincům, když nesl hříchy mnohých a prosil za viníky.
RESPONSORIUM
Iz 53, 5; 1 Petr 2, 24; Ef 5, 2
Byl proboden pro naše nepravosti, rozdrcen pro naše zločiny. Tížily ho tresty pro naši spásu, {*} jeho ranami jsme uzdraveni, aleluja.
Kristus si nás zamiloval a zcela vydal sebe za nás jako dar v_oběť, vůni Bohu velmi příjemnou. {*} Jeho ranami jsme uzdraveni, aleluja.
Nebo:
Jer 11, 19; Žl 40 (41), 8
Byl jsem důvěřivý jako beránek vedený na porážku. Nevěděl jsem, co proti mně zamýšlejí. {*} Porazme strom i_s_ovocem, vytněme jej ze země živých, ať už není připomínáno jeho jméno.
Všichni, kdo mě nenávidí, šeptají si o_mně, zlo mi strojí. {*} Porazme strom i_s_ovocem, vytněme jej ze země živých, ať už není připomínáno jeho jméno., aleluja.
Nebo:
Z_listu svatého apoštola Pavla Římanům
Řím 5, 8-11.17-21; 6, 1-11
Náš starý člověk je spolu s_Kristem ukřižován, abychom již více nesloužili hříchu
{v}5, 8{/v}Bůh dokazuje svou lásku k_nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme ještě byli hříšníky. {v}9{/v}Tím spíše tedy budeme zachráněni skrze něho od Božího hněvu teď, když jsme ospravedlněni jeho krví. {v}10{/v}Neboť jestliže jsme s_Bohem byli usmířeni smrtí jeho Syna v_době, kdy jsme s_ním byli ještě znepřáteleni, tím spíše – po usmíření – budeme zachráněni jeho životem. {v}11{/v}Ba ještě více! Smíme se i_chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, protože skrze něho se nám nyní dostalo usmíření.
{v}17{/v}Jestliže kvůli provinění jednoho člověka začala skrze toho jednoho člověka vládnout smrt, tím spíše v_síle nového života budou kralovat skrze jednoho, totiž Ježíše Krista, ti, kdo v_hojnosti dostávají milost a dar ospravedlnění. {v}18{/v}Nuže tedy: jako provinění jednoho člověka přineslo odsouzení celému lidstvu, tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život. {v}19{/v}Jako se totiž celé množství stalo neposlušností jednoho člověka hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými. {v}20{/v}K_tomu pak přistoupil Zákon, ale hřích to jen rozmnožilo. Kde se však rozmnožil hřích, tam se v_míře ještě daleko štědřejší ukázala milost. {v}21{/v}Jako hřích projevoval svou vládu tím, že působil smrt, tak zase milost začala uplatňovat svou moc tím, že dávala ospravedlnění, které vede k_věčnému životu skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
{v}6, 1{/v}Co tedy řekneme? Máme setrvávat ve hříchu, aby se tím hojněji projevila milost? {v}2{/v}Naprosto ne! Hříchu jsme přece už odumřeli. Jak bychom v_něm ještě mohli žít? {v}3{/v}Copak nevíte, že my všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v_Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti? {v}4{/v}Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s_ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z_mrtvých Otcovou slávou, tak i_my teď musíme žít novým životem. {v}5{/v}Neboť jestliže jsme s_ním srostli tak, že jsme mu podobní v_jeho smrti, budeme mu tak podobní i_v_jeho zmrtvýchvstání. {v}6{/v}Vždyť přece víme, že starý člověk v_nás spolu s_ním byl ukřižován, aby ztratila svou moc hříšná přirozenost a my abychom už hříchu neotročili. {v}7{/v}Neboť kdo umřel, je osvobozen od hříchu. {v}8{/v}Jestliže jsme však s_Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s_ním také budeme žít. {v}9{/v}Víme totiž, že Kristus vzkříšený z_mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. {v}10{/v}Kdo umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. {v}11{/v}Tak i_vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s_Kristem Ježíšem.
RESPONSORIUM
2 Kor 5, 14-15; Řím 8, 32
Vždyť nás má ve své moci láska Kristova – nás, kteří jsme pochopili, že Kristus zemřel za všechny, {*} aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i_vstal, aleluja.
Bůh neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všechny jej vydal. {*} Aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i_vstal, aleluja.
Nebo:
Kriste, Vykupiteli, zachraň nás svým křížem. Ty jsi smrtí naši smrt zrušil {*} a život zmrtvýchvstáním obnovil, aleluja.
Smiluj se nad námi, laskavý Ježíši, který jsi pro nás z_lásky utrpení podstoupil. {*} A život zmrtvýchvstáním obnovil, aleluja.
Jedno ze tří následujících:
Z_„Teologické sumy“ svatého Tomáše Akvinského
(ST, III, 46, 1 a 49, 3)
Nebyl jiný vhodnější způsob, jak uzdravit naši bídu, než skrze Kristovo utrpení
Osvobození člověka skrze Kristovo utrpení bylo ve shodě i_s_jeho milosrdenstvím i_s_jeho spravedlností. Se spravedlností proto, že svým utrpením Kristus dal zadostiučinění za hřích lidského rodu, a tak byl člověk spravedlností Krista osvobozen. S_milosrdenstvím pak proto, že když člověk sám o_sobě nemohl dát zadostiučinění za hřích veškeré lidské přirozenosti, Bůh mu dal svého Syna, aby učinil zadost místo něho, podle onoho výroku: Jste ospravedlněni zdarma skrze jeho milost, skrze vykoupení, které je v_Kristu Ježíši. Jeho ustanovil Bůh jako prostředníka smíření pro ty, kdo v_něho věří.{fnr}1{/fnr}
To byl skutek většího milosrdenství, než kdyby byl odpustil hříchy bez zadostiučinění. O_tom je řečeno: Bůh, který je bohatý v_milosrdenství, pro nesmírnou lásku, s_níž si nás zamiloval, když jsme byli mrtvi ve svých hříších, dal nám znovu život v_Kristu.{fnr}2{/fnr}
Augustin říká: „Nebyl jiný vhodnější způsob, jak uzdravit naši bídu, než skrze Kristovo utrpení.“ Způsob pro dosažení cíle je o_tolik vhodnější, oč více věcí, které jsou dobré pro tento cíl, se v_něm spojuje. Tím, že člověk byl osvobozen skrze Kristovo utrpení, ukázalo se kromě osvobození od hříchu ještě mnoho věcí potřebných pro spásu člověka.
Nejprve to, že zde člověk poznává, jak velice Bůh miluje člověka, a tak je sám vyzýván, aby ho také miloval: v_tom spočívá dokonalost lidské spásy. O_tom říká apoštol: Bůh prokazuje svou lásku k_nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.{fnr}3{/fnr}
Za druhé, že nám tím dal příklad poslušnosti, pokory, stálosti, spravedlnosti a ostatních ctností, které se při Kristově utrpení ukázaly: a ty jsou nezbytné pro lidskou spásu. O_tom je řečeno: Kristus pro nás trpěl a dal nám příklad, abychom šli v_jeho stopách.{fnr}4{/fnr}
Za třetí, že Kristus svým utrpením nejen osvobodil člověka od hříchu, ale zasloužil mu i_ospravedlňující milost a slávu blaženosti. Za čtvrté, že tím člověku bylo s_větší naléhavostí uloženo, aby se uchoval neposkvrněný od hříchu, podle onoho výroku: Byli jste vykoupeni za velikou cenu: proto svým tělem oslavujte Boha.{fnr}5{/fnr} Za páté ho tím pozdvihl k_větší důstojnosti. Jako byl člověk přemožen a oklamán ďáblem, tak to byl také člověk, kdo ďábla přemohl; a jako si člověk zasloužil smrt, tak také člověk svou smrtí smrt přemohl, jak je řečeno: Díky Bohu, který nám daroval vítězství skrze Ježíše Krista.{fnr}6{/fnr}
Abychom však mohli dosáhnout účinku Kristova utrpení, musíme se mu podobat. Připodobňujeme se mu ve svátosti křtu, podle onoho výroku: Ve křtu jsme byli spolu s_ním pohřbeni do smrti.{fnr}7{/fnr} Proto pokřtěným není uložen žádný trest, který by konal zadostiučinění. Jsou totiž zcela osvobozeni zadostiučiněním Kristovým. Protože však „Kristus pouze jednou pro nás zemřel za naše hříchy“, nemůže být člověk podruhé připodobněn Kristově smrti ve svátosti křtu. A tak se musí ti, kdo po křtu zhřeší, připodobňovat trpícímu Kristu jiným trestem nebo utrpením, které sami na sobě nesou. To je ovšem mnohem menší, než by odpovídalo tomu hříchu, protože s_ním spolupracuje zadostiučinění Krista.
Kristovo zadostiučinění v_nás působí natolik, nakolik jsme ke Kristu přivtěleni tak jako údy ke hlavě. Údy však musí být ve shodě s_hlavou. A jako Kristus měl nejprve v_duši milost spolu se schopností tělesného utrpení a skrze utrpení došel do slávy nesmrtelnosti, tak i_my, kteří jsme jeho údy, skrze jeho utrpení jsme osvobozeni od jakéhokoli trestu, ale tak, že nejprve v_duši přijímáme „ducha adoptivního synovství“ a jsme tak přidruženi k_dědictví slávy nesmrtelnosti, i_když máme dosud smrtelné tělo schopné utrpení. Potom však, až budeme Kristu podobni také v_utrpení a smrti, budeme uvedeni do slávy nesmrtelnosti, podle onoho výroku apoštola: Jsme-li děti Boží, jsme tedy i_dědicové Boží, spoludědicové Krista; trpíme-li spolu s_ním, budeme spolu s_ním mít i_účast na Boží slávě.{fnr}8{/fnr}
{fn:1}Řím 3, 24-25.{/fn} {fn:2}Ef 2, 4-5.{/fn} {fn:3}Řím 5, 8.{/fn} {fn:4}1 Petr 2, 21.{/fn} {fn:5}1 Kor 6, 20.{/fn} {fn:6}1 Kor 15, 57.{/fn} {fn:7}Řím 6, 4.{/fn} {fn:8}Řím 8, 17.{/fn}
RESPONSORIUM
1 Petr 2, 24; Ef 2, 4-5
Kristus na svém těle vzal naše hříchy na kříž, {*} abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti, aleluja.
Bůh z_velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k_životu spolu s_Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. {*} Abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti, aleluja.
Nebo:2 Tim 1, 9-10
Bůh nás povolal svým svatým povoláním z_milosti, kterou nyní zjevil {*} příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista, aleluja.
On zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život. {*} Příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista, aleluja.
Nebo:
Ze spisu „O_lásce“ blahoslaveného Jindřicha Susa
(Das Minnebüchlein: ed. K. Bihlmeyer, Heinrich Seuse, Deutsche Schriften, Stuttgart, 107, str. 537 a násl.)
Následovat Krista v_utrpení
Ó_věčná moudrosti, odlesku slávy Otce a zpodobení jeho podstaty, jenž jsi všechno stvořil z_ničeho! Abys člověka přivedl do radostí ráje, sestoupil jsi do tohoto údolí bídy a skrze své tak milé přebývání na zemi jsi mu ukázal cestu k_návratu. Abys dal zadostiučinění za všechny, chtěl jsi být obětován Otci jako nevinný Beránek. Otevři svou předrahou smrtí moje srdce, abych vždy hleděl na tebe, krále králů a pána pánů očima neporušené víry.
Ty nebeská sílo a jistoto mojí duše, nejmilejší Kriste Ježíši, jenž jsi byl nejprve surově přiveden do domu velekněze Ananiáše a tam se tě židé, sedící kolem ohně, i_sám Ananiáš dotazovali na tvé učení. Odpovídal jsi mírně, ale oni tě krutě bili po hlavě. Ó_záři věčného světla a zrcadlo bez poskvrny, s_jak velkým pohrdáním zavázali tvé jasné oči, tvou milovanou tvář s_urážkami poplivali a nevinnou hlavu tolika ranami zasypali!
Ó_vykoupení světa, dokonalé zadostiučinění, Ježíši Kriste nejdražší! Po velkých mukách, kterými jsi trpěl po celou noc až do svítání v_domě velekněze Ananiáše, aby se celému světu plně ukázala tvá muka i_tvá láska, byl jsi přiveden do paláce Kaifáše, kde s_tebou jednali jako se zločincem. Když jsi pak pokorně stál před soudcem, byl jsi nespravedlivě obviněn. I_když jsi Boží Syn, oni krutými hlasy volali, že si zasloužíš smrt.
Ó_jediný vládce a počátku všeho tvorstva, Pane všech legií andělů, Ježíši Kriste nejmilejší, tvé paže krutě roztáhli, nahého tě ke sloupu mučení přivázali, ukrutnými ranami tě bičovali, do purpurového pláště oblékli, trním tě korunovali, uráželi tě a posmívali se ti, tvou svatou hlavu drsnýma rukama bili. S_tváří zalitou krví, s_trnovou korunou na hlavě a v_purpurovém plášti tě vyvedli ven. A smrtelný soudce vynesl rozsudek smrti nad tebou, který jsi původcem života.
Jedno vím, jednoho se jako pravdy držím: vše toto jsi snesl, abys mě přitáhl ke své lásce. Ty, nejvyšší dobro, ses i_nejkrutějším ranám vydal z_lásky ke mně.
Nyní tedy, má duše, pohleď na láskyhodnou tvář toho, v_němž máš plnost veškeré milosti, protože je plná rudých kapek krve. Pohleď na jeho hlavu, z_níž vytékají praménky krve, když ji probodly ukrutné trny!
Dovol nyní svému služebníku, můj Králi, abych tě následoval v_utrpení, abych zlo tak snášel, že budu s_tebou ukřižován a s_tebou budu také kralovat na věky věků. Amen.
RESPONSORIUM
1 Kor 1, 18.23
Slovo o_kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k_záhubě; {*} nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží, aleluja.
My kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství. {*} Nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží, aleluja.
Nebo:
1 Petr 2, 21-23
Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v_jeho šlépějích. {*} On hříchu neučinil a v_jeho ústech nebyla nalezena lest.
Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil. {*} On hříchu neučinil a v_jeho ústech nebyla nalezena lest.
Nebo:
Z_kázání na proroka Ezechiela od bratra Jeronýma Savonaroly
(Ed. Naz.: Prediche sopra Ezechiele, a cura di R. Ridolfi, vol. II, Roma 1955, str. 336-344)
Ukřižovaný Kristus je naše pravá láska
Shromáždili jsme se zde, abychom rozjímali o_utrpení Pána a Spasitele. Nevím, zda máme prožívat radost, nebo smutek. Máme se radovat z_tak veliké spásy, ale cítit smutek nad takovou smrtí. Pojďme tedy prožívat obojí a neříkejme nic jiného než láska. Ať všichni volají: láska, láska.
Naše kázání bude i_nebude prosté. Přece však ho všichni pochopí. Nejspíše ti, kdo mají zkušenost s_láskou. Nezkušení pak poznají, jak daleko jsou od lásky. Láska nedodržuje pořadí, podle něhož máme mluvit s_milovaným a se samotnou láskou. Nebudu zde rozvádět pořadí utrpení, ale pochopíte mě. Všichni buďte pozorní a vstupme do lásky.
Když jsem uvažoval o_tom, co bych měl říci o_tomto utrpení Páně, uviděl jsem krásnou ženu, která byla ozdobená a plakala. Šel jsem jí vstříc a řekl jsem: „Koho hledáš? A proč pláčeš?“ Snoubenka Kristova odpověděla: „Hledám milovaného, aby mě uklidnil. Hledám toho, kterého miluji. Avšak nehledám jen jeho samotného, ale i_jeho lásku. Po ničem jiném od něho netoužím.“ Našel jsem na zemi strážce, totiž chudé apoštoly, a zeptal jsem se jich: „Koho milujete vy?“ „Jistě i_my milujeme lásku. Hle, ukážeme ti Krista ukřižovaného, to je naše pravá láska.“ Ach, tak láska je taková ukřižovaná! „Ano, jistě.“ Uchopil jsem ho tedy a zeptal jsem se: „Ty jsi láska?“ Odpověděl: „Já jsem člověk, který zakusil svou bídu.“ „A_proč jsi chudý?“ „Protože láska je vždy chudá. Láska zapomíná na všechno, kromě toho, co miluje. Byl jsem velmi bohatý a stal jsem se chudým. Měl jsem všechno a zdá se, že nemám nic. Chtěl bych tedy, abys i_ty zapomněl na všechno, chtěl bych, aby ses se mnou stal láskou a abychom byli spolu jedna láska.“
Máš opravdu všechny vlastnosti toho, který miluje, Pane Ježíši. Skutečně, ty jsi pravá láska. Hledím na ruce, nohy, hlavu, svatá ústa a tvé tělo a ty celý jsi láska. Ale nemůžeš vykoupit lidskou přirozenost bez takového utrpení? „Určitě ano, protože všechny mé skutky jsou nekonečné; ale láska nechce pouze toto, nýbrž něco většího. Proto já, syn a věčná pravda, musím způsobit, abyste mě mezi vámi viděli mrtvého.“ Ale nemohlo by se to stát jinak? „Jistě mohlo. Avšak Boží přikázání mě obklopilo a láska to nedovoluje jinak. Láska zatížila má pouta, spoutaného mě uvrhla do vězení a drží mě v_zajetí. Jiným bylo dáno mírné utrpení, mně však větší než všechna ostatní.“
Co říkáš, Maria, o_lásce milovaného dítěte? Nežasneš nad tak velikou láskou? Ó_Panno, co říkáš? „Můj milý je bělostný ve svém božství a červeně zbarvený ve svém lidství. Je vyvolený nade všechny anděly, protože je láska. Z_jeho slov kane nejlepší myrha, to jest největší smrt a největší utrpení. Proto jsem já, synu, po rozumové stránce spokojená.“
Ó_lásko, ještě ses nenasytila, když tě lidé takto odsoudili? Nestačí ti to, co jsi měla? Kříž je položen na jeho ramena mezi lotry, ale láska snášela všechno. Podle některých se setkal s_Pannou. A když na vlastní oči viděla syna a syn matku, objali se. „Synu, co se to děje?“ „Matko, musí to tak být kvůli spáse.“
[Přišli k_vrchu. Láska není nedbalá. Modlí se: „Otče, láska mě přivedla až sem. Hle, mé tělo, hle oběť. Přibij mé ruce i_nohy, obětuji se za všechny židy i_za všechny, kteří teď jsou a kteří budou.“ Když skončil modlitbu, dobrovolně se svlékl. Vztáhl ruku, aby ji přibili, pak vztáhl druhou a také nohy. Ó_Pane Ježíši, co je to? Nebesa, andělé, Maria, co děláte? Hle, Pánův kříž a náš Bůh!
Milovaní, pohleďte, toto je láska. Ó_božská lásko, jak tě vidím bez utěšitele. Stal ses pohanou, všichni tě tupí a ty stojíš, Ježíši, a říkáš: „Odpusť jim.“ Říkáš: „Žízním,“ a napojí tě pelyňkem. „Sem mě přivedla láska. Vzpomeň si, má duše, na mou chudobu.“ Toto je tvůj král a tvůj Bůh. Svěřuji ti tento lid, Pane. Pro lásku svého srdce, ušetři, Pane, tento svůj lid. Amen.]
RESPONSORIUM
Pláč 1, 12
Vy všichni, kteří jdete kolem, popatřte a hleďte, {*} je-li jaká bolest jako bolest moje.
Pohleďte, všechny národy, a popatřte na mou bolest. {*} Je-li jaká.
5. května
Sv. Vincence Ferrerského, kněze
Památka
Jedno ze dvou následujících:
Z_listu svatého Vincence Ferrerského magistrovi Řádu kazatelů Jeanu de Puinoix [Žánu de Pünoa]
(Ed. P. Fages, Notes et documents de l’histoire de saint Vincent Ferrier, Louvain–Paris 1905,–111)
Apoštolský život bratra kazatele
[Nejctihodnější magistře a otče, z_důvodu nesčetných úkolů, které mě zaměstnávaly, jsem Vaší ctihodnosti nebyl schopen napsat tehdy, jak by se slušelo. Neboť – to mluvím pravdu – od chvíle odchodu z_Romans až dosud bylo třeba, abych všude kázal shromážděnému lidu, často i_dvakrát denně, někdy i_třikrát, abych nadto slavil zpívanou mši, takže mi po cestě, jídle a spánku nezbýval čas na jiné věci, ba bylo třeba, abych si po cestě připravoval kázání. Aby mi však nebylo připisováno jako nedbalost nebo pohrdání, že bych se tolik dní, týdnů a měsíců vyhýbal psaní, i_při tolika úkolech jsem každodenně věnoval čas tomu, abych Vám alespoň popsal cestu, kterou konám.]
Ať tedy víte, ctihodný otče, že po odchodu z_Romans, kde jste mě naposledy poslal na cestu, jsem celé tři měsíce byl dosud zde v_Dauphiné [Dofine] a kázal jsem Boží slovo ve městech, obcích a vesnicích, kde jsem dosud nebyl. Navštívil jsem především tři věhlasná heretická údolí v_arcidiecézi Embrun: první se nazývá Lucern, druhé L’Argentière [Laržantiér] a třetí Valpure [Valpür]. Ještě před mým příchodem již dvakrát nebo třikrát z_Boží milosti se zbožností a úctou přijala nauku katolické pravdy, ale chtěl jsem je znovu navštívit k_jejich posílení a útěše. Poté jsem na ústní i_písemné žádosti a prosby mnohých přešel do Lombardie, kde jsem rok a měsíc kázal v_mnoha Vám podřízených městech, obcích a vesnicích a na mnohé žádosti ještě dále, jmenovitě pod vládou markrabství Montferrat. V_oněch zaalpských oblastech jsem nalezl mnohá údolí heretiků, jak valdenských, tak katarských, především v_turínské diecézi, a všechna jsem je postupně navštívil, abych v_nich kázal víru a nauku katolické pravdy a usvědčoval je z_jejich omylů, takže z_milosrdenství Božího přijali vroucně, s_velkou zbožností a úctou pravdu víry, když mě v_tom Pán provázel a potvrzoval moje slova.
Pochopil jsem, že hlavní příčinou jejich hereze a omylů je nedostatek kázání. Oni obyvatelé mě zpravili o_tom, že už třicet let jim kázali pouze valdenští bludaři, kteří k_nim obvykle přicházeli dvakrát ročně z_Aquileje. Uvaž tedy, ctihodný magistře, jak veliká je vina církevních představených i_ostatních, kteří z_povahy svého úřadu nebo poslání jim mají kázat, ale spíše hledí na to, aby klidně žili ve velkých městech a domech v_krásných komnatách s_jejich pohodlím. A zatím duše, pro jejichž spásu Kristus zemřel, hynou nedostatkem duchovní stravy, protože není, kdo by dětem lámal chléb. Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Prosím proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.
[Nyní pomlčím o_jednom heretickém biskupovi, kterého jsem našel v_jednom z_jejich údolí, jež se jmenuje Luforio, jak se mnou chtěl skrytě mluvit a obrátil se; o_valdenských školách, které jsem našel v_údolí Val d’Angrogne [Valdangroň], a o_jejich uzavření; o_katarských bludařích v_údolí Val di Pont [Valdipon], jak se obrátili od své zvrácenosti; taktéž o_bludařích v_údolí Val di Lanzo, k_nimž kdysi utekli vrahové svatého mučedníka Petra de Ruffia, jakým způsobem se ke mně chovali; rovněž o_ukončení sporů mezi guelfy a ghibelliny; také o_všeobecném usmíření v_těchto oblastech a o_jiných nesčetných věcech, které Bůh ráčil vykonat ke své slávě a k_užitku duší. V_tom všem však budiž Bůh veleben.
Po strávení třinácti měsíců v_Lombardii jsem přišel již před pěti měsíci do Savojska na žádost mnohých církevních i_světských představených. S_velkým zápalem jsem tam navštívil pět diecézí z_mnoha nacházejících se v_Savojsku, a to Sion, Aostu, Tarentaise [Tarantéz], Maurienne [Morien]a_Grenoble. Obcházel jsem města, obce a vesnice a kázal jsem v_nich více nebo méně podle toho, jak se to jevilo prospěšným. Právě jsem v_diecézi ženevské.
V_oněch oblastech jsem mezi jinými velkými omyly nalezl jeden velmi rozšířený, že každoročně konají shromáždění ke cti svatého Orientu, tj. Slunce. Moji spolubratři i_františkáni, ostatní řeholníci a rovněž faráři mi se strachem říkali, abych se neodvažoval proti tomuto omylu kázat nebo cokoli říkat, neboť měli strach, protože jim hrozili smrtí a odpírali jim almužny a placení dávek. Nyní se zaměřuji hlavně na tento blud a denně proti němu kážu, neboť Pán mi pomáhá a posiluje moje slova, a tak byl tento blud vskutku vykořeněn. Tito lidé nyní přicházejí a s_bolestí toho litují, když slyší, že se tak velice mýlili ve víře. Protože Boží milostí byl tento omyl zcela vykořeněn, mám brzo jít do lausannské [lozanské] diecéze, kde se mnoho lidí, především rolníků, veřejně klaní Slunci jako Bohu a hned ráno se k_němu uctivě obracejí s_modlitbou. Sám lausannský biskup ke mně dvakrát nebo třikrát pokorně přišel a zapřísahal mě naléhavě, abych zašel do jeho diecéze, kde je mnoho údolí heretiků na hranicích se Savojskem a Německem, což jsem mu přislíbil. Slyšel jsem, že bludaři v_těchto údolích jsou velmi obávaní a smělí. Ale s_důvěrou v_Boží milosrdenství mám v_úmyslu tam jít a kázat tam v_blízké postní době. Jaká bude vůle v_nebesích, tak ať se stane.]
Můj socius Antonín i_já s_ním se Vám, ctihodný otče, poníženě odevzdáváme; kéž by Vás Syn Panny neustále zachovával jako příklad a ochranu svaté řeholní observance. Amen.
[Nakonec jsem tento list vlastnoručně podepsal dne 17. prosince roku 1430 v_městě Ženevě.
Neužitečný Kristův služebník a Váš ponížený syn bratr kazatel Vincenc.]
RESPONSORIUM
Srov. 1 Sol 1, 9-10; 3, 12.13
Obrátili jste se k_Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a očekávali z_nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z_mrtvých. {*} Ten nás vysvobodil od blížícího se Božího hněvu, aleluja.
Ať ve vás Pán rozhojňuje stále více lásku a posilní vaše srdce, abyste byli svatí, až přijde náš Pán Ježíš Kristus. {*} Ten nás vysvobodil od blížícího se Božího hněvu, aleluja.
Nebo:
Z_pojednání „O_duchovním životě“ od svatého Vincence Ferrerského
(Kap. 13: ed. Garganta–Forcada,–514)
O_způsobu kázání
Při kázání a v_promluvách užívej k_vylíčení jednotlivých událostí mluvy prosté, hovoř jako doma; a jak můžeš, uváděj příklady, aby se každý hříšník, který ten hřích má, cítil tvým kázáním osobně zasažen, jako bys mluvil jen pro něho. Mluv přitom tak, aby bylo vidět, že tvá slova nevycházejí z_duše pyšné ani rozezlené, nýbrž z_hlubin otcovské lásky a dobroty, jako když otce bolí, že jeho děti hřeší nebo je stihla těžká nemoc nebo že leží v_hluboké propasti a on se je snaží vytáhnout, zachránit a přímo mateřsky ošetřit. Nebo jako ten, kdo se těší z_jejich pokroku a z_jejich naděje na rajskou slávu.
Takový způsob se osvědčil a přináší posluchačům prospěch. Neboť všeobecné řeči o_ctnostech a nepravostech posluchače příliš neosloví.
Také když zpovídáš a chceš malomyslné laskavě povzbudit nebo naopak tvrději pohrozit zatvrzelým, vždycky měj srdce láskyplné, ať hříšník skutečně cítí, že tvá slova vycházejí jen z_čisté lásky. Laskavá a vlídná slova ať proto vždycky mají přednost před přísnými.
Chceš-li ovšem být duším svých bližních opravdu užitečný, obrať se nejprve celým srdcem k_Bohu a přednes mu prostě svou žádost, aby ti dal milost pravé lásky, která je souhrnem všech ctností. S_její pomocí pak dokážeš všechno, co si přeješ.
RESPONSORIUM
2 Tim 4, 2; srov. Sk 26, 20b
Hlásej slovo! Přicházej s_ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj {*} s_všestrannou trpělivostí a znalostí nauky, aleluja.
Kázal jsem národům, aby se napravily a vrátily se k_Bohu. {*} S_všestrannou trpělivostí a znalostí nauky, aleluja.
6. května
Bl. Jana Sarkandra, kněze a mučedníka
Z_dopisu římských vyznavačů svatému Cypriánovi, biskupu a mučedníkovi
(Ep. 31,3-4: CSEL 3,559-560)
Kdo vytrvá až do konce, bude spasen
Opravdu, co by se z_Boží vůle mohlo stát člověku slavnějšího a šťastnějšího, než přímo při popravě a v_samém středu katů smět velebit Pána Boha? Než uprostřed různých vybraných ukrutných muk přichystaných světskou mocí, bez ohledu na vykloubené údy, bez ohledu na zmučené a k_smrti ztrýzněné tělo, hlasem sice skomírajícím, přesto však svobodným vyznávat Krista, Božího Syna? Než zanechat světa a jít do nebe, opustit lidi a přebývat mezi anděly? Než překonat veškeré pozemské překážky a zcela svobodný stanout před Boží tváří a bez prodlení zaujmout místo v_nebeském království? Než se v_Kristově jménu stát spoluúčastníkem Kristova utrpení a z_božské dobroty svého Soudce sám se stát soudcem? Než vyznáním Kristova jména získat neposkvrněné svědomí a neuposlechnout svatokrádežných lidských zákonů proti víře a veřejně dosvědčit pravdu? Než vlastní smrtí si podrobit smrt, které se všichni bojí, a touto smrtí dojít nesmrtelnosti? Než být veškerými nástroji krutosti ztýrán a zmučen a těmito mukami muka překonat, silou ducha se vzepřít proti všem bolestem rozdrásaného těla a nezaleknout se proudů vlastní krve? Než svou smrt za víru začít milovat a být přesvědčen, že náš život neutrpěl žádnou újmu?
Přímo jako hlaholem polnice nás sám Pán vybízí k_tomuto boji slovy svého evangelia: Blahoslavení, kdo budou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení budete, budou-li vás pronásledovat a nenávidět. Radujte se a plesejte. Vždyť stejně také jejich otcové pronásledovali proroky, kteří byli před vámi.{fnr}1{/fnr} A jinde: Budete také stát před králi a vládci a bratr vydá bratra na smrt a otec syna. Kdo však vytrvá až do konce, bude spasen.{fnr}2{/fnr} A také: Kdo zvítězí, toho vezmu k_sobě na svůj trůn, jak i_já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůně.{fnr}3{/fnr}
{fn:1}Srov. {r}Mt 5,10-12{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 10,18.21.22{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Zj 3,21{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Jak 1, 12; Sir 14, 1; Mdr 10, 14
Blaze muži, který ve zkouškách vydrží; když se osvědčí, dostane za odměnu život, jak to Pán slíbil těm, kdo ho milují. {*} Blaze tomu, kdo nehřeší svými ústy, aleluja.
Boží moudrost sestoupila s_ním do žaláře, neopustila ho v_okovech. {*} Blaze tomu, kdo nehřeší svými ústy, aleluja.
8. května
Panny Marie, Prostřednice všech milostí
Kristus, jejž vedl soucit s_lidským rodem,
nás právem k_smrti odsouzené zrodil
k_věnému žití, když své krve proudem
nás všechny omyl.
Posvátný proude, kterým se hřích smývá,
všech pokladů ty zdroji nepřeberný,
z_kterého dosud spása na nás splývá
prameny sedmi.
Kdo vykoupeným nebeské ty dary
rozdílet bude? Úkon svěřen Panně,
aby, jak uzná, ten proud rozlévaly
nám její dlaně.
O_všem, co Kristus zasloužil svou mukou,
nechává Matce, ať rozhodne sama.
Na její pokyn om pak štědrou rukou
dává vše zdarma.
Trojice, hodná té nejvyšší chvály,
chceme ti vzdávat dík po všechny časy.
Kéž srdce vírou a ústa tě chválí
vděnými hlasy. Amen.
Z_homilií svatého Bernarda, opata
(Hom. in Laudibus Virginis Mariae 2,17: PL 183,70-71)
Maria je naše prostřednice a orodovnice
Maria je vznešená hvězda vyšlá z_Jakuba, její paprsek osvětluje celý vesmír, její záře vysoko svítí na nebi, ba až do podsvětí proniká, ozařuje i_zemi, a hřeje více duši než tělo, podporuje ctnosti a ničí neřesti. Ona je ta nejjasnější a nejskvělejší hvězda, zářící ctnostmi a svítící příkladem, a po zásluze byla vyvýšena nad toto velké a rozsáhlé moře.
Každý, kdo víš, že ve vlnobití tohoto světa se spíše zmítáme uprostřed bouří a větrů než kráčíme po pevné zemi, nespouštěj oči z_této zářící hvězdy, nechceš-li, aby tě bouře pohltila. Opřou-li se do tebe vichry pokušení, narazíš-li na skaliska soužení, k_hvězdě se dívej, Marii vzývej! Jsi-li zmítán vlnami pýchy nebo ctižádosti nebo nactiutrhačství nebo žárlivosti, k_hvězdě se dívej, Marii vzývej! Otřásá-li loďkou tvé duše hněv, lakomství nebo svody těla, dívej se k_Marii! Jsi-li poděšený velikostí svých hříchů, zmatený nečistým svědomím, přestrašený hrůzou před soudem a užuž tě pohlcuje hlubina zármutku a propast zoufalství, mysli na Marii!
V nebezpečích, v_úzkostech, v_pochybnostech na Marii mysli, Marii vzývej! Stále ji měj na rtech, stále ji měj v_srdci. Chceš-li, aby se za tebe přimlouvala, buď pamětliv příkladu, který dala svým životem. Následuješ-li ji, nezbloudíš, prosíš-li ji, neupadneš do zoufalství, myslíš-li na ni, nechybíš, drží-li tě, neklesneš, chrání-li tě, nemusíš se bát, vede-li tě, neunavíš se, je-li k_tobě milostivá, dojdeš k_cíli.
RESPONSORIUM
Pamatuj, láskyplná Panno Maria, že nikdy nebylo slýcháno, abys opustila toho, kdo se utíkal pod tvou ochranu, kdo vzýval tvou moc, kdo prosil o tvou přímluvu. {*} V této důvěře se také my k_tobě utíkáme, Panno panen a Matko, aleluja.
Dobrá Matko Slova, neodvracej se od našich slov, ale slyš je a vyslyš. {*} V této důvěře se také my k_tobě utíkáme, Panno panen a Matko, aleluja.
10. května
Sv. Antonína Pierozziho neboli Florentského, biskupa
Památka
Ty světlo věčné, vládnoucí všem staletím,
ty všeho dobra původce jsi odvěký,
svým bojovníkům dáváš palmu vítěznou
a_věnčíš slávou, kdo věrně jdou za tebou.
Slavíme tvého dnes biskupa svatého
a_tebe, Bože, velebíme s_chválami;
kéž smíme, jeho obdařeni přímluvou,
po smrti vstoupit do nebeské dvorany.
Prosíme tebe, biskupe svatý Boží,
ať i_nám Bůh své odpuštění udělí,
zbaví nás hříchů, ostny vin ať ulomí,
šatem své lásky nás na věky zahalí.
Zněj chvála, čest a věčná sláva s_plesáním
Otci i_Synu, též i_Duchu svatému,
jenž vládne věčně, Bůh trojí i_jediný,
království svému stálému a věčnému. Amen.
Jedno ze dvou následujících:
Z_kázání svatého Antonína Florentského
(Cod. ms. 308, 126-128: Bibliotheca Riccardiana, Firenze)
Byl ukřižován Kristus, strom života, který nese plody vedoucí ke spáse
Jan říká v_knize Zjevení: Pán mi ukázal po obou stranách řeky strom života nesoucí plody.{fnr}1{/fnr} Byl ukřižován Kristus, strom života, o_němž se říká, že je po obou stranách řeky, neboť jím byly spojeny obě části, Starý i_Nový zákon. Sám Bůh nese na dřevě kříže plody určené všem ke spáse lidského rodu, jak již máme předznamenáno. Z_hlediska lidského rodu rozeznáváme čtverý plod.
Prvním plodem je cena našeho vykoupení, neboť takto říká Ambrož: náš hřích byl tak veliký, že jsme nemohli být vykoupeni jinak, než že jednorozený Syn Boží zemřel za nás dlužníky. Důvodem bylo, že vina lidského rodu byla nekonečná vzhledem k_tomu, proti komu se provinila, vzhledem k_dobru, kterého jsme byli zbaveni, a vzhledem k_přirozenosti, která jí byla nakažena. Proto bylo třeba, aby byla očištěna Pánovým utrpením. Právě to říká Petr: Ze svého prázdného způsobu života jste byli vykoupeni ne snad nějakými věcmi pomíjejícími, stříbrem nebo zlatem, ale drahou krví Krista jako bezúhonného a neposkvrněného beránka.{fnr}2{/fnr}
Druhým plodem je výsada božské lásky. Lidé se většinou pobízejí k_lásce dary, a větší dar vede k_větší lásce, podle slova: Komu se odpouští více, víc miluje.{fnr}3{/fnr} A větším darem je to, co je více milováno. Ale ze všeho milováníhodného je po prvním milováníhodném nejvíce hoden lásky život. Kdo tedy dá svůj život za přítele, dává největší dar podle výroku Bernarda: nade vše ostatní mi tě činí milováníhodným, dobrý Ježíši, kalich, který jsi pro mě vypil, dílo našeho vykoupení.
Třetím plodem je štít naší obrany. Před Kristovým utrpením mnozí upadali do modloslužby a nemohli odporovat ďáblu. Ale po Kristově utrpení byl nepřítel tak oslaben, že nikdo nemůže být poražen nebo podlehnout, pokud sám nechce, jak praví Řehoř: ten nepřítel je slabý, může porazit jen toho, kdo sám chce být poražen. Toho všeho jsme dosáhli Ježíšovou smrtí, o_níž se říká: Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví.{fnr}4{/fnr} Tato krev má být vírou na očích věřícím, neboť jí jsou posíleni k_boji podle slova: Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali.{fnr}5{/fnr}
Čtvrtým plodem je vznešenost našeho povýšení. Nejvyšším povýšením nějakého města je, když je z_něj někdo vybrán za vladaře nad celým světem nebo za papeže nad celou církví. Takto je tedy povýšena důstojnost lidské přirozenosti, protože Kristus svou smrtí, kterou vytrpěl v_lidské přirozenosti, dostal jméno nad každé jiné jméno, jak se praví: Proto také ho Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno.{fnr}6{/fnr} A v_této přirozenosti, v_níž trpěl, má soudit všechno tvorstvo podle slova: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i_mrtvými. O_něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v_něho věří.{fnr}7{/fnr}
{fn:1}Zj 22, 1a.2.{/fn} {fn:2}1 Petr 1, 18-19.{/fn} {fn:3}Srov. Lk 7, 47b.{/fn} {fn:4}Zj 12, 11.{/fn} {fn:5}Žid 12, 3.{/fn} {fn:6}Flp 2, 9.{/fn} {fn:7}Sk 10, 42-43.{/fn}
RESPONSORIUM
Kol 3, 1-3
Když jste byli s_Kristem vzkříšeni, usilujte o_to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. {*} Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi, aleluja.
Jste přece už mrtví a váš život je s_Kristem skrytý v_Bohu. {*} Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi, aleluja.
Nebo:
Z_předmluvy spisu „Morální suma“ od svatého Antonína Florentského
(Summa Theologiæ, Pars I, sv. I, Veronæ 1740 [Graz 1959], coll. 1-3)
Svět nás učí moudrosti nejen v_tom, co se vztahuje k_Bohu, ale i_v_tom, co máme činit
Kterak jsou vznešená, Bože, tvá díla! Všechno jsi stvořil a učinil moudře, plna je tvého tvorstva zem.{fnr}1{/fnr} Prorok ve vytržení mysli rozjímá o_Boží vznešenosti, žasne nad velikostí jeho dobroty, která se projevuje v_jeho dílech, a hovoří s_ním. V_nich se totiž dostatečně projevuje tajemství Nejsvětější Trojice, jejíž pomoc máme vždy žádat i_očekávat, aby naše dobré skutky, které jsou zároveň i_její, dovedla k_cíli. Bez její nejvyšší pomoci, jak praví Platón, žádné tvorstvo nemá bytí, žádný rozum nechápe, žádné konání se nezdaří, a bez její součinnosti nezačíná nic opravdivého.
Nejprve nám prorok klade před oči podivuhodnou moc, kterou připisuje Otci: Vznešená jsou tvá díla, Bože; na druhém místě vznešenou moudrost, kterou připisuje Synu: všechno jsi stvořil a učinil moudře; a na třetím místě nesmírnou dobrotu, kterou připisuje Duchu svatému: plna je tvého tvorstva zem.
O_prvém praví Mardochej, když ve své modlitbě hovoří k_Bohu o_jeho podivuhodné moci, kterou ukázal ve stvoření: Bože, králi všemohoucí, všechno je podrobeno tvé moci… Ty jsi stvořil nebe i_zemi a vše, co je pod nebem.{fnr}2{/fnr} Tím se nejvíc prokázala moc připisovaná Otci, že vše vytvořil z_ničeho, a ne z_již existující hmoty, jak to dělá umělec.
O_druhém se praví: Zdroj moudrosti je Boží slovo na výsostech;{fnr}3{/fnr} a_všechno povstalo skrze ně.{fnr}4{/fnr} To slovo je Boží Syn, jakési umění všemohoucího Otce; skrze ně a v_něm s_nejvyšší a nejlepší rozumností je všechno stvořeno: všechno jsi stvořil a učinil moudře. A protože moudrosti náleží uspořádávat věci, všechny věci byly stvořeny nanejvýš uspořádaně, aby všechny zaujímaly sobě odpovídající místo. V_tom je viditelná krása veškerenstva a jeho řízení božskou prozřetelností. Vskutku jsi vše učinil moudře.
Sám svět nás totiž – jakoby svitek popsaný zevnitř i_zvenčí – učí moudrosti, a to nejen tomu, co ukazuje na poznání Boha, podle slova: Co je u_něho neviditelné – totiž u_Boha –, to je možné už od počátku světa poznat světlem rozumu,{fnr}5{/fnr} ale také tomu, co je třeba činit, jak se praví: Jen se ptej na to zvířat, a ta tě poučí, nebeského ptactva, a to ti oznámí, nebo mluv k_zemi, a ta ti odpoví, budou ti to vypravovat mořské ryby.{fnr}6{/fnr} Stvořené věci se nikdy neodchylují od konání toho, cos jim uložil, a sdílí se s_ostatními: země dává své plody i_plodnost stromům, žádná věc není nadarmo, ba svými vlastnostmi nám všechny dávají mnohé a nesčetné poukazy na dobrý způsob žití. A tak platí slovo: všechno jsi stvořil a učinil moudře, tedy tak, že nás věci učí moudrosti.
A_ohledně třetího: jistě se ukazuje jeho nesmírná dobrota vůči nám, protože – jak říká Augustin – Bůh stvořil pro člověka vše, co učinil s_takovou mocí a moudrostí. K_tomu přidává: plna je tvého tvorstva zem. Člověk je hlínou, neboť ji v_sobě nosí; do ní se vrací, protože je z_ní učiněn a žije z_ní. A právě tuto zemi Bůh naplnil svým tvorstvem.
Bůh má ve své moci věci nebeské, pozemské i_božské. Těmi všemi naplnil zem. Člověku dal k_užívání věci pozemské: všechno jsi mu k_nohám položil,{fnr}7{/fnr} a také věci nebeské, tedy anděly jako služebníky: což nejsou všichni andělé jen duchové, poslaní k_tomu, aby jim sloužili?{fnr}8{/fnr} Co více pak Bohu náleží, než jeho Syn? A Bůh naplnil člověka božstvím, když Slovo se stalo tělem.{fnr}9{/fnr} Neboť Bůh tak miloval svět, totiž člověka, který je menší, že dal svého jednorozeného Syna.{fnr}10{/fnr} A tak je možné otevřeně říci: plna je země tvého tvorstva.
{fn:1}Žl 103 (104), 24.{/fn} {fn:2}Srov. Est 4, 17bc.{/fn} {fn:3}Sir 1, 5 (Vulg.).{/fn} {fn:4}Jan 1, 3.{/fn} {fn:5}Řím 1, 20.{/fn} {fn:6}Job 12, 7-8.{/fn} {fn:7}Žl 8, 7.{/fn} {fn:8}Žid 1, 14.{/fn} {fn:9}Jan 1, 14.{/fn} {fn:10}Jan 3, 16.{/fn}
RESPONSORIUM
Srov. Žl 103 (104), 24; Př 3, 19
Kterak jsou vznešená, Bože, tvá díla! Všechno jsi stvořil a učinil moudře, {*} plna je tvého tvorstva zem, aleluja.
Založil jsi zemi moudrostí, svou rozumností zbudovals nebe. {*} Plna je tvého tvorstva zem, aleluja.
12. května
Sv. Nerea a Achillea, mučedníků
Z_výkladů svatého Augustina, biskupa, na žalmy
(Ps 61,4: CCL 39,773-775)
Utrpení Kristovo se netýká jen Krista
Se svou hlavou a se svým tělem je Ježíš Kristus jeden člověk, neboť on, spasitel svého těla, a údy jeho těla jsou dva v_jednom těle; je to jeden hlas, jedno utrpení, a až všechno protivenství skončí, také jedno odpočinutí. Utrpení Kristovo se tedy netýká jen Krista; avšak utrpení Kristovo se děje jen v_Kristu.
Neboť chápeš-li Krista jako hlavu a tělo, utrpení Kristovo se děje jen v_Kristu; chápeš-li však Krista jenom jako hlavu, utrpení Kristovo se netýká jen Krista. Vždyť kdyby se utrpení Kristovo týkalo jen Krista, jenom hlavy, jak by mohl říkat jeden z_jeho údů, apoštol Pavel: Na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap?{fnr}1{/fnr}
Patříš-li tedy k_údům Kristovým, ať jsi, člověče, kdokoli, ať to slyšíš nebo ani teď neslyšíš (ale ty to slyšíš, patříš-li k_údům Kristovým): cokoli trpíš od těch, kdo nepatří k_údům Kristovým, to ještě chybělo do plné míry Kristových útrap.
Dodává se, protože to ještě chybělo; doplňuješ do plné míry, nepřeléváš; trpíš tolik, kolik bylo ještě třeba vložit z_tvého utrpení do celkového utrpení Kristova, neboť on trpěl jako naše hlava, a trpí ve svých údech, to je v_nás samých.
Našemu společenství, které tvoříme podobně jako občané obec, splácíme každý svým způsobem svůj dluh a podle svých sil přinášíme jako vklad příslušné utrpení. Úplného vyrovnání toho, co ještě zbývá vytrpět, bude dosaženo až na konci světa.
Nedomnívejte se tedy, bratři, že všichni ti spravedliví, kteří trpěli protivenství od zlých lidí, i_ti, kdo byli posláni před příchodem Páně, aby ohlašovali jeho příchod, nepatřili ke Kristovým údům. Není to ani myslitelné, aby nepatřil k_údům Kristovým, kdo patří do obce, jejímž králem je Kristus.
Celá tato obec tedy mluví, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariášovu.{fnr}2{/fnr} A potom dále přes krev Jana Křtitele skrze krev apoštolů, krev mučedníků, krev těch, kdo věří v_Krista – je to jedno a totéž společenství, které mluví.
{fn:1}{r}Kol 1,24{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 23,35{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Zj 21, 4; 7, 16 (Iz 49, 10)
Bůh setře svatým každou slzu z_očí: nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude, {*} protože co dříve bylo, pominulo, aleluja.
Už nebudou mít hlad ani žízeň, nebude je pálit slunce ani žádný jiný žár. {*} Protože co dříve bylo, pominulo, aleluja.
Téhož dne 12. května
Sv. Pankráce, mučedníka
Z_kázání svatého Bernarda, opata
(Sermo 17 in psalmum Qui habitat, 4,6: Opera omnia 4,489-491)
Jsem s_ním v_jeho soužení
Jsem s_ním v_jeho soužení,{fnr}1{/fnr} praví Bůh. A já bych měl hledat něco jiného než soužení? Mé štěstí je být nablízku Bohu.{fnr}2{/fnr} A nejen to, ale mít útočiště v_Pánu, Hospodinu.{fnr}3{/fnr} Vždyť říká: Zachráním ho a oslavím.{fnr}4{/fnr}
Jsem s_ním v_jeho soužení. Říká: Rozkoší mi bylo stýkat se s_lidmi.{fnr}5{/fnr} Emanuel, Bůh s_námi.{fnr}6{/fnr} Sestoupil, aby byl blízko těm, kdo mají zkroušené srdce,{fnr}7{/fnr} aby byl s_námi v_našem soužení. A nastane chvíle, kdy budeme uchváceni v_oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s_Pánem navždycky,{fnr}8{/fnr} budeme-li se ovšem mezitím starat, abychom ho měli s_sebou, aby nás provázel na naší cestě, on, ten, který nám vrátí vlast, či spíše bude naší vlastí, jestliže je nyní opravdu naší cestou.
Je pro mě dobré, Pane, snášet soužení, jestliže jsi se mnou. Je to lepší, než kralovat bez tebe, hodovat bez tebe, být oslavován bez tebe. Pane, je pro mě lepší v_soužení tě objímat, v_ohnivé peci tě mít s_sebou, než být bez tebe třeba i_v_nebi. Koho mám na nebi kromě tebe? Když jsem u_tebe, nevábí mě země.{fnr}9{/fnr} Zlato se zkouší v_ohnivé peci a spravedliví lidé v_pokušení a soužení.{fnr}10{/fnr} Ano, Pane, jsi tam s_nimi. Jsi tam uprostřed těch, kdo jsou shromážděni v_tvém jménu, jako jsi byl kdysi se třemi mládenci.
Proč se třeseme, proč se zdráháme, proč utíkáme před touto pecí? Zuří oheň, ale Pán je v_soužení s_námi. Je-li Bůh s_námi, kdo proti nám?{fnr}11{/fnr} A když on vytrhne, kdo by uchvátil z_jeho ruky? Kdo by mohl z_jeho ruky vyrvat? A pak také, jestliže on dá slávu, kdo jiný by mohl slávu vzít? Jestliže on oslaví, kdo poníží?
Nasytím ho dlouhým věkem.{fnr}12{/fnr} Jako by přímo říkal: vím, po čem touží, vím, po čem prahne, vím, co se mu zalíbí. Nezalíbí se mu zlato nebo stříbro ani požitek ani uspokojení zvědavosti ani nějaká světská hodnost. Všeho toho se zříká, neváží si toho, považuje to za bezcenný brak.{fnr}13{/fnr} Sám sebe se zřekl{fnr}14{/fnr} a nedopustí, aby ho zaneprázdnilo něco, o_čem ví, že ho to nemůže naplnit. Ví dobře, k_obrazu koho byl stvořen, jakou velikost je schopen pojmout, a nepřipustí, aby rostl v_malém, ale v_tom, co je velké, se zmenšoval.
A proto nasytím ho dlouhým věkem. Jenom pravé světlo ho může občerstvit, jenom světlo věčné ho může naplnit: jestliže onen dlouhý věk nemá konce, onen jas nikdy nezapadne, v_onom nasycení nenastává žádné omrzení.
{fn:1}Srov. {r}Žl 90 (91),15{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 72 (73),28{/r}.{/fn} {fn:3}Tamtéž.{/fn} {fn:4}{r}Žl 90 (91),15{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Př 8,31{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Mt 1,23{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Žl 34 (35),19{/r}.{/fn} {fn:8}{r}1 Sol 4,17{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Žl 72 (73),25{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Př 17,3{/r}; {r}1 Petr 1,7{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Řím 8,31{/r}.{/fn} {fn:12}{r}Žl 90 (91),16{/r}.{/fn} {fn:13}Srov. {r}Flp 3,8{/r}.{/fn} {fn:14}Srov. {r}Flp 2,7{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Tento světec bojoval za Boží zákon, položil za něj svůj život a nebál se těch, kdo mu vyhrožovali, {*} protože stál na pevné skále, aleluja.
Nelpěl na pozemském životě, ale dal přednost nebeskému království. {*} Protože stál na pevné skále, aleluja.
13. května
Panny Marie Fatimské
Z_kázání svatého Efréma Syrského, jáhna
(Sermo 3 de diversis: Opera omnia, III. syr. et lat., Romae 1743, 607)
Toho, jehož neobsáhne celý svět, drží v_náručí sama Maria
Když Maria nosila pod srdcem samo božství, stala se pro nás vskutku nebem. Kristus se nejen vzdal Otcovy slávy, on mimoto uzavřel svoje božství do těsných mezí mateřského lůna, aby člověka pozdvihl k vyššímu důstojenství. Jen Marii jedinou vyvolil ze všech panen, aby byla nástrojem naší spásy.
Právě ona se stala cílem předpovědi všech spravedlivých proroků. Právě z ní vyšla ta nejzářivější hvězda, která vyvedla lid, jenž chodil v_temnotách, až spatřil veliké světlo.{fnr}1{/fnr}
Velmi příhodně lze nazvat Marii různými jmény. Především je Maria chrámem Božího Syna. Ten z ní vyšel zcela jinak, než předtím vstoupil: neboť zatímco vstoupil do jejího lůna bez těla, ven vystoupil vtělený.
Maria je dále oním tajemným novým nebem, na němž se jako na svém trůnu usadil Král králů: z něho sestoupil na zem a všem ukázal svou pozemskou tvář a podobu.
Maria je révou vydávající hojnost libé vůně; její plod se od přirozenosti stromu lišil natolik, že bylo třeba, aby si od stromu vypůjčil svoji podobu.
Maria je pramenem vytékajícím z domu Hospodinova; žíznivým z něho tryskají proudy živé vody a stačí, aby v_nich kdokoli jen smočil rty, a nebude žíznit na věky.{fnr}2{/fnr}
Mýlí se však, milovaní, ten, kdo by se domníval, že lze den obnovy skrze Marii přirovnat ke druhému dni stvoření. Neboť na počátku byla země učiněna, skrze Marii obnovena. Na počátku byla země ve svém konání pro hřích Adamův zlořečena,{fnr}3{/fnr} skrze Marii však v_ní byl obnoven mír a bezpečí. Na počátku přešla vinou prarodičů na všechny lidi smrt,{fnr}4{/fnr} nyní však jsme ze smrti přeneseni do života.{fnr}5{/fnr} Na počátku had obsadil ucho Evino a jeho jed se odtud rozšířil po celém těle, nyní Maria skrze svoje ucho přijala toho, jenž se stal zárukou věčného štěstí. Takže co bylo věcí smrti, stalo se zároveň nástrojem života.{fnr}6{/fnr}
Toho, jenž na cherubech sídlí, nesou teď pouze ruce ženy. Toho, jehož neobsáhne celý svět, drží v_náručí sama Maria. Toho, jehož se bojí trůnové a panstva, hýčká dívenka. Ten, jehož trůn stojí na věky věků, sedí na kolenou panny. Ten, jehož podnožím je země, jako chlapec do ní vtiskuje svoje stopy.
{fn:1}Srov. {r}Mt 4,16{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 4,13{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Gn 3,17{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Řím 5,12{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Jan 3,14{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Řím 5,18{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Neposkvrněné je srdce Panny, andělským zvěstováním přijala božské tajemství; tehdy ve svém čistém lůně přijala nejkrásnějšího z_lidských synů {*} a navěky požehnaná nám dala Boha, který se stal člověkem, aleluja.
Její čisté lůno se stalo Božím chrámem, působením slova neporušená Panna počala Syna {*} a navěky požehnaná nám dala Boha, který se stal člověkem, aleluja.
14. května
Sv. Matěje, apoštola
Svátek
Matěji, tys byl připojen
do sboru apoštolského
podivuhodným způsobem,
z_úradku Boha moudrého.
Učedník zrádný odešel,
když osidlem si život vzal,
svou lásku Kristu odepřel
a čestného se místa vzdal.
Tobě však láska Kristova
tu jeho slávu navrátí,
kdy Duch jak slova Petrova,
tak i_los k_tobě obrátí.
Pověřen svatou službou tou,
pohanům světlo přinášíš,
až do smrti, kdy vyznal jsi
svou krví Krista, jeho kříž.
Dej, apoštole blažený,
ať cestou, již Duch vyznačil,
jdem ochotně a s_písněmi,
s_hořícím srdcem v_jasný cíl.
Buď sláva svaté Trojici,
kéž i_nám dá s_tvou pomocí
do jasu nebes vystoupit
a tam ji věčnou chválou ctít. Amen.
Z_homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, na Skutky apoštolů
(Hom. 3,1.2.3: PG 60,33-36.38)
Ukaž nám, Pane, koho sis vybral
V_těch dnech povstal Petr ve shromáždění učedníků a začal mluvit.{fnr}1{/fnr} Samozřejmě horlivý, jako ten, jemuž Kristus svěřil své stádo, a jako první ve sboru apoštolů, vždycky se ujímá slova jako první: Bratři, někdo z_nás musí být vybrán.{fnr}2{/fnr} Nechává rozhodnout celé shromáždění, aby tak zvýšil prestiž těch, kteří měli být vybráni, a zároveň aby se vyhnul závisti, která by proti němu mohla vyvstat, neboť něco takového obvykle vyvolává mnoho zla.
Proč to? Což nemohl někoho vybrat sám Petr? Jistěže mohl. Ale nečiní tak, aby se nezdálo, že někomu nadržuje. Ostatně také ještě neměl svatého Ducha. Vybrali tedy, říká se v_Písmu, dva: Josefa, kterému se řikalo Barsabáš – příjmením Justus – a Matěje.{fnr}3{/fnr} Nevybral je Petr, nýbrž všichni. Radu ovšem dal, ale ukázal, že nevychází z_něho samého, nýbrž že již byla vyslovena v_dávném proroctví. On byl jenom zprostředkovatelem, nikoli původcem myšlenky.
Měl by to být někdo z_těchto mužů, kteří byli s_námi, říká Petr. Hle, jak chce, aby to byli očití svědkové, přestože Duch teprve měl přijít; tak velice mu to leželo na srdci.
Říká: Některý z_těch mužů, kteří s_námi chodili po celou tu dobu, kdy Pán Ježíš mezi námi žil.{fnr}4{/fnr} Výslovně zdůrazňuje, že jde o_ty, kdo s_Ježíšem bydleli, nejen že prostě byli jeho učedníky. Neboť zpočátku za ním šlo mnoho lidí. Jen si uvědom, jak se praví o_Ondřejovi, že byl jedním z_těch dvou, kteří slyšeli, co Jan říkal, a následovali Ježíše.{fnr}{5/fnr}
Po celou tu dobu, říká se, kdy Pán Ježíš mezi námi žil, od Janova křtu.{fnr}6{/fnr} Správně, neboť o_tom, co se stalo předtím, nevěděl nikdo z_vlastní zkušenosti, o_tom je poučil až Duch svatý.
A pokračuje: Až do dne, kdy byl od nás vzat. Jeden z_nich se musí spolu s_námi stát svědkem jeho zmrtvýchvstání.{fnr}7{/fnr} Říká pouze svědkem zmrtvýchvstání, nikoli ještě něčeho jiného. Neboť věrohodnější byl ten, kdo mohl říci: Ten, který jedl a pil, který byl ukřižován, ten vstal z_mrtvých. A tak nemusel být svědkem minulosti ani časů, které následovaly, ani svědkem Ježíšových zázraků, jenom svědkem zmrtvýchvstání. To ostatní totiž bylo známé a uznávané, kdežto zmrtvýchvstání se událo v_skrytu a věděli o_něm pouze oni.
A všichni prosí společnými slovy: Pane, ty znáš srdce všech, ukaž.{fnr}8{/fnr} Znáš ty, nikoli my. Vzývají patřičně toho, který zná každé srdce, neboť on si měl vyvolit, nikdo jiný. A modlí se s_naléhavou důvěrou, protože museli vybrat jen jednoho. A neříkají: Vyber nám, ale ukaž nám toho vyvoleného, kterého jsi vyvolil,{fnr}9{/fnr} neboť vědí, že v_Bohu je všechno předem stanoveno. Losovali tedy.{fnr}10{/fnr} Jako by se stále ještě domnívali, že nemohou sami ze sebe provést volbu, a doufali, že takto dostanou nějaké Boží znamení.
{fn:1}Srov. {r}Sk 1,15{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Sk 1,21-22{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Sk 1,23{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Sk 1,21{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 1,40{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Sk 1,21-22{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Sk 1,22{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Sk 1,24{/r}.{/fn} {fn:9}Tamtéž.{/fn} {fn:10}{r}Sk 1,26{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Sk 1, 24.25a.26
Pane, ty znáš srdce všech. Ukaž, kterého z_těch dvou jsi vyvolil, {*} aby přejal místo v_apoštolské službě, aleluja.
Losovali tedy a los padl na Matěje. Byl proto přibrán k_jedenácti apoštolům. {*} Aby přejal místo v_apoštolské službě, aleluja.
15. května
Panny Marie, ochránkyně Řádu kazatelů
Památka
Zdrávas, Matko soucitu, vlídnosti,
odpuštění, naděje, zbožnosti,
Matko Boží a Matko milosti,
Matko lásky a čisté radosti.
Tys údolí, kde se skví samý květ,
zdroji blaha, prýštící v_celý svět,
Matko svatá, kéž by tvůj čistý ret
přímluvou nás vytrhl z_našich běd.
Nezrozený Otec ti život dal,
zastínil tě jediný tvůj Syn – Král,
svatý Duch tě mateřstvím požehnal.
Ať za to jim zní věčná píseň chval! Amen.
Jedno ze tří následujících:
Z_výkladu řádových stanov od blahoslaveného Humberta z_Romans
(Opera de vita regulari, ed. J.-J. Berthier, vol. II, Romæ 1889,–136)
Náš řád má za zvláštní ochránkyni blahoslavenou Pannu
Z_některých událostí, které se staly na počátku našeho řádu, můžeme vyvodit mnoho důvodů, proč sama blahoslavená Panna Maria je jeho zvláštní ochránkyní. Z_těch, které jsem slyšel na vlastní uši, a z_mnoha jiných, které jsou zapsány v_Životech bratří, se zdá, že ona je zvláštní matkou řádu, který má chválit, velebit a hlásat jejího Syna; že tento řád zrodila, že ho podporuje a chrání.
Proto jí svatý Dominik svěřoval řád ve svých modlitbách jako zvláštní patronce, jak čteme v_Nové legendě. A proto se jí jako matce denně odporoučíme procesím – tak jako svatému Dominiku připomínkou.
Mnoho důvodů současně doporučuje její patronát.
Patronát těch, kdo mají vliv u_dvorů, je lepší. Taková je ona. Nemůže jí chybět příležitost, protože je Královnou nebes. Proto se říká o_její osobě: v_Jeruzalémě vykonávám svou moc.{fnr}1{/fnr} Také čím důvěrněji je vlivná osoba spojena s_Pánem, od kterého si chceme něco vyprosit, tím lepší je její patronát. Ale jaký vztah může být důvěrnější než Matky k_Synovi? Je velmi blízký, ano velmi hluboký! Proto je řečeno: Královna stojí po tvé pravici{fnr}2{/fnr} – je ti totiž u_onoho dvora ze všech nejdůvěrnější.
Dále, čím je kdo obávanější u_protivníků, tím lepší je jeho patronát. Ona však je pro nepřátele hrozná jak seřazené šiky.{fnr}3{/fnr} Můžeme tedy pevně doufat, že se nám snadno dostane její ochrany.
Není přece necitelná nebo tvrdá k_těm, kdo k_ní přistupují; naopak je dokonce celá líbezná, plná dobroty a půvabu, plná mírnosti a milosrdenství. Proto se praví: Jsi líbezná.{fnr}4{/fnr} Dále: víc můžeme očekávat od pomoci toho, kdo je potřebnému více zavázán. Ona je velmi zavázána hříšníkům, protože kvůli nim má všechnu svou znamenitost. Proto je řečeno: prut, vzešlý z_pahýlu Jesse,{fnr}5{/fnr} což se vykládá jako „plamen ohně“, protože Bůh k_ní přišel veden plamenem své velké lásky k_světu; a tak tedy byl svět příčinou její existence.
Také byla dána za ochránkyni ubohým jako jejich obhájkyně; jako se stalo Božím řízením, že se Ester, povýšená na královnu, stala obhájkyní židovského národa. Tak máme klidně přistupovat k_blahoslavené Panně, protože ona má za povinnost starat se o_naše záležitosti. Dále, větší podporu očekáváme od toho, o_jehož laskavé podpoře jsme se mnohokrát přesvědčili. A ona je taková, jak dosvědčují nesčetné příklady. Kdo k_ní kdy přišel, a ona ho nepodpořila? Ze svého soucitu účinně podpořila všechny. Proto je řečeno: Jako oliva na polích{fnr}6{/fnr} – ne v_zahradách, neboť z_jejích plodů mohou obdržet všichni. Také pomáhá ve všem: nad potřebami všech se slitovává s_nesmírnou láskou. Pomáhá všude. Pomáhá vždycky. Proto se praví: Až do budoucího věku neustanu,{fnr}7{/fnr} totiž pomáhat všem.
Je tedy jasné, jak mnoho můžeme doufat v_její podporu, jestliže ji budeme s_vírou vzývat, neboť je přívětivá a trpělivá k_těm, kdo k_ní přistupují. Proto říká Pavel: Přistupujme s_důvěrou k_trůnu milosti.{fnr}8{/fnr} Ona je trůn Boží milosti, protože od ní k_lidem vycházejí mnohonásobné milosti. Jako se mluví o_soudním trůnu, odkud vychází soud, tak se správně mluví o_trůnu milosti, odkud vychází milost. A protože její patronát tolik zmůže a můžeme ho mít tak snadno, je třeba mu dávat přednost přede všemi jinými. Proto denně konáme průvod k_její poctě, abychom ji stále měli za ochránkyni v_nebi.
{fn:1}Sir 24, 11.{/fn} {fn:2}Žl 44 (45), 10.{/fn} {fn:3}Pís 6, 4.{/fn} {fn:4}Srov. Pís 6, 4.{/fn} {fn:5}Srov. Iz 11, 1.{/fn} {fn:6}Srov. Sir 24, 14.{/fn} {fn:7}Srov. Sir 24, 9.{/fn} {fn:8}Žid 4, 16.{/fn}
RESPONSORIUM
Žid 4, 16
Přistupujme s_důvěrou k_trůnu milosti, {*} abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci, aleluja.
K_tobě, Panno, vzdycháme, lkajíce a plačíce v_tomto slzavém údolí. {*} Abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci, aleluja.
Nebo:
Z_vyprávění blahoslavené Cecílie o_svatém Dominikovi
(Miracula beati Dominici, 7: ed. A. Walz, „Lateranum XIV“, 1948,–317)
Svatému Dominikovi se při modlitbě zjevila blahoslavená Panna a sdělila mu, že pečuje o_řád
Když jednou svatý Dominik bděl na modlitbách v_kostele až do půlnoci, vyšel pak z_kostela, vstoupil do dormitáře a pohroužil se do modlitby v_jeho přední části.
Když stál v_modlitbě, pohlédl na druhou stranu dormitáře a spatřil přicházet tři překrásné paní. Ta, která byla uprostřed, byla úctyhodná a vznešená a zdála se krásnější a důstojnější než ostatní. Jedna z_těch dvou nesla jakousi skvostnou a krásnou nádobu, druhá pak nesla kropáč a podala ho té paní, která byla uprostřed. Ta paní pak pokropila bratry a pokřižovala je. Řekla svatému Dominikovi: „Já jsem ta, kterou každý večer vzýváte. A když řeknete: Eia ergo, advocata nostra, poklekám před svým Synem a prosím o_zachování tohoto řádu.“
Když pak obešla všechny bratry a pokřižovala je a pokropila, zmizela. Svatý Dominik se vrátil k_modlitbě na místo, kde byl prve, a hle, najednou byl v_duchu uchvácen před Boha a uviděl Pána a blahoslavenou Pannu, jak sedí po jeho pravici. A svatému Dominikovi se zdálo, že naše Paní má na sobě safírově modrý plášť.
Když se pak svatý Dominik rozhlédl, viděl před Bohem řeholníky ze všech řádů, ale ze svého neviděl žádného. Hořce se rozplakal, zůstal stát daleko a neodvážil se přiblížit k_Pánu a k_jeho Matce. Tu mu naše Paní pokynula rukou, aby k_ní přišel. Ale on se neodvažoval přistoupit, dokud ho Pán podobně nezavolal.
Svatý Dominik přistoupil, padl před nimi a velmi hořce plakal. Pán mu řekl, aby vstal. Když vstal, zeptal se ho Pán: „Proč tak hořce pláčeš?“ On pravil: „Pláču, protože tady vidím všechny řády, z_mého však nikoho.“ A Pán mu řekl: „Chceš vidět svůj řád?“ On odpověděl s_třesením: „Ano, Pane.“ Tu blahoslavená Panna odhrnula plášť, který měla na sobě, a roztáhla ho před svatým Dominikem. Byl tak veliký, že se zdálo, jako by zahrnoval celou nebeskou vlast, a pod ním spatřil velké množství bratří.
Tehdy svatý Dominik padl na zem, děkoval Bohu a jeho blahoslavené Matce Marii, a vidění zmizelo. Ihned se probral a spěšně zvonil na jitřní. Po ranním oficiu svolal bratry do kapituly, udělal jim velké, překrásné kázání a povzbuzoval je k_lásce a úctě k_blahoslavené Panně Marii. Mezi jiným jim vyprávěl i_o_tomto vidění.
[O_tomto vidění vypravoval sám svatý Dominik sestře Cecílii a jiným sestrám od svatého Sixta, jako by šlo o_někoho jiného. Ale bratří, kteří byli s_ním a slyšeli to od něho, naznačili sestrám, že to byl on sám.
O_tom všem, co je výše napsáno o_svatém Dominikovi, podala zprávu sestra Cecílie. Prohlásila, že to všechno je pravda, a kdyby bylo třeba, že je ochotna to odpřisáhnout. Ale protože je tak svatá a tak zbožná a jejím jasným slovům se snadno může věřit, zapsala sestra Angelika z_téhož kláštera svaté Anežky ke cti a chvále našeho Pána Ježíše Krista a našeho svatého otce Dominika a k_útěše bratří to, co sestra Cecílie sdělila ústně. Odpusťte pisatelce sloh, protože vůbec nezná mluvnici.]
RESPONSORIUM
Jsi šťastná, svatá Panno Maria, a svrchovaně hodná veškeré chvály. {*} Z_tebe nám vzešlo Slunce spravedlnosti, Kristus, náš Bůh, aleluja.
Oroduj za lid, modli se za duchovenstvo, přimlouvej se za zasvěcené ženy. Ať pociťují tvou pomoc všichni, kdo slaví tvou památku. {*} Z_tebe nám vzešlo Slunce spravedlnosti, Kristus, náš Bůh, aleluja.
Nebo:
Z_encykliky svatého Jana Pavla II. „Redemptor hominis“
(AAS 71 [1979],–324)
Věčná láska Boha Otce, jež se projevila v_lidských dějinách skrze Syna, přichází k_nám prostřednictvím této Matky
Maria je Matkou církve, poněvadž v_důsledku svého nevýslovného vyvolení samým věčným Otcem a díky zvláštnímu působení Ducha lásky dala lidský život Božímu Synu, pro kterého a skrze kterého je všechno{fnr}1{/fnr} a od kterého všechen Boží lid dostává milost a důstojnost svého vyvolení. Její vlastní Syn si výslovně přál, aby mateřství jeho Matky bylo rozšířeno – a to způsobem snadno přístupným všem duším a srdcím – tím, že jí, když visel na kříži, dal za syna svého milovaného učedníka.{fnr}2{/fnr}
Duch svatý jí vnukl, aby po nanebevstoupení našeho Pána i_ona zůstala ve večeřadle v_usebrané modlitbě a očekávání, spolu s_apoštoly, až do dne letnic, kdy se měla viditelně zrodit církev a vyjít z_přítmí na světlo.{fnr}3{/fnr} V_následujících dobách všechna pokolení učedníků a těch, kdo vyznávají a milují Krista – stejně jako apoštol Jan –, přijala duchovně do svých domovů tuto Matku,{fnr}4{/fnr} která byla takto už od samého počátku, to je od chvíle zvěstování, zapojena do dějin spásy a do poslání církve.
Proto my všichni, kdo tvoříme dnešní generaci Kristových učedníků, chceme se s_ní obzvláštním způsobem spojit. Vede nás k_tomu hluboká nutnost pramenící z_víry, naděje a lásky. Vždyť přece, cítíme-li v_tomto těžkém a zodpovědném údobí církevních a lidských dějin zvláštní potřebu obracet se ke Kristu, který je Pán jak své církve, tak i_dějin lidstva mocí tajemství svého výkupného díla, pak také věříme, že nikdo jiný než Maria nás nebude umět lépe uvést do božského a lidského rozměru tohoto tajemství. Nikdo jako Maria do něho nebyl uveden samým Bohem. V_tom záleží výjimečný rys jejího božského mateřství. Nejen, že jeho důstojnost je jedinečná a neopakovatelná v_dějinách lidského pokolení, nýbrž jedinečná je pro svou hloubku a rozsah působnosti i_účast Panny Marie samé – právě v_důsledku tohoto mateřství – na Božím plánu lidské spásy skrze tajemství vykoupení.
Můžeme říci, že toto tajemství se utvářelo pod srdcem nazaretské Panny, když vyslovila své staň se. Od té chvíle její panenské a zároveň i_mateřské srdce zvláštním působením Ducha svatého nepřetržitě sleduje dílo svého Syna a vychází vstříc všem těm, které Kristus objal a stále objímá svou nevyčerpatelnou láskou. Proto také musí být i_toto srdce mateřsky nevyčerpatelné.
Charakteristické rysy této mateřské lásky, kterou Boží Matka vnáší do tajemství vykoupení a do života církve, jsou vyjádřeny její zvláštní blízkostí člověku a všemu, co prožívá. V_tom záleží její tajemství Matky. Věčná láska Boha Otce, jež se projevila v_lidských dějinách skrze Syna, kterého dal lidem, aby žádný, kdo v_něho věří, nezahynul, ale měl věčný život,{fnr}5{/fnr} přichází ke každému z_nás prostřednictvím této Matky, a nabývá tak rysů, které jsou každému člověku srozumitelnější a přístupnější.
V_důsledku toho musí být Maria přítomna i_na všech cestách každodenního života církve. Z_její mateřské přítomnosti církev čerpá jistotu, že skutečně žije životem svého Učitele a Pána a že prožívá tajemství vykoupení v_celé jeho životodárné hloubce a plnosti.
Především snažně prosím Marii, nebeskou Matku církve, aby i_ona ráčila s_námi vytrvávat v_této modlitbě nového adventu lidstva, s_námi, kteří tvoříme církev, to je mystické tělo jejího jednorozeného Syna. Doufám, že díky této modlitbě budeme moci přijmout Ducha svatého, který na nás sestoupí, a že se tak staneme Kristovými svědky až do končin země,{fnr}6{/fnr} stejně jako ti, kteří vyšli v_den letnic z_jeruzalémského večeřadla.
{fn:1}Srov. Žid 2, 10.{/fn} {fn:2}Srov. Jan 19, 26.{/fn} {fn:3}Srov. Sk 1, 14.{/fn} {fn:4}Srov. Jan 19, 27.{/fn} {fn:5}Jan 3, 16.{/fn} {fn:6}Srov. Sk 1, 8.{/fn}
RESPONSORIUM
Srov. Jan 19, 26.27
Když Ježíš uviděl svou Matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl Matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: {*} „To je tvá matka.“ Aleluja.
A_od té chvíle si ji ten učedník vzal k_sobě. {*} To je tvá matka, aleluja.
16. května
Sv. Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka
V_Čechách: svátek hlavního patrona Čech
Na Moravě: Památka
Jen co byl v_hrobku pochován,
zázraky prozradil se Jan.
Jas jeho divů z_podzemí
ven probleskuje mřížemi.
To jeho nepřátelé jsou
stiženi hanbou veřejnou,
tu z_Božích rukou přísný trest
za zločiny své musí nést.
Kdo želí tu cti zničené
anebo věci ztracené,
bývalé cti zas dochází
a ztracenou věc nachází.
Tu mizí vleklé choroby,
čas mírní tíž zlých období,
tu v_bouřích sídlí bezpečnost,
nad smrtí vládne smrtelnost.
A čerstvý jazyk světcův tu
hlasem své krve o_pomstu
jak Ábel volá do výšin,
vytýká králi krutý čin.
Jediný Bože v_Trojici,
od věků existující,
dej těm, kdo Jana vzývají,
to všechno, oč jej žádají. Amen.
Ze spisů pražského arcibiskupa Jana z_Jenštejna
(Commentum super psalmum Noli aemulari, v. 34-35: Cod. vat. lat. 1122,130)
Bůh neopustí svoje věrné
Bezbožník číhá na spravedlivého, snaží se ho zabít.{fnr}1{/fnr} Nejdřív strojí pikle v_duchu, takže jen on sám o_tom ví, pak vyhlíží slídivým okem i_navenek: vybírá místo, Olivovou horu, neboť Kristus tam často chodíval,{fnr}2{/fnr} rozvažuje o_čase – jenom ne o_svátcích,{fnr}3{/fnr} čeká na vhodnou příležitost, aby nenastal rozruch mezi lidem,{fnr}4{/fnr} určuje způsob – koho políbím, ten to je, toho se chopte,{fnr}5{/fnr} a volí okolnosti – veleknězi a starší s_ním poslali zástup.{fnr}6{/fnr}
Vizme společnost hříšníků, číhajících na cestě spravedlivých! Hříšník hříšníkem jen tak nepohrdne, naopak, zloděj se spolčuje s_lupičem a zrádce se zrádcem, mluvka má rád žvanila a tyran ukrutníka. I_zlí lidé mají totiž své oblíbence, takže se vzájemně milují, a kromě sebe nikoho, nýbrž nepřátelsky napadají ty, kteří nehodlají výt s_vlky, ale chtějí bečet s_ovcemi.
Ovečka spásá zelený pažit, ráda pobíhá, požírá vrboví, aniž ublíží květům, a když něco šťavnatého sežere, všechno přežvýká a nalévá se pak mlékem. A pastýři jdou za ní a těší se z_ní. A když je vedena na smrt, mlčí. V_takové ovci poznáváme našeho Krista, neboť on byl veden jako ovce na porážku, aniž otevřel ústa.{fnr}7{/fnr} A také učedníci a jiní svatí byli posláni jako ovce mezi vlky.{fnr}8{/fnr} Těmto dobrým ovcím divocí a krvelační vlci nepřejí a stavějí proti nim svůj opačný způsob života. Vlci se přece nespokojí stejnou potravou, ukládají dokonce ovcím o_život a lačnějí po jejich krvi a pronásledují je s_neutuchající zuřivostí. Jsou přitom jaloví, zarostlí hrubou srstí, mléko nemají, maso mají smrduté, požírají zdechliny, nepřežvykují, stáje nemají, před pastýřem prchají.
I lidé bývají vlky, krutostí vlky dokonce předčí a lstivostí překonávají sebesilnější šelmy. Nad všechny šelmy jsou mocné šelmy lidské, neboť strojí úklady duši i_tělu: ubližují duši spravedlivých, protože jim špatně radí a zavádějí je na scestí bludu, ubíjejí duši závistí, radí se, jak pomoci někomu na smrt, a posléze hubí i_tělo nebo o_jeho záhubě rozhodují.
Stejně jako nemůže zůstat beránek mezi vlky nedotčený, není si jist ani spravedlivý mezi hříšníky. Hříšník totiž usiluje spravedlivému o_život{fnr}9{/fnr} nejrůznějšími intrikami, výslechy, léčkami, trýzněním, vražděním.
{fn:1}{r}Žl 36 (37),32{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 18,2{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 26,5{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. tamtéž.{/fn} {fn:5}{r}Mt 26,28{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Mt 26,27{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Iz 53,7{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Mt 10,16{/r}; {r}Lk 10,3{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Žl 36 (37),32{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Žl 36 (37), 1.5.39
Nerozhořčuj se nad špatnými, neřevni na ty, kdo pášou zlo. {*} Svou cestu života svěř Pánu, důvěřuj, on už učiní své, aleluja.
Sám Pán je spásou spravedlivých, v_čas nouze jim je ochranou. {*} Svou cestu života svěř Pánu, důvěřuj, on už učiní své, aleluja.
18. května
Sv. Jana I., papeže a mučedníka
Z_dopisu svatého Jana z_Avily, kněze, přátelům
(Ep. ad amicos, 58: Opera omnia, edit. B.A.C. 1,533-534)
Aby byl Ježíšův život patrný na nás
Buď veleben Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy. On nás těší ve všech našich souženích, abychom pak mohli těšit druhé v_jakémkoli soužení tou útěchou, jakou Bůh potěšuje nás. Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy.{fnr}1{/fnr}
To jsou slova apoštola svatého Pavla. Třikrát byl mrskán metlami, pětkrát bičován, jednou kamenován, zanechán jako mrtvý, pronásledován od všech možných lidí, trýzněn všemi druhy muk a útrap,{fnr}2{/fnr} a to ne jednou nebo dvakrát, ale jak sám říká na jiném místě: Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i_Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.{fnr}3{/fnr}
A uprostřed všech těchto strastí nereptá a nestěžuje si na Boha, jako to dělávají slaboši; ani netruchlí jako ti, kdo milují svou slávu a rozkoš; ani neprosí úpěnlivě Boha, aby byl svých strastí zbaven, jako to dělají ti, kdo je neznají, a proto s_nimi nechtějí nic mít; ani je nepodceňuje jako ti, kdo je považují za něco bezvýznamného. On nechává stranou všechnu nevědomost a slabost a uprostřed strastí dobrořečí Bohu a děkuje za ně Dárci jako za veliké dobrodiní. Pokládá se za šťastného, že může něco trpět pro čest toho, který obdivuhodně snášel a vytrpěl tolik potupy, aby nás vysvobodil od potupy, jíž jsme byli vydáni napospas hříchem, a který nám udělil vyznamenání a čest svým duchem a přijetím za děti Boží; v_něm a skrze něho máme záruku a pečeť nebeské radosti.
Moji bratři tolik milovaní! Ať Bůh otevře vaše oči, abyste viděli, kolik dobrého nám dává v_tom, co svět považuje za opovržené, a hledáme-li slávu Boží, jaké cti se nám dostává v_zneuctění, jež zakoušíme, a jaká sláva se nám chystá z_nynějšího soužení a jak něžnou, přátelskou a láskyplnou náruč nám Bůh otevírá, aby přijal ty, kdo byli zraněni v_bitvě pro něho. To je nepochybně sladší než všechen med, který zde veškeré úsilí může vyrobit. A když to okusíme, velice zatoužíme po této náruči; vždyť kdo by netoužil po tom, který je zcela hodný veškeré lásky a touhy, leda ten, kdo vůbec neví, co je touha?
Jestliže vás tedy blaží ony radosti a toužíte je spatřit a zakoušet, vězte, že k_nim nevede žádná lepší cesta než cesta utrpení. Po této stezce šel Kristus a všichni, kdo byli jeho. Nazývá ji úzkou, ale ona vede přímo k_životu. A on nás učí, abychom, chceme-li k_němu dospěti, šli cestou, po níž se on sám ubíral. Vždyť není ani správné, aby lidé vyhledávali cesty s_poctami, když Syn Boží kráčel cestou potupy; neboť není žák nad učitele ani služebník nad svého pána.{fnr}4{/fnr}
Kéž dá Bůh, aby náš duch nevyhledával na tomto světě jiný pokrm ani nenalézal spočinutí nikde jinde než v_námahách pod křížem Páně.
{fn:1}{r}2 Kor 1,3-5{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}2 Kor 11,23{/r} a násl.{/fn} {fn:3}{r}2 Kor 4,11{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 10,24{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
2 Kor 4, 10.11.16
Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, {*} aby i_Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle, aleluja.
Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje. {*} Aby i_Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle, aleluja.
19. května
Sv. Františka Colla Guitarta, kněze
Památka
MODLITBA SE ČTENÍM
Ze spisu „Řehole neboli pravidla života sester třetího řádu svatého Dominika“ od svatého Františka Colla
(Regla o_Forma de vivir de las Hermanas de la Tercera Orden de Santo Domingo [Hermanas Dominicas de la Anunciata], kap. IX a XIV)
Každý křesťan má usilovat o_dokonalost. Tato povinnost vychází z_přikázání, že máme všichni milovat Boha celou svou silou. A jestliže se to má rozumět tak, že to platí všeobecně o_každém křesťanu, čím více se to má vztahovat na řeholnice, které mají o_to víc kráčet po cestě dokonalosti, a to jak z_důvodu větší hojnosti milosti a pomoci, které nám uděluje Boží dobrota pro naše zdokonalení a posvěcení, tak také z_důvodu slibů a pravidel vaší kongregace, které jste slíbily zachovávat? Svatý Augustin říká, že život dobrého křesťana je stálým úsilím o_dokonalost. Tedy ten, kdo ve svém srdci nepodněcuje touhu stát se svatým, bude sice křesťanem, ne však dobrým křesťanem. Podobně bude řeholnicí, ne však dobrou řeholnicí ta, která ve svém srdci nepodněcuje touhu stále víc se blížit k_dokonalosti.
Ale nemyslete si, že nejste na cestě k_dokonalosti, protože upadáte do chyb a nedostatků. S_nimi se setkáváme dokonce u_velkých svatých, kteří – podle slov svatého Augustina – by měli opakovat se svatým Janem: Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v_nás pravda.{fnr}1{/fnr} Kdo na svět přišel s_hříchem, jak říká svatý Řehoř Veliký, ve světě nemůže žít bez hříchu. Ale je velký rozdíl mezi láskou k_chybám a padáním do chyb ze slabosti; to první je v_rozporu s_dokonalostí, neboť milovat chyby, nic si z_nich nedělat a navzdory pádům se chovat, jako by se nic nestalo, především pokud se to páchá navzdory upozorněním – toto by bylo v_rozporu s_dokonalostí, ne pády kvůli naší křehkosti či slabosti vůči náporu zla.
Ve všem, co se děje ve světě, stále rozpoznávejte Boží vůli. Vždyť ani jediný vlas – jak nás ujišťuje Ježíš Kristus – nemůže spadnout na zem bez vůle nebeského Otce;{fnr}2{/fnr} a proto v_nemocech, v_příkoří, v_pokušeních, ve všech událostech pozvedejte svého ducha k_božské dobrotě a říkejte se srdcem poslušným a oddaným: „Ať Pán se mnou udělá, co chce, jak chce a kdy chce.“
{fn:1}1 Jan 1, 8.{/fn} {fn:2}Srov. Mt 10, 29-30.{/fn}
RESPONSORIUM
1 Kor 1, 17-18.21
Kristus mě poslal kázat radostnou zvěst, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. {*} Ti ovšem, kteří jdou k_záhubě, považují nauku o_kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc, aleluja.
Bůh uznal za dobré, že ty, kdo věří, zachrání „pošetilým“ kázáním. {*} Ti ovšem, kteří jdou k_záhubě, považují nauku o_kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc, aleluja.
20. května
Sv. Klementa Marie Hofbauera, kněze
Památka
Z_apoštolského listu svatého Pia X., papeže
(Bulla canonizationis, die 20 maii 1909: AAS 1 [1909], pp. 645-647.652)
Námaha věrného služebníka nebyla marná
Klement miloval děti a děti milovaly jeho: když se s_nimi setkal, přidávaly se k_němu a provázívaly ho až domů. Učil je základům víry a připravoval je na první svaté přijímání. Rodičům důtklivě kladl na srdce, aby děti zbožně vychovávali.
Starostlivě pečoval také o_chudé, zvláště o_takové, kteří o_bohatství přišli a za chudobu se styděli. Aby jim pomohl, sám se ochotně zříkal jídla. Nosil chudým peníze, šaty i_pokrmy, zvláště chléb.
Když Klement celý den pilně pracoval k_větší slávě Boží a večer se vracel domů, nečekal jej odpočinek, ale nové, důležité a velmi užitečné zaměstnání. Nalézal totiž dům naplněný přáteli a žáky: někteří studující bohosloví, jiní lékařství nebo práva, a mezi nimi úředníci. Nestaral se jen o_všechny hromadně, ale i_o_každého jednotlivě: nikomu nepochleboval, ale otevřeně předkládal pravdu a sledoval přitom jejich duchovní užitek. Z_této večerní práce sklidil hojné plody, protože se z_tohoto domácího kruhu přátel někteří stali horlivými kněžími, jiní uposlechli evangelních rad a vstoupili do kongregace Nejsvětějšího Vykupitele nebo do jiných řeholních rodin. Ti, kdo zůstali laiky, dávali každý ve svém zaměstnání a stavu příklad poctivosti, bezúhonnosti a zbožnosti. Ze všeho největší význam měla díla sledující znovuoživení a upevnění katolické víry v_tomto městě, v_tehdejší Vídni, oslabené a téměř ubité.
I když Klement byl od přirozenosti tělesně odolný, přece ho pokročilý věk a nepřestávající práce vyčerpávaly. Vždyť konal dlouhé pěší cesty v_dešti i_sněhu i_vedru, namáhavě kázal, mnoho hodin denně strávil ve zpovědnici, v_noci často bděl u_lůžka umírajících. Ubývající tělesné síly však nahrazovala horlivost ducha a vytrvalá láska k_Bohu i_bližnímu.
Kolikrát musel s_bolestí přihlížet tomu, jak byly jediným úderem bezbožných lidí zmařeny výsledky jeho dlouhodobých prací! Ale přestože tolikrát viděl, že jeho úsilí bylo mařeno, nikdy ho to nezlomilo, nikdy neklesal na mysli, protože důvěřoval Bohu a všechnu námahu podstupoval k_jeho větší slávě. Když musel opustit jedno místo, odcházel jinam a znovu konal tytéž práce pro spásu duší. Budoucí generace sklízely bohaté ovoce tolika jeho prací.
RESPONSORIUM
2 Kor 6, 4.5.6; Flp 2, 4; Žid 13, 21
Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci všestrannou vytrvalostí, v_souženích, v_nesnázích, v_námahách, shovívavostí, upřímnou láskou. {*} Nikdo z_vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i_na prospěch druhých, aleluja.
Bůh ať vás zdokonalí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli. {*} Nikdo z_vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i_na prospěch druhých, aleluja.
Téhož dne 20. května
Sv. Bernardina Sienského, kněze
Z_kázání svatého Bernardina Sienského
(Sermo 49, De glorioso Nomine Iesu Christi, cap. 2: Opera omnia 4,505-506)
Jméno Ježíš prozařuje kazatele
Jméno Ježíš prozařuje kazatele a způsobuje, že jsou prostoupeni jeho světlem ti, kdo jeho slovo zvěstují, i_ti, kdo je slyší. Odkud myslíš, že se vzalo tak nenadále na celém světě planoucí světlo víry, ne-li z_toho, že se káže Ježíš? Což i_nás nepovolal Bůh světlem a lahodností tohoto jména ke svému podivuhodnému světlu?{fnr}1{/fnr} A těmto osvíceným, kteří v_tomto světle vidí světlo,{fnr}2{/fnr} ať právem řekne apoštol: Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v_Pánu. Žijte jako děti světla.{fnr}3{/fnr}
Proto se musí toto jméno rozhlašovat, aby svítilo a nezůstávalo ukryté. A při kázání se nesmí vyslovovat nečistým srdcem či poskvrněnými rty, naopak, má ho uchovávat a pronášet nádoba vybraná.
Proto praví Pán o_apoštolovi: On je nádobou ode mne vyvolenou, aby nesl mé jméno před pohany a krále i_před syny izraelské.{fnr}4{/fnr} Vyvolenou nádobou, říká, v_níž je na prodej nejsladší tekutina; láká k_napití, neboť jiskří a září ve vyvolených nádobách; aby nesl mé jméno, říká.
Jako když se na sklizených polích zapálí oheň, a suché a neužitečné křoví a trní shoří, a jako když vycházející slunce svými paprsky zažene temnoty, a zloději, noční pobudové i_podkopávači domů se skryjí, tak tomu bylo, když Pavel kázal lidu: jako kdyby silně zaburácel hrom, jako kdyby vypukl mocný oheň, jako kdyby vyšlo slunce v_plném jasu, shořela nevěra, jako vosk rozpuštěný silným žárem zanikl klam a blud, a zazářila pravda.
Neboť Pavel rozhlašoval Ježíšovo jméno slovy, listy, zázraky i_příkladem života. Chválil ustavičně Ježíšovo jméno, vyznával je a velebil.{fnr}5{/fnr}
Apoštol nesl toto jméno jako světlo také před krále a pohany i_před syny izraelské,{fnr}6{/fnr} osvěcoval národy a všude vybízel: Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne.{fnr}7{/fnr} A ukazoval všem světlo hořící a zářící na svícnu a na každém místě hlásal Ježíše, a to ukřižovaného.{fnr}8{/fnr}
Proto církev, snoubenka Kristova, stále se opírá o_jeho svědectví, jásá s_prorokem a říká: Bože, učils mě od mého mládí, až dosud hlásám tvé podivuhodné činy;{fnr}9{/fnr} až dosud znamená stále. Také prorok k_tomu vybízí: Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno, rozhlašujte den po dni jeho spásu,{fnr}10{/fnr} to jest Ježíše Spasitele.
{fn:1}{r}1 Petr 2,9{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žl 35 (36),10{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Ef 5,8{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Sk 9,15{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Sir 51,15{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:6}Srov. {r}Sk 9,15{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Řím 13,12-13{/r}.{/fn} {fn:8}{r}1 Kor 2,2{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Žl 70 (71),17{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Žl 95 (96),2{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Sir 51, 15ab; Žl 9, 3
Bez ustání chci chválit tvé jméno, {*} s vděčností je opěvovat, aleluja.
Radovat se budu, s_jásotem tebe vzývat, hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno. {*} S vděčností je opěvovat, aleluja.
21. května
Bl. Hyacinta Marie Cormiera, kněze
Památka
Z_listu blahoslaveného Hyacinta Marie Cormiera celému Řádu bratří kazatelů po jeho zvolení magistrem Řádu
(Acta Capituli Generalis OP 1904, str. IX–XV)
Všechno, co je naše, obnovit v_Dominiku
Vybídnuti a posíleni jakýmsi vnitřním popudem víry, jak doufáme, jsme přijali hlasy otců kapitulářů, zastupujících celý řád, jako projev vůle samotného zakladatele svatého Dominika. Vždyť od mládí jsme pokládali za věc posvátnou a nanejvýš milou mu synovsky sloužit. Přijali jsme proto nám svěřené poslání a vzali jsme na svá bedra toto břemeno ve jménu Páně. Povzbuzovala nás naděje, že si svou poslušností vyprosíme od Pána mimořádnou učenlivost našich bratří, abychom je mohli vést s_radostí, a ne se vzdycháním{fnr}1{/fnr} po cestách našeho povolání.
Abychom mohli šťastně konat toto krásné, ale zároveň tak obtížné dílo, ať nám pomáhá v_naší slabosti Duch svatý, především Duch rady, síly a zbožnosti. Snažně o_to prosíme.
Máme na mysli, že si Pius X. na začátku svého pontifikátu předsevzal obnovit všechno v_Kristu.{fnr}2{/fnr} I_my máme k_tomu stejné důvody, a proto ani nám neleží na srdci nic více, než obnovit všechno, co je naše, v_Dominiku, aby tak i_nás, jako našeho svatého patriarchu, ovládal duch modlitby, kajícnosti, pokory, chudoby, poslušnosti, milosrdenství k_bližním i_horlivosti pro obhajobu víry a abychom tohoto ducha šířili.
Toto dědictví chceme opatrovat, z_této hřivny chceme těžit. Proto po právu a po zásluze budeme ze srdce děkovat a se žalmistou zpívat: Hle, jak je dobré a jak útěšné, bratří když pobývají pospolu!{fnr}3{/fnr} Buďme pospolu neboli zajedno: neřiďme se totiž radami svého vlastního smýšlení nebo vlastního prospěchu, nýbrž radami Boha, jenž se nad námi smiloval.
Buďme zajedno s_naším Pánem Ježíšem Kristem, od něhož řeholní svatost pochází a on ji vede k_dokonalosti,{fnr}4{/fnr} který nám ve svých svatých ranách otevřel hojné prameny řeholního ducha a chce, abychom byli spolu s_ním ponořeni do jeho smrti,{fnr}5{/fnr} a_to smrti na kříži.{fnr}6{/fnr}
Buďme zajedno s_neposkvrněnou Kristovou snoubenkou, se svatou matkou církví, která nám udělila tolik milostí a výsad, abychom pod jejím vedením ochotně vynaložili všechno, ano i_sebe sama vyčerpali{fnr}7{/fnr} při hlásání tajemství víry po celém světě a při šíření dobrodiní Kristova vykupitelského díla.
Buďme zajedno se svatým otcem Dominikem. Nikdy nepřestávejme studovat, číst a i_v_těch nejmenších věcech napodobovat jeho skvělé ctnosti a znamenité příklady.
Buďme zajedno mezi sebou. Ať naši jednotu neporuší, ale spíš posílí rozdílnost národnostní a jazyková. Právě tato rozmanitost ať je její podivuhodnou ozdobou.
Stále živým kořenem tohoto duchovního bratrství bude vždy sám svatý patriarcha, jehož jsme nezaslouženě potomky. Vzácným důsledkem toho bude souhlas myslí, shoda mravů, líbezné klášterní společenství a plný soulad sil a talentů v_apoštolské práci.
Jistě nám bude dobré a útěšné nejen přebývat pospolu, ale i_společně se modlit, společně konat svaté vigilie, společně bojovat, společně trpět protivenství, a nakonec i_společně umírat, když nás budou hojně posilovat modlitby bratří a jejich přítomnost. V_oné poslední hodině budeme jasně vidět ve světle věčnosti, jak skvělé je naše povolání, a budeme neustále volat: Bohu díky za jeho nevýslovný dar!{fnr}8{/fnr}
{fn:1}Žid 13, 17.{/fn} {fn:2}Srov. Ef 1, 10.{/fn} {fn:3}Žl 132 (133), 1.{/fn} {fn:4}Žid 12, 2.{/fn} {fn:5}Řím 6, 4.{/fn} {fn:6}Flp 2, 8.{/fn} {fn:7}Srov. 2 Kor 12, 15.{/fn} {fn:8}2 Kor 9, 15.{/fn}
RESPONSORIUM
Řím 12, 5; Ef 4, 7; Žl 132 (133), 1
I_když je nás mnoho, jsme jedním tělem v_Kristu. {*} Ale každému z_nás byly uděleny duchovní dary v_takové míře, v_jaké je chtěl Kristus dát, aleluja.
Hle, jak je dobré a jak útěšné, bratři když pobývají pospolu. {*} Ale každému z_nás byly uděleny duchovní dary v_takové míře, v_jaké je chtěl Kristus dát, aleluja.
21. května
Sv. Kryštofa Magallanese, kněze a jeho druhů, mučedníků
Z_kázání svatého Caesaria Arleského, biskupa
(Sermo 225, 1-2: CCL 104, 888-889)
Kdo vydá svědectví pravdě, bude svědkem a mučedníkem Kristovým
Kdykoli slavíme slavnost mučedníků, drazí bratři, měli bychom myslet na to, že bojujeme pod samým Králem, pod tím Králem, pod nímž směli bojovat a vítězit také oni. Měli bychom myslet na to, že jsme byli spaseni týmž křtem, který zachránil už je, že užíváme týchž svátostí a že nás posilují tytéž svátosti, které bylo dopřáno přijímat také jim, a že nosíme na čele znamení téhož Vládce, jehož znamení slavně nosili i_oni.
A proto kdykoli toužíme slavit narozeniny svatých mučedníků, mají blažení mučedníci na nás poznávat alespoň něco ze svých ctností, aby jim bylo potěšením se za nás přimlouvat u milosrdného Boha. Neboť každá duše má ráda toho, kdo se jí podobá. Jestliže se tedy druží podobný s_podobným, pak ten, jenž se nepodobá, se odděluje a vzdaluje. Nuže, náš blažený oslavenec, jehož svátek chceme s_radostí uctít, byl střízlivý; jak by se s_ním mohl spojovat opilec? Jakou družbu by mohl mít pokorný s_pyšným, laskavý dobrák se závistivcem, člověk štědrý s_hrabivým, s_hněvivým člověk tichý a mírný?{fnr}1{/fnr} Blahoslavený mučedník byl nepochybně cudný: jak by se k němu mohl přidat cizoložník? A jestliže slavní mučedníci rozdávali chudým i_svoje vlastní potřeby, drazí bratři, jak by se s_nimi mohli přátelit ti, kdo kradou a loupí věci cizí? Svatí mučedníci se snažili milovat i_své nepřátele: jak se s_nimi mohou snášet ti, kteří mnohdy nechtějí ani svým přátelům obětovat cokoli za jejich lásku. Nuže, drazí bratři, nestyďme se následovat svaté mučedníky, jak jen můžeme, aby nám bylo na jejich přímluvu a pro jejich zásluhy dopřáno odpuštění všech hříchů.
Jenže někdo může namítnout: Copak vůbec někdo může svaté mučedníky napodobit? S_Boží pomocí to můžeme a máme, když ne ve všem, v_mnoha věcech určitě.
Nedokázal bys snášet plameny ohně? Můžeš se vyvarovat rozmařilosti. Nevydržel bys být rozdupáván kopyty koní? Odmítni lakotu svádějící k nekalým obchodům a hanebným ziskům. Neboť jestliže tě zmáhají věci měkké, jak by tě nezlomily ty tvrdé? I_mír má svoje mučedníky: vždyť přemoci hněv, vyplivnout závist jako zmijí jed, odmítnout pýchu, vypudit ze srdce nenávist, udržet na uzdě přehnané obžerné choutky, neoddat se opilství, to všechno je velký kus mučednictví.
A kdykoli a kdekoli uvidíš strádat spravedlivou věc a ty vydáš v_její prospěch svědectví, budeš mučedník. A protože sám Kristus je pravda a spravedlnost, vystoupíš-li kdekoli podle svých sil na obranu strádající spravedlnosti, pravdy, čistoty, dostane se ti odměny mučedníků. A protože mučedník se řecky a latinsky řekne „martyr“, což v_překladu znamená „svědek“, každý, kdo vydá svědectví pravdě, bude nepochybně svědkem a mučedníkem Kristovým.
{fn:1}Srov. {r}2 Kor 6,14{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Flp 1,21; Gal 6,14
Pro mě život je Kristus a smrt ziskem. {*} Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista.
Kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. {*} Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista>.
22. května
Sv. Rity z_Cascie, řeholnice
Z_výkladu svatého Augustina, biskupa, na Janovo evangelium
(Tractatus 81,4: CCL 36, 531-532)
Kristova slova v_nás zůstávají
Zůstanete-li ve mně, říká Kristus, a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to.{fnr}1{/fnr} Jestliže zůstáváme v_Kristu, co by kdo mohl chtít než to, co se srovnává s_Kristem? A co by kdo mohl chtít, jestliže zůstává ve Spasiteli, než to, co není cizí spáse? Něco jiného totiž chceme, protože jsme v_Kristu, a něco jiného, protože jsme dosud v_tomto světě. Z_přebývání v_tomto světě k nám někdy proklouzne, že žádáme něco, o_čem nevíme, že nám neprospěje. Jestliže však zůstáváme v_Kristu, neexistuje, aby se nám stalo, že by nám, když se modlíme, Kristus učinil něco jiného, než co nám prospívá.
Nuže, zůstáváme v_něm, když v_nás zůstávají jeho slova. Prosme, oč chceme, a dostaneme to. Protože jestliže prosíme, a nic se neděje, pak neprosíme o_nic, co by mělo přebývání v_něm, ani co by obsahovala jeho slova, která v_nás zůstávají, nýbrž co souvisí se žádostivostí a slabostí těla, jež není v_Kristu a v_němž ani nezůstávají jeho slova. Zato určitě patří k jeho slovům modlitba, které nás on sám naučil a ve které říkáme: Otče náš, jenž jsi na nebesích.{fnr}2{/fnr} Od slov této modlitby a od jejich významu bychom neměli ve svých prosbách ustupovat, a ať budeme prosit o_cokoli, stane se nám to.
Říci, že Kristova slova v_nás zůstávají, lze zajisté tehdy, když konáme, co nám přikázal, a milujeme, co slíbil. Když nám ovšem jeho slova zůstávají jen v_paměti, ale v_našem životě se nenacházejí, nepočítejme se za ratolesti vinného kmene, protože nečerpáme život z_kořene. K_tomuto rozdílu se vztahuje, co stojí psáno: Abyste si připomínali a plnili všechna má přikázání.{fnr}3{/fnr} Mnozí si totiž přikázání pamatují, ale nedbají jich nebo se jim dokonce posmívají a jim odporují. V_takových lidech ovšem Kristova slova nezůstávají: nějak se dotýkají, ale nesouvisejí, a proto jim nebudou ku prospěchu, ale na svědectví proti nim. A jelikož v_nich sice nějak jsou, ale nezůstávají v_nich, pamatují si je vlastně proto, aby byli na jejich základě souzeni.
{fn:1}{r}Jan 15,7{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 6,9{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Nm 15,40{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Srov. Kaz 4, 17a.c
Dej pozor na své kroky, když jdeš do Božího domu, {*} přicházej v_poslušnosti, aleluja.
Poslušnost je lepší, než oběť darovaná pošetilci. {*} Přicházej v_poslušnosti, aleluja.
24. května
Přenesení ostatků Sv. otce Dominika
Památka
Ať matka církev zaplesá
při dnešní blahé památce,
že svého syna v_nebesa
poslala nám za ochránce.
Kazatelského řádu sloup
i_zakladatel, Dominik,
září do celého světa;
je nebešťanů společník.
Zbavený těla otroctví
získává slávu nebeskou,
a_místo pásu chudoby
dostává řízu královskou.
Vůně se line ze hrobu,
množství ctností naznačuje,
pro služebníka Kristova
zázraky Krále zvěstuje.
Buď Bohu trojjedinému
moc, chvála, sláva, čest i_dík,
že neustává k_nebi vést
ty, za něž prosí Dominik. Amen.
Z_listu blahoslaveného Jordána Saského
(MOPH, 5, str. 1-6)
Přenesení svatého otce Dominika dne 24. května 1233
[V_milovaném Božím Synu milovaným bratřím Řádu kazatelského, bratr Jordán, pokorný magistr a služebník téhož řádu, pozdrav a ustavičnou radost.]
Boží dobrota ve své nevyzpytatelné moudrosti dost často odkládá nějaké dobro, ne aby ho odňala, ale aby se odstupem doby ještě rozhojnilo v_příhodný čas. Buď tedy, že se Bůh lépe stará o_svou církev, nebo že různí lidé různě smýšleli: někteří šli nerozvážně cestou prostoty a tvrdili, že stačí, když je nesmrtelná památka služebníka nejvyššího Pána, zakladatele řádu zvaného Kazatelského, svatého Dominika, známa Bohu, a že není třeba se starat, zda vejde také ve známost lidem.
Jiní smýšleli jinak, ale z_malomyslnosti jim neodporovali. Tak se stalo, že sláva blaženého otce Dominika zůstala utajena bez jakéhokoli projevování úcty skoro dvanáct let. Neboť poklad ležel ukrytý a bez užitku. Dominikova moc častěji vycházela najevo, ale nedbalost synů ji tlumila.
Nastává tedy slavný den, kdy se má slavit přenesení výborného Učitele! Je přítomen i_ctihodný arcibiskup ravennský a množství biskupů a prelátů. Je přítomno nesčíslné množství zbožných lidí z_různých zemí. Jsou přítomny i_čety Boloňanů ozbrojené proto, aby jim nebyla odňata záštita přesvatého těla. Stojí tu úzkostní bratři, jsou pobledlí a bojácně se modlí. Tam, kde není důvod k_strachu, se třesou, aby tělo svatého Dominika, které bylo tak dlouho uloženo na obyčejném místě a vystaveno dešťům a horku, jako tělo jiného člověka, který je počítán mezi mrtvé, nehemžilo se červy a neovanulo čich přítomných hrozným zápachem, a tak aby úcta k_tak velikému muži nepohasla. Přistoupí zbožní biskupové, přistoupí i_jiní, vybavení řemeslnickým nářadím, je odstraněn kámen, maltou pevně spojený s_náhrobkem. Ze země byla vykopána dřevěná rakev, tak jak pochoval posvátné tělo ctihodný papež Řehoř, tehdy ostijský biskup. V_ní se ukazuje zcela maličká trhlina.
Když byl odstraněn kámen, začne se linout z_trhliny jakási neobyčejná vůně. Kolem stojící jsou ohromeni a diví se, co to je. Přítomní užasnou a v_úžasu padnou polekáni k_zemi. Nato vypukne líbezný pláč smíšený s_radostí, v_duši vyvstanou a podivně spolu zápasí bázeň i_naděje, když pociťují podivnou příjemnou vůni. I_my jsme cítili sladkost této vůně, a co jsme viděli a cítili, o_tom svědčíme. Vždyť i_když jsme úmyslně dlouho stáli u_těla Dominikova, nikdy jsme se nemohli nasytit takové lahodnosti. Jestliže se ruka nebo pás nebo jiná věc dotkla těla, dlouho na nich ta vůně zůstávala.
Tělo bylo odneseno do mramorového náhrobku, aby tam bylo uloženo s_vlastními aromaty. Svaté tělo vydechovalo neobyčejnou vůni a tím všem jasně ukazovalo, že je zde líbezná vůně Kristova.
Arcibiskup slouží mši svatou, a protože je třetí den svatodušní, zaintonuje chór ve vstupu Accípite iucunditátem glóriæ vestræ, grátias agéntes Deo, qui vos ad cæléstia regna vocávit. (Rozveselte se nad svou slávou, děkujte Bohu, že vás povolal do nebeského království). Při tomto hlasu z_nebe se bratři rozveselili. Zazní trubky, lidé zdvihají nesčetné množství svíček. Konají se také slavné průvody. Všude se ozývá: Buď veleben Ježíš Kristus.
[Toto se událo v_městě Boloni dne 24. května roku milosti dvanáctistého třicátého třetího, kdy vládl na římském stolci Řehoř IX. a v_římské říši Bedřich II., ke cti našeho Pána Ježíše Krista a jeho nejvěrnějšího služebníka blaženého Dominika.]
RESPONSORIUM
O_spem miram
Blahý příslib, jímž jsi těšil sbor plačících před smrtí svou, když jsi bratřím tehdy slíbil, že pomůžeš jim v_dobu zlou. {*} Vyplň, otče, co jsi slíbil, a pomáhej nám přímluvou, aleluja.
Ty jsi tolik divů činil již nad nemocí tělesnou, k_nám se s_lékem Krista přichyl a uzdrav duši nemocnou. {*} Vyplň, otče, co jsi slíbil, a pomáhej nám přímluvou, aleluja.
25. května
Sv. Bedy Ctihodného, kněze a učitele církve
Z_listu o_smrti svatého Bedy Ctihodného od jeho žáka Cuthberta
(Nn. 4-6: PL 90,64-66)
Toužím spatřit Krista
Když nadešlo úterý před Nanebevstoupením Páně, počal Beda silněji churavět. Trpěl krátkým dechem a na nohou se ukázal mírný otok. Přesto celý ten den vyučoval a vesele diktoval. Občas mezi jiným řekl: „Učte se rychle, nevím, jak dlouho ještě budu živ a zda si mě zakrátko můj Tvůrce nevezme.“ Nám se však zdálo, že dobře zná svůj konec. Tak strávil noc v_bdění a díkůčinění.
Když se rozednilo, tedy ve středu, přikázal, abychom pečlivě psali dál, co jsme začali. Dělali jsme to až do třetí hodiny. Od třetí hodiny jsme konali procesí s_ostatky svatých, jak to vyžadoval zvyk toho dne. Ale jeden z_nás zůstal s_ním a řekl mu: „Milý mistře, z_knihy, kterou jsi diktoval, chybí ještě jedna kapitola. Bylo by ti obtížné, odpovídat dále na otázky?“ On na to řekl: „Je to snadné. Vezmi si pero, uprav si ho a rychle piš!“ A ten tak učinil.
O_deváté hodině mi řekl: „Mám ve své skříňce nějaké cenné věci: pepř, šátky a kadidlo. Běž rychle a přiveď ke mně kněze našeho kláštera, abych jim rozdal dárky, které mi Bůh daroval.“ A když se shromáždili, hovořil k_nim a každého napomenul a snažně prosil, aby za něj sloužili mše a pečlivě vykonali modlitby. Oni to rádi slíbili.
Všichni naříkali a plakali, a hlavně proto, že řekl, že podle jeho soudu už nebudou dlouho vidět jeho tvář na tomto světě.{fnr}1{/fnr} Měli však radost, když řekl: „Je čas, chce-li to tak můj Stvořitel, abych se vrátil k_tomu, který mě učinil, který mě utvořil z_ničeho, když jsem ještě nebyl. Dlouho jsem žil a dobře se slitovný Soudce staral o_můj život. Chvíle, kdy mám odejít, je tady,{fnr}2{/fnr} mám touhu zemřít a být s_Kristem.{fnr}3{/fnr} Vždyť má duše touží spatřit svého Krále v_jeho slávě.“ A ještě mnoho jiného říkal pro naše poučení a radostně strávil celý den až do večera.
A Wiberth, chlapec, o_němž už byla řeč, ještě řekl: „Milovaný mistře, ještě jedna věta není dopsána.“ On na to: „Tak rychle piš!“ Po chvíli pravil chlapec: „Teď je věta hotova.“ A on odpověděl: „Dobře, řekl jsi pravdu, dokonáno jest. Vezmi mou hlavu do svých rukou, protože velmi rád budu sedět naproti svému svatému místu, kde jsem se modlíval. Tak budu moci vsedě vzývat svého Otce.“
A tak zpíval na podlaze svého domku: „Sláva Otci i_Synu i_Duchu svatému.“ A když vyslovil jméno Ducha svatého, vydechl naposled. A za to, že se zde vždycky s_takovou opravdovostí snažil Boha chválit, odebral se, jak můžeme nepochybně věřit, do nebeských radostí, po nichž toužil.
{fn:1}Srov. {r}Sk 20,38{/r}.{/fn} {fn:2}{r}2 Tim 4,6{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Flp 1,23{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Celý život jsem strávil v_klášteře a zcela jsem se věnoval rozjímání nad Písmem, a pokud mi zbýval čas mezi řeholními povinnostmi a péčí o_chrámový zpěv, {*} vždy bylo pro me radostí studovat, vyučovat, psát, aleluja.
Kdo se bude Božími přikázáními řídit a jim učit, bude v_nebeském království veliký. {*} Vždy bylo pro me radostí studovat, vyučovat, psát, aleluja.
Téhož dne 25. května
Sv. Řehoře VII., papeže
Z_dopisu svatého Řehoře VII.
(Ep. 64 extra Registrum: PL 148,709-710)
Církev svobodná, čistá, katolická
Prosíme a zapřísaháme vás v_Pánu Ježíši, jehož smrtí jsme byli vykoupeni, abyste pečlivě zkoumali soužení a nesnáze, které trpíme od nepřátel křesťanského náboženství, a chápali, proč a jak trpíme.
Od té chvíle, kdy mě matka církev podle Božího úradku povýšila na apoštolský stolec, ač jsem velmi nehodný a Bůh je mi svědkem, že jsem to nechtěl, snažil jsem se ze všech sil, aby se svatá církev, snoubenka Boží, naše paní a matka, vrátila ke své kráse, která jí patří, a zůstala svobodná, čistá a katolická. Ale to všechno se nelíbí dávnému nepříteli, a tak vyzbrojil proti nám své údy, aby zvrátil všechno v_opak. A proto nám, či spíše apoštolskému stolci, natropil tolik, kolik nedokázal natropit od doby císaře Konstantina Velikého. A není to nic divného, neboť čím víc se blíží stanovený čas, tím více bojuje, aby křesťanské náboženství vyhladil.
A teď, moji nejdražší bratři, pozorně slyšte, co vám říkám. Všichni na celém světě, kdo se považují za křesťany a opravdu znají křesťanskou víru, vědí a věří, že svatý Petr, kníže apoštolů, je otcem všech křesťanů a po Kristu prvním pastýřem a že svatá římská církev je matkou a učitelkou všech církví.
Jestliže tedy v_to věříte a bez pochybování se toho držíte, prosím vás a přikazuji vám, já, ať jsem jakkoli nehodný váš bratr a učitel, abyste pro všemohoucího Boha pomáhali a přispívali tomuto vašemu otci a matce, jestliže toužíte dostat jejich prostřednictvím rozhřešení ode všech hříchů i_požehnání a milost v_tomto věku i_v_budoucím.
Všemohoucí Bůh, od něhož pochází všechno dobré, ať stále osvěcuje vaši mysl a učiní ji plodnou v_lásce k_němu i_k_bližnímu, abyste si věrnou oddaností zavázali tohoto vašeho otce i_matku a bez zahanbení dospěli do jejich společnosti. Amen.
RESPONSORIUM
Sir 45, 3; Žl 77 (78), 70.71
Pán ho před králem podporoval, pro svůj lid mu dal přikázání {*} a ukázal mu svou slávu, aleluja.
Pán si zvolil svého služebníka, ať pase Izraele, dědictví svoje {*} a ukázal mu svou slávu, aleluja.
Téhož dne 25. května
Sv. Marie Magdalény de’Pazzi, panny
Ze zápisu výpovědí svaté Marie Magdalény de’Pazzi
(Mss. III, 186.264; IV, 716: Opera di S. M. Maddalena de’Pazzi, Firenze, 1965, 4, pp. 200.269; 6, p. 194)
Přijď, Duchu svatý
Ano, podivuhodné jsi, Slovo, ve svatém Duchu. Vždyť působíš, že Duch svatý tě zasévá do duše, takže se duše spojuje s_Bohem, Boha přijímá, poznává ho a v_ničem kromě něho nenachází nasycení.
A Duch svatý přichází do duše s_pečetí Slova, s_pečetí krve obětovaného Beránka, ba tato krev jej dokonce má k_tomu, aby přišel, přestože Duch sám vane a žádá si přijít.
Tento vanoucí Duch je v_sobě bytím Otcovým a bytím Slova a vychází z_bytnosti Otcovy a lásky Slova a vstupuje do duše jako tryskající pramen a ta se do něho noří. Jako když vyvěrají dvě řeky a slévají se, takže menší ztrácí své jméno a přijímá jméno té větší, právě tak působí tento božský Duch vstupující do duše, aby se s_ní spojil. Nezbývá, než aby duše, která je přece menší, ztratila své jméno a přenechala je Duchu; učiní to, jestliže se mu natolik otevře, že s_ním splyne vjedno.
A tento Duch, rozdavatel bohatství uloženého v_srdci Otcově a strážce úradků vytvářejících se mezi Otcem a Synem, proniká do duše s_takovou jemností, že nebývá ani pozorován a že jen málo lidí rozezná jeho skutečnou velikost.
Mocně i_lehce proudí Duch do všech míst, která jsou hotova a připravena jej přijmout. Každé ucho rozeznívá svým opětovným slovem i_svým nejhlubším mlčením. Nehybný i_sám pohyb, příbojem lásky všecko proniká.
Nezůstáváš stát, svatý Duchu, v_nehybnosti Otcově ani ve Slově, a přece jsi ustavičně v_Otci i_ve Slově i_v_sobě samém, jakož i_v_každém dobrém duchu a ve všem stvoření. Stvoření tě potřebuje pro krev, kterou prolil jednorozený Boží Syn, Boží Slovo, které se z_nesmírné lásky samo učinilo svému stvoření nepostradatelným. Ty spočíváš na každém stvoření, které se spravuje tak, aby skrze účastenství na tvých darech dosáhlo v_čistotě skutečné podobnosti s_tebou. Spočíváš na těch, kteří byli skropeni krví Beránkovou, nechávají v_sobě Boží Slovo působit a připravují ti v_sobě důstojný příbytek.
Přijď, Duchu svatý! Ať přijde sjednocení s_Otcem a láska Syna – Slova. Ty, Duchu pravdy, jsi odměna svatých, jsi občerstvení duší a světlo těch, kdo jsou v_temnotách, tys bohatství všech chudobných, poklad milujících, nasycení hladových, útěcha všech, kdo jsou mimo domov. Jsi to právě ty, v_němž jsou obsaženy všechny poklady.{fnr}1{/fnr}
Přijď ty, který jsi sestoupil na Marii a způsobil, že Slovo se stalo tělem, a svou milostí v_nás učiň to, cos v_Marii učinil skrze milost a přirozenost!
Přijď ty, který živíš každou čistou myšlenku, přijď, prameni veškeré dobroty a koruno veškeré čistoty!
Přijď, Duchu svatý, a znič v_nás všechno, co nám brání, abychom se nestrávili v_tobě!
{fn:1}Srov. {r}Kol 2,3{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Srov. 1 Kor 2, 9-30
Oko nevidělo, ucho neslyšelo, člověk nikdy ani nepomyslil na to, {*} co všechno Bůh připravil těm, kdo ho miluj, aleluja.
Nám to bylo zjeveno skrze jeho Ducha. {*} Co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují, aleluja.
26. května
Sv. Filipa Neriho, kněze
Památka
Z_kázání svatého Augustina, biskupa
(Sermo 171,1-3.5: PL 38,933-935)
Radujte se v_Pánu stále
Apoštol nám přikazuje radovat se, ale v_Pánu, ne v_duchu světa. Neboť kdo chce být přítelem světa, říká Písmo, stává se nepřítelem Božím.{fnr}1{/fnr} A jako člověk nemůže sloužit dvěma pánům,{fnr}2{/fnr} tak se nikdo nemůže radovat i_v_duchu světa i_v_Pánu.
Ať tedy nabývá převahy radost v_Pánu, dokud neskončí radost v_duchu světa. Radost v_Pánu ať je stále větší; radost v_duchu světa ať je stále menší, dokud neskončí. Tím není řečeno, že se nesmíme radovat, když žijeme v_tomto světě, nýbrž abychom, i_když žijeme ještě v_tomto světě, už se radovali v_Pánu.
Ale někdo by mohl říci: Žiji ve světě, a tak raduji-li se, raduji se tam, kde jsem. Co na to říci? Žiješ-li ve světě, nežiješ v_Pánu? Slyš, co říká tentýž apoštol Athéňanům ve Skutcích apoštolů o_Bohu a našem Pánu a Stvořiteli: V_něm žijeme, hýbáme se a jsme.{fnr}3{/fnr} Ten, který je všude, kde by mohl nebýt? Nevybízel nás apoštol právě proto: Pán je blízko, o_nic nemějte starost?{fnr}4{/fnr}
Je to něco velikého, že vystoupil nad nebesa, a přece je blízko těm, kteří žijí na zemi. Kdo je ten tak vzdálený a přitom blízký, ne-li ten, který se stal z_milosrdné lásky nám tak blízký?
Neboť celé lidské pokolení je onen člověk, kterého lupiči nechali ležet na cestě napůl mrtvého, kolem něhož kněz i_levita přešli dál, ale kterého se ujal Samaritán a postaral se o_něj.{fnr}5{/fnr} A ten, který je nesmrtelný a spravedlivý, byl od nás lidí smrtelných a hříšných daleko, ale sestoupil k_nám, aby se stal – on vzdálený – naším blízkým.
Neboť on nejedná s_námi podle našich hříchů.{fnr}6{/fnr} Jsme totiž synové. Jak to dokážeme? Zemřel za nás jeden Jediný, aby nezůstal jediným. Nechtěl být jediným ten jeden, který za nás zemřel. Jediný Syn Boží učinil mnohé Božími syny. Svou krví si získal bratry; ačkoli sám byl zavržen, postavil se za ně, sám prodán, je vykoupil, sám potupen, dal jim důstojnost, sám zabitý, daroval jim život.
A proto, bratři, radujte se v_Pánu,{fnr}7{/fnr} ne v_duchu světa. To znamená, radujte se z_pravdy, ne ze špatnosti; radujte se z_naděje na věčný život, ne z_marnosti tohoto světa. Tak se radujte. A kdekoli a jakkoli dlouho zde budete, Pán je blízko, o_nic nemějte starost.{fnr}8{/fnr}
{fn:1}Srov. {r}Jak 4,4{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 6,24{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Sk 17,28{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Flp 4,5-6{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Lk 10,25-37{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žl 102 (103),10{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Flp 4,4{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Flp 4,5-6{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
2 Kor 13, 11; Řím 15, 13a
Bratři, žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v_pokoji. {*} Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s_vámi, aleluja.
Bůh, dárce naděje, ať vás naplní samou radostí i_pokojem ve víře. {*} Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s_vámi, aleluja.
27. května
Sv. Augustina z_Canterbury, biskupa
Z_listu svatého Řehoře Velikého, papeže
(Lib. 11,36: MGH, 1899, Epistolae, 2,305-306)
Anglický národ osvítilo světlo víry
Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle,{fnr}1{/fnr} neboť obilné zrno padlo do země a odumřelo, aby vydalo hojný užitek.{fnr}2{/fnr} A ten, z_jehož smrti žijeme, z_jehož slabosti jsme silní, jehož utrpením jsme zbaveni utrpení, pro jehož lásku hledáme v_Británii bratry, které ani neznáme, a jehož milostí nacházíme ty, které jsme hledali, ačkoli jsme je neznali, ten nevládne jen v_nebi.
Kdo je schopen vylíčit radost, která se zmocnila srdce všech věřících, že anglický národ působením milosti všemohoucího Boha i_tvým úsilím, bratře, se zbavil temnoty bludů a dal se osvítit světlem pravé víry; že s_plným přesvědčením teď šlape po modlách, jimž se předtím s_nesmyslným strachem podroboval; že se s_čistým srdcem koří všemohoucímu Bohu; že povstal ze špatností a drží se správných zásad, které jsou mu zvěstovány; že se duchem podřizuje božským přikázáním a roste v_poznání; že se při modlitbě sklání až k_zemi, aby jeho mysl nezůstávala při zemi. Čí je to dílo, ne-li toho, který řekl: Můj Otec je až dosud činný, i_já jsem činný?{fnr}3{/fnr}
Aby ukázal, že se svět neobrací lidskou moudrostí, ale silou Boží, poslal Bůh do světa a vybral si za hlasatele lidi nevzdělané. A dělá to i_teď, neboť koná v_anglickém národě prostřednictvím lidí slabých veliké věci. Ale takový už je tento nebeský dar, nejmilejší bratře, že vedle veliké radosti přináší i_velikou obavu.
Vím dobře, že všemohoucí Bůh činí skrze tvou lásku v_národě, který si vyvolil, veliké divy. Musíš se však pro tento Boží dar s_bázní radovat a s_radostí bát; radovat se, neboť vnější divy přitahují srdce Angličanů k_vnitřní milosti; bát se však, aby se slabý duch pro ta znamení zpupně nepovyšoval: to, co mu navenek přináší čest, mohlo by mu být vnitřně pro jeho domýšlivost příležitostí k_pádu.
Musíme mít na mysli, jak se učedníci s_radostí vrátili z_hlásání evangelia a řekli svému nebeskému Učiteli: Pane, dokonce i_zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu.{fnr}4{/fnr} Ihned však museli vyslechnout odpověď: Neradujte se z_toho, spíše se radujte, že jsou vaše jména zapsána v_nebi.{fnr}5{/fnr}
{fn:1}Srov. {r}Lk 2,14{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 12,24{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 5,17{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Lk 10,17{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Lk 10,20{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Flp 3, 17; 4, 9; 1 Kor 1, 10a
Bratři, jednejte tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. {*} Dělejte to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s_vámi, aleluja.
Napomínám vás, bratři, jménem našeho Pána Ježíše Krista: Buďte všichni zajedno. {*} Dělejte to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s_vámi, aleluja.
30. května
Svaté Zdislavy
Oslavme ženu statečnou,
svatými ctnostmi výtečnou,
již v_paměti vždy zachová
uctivě církev Kristova.
Nadšena láskou nebeskou
nestála o_slast pozemskou,
kráčela statně k_věčnosti,
po úzké cestě k_svatosti.
Své tělo postem krotila,
duši modlitbou sytila,
došla z_této pozemskosti
do slávy věčné radosti.
Prameni síly všeliké,
jenž činíš věci veliké,
slyš, Kriste, pro tu světici
své věrné, tebe prosící.
Buď slaven Otec Hospodin
a Ježíš Kristus, jeho Syn,
buď stejně uctěn Svatý Duch,
na věky věků jeden Bůh. Amen.
Z_listu svatého papeže Pavla VI.
(Ad episc. Litomericensem, 15 aprilis 1971: ex originali)
Chvála svaté Zdislavy
Zbožná úcta a radostná oslava nebešťanů je vždy i_pro nás vynikající příležitostí, abychom aspoň v_duchu a v_myšlenkách, když jsme snad tělem vzdáleni, navštívili ona místa, kde jsou s_vírou uctíváni světci buď proto, že se tam narodili, nebo že se tam proslavili svými skutky, anebo že jsou tam pochováni.
Zdislava je ozdobou českých zemí. Tam se narodila ze vznešeného rodu, tam žila křesťanským životem a tam byla s_velkou úctou i pochována. Vynikající ctnosti této ženy, její způsob života a pozoruhodné činy nejenže odpovídají zřejmě dnešním potřebám, ale též mocně vábí všechny křesťany k_ochotnému následování.
Jako žena a matka byla vzorem manželské věrnosti a oporou lásky a mravní kázně ve své rodině; jako dcera církve byla zcela oddána katolické nauce a skutkům podle evangelia; jako občanka byla dobrodinkou stále pohotovou pomoci strádajícím; Boha milovala nade všechno a jemu jedinému sloužila na veřejnosti i_doma.
Vybízíme tedy všechny, aby hleděli na tento vynikající vzor svatého života a uvažovali o_něm. Neboť lidé naší doby tu mohou nalézt následováníhodný ideál ctnosti, řád lásky a výzvu ke křesťanskému životu.
RESPONSORIUM
Srov. 1 Tim 5, 10; Jdt 13, 19; Sir 26, 2; Př 31, 11
Vychovala své děti, byla pohostinná, pomáhala souženým a vůbec se všestranně věnovala dobrým skutkům. {*} Její chvála nevymizí z_úst lidí, aleluja.
Řádná žena dělá svému muži radost, srdce jejího manžela na ni spoléhá. {*} Její chvála nevymizí z_úst lidí, aleluja.
30. května
Sv. Zdislavy z_Lemberka, matky rodiny, terciářky, spolupatronky provincie
Svátek
Zatímco všichni klidně spí,
Zdislava v_noci s_Kristem bdí
a_k_synům Dominikovým
se druží v_svatých modlitbách.
Jak zdatně pomáhala jim
těm mužům Bohu oddaným,
vydává stále svědectví
klášter i_kazatelů chrám.
Více však kajícností svou
přispěla jim a modlitbou,
s_nimi se tiše radujíc,
když nesli spásu pohanům.
Kristovou láskou raněná
a_Matce Boží oddaná
stala se matkou Kajících
a_zářným světlem věřících.
Nebyla pannou řeholní,
své tělo mukám nedala,
nebyla vdovou, světicí
se stala věrným manželstvím.
Buď sláva Otci věčnému
i_Synu jeho mocnému
i_Duchu Utěšiteli
jak nyní, tak až na věky. Amen.
PSALMODIE
1. ant. V_moudrosti otevírá svoje ústa, na jazyku má laskavé poučení, aleluja.
Žalmy ze společných textů o_sv. ženách.
2. ant. Svaté ženy důvěřovaly v_Boha a zpívaly ve svém srdci, aleluja.
3. ant. Přicházejí k_Pánu s_radostným jásotem, aleluja.
Myšlenky mého srdce jsou stále před tebou, aleluja.
Ty jsi, Pane, má pomoc, můj zachránce, aleluja.
Z_knihy Přísloví
31, 10-31
Žena, která ctí Boha
{v}10{/v} Řádnou ženu, kdo ji najde?
Větší cenu má než perly.
{v}11{/v} Srdce jejího manžela na ni spoléhá,
o_zisk nemá nouzi.
{v}12{/v} Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu,
po všechny dny svého života.
{v}13{/v} Shání vlnu a len,
pracuje radostnou rukou.
{v}14{/v} Je jako obchodní koráb,
zdaleka přiváží pokrm.
{v}15{/v} Ještě za noci vstává,
připravuje jídlo své rodině,
stravu svým služkám.
{v}16{/v} Obhlíží pole a získá ho,
z_výtěžku svých rukou sází vinici.
{v}17{/v} Statečností si opásává boky
a_svoje ramena tuží.
{v}18{/v} Pociťuje, že její snaha je výnosná,
v_noci jí nehasne lampa.
{v}19{/v} Svýma rukama sahá po kuželi,
její prsty se chápou vřetena.
{v}20{/v} Svou dlaň otvírá ubožákovi,
své rámě nabízí chudákovi.
{v}21{/v} Nebojí se o_svůj dům, když sněží,
vždyť dvojmo jsou oblečeni všichni z_jejího domu.
{v}22{/v} Zhotovuje si přikrývky,
oděna je v_kment a purpur.
{v}23{/v} Její manžel je u_brány ve vážnosti,
když zasedá s_předními muži města.
{v}24{/v} Tká a prodává jemná roucha,
opasky dodává kupci.
{v}25{/v} Zdobí se silou a vážností,
s_úsměvem hledí vstříc budoucnosti.
{v}26{/v} V_moudrosti otvírá svoje ústa,
na jazyku má laskavé poučení.
{v}27{/v} Bdí nad chováním své rodiny,
v_zahálce nejí svůj pokrm.
{v}28{/v} Její synové se dostávají na přední místa,
a_proto ji chválí,
též její muž, a proto jí žehná:
{v}29{/v} „Zdatně si vede mnoho žen,
ty však je předčíš všechny!“
{v}30{/v} Půvab zklame, krása prchne,
zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu.
{v}31{/v} Dejte jí z_výtěžku jejích rukou,
neboť u_bran ji chválí její díla.
RESPONSORIUM
Srov. Př 31, 17; srov. Žl 45 (46), 6
Statečností si opásává boky a svoje ramena tuží, {*} její lampa nikdy nezhasne, aleluja.
Bůh je s_ní, proto se nezhroutí nikdy, s_časným úsvitem Bůh jí na pomoc chvátá. {*} Její lampa nikdy nezhasne, aleluja.
Jedno ze čtyř následujících:
Z_listu svatého papeže Pavla VI. litoměřickému biskupovi Štěpánu Trochtovi
(Ad episc. Litomericensem, 15 aprilis 1971: ex originali)
Chvála blahoslavené Zdislavy
Zbožná úcta a radostná oslava nebešťanů je vždy i_pro nás vynikající příležitostí, abychom aspoň v_duchu a v_myšlenkách, když jsme snad tělem vzdáleni, navštívili ona místa, kde jsou s_vírou uctíváni světci buď proto, že se tam narodili, nebo že se tam proslavili svými skutky, anebo že jsou tam pochováni.
Blahoslavená Zdislava je ozdobou českých zemí. Tam se narodila ze vznešeného rodu, tam žila křesťanským životem a tam byla s_velkou úctou i_pochována. Vynikající ctnosti této ženy, její způsob života a pozoruhodné činy nejenže odpovídají zřejmě dnešním potřebám, ale též mocně vábí všechny křesťany k_ochotnému následování.
Jako žena a matka byla ve své rodině vzorem manželské věrnosti, oporou rodinné spirituality a příkladem počestnosti mravů; jako dcera církve byla zcela oddána katolické nauce a skutkům podle evangelia; jako občanka byla dobroditelkou stále pohotovou pomoci strádajícím; Boha milovala nade všechno a jemu jedinému sloužila na veřejnosti i_doma.
Vybízíme tedy všechny, aby hleděli na tento vynikající vzor svatého života a uvažovali o_něm. Neboť lidé naší doby tu mohou nalézt následováníhodný ideál ctnosti, řád lásky a výzvu ke křesťanskému životu.
RESPONSORIUM
Hle, pomocnice sklíčených, uzdravení nemocných, světa div, vznešená matka Zdislava, pohřbená po přesvatém životě v_chrámu svatého Vavřince. {*} V_životě i_po smrti proslavená zázraky, aleluja.
Jako patronku svého národa vzývají tě věřící, která v_Jablonném odpočíváš. {*} V_životě i_po smrti proslavená zázraky, aleluja.
Nebo:
Z_pastýřského listu litoměřického biskupa Štěpána Trochty
(28._8._1970: k_750. výročí narození a křtu blažené Zdislavy)
Zdislavin svatý zjev spojuje domácí tradici i_katolickou univerzalitu
V_drsných dobách českého středověku narodila se roku 1220 na moravském Křižanově dobrým rodičům dcerka. Kronikář Jindřich z_blízkého cisterciáckého kláštera o_tom zaznamenal: „Tito dva manželé – Přibyslav a Sibyla – zrodili tři překrásné dcery, kterým se v_pozdějších letech dostalo veliké chvály. První z_těch tří dcer se jmenovala Zdislava.“
Zdislavina otce charakterizuje týž kronikář takto: „Pro svět byl rytířem pan Přibyslav, v_nitru však mnichem.“ Pan Přibyslav byl důvěrníkem českého krále Václava I. a zastával v_Brně nejvyšší správní funkce. A jako věrně sloužil českému panovníkovi, tak miloval i_Kristovu církev.
Zdislavina matka Sibyla pocházela pravděpodobně ze Sicílie. Patřila k_dvorním dámám české královny Kunhuty, které zval panovník na svůj dvůr, aby se vdávaly za české šlechtice a svým vzděláním a jemností pomáhaly zušlechtit mravy tehdejšího českého prostředí. Zmíněný kronikář píše o_paní Sibyle, že „oddaně sloužila Kristu“.
Statečnost, věrnost a láska k_domácímu prostředí, zděděná po otci, se v_Zdislavě harmonicky prolíná se světovým rozhledem a univerzální vzdělaností, jakou přinesla z_kulturního jihu její matka. Zdislavin svatý zjev spojuje domácí tradici i_katolickou univerzalitu.
Po šťastném dětství, ve kterém se tak ráda oddávala modlitbě, že se dokonce pokusila žít v_křižanovských lesích jako poustevnice, vdala se Zdislava ve věku asi 15 let za severočeského šlechtice Havla Markvarta. Odešla s_ním na jeho hrad Lemberk. Poněvadž byla od malička zvyklá plnit své povinnosti vůči Bohu i_bližnímu, plnila je i_vůči svému manželovi. Narodily se jim čtyři děti, které s_příkladnou péčí křesťansky vychovávala.
Jako paní domu vyučuje Zdislava své děti i_služebnictvo Kristově nauce, ujímá se pocestných, nemocných a duchovně i_hmotně chudých, kterým obětavě slouží. Je dobroditelkou a duchovním světlem severočeského kraje, kde ji lid nazývá matkou chudých.
Po příchodu dominikánů do našich zemí rozpoznala Zdislava v_Řádu bratří kazatelů obrodné hnutí tehdejšího křesťanského světa a stala se podle všeho členkou třetího řádu dominikánské rodiny. Se svým manželem buduje pro dominikány chrám a klášter v_Jablonném a v_Turnově. Podle jednoho záznamu přinášela zedníkům stavivo vlastníma rukama. Jde-li o_věc Boží, neštítí se žádné práce, námahy ani oběti. Je to vzorná laická apoštolka, sociální a charitativní pracovnice.
Zdislava dosahuje křesťanské dokonalosti skoro ve věku Kristově, kdy umírá roku 1252.
Zdislava je mladičká manželka, na kterou doléhají domácí i_veřejné starosti. Ale protože se modlí a je plná Ducha svatého, umí uvést v_soulad svou veřejnou činnost s_domácími povinnostmi manželky, matky i_paní domu tak, že jedno není na úkor druhého, ale vše tvoří harmonický celek svatého života. Proto je vzorem manželek, matek i_vychovatelek.
RESPONSORIUM
Přibyslav a Sibyla zrodili tři překrásné dcery, {*} kterým se v_pozdějších letech dostalo veliké chvály, aleluja.
První z_těch tří dcer se jmenovala Zdislava. {*} Kterým se v_pozdějších letech dostalo veliké chvály, aleluja.
Nebo:
Z_listu magistra řádu bratra Aniceta Fernandeze u_příležitosti 750. výročí narození blahoslavené Zdislavy
(Romæ, 26._6._1971)
Žila bez poskvrny v_duchu svatého apoštola Pavla
Zdislava, narozená z_ušlechtilého a zbožného rodu na Moravě, posvětila sebe i_celý svůj život ve stavu manželském. Zcela a navždy se oddala v_sloužící lásce Bohu a svým drahým, totiž své rodině, manželovi a potomstvu, nikoli malému. Tyto rodinné vazby jí nijak nepřekážely, nýbrž ji dokonce silně uschopňovaly, aby velkodušně pomáhala také všem chudým, nemocným a sklíčeným.
Světlo pro duši a statečnost pro srdce čerpala blahoslavená Zdislava z_promluv bratří kazatelů, jejichž řád se obdivuhodně šířil po celém světě. Do českých a moravských zemí jej přinesli polští bratří, svatý Hyacint a blahoslavený Česlav. Zdislava byla dobře vychována v_duchovním životě a apoštolském poslání nového řádu tak horlivými učiteli, kteří přijali prorocký oheň zároveň s_řeholním rouchem z_rukou samého svatého patriarchy Dominika. Žila bez poskvrny{fnr}1{/fnr} v_duchu svatého apoštola Pavla, jak to jasně dotvrzují soudobá svědectví.
Neuhasitelná horlivost o_dominikánský řád a apoštolský oheň, který zanítili v_prahnoucím srdci Zdislavině svatí polští bratří Hyacint a Česlav jako následovníci svatého otce Dominika, přiměly Zdislavu k_založení konventu bratří kazatelů v_jejím městě Jablonném a k_jeho vybavení dostačující podporou. Konvent stojí dodnes. V_kryptě přilehlého kostela se uchovává tělo blahoslavené Zdislavy, uctívané veškerým lidem.
I_když uplynula od Zdislaviny doby staletí, příklad „paní z_Jablonného“, jak jí říkali, zůstává nadále živý, přitažlivý a časový. Největší chválu si zaslouží pro svůj příkladný manželský život; je velebena jako svědomitá manželka a skvělá matka. Není divu, že se úcta Zdislavy, která se ihned po její smrti projevila, rozšířila z_Čech, kde zemřela, téměř po celém světě, a ona ozdobena poctou „blahoslavené“ a vynikající svou lidskostí a blahovůlí se přimlouvala za ty, kdo ji vzývali s_vírou a vytrvalostí.
Zdislava nemůže nepamatovat na celou církev ani na řád, který za svého pozemského života tak silně milovala. Především však nejenže zachraňuje rodiny, jejichž svazky a pouta se dnes z_tolika neblahých příčin uvolňují, nýbrž svým zjevem přímo vyzvedá a posiluje důstojnost ženy a přirozené poslání matky, které pod záminkou emancipace jsou nezřídka degradovány a dostávají se do ponižujícího otroctví.
Poprávu tedy je nám milé oslavovat spolu s_naším svatým otcem Dominikem věrnou a příkladnou dceru řádu a naši líbeznou sestru blahoslavenou Zdislavu, a prohlásit o_ní, co čteme v_Písmu svatém o_statečné Juditě: Požehnaná ty, dcero, od Pána, nejvyššího Boha, nade všechny ženy na zemi! Požehnaný Pán, který tvé jméno tak zvelebil, že nevymizí tvá chvála z_úst lidí, ale budou pamětlivi Pánovy pomoci na věky, žes pro ně, pro tíseň a svízele svého národa nešetřila svého života, ale přispělas mu na pomoc, aby nezahynul před obličejem našeho Boha.{fnr}2{/fnr} A dále: Ty jsi sláva Jeruzaléma, tys radost Izraele a chlouba našeho lidu! Neboť jsi jednala zmužile a tvé srdce došlo posily, žes milovala čistotu. Proto tě také ruka Páně posílila, a proto budeš požehnaná na věky!{fnr}3{/fnr}
{fn:1}Srov. Flp 2, 14; 1 Tim 6, 14.{/fn} {fn:2}Jdt 13, 18a.19-20.{/fn} {fn:3}Jdt 15, 9-10.{/fn}
RESPONSORIUM
Svatá Zdislavo, vypros nám u_Pána, aby náš řád zůstal vždy věrný svému poslání. {*} Aby se všichni bratří a sestry drželi jak v_nauce, tak v_jednání správné cesty a trvale plnili své sliby Bohu, aleluja.
Aby neúnavně rozdávali poklady vědění a moudrosti k_oslavě Boží a záchraně duší. {*} Aby se všichni bratří a sestry drželi jak v_nauce, tak v_jednání správné cesty a trvale plnili své sliby Bohu, aleluja.
Nebo:
Pamatuj, svatá Zdislavo, na naši českou provincii, jejíž kořeny jsi zapouštěla v_zemi. {*} Učiň svou přímluvou, ať stále novými plody ctností a svatosti dosahuje vrcholů nebe, aleluja.
Ať neustále žije, roste a vzkvétá a věrně setrvává ve svatém povolání. {*} Učiň svou přímluvou, ať stále novými plody ctností a svatosti dosahuje vrcholů nebe, aleluja.
Nebo:
Z_homilie svatého papeže Jana Pavla II. při kanonizaci paní Zdislavy
(Homilia Olomucii habita die 21 Maii 1995 ob decretos Zdislava de Lemberk et Ioanni Sarkander Sanctorum caelitum honores. AAS 88 [1995],–160)
Život svaté Zdislavy, která se narodila ve třináctém století na Moravě a žila v_severních Čechách, se vyznačuje mimořádnou schopností obětovat se pro druhé. Dosvědčuje to zvláště její rodinný život, kde jako manželka hraběte Havla z_Lemberka byla podle slov mého ctihodného předchůdce Pavla VI. vzorem manželské věrnosti, oporou rodinné spirituality a příkladem počestnosti mravů.{fnr}1{/fnr} Dotvrzuje to pak i_její horlivá služba na poli charitativním, zvláště u_lůžka umírajících, kterým věnovala vždy tak velkou péči a starostlivost, že je dodnes vzpomínána jako „uzdravovatelka“.
Svatá Zdislava, která intenzivně žila spiritualitou dominikánské terciářky, uměla sama sebe učinit darem, po vzoru Ježíšových slov: Blaženější je dávat než brát.{fnr}2{/fnr} A to je to tajemství oné velké sympatie, kterou její postava stále vzbuzovala už za života, stejně tak jako i_po smrti, až do dnešní doby. Její příklad je mimořádně aktuální zvláště s_přihlédnutím k_hodnotě rodiny, která – jak nás ona sama učí – musí být otevřena Bohu, daru života a potřebám chudých. Naše světice Zdislava je zářným svědkem „evangelia rodiny“ a „evangelia života“, které se církev snaží, víc než kdy jindy, šířit na přechodu z_druhého do třetího tisíciletí křesťanství.
Rodiny v_Čechách a na Moravě, vy jste nedocenitelným pokladem tohoto národa a právě napodobováním svých světců a světic se stáváte tím, čím jste už byly v_plánu Božím! A ty, Zdislavo z_Lemberka, ty dobrá, statečná, milosrdná a zbožná matko, veď rodiny své vlasti a celého světa k_tomu, aby stále hlouběji poznávaly své poslání, aby byly hotovy rozdávat se!
{fn:1}List svatého papeže Pavla VI. litoměřickému biskupu Štěpánu Trochtovi z_15. dubna 1971.{/fn} {fn:2}Sk 20, 35.{/fn}
RESPONSORIUM
Vykonala před Bohem veliké skutky a chválila Pána celým svým srdcem. {*} Ať všem lidem vyprošuje požehnání od Boha, aleluja.
Hle, žena bezúhonná, která upřímně ctila Boha, zdržovala se všeho zlého a vytrvala ve své nevinnosti. {*} Ať všem lidem vyprošuje požehnání od Boha, aleluja.
31. května
Navštívení Panny Marie
Svátek
Nejvznešenější Paní, přijď,
Maria, i_nás navštívit,
radost a nevýslovný jas
v_dům příbuzné své přineslas.
Přijď, pomocnice křesťanů,
smyj z_duše hříchů pohanu.
Když navštívíš lid věřící,
odvrátíš tresty hrozící.
Hvězdo všech moří, jasně sviť.
Přijď světlo míru v_srdce vlít,
se všemi zbloudilými přijď
a nám dej bezúhonně žít.
Prosíme, přijď a navštiv nás,
podepři naše kroky vas
vlivem svých svatých vnuknutí,
ať náš duch pevně v_Bohu tkví.
Královská dcero, přijď a veď
zaběhlé ovce v_houfech zpět
k_jednotě víry, aby v_ní
došli jak svatí spasení.
Přijdi, ať tobě se Synem
vzdáváme chvály den co den,
i_Otci, Duchu svatému,
by pomáhali každému. Amen.
Z_Písně písní
{r:Pís}2,8-14{/r}; {r:Pís}8,6-7{/r}
Miláček přichází
{v}2,8{/v}Hlas mého miláčka!
Právě přichází,
běží po horách,
skáče po pahorcích.
{v}9{/v}Můj miláček se podobá gazele
nebo kolouchu laně.
Hle – už stojí za naší zdí,
dívá se okny,
nahlíží mřížovím.
{v}10{/v}Můj miláček se ujímá slova
a říká mi:
„Vstaň, moje milá,
moje krásko, a pojď!
{v}11{/v}Hle, už přešla zima,
déšť přestal a minul.
{v}12{/v}Květy se objevily na zemi,
přišel čas ke zpěvu,
vrkání hrdličky je slyšet po kraji.
{v}13{/v}Zrají plody fíkovníku,
poupata révy voní.
Vstaň a pojď, moje milá,
moje krásko, pojď!
{v}14{/v}Moje holubičko ve skalním úkrytu,
v_dutině srázu,
ukaž mi svoji tvář,
ať slyším tvůj hlas,
vždyť tvůj hlas je líbezný
a půvabná je tvoje tvář.“
{v}8,6{/v}Polož mě jako pečeť na své srdce,
jako pečeť na své rámě,
neboť silná jako smrt je láska,
nezlomná jako podsvětí je vášeň.
Její výheň je výheň ohně,
plamen Hospodinův.
{v}7{/v}Zátopy vod nemohou uhasit lásku
a proudy řek ji neodplaví.
Kdyby chtěl někdo za vše, co má v_domě,
koupit lásku,
sklidí svrchovanou hanbu.
RESPONSORIUM
Lk 1, 41b-43.44
Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! {*} Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Aleluja.
Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v_mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v_mém lůně! {*} Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Aleluja.
Z_homilií svatého Bedy Ctihodného, kněze
(Lib. 1,4: CCL 122,25-26.30)
Maria velebí Boha za veliké věci, které jí učinil
Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v_Bohu, mém spasiteli.{fnr}1{/fnr} Těmito slovy Maria nejprve vyznává, jakých zvláštních darů se jí dostalo, a potom připomíná všeobecná dobrodiní, jimiž Bůh neustále o_lidské pokolení pečuje.
Hospodina velebí duše toho, kdo je všemi svými vnitřními city oddán chvále a službě Boží a kdo plněním Božích přikázání ukazuje, že stále myslí na jeho moc a velebnost. V_Bohu, svém spasiteli, plesá duch toho, koho těší už jenom vzpomínka na jeho stvořitele, od něhož očekává věčnou spásu.
Třebaže se tato slova právem hodí na všechny dokonalé, přece se nejvíce slušelo, aby je pronesla blahoslavená Bohorodička, neboť ona výsadou jedinečné milosti planula duchovní láskou k_tomu, z_jehož tělesného početí se radovala.
Právem mohla jásat v_Ježíši, svém spasiteli, zvláštní radostí jako žádný jiný svatý, neboť věděla, že ten, kterého znala jako věčného původce spásy, se zrodí na svět v_čase z_jejího těla a bude v_jedné a téže osobě skutečně její syn i_Pán.
Veliké věci mi učinil ten, který je mocný.{fnr}2{/fnr} Nic tedy nepřičítá jako zásluhu sobě, všechnu svou velikost pokládá za dar od Boha; on jediný je sám svou podstatou mocný a veliký, a ze svých věrných, kteří jsou malí a slabí, činí silné a velké.
Správně pak dodala: Jeho jméno je svaté.{fnr}3{/fnr} Tak povzbudila ty, kdo ji slyšeli, a učí všechny, k_nimž dospějí její slova, že se mají utíkat k_víře a vzývání jeho jména, aby i_oni mohli mít účast na věčné svatosti a pravé spáse, podle slov proroka: Spasí se ten, kdo bude vzývat Hospodinovo jméno.{fnr}4{/fnr} A to je to jméno, o_němž říká výše: Můj duch jásá v_Bohu, mém spasiteli.{fnr}5{/fnr}
A tak se ujal v_církvi dobrý a spasitelný zvyk, že všichni zpívají každý den při nešporách spolu s_žalmy také její chvalozpěv. A touto každodenní připomínkou vtělení Páně se rozněcuje srdce věřících k_pravé oddanosti a myšlenkou na příklad jeho Matky se upevňuje v_ctnostech. A je vhodné, že se to děje při nešporách, když nastává čas klidu; neboť tehdy se máme, znaveni denní námahou a rozptýleni různými myšlenkami, vnitřně usebrat a rozjímáním přijít k_sobě.
{fn:1}{r}Lk 1,46-47{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Lk 1,49{/r}.{/fn} {fn:3}Tamtéž.{/fn} {fn:4}{r}Jl 3,5{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Lk 1,47{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Lk 1, 45-46; Žl 65 (66), 16
Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána! Maria řekla: {*} Velebí má duše Pána, aleluja.
Pojďte a poslyšte, bohabojní, povím, co Bůh mi dobrého činí. {*} Velebí má duše Pána, aleluja.