ŘÍJEN
1. října
SV. TEREZIE OD DÍTĚTE JEŽÍŠE, PANNY
Památka
Z_vlastního životopisu svaté Terezie od Dítěte Ježíše
(Manuscrits autobiographiques, Lisieux 1957, 227-229)
V_srdci církve budu láskou
Když byly pro mě mé nesmírné touhy mučednictvím, otevřela jsem listy svatého Pavla, abych konečně nalezla odpověď. Mé oči utkvěly na dvanácté a třinácté kapitole prvního listu Korinťanům. V_té první jsem četla, že všichni nemohou být zároveň apoštoly, proroky a učiteli, že se církev skládá z_různých údů a oko nemůže být zároveň rukou. Odpověď byla jasná, ale mé touhy neutišila, pokoj mi nepřinesla.
Neztrácela jsem odvahu a četla jsem dál, až mi přinesla úlevu tato věta: Usilujte o_dary lepší. A teď vám chci ukázat ještě mnohem vzácnější cestu.{fnr}1{/fnr} A apoštol vysvětluje, že i_nejlepší dary nejsou nic bez lásky a že láska je nejlepší cesta, neboť vede bezpečně k_Bohu. Konečně jsem nalezla klid.
Když jsem pozorovala tajemné tělo církve, nepoznávala jsem se v_žádném údu, jak je popisuje svatý Pavel, nebo spíše jsem se chtěla vidět v_každém z_nich. Ale láska mi poskytla stěžejní bod mého povolání. Bylo mi jasné, že je-li církev tajemným tělem, skládajícím se z_mnoha údů, nemůže jí chybět část nejdůležitější a nejušlechtilejší. Pochopila jsem, že církev má srdce, a to srdce že plane láskou. Pochopila jsem, že jedině láska uvádí její údy v_činnost, a kdyby tato láska uhasla, apoštolové by přestali hlásat evangelium, mučedníci by se zdráhali prolít svou krev. Pochopila jsem, že láska v_sobě zahrnuje všechna povolání, že láska je všechno, že obsáhne všechny časy a místa, jedním slovem, že je věčná.
Tu jsem zvolala s_velikou, překypující radostí: „Ježíši, má lásko, konečně jsem nalezla své povolání. Mým povoláním je milovat. Ano, nalezla jsem své místo v_církvi, a toto místo jsi mi dal ty, můj Bože. V_srdci církve, své Matky, budu láskou, a tak budu vším, a můj sen se splní!“
{fn:1}{r}1 Kor 12,31{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Srov. Žl 20 (21), 4; Job 31, 18; Ef 3, 19; Žl 30 (31), 20
Bože, miloval jsi mě dřív než já tebe. {*} Tvoje láska, přesahující všechno poznání, od dětství se mnou rostla.
Jak velká je tvá dobrota, Pane, kterou máš pro ty, kdo se tě bojí. {*} Tvoje láska, přesahující všechno poznání, od dětství se mnou rostla.
2. října
SVATÝCH ANDĚLŮ STRÁŽNÝCH
Památka
HYMNUS
Ó_věčný, jenž svět vytváříš
a řídíš moře, nebe, zem,
ty spravedlivě odplácíš
vždy podle skutků lidem všem.
Odsoudils v_propast zániku
zpupného zloducha a s_ním
temný dav spoluviníků,
s_láskou se skláníš k_pokorným.
Proto tě snažně prosíme:
Anděly svými nás vždy chraň
a dary spásy skrze ně
uděluj milostivě nám.
Ať navštíví a těší nás,
vin zbaví, učí, posílí,
k_dobrému vedou v_každý čas,
zlých duchů krotí násilí.
Andělů slávo, Ježíši,
dej, ať pod jejich ochranou
bezpečně spějem do výší
na věky patřit ve tvář tvou.
Andělů Vládce ke cti tvé
ať zvučí písně světem vším,
vždyť skýtáš věčně dary své
úžasným řádem nám i_jim. Amen.
Z_kázání svatého Bernarda, opata
(Sermo 12 in psalmum Qui habitat, 3.6-8: Opera omnia, Edit. Cisterc. 4 [1966],458-462)
Ať tě střeží na všech tvých cestách
Svým andělům vydal o_tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách.{fnr}1{/fnr} Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, za jeho divy k_dobru lidí.{fnr}2{/fnr} Ať ho chválí a říkají mezi národy: Velkou věc s_nimi udělal Hospodin.{fnr}3{/fnr} Bože, co je člověk, že ho tak ceníš, že si ho všímáš?{fnr}4{/fnr} Všímáš si ho, věnuješ mu svou péči, staráš se o_něj. Nakonec mu posíláš svého jednorozeného Syna, sesíláš svého Ducha a slibuješ člověku i_to, že spatří tvou tvář. A aby žádná bytost v_nebi nezůstala stranou při této péči o_nás, posíláš blažené duchy, aby nám prokazovali službu,{fnr}5{/fnr} pověřuješ je, aby nad námi bděli, a přikazuješ jim, aby nás vychovávali.
Svým andělům vydal o_tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách. Jakou úctu mají v_tobě vyvolávat tato slova, jakou oddanost vzbuzovat, jakou důvěru ti dodávat! Úctu k_jejich přítomnosti, oddanost za jejich laskavou péči, důvěru v_jejich ochranu. Jsou tedy s_tebou, aby ti pomáhali, jsou nejen s_tebou, ale i_pro tebe. Jsou s_tebou, aby tě chránili, jsou s_tebou, aby ti prospívali. A třebaže Bůh jim to přikázal, přece ani jim nesmíme být nevděční: vždyť oni ho poslouchají s_tak velikou láskou a my jejich pomoc tak potřebujeme.
Buďme proto k_těmto ochráncům plní oddanosti a vděčnosti; splácejme jim jejich lásku a uctívejme je, jak jen můžeme a máme. Celou svou lásku a úctu však projevujme tomu, od něhož jak oni, tak i_my máme všechnu schopnost prokazovat úctu a lásku, i_všechno, čím si lásku a úctu zasloužíme.
A tak, bratři, vroucně milujme v_Bohu jeho anděly jako naše budoucí spoludědice a zatím jako správce a ochránce, které Bůh ustanovil, aby nás vedli. Neboť už teď jsme Boží děti,{fnr}6{/fnr} i_když to ještě není zjevné, protože jsme dosud jako nedospělí podřízeni správcům a ochráncům, a tak se zatím ničím nelišíme od služebníků.{fnr}7{/fnr}
Ale i_když jsme tak malí a zbývá nám tak velká cesta, a nejen velká, ale i_tak nebezpečná, proč bychom se báli, když máme takové ochránce? Ti, kteří nás střeží na všech našich cestách, nemohou být přemoženi ani svedeni na scestí, tím méně pak mohou sami z_pravé cesty svést. Jsou věrní, moudří a mocní. Proč bychom se měli třást? Jen je následujme, držme se jich a přebývejme pod ochranou Boha, Pána nebes.
{fn:1}{r}Žl 90 (91),11{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 106 (107),8{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 125 (126),2{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Job 7,17{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Žid 1,14{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Jan 3,2{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Gal 4,1.2{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Žl 90 (91), 11-12. 10
Svým andělům vydal o_tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách. {*} Na svých rukou tě ponesou, abys nenarazil o_kámen svou nohou.
Nepřihodí se ti nic zlého a útrapa se k_tvému stanu nepřiblíží. {*} Na svých rukou tě ponesou, abys nenarazil o_kámen svou nohou.
4. října
SV. FRANTIŠKA Z_ASSISI
Památka
Z_listu svatého Františka všem věřícím
(Opuscula, edit. Quarancchi 1949, 87-94)
Buďme prostí, pokorní a čistí
Nejvyšší Otec oznámil skrze svého svatého archanděla Gabriela svaté a slavné Panně Marii, že jeho Slovo, tak vznešené, svaté a slavné, sestoupí z_nebe. Z_jejího lůna Syn Boží skutečně přijal lidské tělo, podrobené křehkosti jako tělo naše. Byl nade všechno bohatý, a přece si se svou nejblahoslavenější Matkou vyvolil chudobu. A když se přiblížilo jeho umučení, slavil se svými učedníky velikonoční večeři. Potom se modlil k_Otci: Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich.{fnr}1{/fnr}
Vložil však svou vůli do vůle Otcovy. A Otcovou vůlí bylo, aby jeho požehnaný a slavný Syn, nám daný a pro nás narozený, přinesl skrze svou vlastní krev sám sebe jako oběť na oltáři kříže;{fnr}2{/fnr} ne za sebe, vždyť skrze něj všechno povstalo,{fnr}3{/fnr} ale za naše hříchy. Tím nám Kristus zanechal příklad, abychom šli v_jeho šlépějích.{fnr}4{/fnr} A Otec chce, abychom byli skrze Krista všichni spaseni{fnr}5{/fnr} a abychom ho přijali s_čistým srdcem a čistým tělem.
Jak jsou šťastní a požehnaní ti, kdo milují Pána a dělají to, co říká on sám v_evangeliu: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší, a bližního jako sám sebe.{fnr}6{/fnr} Milujme tedy Boha a uctívejme ho čistým srdcem a čistou myslí, neboť to si přeje nade všecko. Pán říká: Opravdoví ctitelé budou Otce uctívat v_duchu a v_pravdě.{fnr}7{/fnr} Všichni, kdo ho uctívají, mají ho uctívat v_duchu a v_pravdě. A proto se k_němu obracejme s_chválami a prosbami ve dne v_noci a říkejme: Otče náš, jenž jsi na nebesích,{fnr}8{/fnr} neboť je třeba stále se modlit a neochabovat.{fnr}9{/fnr}
A kromě toho přinášejme ovoce, které je známkou obrácení.{fnr}10{/fnr} A milujme bližní jako sebe. Mějme lásku a pokoru a podporujme potřebné, protože to očišťuje duši od poskvrny hříchů.{fnr}11{/fnr} Vždyť lidé všechno, co zanechají na tomto světě, ztratí; s_sebou si však ponesou odměnu za lásku a za to, co darovali potřebným; za to dostanou od Boha štědrou odměnu a odplatu.
Nechtějme být moudří a chytří podle lidských měřítek, ale spíše buďme prostí, pokorní a čistí. Nikdy nemáme toužit po tom, abychom převyšovali druhé, ale spíše buďme služebníky a buďme podřízeni každému lidskému zřízení kvůli Bohu.{fnr}12{/fnr} A na všech, kdo takto jednají a vytrvají až do konce, spočine Duch Páně{fnr}13{/fnr} a učiní si v_nich příbytek;{fnr}14{/fnr} budou syny nebeského Otce, jehož skutky konají,{fnr}15{/fnr} a jsou bratrem, sestrou i_matkou našeho Pána Ježíše Krista.{fnr}16{/fnr}
{fn:1}{r}Mt 26,39{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žid 9,14{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 1,3{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Petr 2,21{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Tim 2,4{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Mt 22,37.39{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Jan 4,23{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Mt 6,9{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Lk 18,1{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Mt 3,8{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Tob 12,9{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}1 Petr 2,13{/r}.{/fn} {fn:13}Srov. {r}1 Petr 4,14{/r}.{/fn} {fn:14}Srov. {r}Jan 14,23{/r}.{/fn} {fn:15}Srov. {r}Mt 5,45.16{/r}.{/fn} {fn:16}Srov. {r}Mt 12,50{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Mt 5, 3-4.6
Blahoslavení chudí v_duchu, neboť jejich je nebeské království. {*} Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. {*} Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
4. října
SV. FRANFIŠKA Z_ASSISI, JÁHNA
Svátek OP
HYMNUS
František, perla milosti,
vzor všech, kdo poníženi jsou,
dosáhl věčných radostí
a skví se slávou nebeskou.
Podřídil hrdost tělesnou
zákonu Ducha vyššímu
a vítězstvím sám nad sebou
zdolal svět, hřích – zla příčinu.
Pro bratry štípil vinici
na poli svaté chudoby,
jim sloužil za vzor zářící,
jak žít pln pravé svobody.
K_snaze o_věčné poklady
získal tak davy chudiny,
do blahé rajské zahrady
volal je skutky zářnými.
Všem skvěl se mravy, učením
i_zázraky se zaskvíval,
tak vůdcem byl, že věrným svým
jak mocný maják do tmy plál.
K_Vladaři vládců, v_jeho chrám
umísti, Otče, žáky své,
Kristovy učedníky chraň
výsadou spásy nebeské.
Vzývejme s_Kristem zároveň
Otce i_Ducha den co den:
jediný Bože v_Trojici,
svou mocí chraň nás prosící. Amen.
PSALMODIE
1. ant. Bůh mi dal zapomenout na otcovský dům a nechal mě vyrůst v_zemi mé chudoby.
Žalm 1
2. ant. Pohoršení Kristova kříže považoval za větší bohatství než poklady světa.
Žalm 8
3. ant. Odumřel jsem světu a můj život je s_Kristem skryt v_Bohu.
Žalm 15 (16)
Označil jsi, Pane, svého služebníka Františka.
Znamením našeho vykoupení.
Z_knihy Sirachovcovy
Sir 50, 1.4-10.12.20-24.28-29
Jako zářící slunce, tak on zazářil v_chrámu Božím
{v}1{/v}Za svého života opravil chrám a za svých dnů opevnil svatyni.
{v}4{/v}Staral se o_svůj lid, aby nezahynul, a opevnil město proti obležení. {v}5{/v}Jak byl vznešený, když obklopen lidem vycházel z_pozadí chrámové opony! {v}6{/v}Byl jako jitřenka mezi mraky, jako měsíc v_úplňku o_dnech slavnosti, {v}7{/v}jako slunce zářící na chrám Nejvyššího, jako duha, která se leskne v_nádherných oblacích, {v}8{/v}jako růžový květ mezi větvovím na jaře, jako lilie u_vodního pramene, jako porost Libanonu za letních dnů, {v}9{/v}jako oheň z_kadidla v_kadidelnici, jako nádoba z_masivního zlata, zdobená všelikými drahokamy, jako {v}10{/v}oliva obtížená plody, jako cypřiš pnoucí se do oblak.
{v}12{/v}Když z_rukou kněží přijímal části obětí, sám stál u_ohniště oltáře: kolem něho věnec bratří jako cedrové ratolesti na Libanonu, obklopen jimi jako výhonky palmy.
{v}20{/v}Pak sestoupil a pozdvihl ruce nad celou obcí izraelských synů, aby svými rty dal požehnání Páně a honosil se jeho jménem. {v}21{/v}Tu podruhé se klaněli a přijali požehnání od Nejvyššího. {v}22{/v}Nuže tedy, velebte Boha všehomíra, který všude dělá podivuhodné věci, který dává vzejít člověku z_mateřského lůna a jedná s_ním podle své vůle. {v}23{/v}Nechť nám dá radost do srdce a popřeje za našich dnů pokoj v_Izraeli po všechny věky. {v}24{/v}S_námi nechť zůstává jeho přízeň a za našich dnů ať nás vysvobodí.
{v}28{/v}Blažený, kdo o_tom přemítá, zmoudří, kdo si to vezme k_srdci. {v}29{/v}Bude-li to dělat, všechno zmůže, neboť světlo Páně je jeho vůdcem.
RESPONSORIUM
1 Kor 2, 4.2
Moje mluvení a kázání nezáleželo v_přemlouvavých slovech moudrosti. {*} Přesvědčoval jsem projevováním Ducha a moci.
Rozhodl jsem se totiž, že u_vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. {*} Přesvědčoval jsem projevováním Ducha a moci.
Jedno ze tří následujících:
Z_listu blahoslaveného Humberta z_Romans
(B. Humberti de Romanis, Opera de vita regulari, II, ed. Berthier, Romæ 1889,–500)
Spasitel světa povolal Menší bratry a Kazatele ke službě spásy
Nejdražším a v_Ježíši Kristu nejmilejším bratřím Menším a Kazatelům na celém světě bratr Jan, týchž bratří Menších generální ministr, a bratr Humbert, týchž bratří kazatelů neužitečný služebník, pozdrav a důstojný a chvályhodný život podle svatého povolání.
Spasitel světa miluje duše a chce, aby nikdo nezahynul. Proto po prvním pádu lidského pokolení neustále používá k_jeho nápravě prostřednictvím různých služebníků ve všech generacích mnoha všelijakých léků. V_těchto posledních dnech na konci věků vzbudil naše dva řády pro službu spásy, jak se bez pochybování věří. Do nich povolal nemálo mužů a obohatil je nebeskými dary. Pomocí nich mohou slovem i_příkladem účinně pracovat na spáse nejen své, ale i_jiných.
Toto jsou – řekněme to ke slávě Boží, nikoli své – dvě veliké svítilny, které osvěcují a ozařují po celé zemi nebeským světlem ty, kdo vězí ve tmě a v_stínu smrti.{fnr}1{/fnr}
Toto jsou dvě stříbrné polnice pravého Mojžíše, Krista Pána, našeho Boha, s_jejichž pomocí povolal už nesčetné množství lidí do své služby.{fnr}2{/fnr}
Toto jsou dva cherubové, plní vědění, kteří pohlížejí na sebe navzájem a stejně smýšlejí, svá křídla rozprostírají nad slitovnicí a jsou připraveni z_poslušnosti vzlétnout nad všechen lid a rozsévat vědění, potřebné ke spáse.{fnr}3{/fnr}
Toto jsou dva prsy Snoubenky, z_kterých sají mléko maličké dítky v_Kristu a jím se živí a rostou ke spáse.{fnr}4{/fnr}
Toto jsou dva synové, zářiví jako olej, kteří stojí před Pánem celé země, pohotovi splnit na jeho rozkaz svá poslání, ať je jeho vůle zavede kamkoli.
Toto jsou dva Kristovi svědkové, kteří kážou a vydávají svědectví pravdě už tím, že jsou oděni pytlovinou.
Toto jsou ony dvě jasné hvězdy, které podle Sibylliny věštby v_podobě čtyř živočichů rozhlašují v_posledních dnech jméno Beránkovo pokorou a dobrovolnou chudobou.{fnr}5{/fnr}
Zvažte, nejmilejší, jen uvažte, jak velice máme překypovat vzájemnou upřímnou láskou, když nás Matka církev zrodila v_téže době; když nás Věčná Láska určila, abychom společně pracovali na témže díle, totiž na spáse duší; když nás povolání, jen málo odlišná, činí tak podobnými, že se můžeme mít navzájem rádi jako podobní živočichové!
Konečně, jak v_nás poznají pravé Kristovy učedníky, nebude–li na nás vidět, že se máme vespolek rádi?{fnr}6{/fnr}
Jak máme ve svých kázáních vštěpovat jiným lidem do srdce vzájemnou lásku, kterou mají mít všichni nade všechno, jestliže v_nás je porušená nebo chabá?
Jak obstojíme v_tolika hrozících pronásledováních, jestliže jsme mezi sebou rozděleni nějakým neklidem?
Ach, jaký příklad vzájemné lásky a pokoje nám zanechali naši otcové, svatý František a svatý Dominik, a ostatní naši první bratři, kteří se v_životě tak něžně milovali a navzájem si tak dokazovali upřímnou lásku! Viděli v_sobě navzájem Boží anděly, přijímali jeden druhého jako Krista, předcházeli se v_projevech úcty, vzájemně se radovali z_úspěchu, vychvalovali jeden druhého, podporovali, co bylo druhému k_užitku, a nanejvýš pečlivě a moudře se vystříhali pohoršení a pobouření druhého!
{fn:1}Srov. Lk 1, 79.{/fn} {fn:2}Srov. Lv 25, 9.{/fn} {fn:3}Srov. Ex 25, 20.{/fn} {fn:4}Srov. Pís 4, 5.{/fn} {fn:5}Srov. Zj 4, 6-8; 5, 6-13.{/fn} {fn:6}Srov. Jan 13, 35.{/fn}
RESPONSORIUM
Srov. Žl 116 (117), 1
Serafický otec František a apoštolský otec Dominik {*} naučili nás znát tvůj zákon, Pane.
Velebte Pána, všichni lidé, slavte ho, všechny národy. {*} Naučili nás znát tvůj zákon, Pane.
Nebo:
Ze spisu „Rozmluvy s_Boží prozřetelností“ od svaté Kateřiny Sienské
(Dialogo della divina Provvidenza, Ed. Ferrari, Roma 1947, c. 158)
Dominik a František jsou dva sloupy svaté církve
Svatý řád vytvořil Duch svatý jako jakousi loď, aby přijímal duše, které chtějí jít za dokonalostí, a dovedl je do přístavu spásy. Pánem této lodi je Duch svatý. Pochybení kteréhokoli podřízeného řeholníka, který by přestoupil stanovy, nikdy neuškodí řádu; nemůže ublížit této lodi, ale ublíží sám sobě. Je ovšem pravda, že chybou toho, kdo stojí u_kormidla, může se loď zmítat ve vlnách. Jsou tím vinni špatní pastýři, představení, určení tímto pánem k_řízení lodi. Sama o_sobě je však jejich loď tak rozkošná, že tvůj jazyk o_tom není schopen vyprávět…
[Loď řádu je bohatá, takže podřízený nemusí myslit na své duchovní nebo časné potřeby, protože, je-li poslušný a zachovává-li stanovy, postará se o_něho sám Duch svatý…]
Na lodi řádu vládne mnoho svatých předpisů, daných s_velikým osvícením a ve velkém pořádku těmi, kteří se stali chrámy Ducha svatého.
Hleď na svatého Benedikta, s_jakým řádem řídil svou lodičku!
Hleď na svatého Františka, s_jakou dokonalostí a vůní chudoby, s_perlami ctností vedl lodičku svého řádu a zamířil ji na cestu vysoké dokonalosti! Byl první, který ji zachovával, a dal svým učedníkům za snoubenku pravdu a svatou chudobu, s_níž se zasnoubil i_on sám. Měl ošklivost sám k_sobě, netoužil líbit se žádnému tvoru mimo mou vůli, a dokonce si přál, aby byl pokládán za bezcenného. Proto trýznil své tělo a zabíjel vlastní vůli, odíval se potupami, bolestí a urážkami z_lásky k_pokornému Beránkovi. Z_lásky se s_ním přibil a připevnil na kříž, takže se zvláštní milostí objevily na jeho těle rány mé Pravdy. Tím ukázal na schránce svého těla lásku své duše. A tak bratřím sám udělal cestu.
Ale snad se otážeš: „Nejsou založeny na stejném základě i_ostatní řády?“ Ano, ale u_každého není chudoba hlavní věcí, i_když na ní spočívají všechny. Ale děje se to jako u_ctností: všechny ctnosti mají život z_lásky, a přece, jak jsem ti řekl na jiných místech, někomu je vlastní ta ctnost a druhému ona, i_když jsou všechny spojeny v_lásce.
Tak i_v_tomto případě: chudému Františkovi byla vlastní pravá chudoba a základ své lodi položil na lásce k_chudobě s_řádem velmi přísným pro lidi dokonalé, pro málokteré a dobré. Pro „málokteré“, pravím, protože není mnoho těch, kdo si vyvolili tuto chudobu. Ale pro chyby některých se rozmnožil řád počtem lidí a zeslábl ctnostmi. Nebylo to pro chybu té lodi, nýbrž pro neposlušnost podřízených a pro špatné představené.
Hledíš-li na loď svého otce Dominika, mého milovaného syna, vidíš, že ji uspořádal v_dokonalém řádu. Dbal pouze o_mou čest a o_spásu duší, a to ve světle vědy. Na tomto světle chtěl položit svůj základ, neopomíjel však pravou a dobrovolnou chudobu. Měl ji i_on a na znamení, že ji má a že se mu opak nelíbí, zanechal svým synům v_závěti jako dědictví své i_mé zlořečení, kdyby vlastnili nebo přechovávali nějaký majetek jako jednotlivci nebo i_všeobecně. Chtěl tím naznačit, že si i_on za svou snoubenku vyvolil královnu chudobu.
Ještě více vlastní však mu bylo světlo vědy, kterým chtěl vykořenit bludy, vzniklé v_čase. Přijal úkol mého jednorozeného Syna. Objevil se v_čase jako apoštol, s_pravdou a se světlem rozséval má slova, odstraňoval temnoty a šířil světlo. Byl Světlem, které jsem dal světu prostřednictvím Mariiným, a umístil jsem ho v_mystickém těle církve svaté jako vykořenitele kacířství…
Slyšte dělníky, které tento otec poslal pracovat na svou vinici, vytrhávat trny neřestí a sázet ctnosti! Dominik a František byli opravdu dva sloupy církve svaté: František chudobou, která především jemu byla vlastní, jak bylo řečeno, a Dominik vědou.
RESPONSORIUM
Jer 11, 4; Mt 11, 29; 1 Kor 11, 1
Naslouchejte mému hlasu a konejte všecko, co vám přikazuji. {*} A_naleznete odpočinek pro své duše.
Napodobujte mne, jako já napodobuji Krista. {*} A_naleznete odpočinek pro své duše.
Nebo:
Z_listu svatého Františka z_Assisi všem věřícím
(Františkánské prameny I, Spisy sv. Františka a sv. Kláry, a cura di B. Štivar, Ottobre 12, Velehrad 2001, List věř. 4-6, 8, 10-14, 18-21, 30-31, 45-50, s. 97-100)
Buďme prostí, pokorní a čistí
Nejvyšší Otec oznámil skrze svého svatého archanděla Gabriela svaté a slavné Panně Marii, že jeho Slovo, tak vznešené, svaté a slavné, sestoupí z_nebe. Z_jejího lůna Syn Boží skutečně přijal lidské tělo, podrobené křehkosti jako tělo naše. Byl nade všechno bohatý, a přece si se svou nejblahoslavenější Matkou vyvolil chudobu. A když se přiblížilo jeho umučení, slavil se svými učedníky velikonoční večeři. Potom se modlil k_Otci: Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich.{fnr}1{/fnr}
Vložil však svou vůli do vůle Otcovy. A Otcovou vůlí bylo, aby jeho požehnaný a slavný Syn, nám daný a pro nás narozený, přinesl skrze svou vlastní krev sám sebe jako oběť na oltáři kříže;{fnr}2{/fnr} ne za sebe, vždyť skrze něj všechno povstalo,{fnr}3{/fnr} ale za naše hříchy. Tím nám Kristus zanechal příklad, abychom šli v_jeho šlépějích.{fnr}4{/fnr} A Otec chce, abychom byli skrze Krista všichni spaseni{fnr}5{/fnr} a abychom ho přijali s_čistým srdcem a čistým tělem.
Jak jsou šťastní a požehnaní ti, kdo milují Pána a dělají to, co říká on sám v_evangeliu: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší, a bližního jako sám sebe.{fnr}6{/fnr} Milujme tedy Boha a uctívejme ho čistým srdcem a čistou myslí, neboť to si přeje nade všecko. Pán říká: Opravdoví ctitelé budou Otce uctívat v_duchu a v_pravdě.{fnr}7{/fnr} Všichni, kdo ho uctívají, mají ho uctívat v_duchu a v_pravdě. A proto se k_němu obracejme s_chválami a prosbami ve dne v_noci a říkejme: Otče náš, jenž jsi na nebesích,{fnr}8{/fnr} neboť je třeba stále se modlit a neochabovat.{fnr}9{/fnr}
A_kromě toho přinášejme ovoce, které je známkou obrácení.{fnr}10{/fnr} A milujme bližní jako sebe. Mějme lásku a pokoru a podporujme potřebné, protože to očišťuje duši od poskvrny hříchů.{fnr}11{/fnr} Vždyť lidé všechno, co zanechají na tomto světě, ztratí; s_sebou si však ponesou odměnu za lásku a za to, co darovali potřebným; za to dostanou od Boha štědrou odměnu a odplatu.
Nechtějme být moudří a chytří podle lidských měřítek, ale spíše buďme prostí, pokorní a čistí. Nikdy nemáme toužit po tom, abychom převyšovali druhé, ale spíše buďme služebníky a buďme podřízeni každému lidskému zřízení kvůli Bohu.{fnr}12{/fnr} A na všech, kdo takto jednají a vytrvají až do konce, spočine Duch Páně{fnr}13{/fnr} a učiní si v_nich příbytek;{fnr}14{/fnr} budou syny nebeského Otce, jehož skutky konají,{fnr}15{/fnr} a jsou bratrem, sestrou i_matkou našeho Pána Ježíše Krista.{fnr}16{/fnr}
{fn:1}Mt 26, 39.{/fn} {fn:2}Srov. Žid 9, 14.{/fn} {fn:3}Srov. Jan 1, 3.{/fn} {fn:4}Srov. 1 Petr 2, 21.{/fn} {fn:5}Srov. 1 Tim 2, 4.{/fn} {fn:6}Mt 22, 37.39.{/fn} {fn:7}Jan 4, 23.{/fn} {fn:8}Mt 6, 9.{/fn} {fn:9}Lk 18, 1.{/fn} {fn:10}Srov. Mt 3, 8.{/fn} {fn:11}Srov. Tob 12, 9.{/fn} {fn:12}Sr}ov. 1 Petr 2, 13.{/fn} {fn:13}Srov. 1 Petr 4, 14.{/fn} {fn:14}Srov. Jan 14, 23.{/fn} {fn:15}Srov. Mt 5, 45.16.{/fn} {fn:16}Srov. Mt 12, 50.{/fn}
RESPONSORIUM
Mt 5, 3-4.6
Blahoslavení chudí v_duchu, neboť jejich je nebeské království. {*} Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. {*} Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
5. října
PRO OP: BL. RAJMUNDA Z_KAPUY, KNĚZE
Z_listu blahoslaveného Rajmunda z_Kapuy
(B. Raimundi Capuani. De exhortatione patris magistri Raimundi consolatoris prioribus, patribus et fratribus observantiæ. Opuscula et Litteræ, Romæ 1899,–113)
Budete dobrou setbou, zvláštním lidem svatého Dominika
V_Pánu Ježíši předrazí a milovaní bratři, ze srdce vám žehnám a pozdravuji vás v_Kristu.
Děkuji Bohu, že vám vdechl svého svatého Ducha. To on vás vede k_zachovávání svaté řeholní observance a k_následování svatých otců, našich předchůdců, kteří po blaženém Dominikovi kráčeli tou nejpřímější cestou. Proto zůstane-li s_vámi Boží milost, budete dobré semeno, vyvolený národ, zvláštní lid svatého Dominika, a stanete se světlem a solí pro jiné.
Avšak zapřísahám vás, bratři, pro srdečnou lásku našeho Pána Ježíše Krista, abyste se nenechali zastrašit nikým, kdo je proti vám nebo vám vyhrožuje, ani abyste se nenechali zviklat žádnou špatnou radou a neupustili od svatého díla a od svatého života, který jste započali…
Jinak, bratři moji, nechci, abyste se kvůli tomu nějak pyšnili nebo abyste hleděli spatra na jiné, kteří žijí jinak. Bůh je mocný a může i_jim dát svého svatého Ducha. Mimoto jsou snad oni Bohu milejší než vy. Víme přece, tělesné cvičení je užitečné k_máločemu, zbožnost však je užitečná ke všemu.{fnr}1{/fnr} A jestliže oni s_masem a vínem více oplývají zbožností, jsou jistě lepší před Bohem než vy. Království Boží nezáleží přece v_jídle a pití,{fnr}2{/fnr} nýbrž v_lásce k_Bohu a k_bližnímu.
Nechci tedy, abyste se pokládali za lepší než ostatní, ale mějte za to, že jste nižší než všichni a že jako slabí a nemocní potřebujete pomoc, jakou nepotřebují jiní. Neboť jestliže já s_masem a vínem miluji poctivým a celým srdcem svého Boha a svého bližního, ty však bez těchto potravin bližním pohrdáš, nevyrovná se před Nejvyšším tvá zdrženlivost mému jídlu.
Mějte na paměti, čemu učí apoštol: Když si někdo o_sobě myslí, že něco je, a zatím není nic, klame sám sebe.{fnr}3{/fnr} Chraňte se, bratři moji, obludné vypínavosti a domýšlivosti, která ničí každé dobré dílo a zeslabuje ho! A abych vám otevřel své srdce: ničeho se u_vás tak nebojím jako onoho moru či oné obludy. Nic si tolik nepřeji, než aby to bylo od vás odňato. Také vy se podobně bojte a proste Boha, aby vám dal ducha pokory. Ale snažně prosím, často a vroucně se modlete i_za mne, vašeho služebníka, slabého a bezbranného na velkém bojišti, aby mi Bůh dal svého svatého Ducha. Vždyť jenom jím mohu žít a vítězit pro jeho jméno!
{fn:1}1Tim 4, 8.{/fn} {fn:2}Řím 4, 17.{/fn} {fn:3}Gal 6, 3.{/fn}
RESPONSORIUM
1 Petr 1, 13.15; Lv 11, 44
Přepásejte si bedra, to jest své srdce, podle Svatého, který vás povolal. {*} Také vy ve všem svém konání buďte svatí.
Já jsem Pán, váš Bůh: buďte svatí, neboť i_já jsem Svatý. {*} Také vy ve všem svém konání buďte svatí.
6. října
SV. BRUNA, KNĚZE
Z_listu svatého Bruna jeho duchovním synům kartuziánům
(Nn. 1-3: SCh 88,82-84)
Ať jásá můj duch v_Bohu
Z_častých milých zpráv našeho svatého bratra Landuina jsem poznal, s_jakou neochvějnou přísností dodržujete vaši moudrou a vskutku chvályhodnou kázeň. A uslyšel jsem také o_vaší svaté lásce i_neustálém úsilí o_to, co souvisí s_čistotou srdce a ctností. Proto můj duch jásá v_Bohu. Opravdu jásám a vede mě to k_tomu, abych vzdával Bohu chválu a díky, a přece zároveň také hořce vzdychám. Jásám nad tím – a je to spravedlivé – že roste ovoce vašich ctností; ale mám bolest sám nad sebou a stydím se, že nečinně a tupě setrvávám v_bídě svých hříchů.
Radujte se tedy, moji nejdražší bratři, ze svého blaženého údělu a z_hojných milostí, jimiž vás Bůh zahrnuje. Radujte se, že jste vyvázli z_vlnobití světa, kde je tolik rozmanitých nebezpečí a možností ztroskotání. Radujte se, že se vám dostalo klidného a bezpečného spočinutí v_skrytém přístavu, do něhož mnozí touží dospět a mnozí o_to i_usilují, a přece se tam nedostanou. A mnozí už ho i_dosáhli, ale byli pak z_něho vyloučeni, protože jim scházela nebeská milost.
A proto, bratři, pokládejte za jisté a prokázané, že každý, kdo užíval tohoto žádoucího dobra, ale nějakým způsobem ho pozbyl, bude toho až do konce litovat, má-li v_sobě úctu k_své duši nebo starost o_její spásu.
Za vás, moji nejmilejší bratři laici, říkám: Velebí má duše Hospodina,{fnr}1{/fnr} protože se na vás projevuje jeho veliké milosrdenství; poznávám to z_toho, co mi sdělil váš převor a nesmírně milující otec. Je na vás hrdý a má z_vás radost. Také já se chci radovat, neboť i_když neumíte číst a psát, mocný Bůh vpisuje svým prstem do vašich srdcí lásku i_znalost svého svatého zákona. Ukazujete totiž svými skutky, co milujete a co znáte. A tím, že zachováváte s_veškerou obezřelostí a horlivostí pravou poslušnost, je zřejmé, že dovedete moudře sklízet z_božských Písem to nejlahodnější životodárné ovoce.
{fn:1}{r}Lk 1,46{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Žl 54 (55), 7-8; 1 Jan 2, 16-17
Říkám si: Mít křídla holubí, uletěl bych až bych došel klidu. {*} Uletěl bych rád co nejdále, noclehem bych zůstal někde v_poušti.
Svět pomíjí a s_ním i_jeho žádost. Kdo však koná, co chce Bůh, zůstává navěky. {*} Uletěl bych rád co nejdále, noclehem bych zůstal někde v_poušti.
7. října
PANNY MARIE RŮŽENCOVÉ
Památka
Z_kázání svatého Bernarda, opata
(Sermo de Aquaeductu: Opera omnia, Edit. Cisterc. 5 [1968], 282-283)
Je dobré rozjímat o_tajemstvích spásy
Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží.{fnr}1{/fnr} Pramen moudrosti, Slovo Otce na výsostech! Toto Slovo se tvým prostřednictvím, svatá Panno, stane člověkem, a ten, který říká: Já jsem v_Otci a Otec je ve mně,{fnr}2{/fnr} říká také: Od Boha jsem vyšel a od něho přicházím.{fnr}3{/fnr}
Je řečeno: Na počátku bylo Slovo.{fnr}4{/fnr} Už vyvěrá pramen, ale zatím jenom sám v_sobě. Potom se praví: A to Slovo bylo u_Boha,{fnr}5{/fnr} přebývalo tedy v_nepřístupném světle.{fnr}6{/fnr} Bůh sice říkal už od počátku: Co zamýšlím, je pro vaši spásu, a ne pro utrpení.{fnr}7{/fnr} Ale tvé myšlenky jsou v_tobě skryté, a my nevíme, co zamýšlíš. Neboť kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem?{fnr}8{/fnr}
Sestoupila tedy na svět myšlenka spásy a uskutečnila se v_díle spásy: Slovo se stalo tělem{fnr}9{/fnr} a už přebývá mezi námi. Přebývá skutečně vírou v_našich srdcích,{fnr}10{/fnr} přebývá v_naší paměti, přebývá v_myšlení a sestupuje až do naší představivosti. Neboť co by si byl dříve mohl představovat člověk o_Bohu, leda že by si v_svém srdci vytvořil modlu? Bůh byl nepochopitelný a nepřístupný, neviditelný a zcela nepředstavitelný. Ale nyní chtěl, abychom ho chápali a viděli a mohli si ho představit.
Ale ptáš se, jak? Takto: jak leží v_jeslích, odpočívá na klíně Panny Marie, káže na hoře, bdí v_noci na modlitbách; nebo jak visí na kříži, je smrtelně bledý a umírá, sestupuje mezi mrtvé jako jejich svrchovaný Pán; nebo jak třetí den vstává z_mrtvých a ukazuje apoštolům místa po hřebech jako známky vítězství, a nakonec vystupuje před jejich zraky do nebe.
Na které z_těch tajemství by se nemělo s_opravdovou láskou a zbožností myslet? Myslím-li na kterékoli z_nich, myslím na Boha a je v_tom ve všem ten, který je můj Bůh. Je tedy moudré rozjímat o_těchto tajemstvích, jak jsem řekl, a soudím, že jedná prozíravě, kdo si připomíná jejich sladkost; podobá se té, kterou v_jádrech svých plodů hojně vydal prut Árónův.{fnr}11{/fnr} Maria ji čerpala z_nebeských zřídel a hojně ji přelévá na nás.
{fn:1}{r}Lk 1,35{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 14,10{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 8,42{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 1,1{/r}.{/fn} {fn:5}Tamtéž.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Tim 6,16{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Jer 29,11{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Řím 11,34{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Jan 1,14{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Ef 3,17{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Nm 17,23{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Panno Maria, tobě se nevyrovná žádná z_jeruzalémských dcer: ty jsi matka Krále králů, paní andělů a královna nebe. {*} Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého.
Buď zdráva, milostiplná! Pán s_tebou! {*} Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého.
téhož 7. října
PRO OP: PANNY MARIE RŮŽENCOVÉ
Svátek (Slavnost)
HYMNUS
Na horu v_olivový sad
když Vykupitel odešel,
v_modlitbě noční hrůzou jat
krví se potil, strachem chvěl.
Od zrádce pak je vydáván,
Bůh k_popravě je odvlečen
a_pouty svázán pevnými,
ranami biče zkrvaven.
Koruna jeho potupy
z_ostrých trnů spletená je,
krví, jež stéká po tváři,
Krále slávy korunuje.
Pod tíhou kříže tři pády,
jeho tělo vyčerpaly;
na vrchol popravčí hory
kříž ho vynést přinutili.
Na hrozné břevno přibitý,
mezi zločinci nevinný,
modlí se i_za své katy,
vydává z_úst vzdech poslední.
Buď sláva věčná Trojici
a_kéž pro svatá tajemství
dá milost zde se modlícím,
aby též slávy dosáhli. Amen.
PSALMODIE
1. ant. Zmocnil se ho smutek a jeho pot stékal v_zahradě na zem jako krůpěje krve.
Žalm 23 (24)
2. ant. Pilát vzal Ježíše a dal ho zbičovat.
Žalm 45 (46)
3. ant. Kříž je na jeho rameni jako odznak vlády. Bůh kraluje z_kříže.
Žalm 86 (87)
Blahoslavená jsi, Panno Maria, tys uvěřila Pánu.
Splnilo se na tobě, co ti bylo řečeno.
PRVNÍ ČTENÍ
Z_listu sv. apoštola Pavla Galaťanům
Gal 3, 22 – 4, 7
Skrze víru jsme syny a dědici Boha
Bratři, {v}3, 22{/v}Písmo prohlásilo, že všichni jsou hříšníci. Tak se tedy vírou v_Ježíše Krista dostává zaslíbení těm, kdo věří.
{v}23{/v}Ale než přišla víra, byli jsme hlídáni Zákonem jako ve vězení, v_očekávání víry, která se měla zjevit. {v}24{/v}Zákon byl naším vychovatelem pro Krista, abychom z_víry došli ospravedlnění. {v}25{/v}Když však přišla víra, nejsme už pod vychovatelem.
{v}26{/v}Vy všichni jste totiž Boží děti skrze víru v_Ježíše Krista, {v}27{/v}vy všichni, pokřtění v_Krista, oblékli jste se v_Krista: {v}28{/v}už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v_Kristu Ježíši. {v}29{/v}A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.
{v}4, 1{/v}Můj výklad je tento: Pokud je dědic nedospělý, v_ničem se neliší od otroka, ačkoli je pánem všeho. {v}2{/v}Podléhá poručníkům a správcům až do doby stanovené otcem. {v}3{/v}Tak to bylo i_s_námi: dokud jsme byli nedospělí, žili jsme pod vládou prvopočátků světa. {v}4{/v}Když se však naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, {v}5{/v}aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny.
{v}6{/v}A protože jste synové, poslal nám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: „Abba, Otče!“ {v}7{/v}Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.
RESPONSORIUM
Srov. Gal 4, 4-5; Ef 2, 4; Řím 8, 3
Hle, již se naplnil čas, v_němž poslal Bůh na zem svého Syna, narozeného z_ženy, podrobeného Zákonu; {*} aby vykoupil ty, kteří Zákonu podléhali.
Pro svou nesmírnou lásku, kterou nás Bůh miloval, poslal svého Syna v_těle, jako mají hříšní lidé. {*} Aby vykoupil ty, kteří Zákonu podléhali.
Jedno ze čtyř následujících:
Z_apoštolské exhortace svatého papeže Pavla VI. o_mariánské úctě
(„Marialis cultus“ – AAS 66 [1974],–156)
Růženec je evangelijní modlitba
Růženec je také nazýván zkráceným evangeliem. Jeho tajemství i_slovní formulace mají totiž původ v_evangeliu; evangeliem se inspiruje též duchovní postoj při recitování růžence, když si připomínáme andělský pozdrav a Mariin souhlas, a při opakování andělského pozdravu se předkládá k_rozjímání základní tajemství evangelia – vtělení Slova – v_rozhodujícím okamžiku, kdy anděl přinesl Marii poselství.
Objasnilo se též, že v_postupném rozvíjení růžencových tajemství se odráží plán, podle něhož Boží Slovo v_milosrdném záměru vstoupilo do lidských dějin a vykonalo dílo spásy: při rozjímání růžencových tajemství se totiž sledují hlavní události spásy v_Kristu: od panenského početí Božího Slova a tajemství Ježíšova dětství až k_vrcholným velikonočním událostem, k_blaženému utrpení a slavnému zmrtvýchvstání a k_užitku, kterého se z_nich dostalo církvi, zrozené v_den letnic, a Panně Marii, když byla po pozemské pouti vzata s_tělem a duší do nebeské vlasti.
Došlo se též k_poznání, že rozdělení růžencových tajemství do tří částí nejenže zachovává časovou posloupnost událostí, ale že ukazuje prvotní schéma hlásání víry, že podává Kristovo mystérium stejným způsobem, jak je pochopil svatý Pavel v_proslulém „hymnu“ v_listu Filipanům, kde mluví o_Kristově ponížení, smrti a povýšení.{fnr}1{/fnr}
Poněvadž středem růžence, této evangelijní modlitby, je tajemství vtělení a vykoupení lidstva, má růženec jasné kristologické zaměření. Jeho vlastní a význačný prvek – litanické opakování andělského pozdravu Zdrávas Maria – je současně nepřetržitou chválou Krista, k_němuž jako k_vrcholnému cíli směřuje poselství andělovo i_pozdravení matky Jana Křtitele: požehnaný plod života tvého.{fnr}2{/fnr} Opakování „Zdrávas Maria“ je jako osnova, na níž se rozvíjí tajemství.
Kristus, jehož jméno je obsaženo v_každém Zdrávasu, je týž, kterého nám postupně představují růžencová tajemství: je Syn Boží i_Syn Panny Marie, zrozený v_betlémské jeskyni, obětovaný svou Matkou v_chrámě, chlapec plný horlivosti pro věc svého nebeského Otce, Vykupitel lidstva, který prožívá agonii v_Getsemanské zahradě, bičovaný a korunovaný trnovou korunou, obtížený křížem a umírající na Kalvárii, zmrtvýchvstalý a vstupující do slávy Otcovy, aby odtud seslal dary Ducha svatého.
Podle dávného zvyku, který se udržel dodnes v_mnoha krajích, se vkládají do každého andělského pozdravu po vyslovení jména Ježíš slova obsahující tajemství, které se rozjímá, aby se tak rozjímání usnadnilo a mysl se shodovala se slovy.
Pocítilo se také, jak je nutné zdůraznit, že růženec má kromě chvály a prosby i_jinou podstatnou složku: složku kontemplativní. Bez ní je růženec jako tělo bez duše a hrozí nebezpečí, že se modlitba stane mechanickým opakováním slov, a tedy opakem Ježíšova napomenutí: Když se modlíte, nebuďte přitom povídaví jako pohané. Ti si totiž myslí, že budou vyslyšeni pro množství slov.{fnr}3{/fnr}
Sama povaha růžence vyžaduje, aby modlitba plynula klidně a v_pomalém zamyšlení, aby se tak ten, kdo se modlí, mohl snadněji ponořit do rozjímání tajemství Kristova života a dívat se na ně jakoby srdcem té, která byla Pánu ze všech nejblíže; tak se otevře nevyčerpatelné bohatství těchto tajemství.
{fn:1}Srov. Flp 2, 6-11.{/fn} {fn:2}Lk 1, 42.{/fn} {fn:3}Mt 6, 7.{/fn}
RESPONSORIUM
Srov. Lk 1, 45
Blahoslavená jsi, Panno Maria, Boží Rodičko, že jsi uvěřila Pánu. Naplnilo se v_tobě všechno, co ti bylo řečeno. Hle, jsi povýšena nad kůry andělů! {*} Přimlouvej se za nás u_Pána Ježíše Krista.
Požehnaná a úctyhodná jsi, Panno Maria, protože ses bez porušení čistoty stala Matkou Spasitele. {*} Přimlouvej se za nás u_Pána Ježíše Krista.
Nebo:
Z_výkladu Andělského pozdravení od svatého Tomáše Akvinského
(Ed. Rossi, Piacenza 1931, str. 25-34)
Maria byla natolik plná milosti, že se z_ní milost rozlévala na všechny lidi
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s_tebou{fnr}1{/fnr} atd. V_tomto pozdravení jsou obsaženy tři části. Jedna část pochází od anděla: Zdrávas, milosti plná, Pán s_tebou, požehnaná ty mezi ženami. Jiná část pochází od Alžběty, matky Jana Křtitele: Požehnaný plod života tvého.{fnr}2{/fnr} Třetí část přidala církev, totiž ono Maria. Vždyť anděl neřekl: Zdrávas, Maria, ale: Zdrávas, milosti plná. Přesto toto jméno, rozumí se Maria, s_ohledem na to, jak je vykládáno, se hodí do andělovy řeči, což ukážeme.
Co se týče první části, je třeba uvážit, že od nepaměti bylo velmi velkou událostí, když se andělé zjevili lidem; a to, že jim lidé prokazovali úctu, se považovalo za nejvýš chvályhodné. Tak je k_chvále Abrahámově zapsáno, že přijal pohostinně anděly a projevil jim úctu. Že by však anděl prokazoval úctu člověku, nebylo nikdy slýcháno až do doby, kdy anděl pozdravil svatou Pannu a s_úctou řekl: Zdrávas.
Maria byla natolik plná milosti, že u_ní milost přetékala z_duše do těla. Vždyť je velkou věcí u_svatých, když mají tolik milosti, že posvěcuje duši. Avšak duše blahoslavené Panny byla tak plná, že z_ní milost přetékala do těla, takže z_ní počala Božího Syna. Proto také Hugo od sv. Viktora říká: „Jelikož láska Ducha svatého mimořádným způsobem žhnula v_jejím srdci, učinila zázraky i_v_jejím těle, a to tím, že se z_něj narodil Bůh a člověk: co se v_tobě zrodilo, je z_Ducha svatého“.{fnr}3{/fnr}
Maria byla natolik plná milosti, že se z_ní milost rozlévala na všechny lidi. Je totiž velkou věcí u_jakéhokoli svatého, když má tolik milosti, že mu to stačí k_vlastní spáse. Ještě větší věcí by bylo, kdyby měl tolik milosti, že by stačila ke spáse mnohých. Jestliže by jí měl ale tolik, že by to stačilo ke spáse všech lidí na světě, to by byl vrchol. A právě toto nacházíme u_Krista a u_svaté Panny. Vždyť v_každém nebezpečí můžeš od této slavné Panny obdržet záchranu. Proto je řečeno: Tisíc štítů, to jest léků proti nebezpečím, je na ní zavěšeno.{fnr}4{/fnr} Rovněž pro každé své ctnostné konání můžeš u_ní nalézt pomoc. Ona sama proto říká: ve mně je všechna naděje života a ctnosti.{fnr}5{/fnr} Proto je tedy Maria plná milosti a plností milosti převyšuje anděly. Proto se k_ní hodí jméno Maria, které se vykládá jednak jako „osvícená v_sobě“: Naplní tvou duši září;{fnr}6{/fnr} jednak jako „osvěcující druhé“, což se vztahuje na celý svět. To je důvod, proč je přirovnávána k_slunci a měsíci.
Ona slova Pán s_tebou jsou nejvznešenější slova, jaká se dají o_někom vyslovit. Právem se tak anděl v_úctě sklání před svatou Pannou, protože ona je Matkou Páně, a tudíž také Paní. Proto se k_ní hodí jméno Maria, které syrský jazyk vykládá jako „Paní“.
Ona převyšuje anděly i_co do čistoty, neboť svatá Panna nebyla čistá pouze sama v_sobě, ale také zprostředkovala čistotu jiným. Byla nejčistší co se týče viny, protože se neposkvrnila ani prvotním ani smrtelným ani lehkým hříchem. I_co se týče trestu. Tímto způsobem byla odolná vůči všemu prokletí, a proto požehnaná mezi ženami. Vždyť ona jediná sice podstoupila prokletí, ale přinesla požehnání a otevřela bránu ráje. Proto se k_ní hodí jméno Maria, které se vykládá jako „hvězda mořská“. Vždyť tak jako jsou lodi mořskou hvězdou přiváděny k_přístavu, tak jsou také křesťané Marií přiváděni ke slávě.
{fn:1}Lk 1, 28.{/fn} {fn:2}Lk 1, 42.{/fn} {fn:3}Mt 1, 20.{/fn} {fn:4}Pís 4, 4.{/fn} {fn:5}Sir 24, 18.{/fn} {fn:6}Iz 58, 11 (Vulg.).{/fn}
RESPONSORIUM
Lk 1, 28.35.34
Zdrávas, Maria, milosti plná, Pán s_tebou. {*} Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní! Proto také dítě, které se z_tebe narodí, bude nazváno svaté, Syn Boží.
Jak se to stane, vždyť muže nepoznávám? Anděl jí odpověděl. {*} Duch svatý sestoupí na tebe a moc Nejvyššího tě zastíní! Proto také dítě, které se z_tebe narodí, bude nazváno svaté, Syn Boží.
Nebo:
Z_dogmatické konstituce Druhého vatikánského koncilu o_církvi
(Lumen gentium, č. 65-69)
Rozjímáním o_Marii proniká církev do hloubky tajemství vtělení
[Církev už došla v_blahoslavené Panně k_dokonalosti bez poskvrny a vrásky.{fnr}1{/fnr} Věřící se však stále ještě snaží přemáhat hřích a růst ve svatosti. Proto pozvedají oči k_Marii, která září celému společenství vyvolených jako vzor ctností. Když o_ní církev zbožně uvažuje a rozjímá ve světle vtěleného Slova, s_úctou proniká hlouběji do nejvyššího tajemství vtělení a připodobňuje se tak stále více svému Snoubenci. Maria, která vstoupila hluboko do dějin spásy, jistým způsobem v_sobě spojuje a vyzařuje největší skutečnosti víry. Když je oslavována a uctívána, volá věřící k_svému synu a k_jeho oběti i_k_lásce k_Otci. Poněvadž však církev usiluje o_oslavu Kristovu, stává se podobnější svému vznešenému vzoru, když stále roste ve víře, naději a lásce, a ve všem hledá a plní Boží vůli. A tak církev i_ve své apoštolské práci právem vzhlíží k_té, která zrodila Krista, jenž se proto počal z_Ducha svatého a zrodil se z_Panny, aby se prostřednictvím církve zrodil a rostl také v_srdci věřících. Tato panna byla ve svém životě příkladem takové mateřské lásky, která má oživovat všechny, kdo spolupracují v_apoštolském poslání církve při znovuzrození lidí.]
Marii, Boží milostí pro syna vyvýšeného nad všechny anděly a lidi, církev právem uctívá zvláštní úctou jako svatou matku Boží, která měla účast na Kristových tajemstvích. Vskutku už od nejstarších dob je blahoslavená Panna uctívána pod názvem „Bohorodička“ a věřící se v_modlitbách utíkají pod její ochranu ve všech nebezpečích a potřebách.{fnr}2{/fnr} Zvláště od Efeského sněmu podivuhodně vzrostla úcta Božího lidu k_Marii a projevovala se uctíváním, láskou, vyzváním a následováním, jak to vyjadřují její prorocká slova: Budou mě blahoslavit všechna pokolení, neboť mi učinil veliké věci ten, jenž je mocný.{fnr}3{/fnr} Tato úcta, která byla v_církvi vždycky, je sice zcela jedinečná, ale podstatně se liší od úcty klanění, která se vzdává vtělenému Slovu stejně jako Otci i_Duchu svatému, a velmi ji podporuje. Různé formy oddané úcty Boží rodičce, které církev schválila v_mezích zdravé a pravověrné nauky podle poměrů dobových a místních a podle povahy a ducha věřících, působí to, že když je ctěna Matka, je náležitě poznáván, milován a oslavován i_Syn – kvůli kterému bylo všechno stvořeno{fnr}4{/fnr} a o_němž věčný Otec rozhodl, aby se v_něm usídlila veškerá plnost dokonalosti{fnr}5{/fnr} – a jeho přikázání jsou zachovávána.
Posvátný sněm vyhlašuje tuto katolickou nauku uváženě a zároveň vybízí všechny syny církve, aby velkodušně podporovali úctu k_blahoslavené Panně, především liturgickou, a vážili si mariánských modliteb a pobožností, které učitelský úřad církve během staletí doporučoval. Je třeba též přesně zachovávat to, co bylo v_minulosti rozhodnuto o_uctívání obrazů Krista, blahoslavené Panny a svatých. Teology a kazatele Božího slova však sněm naléhavě vybízí, aby se při úvahách o_jedinečné důstojnosti Bohorodičky varovali jak nesprávného přehánění, tak i_přílišné úzkoprsosti. Budou-li pod vedením učitelského úřadu církve studovat Písmo svaté, svaté otce, církevní učitele a církevní liturgii, budou správně objasňovat úkoly a výsady blahoslavené Panny; ty mají vždycky vztah ke Kristu, původci veškeré pravdy, svatosti a zbožnosti. Jak ve slovech, tak i_v_činech ať se pečlivě chrání všeho, co by mohlo odloučené bratry nebo kohokoli jiného uvést v_omyl o_pravé nauce církve. Věřící ať nezapomínají, že pravá úcta nespočívá ani v_neplodném a přechodném citu, ani v_nějaké nepodložené důvěřivosti, nýbrž že vychází z_pravé víry, která nás přivádí k_uznání vznešenosti Bohorodičky a povzbuzuje k_synovské lásce k_naší Matce a k_následování jejích ctností.
Jako je matka Ježíšova, oslavená už s_tělem a duší v_nebi, obrazem i_počátkem církve, která se dovrší v_budoucím věku, tak zde na zemi září před putujícím Božím lidem jako znamení jisté naděje a útěchy, dokud nepřijde den Páně.{fnr}6{/fnr}
Tomuto posvátnému sněmu působí velikou radost a útěchu, že ani mezi odloučenými bratry nechybějí ti, kteří matce Pána a Spasitele vzdávají patřičnou úctu, zvláště u_východních křesťanů, kteří se s_námi scházejí s_vroucím nadšením a oddaným srdcem v_uctívání Bohorodičky, vždy panny. Všichni věřící v_Krista nechť ustavičně přednášejí Matce Boží a Matce lidí své prosby, aby ona, která svými modlitbami pomáhala prvotní církvi, také nyní – když je vyvýšena v_nebi nad všechny svaté i_anděly – ve společenství všech svatých se přimlouvala u_svého syna, dokud se všechny rodiny národů – ať už mají čest nazývat se křesťanskými, nebo dosud svého Spasitele neznají – nespojí šťastně v_míru a svornosti v_jeden Boží lid ke slávě nejsvětější a nerozdílné Trojice.
{fn:1}Srov. Ef 5, 27.{/fn} {fn:2}Srov. Římský breviář, ant. „Pod ochranu tvou“.{/fn} {fn:3}Lk 1, 48-49.{/fn} {fn:4}Srov. Kol 1, 15-16.{/fn} {fn:5}Kol 1, 19.{/fn} {fn:6}Srov. 2 Petr 3, 10.{/fn}
RESPONSORIUM
Rozvažujme o_památce slavné Panny Marie, neboť Pán shlédl na poníženost své služebnice, {*} té, která počala Spasitele světa, jak jí anděl zvěstoval.
Zpívejme Kristu chválu v_den oslavy vznešené Matky Boží, Panny Marie. {*} Té, která počala Spasitele světa, jak jí anděl zvěstoval.
Nebo:
Z_kázání svatého Bernarda, opata
(Sermo de Aquaeductu: Opera omnia, Edit. Cisterc. 5 [1968], 282-283)
Je dobré rozjímat o_tajemstvích spásy
Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží.{fnr}1{/fnr} Pramen moudrosti, Slovo Otce na výsostech! Toto Slovo se tvým prostřednictvím, svatá Panno, stane člověkem, a ten, který říká: Já jsem v_Otci a Otec je ve mně,{fnr}2{/fnr} říká také: Od Boha jsem vyšel a od něho přicházím.{fnr}3{/fnr}
Je řečeno: Na počátku bylo Slovo.{fnr}4{/fnr} Už vyvěrá pramen, ale zatím jenom sám v_sobě. Potom se praví: A to Slovo bylo u_Boha,{fnr}5{/fnr} přebývalo tedy v_nepřístupném světle.{fnr}6{/fnr} Bůh sice říkal už od počátku: Co zamýšlím, je pro vaši spásu, a ne pro utrpení.{fnr}7{/fnr} Ale tvé myšlenky jsou v_tobě skryté, a my nevíme, co zamýšlíš. Neboť kdo pochopí myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem?{fnr}8{/fnr}
Sestoupila tedy na svět myšlenka spásy a uskutečnila se v_díle spásy: Slovo se stalo tělem{fnr}9{/fnr} a už přebývá mezi námi. Přebývá skutečně vírou v_našich srdcích,{fnr}10{/fnr} přebývá v_naší paměti, přebývá v_myšlení a sestupuje až do naší představivosti. Neboť co by si byl dříve mohl představovat člověk o_Bohu, leda že by si v_svém srdci vytvořil modlu? Bůh byl nepochopitelný a nepřístupný, neviditelný a zcela nepředstavitelný. Ale nyní chtěl, abychom ho chápali a viděli a mohli si ho představit.
Ale ptáš se, jak? Takto: jak leží v_jeslích, odpočívá na klíně Panny Marie, káže na hoře, bdí v_noci na modlitbách; nebo jak visí na kříži, je smrtelně bledý a umírá, sestupuje mezi mrtvé jako jejich svrchovaný Pán; nebo jak třetí den vstává z_mrtvých a ukazuje apoštolům místa po hřebech jako známky vítězství, a nakonec vystupuje před jejich zraky do nebe.
Na které z_těch tajemství by se nemělo s_opravdovou láskou a zbožností myslet? Myslím-li na kterékoli z_nich, myslím na Boha a je v_tom ve všem ten, který je můj Bůh. Je tedy moudré rozjímat o_těchto tajemstvích, jak jsem řekl, a soudím, že jedná prozíravě, kdo si připomíná jejich sladkost; podobá se té, kterou v_jádrech svých plodů hojně vydal prut Árónův.{fnr}11{/fnr} Maria ji čerpala z_nebeských zřídel a hojně ji přelévá na nás.
{fn:1}{r}Lk 1,35{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 14,10{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 8,42{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 1,1{/r}.{/fn} {fn:5}Tamtéž.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Tim 6,16{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Jer 29,11{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Řím 11,34{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Jan 1,14{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Ef 3,17{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Nm 17,23{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Panno Maria, nemáš sobě rovné mezi dcerami jeruzalémskými: tys Matka Krále králů, tys Paní andělů, tys Královna nebe. {*} Požehnaná tys mezi ženami, a požehnaný plod tvého lůna.
Zdrávas, milosti plná, Pán s_tebou. {*} Požehnaná tys mezi ženami, a požehnaný plod tvého lůna.
9. října
SV. DIONÝSIA, BISKUPA, A DRUHŮ, MUČEDNÍKŮ
Z_výkladu svatého Ambrože, biskupa, na žalm 118 (119)
(Sermo 20,47-50: CSEL 62,467-469)
Buď svědek věrný a statečný
Jako je mnoho druhů pronásledování, tak je také mnoho druhů mučednických svědectví. Denně jsi Kristovým svědkem. Pokouší-li tě duch smilstva, ale ty myslíš v_bázni na budoucí Kristův soud, a proto nechceš poskvrnit čistotu duše a těla: jsi Kristův svědek. Pokouší-li tě duch lakoty, aby ses zmocnil majetku slabého, abys porušil práva bezbranné vdovy, ale ty máš na paměti Boží přikázání, a proto se rozhodneš spíše poskytnout pomoc než spáchat bezpráví: jsi Kristův svědek. A takové svědky chce mít Kristus kolem sebe, jak je psáno: Sirotku pomozte k_právu, zastaňte se vdovy, praví Pán.{fnr}1{/fnr} Pokouší-li tě duch pýchy, ale ty máš soucit, vidíš-li bezmocného a chudého, a chceš být raději pokorný než zpupný: jsi Kristův svědek. A co je hlavní, nevydáváš svědectví jenom slovy, ale i_skutkem.
Kdo je totiž hodnověrnější svědek než ten, který vyznává, že Ježíš přišel v_těle,{fnr}2{/fnr} a to tím, že plní příkazy evangelia? Neboť kdo slyší, ale nejedná podle toho, zapírá Krista; i_když ho vyznává slovem, skutky ho zapírá. Jak mnozí budou v_onen den říkat: Pane, Pane, copak jsme v_tvém jménu neprorokovali a nevyháněli zlé duchy a nedělali mnoho divů? Ale on jim odpoví: Pryč ode mne, pachatelé nepravostí.{fnr}3{/fnr} Ten je tedy svědkem, kdo vydává svědectví o_přikázáních Pána Ježíše také odpovídajícími skutky.
Kolik je tedy denně skrytých svědků Kristových, vyznávajících Pána Ježíše! Apoštol zná toto mučednictví a věrné svědectví Kristu, neboť říká: To je naše chlouba: svědectví našeho svědomí.{fnr}4{/fnr} Ale také kolik jich navenek vyznalo a vnitřně zapřelo! Stojí v_Písmu: Každému duchu hned nevěřte,{fnr}5{/fnr} ale podle jejich ovoce rozeznávejte, komu máte věřit. Buď tedy věrný a statečný v_pronásledováních vnitřních, aby ses osvědčil i_v_pronásledování vnějším. I_ve vnitřních pronásledováních jsou králové, vladaři a soudci, mající hroznou moc. Máš příklad v_pokušení, které podstoupil Pán.
A jinde čteme: Hřích už dál nesmí vládnout ve vašem smrtelném těle.{fnr}6{/fnr} Vidíš, člověče, před jaké krále jsi postaven, před jaké vladaře hříchů, jestliže tě ovládne hřích. Kolik je hříchů a neřestí, tolik je králů, a před ně jsme přiváděni a před nimi stojíme. I_tito králové mají svůj stolec v_mysli mnohých. Ale ten, kdo vyzná Krista, učiní ihned takového krále zajatcem, svrhne ho z_trůnu své mysli. Jak by mohl zůstat ďáblův stolec v_někom, v_němž se zvedá stolec Kristův?
{fn:1}Srov. {r}Iz 1,17{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Jan 4,2{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 7,22.23{/r}.{/fn} {fn:4}{r}2 Kor 1,12{/r}.{/fn} {fn:5}{r}1 Jan 4,1{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Řím 6,12{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Svatí mučedníci podstoupili velký zápas, prošli ohněm i_vodou a dosáhli spásy; {*} a přijali od Boha korunu slávy.
Pro Boží zákon dali v_oběť své tělo. {*} A přijali od Boha korunu slávy.
Téhož 9. říjen
SV. JANA LEONARDIHO, KNĚZE
Z_dopisu svatého Jana Leonardiho papeži Pavlu V.
(Epist. Pro universali totius Ecclesiae reformatione: in archivo Ordinis Clericorum Regularium Matris Dei)
Řeknu ti, co Bůh od tebe žádá{fnr}1{/fnr}
Ti, kdo chtějí usilovat o_nápravu mravů, mají hledat především a na prvním místě slávu Boží, spoléhat se na Boha, od něhož pochází všechno dobré, a vyprošovat si od něho pomoc pro tak prospěšnou, ale obtížnou práci. Dále mají být sami před očima těch, kdo potřebují nápravu, zrcadlem všech ctností a svítilnou postavenou na podstavec, aby bezúhonným životem a vzorným chováním svítili všem, kdo jsou v_domě.{fnr}2{/fnr} Tak mají pro nápravu spíše jemně získávat než k_ní nutit. Vždyť podle tridentského koncilu nelze vyžadovat od těla, co nedělá hlava; jinak by se kymácelo postavení a pořádek celé rodiny Páně. A kromě toho se mají jako moudří lékaři pilně starat, aby dobře rozpoznali všechny choroby, jimiž církev trpí a které vyžadují lék, a tak mohli poskytnout patřičný lék na každou z_nich.
Léky se vztahují na celou církev. Protože její náprava se musí rozvíjet od nejvyšších i_nejnižších, to jest od představených i_od dětí, je třeba nejdřív upřít zrak na všechny, kdo jsou nadřízeni ostatním, aby náprava začala tam, odkud se má šířit na jiné.
Největší úsilí je nutno vynaložit na to, aby kardinálové, patriarchové, arcibiskupové, biskupové a faráři, jimž je bezprostředně uložena péče o_duše, byli takoví, aby se jim mohlo bezpečně svěřit řízení Pánova stádce. Ale sestupme také od nejvyšších k_nejnižším, to jest od představených k_dětem. Nelze je nebrat na zřetel, neboť u_nich začíná péče o_obnovu křesťanského života. Je třeba se pokoušet o_všechno, čím je možné živit v_dětech už od útlého věku upřímnou křesťanskou víru a svatý život.
K_dosažení tohoto cíle nevede nic lepšího než vybudovat, co je třeba pro vyučování křesťanské nauky, a svěřovat vzdělávání dětí pouze lidem dobrým a bohabojným.
Toto mi, svatý Otče, v_této tak vážné záležitosti prozatím vnukl Pán. I_když to na první pohled připadá těžké, při srovnání s_velikostí toho, oč jde, se to bude zdát velmi snadné. A velikých věcí nelze dosáhnout bez velikého úsilí, a velkým lidem patří velké úkoly.
{fn:1}Srov. {r}Mich 6,8{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 5,15{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Vykonal všechno, co k_němu mluvil Bůh, {*} a uslyšel slova: Vejdi do mého odpočinutí, protože jsi žil spravedlivě uprostřed mého lidu.
Pohrdl světským způsobem života a stal se hodným nebeského království. {*} A uslyšel slova: Vejdi do mého odpočinutí, protože jsi žil spravedlivě uprostřed mého lidu.
Téhož 9. říjen
PRO OP: SV. LUDVÍKA BERTRANDA, KNĚZE
Památka
Ze spisů svatého Ludvíka Bertrana
(E_Tractatu de dignitate apostolorum et prædicatorum apostolicorum Sancti Ludovici presbyteri, Opere „San Luis Beltrán“, Valentia 1973,–166)
Toto je mé přikázání, abyste se milovali navzájem
Toto čtení evangelia je součástí božské řeči, kterou pronesl Vykupitel po Poslední večeři ke svým učedníkům, když od nich odcházel, aby podstoupil smrt. A jednou z_vět, jimiž je chtěla božská Moudrost potěšit v_zármutku nad jeho nepřítomností, bylo toto: že se mají milovat navzájem.
Láska je velkou útěchou pro zarmoucené, když se mají vespolek rádi a jeden druhého chrání. Ustanovil svátost, kterou by je občerstvoval. Slíbil, že přijde Duch svatý a že za ně bude prosit Otce, a také jim dal tento lék, totiž aby se navzájem milovali a prokazovali si dobro. Tato láska, kterou žádá, je nemálo důležitá, protože je těžištěm celého křesťanství. Žádá ji z_mnoha důvodů.
Předně má láska splácet dluh. Láska se vyvažuje láskou. A poněvadž jsem vás tak miloval, že jsem za vás položil život, musí být tato má láska vyvážena vaší láskou. To se stane vaší láskou vzájemnou. I_jinak dokazuje, že nás miloval. Předně: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele.{fnr}1{/fnr} Potom tím, že nás vyvolil k_velmi vznešenému úkolu. Já jsem vás vyvolil ze světa…, abyste šli a nesli ovoce.{fnr}2{/fnr} Zatřetí že slíbil: Ať požádáte Otce o_cokoli v_mém jménu, dá vám to.{fnr}3{/fnr} Aby vaše ústa mohla být měřítkem, takto uzavírá, co započal: Toto vám přikazuji, abyste se milovali navzájem.{fnr}4{/fnr} Za všechno, co jsem pro vás učinil, chci jen jediné: abyste se navzájem milovali.
Na žádném místě v_evangeliu nevyzývá Kristus k_lásce tolik jako zde, protože touží jen po tom, abychom se navzájem milovali. Žádá to jako povinnost, poněvadž jsme tím povinováni ze spravedlnosti. Ze spravedlnosti jste povinni milovat bližního, protože Kristus vám tuto lásku získal a nedal za ni nic menšího než svou lásku.
Konečně naznačil Kristus v_evangeliu tři druhy přátelství. První je přátelství samého Krista s_lidmi. A dokazuje, že toto přátelství je pravé, že mu k_pravosti nic nechybí, protože položil svůj život, protože odhalil tajemství a protože udělá, oč budeme prosit, jako věrný přítel, který neumí nic odepřít. A projevuje se zejména jako věrný přítel apoštolů, protože jim dal tak vynikající úkol, jehož ovoce je trvalé, to jest zachraňování duší. Druhý druh přátelství je vzájemná láska, a to člověka k_lidem. Tuto lásku a toto přátelství pak žádá ze spravedlnosti a z_povinnosti. Vždyť on nás miloval proto, abychom se my navzájem milovali pravou láskou a upřímným přátelstvím. Třetí druh je přátelství lidí s_Bohem. Znamená odhodlání, že ho budeme poslouchat, že budeme dělat, co nám přikazuje. Vy jste moji přátelé, děláte-li, co vám přikazuji.{fnr}5{/fnr} Abychom toto dobře pochopili, musíme si uvědomit a pochopit, co je přátelství vyššího k_nižšímu, rovného k_rovnému a nižšího k_vyššímu. A protože přátelství je sdílení dober, má toto sdílení u_každého ze tří druhů přátelství jinou podobu. Má-li výše postavený přátelský vztah k_nižšímu, dává mu dobré věci, jak říká Kristus: Otec vám dá, oč byste ho prosili ve jménu mém.{fnr}6{/fnr} Já jsem vám dal svůj život, svou krev, a tento tak znamenitý úkol, jakým je obrácení duší.
Přátelé sobě rovní se dělí o_dobra, mají se navzájem rádi a pomáhají si. To je smysl toho, co říká Kristus: Abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás.{fnr}7{/fnr}
Přátelství nižšího k_vyššímu znamená poslušnost a službu. To je to, co říká Kristus: Vy jste moji přátelé, děláte-li, co vám přikazuji.{fnr}8{/fnr}
{fn:1}Jan 15, 13.{/fn} {fn:2Jan 15, 16.{/fn} {fn:3}Tamtéž.{/fn} {fn:4}Jan 15, 17.{/fn} {fn:5}Jan 15, 14.{/fn} {fn:6}Jan 15, 16.{/fn} {fn:7}Jan 15, 12.{/fn} {fn:8}Jan 15, 14.{/fn}
RESPONSORIUM
Iz 42, 1; Pláč 3, 27
Hle, můj služebník, kterého podporuji, můj vyvolený, v_němž jsem si zalíbil. {*} Vložil jsem na něj svého Ducha.
Dobře je muži, který si zvykl nosit Pánovo jho od svého mládí. {*} Vložil jsem na něj svého Ducha.
11. říjen
SV. JANA XXIII., PAPEŽE
Z_projevu svatého Jana XXIII., papeže, při zahájení Druhého vatikánského koncilu
(In sollemnem Concilii Oecumenici Vaticani II inaugurationem, die 11 octobris 1962: AAS 54 [1962],786-787.792-793)
Církev – milující matka všech
Svatá matka církev se raduje, neboť díky jedinečnému daru Boží prozřetelnosti nadešel vytoužený den, v_němž se zde u hrobu svatého Petra pod ochranou přesvaté Panny slavnostně započíná II. vatikánský ekumenický koncil v_týž den, kdy se slaví její božské mateřství.
Velký problém předložený světu po téměř dvou tisíciletích zůstává nezměněný: Kristus, který stále září ve středu dějin i_života. Lidé jsou tudíž buď s_Ním a s_jeho církví a těší se ze světla, dobra, řádu a pokoje, anebo jsou bez Něho, ba dokonce proti Němu, a na základě svého rozhodnutí i_proti jeho církvi. Stávají se tak příčinou zmatku, hořkosti v_mezilidských vztazích a přetrvávajícího nebezpečí bratrovražedných válek.
Na počátku II. vatikánského ekumenického koncilu je evidentní tak jako nikdy předtím, že pravda Páně zůstává navěky. Jak následuje jedna epocha po druhé, totiž vidíme, že mínění lidí po sobě následují a vzájemně se vylučují, a tak bludy, které se právě vynořily, mizí jako mlha na slunci.
Církev se vždy stavěla proti těmto bludům. Často je také s_maximální přísností odsuzovala. Nyní ale Kristova nevěsta místo tvrdosti upřednostňuje lék milosrdenství. Přeje si spíše vyjít v_ústrety potřebám světa, a tak ukázat platnost své nauky, než obnovovat odsouzení. Ne že by scházely klamné nauky, nebezpečná mínění a koncepce, s_nimiž je nutno vyslovit jasný nesouhlas a jimž je třeba čelit. Jenomže tyto trendy jsou v_tak jasném kontrastu se spořádanou normou počestnosti a přinesly plody tak zhoubné, že lidé sami podle všeho jsou odhodláni je odsoudit, a to zejména ty životní zásady, které vyjadřují opovrhování Bohem a jeho zákonem, přehnanou důvěru v_přínosy techniky, blahobyt zakládající se pouze na pohodlném způsobu života. Je velmi důležité, aby lidé dospívali k_přesvědčení ohledně zcela zásadní důležitosti důstojnosti lidské osoby, jejího zdokonalování a úsilí, které to vše vyžaduje. Je třeba počítat s_tím, že vlastní zkušenost přivedla lidi k_poznání, že násilnost použitá proti někomu jinému, moc zbraní, politická nadvláda prostě neslouží dobrému řešení závažných problémů, které je trápí.
Za tohoto stavu věcí katolická církev prostřednictvím ekumenického koncilu pozvedá pochodeň náboženské pravdy a chce vystupovat jako laskavá matka pro všechny, která je dobrotivá, trpělivá, plná milosrdenství a přívětivá i_vůči těm synům, kteří jsou od ní odděleni. Celému lidskému pokolení, které je sužováno mnoha svízeli, chce církev říci to, co řekl kdysi Petr chudákovi, jenž ho prosil o_almužnu: „Stříbro ani zlato nemám. Ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského – vstaň a choď!“{fnr}1{/fnr} Církev totiž lidem současné doby nabízí nikoli pomíjející bohatství, neslibuje jim pouze pozemské štěstí, nýbrž jim předkládá spíše dary Boží milosti, které povyšují lidi k_důstojnosti Božích synů, a právě to je také zárukou opravdu lidského způsobu života. Církev lidem otevírá pramen oživující nauky, která umožňuje těm, kdo jsou osvíceni Kristovým světlem, aby dobře porozuměli tomu, čím doopravdy jsou, aby pochopili svou nesmírnou důstojnost i_to, jaký je jejich pravý cíl. Dále pak prostřednictvím svých synů církev všude šíří křesťanskou lásku, která jako nic jiného přispívá k_vykořeňování semen nesvornosti, velmi účinně napomáhá nastolování svornosti, spravedlivého míru a bratrské jednoty.
{fn:1}{r}Sk 3,6{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Srov. Mt 16,18; Žl 47 (48),9
Ježíš řekl Šimonovi: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev {*} a pekelné brány ji nepřemohou.
Bůh jí dává věčné trvání {*} a pekelné brány ji nepřemohou.
12. říjen
SV. RADIMA, BISKUPA
Z_„Kroniky české“ od Kosmy, děkana pražské kapituly
(Lib. II, cap. 3.4: knihovna rukopisů Národního muzea v_Praze, sign. VIII F 69, fol. 30a)
Nerozdílný průvodce při veškeré práci a strastech
V_Hnězdně odpočíval nejvzácnější poklad, tělo svatého mučedníka Vojtěcha. Když Čechové dobyli tohoto hradu, s_velikou radostí vstoupili do chrámu a nedbajíce o_žádnou jinou kořist žádali, aby jim bylo dáno vzácné svaté tělo, které kdysi pro Krista trpělo.
Když biskup Šebíř viděl, jak jsou nerozvážní a odhodlaní ke všemu dobrému i_zlému, pokusil se je odvrátit od hříšné opovážlivosti těmito slovy: „Bratři moji a synové církve Boží! Není to tak snadné, jak si myslíte, aby si nějaký smrtelník mohl jen tak dovolit opovážlivě se dotknout svatého těla, obdařeného od Boha zázračnou mocí. Proto se dříve tři dni postěte, konejte pokání za své hříchy, odřekněte se všech ohavností, které se svatému Vojtěchu na vás ošklivily, a slibte z_celého srdce, že už se jich nebudete dále dopouštět.“
Z_Božího vnuknutí pojal kníže úmysl přenést také tělo tamějšího arcibiskupa Radima (Gaudentia).
Toho totiž pojilo se svatým Vojtěchem nejen tělesné, nýbrž i_duchovní bratrství, byl jeho nerozlučným společníkem ve všech námahách a souženích, a i_když nezakusil spolu s_ním mučednictví na vlastním těle, přece byl mučedníkem, protože trpěla jeho duše. Neboť nebylo možné, aby jeho duši nepronikl meč, když viděl, jak jeho bratra rozťaly meče pohanů, a sám toužil zemřít jako on.
RESPONSORIUM
V_bratrské spolupráci přemáhali láskou ke Kristu temnoty světa. {*} Měli jednu víru a jednoho ducha.
Podle milosti, která jim byla dána, oba pracovali na jednom díle. {*} Měli jednu víru a jednoho ducha.
14. října
SV. KALISTA I., PAPEŽE A MUČEDNÍKA
Z_traktátu „Fortunátovi“ od svatého Cypriána, biskupa a mučedníka
(Cap. 13: CSEL 3,346-347)
V_míru odměňuje Bůh dobré svědomí
Utrpení tohoto času se nedají srovnat s_budoucí slávou, která se zjeví na nás.{fnr}1{/fnr} Kdo by se tedy všemožně nesnažil dosáhnout tak veliké slávy, že se stane přítelem Božím, že se bude ihned radovat s_Kristem, že po pozemských útrapách a mukách obdrží božskou odměnu? Pro vojáky tohoto světa je slávou vracet se po porážce nepřítele vítězně do vlasti. Ale oč je větší a slavnější vracet se po přemožení ďábla vítězně do ráje; přinést tam, odkud byl Adam vyhnán pro svůj hřích, znamení vítězství nad tím, který Adama oklamal; podat Pánu jako nejmilejší dar neporušenou víru, bezúhonnou statečnost mysli a skvělý projev oddanosti; doprovázet ho, až bude přicházet, aby se ukázala jeho moc nad nepřáteli; být mu po boku, až zasedne k_soudu; stát se spoludědicem Kristovým, být postaven na roveň andělům a s_patriarchy, apoštoly a proroky radostně vlastnit jako svůj úděl nebeské království. Jaké pronásledování a jaké útrapy by mohly tyto myšlenky překonat a porazit?
Když o_tom mysl rozjímá, je statečná a vytrvalá, a duch, posílen jistotou pevné víry v_život budoucího věku, se nezachvěje při žádných ďáblových hrozbách a výhrůžkách světa. Při pronásledování se uzavírá nepřátelsky země, ale je otevřeno nebe; hrozí antikrist, ale chrání Kristus; přichází smrt, ale následuje nesmrtelnost. Jaká je to čest a jaká vnitřní jistota odejít z_tohoto světa radostně, odejít uprostřed soužení a úzkostí slavně, zavřít na chvíli oči, které se dívaly na lidi a na svět, a ihned je otevřít, aby uviděly Boha a Krista! Jak rychlý a šťastný přechod! Naráz jsi vzat ze země, abys byl usazen v_království nebeském.
Na to je třeba myslet, nechat se tím prostoupit a rozjímat o_tom dnem i_nocí. Zastihne-li pronásledování Božího vojáka v_takových myšlenkách, nebude možno zdolat jeho odvahu, odhodlanou k_boji. Nebo kdyby byl odvolán ještě předtím, nezůstane bez odměny víra, která byla připravena k_mučednictví. Bůh soudce dává odměnu bez ohledu na dobu: v_pronásledování odměňuje zápas, v_míru dobré svědomí.
{fn:1}{r}Řím 8,18{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Srov. Sk 20, 28; 1 Kor 4, 2
Dbejte na celé stádce, v_kterém vás Duch svatý ustanovil za představené. {*} Starejte se o_Boží lid, vykoupený krví Božího Syna.
Když někdo něco spravuje, požaduje se od něho, aby na něj bylo spolehnutí. {*} Starejte se o_Boží lid, vykoupený krví Božího Syna.
15. října
SV. TEREZIE OD JEŽÍŠE, PANNY A UČITELKY CÍRKVE
Památka
Ze spisů svaté Terezie od Ježíše
(Opusc. De libro vitae, cap. 22,6-7.14)
Vždycky si připomeňme Kristovu lásku
Kdo má u_sebe Ježíše Krista, tak dobrého přítele a vůdce, může snést všechno. Neboť on nám pomáhá, posiluje nás, nikoho neopustí; je to pravý a upřímný přítel. Jasně poznávám, že máme-li se líbit Bohu a dostat od něho veliké milosti, přeje si Bůh, aby se nám jich dostávalo prostřednictvím Ježíšova nejsvětějšího lidství, v_němž má Boží velebnost zalíbení, jak to sám Bůh řekl.
Velmi často jsem to zakusila a také sám Pán mi to řekl. Ano, viděla jsem to na vlastní oči, že musíme vcházet touto branou, jestliže toužíme po tom, aby nám svrchovaná velebnost odhalila skrytá tajemství. Nehledejme jinou cestu, i_kdyby byl už někdo na vrcholu kontemplace; po této cestě lze jít bezpečně a jistě. To je náš Pán, a od něho a skrze něj nám přichází všechno dobré. On nás poučí. Hledíme-li na jeho život, nenajdeme žádný lepší a dokonalejší příklad k_následování.
Co můžeme chtít víc, než mít po boku tak věrného přítele, který nás neopustí v_námahách a nesnázích, jak to dělají přátelé světští? Je šťastný, kdo ho upřímně a opravdu miluje a má ho stále u_sebe. Vzpomeňme na slavného apoštola Pavla: zdálo se, že má Ježíše stále v_ústech, protože ho měl vrytého hluboko ve svém srdci. Když jsem to pochopila, pilně jsem pátrala a přišla jsem na to, že právě touto cestou šli hluboce kontemplativní světci, například František, Antonín z_Padovy, Bernard, Kateřina Sienská. Po této cestě je třeba jít velice svobodně a odevzdat se zcela do Božích rukou. A jestliže by nás chtěl přijmout a povýšit mezi své nejbližší služebníky a důvěrníky, poslechněme rádi.
A kdykoli myslíme na Krista, vždycky si připomeňme, jaká láska ho vedla k_tomu, že nám prokázal tolik milostí a dobrodiní, a jakou lásku nám ukázal Bůh, když nám dal takovou záruku své lásky k_nám. A láska volá po lásce. Proto se snažme mít to stále před očima, a tak se povzbuzujme k_lásce. A dá-li nám jednou Bůh tu milost, že se nám tato láska vtiskne hluboko do srdce, bude nám všechno velice snadné a v_nejkratší době a s_malou námahou vykonáme velmi mnoho.
RESPONSORIUM
Žl 72 (73), 27.28; 1 Kor 6,17
Hle, hynou, Pane, kdo se od tebe vzdalují. {*} Mým blahem je být v_Boží blízkosti, já všechnu důvěru jen v_Pána skládám.
Kdo se oddá Pánu, je s_ním jeden duch. {*} Mým blahem je být v_Boží blízkosti, já všechnu důvěru jen v_Pána skládám.
16. října
SV. HEDVIKY, ŘEHOLNICE
HYMNUS
Ať všichni věřící pospíší hold ti vzdát,
ve shodě s_tradicí chvály ti zazpívat,
matko Slezska, tak drahá nám.
Hedviko vznešená, toho, kdo vzývá tě,
nebeská odměna zahrne bohatě
díky tvým velkým zásluhám.
Nemocným pomáháš, horečky zaháníš,
i_prosby nesmělé ochotně vyplníš,
vždyť potřebným vždy sloužilas.
Hedviko, jež dnes pláš paprsky věčnými,
kéž v_nebi vzpomínáš i_naší otčiny
vždy a v_dnešní době zvlášť.
Vzpomínej věrných svých, ctitelů prosících,
radosti věřících, do srdcí trpících
útěchu přinášející.
Bože trojjediný, odpusť nám každý hřích,
do věčné otčiny veď nás po cestách svých,
kde dlíš se všemi svatými. Amen.
Ze „Života svaté Hedviky“
(Acta Sanctorum Octobris 8 [1853],201-202)
Stále tíhla k_Bohu
Boží služebnice věděla, že živé kameny, které mají být vestavěny do budovy nebeského Jeruzaléma, se musí v_tomto světě opracovávat otesáváním a obrušovaním, a že je třeba hodně vytrpět, máme-li dojít do věčné slávy a do nebeské vlasti.{fnr}1{/fnr} Proto se zcela vydala napospas vlnám utrpení a bez milosti ustavičně trestala své tělo mnohým trýzněním. Ukládala si každý den tak přísné posty a zdrženlivost, že se mnozí divili, jak může tak slabá a jemná žena snést takové týrání.
Čím více při vší rozvaze umrtvovala vytrvalým trýzněním své tělo, tím větší měla sílu ducha, prospívala v_milosti a stupňoval se v_ní žár zbožnosti a božské lásky. Velmi často ji povznášela a strhovala k_Bohu tak horoucí touha, že necítila a nevnímala, co se děje kolem ní.
Tak jako zbožnou myslí stále tíhla k_Bohu, skláněla se také s_dobročinnou slitovností k_bližnímu. Potřebným štědře rozdávala almužny. Podporovala bratrstva a řeholní osoby v_klášterech i_mimo ně, vdovy a sirotky, nemocné a slabé, malomocné, vězně v_okovech nebo žalářích, pocestné i_chudé ženy s_malými dětmi; a vůbec nikoho, kdo si k_ní přišel pro pomoc, nenechala odejít bez útěchy.
A protože tato Boží služebnice nezanedbala žádný dobrý skutek, který mohla udělat, dal jí Bůh také tu milost, že když jí při její činnosti chyběly lidské prostředky a nedostávalo se jí vlastních sil, mohla vykonat silou Boží a silou utrpení Kristova, oč ji bližní toužebně prosili ve svých potřebách. A tak mohla podle zalíbení Boží vůle pomáhat těm, kdo se k_ní utíkali, aby je zbavila trápení tělesného nebo duševního.
{fn:1}Srov. {r}Sk 14,22{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Srov. Př 31, 17.18
Statečností si opásává boky a svoje ramena tuží, {*} její lampa nikdy nezhasne.
Okouší a vidí, jak se daří dílo Boží moudrosti. {*} Její lampa nikdy nezhasne.
Téhož dne 16. října
SV. MARKÉTY MARIE ALACOQUE, PANNY
Z_dopisů svaté Markéty Marie Alacoque
(Vie et Oeuvres 2, Paris 1915,321.336.493.554)
Poznat Kristovu lásku, přesahující všechno poznání
Zdá se mi, že veliká touha našeho Pána po tom, aby se jeho nejsvětějšímu Srdci prokazovala zvláštní úcta, směřuje k_tomu, aby se v_nás obnovovaly účinky vykoupení. Neboť jeho svaté Srdce je nevyčerpatelný pramen a netouží po ničem jiném než se rozlévat do pokorných srdcí a způsobit, aby na ničem nelpěla a byla připravena se vydávat podle jeho přání.
Z_tohoto božského Srdce neustále vytékají tři proudy milosti. Prvním se vylévá milosrdenství na hříšníky a dává jim ducha lítosti a pokání. Druhým je láska, přinášející pomoc všem, kdo se lopotí, a zvláště těm, kdo musí překonávat překážky na cestě k_dokonalosti. A třetím se rozlévá láska a světlo na Ježíšovy dokonalé přátele, s_nimiž chce být v_nejužším spojení a dávat jim účast na svém poznání a na svých úmyslech, aby se, každý svým způsobem, úplně zasvětili šíření jeho slávy.
Toto božské Srdce je hlubina všeho dobra, a chudí mají do ní pohroužit všechny své potřeby. Je to hlubina radosti, a máme do ní ponořit všechny své smutky. Proti naší pošetilé domýšlivosti je to hlubina pokory, pro ubožáky hlubina slitování, je to hlubina lásky, v_níž se má utopit všechna naše bída.
Je tedy třeba, abyste se spojili se Srdcem našeho Pána Ježíše Krista: na začátku obrácení, abyste získali správné smýšlení, a potom, abyste přinášeli dostiučinění. Nedaří se vám například modlitba? V_tom případě vám stačí přinést Bohu modlitby, které za nás koná Spasitel v_nejsvětější svátosti oltářní, a nabídnout jeho vřelost, aby vynahradila všechnu naši vlažnost. A kdykoli něco konáte, modlete se takto: „Můj Bože, budu to konat – nebo snášet – ve spojení se Srdcem tvého Syna a podle jeho svatých úmyslů, a přináším ti je jako náhradu za všechno, co je v_mých skutcích špatného nebo nedokonalého.“ A podobně to dělejte ve všech ostatních životních okolnostech. A kdykoli na vás dolehne nějaké trápení, soužení nebo křivda, řekněte si sami pro sebe: „Přijmi, co ti posílá nejsvětější Srdce Ježíše Krista, aby si tě k_sobě přitáhlo.“
Ale především si uchovejte v_srdci pokoj, neboť ten převyšuje všechny poklady. K_jeho uchování není nic užitečnějšího než zříkat se vlastní vůle a na její místo klást vůli božského Srdce, aby nás vedla k_tomu, co přispívá k_jeho slávě, a my se jí s_radostí podřizujme a zcela odevzdávejme.
RESPONSORIUM
Mt 11, 25-26; srov. Ef 2, 7
Velebím tě, Otče, Pane nebe i_země, že když jsi tyto věci skryl před moudrými a chytrými, odhalil jsi je maličkým. {*} Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.
Pán je má skála a můj úděl navždy. {*} Ano, Otče, tak se ti zalíbilo.
17. října
SV. IGNÁCE ANTIOCHIJSKÉHO, BISKUPA A MUČEDNÍKA
Památka
Z_listu svatého Ignáce Antiochijského Římanům
(Nn. 4,1-2; 6,1-8,3: Funk 1,217-223)
Jsem Boží pšenice, rozemelou mě zuby šelem
Píšu všem církvím a všem kladu na srdce, že jdu rád pro Boha na smrt; jen kdybyste mi v_tom nebránili. Zapřísahám vás, abyste mi neprokazovali svou náklonnost v_nepravý čas. Nechte mě, ať jsem potravou šelem, protože s_jejich pomocí mohu dojít k_Bohu: jsem Boží pšenice, a až mě zuby šelem rozemelou, budu shledán čistým chlebem Kristovým. Usilovně za mě Krista proste, aby právě ony byly tím nástrojem, který ze mě udělá pravou Boží oběť.
Žádné slasti světa ani žádné pozemské království by mi nebyly k ničemu. Zemřít pro Ježíše Krista je pro mě lepší než kralovat nade všemi končinami země. Hledám toho, který pro nás zemřel, toužím po tom, který pro nás vstal z_mrtvých. A chvíle mého zrození už nadchází. Promiňte, bratři, ale nestůjte v_cestě mému životu a nepřejte si mou smrt. Když chci být Boží, nedávejte mě světu a nesvádějte mě hmotou. Nechte mě dojít čistého světla; až tam dojdu, bude ze mě pravý člověk. Dovolte mi, abych byl v_utrpení následovníkem svého Boha. Každý, kdo ho v_sobě má, musí vědět, co chci, a musí mít se mnou soucit, protože ví, co mě souží.
Vládce tohoto věku se mě hodlá zmocnit a zničit mé smýšlení obrácené k_Bohu. Nuže, ať mu nikdo z_vás, kteří jste u_toho, není nápomocen; postavte se naopak za mě, na Boží stranu. Neměli byste mít v_ústech Ježíše Krista, ale srdcem toužit po světě. Kéž ve vás nepřebývá závist. A ani kdybych vás osobně o_něco žádal, nevěřte mi, ale raději věřte tomu, co vám teď píšu, neboť vám píšu jako živý, který touží zemřít. Má touha je ukřižována a žádný oheň pozemské žádosti už ve mně neplane, to spíš je ve mně živá, mluvící voda, která mi uvnitř říká: „Vzhůru k_Otci!“ Nekochám se pomíjejícím pokrmem ani radovánkami tohoto života, chci chléb Boží, to jest tělo Ježíše Krista, ze semene Davidova, a za nápoj chci jeho krev, to jest lásku nepomíjející.
Nechci už žít podle lidí. Ale bude to tak, jestliže si to budete přát. Přejte, aby i_vám bylo přáno. Jen ve stručnosti vás prosím: Věřte mi! Sám Ježíš Kristus vám to zjeví, že mluvím pravdu, a to jsou ústa, která nelžou, jimi přece mluví sám Otec.
Proste za mě, abych došel cíle. Nepsal jsem vám podle těla, ale podle smýšlení Božího. Půjdu-li na smrt, přáli jste mi; jestliže však nebudu uznán toho hodným, nenáviděli jste mě.
RESPONSORIUM
Mějte dokonalou víru v_Ježíše Krista a lásku k_němu, protože v_nich je počátek a cíl života. {*} Víra je počátek, láska je cíl.
Obnovte se ve víře, v_těle Kristově, a v_lásce, v_krvi Ježíše Krista. {*} Víra je počátek, láska je cíl.
18. října
SV. LUKÁŠE, EVANGELISTY
Svátek
HYMNUS
Tys apoštoly oddaně
provázel, muži šlechetný,
pomáhal jsi jim všestranně;
teď náš zpěv s_prosbou vyslechni.
Skrze ně, posly Kristovy,
vzešel čas plný milosti,
věk pravdy, míru, svobody
a opravdové radosti.
K_úkolům těmto i_tys byl
od Pána přibrán k_účasti.
proto ti patří stejný díl
slávy i_moci, věčné cti.
Tys vséval světlo do srdcí.
Vypros, ať v_Kristu – ve Slunci
zrá obilí už vzklíčené
pro sýpky nebe určené.
S_knížaty nebe teď smíš dlít,
věčnému Soudci v_blízkosti,
pomoz nám všechny dluhy smýt,
ať hřeje nás jas věčnosti.
Buď sláva Kristu Ježíši,
i_Otci s_Duchem vznešeným,
že nám všem štěstí nejvyšší
skýtají věčným světlem svým. Amen.
Když to uslyšeli pohané, radovali se.
A velebili slovo Páně.
Ze Skutků apoštolů
{r:Sk}9,27-31{/r}; {r:Sk}11,19-26{/r}
Církev rostla přispěním Ducha svatého
{v}9,27{/v}Barnabáš se ujal Šavla a uvedl ho k_apoštolům a vypravoval, jak Šavel viděl na cestě Pána, který s_ním mluvil, a jak v_Damašku neohroženě vystupoval ve jménu Ježíšově. {v}28{/v}Od té chvíle byl s_nimi v_Jeruzalémě stále ve styku a směle vystupoval ve jménu Páně. {v}29{/v}Také rozmlouval s_helénisty a přel se s_nimi. Ti mu však začali ukládat o_život. {v}30{/v}Jakmile se to bratři dověděli, doprovodili ho dolů do Césareje a odtamtud ho vypravili do Tarsu.
{v}31{/v}Církev měla pokoj v_celém Judsku, Galileji i_Samařsku. S_úspěchem se vyvíjela, žila v_bázni před Pánem a rostla přispěním Ducha svatého.
{v}11,19{/v}Ti, kdo se rozprchli při pronásledování, které vzniklo kvůli Štěpánovi, přišli až do Fénicie, na Kypr a do Antiochie. Boží slovo však zvěstovali jenom židům. {v}20{/v}Ale ti z_nich, kteří pocházeli z_Kypru a z_Kyrény, přišli do Antiochie a hlásali tam radostnou zvěst o_Pánu Ježíši také pohanům. {v}21{/v}Bůh jim zvlášť pomáhal, takže velký počet lidí přijal víru a obrátil se k_Pánu.
{v}22{/v}Když se zpráva o_tom dostala k_sluchu církevní obce v_Jeruzalémě, poslali do Antiochie Barnabáše. {v}23{/v}Přišel tam a viděl, jak Boží milost působí; zaradoval se proto a povzbuzoval všechny, aby celým srdcem zůstali Pánu věrni. {v}24{/v}Byl to výborný muž, plný Ducha svatého a víry. Tak byl získán pro Pána velký počet lidí.
{v}25{/v}Pak odcestoval do Tarsu, aby vyhledal Šavla. {v}26{/v}Když ho našel, vzal ho s_sebou do Antiochie. V_této církevní obci spolu pobyli celý rok a vyučili velké množství lidí, takže se v_Antiochii ponejprv začalo učedníkům říkat „křesťané“.
RESPONSORIUM
Sk 12, 24; 12, 48.52
Boží slovo se šířilo a rozrůstalo. {*} A přijali víru všichni, kdo byli určeni k_věčnému životu.
Učedníci byli plní radosti a Ducha svatého. {*} A přijali víru všichni, kdo byli určeni k_věčnému životu.
Z_homilií svatého Řehoře Velikého, papeže, na evangelia
(Hom. 17,1-3: PL 76,1139)
Pán následuje své hlasatele
Nejmilejší bratři, náš Pán a Spasitel nás pobízí někdy slovy, někdy skutky. I_jeho skutky jsou totiž příkazy, neboť když něco mlčky koná, dává tím najevo, co máme dělat. A tak rozesílá své učedníky, aby šli kázat, a rozesílá je dva a dva, neboť jsou dvě přikázání lásky, láska k_Bohu a láska k_bližnímu.
Pán posílá učedníky kázat dva a dva, a tím nám mlčky naznačuje, že kdo nemiluje druhého, nemá nikdy na sebe brát službu kazatele.
A pěkně je zde řečeno, že je poslal před sebou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít.{fnr}1{/fnr} Neboť Pán následuje své hlasatele; napřed přichází kázání, a pak přijde do příbytku naší duše Pán; slova kázání ho předcházejí a skrze ně mysl přijme pravdu. Proto říká těmto hlasatelům Izaiáš: Připravte Hospodinovi cestu, urovnejte stezky našemu Bohu.{fnr}2{/fnr} A také žalmista říká: Upravte cestu tomu, kdo vystupuje nad západem.{fnr}3{/fnr} Pán vystupuje nad západem, neboť tam, kde klesl při svém umučení, se ukázal při svém vzkříšení s_větší slávou. Jistěže vystupuje nad západem, neboť smrt, kterou podstoupil, svým vzkříšením úplně zničil. Jemu tedy, který vystupuje nad západem, upravujeme cestu tím, že hlásáme vaší mysli jeho slávu, aby vás pak osvítil on sám, až přijde, přítomností své lásky.
A slyšme, co říká, když rozesílá své hlasatele: Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.{fnr}4{/fnr} Na hojnou žeň je málo dělníků. Říkáme to s_velkým zármutkem. Je dosti těch, kdo chtějí slyšet dobré slovo, ale není těch, kdo by je řekli. Je mnoho kněží ve světě, ale dělníků na Boží žni se najde jen málo; přijímáme sice pověření ke kněžské službě, ale práci s_tím spojenou nekonáme.
Dobře tedy uvažujte o_tom, nejmilejší bratři, co je zde řečeno: Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Proste za nás, abychom dobře pro vás konali, co máme konat, aby náš jazyk při napomínání neumdléval, a když jsme přijali kazatelskou službu, aby nás neobviňovalo u_spravedlivého soudce naše mlčení.
{fn:1}{r}Lk 10,1{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Iz 40,3{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 67 (68),5{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:4}{r}Lk 10,2{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Srov. Lk 1, 3.4; Sk 1, 1
Když všechno od začátku důkladně prozkoumal, rozhodl se, že to uspořádaně vypíše, {*} abychom se mohli přesvědčit o_spolehlivosti té nauky, v_které jsme byli vyučeni.
Pojednal o_všem, co Ježíš konal a čemu učil. {*} Abychom se mohli přesvědčit o_spolehlivosti té nauky, v_které jsme byli vyučeni.
19. října
SV. JANA DE BRÉBEUF A IZÁKA JOGUESE, KNĚŽÍ, A DRUHŮ, MUČEDNÍKŮ
Z_duchovního deníku svatého Jana de Brébeuf
(The Jesuit Relation and Allied Documents, The Burrow Brothers C°, Cleveland, 1898, 164.166)
Chci zemřít jen pro tebe, Ježíši, neboť tys zemřel pro mě
Dva dny jsem neustále pociťoval velikou touhu po mučednictví a vroucně jsem si přál snášet všechna muka, jaká vytrpěli mučedníci.
Ježíši, můj Pane a Spasiteli, čím se ti mohu odplatit za všechna dobrodiní, jež jsi mi prokázal? Vezmu kalich tvých bolestí z_tvé ruky a budu vzývat tvé jméno.{fnr}1{/fnr} Slibuji před tvým věčným Otcem a před Duchem svatým, před tvou nejsvětější Matkou a jejím nejčistším snoubencem, před anděly, apoštoly a mučedníky, před naším Otcem svatým Ignácem a svatým Františkem Xaverským, vpravdě ti slibuji, Ježíši, můj Spasiteli: pokud to bude na mně, nechci nikdy odmítat milost mučednictví, jestliže bys ji mně, svému nejnehodnějšímu služebníkovi, ve svém nekonečném milosrdenství někdy nabídl.
Zavazuji se tedy, že pro celý zbytek svého života nechci mít možnost ani svobodu vyhnout se příležitostem pro tebe zemřít a prolít krev, ledaže bych byl někdy přesvědčen, že v_tu chvíli více přispěje k_tvé slávě, abych jednal jinak. A zavazuji se také, bude-li mě očekávat smrtelná rána, že ji chci přijmout z_tvých rukou s_velikým vnitřním uspokojením a radostí. A proto, můj láskyplný Ježíši, obětuji ti už nyní s_radostí, která mě mocně naplňuje, svou krev, tělo i_život, a dáš-li mi tu milost, chci zemřít jen pro tebe, neboť tys zemřel pro mě. Pomáhej mi, ať žiji tak, abys mi mohl udělit tento dar tak šťastné smrti. Můj Bože a Spasiteli, tak vezmu z_tvé ruky kalich tvého utrpení a budu vzývat tvé jméno: Ježíši, Ježíši, Ježíši!
Můj Bože, jak mě bolí, že tě lidé neznají, že se tato pohanská země ještě zcela neobrátila k_tobě, že z_ní ještě není vyhlazen hřích! Opravdu, můj Bože, i_kdyby na mě padla všechna muka, která musí vytrpět zajatci v_této krajině, i_s_ukrutností trestu smrti, ochotně se nabízím, že je budu snášet.
{fn:1}Srov. {r}Žl 115 (116_B),13{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Žid 11, 33.34.39; Mdr 3, 5
Svatí vírou zvítězili nad říšemi, konali spravedlnost, dosáhli toho, co jim bylo slíbeno, osvědčili se jako hrdinové. {*} Všichni dostali za svou víru skvělé uznání.
Bůh je zkoušel a shledal, že ho jsou hodni. {*} Všichni dostali za svou víru skvělé uznání.
Téhož dne 19. října
SV. PAVLA OD KŘÍŽE, KNĚZE
Z_dopisů svatého Pavla od Kříže
(Epist. 1,43; 2,440.825)
Kážeme Krista ukřižovaného
Není nic lepšího a k_našemu posvěcení užitečnějšího než obracet svou pozornost k_utrpení Páně a rozjímat o_něm. Touto cestou se dojde k_svatému spojení s_Bohem. V_této nejsvětější škole se učíme pravé moudrosti: tam se jí naučili všichni svatí.
Až zapustí kříž našeho milého Ježíše hlubší kořeny ve vašem srdci, budete říkat: „Raději trpět než umřít“ nebo: „Trpět nebo umřít“ anebo ještě lépe: „Ani trpět ani umřít, ale dokonale se podřídit vůli Boží.“
Láska je síla, která spojuje, a útrapy svého milovaného Dobra pokládá za své vlastní. Její oheň zasahuje až do morku kostí, proměňuje milujícího v_milovaného, láska se vznešeným způsobem mísí s_bolestí a bolest s_láskou, a tím vzniká tak těsné sepětí lásky a bolesti, že už nelze oddělit lásku od bolesti ani bolest od lásky; a proto se milující duše ve své bolesti raduje a ve své bolestné lásce plesá.
Vytrvejte tedy v_konání všech ctností, ale zvláště následujte láskyhodného Ježíše v_jeho utrpení, neboť to je vrchol ryzí lásky. Jednejte tak, aby mohli všichni poznat, že jste nejen uvnitř, ale i_navenek obrazem ukřižovaného Krista; on je vzor veškeré dobroty a mírnosti. A ten, kdo je vnitřně spojen se Synem živého Boha, je jeho obrazem také navenek, a to stálým uskutečňováním hrdinské ctnosti, především trpělivosti, která má takovou sílu, že si nenaříká ani potají ani veřejně. Ukryjte se tedy v_Ježíši ukřižovaném a nemějte žádné jiné přání, než aby se všichni ve všem zcela podřídili jeho vůli.
Když si ukřižovaného Ježíše opravdu zamilujete, budete v_chrámě svého srdce stále oslavovat jeho kříž, a to tím, že budete tiše snášet utrpení a nebudete se spoléhat na žádného tvora. A protože se každá oslava koná s_radostí, proto ti, kdo milují Ukřižovaného, budou oslavovat kříž tichým snášením s_veselou a jasnou tváří, tak, aby to zůstalo lidem skryté a bylo známé jenom nejvyššímu Dobru. A při oslavě se vždycky koná slavnostní hostina; ať je vaším pokrmem Boží vůle, jak nám to svým příkladem ukázal náš Pán,{fnr}1{/fnr} naše ukřižovaná Láska.
{fn:1}Srov. {r}Jan 4,34{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Gal 6, 14; srov. 1 Kor 1, 17
Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista. {*} V něm je pro mě ukřižován svět a já světu.
Já však budu jásat v_Pánu, radovat se z_Boha, svého Spasitele. {*} V něm je pro mě ukřižován svět a já světu.
21. října
Bl. Karla Rakouského
Z_pastorální konstituce Druhého vatikánského koncilu o_církvi v_dnešním světě
(Gaudium et spes, n. 93)
Budovat svět a dovést ho k_cíli
Křesťané pamatují na Pánova slova: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem“,{fnr}1{/fnr} a proto nemohou mít vroucnější přání, než aby sloužili lidem dnešního světa stále velkodušněji a účinněji. Věrně se proto drží evangelia a využívají jeho síly. A tak se spolu se všemi, kdo milují a hledají spravedlnost, ujímají ohromného díla, které mají zde na zemi uskutečnit a z něhož budou skládat účty tomu, jenž bude posledního dne všechny soudit. Ne všichni, kdo říkají „Pane, Pane“, vejdou do království nebeského, ale ti, kdo plní Otcovu vůli{fnr}2{/fnr} a zdatně přikládají ruku k dílu. Otec chce, abychom ve všech lidech viděli a účinně slovem i_skutkem milovali Krista jako bratra, vydávali tak svědectví Pravdě a zprostředkovali tajemství lásky nebeského Otce druhým. Tím povzbudíme lidi na celé zemi k živé naději, která je darem Ducha Svatého, aby nakonec byli přijati do míru a nejvyšší blaženosti, do vlasti, která se skví slávou Páně.
„Tomu pak, který má moc vykonat na nás věci nad pomyšlení nesmírně vznešenější, než my prosíme nebo chápeme, tomu buď sláva v_církvi ve spojení s_Kristem Ježíšem, po všechna pokolení na věčné časy. Amen.“.{fnr}3{/fnr}
{fn:1}{r}Jan 13,35{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 7,21{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Ef 3,20-21{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
{r}Ef 5,8b-9{/r}; {r}Mt 5,14a.16a{/r}
Vy jste světlem v_Pánu. Žijte jako děti světla. {*} Ovoce tohoto světla záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v_životě podle pravdy.
Vy jste světlo světa. Ať vaše světlo svítí lidem. {*} Ovoce tohoto světla záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v_životě podle pravdy.
22. října
Sv. Jana Pavla II., papeže
Z_homilie svatého Jana Pavla Druhého, papeže, na začátku pontifikátu
(Die 22 octobris 1978: AAS 70 [1978],945-947)
Nemějte strach! Otevřete brány Kristu!
Petr přišel do Říma! Co ho vedlo a přivedlo do tohoto města, srdce Římského Impéria, pokud by to nebyla poslušnost k_vnuknutí přijatému od Pána? Tento rybář z_Galileje by asi nechtěl přijít až sem. Asi by raději zůstal tam, u_břehů Genezaretského jezera, se svou loďkou a se svými sítěmi. Ale nechal se vést Pánem, uposlechl jeho vnuknutí a přišel sem!
Podle starobylé tradice, v_době pronásledování za císaře Nerona chtěl Petr opustit Řím. Ale Pán zasáhl: vyšel mu naproti. Petr se k němu obrátil a zeptal se: „Quo vadis, Domine?“ (Kam jdeš, Pane?) A Pán mu hned odpověděl: „Jdu do Říma, abych byl podruhé ukřižován.“ Petr se vrátil do Říma a zůstal tam až do svého ukřižování.
Naše doba nás vybízí, pobízí nás, zavazuje nás hledět na Krista a s_pokornou a hlubokou úctou se ponořit do rozjímání o_tajemství jeho svrchované moci.
On, jenž se narodil z_Panny Marie, syn tesařův, za nějž byl považován, Syn Boží, jak o_něm vyznal Petr, přišel, aby z_nás ze všech učinil „královské kněžstvo“.
Druhý vatikánský koncil nám připomenul tajemství této moci a to, že poslání Krista – Kněze, Proroka a Učitele, Krále – pokračuje v_církvi. Všichni, celý Boží lid, se účastní na tomto trojím poslání. A snad proto se v_minulosti na hlavu papeže vkládala tiara, trojitá koruna, na znamení toho, že celý hierarchický řád Kristovy církve, všechna v_ní vykonávaná jeho „posvátná moc“, není nic jiného než služba, služba mající jediný smysl: aby všechen Boží lid měl účast na tomto trojím poslání Krista a zůstával trvale pod Pánovou mocí, která neodvozuje svůj původ od mocností tohoto světa, ale od nebeského Otce a z_tajemství Kříže a Zmrtvýchvstání.
Absolutní a zároveň vlídná a příznivá moc Pána odpovídá nejhlubšímu nitru člověka, nejvznešenějším tužbám jeho rozumu, vůle a srdce. Ona se nevyjadřuje řečí síly, ale projevuje se v_lásce a v_pravdě.
Nový Petrův Nástupce na biskupském Stolci v_Římě dnes vyslovuje vřelou, pokornou a důvěryplnou prosbu: „Kriste! Učiň, ať se mohu stát a být služebníkem tvé jediné moci! Služebníkem tvé vlídné moci! Služebníkem tvé moci, která nezná západu. Učiň, ať mohu být služebníkem! Ano, služebníkem tvých služebníků.“
Bratři a sestry! Nemějte strach přijmout Krista a uznat jeho moc! Pomáhejte papežovi a všem, kdo chtějí sloužit Kristu a Kristovou mocí sloužit člověku a celému lidstvu.
Nemějte strach! Otevřete, ba rozevřete dokořán brány Kristu! Jeho spásonosné moci otevřete hranice států, ekonomické i_politické systémy, rozsáhlé oblasti kultury, civilizace a pokroku. Nemějte strach! Kristus ví, „co je v_nitru člověka“. On jediný to zná!
Dnes tak často člověk neví, co nosí uvnitř, hluboko ve své duši a ve svém srdci. Tak často nezná smysl svého života na této zemi. Je zmítán pochybností, která se mění v_beznadějnost. Dovolte tedy – prosím vás, s_pokorou a s_důvěrou vás snažně prosím – dovolte Kristu promlouvat k_člověku. Jenom on má slova života. Ano, života věčného!
RESPONSORIUM
Nemějte strach: Vykupitel člověka zjevil moc kříže a dal za nás život! {*} Otevřete, rozevřete dokořán brány Kristu.
Jsme v_církvi povoláni, abychom měli účast na její moci. {*} Otevřete, rozevřete dokořán brány Kristu.
23. října
SV. JANA KAPISTRÁNSKÉHO, KNĚZE
Z_traktátu „Zrcadlo kleriků“ od svatého Jana Kapistránského
(Pars 1, Venetiae 1580,2)
Život řádných kleriků svítí a ozařuje druhé
Ti, kdo jsou povoláni k_službě u_oltáře Páně, mají dávat zářný příklad celým svým chvályhodným mravním životem, v_němž už není žádná špína, žádná nečistota neřestí. Jako sůl země pro sebe i_pro druhé mají důstojně vést společný život, a jako světlo světa mají s_moudrou rozvahou osvěcovat ostatní, a tak dobře chápat, co zdůrazňoval náš nejvyšší učitel Ježíš Kristus nejen svým apoštolům a tehdejším učedníkům, ale i_všem kněžím a klerikům, kteří přijdou po nich: Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K_ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.{fnr}1{/fnr}
Opravdu, po nečistých a špinavých klericích, prosáklých špínou neřestí a zapletených do řetězů zločinů, lidé šlapou jako po nejsprostším blátě, neboť ti se už nehodí, jak se předpokládá, ani sobě ani druhým k_ničemu. Svatý Řehoř říká: „Když se někým opovrhuje pro jeho život, zbývá už jen pohrdnout i_jeho kázáním.“
Když však duchovní zastávají svůj úřad dobře, zaslouží si dvojnásobnou odměnu, zvláště ti, kdo všechny své síly věnují kázání a vyučování.{fnr}2{/fnr} Ano, dvojnásobnou čest si zasluhují řádní kněží, jednak vzhledem k_jejich postavení, jednak vzhledem k_jejich osobnímu životu; jedna je časná a přechodná, druhá je duchovní a věčná. Neboť i_když bydlí na zemi a jsou spolu se všemi smrtelnými tvory podrobeni nezbytnostem přirozenosti, přece se ze všech sil snaží žít podobně jako andělé v_nebi, aby se líbili svému králi jako jeho chápaví služebníci. Proto, jako slunce vycházející světu na výšinách Božích, tak ať světlo kleriků svítí lidem, aby viděli jejich dobré skutky a velebili Otce v_nebesích.{fnr}3{/fnr}
Vy jste světlo světa.{fnr}4{/fnr} A jako zdroj světla neozařuje sám sebe, ale rozlévá své paprsky kolem a ozařuje všechno ostatní, tak vzorný život řádných a spravedlivých kleriků svítí světlem svatosti a ozařuje ty, kdo se na ně dívají. Kdo je tedy ustanoven k_tomu, aby se staral o_jiné, ať ukazuje sám na sobě, jak se mají chovat jiní v_domě Páně.
{fn:1}{r}Mt 5,13{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Tim 5,17{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 5,16{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 5,14{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Sir 4, 23-24; 2 Tim 4, 2
Nezadržuj slovo v_pravý čas a neskrývej svou moudrost. {*} Neboť po řeči se pozná moudrost a rozvaha v_tom, jak mluví jazyk.
Hlásej slovo! Přicházej s_ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s_všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. {*} Neboť po řeči se pozná moudrost a rozvaha v_tom, jak mluví jazyk.
24. října
SV. ANTONÍNA MARIE KLARETA, BISKUPA
Ze spisů svatého Antonína Marie Klareta
(L’Egoismo vinto, Romae 1869,60)
Kristova láska nás žene
Oheň Ducha svatého naplňoval svaté apoštoly, a oni prošli celý svět. A tentýž oheň zapaluje i_apoštolské misionáře, kteří se ubírali, ubírají a budou ubírat do nejzazších krajin země, od jednoho konce světa k_druhému, aby zvěstovali Boží slovo; a tak mohou právem na sebe vztahovat výrok apoštola Pavla: Kristova láska nás žene.{fnr}1{/fnr}
Kristova láska nás podněcuje a pobízí, abychom běželi, abychom takřka letěli s_pomocí křídel svaté horlivosti. Kdo opravdu miluje, miluje Boha i_bližního; a kdo miluje, je opravdu horlivý, a to tím víc, čím je vyšší stupeň jeho lásky, takže čím víc plane láskou, tím víc ho žene horlivost. Jestliže tedy někdo není horlivý, svědčí to o_tom, že je láska v_jeho srdci vyhaslá. Kdo je plný horlivosti, touží po velkých věcech, dělá je a snaží se, aby byl Bůh stále více poznáván a milován a aby se mu sloužilo v_nynějším i_budoucím životě, protože tato svatá láska nemá konce. A právě tak jedná i_s_bližním: přeje si a snaží se, aby byli všichni na tomto světě spokojeni a v_nebeské vlasti aby byli šťastní a blažení; aby byli všichni spaseni; aby nikdo nezahynul navěky, neurážel Boha a ani na okamžik nezůstával v_hříchu. Vidíme to u_svatých apoštolů i_u_všech, kdo jsou ovládáni apoštolským duchem.
Říkám si: Syn neposkvrněného Srdce Mariina plane láskou a všude, kudy chodí, hoří; toužebně se ze všech sil snaží zapálit všechny lidi ohněm božské lásky. Nic ho neodradí; raduje se, když musí strádat; pouští se do namáhavé práce; ochotně bere na sebe obtíže; netrápí se, je-li pomlouván, a s_veselou myslí snáší utrpení. Nemyslí na nic jiného, než jak následovat Ježíše Krista a jak se mu stávat podobným modlitbou, prací, snášením utrpení, stálou a jedinou starostí o_Boží slávu a spásu duší.
{fn:1}Srov. {r}2 Kor 5,14{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
1 Sol 2, 8; Gal 4, 19
Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i_vlastní život. {*} Tak velice jsem si vás oblíbil.
Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. {*} Tak velice jsem si vás oblíbil.
28. října
SV. ŠIMONA A JUDY, APOŠTOLŮ
Svátek
Z_komentáře svatého Cyrila Alexandrijského, biskupa, k_Janovu evangeliu
(Lib. 12,1: PG 74,707-710)
Jako poslal Otec mne, tak i_já posílám vás{fnr}1{/fnr}
Náš Pán Ježíš Kristus ustanovil zajisté světu vůdce a učitele a rozdělovatele svých božských tajemství. A těm také hned přikazuje, aby svítili jako nebeská světla a osvěcovali nejen zemi židovskou, ale všechny země, co jich je pod sluncem, a všechny lidi obývající tento svět. Má tedy pravdu ten, který říká: Nikdo si nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha.{fnr}2{/fnr} A tak před všemi ostatními povolal náš Pán Ježíš Kristus k_nejskvělejšímu apoštolátu svoje učedníky.
Blahoslavení učedníci byli sloupy a oporou pravdy.{fnr}3{/fnr} Právě o_nich říká Pán, že je poslal, tak jako on sám byl poslán Otcem. Zároveň tím také ukazuje důstojnost apoštolátu a nesrovnatelnou slávu moci, která jim byla dána, a patrně též naznačuje cestu apoštolské služby.
Neboť jestliže považoval za nutné poslat své učedníky, jako Otec poslal jeho, jak by mohlo nebýt nezbytné, aby i_jejich budoucí následovníci věděli, nač vlastně Otec Syna poslal? A právě proto řekl, když nám vysvětloval mnohotvárnost svého poslání: Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.{fnr}4{/fnr} A jindy: Sestoupil jsem z_nebe, ne abych konal svou vůli, ale vůli toho, který mě poslal.{fnr}5{/fnr} Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen.{fnr}6{/fnr}
A tak když shrnul několika slovy zásady apoštolátu, říká, že je posílá tak, jako byl on sám poslán od Otce: aby si uvědomili naléhavou povinnost volat hříšníky k_pokání i_uzdravovat nemocné na těle i_na duchu a při plnění svého poslání rozhodně nejít za svou vůlí, ale hledat vůli toho, který je poslal, a pokud jen lze, zachraňovat svým učením svět. Jak velice o_to všechno svatí apoštolové usilovali, nebude nesnadné zjistit: stačí číst Skutky apoštolů a listy svatého Pavla.
{fn:1}{r}Jan 20,21{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žid 5,4{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Tim 3,15{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 9,13{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jan 6,38{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Jan 3,17{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
Jan 15, 16. 8
Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás a určil jsem vás k_tomu, abyste šli a přinášeli užitek. {*} Váš užitek ať je trvalý.
Tím bude oslaven můj Otec, že ponesete mnoho ovoce. {*} Váš užitek ať je trvalý.
29. října
Bl. Marie Restituty Kafkové, panny a mučednice
Památka (v_brněnské diecézi)
Z_prvního dopisu blahosl. Marie Restituty Kafkové po oznámení rozsudku smrti, 1. listopadu 1942
Odpusťte pronásledovatelům
Po mém odsouzení píši první, a zřejmě také poslední dopis. Moje dobrá sestro představená, všechny víte, jak zní rozsudek, neboť sestra Longina a Asella, stejně jako Vally a Anna, byly u soudních přelíčení a určitě vás vyrozuměly.
Moje dobrá sestro představená, ze srdce mě mrzí, že vám a všem našim sestrám způsobuji takovou bolest, ale netrapte se, neboť co Bůh činí, dobře činí. Nejsem si vědoma žádné viny, a když musím odevzdat svůj život, přináším tuto oběť ráda, neboť doufám, že naleznu milostivé přijetí u svého Pána. Dnes, o_slavnosti Všech svatých, kdy mě můj Spasitel nechává nazírat své oslavené rány, ho prosím, aby mě brzy přiřadil ke svému zástupu.
Milá sestro představená, prosím, odpusťte mi Všechny starosti a utrpení, které jsem vám způsobila, prosím také všechny sestry o_odpuštění, nezapomeňte na mě ve svých modlitbách, hodně se modlete za šťastnou hodinku mé smrti a o_pokoj pro moji duši. Tisíckrát „Pán Bůh zaplať“ vám, milá sestro představená, za vaši lásku a vše dobré, co mi bylo skrze vás uděleno, stejně i_všem milým sestrám.
Všem, kteří se podíleli na mém odsouzení, jsem ze srdce odpustila; kéž by mi milý Bůh za to daroval duše. Prosím, nikomu nic nevyčítejte, ale odpusťte z_celého srdce tak, jak to činím já.
Milá sestro představená, 25. října jsem psala matce generální představené dopis na rozloučenou, ačkoli jsem tehdy ještě doufala, že se k_vám brzy vrátím. Pero však nechtělo psát nic jiného. A tak, budu-li moci psát ještě jednou, napíši naposledy oběma sestrám Vally a Anně. Obě ode mne srdečně pozdravujte. Třeba vás všechny, milá sestro představená, ještě jednou uvidím. Budu se těšit, každou středu je návštěvní den, snad můžete dát ostatním zprávu.
Žádné dopisy jsem nedostala, ani z_Mödlingu, ani z_domova, ani od Anny. Zdali je obdržím, nevím. Velmi mě to mrzí kvůli pohlednici, kterou mně Anna poslala, jak mi při mé návštěvě vyprávěla. Snad se zde můžete pozeptat.
Moje milá sestro představená, pozdravujte prosím všechny mé milé známé, ať nepláčí, ale spíše se za mě modlí, především sestru Agnes s_jejími malými sestrami. Jim a všem patří nejvřelejší „Pán Bůh zaplať“, všechna jména nemohu vypisovat, protože mi chybí papír, ale nikoho nezapomínám a prosím, abyste na mě taky nezapomněli.
Nuže, milá sestro představená, ještě jednou tisíceré díky za všechno. Zdravím vás a všechny sestry z_celého srdce, nezapomeňte na mne prosím v_modlitbě, též matce generální a sestrám celé naší kongregace „Pán Bůh zaplať“ za vše. V_Ježíšově Srdci jsem s_vámi stále spojena.
RESPONSORIUM
Jan 15, 16. 8
Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. {*} Teď už mě čeká věnec spravedlnosti.
Všecko považuji za škodu ve srovnání s_poznáním Krista a účastí na jeho utrpení; a protože umřel on, i_já mu chci být v_tom podobný. {*} Teď už mě čeká věnec spravedlnosti.
31. října
Sv. Wolfganga, biskupa
Ze „Života svatého Wolfganga“
(Othlon, Vita S. Wolfgangi, 29: MGH, Scriptores, IV, p.538)
Rád dám sám sebe i_všechen svůj majetek, jen aby tam dům Boží dostal pevné základy
Z_mnoha zbožných Wolfgangových činů je třeba uvést i_to, co tento Boží služebník vykonal pro kmen Čechů. Tento kmen totiž nedávno před tím přijal křesťanskou víru a odvrhl, byť liknavě, bohaprázdné modly, ale vůbec nevěděl, jak by katolické náboženství uskutečňoval, neboť mu scházel pastýř.
Ale císař Ota II., přední pěstitel svatého náboženství, byl požádán slavným vévodou Jindřichem a dalšími věřícími, aby dílo, s_kterým se u_tohoto kmene započalo, pro lásku Boží královskou mocí dovršil. S_těmito prosbami císař rád souhlasil. Ale poněvadž česká provincie byla farností řezenské diecéze, nemohl to provést, leč s_podporou jejího biskupa. Proto vyslal k_biskupovi poselstvo s_žádostí, aby náhradou za tuto farnost přijal statky a dovolil v_Čechách založit biskupství.
Tu se muž Boží nesmírně zaradoval z_toho, co mu bylo řečeno a svolal své přední rádce žádaje od nich radu, jak by měl císaři vhodně odpovědět. Když mu jednohlasně radili, aby této žádosti nevyhověl, řekl: „Vidíme, že se pod zemí té provincie skrývá vzácná perla, a nezískáme ji, leda za tu cenu, že prodáme, co nám patří.{fnr}1{/fnr} Poslyšte proto, co pravím. Hle, já rád dám sám sebe i_všechen svůj majetek, jen aby tam dům Boží dostal pevné základy, aby tamější církev byla posílena.“ To řekl a vzkázal císaři, že souhlasí. Když nastal čas uskutečnit dohodnutou směnu, vyhověl s_takovou ochotou, že sám sestavil listinu privilegia.
{fn:1}Srov. {r}Mt 13,44-46{/r}.{/fn}
RESPONSORIUM
1 Petr 5,2.3-4; Tit 1,7
Paste Boží stádce vám svěřené a vykonávejte nad ním dohled: ne jako dědiční páni ve svém údělu, ale buďte svému stádci vzorem. {*} Až se objeví nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy.
Církevní představený je přece Božím správcem, a musí to proto být muž bezúhonný: ne domýšlivý, ne lačný špinavého zisku. {*} Až se objeví nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy.