Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý
Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)
I

{v}1{/v}Jak je Bůh dobrotivý k_poctivým,{x}

jak dobrý k_těm, kdo čisté srdce mají!

{v}2{/v}Přesto mé nohy málem klopýtly,{x}

mé kroky jen tak tak že neuklouzly:

{v}3{/v}neboť jsem vychloubačům záviděl,{x}

když jsem tak viděl, jak se hříšným daří.

{v}4{/v}Vždyť oni žádnou strastí netrpí{x}

a jejich tělo zdravé je a tučné.

{v}5{/v}Jsou vzdáleni všem lidským trampotám{x}

a nesouží se jako druzí lidé.

{v}6{/v}Pýchou se skví jak zlatým řetězem,{x}

jak rouchem oděni jsou násilnictvím.

{v}7{/v}Z_tučnosti prýští jejich nepravost{x}

a zlými úmysly jim srdce kypí.

{v}8{/v}Pošklebují se, mluví darebně,{x}

z_povýšenosti ubližují slovem.

{v}9{/v}Ústy si troufají až do nebe{x}

a jejich jazyk zrejdí celou zemi.

{v}10{/v}A proto se k_nim obrací můj lid{x}

a loká jejich slova jako vodu.

{v}11{/v}Říkají: „Jak by o_tom věděl Bůh?{x}

Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“

{v}12{/v}Vidíte, tak si vedou hříšníci,{x}

jsou stále mocnější a žijí šťastně.{△}

II

{v}13{/v}Marně jsem tedy bezúhonně žil{x}

a omýval si ruce v_nevinnosti?

{v}14{/v}Abych byl jenom týrán den co den{x}

a každé ráno dostával jen bití?

{v}15{/v}Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“{x}

byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.

{v}16{/v}Hloubal jsem tedy, jak to pochopit,{x}

a připadalo mi to velmi těžké,

{v}17{/v}až pronikl jsem v_Boží tajemství{x}

a prohlédl jsem konce těchto lidí.

{v}18{/v}Na kluzkou cestu jsi je uvedl{x}

a popravdě je vrháš do záhuby.

{v}19{/v}Jak najednou se propadají v_nic,{x}

jak hroutí se a v_náhlé hrůze hynou,

{v}20{/v}jak sen, jenž s_procitnutím odplyne,{x}

ten obraz člověk zapudí, jen vstane.{△}

III

{v}21{/v}Když se mé srdce rozhořčovalo{x}

a bolest mi až k_ledví pronikala,

{v}22{/v}byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal,{x}

stál před tebou, jak nerozumné zvíře.

{v}23{/v}Já však chci trvale být u_tebe,{x}

neboť ty sáms mě chopil za pravici.

{v}24{/v}Ty vždycky mě svou radou povedeš{x}

a nakonec pak do slávy mě přijmeš.

{v}25{/v}Koho mám kromě tebe na nebi?{x}

A na zemi nic nežádám než tebe.

{v}26{/v}Ať tělo mé i_srdce pominou_–{x}

Pán je má skála a můj úděl navždy!

{v}27{/v}Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují,{x}

zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.

{v}28{/v}Mým blahem je být v_Boží blízkosti{+}

já všechnu důvěru jen v_Pána skládám{x}

a budu hlásat všechny jeho skutky.{△}

HTML © Juraj Vidéky, Karel Mráček