ČERVEN

1. června

Sv. Justina, mučedníka

Památka

Ze zápisu o_mučednické smrti svatého Justina a jeho druhů

(Cap. 1-5: cf. PG 6,1566-1571)

Přidržel jsem se pravého učení křesťanů

Zatčené svaté předvedli před římského prefekta Rustika. Když stanuli před tribunálem, řekl prefekt Rustikus Justinovi: „Především buď oddán bohům a poslouchej císaře!“ Justin odpověděl: „Nelze přece nikoho obžalovat nebo postihovat za to, že jsme poslušni příkazů našeho spasitele Ježíše Krista.“

Rustikus řekl: „K_jakému učení se hlásíš?“ Justin na to: „Snažil jsem se seznámit se všemi naukami a přidržel jsem se pravého učení křesťanů, ačkoli se nelíbí těm, kdo žijí v_zajetí bludu.“

Prefekt Rustikus se zeptal: „Tak tohle učení se ti líbí, ubožáku?“ A Justin přisvědčil: „Ano, právě tak, řídím se jím jako správným učením víry.“

A prefekt Rustikus řekl: „Co je to za učení?“ Justin odpověděl: „My uctíváme Boha křesťanů. Věříme, že on je od počátku jediný stvořitel a tvůrce všeho stvoření viditelného i_neviditelného. A uctíváme Pána Ježíše Krista, Božího Syna, o_kterém už proroci předpověděli, že přijde jako hlasatel spásy pro lidské pokolení a jako učitel znamenitých učedníků. Já jsem ovšem jen člověk, a proto jsem přesvědčen, že tváří v_tvář jeho nekonečnému božství mohu říci jen velmi málo, leč uznávám, že proroci měli jistou moc, neboť předem zvěstovali o_tom, o_němž jsem právě prohlásil, že je Boží Syn. Vím totiž, že z_vnuknutí nebes proroci prorokovali o_jeho příchodu mezi lidi.“

Rustikus se otázal: „Jsi tedy křesťan?“ A Justin odpověděl: „Ano, jsem křesťan.“

Nato řekl prefekt Justinovi: „Poslyš, o_tobě říkají, žes učenec, a ty sám si myslíš, že víš, které učení je pravé. Jestliže budeš zbičován a zaplatíš vlastní hlavou, jsi přesvědčen, že vystoupíš na nebesa?“ Justin potvrdil: „Doufám, že když tohle přestojím, budu mít podíl v_Božím příbytku. Vím přece, že všem, kdo žili správně, zachová Bůh svou milost až do skonání celého světa.“

Prefekt Rustikus řekl: „Takže ty se domníváš, že jakmile přijdeš do nebe, dostaneš nějakou znamenitou odměnu?“ Justin odpověděl: „To se nedomnívám, ale prostě to vím, mám to za naprosto jisté.“

Prefekt Rustikus pravil: „Vraťme se však k_věci, o_niž jde. Je opravdu nutné a naléhavé, abyste se sebrali a jako jeden muž obětovali bohům.“ Justin odpověděl: „Žádný rozumně myslící člověk neodpadne od pravé víry k_bezbožnosti.“

Prefekt Rustikus prohlásil: „Neučiníte-li podle příkazu, bez milosti budete dáni na mučení.“ Justin odpověděl: „Přejeme si trpět pro našeho Pána Ježíše Krista, a tak být spaseni. Neboť toto utrpení nám zprostředkuje spásu a dodá naději před daleko hroznějším všeobecným soudem našeho Pána a Spasitele.“ Stejně prohlásili také ostatní mučedníci: „Dělej, co chceš, ale my jsme křesťané, a modlám neobětujeme.“

Prefekt Rustikus pak vynesl rozsudek následujícími slovy: „Protože tito lidé nechtěli obětovat bohům a uposlechnout příkazu císařova, nechť jsou podle předpisu zákona zbičováni a vydáni hrdelnímu trestu.“

S_chválou Boží na rtech šli svatí mučedníci na popraviště. Tam byli sťati, a tak mučednickou smrtí vyznali víru ve Spasitele.

RESPONSORIUM

Sk 20, 21.24; Řím 1, 16

Vážně jsem kladl na srdce židům i_pohanům, aby se obrátili k_Bohu s_vírou v_našeho Pána Ježíše Krista. {*} Můj život nemá vůbec pro mě cenu, jen když dokončím svůj běh a úkol, který jsem přijal od Pána Ježíše: vydávat svědectví pro evangelium o_Boží milosti, aleluja.

Za evangelium se nestydím. Jím se přece projevuje Boží moc a přináší záchrana každému, kdo věří, nejdříve ovšem židům, ale pak i_pohanům. {*} Můj život nemá vůbec pro mě cenu, jen když dokončím svůj běh a úkol, který jsem přijal od Pána Ježíše: vydávat svědectví pro evangelium o_Boží milosti, aleluja.

2. června

Sv. Marcelina a Petra, mučedníků

Ze spisu „Povzbuzení k_mučednictví“ od kněze Origena

(Nn. 41-42: PG 11,618-619)

Ti, kdo spolu s_Kristem trpí, dojdou spolu s_ním také útěchy

Jestliže jsme přešli ze smrti do života,{fnr}1{/fnr} když jsme z_nevěry přešli k_víře, nedivme se, že nás svět nenávidí.{fnr}2{/fnr} Nikdo totiž, nepřejde-li ze smrti do života, ale zůstane ve smrti, nemůže milovat ty, kteří přešli takříkajíc z_temného obydlí smrti do příbytků světla života, zbudovaných z_živých kamenů.

Ježíš za nás položil svůj život.{fnr}3{/fnr} Nuže, i_my jej položme, neříkám za něho, ale za sebe, to je za ty, kteří se mají naším mučednickým svědectvím stát živými kameny.

Křesťane, nadešel čas našeho chlubení. Jak se praví: Nejen to, chlubíme se i_souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého.{fnr}4{/fnr}

Jestliže platí, že stejně jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy,{fnr}5{/fnr} přijímejme Kristova utrpení s_největší ochotou; a toužíme-li po hojné útěše, které se má dostat všem, kteří trpí, mělo by jich na nás přijít hojně. Útěchy nemá zřejmě být stejně; kdyby se jí totiž mělo dostat všem stejně, nebylo by psáno: Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také dostává všestranné útěchy.

Ti, kdo spolu s_Kristem trpí, dojdou spolu s_ním také útěchy, úměrně trápení, které s_Kristem sdílejí. To přece víte od toho, jenž spolehlivě prohlásil: Jsme si jisti, že stejně jako jste účastni utrpení, budete účastni i_útěchy.{fnr}6{/fnr}

Ústy proroka praví Bůh: V_době příhodné jsem tě vyslyšel, v_den spásy jsem ti pomohl.{fnr}7{/fnr} Ale je snad nějaká doba příhodnější než tato, když nás proto, že v_Kristu vyznáváme svou víru v_Boha, nyní ve světě odvádějí v_triumfálním průvodu do vězení, ale my kráčíme spíš jako vítězové než poražení?

Vždyť Kristovi mučedníci přece s_Kristem připravují knížata a mocnosti o_kořist a s_Kristem nad nimi triumfují. Měli podíl na jeho utrpení, mají účast také na tom, čeho tak mocně svým utrpením dosáhl. Nuže, který jiný den by měl být dnem spásy než ten, v_němž takto odcházíte z_tohoto světa?

Ale kladu vám přitom na srdce: Nikomu nedávejte žádné pohoršení, aby naše služba nedošla pohany, ale ve všem se projevujte jako služebníci Boží, s_velikou trpělivostí,{fnr}8{/fnr} a říkejte si: Nač mohu teď spoléhat, Hospodine? Jen v_tobě je má naděje.{fnr}9{/fnr}

{fn:1}{r}1 Jan 3,14{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Jan 3,13{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Jan 3,16{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Řím 5,3-5{/r}.{/fn} {fn:5}{r}2 Kor 1,5{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}2 Kor 1,7{/r}.{/fn} {fn:7}{r}2 Kor 6,2{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}2 Kor 6,3-4{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Žl 38 (39),8{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Ef 6, 12.14a.13

Vedeme zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem, proti zlým duchům v_ovzduší. {*} Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy, aleluja.

Vezměte na sebe plnou Boží výzbroj. Jen tak budete moci odolat, až bude zle, všecko překonat a obstát. {*} Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy, aleluja.

3. června

Sv. Karla Lwangy a druhů, mučedníků

Památka

Z_homilie svatého papeže Pavla VI. při svatořečení ugandských mučedníků

(AAS 56 [1964],905-906)

Sláva mučedníků – znamení obrody

Tito afričtí mučedníci zaplňují novou stránku v_martyrologiu, seznamu těch, kdo mučednictvím dobyli vítězství. Novou stránku, říkáme, na níž jsou zaznamenány události velmi truchlivé a přitom velkolepé; jistě si zaslouží, aby byla připojena k_těm slavným zprávám ze staré Afriky, o_nichž jsme se jako malověrní lidé dneška domnívali, že už nikdy nebudou mít tak slavné pokračování.

Kdo by mohl kdy tušit, že například k_vzrušujícím zprávám o_mučednících ze Skilly, z_Kartága, o_mučednících „bílé masy“{fnr}1{/fnr} z_Utiky, o_nichž se zmiňuje Augustin{fnr}2{/fnr} a Prudentius,{fnr}3{/fnr} o_mučednících egyptských, které tak chválí ve svých spisech svatý Jan Zlatoústý,{fnr}4{/fnr} a o_mučednících za pronásledování vandalského – že k_nim v_naší době přibudou zprávy o_skutcích neméně statečných a neméně slavných?

Kdo by mohl kdy předvídat, že k_slavným africkým svatým mučedníkům a vyznavačům, známým z_dějin, jako je Cyprián, Felicita a Perpetua a především Augustin, jednou přidružíme Karla Lwangu a Matěje Mulumbu Kalembu, jejichž jména jsou nám tak drahá, a jejich dvacet společníků? A je třeba se zmínit také o_těch ostatních, kteří patřili k_církvi anglikánské a pro Kristovo jméno rovněž byli zabiti.

Tito afričtí mučedníci znamenají nepochybně začátek nového věku. Ale ať se naše mysl neupíná na pronásledování a náboženské konflikty, nýbrž raději na křesťanskou i_občanskou obrodu! Neboť Afrika, skropená krví těchto mučedníků, prvních v_tomto novém věku (a kéž dá Bůh, aby byli i_poslední, vždyť oběť jejich života je tak veliká a drahocenná!), tato Afrika prožívá obrodu ke svobodě a k_nezávislosti.

Poprava těchto mučedníků je zločin tak neslýchaný a přitom tak příznačný, že dává dostatečně jasně najevo, podle jakých morálních zásad se má utvářet nový lid, aby vznikala nová duchovní tradice a mohla se předávat dalším generacím. Symbolicky to vyjadřuje a požaduje přechod od primitivního a hrubého způsobu života, v_němž sice nechyběly ani vynikající lidské hodnoty, ale který byl poskvrněný a neduživý a sám sebe držel v_otroctví, ke kultuře, která vyžaduje vznešenější projevy lidského ducha a vyšší formy společenského života.

{fn:1}Skupina asi dvou nebo tří set mučedníků vhozených do nehašeného vápna.{/fn} {fn:2}PL 36,571; 38,1045.{/fn} {fn:3}Peristephanon 4.{/fn} {fn:4}PG 50,693 a násl.{/fn}

RESPONSORIUM

Dívá se na nás Bůh, jeho andělé i_Kristus, jak zápasíme o_víru a bojujeme duchovní boj. {*} Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v_přítomnosti Boží a od soudce Krista přijímat korunu vítězství, aleluja.

Seberme všechny síly a připravme se na zápas čistou myslí, neporušenou vírou a oddanou statečností. {*} Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v_přítomnosti Boží a od soudce Krista přijímat korunu vítězství, aleluja.

4. června

Sv. Petra Veronského, kněze a mučedníka

Památka

HYMNUS

Nastává den přeslavný,

v_němž paprsek tak jasný

z_temnoty nám zazářil.

Petr s_mravy jinými

mezi nevěřícími

na světě se objevil.

Odvrhl svět, čistý byl

a_řádu se podřídil,

radostnou zvěst přináší.

Spásy obraz zrcadlí,

mravy věrně dodrží,

ctnosti všechny v_sobě má.

Sémě slova rozsévá,

bludy všude vymítá,

mocně slovem bojuje.

Neustoupil on před zlem,

postavil se bludům všem;

spravedlivá tekla krev.

Ranám rukou pohanských,

úderům zle zuřících

svatý mužně podléhá.

Stal se Krista obětí,

pro nebe se posvětil,

vchází jako mučedník.

Věčné radosti teď má,

se slávou též dostává

stonásobnou odměnu.

Kéž Bůh dá odpuštění,

milost za provinění

nám na jeho přímluvy.

A_po zdejším trápení

kéž nás slávou odmění

na věčné věků věky. Amen.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno ze dvou následujících:

Z_kanonizační buly svatého Petra, mučedníka

(25._3._1253: BOP I, Romæ, 1729,–230)

Petr vystoupil pro zasloužený vavřín ke Kristu – Skále

Hlas prolité krve zvučí, polnice rozhlašuje vznešené mučednictví, země nemlčí, když je zbrocena krví. Toto jsou jisté známky svaté víry. Proto se zaradovala nebesa a země rovněž zajásala, když se jí dostalo takové radosti. Matka církev má velký důvod k_veselí, má proč velice se radovat.

Má proč zpívat Pánu novou píseň, proč vysílat k_svému Bohu hymnus nesmírné chvály. Katolický lid má proč tleskat Nejvyššímu pozdviženýma rukama, hlasitě jásat a veselit se. Shromáždění křesťanů má důvod, aby prozpěvovalo Stvořiteli zbožné písně. Vždyť ze zahrady víry bylo právě přineseno na stůl věčného Krále lahodné ovoce. Z_vinice církve natekl do královského kalicha nový mok. Plodná větev, přeseknutá nepřátelským ostřím, měla mnoho šťávy, protože těsně přilnula k_živému vinnému kmeni.

Z_kvetoucího Řádu kazatelů vzešla rudá růže. Ze stavby církve byl vybrán kámen, byl hladce vybroušen a přitesán, a tak pěkně zapadl do nebeské budovy. Z_toho nastala v_nebi veliká radost, neboť všichni svatí jásali a oslavovali takový svátek.

Blažený Petr z_Řádu bratří kazatelů si vyvolil bezpečnou životní cestu, úplně se dal do služeb Bohu, veškerou svou snahu obrátil k_zachování evangelia a zaměřil na ně všechny své skutky. Sledoval přímou a jasnou cestu, totiž zdravou řeholi tohoto řádu. Tou se nechal řídit a usměrňovat, vést a dovést i_ke kýženému odpočinku po práci. Na této cestě téměř po třicet let ve víře a za doprovodu lásky vynikal a prospíval, především v_obhajobě víry, pro kterou celý hořel. A tak Petr, pevný na skále víry, byl posléze zavalen skálou utrpení a vystoupil pro zasloužený vavřín ke Kristu – Skále.

Toužil podstoupit smrt pro víru a často si vyprošoval od Pána, aby jej nenechal odejít z_tohoto světa, dokud pro víru nevypije kalich utrpení. Svatokrádce zasadil Kristovu služebníku dvě rány. On nenaříkal, ale všechno trpělivě snesl a doporučil svého ducha Pánu slovy: Do tvých rukou, Pane, odevzdávám svého ducha.{fnr}1{/fnr} Také začal odříkávat vyznání víry. Ani v_tomto okamžiku nepřestal být jejím hlasatelem.

Tak padlo obilné zrno do země, bylo vymačkáno rukama nevěřících a když zemřelo, vyrostlo v_bohatý klas. Hrozen byl pošlapán v_lisu a přetéká množstvím šťávy. Pšenice byla vymlácena, a když se z_ní vytřásly plevy, je dopravena do Pánovy sýpky. Vonné látky rozdrcené kopím rozlévají vůni ještě plněji. Nebeské království je uchvacováno násilníky. Vírou dobývají svatí nadzemské říše.

{fn:1}Lk 23, 46.{/fn}

RESPONSORIUM

Horlivý kazatel, nadšenec pro víru, {*} osvícený učitel a milovník pravdy, aleluja.

Horlitel pro zákon káže slovem i_životem a září hojnými zázraky. {*} Osvícený učitel a milovník pravdy, aleluja.

Nebo:

Z_listu jistého bratra Romea neboli Rodericha de Atencia svatému Rajmundovi z_Peňafortu

(Année Dominicaine ou Vie des saints, bienheureux, martyrs O.P., vol. 4, Lyon, 1889,–903)

Obětoval chvály velikonoční oběti i_svůj život

Protože bratr Petr měl přijít v_neděli velikonočního oktávu z_Coma do Milána ve věci víry, vydal se na cestu předcházející sobotu. Když časně ráno dostal požehnání a chtěl vyrazit, přišlo mu náhle na mysl, aby nejprve odsloužil mši svatou ze Zmrtvýchvstání Páně. Padl tváří k_zemi u_nohou jednoho bratra, který měl jít s_ním, a vyzpovídal se podrobněji a pečlivěji než obvykle, on, který měl ve zvyku často se zpovídat, jak o_tom řečený bratr živě vyprávěl. Poté zbožně odsloužil mši svatou a vyrazil na cestu se třemi bratřími. Jak potom tito bratři vypověděli, celou cestu líčil hrdinská utrpení některých mučedníků. Po dlouhém vyprávění začal proti svému zvyku hlasitě zpívat velikonoční sekvenci „Victimæ paschali laudes“ a ihned se k_němu přidal bratr Dominik, jeho druh v_nastávajícím utrpení. Když se pak jiný bratr jménem Konrád pokoušel zpívat tentýž zpěv paralelní kvintou v_jakési konsonanci, obrátil se bratr Petr dobrácky k_němu a pravil: „Prosím tě, nech zpívat mne samotného a bratra Dominika, protože vy se ve zpěvu rozcházíte.“ Bratr zmlkl a oni dva sami zazpívali hlasitě celou sekvenci.

Když dozpívali, vešli o_hodině oběda do vesnice zvané Meda, v_milánské diecézi. Aby nebyli hostitelům na obtíž, rozdělili se k_obědu. Dva šli na jedno místo, bratr Petr s_bratrem Dominikem se uchýlili do jistého kláštera, kde nalezli připravený oběd, takže se mohli rychle najíst. Petr vyslal posla k_ostatním bratřím, aby jim oznámil, že odchází, a řekl jim, že mají po obědě jít za ním. Pak se vydal na cestu, jako by spěchal pro mučednickou korunu.

Dvě míle za vesnicí došli ke kopci, na kterém se skrývali dva najatí žoldnéři, služebníci satanovi. Zdálky spatřili bratry a radili se o_jejich zavraždění. Ale jeden z_nich byl pohnut výčitkami a zhrozil se, že by se měl účastnit takového zločinu. Opustil svého druha a běžel do vesnice. Když potkal druhé dva bratry, s_pláčem jim vyjevil celý hanebný záměr. Bratři se ze všech sil rozeběhli, aby zachránili bratra Petra. Ale než k_němu doběhli, druhý služebník satanův usmrtil bratra Petra, zasadiv mu pět ran kosou.

Když byl Petr ubíjen, jak to dosvědčil jeho druh, přeživší jej o_šest dní, po příkladu Spasitelově nereptal, nebránil se, neutíkal, ale pevně snášel rány, dobrotivě odpustil vrahovi příkoří a modlil se za něho s_rukama vztaženýma k_nebi. Jasným hlasem řekl: Do tvých rukou, Pane, odevzdávám svého ducha.{fnr}1{/fnr} V_polední hodinu odevzdal ukřižovanému a zmrtvýchvstalému Kristu neposkvrněnou duši.

{fn:1}Lk 23, 46.{/fn}

RESPONSORIUM

Zj 2, 10.11; Sir 4, 28

Buď věrný až k_smrti a dám ti za odměnu život. {*} Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt, aleluja.

Až do smrti bojuj za pravdu a Pán bude bojovat za tebe proti tvým nepřátelům. {*} Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt, aleluja.

5. června

Sv. Bonifáce, biskupa a mučedníka

Památka

Z_listu svatého Bonifáce

(Ep. 78: MGH, Epistolae, 3,352.354)

Starostlivý pastýř bdící nad Kristovým stádem

Církev se plaví po moři tohoto světa jako veliká loď a dorážejí na ni v_tomto životě různé vlny zkoušek; nesmíme ji však opouštět, nýbrž řídit.

Dávají nám v_tom příklad dřívější otcové Klement, Kornélius a mnoho jiných v_městě Římě, Cyprián v_Kartágu, Atanáš v_Alexandrii: Za vlády pohanských císařů drželi kormidlo Kristovy lodi, jeho nejdražší snoubenky, totiž církve, učili ji, bránili, pro ni pracovali a trpěli až k_prolití krve.

Když myslím na ně a jim podobné, jímá mě hrůza, strach a hrůza se na mě řítí a děs mě halí{fnr}1{/fnr} pro mé hříchy; a kormidlo církve, které jsem jednou převzal, byl bych nejraději úplně pustil z_rukou, kdybych byl na to mohl najít nějaký příklad u_Otců nebo souhlas ve svatých Písmech.

Protože je to tak a pravda sice může být potlačena, ale ne přemožena ani oklamána, ať se naše zemdlená mysl uchýlí k_tomu, který říká ústy Šalomouna: Důvěřuj v_Hospodina celým svým srdcem a nespoléhej na vlastní chytrost. Mysli na něho při všech svých cestách a on urovná všechny tvé stezky.{fnr}2{/fnr} A jinde praví: Mohutnou tvrzí je jméno Hospodinovo, k_němu se spravedlivý utíká a zachrání se.{fnr}3{/fnr}

Stůjme pevně ve spravedlnosti a připravme své srdce na zkoušky, abychom vydrželi, co Bůh uloží, a mohli mu říci: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení.{fnr}4{/fnr}

Důvěřujme v_toho, který na nás naložil břemeno. Co nemůžeme unést vlastními silami, nesme skrze něho, neboť on je všemohoucí a říká: Mé jho netlačí a mé břemeno netíží.{fnr}5{/fnr}

Stůjme pevně v_boji v_den Páně, neboť na nás přišly dni úzkosti a soužení.{fnr}6{/fnr} Chce-li Bůh, buďme ochotni zemřít pro svaté zákony našich otců,{fnr}7{/fnr} abychom s_nimi dosáhli věčného dědictví.

Nebuďme němými psy,{fnr}8{/fnr} nebuďme tichými pozorovateli, nebuďme nájemníky, kteří prchají před vlkem, ale buďme starostlivými pastýři, kteří bdí nad stádem Kristovým a oznamují všechny Boží úradky velkým i_malým, bohatým i_chudým, každému stavu a každému věku, pokud Bůh dá k_tomu možnost, vhod i_nevhod,{fnr}9{/fnr} jak to sepsal svatý Řehoř v_Knize o_správě pastýřské.

{fn:1}{r}Žl 54 (55),6{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Př 3,5-6{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Př 18,10{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žl 89 (90),1{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mt 11,30{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Sof 1,15{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}2 Mak 7,2{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Iz 56,10{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}2 Tim 4,2{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

1 Sol 2, 8; Gal 4, 19

Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i_vlastní život. {*} Tak velice jsem si vás oblíbil, aleluja.

Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. {*} Tak velice jsem si vás oblíbil, aleluja.

6. června

Sv. Norberta, biskupa

Ze života svatého Norberta

(Cf. Vita s. Norberti: PL 170,1262.1269.1294.1295; Litterae Apostolicae ab Innocentio II ad S. Norbertum: Acta Sanctorum, 21, in Appendice, p. 50)

Mezi velkými veliký, mezi malými nepatrný

Norberta řadíme po zásluze mezi ty muže, kteří vynaložili značné úsilí na uskutečnění náboženské reformy papeže Řehoře VII. Především chtěl dosáhnout toho, aby duchovní žili přísně podle evangelia, oddáni apoštolátu, v_čistotě a chudobě, aby si oblékli „nového člověka jak co do oděvu, tak co do důstojenství, tj. byli zároveň nositeli řeholního šatu a hodnosti kněžské“.{fnr}1{/fnr} Norbert chtěl, aby jeho kněží „šli cestou Písma svatého a jejich vůdcem aby byl Kristus“. Vždycky jim kladl na srdce trojí: „přistupovat k_oltáři a denním modlitbám církve s_čistým srdcem, v_kapitulu (při vyznání vin v_řeholním shromáždění) napravovat všechno, v_čem se dostali na scestí nebo co opomněli, a bratrsky pečovat o_chudé“.

Přitom po vzoru prvotní církve, shromážděné kolem apoštolů, shromáždil kolem kněží žijících v_klášterním společenství takové množství věřících laiků, mužů i_žen, že mnozí tvrdili, že od apoštolských dob nezískal žádný člověk v_tak krátkém čase prostřednictvím své družiny tolik následovníků Krista na cestě k_dokonalému životu.

Když se stal arcibiskupem, povolal své spolubratry, aby přivedli k_pravé víře obyvatele slovanských zemí.{fnr}2{/fnr} A bez ohledu na bouře a pozdvižení lidu usiloval o_to, aby také diecézní duchovenstvo přivedl k_náboženské obnově.

Obzvláštní úsilí posléze věnoval tomu, aby při zachování plné svobody církevních voleb upevnil a rozhojnil soulad mezi Apoštolským stolcem a císařstvím. A tak se stalo, že papež Inocenc II. mu napsal: „Apoštolský stolec se z_celého srdce těší z_toho, že v_tobě má tak oddaného syna.“ A zároveň ho císař učinil říšským arcikancléřem.

Při tom všem osvědčoval naprosto neohroženou víru. Říkávali o_něm: „V_Norbertovi máme vynikající vzor víry, jako máme v_Bernardovi z_Clairvaux vzor lásky.“ V_přiměřenosti mravů byl dále „mezi velkými veliký, mezi malými nepatrný a vůči všem laskavý“. A vynikal skvělou výmluvností: „planoucí slovo Boží, spalující neřesti, podněcující ctnosti a otevřené duše naplňující moudrostí“ ho natolik pronikalo, že byl ustavičně ponořen do Božích věcí a bez bázně je šířil.

{fn:1}V uvozovkách jsou uváděny citáty v_životopisu sepsaném jeho současníkem, členem řádu řeholních kanovníků premonstrátských.{/fn} {fn:2}Na území východního Německa.{/fn}

RESPONSORIUM

2 Tim 4, 2.5; srov. Sk 20, 28

Hlásej slovo! Přicházej s_ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s_všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. {*} Buď vytrvalý ve zkouškách, pracuj jako hlasatel evangelia, aleluja.

Dbej na sebe i_na celé stádce, v_kterém tě Duch svatý ustanovil za představeného, abys spravoval Boží církev. {*} Buď vytrvalý ve zkouškách, pracuj jako hlasatel evangelia, aleluja.

8. června

Bl. Diany Andalo a Cecílie, panen, mnišek

Nezávazná památka, pro mnišky: Památka

Z_listu blahoslaveného Jordána Saského

(MOPH, 23, Epist. XXXIV, str. 40-41)

Věnuj se zbožnosti

[Bratr Jordán z_Řádu kazatelů, neužitečný služebník, nejdražší sestře v_Kristu Dianě, aby byla povolána kochat se ustavičně v_radosti a slastech ráje.]

Hleď, nejdražší, Boží milost mě předcházela, ale také mě doprovázely modlitby tvé a mých dcer, takže jsem šťastně, živ a zdráv přišel do Paříže. Nyní ti posílám tento dopis, abys měla nějakou útěchu alespoň z_písemného pozdravu, když je ti načas odňata tělesná přítomnost a osobní rozhovor a útěcha, která plyne z_obojího!

Ty pak, dcero, spolu se svými i_mými dcerami v_Pánu, nesnaž se především o_trýznění těla, při kterém se snadno překročí míra rozumu a rozlišování, ale spíše o_ctnosti a zejména o_zbožnost, která podle apoštola všecko zmůže, a o_ni se přičiňuj. Ať je ustavičně ve tvém srdci jako předmět horoucí touhy blažený kraj nebešťanů, onen slavný útulek překypující radostí a plesem, místo opravdu prozářené veškerou krásou a převyšující všechno lidské chápání, kraj vpravdě božský a hodný být příbytkem člověka, stvořeného k_Božímu obrazu.

Snoubenky mají mít často a zbožně na paměti Snoubence. Pro jeho pohled ať jsou všechna znetvoření a poskvrnění zušlechtěna úsilím o_krásu, aby snad posvátné oko Snoubence nebylo ani v_nejmenším uraženo. Jejich srdce buď čisté a život nevinný. Budiž u_nich jednota v_zachovávání obyčejů, pokoj a svornost, nenarušená láska i_zbožná pokora, která uchovává všechna dobra, aby si v_duši, jež nalezla zalíbení v_rozkoších ctností, nalezl zalíbení i_Boží Syn, který je požehnaný na věky věků. Amen. Buďte zdrávy.

Modli se za mne. Pozdravuj sestry, milované dcery v_Pánu. Vybídni je, ať se modlí za pařížské studenty, aby Pán otevřel jejich srdce a oni byli přístupni obrácení, a ti, kteří si udělali dobré předsevzetí, aby jej uvedli ve skutek a vytrvale spěli k_věčnému životu. Buďte zdrávy.

Pozdravují tě bratr Archanděl a bratr Jan. Pozdravuj též kajícnice u_svaté Anežky i_známé paní a přítelkyně. Buď zdráva.

RESPONSORIUM

1 Petr 3, 8.9; Řím 12, 10.11

Buďte všichni jednomyslní, plní zájmu o_druhého, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní. {*} Vždyť k_tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání, aleluja.

V_bratrské lásce se navzájem mějte srdečně rádi, v_uctivosti předcházejte jeden druhého, služte Pánu. {*} Vždyť k_tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání, aleluja.

9. června

Sv. Efréma, jáhna a učitele církve

Modlitba svatého Efréma

(Sermo 3, De fine et admonitione, 2.4-5: ed. Lamy, 3,216-222)

Boží řád spásy je obrazem duchovního světa

Denním světlem svého vědění zaplaš, Pane, noční temnoty naší mysli, aby náš duch byl tebou osvícen a v_nové čistotě ti mohl sloužit. Když slunce začíná svou nebeskou pouť, začíná lidem pracovní den. Ty, Pane, připrav v_naší mysli místo pro tvůj den, který nezná konce. Dej nám, ať sami na sobě zakusíme život vzkříšení a nic ať nepřipraví naše srdce o_to, čím ty nás oblažuješ. Pane, pro naši usilovnou snahu se ti přiblížit vtiskni do nás pečeť toho dne, jenž nezačíná pohybem a během slunce.

Ve tvých svátostech tě denně objímáme a přijímáme tě do svého srdce; dopřej nám, ať na sobě zakusíme vzkříšení, v_něž doufáme. Milostí křtu máme ve svém těle ukrytý tvůj poklad; ať ho rozmnožuje účast na hostině tvých svátostí, dej nám, ať se radujeme v_tvé milosti. Nosíme, Pane, ve svém srdci tvou památku z_tvého duchovního stolu; kéž ji vlastníme v_plnosti, až přijdeš obnovit všechno.

Kéž skrze duchovní krásu, kterou v_naší smrtelnosti budí tvá nesmrtelná vůle, poznáme, jak veliká krása je nám dána!

Tvoje ukřižování, Spasiteli, bylo koncem tvého pozemského života; dej, ať křižujeme svou vlastní vůli, aby se v_nás rodil život duchovní. Skrze tvé vzkříšení, Ježíši, ať v_nás stále roste duchovní člověk; jako v_zrcadle ať ho poznáváme, když hledíme na tvoje svatá tajemství.

Náš Spasiteli, tvůj Boží řád spásy je nám obrazem duchovního světa; dej, ať v_něm žijeme svůj pozemský život jako lidé duchovní.

Nezbavuj, Pane, naši mysl znamení své duchovní přítomnosti a neodnímej našim údům teplo své dobroty. Smrtelnost pronikající naše tělo je pramenem našeho porušení; oživující vláha tvé duchovní lásky ať smyje následky smrtelnosti z_našeho srdce. Dej nám, Pane, ať spěcháme do svého domova a jako Mojžíš z_vrcholu hory ať duchovním zrakem spatříme, jaký domov jsi nám připravil.

RESPONSORIUM

Sir 47, 10.12d.11a (řec. 8 ed. 10 d. 9a)

Z_celého srdce zpíval a ukazoval tak lásku svému Stvořiteli. {*} Ustanovil zpěváky před oltářem, aby jejich hlasy okrášlil zpěvy, aleluja.

Když slavili jméno Páně, svatyně od jitra zněla chválami. {*} Ustanovil zpěváky před oltářem, aby jejich hlasy okrášlil zpěvy, aleluja.

10. června

Bl. Jana Dominiciho, biskupa

Ze spisů blahoslaveného Jana Dominiciho

(Il libro di amore di carita del B. Giovanni Dominici, ed. A. Caruti, Bologna, 1889, kap. 39-40,–474)

Největší však je láska

Víra a naděje se týkají jen lidí, láska je v_Bohu. Víra může přenášet hory, láska však tvoří hory, nebe i_zemi. Víra nabádá tvora, aby miloval, a tak usiloval o_dosažení ráje, láska však prosí Boha, aby milující sestoupil na zem, aby tak člověk dospěl do nebe cestou své lásky.

[Víra říká: Člověče, služ svému Bohu, jak je tvá povinnost. Láska říká: Bože, staň se člověkem a služ člověku, který ti dluží více, než sám vlastní.

Víra praví: Člověče, tluč na nebe, aby se ti otevřelo. Láska praví: Bože, prolom nebe, aby člověk nalezl nebe otevřené. Víra učí člověka, aby zemřel z_lásky k_Bohu. Láska vyzývá Boha, aby Bůh zemřel pro člověka a člověk pro svého Boha. Víra ukazuje člověku Boha z_dálky, láska nese člověka k_Bohu. Láska, která udělala Boha člověkem, dělá i_člověka Bohem.]

Víra je pouze paní, protože vládne jen zde, kde nemáme trvalý domov, ale očekáváme budoucí. Avšak láska je vládkyní nebe i_země. Víra je selka, láska je měšťanka. Víra je vládkyně mnoha nízkých tvorů, láska andělů. Víra je nad otroky, láska nad milovanými dětmi a svatými.

Dobře to uvaž. Kdyby byl na slunci stejný svět, jako je náš, čím by byl osvěcován, zahříván, oblažován, řízen? Jistě ne paprsky, nýbrž přímo jeho esencí, protože slunce by obsahovalo ve své esenci celý onen svět. Náš svět slunce osvěcuje, zahřívá, oblažuje a řídí ne samo sebou – nemůže přece přijít k_nám – nýbrž svými paprsky, které k_nám vysílá. Důvod, proč slunce toto vše dělá svými paprsky, je ten, že nemůže přijít k_nám. A totéž, a ještě mnohem více, si představ o_Bohu.

Jako slunce svůj paprsek plodí Otec věčné a podstatné Slovo. Jako slunce a paprsek vydávají Otec a Slovo podstatný žár, to jest Ducha svatého. Toto božské slunce je tedy moc, světlo a oheň; Otec, Syn a Duch svatý; moc, pravda a láska; jeden Bůh a tři osoby. A toto božské Slunce je celé mocné, celé svítí, celé hoří. Nejsou to tři moci, nýbrž jedna; ne tři světla, nýbrž jedno; ne tři ohně, ale jeden.

Vyvstává tu nicméně malá pochybnost. Bylo řečeno, že my všichni jsme v_Bohu a že Bůh je láska. Může se tedy zdát, že všichni jsme v_lásce, a tedy i_v_pravdě a v_pravé moci. Ale to je nesprávné, protože v_lásce je málokdo. A naopak mnoho lidí žije v_omylu a ve lži, a ještě více ve slabosti a křehkosti.

Nejdříve odpovím příkladem: Mnoho ryb je na slunci, ale jsou přikryty vodou a nezahřejí se. Mnoho slepců se zdržuje na slunci, ale nevidí. Mnoho nádob má v_sobě pokrm, a nejedí. Viz tedy, že nestačí být na nějakém místě, abychom měli účast na síle toho místa, nejsme-li náležitě připraveni. Nemocný jí bez užitku, mrtvý v_ohni nevnímá teplo. Když někdo stojí na slunci, ale nechá na sebe neustále stříkat studenou vodu, nezahřeje se, ale stále se třese.

A_tak i_když se nalézáme v_božském ohni, který nezahřívá tělo, ale zapaluje duši, nemáme z_tohoto božského ohně žádné dobrodiní, pokud svou duši neustále zasypáváme krupobitím těla, ledem světa a větrem pokušení. Proto je nutné, abychom měli duši odpoutanou – pak se nikdo neschová před jeho žárem, jak praví žalmista.

RESPONSORIUM

Děkuji tomu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, našemu Pánu, {*} že mě uznal za věrného a vzal mě do služby, aleluja.

Snášel jsem obtíže jako dobrý voják Kristův v_lásce, která plyne z_čistého srdce, z_dobrého svědomí a z_opravdové víry. {*} Že mě uznal za věrného a vzal mě do služby, aleluja.

11. června

Sv. Barnabáše, apoštola

Památka

HYMNUS

Tys apoštoly oddaně

provázel, muži šlechetný,

pomáhal jsi jim všestranně;

teď náš zpěv s_prosbou vyslechni.

Skrze ně, posly Kristovy,

vzešel čas plný milosti,

věk pravdy, míru, svobody

a opravdové radosti.

K_úkolům těmto i_tys byl

od Pána přibrán k_účasti.

Proto ti patří stejný díl

slávy i_moci, věčné cti.

Tys vséval světlo do srdcí.

Vypros, ať v_Kristu – ve Slunci

zrá obilí už vzklíčené

pro sýpky nebe určené.

S_knížaty nebe teď smíš dlít

věčnému Soudci v_blízkosti,

pomoz nám všechny dluhy smýt,

ať hřeje nás jas věčnosti.

Buď sláva Kristu Ježíši,

i_Otci s_Duchem vznešeným,

že nám všem štěstí nejvyšší

skýtají věčným světlem svým. Amen.

Z_výkladu svatého Chromácia, biskupa, na Matoušovo evangelium

(Tract. 5,1.3-4: CCL 9,405-407)

Vy jste světlo světa

Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v_domě.{fnr}1{/fnr} Pán nazval své učedníky solí země, protože srdce lidského pokolení, ďáblem omámené, okořenili nebeskou moudrostí. A nyní je nazývá také světlem světa, neboť byli osvíceni od něho samého, jenž je pravým a věčným světlem, a proto se také sami stali světlem v_temnotách.

Protože on sám je sluncem spravedlnosti,{fnr}2{/fnr} nazývá nikoli neprávem také své učedníky světlem světa; neboť skrze ně jako skrze zářící paprsky vylil na celý svět světlo, v_němž se nám dává poznat. Oni zahnali z_lidských srdcí temnoty bludu tím, že ukázali světlo pravdy.

Skrze ně jsme byli i_my osvíceni, stali jsme se ze tmy světlem, jak říká apoštol: Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v_Pánu. Žijte jako děti světla.{fnr}3{/fnr} A opět říká: Noc ani tma nemá nad vámi právo. Vy všichni jste přece synové světla a dne.{fnr}4{/fnr}

Právem to dosvědčuje i_svatý Jan ve svém listě, když praví: Bůh je světlo,{fnr}5{/fnr} a kdo zůstává v_Bohu, je ve světle, jako i_on je ve světle. A protože máme radost, že jsme byli vysvobozeni z_temnot bludu, máme stále chodit ve světle jako synové světla. Proto praví apoštol: Vy však budete zářit jako hvězdy ve vesmíru. Držte se pevně slova života.{fnr}6{/fnr} Jestliže to nebudeme dělat, budeme tak potřebné a užitečné světlo svou nevěrností jako nějakým závojem zastírat a zastiňovat, ke své vlastní škodě i_ke škodě druhých. Vždyť známe z_Písma, jak byl patřičně potrestán onen služebník, který svěřenou hřivnu raději ukryl, než aby z_ní těžil nebeský zisk, a neuložil ji do směnárny.{fnr}7{/fnr}

Musí v_nás tedy stále svítit ona zářivá svítilna, která byla rozžata pro naši spásu. Máme totiž svítilnu nebeského přikázání a duchovní milosti, o_níž prohlašuje David: Svítilnou mým nohám je tvé slovo a světlem mé stezce.{fnr}8{/fnr} A Šalomoun o_ní říká: Vždyť příkaz je svítilna, naučení je světlo.{fnr}9{/fnr}

Nesmíme tuto svítilnu zákona a víry ukrývat, ale naopak musíme ji pro blaho mnohých vždycky stavět v_církvi na svícen, abychom my sami užívali světla pravdy a aby osvěcovalo všechny věřící.

{fn:1}{r}Mt 5,14-15{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mal 3,20{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Ef 5,8{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Sol 5,5{/r}.{/fn} {fn:5}{r}1 Jan 1,5{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Flp 2,15-16{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Mt 25,26-27{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Žl 118 (119),105{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Př 6,23{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Sk 11, 23-24

Když Barnabáš přišel do Antiochie a viděl, jak Boží milost působí, zaradoval se. {*} Byl to výborný muž, plný Ducha svatého a víry, aleluja.

Povzbuzoval všechny, aby celým srdcem zůstali Pánu věrní. {*} Byl to výborný muž, plný Ducha svatého a víry, aleluja.

13. června

Sv. Antonína z_Padovy, kněze a učitele církve

Památka

Z_kázání svatého Antonína

(Sermones Dominicales et in Solemnitatibus: Ed. A. M. Locatelli, Padova 1895, I,226b)

Řeč je živá, mluví-li skutky

Ten, kdo je naplněn Duchem svatým, mluví rozličnými jazyky. Různé jazyky jsou různá svědectví o_Kristu, například pokora, chudoba, trpělivost a poslušnost. Těmito jazyky mluvíme, když je uskutečňujeme na sobě, a tím ukazujeme jiným. Řeč je živá, mluví-li skutky. Prosím tedy, ať zmlknou slova a mluví skutky. Jsme plní slov, ale skutky žádné; proto jsme prokleti od Pána, neboť on proklel fíkovník, na němž nenalezl plody, ale jen listí.{fnr}1{/fnr} Svatý Řehoř praví: „Pro kazatele platí zákon, aby konal, co káže.“ Marně se chlubí znalostí zákona, kdo svými skutky popírá, co učí.

Apoštolové mluvili, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.{fnr}2{/fnr} Blahoslavený, kdo mluví tak, jak mu to vnukne Duch svatý, a ne jak ho navádí jeho vlastní duch. Někteří lidé totiž mluví ze svého ducha, kradou slova druhých, vydávají je za svoje a přivlastňují si je. O_takových a jim podobných říká Pán u_Jeremiáše: Já přijdu na proroky, kteří druhým kradou má slova. Hle, přijdu na proroky – praví Hospodin – kteří pořád melou svým jazykem a říkají: „Hospodinův výrok.“ Hle, přijdu na proroky, kteří mají lživé sny – praví Hospodin – kteří je vypravují a svádějí můj lid svou lží, svým chvástáním. Neposlal jsem je a nic jsem jim neuložil, nijak neprospívají tomuto lidu – praví Hospodin.{fnr}3{/fnr}

Mluvme tedy tak, jak nám Duch svatý vnukne, abychom promlouvali. Prosme ho pokorně a oddaně, ať sešle svou milost, abychom dovršili den letnic – padesátý den – dokonalostí pěti smyslů znásobenou plněním desatera, abychom byli plni mocného ducha lítosti nad svými hříchy a zapáleni ohnivými jazyky k_vyznávání víry, a tak abychom jednou směli spatřit v_plnosti světla uprostřed svatých slávu trojjediného Boha.

{fn:1}Srov. {r}Mt 21,9{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Sk 2,4{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jer 23,30-32{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Srov. Oz 14, 6.9; srov. Sir 24, 1

Spravedlivý vykvete jako lilie. {*} Navěky vydá květ před Pánem.

Shromáždění vyvolených ho bude chválit. {*} Navěky vydá květ před Pánem.

15. června

Sv. Víta, mučedníka

Památka

HYMNUS

Česká ty země Boha chval,

ochránci Vítu zanoť zpěv,

neboť se mučedníkem stal,

když hrdinně svou prolil krev.

Už jako hoch se za Kristem

ve stopách rázně vydává

a vírou, láskou roznícen

za oběť se mu zcela dá.

Marně se snaží otec lstí

ze správné cesty hocha svést.

Ten veden Boží milostí

prohlédne jeho slibů lest.

Nadarmo tyran zběsilý.

mu hrozí, že jej mučit dá;

okovy, biči, mučidly

bojovník Kristův pohrdá.

Jim nehne kotel s_olovem

do běla rozežhaveným:

V_plamenech, v_kotli ohnivém

moc Boží chválí zpěvem svým.

Znamením kříže Kristova

mučedník zkrotí lvici zlou

a smrt svou smrtí přemoha

se vznáší v_říši zářivou.

Trojici Boží sláva, dík

za to, že její milostí

statečný vítěz, svatý Vít,

dosáhl věčných radostí. Amen.

Z_promluvy svatého papeže Pavla VI. k_mládeži

(25 februarii 1978: Insegnamenti di Paolo VI, XVI [1978], 152-157)

Staňte se přesvědčivými svědky své víry

Buďte svědky své víry! Žijte a hlásejte – při vší úctě k_přesvědčení druhých – křesťanský životní názor skutky, slovy, se vší prostotou a radostí, s_odvahou, bez ústupků a bez zbabělosti.

K_hlásání evangelia vás uschopňují právě charakteristické rysy vašeho věku. Máte v_sobě přirozenou náplň radosti a optimismu, hlásejte tedy radost, která plyne z_evangelia a je v_souzvuku i_s_tajemstvím kříže. Hlásejte to paradoxní štěstí, vyjádřené v_blahoslavenstvích. Ohlašujte nový svět, který započal Kristus a který je možné uskutečnit, navzdory omezeným tužbám konzumní společnosti.

Mládež miluje pravdu a upřímnost a zavrhuje pokrytectví a lež. S_takovým přesvědčením, hluboce evangelijním, veďte své přátele k_tomu, aby odmítali jakékoliv formy klamu a hledali ve všem pravdu.

Mládež je ochotná k_oběti, kdykoli po zhodnocení velikosti nějakého úkolu usoudí, že stojí za to se mu oddat. Ať je tedy váš život pro mnohé příkladem tichého hrdinství v_odříkání a sebeobětování. Řekněte ostatní mládeži, že každý únik k_planým snům, k_zoufalství, k_snadnému životu, k_drogám a násilí je neplodný a že pouze schopnost darovat se něco opravdu vybuduje.

Mladý věk je mimořádně otevřený okouzlujícímu volání lásky. Nuže, hlásejte pravou lásku, takovou, která se nezaměňuje za sobecký požitek, ale vzkvétá dáváním sebe samého. Zasévejte kolem sebe vysoké hodnoty „civilizace lásky“: solidaritu, bratrství, důstojnost lidské osoby, překonávání jakékoli diskriminace a segregace, službu spravedlnosti, pevné odhodlání budovat mír.

Až se bude muset vaše výbojná velkodušnost měřit se stavem dnešní společnosti, která by vyžadovala hlubokou změnu, může ve vás vyvstat pokušení radikálních řešení, odmítnutí řešení, která nenesou hned ovoce, nebo dokonce pokušení vidět v_násilí jediný prostředek k_uskutečnění potřebných změn.

Vaše odpověď na takové pokušení ať je, jak jsme už řekli v_Poselství ke dni míru tohoto roku: Násilí – ne! Protože násilí neřeší nespravedlnost, ale pouze vytváří novou! Vaše odpověď ať je: Mír – ano! Ano k_uskutečňování spravedlnosti, ano k_bratrství, ano k_solidaritě. Tak zlepšíte společnost ne bouráním, ale budováním něčeho nového a krásného.

RESPONSORIUM

Dívá se na nás Bůh, jeho andělé i_Kristus, jak zápasíme o_víru a bojujeme duchovní boj. {*} Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v_přítomnosti Boží a od soudce Krista přijímat korunu vítězství.

Seberme všechny síly a připravme se na zápas čistou myslí, neporušenou vírou a oddanou statečností. {*} Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v_přítomnosti Boží a od soudce Krista přijímat korunu vítězství.

19. června

Svatého Jana Nepomuckého Neumanna, biskupa

Homilie svatého papeže Pavla VI. při svatořečení Jana Nepomomuka Neumanna

(19 iunii 1977: AAS 69 [1977], 443-444)

Věrnou a vytrvalou službou naplňoval své počáteční rozhodnutí zasvětit svůj život misionářské práci

Pastorační úsilí Jana Neumanna se projevovalo mnoha způsoby. Věrnou a vytrvalou službou naplňoval své počáteční rozhodnutí zasvětit svůj život misionářské práci. Pomáhal sytit hlad dětí po pravdě. Dělal to vyučováním katechismu a tím, že s_neúnavnou energií budoval soustavu katolického školství.

A kdo by neobdivoval všechnu tu milující starostlivost, kterou Jan Neumann projevoval Božímu lidu svou kněžskou službou a svými pastoračními vizitacemi jako biskup? Zdůrazňoval hluboký význam svátostného smíření: a jako duchovní syn sv. Alfonsa předával odpuštění a uzdravující životodárnou sílu Vykupitelovu nesčetným synům a dcerám církve. Měl blízko k nemocným a k chudým, byl přítelem hříšníkům.

Jan Neumann v_sobě nosil Kristův obraz. Zakusil ve svém nejhlubším nitru potřebu hlásat slovem i_příkladem Boží moudrost a moc a kázat ukřižovaného Krista. V_utrpení Páně nalézal sílu a inspiraci pro svou službu – jeho heslem bylo: Passio Christi, conforta me! Utrpení Kristovo, posilni mě!

Eucharistická oběť byla středem jeho života a – řečeno slovy Druhého vatikánského koncilu – zdrojem a vrcholem veškerého hlásání evangelia.{fnr}1{/fnr} Zaváděl čtyřicetihodinový výstav Nejsvětější svátosti jako účinný prostředek k tomu, aby se farnosti staly společenstvím víry a služby.

Ale k tomu, aby dosáhl svého cíle, byla nezbytná láska. A láska znamenala dávání; láska znamenala úsilí; láska znamenala oběť. A protože mu oběť byla vlastní, jeho služba byla dokonalá. Vedl svůj lid po cestě svatosti. Byl pro svou dobu účinným svědkem toho, že Bůh miluje svou církev a celý svět.

Je mnoho těch, kdo prožívali a stále prožívají Boží příkaz velkorysé lásky. Milovat znamená dávat se druhým. Kolik mužů a žen přijímá tento Boží plán jako program svého života! Sv. Jan Neumann je pro nás všechny v_tomto směru věrným příkladem.

{fn:1}Dekret o_pastýřské službě a životě kněží Presbyterorum ordinis, č. 5.{/fn}

RESPONSORIUM

Sk 20, 28; srov. Ef 4, 11-12

Dbejte na celé stádce, v_kterém vás Duch svatý ustanovil za předstawené. {*} Starejte se o_Boží lid, vykoupený krví Božího Syna.

Byli jste ustanoveni za pastýře a učitele, abyste připravovali křesťany k_úkolům, které mají plnit. {*} Starejte se o_Boží lid, vykoupený krví Božího Syna.

19. června

Sv. Romualda, opata

Ze „Života svatého Romualda“ od svatého Petra Damianiho

(Cap. 31 et 69: PL 144,982-983.1005-1006)

Sebe se zřekl a následoval Krista

Romuald přebýval tři roky na území Parenza. První rok zřídil klášter a s_bratřími v_něm ustanovil opata, další dva roky žil jako poustevník. Tehdy ho povznesla Boží dobrota na vrchol veliké dokonalosti, takže veden Duchem svatým viděl předem některé budoucí události a svým rozumem pronikl mnoho skrytých tajemství Starého i_Nového zákona.

Často byl uchvácen takovým patřením na Boha, že se takřka úplně rozplýval v_slzách, planul nevypověditelným žárem božské lásky a volal: „Drahý Ježíši, sladký jako med, má nevýslovná touho, radosti svatých, líbeznosti andělů“, a tak podobně. Nejsme schopni lidskými slovy vyjádřit, co on nadšeně pronášel pod vlivem Ducha svatého.

Všude, kde se chtěl svatý muž usídlit, udělal si v_cele nejdříve modlitebnu a oltář, pak se uzavřel a nikoho nepustil dovnitř.

Když vystřídal všechna místa svého přebývání a cítil, že se už blíží jeho konec, vrátil se nakonec do kláštera, který postavil ve Val di Castro. Tam s_jistotou očekával blížící se smrt. Dal postavit celu s_modlitebnou, uzavřel se v_ní a až do smrti zachovával mlčení.

Když tedy byla poustevna připravena a jeho mysl se zabývala tím, že by se měl již brzy uzavřít, začal tělesně víc a víc trpět a tělo se klonilo k_zemi, ani ne tak nemocí, jako spíše sešlostí věkem. Jednoho dne začal ponenáhlu pozbývat tělesných sil a dostavily se obtíže, které ho velmi unavovaly. Proto když se slunce už klonilo k_západu, poručil oběma bratřím, kteří byli u_něho, aby vyšli ven a zavřeli za sebou dveře cely; měli se k_němu vrátit ráno a zpívat u_něho jitřní chvály. Vyšli neradi, byli plni obav o_jeho konec, a proto nespěchali hned k_odpočinku. V_úzkosti, že může nastat mistrova smrt, ukryli se v_blízkosti cely a hlídali drahocenný poklad. Nějakou dobu tedy vyčkávali a pak se zbystřeným sluchem pozorně naslouchali. A když neslyšeli ani pohnutí těla ani zvuk hlasu, vytušili správně, co se stalo. Vyrazili dveře, rychle vešli dovnitř a rozsvítili světlo. Ale našli jen tělesnou schránku, ležící naznak; blažená duše byla vzata do nebe. Jeho tělo leželo jako nebeská perla, zatím ještě nepovšimnuta, která však měla být později uložena s_poctou do pokladnice nejvyššího krále.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Dt 2,7{/r}; {r:Dt}8,5{/r}

Tvůj Bůh ti žehnal při veškeré práci tvých rukou, {*} znal tvé putování velikou pouští a byl stále s_tebou.

Vychovával tě, jako člověk vychovává svého syna. {*} Znal tvé putování velikou pouští a byl stále s_tebou.

21. června

Sv. Aloise Gonzagy, řeholníka

Památka

Z_dopisu svatého Aloise matce

(Acta Sanctorum, Iunii, 5,878)

Navěky chci zpívat o_Hospodinových milostech

Vyprošuji Vám v_modlitbách, jasná paní, milost a stálou útěchu Ducha svatého. Váš dopis mě zastihl ještě naživu v_této krajině mrtvých. Ale teď už je třeba směřovat k_nebi, abychom chválili věčného Boha v_zemi živých. Doufal jsem, že v_tuto chvíli už budu mít onu cestu za sebou. Jestliže podle slov svatého Pavla láska pláče s_plačícími, raduje se s_radujícími,{fnr}1{/fnr} pak se musíte, drahá máti, velice radovat, neboť Bůh mě z_dobroty a milosti vůči Vám volá do pravé radosti a ubezpečuje mě, že ji nikdy neztratím.

Ovšem přiznávám se Vám, jasná paní, že když se v_rozjímání pohroužím do Boží dobroty, má mysl, uchvácena tou velikostí, se přímo ztrácí v_tomto moři bez břehů a beze dna. Nedovedu pochopit, že mě Bůh zve za tak krátkou a nepatrnou námahu k_věčnému odpočinutí, že mě volá z_nebe k_nejvyššímu štěstí, jež jsem hledal tak liknavě, a slibuje mi odměnu za slzy, které jsem proléval tak skoupě.

Mějte to stále na mysli, jasná paní, a dejte pozor, abyste nezranila tuto Boží dobrotu. To by se jistě stalo, kdybyste oplakávala jako mrtvého toho, který žije před Boží tváří a může Vám pomáhat ve Vašich záležitostech svou modlitbou mnohem víc než v_tomto životě. Naše odloučení nebude trvat dlouho. Opět se shledáme v_nebi, budeme spojeni s_naším Spasitelem, budeme ho chválit ze všech sil, navěky zpívat o_jeho milostech, a budeme požívat radostí, které nepominou. Když nám odnímá, co nám půjčil, dělá to jen proto, aby nás přeložil na jistější a bezpečnější místo a zahrnul nás dobry, po nichž toužíme.

Toto všechno jsem řekl jen proto, že jsem chtěl dát najevo své přání, abyste, jasná paní, a celá ostatní rodina, pokládali můj odchod za dobrodiní, které vás může potěšit, a abyste mě provázela svým mateřským požehnáním, když se plavím ke břehu, k_němuž se upínají všechny mé naděje. Učinil jsem to s_radostí zvláště proto, že mi už nijak jinak nelze lépe projevit lásku a úctu, kterou jsem Vám povinen jako syn matce.

{fn:1}Srov. {r}Řím 12,15{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Žl 23 (24), 4.5-6

Mně pro mou nevinu však dáš sílu, {*} před tváří svou mi dáš navěky žít.

Lepší před svatyní Boží ležet na prahu, nežli meškat v_stanech hříšných. {*} Před tváří svou mi dáš navěky žít.

22. června

Sv. Paulína Nolánského, biskupa

Z_dopisu svatého Paulína

(Epist. 3 ad Alypium, 1.5.6: CSEL 29,13-14.17-18)

Bůh je po celém světě v_těch, kdo jsou jeho, činný svou láskou skrze Ducha svatého

Projevil jsi vůči mé ubohosti pravou lásku, dokonalou přízeň, pane opravdu svatý, po zásluze blahoslavený a vzácný.{fnr}1{/fnr} Neboť dopis, který jsem obdržel prostřednictvím služebníka Juliána, vracejícího se z_Kartága, je pro mě tak jasným svědectvím o_tvé svatosti, že se mi zdá, jako bych se o_tvé lásce ke mně nedovídal, ale měl ji přímo před sebou. A je zřejmé, že tato láska pochází z_Boha. On nás od počátku světa určil pro sebe, v_něm jsme byli učiněni dřív, než jsme se narodili, neboť on nás učinil, ne my sami,{fnr}2{/fnr} on učinil, co teprve bude. Byli jsme tedy stvořeni jeho předzvěděním a jeho působením a spojovala nás láska, předcházející veškeré poznání, abychom měli podobnou vůli a žili v_jednotě víry nebo ve víře v_jednotu a znali se ze zjevení ducha dřív, než se uvidíme tělesnýma očima.

A tak se raduji a chlubím se v_Bohu, neboť on, jeden a týž, je po celém světě v_těch, kdo jsou jeho, činný svou láskou skrze Ducha svatého. Toho vylévá na každého člověka,{fnr}3{/fnr} a tak hojným proudem vody osvěžuje své město.{fnr}4{/fnr} Mezi jeho občany tě podle zásluh učinil biskupem a posadil na apoštolský stolec vedle knížat svého lidu.{fnr}5{/fnr} A mě ubožáka vyzdvihl, pozvedl z_prachu a chtěl, abych měl stejné postavení jako ty. Ale ještě víc se raduji z_té milosti od Pána, že mi připravil místo v_tvém srdci a vložil mě tam. Proto si činím nárok na to, že mohu zcela zvláště spoléhat na tvou lásku. A moje postavení i_milost, které se mi dostalo, mě zavazují, aby nebyla má láska vůči tobě nedůvěřivá ani povrchní.

Aby ti o_mně bylo známo všecko, věz, že byl někdejší hříšník teprve nedávno vyveden z_temnot{fnr}6{/fnr} a stínu smrti a nadýchal se životodárného vánku ducha, a že teprve nedávno přiložil ruku na pluh{fnr}7{/fnr} a vzal na sebe Pánův kříž.{fnr}8{/fnr} Kéž mi pomáhají tvé modlitby, abych jej mohl donést až do konce. Bude ti to připočteno k_zásluhám, budeš-li mi svou přímluvou ulehčovat břemeno. Neboť člověk svatý, který pomáhá tomu, kdo se s_námahou vleče – neodvažuji se totiž užít slova „bratr“ – bude povýšen jako veliké město.{fnr}9{/fnr}

Poslal jsem tvé svatosti na znamení jednoty jeden chléb, požehnaný ve jménu nerozdílné Trojice. Přijmi laskavě ten chléb jakožto eulogii.{fnr}10{/fnr}

{fn:1}Adresát dopisu Alypius byl biskupem v Kartágu a přítelem sv. Augustina.{/fn} {fn:2}{r}Žl 99 (100),3{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jl 3,1{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 45 (46),5{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Žl 112 (113),8{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Žl 106 (107),14{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Lk 9,62{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Mt 10,38{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Př 18,19{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:10}Chléb, jenž zbyl z těch, které byly přineseny k slavení eucharistie, nebyl však konsekrován, ale pouze požehnán. V_patristické mluvě někdy přeneseně též samo biskupské nebo kněžské požehnání.{/fn}

RESPONSORIUM

Sir 31, 8.11.10

Blahoslavený boháč, jenž se uchrání poskvrny a nehoní se za zlatem a neskládá naději v_množství peněz. {*} Jeho štěstí bude zajištěno v_Pánu.

Mohl zhřešit, a nezhřešil, konat zlo, a nekonal je. {*} Jeho štěstí bude zajištěno v_Pánu.

Téhož dne 22. června

Sv. Jana Fishera, biskupa, a Tomáše Mora, mučedníků

Z_dopisu poslaného svatým Tomášem dceři Markétě z_vězení

(The English Works of Sir Thomas More, London 1557, p. 1454)

S_veškerou nadějí a důvěrou se zcela svěřuji Bohu

Dobře vím, Markéto, jak nehodný byl můj dosavadní život a že bych si zcela zasloužil, aby mě Bůh opustil. Přesto však nepřestanu, vždycky budu důvěřovat a pevně doufat v_jeho nesmírnou dobrotu. Vždyť až dosud mi jeho svatá milost dávala sílu, abych raději pohrdl z_celé duše veškerým majetkem, příjmy i_samotným životem, než abych přísahal proti svému svědomí. I_krále vedla k_tomu, aby se mnou nakládal milostivě, takže mě až dosud zbavil pouze svobody. Tímto jediným opatřením mi Jeho Veličenstvo prokázalo větší dobrodiní – k_mému duchovnímu pokroku, jak doufám – než všemi poctami a statky, jimiž mě zahrnulo předtím. Tatáž milost, jak doufám, přiměje krále, že proti mně už nestanoví nic těžšího, anebo mi bude milost Boží dávat neustále sílu, abych snesl cokoli těžkého trpělivě, statečně a ochotně.

Když se moje trpělivost spojí se zásluhami hořkého utrpení Páně, které ovšem nekonečně převyšuje záslužností i_způsobem všechno, co mohu snášet já, zmírní mi tato trpělivost zasloužené tresty v_očistci a ze štědré dobroty Boží zvětší trochu i_mou odměnu v_nebi.

Nechci se vzdát důvěry v_dobrotivost Boží, má drahá Meg, i_když cítím, jak jsem slabý a křehký. A i_kdybych pozoroval, že strachem a zděšením už už klesám, vzpomenu si, jak svatý Petr při jediném závanu větru začal tonout, protože měl malou víru, a udělám, co udělal on. Zavolám na Krista: Pane, zachraň mě.{fnr}1{/fnr} A doufám, že vztáhne ruku, uchopí mě a nedovolí, abych se utopil.

Ale i_kdyby dopustil, abych se choval ještě dále tak jako Petr a úplně padl, přísahal a zapřel (ať to Bůh svým milosrdenstvím ode mne odvrátí, nebo ať mi z_toho pádu vzejde spíše škoda než prospěch), přece doufám, že i_v_tom případě by na mě pohlédl s_milosrdnou láskou, jako pohlédl na Petra,{fnr}2{/fnr} a znovu mě postavil na nohy, abych opět vyznal pravdu, ulevil svému svědomí a statečně snášel trest a hanbu za své dřívější zapření.

Zkrátka, má milá Margot, vím to zcela jistě, že mě Bůh neopustí, leda mou vinou. S_veškerou nadějí a důvěrou se mu tedy zcela svěřuji. Nechal-li by mě zahynout pro mé hříchy, byla by na mně oslavena aspoň jeho spravedlnost. Doufám však naprosto pevně, že jeho něžná dobrota věrně zachrání mou duši a způsobí, že se na mně jasně ukáže jeho milosrdenství spíše než jeho spravedlnost.

Neklesej tedy na mysli, drahá dcero moje, a neměj o_mne přílišnou starost, ať se mi v_tomto světě stane cokoli. Nemůže se stát nic, co Bůh nechce. Avšak cokoli on chce, i když se nám to zdá sebehorší, je ve skutečnosti to nejlepší.

{fn:1}{r}Mt 14,20{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Lk 22,61{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Ve svém utrpení mysleli Kristovi mučedníci na nebe a prosili: {*} Pane, pomáhej nám, abychom věrně vytrvali v_tvé službě.

Shlédni na své služebníky a neopouštěj svůj lid. {*} Pane, pomáhej nám, abychom věrně vytrvali v_tvé službě.

24. června

Narození sv. Jana Křtitele

Slavnost

HYMNUS

Do jeskyň v_poušti už ve věku útlém,

odešels, chtěje před lidmi se skrýti,

bys neposkvrnil ani lehkým slůvkem

čisté své žití.

Velbloud svou srstí šat údům tvým skýtal,

a vlčí kůže na opasek, řemen,

bystřiny doušek, k_obědu jsi jídal

kobylky s_medem.

Tušícím srdcem též proroci jiní

viděli Světlo, jež vzejde nad lidstvem,

ty však jsi toho, jenž snímá všem viny,

ukázals prstem.

Na širém světě dosud žádný druhý

světější než Jan nezrodil se svatý,

jen on směl toho pokřtít, který dluhy

za lidstvo splatil.

Ať tobě věčně, Bože trojjediný,

nejhlubší úctu vzdává celé nebe.

Nám vykoupeným odpusť všechny viny,

prosíme tebe. Amen.

1. ant.Pán mě povolal od matčina lůna, již v_mateřském životě mě nazval jménem.

Žalmy ze společných textů o_svatých mužích.

2. ant.Z_mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl.

3. ant.To je svědectví, které vydal Jan: Po mně přijde ten, který byl dřív než já.

Jan přišel, aby svědčil o_světle.

Aby všichni uvěřili skrze něho.

Z_Knihy proroka Jeremiáše

{r:Jer}1,4-10.17-19{/r}

Povolání za proroka

{v}4{/v}Hospodin mě oslovil: {v}5{/v}Dříve než jsem tě utvořil v_lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z_mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil. {v}6{/v}Tu jsem řekl: Ach, Pane, Hospodine, neumím mluvit, neboť jsem ještě příliš mladý.

{v}7{/v}Hospodin mi pravil: Neříkej: Jsem ještě příliš mladý, neboť kamkoli tě pošlu, půjdeš, a vše, co ti rozkážu, budeš mluvit. {v}8{/v}Neboj se jich, neboť já jsem s_tebou, abych tě vysvobodil – praví Hospodin.

{v}9{/v}Pak Hospodin vztáhl svou ruku, dotkl se mých úst a řekl: Hle, kladu svá slova do tvých úst. {v}10{/v}Ustanovuji tě dnes nad národy a nad říšemi, abys vytrhával a hubil, abys ničil a bořil, abys stavěl a sázel.

{v}17{/v}Přepásej svá bedra,

vstaň a mluv k_nim vše, co ti přikážu.

Nelekej se jich,

abych tě nezbavil odvahy před nimi.

{v}18{/v}Já totiž dnes udělám z_tebe opevněné město,

železný sloup a bronzovou zeď proti celé říši,

proti judským králům a jejím knížatům,

proti jejím kněžím a lidu země.

{v}19{/v}Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě,

neboť já jsem s_tebou

–_praví Hospodin_–

abych tě vysvobodil.

RESPONSORIUM

Jer 1,5.9.10

Dříve než jsem tě utvořil v_lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z_mateřského života, posvětil jsem tě, {*} prorokem pro národy jsem tě ustanovil.

Hle, kladu svá slova do tvých úst. Ustanovuji tě dnes nad národy a nad říšemi. {*} Prorokem pro národy jsem tě ustanovil.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 293,1-3: PL 38,1327-1328)

Hlas volajícího na poušti

Církev slaví Janovo narození jako něco posvátného, u_žádného jiného světce se jeho narození slavnostně nepřipomíná. Slavíme jenom narození Janovo a narození Kristovo. To musí mít svůj důvod; a jestliže snad o_tom vypovíme méně, než by si tak veliká událost zasluhovala, naše přemýšlení o_tom je plodnější a hlubší.

Jan přichází na svět z_neplodné staré ženy, Kristus z_panny v_mladistvém věku. Janovo narození se nesetkává s_vírou, a otec se stává němým. Maria věří, že se jí Kristus narodí, a počíná ho vírou. Předložili jsme, o_čem máme přemýšlet, a naznačili jsme, o_čem budeme pojednávat. Ale je to jen úvod; a nebudeme-li stačit svými schopnostmi nebo nebudeme-li mít dost času na prozkoumání všech hlubin tak velikého tajemství, lépe vás poučí ten, který mluví ve vás i_za naší nepřítomnosti, na nějž zbožně myslíte, jehož jste přijali do srdce a jehož chrámem jste se stali.

Jan jako by stál na rozhraní dvou Zákonů, Starého a Nového. Že Jan tvoří jakýsi předěl, to dosvědčuje sám Pán slovy: Proroci a Zákon až do Jana Křtitele.{fnr}1{/fnr} Je představitelem toho, co je staré, a hlasatelem toho, co je nové. Jako představitel toho starého se rodí ze starých rodičů; jako představitel toho nového se projevuje už v_lůně matčině jako prorok. Neboť ještě dřív než se narodil, při příchodu Panny Marie, zaplesal v_lůně své matky. Už tam bylo naznačeno, čím bude – naznačeno dřív, než se narodil. Ukázalo se, koho je předchůdcem, dřív než byl od něho spatřen. Je to něco božského, přesahuje to míru toho, co může lidská slabost. Nakonec přichází na svět, dostává jméno, a jeho otec může opět mluvit. Uvažuj, co tyto události symbolicky naznačují.

Zachariáš mlčí, ztratí hlas až do té chvíle, kdy se narodí Jan, předchůdce Páně, a hlas mu vrátí. Co znamená Zachariášovo mlčení, ne-li to, že proroctví zmizelo a že je před hlásáním Krista jakoby skryté a uzamčené? Otvírá se jeho příchodem, stává se jasným, když má přijít ten, který byl prorokován. Otevření úst Zachariášových při Janově narození odpovídá roztržení opony při Kristově smrti na kříži. Kdyby Jan ohlašoval sám sebe, neotevřel by Zachariášova ústa. Uvolňuje se jazyk, protože přichází na svět hlas. Neboť na otázku položenou Janovi, když už ohlašoval Pána: Kdo jsi?, on odpověděl: Já jsem hlas volajícího na poušti.{fnr}2{/fnr} Jan je hlas, Pán je však ten, o_němž platí: Na počátku bylo Slovo.{fnr}3{/fnr} Jan byl pouze hlas pro stanovenou dobu; Kristus je Slovo, které bylo na počátku, Slovo věčné.

{fn:1}Srov. {r}Mt 11,13{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 1,21.23{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 1,1{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Lk 1, 76-77

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, {*} neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu.

A dal jeho lidu poznat spásu v_odpuštění hříchů. {*} Neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu.

27. června

Sv. Cyrila Alexandrijského, biskupa a učitele církve

Z_dopisu svatého Cyrila Alexandrijského

(Epist. 1: PG 77,14-18.27-30)

Hlasatel Božího mateřství Panny Marie

Je mi nesmírně divné, jak vůbec někdo může opravdu pochybovat, má-li se svatá Panna nazývat Bohorodičkou. Vždyť jestliže náš Pán Ježíš Kristus je Bůh, proč bychom upírali svaté Panně, která ho porodila, titul Rodičky Boží? Tuto víru nám přece předali již svatí apoštolové, byť se o_tomto názvu nezmiňují, a takto nás učili také svatí otcové. Tak například náš otec Atanáš, slavné paměti, když sepsal dílo o_svaté a soupodstatné Trojici, ve třetí části často jmenuje svatou Pannu Bohorodičkou.

Zřejmě bych tu spíš měl použít jeho vlastních slov. Nuže, znějí následovně: „Cílem a význačným rysem Písma svatého tudíž je – jak jsme často připomínali – že o_Kristu, našem Spasiteli, hlásá toto dvoje: jednak že je Bůh a že jím vždycky byl, že je Otcovým Slovem, jeho slávou a moudrostí,{fnr}1{/fnr} jednak že v_tomto posledním čase přijal z_Boží Rodičky Panny Marie tělo a stal se pro nás člověkem.“

A o_něco dále znovu: „Svatých, prostých všeho hříchu, existovalo mnoho, vždyť i_Jeremiáš byl posvěcen již v_mateřském lůně{fnr}2{/fnr} a Jan, ještě než spatřil světlo světa, poskočil po slovech Boží Rodičky Marie radostí.“{fnr}3{/fnr} Tento muž je opravdu dostatečně spolehlivý a zvláštní měrou si zaslouží, abychom se bez obav připojili k_jeho víře; lze ho následovat s_jistotou, protože by nepronesl nic, co by odporovalo Písmu svatému.

Také samo Bohem inspirované Písmo potvrzuje, že Slovo Boží se stalo tělem,{fnr}4{/fnr} to znamená, že se sjednotilo s_tělem majícím duši, která vládne rozumem. Boží Slovo použilo pro ten účel potomstva Abrahámova a z_ženy si učinilo tělo, takže se stalo účastným těla a krve. Není tak už pouze Bohem; v_tomto spojení poznáváme, že se také stalo člověkem, nám podobným.

Ze dvou složek tedy zajisté sestává Emmanuel, z_božství a lidství. Jediný je ovšem Pán Ježíš Kristus, jediný pravý a přirozený Syn, a ten je zároveň Bůh i_člověk; nikoli zbožštěný člověk, rovný těm, kteří se milostí stávají účastnými božské přirozenosti, nýbrž pravý Bůh, který se pro naši spásu zjevil v_lidské podobě, jak o_tom také svědčí Pavel, když říká: Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z_ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil ty, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny.{fnr}5{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Žid 1,3{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jer 1,5{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Lk 1,41{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 1,14{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Gal 4,4{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Vykonal před Bohem velké dílo a jeho učení zná celý svět. {*} Ať se za nás přimlouvá u_Pána, našeho Boha.

Věrně konal kněžskou službu a ve dne v_noci rozjímal o_Božích přikázáních. {*} Ať se za nás přimlouvá u_Pána, našeho Boha.

28. června

Sv. Ireneje, biskupa a mučedníka

Památka

Z_traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje

(Lib. 4,20,5-7: SCh 100,640-642.644-648)

Slávou Boží je živý člověk a životem člověka je patření na Boha

Sláva Boží je oživující: a tak ti, kdo vidí Boha, dostávají život. Nepochopitelný, Nepostižitelný a Neviditelný se dává od lidí spatřit, postihnout a pochopit, aby dal život všem, kdo ho přijímají a vidí. Bez života nelze totiž existovat a život jako takový spočívá v_účasti na Bohu; mít účast na Bohu znamená Boha vidět a zakoušet jeho dobrotu.

Takže lidé budou hledět na Boha, aby žili, tímto patřením se stali nesmrtelnými a přiblížili se k_Bohu. Již dříve jsem mluvil o_tom, že proroci v_obrazech ukázali, že Bůh se dá spatřit těm, kdo jsou nositeli jeho Ducha a bez ustání očekávají jeho příchod. Jak říká Mojžíš v_Deuteronomiu: Toho dne uvidíme, neboť Bůh promluví k_člověku, a ten bude žít.{fnr}1{/fnr}

Jaký je Bůh, jak veliký je ten, jenž všechno ve všem působí, to nemůže nikdo z_těch, které stvořil, ani nahlédnout, ani vypovědět. Přesto však není neznámý, protože veškerenstvo poznává skrze jeho Slovo, že je jeden Bůh Otec, že všechno je v_jeho moci a všem dává bytí, jak stojí v_evangeliu: Boha nikdy nikdo neviděl, jen jednorozený Syn, který spočívá v_náručí Otcově, a ten o_něm podal zprávu.{fnr}2{/fnr}

Tím, který vypovídá, je tedy od počátku Otcův Syn; ten je totiž od počátku u_Otce, ten vždycky v_příhodnou dobu ku prospěchu lidského pokolení řádně a patřičně vyjevil prorocká vidění, rozdílné dary milosti, vlastní služby; slávu Otcovu. A kde je řád, tam je také souznění, a kde je souznění, je včasnost a s_včasností zároveň užitek.

A proto se Boží Slovo stalo rozdělovatelem Otcovy milosti k_užitku všech lidí. Pro lidi tak mnoho vykonalo, když jim ukázalo Boha a přivedlo člověka k_Bohu. Zachovalo přitom sice Otcovu neviditelnost, aby snad člověk někdy Boha neznevážil a vždycky měl před sebou svůj cíl, ale z_druhé strany lidem mnoha způsoby Boha ukazovalo jako viditelného, aby člověk od Boha zcela neodpadl a nepřestal být: Neboť slávou Boží je živý člověk a životem člověka je patření na Boha. Jestliže totiž už přirozené poznání Boha dává všemu živému na zemi život, tím spíš se zjevením Otce skrze Slovo dostává života těm, kdo vidí Boha.

{fn:1}Srov. {r}Dt 5,24{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 1,18{/r} (Vulg.).{/fn}

RESPONSORIUM

Srov. Mal 2, 6; Žl 88 (89), 22

Učení pravdy bylo v_jeho ústech, bezpráví se na jeho rtech neobjevilo. {*} Mnohé odvrátil od nepravosti.

Má ruka je stále při něm, má paže ho posiluje. {*} Mnohé odvrátil od nepravosti.

29. června

Sv. Petra a Pavla, apoštolů

Slavnost

HYMNUS

Všech zemí věčně zmocňuje se září svou

den požehnaný, svátek apoštolů dvou,

šťastného Petra i_svatého Jana s_ním,

jež zasvětil si Kristus proudem krvavým

a pak jim svěřil moc nad církví veškerou.

Toť před Pánem jsou olivy dvě kvetoucí

a majáky dva jasným světlem planoucí,

na nebi ze všech nejjasnější souhvězdí;

ti hříchů krutá pouta uvolnit vždy smí

a otevřít pak brány v_nebe vedoucí.

Buď Otci sláva po věků věk nesmírný,

buď tobě, Synu, vláda, vždy ať dík ti zní,

Svatému Duchu budiž stejná moc i_čest,

Trojici Boží ať vzdávána věčně jest,

nejhlubší úcta veškerého stvoření. Amen.

1. ant.Miluješ-li mě, Šimone Petře, pas moje ovce.

Žalmy ze společných textů o_apoštolech.

2. ant.Pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným, než křížem našeho Pána Ježíše Krista.

3. ant.Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k_tobě po vodě.

Slovo Páně trvá navěky.

Totiž slovo evangelia, které vám bylo zvěstováno.

Z_listu svatého apoštola Pavla Galaťanům

{r:Gal}1,15 – 2,10{/r}

Setkání Petra a Pavla v_Jeruzalémě

{v}1,15{/v}Bůh si mě už v_lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, {v}16{/v}že mi zjeví svého Syna, abych o_něm kázal radostnou zvěst pohanům. Neradil jsem se hned s_lidmi {v}17{/v}ani jsem nešel nahoru do Jeruzaléma k_těm, kteří byli apoštoly přede mnou. Odešel jsem do Arábie a pak jsem se znova vrátil do Damašku. {v}18{/v}Za tři roky potom jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z_vlastní zkušenosti poznal Petra, a pobyl jsem u_něho patnáct dní. {v}19{/v}Z_ostatních apoštolů jsem však viděl jen Jakuba, bratra Páně. {v}20{/v}Dovolávám se Boha za svědka, že nelžu, co vám tady píšu.

{v}21{/v}Pak jsem šel do krajin syrských a kilikijských. {v}22{/v}Křesťanským obcím v_Judsku jsem však zůstal osobně neznám. {v}23{/v}Pouze slýchali: „Ten, který nás kdysi pronásledoval, teď sám hlásá tu víru, kterou dříve ničil.“ {v}24{/v}A chválili kvůli mně Boha.

{v}2,1{/v}Potom jsem šel znovu po čtrnácti letech do Jeruzaléma s_Barnabášem a vzal jsem s_sebou také Tita. {v}2{/v}Šel jsem tam, protože se mi o_tom dostalo zjevení. Předložil jsem jim tam evangelium, jak ho kážu mezi pohany, a v_soukromí jsem to vyložil těm, kteří něco znamenají, zdali snad neběžím nebo jsem neběžel nadarmo. {v}3{/v}Ale ani Titus, který byl se mnou, nebyl přinucen dát se obřezat, ačkoli byl Řek.

{v}4{/v}Tu otázku rozvířili vetřelí falešní bratři. Vloudili se mezi nás a slídili po naší svobodě, kterou máme v_křesťanství, aby nás uvedli do otročení. {v}5{/v}Ale ani na okamžik jsme jim neustoupili a nepoddali se jim, aby vám zůstala pravda evangelia nezkráceně. {v}6{/v}A nebylo překážky ani ze strany těch, kdo něco znamenají. – Čím byli předtím, to se mě netýká; Bůh nedělá rozdíly v_lidech. – Ti tedy, kdo něco znamenají, nic dalšího mi neuložili.

{v}7{/v}Spíše naopak. Viděli, že je mně svěřeno, abych hlásal evangelium mezi pohany, jako zase Petrovi mezi židy. {v}8{/v}Vždyť ten, který pomáhal Petrovi v_apoštolátě mezi židy, pomáhal i_mně mezi pohany. {v}9{/v}Poněvadž Jakub, Petr a Jan – uznávané sloupy – poznali, že mám k_tomu od Boha milost, podali mně i_Barnabášovi pravici na znamení, že patříme k_sobě: my že tedy máme být pro pohany, oni pro židy. {v}10{/v}Jenom nám doporučili, abychom pamatovali na chudé. A to mi také vždycky leželo na srdci.

RESPONSORIUM

Mt 16, 18-19

Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. {*} Tobě dám klíče od nebeského království.

Co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi. {*} Tobě dám klíče od nebeského království.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 295,1-2.4.7-8: PL 38,48-1352)

Tito mučedníci viděli, co hlásali

Tento den je pro nás posvěcen utrpením svatých apoštolů Petra a Pavla. Nemluvíme o_nějakých neznámých mučednících: Do celé země vychází jejich hlahol, a až na konec světa jejich slova.{fnr}1{/fnr} Tito mučedníci viděli, co hlásali, žili podle spravedlnosti, vyznali pravdu a zemřeli za ni.

Svatý Petr, první mezi apoštoly, vroucně miloval Krista, a proto směl slyšet: A já ti říkám: Ty jsi Petr. Když on sám vyznal: Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha, Kristus mu odpověděl: A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev.{fnr}2{/fnr} Na této skále zbuduji víru, kterou vyznáváš. Na tom, co jsi řekl: Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha, zbuduji svou církev. Neboť ty jsi Petr. Jméno Petr se odvozuje od skály, ne skála od Petra. Jméno Petr se odvozuje od skály, tak jako jméno křesťan od Krista.

Jak víte, Pán Ježíš si před svým utrpením vyvolil učedníky a nazval je apoštoly. Mezi nimi téměř vždycky jedině Petr zosobňoval celou církev. Protože jedině on představoval celou církev, bylo mu dopřáno uslyšet slova: Tobě dám klíče od nebeského království.{fnr}3{/fnr} Neboť tyto klíče nedostal jednotlivý člověk, ale církev jako jednota. Vynikající postavení Petrovo vyplývá tedy z_toho, že představoval všeobecnost a jednotu církve, když mu bylo řečeno: Tobě dám to, co bylo předáno všem. Abyste věděli, že církev dostala klíče od nebeského království, slyšte, co na jiném místě říká Pán všem svým apoštolům: Přijměte Ducha svatého! A hned nato: Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.{fnr}4{/fnr}

Právem také po svém vzkříšení uložil Pán právě Petrovi, aby pásl jeho ovce. Neměl mezi učedníky pást Pánovy ovce jenom on sám; ale Kristus mluví k_jednomu, a tím dává za úkol jednotu; a obrací se s_tím především na Petra, protože Petr je první mezi apoštoly.

Nebuď smutný, apoštole. Odpověz jednou, odpověz znovu, odpověz potřetí. Třikrát ať z_lásky zvítězí tvé vyznání, když třikrát ze strachu podlehlo tvé předsevzetí. Třikrát ať se uvolní, co jsi třikrát spoutal. Uvolni láskou, co jsi spoutal strachem. A Pán pak Petrovi jednou, znovu i_potřetí svěřil své ovce.

Jeden památný den utrpení dvou apoštolů. Ale i_oni dva byli jedno; ač trpěl každý v_jiný den, byli jedno. Napřed šel Petr, potom Pavel. Slavíme svátek posvěcený pro nás krví apoštolů. Milujme jejich víru a život, jejich námahy a utrpení, milujme to, co vyznávali a hlásali.

{fn:1}Srov. {r}Žl 18 (19),5{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 16,16.18{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 16,19{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 20,22.23{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Svatý apoštole Pavle, hlasateli pravdy a učiteli národů, {*} právem si zasloužíš, abychom tě oslavovali.

Tys všude šířil poznání Boží milosti. {*} Právem si zasloužíš, abychom tě oslavovali.

30. června

Svatých prvomučedníků římských

Z_listu svatého Klementa I., papeže, Korinťanům

(Cap. 5,1-7,4: Funk 1,67-71)

Ze závisti byli vydáni na smrt a stali se skvělým příkladem pro nás

Přejděme teď staré příklady a přikročme k_Božím bojovníkům z_poslední doby, ukažme si vznešené příklady z_našeho času. Ti, kteří byli největšími sloupy svatosti, se z_řevnivosti a závisti druhých stali obětí pronásledování, až posléze dotrpěli k_smrti.

Pohleďme bedlivě na dobré apoštoly. Petr musel jako oběť zlé závisti ne jednou nebo dvakrát, ale mnohokrát trpět, až zemřel mučednickou smrtí a odešel na zasloužené místo slávy. Jako oběť závisti a nenávisti dosáhl vítězné odměny za trpělivost také Pavel. Sedmkrát byl uvržen do vězení, byl zahnán na útěk a kamenován. Na východě i_na západě se stal hlasatelem Božího slova a pro svou víru sklidil velikou slávu. A když po celém světě kázal spravedlnost a došel až na samé hranice západu, před tváří vladařů vydal svědectví mučednickou smrtí a odešel ze světa do svatého místa jako příklad nejvyšší trpělivosti.

K_těmto mužům a svatým učitelům života se přidružilo velké množství vyvolených. Také oni přestáli jako oběť závisti mnoho utrpení a muk a stali se uprostřed nás skvělým příkladem k_následování. Závist vydala krutému pronásledování ženy donucené v_cirku představovat mytologické oběti (jako Danaovny nebo Dirké): když podstoupily strašné a zločinné mučení, dostaly se na bezpečnou cestu víry a vzdor tělesné křehkosti dosáhly vznešené odměny. Závist oddělila život manželek od manželů a převrátila výrok našeho praotce Adama: To je kost z_mých kostí a tělo z_mého těla.{fnr}1{/fnr} Závist a řevnivost vyvrátila veliká města a beze zbytku zničila velké národy.

Píšeme to, milovaní, nejen abychom vás ve vaší službě napomenuli, ale také abychom povzbudili sami sebe. Vždyť se přece nacházíme ve stejné aréně a čeká nás stejný zápas. Proto zanechme všech marných a zbytečných starostí a držme se ctihodných pravidel, která nám byla předána, a hleďme si toho, co je před tváří našeho Tvůrce krásné, co je mu milé a příjemné. Neztrácejme z_očí Kristovu krev a snažme se pochopit, jak drahocenná je před Bohem krev toho, který ji prolil za naši spásu a přinesl celému světu milost pokání.

{fn:1}Srov. {r}Gn 2,23{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Z_lásky k_Bohu vydali své tělo k_mučení {*} a dosáhli tak věčné slávy.

To jsou ti, kdo přišli z_velikého soužení: roucho si do běla vyprali v_Beránkově krvi {*} a dosáhli tak věčné slávy.