Kantikum
Úzkosti nemocného, radost uzdraveného

Iz 38, 10-14.17-20

Jsem Živý. Byl jsem mrtev, a hle – jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí. (Zj 1, 17-18)

{v}10{/v}Řekl jsem si: „Uprostřed života{x}

mám sestoupit k_branám podsvětí!“

Bylo mi líto zbytku mých let{x}

{v}11{/v}a tak jsem si řekl:

„Už neuvidím Pána Boha v_zemi živých,{x}

ani člověka mezi pozemšťany.“

{v}12{/v}Rozpadá se mi má schránka a život mně mizí{x}

jako stan kočovníků;

můj život je jako když tkadlec svinuje plátno,{+}

je jako tkanina od stavu odřezaná;{x}

{v}13{/v}ještě než večer vystřídá ráno, konec mě čeká.

Už od rána o_pomoc volám,{+}

je mi, jako by lev mi drtil kosti,{x}

ještě než večer vystřídá ráno, konec mě čeká.

{v}14{/v}Jako když holátko ve strachu pípá,{+}

jako když holub mláďata volá,{x}

tak je můj nářek;

zemdlený zrak upínám k_nebi,{x}

mně úzko je, pomoz mi, Pane!

{v}17{/v}A ty jsi můj život vytrhl z_jisté zkázy,{x}

všechny mé hříchy jsi jako za záda hodil.

{v}18{/v}Vždyť mrtví a smrt tě nemohou chválit{x}

a kdo jde do hrobu, nedoufá ve tvou věrnost.

{v}19{/v}Jenom ten, kdo žije, tě chválí, jako já dnes,{x}

o_tvé věrnosti otec vypráví synům.

{v}20{/v}Zachovej mě, Pane, a po celý život{x}

zpívat ti budem své žalmy v_tvém domě.{△}

HTML © Juraj Vidéky, Karel Mráček