DUBEN

2. dubna

Sv. Františka z_Pauly, poustevníka

Z_dopisu svatého Františka z_Pauly spolubratřím

(Epist. a. 1486: A. Galuzzi, Origini dell’Ordine dei Minimi, Roma, 1967, pp. 121-122)

Obraťte se s_upřímným srdcem

Náš Pán Ježíš Kristus, odměňující se svrchovanou velkodušností, kéž vám vyplatí mzdu za vaši práci.

Prchejte před zlem, překonávejte nebezpečí. A my i_všichni naši bratři, ač jsme nehodní, bez ustání prosíme Boha Otce, jeho Syna Ježíše Krista, ale i_Kristovu panenskou Matku Marii, aby vás neopouštěli ve vašem úsilí o_zdraví a spásu duše i_těla.

Opravdu naléhavě vás vybízím, bratři, prozíravě a pilně pracujte na spáse své duše. Smrt je jistá a život krátký a odvane jako dým.

A tak zaměřte svou mysl na umučení našeho Pána Ježíše Krista. Zamiloval si nás tak, že sestoupil z_nebe, aby nás vykoupil, a za nás snášel všechna duševní i_tělesná trápení a žádnému utrpení se nevyhýbal. Dal nám příklad dokonalé trpělivosti a lásky, takže bychom měli i_my být v_každém neštěstí trpěliví.

Nenávist a nepřátelství odložte, prozíravě šetřte tvrdými slovy. A když je přece jen vypustíte z_úst, neuškodí, když týmiž ústy, která zranila, pronesete něco hojivého. A také si navzájem odpouštějte, abyste si později nepřipomínali křivdy, které jste si vzájemně způsobili. Připomínat křivdu znamená totiž další bezpráví a dovršení hněvu, znamená držet se hříchu a nenávidět spravedlnost, znamená mít v_ráně střelu zrezivělou a srdce plné jedu, znamená plýtvat silami a mít na duši červa, znamená zmatení v_modlitbě a roztržitost při přednášení proseb Bohu, znamená odcizení v_lásce a osten vězící v_srdci, znamená, že nepravost nikdy neusíná a hřích nikdy nepřestává, znamená každodenní smrt.

Milujte pokoj, nejdražší poklad, po kterém by každý z_nás měl co nejvíc toužit, Víte, že naše hříchy popouzejí Boha ke hněvu; nezbývá tedy než činit pokání, aby nás Bůh milosrdně ušetřil. Co před lidmi utajíme, před Bohem zůstává zjevné; obraťte se tedy s_upřímným srdcem. Žijte tak, abyste na sebe soustředili požehnání Páně, a pokoj Boha, našeho Otce, ať je vždycky s_vámi.

RESPONSORIUM

{r}2 Kor 4,11.16{/r}

Tak, jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, {*} aby i_Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle, aleluja.

Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje. {*} Aby i_Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle, aleluja.

4. dubna

Sv. Izidora, biskupa a učitele církve

Z_„Knihy sentencí“ svatého Izidora

(Lib. 3,8-10: PL 83,679-682)

Učitel zákona, který se stal učedníkem v_království nebeském

Modlitba nás očišťuje, četba vzdělává. Můžeme-li obojí, je to dobré; nemůžeme-li však, raději se modleme než čtěme.

Kdo chce být stále s_Bohem, musí se často modlit i_často číst. Neboť když se modlíme, mluvíme my s_Bohem, a když čteme, mluví Bůh s_námi.

Veškerý pokrok pochází z_četby a rozjímání. Neboť jestliže něco nevíme, naučíme se tomu čtením, a čemu jsme se naučili, to si uchováváme rozjímáním.

Četba svatého Písma nám přináší dvojí dar: jednak zdokonaluje rozumové poznání, jednak odvádí člověka od marností světa a přivádí ho k_Boží lásce.

A dvojí cíl má ten, kdo čte: předně aby Písmu porozuměl, za druhé aby poznal, s_jakým užitkem a důstojností je má přednášet. Neboť každý bude nejprve s_to pochopit, co čte, a pak dokáže vyslovit, čemu se naučil.

Neúnavný čtenář bude nejspíš přístupný myšlence, že víc znamená plnit, co četl, než to pouze znát. Méně trestuhodné je zajisté, když neznáme, oč usilovat, než to vědět, ale nic pro to nedělat. Právě tak jako při čtení toužíme, abychom porozuměli, máme to, co jsme skrze porozumění poznali jako správné, také plnit.

Nikdo nemůže poznat smysl svatého Písma, jestliže se nejprve s_Písmem při četbě důvěrně neseznámí. Jak je psáno: Měj moudrost ve vážnosti, a ona tě povýší, když ji obejmeš, zjedná ti čest.{fnr}1{/fnr}

Čím usilovněji se kdo bude věnovat svatým slovům Písma, tím bohatší poznání z_nich načerpá. Stejně jako země dává tím hojnější úrodu, čím víc je obdělávána.

Někteří lidé mají dar porozumění, ale nedbají o_pilnou četbu: netečnou nedbalostí přicházejí o_to, co mohli při četbě poznat. Jiní by zase rádi poznávali, ale brání jim těžkopádné chápání. Ti se však přece jen pilnou četbou doberou toho, co ti nadaní pro svou lenost propásli.

I když někdo pomalu chápe, přesto může dojít odměny za dobré studium, jestliže se snažil. Zato ten, kdo nechává dar rozumu, který dostal od Boha, ležet ladem, uvaluje na sebe odsouzení, protože darem, jejž dostal, pohrdá a hřeší leností.

Bez podpory milosti sice učenost prochází ušima, ale do srdce nikdy nepronikne. Udělá třeba navenek rozruch, ale uvnitř není k_ničemu. Když ovšem Bůh vnitřním dotekem milosti daruje porozumění, jeho slovo vlité do lidského ucha pronikne až do hloubi srdce.

{fn:1}{r}Př 4,8{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Mt 13, 52; srov. Přísl. 14, 33

Každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, {*} je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i_staré, aleluja.

Moudrost přebývá v_srdci rozumného a vyučuje nezkušené. {*} Je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i_staré, aleluja.

5. dubna

Sv. Vincence Ferrerského, kněze

Z_traktátu „O_duchovním životě“ od svatého Vincence Ferrerského

(Cap. 13: ed. Garganta-Forcada, pp. 513-514)

Jak kázat

Při kázání a v_promluvách užívej k_vylíčení jednotlivých událostí mluvy prosté, hovoř jako doma; a jak můžeš, uváděj příklady, aby se každý hříšník, který ten hřích má, cítil tvým kázáním osobně zasažen, jako bys mluvil jen pro něho. Mluv přitom tak, aby bylo vidět, že tvá slova nevycházejí z_duše pyšné ani rozezlené, nýbrž z_hlubin otcovské lásky a dobroty, jako když otce bolí, že jeho děti hřeší nebo je stihla těžká nemoc, nebo že leží v_hluboké propasti a on se je snaží vytáhnout, zachránit a přímo mateřsky ošetřit. Nebo jako ten, kdo se těší z_jejich pokroku a z_jejich naděje na rajskou slávu.

Takový způsob se osvědčil a přináší posluchačům prospěch. Neboť všeobecné řeči o_ctnostech a nepravostech posluchače příliš neosloví.

Také když zpovídáš a chceš malomyslné laskavě povzbudit nebo naopak tvrději pohrozit zatvrzelým, vždycky měj srdce láskyplné, ať hříšník skutečně cítí, že tvá slova vycházejí jen z_čisté lásky. Laskavá a vlídná slova ať proto vždycky mají přednost před přísnými.

Chceš-li ovšem být duším svých bližních opravdu užitečný, obrať se nejprve celým srdcem k_Bohu a přednes mu prostě svou žádost, aby ti dal milost pravé lásky, která je souhrnem všech ctností. S_její pomocí pak dokážeš všechno, co si přeješ.

RESPONSORIUM

{r}2 Tim 4,2{/r}; srov. {r}Sk 26,20b{/r}

Hlásej slovo! Přicházej s_ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj {*} s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky, aleluja.

Kázal jsem národům, aby se napravily a vrátily se k_Bohu. {*} S všestrannou trpělivostí a znalostí nauky, aleluja.

7. dubna

Sv. Jana Křtitele de la Salle, kněze

Z_rozjímání svatého Jana Křtitele de la Salle

(Meditatio 201)

Kristova láska na nás naléhá

Rozvažujte v_srdci, milí bratři, co říká apoštol Pavel, jak Bůh ustanovil v_církvi apoštoly, proroky a učitele,{fnr}1{/fnr} a dojdete jistě k_přesvědčení, že i_vás Bůh ustanovil do vašeho úřadu a povolání. Dosvědčí vám to ostatně týž světec, neboť říká, že existují různé služby a různá působení, ale že se v_těchto jednotlivých darech ukazuje k_obecnému prospěchu, to znamená k_prospěchu celé církve, jeden a týž svatý Duch.{fnr}2{/fnr}

Není tedy pochyb, že když vám byla dána taková milost, vyučovat chlapce, zvěstovat jim evangelium a vzdělávat je v_náboženském duchu, je to veliký dar od Boha, a že on sám vás k_tomuto svatému dílu povolal.

Chlapci svěření vaší péči by tedy v_celém vašem učitelském působení měli vidět, že jste Boží služebníci, protože konáte svou práci s_velikou láskou a opravdovou poctivostí. A dále ať vás k_vašemu povolání ještě víc připoutává pomyšlení, že nejste jen služebníci Boží, ale i_služebníci Ježíše Krista a jeho církve.

Říká to totiž svatý Pavel. Nabádá přece, aby byli za Kristovy služebníky považováni všichni, kdo hlásají evangelium, kdo píšou list, jejž diktuje Kristus, nikoli inkoustem, ale Duchem živého Boha, a nikoli na deskách kamenných, ale na živých deskách srdcí,{fnr}3{/fnr} pro vás srdcí vašich chlapců. Ať na vás proto naléhá Boží láska,{fnr}4{/fnr} protože Ježíš Kristus zemřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně zemřel a vstal z_mrtvých.{fnr}5{/fnr} Kéž vaše svědomitost a horlivost působí na vaše žáky, aby si uvědomovali, že je skrze vás vlastně povzbuzuje sám Bůh, protože vystupujete jako vyslanci Kristovi.{fnr}6{/fnr}

Také je třeba ukázat církvi, jak velice ji milujete, a dát jí důkazy vaší horlivosti. Pracujete přece skrze církev, a ta je Kristovým tělem. Prokažte tedy svou horlivou službou, že milujete ty, jež vám Bůh svěřil, tak jako Kristus miloval svou církev.

Vynaložte všechno úsilí, aby se vaši chlapci zapojili do stavby církve, tohoto Božího chrámu, a tak aby dosáhli toho, že z_Boží milosti budou moci jednou stanout před soudnou stolicí Ježíše Krista slavní, bez poskvrny nebo vrásky nebo čehokoli jiného.{fnr}7{/fnr} Ať se v_nadcházejícím věku ukáže nesmírné bohatství milosti,{fnr}8{/fnr} kterou jim Bůh dal, když jim pomáhal ke vzdělání, a kterou dal vám k_jejich vyučování a výchově, aby získali dědictví v_království Božím, v_království našeho Pána Ježíše Krista.

{fn:1}Srov. {r}1 Kor 12,28{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 12,5.11{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}2 Kor 3,3{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}2 Kor 5,14{/r}.{/fn} {fn:5}{r}2 Kor 5,15{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}2 Kor 5,20{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Ef 5,27{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Ef 2,7{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Mk 10, 13-14. 16

K_Ježíšovi přinášeli děti, aby jim požehnal. Ale učedníci to zakazovali. Když to Ježíš viděl, řekl jim: {*} Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království, aleluja.

Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim {*} Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království, aleluja.

11. dubna

Sv. Stanislava, biskupa a mučedníka

Z_listu svatého Cypriána, biskupa a mučedníka

(Ep. 58,8-9.11: CSEL 3,663-666)

Vrháme se do bitvy o_víru

Když zápasíme a vrháme se do bitvy o_víru, shlíží na nás Bůh, přihlížejí jeho andělé, hledí na nás i_Kristus. Jaká vznešená sláva a jaké štěstí bojovat před tváří samého Boha a korunu vítězství přijímat od rozhodčího a soudce Krista!

Vyzbrojme se, milovaní bratři, veškerými silami a přichystejme se k_boji s_čistou myslí, neporušenou vírou, oddanou statečností. Vyhlašují nám boj, ať tedy Boží vojsko nastoupí! Jak se vyzbrojit a připravit? O_tom nás poučuje svatý apoštol, když říká: Opásejte si bedra pravdou, nasaďte si pancíř spravedlnosti, vaší obuví ať je připravenost k_evangeliu pokoje; a chopte se štítu víry, abyste byli s_to zneškodnit všechny ohnivé střely největšího Nešlechetníka, a vezměte si přilbu spásy a meč ducha, jímž je slovo Boží.{fnr}1{/fnr}

Nuže, takovouto výzbroj si vezměme a takovýmito duchovními a nebeskými ochrannými prostředky se zabezpečme, abychom se i_v_nejhorších dnech mohli postavit ďáblovým hrozbám a odrazit jeho útok.

Nasaďme si pancíř spravedlnosti, aby naše srdce bylo bezpečně chráněno proti nepřátelským střelám. Chraňme si nohy obutí učením evangelia, aby nás nemohl uštknout ani přivést k_pádu Had, až po něm začneme šlapat a budeme ho chtít rozdrtit.

Držme pevně štít víry, aby nás chránil, abychom mohli odrazit všechno, co po nás nepřítel vrhá.

A vezměme si k_ochraně hlavy duchovní přilbu, abychom si chránili uši proti výnosům odsuzujícím nás na smrt, abychom si chránili oči proti zlořečeným modlám, abychom si chránili čelo s_neporušeným Božím znamením a abychom si chránili ústa k_vítěznému vyznání našeho Pána Ježíše Krista.

Také si duchovním mečem ozbrojme pravici, aby statečně odmítla přinášet nečisté oběti a aby nikdy nezapomínala, že se má pevně držet Pána, jehož tělo přijímá při eucharistii a od něhož má posléze přijmout odměnu nebeské koruny.

Toto všechno ať je, bratři nejmilejší, pevně uloženo ve vašem srdci. Když na to budeme stále myslet a budeme o_tom rozjímat, až na nás přijde den pronásledování, pak se žádný vojín Kristův vycvičený jeho přikázáními a napomenutími nezalekne boje, ale bude hotov přijmout korunu vítězství.

{fn:1}Srov. {r}Ef 6,14-17{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Tento světec bojoval za Boží zákon, položil za něj svůj život a nebál se těch, kdo mu vyhrožovali, {*} protože stál na pevné skále, aleluja.

Nelpěl na pozemském životě, ale dal přednost nebeskému království. {*} Protože stál na pevné skále, aleluja.

13. dubna

Sv. Martina I., papeže a mučedníka

Z_dopisu svatého Martina I.

(Epist. 17: PL 87,203-204)

Pán je blízko, proč bych se trápil starostí

Milovaní, veškerým naším přáním je stále vám svými dopisy poskytovat útěchu a ulehčovat vaši starost o_mne a s_vaší starostí i_starost všech křesťanů a našich bratří, kteří mají z_lásky k_Pánu o_mne starost. Nuže, zatím vám napíšu, co nás trápí, a ve jménu Krista, našeho Boha budu mluvit pravdu.

Poté, co jsme byli zcela vytrženi z_víru světa a našimi hříchy odvrženi, byli jsme vlastně zbaveni vlastního života. Všichni původní obyvatelé této krajiny jsou pohané a ti další, kteří zde žijí, přijali pohanské mravy, neznají dočista žádnou vzájemnou lásku, ani takovou, kterou lidská přirozenost soustavně projevuje, často v_podobě soucitu, dokonce mezi barbary.

Podivil jsem se ovšem, a dosud se divím bezohlednosti a bezcitnosti všech, kteří kdysi patřili ke mně, i_mých přátel a příbuzných, kteří na mne v_mém neštěstí zapomněli tak dokonale, že ani nechtějí vědět, kde se nalézám anebo jsem-li vůbec ještě na světě nebo ne.

S_jakým asi svědomím můžeme předstoupit před Kristovu soudnou stolici? Všichni lidé budou tehdy žalobci a všichni budou skládat účty, všichni, kteří jsou ze stejné hlíny a látky. Co za strach to padlo na ty lidi, že vůbec neplní Boží přikázání? A co je to za bázeň tam, kde se není čeho bát?{fnr}1{/fnr} Nebo nás zlí duchové do takové míry nechávají přikrýt zapomněním? Či jsem se vůči celému společenství církve projevil jako takový nepřítel a vůči nim jako protivník?

Bůh však chce, aby všichni došli spásy a dosáhli poznání pravdy.{fnr}2{/fnr} Kéž tedy na přímluvu svatého Petra upevní jejich srdce v_pravé víře, kéž je posilní proti všem bludařům a proti každé osobě, která je nepřítelem naší církve, kéž je uchrání otřesů a zmatků, zejména pastýře, který jim teď bude stát v_čele. Kéž vůbec v_ničem neodpadnou ani se neodchýlí ani nic nevynechají z_toho, co před Pánem a jeho svatými anděly písemně vyznali, a to až do nejmenších podrobností. A kéž spolu se mnou, nehodným, jednou přijmou z_rukou našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista korunu spravedlnosti za pravou víru.

O_toto mé ubohé tělo se zajisté postará sám Pán, tak jak se mu zlíbí – ať už je ponechá v_neustálých trápeních, nebo mu dopřeje mírného zotavení. Pán je blízko, tak proč bych se trápil starostí?{fnr}3{/fnr} Doufám v_jeho slitování a doufám, že nebude otálet a ukončí můj život tam, kde přikáže.

Všechny vaše pozdravujte ve jménu Páně. A také všechny, kdo pro lásku Boží se mnou v_mých okovech cítili. Nebeský Bůh ať vás svou mocnou rukou chrání od všeho pokušení a zachová vás pro své království.

{fn:1}Srov. {r}Žl 52 (53),6{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Tim 2,4{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Flp 4,5{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

2 Tim 4, 7-8a; Flp 3, 8b. 10

Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. {*} Teď už mě čeká věnec spravedlnosti, aleluja.

Všecko považuji za škodu ve srovnání s_poznáním Krista a účastí na jeho utrpení; a protože umřel on, i_já mu chci být v_tom podobný. {*} Teď už mě čeká věnec spravedlnosti, aleluja.

20. dubna

v. Anežky z_Montepulciana, panny, mnišky

Památka OP

PSALMODIE

1. ant. Panno jasná a prozíravá, moudrostí proslavená, tvým duchovním ženichem je neposkvrněné Slovo.

Žalmy ze společných textů o_pannách.

2. ant. Královstvím světa i_vším bohatstvím jsem pohrdla pro lásku k_mému Pánu Ježíši Kristu.

3. ant. Král s_dychtivostí touží po tvé kráse, neboť je Pán a Bůh tvůj.

Panny její za ní kráčejí ke Králi, aleluja.

S_radostným jásotem, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_listu svatého apoštola Pavla Filipanům

Flp 2, 1-11

Povzbuzení k_následování Krista

Bratři! 1Jestliže je u_vás trochu křesťanské snahy druhé těšit, trochu láskyplného povzbuzení, nějaké duchovní společenství a trochu srdečné účasti, 2dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude všechny pojit jedna láska, že budete svorní a jednomyslní. 3Nic nedělejte z_hašteřivosti nebo touhy po prázdné slávě, ale z_pokory ať každý z_vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. 4Nikdo z_vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i_na prospěch druhých.

5Mějte v_sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš: 6ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, 7ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z_lidí. Byl jako každý jiný člověk, 8ponížil se a byl poslušný až k_smrti, a to k_smrti na kříži. 9Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno, 10takže při Ježíšově jménu musí pokleknout každé koleno na nebi, na zemi i_v_podsvětí 11a každý jazyk musí k_slávě Boha Otce vyznat: Ježíš Kristus je Pán.

RESPONSORIUM

Srov. Flp 2, 2-3; Jan 13, 15

Stejně smýšlejte, takže vás bude všechny pojit jedna láska a budete svorní a jednomyslní. {*} Z_pokory ať každý z_vás pokládá druhého za lepšího, než je sám, aleluja.

Dal jsem vám příklad: Jak jsem já udělal vám, tak máte dělat i_vy. {*} Z_pokory ať každý z_vás pokládá druhého za lepšího, než je sám, aleluja.

Jedno ze dvou následujících:

Z_listu svaté Kateřiny Sienské Kryštofě, převorce kláštera sv. Anežky v_Montepulcianu

(Epist. 58: ed. P. Misciatelli, vol. I., Firenze 1970,–219)

Měla nestvořenou lásku, která ustavičně hořela v_jejím srdci a stravovala ji

Ve jménu Ježíše Krista ukřižovaného a sladké Marie.

Má nejdražší dcero v_Kristu, sladkém Ježíši. Já, Kateřina, služebnice a otrokyně sluhů Ježíše Krista, píšu ti v_jeho drahocenné Krvi. Toužím vidět tebe i_ostatní, jak jdete ve šlépějích naší svaté matky Anežky.

A_o_to vás prosím a to chci: abyste se držely jejího učení a jejího způsobu života. Víte přece, že vás vždycky učila slovem i_příkladem pravé pokoře. To právě byla její hlavní ctnost, kterou měla. A nijak se tomu nedivím. Měla přece to, co má mít snoubenka, která si přeje následovat pokoru svého snoubence. Měla nestvořenou lásku, která ustavičně hořela v_jejím srdci a stravovala ji. Lačněla zachraňovat duše a bylo jí to rozkoší. Stále bděla na modlitbách. Jiným způsobem by byla neměla pokoru, protože bez lásky není žádné pokory. Jedna živí druhou.

Víte, jaká pohnutka ji přivedla k_dokonalé a opravdové ctnosti? Že se svobodně a dobrovolně zřekla sebe a ze statků tohoto světa nechtěla nic vlastnit. Tato slavná panna totiž dobře chápala, že jmění často přivádí člověka k_pýše. Jím ztrácí nepatrnou ctnost pravé pokory, dospívá k_smyslové sebelásce, ochabuje v_božské lásce a ustává v_bdění a modlitbě. Vždyť srdce a cit, které jsou plné světa a sebelásky, nemohou se naplnit Kristem ukřižovaným a okoušet sladkost pravé modlitby. Toho si všimla sladká Anežka, proto svléká sebe a obléká Krista ukřižovaného. Ale nedělá to jen ona sama, nýbrž zanechává to i_nám. Vás k_tomu zavazuje a vy jste povinny toho dbát.

Víte dobře, že vám, snoubenkám zasvěceným Kristu, nesluší mít a vlastnit to, co patří vašemu otci, nýbrž co patří věčnému Snoubenci. Vždyť náležíte jemu! Majetkem vašeho otce je žádostivost. Tu máme opustit, když nadejde chvíle rozlišování, a máme následovat Snoubence a mít v_držení jeho poklad. Co bylo pokladem ukřižovaného Krista? Kříž, potupa, bolest, muka, spílání, posměšky a výčitky, dobrovolná chudoba, hlad po Otcově cti a po naší spáse.

Budete-li se držet tohoto pokladu silou rozumu zaníceného ohněm lásky, dojdete k_těm ctnostem, o_kterých jsme mluvily. Budete pravými dcerami své matky, pečlivými, nikoli nedbalými snoubenkami a zasloužíte si, aby vás přijal Kristus ukřižovaný. On sám vám svou milostí otevře bránu trvalého života.

Víc nepravím. Ponořte se do krve Krista ukřižovaného. Vzchopte se s_pravou bedlivostí a buďte jednotné. Budete-li spojeny, a ne rozděleny, pak ani ďábel ani žádný jiný tvor vám nebude moci uškodit a připravit vás o_vaši dokonalost.

Zůstávejte ve svatém a sladkém milování Boha!

Ježíši sladký, Ježíši lásko!

RESPONSORIUM

Pís 8, 7

Zátopy vod nemohou uhasit lásku {*} a proudy řek ji neodplaví, aleluja.

Kdyby chtěl někdo za vše, co má v_domě, koupit lásku, sklidí svrchovanou hanbu. {*} A proudy řekji neodplaví, aleluja.

Nebo:

Z_listu blahoslaveného Humberta z_Romans o_zachovávání řeholní observance

(Opera de vita regulari, ed. J.-J. Berthier, vol. I, Romæ 1888, str. 36-41)

Sliby jste se zavázali k_velkým věcem

Usilujte, bratři, o_to, abyste vynikali především těmi ctnostmi, které zvláště patří k_zachovávání řeholní kázně. A protože jste se sliby zavázali k_velkým věcem, ukazujte také svými skutky velké věci.

Každodenně pokračujte v_nějakém cvičení ctnosti a usilovně se snažte pracovat se zaměřením na dobro. Vždyť loď, která pluje proti proudu, je jím strhávána, pokud se s_velkou námahou nepohybuje kupředu.

Ve shodě se svým stavem, do něhož vás Bůh povolal, uskutečňujte vždy to lepší, co k_němu náleží. Když slyšíte všeobecné napomínání, s_pokorou ho směrujte k_vám, ne od vás k_jiným. Ve všem svém jednání se varujte extrémů a vždy se držte ve zlatém středu. Buďte vždy připraveni ke službě bratřím a nikomu nebuďte na obtíž.

Buďte, bratři, pokorní bez přetvářky, zralí bez důrazu na vlastní osobu, čilí bez zlehčování, uctiví bez ztráty naděje, plni naděje bez předsudků, poslušní bez odporování, veselí bez rozpustilosti, trpěliví bez reptání. Buďte tak řečeno upravení k_zachovávání mravů, laskaví k_prokazování milosrdenství, nepohnutelní ke stálosti, oddaní v_modlitbě a obezřetní v_bdělosti. Jakkoli vaší důstojnosti nemůže ani lidská přítomnost nic přidat ani samota ubrat, přesto tím víc zachovávejte kázeň, kde buď nedbalost plodí pohoršení mezi lidmi, nebo dbalost vede k_správnému způsobu následování.

Noc věnujte mlčení a modlitbě, den zase dobrým skutkům a práci. Den dávejte bližním, noc Bohu. V_práci se soustřeďte ne na práci samu, ale na její smysl. Buďte silní pro konání dobra, ale slabí pro konání zla. Ve svém konání zachovávejte ke všem jednotlivcům takový postoj, aby se u_představených projevovala pečlivost, u_podřízených poslušnost, u_všech pokoj a svornost, v_chóru zbožnost a kázeň, u_oltáře vážnost a úcta.

[Věkem pokročilí ať jsou zbožní, mladí pak pracovití. Žijte chvályhodně, ale neprahněte po chvále od lidí. Nechlubte se tím, jak dlouho už jste v_řádu, ale spíše tím, jak jej zachováváte. Vystříhejte se přetvářky a kráčejte před Bohem v_pravdě. Je příliš málo, abyste při vstupu do kláštera změnili jen šat, ale chvályhodné je změnit mravy a způsob života. Kráčejte tedy přímou cestou a nikdy nenásledujte cestu dvojakosti a přetvářky.

Jako před morem prchejte před tím, co je proti společnému užitku nebo co by vás mohlo dělat nápadnými. Nikdy nezapírejte spravedlnost z_ohledů na lidi nebo ze strachu. Vyhýbejte se zahálce a zbytečně se nezdržujte na cele nicneděláním. Nedychtěte nerozumně po tom, co se nemá dělat, a nepropadejte nechuti konat to, co se dělat má.

Velmi pečlivě se střezte toho, abyste byli málo trpěliví v_práci, málo čilí v_plnění příkazů nebo nedbalí v_dílech lásky. Buďte jednoznační ve svém chování a ve svém svědomí; a nikdy se neodvažujte žít takovým způsobem života, v_němž byste nechtěli zemřít.]

Co nejnaléhavěji vás, nejmilejší bratři, prosím a vyzývám, veden svědectvím toho, který nás svou ctihodnou krví vykoupil a svou smrtí z_lásky nám otevřel brány k_životu, abyste nezapomínali na svou profesi a svá předsevzetí a připomínali si prastaré cesty, jimiž naši předchůdci spěšně a usilovně běželi. Nyní již vládnou s_Kristem ve věčném pokoji plném útěchy. Když tam s_pomocí Boží milosti dojdeme, budou naše duše naplněny poznáním prvé pravdy, láskou k_nejvyššímu dobru a potěšením z_božské vznešenosti.

To ať nám dopřeje ten, který je počátek všeho bez počátku a konec všeho bez konce. Amen.

RESPONSORIUM

Ef 4, 15; Gal 5, 25; 6, 4a

Žijme podle pravdy a v_lásce, {*} a tak porosteme po všech stránkách v_něho, v_Krista, který je naše hlava, aleluja.

Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme! Každý ať prozkoumá své vlastní dílo. {*} A tak porosteme po všech stránkách v_něho, v_Krista, který je naše hlava, aleluja.

21. dubna

Sv. Anselma, biskupa a učitele církve

Ze spisu „Proslogion“ od svatého Anselma“

(Cap. 14.16.26: Opera omnia, edit. Schmitt, Seccovii, 1938, 1,111-113.121-122)

Kéž té poznávám a kéž tě miluji, abych se z_tebe mohl radovat

Duše má, zdalipak jsi našla, cos hledala? Hledajíc Boha jsi zjistila, že všecko převyšuje, že si ani nelze představit nic lepšího, že je sám život, světlo, moudrost a dobrota, sama věčná blaženost a blažená věčnost a že je všude a vždycky.

Můj Pane a Bože, můj tvůrce a obnoviteli, sděl mé roztoužené duši, co ještě z_tebe neviděla, aby mohla spatřit předmět své touhy opravdu jasně. Usiluje totiž vidět víc, a přece mimo to, co spatřila, nevidí nic než tmu. Vlastně nevidí tmu, vždyť v_tobě žádná není, ale vidí, že pro vlastní tmu už nemůže vidět nic víc.

Ano, Pane, ty přebýváš ve světle nepřístupném.{fnr}1{/fnr} A opravdu není nic, co by tímto světlem mohlo proniknout a spatřit tě tam. Ani já to světlo nevidím, protože je na mne příliš silné; i_když všechno, co vůbec vidím, vidím díky jemu, podobně jako naše slabé oko vidí všecko dík slunečnímu světlu, aniž se na ně může dívat přímo do slunce.

Můj rozum k_němu nemůže pro jeho přílišnou záři, není s_to je pojmout a ani svým vnitřním zrakem se nevydržím do něho dívat. Zahání mě bleskem svého jasu, poráží svou skvělostí, oslepuje svou nesmírností, uvádí ve zmatek svou rozsáhlostí.

Ty světlo svrchované a nepřístupné, ty pravdo naprostá a oblažující! Jak daleko jsi ode mne, ačkoli já jsem ti tak blízko, jak vzdálená je mi tvoje tvář, ačkoli já stojím přímo před tvými zraky!

Všude jsi plně přítomné, a já tě nevidím, v_tobě se pohybuji a v_tobě jsem,{fnr}2{/fnr} a nemohu se ti přiblížit, jsi ve mně a kolem mne, a já tě nevnímám.

Modlím se k_tobě, Bože: Kéž tě poznávám a kéž tě miluji, abych se z_tebe mohl radovat. A není-li to v_pozemském životě možné v_plnosti, kéž aspoň dělám den ze dne pokroky, abych posléze k_plnosti dospěl; kéž tě zde poznávám stále víc, abych tě tam poznal úplně; kéž zde roste má láska k_tobě, aby tam byla úplná; pak bude moje radost zde veliká svou nadějí, a tam naprostá svou skutečností.

Pane Bože, ústy svého Syna nám poroučíš, vlastně radíš, abychom tě prosili, a slibuješ, že se nám toho dostane, aby naše radost byla úplná.{fnr}3{/fnr} Žádám tě, Bože, o_to, co mi sám radíš prostřednictvím našeho obdivuhodného rádce. Kéž se mi dostane toho, co slibuješ skrze svou pravdu, aby má radost byla úplná. Ty jsi sama pravda, Bože, dej, prosím, ať je má radost úplná.

Zatím ať má mysl o_tom rozjímá, můj jazyk ať o_tom mluví, mé srdce ať to miluje, má ústa ať o_tom hovoří. Ať po tom lační má duše, žízní mé tělo, touží všecko, co jsem, dokud nevejdu do radosti svého Pána,{fnr}4{/fnr} Boha trojjediného, požehnaného navěky. Amen.

{fn:1}Srov. {r}1 Tim 6,16{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Sk 17,28{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 16,24{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Mt 25,21.23{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Slavný učitel svatý Anselm, žák Lanfrankův, byl milým otcem mnichů a jako biskup svědomitým pastýřem svěřeného lidu. {*} Neúnavně bojoval za svobodu církve, aleluja.

Neumlčeli jeho hlas, když hlásal, že Kristova nevěsta je svobodná a ne služka. {*} Neúnavně bojoval za svobodu církve, aleluja.

23. dubna

Sv. Vojtěcha, biskupa a mučedníka

Památka

HYMNUS

Okouší nevýslovnou slast,

kdo k_tobě, Kriste, srdci lnou,

když opustí svou zdejší vlast

a ve svém klidu spočinou.

Pro svatou lásku velekněz,

jehož náš vděčný národ ctí,

odvrhl svět a v_nebi dnes

dlí blažen ve tvé blízkosti.

V_hlubinách nočních bezedných,

naplněn blahým světlem tvým,

za zpěvu hymnů velebných

se druží k_sborům nebeským.

Jeho duch volnou perutí

vznáší se v_nebeský tvůj hrad

a vše to v_oběť nese ti

co odepřel zde světu dát.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s_Otcem ti čest nejvyšší,

i_Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v_každý čas. Amen.

Ze „Života svatého Vojtěcha“ od svatého Bruna z_Querfurtu

(Brunonis Vita s. Adalberti, circa finem: MGH, Scriptores,IV,611-612)

Modlitba k_svatému Vojtěchu

Vzývá tě zkroušené srdce, vzývá tě bezvýchodné bloudění našich časů. Volá k_tobě, přešťastný mučedníku, nesmírný nářek našich běd. Ty, jenž se raduješ před tváří Boží s_purpurem oděnými světci, jenž hoduješ v_místech nejsvětějších při lahodném zvuku andělských hlasů, nezapomínej na nás, skutečné zajatce, kteří si ani neuvědomují tíži své tísně. Ty, jenž mnoho zmůžeš na dvoře nejvyššího Krále, zjednej nám právo a spravedlnost, vytrhni nás ze zlobného záští tak velikých nepřátel.

Velká tíseň si žádá velké pomoci. Mluv přede všemi, mezi nimiž jsi vynikl jako mučedník, řekni: „Nejdobrotivější Bože, smiluj se nad rozmanitými strastmi našich časů!“ Zkroť nesmírně se vzmáhající hřích náruživé lakoty, který chce zvrhlými svody zaměnit lásku k_Bohu za lásku k_světu, který mluví o_dobru a přináší nakonec jen zlo, slibuje potěšení a způsobuje strasti, slibuje pomoc, ale dovede jen škodit.

Trpíme čímsi nestvůrným: když vyhovíme svým choutkám, hladovíme ještě více; když dojdeme rozkoší tělesných, nikdy neřekneme dost. To je společné zlo všech. Ač bychom měli celou duší přemýšlet o_věcech duchovních, myslíme téměř jen na tělesné.

Nakolik můžeš, a právě proto, že můžeš, zhoj naše rány.

RESPONSORIUM

Přijď, otče biskupe, svou navštiv domovinu {*} a rukama svých synů dál pracuj na své vinici, aleluja.

Dej věrným útěchu a silou kříže uzdrav každou vinu. {*} A rukama svých synů dál pracuj na své vinici, aleluja.

24. dubna

Sv. Jiří, mučedníka

Z_kázání svatého Petra Damianiho, biskupa

(Sermo 3, De s. Georgio: PL 144,567-571)

Nepřemožitelně zaštítěný korouhví kříže

Dnešní svátek, moji milí, násobí naši radost z_velikonoční slávy, jako když drahokam zdobí svým ušlechtilým třpytem zlato, do kterého se zasazuje.

Z_jednoho vojska byl rovnou přeřazen do jiného, neboť hodnost pozemského velitele, kterou zastával, vyměnil za službu v_armádě křesťanů a jako její vskutku zdatný voják nejdřív rozdal všechen svůj majetek chudým, aby se zbavil břemene pozemského jmění, a pak svobodný a volný, oděný v_pancíř víry, se jako horlivý válečník Kristův vrhl do samého středu nejlítějšího boje.

Těmito slovy se nám dostává jasného poučení, že nelze udatně a jaksepatří bojovat na obranu víry těm, kdo se bojí, že přijdou o_pozemské statky.

Zato svatý Jiří, zanícený ohněm svatého Ducha a nepřemožitelně zaštítěný korouhví kříže, se pustil do boje se zlým králem takovým způsobem, že v_tomto poddaném Knížete všeho zla přemohl jeho samého a všem Kristovým bojovníkům dal příklad statečnosti, aby si i_oni počínali zmužile.

Byl při tom zajisté nejvyšší a neviditelný rozhodčí. Ten ve svém svrchovaném rozhodování dopustil, aby bezbožná ruka nabyla ve své zběsilosti vrchu. A tak vydal tělo svého mučedníka do rukou vrahů. Ale jeho duši, která nalezla oporu v_nedobytné tvrzi víry, obehnal hradbou své neúnavné ochrany.

Milovaní bratři, tohoto bojovníka nebeského vojska bychom neměli jen obdivovat, ale také napodobovat. Nuže, vzpružme ducha připravenou trofejí nebeské slávy. Bude-li naše srdce upnuto k_pomyšlení na ni, nezakolísáme, ani když se bude obmyslný svět vemlouvat do naší přízně, ani když nepochybně bude soptit hrozbami protivenství.

Očisťme se tedy podle Pavlova příkazu od každé poskvrny těla i_ducha,{fnr}1{/fnr} abychom směli jednou vstoupit do onoho příbytku blaženosti, k_němuž nyní toužebně upíráme svůj duchovní zrak.

Opravdu každý, kdo se chce v_Kristově stánku, kterým je církev, obětovat Bohu, musí si po omytí v_koupeli svatého křtu také obléci pestrý šat ctností, neboť je psáno: Tvoji kněží ať si obléknou spravedlnost.{fnr}2{/fnr} Kdo se křtem v_Kristu znovu narodí jako nový člověk, nemá si oblékat to, co patří ke smrtelnosti, ale má odložit starého člověka a obléci nového{fnr}3{/fnr} a žít obnovený úsilím o_čistý život.

Tak zajisté, když jsme se očistili od poskvrny starého hříchu a skvíme se jasem nového života, opravdu důstojně slavíme velikonoční slavnost a pravdivě následujeme příklad svatých mučedníků.

{fn:1}{r}2 Kor 7,1{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 131 (132),9{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ef 4,22.24{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Tento světec bojoval za Boží zákon, položil za něj svůj život a nebál se těch, kdo mu vyhrožovali, {*} protože stál na pevné skále, aleluja.

Nelpěl na pozemském životě, ale dal přednost nebeskému království. {*} Protože stál na pevné skále, aleluja.

Též 24. dubna

Sv. Fidela ze Sigmaringy, kněze a mučedníka

Z_oslavné řeči papeže Benedikta XIV.

(Liturgia Horarum, ed. altera 1986, II, pp. 1405-1407)

Muž podle jména i_skutkem věrný

Papež Benedikt XIV. oslavil svatého Fidela, obhájce katolické víry, těmito slovy:

„V_plnosti své lásky usiloval o_to, co přinášelo úlevu a pomoc bližním. Všechny neštěstím stižené zahrnoval do své otcovské péče a početné zástupy chudých vydržoval z_almužen posbíraných ze všech stran. Sirotkům a vdovám ulehčoval jejich osamělost tím, že jim zjednával přispění mocných a urozených. Podle svých možností neustále poskytoval veškerou duchovní i_tělesnou útěchu vězňům, horlivě navštěvoval nemocné, posiloval je, smiřoval je s_Bohem a vyzbrojoval je k_poslednímu zápasu. V_tom si získal nejhojnější zásluhy, když rakouské vojsko tábořící v_rétském kraji bylo skoro celé zachváceno epidemií a bídně podléhalo slabosti a smrti.“

Zároveň s_těmito skutky lásky vynikal Fidelis – muž podle jména i_skutkem věrný – horlivým obhajováním katolické víry. Neúnavně ji hlásal a několik dní předtím, než ji stvrdil svou krví, zanechal v_posledním kázání jako závěť tato slova:

„Katolická víro, jak jsi stálá, jak jsi pevná, jaké máš hluboké kořeny, jak jsi dobře postavená na pevné skále!{fnr}1{/fnr} Nebe i_země pominou, ale ty nikdy nemůžeš pominout. Celý svět od počátku se ti stavěl na odpor, ale tys byla mocnější a všechny přemohla. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra.{fnr}2{/fnr} Ta podmanila mocné krále Kristově vládě, ta uvedla národy v_poslušnost Kristu.

Co vedlo svaté apoštoly a mučedníky, že podstoupili tvrdý zápas a nejkrutější tresty, ne-li víra, zvláště víra ve vzkříšení? Co vedlo poustevníky, že opovrhli rozkošemi, pohrdli poctami, pošlapali bohatství a vedli panický život na poušti, ne-li živá víra?

Co vede i_dnes pravé Kristovy ctitele, že se zříkají pohodlí, vzdávají se toho, co je příjemné, berou na sebe to, co je těžké, a snášejí námahy?

Živá víra, která se projevuje láskou,{fnr}3{/fnr} ta vede k_tomu, že se v_naději na budoucí dobra zříkáme dober přítomných a přítomné vyměňujeme za budoucí.“

{fn:1}Srov. {r}Mt 7,25{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Jan 5,4{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Gal 5,6{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

2 Tim 4, 7-8a; Flp 3, 8b. 10

Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. {*} Teď už mě čeká věnec spravedlnosti, aleluja.

Všecko považuji za škodu ve srovnání s_poznáním Krista a účastí na jeho utrpení; a protože umřel on, i_já mu chci být v_tom podobný. {*} Teď už mě čeká věnec spravedlnosti, aleluja.

Téhož dne 24. dubna

Obrácení Sv. Augustina

Nezávazná památka OP

Modlitba se čtením

HYMNUS

Z_hlubin temnot světlo vyšlo

a_na světě zazářilo,

jasně svítí doposud.

Kdysi byl nádobou hříchu,

obrátil se v_příklad ctnosti,

perla církve, Augustin.

Slovo Boží když poslouchá,

uvěří, své chyby vidí,

k_milosti křtu přistoupí.

To, co dříve obdivoval,

v_řečech, spisech obhajoval,

jako bludy zatratí.

Mravy, víru upevňuje

a_zákona nepřátele

mečem slova pobíjí.

Boží pravdy vysvětluje,

pravdu lidem ukazuje

živým, jasným hlásáním.

Kdo v_něm otce uctívají,

kéž s_ním také následují

slávu Boží Trojice. Amen.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Vyznání“ od svatého Augustina

(8.1.10.19.28.29; 9, 14, roztroušeně: CCL 27, 113.119-120.125.130.131.140.141)

Oblečte Pána Ježíše

Můj Bože, kéž pamatuji s_díkůčiněním na tebe a vyznávám, jaké milosrdenství jsi mi prokázal! Sténal jsem, protože jsem byl spoután ne nějakým cizím železem, ale svou železnou vůlí. Mé chtění měl v_moci nepřítel. Ale moje počínající nová vůle, abych tě beze své zásluhy uctíval a požíval, Bože, jediná jistá lahodo, nebyla ještě způsobilá přemoci dřívější zakořeněnou starobu. Takže dvě mé vůle, jedna stará, jedna nová, ona tělesná, tato duchovní, bojovaly mezi sebou, rozdělovaly a rozptylovaly mou duši.

V_onom tak prudkém boji vlastního nitra, se ztrhaným obličejem a rozbouřenou myslí, obrátím se k_Alipiovi a zvolám: „Co se děje? Co je to? Neslyšel jsi? Povstávají neučení a uchvacují království nebeské, a my se svou bezcitnou učeností se válíme v_těle a krvi!“ Něco takového jsem pronesl. Díval se na mne mlčky a pln úžasu.

Při našem obydlí byla zahrádka. Tam mě hnalo mé rozbouřené nitro, kde nikdo nerušil lítý boj, který jsem začal sám se sebou, a nesmírný příval slz. A tu ze sousedního domu slyším hlas jako hocha nebo dívky, jak zpívá a často opakuje: „Vezmi, čti! Vezmi, čti!“ Ustrnul jsem, změnil jsem tvář a počal jsem usilovně přemýšlet, zda děti při některé hře nezpívají něco podobného. Nemohl jsem si vzpomenout, že bych kdy něco podobného slyšel. Potlačil jsem proud slz, vstal jsem a nevykládal si to jinak, než že Boží rozkaz mi nařizuje otevřít Písmo a číst místo, na které připadnu. Co nejrychleji jsem se vrátil na místo, kde seděl Alipius, neboť tam jsem položil knihu apoštola. Uchvátil jsem ji, otevřel a mlčky četl kapitolu, na kterou nejdříve padly mé oči: Ne v_hodováních a pitkách, ne v_necudnostech a prostopášnostech, ne ve sváru a závisti. Ale oblečte se v_Pána Ježíše Krista a nepečujte o_tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti.{fnr}1{/fnr} Nechtěl jsem číst dál a nebylo třeba, neboť s_dočtením těchto posledních slov vzešlo světlo jistoty v_mém srdci a rozptýlilo všechny temnoty mých pochybností.

Když pak nastal čas, kdy jsem si měl dát jméno při křtu, opustili jsme venkov a vrátili se do Milána. Také Alipius se chtěl znovu zrodit se mnou v_tobě, neboť byl již oděn rouchem pokory, přiměřené tvým svátostem. Byli jsme pokřtěni a zmizela veškerá obava z_minulého života.

{fn:1}Řím 13, 13.{/fn}

RESPONSORIUM

Kéž tě miluji, {*} a láska ať mi tě zpřítomňuje, aleluja.

Kéž je láska dovršením všech mých skutků. {*} A láska ať mi tě zpřítomňuje, aleluja.

25. dubna

Sv. Marka, evangelisty

Svátek

HYMNUS

Tys apoštoly oddané

provázel, muži šlechetný,

pomáhal jsi jim všestranně;

teď náš zpěv s_prosbou vyslechni.

Skrze ně, posly Kristovy,

vzešel čas plný milosti,

věk pravdy, míru svobody

a opravdové radosti.

K_úkolům těmto i_tys byl

od Pána přibrán k_účasti.

Proto ti patří stejný díl

slávy i_moci, věčné cti.

Tys vséval světlo do srdcí.

Vypros, ať v_Kristu – ve Slunci

zrá obilí už vzklíčené,

pro sýpky nebe určené.

S_knížaty nebe teď smíš dlít

věčnému Soudci v_blízkosti,

pomoz nám všechny dluhy smýt,

ať hřeje nás jas věčnosti.

Buď sláva Kristu Ježíši,

i_Otci, s_Duchem vznešeným,

že nám všem štěstí nejvyšší

skýtají věčným světlem svým. Amen.

Pán dal řeč hlasatelům evangelia, aleluja.

Silnou a mocnou řeč, aleluja.

Z_listu svatého apoštola Pavla Efesanům

{r:Ef}4,1-16{/r}

Aby Kristovo tělo dělalo pokroky

{v}1{/v}Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: {v}2{/v}buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v_lásce {v}3{/v}a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje. {v}4{/v}Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. {v}5{/v}Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. {v}6{/v}Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.

{v}7{/v}Ale každému z_nás byly uděleny duchovní dary v_takové míře, v_jaké je chtěl Kristus dát. {v}8{/v}Proto se praví: „Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary“.

{v}9{/v}Když však „vystoupil“, znamená to, že musel předtím sestoupit dolů, na zem. {v}10{/v}Stejná osoba je ten, kdo sestoupil, i_ten, kdo vystoupil až úplně nad nebesa, aby všecko naplnil.

{v}11{/v}Tak určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele, {v}12{/v}aby připravil křesťany k_úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, {v}13{/v}dokud nedojdeme všichni k_jednotě ve víře a v_poznání Božího Syna, k_mužné zralosti, k_onomu věku, kdy se na nás uskuteční Kristova plnost. {v}14{/v}Pak už nebudeme jako malé děti, nenecháme se zmítat a strhovat větrem kdejakého učení, v_kterém lidská chytrost a prohnanost podvádí a klame. {v}15{/v}Ale spíše žijme podle pravdy a v_lásce, a tak porosteme po všech stránkách v_něho, v_Krista, který je naše hlava. {v}16{/v}Z_něho celé tělo, tvořící pevnou jednotu, dostává přes jednotlivé klouby výživu, odměřenou každé části zvlášť podle práce, kterou koná. Tak tedy ono tělo roste a dělá pokroky v_lásce.

RESPONSORIUM

2 Petr 1, 21; Přísl. 2, 6

Proroctví nebylo nikdy proneseno z_lidské vůle; {*} lidé oznamovali Boží výroky proto, že je k_tomu přiměl Duch svatý, aleluja.

Hospodin dává moudrost, z_jeho úst vychází poznání a pravda. {*} Lidé oznamovali Boží výroky proto, že je k_tomu přiměl Duch svatý, aleluja.

Z_traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje, biskupa

(Lib. 1, 10, 1-3: PG 7,550-554)

Zvěstování pravdy

Církev, která zapustila kořeny po celém světě až do končin země, přijala od apoštolů a jejich učedníků tuto víru: Víru v_jednoho Boha, všemohoucího Otce, který stvořil nebe a zemi, moře i_všechno, co je v_nich,{fnr}1{/fnr} a v_jednoho Ježíše Krista, Božího Syna, který se pro naši spásu stal člověkem, a ve svatého Ducha, který ústy proroků hlásal Boží záměry a rozhodnutí. Víru v_příchod našeho milovaného Pána Ježíše Krista, jeho narození z_Panny, umučení, vzkříšení z_mrtvých i_nanebevstoupení v_těle, i_v_jeho příchod z_nebe v_slávě Otcově, aby bylo všechno sjednoceno pod jednu hlavu{fnr}2{/fnr} a všechno lidské pokolení vzkříšeno, aby se tak podle vůle neviditelného Otce před Ježíšem Kristem, naším Pánem a Bohem, Spasitelem a Králem, sklonilo každé koleno na nebi, na zemi i_v_podsvětí a každý jazyk aby ho vyznal{fnr}3{/fnr} a on aby vykonal nade všemi spravedlivý soud.

Když církev přijala tuto zvěst a tuto víru, kterou jsme právě vyznali, byť rozptýlena po všem světě, bedlivě ji střeží, jako by přebývala v_jediném domě. A věří zvěstované pravdě, jako kdyby měla jedinou duši a jediné srdce, a jednomyslně ji zvěstuje, učí a předává, jako kdyby měla jediná ústa. Neboť i_když se ve světě mluví rozličnými jazyky, síla tradice je vždy táž.

A ani církve založené v_Germánii nevěří jinak ani nic jiného nepředávají, stejně jako ty z_Iberie, zemí keltských, z_Východu, Egypta a Libye nebo zprostřed světa; ale jako je slunce, sličné dílo Boží, na celém světě jedno a totéž, tak i_zvěstování pravdy, zářící po všem světě a osvěcující všechny lidi, kteří chtějí poznání pravdy dojít.

Kdyby někdo mezi představenými církve sebevíc vynikal silou řeči, nemůže hlásat nic jiného, než zde bylo řečeno, neboť nikdo není nad Mistra, a předávání pravdy nemůže ublížit ani ten, kdo se jen stěží vyjadřuje. Jelikož je totiž víra vždy táž, ani jí nepřidá ten, kdo o_ní umí říci velmi mnoho, ani jí neubere ten, kdo dokáže říci jen málo.

{fn:1}{r}Sk 4,24{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ef 1,10{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Flp 2,10-11{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

1 Kor 1, 17-18. 21

Kristus mě poslal hlásat evangelium a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. {*} Ti ovšem, kteří jdou k_záhubě, považují nauku o_kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc, aleluja.

Protože svět pro samou »moudrost« nepoznal v_projevech Boží moudrosti Boha, uznal Bůh za dobré, že ty, kdo věří, zachrání »pošetilým« kázáním. {*} Ti ovšem, kteří jdou k_záhubě, považují nauku o_kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc, aleluja.

28. dubna

Sv. Petra Chanela, kněze a mučedníka

Působení a mučednická smrt svatého Petra Chanela

(Liturgia Horarum, ed. altera 1986, II, pp. 1416-1417)

Krev mučedníků, semeno křesťanů

Jakmile se stal Petr Chanel řeholníkem ve Společnosti Panny Marie, byl na vlastní žádost poslán do misií v_Oceánii. Přistál na ostrově Futuna v_Tichém oceáně, kde Kristovo učení ještě nikdy nebylo hlásáno. Laický bratr, který byl jeho stálým pomocníkem, vypráví o_jeho misijním životě:

„Při práci ho pálil sluneční žár, často trpěl hladem, vracel se domů zalitý potem a vyčerpaný únavou. Ale duchem byl vždycky silný, plný života a radosti, jako by se vracel z_místa rozkoší; a to ne jednou, ale skoro denně.

Futuňanům obvykle nic neodepřel, ani těm, kdo ho pronásledovali. Vždycky je omlouval a nikdy je neodmítl, i_když byli hrubí a na obtíž. Byl bezpříkladně a všemožně laskavý ke všem, nikoho nevyjímaje.“

Není tedy divu, že ho tamní obyvatelé nazývali „člověkem nejlepšího srdce“. Jednou řekl svému spolubratrovi: „V_tak obtížné misii musíme být svatí.“

Pozvolna začínal zvěstovat Krista a evangelium, ale sklízel jen nepatrné ovoce. Přesto však s_nezlomnou vytrvalostí pokračoval ve svém misijním díle, lidském i_duchovním. Oporou mu byl příklad Kristův a jeho slovo: Jiný rozsévá a jiný sklízí.{fnr}1{/fnr} A přitom vroucně ctil Matku Boží a stále si vyprošoval její pomoc.

Hlásáním Kristova učení zničil uctívání zlých duchů, jejichž kult podporovali futunští náčelníci, aby si udrželi vládu nad svým lidem. Proto Petra ukrutným způsobem zabili a domnívali se, že jeho smrtí bude zničeno i_semeno křesťanské víry, které zasel.

Ale den před svým umučením Petr řekl: „Nevadí, jestli zemřu. Víra v_Krista tak pevně zakotvila na tomto ostrově, že mou smrtí nevymizí.“

Mučedníkova smrt prospěla především samotným Futuňanům. Za několik málo let přijali všichni křesťanskou víru. Prospěla i_ostatním ostrovům v_Oceánii; jsou tam nyní kvetoucí církevní obce a Petra vzývají jako svého prvního mučedníka.

{fn:1}{r}Jan 4,37{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Lk 10, 2; Sk 1, 8

Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. {*} Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň, aleluja

Až na vás sestoupí Duch svatý, dostanete moc a budete mými svědky až na konec země. {*} Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň, aleluja.

Též 28. dubna

SV. LUDVÍKA MARIE GRIGNIONA Z_MONTFORTU, KNĚZE

Z_pojednání „O_pravé pobožnosti k Panně Marii“ od svatého Ludvíka Marie Grigniona z Montfortu, kněze

(Nn. 120-121.125-126: Oeuvres complètes, Seuil, Paris 1966, 562-563.566.567)

Zcela tvůj

Protože celá naše dokonalost spočívá v_tom, abychom se podobali Ježíši Kristu, byli s_ním sjednoceni a jemu se zasvětili, je největší zbožností nepochybně ta, která nás činí dokonalejším způsobem podobnými Ježíši Kristu, spojuje nás s_ním a jemu nás zasvěcuje. Jestliže ovšem je ze všech tvorů Kristu nejpodobnější jeho Matka Maria, je mezi všemi pobožnostmi právě pobožnost k Nejsvětější Panně a Matce tou, která nejvíc zasvěcuje a připodobňuje každou duši našemu Pánu. Takže čím víc je naše duše oddána Marii, tím víc se odevzdává také Ježíši Kristu.

Dokonalé zasvěcení Ježíši Kristu tedy není nic jiného než naprosté a úplné zasvěcení Nejsvětější Panně. A právě to je pobožnost, které já učím.

Tuto formu zbožnosti lze také nazvat dokonalou obnovou křestních slibů a závazků. Věřící se v_ní totiž cele odevzdává Nejsvětější Panně Marii, aby skrze ni zcela patřil Kristu.

Tak dochází k tomu, že ten, kdo se zasvěcuje Nejsvětější Panně, zasvěcuje se zároveň také Ježíši Kristu: Panně Marii proto, že je nejvhodnější cestou, kterou si sám Ježíš vyvolil, aby ho spojila s_námi a aby on nás přijal k_sobě; a Pánu Ježíši proto, že on je naším nejvyšším cílem a náleží mu všechno, čím jsme, neboť je náš Vykupitel a Bůh.

Uvažme kromě toho také, že se každý člověk při křtu buď sám nebo prostřednictvím kmotra či kmotry slavnostně odříká satana i_jeho svodů a skutků a za svého Učitele a nejvyššího Pána si volí Ježíše Krista a podrobuje se mu jako otrok lásky. A vskutku totéž činíme tímto zasvěcením: křesťan se při něm odříká zlého ducha, světa, hříchu a sebe samého, a Mariinýma rukama se plně odevzdává Ježíši Kristu.

Při křtu se nikdo nedává Ježíši Kristu rukama Mariinýma, alespoň ne výslovně, ani nepřipisuje ovoce svých dobrých skutků Pánu. I_po křtu je křesťan naprosto svobodný, takže může ovoce svých skutků předat někomu jinému, nebo si je ponechat. Touto pobožností se však věřící výslovně odevzdává Mariinýma rukama našemu Pánu a zcela mu zasvěcuje plody vlastních dobrých skutků.

RESPONSORIUM

Žl 115 (116_B), 16b.17a.18

Pane, jsem tvůj sluha, syn tvé služebnice, {*} děkovnou oběť přinesu ti, aleluja.

Vyplním sliby dané Pánu před jeho lidem veškerým. {*} Děkovnou oběť přinesu ti, aleluja.

Téhož dne 28. dubna

Sv. Ludvíka Marie Grigniona z_Montfortu, kněze, terciáře

Nezávazná památka OP

Z_poselství svatého Ludvíka Marie Grigniona z_Montfortu

(Č. 120-121.125-126: Œuvres complètes, Seuil, Paris 1966,563.566-567)

Božská moudrost

Mezi věčnou Moudrostí a člověkem je tak velké pouto přátelství, že se to nedá pochopit. Moudrost je pro člověka a člověk je pro Moudrost […]: je to nekonečný poklad pro lidi, ne pro anděly, ani pro jiné tvory.

Toto přátelství Moudrosti vůči člověku pochází z_toho, že člověk je jako tvor zkratkou jejích divů, jejím malým i_jejím velkým světem, jejím živým obrazem a jakýmsi zástupcem na zemi. A od té doby, co se mu tato Moudrost v_přemíře lásky stala podobnou, stala se člověkem a vydala se na smrt pro jeho spásu, miluje ho jako svého bratra, svého přítele, svého učedníka, svého žáka, cenu své krve a spoludědice svého království. Proto se jí dělá nekonečné násilí, když se jí odmítne nebo se jí vyrve srdce některého člověka.

Tato věčná a svrchovaně láskyhodná Krása tolik touží po přátelství lidí, že pro jeho získání napsala zvláštní knihu. Odhalila mu své znamenitosti a svou touhu po něm. Tato kniha je jakoby dopis milenky napsaný jejímu milenci, aby si získala jeho náklonnost. Touhy po lidském srdci, které v_ní prozrazuje, jsou tak horoucí, hledání jeho přátelství je tak něžné, její volání a sliby jsou tak láskyplné, že když je slyšíte, řekli byste, že není Panovnicí nebe a země a že potřebuje člověka ke svému štěstí.

Posléze aby se věčná Moudrost více přiblížila k_lidem a citelněji jim dokázala svou lásku, šla tak daleko, že se stala člověkem, ano že se stala dítětem, že se ochudila a zemřela pro ně na kříži.

Kolikrát zvolala, dokud žila na zemi: „Pojďte ke mně, všichni pojďte ke mně, to jsem já, ničeho se nebojte. Proč se bojíte? Jsem vám podobná, miluji vás. Snad že jste hříšníci? Ach, právě ty hledám, jsem přítelkyně hříšníků. Snad že jste svou vinou zabloudili od ovčince? Ale já jsem Dobrý Pastýř.{fnr}1{/fnr} Nebo že jste plní hříchů, nečistoty, celí utrápení? Ach, právě proto máte přijít ke mně. Já vás toho zbavím, já vás očistím, já vás utěším.“

Když chtěla na jedné straně ukázat svou lásku k_člověku a zemřít místo něho, aby ho zachránila, a na druhé straně se nemohla odhodlat opustit člověka, nalézá obdivuhodné tajemství, aby mohla současně zemřít i_žít a zůstat s_člověkem až do konce věků. Je to láskyplný vynález eucharistie. A aby dokonale uspokojila svou lásku v_tomto tajemství, není jí zatěžko změnit a převrátit celou přírodu.

Konečně nastal určený čas k_vykoupení člověka. Věčná Moudrost si sama postavila dům,{fnr}2{/fnr} svůj důstojný příbytek… Stvořila a vytvořila Marii v_lůně svaté Anny, s_větší radostí, než s_jakou stvořila vesmír. Je nemožné vyjádřit, jak nevýslovné dary dala Nejsvětější Trojice tomuto krásnému stvoření, a přitom jak věrně tato bytost odpověděla na milosti svého Stvořitele.

Bouřlivý proud nekonečné Boží dobroty, násilně zastavený hříchem člověka hned na začátku světa, se vlévá prudce a v_plnosti do Mariina srdce. Věčná Moudrost mu dává všechny milosti, které by byli dostali Adam a jeho potomci od její štědrosti, kdyby byli zůstali v_prvotní spravedlnosti. Konečně celá plnost božství, říká jeden světec, se vylévá v_Marii, nakolik je toho schopen pouhý tvor.

Maria, mistrovské dílo Nejvyššího, zázraku věčné Moudrosti, dive všemohoucnosti, propasti milosti, přiznávám se všemi svatými, že jenom ten, který tě stvořil, zná výšku, šířku a hloubku milostí, které ti udělil.{fnr}3{/fnr}

{fn:1}Srov. Jan 10, 11.{/fn} {fn:2}Srov. Př 9, 1.{/fn} {fn:3}Srov. Ef 3, 18.{/fn}

RESPONSORIUM

Př 10, 11

Synu, slyš má slova, {*} a léta tvého života se rozmnoží, aleluja.

Vedla jsem tě cestou Moudrosti, dala jsem ti kráčet po přímých stezkách. {*} A léta tvého života se rozmnoží, aleluja.

29. dubna

Sv. Kateřiny Sienské, panny a učitelky církve

Památka

HYMNUS

Se sborem moudrých pannen připravena,

vstříc Snoubenci jdeš, panno, světlo skvoucí

tvé plné lampy zahání stín temna

úděsné noci.

On dává panně prsten drahocenný,

na kterém září drahokamy četné,

se slovy: Dávám ti jej na znamení

své lásky věčné.

Ohněm své lásky stále stravována,

v_extasích častých Kateřina v_Božství

hrouží se, vtisklých pět ran Krista Pána

na údech nosí.

Nejvyšší mírou blažená a šťastná

Snoubenci svému v_náručí pak klesne,

když mezi svaté vzata, hvězda jasná

v_nebi se leskne.

Ať požehnán je Bůh náš trojjedinný,

na věčném trůnu v_nebesích on sídlí

a neustále svět zákony svými

s_důmyslem řídí. Amen.

Z_„Výkladu o_Boží prozřetelnosti“ od svaté Kateřiny Sienské

(Cap. 167, Gratiarum actio ad Trinitatem: ed. lat., Ingolstadii, 1583, f. 290-291)

Okusila jsem a viděla

Ó, věčné Božství, věčná Trojice, podle tvé vůle má krev tvého jednorozeného Syna spojením s_božskou přirozeností tak velikou cenu! Věčná Trojice, ty jsi hluboké moře; čím více v_něm hledám, tím více nalézám; a čím více nalézám, tím více tě hledám. Ty sytíš duši vpravdě nenasytným způsobem; neboť ve své propastné hlubokosti sytíš duši tak, že stále přitom ještě zůstává lačná a žádostivá, ze všech sil po tobě touží, věčná Trojice, dychtí tě spatřit, Světlo, v_tvém světle.{fnr}1{/fnr}

Okusila jsem a viděla jsem světlem rozumu v_tvém světle tvou propastnou hlubokost, věčná Trojice, a krásu tvého tvorstva. Proto jsem se oblékla v_tebe a viděla jsem, že budu tvým obrazem; neboť ty ses mi daroval, věčný Otče, obdarovals mě ze své moci a ze své moudrosti, z_moudrosti, která patří tvému Jednorozenému. A Duch svatý, vycházející od tebe, Otče, i_od tvého Syna, dal mi vůli, a tím mě uschopňuje milovat.

Věčná Trojice, ty jsi tvůrce a já tvor; ale podle toho, žes mě znovu stvořil krví svého jednorozeného Syna, tebou osvícena poznávám, že jsi uchvácen krásou svého stvoření.

Ó propasti, věčná Trojice, ó_Božství, hluboké moře! Co většího jsi mi, Bože, mohl dát, než sám sebe? Ty jsi oheň stále planoucí a nestravující se, ale svým žárem stravuješ každou sebelásku duše. Ty jsi oheň, který odnímá každý chlad, svým světlem osvěcuješ mysl lidí a v_tom světle dals mi poznat svou pravdu.

V_zrcadle toho světla poznávám tebe, nejvyšší dobro, dobro nade všechno dobro, blažené dobro, dobro nevystižitelné, dobro neocenitelné, krásu nade všechnu krásu, moudrost nade všechnu moudrost. Neboť ty jsi moudrost sama; ty jsi pokrm andělů, ty ses v_ohni lásky dal lidem.

Ty jako roucho zakrýváš mou nahotu; ty sytíš pokrmem své sladkosti náš hlad, neboť jsi sladký bez nejmenší hořkosti. Ó_věčná Trojice!

{fn:1}Srov. {r}Žl 35 (36),10{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Otevři mi, má sestro, spoludědičko mého království! Má přítelkyně, tys pronikla do hlubin tajemství mé pravdy. {*} Dostalas hojnost darů mého Ducha, mou krví jsi očištěna od každé poskvrny, aleluja.

Vyjdi z_ticha rozjímání a vytrvale vydávej svědectví mé pravdě. {*} Dostalas hojnost darů mého Ducha, mou krví jsi očištěna od každé poskvrny, aleluja.

29. dubna

Sv. Kateřiny Sienské, panny a učitelky církve, patronky Evropy

Svátek OP

HYMNUS

Zástupem moudrých panen provázena

k_snoubenci kráčí přistrojená panna,

temnoty noci hrozné pryč zahání

světlem své lampy.

On jí dá prsten s_mnoha drahokamy

a_krásu jeho doprovází slovy:

toto zde dávám, panno, do zástavy

své svaté lásky.

Ohněm té lásky k_žáru roznícena

upadá často v_mysli do extáze

a_na svých údech nese Kateřina

stopy ran Krista.

Převelice je blažená a šťastná,

snoubenci svému do náruče klesne,

a_k_svatým je pak přenesena nová

nebeská hvězda.

Buď požehnán Bůh jediný i_trojí,

ten, který na nebeském trůnu sídlí

a_jenž svou mocí povždy v_řádu stálém

celý svět řídí. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1Když ses modlila v_slzách a ošetřovala nemocné, já jsem přednášel tvé modlitby Pánu, aleluja.

Nebo: Nikdo nemůže okoušet Boží krásu v_propasti Trojice jinak než prostřednictvím jeho snoubenky církve, aleluja.

Nebo: Boží láska je nám vlita do srdce skrze Ducha, který v_nás přebývá, aleluja.

Žalm 137 (138)

Ant. 2Kárejte lidi nespořádané, dodávejte odvahy malomyslným, ujímejte se slabých, buďte velkodušní ke všem, aleluja.

Nebo: My všichni musíme vstoupit bránou Ježíše Krista ukřižovaného, která se nalézá jenom ve svaté církvi, aleluja.

Nebo: Kéž nám svatá panna Kateřina dá zažít pravé Kristovo světlo a připojit se k_nebeským sborům, aleluja.

Žalm 24 (25)

Ant. 3Z_toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry, aleluja.

Nebo: Uspořádej svůj život, srdce a lásku jedině se zaměřením na tuto snoubenku církev a mysli při tom na mě, a ne na sebe, aleluja.

Nebo: Přesvatá Kristova snoubenka byla ustavičně oddána svému Milému a byla s_ním jeden Duch, aleluja.

Žalm 66 (67)

Panny její za ní kráčejí ke Králi, aleluja.

S_radostným jásotem, aleluja.

Z_listu svatého apoštola Pavla Římanům

Řím 8, 28-39

Těm, kdo milují Boha, všechno napomáhá k_dobrému

Bratři! {v}28{/v}Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k_dobrému, těm, kdo jsou z_Boží vůle povoláni. {v}29{/v}Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s_obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z_mnoha bratří. {v}30{/v}A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

{v}31{/v}Co k_tomu řekneme? Je-li Bůh s_námi, kdo proti nám? {v}32{/v}Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky, jak by nám s_ním nedaroval také všechno ostatní? {v}33{/v}Kdo vystoupí se žalobou proti Božím vyvoleným? Bůh přece ospravedlňuje! {v}34{/v}Kdo odsoudí? Kristus Ježíš přece zemřel, ano i_z_mrtvých vstal, je po Boží pravici a přimlouvá se za nás!

{v}35{/v}Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? {v}36{/v}Stojí přece v_Písmu: „Stále jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme pokládáni za ovce určené na porážku.“

{v}37{/v}Ale v_tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. {v}38{/v}A já jsem přesvědčen: ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani nic budoucího, ani mocnosti, {v}39{/v}ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od Boží lásky v_Kristu Ježíši, našem Pánu.

RESPONSORIUM

2 Kor 4, 10; Řím 8, 29

Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, {*} aby i_Ježíšův život byl patrný na našem těle, aleluja.

Bůh nás předurčil, abychom byli ve shodě s_obrazem jeho Syna, {*} aby i_Ježíšův život byl patrný na našem těle, aleluja.

Jedno ze tří následujících:

Z_listu svaté Kateřiny Sienské novicům řádu olivetánů

(Epist. 36: ed. P. Mischiatelli, vol. I, Firenze 1970,–142)

Pramen lásky naleznete v_boku ukřižovaného Krista

Moji nejdražší synáčkové v_Kristu, sladkém Ježíši! Já Kateřina, služebnice a otrokyně sluhů Ježíše Krista, píšu vám v_jeho drahocenné Krvi. Přeji si vidět vás jako syny poslušné až k_smrti, kteří se učí od neposkvrněného Beránka, poslušného Otce až k_potupné smrti na kříži.

Dobře dbejte na to, že on sám je cesta a pravidlo, kterým se máte řídit vy i_všichni tvorové. Chci, abyste si ho postavili před oči své mysli. Pohleďte, jak je toto Slovo poslušné! Neodmítá namáhavé břemeno, které od Otce přijal, ale naopak běží s_velikou touhou. To ukázal při Poslední večeři, když řekl: Velice jsem toužil jíst s_vámi tohoto beránka, dříve než budu trpět.{fnr}1{/fnr} Jíst beránka je totéž jako plnit Otcovu vůli i_synovskou touhu. A protože vidí, že už mu takřka nezbývá čas (vidí se totiž u_cíle, kdy má přinést Otci sebe v_oběť za nás), raduje se, jásá a s_radostí říká: Velice jsem toužil.

To byl velikonoční beránek, o_kterém mluvil: dát sebe za pokrm a z_poslušnosti k_Otci přinést své tělo v_oběť. Ježíš už jedl i_jindy velikonočního beránka se svými učedníky, ale nikdy ne tak jako teď. Ó_nevystihlá, nejsladší a nejhoroucnější lásko! Vůbec nemyslíš na útrapy ani na svou potupnou smrt! Slovo vidí, že bylo Otcem vyvoleno a zasnoubilo se s_lidstvím. Bylo mu uloženo, aby nám dalo svou krev, aby se Boží vůle naplnila v_nás a my byli posvěceni jeho krví.

Proto vás prosím, drazí moji synáčkové v_Kristu, sladkém Ježíši: nikdy se ničeho nebojte a důvěřujte v_krev Krista ukřižovaného. Nenechte se od něho odloučit ani pokušením a mámením, ani strachem, že nebudete moci vytrvat, ani bázní, že nesnesete poslušnost vůči řádu!

Nuže, chci, abyste se nikdy nebáli. Odložte každý otrocký strach! Se sladkým a milujícím Pavlem řekněte: „Vydrž dnes, má duše. Skrze Krista ukřižovaného mohu všechno. Touhou a láskou je ve mně ten, který mi dává sílu.“{fnr}2{/fnr} Milujte, milujte, milujte! Kdo je ve světě, plave po tomto moři svými pažemi. Ale kdo je ve svaté řeholi, plaví se na pažích druhého, to jest svého řádu.

Důvěřujte! Naleznete pramen lásky v_boku Krista ukřižovaného. Tam chci, abyste měli místo a příbytek. Nuže, vstaňte s_převelkou a nejvroucnější touhou. Jděte, vstupte a přebývejte v_tomto sladkém příbytku. Ani ďábel ani žádný tvor vám nevezme milost ani vám nezabrání, abyste došli ke svému cíli, totiž k_spatření a zakoušení Boha. Více neřeknu. Zůstávejte ve svatém a sladkém milování Boha. Milujte, milujte se navzájem.

{fn:1}Lk 22, 15.{/fn} {fn:2}Srov. Flp 4, 13.{/fn}

RESPONSORIUM

Nic nebylo této panně vzácnějšího a nic cennějšího v_přirozenosti věcí než přikázání Ježíše Krista {*} a všechny přesvědčovat o_hodnotě věčného života, aleluja.

Stále usilovala volat zpět ztracené {*} a všechny přesvědčovat o_hodnotě věčného života, aleluja.

Nebo:

Ze spisu „Dodatek“ od bratra Tomáše Antonína Caffariniho, žáka svaté Kateřiny Sienské

(Pars III, Tract. III, ed. Cavallini-Foralosso, Roma 1974,–316)

Zesnutí svaté Kateřiny Sienské

O_třetí neděli postní se začal ze zasvěcené panny úplně vytrácet život. Působila to nesčetná muka, která v_jejím těle den ze dne vzrůstala, a navíc nesmírné bolesti duševní, které ji deptaly, když denně viděla, jak křesťané urážejí Boha. Také ji mučilo, když viděla, jaká nebezpečí denně narůstají v_jeho svaté církvi. Kvůli ní tolik vytrpěla, to jest: tolik se chvěla úzkostí v_nitru i_navenek.

Tak to šlo až do neděle, po které onoho roku bezprostředně následovalo Nanebevstoupení Páně. Bylo 29. dubna 1380, kdy nastala u_zasvěcené panny před svítáním veliká proměna, trvající asi dvě hodiny. Proto bylo rozhodnuto, že jí má být udělena svátost pomazání. Tak se i_stalo.

Po přijetí posledního pomazání, kdy panna setrvávala a skoro jako by nic necítila, začala se po malé přestávce úplně měnit. Dělala různé posuňky, jak pažemi, tak vzrušenou tváří, jako by dávala najevo, že je napadena nemalým množstvím zlých duchů. Skutečně tomu tak bylo. V_tomto krutém boji zůstala panna víc než půldruhé hodiny.

Potom však se její tvář téměř v_okamžiku dočista změnila. Z_temné a rozrušené tváře byla tvář zcela andělská a radostná. Tu jsme jí dali před oči ikonu, kde bylo mnoho ostatků svatých, a jiné krásné obrázky. Ona však ihned upřela pohled na obraz Ukřižovaného a takto, tělesnýma očima pohlížejíc na něj, začala se pozorněji modlit a mluvila velmi hluboké věci o_Boží dobrotě.

A_v_modlitbě pak začala vyznávat své hříchy před zrakem Božím, třebaže to slyšeli i_jiní. Projevila svou lítost nad všemi svými hříchy všeobecně a potom se o_nich zmínila jednotlivě: „Má vina, věčná Trojice, že jsem tě bídně urazila mnohou nedbalostí, nevědomostí, nevděkem a neposlušností a mnoha jinými hříchy. Běda mně ubohé…“ A takto se obviňovala z_těchto i_mnoha jiných poklesků, tato přečistá holubice. Snad to tak zařídil Nejvyšší spíš pro příklad těm, kteří stáli kolem, než proto, že by to ona potřebovala.

[Když setrvala nějakou dobu v_této modlitbě, obrátila se panna k_nám a ukázala nám několika slovy cestu dokonalosti. Každému uložila, co má dělat po její smrti. Prosila také pokorně za odpuštění, že podle svého domnění málo pečovala o_naši spásu. Ach, kdyby byl někdo tenkrát viděl, jak uctivě a pokorně přijala zasvěcená panna mnohokrát požehnání od své vlastní zarmoucené matky, která stála s_ostatními u_ní v_slzách!

Ale to všechno nijak nepřerušovalo modlitbu panny. Když se blížila k_vytouženému cíli, modlila se zvlášť za svatou církev a důrazně prohlásila, že dává svůj tělesný život za ni. Potom se modlila za Urbana VI. a také důrazně vyznala, že je to pravý nejvyšší velekněz. Také povzbudila své dítky, aby pro tuto pravdu položily i_život, bude-li to prospěšné.]

Dále se s_nemalou vroucností modlila za všechny své děti obojího pohlaví, které jí byly v_Pánu nejmilejší. Užila mnoha slov, kterými se modlil Pán za své učedníky k_Otci, když měl zakrátko k_němu odejít. Po modlitbě požehnala nám všem znamením nejsvětějšího kříže.

A_takto se přibližovala k_cíli, po kterém tak mocně a dlouho toužila. Přitom setrvávala nepřetržitě v_modlitbě a mluvila stejně k_svému Pánu a Snoubenci: „Pane, voláš mě a já jdu k_tobě. A hleď, jdu k_tobě ne se svými zásluhami, ale jen s_tvým milosrdenstvím. Prosím tě, aby se mi ho dostalo mocí tvé Krve.“ Poté mnohokrát hlasitě zvolala: „Krev! Krev!“ Nakonec po vzoru našeho Spasitele řekla: „Otče, do tvých rukou svěřuji svou duši i_svého ducha!“{fnr}1{/fnr} A takto sladce, s_tváří zcela andělskou, naklonila hlavu a vypustila duši.

{fn:1}Srov. Lk 23, 46.{/fn}

RESPONSORIUM

Kol 1, 24; Gal 5, 24

Na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap. {*} Má z_toho prospěch jeho tělo, to je církev, aleluja.

Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i_s_jeho vášněmi a žádostmi. {*} Má z_toho prospěch jeho tělo, to je církev, aleluja.

Nebo:

Ze spisu „Rozmluvy s_Boží prozřetelností“ od svaté Kateřiny Sienské

(Kap. 167, Gratiarum actio ad Trinitatem: ed. lat., Ingolstadt 1583, f. 290V–291)

Okusila jsem a viděla

Ó_věčné Božství, věčná Trojice, podle tvé vůle má krev tvého jednorozeného Syna spojením s_božskou přirozeností tak velikou cenu! Věčná Trojice, ty jsi hluboké moře; čím více v_něm hledám, tím více nalézám; a čím více nalézám, tím více tě hledám. Ty sytíš duši vpravdě nenasytným způsobem; neboť ve své propastné hlubokosti sytíš duši tak, že stále přitom ještě zůstává lačná a žádostivá, ze všech sil po tobě touží, věčná Trojice, dychtí tě spatřit, Světlo, v_tvém světle.{fnr}1{/fnr}

Okusila jsem a viděla jsem světlem rozumu v_tvém světle tvou propastnou hlubokost, věčná Trojice, a krásu tvého tvorstva. Proto jsem se oblékla v_tebe{fnr}2{/fnr} a viděla jsem, že budu tvým obrazem; neboť ty ses mi daroval, věčný Otče, obdarovals mě ze své moci a ze své moudrosti, z_moudrosti, která patří tvému Jednorozenému. A Duch svatý, vycházející od tebe, Otče, i_od tvého Syna, dal mi vůli, a tím mě uschopňuje milovat.

Věčná Trojice, ty jsi tvůrce a já tvor; ale podle toho, žes mě znovu stvořil krví svého jednorozeného Syna, tebou osvícena poznávám, že jsi uchvácen krásou svého stvoření.

Ó_propasti, věčná Trojice, ó_Božství, hluboké moře! Co většího jsi mi, Bože, mohl dát než sám sebe? Ty jsi oheň stále planoucí a nestravující se,{fnr}3{/fnr} ale svým žárem stravuješ každou sebelásku duše. Ty jsi oheň, který odnímá každý chlad, svým světlem osvěcuješ mysl lidí{fnr}4{/fnr} a v_tom světle dals mi poznat svou pravdu.

V_zrcadle toho světla poznávám tebe, nejvyšší dobro, dobro nade všechno dobro, blažené dobro, dobro nevystižitelné, dobro neocenitelné, krásu nade všechnu krásu, moudrost nade všechnu moudrost. Neboť ty jsi moudrost sama; ty jsi pokrm andělů, ty ses v_ohni lásky dal lidem.

Ty jako roucho zakrýváš mou nahotu; ty sytíš pokrmem své sladkosti náš hlad, neboť jsi sladký bez nejmenší hořkosti. Ó_věčná Trojice!

{fn:1}Srov. Žl 35 (36), 10.{/fn} {fn:2}Srov. Gal 3, 27.{/fn} {fn:3}Srov. Ex 3, 2.{/fn} {fn:4}Srov. Jan 1, 9.{/fn}

RESPONSORIUM

Otevři mi, má sestro, spoludědičko mého království! Má přítelkyně, tys pronikla do hlubin tajemství mé pravdy. {*} Dostalas hojnost darů mého Ducha, mou krví jsi očištěna od každé poskvrny, aleluja.

Vyjdi z_ticha rozjímání a vytrvale vydávej svědectví mé pravdě. {*} Dostalas hojnost darů mého Ducha, mou krví jsi očištěna od každé poskvrny, aleluja.

30. dubna

Sv. Zikmunda, mučedníka

Ze spisu „Sláva mučedníků“ od svatého Řehoře Tourského, biskupa

(De gloria Martyrum, I, cap. 75: PL 71, 770-771)

Očistil se pokáním a získal mučednickou korunu

Pán často krotí zpupnost vzpurného ducha prutem nápravného trestu, aby ho získal zpět pro život v_pravém náboženství. Zřejmý důkaz o_tom podává nedávný příběh krále Zikmunda.

Ten totiž na základě ponoukání zlovolné manželky dal nejprve utratit vlastního syna, ale pohnut lítostí se pak uchýlil do kláštera svatého Mořice, tam se vrhl na tvář před hrobem svatých mučedníků z_thébské „šťastné legie“ a začal konat pokání. Modlil se přitom, aby ho Bůh za všechno, čím se prohřešil, potrestal už tady na světě; aby mu totiž mohlo být na Božím soudu odpuštěno, protože by už všechno zlo, které napáchal, bylo vyrovnáno dříve, než odejde ze světa.

Zřídil také v_klášteře nepřetržitý každodenní chórový zpěv žalmů a věnoval klášteru hojné pozemky a další dary.

Když ho později zajal král Chlodomir a dal ho i_s_dětmi zabít, bylo Zikmundovo tělo přeneseno do tohoto kláštera a tam byl pohřben.

RESPONSORIUM

1 Jan 1,7-9

Krev Božího Syna, Ježíše Krista, nás očišťuje od každého hříchu. {*} Když uznáme, že se dopouštíme hříchů, Bůh nám hříchy odpustí a očistí nás od všeho špatného, aleluja.

Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v_nás pravda. {*} Když uznáme, že se dopouštíme hříchů, Bůh nám hříchy odpustí a očistí nás od všeho špatného, aleluja.

Též dne 30. dubna

SV. PIA V., PAPEŽE

Z_výkladu sv. Augustina, biskupa, na Janovo evangelium

(Tract. 124,5: CCL 36,684-685)

Církev je založena na Skále, kterou vyznal Petr

Všechnu útěchu, kterou Bůh lidem v_jejich bídě nepřestává dávat, převyšuje to, že poslal v_plnosti času – a on dobře věděl, kdy to má učinit – svého jednorozeného Syna, skrze nějž všechno stvořil:{fnr}1{/fnr} on zůstal Bohem a stal se člověkem, aby byl prostředníkem mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.{fnr}2{/fnr}

Všichni, kdo v_něho věří, jsou koupelí znovuzrození zbaveni veškeré viny hříchu a vysvobozeni z věčné záhuby. Mají žít ve víře, naději a lásce a procházet tímto světem a jeho pokušeními a nebezpečími jako poutníci. Bůh je přitom posiluje tělesnou i_duchovní útěchou. A tak mají po cestě, kterou se pro ně stal Kristus, směřovat k tomu, že spatří Boha tváří v_tvář.

A protože ani když jdou po cestě, kterou je Kristus, nejsou kvůli lidské slabosti bez hříchů, předepsal jim jako spasitelný lék slitování; to má podpírat jejich modlitbu, neboť on je učil modlit se: Odpusť nám naše viny, jako i_my odpouštíme našim viníkům.{fnr}3{/fnr}

To činí církev, naplněna v_tomto životě plném soužení blaženou nadějí, a apoštol Petr ji celou, pro své prvenství mezi apoštoly, ve své osobě obrazně představoval. Pokud jde o_něj samotného, byl to od přirozenosti pouze jednotlivý člověk, působením milosti jednotlivý křesťan a ještě větší milostí jednotlivý, a to první apoštol; ale když mu bylo řečeno: Tobě dám klíče od nebeského království, co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi,{fnr}4{/fnr} tehdy představoval celou církev; ona se zmítá v_tomto světě různými zkouškami jako v_přívalu rozbouřených vln, ale nezřítí se, protože je postavena na skále,{fnr}5{/fnr} podle níž má Petr své jméno.

A Pán říká: Na té skále zbuduji svou církev,{fnr}6{/fnr} protože Petr předtím vyznal: Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.{fnr}7{/fnr} Říká tedy: Na té skále, kterou jsi vyznal, zbuduji svou církev. Tou skálou byl Kristus.{fnr}8{/fnr} Na tomto základě byl zbudován i_sám Petr. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen, a tím je Ježíš Kristus.{fnr}9{/fnr}

Tedy církev, založená na Kristu, přijala od něho v_osobě Petrově klíče nebeského království, to je moc svazovat a rozvazovat hříchy. Tato církev, když Krista miluje a následuje, je vysvobozována od zlého. Nejvíc však Krista následuje v_těch, kdo bojují za pravdu až na smrt.

{fn:1}Srov. {r}Žid 1,2{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Tim 2,5{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 6,12{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 16,19{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Mt 7,25{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Mt 16,18{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Mt 16,16{/r}.{/fn} {fn:8}{r}1 Kor 10,4{/r}.{/fn} {fn:9}{r}1 Kor 3,11{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Ez 3, 21; 1 Tim 4, 16

Když spravedlivého napomeneš, aby nehřešil, a on nezhřeší, jistě bude živ; {*} a ty sám sebe zachráníš, aleluja.

Dávej pozor sám na sebe i_na to, čemu učíš. Povede tě to ke spáse, jak tebe, tak tvé posluchače. {*} A ty sám sebe zachráníš, aleluja.

30. dubna

Sv. Pia V., papeže

Památka OP

HYMNUS

Slyš, Bože Všemohoucí, nás,

když pokorně tě prosíme

a_otce Pia slavného

zde uctíváme v_modlitbách.

Podivuhodnými skutky

zde září a také ctnostmi;

svítilnou stal se pro všechny,

kdo v_domě tvém přebývají.

On živoucí byl obětí

na stolci Petra nejvyšším,

trest na sebe vzal za hříchy,

označen kříže znamením.

Stal se tak, Kriste, slávou tvou

i_stále živým vítězstvím;

nám dopřej s_jeho pomocí

k_života dojít radosti.

Ježíši, tobě chvála buď

za rozmanité milosti;

až skončí tato světa pouť,

dej svatým věčné radosti. Amen.

Jedno ze dvou následujících:

Z_komentáře svatého Tomáše Akvinského k_Janovu evangeliu

(Kap. X, lect. III, I–II: ed. Marietti, Roma 1952, č. 1397-1399)

Úkolem dobrého pastýře je láska

Ježíš řekl: Já jsem pastýř dobrý.{fnr}1{/fnr} Kristu zjevně přísluší, aby byl pastýřem. Jako totiž dobrý pastýř vodí a pase stádo, tak i_Kristus občerstvuje věřící duchovním pokrmem a také svým tělem a svou krví.

Ale aby ho odlišil od pastýře špatného a zloděje, dodává: dobrý. Dobrý, protože plní úkol pastýře, tak jako dobrým vojákem je nazván ten, kdo plní úkol vojáka. Avšak výše řekl Kristus, že pastýř vchází dveřmi, a znovu, že on je dveře, zde pak říká, že je Pastýř. Proto musí vcházet skrze sebe sama. A vskutku vchází skrze sebe sama, protože sebe sama zjevuje a skrze sebe sama zná Otce. My však vstupujeme skrze něho, protože skrze něho se nám dostává blaženosti.

Všimni si dále, že nikdo jiný není dveřmi než on sám, protože nikdo jiný není pravé světlo, nýbrž má na něm jen účast. On sám nebyl tím světlem, totiž Jan Křtitel, měl jen svědčit o_tom světle.{fnr}2{/fnr} Ale o_Kristu je řečeno: Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka.{fnr}3{/fnr} Proto nikdo neříká o_sobě, že je dveřmi; to si ponechal Kristus pro sebe jako své vlastní. Avšak úlohu pastýře sdílel i_s_jinými a dal ji svým údům. Vždyť i_Petr byl pastýřem, i_ostatní apoštolové byli pastýři, a stejně tak všichni dobří biskupové: Dám vám pastýře podle svého srdce.{fnr}4{/fnr}

Ale třebaže církevní představení, kteří jsou syny, jsou všichni i_pastýři, jak říká Augustin, přece praví v_jednotném čísle: Já jsem pastýř dobrý, aby tím vyzvedl ctnost lásky. Žádný pastýř totiž není dobrý, nesjednotí-li se láskou s_Kristem a nestane-li se údem Pravého Pastýře.

Úkolem dobrého pastýře je láska. Proto říká: Dobrý pastýř dává svůj život za své ovce.{fnr}5{/fnr} Je třeba vědět, že je rozdíl mezi pastýřem dobrým a špatným: dobrému pastýři jde o_blaho stáda, špatnému o_blaho vlastní. A na tento rozdíl naráží prorok: Běda pastýřům, kteří pasou sami sebe! Což nemají pastýři pást stáda?{fnr}6{/fnr} Kdo tedy užívá stáda k_tomu, aby pásl jen sám sebe, není dobrý pastýř. Dobrý pastýř, a to i_tělesný, snese mnoho pro stádo, když mu jde o_jeho blaho. Proto říká Jakub: Ve dne mě sužovalo vedro a v_noci chlad.{fnr}7{/fnr}

Duchovní záchrana stáda převáží nad tělesným životem pastýře, a proto když je spása stáda ohrožena, má každý duchovní pastýř snést újmu tělesného života pro záchranu stáda. A to je to, co říká Pán: Dobrý pastýř dává svůj život, to jest život tělesný, za své ovce, to jest, které jsou jeho na základě autority a lásky.

Obojí je totiž potřeba, a to jak pro něho, tak pro ty, které miluje: jedno bez druhého nestačí. Kristus nám dal příklad tohoto učení: Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry.{fnr}8{/fnr}

{fn:1}Jan 10, 11.{/fn} {fn:2}Jan 1, 8.{/fn} {fn:3}Jan 1, 9.{/fn} {fn:4}Jer 3, 15.{/fn} {fn:5}Jan 10, 11.{/fn} {fn:6}Ez 34, 2.{/fn} {fn:7}Gn 31, 40.{/fn} {fn:8}1 Jan 3, 16.{/fn}

RESPONSORIUM

Srov. Sk 20, 28; 1 Kor 4, 2

Dbejte na celé stádce, v_kterém vás Duch svatý ustanovil za představené, {*} abyste spravovali Boží církev, kterou si Bůh získal krví svého Syna, aleluja.

Když někdo něco spravuje, požaduje se od něho, aby na něj bylo spolehnutí. {*} Abyste spravovali Boží církev, kterou si Bůh získal krví svého Syna, aleluja.

Nebo:

Ze života papeže Pia V. od Jana Antonína Gabucia

(Lib. 1-6 [et Præf.]: Acta Sanctorum Maii, sv. I, Antverpiæ 1680,–697 passim, č. 48, 49, 55, 56, 183, 319, 321, 322, 318 [1, 2])

Vznešený příklad křesťanské pokory a zbožnosti

Pius říkal, že papežové nemají stavět křesťanskou obec na kamenech, ale spíše na ctnostech.

Protože dobře chápal, že pro klidné a uměřené řízení lidí není nic vhodnějšího než být milován a nic vzdálenějšího než vzbuzovat strach; a že nic nemůže lidi více přiblížit Bohu než snaha o_jejich spásu; chtěl tedy od počátku svou papežskou službu postavit na lásce k_chudým a na šlechetnosti a laskavosti k_druhým. Říkal, že služba římského papeže spočívá především ve snaze o_to, aby byly v_co nejčistší podobě zachovány božský kult, církevní disciplína a dobré mravy obyvatel Města. Proto věnoval péči hlavně tomu, aby bohoslužbu tam, kde upadla, navrátil k_původnímu lesku a obnovil život a mravy všech stavů podle ideálu pravé zbožnosti.

Protože se Bohu nic tak nepříčí a lidem nic neškodí víc než blud, snažil se Pius tuto nákazu vykořenit na celém světě, a to po celý svůj život, zvláště pak během svého pontifikátu, jak moudrými radami, tak i_laskavým povzbuzováním a napomínáním plným lidskosti. Nešetřil žádné námahy ani výdajů a neopomněl nic, co bylo třeba vykonat.

Pius vynikal v_Boží chvále naplněné velkou zbožností. Jeho mysl se ustavičně povznášela k_Bohu tak, že jeho cti a slávě dával přednost přede vším a po ničem netoužil více, než být ve všem poslušný jeho nejsvětější vůle. Takřka bez ustání si zbožně připomínal trpká muka, která pro nás vytrpěl Kristus, náš Pán, a proto obvykle před sebou míval zpodobení Spasitele visícího na kříži.

Kromě toho zachovával Pius uprostřed všech svých důležitých úkolů řád modlitby a nikdy nezanedbával nic z_toho, co patřilo k_jeho povinnostem. Byl přesvědčen, že se papež má především přimlouvat u_Boha za hříchy a potřeby lidí, a proto se snažil být důvěrně blízký a milý tomu, u_něhož byl ustanoven jako přímluvce. A tak se uprostřed vyřizování různých záležitostí často utíkal k_hovoru s_Bohem, aby se mohl v_nitru naučit tomu, o_čem má pak navenek poučovat lid, a vnitřně byl kontemplací uchvacován k_Bohu, aby pak venku nesl břemena lidí, a tak se staral o_jejich spásu. V_nejzávažnějších potřebách církve a v_obtížných veřejných záležitostech si sám ukládal přísné posty, aby Boha smiřoval s_lidmi.

Byl tak oddán Panně Marii, že žádného dne, a to i_jako papež mající tolik úkolů, nevynechal modlitbu růžence. Je to nepochybně Božím řízením, že takový papež je v_Římě pohřben právě v_bazilice Santa Maria Maggiore, aby tak příklad jeho ctností při plnění papežského úřadu byl poučením pro budoucí pokolení, jak mají usilovat o_ctnosti. A tak ten, který byl v_celém svém životě velkým ctitelem panenské Bohorodičky, spočinul po smrti v_tak vznešené mariánské svatyni.

[Jeho příklad je užitečný nejen pro jeden životní stav, ale týká se všech, a to velkou měrou.

Složil jsi řeholní sliby? Zde máš veliký příklad poslušnosti, čistoty i_chudoby, ba také – což je třeba velmi obdivovat a napodobovat – příklad spojení nejvyšší moci s_křesťanskou pokorou a zbožností.

Věnuje se někdo světským záležitostem a spravuje doma či venku věci soukromé nebo veřejné? Ale i_pro něho jsou zde rady plné zbožnosti a rozumnosti, kterými poučen může přispět ke spáse své i_druhých moudrým spravováním všech věcí.

Nebo jsou tu jiní, kteří se zavázali k_vojenské službě a přitahuje je vedení válek nebo četba o_nich? I_pro ty jsou tu velmi zdravá nařízení, jejichž četba vede k_radosti. Jsou tu nikoli prázdné světské boje, ale velmi těžké boje zbožnosti a takřka veškerá slavná vítězství nad tím, co kdy připravili nepřátelé křesťanů.

A_nakonec, což je hlavní, si mají odtud papežové a biskupové vzít příklad, jak řídit a uspořádávat církevní záležitosti a jak být stále více zapáleni pro pravou službu Bohu, naplněnou zbožností.]

RESPONSORIUM

Sir 47, 9.10.6

V_každém svém činu velebil Svatého, Svrchovaného oslavnými slovy, {*} z_celého srdce zpíval Pánu, aleluja.

Vzýval Pána, Svrchovaného, a ten dal sílu jeho pravici. {*} Z_celého srdce zpíval Pánu, aleluja.