Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v_krajním nebezpečí
Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)
I

{v}2{/v}Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu,{x}

netrestej mě ve svém rozhorlení!

{v}3{/v}Zaryly se do mne tvoje šípy,{x}

těžce na mne dolehla tvá ruka.

{v}4{/v}Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu,{x}

pro můj hřích kost ve mně není celá.

{v}5{/v}Nad hlavu se nakupily viny,{x}

tíhou přetěžkou mě obtížily.{△}

II

{v}6{/v}Jitří se a páchnou moje rány,{x}

a to všechno pro mou pošetilost.

{v}7{/v}Přitlačen a sehnut jsem až k_zemi,{x}

celý den se v_sklíčenosti vláčím.

{v}8{/v}Bedra má jsou celá zanícená,{x}

místečko v_mém těle není zdravé.

{v}9{/v}Zesláblý jsem, zkroušený až běda,{x}

křičím z_hloubi sevřeného srdce.

{v}10{/v}Pane, ty znáš každou moji touhu,{x}

žádný povzdech můj ti není tajný.

{v}11{/v}Srdce buší, opouští mě síla,{x}

už i_světlo v_očích se mi kalí.

{v}12{/v}Všichni moji přátelé a druzi{+}

mému neštěstí se vyhýbají,{x}

ba i_příbuzní se drží stranou.

{v}13{/v}Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít,{+}

hrozí mi, kdo hledají mou zkázu,{x}

denně nové lsti si vymýšlejí.{△}

III

{v}14{/v}Já však jsem k_nim hluchý, neslyším je,{x}

němý jsem a ústa neotvírám.

{v}15{/v}Tak jsem jako člověk beze sluchu,{x}

bez schopnosti ubránit se slovem.

{v}16{/v}Doufám, Pane, v_tebe jediného,{x}

ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!

{v}17{/v}Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích,{x}

těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“

{v}18{/v}Já pak mám až příliš blízko k_pádu,{x}

stále mám svou bolest před očima.

{v}19{/v}Proto zhloubi přiznávám svou vinu,{x}

pro svůj hřích jsem obavami sklíčen.

{v}20{/v}Silní však jsou moji nepřátelé,{x}

mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,

{v}21{/v}za dobrotu zlem mi odplácejí,{x}

pasou po mně za to, že chci dobro.

{v}22{/v}Proto ty mě, Pane, neopouštěj,{+}

nevzdaluj se ode mne, můj Bože!{x}

Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má!{△}

HTML © Juraj Vidéky