Žalm 136 (137), 1-6
U_babylónských řek
Babylónské zajetí izraelského národa je obrazem duchovního zajetí. (Sv. Hilarius)

{v}1{/v}U_babylónských řek jsme sedávali{x}

a s_pláčem vzpomínali na Sión.

{v}2{/v}Na vrby, které v_onom kraji rostly,{x}

jsme zavěšovali své citery,

{v}3{/v}když ti, co odvlékli nás do zajetí,{x}

nás chtěli nutit, ať jim zpíváme,

trapiči chtěli, ať se radujeme:{x}

„Zpívejte něco z_písní siónských!“

{v}4{/v}Jak bychom ale byli dokázali{x}

zpívati písně Páně v_cizině!

{v}5{/v}Jeruzaléme, než tě zapomenout,{x}

to spíše ať mi uschne pravice!

{v}6{/v}Spíš ať se jazyk přilepí mi k_patru,{x}

než abych přestal myslet na tebe,

než abych nepovznášel Jeruzalém{x}

vysoko nad své všechny radosti!{△}

{full-text}

[{v}7{/v}Edomským, Pane, nikdy nezapomeň{x}

ten neblahý den Jeruzaléma,

když křičeli: „Jen zbořte, pobořte ho,{x}

vyvraťte do samého základu!“

{v}8{/v}Ty babylónská dcero, plenitelko,{+}

buď blahořečen, kdo ti odplatí{x}

za všechno zlé, cos učinila nám!

{v}9{/v}Buď blahořečen, kdo tvé děti zjímá{x}

a kdo je o_skalisko roztříští!]

{/full-text}

HTML © Juraj Vidéky, Karel Mráček