LISTOPAD

1. listopadu

Všech svatých

Slavnost

HYMNUS

Kriste, ty jasný nebe osadníku,

naděje, cesto, žití, spáso svatých,

laskavě přijmi oběť chval a díků

nám v_srdci vzňatých.

Sbor andělů všech dík ti neustálý

vzdává a zpívá věčnou písní chvály,

s_nimi též svatí, a velebí tebe

nadšené nebe.

Pro zásluhy své Matky, Panny čisté,

i_všech tvých svatých, zadrž, dobrý Kriste,

tresty, jež byly námi vyvolány,

a zhoj nám rány.

Už zde nám dopřej chvály tobě vzdávat,

ať věrni tobě, smíme neustávat

v_nich v_nebi, a tam ctít Trojici hymny

ustavičnými. Amen.

Ant. 1Jak podivuhodné je tvé jméno, Pane, slávou a ctí jsi ověnčil své svaté a učinil jsi je vládci nad dílem svých rukou.

Ant. 2Blahoslavení čisthého srdce, neboť oni budou vidět Boha.

Ant. 3Svým svatým jsi ukázal stezku života, Pane, naplníš je radostí před tvou tváří.

Vzhlédněte k_Pánu, ať se rozjasníte.

A nikdy tvář vám nezachmuří hanba.

Z_knihy Zjevení svatého apoštola Jana

{r:Zj}5,1-14{/r}

Vykoupil jsi nás Bohu z_každého kmene, jazyka, lidu i_národa

Já, Jan, {v}5,1{/v}uviděl jsem v_pravici toho, který seděl na trůně, svitek popsaný uvnitř i_zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi. {v}2{/v}Také jsem spatřil mocného anděla, jak velkým hlasem provolává: „Kdo je hoden ten svitek otevřít a rozlomit jeho pečeti?“ {v}3{/v}A nikdo ani na nebi, ani na zemi nemohl ten svitek otevřít a do něho nahlédnout. {v}4{/v}Já jsem velice plakal, že nikdo nebyl shledán hodným, aby ten svitek otevřel a nahlédl do něho. {v}5{/v}Ale jeden z_těch starců mi řekl: „Neplač! Hle, zvítězil lev z_Judova kmene, Davidův potomek. On ten svitek s_jeho sedmi pečetěmi otevře.“

{v}6{/v}A viděl jsem mezi trůnem se čtyřmi bytostmi a mezi starci Beránka, který vypadal jako zabitý. Měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zemi. {v}7{/v}Beránek přišel a vzal svitek z_pravice toho, který seděl na trůně.

{v}8{/v}A když ten svitek vzal, ty čtyři bytosti padly před Beránkem, a také těch čtyřiadvacet starců, z_nichž každý držel citeru a zlatou misku plnou kadidla: to jsou modlitby svatých. {v}9{/v}A zpívali píseň novou:

„Jsi hoden vzít svitek

a rozlomit jeho pečeti,

protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu lidi

z_každého kmene, jazyka, lidu i_národa

{v}10{/v}a vytvořil jsi z_nich našemu Bohu království a kněze

vládnoucí nad zemí.“

{v}11{/v}Potom jsem měl vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců – bylo jich na miliony a stamiliony – {v}12{/v}a volali silným hlasem:

„Beránek, který byl zabit, si zaslouží,

aby přijal moc, bohatství, moudrost

a sílu, čest, slávu i_chválu!“

{v}13{/v}A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v_podsvětí i_na moři, a vše, co je v_nich, jsem slyšel volat: „Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i_moc na věčné věky!“ {v}14{/v}Tu ony čtyři bytosti přidaly: „Amen!“ a starci padli na tvář a poklonili se.

RESPONSORIUM

Zj 11, 17; porov. 11, 18; Žl 145, 10

Díky ti vzdáváme, Pane, Bože vševládný, ty jsi, tys byl a přijdeš, {*} neboť ses ujal vlády, přišel čas odměny tvým služebníkům a svatým.

Ať tě, Pane, chválí všichni tvorové, tobě zasvěcení ať tě velebí. {*} Neboť ses ujal vlády, přišel čas odměny tvým služebníkům a svatým.

Z_kázání svatého Bernarda, opata

(Sermo 2: Opera omnia, Edit. Cisterc. 5 [1958],364-368)

Spěchejme k_bratřím, kteří nás očekávají

K_čemu je svatým naše chvála, k_čemu je jim naše oslavování, k_čemu i_tento dnešní svátek? Co znamenají pozemské pocty pro ty, jimž podle spolehlivého Synova příslibu prokazuje poctu nebeský Otec? Co pro ně znamená, že je velebíme? Svatí nepotřebují, abychom je uctívali, a naše zbožná oddanost jim nepřináší žádný zisk. Je jasné, že to není důležité pro ně, ale pro nás, když s_úctou slavíme jejich památku. Přiznávám se, že při vzpomínce na ně pociťuji, jak se ve mně probouzí mocná touha.

Především v_nás památka svatých vzbuzuje nebo posiluje touhu patřit do jejich společnosti, která je pro nás tak žádoucí, a stát se spoluobčany a společníky blažených duchů, připojit se k_shromáždění patriarchů, k_zástupům proroků, radě apoštolů, velikému množství mučedníků, sdružení vyznavačů, sborům panen, být pohromadě a radovat se ve společenství všech svatých. Očekává nás obec prvorozených křesťanů,{fnr}1{/fnr} a my o_to nedbáme; touží po nás svatí, a my si toho nevážíme; čekají na nás spravedliví, a my na to nehledíme.

Vzchopme se už konečně, bratři, povstaňme s_Kristem, usilujme o_to, co pochází shůry, a mysleme na to.{fnr}2{/fnr} Vzhlížejme s_touhou k_těm, kteří touží po nás, spěchejme k_těm, kteří nás očekávají, předložme přání svého srdce těm, kteří nás vyhlížejí. Přejme si nejen být ve společnosti svatých, ale mít i_účast na jejich štěstí, a toužíme-li po jejich přítomnosti, ucházejme se velmi horlivě také o_to, abychom měli účast na jejich slávě. V_této ctižádosti není nic zhoubného a vroucí touha po takové slávě není nic nebezpečného.

A druhá touha, která nás naplňuje při slavení památky svatých, směřuje k_tomu, aby se i_nám ukázal Kristus, náš život, tak jako se ukázal jim, a abychom se také my s_ním ukázali ve slávě.{fnr}3{/fnr} Neboť zatím se nám Kristus, naše hlava, nepředstavuje tak, jak je nyní, ale máme ho před očima v_té podobě, jakým se pro nás stal: ne s_korunou slávy, ale ověnčený trním našich hříchů. Bylo by hanbou stát se zhýčkaným údem, když patříme k_hlavě, korunované trním; zatím není žádný purpur ke cti, ale spíše na posměch. Až Kristus přijde, už se nebude zvěstovat jeho smrt,{fnr}4{/fnr} abychom věděli, že i_my jsme už mrtví a že náš život je skrytý s_ním.{fnr}5{/fnr} Tehdy se ukáže oslavená hlava a s_ní budou zářit oslavené údy, neboť on přemění naše ubohé tělo, aby to odpovídalo slávě, kterou má hlava, to jest on sám.{fnr}6{/fnr}

Po této slávě tedy bezpečně dychtěme s_celou ctižádostí. Abychom směli v_tuto slávu doufat a ucházet se o_tak velikou blaženost, k_tomu je ovšem třeba velice toužit také po pomoci svatých, aby nám bylo dáno na jejich přímluvu, čeho nemůžeme sami dosáhnout.

{fn:1}Srov. {r}Žid 12,23{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Kol 3,1.2{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Kol 3,4{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Kor 11,26{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Kol 3,3{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Flp 3,21{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Zj 19, 5b. 6b; Žl 33, 1

Chvalte našeho Boha, všichni, kdo mu sloužíte a kdo se ho bojíte, malí i_velcí! {*} Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království.

Jásejte vstříc Pánu, spravedliví, zbožným sluší vroucí chvalozpěv. {*} Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království.

2. listopadu

Vzpomínka na všechny věrné zemřelé

Z_řeči svatého Ambrože, biskupa, nad hrobem vlastního bratra Satyra

(Lib. 2,40.41.46.47.132.133: CSEL 73,270-274.323-324)

Je třeba zemřít s_Kristem, abychom s_ním žili

Vidíme, že i_smrt může být ziskem a život trestem. Proto říká apoštol Pavel: Pro mě život je Kristus a smrt ziskem.{fnr}1{/fnr} Co je pro nás Kristus, ne-li smrt těla a duch, který dává život? A proto je třeba zemřít s_Kristem, abychom s_ním žili. Buďme ochotni denně umírat a zvykejme si na to, aby se naše duše tímto odloučením učila zbavovat toho, po čem touží tělo, a jako by byla na výšině, kam už nedosáhnou pozemské vášně a nemohou ji strhnout k_sobě, aby přijímala podobu smrti, a tak nepropadla jejímu trestu. Neboť zákon těla je v_rozporu se zákonem ducha a chce nás podrobit zákonu hříchu. Jaký je na to lék? Kdo mě vysvobodí od těla propadlého této smrti? Milost Boží skrze Ježíše Krista, našeho Pána.{fnr}2{/fnr}

Máme lékaře, užívejme lék. Naším lékem je Kristova milost a tělem propadlým smrti je naše tělo. Žijme tedy jako cizinci vůči tělu, abychom nebyli cizí vůči Kristu; i_když žijeme v_těle, nedejme se vést tím, co chce tělo; nezanedbávejme práva přirozenosti, ale dávejme přednost darům milosti.

Co ještě dále? Celý svět je vykoupen smrtí jednoho. Kristus by byl mohl nezemřít, kdyby byl chtěl; ale on nepovažoval za správné vyhnout se smrti, jako by nemohla přinést žádný užitek, a lépe než svou smrtí by nás byl nezachránil. A proto je jeho smrt životem všech. Jsme označováni křížem, znamením jeho smrti, ohlašujeme jeho smrt modlitbou, zvěstujeme jeho smrt slavením oběti; jeho smrt je vítězství, jeho smrt je dílo spásy, po celém světě se jeho smrt každoročně slaví.

Co ještě máme říci o_jeho smrti, když můžeme ukázat na jeho božském příkladu, že jedině smrt nám získala nesmrtelnost a přinesla vykoupení ze smrti? Není tedy třeba nad smrtí naříkat, neboť je nástrojem spásy všech; není třeba utíkat před smrtí, neboť Syn Boží jí nepohrdl a nevyhnul se jí.

Smrt sice nepatřila k_lidské přirozenosti, ale stala se pak něčím přirozeným; Bůh neustanovil smrt od počátku, ale dal ji jako lék. Neboť člověk byl za svou zpronevěru odsouzen k_denní lopotě, naříkal, těžce to nesl a začal mít nešťastný život. Bylo třeba učinit konec tomuto zlému stavu, a tak měla smrt navrátit, co život ztratil. Nesmrtelnost bez milosti by byla spíše břemenem než ziskem.

Duše má tedy možnost opustit labyrint tohoto života a veškerou tělesnou tíhu a směřovat k_nebeským sborům – i_když tam mohou dojít jen svatí – a vzdávat Bohu chválu, kterou mu za doprovodu citer vzdávají nebešťané, jak víme z_prorocké knihy: Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky, Pane, Bože vševládný! Spravedlivé a spolehlivé jsou tvé cesty, králi národů! Kdo by nevzdával, Pane, úctu a slávu tvému jménu? Vždyť ty jediný jsi svatý! Všechny národy přijdou a budou se před tebou klanět.{fnr}3{/fnr} A duše má také možnost vidět, Ježíši, tvou svatbu, při níž se za radostného zpěvu všech přivádí nevěsta ze země do nebe – k_tobě přichází každý člověk{fnr}4{/fnr} – a už nepodléhá světu, ale je spojena s_duchem.

To si přál svatý David ze všeho nejvíc, aby to spatřil a uviděl. Říká: Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v_Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy.{fnr}5{/fnr}

{fn:1}{r}Flp 1,21{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Řím 7,24.25{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Zj 15,3.4{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žl 64 (65),3{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Žl 26 (27),4{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Srov. 2 Mak 12, 45b; Mt 13, 43a

Ti, kdo zbožně zemřeli, {*} mají připravenou nádhernou odměnu.

Spravedliví budou v_království svého Otce zářit jako slunce. {*} Mají připravenou nádhernou odměnu.

3. listopadu

Sv. Martina de Porres, řeholníka

Z_homilie papeže Jana XXIII. při svatořečení Martina de Porres

(Die 6 maii 1962: AAS 54 [1962],306-309)

„Martin od lásky“

Martin dosvědčuje příkladem svého života, že můžeme dosáhnout spásy a svatosti cestou, kterou ukázal Ježíš Kristus, to jest budeme-li na prvním místě milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí, a za druhé svého bližního jako sebe.{fnr}1{/fnr}

Protože dobře věděl, že Kristus Ježíš trpěl za nás a vynesl na sobě naše hříchy na dřevo,{fnr}2{/fnr} věnoval svou lásku zvláště Ježíši ukřižovanému, a když rozjímal o_jeho přehořkém utrpení, nemohl se ubránit hojnému pláči. Zvláštní láskou si také zamiloval nejsvětější svátost oltářní: skryt v_sakristii kostela, klaněl se jí zpravidla po mnoho hodin a toužil se jí živit co možná nejčastěji.

Dále pak svatý Martin s_největší poslušností k_výzvám božského Mistra zahrnoval také bratry převelikou láskou, která vycházela z_neporušené víry a pokorného ducha. Miloval lidi, protože je opravdu považoval za Boží děti a za své bratry; ba miloval je víc než sebe, protože se ve své pokoře domníval, že jsou všichni spravedlivější a lepší než on.

Omlouval chyby druhých, odpouštěl i_nejtrpčí křivdy, protože byl přesvědčen, že si pro své hříchy zaslouží mnohem větší tresty. Viníky se všemožně snažil přivést opět k_dobrému; u_nemocných s_láskou prodléval; chudým opatřoval jídlo, šaty a léky; venkovanům a černochům nebo míšencům, kteří tehdy konali podřadné služby, poskytoval podle svých možností všechnu pomoc a péči, takže si vysloužil přezdívku „Martin od lásky“.

Tento světec svým slovem, příkladem i_ctnostným životem uměl přesvědčivě získávat druhé pro Krista a dovede i_nyní podivuhodně povznášet naši mysl k_nebi. Ale naneštěstí ne všichni chápou nebeská dobra, jak je záhodno, a ne všichni je mají v_úctě. Mnozí se dokonce poddávají lákavým neřestem a nebeských dober si málo cení, mají vůči nim nechuť nebo je zcela zanedbávají. Kéž Martinův blahodárný příklad ukáže mnoha lidem, jaké blaho a štěstí naleznou ti, kteří jdou ve stopách Ježíše Krista a plní jeho božská přikázání.

{fn:1}Srov. {r}Mt 22,37.39{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Petr 2,21.24{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Sir 31, 8. 11a. 9

Blahoslavený člověk, jenž se uchrání poskvrny a nehoní se za zlatem, {*} jeho majetek bude upevněn.

Kdo je to? Budeme mu blahopřát, vždyť ve svém lidu koná zázraky. {*} Jeho majetek bude upevněn.

Téhož dne 3. listopadu

Sv. Martina de Porres, řeholníka

Svátek

HYMNUS

Svorně ať hlas náš teď zaznívá v_radosti

nad tím, jak podivným světlem tě naplnil

Pán, který pokoru tvou v_nebi oslavil,

svatý a_milý Martine.

Ty, jenž jsi pohrdl prázdnými poctami,

pýchou a_marnostmi, které svět slibuje,

nejmenším z_maličkých, které Bůh miluje,

toužil jsi stát se raději.

Aby ses Kristovým obrazem věrným stal,

přilnul jsi k_nebi, však chudým jsi pomáhal,

pro všechny chtěl jsi být služebník horlivý,

snažil ses moudře o_to vždy.

Martine, jenž nyní přebýváš v_nebesích,

vypros nám, ať lidé opustí každý hřích,

závist a_pýchu i_vše, co je škodlivé,

co duši těžce zraňuje.

Na věky sláva buď Trojici nejvyšší,

kterou ty, chudý a_pokorný, prostý vin

popros, ať jako ty můžeme dosáhnout

nebeské věčné království. Amen.

Ant. 1Když dáváš almužnu, ať neví tvoje levice, co dělá tvoje pravice.

Žalmy a_kantikum ze společných textů o_svatých mužích.

Ant. 2Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od počátku světa.

Ant. 3Co jste udělali pro jednoho z_mých nejposlednějších, pro mne jste udělali, praví Pán.

Bůh vede ty, kdo mírně soudí.

Tiché učí svým cestám.

Z_knihy Sirachovcovy

Sir 29, 8-13; 4, 1-10

Dobrý člověk ručí za bližního

{v}29, 8{/v}Přesto buď shovívavý k_nešťastníkům, na almužny je nenechávej čekat. {v}9{/v}Buď poslušen předpisu a_přispěj na pomoc chudákovi; je v_nouzi: neposílej ho pryč s_prázdnýma rukama. {v}10{/v}Pro bratra a_přítele obětuj své peníze, aby někde pod kamenem nezrezivěly a_úplně se neztratily. {v}11{/v}Užívej svého bohatství podle nařízení Nejvyššího, to ti bude prospěšnější nežli zlato. {v}12{/v}Ukládej do svých sýpek almužny, ony tě vysvobodí ze všeho neštěstí. {v}13{/v}Lépe než silný štít, lépe než těžké kopí budou za tebe bojovat s_nepřítelem.

{v}4, 1{/v}Synu můj, neodmítej chudému živobytí a_nenechávej chřadnout ubožáka. {v}2{/v}Nenech trpět toho, kdo má hlad, nedráždi nuzného. {v}3{/v}Nevrhej se na rozjitřené srdce, nedopusť, aby potřebný zchřadl, než mu dáš almužnu. {v}4{/v}Neodstrkuj těžce zkoušeného prosebníka, neodvracej svůj pohled od chudého. {v}5{/v}Neodvracej své oči od potřebného, nikomu nedávej podnět, aby tě proklínal. {v}6{/v}Bude-li tě někdo proklínat ve své tísni, jeho Stvořitel kletbu jeho vyslyší. {v}7{/v}Získej si lásku u_obce, před mocným skloň hlavu. {v}8{/v}Dopřej sluchu chudému a_vlídně mu odpověz na pozdrav. {v}9{/v}Utištěného vysvoboď z_rukou utiskovatele a_nebuď zbabělý při zjednávání spravedlnosti. {v}10{/v}Buď otcem sirotkům a_jako manžel jejich matkám. A_budeš jako syn Nejvyššího, jenž tě bude milovat víc než tvoje matka.

RESPONSORIUM

Sir 29, 15; 3, 33; Lk 11, 41

Ukrývejte almužnu do srdce chudého, a_ona se za vás bude přimlouvat u_Pána. {*} Jako voda hasí planoucí oheň, tak almužna usmiřuje hříchy.

Dávejte almužnu, praví Pán, a_všechno vám bude čisté. {*} Jako voda hasí planoucí oheň, tak almužna usmiřuje hříchy.

Jedno ze čtyř následujících:

Ze spisu „Rozmluvy s_Boží prozřetelností“ od svaté Kateřiny Sienské

(Cap. 7, ff. 10v–11: Trad. Lat. Ms T. II, 4, Bibliothecæ communalis Senensis)

Rozmanité dary v_církvi

Duše nadšená pro mou pravdu nikdy nepřestává být užitečná celému světu, všeobecně i_zvláště, mnoho i_málo.

Duše rozšiřuje svou lásku na spásu celého světa a_pomáhá jeho potřebám. Protože učinila dobro sobě nastoupením cesty ctností, kterými získala život milosti, sleduje pozorně zvláštní potřeby bližního. Pomáhá sobě i_blízkým podle různých milostí, které jsem jí dal. Některá naukou slova a_upřímnou radou bez jakýchkoli ohledů, jiná příkladem života. Povinností každé je dát povzbuzení bližnímu dobrým, svatým a_počestným životem.

Toto jsou ctnosti a_mnohé jiné, které není možné všechny vyjmenovat. Vznikají z_lásky k_bližnímu. Protože jsou různé, nedal jsem je všechny jednomu. Někomu jsem dal tu, jinému onu zvláštní ctnost. Je pravda, že nikdo nemůže mít jednu ctnost, aby neměl všechny ostatní, protože všechny ctnosti jsou spolu spojeny. Avšak dám duši mnohé jako základ všech ostatních ctností. Některé dám hlavně lásku, jiné spravedlnost, některé pokoru, jiné živou víru, jiným rozumnost, umírněnost, trpělivost a_opět jiným neúnavnou statečnost.

Jsou mnohé dary a_milosti ctností duchovních a_přirozených, a_jsou různě rozděleny. Přirozenými nazývám věci nutné k_životu člověka. Dal jsem je všechny lidem ve velké různosti: ne všechny jednomu, abyste měli příležitost osvědčovat si vzájemně lásku.

Mohl jsem dobře stvořit lidi a_obdařit je vším, co potřebují pro duši i_pro tělo. Chtěl jsem však, aby jeden potřeboval druhého a_aby moji služebníci sloužili jiným dary a_milostmi, přijatými ode mne. Ať člověk chce nebo nechce, nemůže nečinit úkon lásky. Je pravda, že není-li tento úkon učiněn a_prokázán z_lásky ke mně, nemá cenu vzhledem k_milosti.

RESPONSORIUM

Srov. 1 Kor 1, 9; Gal 3, 28

Požehnaný Bůh a_Otec všech, který nás povolal do společenství se svým Synem Ježíšem Kristem, naším Pánem, {*} on je totiž Pánem všech.

Už tu není Žid anebo Řek, už tu není otrok anebo člověk svobodný. {*} On je totiž Pánem všech.

Nebo:

Z_listu blahoslaveného Humberta z_Romans o_zachovávání řeholní observance

(Opera de vita regulari, ed. J.-J. Berthier, sv. I, Romæ 1888, str. 33-34)

Usilovně uvažujte, za čím jste se vydali, když jste opustili svět

Usilovně uvažujte, nejmilejší bratři, za čím jste se vydali, když jste opustili svět, abyste mohli dokonaleji dosáhnout cíle, k_němuž směřujete.

Opouštějte svou vlastní vůli a_považujte se za mrtvé pro svět.

Ze svých srdcí odstraňte zvědavé myšlenky, nehodné city, špatné úmysly, úporné zaujetí, neužitečný smutek, lásku ke svým zájmům a_vůbec zaměření na své osobní záležitosti. Obávejte se před Božím zrakem přemýšlet o_těch věcech, za jejichž konání byste se červenali před lidmi.

Ať se tedy každý snaží, aby jeho srdce bylo jako zahrada plná stromů ctností, jako lékárna vydechující vůni svatých náklonností, jako nebe zářící hvězdami božského světla, jako květina přijímající nebeskou rosu, jako archa uchovávající v_sobě ne­obyčejný poklad, jako pramen stále vyvěrající proudy zbožnosti, jako zrcadlo odrážející obraz Páně. Ó_blažené srdce, jež se nabízí Bohu jako trůn, kde by on mohl usednout, jako komnata, v_níž by mohl spočinout, jako pečeť, do níž by mohl vtisknout svou podobu, jako sklepení, které by naplnil svým vínem, jako kniha, do níž by vepsal památku na své činy, jako zlato, jež by dle své vůle mohl přetvářet!

Znovu a_znovu ať se tedy každý snaží, aby jeho srdce bylo věrně oddané Bohu, uvážlivé v_myšlenkách, ostražité v_pokušeních, cizí vůči smrduté zkaženosti, prosté odsuzování, znavené z_touhy po věčných věcech, zraněné láskou k_nim, zářící jejich poznáním, bohabojné ve skutcích, povznesené kontemplací, dbalé o_dobro, opracované útrapami, svaté čistotou, střežené bázní a_okrášlené milostí.

Nakonec, bratři, snažně usilujme o_to, abychom se celým srdcem vzdalovali od hříchu a_odvraceli od provinění; celým srdcem se obrátili k_Bohu a_konali pokání; celým srdcem hledali Boha a_snažně prosili o_odpuštění; celým srdcem přilnuli k_Bohu a_milovali jej nade vše; celým srdcem sloužili Bohu a_chválili ho; celým srdcem následovali Boha a_kráčeli po jeho cestách. Tím vším jsme jistě povinováni Bohu, který našemu srdci prokazuje tak nesčetná dobrodiní.

Bůh sám totiž naše srdce osvěcuje moudrostí, ovládá dobrotou, sytí sladkostí, přitahuje krásou, proměňuje mocí, k_sobě poutá láskou, vábí přísliby, vychovává ranami, otřásá pohrůžkami a_změkčuje dobrodiními.

Sám nejsladší Bůh naše srdce zkoumá ve zkouškách, promlouvá k_němu vnuknutími, dotýká se ho burcováním, navštěvuje ho útěchou, oživuje ho ospravedlněním a_otevírá jasem svých paprsků.

Sluší se, abychom mu za to všechno neúnavně vzdávali díky.

RESPONSORIUM

Srov. Mt 20, 28; 1 Kor 9, 22

Následoval příklad Krista, který nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil, a_tak svatý Martin {*} stal se pro všechny vším.

Jeho láska ke všem byla tak hojná, že byl nazýván Martin od lásky. {*} Stal se pro všechny vším.

Nebo:

Ze spisu „Průvodce pro hříšníky“ od bratra Ludvíka z_Granady

(Guía de pecadores, prol.: Obras, ed. J. Cuervo, sv. I, Madrid 1906, str. 6-8)

Bůh je štědrý a_velkolepý

Řekněte: Spravedlivému bude dobře.{fnr}1{/fnr} To je poselství, kterým se Bůh prostřednictvím proroka Izaiáše obrací ke všem spravedlivým – jen málo slovy vyjadřuje nesmírné odměny, které přislibuje darovat. Lidé bývají štědří ve slibech, avšak skoupí ve skutcích; Bůh je však tak štědrý a_velkolepý, že ať jsou jeho sliby jakékoli, vždy zůstávají pozadu za jeho skutky.

Bylo by to možné říci stručněji než Řekněte: Spravedlivému bude dobře? Co všechno je však skryto v_onom dobře! Domnívám se, že to lze bez veškerého vysvětlování nebo rozlišování říci tak, aby lidé poznali, že toto veškeré dobro není možné objasnit tak, jaké vskutku je, ani je nelze náležitě rozlišit, aniž by vše, co je obsaženo v_onom dobře, nezůstalo ve své nekonečnosti a_nezměrnosti skryto.

A_proto tak jako Bůh, když se jej Mojžíš ptá na jeho jméno, odpovídá: jsem, který jsem,{fnr}2{/fnr} a_nepřidává už nic dalšího, aby tak ukázal, že jeho bytí není konečné, ale všeobecné, obsahující všechny druhy jsoucna a_veškerou dokonalost, jež tomuto jeho bytí bez jakékoli nedokonalosti náleží, tak i_zde užívá onoho tak krátkého slova dobře bez dalšího vysvětlování, aby se ukázalo, že v_tomto dobru je obsažen onen souhrn dober, jaká si jen lidské srdce může přát: a_toto dobro Bůh slibuje spravedlivému jako odměnu za jeho ctnost.

Dvojí je však nezbytné dělat proto, aby byl člověk obdařen ctností: jednak aby se opravdu snažil takový být; jednak aby se poznalo, že takový je. O_těchto věcech jsem začal pojednávat, neboť jsem viděl, že mnozí lidé, ačkoli chválí ctnost, jdou za neřestí. Mezi ostatními důvody, proč lidé nechápou druhové zařazení a_povahu ctnosti, se mi jeví jeden, že totiž je ctnost považována za obtížnou, jalovou a_smutnou. A_tedy ono dobře zasluhuje za všechno ten, kdo usiluje o_čest této paní a_dává jí místo na jejím královském trůnu, neboť ona je královnou a_vládkyní všeho.

{fn:1}Iz 3, 10.{/fn} {fn:2}Ex 3, 14.{/fn}

RESPONSORIUM

Srov. Přísl. 14, 21; Žl 40 (41), 2; Dt 28, 12

Blahoslavený, kdo se slituje nad chudým a_nuzným, {*} ve zlých dnech ho za to zachrání Pán.

Bůh mu požehná v_každém díle jeho rukou. {*} Ve zlých dnech ho za to zachrání Pán.

Nebo:

Z_homilie svatého Jana XXIII. při kanonizaci svatého Martina de Porres

(Die 6 maii 1962: AAS 54 [1962],306-309)

„Martin od lásky“

Martin dosvědčuje příkladem svého života, že můžeme dosáhnout spásy a svatosti cestou, kterou ukázal Ježíš Kristus, to jest budeme-li na prvním místě milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí, a za druhé svého bližního jako sebe.{fnr}1{/fnr}

Protože dobře věděl, že Kristus Ježíš trpěl za nás a vynesl na sobě naše hříchy na dřevo,{fnr}2{/fnr} věnoval svou lásku zvláště Ježíši ukřižovanému, a když rozjímal o_jeho přehořkém utrpení, nemohl se ubránit hojnému pláči. Zvláštní láskou si také zamiloval nejsvětější svátost oltářní: skryt v_sakristii kostela, klaněl se jí zpravidla po mnoho hodin a toužil se jí živit co možná nejčastěji.

Dále pak svatý Martin s_největší poslušností k_výzvám božského Mistra zahrnoval také bratry převelikou láskou, která vycházela z_neporušené víry a pokorného ducha. Miloval lidi, protože je opravdu považoval za Boží děti a za své bratry; ba miloval je víc než sebe, protože se ve své pokoře domníval, že jsou všichni spravedlivější a lepší než on.

Omlouval chyby druhých, odpouštěl i_nejtrpčí křivdy, protože byl přesvědčen, že si pro své hříchy zaslouží mnohem větší tresty. Viníky se všemožně snažil přivést opět k_dobrému; u_nemocných s_láskou prodléval; chudým opatřoval jídlo, šaty a léky; venkovanům a černochům nebo míšencům, kteří tehdy konali podřadné služby, poskytoval podle svých možností všechnu pomoc a péči, takže si vysloužil přezdívku „Martin od lásky“.

Tento světec svým slovem, příkladem i_ctnostným životem uměl přesvědčivě získávat druhé pro Krista a dovede i_nyní podivuhodně povznášet naši mysl k_nebi. Ale naneštěstí ne všichni chápou nebeská dobra, jak je záhodno, a ne všichni je mají v_úctě. Mnozí se dokonce poddávají lákavým neřestem a nebeských dober si málo cení, mají vůči nim nechuť nebo je zcela zanedbávají. Kéž Martinův blahodárný příklad ukáže mnoha lidem, jaké blaho a štěstí naleznou ti, kteří jdou ve stopách Ježíše Krista a plní jeho božská přikázání.

{fn:1}Srov. {r}Mt 22,37.39{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Petr 2,21.24{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Sir 31, 8.11a.9

Blahoslavený člověk, jenž se uchrání poskvrny a_nehoní se za zlatem, {*} jeho majetek bude upevněn.

Kdo je to? Budeme mu blahopřát, vždyť ve svém lidu koná zázraky. {*} Jeho majetek bude upevněn.

4. listopadu

Sv. Karla Boromejského, biskupa

Památka

Z_kázání svatého Karla Boromejského na jeho poslední synodě

(Acta Ecclesiae Mediolanensis, Mediolani 1599,1177-1178)

Neříkej něco jiného, než co děláš

Jsme jistě všichni slabí, to připouštím. Ale Pán Bůh nám dává prostředky, které nám snadno přinesou pomoc, stojíme-li o_to. Některý kněz by sice chtěl žít bezúhonným životem, ví, že se to od něho vyžaduje, chtěl by být zdrženlivý a žít jako anděl, jak to má být; ale neodhodlá se použít k_tomu patřičné prostředky: nepostí se, nemodlí se, nevyhýbá se stykům se špatnými lidmi ani škodlivým a nebezpečným důvěrnostem.

Nebo jiný si stěžuje, že když přijde do chóru modlit se nebo když jde sloužit mši svatou, ihned mu vyvstane v_mysli tisíc věcí, které ho odvádějí od Boha. Ale co dělá předtím v_sakristii, než se odebere do chóru nebo ke mši, jak se připravuje, jakých prostředků použije k_soustředění?

Chceš, abych tě poučil, jak se můžeš zdokonalovat ve ctnosti, a jestliže už jsi byl v_chóru pozorný, jak můžeš být příště ještě pozornější a tvá služba Bohu milejší? Poslyš tedy, co ti povím. Jestliže se už v_tobě vzňal nějaký ohníček božské lásky, nevydávej ho hned napospas, nevystavuj ho větru; nech zavřenou pec, aby nevychladla a nepozbyla tepla; to znamená: varuj se, jak můžeš, toho, co rozptyluje, zůstávej usebrán u_Boha a vyhýbej se prázdným řečem.

Máš povinnost kázat a učit? Studuj a věnuj se tomu, co je nutné k_řádnému plnění toho poslání. Snaž se kázat především svým životem a chováním, aby si lidé z_tvých slov nedělali posměch a nekroutili hlavou, jestliže by viděli, že něco jiného říkáš a něco jiného děláš.

Máš na starosti péči o_duše? Nezanedbávej přitom péči o_sebe; nerozdávej se tak štědře druhým, aby v_tobě nic nezbylo pro tebe. Musíš samozřejmě myslet na ty, za které máš odpovědnost jako představený, ale dělej to tak, abys přitom nezapomínal na sebe.

Chápejte, bratři, že nic není pro všechny služebníky církve tak potřebné jako vnitřní modlitba; má předcházet, provázet i_následovat všechno, co konáme. Budu zpívat, říká žalmista, a budu rozjímat.{fnr}1{/fnr} Uděluješ-li svátosti, bratře, rozjímej o_tom, co konáš; sloužíš-li mši svatou, rozjímej o_tom, jaký dar přinášíš; modlíš-li se v_chóru, rozjímej o_tom, s_kým mluvíš a co říkáš; zabýváš-li se vedením duší, rozjímej, jakou krví byly obmyty. A ve všem, co děláte, projevujte lásku.{fnr}2{/fnr} Tak budeme moci snadno překonat všechny těžkosti, jichž zakoušíme mnoho každý den – musí to tak být a patří to k_našemu postavení; a tak budeme mít sílu rodit Krista v_sobě i_v_druhých.

{fn:1}Srov. {r}Žl 100 (101),1{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:2}{r}1 Kor 16,14{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

1 Tim 6, 11b; 4, 11. 12b. 6a

Usiluj o_spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost! {*} To také nařizuj a tomu vyučuj! Buď pro věřící vzorem!

Když to takhle bratřím předkládáš, bude z_tebe dobrý služebník Krista Ježíše. {*} To také nařizuj a tomu vyučuj! Buď pro věřící vzorem!

6. listopadu

Bl. Alfonse Navarrety, kněze, a_druhů, japonských mučedníků

Památka

Jedno ze dvou následujících:

Z_buly blahoslaveného Pia IX.

(In: I_martiri dell’Ordine dei Predicatori tra i_205 nel Giappone a_cura del P. Pio Tommaso Masetti, Roma 1868,)

Vrcholné svědectví těchto mučedníků

Církev byla už od začátku zavlažována krví mučedníků. Ale ani později nepřestala nikdy přinášet obdivuhodné příklady statečnosti, neboť tyrani si vymýšleli nové způsoby mučení, aby otřásli pevností Kristových vojínů, a_takto zvětšili koruny a_palmy hrdinných bohatýrů, kteří se stali věčnou ozdobou církve. Dělo se to nikoli bez moudrého úradku Boží prozřetelnosti. Bylo zcela zjevné, že při tvrdém zápasu byl přítomen původce naší víry Ježíš Kristus, který, jak píše svatý Cyprián, „sešikoval a_povzbudil bojovníky a_obhájce svého jména, on bojoval a_zvítězil ve svých služebnících“.

Již od roku 1617 až do roku 1632 bylo Japonsko úrodné na mučedníky. Vypukla bouře ukrutného pronásledování proti Kristovu náboženství, které tam bylo šťastně zaneseno hlasateli evangelia. Japonský císař Taikosama vzplanul neslýchanou zuřivostí a_chtěl tam úplně vyhladit křesťanské jméno. Roku 1597 dal 26 neohrožených obhájců víry ukřižovat a_jeho nástupci ve vládě nejenže závodili s_jeho krutostí a_zběsilostí, ale ještě ho daleko předčili. Byl totiž vydán zákon, aby byl zatčen každý, kdo by pomáhal křesťanům, a_zejména kněžím. Měl být potrestán vyhnanstvím, zabavením majetku, ano i_stětím. Kříže, oltáře, chrámy a_jakékoli připomínky přesvatého náboženství měly být na příkaz zmocněnce rozházeny a_zničeny. Aby vyzkoušeli pevnost víry křesťanů, sáhli k_nejvybranějšímu mučení, takže se člověk hrozí, má-li na to jen vzpomenout, nebo o_tom mluvit. Některým visícím na kříži byl mečem proboden bok, jiní byli pověšeni na kříž hlavou dolů, velmi mnoho jich bylo ošklivě roztrháno a_byly jim uřezány údy, mnozí byli páleni pomalým ohněm, nemálo jich bylo ponořeno do vody se sírou nebo do ledové vody a_tam zahynuli přeukrutnými dlouhotrvajícími mukami. Posléze jiní byli mučeni hladem, žízní, mrskáním a_špinavým žalářem, až nakonec vysíleni zaměnili tento smrtelný život za nesmrtelný a_blažený.

Tak ukrutná muka trpěli s_povzneseným a_radostným duchem a_tím napodobili sílu prvních mučedníků církve. „Stáli totiž“ – abychom užili slova svatého Cypriána – „silnější než jejich mučitelé a_přeukrutné dlouhotrvající týrání nemohlo zdolat jejich nezdolnou víru.“ A_nejen kněží a_hlasatelé evangelia vytrvali v_zápase odvážně a_pevně, ale byli to i_lidé obojího pohlaví, jakéhokoli stavu a_věku, slovutná knížata a_muži z_královské krve, vznešené matrony, něžné panny, starci sešlí věkem, jinoši i_čtyřletí hoši a_dívky, takže tak neslýchaná síla a_vytrvalost se musí připisovat jen pomoci nebeské milosti.

Víc než tisíc je těch, kteří za onoho dlouhého, mnohaletého zápasu potvrdili křesťanskou víru prolitím krve, ale o_těchto lidech se dalo jen pramálo vypátrat apoštolskou autoritou. Neboť ačkoli se tolik běsnilo proti křesťanům, byly pořízeny záznamy o_vyšetřování jenom ve Španělsku, v_Manile na Filipínách a_v_Macau v_Číně. Nicméně bylo vyslechnuto velice mnoho věrohodných svědků a_ti vypověděli to, z_čeho je zjevné opravdové mučednictví dvou set a_pěti hrdinů.

V_tomto slavném šiku mučedníků náleží mnoho kněží i_laiků k_řeholnímu řádu bratří kazatelů svatého Dominika. Mezi nimi vynikají Alfons Navarreta, Alois Flores, Angelus Orsucci, František de Morales, Alfons de Mena a_Dominik Castellet; mnohými se může chlubit řád bratří Menších svatého Františka; z_mnoha svých příslušníků se raduje řeholní řád poustevníků svatého Augustina, a_konečně je ozdobeno palmami svých mučedníků i_Tovaryšstvo Ježíšovo. Následují jako jejich spolumučedníci světští mužové a_jejich manželky a_děti.

Jména mučedníků uvede seznam přiložený k_tomuto dopisu.

Po smrti spravedlivých, která je drahocenná v_Božích očích a_která, jak napsal týž svatý Cyprián, „koupila si nesmrtelnost za cenu krve a_přijala korunu za dovršenou ctnost“, začala se hned sepisovat akta potřebná k_poznání kauzy.

RESPONSORIUM

Srov. Mdr 10, 17; Mt 25, 34

Moji svatí, kteří jste bojovali v_tomto světě, {*} já vám dám odměnu za vaši námahu.

Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království. {*} Já vám dám odměnu za vaši námahu.

Nebo:

Z_listu blahoslaveného Alfonse Navarrety bratřím kazatelům v_Japonsku a_bratra Melchiora Manzana, filipínského provinciála, u_příležitosti mučednictví bratra Tomáše Zumarragy

(Srov. Lettere edificanti scritte dai frati predicatori martirizzati nel Giappone, a_cura di P. Tommaso Masetti, Roma 1868, str. 1; I_martiri dell’Ordine dei Predicatori tra i_205 nel Giappone…, a_cura di P. Tommaso Masetti, Roma 1868,–269)

Velmi pěstujte pokoj a_bratrství s_jinými náboženstvími

Milí otcové, ať je Ježíš ve vašich duších a_ať vám dá svého svatého Ducha. Už vidíte, jak tato obec křesťanů pozvolna zaniká. Je nutné dávat těmto křesťanům dobrý příklad; proto vás prosím z_lásky k_našemu dobrému Ježíši, hleďte, abyste byli opravdovými syny našeho svatého otce Dominika. Velmi pěstujte pokoj a_bratrství s_jinými náboženstvími. Já jdu do Omury zpovídat a_potěšit tamní křesťany, protože nadešel vhodný čas, kdy budou více povzbuzeni čerstvou krví mučedníků. Dej Bůh, aby má cesta byla trochu užitečná!

A_protože by se mohlo stát, že mě vsadí do vězení, nechávám na svém místě otce Františka Moralese, a_kdyby mi náhodou vzali život, můžete jmenovat provinčního vikáře, který by vás řídil, jak to určují stanovy. Z_lásky k_Bohu odpusťte mi špatné příklady, které jsem vám snad dal, ať jako podřízený, ať jako představený. Pán Bůh ať zůstává s_vámi: já vás nosím ve svém srdci a_vy na mne pamatujte ve svých modlitbách a_obětech. Vroucně vás prosím, podporujte Pavlovu manželku a_její dítě a_pomáhejte jim, protože on jde se mnou pomáhat křesťanům a_mohlo by se stát, že ho to přivede k_mučednictví. Velmi vám doporučuji, abyste se starali o_děti.

V_den přenesení našeho svatého otce Dominika 24. května 1617. Br. Alfons Navarreta, vikář.

Pokud jde o_bratra Tomáše Zumarragu, kdybych měl o_něm mluvit, jak to žádají jeho ctnosti, bylo by zapotřebí dlouhého pojednání, a_ne krátké zprávy… Byl poslán svatou poslušností do japonského království. Vydal tam bohaté ovoce, protože velmi elegantně a_uhlazeně používal jazyk oné země. Velmi horlivě podporoval onu křesťanskou obec, byl jako druhý prorok Mojžíš, milý Bohu i_lidem. Na sebe byl velice přísný. Neměl ani lůžko ani jiné šaty než ty, které obyčejně nosil, protože chtěl žít jako opravdový chuďas. Spal vždycky oblečený a_to není malé pokání. Tak málo dbal na sebe a_tak málo si cenil své osoby, že nikdy nepřijal žádnou hodnost. Žil v_japonském království víc než dvacet let a_pracoval na jeho obrácení a_na šíření svatého evangelia. Touto činností se zabýval, když ho zatkli strážci spravedlnosti. Zůstal ve vězení pět let a_přitom tam uplatňoval všechny možné ctnosti: posty, bičování, modlitbu, a_tím si získal mučednickou korunu.

RESPONSORIUM

Ef 6, 12.14.13

Vedeme přece zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a_mocnostem, proti zlým duchům v_ovzduší. {*} Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy.

Vezměte na sebe plnou Boží výzbroj. Jen tak budete moci odolat, až bude zle, všechno překonat a_obstát. {*} Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy.

Též 7. listopadu

Všech svatých Řádu kazatelů

Svátek

HYMNUS

Ježíši, nebe koruno,

Maria, nebe radosti,

andělé, Boha vidoucí,

vyslyšte pokorné prosby.

Vy, patriarchů zástupy,

proroků sbory vznešené,

vy, apoštolů knížata,

do krve davy zmučené,

též vyznavači Kristovi,

vy, čisté panny líbezné,

i_poustevníků zástupy,

podpořte hlasy prosebné.

K_těm, kteří z_řádu našeho

jsou mezi vámi, blažení,

se obracíme s_plesáním

i_my při dnešním slavení.

My, skvělých předků potomci,

těm nyní blahopřejeme,

jejichž skvělé společenství

s_vámi je navždy spojené.

Buď chvála Otci i_Synu

a_také Duchu svatému,

které vaše šťastná obec

opěvá na věky věků. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1Pán zná cestu spravedlivých, kteří přemítají o_jeho zákoně ve dne v_noci.

Žalm 14 (15)

Ant. 2Podivuhodné je tvé jméno, Pane, protože jsi ověnčil slávou a_ctí své svaté a_učinil jsi je vládci nad dílem svých rukou.

Žalm 65 (66), 1-12

Ant. 3Pán ukázal svým svatým stezku života, naplnil je radostí, když spatřili jeho tvář.

Žalm 65 (66), 13-20

Vzhlédněte k_Pánu, ať se rozveselíte.

A_vaše tvář se nebude zardívat hanbou.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_listu svatého apoštola Pavla Římanům

8, 18-30

Předurčil nás, abychom byli ve shodě s_obrazem jeho Syna

Bratři, {v}18{/v}jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s_budoucí slávou, která se zjeví na nás. {v}19{/v}Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. {v}20{/v}Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z_vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, {v}21{/v}že i_ono bude vysvobozeno z_poroby porušení a_dosáhne svobody ve slávě Božích dětí.

{v}22{/v}Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a_spolu trpí až doposud. {v}23{/v}A není samo. I_my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i_my sami uvnitř naříkáme a_očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla.

{v}24{/v}Naše spása je zatím pouze předmětem naděje. Je-li však předmět naděje vidět, už to není naděje. Co už někdo vidí, jak by v_to mohl doufat? {v}25{/v}Ale doufáme-li v_něco, co ještě nevidíme, čekáme na to s_vytrvalostí.

{v}26{/v}Právě tak i_Duch nám přichází na pomoc v_naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A_tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, {v}27{/v}a Bůh, který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a_že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s_Boží vůlí.

{v}28{/v}Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k_dobrému, těm, kdo jsou z_Boží vůle povoláni. {v}29{/v}Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s_obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z_mnoha bratří. {v}30{/v}A ty, které předurčil, také povolal, a_ty, které povolal, také ospravedlnil, a_ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

RESPONSORIUM

Srov. Žl 132 (133), 1

Pro Pánův odkaz a_pro otcovské zákony setrvávali Boží svatí v_bratrské lásce. {*} Protože měli vždycky jednoho ducha a_jednu víru.

Hle, jak je dobré a_jak je útěšné, bratři když přebývají pospolu! {*} Protože měli vždycky jednoho ducha a_jednu víru.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno ze čtyř následujících:

Z_okružního listu blahoslaveného Jordána Saského

(Littera encyclica, anno 1223, Archivum Fratrum Prædicatorum XXII, 1952,–185)

Nezapomínejte na svou profesi

Nejdražším synům v_Kristu Ježíši, všem bratřím lombardské provincie, bratr Jordán, jejich neužitečný služebník, pozdrav a_horlivost ducha.

Protože se k_vám nemohu dostavit osobně, jak bych chtěl, nutká mě láska a_užitečnost k_tomu radí, abych vás navštívil alespoň písemně, když se k_tomu naskýtá příležitost. V_době našeho pozemského putování je totiž lidské srdce zvrácené, je náchylné k_špatnostem a_je liknavé a_mdlé, pokud jde o_ctnosti. Proto potřebujeme povzbuzení, aby bratr pomáhal bratru a_aby horlivá nadpřirozená láska rozněcovala vroucnost ducha, kterou pohlcuje vlastní nedbalost a_vlažnost každodenního života.

Proto vás, moji milovaní synové, ze všech sil prosím a_napomínám a_zapřísahám vás skrze toho, který vás vykoupil svou úctyhodnou krví a_svou slitovnou smrtí vám vrátil život: Nezapomínejte na svou profesi a_na své předsevzetí, ale pamatujte na dávné stezky, kterými spěchali naši předchůdci v_síle ducha na místo odpočinku. Dokud žili, horlivě se snažili o_duchovní dary, nezakládali si na sobě, pohrdali světem, toužili po království, byli stateční a_trpěliví, dobrovolně zachovávali chudobu, byli horliví v_lásce.

Za jednoho z_nich pokládáme našeho ctihodného otce svaté paměti Dominika. I_když žil s_námi v_těle, žil duchem, a_žádostem těla nejen nevyhověl, ale potlačoval je. Ve stravě, v_oděvu i_v_chování projevoval opravdovou chudobu. Nepřetržitě se modlil, vynikal soucitem, proléval slzy za své děti, to jest horlil pro spásu duší. V_obtížích se nechoval změkčile, v_protivenstvích byl bezstarostný.

Jak byl zde mezi námi veliký, o_tom mluvily jeho skutky, svědčily o_tom jeho mocné činy a_zázraky. Jaký zůstává i_nyní u_Boha, je v_těchto posledních dnech, kdy jsme přenesli jeho posvátné tělo z_dřívější hrobky na čestné místo, zjevné ze znamení a_je to dokázáno mocnými divy.

Za tohoto světce zaslouží chválu náš Vykupitel, Boží Syn Ježíš Kristus. On si zvolil takového služebníka a_dal nám ho za otce, aby nás jeho řeholní ustanovení vychovávalo a_příklad jeho zářivé svatosti rozněcoval.

Z_Božího milosrdenství vidím mezi vámi některé, z_kterých mám radost a_děkuji za ně Bohu. Tito se snaží o_duchovní krásu a_řídí se svědomím, usilují o_dokonalost a_pilně kážou, horlivě studují, se zanícením se modlí a_rozjímají a_stále mají před očima Pána{fnr}1{/fnr} jako Odplatitele a_Soudce jejich duší.

Vy, kteří jste takoví, nejmilejší, jásejte, a_snažte se, abyste překypovali ještě větší hojností. Vy pak, kteří takoví ještě nejste, přičiňte se a_vynaložte svůj um, abyste rostli ke spáse v_Tom, který vás povolal k_zdokonalení, a_ne k_zvlažnění, k_milosti, ve které stojíte. Je to náš dobrý a_slitovný Spasitel, Boží Syn Ježíš Kristus. Jemu buď čest a_vláda nyní a_na věčné věky. Amen.

{fn:1}Srov. Žl 16 (17), 8.{/fn}

RESPONSORIUM

Svatý Dominik, pastýř a_věhlasný vůdce Božího lidu, založil Kazatelský řád svými zásluhami, uspořádal ho svým příkladem {*} a_neustále ho upevňoval zázraky.

Němým vrátil řeč, slepým zrak, hluchým sluch, chromým chůzi a_mnoha lidem zdraví. {*} A_neustále ho upevňoval zázraky.

Nebo:

Z_listu blahoslaveného papeže Benedikta XI. bratřím Kazatelského řádu shromážděným na generální kapitule v_Toulouse

(Romæ, die 10 martii 1304: BOP II, Romæ 1730, str. 93-94)

Výhonky Kristovy osvěcují každého svědectvím evangelia

Stvořitelova nevýslovná prozřetelnost pro pozvednutí slávy svého jména a_pro spásu věřících vyvedla v_posledních dnech z_utěšené zahrady přesvaté církve uprostřed ušlechtilých a_plodných sazenic přeslavný řád Kazatelů jako strom života, který díky hojné rose nebeského požehnání již od svých chvályhodných počátků postupně mohutněl, působením božské milosti vyrostl do výšky a_široce rozprostřel své větve, aby svou vznešeností dosáhl nebes a_své šlechetné výhonky rozšířil až do nejzazších končin země.

[Těmito vzácnými výhonky štěpenými k_pravému vinnému kmeni – Kristu se rozumí bratři řádu svatého Dominika. Očistili se od světské marnivosti, odřekli se břemen bohatství, s_prospěchem zapřeli samy sebe, přijali chudobu a_zavázali se k_řeholnímu způsobu života, na hostinu v_nebeském království přinesli líbezné květy a_lahodné plody cti a_důstojnosti.

To jsou ti vyvolení služebníci Krista zářící pozoruhodnou zbožností, proslavení ctnostným životem, na kterých je možné poznat, že je Boží moudrost ustanovila světlem národů. Byli jako zářivé hvězdy na obloze církve a_jako planoucí svítilny v_domě Božím osvětlujíce každého svědectvím evangelia a_ukazujíce duchovními paprsky všem smrtelníkům cestu života.

To jsou ti výteční bojovníci, kteří porážejí nepřátele duší a_odpůrce svaté církve pomocí štítu víry, mečem Ducha a_zbraní spravedlnosti. Vynakládají námahu proto, aby všichni katolíci rostli ve ctnostech, aby se hříšníkům otevírala cesta spásy a_aby šílenství bludařské zvrácenosti bylo vymýceno.]

Proto, moji milovaní, uvažte a_bedlivě zkoumejte pevné základy zmíněného řádu, význačné vůdce, neohrožené vojáky, neporazitelné bojovníky, z_nichž někteří již dosáhli nebeské vlasti, byli slavnostně zapsáni do počtu svatých, stali se účastníky nebeské hostiny a_přebývají v_bezpečí věčné vlasti. Vy však musíte být ne pouze nějaká pláňata těchto velikánů, ale právoplatní synové a_věrní napodobitelé, musíte neúnavně kráčet v_bezpečných šlépějích těch, kteří vám zanechali příklady života tak zářivého, zbožného a_spořádaného. Řád ozdobený vlastní dokonalou krásou, obohacený milostí Stolce božského a_apoštolského, poctěný dary a_obdařený privilegii musíte uchovat naprosto nedotčený jakoukoli poskvrnou.

Je pravda, že lidské smysly jsou již od mladosti náchylné ke zlu a_nezkrocené tělo snadno sklouzne k_pochybení, vy se však s_nejvyšší pečlivostí snažte, aby ve vás panovala horlivost pro náboženství, zápal pro spravedlnost, správnost úsudku a_v_potírání neřestí ať vládne disciplína nápravy.

Ve vašich mravech ať září vzácná pokora, ať vzkvétá oddaná zbožnost, svatá poslušnost ať dojde obliby a_vytrvá pravá trpělivost. Ve všech záměrech buďte jednomyslní, svorní v_lásce, klidní v_pokoji Kristově, spořádaní před Bohem a_lidmi ve všem, co vyžaduje řeholní důstojnost, abyste byli v_bezpečí také před duchovními útoky a_nepodlehli pro svoji zahálčivost svodům úlisného nepřítele.

Pokud se týká studia posvátné nauky, skrze něž získáváte velké zásluhy a_čest, buďte stále bdělí, často kažte a_zpovídejte, k_tomu jste totiž zvláštním způsobem pověřeni; věnujte se tomu ochotně a_pečlivě. Takto naplňte svůj život již uvedenou činností a_dalšími důstojnými a_dovolenými zájmy, protože věci nedovolené u_vás nesmějí mít místo. Pevně zakotvěte v_Původci spásy, naděje a_vaší útěchy. Dále prokazujte hodnostářům církve takovou úctu a_čest, abyste mohli právem dosáhnout jejich shovívavosti a_přízně.

Tak totiž budete moci svými životními zásluhami prospívat také ostatním svým příkladem. Když takto s_námahou zasejete zrno, do nebeské sýpky přinesete s_radostí slavné snopy, získáte tak sobě i_svým bližním trvalou slávu věčné blaženosti, jak se to sluší na vaši svatost.

RESPONSORIUM

Jan 15, 16; Mt 5, 48

Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás a_ustanovil jsem vás, abyste šli a_přinášeli plody a_ty aby byly trvalé, {*} aby vám Otec dal všechno, oč jej požádáte v_mém jménu.

Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. {*} Aby vám Otec dal všechno, oč jej požádáte v_mém jménu.

Nebo:

Z_pamětního spisu bratra Jindřicha-Dominika Lacordaira u_příležitosti obnovení Kazatelského řádu ve Francii

(Mémoire pour le rétablissement en France de l’Ordre des Frères Prêcheurs; Paris 1839; kap. III–V)

Dominik, Kristův rolník

Ve 13. století měli všichni lidé skálopevnou víru. Církev totiž dosud řídila občanskou společnost, s_kterou se sdružila. Avšak mentalita evropských národů, pozvolna zpracovaná věky a_křesťanstvím, blížila se ke kritickému okamžiku svého dospívání. Co viděl papež Inocenc III. ve snu, totiž hroutící se církev, vyjevil svatý Dominik celému světu. Třebaže byla církev pokládána všemi za královnu a_učitelku, přesto Dominik prohlásil, že může být zachráněna pouze tím, jestliže bude obnoveno prvotní apoštolské kázání. Žáci svatého Dominika ho následovali jako kdysi Petra Poustevníka. A_tak jako mnozí vzali na sebe kříž, tak se také mnozí stali kazateli.

Všechna evropská učiliště přispěla svým dílem a_dala mu mistry a_žáky. Bratr Jordán Saský, druhý magistr řádu, sám přijal do řádu víc než tisíc bratří. Svatý Dominik, ačkoli měl před Honoriovou bulou jenom 16 spolupracovníků, z_toho 8 Francouzů, 7 Španělů a_jednoho Brita, zřídil v_pěti letech šedesát klášterů, plných vybraných mužů a_zdatných mladíků.

V_době, kdy církev byla bohatá, toužili všichni bratři po příkladu Mistra být chudí, a_to tak chudí, že žebrali. V_době, kdy církev vládla, chtěli všichni po vzoru otce nabývat autority bez jakéhokoli násilí, jen svobodným souhlasem myslí, získaných jejich ctnostmi. Neříkali jako bludaři: „Církev musí být oloupena.“ Ale sami na sobě ji olupovali, aby ji ukázali lidem chudou, jako byla na začátku.

Milovali Boha, opravdově ho milovali, nade všechno ho milovali. A_bližního milovali jako sebe, a_víc než sebe. Přijali totiž do srdce onu ránu, která všechny svaté vede k_tomu, aby mluvili.

Kromě této zásluhy horlivého ducha, bez které nikdy nebyl žádný kazatel, měli bratři kazatelé velkou schopnost rozlišování, jaký způsob kázání se hodí v_dané době.

Výslovně jmenuji některé z_těch, kteří nikdy neupadnou v_zapomenutí. Mezi nimi je ve 13. století svatý Hyacint, apoštol severního kraje, jehož cestu můžeme sledovat podle klášterů, které tu a_tam zakládal.

Svatý Petr Veronský, který byl po dlouhém apoštolském životě proboden kopím zákeřníků a_napsal do písku krví svých ran první slova apoštolského vyznání: „Věřím v_Boha.“

Ve 14. století Jindřich Suso, milý švábský mládenec, který kázal s_takovým úspěchem, že nepřátelé vypsali cenu na jeho život.

V_téže době bratr Jan Tauler měl věhlas v_Kolíně nad Rýnem a_v_celém Německu.

Připojuji blaženého Vincence Ferrerského, který v_15. století evangelizoval Španěly, Francouze, Italy, Němce, Brity, Skoty a_Iry. A_Jeronýma Savonarolu. Ten byl zaživa upálen uprostřed lidu, který zapomněl na jeho dobrodiní. Byla to zbytečná krutost, protože jeho ctnost a_sláva byly silnější než plamen hranice. Papež Pavel III. prohlásil, že bude považovat za podezřelého z_bludařství každého, kdo obviní Savonarolu.

Přidám Tomáše Akvinského, který se záhy stal nejslavnějším učitelem katolické církve; Fra Angelica, o_kterém řekl Michelangelo, že nikdo nemůže namalovat takové tváře, neviděl-li je předtím v_nebi; Bartoloměje de Las Casas a_další.

Ať opatrují ona ctihodná jména ti, kdo je znají a_vzývají. Zakončeme tento nástin nesmírného řádu tím, že shrneme chvály, které zpíval ve 14. století jeden z_největších křesťanských básníků, velmi slavný pěvec „Božské komedie“:

Nazván byl Dominikem, já však tady

rolníkem zvu ho, jejž si vybral Kristus,

by pomáhal mu pěstovati sady…

Pak s_naukou a_vůlí dohromady

on v_apoštolském úřadě se vydal

jak bystřina, již ženou prudké spády…

Pak vznikly z_něho rozmanité struhy,

jimiž se svlažují a_svěží stvoly,

hojněji rodí katolické luhy.{fnr}1{/fnr}

{fn:1}Dante Alighieri, Božská komedie, Ráj, zpěv 12.{/fn}

RESPONSORIUM

Prosíme, Pane, odpusť nám poklesky. A_na přímluvu svatých, které dnes oslavujeme, dej nám takovou zbožnost, {*} abychom si zasloužili dostat se do jejich společnosti.

Ať nám pomáhají jejich zásluhy, když jsou nám na překážku vlastní hříchy. Ať je nám omluvou jejich přímluva, když na nás žalují naše skutky. Jim jsi udělil v_nebi vítěznou palmu, nám neodmítej milost odpuštění hříchů. {*} Abychom si zasloužili dostat se do jejich společnosti.

Nebo:

Z_traktátu „O_mystickém pokroku“ bratra Jana Arintera

(Ed. Fr. S.-M. Lozano: BAC 91, Madrid 1952,–798)

Svatost církve vzrůstá skrze nové světce a_proroky v_Duchu

Mystický pokrok je jediný a_vskutku celkový pokrok. Přirozenost skutečně jenom v_něm dosahuje plnosti své dokonalosti, jakmile jí pronikne božská zář. Je to neustálý proud života a_síly, a_protože proniká vším podle určité míry, můžeme v_něm nalézt vzor pro to, abychom dosáhli stavu zralého muže.

Ačkoli všechny údy církve mají jednotlivě prospívat v_životě, tedy ve ctnosti a_svatosti, bezesporu se někteří domnívají, že církev v_tomto ohledu nemůže růst ve svatosti a_ani se mysticky rozvíjet, neboť je již od počátku svatá. Není rovněž možné zastávat názor, že církev již nemůže zplodit větší světce a_obdržet četnější charismata, než jaké dosud obdržela. Přece však jestliže roste v_jednotě a_všeobecnosti, i_když byla vždycky jedna a_všeobecná, nepochybně musí růst alespoň duchovně jako celek, protože je potřeba ji stále více a_více budovat.

Toto budování se uskutečňuje především v_lásce, následně pak ve svatosti a_spravedlnosti. Vpravdě nejlepším křesťanským obrazem a_podobou dokonalosti bez jakéhokoli ohraničení je pravé zbožštění čili nejužší sjednocení a_připodobnění s_Bohem. Musíme se tedy nějakým způsobem snažit o_ztotožnění s_jeho nekonečnou svatostí a_souznít s_jeho Duchem, tak aby se nás jeho posvěcující Duch plně zmocnil a_hluboce nás připodobnil Otcovu Slovu, které se stalo člověkem.

Pro větší hojnost údů, které takto činí a_které se tímto způsobem skutečně posvěcují, celkový život jak se patří vzkvétá a_tím i_sama pravá svatost celého mystického těla. Když tedy přetrvává tento růst, čím dál víc se uskutečňuje dokonalost svatých v_díle jejich služby a_na tomto stromě života rostou a_dozrávají čerstvé a_sladké plody svatosti. Proto je možné tvrdit, že se v_každém novém svatém zjevuje nový způsob svatosti a_zároveň, když jsou ve všem spojeni vjedno, se den ze dne v_nich naplňuje zjevení pokladů ctnosti a_života obsažených v_Kristu. Takže svátek všech svatých je velmi slavný právě proto, že se v_něm Ježíšův skrytý život stává zjevným navenek. Skvělost dokonalosti všech svatých není nic jiného než přebytek téhož Ducha, který je v_nich vylit.

Z_toho je tedy zřejmé, jak celý organismus církve prospívá ve všech ohledech v_tom, který je hlava, tedy v_Kristu. Proto nelze tvrdit, že se nikdy nemohou vyskytnout větší světci než ti na počátku, ani něco, co by se nemohlo přirovnat ke Kristu, blahoslavené Panně, apoštolům či prvním učedníkům, s_úmyslem dokazovat, že církev ve svatosti neroste a_ani se mysticky nerozvíjí. To by znamenalo zúžit samotné zářivé mystické tělo církve pouze na počáteční či zárodečné údy, tělo, které je dospělé, zdravé a_silné v_mnohých svých orgánech, ve své rozmanitosti a_kráse svých činností.

Kristus, jediný zakladatel církve, je její hlavou, on ji řídí, spravuje a_zachovává v_jednotě, rozdává síly a_milosti a_bdí nad jejím pokrokem. On svým vlastním Duchem toto tělo oživuje a_povzbuzuje, aby rostlo do plnosti. Pán s_námi zůstává dnes, jako s_námi byl včera a_setrvá vždycky podle přislíbení: Já jsem s_vámi po všechny dny až do skonání věku.{fnr}1{/fnr} On sám dodává pevnost přepevnému základu apoštolů, kteří přece netvoří celou věž či dům Páně ani veškerý základ. Je totiž potřebné k_nim připočítávat i_nové apoštoly a_proroky v_Duchu, kteří spolu s_nimi vytvářejí pro církev základ na úhelném kameni.

Dokud je to možné, církev opravdu neustále roste a_prospívá ve svatosti a_spravedlnosti před tváří Boží po všechny dny.{fnr}2{/fnr} On sám vede naše kroky na stezky pokoje,{fnr}3{/fnr} tedy svatosti a_dokonalosti. Na těchto stezkách nemáme žádné jiné pravidlo ani světlo ani oporu než samotného božského Učitele, který je cesta, pravda a_život.{fnr}4{/fnr} Naše kroky nemají jiný, předem určený cíl než samotnou dokonalost nebeského Otce. Ta je vtělená ve vzoru toho, který je odlesk jeho slávy a_podoba jeho podstaty,{fnr}5{/fnr} jehož slávu jsme viděli. Slávu pravého jednorozeného Syna, plného milosti a_pravdy, z_jehož plnosti jsme všichni přijali,{fnr}6{/fnr} a_to až do chvíle, kdy se dovrší dokonalost svatých ve skutcích jejich služby a_celé tělo spojené a_vystavěné do úplnosti se upevní v_lásce.

{fn:1}Mt 28, 20.{/fn} {fn:2}Lk 1, 75 (lat.).{/fn} {fn:3}Lk 1, 79.{/fn} {fn:4}Jan 14, 6.3.{/fn} {fn:5}Žid 1,3.{/fn} {fn:6}Jan 1, 14.16.{/fn}

RESPONSORIUM

Žijme v_pravdě a_lásce, všestranně vrůstejme do toho, který je hlavou, tedy Krista: {*} Od něho celé tělo čerpá pevnost, to pak podle míry každého údu dělá pokrok v_lásce.

Přistupte k_Pánu, živému kameni vyvolenému Bohem, sami buďte živými kameny, budujte duchovní příbytek v_Ježíši Kristu. {*} Od něho celé tělo čerpá pevnost, to pak podle míry každého údu dělá pokrok v_lásce.

TE DEUM!

8. listopadu

Vzpomínka všech zemřelých bratří a_sester Řádu kazatelů

Památka

Z_knihy žalozpěvů

Pláč 3, 17-26

Dobré je mlčky čekat na Boží pomoc

{v}17{/v}Vzdálena je od štěstí má duše,

zapomněl jsem, co je blaho.

{v}18{/v}Tu jsem si řekl: „Veta je po mé síle,

po mé naději v_Hospodina!“

{v}19{/v}Rozpomeň se na mou bídu a nejistotu,

na ten pelyněk hořký.

{v}20{/v}Ustavičně to mám na paměti,

má duše ve mně chřadne.

{v}21{/v}Toto však mám na mysli,

a proto budu doufat:

{v}22{/v}Boží milost není jistě vyčerpána,

jistě není u_konce jeho slitování.

{v}23{/v}Každého jitra je nové,

veliká je tvá věrnost.

{v}24{/v}Volám: „Mým údělem je Hospodin,

v_něho budu doufat.“

{v}25{/v}Dobrotivý je Hospodin k_těm, kdo v_něho doufají,

k_duši, která ho hledá.

{v}26{/v}Dobře je mlčky čekat

na Boží pomoc.

RESPONSORIUM

Lazara jsi vzkřísil z_hrobu, a_byl už v_rozkladu! {*} Dej, Pane, zemřelým odpočinutí, uděl jim odpuštění.

Ty, který přijdeš soudit živé i_mrtvé a_celý svět ohněm. {*} Dej, Pane, zemřelým odpočinutí, uděl jim odpuštění.

Jedno ze čtyř následujících:

Ze spisu „O_smrtelnosti“ od svatého Cypriána

(Č. 20-22, 26: PL 4, 596-597; 601-602)

Nesmíme truchlit pro naše bratry

I_mně samému, nejmenšímu a_poslednímu, bylo často zjeveno, často a_zjevně mi bylo od Boha přikázáno, abych neustále dosvědčoval a_hlásal, že nesmíme truchlit pro naše bratry, když je Pán odvolá a_vysvobodí z_tohoto světa. Víme přece, že jsme je neztratili, nýbrž že jdou jen napřed; že nás svou smrtí jen předcházejí; že smíme sice po nich tesknit, jako tesknívají ti, kdo cestují po souši a_po moři, nesmíme však nad nimi hořekovat a_nemáme se oblékat do smutečních šatů. Vždyť oni se tam již oděli do roucha bílého! Víme, že nesmíme dávat příležitost pohanům, aby nám mohli zcela právem vytýkat, že my oplakáváme jako mrtvé a_ztracené ty, kteří podle našeho tvrzení žijí u_Boha, a_že víru, kterou hlásáme slovem, neosvědčujeme a_nepotvrzujeme také srdcem a_skutkem. Jsme pokrytci ve své naději a_ve své víře, když to, co říkáme, vypadá jen jako předstírané, vymyšlené a_vylhané. K_ničemu není ctnost vystavovaná na odiv slovy, když činy prozrazují, že není opravdová.

Konečně ani apoštol Pavel neschvaluje a_kárá, když se někteří křesťané oddávají smutku pro smrt svých blízkých: Nechceme vás, bratři, nechat v_nevědomosti o_těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i_vstal z_mrtvých, věříme také, že s_Ježíšem přivede Bůh i_ty, kdo zesnuli ve spojení s_ním.{fnr}1{/fnr} Říká, že jen ti truchlí nad úmrtím svých drahých, kdo nemají naději.

My však přece žijeme v_naději, věříme v_Boha a_pevně spoléháme na to, že Kristus pro nás trpěl a_vstal z_mrtvých, my přece zůstáváme v_Kristu a_skrze něho a_v_něm vstaneme z_mrtvých. Proč se tedy vzpíráme, když se máme rozloučit se životem na tomto světě, nebo proč truchlíme a_hořekujeme nad úmrtím svých drahých, jako by byli ztraceni? Sám Kristus, náš Pán a_Bůh, nás napomíná a_říká: Já jsem vzkříšení a_život. Kdo věří ve mne, i_kdyby zemřel, bude žít, a_žádný, kdo žije a_věří ve mne, neumře na věky.{fnr}2{/fnr} Věříme-li v_Krista, důvěřujeme-li jeho slovům a_slibům, že na věky nezemřeme, spěchejme v_radostné jistotě ke Kristu, s_nímž máme věčně žít a_kralovat!

Teprve když zemřeme, vstoupíme smrtí do nesmrtelnosti. Věčného života dosáhneme teprve tehdy, až nám bude dopřáno odejít z_tohoto světa. Když se nám skončí pozemská životní dráha, není naše smrt odchodem do nicoty, nýbrž jen přechodem, překročením prahu věčnosti. Kdo by nespěchal do lepšího? Kdo by si nepřál být co nejdříve proměněn a_přetvořen podle podoby Kristovy a_vejít co nejrychleji do nádhery nebeské slávy, jak hlásá apoštol Pavel: My máme svou vlast v_nebi, odkud také s_touhou očekáváme Spasitele, Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené.{fnr}3{/fnr}

Obejměme den, který vykazuje každému jeho příbytek a_který nás, vysvobozené odtud a_vyproštěné ze světských osidel, vrací do ráje a_do království. Dlí-li někdo v_cizině, jak by nespěchal zpátky do vlasti? Plaví-li se někdo chvatně po moři k_svým drahým, jak by si toužebně nepřál příznivý vítr, aby je směl brzy obejmout?

My za svou vlast pokládáme ráj.{fnr}4{/fnr} Tam nás očekává velký počet našich drahých, touží po nás početný zástup rodičů, bratří, dětí, jistý už svou nezranitelností a_starostlivý dosud o_naši spásu. K_nim, nejmilejší bratři, dychtivě spěchejme a_přejme si, aby nám bylo dáno být brzy u_nich, brzy přijít ke Kristu.

{fn:1}1 Sol 4, 13-14.{/fn} {fn:2}Jan 11, 25-26.{/fn} {fn:3}Flp 3, 20-21.{/fn} {fn:4}Srov. Flp 3, 20; 2 Kor 2, 5.{/fn}

RESPONSORIUM

1 Sol 4, 13-14; Jer 22, 10

Nesmíte truchlit pro zemřelé jako ostatní, kdo nemají naději: {*} Protože věříme, že Ježíš umřel i_vstal z_mrtvých, věříme také, že s_Ježíšem Bůh přivede i_ty, kdo zesnuli ve spojení s_ním.

Neplačte nad mrtvým, netruchlete nad ním. {*} Protože věříme, že Ježíš umřel i_vstal z_mrtvých, věříme také, že s_Ježíšem Bůh přivede i_ty, kdo zesnuli ve spojení s_ním.

Nebo:

Z_akt kanonizačního procesu svatého otce Dominika

(Č. 7-8: MOPH, 16, Romæ 1935,–130)

Svědectví fr. Ventury z_Verony o_smrti svatého otce Dominika

Ke konci měsíce července roku 1221 se vrátil od kurie pana Hugona, který byl tehdy ostijským biskupem a_legátem Apoštolského stolce a_dlel v_Benát­kách. Bratr Dominik se vrátil velmi unaven, protože bylo velké horko. Třebaže byl tak unaven, mluvil až do pozdní noci o_řádě s_tímto svědkem, kterým byl tenkrát nový převor, a_s_bratrem Rudolfem. Protože tomuto svědkovi se chtělo spát, poprosil řečeného blaženého bratra Dominika, aby šel spát a_v_noci nevstával na jitřní oficium. Ale Dominik nedal na jeho prosby, nýbrž šel do kostela a_strávil noc v_modlitbě. Rovněž se zúčastnil jitřních modliteb, jak slyšel svědek od bratří a_od téhož bratra Dominika.

Slyšel od bratří, že po jitřních ho bolela hlava. Tehdy se zjevně roznemohl chorobou, na kterou zemřel a_odešel k_Pánu. V_této nemoci nechtěl ležet na lůžku, ale na zemi na slamníku. Dal si zavolat bratry novice a_velmi laskavě a_horlivě je těšil a_povzbuzoval je k_dobrému. Tak trpělivě snášel onu chorobu jako i_jiné nemoci, že stále vypadal vesele a_radostně.

Když se mu přitížilo, dali ho odnést na Monte Mario, kde bylo zdravěji. Když myslel, že umírá, zavolal tohoto převora a_bratry. Přišlo tam skoro dvacet bratří s_řečeným převorem. A_když stáli kolem něho, začal jim vleže kázat a_udělal jim velmi dobré a_dojemné kázání. Jak svědek myslí, dali mu tehdy pomazání nemocných.

Tu zaslechl od kterýchsi lidí, že mnich, který byl tenkrát rektorem řečeného kostela, pravil, že by nedovolil odnést bratra Dominika, kdyby tam zemřel, nýbrž dal by ho pochovat v_řečeném kostele. Ale když to tento svědek oznámil řečenému blaženému bratru Dominikovi, odpověděl blažený bratr Dominik: „Bůh uchovej, abych byl pohřben jinde než pod nohama svých bratří! Odneste mě pryč, abych zemřel cestou a_abyste mě mohli pochovat v_našem kostele.“ Vzali ho tedy a_odnesli zpět do Boloně ke kostelu svatého Mikuláše. Báli se, aby nezemřel na cestě.

Když tam byl, zůstal tak dobrou hodinu a_potom dal zavolat tohoto svědka a_řekl mu: „Připravte se.“ Tento převor a_ostatní bratří se připravili na slavnostní modlitby za umírající a_shromáždili se kolem něho. Blažený bratr Dominik řekl tomuto převorovi a_bratřím: „Ještě počkejte.“ Když se tak stalo, řekl mu převor: „Otče, ty víš, jak nás zanecháváš zdrcené a_smutné. Pamatuj na nás a_modli se za nás k_Pánu.“ Blažený bratr Dominik pozdvihl ruce k_nebi a_pravil: „Otče svatý, ty víš, že jsem ochotně a_vytrvale plnil tvou vůli a_ochránil jsem a_zachoval ty, které jsi mi dal. Teď zas je doporučuji tobě, zachovej je a_ochraňuj.“ Svědek slyšel od bratří, že jim odpověděl, když ho prosili za sebe: „Po smrti vám budu užitečnější a_prospěšnější, než jsem byl za svého života.“

Za chvilku nato řekl týž blažený bratr Dominik tomuto převorovi a_bratřím: „Začněte.“ Začali se slavnostně modlit modlitby za umírající. Jak svědek myslí, říkal je blažený bratr Dominik s_nimi, protože pohyboval rty. Při modlitbách za umírající skonal. Pevně věřili, že vypustil duši, když říkali slova: „Přispějte mu na pomoc, svatí Boží, spěchejte mu vstříc, andělé Páně, přijměte jeho duši a_odneste ji před Nejvyššího.“

RESPONSORIUM

O_spem miram

Blahý příslib, jímž jsi těšil sbor plačících před smrtí svou, když jsi bratřím tehdy slíbil, že pomůžeš jim v_dobu zlou! {*} Vyplň, otče, co jsi slíbil, a_pomáhej nám přímluvou.

Ty jsi tolik divů činil již nad nemocí tělesnou, k_nám se s_lékem Krista přibliž a_uzdrav duši nemocnou. {*} Vyplň, otče, co jsi slíbil, a_pomáhej nám přímluvou.

Nebo:

Z_pastorační konstituce Druhého vatikánského koncilu o_církvi v_dnešním světě

(Gaudium et spes, č. 18, 22)

Záhada utrpení a_smrti je osvěcována skrze Krista a_v_Kristu

Záhada lidského údělu nejvíce vystupuje tváří v_tvář smrti. Člověka netrápí jenom bolest a_postupný tělesný úpadek, ale také – ba více – strach z_trvalého zániku. Avšak tušení srdce ho vede správně, když se hrozí naprostého rozpadu a_konečného zániku své osoby a_odmítá je. Zárodek věčnosti, který v_sobě nosí a_jejž nelze převést na pouhou hmotu, povstává proti smrti. Všechno úsilí techniky, byť sebeužitečnější, nedovede upokojit úzkost člověka: prodloužená biologická dlouhověkost nemůže uspokojit touhu po dalším žití, která nezničitelně tkví v_jeho srdci.

Tváří v_tvář smrti všechny představy selhávají, avšak církev poučená Božím zjevením tvrdí, že člověk byl od Boha stvořen k_blaženému cíli, který je mimo hranice pozemské bídy. Kromě toho tělesná smrt, které by byl člověk ušetřen, kdyby nebyl zhřešil,{fnr}1{/fnr} bude podle učení křesťanské víry přemožena, až všemohoucí a_milosrdný Spasitel vrátí člověku spásu, o_kterou se svou vinou připravil.

Bůh totiž člověka povolal a_volá, aby k_němu přilnul celou svou přirozeností ve věčném společenství neporušitelného božského života. Tohoto vítězství dosáhl Kristus, když svou smrtí osvobodil člověka od smrti a_znovu vstal k_životu.{fnr}2{/fnr} Dobře zdůvodněná víra tedy dává kterémukoli přemýšlejícímu člověku odpověď na jeho úzkost z_toho, co ho v_budoucnosti čeká; zároveň mu poskytuje možnost být v_Kristu ve spojení s_milovanými bratry, kteří již zemřeli, a_dává mu naději, že u_Boha dosáhli pravého života.

Je skutečnost, že tajemství člověka se opravdu vyjasňuje jen v_tajemství vtěleného Slova.

Na křesťana jistě doléhá nutnost a_povinnost bojovat v_mnoha trápeních proti zlu a_vytrpět i_smrt; ale ve spojení s_velikonočním tajemstvím, připodobněn Kristově smrti a_posilněn nadějí, jde vstříc vzkříšení.{fnr}3{/fnr}

To neplatí jen pro křesťany, ale pro všechny lidi dobré vůle, v_jejichž srdci neviditelně působí milost.{fnr}4{/fnr} Kristus totiž zemřel za všechny,{fnr}5{/fnr} a_protože poslední povolání člověka je ve skutečnosti jen jedno, totiž božské, musíme být přesvědčeni, že Duch svatý všem dává možnost, aby se přičlenili k_tomuto velikonočnímu tajemství způsobem, který zná Bůh.

Takové a_tak veliké je tajemství člověka, které věřícím vyzařuje z_křesťanského zjevení. Skrze Krista a_v_Kristu se tedy osvětluje záhada bolesti a_smrti, která nás mimo jeho evangelium drtí. Kristus vstal z_mrtvých, svou smrtí zničil smrt a_daroval nám život, abychom se stali syny v_Synu a_volali v_Duchu: Abba, Otče.{fnr}6{/fnr}

Protože lidská přirozenost, kterou přijal, v_něm nebyla zničena, byla tím i_v_nás pozdvižena k_vznešené důstojnosti. Vždyť svým vtělením se jistým způsobem spojil s_každým člověkem, on sám, Boží Syn. Lidskýma rukama pracoval, lidskou myslí přemýšlel, lidskou vůlí jednal, lidským srdcem miloval. Narozen z_Panny Marie, stal se opravdu jedním z_nás, ve všem nám podobný kromě hříchu.{fnr}7{/fnr}

Nevinný Beránek svobodně prolil svou krev, a_tak nám zasloužil život. V_něm nás Bůh usmířil se sebou i_mezi námi navzájem{fnr}8{/fnr} a_vytrhl nás z_otroctví ďábla a_hříchu, takže každý z_nás může říci spolu s_apoštolem: Boží Syn mě miloval a_za mě se obětoval.{fnr}9{/fnr} Tím, že za nás trpěl, nám nejen dal příklad, abychom šli v_jeho šlépějích,{fnr}10{/fnr} nýbrž i_otevřel cestu; jdeme-li po ní, život i_smrt se posvěcují a_nabývají nového smyslu.

{fn:1}Srov. Mdr 1, 13; 2, 23-24; Řím 5, 21; 6, 23; Jak 1, 15.{/fn} {fn:2}Srov. 1 Kor 15, 56-57.{/fn} {fn:3}Srov. Flp 3, 10; Řím 8, 17.{/fn} {fn:4}Srov. Lumen gentium, čl. 16.{/fn} {fn:5}Srov. Řím 8, 32.{/fn} {fn:6}Srov. Řím 8, 15; Gal 4, 6; Jan 1, 12; 1 Jan 3, 1.{/fn} {fn:7}Srov. Žid 4, 15.{/fn} {fn:8}Srov. 2 Kor 5, 18-19; Kol 1, 20-22.{/fn} {fn:9}Gal 2, 20.{/fn} {fn:10}Srov. 1 Petr 2, 21; Mt 16, 24; Lk 14, 27.{/fn}

RESPONSORIUM

Žl 26 (27), 1-2; 22, 3

Pán je mé světlo a_spása, koho měl bych se bát, {*} Pán je záštita pro můj život, před kým se třást?

I_kdybych vešel do rokliny temnot, zlého se neděsím: vždyť ty jsi se mnou. {*} Pán je záštita pro můj život, před kým se třást.

Nebo:

Ze spisů bratra Petra-Ondřeje Liégé [Liežé]

(Le temps du défi: les chrétiens à l’épreuve, Mulhouse 1978, str. 98-100)

Zemřít s_Kristem

V_Kristově oběti a_v_jeho smrti rozpoznává naše víra zdroj a_vyústění všeho, co v_našich životech má podobu oběti a_sebezapření. Nestal se na Ježíšově kříži živý Bůh Bohem obracejícím v_naději naši smrt, rány osudu a_zlo, které působí v_našich životech? Nerozvázal Ježíš ve své oběti vztahy člověka s_Bohem, když šel až do krajnosti duchovního zápasu?

Zemřít s_Kristem znamená vykročit k_jeho následování v_této naději a_v_tomto duchovním boji. Připojujeme se v_duchovním zápase ke Kristu, jestliže se přidáváme na stranu Boha a_bratrské lásky, ať to stojí, co to stojí, proti lži, nespravedlnosti, fatalitě, násilí, nenávisti, nástrojům moci, strachu. Připojujeme se v_naději ke Kristu, když dáváme živému Bohu poslední slovo uprostřed naší smrti, vetchosti, neúspěchů, pochybností, lidských beznadějí, všech zkoušek naší existence.

Velikonoční tajemství je na obzoru všech sebezapření, kterým dáváme svůj souhlas, všech frustrací, které přijímáme, sebeovládání, o_které usilujeme, disciplíny, které se poddáváme. Jedná se však o_zcela jiný typ moudrosti než stoicismus nebo morální askeze. Život se vzkříšeným Kristem proudí už ve smrti s_Kristem, přeměňuje náš zápas a_naši chudobu, povzbuzuje naši oběť a_naše rozhodnutí.

Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.{fnr}1{/fnr}

Umřít s_Kristem znamená osvobodit se od zahálčivého přežívání, rozmaru, nestálosti, povrchního života, nesmyslnosti, estetismu, abychom si zvolili dobro a_byli věrni evangeliu.

Umřít s_Kristem, to je oprostit se od bohatství a_lidské slávy, přijmout to, že jsme jich zbaveni, abychom svůj život směřovali ke Království.

Umřít s_Kristem, to je přijmout riziko bratrské lásky, která ukládá zbavit se sebe sama, přijmout riziko svědectví pro pravdu a_pro spravedlnost mezi lidmi, věrnost danému slovu.

Umřít s_Kristem, to je přijmout neporozumění a_odpor okolí, skoncovat se zabydlením ve vlastních myšlenkách a_systémech, otevřít se změnám, které oživují naši věrnost.

Umřít s_Kristem, to je připravit se na svou smrt jako oběť a_důvěrné odevzdání se Bohu, přijmout smrt našich bratří a_přátel v_naději.

Umřít s_Kristem, to je přijímat v_poklidu stárnutí, ztráty, neúspěchy, včetně neúspěchů apoštolských.

Umřít s_Kristem, to je nechat se vysvobodit od svého sobectví, od svého narcismu povoláním k_lásce, ke sdílení, k_odpuštění, ke smíření.

Umřít s_Kristem, to je poznat v_určitých okamžicích temnotu víry a_přitom vytrvat v_dobrém.

Tolik k_sebezapřením a_obětem, které jsou téměř nutné v_jakékoli vážně žité křesťanské existenci. Střezme se však toho, abychom si z_toho všeho udělali opakující se program. Duch svatý dává každému podle etapy, ve které se nachází, v_příhodném čase vnímat volání, které se ho týká: v_pokoji a_v_radosti hlubší než povrchové bouřky a_emotivní zmatek.

Není žádné slavení eucharistie, kde by se Kristus při sdílení své velikonoční oběti se svými věřícími nechopil toho, co v_jejich životech na sebe bere formu oběti a_evangelijního zřeknutí se, aby to vše bylo přetvořeno v_plody vzkříšení. Slavíme eucharistii tímto způsobem?

{fn:1}Řím 14, 8.{/fn}

RESPONSORIUM

Flp 3, 20-21; Tit 2, 12-13

Očekáváme jako Spasitele Pána Ježíše Krista. {*} On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené.

Žijme v_tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a_zbožně a_přitom očekávejme v_blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha. {*} On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené.

9. listopadu

Posvěcení lateránské baziliky

Svátek

Z_kázání svatého Caesaria Arleského, biskupa

(Sermo 229,1-3: CCL 104,905-908)

Křtem jsme se všichni stali Božím chrámem

Z_milosti Kristovy slavíme dnes, nejmilejší bratři, s_velikou radostí výročí posvěcení tohoto kostela. Pravým a živým chrámem Božím máme být my sami. Ale přesto právem všichni křesťané vděčně slaví výročí mateřského kostela církve, neboť vědí, že se v_ní duchovně znovu narodili. Vždyť když jsme se poprvé narodili, byli jsme hodni Božího hněvu; ale druhé narození z_nás učinilo nádoby milosrdenství.{fnr}1{/fnr} Poprvé jsme se narodili k_smrti, druhé narození nás znovu povolalo k_životu.

Neboť my všichni, moji drazí, jsme byli před křtem chrámem ďáblovým, ale křtem jsme se stali chrámem Kristovým; a zamyslíme-li se pozorně nad spásou své duše, shledáváme, že jsme pravý a živý chrám Boží. Bůh nepřebývá jen v_chrámech, vystavěných lidskýma rukama,{fnr}2{/fnr} ani v_domě ze dřeva a kamene, ale především v_duši, stvořené jako obraz Boží rukama Stvořitele, jak říká svatý apoštol Pavel: Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.{fnr}3{/fnr}

A protože Kristus při svém příchodu vyhnal ďábla z_našich srdcí, aby si v_nás připravil svůj chrám, snažme se s_jeho pomocí ze všech sil o_to, aby v_nás on sám nebyl potupen našimi zlými skutky. Neboť každý, kdo koná, co je zlé, tupí Krista. Předtím než nás Kristus vykoupil, byli jsme příbytkem ďáblovým, jak jsem už řekl; potom jsme se stali příbytkem Božím, neboť Bůh si z_nás učinil svůj příbytek.

A proto, moji drazí, chceme-li s_radostí slavit výročí posvěcení kostela, nesmíme v_sobě ničit zlými skutky živé chrámy Boží. Řeknu, co mohou všichni pochopit: Kdykoli přicházíme do kostela, připravme svou duši, aby byla taková, jaký chceme mít kostel.

Chceš, aby bazilika čistotou jen zářila? Neposkvrňuj svou duši špínou hříchů. Chceš-li, aby byla bazilika plná světla, Bůh také chce, aby tvá duše nebyla temná, ale aby se stalo, co říká Pán: aby v_nás svítilo světlo dobrých skutků, a tím aby byl oslavován ten, který je v_nebi. Tak jako ty vstupuješ do tohoto kostela, tak chce Bůh vstoupit do tvé duše. Vždyť on to sám slíbil: Budu přebývat a chodit mezi nimi.{fnr}4{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Řím 9,22.23{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Sk 7,48{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Kor 3,17{/r}.{/fn} {fn:4}{r}2 Kor 6,16{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Ez 47, 1. 9

Viděl jsem pramen vody, který vyvěral z_chrámu, na pravé straně, aleluja. A všichni, k_nimž voda dosáhla, {*} byli uzdraveni a volají: Aleluja, aleluja.

Při posvěcení chrámu zpíval lid chvalozpěvy a z_jeho úst zaznívaly líbezné písně. {*} Byli uzdraveni a volají: Aleluja, aleluja.

10. listopadu

Sv. Lva Velikého, papeže a učitele církve

Památka

Z_kázání svatého Lva Velikého

(Sermo 4,1-2: PL 54,148-149)

Zvláštní služba kněžského úřadu

I_když je celá církev Boží uspořádána v_různých stupních, takže celistvost svatého těla vytvářejí rozličné údy, přece jsme, podle slov apoštola, všichni jeden v_Kristu;{fnr}1{/fnr} a různost služebního postavení nás neodděluje natolik, že by nějaká část, ať sebeméně významná, nebyla spojena s_hlavou. A tak v_jednotě víry a křtu, milovaní, tvoříme nerozdílné společenství a máme stejnou důstojnost, jak říká apoštol Petr: A vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které z_podnětu Ducha přináší oběti Bohu příjemné skrze Ježíše Krista.{fnr}2{/fnr} A dále říká: Vy však jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu.{fnr}3{/fnr}

Neboť všem, jimž se dostalo nového života v_Kristu, dává znamení kříže královskou důstojnost, a pomazání Ducha svatého je posvěcuje na kněze. A proto vedle této zvláštní služby kněžského úřadu mají si být vědomi i_všichni křesťané, žijící z_Ducha podle Kristova zákona, že jsou rod královský a že mají účast na kněžském poslání. Vždyť co je tak královského, jako když duch, podřízený Bohu, vládne nad tělem? A co je tak kněžského, jako zasvětit Bohu čisté svědomí a přinášet mu na oltáři srdce neposkvrněné oběti zbožnosti? A to nám bylo z_milosti Boží dáno společně všem. A přece je chvályhodným projevem vaší zbožnosti, že se radujete z_výročí mého povýšení jako z_pocty, která zahrnuje i_vás. Tak oslavuje celé tělo církve jednu svátost kněžství. Vylitím posvátného oleje spočinula její milost zajisté v_hojnější míře na těch, kdo mají vyšší postavení, ale sestoupila v_míře nemalé i_na ty nižší.

I_když nás tedy, nejmilejší, společná účast na tom daru velmi vybízí k_společné radosti, bude důvod naší radosti přece jen hlubší a větší, jestliže se nebudete zdržovat myšlenkou na mou ubohost. Vždyť je mnohem užitečnější a důstojnější zaměřit svou mysl na rozjímání o_slávě svatého apoštola Petra a slavit tento den především úctou k_němu. On byl zaplaven takovou hojností milostí ze samého pramene všech darů. Mnoho darů přijal jenom on sám, a mezi tím, co přechází na někoho dalšího, není nic, co by byl on nedostal. Vtělené Slovo už přebývalo mezi námi, a Kristus se zcela vydal za obnovení lidstva.

{fn:1}{r}Gal 3,28{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Petr 2,5{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Petr 2,9{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Mt 16, 18; Srov. Žl 47 (48), 9

Ježíš řekl Petrovi: Ty jsi Petr- Skála- a na té skále zbuduji svou církev {*} a pekelné mocnosti ji nepřemohou.

Pán zbudoval ji pro věky. {*} A pekelné mocnosti ji nepřemohou.

11. listopadu

Sv. Martina, biskupa

Památka

Z_listu Sulpicia Severa

(Epist. 3,6.9-10.11.14-17.21: SCh 133,336-344)

Martin, chudý a skromný, vstupuje do nebe s_velikým bohatstvím

Martin věděl o_svém skonu dlouho předem a řekl bratřím, že jeho tělesná schránka už brzy doslouží. A pak došlo k_tomu, že bylo třeba, aby navštívil kandskou církevní obec. Neboť klerici té církevní obce se mezi sebou přeli a on si přál obnovit tam pokoj. A tak, ačkoli věděl, že je konec jeho života už blízko, pro tak důležitou věc se nezdráhal vydat na cestu. Domníval se, že by tím dobře dovršil své životní úsilí, kdyby po sobě zanechal to, že v_té církevní obci opět nastal pokoj.

Zdržel se tedy nějakou dobu v_tom místě či v_církevní obci, kam se odebral, a znovu nastolil pokoj mezi kleriky. Ale když pomýšlel na návrat do kláštera, začaly ho náhle opouštět tělesné síly. Svolal bratry a oznámil jim, že už odchází ze světa. A všichni měli veliký smutek a žal a svorně naříkali: „Proč nás opouštíš, otče? Komu nás opuštěné zanecháš? Na tvé stádo se vrhnou draví vlci; když pastýř padne, kdo nás uchrání před jejich tesáky? Víme, že toužíš po Kristu, ale tvá odměna je jistá a nezmenší se, dosáhneš-li jí později; smiluj se však nad námi a neopouštěj nás.“

Jejich nářek ho dojal – neboť byl vždycky ve spojení s_Pánem plný soucitu – a říká se, že se dal do pláče; obrátil se na Pána a řekl na jejich nářek jen toto: „Pane, jestliže mě tvůj lid ještě potřebuje, neodmítám dále pracovat; ať se stane tvá vůle.“

Jaký to byl člověk! Nelze to vypovědět. Práce a námaha ho nezdolaly a neměla ho zdolat ani smrt; nevybral si jedno ani druhé: nebál se umřít ani neodmítal žít. Oči i_ruce měl stále pozdvižené k_nebi a jeho nepřemožený duch v_modlitbě neumdléval. A když ho kněží, kteří se tehdy k_němu sešli, prosili, aby dopřál úlevu svému ubohému tělu a obrátil se na bok, řekl: „Nechte mě, bratři, nechte mě hledět raději k_nebi než k_zemi, aby byl můj duch obrácen směrem k_Pánu, neboť se už vydá na cestu.“

Když to řekl, uviděl nablízku ďábla. A řekl: „Co tu chceš, krvavá bestie? Ze mě, ty bídáku, nic nebudeš mít. Mě přijme náručí Abrahámovo.“

S_těmito slovy odevzdal svého ducha nebi. Martin plný radosti je přijat do náručí Abrahámova. Martin, chudý a skromný, vstupuje do nebe s_velikým bohatstvím.

RESPONSORIUM

Byl vpravdě svatý. V_jeho ústech nebylo lsti, nikoho nesoudil, nikoho neodsoudil. {*} Mluvil o_Kristu, o_pokoji a milosrdenství.

Jaký to byl člověk! Nelze to vypovědět. Práce a námaha ho nezdolaly a neměla ho zdolat ani smrt, nebál se umřít ani neodmítal žít. {*} Mluvil o_Kristu, o_pokoji a milosrdenství.

12. listopadu

Sv. Josafata, biskupa a mučedníka

Památka

Z_encykliky papeže Pia XI.

(Ecclesiam Dei: AAS 15 [1923], 573.576-577)

Prolil svou krev za jednotu církve

Až nastane plnost času, bude církev podle obdivuhodného úradku Božího tvořit velikou rodinu, zahrnující veškeré lidstvo. A proto, jak známo, patří z_Božího ustanovení mezi charakteristické známky, podle nichž lze církev poznat, to, že je po celém světě jednotná.

Kristus, náš Pán, svěřil apoštolům poslání, které přijal od Otce, a řekl: Je mi dána veškerá moc na nebi i_na zemi. Jděte tedy, získávejte za učedníky všechny národy.{fnr}1{/fnr} A podle jeho vůle mají apoštolové tvořit dohromady apoštolský sbor, zcela jednotný, úzce spjatý dvojím poutem: vnitřně toutéž vírou a láskou, která je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého,{fnr}2{/fnr} a navenek vůdčím postavením jednoho nade všemi. Proto svěřil prvenství mezi apoštoly Petrovi jako trvalému zdroji a viditelnému základu jednoty. A aby tato jednota a shoda byla trvalá, posvětil ji Bůh ve své nejvyšší prozřetelnosti jakoby pečetí svatosti a mučednictví.

Této veliké cti se dostalo Josafatovi, polockému arcibiskupovi východního slovanského obřadu. Pokládáme ho právem za slavnou ozdobu a sloup východních Slovanů. Vždyť sotva kdo jiný víc proslavil jejich jméno a lépe přispěl k_jejich spáse než tento jejich pastýř a apoštol, zvláště tím, že prolil svou krev za jednotu svaté církve. Byl veden jakýmsi nebeským vnuknutím k_úsilí o_všeobecné obnovení křesťanské jednoty; poznal, že k_tomu může velmi přispět, bude-li se zasazovat o_udržení východního slovanského obřadu a baziliánského způsobu mnišského života v_jednotě všeobecné církve.

Protože měl především starost o_spojení svých krajanů se stolcem Petrovým, sbíral na všech stranách důvody, které mohly vést k_tomuto spojení a upevnit ho. Zkoumal zejména liturgické knihy, jichž užívali Výchoďané – i_odloučení – podle ustanovení svatých Otců. Po této pečlivé přípravě začal pracovat na obnovení jednoty, energicky a zároveň laskavě a přitom tak plodně, že mu protivníci říkali „uchvatitel duší“.

{fn:1}{r}Mt 28,18{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Řím 5,5{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Jan 17, 11b. 23. 22a

Ježíš řekl: Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal. {*} Ať jsou v_dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal.

A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim. {*} Ať jsou v_dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal.

13. listopadu

SV. ANEŽKY ČESKÉ, PANNY

Svátek

Z_dopisu svaté Kláry svaté Anežce České

(Edit. I. Omaechevarria, Escritos de S. Clara, Madrid 1970, pp. 324-327)

Za pomíjivé věci dostaneš slávu nebeského království

Tomu, který dává milost a o_kterém věříme, že od něho pochází každý dobrý úděl a každý dokonalý dar,{fnr}1{/fnr} vzdávám díky za to, že tě ozdobil tak vynikajícími ctnostmi a znameními takové dokonalosti, že sis horlivým napodobováním dokonalého Otce zasloužila stát se sama dokonalou, takže jeho oči na tobě nevidí nic nedokonalého. To je ta dokonalost, pro kterou si tě sám Král vezme do nebeského příbytku, kde ve své slávě sedí na hvězdném trůnu. Vždyť jsi pohrdla důstojností pozemského království, nestála jsi o_nabídku sňatku s_císařem, vyvolila sis cestu svaté chudoby a s_velkou pokorou a vroucí láskou jsi šla za tím, který si tě vybral za nevěstu.

Protože však vím, jak vynikáš ctnostmi, ušetřím tě další chvály a nebudu tě obtěžovat zbytečnými slovy, i_když by nemuselo být zbytečné, co by tě mohlo potěšit. Avšak protože jen jedno je třeba,{fnr}2{/fnr} o_to jedno tě snažně prosím a k_tomu tě vybízím pro lásku toho, kterému ses dala jako oběť svatá a milá. Dodržuj dále, co dodržuješ, dělej dále, co děláš, nevzdávej se, ale kráčej rychle a lehce, bez klopýtnutí, bezpečně, radostně a vesele po cestě zaručující blaženost. Ničemu nevěř a nepopřávej sluchu ničemu, co by tě chtělo zviklat v_tvém předsevzetí nebo svést z_cesty, abys neplnila své sliby Nejvyššímu s_takovou dokonalostí, k_jaké tě Duch Páně povolal.

Kdyby ti však někdo říkal nebo namlouval něco jiného, co by bylo na překážku tvé dokonalosti nebo v_rozporu s_Božím povoláním, při vší povinné úctě neposlouchej jeho rady, ale přimkni se jako chudá panna k_chudému Kristu.

Vystavena pro něj v_tomto světě pohrdání, sleduj, jak byl pro tebe pohrdán. V_touze po jeho následování se dívej, vznešená královno, uvažuj a rozjímej, jak se tvůj Ženich, nejkrásnější ze všech lidských synů, pro tvou spásu stal ze všech nejubožejším, pohrdaným, zbitým, po celém těle pokrytým nesčetnými ranami a v_úzkostech umírajícím na kříži. Budeš-li s_ním trpět, budeš s_ním kralovat, budeš-li s_ním snášet bolest, budeš se s_ním i_radovat, budeš-li s_ním umírat přibita na kříž svých trápení, dostaneš příbytek ve slávě svatých v_nebi; tvé jméno bude slavné mezi lidmi a bude zapsáno v_knize života. A tak místo toho, co je pozemské a dočasné, budeš mít po všechny věky věků podíl na slávě nebeského království a místo věcí pomíjejících dostaneš statky věčné a budeš žít na věky věků.

{fn:1}{r}Jak 1,17{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Lk 10,42{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Srov. Pís 3, 4; srov. Flp 3, 8. 9

Nalezla jsem toho, kterého miluji. {*} Všeho jsem se zřekla, abych mohla získat Krista a byla s_ním spojena.

Pohrdla jsem rozkošemi světa a pozemskou slávou. {*} Všeho jsem se zřekla, abych mohla získat Krista a byla s_ním spojena.

15. listopadu

Sv. Alberta Velikého, biskupa a učitele církve

Z_komentáře svatého Alberta Velikého k_Lukášovu evangeliu

(22, 19; Opera omnia, Parisiis 1890-1899, 23,672-674)

Jako pastýř a učitel budoval církev – Kristovo tělo

To konejte na mou památku.{fnr}1{/fnr} K_tomu připomeňme dvě věci. Za prvé: příkaz slavit eucharistii; to je naznačeno slovy: To konejte. A za druhé: je to památka na Pána, vydávajícího se pro nás na smrt.

Říká tedy: To konejte. Nelze přikázat nic užitečnějšího, nemohlo být přikázáno nic líbeznějšího, nic prospěšnějšího k_spáse, nic, co by si víc zasloužilo lásku, nic, co by se víc podobalo věčnému životu. Ukážeme to nyní jednotlivě.

Je to užitečné k_odpuštění hříchů a zvláště užitečné pro život, abychom získali plnost milosti. Nebeský Otec chce pro nás jen to nejlepší, abychom se stali účastnými jeho svatosti.{fnr}2{/fnr} A účast na této svatosti se uskutečňuje Kristovou obětí, to jest tím, že se ve svátosti vydává Otci jako oběť za nás, a nám se vydává k_požívání. Pro ně se zasvěcuji.{fnr}3{/fnr} Kristus skrze věčného Ducha přinesl sám sebe Bohu jako oběť bez poskvrny; on nám očistí svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli sloužit Bohu živému.{fnr}4{/fnr}

A nemůžeme konat nic líbeznějšího. Vždyť co by mohlo být líbeznějšího než to, v_čem Bůh ukazuje celou svou dobrotu vůči nám? Neustále jsi jim poskytoval hotový chléb z_nebe, který je schopný dát všechnu rozkoš a ukojit každou chuť. Od tebe poslaná výživa ukázala totiž tvoji něžnost k_tvým dětem, neboť vyhovovala přání toho, kdo ji požíval, a přizpůsobovala se chuti, jak si kdo přál.{fnr}5{/fnr}

A nemohlo být přikázáno nic prospěšnějšího k_spáse. Vždyť tato svátost je plodem stromu života, a kdo ho požívá s_upřímnou vírou a zbožností, neokusí nikdy smrt.{fnr}6{/fnr} Stromem života je těm, kdo se jí chápou, blažení jsou ti, kdo se k_ní vinou.{fnr}7{/fnr} Kdo jí mne, bude žít ze mne.{fnr}8{/fnr}

A nemohlo být přikázáno nic, co by si víc zasloužilo lásku. Vždyť tato svátost uskutečňuje lásku a sjednocení. Dát se za pokrm je projevem největší lásky. Což neříkala moje čeládka: Je vůbec někdo, koho by nenasytil masem?{fnr}9{/fnr} Jako by říkal: Tolik jsem je miloval a oni mě, že jsem si přál být v_jejich útrobách a oni si přáli tak mě přijmout do sebe, aby byli mou součástí a stali se mými údy. Opravdu, žádným jiným způsobem se nemohli tak důvěrně a přirozeně spojit se mnou a já s_nimi.

A nemohlo být přikázáno nic, co by se víc podobalo věčnému životu. Vždyť věčný život trvá tím, že se Bůh ve své dobrotě sám dává těm, kdo žijí v_nebeské blaženosti.

{fn:1}{r}Lk 22,19{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žid 12,10{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 17,19{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žid 9,14{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mdr 16,20-21{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Jan 8,52{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Př 3,18{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:8}{r}Jan 6,57{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Job 31,31{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Lk 22, 29. 30a; Jan 15, 16a

Já vám odkazuji královskou vládu, jako mně ji odkázal můj Otec, {*} Budete jíst a pít u_mého stolu v_mém království.

Já jsem vás vyvolil a určil jsem vás k_tomu, abyste šli a přinášeli užitek. {*} Budete jíst a pít u_mého stolu v_mém království.

Též 15. listopadu

Sv. Alberta Velikého, biskupa a_učitele církve

Svátek

HYMNUS

Ty jasné světlo Kolína,

Alberte, muži učený,

Tomáše učils myšlení,

chvalozpěv od nás vyslechni.

Ty lucernou jsi svatosti,

ukazatelem pravosti,

lásky jsi jasným plamenem,

hlas lidu nám to dosvědčí.

Nauč nás všechny věřící

pohrdat tím, co pomíjí,

a_mysli naše pozvedni

k_radostem pravým nebeským.

Prosíme, přispěj na pomoc

z_nebeské vlasti bratřím svým,

Petrovu loďku vytrhni

na moři z_bouří běsnících.

Kéž Kriste, Králi laskavý,

radostná píseň vítězství

tobě, Otci i_Přímluvci

v_království nebes navždy zní. Amen.

Ant. 1Blahoslavená Panna Maria mu řekla: „Synu, prchni ze světa a_vezmi na sebe kázeň bratří kazatelů.“

Žalmy ze společných textů o_pastýřích.

Ant. 2Ve všech dílech spatřoval velkolepý div Boží ruky.

Ant. 3Hlubokým vnitřním smyslem dovedl vycítit pravdu a_s_láskou o_ní mluvil.

Dbej na sebe a_na to, čemu učíš, a_buď v_tom vytrvalý.

Když si tak budeš počínat, povede to ke spáse jak tebe, tak tvé posluchače.

Z_knihy Moudrosti

Mdr 7, 7-14. 17-21

Bohatství ve srovnání s_ní jsem pokládal za nic

{v}7{/v}Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. {v}8{/v}Jí jsem dal přednost před žezly a trůny a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic. {v}9{/v}Nesrovnával jsem s_ní neocenitelný drahý kámen, protože všechno zlato je vzhledem k ní jen troška písku a za bláto lze počítat vedle ní stříbro. {v}10{/v}Miloval jsem ji nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo, poněvadž nehasne její záře. {v}11{/v}Spolu s_ní se mi dostalo všeho dobra a skrze ni nespočetného bohatství. {v}12{/v}Ze všech věcí jsem se radoval, protože je vedla moudrost, ale nevěděl jsem, že je jejich původkyní.

{v}13{/v}Jako jsem se jí nezištně naučil, tak se bez závisti o ni sdílím, neskrývám její bohatství. {v}14{/v}Vždyť je lidem pokladem, který se nikdy nevyčerpá; kdo ho užívají, získávají si Boží přátelství, doporučeni dary, které vyvěrají z kázně.

{v}17{/v}Neboť mi dal správnou znalost věcí, takže znám uspořádání vesmíru i moc živlů, {v}18{/v}počátek i konec i střed časů, střídání slunovratu i proměny ročních období, {v}19{/v}běh roků a postavení hvězd, {v}20{/v}povahu zvířat i divoké pudy dravců, moc duchů i myšlenky lidí, rozdíly mezi rostlinami i léčivé síly kořenů, {v}21{/v}poznal jsem vše skryté i viditelné, neboť mě tomu naučila umělkyně všech věcí – moudrost.

RESPONSORIUM

Srov. Mdr 7, 17-21

Dal mi znalost, takže znám uspořádání vesmíru a_moc živlů, povahu zvířat a_moc duchů, rozdíly mezi rostlinami a_léčivé síly kořenů. {*} Naučila mě tomu ta, která zná všechny věci – moudrost.

Poznal jsem vše skryté i_netušené. {*} Naučila mě tomu ta, která zná všechny věci – moudrost.

Jedno ze tří následujících:

Z_komentáře na Matoušovo evangelium od svatého Alberta Velikého

(Ex Enarrationibus in Matthæi Evangelium B. Alberti Magni. Opera Omnia XX, Ed. Borgnet 1893,–249)

Vtiskl do nás známku své přirozenosti

V_zemi překrásné já mám svůj podíl, proto mě blaží mé dědictví.{fnr}1{/fnr} Hospodin řekl Áronovi: Já jsem tvůj podíl i_tvé dědictví u_synů Izraelových.{fnr}2{/fnr} Sára, manželka mého pána, porodila syna mému pánu ve svém stáří: dal mu všechno, co měl.{fnr}3{/fnr}

Sára se překládá jako „paní“, a_je to církev. Syna věčné radosti, květ a_dědice plodí Bůh Otec z_milosti skrze církev ve starobě posledních dob. Jemu také dává dědictvím všechno, co kdy měl, poněvadž tím, že dává sebe, dává všechno, co je jeho. Bůh se za ně nestydí a_nazývá se jejich Bohem. Volám: Můj úděl je Pán, v_něho budu doufat.{fnr}4{/fnr}

Toto jsou tedy výpovědi o_otcovském úkonu u_těch, které plodí nejvyšší Otec skrze milost.

On rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil.{fnr}5{/fnr} Slovem totiž do nás vtiskl známku své přirozenosti, a_tím i_její znalost. Protože všechno, co je poznáváno, poznává se ze známky a_znalosti, jakou to zanechává v_duši.

Ze znalosti povstává víra, která otvírá oči, aby viděly Otce. Ze spojení povstává láska, která upírá oči na Otce. Z_lásky, jakou má Otec k_nám, vzniká naděje, která pozdvihuje oči vzhůru, aby si žádaly vznešené věci. Nespokojujeme se přece malými věcmi, vždyť doufáme v_Otcovu lásku. Z_těchto důvodů tedy je řečeno: „Otec.“

Modlitba nemůže nebýt líbezná a_důvěrná, když začíná tím nejdůvěrnějším. Proto se v_předešlém říká, že je Otec s_námi a_že nás vidí vskrytu, protože je i_důvěrně blízký i_líbezný. Jinak bychom neměli k_němu přístup. Proto je řečeno, že Jednorozený, v_jehož Duchu jsme přijati za dítky, je v_lůně Otcově.

{fn:1}Žl 15 (16), 6.{/fn} {fn:2}Nm 18, 20.{/fn} {fn:3}Gn 24, 36.{/fn} {fn:4}Žid 11, 16; Pláč 3, 24.{/fn} {fn:5}Jak 1, 18.{/fn}

RESPONSORIUM

Učils mě, Bože, od mládí, dodnes tvé mocné divy hlásám. {*} Neopouštěj mě ve stáří.

Ať příštím pokolením vyprávím o_tvém rameni. {*} Neopouštěj mě ve stáří.

Nebo:

Z_pojednání „O_způsobu modlitby“ od svatého Alberta Velikého

(Ed. Wimmer, Ratisbonnæ 1902, str. 53 a_násl.)

Příprava na modlitbu

Věz, že se musíme na modlitbu připravit. Tato příprava je dvojí, a_to vzdálená i_blízká.

Vzdálená příprava je zase dvojí, vnitřní a_vnější. Vnitřní příprava pak je trojí. Prvá je očištění svědomí. Jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v_Boha a_dostaneme od něho všechno, zač prosíme.{fnr}1{/fnr} Druhá je pokoření mysli, protože Pán k_prosbě pokorných se skloní, nezhrdne jejich modlitbou.{fnr}2{/fnr} Třetí přípravou je odpuštění křivd. Když se chcete modlit, odpouštějte si, máte-li co proti komu, aby i_vám odpustil váš nebeský Otec vaše hříchy.{fnr}3{/fnr}

Podobně i_vnější příprava je trojí. Prvá je plnění Božích přikázání, protože, jak říká Izidor, děláme-li to, co Pán přikazuje, není pochyby, že dosáhneme toho, oč prosíme. Druhou přípravou je smíření s_uraženým bratrem: Přinášíš-li svůj dar na oltář a_tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a_jdi se nejprve smířit se svým bratrem; teprve potom přijď a_obětuj svůj dar.{fnr}4{/fnr} Třetí přípravou jsou posty a_almužny, kterými je modlitba podepřena. Jak říká Izaiáš: Lámej chléb hladovému a_přijímej k_sobě lidi bez přístřeší. Tehdy budeš volat a_Pán ti odpoví.{fnr}5{/fnr}

Blízká příprava pak je podobně dvojí, totiž také vnitřní a_vnější. Vnitřní je zase trojí. Prvá je usebranost: Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky, zavři dveře a_modli se k_svému Otci, který je ve skrytosti.{fnr}6{/fnr} Vstoupit do komůrky znamená přivolat srdce, uzavřít dveře značí zadržet toto srdce. „Přivolat srdce“ pak znamená shromáždit v_nitru myšlenky a_city rozptýlené venku.

Druhou přípravou je upření pozornosti na Pána. Opravdově se modlíme, když nejsme myšlenkami jinde. Proto se má duch nejdříve očistit a_má se odpoutat od myšlenek na pozemské věci, aby se oproštěný pohled srdce zaměřil pravdivě a_prostě na Pána. Ať ustoupí všechny myšlenky na věci tělesné a_světské a_ať pak duch nemyslí na nic jiného než na to, že se modlí. Vždyť i_kněz předesílá před modlitbou prefaci, tedy jakousi předmluvu, a_připravuje srdce bratří slovy: „Vzhůru srdce!“ Oni mu odpovídají: „Máme je u_Pána“, aby se nitro uzavřelo všemu, co se tomu protiví, a_otevřelo se pouze Bohu a_abychom neměli něco jiného v_srdci a_něco jiného na jazyku.

Jak můžeš žádat, aby tě slyšel Bůh, když ty sám se neslyšíš? Chceš, aby Pán pamatoval na tebe, když ty sám na sebe nepamatuješ? Taková nedbalá modlitba je urážkou Boží velebnosti. Oči při ní bdí, a_srdce spí. Zatímco křesťan by měl srdcem bdít i_ve spánku.

Třetí přípravou je vzbuzení zbožného citu vůči Bohu. To se děje hlavně rozjímáním o_naší ubohosti a_o_Boží dobrotě či milosrdenství. Úvahou o_své ubohosti se poučme, oč potřebujeme prosit, úvahou o_Božím milosrdenství poznejme, s_jakou toužebností máme prosit.

Vnější příprava pak záleží ve třech věcech, totiž v_postoji, v_oblečení a_v_pohybech. U_postoje je jisté, že je dovoleno modlit se vstoje, vsedě i_vleže. Avšak při veřejných modlitbách máme zachovávat formu ustanovenou církví nebo našimi představenými. Co se týká oblečení, věz, že tomu, kdo se modlí, sluší oděv skromný a_nenápadný. Dále věz, že k_pohybům patří pokleknutí, rozepnutí rukou, bití v_prsa, pozdvižení očí a_tváře vzhůru, nebo klanění, sevření rtů neboli ztišení, prolévání slz, sténání, vzdechy apod.

{fn:1}1 Jan 3, 21-22.{/fn} {fn:2}Žl 101 (102), 18.{/fn} {fn:3}Mk 11, 25.{/fn} {fn:4}Mt 5, 23-24.{/fn} {fn:5}Iz 58, 7.9.{/fn} {fn:6}Mt 6, 6.{/fn}

RESPONSORIUM

Slyš, Bože, moje naříkání, modlitby mé si povšimni. {*} Od končin země k_tobě volám.

Tys, Bože, vyslyšel moje prosby, dal jsi dědictví těm, kdo tvé jméno ctí. {*} Od končin země k_tobě volám.

Nebo:

Z_komentáře svatého Alberta Velikého k_Lukášovu evangeliu

(22, 19; Opera omnia, Parisiis 1890-1899, 23,672-674)

Jako pastýř a učitel budoval církev – Kristovo tělo

To konejte na mou památku.{fnr}1{/fnr} K_tomu připomeňme dvě věci. Za prvé: příkaz slavit eucharistii; to je naznačeno slovy: To konejte. A za druhé: je to památka na Pána, vydávajícího se pro nás na smrt.

Říká tedy: To konejte. Nelze přikázat nic užitečnějšího, nemohlo být přikázáno nic líbeznějšího, nic prospěšnějšího k_spáse, nic, co by si víc zasloužilo lásku, nic, co by se víc podobalo věčnému životu. Ukážeme to nyní jednotlivě.

Je to užitečné k_odpuštění hříchů a zvláště užitečné pro život, abychom získali plnost milosti. Nebeský Otec chce pro nás jen to nejlepší, abychom se stali účastnými jeho svatosti.{fnr}2{/fnr} A účast na této svatosti se uskutečňuje Kristovou obětí, to jest tím, že se ve svátosti vydává Otci jako oběť za nás, a nám se vydává k_požívání. Pro ně se zasvěcuji.{fnr}3{/fnr} Kristus skrze věčného Ducha přinesl sám sebe Bohu jako oběť bez poskvrny; on nám očistí svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli sloužit Bohu živému.{fnr}4{/fnr}

A nemůžeme konat nic líbeznějšího. Vždyť co by mohlo být líbeznějšího než to, v_čem Bůh ukazuje celou svou dobrotu vůči nám? Neustále jsi jim poskytoval hotový chléb z_nebe, který je schopný dát všechnu rozkoš a ukojit každou chuť. Od tebe poslaná výživa ukázala totiž tvoji něžnost k_tvým dětem, neboť vyhovovala přání toho, kdo ji požíval, a přizpůsobovala se chuti, jak si kdo přál.{fnr}5{/fnr}

A nemohlo být přikázáno nic prospěšnějšího k_spáse. Vždyť tato svátost je plodem stromu života, a kdo ho požívá s_upřímnou vírou a zbožností, neokusí nikdy smrt.{fnr}6{/fnr} Stromem života je těm, kdo se jí chápou, blažení jsou ti, kdo se k_ní vinou.{fnr}7{/fnr} Kdo jí mne, bude žít ze mne.{fnr}8{/fnr}

A nemohlo být přikázáno nic, co by si víc zasloužilo lásku. Vždyť tato svátost uskutečňuje lásku a sjednocení. Dát se za pokrm je projevem největší lásky. Což neříkala moje čeládka: Je vůbec někdo, koho by nenasytil masem?{fnr}9{/fnr} Jako by říkal: Tolik jsem je miloval a oni mě, že jsem si přál být v_jejich útrobách a oni si přáli tak mě přijmout do sebe, aby byli mou součástí a stali se mými údy. Opravdu, žádným jiným způsobem se nemohli tak důvěrně a přirozeně spojit se mnou a já s_nimi.

A nemohlo být přikázáno nic, co by se víc podobalo věčnému životu. Vždyť věčný život trvá tím, že se Bůh ve své dobrotě sám dává těm, kdo žijí v_nebeské blaženosti.

{fn:1}{r}Lk 22,19{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žid 12,10{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 17,19{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žid 9,14{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mdr 16,20-21{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Jan 8,52{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Př 3,18{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:8}{r}Jan 6,57{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Job 31,31{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Lk 22, 29.30a; Jan 15, 16a

Já vám odkazuji královskou vládu, jako mně ji odkázal můj Otec. {*} Budete jíst a_pít u_mého stolu v_mém království.

Já jsem vás vyvolil a_určil jsem vás k_tomu, abyste šli a_přinášeli užitek. {*} Budete jíst a_pít u_mého stolu v_mém království.

16. listopadu

Sv. Markéty Skotské

Z_pastorální konstituce 2. vatikánského koncilu o_církvi v_dnešním světě

(Gaudium et spes, n. 48)

Svatost manželství a rodiny

Muž a žena dík manželskému svazku nejsou už dva, ale jeden:{fnr}1{/fnr} důvěrným osobním spojením a společnou činností si vzájemně pomáhají a prokazují službu, zakoušejí smysl své jednoty a den ze dne jí plněji dosahují. Toto důvěrné sjednocení jakožto vzájemné darování dvou osob, a také dobro dětí vyžadují úplnou věrnost a nerozlučnou jednotu manželů.

Opravdová manželská láska má účast na lásce božské a mocí Kristova vykoupení a spásonosným působením církve se usměrňuje a obohacuje, takže spolehlivě vede manžele k_Bohu, pomáhá jim a dává sílu k_plnění jejich vznešeného úkolu otce a matky. Právě proto křesťanské manžele posiluje a jakoby zasvěcuje zvláštní svátost, aby dostáli povinnostem a důstojnosti svého stavu. V_síle této svátosti plní svůj úkol v_manželství a v_rodině a prodchnuti Kristovým duchem, jenž naplňuje celý jejich život vírou, nadějí a láskou, spějí stále více k_vlastní dokonalosti a vzájemnému posvěcení, a tím společně oslavují Boha.

Když rodiče dávají dobrý příklad a společně se modlí, také děti a všichni, kdo žijí v_rodinném kruhu, snáze naleznou cestu k_pravému lidství, k_spáse a svatosti. A protože jsou manželé povoláni k_důstojnosti otcovství a mateřství, mají svědomitě plnit povinnosti výchovy, zvláště náboženské, neboť ta je především úkolem rodičů.

Děti mají jako členové rodiny svůj podíl na posvěcení rodičů. Měli by jejich dobrodiní splácet opravdovou vděčností, úctou a důvěrou a v_neštěstí i_ve stáří při nich stát, jak se na děti sluší. Vdovství statečně přijaté v_návaznosti na povolání k_manželskému životu má být ve všeobecné úctě.{fnr}2{/fnr} Každá rodina se má o_své duchovní bohatství velkomyslně dělit s_jinými rodinami. Protože se křesťanská rodina rodí z_manželství – a manželství je obrazem společenství lásky Krista a církve a účastí na něm{fnr}3{/fnr} – má všem lidem ukazovat živou přítomnost Spasitelovu ve světě a pravou povahu církve, a to jak láskou manželů, velkomyslnou plodností, jednotou a věrností, tak i_láskyplnou spoluprací všech členů.

{fn:1}Srov. {r}Mt 19,6{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Tim 5,3{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ef 5,32{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Přís 31, 30b. 25a. 31

Žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. {*} Zdobí se silou a vážností.

Dejte jí z_výtěžku jejích rukou, neboť u_bran ji chválí její díla. {*} Zdobí se silou a vážností.

Téhož dne 16. listopadu

Sv. Gertrudy, panny

Ze spisu „Vyslanec Boží lásky“ od svaté Gertrudy

(Lib. 2,23, 1.3.5.8.10: SCh 139,330-349)

Zamýšlel jsi se mnou, co je pro mé blaho

Ať ti dobrořečí má duše, Pane Bože, můj Stvořiteli; ať ti dobrořečí má duše a mé nejhlubší nitro ať tě velebí za všechno tvé slitování, jímž mě tak nezaslouženě zahrnula tvá bezmezná láska. Vzdávám díky, jak nejlépe mohu, tvému nesmírnému milosrdenství, a s_ním chválím a oslavuji tvou shovívavou trpělivost. Neboť tys měl se mnou strpení, když jsem všechna svá nejútlejší, dětská, dívčí i_mladá léta až skoro do pětadvacátého roku prožívala v_tak zaslepené pošetilosti. Myšlenkami, slovy i_skutky jsem se pouštěla bez výčitek svědomí, jak si nyní uvědomuji, do všeho, co se mi líbilo a bylo dovoleno. A kdybys mě nebyl chránil jednak tím, žes mi dal vrozený odpor k_zlému a zálibu v_dobrém, jednak zvenčí výtkami mých nejbližších, a kdybych byla žila jako pohan mezi pohany, nikdy bych byla nepoznala, že ty, můj Bože, odměňuješ dobro a trestáš zlo. Ale ty sis mě vyvolil a připravoval už od dětství, od mého pátého roku, mezi tvými nejoddanějšími přáteli v_prostředí svaté řehole.

Abych to napravila, obětuji ti, nejvýš milující Otče, všechno utrpení tvého milovaného Syna, od té chvíle, kdy zaplakal v_jeslích na seně, všechno, co snášel potom, závislost nemluvněte, slabost dítěte, těžkosti dospívajícího, bolesti jeho mládí, až po tu hodinu, kdy na kříži naklonil hlavu a s_hlasitým výkřikem zemřel. A rovněž ti v_náhradu za všechny své nedbalosti obětuji, nejvýš milující Otče, celý jeho přesvatý život, naprosto dokonalý ve všech myšlenkách, slovech i_skutcích, od té chvíle, kdy tvůj Jednorozený, seslán z_nebeského trůnu, sestoupil na svět, až do té hodiny, kdy představil tvé otcovské tváři své vítězné oslavené tělo.

Z_hluboké propasti své ubohosti vzdávám díky a chválím a uctívám nejen tvé nesmírné milosrdenství, ale také tvou nejlaskavější dobrotu. Neboť zatímco jsem tak promarňovala svůj život, tys, Otče milosrdenství, zamýšlel se mnou to, co je pro mé blaho, a ne pro utrpení,{fnr}1{/fnr} totiž jak bys mě vyvýšil množstvím a velikostí svých dobrodiní. A daroval jsi mi také neocenitelnou důvěrnost svého přátelství, neboť mi různým způsobem nabízíš nejvznešenější stánek božství, své božské Srdce, aby se dovršila má radost a štěstí.

A nadto ještě jsi přivábil mou duši tím, žes mi věrně přislíbil, jaká dobrodiní mi chceš prokázat v_hodinu smrti a po smrti; a kdybych neměla od tebe žádný jiný dar, už za toto jediné by po tobě mé srdce právem stále vzdychalo s_živou nadějí.

{fn:1}Srov. {r}Jer 29,11{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Pán miloval Gertrudu věčnou láskou, proto ji přivábil už v_dětství. {*} Mluvil k_jejímu srdci.

Zasnoubil se s_ní navždy v_lásce a věrnosti. {*} Mluvil k_jejímu srdci.

17. listopadu

Sv. Alžběty Uherské, řeholnice

Památka

Z_dopisu Konráda z_Marburku, duchovního rádce svaté Alžběty

(Ad pontificem anno 1232: A. Wyss, Hessisches Urkundenbuch I, Leipzig 1879, 31-35)

Alžběta poznávala a milovala Krista v_chudých

Začala se projevovat síla Alžbětiných ctností. Už předtím po celý svůj život byla těšitelkou chudých; ale od té doby, kdy nařídila vybudovat blízko jednoho svého hradu špitál a shromáždila v_něm mnoho nemocných a neduživých, věnovala se zcela službě chudákům. Také všem, kdo tam prosili o_almužnu, štědře rozdávala milodary, a nejen tam, ale na celém území podléhajícím pravomoci jejího manžela. Tak vyčerpala všechny své důchody ze čtyř knížectví svého manžela, až nakonec dala prodat ve prospěch chudých všechny své ozdoby a drahocenné šaty.

Měla ve zvyku dvakrát denně, ráno a večer, osobně navštěvovat všechny své nemocné. A ty, jichž se druzí zvláště štítili, osobně ošetřovala: jedny krmila, jiným upravovala lůžko, některé přenášela na ramenou, a prokazovala mnoho jiných milosrdných skutků; její muž, blahé paměti, jí v_tom v_ničem nebránil. A když jí potom manžel zemřel, usilovala o_co největší dokonalost a vyžádala si ode mě s_mnoha slzami, abych jí dovolil žebrat dům od domu.

A právě na Velký pátek, když byly odhaleny oltáře, položila ruce na oltář v_jedné kapli svého města, kde usadila Menší bratry, a za přítomnosti některých se zřekla vlastní vůle, veškeré světské slávy a všeho, co Spasitel v_evangeliu radil opustit. A potom, když viděla, že by mohla být znovu vtažena do světského ruchu a pozemské slávy, zůstane-li v_zemi, kde se jí za života jejího manžela prokazovaly pocty, přišla za mnou proti mé vůli do Marburku. Tam zřídila ve městě špitál, shromažďovala nemocné a neduživé, a ty, kteří byli zvlášť ubozí nebo se jimi pohrdalo, obsluhovala u_svého stolu.

Přes tuto její činnost – říkám to před Bohem – jsem málokdy viděl ženu, která by byla víc kontemplativní. Vždyť některé řeholnice a řeholníci viděli velmi často, když se vracela od vnitřní modlitby, jak její tvář podivuhodně zářila a z_očí jí vycházely jakoby sluneční paprsky.

Než zemřela, vyslechl jsem její zpověď. A když jsem se ptal, jak se má naložit s_jejím majetkem a osobními věcmi, odpověděla, že všechno jí už dávno patřilo jen zdánlivě a že je to majetek chudých. Prosila mě, abych jim všechno rozdělil, kromě nejobyčejnějších šatů, které měla na sobě a v_nichž chtěla být pochována. Když to bylo projednáno, přijala tělo Páně a potom se až do večera v_řeči znovu a znovu vracela k_tomu nejlepšímu, co slyšela v_kázání. Potom s_velikou zbožností svěřila Bohu všechny, kdo se u_ní shromáždili, a skonala, jako by sladce usnula.

RESPONSORIUM

Srov. Jdt 15, 11; Sk 10, 4

Jednala jsi statečně a tvé srdce nabylo síly proto, žes milovala čistotu. {*} Proto budeš požehnána navěky.

Tvé modlitby a tvoje almužny vystoupily před Boha a on si na ně vzpomněl. {*} Proto budeš požehnána navěky.

18. listopadu

Posvěcení římských bazilik svatých apoštolů Petra a Pavla

Z_kázání svatého Lva Velikého, papeže

(Sermo 82, in natali apostolorum Petri et Pauli 1,6-7: PL 54, 426-428)

Petr a Pavel, výhonky z_božského semene

Drahocenná je v_Hospodinových očích smrt jeho zbožných,{fnr}1{/fnr} a žádná krutost nemůže zničit náboženství, založené na tajemství Kristova kříže. Církev se pronásledováním nezmenšuje, ale roste; a Pánovo pole se odívá stále bohatšími klasy, když zrna padají po jednom do země a mnohonásobně vzejdou.{fnr}2{/fnr}

Jak četné potomstvo vyrostlo z_těchto dvou slavných výhonků z_božského semene, o_tom svědčí tisíce svatých mučedníků. Závodili s_apoštoly a dobyli podobného vítězství; jejich purpurové zástupy daleko široko zářící obklopily město Řím a ozdobily ho mnoha slavnými drahokamy spojenými v_jeden diadém.

Nejmilejší, v_nich ve všech jsme dostali od Boha vzor trpělivosti, aby se posílila naše víra, a sluší se, abychom se radovali z_jejich ochrany při společné památce všech svatých. Ale na tyto dva vynikající Otce můžeme být právem hrdí s_radostí ještě větší, neboť Boží milost je mezi všemi údy církve vyzdvihla tak vysoko, že tvoří v_těle, jehož hlavou je Kristus, jakoby dvě světla očí.

Máme-li na mysli jejich zásluhy a ctnosti – a ty nelze ani vypovědět – není třeba je stavět proti sobě a není ani třeba je oddělovat: Bůh si je oba vyvolil, snášeli podobné námahy a spojila je oba mučednická smrt.

Na základě vlastní zkušenosti i_svědectví našich předků věříme a jsme pevně přesvědčeni, že při všech námahách tohoto života na přímluvu těchto našich zvláštních ochránců vždycky dosáhneme Božího milosrdenství. A tak když nás sráží tíha našich vlastních hříchů, pozdvihují nás zásluhy našich apoštolů.

{fn:1}{r}Žl 115 (116_B),15{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 12,24{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Svatí apoštolové nadšeně sloužili Kristu, vytrvale budovali církev a svou věrnost stvrdili prolitím krve. {*} Pili kalich Páně a stali se Božími přáteli.

Jako měli lásku k_sobě v_životě, tak ani při smrti nebyli odděleni. {*} Pili kalich Páně a stali se Božími přáteli.

21. listopadu

Zasvěcení Panny Marie v_Jeruzalémě

Památka

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 25,7-8: PL 46, 937-938)

Vírou přijala svůj úkol, vírou počala

Dávejte pozor, prosím, co říká Kristus, náš Pán, když ukazuje rukou na své učedníky: To je moje matka a to jsou moji příbuzní. Každý totiž, kdo koná vůli mého nebeského Otce, je můj bratr i_sestra i_matka.{fnr}1{/fnr} Což Panna Maria nekonala Otcovu vůli? Vždyť vírou přijala svůj úkol, vírou počala, byla vyvolena, aby se z_ní pro nás narodila na svět spása, a Kristus ji stvořil dřív, než byl stvořen v_ní. Ano, zajisté konala svatá Maria Otcovu vůli, a proto znamená pro Marii víc, že byla Kristovou učednicí, než že byla Kristovou matkou. Bylo důležitější a blaženější být Kristovou učednicí než jeho matkou. A proto byla Maria blahoslavená, že nosila ve svém lůně svého Mistra ještě dřív, než ho porodila.

Hle, není-li to tak, jak říkám. Když šel Pán kolem a zástupy ho následovaly a on konal božské zázraky, zvolala nějaká žena: Šťastný život, který tě nosil. Blahoslavený život, který tě nosil.{fnr}2{/fnr} A co odpověděl Pán, aby si nikdo nemyslil, že to její štěstí spočívá jen v_tělesném mateřství? Spíše jsou blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho.{fnr}3{/fnr} I_Maria je tedy blahoslavená právě proto, že Boží slovo slyšela a zachovávala. Více znamenalo, že uchovávala pravdu ve své mysli, než že chovala tělo ve svém lůně. Kristus je pravda, Kristus je i_tělo: Kristus je ta pravda v_Mariině mysli, Kristus je to tělo v_Mariině lůně. Více znamená, co je v_mysli, než co se nosí v_lůně.

Maria je svatá, Maria je blahoslavená, ale církev je víc než Panna Maria. A proč? Protože Maria je částí církve, je jejím svatým údem, vynikajícím údem, který převyšuje všechny, ale přece jen údem celého těla. Jestliže údem těla, je jistě celé tělo více než úd. Pán je hlava a celý Kristus je hlava a tělo. Co na to říci? Máme božskou hlavu, Bůh je naší hlavou.

A teď se, moji drazí, podívejte na sebe: i_vy jste Kristovými údy, i_vy jste Kristovým tělem. Dávejte pozor, co máte dělat, abyste byli tím, co říká: To je moje matka a to jsou moji příbuzní. Jak můžete být Kristovou matkou? Kdo slyší a kdo koná vůli mého nebeského Otce, je můj bratr i_sestra i_matka. Ano, jsou to opravdu bratři, opravdu sestry, neboť je jenom jedno dědictví. A proto Kristus, ačkoliv byl jediný, nechtěl být sám, ale chtěl ve svém milosrdenství, abychom byli i_my Otcovými dědici, abychom byli dědici spolu s_ním, s_Kristem.

{fn:1}{r}Mt 12,49-50{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Lk 11,27{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Lk 11,28{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Iz 61, 10; Lk 1, 46-47

Radostí jásám v_Hospodinu, má duše plesá v_mém Bohu, {*} neboť mě oblékl v_roucho spásy, jako nevěstu ozdobenou šperky.

Velebí má duše Pána a můj duch plesá v_Bohu, mém Spasiteli. {*} Neboť mě oblékl v_roucho spásy, jako nevěstu ozdobenou šperky.

22. listopadu

Sv. Cecílie, panny a mučednice

Památka

Z_výkladu svatého Augustina, biskupa, na žalmy

(Ps 32, sermo 1,7-8: CCL 38, 253-254)

Pěkně zpívejte Bohu, s_jásotem

„Citerou oslavujte Hospodina, hrejte mu na desetistrunné harfě. Zpívejte mu píseň novou.{fnr}1{/fnr} Odložte to, co je staré, vždyť znáte píseň novou. Nový zákon a nová píseň patří k_člověku novému. Nová píseň se nehodí k_člověku starému. Naučí se jí jenom lidé noví, milostí obnovení a zbavení všeho starého, patřící již k_novému zákonu, jímž je nebeské království. Po něm vzdychá všechna naše láska a zpívá novou píseň. Ať zpívá novou píseň, ne jazykem, ale životem.

Zpívejte mu píseň novou, pěkně mu zpívejte.{fnr}2{/fnr} Každý se ptá, jak by měl Bohu zpívat. Zpívej mu, ale ne falešně. Nechce, abychom uráželi jeho uši. Zpívejte pěkně, bratři. Když ti řeknou před někým, kdo se vyzná v_hudbě: „Zazpívej, aby se mu to líbilo“, nemáš-li hudební vzdělání, bojíš se zpívat, aby nebyl znalec hudby s_tebou nespokojen; neboť to, co neodborník na tobě nepozná, znalec ti vytkne. Kdo by však mohl přijít s_tím, že pěkně zazpívá Bohu, když on tak dovede posoudit zpěváka, všechno zkoumá a tak dobře slyší? Kdy můžeš podat tak krásný pěvecký výkon, aby byl tak dokonalý posluchač se vším spokojen?!

Ale on sám ti ukazuje jakoby způsob, jak máš zpívat: nehledej slova, jako bys mohl vyjádřit, co Boha potěší. Dej se do jásotu. Neboť pěkně zpívat Bohu, to se děje právě jásáním. Co to znamená jásat? Vědět, že nelze vyjádřit slovy, co se zpívá v_srdci. Vždyť ti, kdo prozpěvují při žních, na vinici nebo při jiné práci, kterou dělají s_velkou horlivostí, začnou projevovat svou radost slovy písní, ale pak jako by překypovali tak velikou radostí, že ji nejsou schopni vyjádřit slovy, a tak přestanou artikulovat a začnou vydávat jásavé zvuky.

Jásavé zvuky jsou znamením, že vychází ze srdce něco, co nelze říci slovy. A před kým spíše bychom měli takto jásat, než před nevýslovným Bohem? Neboť on je nevýslovný, a ty ho nemůžeš slovy vyjádřit. A jestliže nemůžeš vyjádřit, a přece nesmíš mlčet, co jiného zbývá než jásat? Ať se tedy srdce raduje beze slov, a nesmírná šíře té radosti ať se neomezuje slabikami. Pěkně mu zpívejte, s_jásotem.{fnr}{/fnr}

{fn:1}{r}Žl 32 (33),2-3{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žl 32 (33),3{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:3}Tamtéž.{/fn}

RESPONSORIUM

Žl 71, 8. 23a; 9, 3

Ústa mám stále plna chval, po celý den k_tvé slávě zpívám. {*} Ať zajásají moje rty, až tobě budu hrát a zpívat.

Radovat se budu, s_jásotem tebe vzývat, hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno. {*} Ať zajásají moje rty, až tobě budu hrát a zpívat.

23. listopadu

Sv. Klementa I., papeže a mučedníka

Z_listu svatého Klementa I., papeže, Korinťanům

(Cap. 35,1-5; 36,1-2; 37,1.4-5; 38,1-2.4: Funk 1,105-109)

Podivuhodné jsou Boží dary

Jak blahoslavené a jak podivuhodné jsou Boží dary, milovaní! Život v_nesmrtelnosti, sláva ve spravedlnosti, pravda v_otevřenosti, víra v_důvěře, kázeň ve svatosti. A to všechno už podléhá našemu poznání. Jaké asi je tedy to, co se chystá pro všechny, kdo vytrvávají v_naději? Jen sám nejsvětější Tvůrce a Otec všech věků ví, kolik toho je a jak je to krásné. My se proto vynasnažme, abychom se dostali do počtu těch, kdo na něho spoléhají, abychom dostali podíl na zaslíbených darech.

Ale jak k_tomu dojde, milovaní? Přilneme-li svým smýšlením věrně k_Bohu, zaměříme-li své úsilí k_tomu, co je mu milé a příjemné, budeme-li jednat podle jeho nejčistší vůle, odvrhneme-li od sebe veškerou nepravost a zlobu, hrabivost, sváry, špatnosti a zlomyslnosti.{fnr}1{/fnr}

To je cesta, milovaní, na níž jsme nalezli svou spásu, Ježíše Krista, velekněze našich obětí, našeho zastánce a pomocníka v_naší slabosti. Skrze něho upíráme svůj zrak k_nebeským výšinám; skrze něho hledíme do neposkvrněné a vznešené Boží tváře; skrze něho se otevřely oči našeho srdce; skrze něho se naše nerozumná a zatemnělá mysl otevírá jako květ podivuhodnému Božímu světlu; skrze něho nám bylo z_Boží vůle dopřáno okusit nesmrtelného poznání: vždyť on je odleskem Boží velebnosti a je o_to větší než andělé, oč vznešenější jméno dostal dědictvím.{fnr}2{/fnr}

Nuže, muži bratři, jako Kristovi vojáci konejme svou službu se vší vytrvalostí podle jeho dokonalých přikázání. Velcí přitom nemohou být bez malých ani malí bez velkých; všichni jsou jakoby navzájem propojeni a pro všechny z_toho vyplývá užitek. Přirovnejme to k_našemu tělu: hlava bez nohou není nic, stejně ani nohy bez hlavy, a i_ty nejnepatrnější tělesné orgány jsou nezbytné a celému tělu užitečné;{fnr}3{/fnr} aby však celek těla zůstával zdravý, všechny části pracují v_souhře a řídí se jediným řádem.

Ať tedy celé naše tělo zůstává zdravé v_Kristu Ježíši a každý ať se podřizuje svému bližnímu, jak mu bylo určeno darem milosti: silný ať se stará o_slabého, slabý zase ať má silného v_úctě; boháč ať je štědrý k_chuďasovi a chuďas ať vzdává Bohu díky za to, že tak obdaroval toho, jenž mu pomohl z_nouze; moudrý ať neukazuje svou moudrost slovy, ale dobrými skutky; a kdo je pokorné mysli, ať si sám nedává dobré vysvědčení, ale nechá svědectví o_sobě druhým.

A protože tohle všechno máme od Boha, musíme mu za všechno děkovat. Budiž mu sláva na věky věků. Amen.

{fn:1}Srov. {r}Řím 1,29{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žid 1,3.4{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Kor 12,12{/r} a násl.{/fn}

RESPONSORIUM

Srov. Mt 7, 24; porov. 1 Petr 2, 22; srov. 1 Sam 2, 28; srov. Sir 44, 16. 17

Byl jako rozvážný muž, který si postavil dům na skále, a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného. {*} Bůh si ho vyvolil ke kněžské službě.

Za svého života se líbil Bohu a byl uznán za spravedlivého. {*} Bůh si ho vyvolil ke kněžské službě.

Téhož dne 23. listopadu

Sv. Kolumbána, opata

Ze spisu „Pokyny“ od svatého Kolumbána

(Instr. 11,1-2: Opera, Dublin 1957, 106-107)

Velikou důstojností je pro člověka podobnost s_Bohem

V_Mojžíšově zákoně je psáno: Bůh stvořil člověka jako svůj obraz, podle své podoby.{fnr}1{/fnr} Uvažte, prosím, jak závažná je to věta. Všemohoucí Bůh, neviditelný, nepochopitelný, nevypověditelný, neocenitelný, utvořil člověka z_prachu hlíny a poctil ho tím, že ho učinil svým obrazem. Co má člověk společného s_Bohem? Co má společného hlína s_duchem? Vždyť Bůh je duch.{fnr}2{/fnr} Je to veliký projev Boží blahovůle, že dal Bůh člověku obraz své věčnosti a podobnost se svým životem. Velikou důstojností je pro člověka podobnost s_Bohem; jen aby si ji zachoval.

Bude-li člověk správně užívat schopností a sil, které mu Bůh vložil do duše, bude se podobat Bohu. A všechny síly, které Bůh do nás vložil při stvoření jako semeno, mu máme vracet, jak nás o_tom poučuje v_přikázáních. První je toto: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem,{fnr}3{/fnr} neboť on si zamiloval nás{fnr}4{/fnr} od počátku, dříve než jsme byli. Milovat Boha znamená tedy obnovovat v_sobě jeho obraz. A Boha miluje ten, kdo plní jeho přikázání, neboť on řekl skrze svého Syna: Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání.{fnr}5{/fnr} A to je jeho přikázání, vzájemná láska, neboť říká: To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás.{fnr}6{/fnr}

Pravá láska se však neprojevuje jen slovem, ale činem, doopravdy.{fnr}7{/fnr} Vracejme tedy Bohu, našemu Otci, jeho obraz neporušený – svou svatostí, neboť on je svatý a říká: Buďte svatí, neboť já jsem svatý.{fnr}8{/fnr} Vracejte mu ho svou láskou, neboť on je láska, jak říká Jan: Bůh je láska.{fnr}9{/fnr} Vracejte ho svou dobrotou a pravdivostí, neboť on je dobrota a pravda. Nemalujme obraz, který s_ním nemá nic společného. Kdo je surový, zlostný, pyšný, maluje obraz tyrana.

A tak abychom snad v_sobě nevytvářeli obrazy tyranské, ať v_nás vytvoří svůj obraz Kristus, a to tím, že řekne: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám.{fnr}10{/fnr} Ale co pomůže, uznáváme-li, že pokoj je dobrý, jestliže ho dobře nechráníme? To, co je nejlepší, bývá zároveň velice křehké, a co je vzácné, vyžaduje větší opatrnost a pečlivější ochranu. Pokoj je obzvláště křehký, neboť se rozbije lehkomyslnou řečí a vezme za své nejmenší urážkou bratra. A nic nedělá lidem tak dobře, jako mluvit o_cizích věcech, starat se o_cizí záležitosti, promarňovat čas mluvením páté přes deváté a utrhat na cti nepřítomným. Kdo nemůže říci: Pán mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem,{fnr}11{/fnr} ať raději mlčí; a říká-li něco, ať je to slovo pokojné.

{fn:1}{r}Gn 1,27.26{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 4,24{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 22,37{/r}.{/fn} {fn:4}{r}1 Jan 4,10{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jan 14,15{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Jan 15,12{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}1 Jan 3,18{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Lv 11,14{/r}.{/fn} {fn:9}{r}1 Jan 4,8{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Jan 14,27{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Iz 50,4{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Lk 6, 47-48a; Sir 25, 15

Ukážu vám, komu se podobá každý, kdo ke mně přichází a moje slova slyší a podle nich jedná. {*} Je jako člověk, který stavěl dům: kopal do hloubky a položil základy na skálu.

Bázeň před Pánem předčí všechno. Kdo se podobá tomu, kdo ji má? {*} Je jako člověk, který stavěl dům: kopal do hloubky a položil základy na skálu.

24. listopadu

Sv. Ondřeje Dung-Laca, kněze, a druhů, mučedníků

Památka

Z_dopisu svatého Pavla Le-Bao-Tinha, zaslaného v_roce 1843 bohoslovcům semináře v_Ke-Vinh

(Launay A.: Le clergé tonkinois et ses prêtres martyrs, MEP, Paris 1925, 80-83)

Účast mučedníků církve na vítězství její hlavy Krista

Já, Pavel, vězeň pro jméno Kristovo,{fnr}1{/fnr} vám chci vypovědět o_svých souženích, do kterých jsem denně pohroužen, abyste rozníceni láskou k_Bohu vzdávali se mnou Bohu chválu; jeho milosrdenství trvá navěky.{fnr}2{/fnr} Toto vězení je pravým obrazem věčného pekla: ke krutému mučení všeho druhu, k_poutům na nohou, železným řetězům a okovům přistupuje nenávist, tresty, nařčení, sprostá slova, žaloby, zlé skutky, falešné přísahy, zlořečení a nakonec soužení a zármutek. Avšak Bůh, jenž kdysi vysvobodil tři mládence z_pece ohnivé, je ustavičně při mně a z_těchto soužení mě vysvobodil a obrátil je v_slast; jeho milosrdenství trvá navěky.

Uprostřed těchto muk, která jinak obvykle vyvolávají hrůzu, mě milost Boží naplnila útěchou a radostí: nejsem totiž sám, ale s_Kristem.

To sám náš Mistr nese celou tíhu kříže a na má bedra klade pouze její pramalou, nepatrnou část. K_mému boji jen nepřihlíží, ale sám za mne bojuje, vítězí a celý zápas dokonává. To na jeho hlavě spočívá koruna vítězství, a na jeho slávě mají podíl také údy jeho těla.

Jak však mohu obstát v_tomto divadle, když denně vidím, jak se císařové, mandaríni a jejich družiny rouhají tvému svatému jménu, Pane, který trůníš nad cheruby{fnr}3{/fnr} a serafy? Vždyť tvůj kříž leží pošlapán pohany! Kde je tvá sláva, Pane? Když toto všechno vidím, roznícen láskou k_tobě si chci rád nechat useknout údy a na znamení lásky k_tobě zemřít.

Ukaž, Pane, svou moc, zachraň mě a nenech mě klesnout: ať se v_mé slabosti zjeví tvá síla{fnr}4{/fnr} a je oslavena před tváří pohanů, aby nepřátelé tvoji, kdybych snad na cestě zakolísal, nemohli v_své pýše zdvihnout hlavu.

Bratři milovaní, až toto všechno uslyšíte, s_radostí vzdávejte nekonečné díky Bohu, od něhož pochází všechno dobré, a dobrořečte se mnou Pánu; jeho milosrdenství trvá navěky. Ať má duše velebí Pána a můj duch jásá v_Bohu, mém spasiteli, že se sklonil k_svému služebníku v_jeho ponížení a že od této chvíle mě budou blahoslavit všechna budoucí pokolení;{fnr}5{/fnr} jeho milosrdenství trvá navěky.

Chvalte Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho všechny národy.{fnr}6{/fnr} Neboť co světu je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné, a neurozené v_očích světa a opovržené Bůh vyvolil,{fnr}7{/fnr} aby zahanbil urozené. Skrze má ústa a můj rozum zahanbil filozofy, kteří jsou žáky mudrců tohoto světa; jeho milosrdenství trvá navěky.

Toto všechno vám píši, aby se vaše víra sjednotila s_mou. Uprostřed této bouře vrhám kotvu živé naděje, která je v_mém srdci, až k_Božímu trůnu.

Nuže, milovaní bratři, běžte tak, abyste dostali korunu vítězství,{fnr}8{/fnr} oblečte si pancíř víry{fnr}9{/fnr} a pravicí i_levicí se chopte Kristových zbraní,{fnr}10{/fnr} jak nás učí můj patron svatý Pavel. Lépe je pro vás, vejdete-li do života jednoocí nebo zmrzačení,{fnr}11{/fnr} než abyste se všemi údy byli vyvrženi ven.

Pomozte mi svými modlitbami, abych zápasil, jak náleží, abych bojoval dobrý boj{fnr}12{/fnr} a měl sílu bojovat až do konce, abych svůj běh doběhl úspěšně. I_když se snad v_tomto životě již neuvidíme, v_budoucím věku se určitě shledáme, až budeme stát u_trůnu neposkvrněného Beránka a budeme mu jednomyslně zpívat chvály, navždy plesajíce radostí nad vítězstvím. Amen.

{fn:1}Srov. {r}Ef 3,1{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 135 (136),1{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 79 (80),2{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}2 Kor 12,9{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Lk 1,46-48{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žl 116 (117),1{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}1 Kor 1,27-28{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}1 Kor 9,24{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}1 Sol 5,8{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}2 Kor 6,7{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Mt 18,8-9{/r}; {r}Mk 9,43-47{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}2 Tim 4,7{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Srov. Žid 2, 1-2

Vytrvale běžme o_závod, který je nám určen. {*} Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k_dokonalosti.

Myslete na toho, který snesl, když mu hříšní lidé prudce odporovali, abyste neumdlévali a vnitřně neochabovali. {*} Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k_dokonalosti.

Též 24. listopadu

Sv. Ignáce Delgada, biskupa, Vincence Liema, kněze, Dominika An-Khama, otce rodiny, a_druhů, vietnamských mučedníků

HYMNUS

Vy, věrní Krista svědkové,

vyprali jste si do běla

v_krvi Božího Beránka

při novém křtu tom roucha svá.

Jako bratři se těšíte

zde v_lásce nyní vzájemné

ze společenství Kristova

v_jeho kříži i_vítězství.

Život jste rádi nabídli

tam na dalekém Východě;

války děs a_její slzy

od všeho lidstva odvraťte.

Laskavě na nás pohleďte,

když na světě jsme poutníky.

Cestu nám také ukažte

na správné stezky Kristovy.

Ať jdeme vždycky za tebou,

ty Synu Boha živého;

jenž v_mučednících zjevuješ

nám sílu Ducha svatého. Amen.

Jedno ze dvou následujících:

Z_listu svatého Valentina de Berrio-Ochoa jeho matce z_Tonkinu ve Vietnamu

(Cartas y escritos, ed. Jacinto Garrastachu, Bilbao 1966,–239)

Naše tělo se často vzpírá, ale Ježíšova milost je silnější než tělo a_peklo

Drahá, milovaná maminko,

na začátku tohoto roku jsem dostal od Vás dopis. Ach, jaká radost, vidět psaní od mé matky! Zaradoval jsem se, když jsem zjistil, že se z_Vás stala čiperná stařenka a_že ještě roztomile rozprávíte!

S_radostí jsem se dočetl, že jste denně na mši svaté a_že prosíte za všechny milovaného Ježíše.

Tážete se mne, jak žiji a_jak se stravuji. Drahá maminko, žiji si velmi dobře. Stal jsem se panem biskupem a_k_jídlu mi nic nechybí!

Tady není chléb. Máte-li krajíc čerstvého chleba, pošlete mi ho po nějakém ptáčkovi. S_jakým nadšením budeme jíst – pan biskup a_misionáři – chléb, který uhnětly ruce naší stařenky!

Kukuřice tady je, ale jedí ji syrovou. Já taky jsem snědl dvakrát několik zrnek syrové kukuřice.

Zde je bohatý rybolov, na moři i_na řekách. Proto, a_protože to přikazuje ve svých svatých zákonech náš svatý otec Dominik, jím každý den ryby a_jen někdy jiné maso.

Nebojte se, že umřeme hladem!

Ale myslíte si, když jsem biskupem, že jezdíme v_kočáře? Bosi putujeme od bažiny k_bažině, a_za temné noci! Při tom všem jsme veselí. Jedné noci jsem pochodoval šest mil v_blátě a_dešti. Mnohokrát jsem se natáhl na zem jak dlouhý, tak široký, a_třebaže jsem byl pan biskup, přišel jsem domů celý zablácený a_promočený. Ale křesťané mají velkou lásku. Když jsem přišel domů, měl jsem připravenou teplou vodu, nechali mě vykoupat, a_velmi dobře jsem mohl sloužit mši svatou.

Ach můj drahý synku! řeknete. Jak smutný je tenhle způsob života! Ne, moje stařenko, tento způsob života není smutný. Lidé tu žijí zdravě, radostně a_čile. Bůh nás potěšuje v_našich pracích. Já, přestože jsem starý chlap, musím svižně skákat po bažinách. Maminko, z_Valentina se stal horal, a_před jeho vousy by se třásli i_nejstarší ďáblové v_pekle!

Modlete se za mne k_Ježíši, a_já také při mši svaté každý den vzpomínám na své rodiče. Prosím Boha, abyste na tomto světě měla co obléci a_co jíst a_v_druhém světě abyste měla nebeskou slávu.

Tedy odvahu, maminko! Trpělivě snášejte trápení tohoto světa!

Naše tělo se často vzpírá, ale Ježíšova milost je silnější než tělo a_peklo. Proto ho musíme stále prosit o_tuto milost. Za přímluvce si vezměme nejsvětější Pannu Marii, patriarchu svatého Josefa, svatou Moniku a_všechny svaté a_světice v_nebi.

„Agur“ (s_Bohem), maminko! Pozdravujte všechny mé příbuzné. Líbám Vám ruku.

RESPONSORIUM

Mdr 3, 6-7a.9

Pán zkoušel vyvolené v_tavicím kelímku jak zlato, jako dokonalá oběť se mu zalíbili. V_čase, kdy budou odměněni, zazáří, {*} protože jeho vyvolení najdou lásku a_smilování.

Ti, kdo v_něj doufali, poznají pravdu, kdo byli věrní, setrvají u_něho v_lásce. {*} Protože jeho vyvolení najdou lásku a_smilování.

Nebo:

Z_listu svatého Petra Almato jeho otci z_Tonkinu ve Vietnamu

(Pedro Almató y Ribera, OP, Mártir del Tonkin [1830-1861], Correspondencia familiar, ed. V. Gómez García, Valencia 1987, str. 62-63)

Neplač, když se dozvíš, že jsem byl zajat a_zabit pro víru. Spíše se raduj nad tak šťastným údělem

Můj drahý otče,

domnívám se také, že už jste mě oplakal jako mrtvého. Byl pro to dostatečný důvod a_já jsem ani nemyslel, že zůstanu až do nynějška naživu. Ani nemám velkou naději, že přežiji tak velké pronásledování. Skoro před rokem přišli naši osvoboditelé na toto pobřeží, postavili pevnosti, vybudovali domy, a_zemřelo několik set Kočinčíňanů. Ale co z_toho? Dosáhli jsme míru? Ach milovaný otče! Vychytralá evropská politika úplně zmařila naše naděje. My naivní jsme měli za to, že jen horlivost pro náboženství dává zbraně tomuto království s_úmyslem, aby byl potrestán král, a_v_případě, že nepodá náležité zadostučinění, aby byl zbaven vlády, kterou dala Francie jeho pradědovi. V_současné době se ještě neudělalo pro náboženství nic, a_jaké úmysly má Francie v_otázce Kočinčíny, ukáže budoucnost. Rád bych se rozepsal trochu víc o_tomto bodě, ale stručnost dopisu mi to nedovoluje.

Pohromy, které jsme dosud utrpěli, jsou veliké. Naše misie, kdysi kvetoucí, ztratily svou svěžest a_krásu. Kolik obcí bylo zničeno, kolik křesťanů uneseno, kolik Pánových služebníků zemřelo nebo bylo vypovězeno! Opravdu je nám do pláče, když vidíme, že některé vedou na popravu, jiné drží dlouhou dobu pohřbené v_podzemních kobkách, jiným vydrancují domy a_pak je zboří, a_je nechají na ulici bez kousku chleba, kterým by se udrželi při životě. Běda nám, kteří jsme zhřešili!

Přesný počet vyhoštěných, jak katechistů, tak křesťanů, nemohu Vám udat, protože nemám po ruce seznamy. Je jich mnoho. Nepočítaje dva veledůstojné apoštolské vikáře, o_kterých jsem Vám už psal minule, bylo nadto umučeno devatenáct domorodých kněží a_různí katechisté a_křesťané, jejichž přesný počet také neznám.

Toto všechno se týká jen našich misií, v_nichž jsme čítali 200 tisíc křesťanů. Bylo by pro nás jistou útěchou, kdybychom mohli předvídat konec tolikerých strastí. Ale průběh událostí v_turonském přístavu nám nedovoluje žádný odhad.

V_současné době jsem dosti zdráv, i_když ne tak, jak by bylo žádoucí pro přítomné okolnosti. Před sedmi měsíci jsme byli my dva Evropané tajně v_jednom malém domku se sklepem pod zemí, abychom se mohli schovat v_případě, že by nás mandaríni chtěli navštívit. Kdybyste se dověděl, že mě zajali a_mučili pro víru, neplačte, ale spíše se radujte, že mě potkalo takové štěstí. Dávám „s_Bohem“ Vám, mamince, bratrovi a_sestře a_našim příbuzným a_přátelům, kdybych jim už nemohl psát. Modlete se za mne mnoho k_Pánu a_k_svaté Panně, aby mi dali potřebné milosti, abych zemřel z_lásky k_nim. S_Bohem, milý otče!

RESPONSORIUM

Lk 6, 22.33a; 1 Petr 3, 14a

Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidět, když vás vyloučí ze svého středu, potupí a_vaše jméno vyškrtnou jako prokleté kvůli Synu člověka. {*} Radujte se v_ten den a_jásejte, máte totiž v_nebi velkou odměnu.

Kdybyste museli trpět pro spravedlnost, blaze vám. {*} Radujte se v_ten den a_jásejte, máte totiž v_nebi velkou odměnu.

Z_kázání svatého Caesaria Arleského, biskupa

(Sermo 159,1.3-6: CCL 104,650.652-654)

Jak následovat Krista

Zdá se, milovaní bratři, že je tvrdé, co Pán přikazuje v_evangeliu, a soudí se, že je to dost těžké, když říká: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe.{fnr}1{/fnr} Není to ovšem tvrdé, protože příkaz dává ten, kdo sám pomáhá, aby se to přikazované stalo.

Zapři se a vezmi svůj kříž a následuj Krista. A kam máme Krista následovat, ne-li tam, kam odešel? Víme přece, že vstal z_mrtvých a vstoupil na nebesa: tam za ním máme jít. A rozhodně nemáme ztrácet naději: ne že by člověk cokoli sám mohl, ale proto, že nám on sám dal příslib. Daleko jsme měli do nebe, dokud na nebesa neodešla naše Hlava. Proč bychom se však vzdávali naděje, že se tam dostaneme, jestliže jsme údy, které k_té Hlavě patří? Ptáte se proč? Protože na zemi strádáme mnoha obavami a mnoha bolestmi. Ale vyjděme za Kristem, tam, kde je největší štěstí, kde je nejvyšší pokoj a bezpečí navěky.

Ten, kdo touží následovat Krista, by ovšem měl vyslechnout slova apoštolova: Kdo tvrdí, že v_Kristu zůstává, má se i_sám chovat tak, jak se choval on.{fnr}2{/fnr} Chceš následovat Krista? Buď pokorný a ponížený, kde on byl ponížený; nepohrdej jeho ponížeností, chceš-li dosáhnout jeho výšin.

Nerovnou a hrbolatou se stala cesta, když člověk upadl do hříchu; je však zase rovná, když ji Kristus urovnal svým vzkříšením a když z_uzoučké pěšinky učinil královskou cestu. Dvě nohy nám umožňují běžet tou cestou, pokora a láska. Všechny už nás láká výšina: prvním stupněm k_ní je ovšem poníženost a pokora. Proč si tedy vyskakuješ? Chceš snad místo stoupání upadnout? Začni pěkně od prvního stupně, od pokory, a už ses dal do stoupání.

A tak náš Pán a Spasitel říká nejen Zapři sám sebe, ale hned dodává Vezmi svůj kříž a následuj mě.{fnr}3{/fnr} Co znamená ono Vezmi svůj kříž? Snášej všechno obtížné, a tak mě následuj. Ten, kdo vykročí za mnou a bude mě následovat dobrými mravy a plněním přikázání, bude mít mnoho odpůrců, kteří mu budou bránit, kteří se mu budou posmívat a pronásledovat ho. Odpůrců nejen z_řad pohanů, kteří jsou mimo církev, ale i_z_řad těch, kteří jsou uvnitř církve, aspoň co do těla, i_když nepravostí svých skutků jsou také mimo, a zatímco se naoko honosí křesťaským jménem, opravdové křesťany nepřetržitě pronásledují. Takoví jedinci jsou součástí církve asi tak, jako k_našemu tělu patří i_škodlivé tekutiny. Takže jestliže bys rád následoval Krista, nic neodkládej a nes jeho kříž, snášej ty, kteří jsou na tebe zlí, a neklesej.

Chceme-li tedy splnit, co řekl Pán, Kdo chce jít za mnou, vezmi svůj kříž a následuj mě,{fnr}4{/fnr} snažme se s_Boží pomocí uskutečňovat to, o_čem mluví apoštol: máme-li co jíst a čím se oblékat, máme s_tím být spokojeni a nepachtit se po pozemských statcích více, než je nám zapotřebí, a chtít zbohatnout, jinak bychom mohli upadnout do pokušení, do léčky ďáblovy, do mnoha neužitečných a škodlivých tužeb, které strhávají lidi do záhuby a do zkázy. Od takových pokušení kéž nás uchrání a osvobodí Pán.

{fn:1}{r}Mt 16,24{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Jan 2,6{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 16,24{/r}.{/fn} {fn:4}Tamtéž.{/fn}

RESPONSORIUM

Srov. {r}Žl 44 (45),15-16.5{/r}

Ke králi za ní vedou panny, její družky, {*} Přivádějí ti je s_radostným jásotem.

Ve své nádheře a vznešenosti vyprav se do úspěšného boje za pravdu a právo. {*} Přivádějí ti je s_radostným jásotem.

30. listopadu

Sv. Ondřeje, apoštola

Svátek

Z_prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r}1 Kor 1,18 – 2,5{/r}

Apoštolové hlásají Krista ukřižovaného

{v}18{/v}Ti, kteří jdou k_záhubě, považují nauku o_kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc. {v}19{/v}Stojí totiž v_Písmu: „Způsobím, že k_ničemu nebude moudrost moudrých a že vezme za své chytrost chytrých.“ {v}20{/v}A kampak se poděli mudrci? Kampak znalci Zákona? Kam světští myslitelé? Neukázal Bůh, jak pošetilá je lidská moudrost?

{v}21{/v}A protože svět pro samou „moudrost“ nepoznal v_projevech Boží moudrosti Boha, uznal Bůh za dobré, že ty, kdo věří, zachrání „pošetilým“ kázáním. {v}22{/v}Židé si totiž přejí zázraky, Řekové zase hledají moudrost, {v}23{/v}ale my kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. {v}24{/v}Ale pro ty, kdo jsou povoláni, ať jsou to židé nebo pohané, je Kristus Boží moc a Boží moudrost. {v}25{/v}Neboť „pošetilá“ Boží věc je moudřejší než lidé a „slabá“ Boží věc je silnější než lidé.

{v}26{/v}Jen se podívejte, bratři, komu se u_vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých lidí podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených. {v}27{/v}A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, {v}28{/v}a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i_ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, {v}29{/v}aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. {v}30{/v}A od něho pochází to, že jste spojeni s_Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako dárce moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. {v}31{/v}Tak se splnilo, co je v_Písmu: „Kdo se chlubí, ať se chlubí v_Pánu.“

{v}2,1{/v}Také já, bratři, když jsem k_vám přišel hlásat svědectví o_Bohu, nepřišel jsem s_nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. {v}2{/v}Rozhodl jsem se totiž, že u_vás nechci znát nic jiného, než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. {v}3{/v}Vystupoval jsem u_vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. {v}4{/v}A moje mluvení a kázání nezáleželo v_přemlouvavých slovech moudrosti, ale v_projevování Ducha a moci. {v}5{/v}To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

RESPONSORIUM

Srov. Mt 4, 18. 19

Když se Ježíš ubíral podél Galilejského moře, uviděl Petra a Ondřeje, jak vrhají síť do moře. Zavolal je a řekl: {*} „Pojďte za mnou, a udělám z_vás rybáře lidí.“

Byli totiž rybáři. Řekl jim: {*} „Pojďte za mnou, a udělám z_vás rybáře lidí.“

Z_homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, na Janovo evangelium

(Hom. 19,1: PG 59, 120-121)

Našli jsme Mesiáše

Když Ondřej zůstal u_Ježíše,{fnr}1{/fnr} poznal a získal mnoho. To bohatství si však nenechává pro sebe: rychle běží pro svého bratra, aby se s_ním o_ně podělil. Jen si všimni, co bratrovi říká: Našli jsme Mesiáše – Krista, Pomazaného.{fnr}2{/fnr} Vidíš? Jen krátce se u_Krista učil, a co už dokáže! Dosvědčuje tu jak moc a sílu Učitele, od něhož se učedníkům dostalo tohoto poznání, tak i_jejich upřímnou snahu, se kterou o_ně od počátku usilovali. Tak totiž může mluvit jenom ten člověk, který z_hloubi duše prahne po Mesiáši a toužebně vyhlíží jeho příchod z_nebe; a jakmile se Mesiáš objeví, skáče radostí a pospíchá tu ohromnou novinu sdělit ostatním. A to je pravá bratrská láska, opravdové pokrevní přátelství a čistý cit: vzájemně si otevřít duši, podat si pomocnou ruku, duchovně se sjednotit.

A všimněme si také Petra, jak je od samého počátku přístupný a ochotný. Přichází ihned, bez váhání. Přivedl ho k_Ježíšovi,{fnr}3{/fnr} říká evangelista. Důvěřivost, s_níž Petr přijal tu výzvu, aniž ji nějak dlouze zkoumal, není nic hodného odsouzení. Je dokonce pravděpodobné, že bratr mu o_všem přesně a podrobně vyprávěl – evangelisté přece bývají rádi struční a často vyprávějí o_řadě událostí ve zkratce. Ostatně evangelista neříká, že Petr hned uvěřil, ale jen, že ho Ondřej přivedl k_Ježíšovi, aby se všechno dověděl přímo od něho. Svědkem byl totiž ještě další učedník, který byl při tom.

Jestliže už Jan Křtitel říkal: On je Beránek{fnr}4{/fnr} a On křtí Duchem,{fnr}5{/fnr} a tak odkazoval na Krista, že u_něho je třeba o_tom hledat jasnější poučení, tím spíš to učinil Ondřej. Nemyslel si, že by sám byl s_to všechno objasnit, a tak hned přivedl svého bratra k_samému zdroji světla; učinil to s_takovým spěchem a s_takovou radostí, že Petr ani trochu nezaváhal.

{fn:1}Srov. {r}Jan 1,39{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 1,41{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 1,42{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 1,29{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 1,33{/r}.{/fn}

RESPONSORIUM

Když svatý Ondřej uslyšel, že ho Pán volá, zanechal sítě, kterých užíval ke své práci {*} a šel za dárcem věčného života.

Z_lásky ke Kristu a pro evangelium podstoupil mučednickou smrt {*} a šel za dárcem věčného života.