26. srpen 2023

Sobota, mezidobí, 20. týden
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Ty mocný, silný, veliký

Vladaři věčnosti!

Ty, který svítíš do temnot

na cestu ke ctnosti,

buď veleben, buď veleben,

buď veleben!

Ty, jehož moudrost vesmíru

dala své zákony,

a chce, aby člověk postupně

zvedal jim záclony,

buď veleben, buď veleben,

buď veleben!

Ty, který krásou odíváš

korunku květovou

a v rovnováze držíš svou

soustavu světovou,

buď veleben, buď veleben,

buď veleben.

Nebo:

Jsi rozednění

ohňového deště:

Jak úsvit dne

jsi nocí orosen.

A ti, kdo byli,

navrátí se ještě.

Už otvírá

své oko sen

a na tobě lpí

jeho krůpěje.

Jsi přítomnost

či s tebou věky nevolaly,

jak Pán, jenž

do propasti úpěje

pil samotu,

když Otec ztichl v dáli?

Být usebraný

to znamená

číst v sobě Boží plány

a stálým „staň se!“

odpovídat na ně

a ochudit se o svět,

který ruší

a dnem i nocí,

tělem duší

bdít v ranách Páně.

ŽALMY

1. ant. Hospodin přichází soudit svůj lid; nebe i země zvěstují jeho spravedlnost.

Žalm 50 (49)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Srov. Mt 5,17)
I (1-6)

Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem *

od východu slunce až na západ.

Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery: *

přichází náš Bůh a nemlčí.

Před ním sžírající oheň *

kolem něho zuří bouře.

Shůry volá k nebesům i k zemi, *

hodlá soudit svůj lid:

„Shromážděte mi mé svaté, *

kteří obětí sjednali mou smlouvu!“

A nebesa zvěstují jeho spravedlnost, *

že sám Bůh je soudcem.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodin přichází soudit svůj lid; nebe i země zvěstují jeho spravedlnost.

2. ant. Vzývej mě v soužení, a vysvobodím tě.

II (7-15)

„Slyš, můj lide, budu mluvit, †

Izraeli, proti tobě budu svědčit, *

já jsem Bůh, tvůj Bůh!

Nekárám tě pro tvé oběti, *

vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.

Nemusím brát býka z tvého chléva *

ani kozly z tvých ohrad.

Neboť mně patří veškerá zvěř lesní *

a na svých horách mám zvířat na tisíce.

Znám všechny ptáky na nebi, *

mé je vše, co se hemží na poli.

Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, *

vždyť můj je svět se vším, co ho plní!

Copak požívám maso z býků *

či piji kozlí krev?

Přinášej Bohu oběť chvály *

a plň Nejvyššímu své sliby!

Pak mě vzývej ve dni soužení, *

vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Vzývej mě v soužení, a vysvobodím tě.

3. ant. Kdo přináší oběti chvály, ten mě ctí.

III (16-23)

Ale hříšníkovi Bůh praví: †

„Proč odříkáváš má přikázání *

a bereš do úst mou smlouvu

ty, který nenávidíš kázeň *

a má slova házíš za sebe?

Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním *

a s cizoložníky jsi míval účast.

Zlo jsi vypouštěl ze svých úst *

a tvůj jazyk osnoval úskok.

Bavil ses pomlouváním svého bratra, *

tupil jsi syna své matky.

Takto jsi jednal, a já mám mlčet? †

Myslil jsi, že jsem jako ty? *

Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!

Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! *

Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže!

Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí, *

kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Kdo přináší oběti chvály, ten mě ctí.

Nepřestáváme se za vás modlit,

abyste dobře poznali Boží vůli.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

37,21-35

Proroctví o asyrském králi

Izaiáš, syn Amosův vzkázal Ezechiášovi: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Pokud jde o tvou modlitbu ke mně, týkající se asyrského krále Senacheriba, toto praví Hospodin proti němu:

‚Pohrdá tebou a posmívá se ti panna, dcera Siónu,

za tebou potřásá hlavou dcera Jeruzaléma.

Koho jsi potupil, komu ses rouhal?

Proti komu jsi povznesl hlas

a pyšně zdvihl své oči?

Proti Svatému Izraele!

Svými služebníky jsi potupil Pána,

neboť jsi řekl: ‚S množstvím svých vozů

jsem vyjel na horské výšiny, na hřebeny Libanonu.

Skácel jsem jeho vysoké cedry,

jeho nejkrásnější cypřiše.

Pronikl jsem až do jeho nejzazších výšek,

do houštiny jeho lesa.

Vykopal jsem studny a pil vody (v cizích zemích).

Chodidly svých nohou jsem vysušil

všechny egyptské řeky.‘

Což jsi to neslyšel?

Dávno jsem to učinil. Od prastarých dob

jsem to připravoval, teď jsem to uskutečnil.

Došlo ke zničení:

opevněná města (se změnila) ve zpustošené trosky.

Jejich obyvatelé, zbaveni sil,

se zděsili, zahanbili.

Stali se podobnými trávě na poli,

zelenému býlí a pleveli na střeše

spálenému východním větrem.

Znám, jak sedáš,

jak vycházíš a přicházíš,

i tvoje zuření proti mně.

Protože proti mně zuříš,

takže se tvá zpupnost dostala do mých uší,

proto vložím do tvého chřípí kroužek,

uzdu do tvých pysků

a odvedu tě zpět cestou,

po níž jsi přišel.

Tobě, (Ezechiáši), bude znamením toto:

Jezte letos, co lze sebrat,

druhý rok to, co samo vzroste,

třetí rok sejte a žněte,

sázejte vinice a jezte jejich plody!

Zbytek z Judova domu, který zůstal,

zapustí kořen dolů

a plod vydá vzhůru.

Z Jeruzaléma totiž vyjde zbytek,

to, co se zachránilo ze siónské hory.

Způsobí to horlivost Hospodina zástupů.

Proto tak praví Hospodin o asyrském králi:

Nevejde do tohoto města,

nevstřelí tam šíp,

nenastaví proti němu štít,

neobklíčí ho náspem.

Vrátí se cestou, kterou přišel,

a nevejde do tohoto města – praví Hospodin.

Ochráním toto město a vysvobodím ho

kvůli sobě a kvůli svému služebníku Davidovi.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Žl 98 (97),3.1

Hospodin se rozpomenul na svou dobrotu a věrnost Izraelovu domu. * Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha.

Vítězství je dílem jeho pravice, jeho svatého ramene. * Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladů svatého Ambrože, biskupa, na žalmy

(Ps 48,14-15: CSEL 64,368-370)

Kristus smířil svět s Bohem svou krví

Když Kristus smiřoval svět s Bohem, sám jistě smíření nepotřeboval. Za jaký hřích by přece měl usmiřovat ten, kdo byl bez hříchu? Ostatně, když židé na něm žádali chrámovou daň, která se podle Zákona platila za hřích, řekl Petrovi: Šimone, od koho vybírají pozemští králové poplatky a daně? Od svých synů nebo od cizích? Když odpověděl: Od cizích, Pán mu řekl: Synové tedy k tomu vázáni nejsou. Abychom je však nepohoršili, vhoď udici, a tu rybu, která se první chytí, vezmi, otevři jí ústa a najdeš stříbrný peníz. Ten vezmeš a dáš jej za mě a za sebe.

Tím dává najevo, že za sebe nemusí podávat smírnou oběť, poněvadž nebyl otrok hříchu, ale Boží Syn prostý jakékoli chyby. Neboť Syn osvobozuje, kdežto otrok je ve stavu viny. Syn proto není ničím povinen, ani nedává výkupné za svůj život, vždyť jeho krev mohla být víc než dostatečnou cenou za vykoupení všech hříchů celého světa. A tak ten, který za sebe není nic dlužen, právem osvobozuje jiné.

Avšak ještě víc. Nejenže Kristus za sebe nedluží žádné výkupné ani smírnou oběť za hřích, ale je to dokonce možno chápat tak, že ani žádný jednotlivý člověk není povinen za sebe usmiřovat, protože Kristus je smírná oběť za všechny a sám je vykoupením všech.

Vždyť který člověk by se mohl odvážit vykupovat sebe sama vlastní krví, když Kristus prolil svou krev na vykoupení všech? Může se něčí krev srovnávat s krví Kristovou? Nebo který člověk je tak mocný, že by za sebe mohl dát větší smírnou oběť, než když se obětoval Kristus, který sám svou krví smířil svět s Bohem? Může být nějaký větší obětní dar nebo nějaká vznešenější oběť? Kdo může být lepším obhájcem než ten, který se stal přímluvcem za hříchy všech a dal svůj život jako výkupné za nás?

Nepožaduje se tedy, aby smírnou oběť či výkupné podávali všichni jednotliví lidé, poněvadž cenou za všechny je Kristova krev, jíž nás vykoupil Pán Ježíš. To on samojediný usmířil Otce; a trpěl až do konce, protože na sebe vzal naše utrpení, jak sám říká: Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte, a já vás občerstvím.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Kol 1,21-22; Řím 3,25

Když jste byli odcizeni Bohu a s ním pro svoje smýšlení a špatné skutky znepřáteleni, obnovil s vámi dobrý poměr skrze Kristovo lidské tělo, vydané na smrt. * Abyste byli před ním svatí, neposkvrnění a bezúhonní.

Ustanovil ho jako smírnou oběť v jeho krvi. * Abyste byli před ním svatí, neposkvrnění a bezúhonní.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku, abychom tě milovali za všech okolností a nade všechno, a tak abychom dosáhli toho, že se na nás vyplní tvá zaslíbení, převyšující všechny lidské tužby. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky