Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Hlásej, písni veselá:
Chvála budiž vzdána
Marii, že přijala
vůli svého Pána.
Hlásej, dávné proroctví,
hlásej lidu všemu,
zvěst o Boží pomoci
lidstvu zbloudilému.
Hlásej, zvěsti Janova,
z krajů od Jordánu:
Přímé cesty v srdce svá
připravujte Pánu.
Hlásej, dobo adventní,
Boží výzvu k smíru,
ať v nás lásku rozhojní,
naději a víru.
ŽALMY
1. ant. Hle, přijde vznešený Král s velkou mocí a spasí lidi všech národů, aleluja.
Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, *
budu velebit tvé jméno po všechny věky.
Každý den tě budu velebit *
a chválit tvé jméno po všechny věky.
Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný, *
jeho velikost je nevýstižná.
Jedno pokolení zvěstuje druhému tvé činy *
a oznamuje tvoji moc.
Mluví o nádherné slávě tvé vznešenosti, *
rozmlouvají o tvých divech.
Vypravují o moci tvých hrozivých skutků, *
hovoří o tvé nesmírnosti.
Rozhlašují chválu tvé velké laskavosti, *
jásají nad tvou spravedlností.
Milosrdný a milostivý je Hospodin, *
shovívavý a plný lásky.
Dobrotivý je Hospodin ke všem *
a soucit má se všemi svými tvory.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hle, přijde vznešený Král s velkou mocí a spasí lidi všech národů, aleluja.
2. ant. Raduj se a jásej, svaté město Boží: přichází k tobě tvůj Král, neboj se, tvá spása je blízko.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla *
a tvoji zbožní ať tě velebí!
Ať vypravují o slávě tvého království, *
ať mluví o tvé síle,
aby poučili lidi o tvé moci, *
o slávě tvé vznešené říše.
Tvé království je království všech věků *
a tvá vláda trvá po všechna pokolení.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Raduj se a jásej, svaté město Boží: přichází k tobě tvůj Král, neboj se, tvá spása je blízko.
3. ant. Očisťme své srdce a spěchejme vstříc našemu Králi: přijde a nic mu nezabrání.
Věrný je Hospodin ve všech svých slibech *
a svatý ve všech svých činech.
Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, *
a pozvedá všechny sklíčené.
Oči všech doufají v tebe *
a ty jim dáváš pokrm v pravý čas.
Otvíráš svou ruku *
a sytíš vše živé s laskavostí.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách *
a svatý ve všech svých činech.
Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, *
všem, kdo ho vzývají upřímně.
Vyplní vůli svých ctitelů, *
slyší jejich volání a zachrání je.
Zachovává Hospodin všechny, kdo ho milují, *
a všechny bezbožníky zničí.
Ať má ústa hlásají Hospodinovu chválu, *
vše, co žije, ať velebí jeho svaté jméno po všechny věky!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Očisťme své srdce a spěchejme vstříc našemu Králi: přijde a nic mu nezabrání.
Hospodin oznámil své slovo Jakubovi,
své zákony a přikázání Izraeli.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
45,1-13
Záchrana Izraele skrze Kýra
Tak praví Hospodin o svém pomazaném Kýrovi:
„Vzal jsem ho za pravou ruku,
abych mu podmanil národy,
abych odpásal bedra králů,
abych před ním otevřel vrata,
aby žádná brána nezůstala uzavřena.
Já půjdu před tebou,
pokořím hory,
rozbiji brány z bronzu,
zlomím závory ze železa.
Dám ti skryté poklady
a utajená bohatství,
abys poznal, že já jsem Hospodin,
Bůh Izraele, který tě zavolal jménem.
Pro svého služebníka Jakuba,
pro Izraele, svého vyvoleného,
zavolal jsem tě jménem,
poctil jsem tě, i když jsi mě neznal.
Já jsem Hospodin, jiný není,
není Bůh mimo mne.
Přepásal jsem tě, i když jsi mě neznal,
aby se poznalo od východu slunce i od západu,
že mimo mne jiný není.
Já jsem Hospodin, a nikdo jiný.
Tvořím světlo a působím tmu,
dávám štěstí a dopouštím neštěstí,
já, Hospodin, to všechno působím.
Rosu dejte, nebesa, shůry, oblaka, spusťte déšť práva;
ať se otevře země
a zplodí spásu,
ať spolu vyraší spravedlnost!
Já, Hospodin, jsem to stvořil.“
Běda tomu, kdo se hádá se svým tvůrcem,
střepina z hliněných nádob!
Řekne snad hlína hrnčířovi: „Co děláš?“
a „Tvé dílo nestojí za nic“?
Běda tomu, kdo řekne otci:
„Co plodíš?“
a ženě: „Co rodíš?“
Tak praví Hospodin,
Svatý Izraele, jeho tvůrce:
„Chcete se mě ptát na budoucnost mých synů,
rozkazovat mi, co mají mé ruce dělat?
Já jsem učinil zemi
a na ní jsem stvořil člověka.
Mé ruce roztáhly nebesa
a dal jsem rozkazy všem jejich zástupům.
Já jsem ho vzbudil pro spravedlnost
a narovnám všechny jeho cesty.
On vystaví moje město
a propustí mé vyhnance
bez kupní ceny a bez úplatku“
– praví Hospodin zástupů.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Iz 45,8; srov. Mt 11,3
Rosu dejte, nebesa, shůry, oblaka, spusťte déšť práva. * Ať se otevře země a zplodí spásu.
Pošli, Hospodine, toho, který má přijít. * Ať se otevře země a zplodí spásu.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého Lva Velikého, papeže
(Ep. 31, 2-3: PL 54, 791-793)
Tajemství našeho smíření
Není nic platné říkat, že náš Pán, syn Panny Marie, je skutečným a dokonalým člověkem, jestliže nevěříme, že je člověkem z toho rodu, jak se o něm mluví v evangeliu.
Matouš totiž říká: Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova. A sleduje posloupnost jeho lidského původu tak, že dovádí řadu pokolení až k Josefovi, jemuž byla matka Pána zasnoubena.
Lukáš naopak probírá rodokmen opačným směrem a vrací se až k samému zakladateli lidského rodu, aby ukázal, že první Adam a poslední Adam jsou téže přirozenosti.
Všemohoucnost Božího Syna se k poučování a ospravedlnění lidí jistě mohla zjevit tak, jak se Bůh zjevoval patriarchům a prorokům v lidské podobě, když například vyzval k zápasu, když s nimi zaváděl hovor, když neodmítal přijmout pohostinství nebo když si vzal i předložené jídlo.
Tato zjevování se však byly pouze obrazy, které poukazovaly na toho člověka, o němž jako tajemná znamení naznačovaly skutečnost, že bude potomkem těchto předků.
Tajemství našeho smíření, o kterém bylo rozhodnuto už od věčnosti, se v žádném předobrazu nenaplnilo. Duch Svatý totiž tehdy ještě nesestoupil na Pannu ani ji nezastínila moc Nejvyššího, aby se v neposkvrněném lůně, kde si Moudrost zbudovala příbytek, Slovo stalo tělem; aby se spojením přirozenosti Boží s přirozeností služebníka v jednu osobu v čase narodil tvůrce času; a aby byl zrozen uprostřed všeho ten, skrze něhož všechno povstalo.
Kdyby byl totiž tento nový člověk, jenž vzal na sebe tělo, jako mají hříšní lidé, nevzal na sebe našeho starého člověka, a maje stejnou podstatu s Otcem se neuvolil přijmout i stejnou podstatu s matkou, kdyby se byl nespojil – sám bez hříchu – s naší přirozeností, veškeré lidské pokolení by stále setrvávalo v zajetí ďáblovy moci. Také bychom nemohli mít účast na jeho slavném vítězství, kdyby bylo vybojováno bez účasti naší přirozenosti.
Z tohoto podivuhodného účastenství nám zazářila svátost znovuzrození. Skrze téhož Ducha, skrze něhož byl počat a zrozen Kristus, rodíme se tedy duchovně i my.
Proto říká evangelista o věřících, že se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Iz 11,10; Lk 1,32
Objeví se kořen Jesse jako znamení národům; pohané ho budou hledat: * A jeho jméno bude slavné.
Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida a bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky. * A jeho jméno bude slavné.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme, *
tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
oslavuje celá země.
Všichni andělé, *
cherubové i serafové,
všechny mocné nebeské zástupy *
bez ustání volají:
Svatý, Svatý, Svatý, *
Pán, Bůh zástupů.
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Oslavuje tě *
sbor tvých apoštolů,
chválí tě *
velký počet proroků,
vydává o tobě svědectví *
zástup mučedníků;
a po celém světě *
vyznává tě tvá církev:
neskonale velebný, *
všemohoucí Otče,
úctyhodný Synu Boží, *
pravý a jediný,
božský Utěšiteli, *
Duchu Svatý.
Kriste, Králi slávy, *
tys od věků Syn Boha Otce;
abys člověka vykoupil, *
stal ses člověkem a narodil ses z Panny;
zlomil jsi osten smrti *
a otevřel věřícím nebe;
sedíš po Otcově pravici *
a máš účast na jeho slávě.
Věříme, že přijdeš soudit, *
a proto tě prosíme:
přispěj na pomoc svým služebníkům, *
vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;
dej, ať se radují s tvými svatými *
ve věčné slávě.
* Poslední část (prosby) se může vynechat.
* Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *
veď ho a stále pozvedej.
Každý den tě budeme velebit *
a chválit tvé jméno po všechny věky.
Pomáhej nám i dnes, *
ať se nedostaneme do područí hříchu.
Smiluj se nad námi, Pane, *
smiluj se nad námi.
Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *
jak doufáme v tebe.
Pane, k tobě se utíkáme, *
ať nejsme zahanbeni na věky.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, očekáváme s vírou slavnost narození tvého Syna a prosíme tě: dej nám svou milost, abychom se mohli radovat z naší spásy a vděčně tě chválit. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky