11. říjen 2023

Sv. Jana XXIII., papeže
nezávazná památka

Angelo Giuseppe Roncalli se narodil v italské vesnici Sotto il Monte v provincii Bergamo v roce 1881. Jako jedenáctiletý vstoupil do diecézního semináře, studia pak dokončil v Papežském semináři v Římě. V roce 1904 byl vysvěcen na kněze a působil jako sekretář bergamského biskupa. V roce 1921 vstoupil do služeb Apoštolského Stolce jako předseda italské ústřední rady Papežského Díla šíření víry. V roce 1925 se stal apoštolským vizitátorem a potom apoštolským delegátem v Bulharsku, v roce 1935 v Turecku a v Řecku; v roce 1944 byl jmenován apoštolským nunciem ve Francii. V roce 1953 byl jmenován kardinálem a stal se patriarchou v Benátkách. V roce 1958 byl zvolen papežem a během svého pontifikátu svolal římskou synodu, ustanovil komisi pro úpravu kodexu kanonického práva a svolal Druhý vatikánský sněm. Zemřel večer 3. června 1963.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Pane žní a nepožatých polí,

Pane stád a ovcí ztracených,

ve všech dobách pastýře si volíš,

sám se světu dáváš poznat v nich.

Kriste z večeřadla, Kriste z kříže,

přijmi dík i prosby za pastýře.

Ne vy mne, já vybral si vás, bratři,

nechávám vás mezi vlky jít,

jsem však s vámi, srdce mé vám patří,

dávám víc, než svět vám může vzít.

Kriste z večeřadla, Kriste z kříže,

přijmi dík i prosby za pastýře.

ŽALMY

1. ant. Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech. 

Žalm 89 (88), 2-38
Bůh je milosrdný a věrný
Z (Davidova) potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako spasitele Ježíše. (Sk 13,23)
I (2-19)

Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech, *

 po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.

Řekl jsi totiž: „Navěky je založena milost.“ *

Na nebi jsi upevnil svou věrnost.

„Smlouvu jsem sjednal se svým vyvoleným, *

přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:

Navěky zajistím tvůj rod *

a tvůj trůn zbuduji na všechna pokolení.“

Nebesa oslavují tvé divy, Hospodine, *

a tvou věrnost shromáždění svatých.

Neboť kdo se může v oblacích rovnat Hospodinu, *

kdo z Božích synů se podobá Pánu?

Bůh je strašný ve sboru svatých, *

veliký a hrozný nad všechny kolem sebe.

Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? *

Mocný jsi, Hospodine, a tvá věrnost tě obklopuje.

Ty vládneš nad nezkrotným mořem, *

ty poutáš jeho vzduté vlny.

Tys probodl a rozdupal Rahab, *

svým silným ramenem jsi rozptýlil své nepřátele.

Tvá jsou nebesa, tvá je i země, *

založil jsi svět a vše, co jej plní.

Sever i jih jsi stvořil, *

Tábor a Hermon plesají v tvém jménu.

Tvé rámě je mocné, *

silná je tvá ruka, zdvižena tvá pravice.

Spravedlnost a právo jsou základem tvého trůnu, *

milost a věrnost před tebou kráčejí.

Šťastný je lid, který dovede oslavovat, *

chodí, Hospodine, v záři tvé tváře.

V tvém jménu jásají ustavičně *

a honosí se tvou spravedlností.

Neboť ty jsi leskem jejich moci *

a tvou přízní roste naše síla.

Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, *

náš král Svatému Izraele.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech.

2. ant. Kristus, Syn Boží, pochází jako člověk z rodu Davidova.

II (20-30)

Kdysi ve vidění jsi mluvil ke svým zbožným a řekls: †

„Jinochu jsem dal přednost před bojovníkem, *

povýšil jsem vyvoleného z lidu.

Nalezl jsem Davida, svého služebníka, *

pomazal jsem ho svým svatým olejem,

pevně ho drží má ruka *

i mé rámě ho posiluje.

Nepřítel ho neoklame, *

zvrácený člověk ho nepokoří.

Zničím před ním jeho protivníky *

a pobiji ty, kdo ho nenávidí.

Má věrnost a láska ho budou provázet, *

ve jménu mém zmohutní jeho síla.

Položím jeho ruku na moře *

a na řeky jeho pravici.

On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec, *

můj Bůh a skála mé spásy.

Já pak ho ustanovím prvorozeným synem, *

nejvyšším mezi králi země.

Navěky mu zachovám svou milost, *

má smlouva s ním platit nepřestane.

Dám věčné trvání jeho rodu, *

jeho trůn bude jako věk nebes.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Kristus, Syn Boží, pochází jako člověk z rodu Davidova.

3. ant. Přísahal jsem Davidovi, svému služebníku; jeho potomstvo potrvá navěky.

III (31-38)

„Jestliže jeho synové opustí můj zákon *

a nebudou jednat podle mých příkazů,

jestliže poskvrní má ustanovení *

a nezachovají má přikázání:

potrestám metlou jejich nepravost *

a ranami jejich provinění.

Svou milost mu však neodejmu *

a svou věrnost neporuším.

Nezapřu svoji smlouvu, *

výrok svých rtů nepozměním.

Jednou provždy jsem přísahal při své svatosti, *

jistě neselžu Davidovi.

Jeho potomstvo potrvá navěky, *

jeho trůn bude přede mnou jako slunce,

jako měsíc, který je upevněn navěky, *

věrný svědek na nebi.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Přísahal jsem Davidovi, svému služebníku; jeho potomstvo potrvá navěky.

Hospodine, tvé slovo osvěcuje,

nezkušenému dává moudrost.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi

4,1 – 5,2

Bludaři a jejich učení

Duch prohlašuje docela jasně: V posledních dobách někteří (lidé) odpadnou od víry a budou se držet bludařských duchů a ďábelských nauk, prolhaných pokrytců, kteří mají ve svém svědomí vypálené znamení, (protože) zakazují manželství a (jisté) pokrmy, které Bůh (přece) stvořil proto, aby je lidé věřící a pravdy znalí s děkováním požívali. Vždyť všechno, co Bůh stvořil, je dobré, a žádný pokrm není zakázaný, když ho člověk přijímá s děkováním: posvěcuje se Božím slovem a modlitbou.

Když to takhle bratřím předkládáš, bude z tebe dobrý služebník Krista Ježíše, živený pravdami víry a správného učení, jehož ses (vždycky) věrně držel. Světácké a babské povídačky odmítej.

Cvič se však ve zbožnosti. Cvičení tělesné je užitečné k máločemu, zbožnost však je užitečná ke všemu. Má přece slíbenou (odměnu) v životě tomto i v budoucím. Je to nauka spolehlivá a zaslouží si, aby ji všichni přijali. A když my na to vynakládáme všecky své síly a o to zápasíme, je to proto, že jsme založili svou naději na živém Bohu. On je spasitel všech lidí, zvláště věřících. To nařizuj a tomu vyučuj!

Nikdo tě nesmí podceňovat proto, že jsi mladý. Naopak: buď pro věřící vzorem v řeči i v chování, v lásce, ve víře a v čistotě. Než přijdu, věnuj se čtení, napomínání, vyučování. Nenech v sobě ležet ladem Boží dar, který ti byl dán prorockým vnuknutím a vzkládáním rukou starších. Vezmi si to k srdci a v tom žij, aby tvé pokroky byly všem zřejmé. Dávej si pozor sám na sebe i na to, čemu učíš. Buď v tom vytrvalý. Když si tak budeš počínat, povede to ke spáse jak tebe, tak tvé posluchače.

Na staršího muže se neosopuj, ale domlouvej mu jako otci, mladším mužům jako bratrům, starším ženám jako matkám, mladším ženám jako sestrám s naprostou čistotou.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

1 Tim 4,8.9.10; 2 Kor 4,9

Zbožnost je užitečná ke všemu. Má přece slíbenou odměnu v životě tomto i v budoucím. Je to nauka spolehlivá a zaslouží si, aby ji všichni přijali. * Založili jsme svou naději na živém Bohu.

Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. * Založili jsme svou naději na živém Bohu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z projevu svatého Jana XXIII., papeže, při zahájení Druhého vatikánského sněmu

(In sollemnem Concilii Oecumenici Vaticani II inaugurationem, die 11 octobris 1962: AAS 54 [1962],786-787.792-793)

Církev – milující matka všech

Svatá matka církev se raduje, neboť díky jedinečnému daru Boží prozřetelnosti nadešel vytoužený den, v němž se zde u hrobu svatého Petra pod ochranou přesvaté Panny slavnostně započíná 2. vatikánský ekumenický sněm v týž den, kdy se slaví její božské mateřství.

Velký problém předložený světu po téměř dvou tisíciletích zůstává nezměněný: Kristus, který stále září ve středu dějin i života. Lidé jsou tudíž buď s Ním a s jeho církví a těší se ze světla, dobra, řádu a pokoje, anebo jsou bez Něho, ba dokonce proti Němu, a na základě svého rozhodnutí i proti jeho církvi. Stávají se tak příčinou zmatku, hořkosti v mezilidských vztazích a přetrvávajícího nebezpečí bratrovražedných válek.

Na počátku 2. vatikánského ekumenického sněmu je evidentní tak jako nikdy předtím, že pravda Páně zůstává navěky. Jak následuje jedna epocha po druhé, totiž vidíme, že mínění lidí po sobě následují a vzájemně se vylučují, a tak bludy, které se právě vynořily, mizí jako mlha na slunci.

Církev se vždy stavěla proti těmto bludům. Často je také s maximální přísností odsuzovala. Nyní ale Kristova nevěsta místo tvrdosti upřednostňuje lék milosrdenství. Přeje si spíše vyjít v ústrety potřebám světa, a tak ukázat platnost své nauky, než obnovovat odsouzení. Ne že by scházely klamné nauky, nebezpečná mínění a koncepce, s nimiž je nutno vyslovit jasný nesouhlas a jimž je třeba čelit. Jenomže tyto trendy jsou v tak jasném kontrastu se spořádanou normou počestnosti a přinesly plody tak zhoubné, že lidé sami podle všeho jsou odhodláni je odsoudit, a to zejména ty životní zásady, které vyjadřují opovrhování Bohem a jeho zákonem, přehnanou důvěru v přínosy techniky, blahobyt zakládající se pouze na pohodlném způsobu života. Je velmi důležité, aby lidé dospívali k přesvědčení ohledně zcela zásadní důležitosti důstojnosti lidské osoby, jejího zdokonalování a úsilí, které to vše vyžaduje. Je třeba počítat s tím, že vlastní zkušenost přivedla lidi k poznání, že násilnost použitá proti někomu jinému, moc zbraní, politická nadvláda prostě neslouží dobrému řešení závažných problémů, které je trápí.

Za tohoto stavu věcí katolická církev prostřednictvím ekumenického sněmu pozvedá pochodeň náboženské pravdy a chce vystupovat jako laskavá matka pro všechny, která je dobrotivá, trpělivá, plná milosrdenství a přívětivá i vůči těm synům, kteří jsou od ní odděleni. Celému lidskému pokolení, které je sužováno mnoha svízeli, chce církev říci to, co řekl kdysi Petr chudákovi, jenž ho prosil o almužnu: „Stříbro ani zlato nemám. Ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského – vstaň a choď!“ Církev totiž lidem současné doby nabízí nikoli pomíjející bohatství, neslibuje jim pouze pozemské štěstí, nýbrž jim předkládá spíše dary Boží milosti, které povyšují lidi k důstojnosti Božích synů, a právě to je také zárukou opravdu lidského způsobu života. Církev lidem otevírá pramen oživující nauky, která umožňuje těm, kdo jsou osvíceni Kristovým světlem, aby dobře porozuměli tomu, čím doopravdy jsou, aby pochopili svou nesmírnou důstojnost i to, jaký je jejich pravý cíl. Dále pak prostřednictvím svých synů církev všude šíří křesťanskou lásku, která jako nic jiného přispívá k vykořeňování semen nesvornosti, velmi účinně napomáhá nastolování svornosti, spravedlivého míru a bratrské jednoty.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Mt 16,18; Žl 48 (47),9

Ježíš řekl Šimonovi: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev * a pekelné brány ji nepřemohou.

Bůh jí dává věčné trvání * a pekelné brány ji nepřemohou.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí, věčný Bože, tvým působením ve svatém papeži Janovi zazářil celému světu příklad Kristova dobrého pastýře; dej nám, prosíme, na jeho přímluvu, ať jsme i my schopni s radostí šířit bohatství křesťanské lásky. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky