4. červenec 2023

Sv. Alžběty Portugalské
nezávazná památka

Pocházela z aragonského královského rodu, narodila se v roce 1271 a na křtu dostala jméno své pratety sv. Alžběty Uherské. Ve 12 letech byla provdána za portugalského krále Dionýsia a měla dvě děti. Několikrát zprostředkovala smíření, a tak zabránila válce. Podporovala kláštery a dobročinné ústavy. Po smrti svého manžela (1325) vstoupila do třetího řádu sv. Františka. Zemřela 4. července 1336 v Estremozu a v roce 1625 byla prohlášena za svatou.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Pán kráčí izraelskou zemí;

jej věrně následují ženy.

Tiše a prostě, bez gest, frází

jsou pod křížem, kde muži schází,

s bolestnou Matkou. Hořký boji!

Jak pevně, statečně tam stojí.

Vzkříšený kráčí dějinami;

s ním ty, co mají oči laní.

Vždyť jemu do služby se daly,

těm, v nichž je On, se odevzdaly,

nejmenším, chorým, bez přístřeší,

je povzbuzují, léčí, těší.

Je z čeho dávat. Zdroje Pána

jsou hlubší nežli smutek, rána.

Dnešního jitra kéž se berem

tam, co tři ženy, stejným směrem,

ke kříži, k hrobu, skále jeho.

Nemůžem minout Vzkříšeného.

Nebo:

Ztiš, Kriste, každý hluk a chvat,

když chystáme se rozjímat

o světicích, o ženách těch,

co přetavily pýchu, hněv

ve skvosty velké hodnoty,

pokory, služby, dobroty.

Pro Tebe ve svobodě lásky

s bohatstvím přetrhaly svazky,

s mocí, výhodným postavením.

Jen oběť byla jejich jměním,

mírnost, však pravá rozhodnost,

aby byl slaven nebes Host.

Nám před očima dnešní den

jsou svaté ženy průvodem.

Kdo by se před nimi chtěl schovat?

Chcem horoucně je následovat.

Za Mariiným Synem jít,

je maják, cíl, je zdroj a štít.

ŽALMY

1. ant. Hospodin soudí spravedlivě, zjednává právo chudým.

Žalm 10 (9 B)
Bůh pomáhá utlačovaným
Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6,20)
I (1-11)

Hospodine, proč jsi tak vzdálen, *

proč se skrýváš v dobách tísně?

Bezbožník zpupně pronásleduje ubožáka, *

chytí ho do nástrah, které si přichystal.

Vždyť hříšník se chlubí svou náruživostí, *

rouhá se chamtivec, pohrdá Hospodinem.

Namlouvá si bezbožník ve své opovážlivosti: †

„On nepotrestá! Bůh není!“ *

To je celé jeho smýšlení.

Po celý čas se mu vše daří, †

je daleko od myšlenky na tvůj soud, *

na všechny své odpůrce hledí s výsměchem.

Říká si pro sebe: „Nic mnou nehne, *

z pokolení do pokolení mě neštěstí nepotká.“

Jeho ústa jsou plná kletby, lsti a úkladu, *

pod jeho jazykem jen útrapa a hoře.

Sedí na číhané poblíž osad, †

zabíjí nevinného ve skrytu, *

jeho oči slídí po chudákovi.

Číhá v úkrytu jako lev ve svém doupěti, †

číhá, aby lapil ubožáka, *

lapí ho a vtáhne do své sítě.

Přikrčí se, po zemi se plazí, *

chudáci klesají v jeho drápech.

Myslí si v srdci: „Bůh zapomněl, *

odvrátil svou tvář, vůbec se nedívá!“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodin soudí spravedlivě, zjednává právo chudým.

2. ant. Hospodine, ty sleduješ útrapy i žal, na tebe spoléhá ubožák.

II (12-18)

Povstaň, Hospodine, Bože, zdvihni svou ruku, *

nezapomínej na chudáky!

Jak to, že bezbožník pohrdá Bohem *

a říká si v srdci: „Nepotrestá!“?

Ty však vidíš; ty sleduješ útrapy i žal, *

abys je vzal do svých rukou.

Na tebe se spoléhá ubožák, *

sirotkovi tys pomocníkem.

Zlom rámě bezbožného bídáka, *

ztrestej jeho nepravost a nebude ho.

Hospodin je králem na věčné časy, *

vyhynuli pohané z jeho země.

Přání ubohých jsi vyslyšel, Hospodine, *

vzpružil jsi jim srdce, popřáls jim sluchu,

abys právo zjednal slabému a sirotku, *

aby člověk, vzešlý ze země, už nenaháněl strachu.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodine, ty sleduješ útrapy i žal, na tebe spoléhá ubožák.

3. ant. Hospodinovy výroky jsou upřímná slova.

Žalm 12 (11)
Prosba o pomoc proti zpupným
Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

Pomoz, Hospodine, zbožných ubývá, *

mezi lidmi se vytrácí věrnost.

Klamou se navzájem falešnými slovy, *

hovoří úlisným rtem, dvojakým srdcem.

Nechť Hospodin zničí každý úlisný ret, *

jazyk, který chlubivě mluví,

ty, kteří říkají: „Naše síla je v jazyku, *

rty máme k vlastnímu prospěchu; kdo je náš pán?“

„Pro útisk ubohých, sténání chudých †

už povstanu, praví Hospodin, *

spásu dám tomu, kdo po ní touží.“

Hospodinovy výroky jsou upřímná slova, *

ryzí stříbro, zbavené hlíny, sedmkrát tříbené.

Ty nás, Hospodine, ochráníš *

a zachováš navždy před tímto pokolením.

Kolem se toulají bezbožníci, *

vyvyšují se nejhorší z lidí.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodinovy výroky jsou upřímná slova.

Hospodin učí pokorné správně jednat,

vede je po svých cestách.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

2,1-11; 3,1-5

David pomazán v Hebronu za krále Judska

Potom se David doptával Hospodina: „Mám se vypravit do některého judského města?“ Hospodin mu řekl: „Vyprav se.“ David se tázal: „Kam se mám vypravit?“ On řekl: „Do Hebronu.“ David se tam tedy vypravil i se svými dvěma ženami, s Achínoamou Jizreelskou a s Abigailou, ženou po Nábalovi Karmelském. Také své muže, kteří byli s ním, přivedl David i s jejich rodinami. Usadili se v městech hebronských. I přišli judští muži a pomazali tam Davida za krále nad domem judským.

Potom bylo Davidovi oznámeno: „Muži z Jabeše v Gileadu pochovali Saula.“ David poslal k mužům v Jabeši v Gileadu posly se vzkazem: „Jste Hospodinovi požehnaní. Prokázali jste milosrdenství svému pánu Saulovi tím, že jste ho pochovali. Nechť nyní Hospodin prokáže milosrdenství a věrnost vám. I já vám budu prokazovat dobro za to, co jste učinili. Teď jednejte rozhodně a buďte stateční. Váš pán Saul zemřel; avšak rovněž mne pomazal dům judský za krále nad sebou.“

Ale Abner, syn Nerův, velitel Saulova vojska, vzal Išbošeta, syna Saulova, a přivedl ho do Machanajimu. Ustanovil ho králem Gileadu, Ašúrců a Jizreelu i nad Efrajimem, Benjamínem a celým Izraelem. Išbošetovi, synu Saulovu, bylo čtyřicet let, když začal nad Izraelem kralovat. Kraloval dva roky. Za Davidem stál pouze dům judský. David byl v Hebronu králem nad domem judským celkem sedm let a šest měsíců.

Boj mezi domem Saulovým a Davidovým se protahoval, David se stále vzmáhal, zatímco dům Saulův stále upadal.

V Hebronu se Davidovi narodili synové: Jeho prvorozený byl Amnon z Achinoamy Jizreelské, jeho druhý syn byl Kileab z Abigaily, ženy po Nábalovi Karmelském, třetí syn Absalom, syn Maaky, dcery gešúrského krále Talmaje, čtvrtý Adoniáš, syn Chagity, pátý Šefatjáš, syn Abitaly, a šestý Jitreám z Davidovy manželky Egly. Ti se Davidovi narodili v Hebronu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Gn 49,8.10

Judo, tvoji bratři tě budou chválit, * budou se ti klanět synové tvého otce.

Nebude odňato žezlo od Judy, vladařská hůl od jeho kolen, dokud nepřijde Vládce. * Budou se ti klanět synové tvého otce.

DRUHÉ ČTENÍ

Z promluvy připisované svatému Petru Chryzologovi, biskupovi

(De pace: PL 52, 347-348)

Blahoslavení tvůrci pokoje

Blahoslavení tvůrci pokoje, říká evangelista, milovaní, neboť oni budou nazváni Božími syny. Křesťanské ctnosti se ovšem rozvíjejí v tom, kdo s ostatními setrvává v křesťanském pokoji; a nemůže být nazýván Božím synem, koho nelze nazvat tvůrcem pokoje.

Pokoj je to, moji milí, co člověka osvobozuje z otroctví, činí ho svobodným, mění v Božích očích jeho postavení, ze služebníka dělá syna, z otroka činí svobodného. Pokoj mezi bratřími je to, co chce Bůh a z čeho má radost Kristus; je naplněním svatosti, normou spravedlnosti, učitelem vzdělanosti, strážcem mravů a vůbec chvályhodným způsobem chování. Pokoj je naším přímluvcem, když prosíme; je snadnou a účinnou cestou k dosažení toho, zač se modlíme, a k naplnění všech našich tužeb. Pokoj je matkou lásky, poutem svornosti a zřetelným znamením čisté mysli, která od Boha dosáhne toho, co si přeje; ať žádá, oč chce, obdrží všechno, oč prosí. Zachovávat pokoj je příkaz Krále. Vždyť sám Kristus Pán říká: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. To znamená: Zanechávám vás v pokoji, v pokoji vás chci znovu nalézt. Když odcházel, chtěl dát, co si přál u všech najít, až se vrátí.

Je božským příkazem uchovat, co dal: Je to totéž, jako by řekl: chci najít, co jsem zanechal. Zakořenit a pěstovat pokoj je dílo Boží; úplně jej vykořenit, je dílo nepřítele. Neboť jako bratrská láska pochází od Boha, tak nenávist je od ďábla. Proto je každá nenávist zavrženíhodná, neboť je psáno: Kdo nenávidí svého bratra, je vrah.

Hleďte tedy, milovaní bratři, proč je třeba milovat pokoj a vážit si svornosti: to obojí rodí a živí lásku. Vězte, že podle Apoštola láska je z Boha; je tedy bez Boha, komu chybí láska.

Zachovávejme, bratři, přikázání, neboť prospívají životu. Bratrství ať je hluboce zakořeněné v pokoji a vzájemná náklonnost ať ho upevňuje léčivým poutem lásky, která přikrývá množství hříchů. Je třeba úplně se oddat lásce, neboť ona působí tolik dobra a tak velkou odměnu. Je třeba chránit pokoj víc než všechny ctnosti, protože v pokoji je vždycky Bůh.

Milujte pokoj a všechno se uklidní: a Boží církev upevněná jednotou pokoje dosáhne dokonalé soudržnosti ve spojení s Kristem.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Iz 58,7-8

Lámej svůj chléb hladovému a popřej pohostinství bloudícím ubožákům. * Tehdy vyrazí tvé světlo jako zora a před tebou půjde tvá spravedlnost.

Když vidíš nahého, oblékni ho, a neodmítej pomoc svému bližnímu. * Tehdy vyrazí tvé světlo jako zora a před tebou půjde tvá spravedlnost.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty jsi původce pokoje a miluješ projevy dobročinné lásky, tys ozdobil svatou Alžbětu podivuhodnou schopností usmiřovat znesvářené; na její přímluvu dej i nám, ať všude šíříme tvůj pokoj, abychom vytvářeli rodinu Božích dětí. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky