15. červen 2023

Sv. Víta, mučedníka
nezávazná památka
(v pražské katedrále slavnost)

Pocházel snad ze Sicílie a za Diokleciánova pronásledování (kolem roku 304) zemřel v mladém věku mučednickou smrtí v jihoitalské Lukánii. Úcta k němu je prastará (už v 5. století), ale o jeho životě nemáme spolehlivých zpráv. Část jeho ostatků byla uchovávána (od roku 836) v klášteře Korvey nad Weserou, odtud dostal jeho rameno sv. Václav a uložil ho v hlavním pražském kostele, nesoucím jeho jméno. Další ostatky přinesl do Prahy Karel IV. (1355) z Pavie.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Kolik smrtí, kolik ran a jizev,

kolik mučedníků, tolik výzev.

V každé Pán se neúprosně ptá:

Jsem ti dražší než tvé vlastní já?

Nikdo nemá lásky víc než ten,

kdo položí život za přátele.

Tys byl pro nás zabit, proboden,

co dokáži já pro Spasitele?

Vím, jsem sláb, neručím za sebe,

schopen zapřít, zradit, boj svůj vzdát.

Ty jsi silný, táhneš do nebe,

uchopíš mne, pomůžeš mi vstát.

Křesťan toto mučednictví zná:

oko vyloupnout a utnout údy,

na kříž přibíjet své hříšné já,

stát se čistý, svobodný a chudý

pro bohatství věčné, nejvyšší,

pro tebe, můj Ježíši.

Nebo:

Mučidla, kolo, kůl, co řeže, rdousí, pálí,

sekera, smyčka, meč, hák, skřipec, kopí, nože,

vařící olovo a olej, žhoucí rožeň,

těm nejsou strašny, kdož, co strašno, nespáchali.

Kdo trpí pro druhé a koho pro to jali,

že práv a bez viny, leč nikdy nepokořen,

svou hájil krev a čest, ten pomíjivým hořem

se věnce dobírá, jejž nic už neumalí.

Je živ, že umírá, a stoupá tím, že pad.

S úsměvem vzdoruje smrtící moci vlád

a věčnost objímá co snoubenkyni svoji.

Což nebyl vykonal svůj nejslavnější čin

sám silný nad silné na místě popravčím?

Dost není křesťana, ten, kdo se kříže bojí.

ŽALMY

1. ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství, navěky budeme chválit tvé jméno.

Žalm 44 (43)
Lid v tísni žádá o pomoc
V tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8,37)
I (2-9)

Bože, slýchali jsme na vlastní uši, *

naši otcové nám vyprávěli,

cos vykonal za jejich časů, *

v pradávných dobách.

Tys je svou rukou usadil, když jsi vyhnal pohany, *

dals jim růst, když jsi potřel národy.

Vždyť neobsadili zemi svým mečem, *

nepomohlo jim k vítězství jejich rameno,

byla to tvá pravice a tvé rámě, *

tvá jasná tvář, neboť jsi je miloval.

Tys můj král a můj Bůh, *

popřál jsi vítězství Jakubovi.

S tebou jsme zdolali své nepřátele, *

v tvém jménu jsme pošlapali své protivníky.

Na svém luku jsem si nezakládal, *

vítězství mi nedal můj meč.

Ty však jsi nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, *

zahanbils ty, kteří nás nenávidí.

Bohem jsme se stále honosili, *

navěky jsme chválili tvé jméno.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství, navěky budeme chválit tvé jméno.

2. ant. Ušetři, Hospodine, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

II (10-17)

Nyní však jsi nás zavrhl a zahanbil, *

netáhneš už, Bože, s našimi vojsky.

Dopustil jsi, že jsme utíkali před odpůrci, *

nabrali si lupu ti, kdo nás nenávidí.

Vydal jsi nás jak ovce na porážku *

a rozptýlils nás mezi pohany,

takřka zadarmo jsi odprodal svůj národ, *

nezískal jsi mnoho jejich cenou.

Našim sousedům jsi nás vydal na pohanu, *

našemu okolí v potupu a posměch.

Dopustils, že jsme se stali pro národy pořekadlem, *

pohané nad námi posměšně kývají hlavou.

Svou hanbu mám stále na zřeteli, *

stud se mi hrne do tváře,

když slyším pohanu a výsměch, *

když vidím nepřítele, jak se chce pomstít.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Ušetři, Hospodine, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

3. ant. Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku.

III (18-27)

To vše nás stihlo, i když jsme na tebe nezapomínali *

ani nezrušili tvou smlouvu;

neodvrátilo se ani naše srdce *

a nesešly naše kroky z tvé stezky,

když jsi nás rozdrtil na strastiplném místě, *

a přikryl jsi nás temnotou.

Kdybychom zapomněli na jméno svého Boha, *

kdybychom vztáhli své ruce k cizímu bohu,

nebyl by na to Bůh přišel? *

Vždyť on zná tajnosti srdce!

Pro tebe jsme přece stále vražděni, *

mají nás jen za jatečné ovce!

Vzbuď se, proč spíš, Pane? *

Probuď se, neodháněj nás navždy!

Proč skrýváš svou tvář, *

zapomínáš na naši bídu a útisk?

Vždyť do prachu je sražena naše duše, *

na zemi leží naše tělo.

Povstaň nám na pomoc *

a vysvoboď nás pro svou lásku!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku.

Pane, ke komu půjdeme?

Ty máš slova věčného života.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Jozue

5,13-6,21

Opevněné město nepřítele se zhroutilo

Když byl Jozue u Jericha, rozhlédl se, a hle, naproti němu stojí muž a má v ruce tasený meč. Jozue šel k němu a zeptal se ho: „Patříš k nám nebo k našim protivníkům?“ Odvětil: „Nikoli. Jsem velitel Hospodinova zástupu, právě jsem přišel.“ I padl Jozue tváří k zemi, klaněl se a otázal se: „Jaký rozkaz má můj pán pro svého služebníka?“ Velitel Hospodinova zástupu Jozuovi odpověděl: „Zuj si z nohou opánky, neboť místo, na němž stojíš, je svaté.“ A Jozue tak učinil.

Jericho se před Izraelity důkladně uzavřelo; nikdo nevycházel ani nevcházel.

Ale Hospodin řekl Jozuovi: „Hleď, vydal jsem ti do rukou Jericho i jeho krále s udatnými siláky. Vy všichni bojovníci obejdete město vždy jednou kolem. To budeš dělat po šest dní. Sedm kněží ponese před archou sedm polnic z beraních rohů. Sedmého dne obejdete město sedmkrát a kněží zatroubí na polnice. Až zazní táhlý tón z beraního rohu, jakmile uslyšíte zvuk polnice, vyrazí všechen lid mohutný válečný pokřik. Hradby města se zhroutí a lid je zteče, každý tam, kde právě bude.“ Jozue, syn Nunův, tedy povolal kněze a nařídil jim: „Přineste archu úmluvy a sedm kněží ať nese před Hospodinovou archou sedm polnic z beraních rohů.“ Lidu řekl: „Pojďte a obcházejte město a ozbrojenci ať jdou před Hospodinovou archou.“

Stalo se, jak Jozue lidu nařídil. Sedm kněží nesoucích sedm polnic z beraních rohů se ubíralo před Hospodinem a troubilo na polnice a archa Hospodinovy úmluvy šla za nimi. Ozbrojenci šli před kněžími troubícími na polnice a shromážděný zástup šel za archou, šli a troubili na polnice. Jozue dále lidu přikázal: „Zdržíte se válečného pokřiku, ani nehlesnete, ani slovo nevyjde z vašich úst, až do dne, kdy vám nařídím: Strhněte pokřik. Pak strhnete pokřik.“ Obešla tedy Hospodinova archa město jednou kolem. Pak šli do tábora a v táboře přenocovali.

Za časného jitra přinesli Jozue a kněží Hospodinovu archu. Sedm kněží neslo před Hospodinovou archou sedm polnic z beraních rohů a za pochodu troubilo na polnice. Ozbrojenci šli před nimi a shromážděný zástup šel za Hospodinovou archou; šli a troubili na polnice. I druhého dne obešli město jednou a vrátili se do tábora. To dělali po šest dní.

Ale sedmého dne časně, hned jak vzešla jitřenka, obešli město týmž způsobem sedmkrát; jen onoho dne obcházeli město sedmkrát. Když obcházeli posedmé, zatroubili kněží na polnice a Jozue lidu nařídil: „Strhněte válečný pokřik, neboť vám Hospodin město vydal. Město se vším všudy je prokleté před Hospodinem. Naživu zůstane jen nevěstka Rachab se všemi, kteří jsou u ní v domě, neboť skryla posly, které jsme vyslali. Jenom se mějte na pozoru před tím, co je prokleté, abyste nebyli vyhubeni jako prokletí, kdybyste vzali něco prokletého. Přivolali byste na izraelský tábor kletbu a uvrhli jej do zkázy. Všechno stříbro a zlato i bronzové a železné předměty budou zasvěceny Hospodinu, dá se to na Hospodinův poklad.“

Když kněží zatroubili na polnice, lid strhl válečný pokřik. Jakmile lid zaslechl zvuk polnice, strhl mohutný pokřik. Hradby se zhroutily a lid vstoupil do města, každý tam, kde právě byl. Tak dobyli město. Všechno, co bylo v městě, vyhubili ostřím meče jako prokleté, muže i ženy, mladíky i starce, též skot a brav i osly.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Iz 25,1.2; Žid 11,30

Hospodine, ty jsi můj Bůh, budu tě oslavovat a chválit tvé jméno. * Změnil jsi město v hromadu trosek, navěky nebude vystavěno.

Vírou padly jerišské hradby, když je obcházeli sedm dní. * Změnil jsi město v hromadu trosek, navěky nebude vystavěno.

DRUHÉ ČTENÍ

Z promluvy svatého papeže Pavla VI. k mládeži

(25 februarii 1978: Insegnamenti di Paolo VI, XVI [1978], 152-157)

Staňte se přesvědčivými svědky své víry

Buďte svědky své víry! Žijte a hlásejte – při vší úctě k přesvědčení druhých – křesťanský životní názor skutky, slovy, se vší prostotou a radostí, s odvahou, bez ústupků a bez zbabělosti.

K hlásání evangelia vás uschopňují právě charakteristické rysy vašeho věku. Máte v sobě přirozenou náplň radosti a optimismu, hlásejte tedy radost, která plyne z evangelia a je v souzvuku i s tajemstvím kříže. Hlásejte to paradoxní štěstí, vyjádřené v blahoslavenstvích. Ohlašujte nový svět, který započal Kristus a který je možné uskutečnit, navzdory omezeným tužbám konzumní společnosti.

Mládež miluje pravdu a upřímnost a zavrhuje pokrytectví a lež. S takovým přesvědčením, hluboce evangelijním, veďte své přátele k tomu, aby odmítali jakékoliv formy klamu a hledali ve všem pravdu.

Mládež je ochotná k oběti, kdykoli po zhodnocení velikosti nějakého úkolu usoudí, že stojí za to se mu oddat. Ať je tedy váš život pro mnohé příkladem tichého hrdinství v odříkání a sebeobětování. Řekněte ostatní mládeži, že každý únik k planým snům, k zoufalství, k snadnému životu, k drogám a násilí je neplodný a že pouze schopnost darovat se něco opravdu vybuduje.

Mladý věk je mimořádně otevřený okouzlujícímu volání lásky. Nuže, hlásejte pravou lásku, takovou, která se nezaměňuje za sobecký požitek, ale vzkvétá dáváním sebe samého. Zasévejte kolem sebe vysoké hodnoty „civilizace lásky“: solidaritu, bratrství, důstojnost lidské osoby, překonávání jakékoli diskriminace a segregace, službu spravedlnosti, pevné odhodlání budovat mír.

Až se bude muset vaše výbojná velkodušnost měřit se stavem dnešní společnosti, která by vyžadovala hlubokou změnu, může ve vás vyvstat pokušení radikálních řešení, odmítnutí řešení, která nenesou hned ovoce, nebo dokonce pokušení vidět v násilí jediný prostředek k uskutečnění potřebných změn.

Vaše odpověď na takové pokušení ať je, jak jsme už řekli v Poselství ke dni míru tohoto roku: Násilí – ne! Protože násilí neřeší nespravedlnost, ale pouze vytváří novou! Vaše odpověď ať je: Mír – ano! Ano k uskutečňování spravedlnosti, ano k bratrství, ano k solidaritě. Tak zlepšíte společnost ne bouráním, ale budováním něčeho nového a krásného.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Dívá se na nás Bůh, jeho andělé i Kristus, jak zápasíme o víru a bojujeme duchovní boj. * Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v přítomnosti Boží a korunu vítězství přijímat od rozhodčího soudce Krista!

Seberme všechny síly a připravme se na zápas čistou myslí, neporušenou vírou a oddanou statečností. * Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v přítomnosti Boží a korunu vítězství přijímat od rozhodčího soudce Krista!

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys posiloval svatého mučedníka Víta, aby ti zachoval svou věrnost a už v mladistvém věku dosáhl koruny vítězství; na jeho přímluvu dávej i v dnešní době mladým lidem odvahu a sílu, aby svým životem směřovali k tobě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky