Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Kolik smrtí, kolik ran a jizev,
kolik mučedníků, tolik výzev.
V každé Pán se neúprosně ptá:
Jsem ti dražší než tvé vlastní já?
Nikdo nemá lásky víc než ten,
kdo položí život za přátele.
Tys byl pro nás zabit, proboden,
co dokáži já pro Spasitele?
Vím, jsem sláb, neručím za sebe,
schopen zapřít, zradit, boj svůj vzdát.
Ty jsi silný, táhneš do nebe,
uchopíš mne, pomůžeš mi vstát.
Křesťan toto mučednictví zná:
oko vyloupnout a utnout údy,
na kříž přibíjet své hříšné já,
stát se čistý, svobodný a chudý
pro bohatství věčné, nejvyšší,
pro tebe, můj Ježíši.
Nebo:
Mučidla, kolo, kůl, co řeže, rdousí, pálí,
sekera, smyčka, meč, hák, skřipec, kopí, nože,
vařící olovo a olej, žhoucí rožeň,
těm nejsou strašny, kdož, co strašno, nespáchali.
Kdo trpí pro druhé a koho pro to jali,
že práv a bez viny, leč nikdy nepokořen,
svou hájil krev a čest, ten pomíjivým hořem
se věnce dobírá, jejž nic už neumalí.
Je živ, že umírá, a stoupá tím, že pad.
S úsměvem vzdoruje smrtící moci vlád
a věčnost objímá co snoubenkyni svoji.
Což nebyl vykonal svůj nejslavnější čin
sám silný nad silné na místě popravčím?
Dost není křesťana, ten, kdo se kříže bojí.
ŽALMY
1. ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc. Aleluja.
Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem *
od východu slunce až na západ.
Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery: *
přichází náš Bůh a nemlčí.
Před ním sžírající oheň *
kolem něho zuří bouře.
Shůry volá k nebesům i k zemi, *
hodlá soudit svůj lid:
„Shromážděte mi mé svaté, *
kteří obětí sjednali mou smlouvu!“
A nebesa zvěstují jeho spravedlnost, *
že sám Bůh je soudcem.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc. Aleluja.
2. ant. Přinášej Bohu oběť chvály. Aleluja.
„Slyš, můj lide, budu mluvit, †
Izraeli, proti tobě budu svědčit, *
já jsem Bůh, tvůj Bůh!
Nekárám tě pro tvé oběti, *
vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.
Nemusím brát býka z tvého chléva *
ani kozly z tvých ohrad.
Neboť mně patří veškerá zvěř lesní *
a na svých horách mám zvířat na tisíce.
Znám všechny ptáky na nebi, *
mé je vše, co se hemží na poli.
Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, *
vždyť můj je svět se vším, co ho plní!
Copak požívám maso z býků *
či piji kozlí krev?
Přinášej Bohu oběť chvály *
a plň Nejvyššímu své sliby!
Pak mě vzývej ve dni soužení, *
vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Přinášej Bohu oběť chvály. Aleluja.
3. ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly. Aleluja.
Ale hříšníkovi Bůh praví: †
„Proč odříkáváš má přikázání *
a bereš do úst mou smlouvu
ty, který nenávidíš kázeň *
a má slova házíš za sebe?
Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním *
a s cizoložníky jsi míval účast.
Zlo jsi vypouštěl ze svých úst *
a tvůj jazyk osnoval úskok.
Bavil ses pomlouváním svého bratra, *
tupil jsi syna své matky.
Takto jsi jednal, a já mám mlčet? †
Myslil jsi, že jsem jako ty? *
Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!
Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! *
Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže!
Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí, *
kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly. Aleluja.
Má duše touží po Hospodinu, aleluja,
mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
7,1-17
Poznamenání Božích vyvolených
(Já, Jan,) jsem viděl, jak na čtyřech rozích země stojí čtyři andělé a drží čtyři zemské větry, aby nezadul vítr na zem, ani na moře, ani na žádný strom. A viděl jsem, jak od východu slunce vystupuje jiný anděl. Držel v ruce pečetidlo živého Boha a zvolal silným hlasem na ty čtyři anděly, kterým bylo dáno škodit zemi i moři: „Neškoďte zemi, ani moři, ani stromům, dokud nepoznamenáme na čele služebníky našeho Boha!“ A uslyšel jsem, kolik bylo těch poznamenaných: stočtyřiačtyřicet tisíc ze všech kmenů izraelského lidu. Z kmene Judova dvanáct tisíc poznamenaných, z kmene Rubenova dvanáct tisíc, z kmene Gadova dvanáct tisíc, z kmene Aserova dvanáct tisíc, z kmene Neftalimova dvanáct tisíc, z kmene Manasova dvanáct tisíc, z kmene Simeonova dvanáct tisíc, z kmene Léviova dvanáct tisíc, z kmene Izacharova dvanáct tisíc, z kmene Zabulonova dvanáct tisíc, z kmene Josefova dvanáct tisíc, a z kmene Benjamínova dvanáct tisíc poznamenaných.
Potom se podívám, a hle – veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, oděni bílým rouchem, s palmami v rukou a volali mocným hlasem: „Za svou záchranu (vděčíme) našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi!“
Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu a volali: „Amen! Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla (přísluší) našemu Bohu na věčné věky! Amen.“
Tu na mě promluvil jeden ze starců a zeptal se mě: „Kdo jsou tihle zde v bílém rouchu a odkud přišli?“ Odpověděl jsem mu: „Můj pane, to víš ty.“ Řekl mi: „To jsou ti, kdo přicházejí z velikého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim (sníží) a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Zj 7,14; 6,9
Přicházejí z velikého soužení, * roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi, aleluja.
Byli zabiti pro Boží slovo a pro svědectví, které vydali. * Roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z oslavné řeči papeže Benedikta XIV.
(Liturgia Horarum, ed. altera 1986, II, pp. 1405-1407)
Muž podle jména i skutkem věrný
Papež Benedikt XIV. oslavil svatého Fidela, obhájce katolické víry, těmito slovy:
„V plnosti své lásky usiloval o to, co přinášelo úlevu a pomoc bližním. Všechny neštěstím stižené zahrnoval do své otcovské péče a početné zástupy chudých vydržoval z almužen posbíraných ze všech stran. Sirotkům a vdovám ulehčoval jejich osamělost tím, že jim zjednával přispění mocných a urozených. Podle svých možností neustále poskytoval veškerou duchovní i tělesnou útěchu vězňům, horlivě navštěvoval nemocné, posiloval je, smiřoval je s Bohem a vyzbrojoval je k poslednímu zápasu. V tom si získal nejhojnější zásluhy, když rakouské vojsko tábořící v rétském kraji bylo skoro celé zachváceno epidemií a bídně podléhalo slabosti a smrti.“
Zároveň s těmito skutky lásky vynikal Fidelis – muž podle jména i skutkem věrný – horlivým obhajováním katolické víry. Neúnavně ji hlásal a několik dní předtím, než ji stvrdil svou krví, zanechal v posledním kázání jako závěť tato slova:
„Katolická víro, jak jsi stálá, jak jsi pevná, jaké máš hluboké kořeny, jak jsi dobře postavená na pevné skále! Nebe i země pominou, ale ty nikdy nemůžeš pominout. Celý svět od počátku se ti stavěl na odpor, ale tys byla mocnější a všechny přemohla. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra. Ta podmanila mocné krále Kristově vládě, ta uvedla národy v poslušnost Kristu.
Co vedlo svaté apoštoly a mučedníky, že podstoupili tvrdý zápas a nejkrutější tresty, ne-li víra, zvláště víra ve vzkříšení? Co vedlo poustevníky, že opovrhli rozkošemi, pohrdli poctami, pošlapali bohatství a vedli panický život na poušti, ne-li živá víra?
Co vede i dnes pravé Kristovy ctitele, že se zříkají pohodlí, vzdávají se toho, co je příjemné, berou na sebe to, co je těžké, a snášejí námahy?
Živá víra, která se projevuje láskou, ta vede k tomu, že se v naději na budoucí dobra zříkáme dober přítomných a přítomné vyměňujeme za budoucí.“
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
2 Tim 4,7-8a; Flp 3,8b.10
Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. * Teď už mě čeká věnec spravedlnosti, aleluja.
Všecko považuji za škodu ve srovnání s poznáním Krista a účastí na jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. * Teď už mě čeká věnec spravedlnosti, aleluja.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys naplnil svatého Fidela svou láskou, takže horlivě hlásal tvé učení a neváhal pro víru položit svůj život; prosíme tě, dej, ať jsme i my zakořeněni a upevněni v lásce, a když máme účast na utrpení tvého Syna, ať poznáme také moc jeho zmrtvýchvstání. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky