13. květen 2023

Panny Marie Fatimské
nezávazná památka

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Panenská matko, dcerou jsi

Synáčka svého božského,

pokorná, i když vzácnější

nad tvory světa celého.

Bůh ve svém úradku tě měl,

by uskutečnil to, co chtěl:

vrcholem krásy, chloubou jsi

smrtelné přirozenosti.

A tu jsi zušlechtila tak,

že její Tvůrce vznešený

se skrze tebe vtělil pak

k úžasu všeho stvoření.

V tvém svatém lůně panenském

se oheň Boží lásky vzňal

a v jeho teple mateřském

zem rajské květy plodí dál.

Ať Otce s Utěšitelem

i tvého Syna lidstvo ctí,

že ozdobil tě oděvem

svých nejvzácnějších milostí. Amen

Nebo:

Do srdce tvého

jak do přehrady milosrdenství

svůj žal a úzkost vhazujeme

na ruce tvé jak na kotvy

naděje zavěšujeme poslední

ve chvílích nejtěžších

Panno věrná

Z tvých očí

Potěšení zarmoucených

sílu svou v žízni popíjíme

a radujeme se z nalezených cest

jež bolestný tvůj meč

klestil nám v houští bezradnosti

Před vpádem nepřátel

ať už jsou v nás či ve světě

do tebe se zavíráme

Věži Davidova

a před potopu nenávisti

hladiny oceánů zvedající

svět celý v sobě skryj

Archo úmluvy

Vůni, jež vábí nás ze všech stran

podivným magnetem milosti

usměrni

Růže tajemná

a podobu svou nám zjev

a podobu naši nám ukaž

v tobě

Zrcadlo spravedlnosti

Až půjdem okolo

a kladivem neodbytnosti své

prosbami na tebe zaklepem

Dome zlatý

nakloň se k nám

a polibkem pokoje

Uzdravení nemocných

malomocenství naše uzdrav

K tobě až přijdem naposled

poděkovat

jak do chrámu Šalomounova

a darem tělo s duší přinesem

ujmi se nás

a klíčem lásky mateřské

nebe nám otevři

Bráno nebeská

Nebo:

Bože v Trojici jediný,

z tebe vyšlo Slovo odvěké,

jež skrze Ducha Svatého

v Marii se stalo člověkem.

Dík za dar Matky Kristovy,

která i naší matkou je,

je radost rodu lidského,

církev ji zná a miluje.

Velebí naše duše Pána

i tebe, Maria, panenská Matko,

ty jsi po Kristu nejkrásnější

a vzácnější nad všechno zlato.

Andělský pozdrav „Milostiplná“

šeptáme v úžasu vždy znova,

zatímco ty nemluvíš slovy,

leč mateřstvím: Jsi Matkou Slova.

Ty jsi největší ženou Ducha

a lidství nejzralejší květ,

i náš duch raduje se s tebou,

dcero církve a sestro všech.

Jsi v Nazaretě s andělem,

v Betlémě se svým dítětem,

při prvním divu v Káni jsi,

pod křížem dovršuješ mateřství.

V tobě Bůh zjevil nové rysy

své lásky lidem darované,

lásky mateřské, sesterské

i dosud nepojmenované.

Chceme ji hledat, objevit,

nalézat v nové podobě,

Matko a Panno, dcero, sestro,

v svém rozjímání o tobě.

V poslušnosti a pokoře,

v čistotě, sebezapření,

chcem vtisknout světu rozměr tvůj,

daný v počátku stvoření.

Trojjedinému Bohu kéž

říkáme zas a zase

s tebou, Maria, v každý čas

své Fiat, Amen, staň se!

Nebo:

Stále jsi s námi, Ty, sluncem oděná

Na naší cestě hřbitovní

Jsi začátkem i koncem. Jsi světlem, kde je tma

Slza na ruce vraždění

Jsi výš nad krásu květu o Tvé podobě

Jsi níž než vězeň v cele

Jsi v křídlech písně o Tobě

Jsi dítětem v modlitbě neumělé

Jsi pevnou tvrzí válečného zděšení

Sama, a dravec odešel

V kamenech valených na nás Jsi ztišení

Jsi lípa za bzukotu včel

Pastýřka ovcí jsi, znáš práci hospodáře

a v duších dětí budíš dobro, ničíš zlo

Rodičko mlčení, Jsi stále tichá záře

V naše sedmibolestno

Sodomou vedeš ven

Od plének Domku až po Golgotu

Ty neopouštíš nás

V kapličkách polních cest Jsi růžencem

Když v našem vydechnutí posledním

své Ave ukládáš.

Nebo:

Maria bez poskvrny počatá,

Žena, jen žena, ale ta,

která svou mocí i přítomností

je větší než z bohyň minulosti

Kterákoli se zdála či snila, – jež

Tu jedinou práci má na práci, než

Veškerou slávu Boží propustit,

Tu slávu, která rozhodla se jít

Jen skrze ni a z ní se rozlévat

Ven a jiné cesty nehledat.

Že spjati a svázáni jsme, dím,

Kolem a kolem milosrdenstvím

Jakoby vzduchem; a tím spíš

je totéž Maria, po jménu výš.

Předivo předivné a šat divoucí

A přes náš hříšný globus se hrnoucí

Je ona, neboť Bůh vydal sám

Svou prozřetelnost jejím modlitbám.

Je víc než pouhá almužnice, ba

Je sama nejvýš sladká almužna

A lidstvu úradkem podílet se sluší

Na jejím životě jak životu na ovzduší…

… Ó buď jen, ty drahá, dím,

Matko, zcela mým ovzduším,

šťastnějším světem, v kterém bych

putoval a nepotkával hřích.

Kolem mne a nade mnou dli ty

Mým mrzkým očím v ústrety,

Ó sladké a širé nebe nad světy,

Mluv ke mně, sluchu se tkni,

O Boží lásce, ó vzduchu skutečný,

O prosbách, pokoře a pokání.

Světa mateční vzduchu divoucí,

Obejmi ach co ostrov plovoucí

mne, dítě své po tobě prahnoucí.

Nebo:

Buď pozdravena,

svatá Paní,

přesvatá Královno,

Matko Boží, Maria.

Buď pozdravena ty,

která jsi jeho palácem,

buď pozdravena,

která jsi jeho stanem.

Buď pozdravena,

která jsi jeho příbytkem,

buď pozdravena,

která jsi jeho rouchem.

Buď pozdravena,

která jsi jeho služebnicí.

Buď pozdravena,

která jsi jeho Matkou,

v níž všechna plnost milosti

a všechno dobro

bylo a stále je.

ŽALMY

1. ant. Zpívejte Hospodinu, pamatujte na divy, které učinil. Aleluja.

Žalm 105 (104)
Bůh je ve svých slibech věrný
Těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému. (Řím 8,28)
I (1-11)

Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno, *

hlásejte mezi národy jeho díla.

Zpívejte mu, hrejte mu, *

vypravujte o všech jeho divech!

honoste se jeho svatým jménem, *

ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina!

Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, *

stále hledejte jeho tvář!

Pamatujte na divy, které učinil, *

na jeho zázraky a rozsudky jeho úst,

potomstvo Abraháma, jeho služebníka, *

synové Jakuba, jeho vyvoleného!

Hospodin sám je náš Bůh, *

po celé zemi platí jeho rozhodnutí.

Pamatuje věčně na svoji smlouvu, *

na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení,

na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem, *

na svou přísahu Izákovi.

Jako závazek to stanovil Jakubovi, *

Izraelovi jako věčnou smlouvu.

Řekl: „Tobě dám kananejskou zemi *

v dědičný úděl.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Zpívejte Hospodinu, pamatujte na divy, které učinil. Aleluja.

2. ant. Když byl spravedlivý prodán, Hospodin ho neopustil, a chránil ho před hříšníky. Aleluja.

II (12-22)

I když jich bylo počtem málo, *

nemnoho, a byli v zemi přistěhovalci,

putovali od národa k národu, *

z jednoho království k jinému kmeni,

nedopustil, aby je kdo utlačoval *

a kvůli nim trestal krále:

„Nedotýkejte se mých pomazaných, *

neubližujte mým prorokům!“

Přivolal na zemi hlad, *

zbavil je chleba.

Poslal před nimi muže, *

Josef byl prodán za otroka.

Sevřeli pouty jeho nohy, *

do želez jeho hrdlo,

dokud se nesplnil jeho výrok, *

Hospodinovo slovo jej ověřilo.

Král poslal, a osvobodil ho, *

vládce národů ho propustil.

Ustanovil ho pánem svého domu *

a vládcem veškerého svého majetku,

aby vychovával knížata, jak uzná za vhodné, *

a jeho rádce učil moudrosti.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Když byl spravedlivý prodán, Hospodin ho neopustil, a chránil ho před hříšníky. Aleluja.

3. ant. Hospodin pamatoval na své svaté slovo, a vysvobodil svůj lid. Aleluja.

III (23-45)

Tehdy přišel Izrael do Egypta *

a Jakub se stal hostem v Chámově zemi.

Nadmíru pak rozmnožil svůj národ *

a dal mu větší sílu než jeho protivníkům.

Zvrátil jim srdce, že nenáviděli jeho národ, *

že lstivě jednali s jeho služebníky.

Tehdy poslal Mojžíše, svého služebníka, *

Áróna, jehož si vyvolil.

Dělali mezi nimi jeho divy *

a zázraky v Chámově zemi.

Seslal temnoty, a nastala tma, *

ale oni odpírali jeho slovům.

Proměnil v krev jejich vody *

a zahubil jim ryby.

Jejich země se hemžila žabami, *

vnikly i do komnat jejich králů.

Rozkázal, a přiletěla hejna much, *

komáři byli v celém jejich kraji.

Místo deště dal jim krupobití, *

plameny ohně v jejich zemi.

Potloukl jim révu i fíky, *

polámal stromy na jejich území.

Rozkázal, a přiletěly kobylky *

a sarančat nespočetné spousty.

Zhltaly všechnu zeleň v jejich zemi, *

zhltaly jim plodiny obilí.

Pobil všechny prvorozené v jejich zemi, *

prvotiny veškeré jejich mužné síly.

Potom své vyvedl se stříbrem a zlatem, *

nebylo nemocných v jejich kmenech.

Egypťané se radovali, že odcházejí, *

neboť hrůza z nich padla na ně.

Rozestřel oblak, aby je chránil, *

oheň, aby svítil v noci.

Projevili žádost, i poslal jim křepelky *

a sytil je chlebem z nebe.

Rozrazil skálu, a vytryskla voda, *

valila se pouští jak řeka.

Neboť pamatoval na své svaté slovo, *

které dal Abrahámovi, svému služebníku.

V radosti vyvedl svůj národ, *

s jásotem své vyvolené.

Dal jim pohanské země, *

zmocnili se majetku národů,

aby zachovávali jeho zákony *

a dbali jeho nařízení.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodin pamatoval na své svaté slovo, a vysvobodil svůj lid. Aleluja.

Vzkříšením Ježíše Krista nám Bůh daroval nový život, aleluja,

máme proto živou naději na dědictví, které nepomine, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

22,10-21

Veliká naděje

(Anděl) mi řekl: „Nezapečeťuj prorocká slova této knihy, protože čas je blízko, (kdy se splní). Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je poskvrněný, ať se poskvrňuje dál, kdo je spravedlivý, ať žije spravedlivě dál a svatý ať se posvěcuje dál!

Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a branami vstoupí do města. Venku (zůstanou) psi, čarodějníci, smilníci, vrazi, modláři a každý, kdo má zálibu v páchání lži.

Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek (z Davidova kořene) a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda.“

Duch i nevěsta volají: „Přijď!“ Kdo to slyší, ať také zvolá: „Přijď!“ A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.

Já dosvědčuji každému, kdo slyší prorocká slova této knihy: Kdo by k nim něco přidal, tomu přidá Bůh těch ran, o kterých se píše v této knize. A kdo by ze slov této prorocké knihy něco ubral, tomu ubere Bůh podíl na stromě života a na svatém městě, o kterých se píše v této knize.

Ten, kdo to dosvědčuje, říká: „Ano, přijdu brzy!“ Amen, přijď, Pane Ježíši!

Milost Pána Ježíše buď se všemi!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zj 22,16.17.20; Iz 55,1.3

Já jsem výhonek z Davidova kořene a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda. Duch i nevěsta volají: Přijď! * A kdo to slyší, ať řekne: Přijď! Amen. Pane Ježíši, přijď, aleluja.

Vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; nakloňte ucho své a pojďte ke mně! * A kdo to slyší, ať řekne: Přijď! Amen. Pane Ježíši, přijď, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Efréma Syrského, jáhna

(Sermo 3 de diversis: Opera omnia, III. syr. et lat., Romæ 1743, 607)

Toho, jehož neobsáhne celý svět, drží v náručí sama Maria

Když Maria nosila pod srdcem samo božství, stala se pro nás vskutku nebem. Kristus se nejen vzdal Otcovy slávy, on mimoto uzavřel svoje božství do těsných mezí mateřského lůna, aby člověka pozdvihl k vyššímu důstojenství. Jen Marii jedinou vyvolil ze všech panen, aby byla nástrojem naší spásy.

Právě ona se stala cílem předpovědi všech spravedlivých a proroků. Právě z ní vyšla ta nejzářivější hvězda, která vyvedla lid, jenž chodil v temnotách, až spatřil veliké světlo.

Velmi příhodně lze nazvat Marii různými jmény. Především je Maria chrámem Božího Syna. Ten z ní vyšel zcela jinak, než předtím vstoupil: neboť zatímco vstoupil do jejího lůna bez těla, ven vystoupil vtělený.

Maria je dále oním tajemným novým nebem, na němž se jako na svém trůnu usadil Král králů: z něho sestoupil na zem a všem ukázal svou pozemskou tvář a podobu.

Maria je révou vydávající hojnost libé vůně; její plod se od přirozenosti stromu lišil natolik, že bylo třeba, aby si od stromu vypůjčil svoji podobu.

Maria je pramenem vytékajícím z domu Hospodinova; žíznivým z něho tryskají proudy živé vody a stačí, aby v nich kdokoli jen smočil rty, a nebude žíznit na věky.

Mýlí se však, milovaní, ten, kdo by se domníval, že lze den obnovy skrze Marii přirovnat ke druhému dni stvoření. Neboť na počátku byla země učiněna, skrze Marii obnovena. Na počátku byla země ve svém konání pro hřích Adamův zlořečena, skrze Marii však v ní byl obnoven mír a bezpečí. Na počátku přešla vinou prarodičů na všechny lidi smrt, nyní však jsme ze smrti přeneseni do života. Na počátku had obsadil ucho Evino a jeho jed se odtud rozšířil po celém těle, nyní Maria skrze svoje ucho přijala toho, jenž se stal zárukou věčného štěstí. Takže co bylo věcí smrti, stalo se zároveň nástrojem života.

Toho, jenž na cherubech sídlí, nesou teď pouze ruce ženy. Toho, jehož neobsáhne celý svět, drží v náručí sama Maria. Toho, jehož se bojí trůnové a panstva, hýčká dívka. Ten, jehož trůn stojí na věky věků, sedí na kolenou panny. Ten, jehož podnožím je země, jako chlapec do ní vtiskuje svoje stopy.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Neposkvrněné je srdce Panny, andělským zvěstováním přijala božské tajemství; tehdy ve svém čistém lůně přijala nejkrásnějšího z lidských synů * a navěky požehnaná nám dala Boha, který se stal člověkem. Aleluja.

Její čisté lůno se stalo Božím chrámem, působením slova neporušená Panna počala Syna * a navěky požehnaná nám dala Boha, který se stal člověkem. Aleluja.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys Rodičku svého Syna učinil i naší Matkou; dej, ať poslušní její výzvy vytrváme v pokání a modlitbách za spásu světa a den za dnem stále účinněji šíříme tvé království. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky