Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Pán kráčí izraelskou zemí;
jej věrně následují ženy.
Tiše a prostě, bez gest, frází
jsou pod křížem, kde muži schází,
s bolestnou Matkou. Hořký boji!
Jak pevně, statečně tam stojí.
Vzkříšený kráčí dějinami;
s ním ty, co mají oči laní.
Vždyť jemu do služby se daly,
těm, v nichž je On, se odevzdaly,
nejmenším, chorým, bez přístřeší,
je povzbuzují, léčí, těší.
Je z čeho dávat. Zdroje Pána
jsou hlubší nežli smutek, rána.
Dnešního jitra kéž se berem
tam, co tři ženy, stejným směrem,
ke kříži, k hrobu, skále jeho.
Nemůžem minout Vzkříšeného.
Nebo:
Ztiš, Kriste, každý hluk a chvat,
když chystáme se rozjímat
o světicích, o ženách těch,
co přetavily pýchu, hněv
ve skvosty velké hodnoty,
pokory, služby, dobroty.
Pro Tebe ve svobodě lásky
s bohatstvím přetrhaly svazky,
s mocí, výhodným postavením.
Jen oběť byla jejich jměním,
mírnost, však pravá rozhodnost,
aby byl slaven nebes Host.
Nám před očima dnešní den
jsou svaté ženy průvodem.
Kdo by se před nimi chtěl schovat?
Chcem horoucně je následovat.
Za Mariiným Synem jít,
je maják, cíl, je zdroj a štít.
ŽALMY
1. ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, zahanbils ty, kteří nás nenávidí.
Bože, slýchali jsme na vlastní uši, *
naši otcové nám vyprávěli,
cos vykonal za jejich časů, *
v pradávných dobách.
Tys je svou rukou usadil, když jsi vyhnal pohany, *
dals jim růst, když jsi potřel národy.
Vždyť neobsadili zemi svým mečem, *
nepomohlo jim k vítězství jejich rameno,
byla to tvá pravice a tvé rámě, *
tvá jasná tvář, neboť jsi je miloval.
Tys můj král a můj Bůh, *
popřál jsi vítězství Jakubovi.
S tebou jsme zdolali své nepřátele, *
v tvém jménu jsme pošlapali své protivníky.
Na svém luku jsem si nezakládal, *
vítězství mi nedal můj meč.
Ty však jsi nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, *
zahanbils ty, kteří nás nenávidí.
Bohem jsme se stále honosili, *
navěky jsme chválili tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, zahanbils ty, kteří nás nenávidí.
2. ant. Obrátíte-li se k Hospodinu, on od vás neodvrátí svou tvář.
Nyní však jsi nás zavrhl a zahanbil, *
netáhneš už, Bože, s našimi vojsky.
Dopustil jsi, že jsme utíkali před odpůrci, *
nabrali si lupu ti, kdo nás nenávidí.
Vydal jsi nás jak ovce na porážku *
a rozptýlils nás mezi pohany,
takřka zadarmo jsi odprodal svůj národ, *
nezískal jsi mnoho jejich cenou.
Našim sousedům jsi nás vydal na pohanu, *
našemu okolí v potupu a posměch.
Dopustils, že jsme se stali pro národy pořekadlem, *
pohané nad námi posměšně kývají hlavou.
Svou hanbu mám stále na zřeteli, *
stud se mi hrne do tváře,
když slyším pohanu a výsměch, *
když vidím nepřítele, jak se chce pomstít.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Obrátíte-li se k Hospodinu, on od vás neodvrátí svou tvář.
3. ant. Pane, neskrývej svou tvář, nezapomínej na naši bídu a útisk.
To vše nás stihlo, i když jsme na tebe nezapomínali *
ani nezrušili tvou smlouvu;
neodvrátilo se ani naše srdce *
a nesešly naše kroky z tvé stezky,
když jsi nás rozdrtil na strastiplném místě, *
a přikryl jsi nás temnotou.
Kdybychom zapomněli na jméno svého Boha, *
kdybychom vztáhli své ruce k cizímu bohu,
nebyl by na to Bůh přišel? *
Vždyť on zná tajnosti srdce!
Pro tebe jsme přece stále vražděni, *
mají nás jen za jatečné ovce!
Vzbuď se, proč spíš, Pane? *
Probuď se, neodháněj nás navždy!
Proč skrýváš svou tvář, *
zapomínáš na naši bídu a útisk?
Vždyť do prachu je sražena naše duše, *
na zemi leží naše tělo.
Povstaň nám na pomoc *
a vysvoboď nás pro svou lásku!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, neskrývej svou tvář, nezapomínej na naši bídu a útisk.
Jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine,
nauč mě svým příkazům.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Daniela
9,1-4a.18-27
Danielova modlitba a proroctví o sedmdesáti týdnech
Prvního roku (vlády) Dareia, syna Asuerova z médského rodu, který se stal králem nad chaldejským královstvím, prvního roku jeho vlády já, Daniel, jsem zkoumal v knihách počet let, který se měl naplnit podle Hospodinova slova k proroku Jeremiášovi nad troskami Jeruzaléma: (bylo to) sedmdesát let. Obrátil jsem svou tvář k Pánu, Bohu, v horlivé modlitbě a prosbě, v postu, v žínici a popelu. Modlil jsem se k Hospodinu, svému Bohu, vyznával jsem se a řekl:
„Nakloň svůj sluch, můj Bože, a slyš; otevři své oči a pohleď na naše trosky i na město, které má tvé jméno, neboť nevysíláme své prosby k tobě pro naše spravedlivé skutky, ale pro tvé velké milosrdenství. Pane, slyš! Pane, odpusť! Pane, pozoruj a jednej, neváhej: kvůli sobě, můj Bože! Vždyť tvé jméno má tvé město i tvůj lid!“
Když jsem ještě mluvil, modlil se, vyznával svůj hřích i hřích svého izraelského lidu a předkládal svou prosbu Hospodinu, svému Bohu, pro svatou horu svého Boha, ještě jsem tedy mluvil v modlitbě, když ten muž Gabriel, kterého jsem viděl v předchozím vidění, rychle přiletěl a dotkl se mě v době večerní oběti. Poučil mě a mluvil se mnou: „Danieli, nyní jsem vyšel, abych ti dal plné porozumění. Na začátku tvých proseb vyšlo slovo a já jsem přišel, abych (ti ho) sdělil, neboť jsi milý (Bohu); dej tedy pozor na to slovo a pochop vidění!
Sedmdesát týdnů je určeno tvému národu
i tvému svatému městu,
aby byla skončena nepravost,
aby přestal hřích,
odčiněna vina,
aby byla přivedena věčná spravedlnost,
aby se splnilo vidění a proroctví
a pomazáno přesvaté.
Věz tedy a pochop:
Od doby, kdy vyšlo slovo,
aby byl znovu vybudován Jeruzalém,
až do Pomazaného knížete
(uplyne) sedm týdnů.
V dvaašedesáti týdnech
znovu bude vystavěno náměstí i hradební příkop
za tísnivých časů.
Po dvaašedesáti týdnech bude zabit Pomazaný,
nebude (už);
město i svatyni zničí
lid knížete, který přijde.
Jeho koncem bude zničení
a zpustošení stanovené
až do konce války.
S mnohými uzavře pevné spojenectví
v době jednoho týdne,
v polovici týdne
přestane oběť krvavá i nekrvavá.
Pustošitel na křídlech ohavnosti,
dokud se na pustošitele
nevyleje stanovená zkáza!“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Bar 2,16; Dan 9,18; Žl 80 (79),20
Bože, shlédni na nás a pamatuj na nás, nakloň své ucho a vyslyš nás. * Otevři své oči a pohleď na naše trápení.
Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni. * Otevři své oči a pohleď na naše trápení.
DRUHÉ ČTENÍ
Z pastorální konstituce 2. vatikánského sněmu o církvi v dnešním světě
(Gaudium et spes, n. 48)
Svatost manželství a rodiny
Muž a žena dík manželskému svazku nejsou už dva, ale jeden: důvěrným osobním spojením a společnou činností si vzájemně pomáhají a prokazují službu, zakoušejí smysl své jednoty a den ze dne jí plněji dosahují. Toto důvěrné sjednocení jakožto vzájemné darování dvou osob, a také dobro dětí vyžadují úplnou věrnost a nerozlučnou jednotu manželů.
Opravdová manželská láska má účast na lásce božské a mocí Kristova vykoupení a spásonosným působením církve se usměrňuje a obohacuje, takže spolehlivě vede manžele k Bohu, pomáhá jim a dává sílu k plnění jejich vznešeného úkolu otce a matky. Právě proto křesťanské manžele posiluje a jakoby zasvěcuje zvláštní svátost, aby dostáli povinnostem a důstojnosti svého stavu. V síle této svátosti plní svůj úkol v manželství a v rodině a prodchnuti Kristovým duchem, jenž naplňuje celý jejich život vírou, nadějí a láskou, spějí stále více k vlastní dokonalosti a vzájemnému posvěcení, a tím společně oslavují Boha.
Když rodiče dávají dobrý příklad a společně se modlí, také děti a všichni, kdo žijí v rodinném kruhu, snáze naleznou cestu k pravému lidství, k spáse a svatosti. A protože jsou manželé povoláni k důstojnosti otcovství a mateřství, mají svědomitě plnit povinnosti výchovy, zvláště náboženské, neboť ta je především úkolem rodičů.
Děti mají jako členové rodiny svůj podíl na posvěcení rodičů. Měli by jejich dobrodiní splácet opravdovou vděčností, úctou a důvěrou a v neštěstí i ve stáří při nich stát, jak se na děti sluší. Vdovství statečně přijaté v návaznosti na povolání k manželskému životu má být ve všeobecné úctě. Každá rodina se má o své duchovní bohatství velkomyslně dělit s jinými rodinami. Protože se křesťanská rodina rodí z manželství – a manželství je obrazem společenství lásky Krista a církve a účastí na něm – má všem lidem ukazovat živou přítomnost Spasitelovu ve světě a pravou povahu církve, a to jak láskou manželů, velkomyslnou plodností, jednotou a věrností, tak i láskyplnou spoluprací všech členů.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Př 31,30.11.31
Žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu. * Srdce jejího manžela na ni spoléhá.
Dejte jí z výtěžku jejích rukou, neboť u bran ji chválí její díla. * Srdce jejího manžela na ni spoléhá.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys dal svaté Markétě velkou lásku k chudým; veď nás, ať jednáme tak jako ona, aby naše láska k lidem byla obrazem tvé dobroty. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky