30. červen 2023

Výročí posvěcení katedrály sv. Václava
svátek
(v olomoucké arcidiecézi)

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Ježíši Kriste, všehomíra vládce,

tvůj lid ti zpívá nyní v tomto chrámě,

neboť po roce jeho posvěcení

opět se slaví.

Královskou síní zve se toto místo,

branou, jež vede k zářivému nebi,

která přijímá všechny, kteří míří

do věčné vlasti.

Tento dům slavný lid tvůj shromažďuje,

tajemství svatá se v něm udělují,

předkládá se zde pokrm nebešťanů

pro život věčný.

Prosíme, Bože, shlédni tedy na nás

laskavým okem, veď své služebníky,

když slaví s láskou, s radováním slavnost

tohoto chrámu.

Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci

i tobě, Synu z Otce narozený,

s nímž vládne Svatý Duch mu rovný mocí

nad světy všemi. Amen.

ŽALMY

1. ant. Zdvihněte, brány, své klenby, zvyšte se, prastaré vchody.

Žalm 24 (23)
Pán vstupuje do své svatyně
Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

Hospodinu náleží země i to, co je na ní, *

svět i ti, kdo jej obývají.

Neboť on jej založil nad moři, *

upevnil ho nad proudy vod.

Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, *

kdo smí stát na jeho svatém místě?

Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, †

jehož duše nebaží po marnosti, *

kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.

Ten přijme požehnání od Hospodina, *

odměnu od Boha, svého spasitele.

To je pokolení těch, kdo po něm touží, *

kdo hledají tvář Jakubova Boha.

Zdvihněte, brány, své klenby, †

zvyšte se, prastaré vchody, *

ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy? †

Silný a mocný Hospodin, *

Hospodin udatný v boji.

Zdvihněte, brány, své klenby, †

zvyšte se, prastaré vchody, *

ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy? †

Hospodin zástupů, *

on je král slávy!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Zdvihněte, brány, své klenby, zvyšte se, prastaré vchody.

2. ant. Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů! 

Žalm 84 (83)
Touha po Boží svatyni
Tady nemáme město k trvalému pobytu: to budoucí (město) hledáme. (Žid 13,14)

Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů! *

 Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních,

mé srdce i mé tělo *

s jásotem tíhnou k živému Bohu.

I vrabec si nalézá příbytek *

a vlaštovka své hnízdo, kde ukládá svá mláďata:

Tvé oltáře, Hospodine zástupů, *

můj králi a můj Bože!

Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, *

stále tě mohou chválit.

Blaze člověku, jenž u tebe nalézá pomoc, *

když se chystá na svatou pouť.

Až půjdou vyschlým údolím, v pramen je změní, *

a časný déšť je zahalí požehnáním.

Půjdou se silou stále větší: *

uzří Boha bohů na Siónu.

Hospodine, Bože zástupů, slyš mou modlitbu, *

popřej sluchu, Jakubův Bože!

Štíte náš, Bože, pohleď, *

popatř na tvář svého pomazaného!

Věru, lepší je den v tvých nádvořích *

než jinde tisíc:

raději budu stát na prahu domu svého Boha *

než přebývat ve stanech bezbožníka.

Neboť Hospodin, Bůh, je slunce a štít: †

Hospodin popřává milost a slávu, *

neodepře štěstí těm, kteří žijí v nevinnosti.

Hospodine zástupů, *

blaze tomu, kdo v tebe doufá.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů!

3. ant. Slavné věci se o tobě vypravují, město Boží.

Žalm 87 (86)
Boží město, matka všech národů
Jeruzalém, pocházející shora, je svobodný – a to je naše matka. (Gal 4,26)

Hospodin miluje, co založil na svatých horách, *

miluje brány Siónu nad všechna Jakubova sídla.

Slavné věci se o tobě vypravují, *

město Boží!

Připočtu Rahab i Bábel mezi své ctitele, †

ba i Filištínsko, Tyrus s Etiopií; *

i ti se tam narodili.

O Siónu se řekne: „Jeden jako druhý se v něm narodil, *

sám Svrchovaný mu dal pevný základ.“

Hospodin zapíše do knihy národů: *

„Tito se tam narodili.“

Při tanci budou zpívat: *

„Všechna zřídla mé spásy jsou v tobě.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Slavné věci se o tobě vypravují, město Boží.

Hospodine, slyš mou úpěnlivou prosbu,

když vztahuji ruce k tvému svatému chrámu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Petra

2,1-17

Staňte se živými kameny pro duchovní chrám

Nechte všeho, co je špatné, každou neupřímnost, přetvářku, závist a všechno pomlouvání; jako novorozené děti žádejte duchovní, nefalšované mléko, abyste jím rostli ke spáse. Vždyť ‚jste okusili, jak dobrý je Pán‘.

K němu přistupujte, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmu o tom stojí: ‚Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.‘

Vám tedy, protože věříte, (přináší) čest, ale těm, kdo nevěří, je to ‚kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá.‘ Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni. Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten,‘ který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Kdysi jste ‚nebyli (jeho) lid,‘ teď však jste ‚lid Boží, žili jste bez milosrdenství,‘ teď však se jeho ‚milosrdenství na vás projevilo.‘

Milovaní, jako cizince a přistěhovalce vás napomínám: zdržujte se tělesných žádostí, protože ony bojují proti duši. Veďte mezi pohany vzorný život. Oni sice o vás mluví jako o špatných lidech, ale když budou pozorovat, že konáte dobro, budou velebit Boha v den navštívení.

Kvůli Pánu se podřizujte každému lidskému zřízení: ať už je to král jako svrchovaný vládce, nebo místodržitelé, kteří jsou od něho posíláni trestat zločince a vyznamenávat ty, kdo jednají správně. Vždyť tak to chce Bůh, abyste svým dobrým chováním umlčovali nevědomost nerozumných lidí. (Jednejte) jako lidé svobodní a ne jako lidé, kteří svobodou zakrývají svou špatnost, ale chovejte se jako Boží služebníci. Všechny ctěte, bratry milujte, Boha se bojte, krále mějte v úctě.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zj 21,2.19.14

Uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém. * Základy městských hradeb byly vyzdobeny drahými kameny všeho druhu.

Dvanáct základních kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů. * Základy městských hradeb byly vyzdobeny drahými kameny všeho druhu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homílií kněze Origena na knihu Jozue

(Homilia 9,1-2: PG 12,871-872)

Jako z živých kamenů se z nás buduje chrám a oltář Boží

My všichni, kdo věříme v Krista Ježíše, jsme nazýváni živými kameny. V Písmu se totiž prohlašuje: I vy jste živé kameny, z nichž se staví duchovní chrám, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, pro Ježíše Krista milé Bohu.

Jak víme z vlastní zkušenosti s obyčejnými pozemskými kameny, do základů se nejprve kladou ty kvádry, které jsou pevnější a mohutnější, aby se na ně dalo spolehnout, že unesou tíhu celé budovy. Jistě si domyslíš, že některé živé kameny jsou zase určeny pro základy stavby duchovní. A kdopak jsou ti, co tvoří základy? Apoštolové a proroci. Neboť takto nás o tom poučuje sám Pavel: Jste postaveni na základech apoštolů a proroků a úhelným kamenem je sám náš Pán Ježíš Kristus.

Abys ovšem byl, milý posluchači, co nejvhodněji připraven ke stavbě této budovy, abys byl vybrán za jeden z kamenů co nejblíže základům, uvědom si, že vlastním základem této stavby, kterou jsme právě popsali, je sám Kristus. Neboť apoštol Pavel mluví takto: Nikdo totiž nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen, a tím je Ježíš Kristus. Takže blaze těm, kdo zbudovali své bohulibé a svaté stavby na tomto výtečném základu!

Avšak v této chrámové budově musí být také oltář. A já si myslím, že každý z vás, živých kamenů, je k tomu způsobilý, a že kdo je připravený dlít na modlitbách, ve dne v noci přednášet Bohu naléhavé prosby a předkládat mu oběti svých modliteb, každý takový patří k těm, z nichž Ježíš staví oltář.

A teď si všimni, jaké znamenité vlastnosti by měly ty oltářní kameny mít. Jak řekl zákonodárce Mojžíš, praví Písmo, oltář se má vybudovat z neporušených kamenů, kterých se nedotklo železo. Kdo je to ty neporušené kameny? Snad by těmi neporušenými a nedotčenými kameny mohli být svatí apoštolové, svou jednomyslností a svorností všichni společně tvořící jeden oltář. O nich se přece uvádí, že když se všichni svorně modlili, jako jedněmi ústy volali: Pane, ty znáš srdce všech.

Takže snad právě ti, kdo byli s to svorně, jedněmi ústy a v jednom duchu se modlit, jsou hodni být určeni, aby všichni společně budovali jeden oltář, na němž by Ježíš přinášel oběť Otci.

Také my se aspoň snažme, abychom všichni svorně říkali totéž, abychom byli jedné mysli, abychom nekonali nic v řevnivosti ani pro lichou slávu, ale abychom setrvávali v jednotě smýšlení a měli vždycky stejný názor, abychom byli dokonce i my způsobilí stát se oltářními kameny.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Iz 2,2.3; Žl 126 (125),6

Pevně bude stát Hospodinův dům na vysoké hoře, vyvýšené nad pahorky; * budou k němu putovat četné kmeny a budou říkat: Sláva tobě, Pane.

Přijdou s jásotem a přinesou své snopy. * Budou k němu putovat četné kmeny a budou říkat: Sláva tobě, Pane.

Nebo:

Z kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 336,1.6: PL 38 [edit. 1861],1471-1472,1475)

Budování a posvěcení Božího domu v nás

Příčinou tohoto slavnostního shromáždění je posvěcení domu modlitby. Tento dům je tedy domem našich modliteb a my sami jsme domem Božím. Jako Boží dům se v tomto čase budujeme a na konci času budeme posvěceni. Budova, to jest její stavba, znamená namáhavou práci, posvěcení už jenom radost.

Totéž, co se dálo s touto stavbou, když rostla, děje se i nyní, když se shromažďují ti, kdo věří v Krista. Svou vírou totiž jako bychom v lesích káceli dřevo a ve skalách lámali kámen, a když nás vyučují před křtem, potom křtí a vedou k Bohu, jakoby nás ruce dělníků a řemeslníků otesávaly, seřizovaly a urovnávaly.

Dům Páně se ovšem nebuduje, jestliže věřící neváže láska. Kdyby se trámy a kameny vzájemně nespojovaly podle přesného plánu, kdyby do sebe nenásilně nezapadaly, kdyby v sobě v oněch vazbách málem jakoby nenacházely zalíbení, nikdo by do takové budovy ani nevkročil. Když přece vidíš, jak se krásně váže u některé budovy dřevo s kamenem, klidně vejdeš a nebudeš se bát, že se zřítí.

A tak když chtěl Kristus Pán k nám přijít a bydlet v nás, jakoby už při stavbě tohoto příbytku říkal: Přikázání nové vám dávám: Milujte se navzájem. Dávám vám přikázání, říká. Byli jste totiž až dosud zchátralí, ani příbytek jste mi ještě nestavěli, byli jste v troskách. Ale chcete-li z trosek povstat a uniknout sešlosti, milujte se navzájem.

Uvažte také, moji milovaní, že podle předpovědí a zaslíbení se tento dům dosud po celém okrsku zemském buduje. Když se totiž po návratu z babylónského zajetí budoval jeruzalémský chrám, zpívalo se tehdy, co čteme v jednom žalmu: Zpívejte Hospodinu novou píseň, zpívej Hospodinu, celá země. Co bylo pro žalmistu novou písní, to Pán nazval novým přikázáním. Vždyť co vyjadřuje nová píseň, ne-li novou lásku? Kdo miluje, ten rád zpívá. Takže z pěvcova hlasu poznáváme vroucnost svaté lásky.

Totéž, co vidíme, že se zde hmotně uskutečnilo ve vybudování stěn, ať se duchovně uskutečňuje v našem srdci, a totéž, co zde vidíme vybudované z kamene a ze dřeva, ať se působením Boží milosti dokoná i ve vás.

Především tudíž děkujme Hospodinu, našemu Bohu, neboť od něho pochází všechno nejlepší, co jsme dostali, a každý dokonalý dar; opravdu vroucím srdcem chvalme jeho dobrotu, neboť on vnukl do duše svých věrných, aby postavili tento dům modlitby, on v nich probudil nadšení a opatřil pomoc; těm, kteří ještě neměli ten úmysl, vnukl odhodlání a pomohl jim změnit odhodlání dobré vůle ve skutek. Bůh přece ve svých věrných působí, že chtějí a konají, co se mu líbí. A proto je to Bůh, kdo toto všechno sám započal a také dokončil.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Žl 84 (83),2-3.5

Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů. * Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních.

Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, stále tě mohou chválit. * Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme, *

tebe, Pane, velebíme.

Tebe, věčný Otče, *

oslavuje celá země.

Všichni andělé, *

cherubové i serafové,

všechny mocné nebeské zástupy *

bez ustání volají:

Svatý, Svatý, Svatý, *

Pán, Bůh zástupů.

Plná jsou nebesa i země *

tvé vznešené slávy.

Oslavuje tě *

sbor tvých apoštolů,

chválí tě *

velký počet proroků,

vydává o tobě svědectví *

zástup mučedníků;

a po celém světě *

vyznává tě tvá církev:

neskonale velebný, *

všemohoucí Otče,

úctyhodný Synu Boží, *

pravý a jediný,

božský Utěšiteli, *

Duchu Svatý.

Kriste, Králi slávy, *

tys od věků Syn Boha Otce;

abys člověka vykoupil, *

stal ses člověkem a narodil ses z Panny;

zlomil jsi osten smrti *

a otevřel věřícím nebe;

sedíš po Otcově pravici *

a máš účast na jeho slávě.

Věříme, že přijdeš soudit, *

a proto tě prosíme:

přispěj na pomoc svým služebníkům, *

vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;

dej, ať se radují s tvými svatými *

ve věčné slávě.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

* Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *

veď ho a stále pozvedej.

Každý den tě budeme velebit *

a chválit tvé jméno po všechny věky.

Pomáhej nám i dnes, *

ať se nedostaneme do područí hříchu.

Smiluj se nad námi, Pane, *

smiluj se nad námi.

Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *

jak doufáme v tebe.

Pane, k tobě se utíkáme, *

ať nejsme zahanbeni na věky.

MODLITBA

Modleme se.

V kostele, který slaví výročí vlastního posvěcení:

Bože, připomínáme si dnes výroční den posvěcení tohoto kostela, ve kterém se shromažďujeme, abychom tě chválili; vyslyš naše prosby a stůj při nás, abychom ti zde sloužili vždy s čistým srdcem a stále plněji zakoušeli, že se na nás uskutečňuje spása. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Mimo kostel, který slaví výročí svého posvěcení:

Bože, ty si z nás jako z živých kamenů buduješ svůj duchovní chrám; rozmnož ve své církvi působení svého Ducha, aby tvůj věrný lid dorůstal do plnosti, kterou bude mít u tebe v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Nebo:

Bože, ty přicházíš k těm, kteří tě milují, a zůstáváš s nimi; dej, ať lid, shromážděný ve tvém jménu, má k tobě úctu a lásku, ať ochotně plní tvou vůli a dojde do zaslíbené nebeské vlasti. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky