19. únor 2023

7. Neděle v mezidobí
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Už skví se s dobou světější

den osmý po dnech týdenních.

Posvětil jsi jej, Ježíši,

ty první ze všech vzkříšených.

Teď dotkni se nás mocí svou,

ze snění naše mysli vzbuď,

potom ať těla povstanou,

jež nepostihla druhá smrt.

Už vbrzku k tobě do oblak

se vznesem, Kriste, blaženi,

že s tebou žít vždy budem pak,

ty živote náš, vzkříšení.

Až ve tvář budem zírat ti

tvou věčnou slávou prodchnuti,

poznáme tebe tak, jak jsi,

ty pravé světlo, radosti.

Nás dary sedmi bohaté

až odměnit dáš od Otce,

kéž naplní nás blaho tvé

pod vládou svaté Trojice. Amen.

ŽALMY

1. ant. Každý den tě budu velebit, Hospodine, aleluja. [Tištěný breviář neobsahuje „Aleluja“ na konci všech antifon pro třetí neděli žaltáře; doplněno podle latinského vydání.]

Žalm 145 (144)
Chvála Boží velikosti
Svatý jsi, (Bože,) ty, který jsi a který jsi byl. (Zj 16,5)
I (1-9)

Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, *

budu velebit tvé jméno po všechny věky.

Každý den tě budu velebit *

a chválit tvé jméno po všechny věky.

Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný, *

jeho velikost je nevýstižná.

Jedno pokolení zvěstuje druhému tvé činy *

a oznamuje tvoji moc.

Mluví o nádherné slávě tvé vznešenosti, *

rozmlouvají o tvých divech.

Vypravují o moci tvých hrozivých skutků, *

hovoří o tvé nesmírnosti.

Rozhlašují chválu tvé velké laskavosti, *

jásají nad tvou spravedlností.

Milosrdný a milostivý je Hospodin, *

shovívavý a plný lásky.

Dobrotivý je Hospodin ke všem *

a soucit má se všemi svými tvory.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Každý den tě budu velebit, Hospodine, aleluja. [Tištěný breviář neobsahuje „Aleluja“ na konci všech antifon pro třetí neděli žaltáře; doplněno podle latinského vydání.]

2. ant. Tvé království, Hospodine, je království všech věků, aleluja.

II (10-13a)

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla *

a tvoji zbožní ať tě velebí!

Ať vypravují o slávě tvého království, *

ať mluví o tvé síle,

aby poučili lidi o tvé moci, *

o slávě tvé vznešené říše.

Tvé království je království všech věků *

a tvá vláda trvá po všechna pokolení.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Tvé království, Hospodine, je království všech věků, aleluja.

3. ant. Věrný je Hospodin ve všech svých slibech a svatý ve všech svých činech, aleluja. 

III (13b-21)

Věrný je Hospodin ve všech svých slibech *

a svatý ve všech svých činech.

 Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, *

a pozvedá všechny sklíčené.

Oči všech doufají v tebe *

a ty jim dáváš pokrm v pravý čas.

Otvíráš svou ruku *

a sytíš vše živé s laskavostí.

Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách *

a svatý ve všech svých činech.

Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, *

všem, kdo ho vzývají upřímně.

Vyplní vůli svých ctitelů, *

slyší jejich volání a zachrání je.

Zachovává Hospodin všechny, kdo ho milují, *

a všechny bezbožníky zničí.

Ať má ústa hlásají Hospodinovu chválu, *

vše, co žije, ať velebí jeho svaté jméno po všechny věky!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Věrný je Hospodin ve všech svých slibech a svatý ve všech svých činech, aleluja.

Můj synu, dbej na má slova,

uchovej je hluboko v srdci.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy Kazatel

1,1-18

Marnost všech věcí

Úvahy Kazatele, Davidova syna, krále v Jeruzalémě. „Marnost nad marnost – praví Kazatel – marnost nad marnost, všechno je marnost.“ Co má člověk z celé své námahy, s kterou se plahočí pod sluncem?

Jedno pokolení odchází a druhé přichází, země však trvá stále. Slunce vychází a zapadá, chvátá k svému místu, kde vychází. Vítr věje k jihu a stáčí se na sever, vítr stále krouží, znovu obnovuje svůj běh. Všechny řeky tečou do moře, a moře se nikdy nenaplní. Na místo, kde řeky vznikají, opět se vracejí. Všechno unavuje, nelze to ani vypovědět; oko se nenasytí díváním ani ucho se nenaplní posloucháním. Co bylo, zase bude, co se stalo, zase nastane – není nic nového pod sluncem. Vyskytne-li se něco, o čem se řekne: „Hle, to je nové“ – dávno to bylo v dobách, které byly před námi.

Zapomíná se na to, co minulo, a stejně to bude s budoucností. Nezůstane na ni vzpomínka u těch, kteří budou následovat.

Já, Kazatel, jsem byl izraelským králem v Jeruzalémě. Uložil jsem si hledat a moudře zkoumat všechno, co se děje pod nebem. Je to obtížné zaměstnání, které Bůh uložil lidem, aby ho splnili. Prohlížel jsem všechna díla, která se dějí pod sluncem, a hle – všechno je marnost a chytání větru.

Co je křivé, nedá se narovnat,

co schází, toho se nedopočteš.

Řekl jsem si sám pro sebe: „Hle – rozmnožil jsem a zvětšil svou moudrost víc nežli všichni, kteří vládli přede mnou v Jeruzalémě: má mysl pochopila mnoho moudrosti a vědy.“ Uložil jsem si poznat moudrost i poznat hloupost a pošetilost – a poznal jsem, že i tohle je chytání větru, protože mnoho moudrosti je mnoho starostí a se zvýšeným poznáním se zvyšuje i trápení.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Kaz 1,14; 5,14; 1 Tim 6,7

Prohlížel jsem všechna díla, která se dějí pod sluncem, a hle – všechno je marnost a chytání větru. * Člověk se vrátí nahý, jak vyšel ze života své matky; odejde tak, jak přišel.

Nic jsme si na svět nepřinesli a nic si z něho také nemůžeme odnést. * Člověk se vrátí nahý, jak vyšel ze života své matky; odejde tak, jak přišel.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Pět set kapitol“ od svatého Maxima Vyznavače, opata

(Centuria 1, cap. 1,4-5.16-17.23-24.26-28.30-40: PG 90,962-967)

Bez lásky je všechno marnost nad marnost

Láska je dobrý stav v duši, kdy duše nedává ničemu jinému přednost před poznáním Boha. Není ovšem možné, aby k této lásce dospěl někdo, jehož duše lpí na něčem pozemském.

Kdo miluje Boha, cení si jeho poznání víc než všeho, co stvořil, a nepřestává o toto poznání s toužebností a láskou usilovat.

Jestliže všechno, co je, bylo stvořeno od Boha a pro Boha a jestliže Bůh daleko převyšuje to, co vzniklo jako jeho dílo, pak ten, kdo se spouští Boha, v každém ohledu lepšího, a oddává se horším věcem, dává tím najevo, že si Boha váží méně než věcí, které Bůh stvořil.

Kdo mě miluje, praví Pán, bude zachovávat má přikázání. A také: To je mé přikázání: Milujte se navzájem! Kdo tedy nemiluje bližního, nezachovává přikázání. Kdo ovšem nezachovává přikázání, ten ani nemůže milovat Pána.

Blahoslavený je člověk, který je s to milovat každého člověka stejnou měrou.

Kdo miluje Boha, miluje samozřejmě i bližního. Takový člověk ovšem nemůže střádat peníze, ale s božskou štědrostí je rozdává: poskytne každému z těch, kdo strádají.

Kdo podle Božího vzoru dává almužnu, nečiní rozdílu mezi hmotnými potřebami člověka dobrého a zlého, nebo spravedlivého a nespravedlivého, a rozdává každému podle náležité potřeby; i když z náklonnosti k dobru přece jen dává přednost tomu, kdo vyniká ctností a snahou, před tím, kdo je nešlechetný.

Láskyplné smýšlení se však neprojevuje jen štědrými almužnami, nýbrž daleko více poskytováním Božího slova a prokazováním služby v časných potřebách.

Kdo se opravdově a z celého srdce odřekne věcí tohoto světa a bez jakéhokoli pokrytectví s láskou pomáhá bližnímu, rychle se osvobodí od veškerých vášní a neřestí a jeho údělem bude Boží láska a poznání.

Kdo ve svém nitru nalezl Boží lásku, ten podle Božího muže Jeremiáše při následování Pána, svého Boha, neumdlí ani neochabne, ale vydrží naopak statečně všechnu námahu, příkoří a bezpráví a v žádném případě nesmýšlí o nikom zle.

Neříkejte, praví Boží muž Jeremiáš, že jste chrám Boží. A ty také neříkej, že tě může spasit pouhá sama víra v našeho Pána Ježíše Krista. To je nemožné, musíš prokázat lásku k němu i v činech. Vždyť pokud jde o prostou víru: I zlí duchové věří, a (přesto) se třesou hrůzou.

Úkolem lásky je z duše rád prokazovat svému bližnímu dobro, být velkodušný a trpělivý; a také užívat věcí správným způsobem.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Jan 13,34; 1 Jan 2,10.3

Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. * Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle.

Podle toho víme, že jsme poznali Krista, když zachováváme jeho přikázání. * Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme, *

tebe, Pane, velebíme.

Tebe, věčný Otče, *

oslavuje celá země.

Všichni andělé, *

cherubové i serafové,

všechny mocné nebeské zástupy *

bez ustání volají:

Svatý, Svatý, Svatý, *

Pán, Bůh zástupů.

Plná jsou nebesa i země *

tvé vznešené slávy.

Oslavuje tě *

sbor tvých apoštolů,

chválí tě *

velký počet proroků,

vydává o tobě svědectví *

zástup mučedníků;

a po celém světě *

vyznává tě tvá církev:

neskonale velebný, *

všemohoucí Otče,

úctyhodný Synu Boží, *

pravý a jediný,

božský Utěšiteli, *

Duchu Svatý.

Kriste, Králi slávy, *

tys od věků Syn Boha Otce;

abys člověka vykoupil, *

stal ses člověkem a narodil ses z Panny;

zlomil jsi osten smrti *

a otevřel věřícím nebe;

sedíš po Otcově pravici *

a máš účast na jeho slávě.

Věříme, že přijdeš soudit, *

a proto tě prosíme:

přispěj na pomoc svým služebníkům, *

vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;

dej, ať se radují s tvými svatými *

ve věčné slávě.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

* Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *

veď ho a stále pozvedej.

Každý den tě budeme velebit *

a chválit tvé jméno po všechny věky.

Pomáhej nám i dnes, *

ať se nedostaneme do područí hříchu.

Smiluj se nad námi, Pane, *

smiluj se nad námi.

Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *

jak doufáme v tebe.

Pane, k tobě se utíkáme, *

ať nejsme zahanbeni na věky.

MODLITBA

Modleme se.

Dej nám, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždycky poznávali, co se ti líbí, a slovy i skutky věrně plnili tvou vůli. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky