20. květen 2023

Sobota, doba velikonoční, 6. týden
2. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Vladaři věčný, nejvyšší,

Vykupitel svých věrných jsi,

smrt umírá v tvém vítězství,

teď milost tvá se mocně skví.

Ty po Otcově pravici

usedáš na trůn zářící

a přejímáš moc nad všemi

jež nemá původ na zemi.

Ať trojí říše tvorů tvých

jak nebeských, tak pozemských,

tak temná říše pekelná

před tebou sklání kolena.

Andělé trnou v úžase,

co s lidským rodem stává se:

hřeší člověk, smývá člověk,

vládne Slovo – Bohočlověk.

Buď, Kriste, naší radostí,

co čeká nás v tvé věčnosti,

ty, který řídíš světa říš,

nám nejvíc blaha přinášíš.

Až zaskvěješ se v onen den

v oblaku Soudce plamenném,

smaž dluhy nezaplacené

a vrať nám věnce ztracené.

Buď sláva tobě, Ježíši,

jenž vznášíš se už ve výši,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

Nebo:

Denně v tom pozdviženém čase

Pán přicházel a mizel zase

jak vlny vůní z jarních lích,

jak stíny oblaků, jež plynou,

jak deště v máji nad krajinou,

jak příboj nocí měsíčních.

Vedl je, učil po šest neděl.

Když se jim všecek vypověděl

v odpečetěných tajemstvích,

za město vyvedl své stádce.

Dal požehnání jim i matce

a potom – k nebi ruce zdvih.

A pak – ó, blesk, ó, oslnění!

To hudba hřmí, to zpívá hřmění,

to zem se bortí v základech?

Nelze vám, syna mého děti,

na jeho krásu pohleděti,

před níž i nebe tají dech!

ŽALMY

1. ant. Pamatuj na mě, Hospodine, ujmi se mě a pomoz mi. Aleluja.

Žalm 106 (105)
Boží dobrota a nevěrnost národa
Bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. (1 Kor 10,11)
I (1-18)

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

Kdo vylíčí mocné Hospodinovy činy, *

kdo vypoví všechnu jeho slávu?

Blaze těm, kteří dbají práva, *

spravedlivě jednají v každé době.

Pamatuj na mě, Hospodine, pro náklonnost k svému lidu, *

ujmi se mě a pomoz mi,

abych se těšil ze štěstí tvých vyvolených, †

abych se radoval z radosti tvého lidu, *

abych se chlubil spolu s tvým dědictvím.

Hřešili jsme jako naši otcové, *

páchali jsme nepravost, jednali bezbožně.

Naši otcové v Egyptě *

nechápali tvé divy,

neměli na paměti množství tvých dobrodiní, *

ale vzepřeli se proti Nejvyššímu u Rudého moře,

Přece však je zachránil pro své jméno, *

aby ukázal svou moc.

Pohrozil Rudému moři, a vyschlo, *

vedl je mezi vlnami jako po pevné zemi.

Zachránil je z moci toho, jenž je nenáviděl, *

vyprostil je z moci nepřítele.

Vody zatopily jejich protivníky, *

nezůstal z nich ani jeden.

Tu uvěřili jeho slovům *

a zpívali mu píseň chvály.

Brzy však zapomněli na jeho skutky, *

nevyčkali jeho rozhodnutí.

Dali se strhnout žádostivostí na poušti, *

pokoušeli Boha na pustině.

Splnil jim jejich žádost, *

ale poslal na ně i nakažlivou nemoc.

V táboře záviděli Mojžíšovi *

a Árónovi, zasvěcenému Hospodinu.

Otevřela se země a pohltila Datana, *

zavřela se nad Abiramovou tlupou.

V jejich tlupě vzplanul oheň, *

plamen spálil bezbožníky.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pamatuj na mě, Hospodine, ujmi se mě a pomoz mi. Aleluja.

2. ant. Pamatujme na smlouvu s Hospodinem, naším Bohem.

II (19-33)

Zhotovili si tele u Chorebu *

a klaněli se modle ulité z kovu.

Zaměnili tak svoji Slávu *

za sochu býka, který požírá trávu.

Zapomněli na Boha, který je zachránil, *

který v Egyptě vykonal divy,

zázraky v Chámově zemi, *

úžasné skutky u Rudého moře.

Rozhodl se, že je zničí, †

kdyby se Mojžíš, jeho vyvolený, u něho nepřimlouval, *

aby odvrátil jeho hněv, jímž je chtěl zhubit.

Pohrdli vytouženou zemí, *

nevěřili jeho slovu.

Reptali ve svých stanech, *

neposlouchali Hospodinova hlasu.

Proto jim přísahal pozdviženou rukou, *

že je zničí na poušti,

že jejich potomstvo rozptýlí mezi národy, *

že je rozpráší do cizích zemí.

Přidali se k Bál Peorovi, *

jedli oběti mrtvých bohů.

Dráždili (Hospodina) svými zločiny, *

proto je stihla pohroma.

Tu povstal Pinchas a zjednal spravedlnost. *

Pohroma přestala.

Připočetlo se mu to k zásluze *

po všechna pokolení na věčné časy.

Popudili ho u vod v Meribě, *

zle se vedlo Mojžíšovi jejich vinou,

neboť rozhořčili jeho mysl, *

že svými rty nerozvážně mluvil.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pamatujme na smlouvu s Hospodinem, naším Bohem.

3. ant. Vysvoboď nás, Hospodine, náš Bože, a shromáždi svůj rozptýlený lid. Aleluja.

III (34-48)

Nevyhubili národy, *

jak jim Hospodin rozkázal,

ale smísili se s pohany *

a naučili se jejich skutkům.

Uctívali jejich modly, *

a ty se jim staly léčkou.

Obětovali své syny *

i své dcery zlým duchům.

Prolévali nevinnou krev, †

krev svých synů a dcer, *

které obětovali kananejským modlám.

Země byla poskvrněna krví, †

znečistili se svými skutky *

a zpronevěřili se svými zločiny.

Tu vzplanul hněv Hospodinův proti jeho národu *

a zošklivil si své dědictví.

Proto je vydal do moci pohanů; *

vládli jim ti, kteří je nenáviděli.

Utiskovali je nepřátelé, *

museli se sklonit pod jejich ruku.

Mnohokrát je vysvobodil, †

oni ho však roztrpčovali svými pletichami, *

proto byli pokořeni pro své viny.

Ale shlédl na jejich soužení, *

když slyšel jejich prosbu.

Rozpomenul se kvůli nim na svoji smlouvu *

a slitoval se pro své velké milosrdenství.

Vzbudil k nim soucit *

u všech, kteří je přivedli do zajetí.

Vysvoboď nás, Hospodine, náš Bože, *

a shromáždi nás z pohanských zemí,

abychom chválili tvé svaté jméno *

a chlubili se tvou slávou.

Požehnaný Hospodin, Bůh Izraelův, †

od věků až na věky! *

Všechen lid ať řekne: „Amen!“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Vysvoboď nás, Hospodine, náš Bože, a shromáždi svůj rozptýlený lid. Aleluja.

Vzkříšením Ježíše Krista nám Bůh daroval nový život, aleluja,

máme proto živou naději na dědictví, které nepomine, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Jana

3,11-17

Láska k bratřím

To je poselství, které jste slyšeli už na začátku: máme se navzájem milovat. Ne jako Kain, který byl ze zlého ducha a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho skutky byly špatné, ale skutky jeho bratra byly spravedlivé.

Bratři, nic se nedivte, že svět vás nenávidí. My víme, že jsme přešli ze smrti do života, a proto milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah – a víte, že žádný vrah nemá v sobě trvalý a věčný život.

Z toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry. Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v nouzi, ale zavře před ním svoje srdce – jak v něm může zůstávat Boží láska?

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

1 Jan 3,16.14a

Z toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. * Také my jsme povinni položit život za své bratry, aleluja.

Víme, že jsme přešli ze smrti do života, a proto milujeme bratry. * Také my jsme povinni položit život za své bratry, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého Augustina, biskupa, na Janovo evangelium

(Tract. 124,5.7: CCL 36,685-687)

Dvojí život

Církev ví, že jí byl Bohem zvěstován a svěřen dvojí život: jeden ve víře, druhý v přímém patření na Boha; jeden v čase pozemského putování, druhý ve věčnosti v přebývání s Bohem; jeden v námaze, druhý v odpočinutí; jeden na cestě, druhý v domově nebeské vlasti; jeden v činné práci, druhý v odměně nazírání Boha.

První život představuje apoštol Petr, druhý Jan. Ten první zde na zemi trvá až do konce tohoto věku a na onom světě dochází svého cíle; ten druhý se má naopak naplňovat, až skončí tento věk, ale ani v budoucím věku nekončí. Proto Petrovi Kristus řekl: Následuj mě, o Janovi však říká: Jestliže chci, aby zůstal, až přijdu, proč se o to staráš? Ty mě následuj!

Následuj mě tím, že budeš snášet všechno časné zlo jako já. Jan ať zůstane, dokud nepřijdu, abych odplácel věčným dobrem. A lze to říci ještě jasněji: Následuj mě dokonalým životem a řiď se přitom příkladem mého utrpení. A započaté poznání ať zůstane, dokud nepřijdu. Má se naplnit, až přijdu.

Krista totiž následuje až na práh smrti plnost svaté trpělivosti. Plnost poznání však zůstává, dokud nepřijde Kristus; teprve pak jej zjeví. Zde v zemi smrtelníků totiž zakoušíme zlobu tohoto světa. Tam v zemi živých budeme patřit na dobrotu našeho Pána.

Ono chci, aby zůstal, až přijdu nelze ovšem chápat ve smyslu: chci, aby tu zůstal natrvalo, nýbrž: chci, aby čekal. K naplnění toho, co představuje Jan, nedojde totiž hned, ale teprve až přijde Kristus. K tomu, co očekáváme, by však nedošlo, kdybychom již nyní nezačali konat to, co představuje Petr, jemuž bylo řečeno: Ty mě následuj.

Nikdo by ovšem neměl tyto význačné apoštoly od sebe oddělovat. Tím, co představoval Petr, byli totiž oba, a oba také budou tím, co představoval Jan. Jen jako symbol jeden následoval a druhý zůstával. Zato ve víře oba trpělivě snášeli bídu tohoto světa a oba i očekávali naplnění budoucí blaženosti.

Avšak ne pouze oni, činí tak i celá svatá církev, Kristova nevěsta, která musí překonat tyto přítomné zkoušky a uchovat se pro onu budoucí blaženost. Předobrazem těchto dvou životů byli Petr a Jan, každý jednoho. Ale tak jako tím prvním v tomto čase žili ve víře oba, i v tom druhém se budou oba navěky radovat z blaženého vidění tváří v tvář.

Tak tedy pro všechny svaté, nerozlučně patřící ke Kristovu tělu, pro jejich proplutí tímto bouřlivým životem přijal první z apoštolů Petr klíče nebeského království a moc svazovat a rozvazovat hříchy. A pro všechny svaté, pro dosažení nejklidnější zátoky života skrytého v Bohu, spočinul evangelista Jan na Kristových prsou.

Neboť nejen sám Petr, ale celá církev svazuje a rozvazuje hříchy; ani sám Jan nepil z pramene srdce Páně, ten Jan, z jehož kázání pak tryskala slova o Slovu, jež bylo na počátku u Boha, i další slova o Kristově božství a vznešené pravdy o trojjedinosti Boha, na kterého máme jednou v nebeském království hledět tváří v tvář, zatímco nyní, než přijde Pán, všechno vidíme jen jako v zrcadle a v hádance. To přece sám Pán dal svému evangeliu proudit do celého světa a každý z něho může pít, co hrdlo ráčí.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Petr 5,10; 2 Kor 4,14

Bůh, dárce veškeré milosti, vás pro zásluhy Krista Ježíše povolal ke své věčné slávě. * Když teď nakrátko snesete utrpení, on sám vás zdokonalí, utuží, utvrdí a upevní, aleluja.

Ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s Ježíšem i nás. * Když teď nakrátko snesete utrpení, on sám vás zdokonalí, utuží, utvrdí a upevní, aleluja.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, náš nebeský Otče, tvůj Syn před svým nanebevstoupením slíbil apoštolům Ducha Svatého; vyslyš naše prosby a sešli i nám dary svého Ducha, abychom byli naplněni bohatstvím nebeské moudrosti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky