8. únor 2023

Sv. Josefiny Bakhity, panny
nezávazná památka

Narodila se kolem roku 1868 v Súdánu, nedaleko vsi Džebel Agilere v kraji Darfur. Již jako děvčátko byla uloupena a opakovaně byla prodávána na trhu s otroky. Jako otrokyně krutě strádala. Když byla posléze vysvobozena, stala se v italských Benátkách křesťankou, později řeholnicí u Sester lásky – kanosiánek. Zbytek života strávila ve městě Schio u italské Vicenzy v ustavičné službě všem. Tam také zemřela roku 1947.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Panno, ty s lampou zářící

jsi vyšla k sňatku s Pánem svým,

přeslavným vládcem, jehož ctí

nebeské sbory zpěvem svým.

Andělů družko milená,

nejčistším svazkem spojená

se snoubencem svým nebeským,

jdeš mu vstříc s věncem panenským.

Nauč nás, jak je třeba žít,

pomáhej nám svou přímluvou,

ať můžeme včas odhalit

nepřátel šalbu záludnou.

Nechť Maria, květ panenství,

vždy prosí za nás u Syna,

ať se nás v tomto vyhnanství

svou mocnou rukou ujímá.

Ať Bohu chválou bezmeznou

zní všechny věky věčnosti

nad touto pannou vítěznou,

kterou dnes zem i nebe ctí. Amen.

Nebo:

Kdo slouží Pánu, má svůj cit,

rozum i vůli rozeznít.

Nám hodinka svatého čtení

je k citlivému prohloubení,

je výzvou na cestu jít ránem

pěšinou světic, svatých panen.

Od jejich svící vznítit knoty,

jimi se jasnit do čistoty,

z nich vzít si touhu po Ježíši

a vstoupit do nejtišších skrýší,

kde milost překračuje práh.

Hle, tajemství je na dosah…

S nimi klást květy na skráň Pána,

korunu vzít, – je přichystána.

ŽALMY

1. ant. Miluji tě, Hospodine, má sílo. 

Žalm 18 (17), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství
V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11,13)
I (2-7)

Miluji tě, Hospodine, má sílo, *

 Hospodine, má skálo, mé útočiště; zachránce můj!

Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, *

můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má!

Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, *

a od svých nepřátel budu vysvobozen.

Obklopil mě smrtící příboj, *

přepadly mě záhubné přívaly,

ovinula mě osidla podsvětí, *

ohrozily mě léčky smrti.

Ve své tísni jsem vzýval Hospodina, *

k svému Bohu jsem volal o pomoc:

Ze své svatyně slyšel můj hlas, *

mé volání proniklo k jeho sluchu.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Miluji tě, Hospodine, má sílo.

2. ant. Hospodin mě vysvobodil, protože mě má rád.

II (8-20)

Zachvěla se a zatřásla země, †

zakolísaly základy hor *

a zachvěly se, neboť vzplál hněvem.

Vystoupil kouř z jeho chřípí, †

sžírající oheň z jeho úst, *

žhavé uhlí od něho vzplálo.

Nebesa sklonil a sestoupil, *

černý mrak byl pod jeho nohama.

Jel na cherubu a letěl, *

nesl se na křídlech větru.

Jako rouchem se temnotou oděl, *

zahalil se do tmavých vod, do hustých mračen.

Bleskem v jeho dohledu *

vzplálo žhavé uhlí.

Z nebe Hospodin zahřměl, *

Nejvyšší zaburácel svým hlasem.

Vyslal své šípy a rozptýlil je, *

vyslal přemnohé blesky a rozdrtil je.

Tu se ukázala dna oceánů, *

základy země byly obnaženy,

když Hospodin pohrozil, *

když zavanul dech jeho hněvu.

Napřáhl svou ruku z výšin a uchopil mě, *

vyprostil mě ze spousty vod,

vyrval mě mému mocnému nepříteli, *

těm, kdo mě nenáviděli, kdo mě předčili silou.

Přepadli mě v den pro mě osudný, *

ale Hospodin se mě zastal.

Vyvedl mě na volné prostranství, *

vysvobodil mě, protože mě má rád.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodin mě vysvobodil, protože mě má rád.

3. ant. Hospodin je mé světlo a má spása.

III (21-30)

Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti, *

odměnil mě podle čistoty mých rukou.

Vždyť jsem zachovával Hospodinovy cesty, *

nevzdálil jsem se hříchem od svého Boha.

Neboť jsem míval na zřeteli všechny jeho příkazy, *

jeho nařízením jsem se nevyhýbal,

ale byl jsem před ním bez úhony, *

uchoval jsem se bez viny.

Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti, *

podle čistoty mých rukou, kterou vidí svýma očima.

K dobrému člověku se chováš dobrotivě, *

s bezúhonným zacházíš láskyplně,

s upřímným jednáš upřímně, *

s vychytralým však obezřetně.

Neboť pokorný lid ty zachraňuješ, *

ale ponižuješ oči zpupných.

Ano, ty Hospodine, zažehuješ mou svítilnu, *

mou temnotu ozařuješ, můj Bože!

S tebou se vrhám na šiky nepřátel *

a hradby ztékám se svým Bohem.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodin je mé světlo a má spása.

Všichni Ježíšovi přisvědčovali

a divili se milým slovům z jeho úst.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům

3,15 – 4,7

Význam a poslání Zákona

Bratři, použiji příkladu z lidského života: Ani poslední vůli člověka, když je pořízena právoplatně, nemůže nikdo zrušit nebo k ní něco přidat. Zaslíbení však byla dána Abrahámovi ‚i jeho potomku‘. (Písmo) neříká: ‚i jeho potomkům‘, v množném čísle, nýbrž v jednotném: ‚i tvému potomku‘, a tím je Kristus. Chci tedy říci toto: Zákon přišel teprve po čtyřech stech třiceti letech. Nemůže proto zrušit ustanovení, které Bůh platně učinil už dříve, protože tím by padlo to zaslíbení. Kdyby totiž dědický nárok pocházel ze Zákona, ne(zakládal by se) už na slibu; ale Abrahámovi ho dal Bůh zdarma právě slibem.

Co tedy se Zákonem? – Ten byl přidán kvůli proviněním. (Měl trvat tak dlouho,) dokud se neobjeví potomek, na něhož se vztahovalo to zaslíbení. Andělé Zákon prohlásili a (byl oznámen) skrze prostředníka. Prostředníka však není třeba, kde je pouze jedna strana, Bůh však je jeden! Je snad proto Zákon proti Božím slibům? Naprosto ne! Kdyby totiž byl dán nějaký takový zákon, který by byl schopen dávat život, pak by ovšem ospravedlnění pocházelo skutečně ze Zákona. Písmo prohlásilo, že všichni jsou hříšníci. Tak se tedy vírou v Ježíše Krista dostává zaslíbení těm, kdo věří.

Ale než přišla víra, byli jsme hlídáni Zákonem jako ve vězení, (v očekávání) víry, která se měla zjevit. Zákon byl naším vychovatelem pro Krista, abychom z víry došli ospravedlnění. Když však přišla víra, nejsme už pod vychovatelem. Vy všichni jste totiž Boží děti skrze víru v Ježíše Krista, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši. A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.

Můj výklad je tento: Pokud je dědic nedospělý, v ničem se neliší od otroka, ačkoli je pánem všeho. Podléhá poručníkům a správcům až do doby stanovené otcem. Tak to bylo i s námi: dokud jsme byli nedospělí, žili jsme pod vládou prvopočátků světa. Když se však naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal vám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: „Abba, Otče!“ Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Gal 3,27-28; Ef 4,24

Vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek. * Všichni jste jeden v Kristu Ježíši.

Oblečte člověka nového, který je stvořen podle Božího vzoru jako skutečně spravedlivý a svatý. * Všichni jste jeden v Kristu Ježíši.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 53, 1-6: Revue bénédictine 104, 1994, 21-24)

Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha

Nezpěčujme se zápasit, máme-li rádi cenu vítězství; příslibem odměny ať se v nás rozhoří touha radovat se už při díle. To, co chceme, po čem toužíme nebo oč žádáme, to bude později; co však se nám přikazuje kvůli tomu, co bude později, to už máme činit hned teď.

Nuže, začni přemýšlet o tom, co Bůh říká, a hlavně o přikázáních evangelia, co nám ukládají. Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je nebeské království. Později bude nebeské království tvoje, ale teď buď chudý duchem. Chceš, aby ti později patřilo nebeské království? Nuže, hned teď se podívej, komu patříš ty sám. A buď chudý duchem. Asi ode mne chceš vědět, co vlastně znamená být chudý duchem. Chudý duchem není nikdo, kdo je pyšný; zato pokorný je chudý duchem. Království nebeské je vysoko, ale ten, kdo se ponižuje, bude povýšen.

A dávej pozor, co následuje. Ježíš říká: Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. Chtěl bys už vlastnit zemi? Tak hleď, aby země nevlastnila tebe. Budeš-li tichý, budeš vlastnit, a nebudeš-li tichý, budeš vlastněn. A když slyšíš o budoucí odměně, že bys měl dostat zemi, neotvírej náruč lakotě, pro kterou bys chtěl zemi vlastnit hned teď, dokonce tak, že bys chtěl nějak ošidit svého souseda. Ničím takovým se nenech klamat, opravdu dostaneš zemi tehdy, když se pevně přimkneš k tomu, jenž učinil nebe i zemi. Neboť být tichý znamená neprotivit se svému Bohu: Když konáš dobro, ať je s tebou spokojen Bůh, nikoli ty sám se sebou; a když tě právem trápí něco zlého, nežehrej na Boha, ale jen sám na sebe. Znamená jistě nemálo, budeš-li se sebou nespokojen, ale jemu se budeš líbit; zajisté se mu však znelíbíš, budeš-li samolibý.

A pojďme k dalšímu dílu i daru. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Toužíš po nasycení. Jak? I když touhu po nasycení ukojíš, jakmile se jídlo stráví, znovu dostaneš hlad. A jak říká (Ježíš): Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Lék přikládaný k ráně přestává bolet, jestliže ránu zahojí; jídlo jako lék proti hladu se však užívá tak, že uleví mírně, a když se jídlo stráví, hlad se vrací. Léčení jídlem přichází sice každodenně, ale zranění slabosti nevyléčí. Hladovějme tedy a žízněme po spravedlnosti, aby nás nasytila sama spravedlnost, po které teď lačníme a žízníme. Sytíme se totiž právě proto, že máme hlad a žízeň. Kéž tedy naše nitro hladoví a žízní! Vždyť má svůj pokrm, má svůj nápoj, neboť Ježíš říká: Já jsem chléb, který sestoupil z nebe. Máš tedy pro hladového chléb; chtěj i nápoj pro žíznivého, neboť máš pramen života.

Pozor, co následuje: Blahoslavení čistého srdce, to znamená ti, kteří mají čisté srdce, neboť oni budou vidět Boha. Takový je cíl naší lásky, konec, jímž se dovršujeme, nikoli stravujeme. Končí se třeba s jídlem a končí se s rouchem: s jídlem proto, že se požitím stravuje, ale s rouchem proto, že se tkaním dokončuje. U obojího jde o konec, ale zatímco jeden znamená spotřebování, druhý dovršení. Ať děláme (rozuměj dobře děláme) cokoli, ať o cokoli usilujeme, pro cokoli chvályhodně hoříme, po čemkoli počestně toužíme, jakmile dojde k patření na Boha, nezatoužíme už po ničem. Vždyť co by hledal ten, s kým je Bůh? Nebo co by mělo stačit tomu, komu nestačí Bůh? Chceme vidět Boha, toužíme ho vidět, hoříme přímo touhou po tom. A kdo by nehořel? Jenže slyš, co se praví: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha. Připravuj se tedy na to, jak lze vidět. Abych uvedl přirovnání ze života: Jak by ses mohl těšit na východ slunce, máš-li zanícené oči? Budou-li tvé oči zdravé, způsobí ti ranní slunce potěšení: nebudou-li v pořádku, světlo ti způsobí trýzeň. S nečistým srdcem ti zajisté nebude dovoleno ani pohlédnout na to, nač lze patřit jedině se srdcem čistým. Byl bys odmítnut a zavržen, a Boha bys neviděl.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Mt 11,29.30.28

Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem; * vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.

Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. * Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys vysvobodil svatou Josefinu z otroctví, přijals ji mezi své děti a učinils ji Kristovou nevěstou; prosíme tě o sílu, abychom podle jejího příkladu i my vytrvale šli cestou kříže tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista, a setrvávali v lásce a milosrdenství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky