29. květen 2023

Panny Marie, Matky církve
památka

Blahoslavené Panně Marii byl udělen titul Matka církve, protože porodila Krista, hlavu církve, a předtím, než Syn na kříži odevzdal svého ducha, se stala matkou vykoupených. Svatý papež Pavel VI. toto pojmenování slavnostně potvrdil v promluvě k otcům 2. vatikánského sněmu 21. listopadu 1964; jeho záměrem bylo, „aby celý křesťanský lid tímto velmi jemným titulem právě teď ještě více projevoval úctu k Bohorodičce“.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Panenská matko, dcerou jsi

Synáčka svého božského,

skromná vždy, i když vzácnější

nad tvory světa celého.

Bůh ve svém úradku tě měl,

by uskutečnil to, co chtěl:

vrcholem krásy, chloubou jsi

smrtelné přirozenosti.

A tu jsi zušlechtila tak,

že její Tvůrce vznešený

se skrze tebe vtělil pak

k úžasu všeho stvoření.

V tvém svatém lůně panenském

se oheň Boží lásky vzňal

a v jeho teple mateřském

zem rajské květy plodí dál.

Ať Otce s Utěšitelem

i tvého Syna lidstvo ctí,

Matkou jsi církve a právem

Syn zahrnul tě milostí. Amen.

ŽALMY

1. ant. Jak dobrý je Bůh k těm, kdo mají čisté srdce!

Žalm 73 (72)
Mé štěstí je být nablízku Bohu
Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11,6)
I (1-12)

Jak dobrý je Bůh k upřímným lidem, *

jak dobrý je Pán k těm, kdo mají čisté srdce!

Téměř již zakolísaly mé nohy, *

málem již uklouzly mé kroky,

neboť jsem záviděl bezbožným, *

když jsem pozoroval blahobyt hříšných.

Opravdu, nemají nesnáze, *

jejich tělo je zdravé a dobře živené.

Netrápí je lidské strasti, *

nemají soužení jak ostatní lidé.

Proto je obepíná pýcha jako náhrdelník, *

násilnictví je přikrývá jakoby šatem.

Z dobrého bydla vychází jejich nepravost, *

prýští výmysly srdce.

Posmívají se, vedou zlé řeči, *

z povýšenosti hrozí útlakem.

Svými ústy míří do nebe, *

jejich jazyk rejdí po zemi.

Proto se k nim obrací můj lid, *

jako by se chtěl hodně nalokat vody,

a praví: „Jak by to mohl Bůh vědět, *

má o tom Nejvyšší znalost?“

Hle, takoví jsou hříšníci, *

klidně si žijí, hromadí bohatství.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Jak dobrý je Bůh k těm, kdo mají čisté srdce!

2. ant. Smích hříšníků se obrátí v nářek a jejich radost ve smutek.

II (13-22)

Marně jsem tedy zachoval své srdce bez úhony *

a v nevinnosti myl své ruce?

Stále jsem v soužení *

a den co den v trestu.

Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni,“ *

zradil bych rod tvých synů.

Hloubal jsem, jak bych to poznal, *

ale zdálo se mi to obtížné,

až jsem vnikl do Božích tajemství *

a přihlédl k jejich konci.

Věru, stavíš je na kluzkou cestu, *

do zhouby je vrháš.

Jak se zhroutili v mžiku, *

zhynuli, pominuli se hrůzou!

Jako člověk pohrdá snem, když se probudí, *

tak, Pane, až povstaneš, pohrdneš jejich výmysly.

Když se mé srdce jitřilo *

a bolest bodala v ledví,

byl jsem nerozumný a nechápal jsem, *

byl jsem před tebou podobný němé tváři.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Smích hříšníků se obrátí v nářek a jejich radost ve smutek.

3. ant. Mé štěstí je být nablízku Bohu; kdo se od něho vzdaluje, zahyne.

III (23-28)

Já však chci stále být u tebe: *

uchopils mě za pravici,

povedeš mě svou radou *

a potom mě vezmeš do slávy.

Koho mám na nebi kromě tebe? *

Když jsem u tebe, nevábí mě země.

Touhou hyne mé tělo i duše, *

Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl.

Vždyť hle, kdo se od tebe vzdaluje, zahyne, *

zahubíš všechny, kdo jsou ti nevěrní.

Mé štěstí však je být nablízku Bohu, *

mít útočiště v Pánu, Hospodinu.

O všech tvých skutcích budu vypravovat *

v branách siónské dcery.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Mé štěstí je být nablízku Bohu; kdo se od něho vzdaluje, zahyne.

Hospodine, miluji tvůj zákon,

rozjímám o tvých přikázáních.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Job

2,1-13

Joba zasaženého zhoubnými vředy navštěvují přátelé

Jednoho dne se Boží synové zase shromáždili u Hospodina. Přišel s nimi i satan. Hospodin řekl satanovi: „Odkud přicházíš?“ A satan odpověděl Hospodinu: „Procházel jsem zemi a potuloval jsem se po ní.“

Tu řekl Hospodin satanovi: „Všiml sis mého služebníka Joba, že mu není na zemi podobného? Je to muž bezúhonný, čestný, bohabojný a varuje se zlého. Dosud setrvává ve své bezúhonnosti, zbytečně jsi mě navedl, abych ho trápil.“ I odpověděl satan Hospodinu: „Kůži za kůži, všechno, co člověk má, dá za svůj život. Jen vztáhni svou ruku a dotkni se jeho kostí a masa (a uvidíš), zda ti nebude zlořečit do tváře!“ Tu řekl Hospodin satanovi: „Hle, je v tvé moci, jen jeho života ušetři!“ Satan odešel od Hospodina a zasáhl Joba zhoubnými vředy od chodidla až po temeno hlavy. A (Job) si bral střepinu, aby se jí škrábal, když sedával na hromadě smetí. Jeho žena mu řekla: „Dosud se držíš té své bezúhonnosti? Proklej Boha a zemři!“ I řekl jí: „Mluvíš jako blázen! Dobro bereme od Boha, a zlo brát nemáme?“ V tom ničem Job svými rty nezhřešil.

Tu uslyšeli tři Jobovi přátelé o celém tom velkém neštěstí, které ho stihlo, a proto přišel každý ze svého kraje: Elifaz z Temanu, Bildad ze Šuachu a Sofar z Námy. Smluvili se spolu, že ho přijdou potěšit a politovat. (Již) zdaleka ho uviděli, ale nepoznali ho. I dali se do hlasitého pláče, roztrhli svůj šat a posypali si hlavy popelem. Seděli u něho na zemi sedm dní a sedm nocí a nikdo mu ani slovo neřekl, neboť viděli, že jeho bolest je převeliká.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Žl 38 (37),2.3.4.12

Hospodine, netrestej mě ve svém hněvu, vždyť se do mě zaryly tvé šípy. * Pro tvůj hněv není na mém těle zdravého místa.

Moji přátelé a druhové se vyhýbají mému neštěstí, i moji příbuzní se mě straní. * Pro tvůj hněv není na mém těle zdravého místa.

DRUHÉ ČTENÍ

Z promluvy svatého papeže Pavla VI. na závěr třetího jednacího období 2. vatikánského sněmu

(21. listopadu 1964: AAS 56 [1964], 1015-1016)

Maria je Matka církve

Uvažujeme o úzkých vztazích, kterými jsou spojeny Maria a církev, a k slávě blahoslavené Panny i k naší útěše prohlašujeme převelice svatou Marii Matkou církve, to znamená veškerého křesťanského lidu, jak věřících, tak pastýřů, kteří Marii nazývají láskyplnou Matkou. A naším záměrem je, aby celý křesťanský lid tímto velmi jemným titulem právě teď ještě více projevoval úctu k Bohorodičce a předával jí své prosby.

Nejde, ctihodní bratři, o titul, který by byl v křesťanské zbožnosti neobvyklý – naopak, když křesťané a celá církev Marii vzývají, nejraději volí právě titul Matka. Tento titul má ve skutečnosti vztah k pravému důvodu zbožné úcty k Marii, protože se pevně opírá o samotnou důstojnost, kterou byla Maria obdařena jako Matka Vtěleného Božího Slova.

Jako je totiž božské mateřství příčinou, proč má Maria jedinečné vztahy s Kristem a je přítomna v díle spásy, které vykonal Kristus Ježíš, tak vyplývají z božského mateřství zvláště vztahy, které existují mezi Marií a církví. Když je Maria Matkou Kristovou a ten ihned a ještě v jejím panenském lůně přijal lidskou přirozenost, spojil tehdy se sebou Kristus jako Hlava své mystické tělo, kterým je církev. Maria má tudíž být považována jak za Matku Kristovu, tak za Matku všech věřících a všech pastýřů, tedy církve.

To je důvod, proč k ní máme pozvedat oči – nejsou toho hodné a jsou slabé, nicméně planou důvěrou a synovskou láskou. Ta, která nám kdysi dala Ježíše, pramen nebeské milosti, určitě nemůže upírat církvi svou mateřskou péči, zvlášť v této době, v níž se Kristova Nevěsta s větším úsilím snaží plnit svůj úkol v díle spásy.

Velmi úzké vztahy, které existují mezi touto naší nebeskou Matkou a lidským rodem, nás pak vedou k tomu, abychom tuto důvěru ještě živili a upevňovali. I když Bůh zahrnul Marii velmi četnými a podivuhodnými dary, aby ji učinil důstojnou Matkou Vtěleného Slova, je nám velmi blízko. Tak jako my je i ona dcera Adamova, a proto je to také díky stejné lidské přirozenosti naše sestra; s ohledem na budoucí Kristovy zásluhy byla sice uchráněna dědičné poskvrny, ale k darům přijatým od Boha sama připojila příklad své vlastní dokonalé víry, takže si zasloužila pochvalu v evangeliu: Blahoslavená, která jsi uvěřila.

V tomto smrtelném životě uskutečnila dokonalý vzor Kristova učedníka, byla zrcadlem všech ctností a plně do svého chování promítla ta blahoslavenství, která hlásal Kristus Ježíš. Celá církev, když rozvíjí svůj mnohotvárný život a horlivou aktivitu, si proto bere od Panny Bohorodičky ten nejlepší příklad, jak má dokonale následovat Krista.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Lk 1,35

Duch Svatý sestoupil na Marii, * moc Nejvyššího ji zastínila.

Znova ji naplnil, když sdílela utrpení svého syna jako Matka vykoupených, * moc Nejvyššího ji zastínila.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, milosrdný Otče, tvůj jednorozený Syn ustanovil na kříži svou Matku, Pannu Marii, také naší Matkou; dej, ať s její láskyplnou pomocí tvá církev stále roste svatostí svých členů a shromažďuje v sobě všechny národy. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky