Narodila se kolem roku 1220 v Křižanově na Moravě a stala se manželkou Havla z Lemberka v Podještědí. Podporovala stavbu dominikánských klášterů v Jablonném a v Turnově. Proslula dobročinnou láskou k chudině a péčí o vlastní děti. Zemřela na začátku roku 1252 a byla pochována v klášterním kostele v Jablonném v Podještědí. Za blahoslavenou byla prohlášena v roce 1907 a za svatou 21.V.1995 při návštěvě papeže Jana Pavla II. v Olomouci.
Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Zdislavo, plameni Boží,
oroduj za nás, vlažné a unavené!
Zdislavo, růže plná vůně,
oroduj za nás, abychom uměli
pěstovat své srdce!
Zdislavo vzdělaná a moudrá,
oroduj za nás, aby náš rozum zůstal jasný
uprostřed zmatení dnešního světa!
Zdislavo, manželko a matko,
oroduj za nás, abychom svým rodinám budovali domov
jako místo bezpečné pro lásku!
Zdislavo jasných očí a přímého pohledu,,
oroduj za nás, kteří nechceme vidět,
na co všechno hledí oči našich dětí,
abychom je učili dívat se správně!
Zdislavo, která jsi nikdy nepřeslechla
ani ten nejtišší hlas prosebníka,
oroduj za nás, kteří nechceme vědět,
co všechno slyší uši našich dětí,
abychom je učili poslouchat správně!
Zdislavo, uzdravení nemocných
a ochránkyně opuštěných,
oroduj za nás, abychom v nemoci a utrpení
našli pomoc a útočiště!
Zdislavo milující a milovaná,
oroduj za nás, abychom nikdy nezůstali sami!
Zdislavo, pochodni zvednutá do výše,
oroduj za nás putující tmou,
abychom neskrývali pod kbelec
své lampičky naděje a víry!
Svatá Zdislavo, plná radosti a krásy,
oroduj za nás, abychom my, plní hořkosti a smutků,
dokázali překonávat sami sebe,
a tak se spolu s tebou, s Marií a Kristem
stávali znamením světu! Amen.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k tobě. †
Nebesa vypravují o Boží slávě *
a dílo jeho rukou zvěstuje obloha.
Den dni o tom podává zprávu, *
noc noci sděluje poučení.
Není to slovo a nejsou to řeči, *
jejichž hlas by nebylo slyšet.
Do celé země vychází jejich hlahol, *
až na konec světa jejich slova.
Tam rozestřel stan pro slunce, †
které vychází jako ženich ze své svatební komnaty, *
jásá jako rek, když se do běhu dává.
Na jednom okraji nebe vychází †
a obíhá až na jeho druhý okraj, *
nic se nemůže skrýt před jeho žárem.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k tobě.
2. ant. Skloň se, Hospodine, k modlitbě opuštěných.
Srdce mi překypuje radostnými slovy, †
přednáším králi svou báseň, *
rydlem zručného písaře je můj jazyk.
Krásou vynikáš nad lidské syny, †
půvab se rozlévá po tvých rtech, *
proto ti Bůh požehnal navěky.
Svůj bok si, hrdino, přepásej mečem, *
svou nádherou a vznešeností!
Vyprav se do úspěšného boje za pravdu a právo, *
ať tě proslaví tvá pravice!
Šípy máš ostré, národy se ti podrobují, *
odvaha králových nepřátel klesá.
Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné časy, *
žezlo tvé vlády je žezlo nestranné!
Miluješ spravedlnost, nenávidíš nepravost, †
proto tě Bůh, tvůj Bůh pomazal *
olejem radosti před tvými druhy.
Myrhou, aloem, kassií voní všechna tvá roucha, †
blaží tě zvuk strunných nástrojů *
v paláci ze slonové kosti.
Vstříc ti vycházejí dcery králů, *
po své pravici máš královnu, ozdobenou ofirským zlatem.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Skloň se, Hospodine, k modlitbě opuštěných.
3. ant. Hospodine, tys položil základ zemi a nebesa jsou dílo tvých rukou.
Slyš, dcero, pohleď a naslouchej, *
zapomeň na svůj národ, na svůj otcovský dům!
Sám král touží po tvé kráse: *
vždyť je tvým pánem, před ním se skloň!
Tyrský lid přichází s dary, *
velmoži národa se ucházejí o tvou přízeň.
V plné kráse vstupuje královská dcera, *
její šat je protkán zlatem.
V barevném rouchu ji vedou ke králi, *
za ní ti přivádějí panny, její družky.
Provázeny radostným jásotem *
vstupují v královský palác.
Místa tvých otců zaujmou tvoji synové, *
ustanovíš je za knížata po celé zemi.
Chci tvé jméno připomínat všem budoucím pokolením, *
proto tě národy oslaví na věčné věky.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodine, tys položil základ zemi a nebesa jsou dílo tvých rukou.
Slyš, můj lide, má naučení,
naslouchej slovům mých úst!
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
3,1-26
Jobův nářek
Potom Job otevřel svá ústa a proklel svůj den.
Job se ujal slova a řekl:
„Zhynout měl den, kdy jsem se narodil,
a noc, která řekla: Počat je chlapec.
Ten den se měl stát temnotou,
neměl se o něho starat Bůh nahoře,
nemělo nad ním zasvitnout denní světlo.
Mělo si ho přivlastnit šero a tma,
mělo se na něho položit mračno,
mělo ho vyděsit zatmění ve dne.
Tu noc mělo uchvátit temno,
neměla se spojit se žádným dnem roku,
neměla vejít do počtu měsíců.
Ano, ta noc měla být neplodná,
neměl se v ní rozeznít jásot.
Proklít ji měli, kdo zaklínají dny,
kdo mají moc vydráždit draka.
Zatemnit se měly hvězdy jejího svítání,
marně měla čekat na světlo,
neměla patřit na řasy jitřenky.
Neboť nezavřela brány lůna mé matky,
neskryla soužení před mýma očima.
Proč jsem nezemřel při východu z lůna,
nevyšel z života, abych hned zhynul?
Proč mně kolena vyšla v ústrety,
proč prsy, aby mě kojily?
Neboť nyní bych ležel v pokoji,
spal bych a odpočíval
s králi a rádci světa,
kteří stavějí pro sebe hrobky,
anebo s velmoži, kteří oplývají zlatem,
stříbrem plní své domy.
Nebo bych zmizel jako zahrabaný plod,
jako nemluvňata, která nespatřila světlo,
tam, kde přestává zuření zločinců,
kde odpočívají ti, jimž ochably síly,
spolu se zajatci, které už netrápí strach,
neslyší tyranův křik.
Malí a velcí jsou si tam rovni
a otrok je zbaven pána.
Proč soužení dostávají světlo
a život ti, kdo mají zármutek v nitru,
kdo touží po smrti, a ona nepřichází?
Raději než poklady by ji vyhrabat chtěli,
radovali by se až k jásotu,
plesali by, kdyby nalezli hrob.
To se stává muži, před nímž je skryto, co má dělat,
kterého Bůh uzavřel ze všech stran,
neboť místo chleba jsem dostal údělem nářek
a mé vzdechy tryskají jako voda.
Hrůza, které jsem se hrozil, mě stihla,
z čeho jsem měl strach, dolehlo na mě.
Nemám oddech, nemám klid,
nemám odpočinek – už zase nové vzrušení.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Job 3,24-26; 6,13
Místo chleba jsem dostal údělem nářek a mé vzdechy tryskají jak voda. Hrůza, které jsem se hrozil, mě stihla, z čeho jsem měl strach, dolehlo na mě. * Nemám oddech, nemám klid.
Hle, sám v sobě nenalézám pomoc, opora je mi odepřena. * Nemám oddech, nemám klid.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého papeže Pavla VI.
(Ad episc. Litomericensem, 15 aprilis 1971: ex originali)
Chvála blahoslavené Zdislavy
Zbožná úcta a radostná oslava nebešťanů je vždy i pro nás vynikající příležitostí, abychom aspoň v duchu a v myšlenkách, když jsme snad tělem vzdáleni, navštívili ona místa, kde jsou s vírou uctíváni světci buď proto, že se tam narodili, nebo že se tam proslavili svými skutky, anebo že jsou tam pochováni.
Blahoslavená Zdislava je ozdobou českých zemí. Tam se narodila ze vznešeného rodu, tam žila křesťanským životem a tam byla s velkou úctou i pochována. Vynikající ctnosti této ženy, její způsob života a pozoruhodné činy nejenže odpovídají zřejmě dnešním potřebám, ale též mocně vábí všechny křesťany k ochotnému následování.
Jako žena a matka byla vzorem manželské věrnosti a oporou lásky a mravní kázně ve své rodině; jako dcera církve byla zcela oddána katolické nauce a skutkům podle evangelia; jako občanka byla dobrodinkou stále pohotovou pomoci strádajícím; Boha milovala nade všechno a jemu jedinému sloužila na veřejnosti i doma.
Vybízíme tedy všechny, aby hleděli na tento vynikající vzor svatého života a uvažovali o něm. Neboť lidé naší doby tu mohou nalézt následováníhodný ideál ctnosti, řád lásky a výzvu ke křesťanskému životu.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. 1 Tim 5,10; Jdt 13,19; Sir 26,2; Př 31,11
Vychovala své děti, byla pohostinná, pomáhala souženým a vůbec se všestranně věnovala dobrým skutkům. * Její chvála nevymizí z úst lidí.
Řádná žena dělá svému muži radost, srdce jejího manžela na ni spoléhá. * Její chvála nevymizí z úst lidí.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys naučil svatou Zdislavu osvědčovat lásku k tobě v každodenní péči o vlastní rodinu i trpící bližní; dej, ať podle jejího příkladu i my využíváme času věrným plněním tvé vůle. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky