Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Nebeská radost, věčný jas
je odměnou za svědectví
vám, kteří za Kristem jste šli
cestami lásky, věrnosti.
Vidíte nás a slyšíte,
jste nebeskými přáteli
všech, kteří volají dnes k vám
ze slzavého údolí.
Zraněni láskou Kristovou
jste nesli svůj kříž tíživý
a v síle lásky zůstali
vždy poslušní a horliví.
Odolali jste nástrahám,
jež strojí ďábel i svět zlý,
vyznali Krista životem,
vítězství v nebi dosáhli.
Teď věčnou slávou zářící,
oporou buďte proseb těch,
kdo celým srdcem přejí si
vás následovat ve ctnostech.
Trojici Boží dík buď vzdán,
že její láska bezmezná
i kvůli vašim přímluvám
nás vede v sídla nadhvězdná. Amen.
Nebo:
Viděli jsme je
v jednu tvář tlučeni
druhou nastavovali
o šaty oloupeni
košili přidávali
plivanci oslepeni
do každého oka
jak David do praku
krvavý oblázek
vlastního srdce vkládali
a obludu
přesně přímo do čela
zasahovali
Pak jsme je viděli
jak petrklíči
na slunci utrženými
zatuchlé žaláře odmykali
a smrt
na řetěz uvazovali
bombám se přitom vnitřnosti
v popel proměňovaly
železo
lidského masa a krve lačné
rez přežvykovala
a z hlavní děl
vrabci mláďata vyváděli
lev vedle ovce trávu spásal
a vlk ležel oddaně
u nohou nemluvněte
Země si ryšavé vlasy
do pšeničných copů splétala
a do těžkých hroznů
víno stáčela
pro radost synů Božích
ŽALMY
1. ant. Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno! Slávou a ctí jsi ověnčil své svaté a dals jim vládnout nad dílem svých rukou.
Hospodine, náš Pane, †
jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi, *
svou velebností převýšils nebesa!
Z úst dětí a nemluvňat sis připravil slávu navzdory svým odpůrcům, *
abys umlčel pomstychtivého nepřítele.
Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *
na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil:
Co je člověk, že na něho myslíš, *
co je smrtelník, že se o něho staráš?
Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, *
ověnčils ho ctí a slávou,
dals mu vládnout nad dílem svých rukou, *
položils mu k nohám všechno:
ovce i veškerý dobytek, *
k tomu i polní zvířata,
ptáky na nebi a ryby v moři, *
vše, co se hemží na stezkách moří.
Hospodine, náš Pane, *
jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno! Slávou a ctí jsi ověnčil své svaté a dals jim vládnout nad dílem svých rukou.
2. ant. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku, *
kdo přebývat na tvé svaté hoře?
Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, †
upřímně smýšlí ve svém srdci, *
svým jazykem nepomlouvá,
nečiní příkoří svému bližnímu, *
netupí svého souseda.
Nešlechetným člověkem pohrdá, *
ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina,
nemění přísahu, i když je mu na škodu, †
nelichvaří svými penězi *
a nebere úplatky proti nevinnému.
Kdo takto jedná, *
nikdy nezakolísá!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
3. ant. Svým svatým jsi ukázal cestu k životu, Hospodine, naplníš je radostí z patření na tebe.
Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. †
Pravím Hospodinu: „Ty jsi můj Pán. *
Bez tebe nemám štěstí.“
K svatým, kteří jsou v zemi, *
jak podivuhodnou mi dal lásku!
Rozmnožují si útrapy, *
kdo se drží cizích bohů;
nepřidružím svou úlitbu k jejich úlitbám krve, *
přes mé rty nepřejde ani jejich jméno.
Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, *
ty mně zachováváš můj úděl.
Můj podíl padl do rozkošného kraje, *
mám velikou radost ze svého dědictví!
Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, *
k tomu mě i za nocí vybízí mé nitro.
Hospodina mám neustále na zřeteli, *
nezakolísám, když je mi po pravici.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, *
i mé tělo bydlí v bezpečí,
neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, *
nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Ukážeš mi cestu k životu, †
u tebe je hojná radost, *
po tvé pravici je věčná slast.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Svým svatým jsi ukázal cestu k životu, Hospodine, naplníš je radostí z patření na tebe.
Pohleďte k Hospodinu, ať se rozveselíte.
vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
5,1-14
Vykoupil jsi nás Bohu z každého kmene, jazyka, lidu i národa
Já, Jan, uviděl jsem v pravici toho, který seděl na trůně, svitek popsaný uvnitř i zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi. Také jsem spatřil mocného anděla, jak velkým hlasem provolává: „Kdo je hoden ten svitek otevřít a rozlomit jeho pečeti?“ A nikdo ani na nebi, ani na zemi nemohl ten svitek otevřít a do něho nahlédnout. Já jsem velice plakal, že nikdo nebyl shledán hodným, aby ten svitek otevřel a nahlédl do něho. Ale jeden z těch starců mi řekl: „Neplač! Hle, zvítězil lev z Judova kmene, Davidův potomek. On ten svitek s jeho sedmi pečetěmi otevře.“
A viděl jsem mezi trůnem se čtyřmi bytostmi a mezi starci Beránka, (který vypadal) jako zabitý. Měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zemi. (Beránek) přišel a vzal svitek z pravice toho, který seděl na trůně.
A když ten svitek vzal, ty čtyři bytosti padly před Beránkem, a také těch čtyřiadvacet starců, z nichž každý držel citeru a zlatou misku plnou kadidla: to jsou modlitby svatých. A zpívali píseň novou:
„Jsi hoden vzít svitek
a rozlomit jeho pečeti,
protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu (lidi)
z každého kmene, jazyka, lidu i národa
a vytvořil jsi z nich našemu Bohu království a kněze
vládnoucí nad zemí.“
Potom jsem měl vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů (shromážděných) kolem trůnu, bytostí a starců – bylo jich na miliony a stamiliony – a volali silným hlasem:
„Beránek, který byl zabit, si zaslouží,
aby přijal moc, bohatství, moudrost
a sílu, čest, slávu i chválu!“
A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: „Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!“ Tu ony čtyři bytosti přidaly: „Amen!“ a starci padli na tvář a poklonili se.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Zj 11,17-18; Žl 145 (144),10
Děkujeme ti, Pane, Bože vševládný, ty jsi, tys byl a ujal ses vlády. * Přišel čas dát odměnu tvým služebníkům prorokům a věřícím.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí! * Přišel čas dát odměnu tvým služebníkům prorokům a věřícím.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Bernarda, opata
(Sermo 2: Opera omnia, Edit. Cisterc. 5 [1958],364-368)
Spěchejme k bratřím, kteří nás očekávají
K čemu je svatým naše chvála, k čemu je jim naše oslavování, k čemu i tento dnešní svátek? Co znamenají pozemské pocty pro ty, jimž podle spolehlivého Synova příslibu prokazuje poctu nebeský Otec? Co pro ně znamená, že je velebíme? Svatí nepotřebují, abychom je uctívali, a naše zbožná oddanost jim nepřináší žádný zisk. Je jasné, že to není důležité pro ně, ale pro nás, když s úctou slavíme jejich památku. Přiznávám se, že při vzpomínce na ně pociťuji, jak se ve mně probouzí mocná touha.
Především v nás památka svatých vzbuzuje nebo posiluje touhu patřit do jejich společnosti, která je pro nás tak žádoucí, a stát se spoluobčany a společníky blažených duchů, připojit se k shromáždění patriarchů, k zástupům proroků, radě apoštolů, velikému množství mučedníků, sdružení vyznavačů, sborům panen, být pohromadě a radovat se ve společenství všech svatých. Očekává nás obec prvorozených křesťanů, a my o to nedbáme; touží po nás svatí, a my si toho nevážíme; čekají na nás spravedliví, a my na to nehledíme.
Vzchopme se už konečně, bratři, povstaňme s Kristem, usilujme o to, co pochází shůry, a mysleme na to. Vzhlížejme s touhou k těm, kteří touží po nás, spěchejme k těm, kteří nás očekávají, předložme přání svého srdce těm, kteří nás vyhlížejí. Přejme si nejen být ve společnosti svatých, ale mít i účast na jejich štěstí, a toužíme-li po jejich přítomnosti, ucházejme se velmi horlivě také o to, abychom měli účast na jejich slávě. V této ctižádosti není nic zhoubného a vroucí touha po takové slávě není nic nebezpečného.
A druhá touha, která nás naplňuje při slavení památky svatých, směřuje k tomu, aby se i nám ukázal Kristus, náš život, tak jako se ukázal jim, a abychom se také my s ním ukázali ve slávě. Neboť zatím se nám Kristus, naše hlava, nepředstavuje tak, jak je nyní, ale máme ho před očima v té podobě, jakým se pro nás stal: ne s korunou slávy, ale ověnčený trním našich hříchů. Bylo by hanbou stát se zhýčkaným údem, když patříme k hlavě, korunované trním; zatím není žádný purpur ke cti, ale spíše na posměch. Až Kristus přijde, už se nebude zvěstovat jeho smrt, abychom věděli, že i my jsme už mrtví a že náš život je skrytý s ním. Tehdy se ukáže oslavená hlava a s ní budou zářit oslavené údy, neboť on přemění naše ubohé tělo, aby to odpovídalo slávě, kterou má hlava, to jest on sám.
Po této slávě tedy bezpečně dychtěme s celou ctižádostí. Abychom směli v tuto slávu doufat a ucházet se o tak velikou blaženost, k tomu je ovšem třeba velice toužit také po pomoci svatých, aby nám bylo dáno na jejich přímluvu, čeho nemůžeme sami dosáhnout.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Zj 19,5.6; Žl 33 (32),1
Chvalte našeho Boha, všichni, kdo mu sloužíte a kdo se ho bojíte, malí i velcí! * Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království.
Radujte se, spravedliví, z Hospodina, sluší se, aby ho dobří chválili. * Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme, *
tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
oslavuje celá země.
Všichni andělé, *
cherubové i serafové,
všechny mocné nebeské zástupy *
bez ustání volají:
Svatý, Svatý, Svatý, *
Pán, Bůh zástupů.
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Oslavuje tě *
sbor tvých apoštolů,
chválí tě *
velký počet proroků,
vydává o tobě svědectví *
zástup mučedníků;
a po celém světě *
vyznává tě tvá církev:
neskonale velebný, *
všemohoucí Otče,
úctyhodný Synu Boží, *
pravý a jediný,
božský Utěšiteli, *
Duchu Svatý.
Kriste, Králi slávy, *
tys od věků Syn Boha Otce;
abys člověka vykoupil, *
stal ses člověkem a narodil ses z Panny;
zlomil jsi osten smrti *
a otevřel věřícím nebe;
sedíš po Otcově pravici *
a máš účast na jeho slávě.
Věříme, že přijdeš soudit, *
a proto tě prosíme:
přispěj na pomoc svým služebníkům, *
vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;
dej, ať se radují s tvými svatými *
ve věčné slávě.
* Poslední část (prosby) se může vynechat.
* Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *
veď ho a stále pozvedej.
Každý den tě budeme velebit *
a chválit tvé jméno po všechny věky.
Pomáhej nám i dnes, *
ať se nedostaneme do područí hříchu.
Smiluj se nad námi, Pane, *
smiluj se nad námi.
Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *
jak doufáme v tebe.
Pane, k tobě se utíkáme, *
ať nejsme zahanbeni na věky.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, tvoji svatí jsou pro nás příkladem a pomáhají nám na cestě k tobě; při dnešní slavnosti si je všechny společně připomínáme a ve společenství s nimi tě prosíme: vyslyš nás a pro jejich zásluhy nám dávej všechno, co potřebujeme k jejich následování. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky