Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Když pak se naplnila doba,
užasli v slzách starci oba
nad sněhobílou lilií,
jež vykvetla z nich, suchých kmenů.
Děťátko jako mořskou pěnu
pojmenovali Marií.
Kdo dítko spatří, každý žasne.
Ten zvláštní mír, ty oči jasné,
až úzko do nich pohledět! –
Tak říkají. A žádný neví,
že v srdci malé spící Evy
bdí nedotčen ten jitřní svět,
jak stvořen kdys. A hadi hříchu
s hrůzou se vyhýbají tichu,
v němž jako perla v ulitě
lilie Páně ukryta je.
Ó, zpěvuplné ticho ráje,
zatají dech – a slyší tě!
ŽALMY
1. ant. Maria přijala požehnání od Hospodina, odměnu od Boha, svého spasitele.
Hospodinu náleží země i to, co je na ní, *
svět i ti, kdo jej obývají.
Neboť on jej založil nad moři, *
upevnil ho nad proudy vod.
Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, *
kdo smí stát na jeho svatém místě?
Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, †
jehož duše nebaží po marnosti, *
kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.
Ten přijme požehnání od Hospodina, *
odměnu od Boha, svého spasitele.
To je pokolení těch, kdo po něm touží, *
kdo hledají tvář Jakubova Boha.
Zdvihněte, brány, své klenby, †
zvyšte se, prastaré vchody, *
ať vejde král slávy!
Kdo je ten král slávy? †
Silný a mocný Hospodin, *
Hospodin udatný v boji.
Zdvihněte, brány, své klenby, †
zvyšte se, prastaré vchody, *
ať vejde král slávy!
Kdo je ten král slávy? †
Hospodin zástupů, *
on je král slávy!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Maria přijala požehnání od Hospodina, odměnu od Boha, svého spasitele.
2. ant. Bůh ji posvětil jako svůj příbytek.
Bůh je naše útočiště a síla, *
osvědčil se jako nejlepší pomocník v nouzi.
Proto se nebojíme, i kdyby se kácela země, *
i kdyby se hory řítily do hlubin moře.
Ať se bouří moře, pění jeho vody, *
ať se třesou hory, když se moře vzdouvá,
s námi je Hospodin zástupů, *
Bůh Jakubův je naší tvrzí.
Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu, *
přesvatému stánku Nejvyššího,
Bůh je v jeho středu, nepohne se, *
od časného jitra ho Bůh bude chránit.
Národy se bouřily, říše se bortily; *
tu zahřměl svým hlasem, země se rozplynula.
S námi je Hospodin zástupů, *
Bůh Jakubův je naší tvrzí.
Pojďte, pozorujte Boží skutky, *
které učinil k úžasu země.
Zamezuje války až po samé hranice světa, *
láme luky, přeráží oštěpy a štíty pálí ohněm.
Přestaňte a uznejte, že já jsem Bůh, *
převyšuji národy, převyšuji svět.
S námi je Hospodin zástupů, *
Bůh Jakubův je naší tvrzí.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bůh ji posvětil jako svůj příbytek.
3. ant. Slavné věci se o tobě vypravují, Panno Maria.
Hospodin miluje, co založil na svatých horách, *
miluje brány Siónu nad všechna Jakubova sídla.
Slavné věci se o tobě vypravují, *
město Boží!
Připočtu Rahab i Bábel mezi své ctitele, †
ba i Filištínsko, Tyrus s Etiopií; *
i ti se tam narodili.
O Siónu se řekne: „Jeden jako druhý se v něm narodil, *
sám Svrchovaný mu dal pevný základ.“
Hospodin zapíše do knihy národů: *
„Tito se tam narodili.“
Při tanci budou zpívat: *
„Všechna zřídla mé spásy jsou v tobě.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Slavné věci se o tobě vypravují, Panno Maria.
Blahoslavení jsou ti, kdo slyší Boží slovo,
a zachovávají ho.
PRVNÍ ČTENÍ
Z první knihy Mojžíšovy
3,9-20
Trest za hřích a příslib spásy
Hospodin Bůh zavolal na člověka a řekl mu: „Kde jsi?“ On odpověděl: „Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě a bál jsem se, že jsem nahý, proto jsem se skryl.“ (Bůh) řekl: „Kdopak ti pověděl, že jsi nahý? Jistě jsi jedl ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst!“ Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“
Hospodin Bůh se zeptal ženy: „Cos to udělala?“ Žena odpověděla: „Had mě svedl, a tak jsem jedla.“
Tu řekl Hospodin Bůh hadovi:
„Protože jsi to udělal, buď zlořečený
mezi všemi krotkými i divokými zvířaty.
Budeš se plazit po břichu
a žrát prach po všechny dny svého života.
Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou,
mezi potomstvem tvým a jejím.
Její potomstvo ti rozdrtí hlavu,
zatímco ty budeš šlapat po jeho patě.“
Ženě řekl:
„Rozmnožím útrapy tvých těhotenství;
v bolestech budeš rodit své děti,
ale přece budeš toužit po muži,
a on ti bude vládnout.“
A člověku řekl:
„Protože jsi uposlechl hlasu své ženy
a jedl jsi ze stromu,
z něhož jsem ti výslovně zakázal jíst:
Zlořečená buď země kvůli tobě,
s námahou se z ní budeš živit po celý svůj život.
Trní a bodláčí ti bude plodit,
musíš se živit polními rostlinami.
V potu tváře budeš jíst chléb,
dokud se nevrátíš do hlíny,
vždyť jsi z ní byl vzat.
Ano, jsi prach a do prachu se vrátíš.“
Člověk dal své ženě jméno Eva, neboť se stala matkou všech živých.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Přišla na svět zaslíbená žena: * skrze ni se věřícím zjevil původce spásy, její slavný život vydal světu světlo.
S vírou a vděčností slavíme dnes svátek jejího narození. * Skrze ni se věřícím zjevil původce spásy, její slavný život vydal světu světlo.
DRUHÉ ČTENÍ
Z promluv svatého Ondřeje Krétského, biskupa
(Oratio 1: PG 97,806-810)
Co je staré, pominulo, a všecko se stalo novým
Cíl Zákona je Kristus. Zároveň totiž od Zákona odvádí, a přivádí k jeho duchu. Neboť dovršení Zákona spočívá v tom, že sám Zákonodárce po uskutečnění a dokončení všeho převedl literu Zákona v ducha. Všechno v sobě obnovil a podle Zákona žil v milosti: Zákon si podrobil, milost přijal v ladný řád. Nesmísil a nespojil, co bylo vlastní Zákonu, s tím, čím se vyznačuje milost, ale přímo božským způsobem proměnil všechno těžké, otrocké a nesvobodné v to, co je lehké a svobodné, abychom už nežili v otroctví, podrobeni prvopočátkům světa, jak říká apoštol Pavel, abychom už nebyli otrockým jhem podrobeni liteře Zákona.
To je vskutku vrchol dobrodiní, které nám Kristus prokázal, to je zjevení skrytého tajemství, to je překročení hranic přirozenosti: Bůh i člověk, zbožštění přijatého člověčenství. Bylo tedy nejvýš potřebné, aby tento skvělý a nade všechno znamenitý Boží příchod k lidem měl nejvýš radostný vstup, kterým k nám přichází veliký dar spásy. A to právě je tato slavnost, kořenící v narození Bohorodičky a vyúsťující a vrcholící z Boží vůle ve spojení Slova s tělem. A tak se rodí Panna, živí se mateřským mlékem a utváří se a připravuje, aby se mohla stát matkou Krále všech věků, Matkou Boží.
A pro nás z toho vyplývá dvojí zisk: jsme přiváděni k pravdě a vzdalováni od otrockého života podle litery Zákona. Ale jak to? Jakým způsobem se to děje? Stín konečně ustupuje, neboť přichází světlo, a milost přináší do světa svobodu místo mrtvé litery Zákona. A tajemství této slavnosti znamená rozhraní těchto skutečností, naznačujíc a předznamenávajíc pravdu, která nastupuje, a nahrazujíc staré novým.
Nuže ať zpívá a plesá všechno stvoření, každý ať přispěje k radosti svátku. Nebešťané i pozemšťané ať dnes vystrojí společnou slavnost, všechno na zemi i nad zemí ať se spojí a slaví svátek. Neboť Stvořiteli všech věcí byla dnes v jeho tvoru zbudována svatyně, nové stvoření, a důstojně se chystá být novým příbytkem svého Tvůrce.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
S úctou a zbožností slavíme narození ustavičné Panny, Boží Rodičky Marie; * její svatý život je slávou celé církve.
Celým srdcem oslavujme Krista v den svátku jeho přeslavné Matky. * Její svatý život je slávou celé církve.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme, *
tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
oslavuje celá země.
Všichni andělé, *
cherubové i serafové,
všechny mocné nebeské zástupy *
bez ustání volají:
Svatý, Svatý, Svatý, *
Pán, Bůh zástupů.
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Oslavuje tě *
sbor tvých apoštolů,
chválí tě *
velký počet proroků,
vydává o tobě svědectví *
zástup mučedníků;
a po celém světě *
vyznává tě tvá církev:
neskonale velebný, *
všemohoucí Otče,
úctyhodný Synu Boží, *
pravý a jediný,
božský Utěšiteli, *
Duchu Svatý.
Kriste, Králi slávy, *
tys od věků Syn Boha Otce;
abys člověka vykoupil, *
stal ses člověkem a narodil ses z Panny;
zlomil jsi osten smrti *
a otevřel věřícím nebe;
sedíš po Otcově pravici *
a máš účast na jeho slávě.
Věříme, že přijdeš soudit, *
a proto tě prosíme:
přispěj na pomoc svým služebníkům, *
vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;
dej, ať se radují s tvými svatými *
ve věčné slávě.
* Poslední část (prosby) se může vynechat.
* Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *
veď ho a stále pozvedej.
Každý den tě budeme velebit *
a chválit tvé jméno po všechny věky.
Pomáhej nám i dnes, *
ať se nedostaneme do područí hříchu.
Smiluj se nad námi, Pane, *
smiluj se nad námi.
Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *
jak doufáme v tebe.
Pane, k tobě se utíkáme, *
ať nejsme zahanbeni na věky.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, otevři nám bohaté poklady své milosti a na přímluvu Matky svého Syna, jejímž narozením se otevřela cesta k naší spáse, uveď celý svět na cestu pokoje. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky