Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Jsi mocný Vládce, věrný Bůh,
sám stanovíš všech věcí řád:
smí slunce vzejít z ranních mlh
a za poledne žhavě hřát.
Ztlum nebratrských různic žár,
zchlaď žhoucí krve temný vír,
ztiš stálý hmoty s duchem svár,
dej zdraví tělu, srdci mír.
To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
Nebo:
Je to On
v tichosti vánku poledního
je u nás, abychom také ztichli
před tváří Ženicha, který přichází
a jestliže k národům a k světu
hovoří jako oheň a jako kladivo
rozrážející skálu
u tebe jen klepe s prosbou za
prominutí, že vyrušuje
stojí za dveřmi a klepe neodbytně
a hned se omlouvá …
Z jeho kostelů rostou domy
Z jeho tajemství roste věda
Z jeho poslušnosti svoboda
Z jeho jediných rukou zadarmo dávajících
z jeho žehnajících rukou probodených
jediná opravdová,
jediná skutečná vláda nad světem.
Nebo:
Teď Pánu chvály vzdávejme,
z hloubi své duše plamenné,
vždyť k polednímu blízký čas
k modlitbě volá všechny nás.
V něm nabízena věrným jest
té pravé spásy sláva, čest,
oběť Beránka čistého
teď na kříž povýšeného.
Ona paprsky skvoucími
i polední žár zastíní,
tou Boží září blaživou
proniknout chceme duši svou.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALMY
1. ant. Lepší je pro mě zákon tvých úst, Hospodine, než tisíce ve zlatě a stříbře.
Dobro jsi prokázal svému služebníku, *
Hospodine, podle svého slova.
Nauč mě moudrosti a vědění, *
neboť důvěřuji tvým předpisům.
Bloudil jsem před svým pokořením, *
nyní však dbám na tvůj výrok.
Jsi dobrotivý a prokazuješ dobrodiní, *
nauč mě svým příkazům.
Pyšní mě lživě očerňují, *
já však celým srdcem zachovávám tvá nařízení.
Necitelností ztučnělo jejich srdce, *
já se však z tvého zákona těším.
Dobře mi, že jsem byl pokořen, *
abych se naučil tvým příkazům.
Lepší je pro mě zákon tvých úst *
než tisíce ve zlatě a stříbře.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Lepší je pro mě zákon tvých úst, Hospodine, než tisíce ve zlatě a stříbře.
2. ant. V Boha důvěřuji a nebudu se bát, co mi může udělat člověk.
Smiluj se nade mnou, Bože, neboť člověk po mně šlape, *
stále mě tísní bojem.
Stále po mně šlapou moji protivníci, *
je jich hodně, kdo proti mně brojí.
Svrchovaný, když se mě zmocní bázeň, *
v tebe budu doufat.
V Boha, jehož slib velebím, †
v Boha důvěřuji a nebudu se bát, *
co mi může udělat člověk?
Celý den na mě sočí, *
všechny jejich myšlenky směřují k mé zkáze.
Scházejí se, číhají, *
slídí po mých stopách, usilují o můj život.
Ty sám si zapiš mou bídu, †
vpiš mé slzy do svého záznamu, *
mé trampoty do svého svitku!
Pak ustoupí moji nepřátelé, †
kdykoli tě budu volat; *
vím velmi dobře, že Bůh je pro mě!
V Boha, jehož slib velebím, *
v Hospodina, jehož slib velebím,
v Boha důvěřuji a nebudu se bát, *
co mi může udělat člověk?
Bože, jsem ti zavázán sliby, *
přinesu ti děkovnou oběť,
že jsi vysvobodil můj život ze smrti, †
mé nohy z pádu, *
abych kráčel před Bohem ve světle živých.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. V Boha důvěřuji a nebudu se bát, co mi může udělat člověk.
3. ant. Tvá milost, Bože, je veliká.
Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se, *
neboť k tobě se utíká má duše,
uchyluji se do stínu tvých křídel, *
dokud se nepřežene zkáza.
Volám k svrchovanému Bohu, *
k Bohu, který mi prokazuje dobro.
Ať zasáhne z nebe a zachrání mě, †
ať zahanbí ty, kteří se na mě sápou, *
ať Bůh sešle svou milost a věrnost.
Uléhám uprostřed lvů, *
kteří lačně požírají lidi.
Jejich zuby jsou kopí a šípy *
a jejich jazyk naostřený meč.
Ukaž se ve své vznešenosti na nebesích, Bože, *
nad celou zemí nechť je tvá sláva!
Léčku připravili mým nohám, *
zkrušili mou duši,
vykopali přede mnou jámu: *
ať do ní spadnou!
Plné důvěry je mé srdce, Bože, plné důvěry je mé srdce; *
budu zpívat a hrát.
Probuď se, má duše, probuď se, citero a harfo, *
chci vzbudit jitřenku.
Budu tě chválit mezi národy, Pane, *
budu tě oslavovat mezi pohany,
protože tvá milost je veliká až k nebi, *
tvá věrnost až do oblak.
Ukaž se ve své vznešenosti na nebesích, Bože, *
nad celou zemí nechť je tvá sláva!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Tvá milost, Bože, je veliká.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Gal 5,16-17
Žijte duchovně, a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Mezi nimi je vzájemný odpor, takže neděláte, co byste chtěli.
Bože, ty jsi zdroj všeho dobra,
uč mě chtít, co chceš ty.
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, ty jsi slunce našeho života zahánějící každou temnotu; osvěcuj nás svým jasným světlem, abychom nechodili ve tmách, ale s velkodušnou věrností kráčeli po cestě tvých přikázání. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky