Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Láska mi dala z nebe
sestoupit v tento svět,
ona mi káže sebe
dát v oběť, i svou krev.
Láskou mi srdce puká,
milostí přemnohou,
kříž ani smrti muka
ji zdolat nemohou.
Korunu nosit z trní
mě ona učí jen,
posměchu jenom pro ni
jsem terčem učiněn.
Že v žízni žluč jsem lokal,
že srdce pilo tresť,
že oštěp bok můj proklál,
jen dílo lásky jest.
Jen pro ni, přeubohý,
v úzkostech přebývám,
pro ni ruce i nohy
probity hřeby mám.
Tu věrnou muku moji
chceš splatit duše, rci?
Miluj mě! To mě zhojí.
Jen lásku, Lásko, chci.
ŽALMY
1. ant. Naši otcové nám vyprávěli o Hospodinově moci a o jeho slavných činech.
Slyš, můj lide, mé naučení, *
nastav uši slovům mých úst!
Otevřu k průpovědi svá ústa, *
vyložím tajemné události z pradávných dob.
Co jsme slyšeli a poznali, *
co nám otcové vyprávěli,
nezatajíme jejich synům, *
příštímu pokolení budeme vypravovat
slavné Hospodinovy činy i jeho moc, *
podivuhodné skutky jím vykonané.
Dal totiž Jakubovi nařízení *
a stanovil příkaz pro Izraele,
aby o tom, co poručil našim otcům, *
poučili své syny.
Má to znát příští pokolení, synové, kteří se narodí, *
mají to vyprávět svým dětem,
aby vložili svou důvěru v Boha, †
aby nezapomněli na Boží skutky *
a zachovávali jeho nařízení.
Aby nebyli jako jejich otcové, *
vzpurné a zatvrzelé pokolení,
pokolení nestálého srdce, *
jehož duch nebyl věrný Bohu.
Efraimovci, dovední lukostřelci, *
dali se na útěk v den bitvy.
Nezachovali Boží smlouvu, *
odmítli jednat podle jeho zákona.
Zapomněli na jeho skutky, *
na podivuhodné činy, které jim ukázal.
Před jejich otci způsobil divy *
v egyptské zemi na taniské pláni.
Rozdělil moře a převedl je, *
postavil vody jako násep.
Za dne je vedl oblakem, *
po celou noc světlem ohně.
Rozštěpil skály na poušti *
a hojně je napojil proudem vody.
Potokům dal vytrysknout ze skály *
a vodě dal téci jak řekám.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Naši otcové nám vyprávěli o Hospodinově moci a o jeho slavných činech.
2. ant. Synové Izraele jedli manu a pili z duchovní skály, která je doprovázela.
Přece však proti němu hřešili dále, *
nepřestali na poušti urážet Nejvyššího.
Pokoušeli Boha ve svém srdci, *
když žádali pokrm podle své choutky.
Pohrdlivě mluvili proti Bohu, *
řekli: „Dokáže Bůh prostřít stůl zde na poušti?
Ano, udeřil do skály, že vytekla voda a potoky se rozlily: *
ale dovede dát i chléb či opatřit maso svému lidu?“
Proto se Hospodin rozhněval, když to slyšel, †
a oheň vzplanul proti Jakubovi, *
i hněv vzkypěl proti Izraeli,
že nevěřili v Boha, *
nedůvěřovali v jeho pomoc.
Poručil tedy mrakům nahoře *
a otevřel brány nebes,
seslal na ně déšť many, aby se najedli, *
a dal jim nebeský pokrm.
Člověk jedl chléb silných, *
pokrm jim poslal do sytosti.
Východnímu větru dal vanout z nebe *
a svou mocí přivedl vítr od jihu.
Jak by to prach byl, seslal na ně déšť masa, *
jak by to byl mořský písek, dal jim pernaté ptáky.
Padli do jejich tábora, *
kolem jejich stanů.
Jedli a důkladně se nasytili, *
po čem toužili, jim splnil.
Neukojili ještě svou choutku, †
ještě měli pokrm ve svých ústech, *
když proti nim vzkypěl Boží hněv:
pobil jejich siláky, *
zahubil izraelské jinochy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Synové Izraele jedli manu a pili z duchovní skály, která je doprovázela.
3. ant. Bůh je naší skálou a naším zachráncem.
Přes to vše hřešili dál *
a nechtěli věřit jeho divům.
Tu náhle ukončil jejich dny, *
jejich léta nenadálou zhoubou.
Když je hubil, hledali ho, *
obraceli se a sháněli se po Bohu.
Vzpomínali si, že Bůh je jim skálou, *
že Nejvyšší, Bůh, je jim zachráncem.
Lísali se k němu ústy, *
ale svým jazykem mu lhali,
neboť jejich srdce nebylo k němu upřímné *
a nebyli věrni jeho smlouvě.
On však milostivě odpouštěl vinu a nehubil je, †
často potlačoval svůj hněv *
a nedal zcela vzplát své nevoli.
Pamatoval na to, že jsou jen tělo, *
jen vánek, který se rozplyne bez návratu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bůh je naší skálou a naším zachráncem.
Obraťte se k Hospodinu, svému Bohu,
neboť je dobrotivý a milosrdný.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Mojžíšovy
2,1-22
Mojžíšovo narození a jeho útěk
Jeden muž z kmene Levi si vzal ženu z téhož kmene. Žena počala a porodila syna. Když viděla, jak je hezký, skrývala ho po tři měsíce. Poněvadž ho už dál tajit nemohla, obstarala pro něj papyrusový košík, vymazala asfaltem a smolou, uložila do něho dítě a položila do rákosí na břehu Nilu. Jeho sestra se postavila opodál, aby se dověděla, co se s ním stane.
Faraonova dcera sestoupila, aby se vykoupala v Nilu, zatímco se její služebnice procházely podél Nilu. Když uviděla v rákosí košík, poslala svou služku, aby ho vzala. Otevřela ho a uviděla dítě, a hle – chlapeček pláče. Bylo jí ho líto a řekla: „To je nějaké hebrejské dítě!“ Jeho sestra řekla faraonově dceři: „Mám jít a zavolat ti kojnou z hebrejských žen, aby dítě pro tebe odkojila?“ Faraonova dcera odpověděla: „Jdi!“
Děvče šlo a zavolalo matku dítěte. Faraonova dcera jí řekla: „Vezmi toto dítě a koj ho pro mě a já ti za to zaplatím.“ Žena dítě vzala a kojila ho. Když chlapec dorostl, přivedla ho k faraonově dceři, ta ho přijala za syna a dala mu jméno Mojžíš. Řekla totiž: „Vytáhla jsem ho z vody.“
V té době, když Mojžíš dospěl, vyšel ke svým krajanům; byl svědkem jejich robotování a viděl, jak Egypťan bil Hebrejce, jednoho z jeho krajanů. Obrátil se na všechny strany, a když nikoho neviděl, Egypťana zabil a zahrabal do písku. Druhého dne vyšel, a hle – dva hebrejští muži se spolu rvali. „Proč biješ svého druha?“ zeptal se útočníka. Ale ten mu odpověděl: „Kdopak tě ustanovil za našeho náčelníka a soudce? Chceš mě zabít, jako jsi zabil Egypťana?“ Mojžíš dostal strach a řekl si: „Přece se ta věc rozhlásila!“
Farao se o této záležitosti doslechl a usiloval Mojžíše zabít, ale Mojžíš před faraonem utekl a zdržoval se v zemi Midjan; přišel tedy do země Midjan a posadil se u (jedné) studny. Midjanský kněz měl sedm dcer. (Ty) přišly, aby načerpaly (vodu) a naplnily jí žlaby k napojení stáda svého otce. Přišli však pastýři a odehnali je. (Tu) Mojžíš vstal, ujal se jich a napojil jejich stádo.
Když (dcery) přišly k svému otci Reuelovi a (on) se jich zeptal: „Co se stalo, že dnes přicházíte tak brzo?“, řekly: „Jeden Egypťan nás vysvobodil z rukou pastýřů. Dokonce nám i načerpal (vodu) a napojil stádo.“ Zeptal se dcer: „Kde je? Proč jste ho tam nechaly? Zavolejte ho, ať s (námi) pojí!“
A Mojžíš souhlasil s tím, že u něho zůstane. Reuel dal Mojžíšovi svou dceru Siporu (za ženu). Porodila syna a (Mojžíš) mu dal jméno Geršom, protože řekl: „Jsem přistěhovalcem v cizí zemi.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Žid 11,24-25.26.27
Když Mojžíš dospěl, vedla ho víra k tomu, že odmítl prohlásit se jako syn faraonovy dcery; raději chtěl snášet spolu s Božím lidem protivenství, než mít nějaký přechodný prospěch z toho, že by se dopustil hříchu. * To proto, že měl zrak upřený na budoucí odplatu.
Byl přesvědčen, že když snáší potupy jako Mesiáš, má to větší cenu než všechny poklady Egypta. Víra způsobila, že odešel z Egypta. * To proto, že měl zrak upřený na budoucí odplatu.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilie připisované svatému Janu Zlatoústému, biskupovi
(Supp., Hom. 6, De precatione: PG 64,462-466)
Modlitba je světlem duše
Modlitba, rozmluva s Bohem, je největší dobro. Znamená totiž společenství a jednotu s Bohem. A jako září tělesné oči, hledí-li do světla, tak i duše upřená na Boha září jeho nevýslovným světlem. Nemluvím ovšem o modlitbě vázané na vnějšek, ale o té, jež vychází ze srdce; jež se neomezuje na určitou dobu nebo hodinu, ale děje se bez ustání, ve dne v noci.
Nestačí se totiž soustředit na Boha pouze tehdy, kdy se oddáváme modlitbě. Také když jsme zaměstnáni jakýmikoli povinnostmi, ať už je to péče o chudé či jiné starosti anebo užitečné dobročinné dílo, je třeba dát se pronikat touhou po Bohu a myšlenkou na něj. Neboť všechno, co Boží láska ochutí jako sůl, se pak stane tím nejlahodnějším pokrmem pro Vládce veškerenstva. Věnujeme-li Bohu co nejvíce času, můžeme se neustále po celý život těšit z užitku, který z toho plyne.
Modlitba je světlem duše, je pravým poznáním Boha a prostřednicí mezi Bohem a lidmi. Duše se jí pozvedá až vzhůru do nebes, s nevýslovnou láskou objímá Pána a jako dítě volající s pláčem po matce touží po nebeském mléku. Vyslovuje svá nejvlastnější přání a dostává dary, které přesahují vše viditelné a přirozené.
Modlitba je naším ctihodným prostředníkem u Boha, dodává srdci odvahu, upokojuje duši. Ale mluvím-li o modlitbě, nedomnívej se, že jde o slova. Modlitba je touha po Bohu, je to nevýslovná láska, která nepochází z lidí, ale má původ v božské milosti. Apoštol o ní říká: Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit.
Daruje-li Pán někomu takovouto modlitbu, je to bohatství, o něž jej nikdo nemůže připravit; nebeský pokrm, který sytí duši. Okusil-li jej kdo, navždycky bude toužit po Pánu, jako by jeho srdce zachvátil prudký oheň.
Když se chceš takto začít modlit, vymaluj svůj domov mírností a pokorou, osvětli jej světlem spravedlnosti a dobrými skutky jej vyzdob jako ryzím zlatem. Namísto mramoru a mozaiky jej okrášli vírou a velkodušností. A když to všechno zastřešíš modlitbou, bude stavba domu hotová. Takže Pán bude mít přichystaný dokonalý příbytek a ty ho přijmeš jako ve skvostném královském paláci. Z jeho milosti jako bys již měl v chrámu své duše umístěný jeho věrný obraz.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Pláč 5,20-21a; Mt 8,25
Proč bys na nás zapomínal na věky, proč bys nás opouštěl na dlouhé doby? * Vrať nás, Hospodine, k sobě, a my se vrátíme.
Pane, zachraň nás, hyneme. * Vrať nás, Hospodine, k sobě, a my se vrátíme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, provázej svou pomocí naše úsilí o vnitřní obnovu, aby naše skutky odříkání byly už od počátku pravdivým projevem našeho smýšlení. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky