9. listopad 2023

Posvěcení lateránské baziliky
svátek

Lateránská bazilika, zasvěcená přesvatému Spasiteli a od roku 904 (po přestavbě) také sv. Janu Křtiteli a sv. Janu Evangelistovi, je nejstarší papežský kostel a nese titul „Matka a hlava všech kostelů Města (Říma) i celého světa“. V přilehlém lateránském paláci sídlili papežové od 4. do 14. století. Baziliku dal postavit císař Konstantin a posvětil ji (324) papež Silvestr I. Po požáru, zemětřesení a drancování byla během staletí několikrát restaurována; naposledy v roce 1726. Konalo se v ní pět všeobecných církevních sněmů. Vlastní den posvěcení není známý, ale už od 12. století se výročí slavilo 9. listopadu.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Ježíši Kriste, všehomíra vládce,

tvůj lid ti zpívá nyní v tomto chrámě,

neboť po roce jeho posvěcení

opět se slaví.

Královskou síní zve se toto místo,

branou, jež vede k zářivému nebi,

která přijímá všechny, kteří míří

do věčné vlasti.

Tento dům slavný lid tvůj shromažďuje,

tajemství svatá se v něm udělují,

předkládá se zde pokrm nebešťanů

pro život věčný.

Prosíme, Bože, shlédni tedy na nás

laskavým okem, veď své služebníky,

když slaví s láskou, s radováním slavnost

tohoto chrámu.

Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci

i tobě, Synu z Otce narozený,

s nímž vládne Svatý Duch mu rovný mocí

nad světy všemi. Amen.

ŽALMY

1. ant. Zdvihněte, brány, své klenby, zvyšte se, prastaré vchody.

Žalm 24 (23)
Pán vstupuje do své svatyně
Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

Hospodinu náleží země i to, co je na ní, *

svět i ti, kdo jej obývají.

Neboť on jej založil nad moři, *

upevnil ho nad proudy vod.

Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, *

kdo smí stát na jeho svatém místě?

Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, †

jehož duše nebaží po marnosti, *

kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.

Ten přijme požehnání od Hospodina, *

odměnu od Boha, svého spasitele.

To je pokolení těch, kdo po něm touží, *

kdo hledají tvář Jakubova Boha.

Zdvihněte, brány, své klenby, †

zvyšte se, prastaré vchody, *

ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy? †

Silný a mocný Hospodin, *

Hospodin udatný v boji.

Zdvihněte, brány, své klenby, †

zvyšte se, prastaré vchody, *

ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy? †

Hospodin zástupů, *

on je král slávy!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Zdvihněte, brány, své klenby, zvyšte se, prastaré vchody.

2. ant. Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů! 

Žalm 84 (83)
Touha po Boží svatyni
Tady nemáme město k trvalému pobytu: to budoucí (město) hledáme. (Žid 13,14)

Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů! *

 Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních,

mé srdce i mé tělo *

s jásotem tíhnou k živému Bohu.

I vrabec si nalézá příbytek *

a vlaštovka své hnízdo, kde ukládá svá mláďata:

Tvé oltáře, Hospodine zástupů, *

můj králi a můj Bože!

Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, *

stále tě mohou chválit.

Blaze člověku, jenž u tebe nalézá pomoc, *

když se chystá na svatou pouť.

Až půjdou vyschlým údolím, v pramen je změní, *

a časný déšť je zahalí požehnáním.

Půjdou se silou stále větší: *

uzří Boha bohů na Siónu.

Hospodine, Bože zástupů, slyš mou modlitbu, *

popřej sluchu, Jakubův Bože!

Štíte náš, Bože, pohleď, *

popatř na tvář svého pomazaného!

Věru, lepší je den v tvých nádvořích *

než jinde tisíc:

raději budu stát na prahu domu svého Boha *

než přebývat ve stanech bezbožníka.

Neboť Hospodin, Bůh, je slunce a štít: †

Hospodin popřává milost a slávu, *

neodepře štěstí těm, kteří žijí v nevinnosti.

Hospodine zástupů, *

blaze tomu, kdo v tebe doufá.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů!

3. ant. Slavné věci se o tobě vypravují, město Boží.

Žalm 87 (86)
Boží město, matka všech národů
Jeruzalém, pocházející shora, je svobodný – a to je naše matka. (Gal 4,26)

Hospodin miluje, co založil na svatých horách, *

miluje brány Siónu nad všechna Jakubova sídla.

Slavné věci se o tobě vypravují, *

město Boží!

Připočtu Rahab i Bábel mezi své ctitele, †

ba i Filištínsko, Tyrus s Etiopií; *

i ti se tam narodili.

O Siónu se řekne: „Jeden jako druhý se v něm narodil, *

sám Svrchovaný mu dal pevný základ.“

Hospodin zapíše do knihy národů: *

„Tito se tam narodili.“

Při tanci budou zpívat: *

„Všechna zřídla mé spásy jsou v tobě.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Slavné věci se o tobě vypravují, město Boží.

Hospodine, slyš mou úpěnlivou prosbu,

když vztahuji ruce k tvému svatému chrámu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Petra

2,1-17

Staňte se živými kameny pro duchovní chrám

Nechte všeho, co je špatné, každou neupřímnost, přetvářku, závist a všechno pomlouvání; jako novorozené děti žádejte duchovní, nefalšované mléko, abyste jím rostli ke spáse. Vždyť ‚jste okusili, jak dobrý je Pán‘.

K němu přistupujte, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmu o tom stojí: ‚Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.‘

Vám tedy, protože věříte, (přináší) čest, ale těm, kdo nevěří, je to ‚kámen, který lidé při stavbě odhodili, ale právě on se stal kvádrem nárožním, kamenem, na který se naráží, balvanem, přes který se klopýtá.‘ Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni. Vy však jste ‚rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten,‘ který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Kdysi jste ‚nebyli (jeho) lid,‘ teď však jste ‚lid Boží, žili jste bez milosrdenství,‘ teď však se jeho ‚milosrdenství na vás projevilo.‘

Milovaní, jako cizince a přistěhovalce vás napomínám: zdržujte se tělesných žádostí, protože ony bojují proti duši. Veďte mezi pohany vzorný život. Oni sice o vás mluví jako o špatných lidech, ale když budou pozorovat, že konáte dobro, budou velebit Boha v den navštívení.

Kvůli Pánu se podřizujte každému lidskému zřízení: ať už je to král jako svrchovaný vládce, nebo místodržitelé, kteří jsou od něho posíláni trestat zločince a vyznamenávat ty, kdo jednají správně. Vždyť tak to chce Bůh, abyste svým dobrým chováním umlčovali nevědomost nerozumných lidí. (Jednejte) jako lidé svobodní a ne jako lidé, kteří svobodou zakrývají svou špatnost, ale chovejte se jako Boží služebníci. Všechny ctěte, bratry milujte, Boha se bojte, krále mějte v úctě.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zj 21,2.19.14

Uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém. * Základy městských hradeb byly vyzdobeny drahými kameny všeho druhu.

Dvanáct základních kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů. * Základy městských hradeb byly vyzdobeny drahými kameny všeho druhu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Caesaria Arleského, biskupa

(Sermo 229,1-3: CCL 104,905-908)

Křtem jsme se všichni stali Božím chrámem

Z milosti Kristovy slavíme dnes, nejmilejší bratři, s velikou radostí výročí posvěcení tohoto kostela. Pravým a živým chrámem Božím máme být my sami. Ale přesto právem všichni křesťané vděčně slaví výročí mateřského kostela církve, neboť vědí, že se v ní duchovně znovu narodili. Vždyť když jsme se poprvé narodili, byli jsme hodni Božího hněvu; ale druhé narození z nás učinilo nádoby milosrdenství. Poprvé jsme se narodili k smrti, druhé narození nás znovu povolalo k životu.

Neboť my všichni, moji drazí, jsme byli před křtem chrámem ďáblovým, ale křtem jsme se stali chrámem Kristovým; a zamyslíme-li se pozorně nad spásou své duše, shledáváme, že jsme pravý a živý chrám Boží. Bůh nepřebývá jen v chrámech, vystavěných lidskýma rukama, ani v domě ze dřeva a kamene, ale především v duši, stvořené jako obraz Boží rukama Stvořitele, jak říká svatý apoštol Pavel: Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy.

A protože Kristus při svém příchodu vyhnal ďábla z našich srdcí, aby si v nás připravil svůj chrám, snažme se s jeho pomocí ze všech sil o to, aby v nás on sám nebyl potupen našimi zlými skutky. Neboť každý, kdo koná, co je zlé, tupí Krista. Předtím než nás Kristus vykoupil, byli jsme příbytkem ďáblovým, jak jsem už řekl; potom jsme se stali příbytkem Božím, neboť Bůh si z nás učinil svůj příbytek.

A proto, moji drazí, chceme-li s radostí slavit výročí posvěcení kostela, nesmíme v sobě ničit zlými skutky živé chrámy Boží. Řeknu, co mohou všichni pochopit: Kdykoli přicházíme do kostela, připravme svou duši, aby byla taková, jaký chceme mít kostel.

Chceš, aby bazilika čistotou jen zářila? Neposkvrňuj svou duši špínou hříchů. Chceš-li, aby byla bazilika plná světla, Bůh také chce, aby tvá duše nebyla temná, ale aby se stalo, co říká Pán: aby v nás svítilo světlo dobrých skutků, a tím aby byl oslavován ten, který je v nebi. Tak jako ty vstupuješ do tohoto kostela, tak chce Bůh vstoupit do tvé duše. Vždyť on to sám slíbil: Budu přebývat a chodit mezi nimi.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Ez 47,1.9

Viděl jsem pramen vody, který vyvěral z chrámu, na pravé straně, aleluja. A všichni, k nimž voda dosáhla, byli uzdraveni a volají: * Aleluja, aleluja.

Při posvěcení chrámu zpíval lid chvalozpěvy a z jeho úst zaznívaly líbezné písně. * Aleluja, aleluja.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme, *

tebe, Pane, velebíme.

Tebe, věčný Otče, *

oslavuje celá země.

Všichni andělé, *

cherubové i serafové,

všechny mocné nebeské zástupy *

bez ustání volají:

Svatý, Svatý, Svatý, *

Pán, Bůh zástupů.

Plná jsou nebesa i země *

tvé vznešené slávy.

Oslavuje tě *

sbor tvých apoštolů,

chválí tě *

velký počet proroků,

vydává o tobě svědectví *

zástup mučedníků;

a po celém světě *

vyznává tě tvá církev:

neskonale velebný, *

všemohoucí Otče,

úctyhodný Synu Boží, *

pravý a jediný,

božský Utěšiteli, *

Duchu Svatý.

Kriste, Králi slávy, *

tys od věků Syn Boha Otce;

abys člověka vykoupil, *

stal ses člověkem a narodil ses z Panny;

zlomil jsi osten smrti *

a otevřel věřícím nebe;

sedíš po Otcově pravici *

a máš účast na jeho slávě.

Věříme, že přijdeš soudit, *

a proto tě prosíme:

přispěj na pomoc svým služebníkům, *

vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;

dej, ať se radují s tvými svatými *

ve věčné slávě.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

* Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *

veď ho a stále pozvedej.

Každý den tě budeme velebit *

a chválit tvé jméno po všechny věky.

Pomáhej nám i dnes, *

ať se nedostaneme do područí hříchu.

Smiluj se nad námi, Pane, *

smiluj se nad námi.

Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *

jak doufáme v tebe.

Pane, k tobě se utíkáme, *

ať nejsme zahanbeni na věky.

MODLITBA

Modleme se.

V kostele, který slaví výročí vlastního posvěcení:

Bože, připomínáme si dnes výroční den posvěcení tohoto kostela, ve kterém se shromažďujeme, abychom tě chválili; vyslyš naše prosby a stůj při nás, abychom ti zde sloužili vždy s čistým srdcem a stále plněji zakoušeli, že se na nás uskutečňuje spása. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Mimo kostel, který slaví výročí svého posvěcení:

Bože, ty si z nás jako z živých kamenů buduješ svůj duchovní chrám; rozmnož ve své církvi působení svého Ducha, aby tvůj věrný lid dorůstal do plnosti, kterou bude mít u tebe v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Nebo:

Bože, ty přicházíš k těm, kteří tě milují, a zůstáváš s nimi; dej, ať lid, shromážděný ve tvém jménu, má k tobě úctu a lásku, ať ochotně plní tvou vůli a dojde do zaslíbené nebeské vlasti. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky