Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Jsi mocný Vládce, věrný Bůh,
sám stanovíš všech věcí řád:
smí slunce vzejít z ranních mlh
a za poledne žhavě hřát.
Ztlum nebratrských různic žár,
zchlaď žhoucí krve temný vír,
ztiš stálý hmoty s duchem svár,
dej zdraví tělu, srdci mír.
To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
Nebo:
Je to On
v tichosti vánku poledního
je u nás, abychom také ztichli
před tváří Ženicha, který přichází
a jestliže k národům a k světu
hovoří jako oheň a jako kladivo
rozrážející skálu
u tebe jen klepe s prosbou za
prominutí, že vyrušuje
stojí za dveřmi a klepe neodbytně
a hned se omlouvá …
Z jeho kostelů rostou domy
Z jeho tajemství roste věda
Z jeho poslušnosti svoboda
Z jeho jediných rukou zadarmo dávajících
z jeho žehnajících rukou probodených
jediná opravdová,
jediná skutečná vláda nad světem.
ŽALMY
Ant. Maria uchovávala v srdci všechno, co vyprávěli pastýři, a rozvažovala o tom.
Jsi spravedlivý, Hospodine, *
a správné je tvé rozhodnutí.
Se spravedlností jsi uložil svá přikázání, *
s pevností svrchovanou.
Má horlivost mě stravuje, *
neboť moji protivníci zapomněli na tvá slova.
Dokonale se osvědčil tvůj výrok *
a tvůj služebník ho miluje.
Jsem maličký a v nevážnosti, *
nezapomínám však na tvá nařízení.
Tvá spravedlnost je spravedlnost věčná, *
pevný je tvůj zákon.
Dostihly mě úzkost a útisk, *
tvé předpisy jsou mým potěšením.
Spravedlnost tvých přikázání trvá navěky, *
pouč mě, abych mohl žíti.
Hospodine, můj Bože, volám ve dne, *
hořekuji před tebou v noci.
Kéž pronikne k tobě má modlitba, *
nakloň svůj sluch k mému volání!
Neboť bědami je nasycena má duše *
a můj život se blíží podsvětí.
Počítají mě k těm, kdo klesli do hrobu, *
jsem jako člověk bez pomoci.
Mezi mrtvými je moje lože, *
mezi zabitými, kteří leží v hrobě;
na ty už nevzpomínáš, *
jsou vyloučeni z tvé péče.
Položils mě do hluboké jámy, *
do temnot a do propastí.
Doléhá na mě tvůj hněv, *
všechny své přívaly jsi na mě vylil.
Odpudils ode mě známé, †
zošklivil jsi mě před nimi, *
jsem v žaláři, nevyváznu!
Mé oko hasne utrpením, †
denně k tobě, Hospodine, volám, *
k tobě vztahuji své ruce.
Děláš snad zázraky pro mrtvé, *
či vstanou lidské stíny a budou tě chválit?
Což se dá v hrobě vyprávět o tvé dobrotě, *
o tvé věrnosti v příbytku mrtvých?
Lze poznat tvé divy v temnotách, *
tvou milost v kraji zapomnění?
Já však volám k tobě, Hospodine, *
má modlitba ti přichází vstříc hned ráno.
Proč mě odmítáš, Hospodine, *
a přede mnou skrýváš svou tvář?
Jsem chudák, od dětství zasvěcen smrti, *
vyčerpán snášel jsem tvé hrůzy.
Převalil se přese mě tvůj hněv, *
zahubily mě tvé hrůzy.
Zaplavují mě ustavičně jako zátopa, *
koldokola mě obkličují.
Odcizils mi přítele i druha, *
temnota je mou důvěrnicí.
Ant. Maria uchovávala v srdci všechno, co vyprávěli pastýři, a rozvažovala o tom.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Jak 1,12
Blaze tomu, kdo ve zkouškách vydrží. Když se osvědčí, dostane za odměnu život, jak to Pán slíbil těm, kdo ho milují.
Důvěřuji v Boha a nebudu se bát,
co mi může udělat člověk?
Modleme se.
Nauč nás, Bože, žít podle toho, co dnes slavíme, ať milujeme i naše nepřátele, a tak následujeme svatého Štěpána, modlícího se za ty, kdo ho kamenovali. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky