Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Jsi mocný Vládce, věrný Bůh,
sám stanovíš všech věcí řád:
smí slunce vzejít z ranních mlh
a za poledne žhavě hřát.
Ztlum nebratrských různic žár,
zchlaď žhoucí krve temný vír,
ztiš stálý hmoty s duchem svár,
dej zdraví tělu, srdci mír.
To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
Nebo:
Je to On
v tichosti vánku poledního
je u nás, abychom také ztichli
před tváří Ženicha, který přichází
a jestliže k národům a k světu
hovoří jako oheň a jako kladivo
rozrážející skálu
u tebe jen klepe s prosbou za
prominutí, že vyrušuje
stojí za dveřmi a klepe neodbytně
a hned se omlouvá …
Z jeho kostelů rostou domy
Z jeho tajemství roste věda
Z jeho poslušnosti svoboda
Z jeho jediných rukou zadarmo dávajících
z jeho žehnajících rukou probodených
jediná opravdová,
jediná skutečná vláda nad světem.
Nebo:
Teď Pánu chvály vzdávejme,
z hloubi své duše plamenné,
vždyť k polednímu blízký čas
k modlitbě volá všechny nás.
V něm nabízena věrným jest
té pravé spásy sláva, čest,
oběť Beránka čistého
teď na kříž povýšeného.
Ona paprsky skvoucími
i polední žár zastíní,
tou Boží září blaživou
proniknout chceme duši svou.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALMY
1. ant. Muž bolesti byl opovržený, opuštěný od lidí, znalý utrpení.
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? *
Daleko jsi od mých proseb, od mého hlasitého nářku.
Bože můj, volám ve dne – a neslyšíš, *
v noci – a nevšímáš si mě.
Ty však trůníš ve svatyni, *
chloubo Izraele!
V tebe doufali naši otcové, *
doufali a zachránils je.
K tobě volali a byli vysvobozeni, *
v tebe doufali a nebyli zklamáni.
Já však jsem červ, a ne člověk, *
na pohanu lidem, na potupu chátře.
Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, *
šklebí rty, pokyvují hlavou:
„Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, *
ať ho zachrání, má-li ho rád!“
Ano, tys mě vyvedl z matčina lůna *
a dávals mi bezpečně spočinout na jejích ňadrech.
Na tebe jsem byl odkázán od narození, *
od klína mé matky jsi ty mým Bohem.
Nevzdaluj se ode mě, neboť jsem v tísni, *
buď blízko, vždyť nemám pomocníka.
Ant. Muž bolesti byl opovržený, opuštěný od lidí, znalý utrpení.
2. ant. Dělí se o můj oděv, losují o můj šat.
Obklopuje mě množství býků, *
bašanští tuři mě obkličují.
Své tlamy na mě otvírají *
jak dravý lev řvoucí.
Roztékám se jako voda, *
všechny kosti se mi rozpojily,
mé srdce je jako vosk, *
roztavuje se mi v útrobách.
Hrdlo mám vyschlé jako střepina †
a jazyk se mi přilepil k patru, *
přivedls mě do prachu smrti.
Neboť mě obkličuje smečka psů, *
tlupa zlosynů mě svírá.
Probodli mi ruce i nohy, *
spočítat mohu všechny své kosti.
Zevlují, pasou se pohledem na mě; †
dělí se o můj oděv, *
losují o můj šat.
Ty však, Hospodine, nestůj daleko, *
má sílo, pospěš mi na pomoc!
Mou duši od meče vysvoboď *
z drápů psa můj život,
zachraň mě ze lví tlamy, *
mě ubohého z buvolích rohů!
Ant. Dělí se o můj oděv, losují o můj šat.
3. ant. Před Hospodinem se skloní všechna lidská pokolení.
Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, *
uprostřed shromáždění budu tě chválit.
„Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, †
slavte ho, všichni z Jakubova potomstva, *
boj se ho, celé Izraelovo plémě!
Nezošklivil si ubožákovu bídu, nepohrdl jí, †
neskryl před ním svou tvář, *
vyslyšel ho, když k němu křičel.“
Pro něj ho budu chválit ve velkém shromáždění, *
své sliby splním před těmi, kdo ho ctí.
Chudí se najedí do sytosti, †
kdo hledají Hospodina, budou ho chválit: *
„Navěky ať žije vaše srdce!“
Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí *
všechny končiny země,
před ním se skloní *
všechna lidská pokolení,
protože Hospodinu náleží vláda, *
on sám panuje nad národy.
Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi, *
před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach.
I má duše bude pro něho žít, *
mé potomstvo bude mu sloužit.
Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, †
lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost: *
„To udělal Hospodin!“
Ant. Před Hospodinem se skloní všechna lidská pokolení.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Řím 3,21-22a
V nynější době se stalo zřejmým, že Bůh dává spravedlnost nezávisle na Zákonu. Svědčí o tom už Zákon a Proroci. Je to ospravedlnění, které dává Bůh na základě víry v Ježíše Krista, a to všem, kdo věří.
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci,
Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.
Modleme se.
Pane Ježíši Kriste, když ses nechal přibít na kříž, abys nás vykoupil, nastala v poledne tma po celém kraji; prosíme tě: buď ty sám naším světlem na cestě do věčného života. Neboť ty žiješ a kraluješ na věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky