29. březen 2023

Středa, doba postní, 5. týden
1. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla.

HYMNUS

Láska mi dala z nebe

sestoupit v tento svět,

ona mi káže sebe

dát v oběť, i svou krev.

Láskou mi srdce puká,

milostí přemnohou,

kříž ani smrti muka

ji zdolat nemohou.

Korunu nosit z trní

mě ona učí jen,

posměchu jenom pro ni

jsem terčem učiněn.

Že v žízni žluč jsem lokal,

že srdce pilo tresť,

že oštěp bok můj proklál,

jen dílo lásky jest.

Jen pro ni, přeubohý,

v úzkostech přebývám,

pro ni ruce i nohy

probity hřeby mám.

Tu věrnou muku moji

chceš splatit duše, rci?

Miluj mě! To mě zhojí.

Jen lásku, Lásko, chci.

ŽALMY

1. ant. Miluji tě, Hospodine, má sílo. 

Žalm 18 (17), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství
V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11,13)
I (2-7)

Miluji tě, Hospodine, má sílo, *

 Hospodine, má skálo, mé útočiště; zachránce můj!

Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, *

můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má!

Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, *

a od svých nepřátel budu vysvobozen.

Obklopil mě smrtící příboj, *

přepadly mě záhubné přívaly,

ovinula mě osidla podsvětí, *

ohrozily mě léčky smrti.

Ve své tísni jsem vzýval Hospodina, *

k svému Bohu jsem volal o pomoc:

Ze své svatyně slyšel můj hlas, *

mé volání proniklo k jeho sluchu.

Ant. Miluji tě, Hospodine, má sílo.

2. ant. Hospodin mě vysvobodil, protože mě má rád.

II (8-20)

Zachvěla se a zatřásla země, †

zakolísaly základy hor *

a zachvěly se, neboť vzplál hněvem.

Vystoupil kouř z jeho chřípí, †

sžírající oheň z jeho úst, *

žhavé uhlí od něho vzplálo.

Nebesa sklonil a sestoupil, *

černý mrak byl pod jeho nohama.

Jel na cherubu a letěl, *

nesl se na křídlech větru.

Jako rouchem se temnotou oděl, *

zahalil se do tmavých vod, do hustých mračen.

Bleskem v jeho dohledu *

vzplálo žhavé uhlí.

Z nebe Hospodin zahřměl, *

Nejvyšší zaburácel svým hlasem.

Vyslal své šípy a rozptýlil je, *

vyslal přemnohé blesky a rozdrtil je.

Tu se ukázala dna oceánů, *

základy země byly obnaženy,

když Hospodin pohrozil, *

když zavanul dech jeho hněvu.

Napřáhl svou ruku z výšin a uchopil mě, *

vyprostil mě ze spousty vod,

vyrval mě mému mocnému nepříteli, *

těm, kdo mě nenáviděli, kdo mě předčili silou.

Přepadli mě v den pro mě osudný, *

ale Hospodin se mě zastal.

Vyvedl mě na volné prostranství, *

vysvobodil mě, protože mě má rád.

Ant. Hospodin mě vysvobodil, protože mě má rád.

3. ant. Hospodin je mé světlo a má spása.

III (21-30)

Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti, *

odměnil mě podle čistoty mých rukou.

Vždyť jsem zachovával Hospodinovy cesty, *

nevzdálil jsem se hříchem od svého Boha.

Neboť jsem míval na zřeteli všechny jeho příkazy, *

jeho nařízením jsem se nevyhýbal,

ale byl jsem před ním bez úhony, *

uchoval jsem se bez viny.

Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti, *

podle čistoty mých rukou, kterou vidí svýma očima.

K dobrému člověku se chováš dobrotivě, *

s bezúhonným zacházíš láskyplně,

s upřímným jednáš upřímně, *

s vychytralým však obezřetně.

Neboť pokorný lid ty zachraňuješ, *

ale ponižuješ oči zpupných.

Ano, ty Hospodine, zažehuješ mou svítilnu, *

mou temnotu ozařuješ, můj Bože!

S tebou se vrhám na šiky nepřátel *

a hradby ztékám se svým Bohem.

Ant. Hospodin je mé světlo a má spása.

Obraťte se a čiňte pokání;

obnovte své srdce a svého ducha.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu Židům

6,9-20

Boží věrnost, naše naděje

Milovaní, jsme o vás přesvědčeni, že jste (ve stavu) lepším, který směřuje ke spáse. Bůh není nespravedlivý, že by zapomněl na to, co jste vykonali, a na (vaši) lásku, kterou jste kvůli němu projevovali, když jste prokazovali a stále prokazujete služby spolukřesťanům. Přejeme si jen, aby každý z vás projevoval stejnou horlivost do té doby, kdy se naplní (naše) naděje až do konce; abyste neochabli, ale (spíše) napodobovali ty, kteří pro (svou) víru a trpělivost dostanou dědictví, které mají slíbeno.

Když totiž dal Bůh Abrahámovi slib a neměl nikoho vyššího, při kom by mohl přísahat, přísahal při sobě samém: „Zahrnu tě jistě požehnáním a velmi tě rozmnožím.“ (Abrahám) trpělivě čekal, a dosáhl toho, co mu bylo slíbeno.

Když přísahají lidé, (dovolávají se) někoho vyššího, a přísaha je jim zárukou, kterou končí každý spor. Když tedy Bůh chtěl zvlášť zřejmě ukázat dědicům svého zaslíbení, že jeho rozhodnutí je nezměnitelné, zaručil se přísahou. Tyto dvě nezměnitelné skutečnosti (vylučují), že by Bůh mluvil lež. (Proto se) s důvěrou pevně opřeme o (nalezené) útočiště a jistě dosáhneme vytoužených (hodnot), které jsou nám určeny. (V této naději) máme bezpečnou a pevnou kotvu pro duši. Ona proniká až do samého vnitřku (nebeské velesvatyně), kam pro nás jako předchůdce vstoupil Ježíš, velekněz navěky podle řádu Melchizedechova.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Žid 6,19.20; 7,24.25

Ježíš, velekněz navěky podle řádu Melchizedechova, jako předchůdce vstoupil pro nás až do samého vnitřku nebeské velesvatyně. * Je stále živ, aby se za nás přimlouval.

Má kněžství navěky, proto také je schopen přinést navždy spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu. * Je stále.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého Augustina, biskupa, na žalmy

(Ps 85,1: CCL 39,1176-1177)

Ježíš Kristus se modlí za nás i v nás a my se modlíme k němu

Bůh nemohl dát nám lidem větší dar, než když své Slovo, jímž všechno stvořil, učinil naší hlavou a nás s ním spojil jako jeho údy. A tak je Slovo i Synem Božím i Synem člověka: je spolu s Otcem jeden Bůh, spolu s lidmi jeden člověk. Když tedy v modlitbách vzýváme Boha, nesmíme od něho oddělovat jeho Syna, a když se modlí Synovo tělo, nesmí od sebe oddělovat svou hlavu. Neboť jediným Spasitelem svého těla je náš Pán Ježíš Kristus, Syn Boží. Ten se modlí za nás i v nás a my se modlíme k němu.

Modlí se za nás jako náš kněz. Modlí se v nás jako naše hlava. My se modlíme k němu jako k svému Bohu.

Poznejme tedy svůj hlas v něm i jeho hlas v nás. A když se v Písmu, zvláště u proroků, říká o Pánu Ježíši Kristu něco, co vypadá jako nějaké Boha nedůstojné ponížení, neváhejme mu to přisoudit; on sám přece neváhal stát se jedním z nás. Vždyť jemu slouží veškeré tvorstvo, poněvadž skrze něho všechno povstalo.

Myslíme na jeho vznešenost a božství, když slyšíme: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic. Jestliže však myslíme na toto nejvýš vznešené a všechnu dokonalost tvorů převyšující božství Syna Božího, nezapomínejme na jiná místa Písma, jež nám ho ukazují, jak pláče, modlí se a vyznává.

A přesto se zdráháme mu taková slova připisovat, protože se nám nechce sestoupit do hlubin jeho ponížení poté, co jsme právě rozjímali o jeho božství. Jako bychom mu křivdili, kdybychom uznali, že vskutku vyřkl ta zcela lidská slova ten, k němuž se obracíme, když vzýváme Boha. A tak často váháme a snažíme se smysl Písma změnit. Nenacházíme však v Písmu nic než to, co se ke Kristu stále vrací a brání se od něho odchýlit.

Vzpamatujme se tedy a probuďme svoji víru. A vizme, že ten, o němž jsme krátce předtím rozjímali jako o Bohu, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti. A když visel na kříži, vzal za svoje slova žalmu: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil.

Modlíme se tedy k němu jako k Bohu, on sám se modlí jako člověk a služebník. Jednou Stvořitel, jednou tvor. Neměnný, ale přijímající proměnlivou přirozenost stvoření a vytvářející s námi jednoho člověka – on hlavu, my tělo. Nás a sebe učinil jedním člověkem, hlavou a tělem. Modlíme se tedy k němu, skrze něho a v něm. Říkáme při tom slova modlitby spolu s ním a on je říká spolu s námi.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Jan 16,24.23

Dosud jste o nic neprosili ve jménu mém. * Proste, a dostanete, aby se vaše radost naplnila.

Amen, amen, pravím vám: O cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám. * Proste.

MODLITBA

Modleme se.

Milosrdný Bože, osvěť naše srdce očištěné pokáním a dej nám dar pravé zbožnosti, abychom dosáhli vyslyšení svých proseb. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky