Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla.
HYMNUS
Láska mi dala z nebe
sestoupit v tento svět,
ona mi káže sebe
dát v oběť, i svou krev.
Láskou mi srdce puká,
milostí přemnohou,
kříž ani smrti muka
ji zdolat nemohou.
Korunu nosit z trní
mě ona učí jen,
posměchu jenom pro ni
jsem terčem učiněn.
Že v žízni žluč jsem lokal,
že srdce pilo tresť,
že oštěp bok můj proklál,
jen dílo lásky jest.
Jen pro ni, přeubohý,
v úzkostech přebývám,
pro ni ruce i nohy
probity hřeby mám.
Tu věrnou muku moji
chceš splatit duše, rci?
Miluj mě! To mě zhojí.
Jen lásku, Lásko, chci.
ŽALMY
1. ant. Unaven jsem již voláním, oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha.
Zachraň mě, Bože, *
neboť vody mi sahají až k hrdlu.
Zapadl jsem do hlubokého bahna *
a nemám, oč bych se opřel nohou;
dostal jsem se do hluboké vody *
a proud mě zaplavuje
Unaven jsem již voláním, *
hrdlo mi ochraptělo;
oči mi zeslábly, *
když vyhlížím svého Boha.
Více než mám vlasů na hlavě, *
je těch, kteří mě bez důvodu nenávidí,
silnější než mé kosti jsou ti, kteří mě stíhají bez příčiny. *
Co jsem neuloupil, to mám vrátit?
Bože, ty znáš mou pošetilost, *
mé poklesky nejsou před tebou skryty.
Nechť nejsou kvůli mně zklamáni, kdo doufají v tebe, *
Pane, Hospodine zástupů,
nechť kvůli mně nejsou zbaveni naděje, kdo hledají tebe, *
Bože Izraele!
Vždyť pro tebe jsem snášel potupu, *
pohana pokryla mou tvář.
Svým bratrům stal jsem se cizincem, *
synům své matky neznámým.
Neboť mě stravuje horlivost pro tvůj dům, *
padají na mě urážky těch, kdo tě urážejí.
Postem jsem zkrušil svou duši, *
i to mi bylo na potupu.
Místo šatů jsem si oblékl žínici *
a byl jsem jim k smíchu.
Tlachají o mně ti, kteří sedí u brány, *
posměšně o mně zpívají opilci.
Ant. Unaven jsem již voláním, oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha.
2. ant. Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.
Já se však, Hospodine, obracím modlitbou k tobě *
v čas milosti, Bože!
Vyslyš mě ve své veliké lásce, *
věrně mi pomoz!
Vyprosť mě z bahna, abych neutonul, †
vysvoboď mě od těch, kteří mě nenávidí, *
vytáhni mě z hluboké vody!
Ať mě nezaplaví vodní příboj, †
ať mě nepohltí hlubina, *
ať propast nade mnou nezavře jícen!
Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, *
obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Neskrývej svou tvář před svým služebníkem; *
vždyť jsem v úzkostech, rychle mě vyslyš!
Přibliž se ke mně, vysvoboď mě, *
kvůli mým nepřátelům mě zachraň!
Ty znáš mou potupu, hanbu a zneuctění, *
před tebou jsou všichni moji protivníci.
Potupa zlomila mé srdce, a proto chřadnu, †
čekal jsem, že někdo bude mít soucit, ale nikdo tu nebyl, *
čekal jsem, kdo by mě potěšil, ale nikoho jsem nenašel.
Do pokrmu mi dali žluč *
a v žízni mě napojili octem.
Ant. Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.
3. ant. Hledejte Boha, a budete se radovat.
Já jsem ubohý a plný bolesti, *
ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc.
Písní budu slavit Boží jméno, *
velebit je budu zpěvem chvály.
To bude Hospodinu milejší než obětovat býka, *
než obětovat dobytče s kopyty a rohy.
Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se; *
pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha!
Neboť Hospodin slyší chudáky, *
nepohrdá svými vězni.
Nechť ho chválí nebe a země, *
moře a vše, co se v nich hýbe.
Neboť Bůh pomůže Siónu †
a vystaví judská města: *
budou tam bydlit a obsadí je.
Zdědí je potomci jeho služebníků, *
budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.
Ant. Hledejte Boha, a budete se radovat.
Obraťte se k Hospodinu, svému Bohu,
neboť je dobrotivý a milosrdný.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Mojžíšovy
35,30 – 36,1; 37,1-9
Předměty pro službu ve svatyni a archa
Mojžíš řekl synům Izraele: „Hleďte, Hospodin výslovně povolal Besaleela, syna Uriho, vnuka Churova z pokolení Judova. Obdařil ho Božím duchem, aby měl schopnost, dovednost a zručnost pro každou práci, aby vymyslel a zhotovil (předměty) ze zlata, stříbra a mědi, aby opracoval a zasadil drahokamy a obráběl dřevo a zhotovil každé umělecké dílo. Dal mu schopnost, aby učil (jiné) on a Choliab, syn Achisamachův z pokolení Danova. Obdařil je schopností pro každou práci řemeslnou, uměleckou, výšivkářskou na purpuru fialovém, nachovém a karmínovém a na kmentu i (pro práci) tkalcovskou. Mohou vytvořit každé dílo a vyhotovit k tomu návrhy.“
Besaleel, Choliab a všichni dovední muži, které Hospodin obdařil schopností a dovedností, aby uměli zhotovit každé dílo pro službu ve svatyni, dali se do práce podle toho, co jim Hospodin přikázal.
Besaleel zhotovil archu z akáciového dřeva dva a půl lokte dlouhou, jeden a půl lokte širokou a jeden a půl lokte vysokou. Potáhl ji uvnitř i zvenku čistým zlatem a kolem ji opatřil zlatou lištou. Odlil pro ni čtyři zlaté kruhy k jejím čtyřem nohám: dva kruhy na jedné straně a dva kruhy na druhé straně. Také zhotovil tyče z akáciového dřeva, potáhl je zlatem a tyče prostrčil do kruhů na stranách archy, aby se archa dala nosit.
Zhotovil i slitovnici z ryzího zlata: dva a půl lokte dlouhou a jeden a půl lokte širokou. Na obou stranách slitovnice zhotovil dva cheruby z vytepaného zlata. Jeden cherub byl na jednom konci slitovnice a druhý cherub na druhém konci. Udělal cheruby na obou koncích slitovnice. Cherubové měli křídla rozepjatá nahoru a svými křídly slitovnici přikrývali. Jeden (byl obrácen) k druhému a dívali se na slitovnici.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Žl 84 (83),2.3; 46 (45),5.6
Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů! Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních. * Mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu.
Přesvatý je stánek Nejvyššího: Bůh je v jeho středu, nepohne se. * Mé srdce.
DRUHÉ ČTENÍ
Z komentáře svatého Řehoře Velikého, papeže, ke knize Job
(Lib. 13,21-23: PL 75,1028-1029)
Tajemství, které nám dává život
Blažený Job je předobrazem církve; mluví přitom jednou jako její tělo, jednou jako hlava. Chvíli třeba hovoří o jejích údech, a náhle promluví jako hlava. To platí i o tomto výroku: To vše jsem vytrpěl, ačkoliv mé ruce jsou bez hříchu, i když mé prosby k Bohu byly čisté.
Bez viny byly také ruce toho, který nikdy nezhřešil a v jehož ústech nebylo lži, a přece pro naše vykoupení na sebe vzal bolest kříže. Ten jediný ze všech pronášel k Bohu čisté prosby, neboť i uprostřed bolestného utrpení se modlil za své pronásledovatele slovy: Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.
Co k tomu dodat? Cožpak si lze představit čistší modlitbu, než když se někdo milosrdně přimlouvá i za ty, kteří mu působí bolest? Došlo přece až k tomu, že krev našeho Vykupitele, kterou zuřiví nepřátelé prolili, později jako věřící přijímají a hlásají o něm, že je Boží Syn.
O této krvi se vhodně dodává: Země, nepřikrývej krev mou, ať bez konce zní můj nářek. A hříšníkovi bylo řečeno: Země jsi a do země se vrátíš.
A tato země krev našeho Vykupitele neskryla, protože každý hříšník, který přijímá tuto cenu za své vykoupení, vyznává a chválí svého Vykupitele a ze všech sil jej hlásá svým bližním.
Země neskryla jeho krev také proto, že svatá církev začala již ve všech částech světa hlásat tajemství svého vykoupení.
Je třeba si všimnout i toho závěru: Ať bez konce zní můj nářek. Sama krev vykoupení, kterou přijímáme, je totiž tím křikem našeho Vykupitele. Proto také Pavel říká: Pokropení krví, která mluví důrazněji než krev Ábelova. O krvi Ábelově bylo kdysi řečeno: Hlas krve tvého bratra volá ke mně ze země.
Ale Ježíšova krev mluví důrazněji než Ábelova, protože Ábelova krev žádala za bratrovraždu smrt vlastního bratra, zatímco krev Páně prosila o život pronásledovatelů.
Aby v nás tedy tajemství utrpení Páně nebylo bez užitku, máme toho, jejž přijímáme, napodobovat, a hlásat ostatním, co uctíváme.
Vždyť jeho nářek v nás přestává znít, jestliže jazyk mlčí o tom, čemu mysl uvěřila. Ale aby v nás tento křik nepřestal znít, je třeba, abychom každý podle svých možností hlásali bližním tajemství, které nám dává život.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Gn 4,10.11; Žid 12,24
Hlas krve tvého Syna, našeho bratra, volá ze země k tobě, Bože. * Požehnaná země, která otevřela svá ústa a přijala krev Vykupitele.
Byli jste pokropeni krví, která mluví důrazněji než krev Ábelova. * Požehnaná.
ČTENÍ
Z „Vyznání“ svatého Patrika
(Cap. 14-16: PL 53,808-809)
Četné národy se skrze mne znovuzrodily pro Krista
Neúnavně vzdávám Bohu díky, že mě v den mé zkoušky zachoval věrným, takže mu dnes mohu s důvěrou přinést oběť. Jako živou oběť přináším svou duši Kristu, svému Pánu, neboť mě uchránil od všech mých soužení, takže mohu říci: Kdo jsem, Pane, a k čemu mě voláš, žes mě tak božsky zaštítil? Vždyť se mohu dnes ustavičně radovat uprostřed všech národů a velebit tvoje jméno, kdekoli budu, a to nejen ve štěstí, ale i v neštěstí. Ať se mi přihodí cokoli, dobré i zlé, musím to přijmout stejně ochotně a ustavičně děkovat Bohu, protože mi ukázal, že mu mám bez váhání až do konce věřit, a protože mě vyslyšel. A tak, ač neschopný, smím v těchto dnech přistoupit k započetí tohoto tak zbožného a podivuhodného díla a následovat ony muže, o kterých už kdysi Pán předpověděl, že budou zvěstovat jeho evangelium na svědectví všem národům.
Odkud se mi dostalo této moudrosti, kterou jsem dřív neměl, neboť jsem ani neznal počet dní a o Bohu neměl ani tušení? Odkud se mi později dostalo toho velikého a spasitelného daru poznání Boha a lásky k němu, že jsem opustil vlast a rodiče a šel hlásat evangelium mezi Iry, že jsem snášel urážky od nevěřících, že jsem přijímal na své pouti hojnou potupu a četná pronásledování, ba i pouta, a že jsem svou svobodu dal do služeb jiných?
A budu-li toho hoden, jsem hotov nasadit i svůj život pro jeho jméno, bez váhání a s radostí, a jestliže mi to Bůh dopřeje, přeji si za něho i zemřít. Vždyť jsem vůči Bohu velkým dlužníkem. Dal mi přece tu velikou milost, že se skrze mne četné národy znovuzrodily pro Boha a daly se na cestu k dokonalosti a že se pro ně všude světí duchovní, ačkoli tento lid teprve nedávno došel k víře, shromážděn Pánem ze všech končin země, jak to kdysi předpověděl ústy proroků: Od končin země k tobě přijdou národy a řeknou: Falešné bůžky si udělali naši otcové, nejsou k ničemu. A jinde: Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.
Chci teď očekávat, že se naplní zaslíbení toho, jenž zajisté nikdy neklame. On v evangeliu slíbil: Přijdou od východu i od západu a zaujmou u stolu místo s Abrahámem, Izákem a Jakubem. A tak věříme, že věřící přijdou z celého světa.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Řím 15,15b-16; 1,9
Byla mi dána od Boha milost, abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohany. Kážu proto Boží evangelium, jako bych konal posvátný úkon, * aby se tak pohané stali milou obětí, posvěcenou od Ducha Svatého.
Sloužím Bohu celým svým srdcem jako hlasatel radostné zvěsti o jeho Synovi. * Aby.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys poslal svatého Patrika, aby přinesl irskému lidu pravdy evangelia; pro jeho zásluhy a na jeho přímluvu dej, ať všichni, kdo vyznávají křesťanskou víru, vydávají svým životem svědectví o tvé lásce přinášející všem lidem spásu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky