Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Vladaři věčný, nejvyšší,
Vykupitel svých věrných jsi,
smrt umírá v tvém vítězství,
teď milost tvá se mocně skví.
Ty po Otcově pravici
usedáš na trůn zářící
a přejímáš moc nad všemi
jež nemá původ na zemi.
Ať trojí říše tvorů tvých
jak nebeských, tak pozemských,
tak temná říše pekelná
před tebou sklání kolena.
Andělé trnou v úžase,
co s lidským rodem stává se:
hřeší člověk, smývá člověk,
vládne Slovo – Bohočlověk.
Buď, Kriste, naší radostí,
co čeká nás v tvé věčnosti,
ty, který řídíš světa říš,
nám nejvíc blaha přinášíš.
Až zaskvěješ se v onen den
v oblaku Soudce plamenném,
smaž dluhy nezaplacené
a vrať nám věnce ztracené.
Buď sláva tobě, Ježíši,
jenž vznášíš se už ve výši,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
Nebo:
Denně v tom pozdviženém čase
Pán přicházel a mizel zase
jak vlny vůní z jarních lích,
jak stíny oblaků, jež plynou,
jak deště v máji nad krajinou,
jak příboj nocí měsíčních.
Vedl je, učil po šest neděl.
Když se jim všecek vypověděl
v odpečetěných tajemstvích,
za město vyvedl své stádce.
Dal požehnání jim i matce
a potom – k nebi ruce zdvih.
A pak – ó, blesk, ó, oslnění!
To hudba hřmí, to zpívá hřmění,
to zem se bortí v základech?
Nelze vám, syna mého děti,
na jeho krásu pohleděti,
před níž i nebe tají dech!
ŽALMY
1. ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc. Aleluja.
Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem *
od východu slunce až na západ.
Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery: *
přichází náš Bůh a nemlčí.
Před ním sžírající oheň *
kolem něho zuří bouře.
Shůry volá k nebesům i k zemi, *
hodlá soudit svůj lid:
„Shromážděte mi mé svaté, *
kteří obětí sjednali mou smlouvu!“
A nebesa zvěstují jeho spravedlnost, *
že sám Bůh je soudcem.
Ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc. Aleluja.
2. ant. Přinášej Bohu oběť chvály. Aleluja.
„Slyš, můj lide, budu mluvit, †
Izraeli, proti tobě budu svědčit, *
já jsem Bůh, tvůj Bůh!
Nekárám tě pro tvé oběti, *
vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.
Nemusím brát býka z tvého chléva *
ani kozly z tvých ohrad.
Neboť mně patří veškerá zvěř lesní *
a na svých horách mám zvířat na tisíce.
Znám všechny ptáky na nebi, *
mé je vše, co se hemží na poli.
Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, *
vždyť můj je svět se vším, co ho plní!
Copak požívám maso z býků *
či piji kozlí krev?
Přinášej Bohu oběť chvály *
a plň Nejvyššímu své sliby!
Pak mě vzývej ve dni soužení, *
vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“
Ant. Přinášej Bohu oběť chvály. Aleluja.
3. ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly. Aleluja.
Ale hříšníkovi Bůh praví: †
„Proč odříkáváš má přikázání *
a bereš do úst mou smlouvu
ty, který nenávidíš kázeň *
a má slova házíš za sebe?
Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním *
a s cizoložníky jsi míval účast.
Zlo jsi vypouštěl ze svých úst *
a tvůj jazyk osnoval úskok.
Bavil ses pomlouváním svého bratra, *
tupil jsi syna své matky.
Takto jsi jednal, a já mám mlčet? †
Myslil jsi, že jsem jako ty? *
Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!
Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! *
Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže!
Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí, *
kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“
Ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly. Aleluja.
Má duše touží po Hospodinu, aleluja,
mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Jana
4,1-10
Bůh si nás zamiloval
Milovaní, každému duchu (hned) nevěřte, ale zkoumejte duchy, zdali jsou z Boha; vždyť je ve světě mnoho lžiproroků. Ducha Božího poznáte takto: každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel (jako Mesiáš) v těle, je z Boha; ale žádný duch, který Ježíše nevyznává, není z Boha. To je (duch) antikristův, o němž jste slyšeli, že má přijít, a už teď je na světě.
Vy, děti, jste z Boha a zvítězili jste nad nimi, neboť větší je ten, který je ve vás, než ten, který je ve světě. Oni jsou ze světa. Proto co říkají, vychází ze světského (smýšlení), a svět jim dopřává sluchu. My jsme z Boha. Kdo zná Boha, dopřává sluchu nám, kdo z Boha není, sluchu nám nedopřává. Podle toho rozeznáme ducha pravdy a ducha bludu.
Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
1 Jan 4,9; Jan 3,16
V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, * aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný, aleluja.
Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, * aby každý.
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladu svatého Augustina, biskupa, na Janovo evangelium
(Tractatus 81,4: CCL 36, 531-532)
Kristova slova v nás zůstávají
Zůstanete-li ve mně, říká Kristus, a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Jestliže zůstáváme v Kristu, co by kdo mohl chtít než to, co se srovnává s Kristem? A co by kdo mohl chtít, jestliže zůstává ve Spasiteli, než to, co není cizí spáse? Něco jiného totiž chceme, protože jsme v Kristu, a něco jiného, protože jsme dosud v tomto světě. Z přebývání v tomto světě k nám někdy proklouzne, že žádáme něco, o čem nevíme, že nám neprospěje. Jestliže však zůstáváme v Kristu, neexistuje, aby se nám stalo, že by nám, když se modlíme, Kristus učinil něco jiného, než co nám prospívá.
Nuže, zůstáváme v něm, když v nás zůstávají jeho slova. Prosme, oč chceme, a dostaneme to. Protože jestliže prosíme, a nic se neděje, pak neprosíme o nic, co by mělo přebývání v něm, ani co by obsahovala jeho slova, která v nás zůstávají, nýbrž co souvisí se žádostivostí a slabostí těla, jež není v Kristu a v němž ani nezůstávají jeho slova. Zato určitě patří k jeho slovům modlitba, které nás on sám naučil a ve které říkáme: Otče náš, jenž jsi na nebesích. Od slov této modlitby a od jejich významu bychom neměli ve svých prosbách ustupovat, a ať budeme prosit o cokoli, stane se nám to.
Říci, že Kristova slova v nás zůstávají, lze zajisté tehdy, když konáme, co nám přikázal, a milujeme, co slíbil. Když nám ovšem jeho slova zůstávají jen v paměti, ale v našem životě se nenacházejí, nepočítejme se za ratolesti vinného kmene, protože nečerpáme život z kořene. K tomuto rozdílu se vztahuje, co stojí psáno: Abyste si připomínali a plnili všechna má přikázání. Mnozí si totiž přikázání pamatují, ale nedbají jich nebo se jim dokonce posmívají a jim odporují. V takových lidech ovšem Kristova slova nezůstávají: nějak se dotýkají, ale nesouvisejí, a proto jim nebudou ku prospěchu, ale na svědectví proti nim. A jelikož v nich sice nějak jsou, ale nezůstávají v nich, pamatují si je vlastně proto, aby byli na jejich základě souzeni.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Kaz 4,17a.c
Dej pozor na své kroky, když jdeš do Božího domu, * přicházej v poslušnosti. Aleluja.
Poslušnost je lepší, než oběť darovaná pošetilci. * Přicházej.
MODLITBA
Modleme se.
Prosíme tě, Bože, dej nám moudrost kříže a statečnost, kterými jsi štědře obdařil svatou Ritu; ať všechna svá soužení spojujeme s utrpením Kristovým, abychom dosáhli podílu na jeho velikonočním tajemství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky