Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Toť vskutku pravý Boží den,
zářící světlem blaživým,
vždyť celý svět byl obmyt v něm
přesvatou krví ze svých vin.
On vrátil slepým světla svit
a hříšným naději zas vlil,
kdo by se musel strachem chvít,
když Pán i lotru odpustil?
Úžas jal nad tím anděly,
kteří trest těla viděli,
že lotr Krista prosící
směl věčně slávy dosíci.
V tom nesmírné tkví tajemství:
by sňal hřích, který na všech lpí,
a zbavil svět vin veškerých,
vtělený Bůh smyl z těla hřích.
Může být větší vznešenost,
než když hřích milost vyhledá,
žár lásky spálí bázlivost
a když smrt nový život dá?
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
že vítězně jsi z hrobu vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
Nebo:
Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žíti dal.
Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven, září jako květ.
Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.
Nebo:
Jásejte, nebesa, zachvěj se, země!
Pán z hrobu živý vstal a kráčí ke mně.
Má zbabělosti necouvej, jdi vstříc,
buď si tvých hříchů sebevíc,
jen necouvej a jdi mu vstříc.
Ať zalije nás jeho jas,
ať hříchy z kořenů vytrhne z nás,
ať naší pýše zlomí vaz,
ať do duše nám hodí kvas,
ten kvásek milosrdné lásky,
z níž vykyne v nás chléb
k lámání bratřím.
Z lásky chléb, ne kámen!
Z kříže chléb, náš Kriste. Amen.
Nebo:
Ó bledý, lidský, bratrský a čistý,
ó pevný, úplný, čirý jak ametysty,
jsme připraveni již jak v listopadu listy.
Do tebe padneme, do tebe zřítíme se,
my skály poznali, studánky, jež jsou v lese,
a krutou odvahu v samotě, na útese.
My smrt jsme poznali a s tebou popřeme ji,
bolest, tu bolestnou přípravu na naději,
do rukou dáme ti, jež soucitem se chvějí.
A láska naše ví, že boj, ten boj náš svatý,
ty slavně zrytmuješ, ty krásný, odpočatý,
ve velkém poznání, až strháš z duší šaty.
Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu,
chci žízni jeho znít, být stopkou jeho plodu.
Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, povstaň mi na pomoc. Aleluja.
Oboř se, Hospodine, na mé protivníky, *
bojuj s těmi, kteří proti mně brojí.
Uchop štít a pavézu, †
povstaň mi na pomoc! *
Řekni mé duši: „Já jsem tvá spása!“
Má duše zajásá Hospodinu, *
radovat se bude pro jeho pomoc.
Ze všech svých sil budu volat: *
Hospodine, kdo se ti vyrovná?
Vysvobozuješ chudáka z moci silnějšího, *
nebohého ubožáka z lupičovy ruky.“
Vystoupili nespravedliví svědci, *
ptali se mě na to, co nevím.
Za dobré zlým se mi odměnili *
tím, že mě opustili.
Ant. Hospodine, povstaň mi na pomoc. Aleluja.
2. ant. Ujmi se mě, Hospodine, chraň mě svou mocí. Aleluja.
Vždyť já, když oni churavěli, oděl se kajícím rouchem, †
postem se trýznil, *
modlitbou obíral v nitru,
jako k příteli, jako k bratru se choval, *
skleslý byl smutkem, jak bych nad matkou truchlil.
Ale když já jsem klopýtl, měli radost a srotili se, *
srotili se proti mně a bili mě znenadání.
Drásali mě bez přestání, †
tupili, posmívali se mi, *
skřípali proti mně zuby.
Ant. Ujmi se mě, Hospodine, chraň mě svou mocí. Aleluja.
3. ant. Můj jazyk bude stále oslavovat tvou spravedlnost. Aleluja.
Pane, jak dlouho budeš přihlížet? †
Od řvoucích zvířat vysvoboď mou duši, *
od lvů můj život.
Vzdám ti díky ve velkém shromáždění, *
v zástupech lidu budu tě chválit.
Ať se nade mnou neradují moji nespravedliví nepřátelé, *
nechť škodolibě nemžourají, kdo mě nenávidí bez příčiny!
Viděl jsi to, Hospodine, nemlč, *
Pane, nevzdaluj se ode mě!
Probuď se, procitni a zachraň mě, *
Bože můj a Pane, ujmi se mě!
Nechť jásají a plesají, kdo přejí mé spravedlivé věci, *
ať mohou stále říkat: Buď veleben Hospodin, on přeje vše nejlepší svému služebníku.
Můj jazyk bude oslavovat tvou spravedlnost, *
stále hlásat tvou chválu.
Ant. Můj jazyk bude stále oslavovat tvou spravedlnost. Aleluja.
Kristus vstal z mrtvých, aleluja,
raduje se z toho nebe i země, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
22,1-9
Řeka živé vody
(Anděl) mi ukázal řeku živé vody, jasnou jako křišťál, vytékající zpod trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed náměstí po obou stranách řeky roste strom života a nese plody dvanáctkrát, měsíc co měsíc dává plody a listí z tohoto stromu (slouží) národům jako lék. Prokletí už nebude; bude tam (stát) trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci se mu budou klanět, budou hledět na jeho tvář a jeho jméno ponesou na čele. A noc už (vůbec) nebude ani nebude třeba světla lampy nebo světla slunce: Pán Bůh je bude ozařovat a budou kralovat na věčné věky.
Pak mi pravil: „Tato slova jsou spolehlivá a pravdivá. Pán, Bůh prorockých duchů, poslal svého anděla, aby ukázal svým služebníkům, co se musí brzy stát. Hle, přijdu brzo! Blaze tomu, kdo bude zachovávat prorocká slova této knihy!“
Já, Jan, jsem to (všechno) slyšel a viděl. A když jsem to uslyšel a uviděl, padl jsem k nohám anděla, který mi to ukázal, abych se (mu) poklonil. Ale on mi řekl: „Chraň se to udělat! Já jsem přece služebník jako ty a tvoji bratři proroci a i ti, kdo zachovávají slova této knihy. Bohu se klaněj!“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Zj 22,3.5.4
Ve svatém městě bude stát trůn Boží a Beránkův a jeho služebníci se mu budou klanět. * A budou kralovat na věčné věky, aleluja.
Budou hledět na Boží tvář. * A budou.
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladů svatého Augustina, biskupa, na žalmy
(Ps 61,4: CCL 39,773-775)
Utrpení Kristovo se netýká jen Krista
Se svou hlavou a se svým tělem je Ježíš Kristus jeden člověk, neboť on, spasitel svého těla, a údy jeho těla jsou dva v jednom těle; je to jeden hlas, jedno utrpení, a až všechno protivenství skončí, také jedno odpočinutí. Utrpení Kristovo se tedy netýká jen Krista; avšak utrpení Kristovo se děje jen v Kristu.
Neboť chápeš-li Krista jako hlavu a tělo, utrpení Kristovo se děje jen v Kristu; chápeš-li však Krista jenom jako hlavu, utrpení Kristovo se netýká jen Krista. Vždyť kdyby se utrpení Kristovo týkalo jen Krista, jenom hlavy, jak by mohl říkat jeden z jeho údů, apoštol Pavel: Na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap?
Patříš-li tedy k údům Kristovým, ať jsi, člověče, kdokoli, ať to slyšíš nebo ani teď neslyšíš (ale ty to slyšíš, patříš-li k údům Kristovým): cokoli trpíš od těch, kdo nepatří k údům Kristovým, to ještě chybělo do plné míry Kristových útrap.
Dodává se, protože to ještě chybělo; doplňuješ do plné míry, nepřeléváš; trpíš tolik, kolik bylo ještě třeba vložit z tvého utrpení do celkového utrpení Kristova, neboť on trpěl jako naše hlava, a trpí ve svých údech, to je v nás samých.
Našemu společenství, které tvoříme podobně jako občané obec, splácíme každý svým způsobem svůj dluh a podle svých sil přinášíme jako vklad příslušné utrpení. Úplného vyrovnání toho, co ještě zbývá vytrpět, bude dosaženo až na konci světa.
Nedomnívejte se tedy, bratři, že všichni ti spravedliví, kteří trpěli protivenství od zlých lidí, i ti, kdo byli posláni před příchodem Páně, aby ohlašovali jeho příchod, nepatřili ke Kristovým údům. Není to ani myslitelné, aby nepatřil k údům Kristovým, kdo patří do obce, jejímž králem je Kristus.
Celá tato obec tedy mluví, od krve spravedlivého Ábela až po krev Zachariášovu. A potom dále přes krev Jana Křtitele skrze krev apoštolů, krev mučedníků, krev těch, kdo věří v Krista – je to jedno a totéž společenství, které mluví.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Zj 21,4; 7,16 (Iz 49,10)
Bůh jim setře každou slzu z očí: nebude už zármutek, nářek ani bolest už nebude, * protože co dříve bylo, pominulo. Aleluja.
Už nebudou mít hlad ani žízeň, nebude je pálit slunce ani žádný jiný žár. * Protože.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, tys posiloval svaté mučedníky Nerea a Achillea, aby statečně vyznávali víru; na jejich přímluvu dej sílu i nám, abychom ti vždycky zůstali věrní. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky