Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Už skví se s dobou světější
den osmý po dnech týdenních.
Posvětil jsi jej, Ježíši,
ty první ze všech vzkříšených.
Teď dotkni se nás mocí svou,
ze snění naše mysli vzbuď,
potom ať těla povstanou,
jež nepostihla druhá smrt.
Už vbrzku k tobě do oblak
se vznesem, Kriste, blaženi,
že s tebou žít vždy budem pak,
ty živote náš, vzkříšení.
Až ve tvář budem zírat ti
tvou věčnou slávou prodchnuti,
poznáme tebe tak, jak jsi,
ty pravé světlo, radosti.
Nás dary sedmi bohaté
až odměnit dáš od Otce,
kéž naplní nás blaho tvé
pod vládou svaté Trojice. Amen.
ŽALMY
1. ant. Kristův kříž je pro nás stromem života.
Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, †
nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, *
a nezasedá ve shromáždění rouhačů,
ale má zalíbení v Hospodinově zákoně *
a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.
Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, *
ve svůj čas přináší ovoce,
listí mu nevadne *
a daří se mu vše, co koná.
Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: *
jsou jako pleva rozvátá větrem.
Proto neobstojí bezbožní na soudu *
ani hříšní ve shromáždění spravedlivých,
vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, *
ale cesta bezbožných skončí záhubou.
Ant. Kristův kříž je pro nás stromem života.
2. ant. Já jsem ustanovil svého krále na Siónu.
Proč se pohané bouří, *
proč národy strojí marné plány?
Pozdvihují se pozemští králové †
a vladaři se spolu umlouvají *
proti Hospodinu a jeho Pomazanému.
„Rozlámejme jejich okovy *
a odhoďme jejich pouta!“
Směje se ten, který na nebesích trůní, *
jsou Pánu k smíchu.
Potom k nim rozhorlen mluví, *
děsí je svým hněvem;
„Já jsem přece ustanovil svého krále *
na Siónu, na své svaté hoře!“
Vyhlásím Hospodinovo rozhodnutí, †
Pán mi řekl: „Ty jsi můj syn, *
já jsem tě dnes zplodil.
Požádej mě, a dám ti v majetek národy, *
do vlastnictví končiny země.
Můžeš je roztlouci železným prutem, *
jako hliněnou nádobu je můžeš rozbít.“
Nuže, králové, pochopte! *
Dejte si říci, vladaři země!
V bázni se podrobte Hospodinu, *
s chvěním ho poslouchejte,
aby se nerozhněval k vaší zhoubě, *
protože jeho hněv se roznítí rychle.
Blaze všem, *
kdo se k němu uchylují!
Ant. Já jsem ustanovil svého krále na Siónu.
3. ant. Ty jsi, Hospodine, můj štít, ty mi pozvedáš hlavu.
Hospodine, kolik je těch, kdo mě sužují! *
Mnoho jich na mě dotírá!
Mnoho jich o mně říká: *
„Ani Bůh mu nepomůže!“
Ty však, Hospodine, jsi můj štít, *
jsi má chlouba, ty mi pozvedáš hlavu!
Hlasitě jsem volal k Hospodinu, *
vyslyšel mě ze své svaté hory.
Klidně jsem ulehl a usnul. *
Probudil jsem se, protože mi Hospodin pomáhá.
Nezaleknu se ani tisíců, *
kteří mě obkličují.
Povstaň, Hospodine, *
můj Bože, zachraň mě!
Všem mým protivníkům jsi rozbil čelisti, *
bezbožníkům jsi vyrazil zuby!
U Hospodina je spása: *
Na tvém lidu ať spočine tvé požehnání!
Ant. Ty jsi, Hospodine, můj štít, ty mi pozvedáš hlavu.
Kristova nauka ať je u vás v plné síle,
moudře se navzájem poučujte a napomínejte.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek knihy proroka Sofoniáše
1,1-7.14 – 2,3
Den Božího soudu
Hospodinovo slovo, které uslyšel Sofoniáš, syn Kušiho, syna Gedaljáhova, syna Amarjáhova, syna Ezechiášova v době judského krále Jošíjáha, syna Amonova.
„Smetu naprosto všechno
z povrchu země
– praví Hospodin.
Smetu lidi i dobytek,
smetu nebeské ptactvo
i mořské ryby.
Nastane zkáza bezbožníků;
vyhubím lidi z povrchu země
– praví Hospodin.
Vztáhnu svou ruku proti Judovi
a proti všem obyvatelům Jeruzaléma;
zničím z tohoto místa to, co zbylo po Bálovi,
a jména modlářských i (Hospodinových) kněží;
ty, kdo se klanějí na střechách
nebeskému zástupu;
ty, kdo se klanějí a přísahají při Hospodinu
a přísahají i při Milkomovi;
ty, kdo se odvracejí od Hospodina,
ty, kdo Hospodina nehledají a o něj se nestarají.“
Mlčte před Pánem, Hospodinem,
neboť je blízko Hospodinův den!
Hospodin připravil oběť,
zasvětil své pozvané.
Blízko je veliký den Hospodinův,
je blízko a (nastane) velmi rychle!
Hořký je hlas Hospodinova dne,
i hrdina v něm bude křičet.
Onen den je den hněvu,
den soužení a tísně,
den zkázy a zhouby,
den temnot a mlhy,
den mraků a bouře.
Den troubení a válečného ryku
proti opevněným městům,
proti vysokým cimbuřím.
Budu soužit lidi,
že budou tápat jako slepci,
neboť hřešili proti Hospodinu.
Jejich krev bude vylita jako prach
a jejich vnitřnosti jako výkaly.
Ani jejich zlato ani jejich stříbro
je nebude moci zachránit
v den Hospodinova hněvu.
V ohni jeho rozhorlení
bude strávena celá země,
neboť s rychlostí způsobí zhoubu
všem obyvatelům země.
Shromážděte se, sejděte se,
nemilovaný lide,
dříve než budete rozptýleni
jako odvanutá pleva,
dokud na vás nepřijde
žár Hospodinova hněvu,
dokud na vás nepřijde den
Hospodinova hněvu.
Hledejte Hospodina,
všichni pokorní v zemi,
kteří jednáte podle jeho výroku.
Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru,
snad se skryjete
v den Hospodinova hněvu.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Sof 2,3; Lk 6,20
Hledejte Hospodina, všichni pokorní v zemi, kteří jednáte podle jeho výroku. * Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru.
Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. * Hledejte.
DRUHÉ ČTENÍ
Z pastorální konstituce 2. vatikánského sněmu o církvi v dnešním světě
(Gaudium et spes, n. 39)
Nástin nového věku
Neznáme čas, kdy země a lidstvo dospějí k svému konci, ani nevíme, jak se má proměnit vesmír. Podoba tohoto viditelného světa zohyzděného hříchem sice pomíjí, ale dostává se nám poučení, že Bůh připravuje nový příbytek a novou zemi, ve které přebývá spravedlnost a jejíž blaženost naplní a překoná každou touhu po uspokojení, která klíčí v lidském srdci. Tehdy bude smrt přemožena a Boží synové budou v Kristu vzkříšeni a to, co bylo zaseto ve slabosti a porušitelnosti, obleče neporušitelnost; zůstane však láska a její dílo, a veškeré tvorstvo, které Bůh stvořil pro člověka, bude osvobozeno z otroctví marnosti.
Dostává se nám příhodného napomenutí, že člověku nic neprospěje, kdyby získal celý svět, ale sebe sama ztratil. Očekávání nové země ovšem nesmí oslabovat, ale spíše povzbuzovat úsilí o zvelebení této země, kde roste ono tělo nové lidské rodiny, které již může poskytnout jakýsi nástin nového věku. A tak i když je třeba pečlivě rozlišovat pozemský pokrok od růstu Kristova království, přesto má tento pokrok pro Boží království veliký význam, pokud může přispět k lepšímu uspořádání lidské společnosti.
Neboť hodnoty lidské důstojnosti, bratrského společenství a svobody, a vůbec všechny ty dobré plody přírody i našeho přičinění, které jsme v Duchu Páně a podle jeho příkazu na zemi rozmnožovali, potom opět nalezneme, avšak očištěné od každé špíny, osvícené a proměněné, až Kristus odevzdá Otci věčné a všeobecné království, „království pravdy a života, království svatosti a milosti, království spravedlnosti, lásky a pokoje“. Už zde na zemi je to království tajemně přítomno; s příchodem Páně však bude dovršeno.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Žl 96 (95),11; Iz 49,13; Žl 72 (71),7
Radujte se, nebesa, zajásej, země, radostně se veselte, hory. * Hospodin se smilovává nad svými ubožáky.
V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje. * Hospodin.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty vedeš úsilí věřících k společnému cíli; uč nás milovat, co přikazuješ, a toužit po tom, co slibuješ, aby uprostřed proměn tohoto světa naše srdce pevně přilnulo k tomu, v čem je pravá radost. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky