21. listopad 2023

Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě
památka

Slavení dnešní památky má svůj původ na Východě, původně to byla připomínka výročí posvěcení mariánské baziliky v Jeruzalémě, postavené v roce 543 poblíž Jeruzalémského chrámu. Bazilika byla sice v dalších stoletích zbořena, ale křesťané na Východě slavili tento den dále. Spolu s nimi si dnes připomínáme osobní zasvěcení Panny Marie, jímž se zcela odevzdala Bohu do služeb díla spásy a stala se tak vzorem Bohu zasvěceného života. Zároveň ji uctíváme jako živý Boží chrám, jímž byla už od okamžiku svého početí. Apokryfní Jakubovo protoevangelium vypráví, že rodiče přinesli Pannu Marii do Jeruzalémského chrámu a „obětovali“ ji Bohu; podle této nezaručené zprávy se tomuto svátku říkalo také Obětování Panny Marie.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Přesvatý Bože v Trojici,

jenž řídíš vše, co stvořil jsi,

ty jsi den práci vyhradil,

noc odpočinku zasvětil.

Chválíme tebe během dne,

už zrána, večer, v noční tmě,

s otcovskou péčí chraň ty nás

mocí své slávy v každý čas.

My sluhové tví věrní jsme

a vroucně se ti klaníme:

prosících prosby, jejich zpěv

spoj s hymny nebešťanů všech.

To uděl, Otče přesvatý,

se Synem stejné podstaty,

jenž s Duchem, který těší nás,

nad světem vládneš v každý čas. Amen.

ŽALMY

1. ant. Hospodin soudí spravedlivě, zjednává právo chudým.

Žalm 10 (9 B)
Bůh pomáhá utlačovaným
Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6,20)
I (1-11)

Hospodine, proč jsi tak vzdálen, *

proč se skrýváš v dobách tísně?

Bezbožník zpupně pronásleduje ubožáka, *

chytí ho do nástrah, které si přichystal.

Vždyť hříšník se chlubí svou náruživostí, *

rouhá se chamtivec, pohrdá Hospodinem.

Namlouvá si bezbožník ve své opovážlivosti: †

„On nepotrestá! Bůh není!“ *

To je celé jeho smýšlení.

Po celý čas se mu vše daří, †

je daleko od myšlenky na tvůj soud, *

na všechny své odpůrce hledí s výsměchem.

Říká si pro sebe: „Nic mnou nehne, *

z pokolení do pokolení mě neštěstí nepotká.“

Jeho ústa jsou plná kletby, lsti a úkladu, *

pod jeho jazykem jen útrapa a hoře.

Sedí na číhané poblíž osad, †

zabíjí nevinného ve skrytu, *

jeho oči slídí po chudákovi.

Číhá v úkrytu jako lev ve svém doupěti, †

číhá, aby lapil ubožáka, *

lapí ho a vtáhne do své sítě.

Přikrčí se, po zemi se plazí, *

chudáci klesají v jeho drápech.

Myslí si v srdci: „Bůh zapomněl, *

odvrátil svou tvář, vůbec se nedívá!“

Ant. Hospodin soudí spravedlivě, zjednává právo chudým.

2. ant. Hospodine, ty sleduješ útrapy i žal, na tebe spoléhá ubožák.

II (12-18)

Povstaň, Hospodine, Bože, zdvihni svou ruku, *

nezapomínej na chudáky!

Jak to, že bezbožník pohrdá Bohem *

a říká si v srdci: „Nepotrestá!“?

Ty však vidíš; ty sleduješ útrapy i žal, *

abys je vzal do svých rukou.

Na tebe se spoléhá ubožák, *

sirotkovi tys pomocníkem.

Zlom rámě bezbožného bídáka, *

ztrestej jeho nepravost a nebude ho.

Hospodin je králem na věčné časy, *

vyhynuli pohané z jeho země.

Přání ubohých jsi vyslyšel, Hospodine, *

vzpružil jsi jim srdce, popřáls jim sluchu,

abys právo zjednal slabému a sirotku, *

aby člověk, vzešlý ze země, už nenaháněl strachu.

Ant. Hospodine, ty sleduješ útrapy i žal, na tebe spoléhá ubožák.

3. ant. Hospodinovy výroky jsou upřímná slova.

Žalm 12 (11)
Prosba o pomoc proti zpupným
Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

Pomoz, Hospodine, zbožných ubývá, *

mezi lidmi se vytrácí věrnost.

Klamou se navzájem falešnými slovy, *

hovoří úlisným rtem, dvojakým srdcem.

Nechť Hospodin zničí každý úlisný ret, *

jazyk, který chlubivě mluví,

ty, kteří říkají: „Naše síla je v jazyku, *

rty máme k vlastnímu prospěchu; kdo je náš pán?“

„Pro útisk ubohých, sténání chudých †

už povstanu, praví Hospodin, *

spásu dám tomu, kdo po ní touží.“

Hospodinovy výroky jsou upřímná slova, *

ryzí stříbro, zbavené hlíny, sedmkrát tříbené.

Ty nás, Hospodine, ochráníš *

a zachováš navždy před tímto pokolením.

Kolem se toulají bezbožníci, *

vyvyšují se nejhorší z lidí.

Ant. Hospodinovy výroky jsou upřímná slova.

Hospodin učí pokorné správně jednat,

vede je po svých cestách.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Zachariáše

9,1 – 10,2

Příslib příchodu Mesiáše

Hospodinovo slovo (se usídlilo) v zemi Chadrach,

jeho příbytek je v Damašku,

neboť Hospodinu patří oko Aramu

jako všechny kmeny Izraele.

I Chamat je v jeho hranicích,

také Tyrus a Sidón, který je tak moudrý.

Tyrus si vybudoval opevnění,

nakupil stříbra jako prachu

a zlata jako bláta na ulicích.

Pán se ho však (přece) zmocní,

jeho moc svrhne do moře;

(Tyrus) bude sežehnut ohněm.

Spatří to Aškalon a bude se bát,

Gaza se bude bolestí svíjet,

marná bude naděje Ekronu;

zmizí král z Gazy

a v Aškalonu se nebude bydlet;

v Ašdodu bude sídlit míšenec.

(Tak) rozdrtím pýchu Filišťana.

Z jeho úst odstraním krev,

ohavnosti z jeho zubů,

i on bude jako zbytek patřit našemu Bohu,

bude jako vůdce v Judovi,

Ekron bude jako Jebusita.

Utábořím se kolem svého domu a budu na stráži

proti každému, kdo by sem chtěl táhnout;

už na ně nepřijde tyran,

protože nyní (nad nimi) bdím.

Hlasitě zajásej, siónská dcero,

zaplesej, dcero jeruzalémská,

hle, tvůj král k tobě přichází,

je spravedlivý a přináší spásu,

je pokorný a jede na oslu,

na oslátku, osličím mláděti.

Zničí válečné vozy z Efraima,

válečné oře z Jeruzaléma,

zlomen bude bitevní luk.

Národům ohlásí pokoj,

bude vládnout od moře k moři,

od řeky (Eufratu) až do končin země.

Pro krev smlouvy (uzavřené) s tebou

propustím tvé vězně z jámy,

v které není voda.

Vraťte se do pevnosti,

zajatci (uchovaní) pro naději!

I dnes zvěstuji:

Odplatím ti dvojnásobně!

Napínám Judu jako luk,

na (tětivu) vkládám Efraima.

Zburcuji tvé syny, Sióne.

proti tvým synům, Řecko,

meč hrdiny učiním z tebe.

Hospodin se nad nimi zjeví

a jeho šíp se vymrští jako blesk;

Hospodin, Pán, zatroubí na polnici

a vyřítí se v jižní bouři.

Hospodin zástupů je bude chránit;

kameny do praku pohltí a pošlapají,

budou pít a jednat (s horlivostí)

jako (lidé povzbuzení) vínem,

budou plní jak (obětní) mísy,

jak oltářní rohy.

V onen den

je zachrání Hospodin, jejich Bůh,

jako stádce (bude pást) svůj lid,

který jako v čelence drahokamy

zazáří na jeho zemi.

Jak (veliká je) jeho dobrota!

Jak (veliká je) jeho krása!

Obilí dá vyrůst jinochům

a víno pannám.

Proste Hospodina o vláhu

v čas pozdního deště!

Hospodin přivolá bouřlivé mraky,

dá jim přívaly dešťů,

každému zeleň na poli.

Vždyť bůžkové mluví klam,

hadači vidí lež,

mluví sny do větru,

jejich útěcha je bez užitku.

Proto táhnou (bez cíle) jak stádo,

souží se, neboť jim schází pastýř.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zach 9,9; Jan 12,14

Hlasitě zajásej, siónská dcero, zaplesej, dcero jeruzalémská! * Hle, tvůj král k tobě přichází, je spravedlivý a přináší spásu, je pokorný a jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.

Ježíš nalezl mladého oslíka a posadil se na něj, jak je psáno: * Hle.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 25,7-8: PL 46, 937-938)

Vírou přijala svůj úkol, vírou počala

Dávejte pozor, prosím, co říká Kristus, náš Pán, když ukazuje rukou na své učedníky: To je moje matka a to jsou moji příbuzní. Každý totiž, kdo koná vůli mého nebeského Otce, je můj bratr i sestra i matka. Což Panna Maria nekonala Otcovu vůli? Vždyť vírou přijala svůj úkol, vírou počala, byla vyvolena, aby se z ní pro nás narodila na svět spása, a Kristus ji stvořil dřív, než byl stvořen v ní. Ano, zajisté konala svatá Maria Otcovu vůli, a proto znamená pro Marii víc, že byla Kristovou učednicí, než že byla Kristovou matkou. Bylo důležitější a blaženější být Kristovou učednicí než jeho matkou. A proto byla Maria blahoslavená, že nosila ve svém lůně svého Mistra ještě dřív, než ho porodila.

Hle, není-li to tak, jak říkám. Když šel Pán kolem a zástupy ho následovaly a on konal božské zázraky, zvolala nějaká žena: Šťastný život, který tě nosil. Blahoslavený život, který tě nosil. A co odpověděl Pán, aby si nikdo nemyslil, že to její štěstí spočívá jen v tělesném mateřství? Spíše jsou blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho. I Maria je tedy blahoslavená právě proto, že Boží slovo slyšela a zachovávala. Více znamenalo, že uchovávala pravdu ve své mysli, než že chovala tělo ve svém lůně. Kristus je pravda, Kristus je i tělo: Kristus je ta pravda v Mariině mysli, Kristus je to tělo v Mariině lůně. Více znamená, co je v mysli, než co se nosí v lůně.

Maria je svatá, Maria je blahoslavená, ale církev je víc než Panna Maria. A proč? Protože Maria je částí církve, je jejím svatým údem, vynikajícím údem, který převyšuje všechny, ale přece jen údem celého těla. Jestliže údem těla, je jistě celé tělo více než úd. Pán je hlava a celý Kristus je hlava a tělo. Co na to říci? Máme božskou hlavu, Bůh je naší hlavou.

A teď se, moji drazí, podívejte na sebe: i vy jste Kristovými údy, i vy jste Kristovým tělem. Dávejte pozor, co máte dělat, abyste byli tím, co říká: To je moje matka a to jsou moji příbuzní. Jak můžete být Kristovou matkou? Kdo slyší a kdo koná vůli mého nebeského Otce, je můj bratr i sestra i matka. Ano, jsou to opravdu bratři, opravdu sestry, neboť je jenom jedno dědictví. A proto Kristus, ačkoliv byl jediný, nechtěl být sám, ale chtěl ve svém milosrdenství, abychom byli i my Otcovými dědici, abychom byli dědici spolu s ním, s Kristem.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Iz 61,10; Lk 1,46-47

Radostí jásám v Hospodinu, má duše plesá v mém Bohu, * neboť mě oblékl v roucho spásy, jako nevěstu ozdobenou šperky.

Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli. * Neboť.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí Bože, tys od věčnosti vyvolil Pannu Marii, aby byla svatá a milostiplná; na její přímluvu dávej i nám z nevyčerpatelného bohatství své milosti. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky