25. květen 2023

Sv. Bedy Ctihodného, kněze a učitele církve
nezávazná památka

Narodil se kolem roku 673 na území benediktinského kláštera ve Wearmouthu v severní Anglii. V sedmi letech byl do tohoto kláštera dán na vychování, krátce na to přešel do nově založeného kláštera v Jarrowě. Tam se stal v devatenácti letech jáhnem. Učil v klášterní škole a začal s profesionální svědomitostí psát dějiny církve v Anglii, dokončil je v roce 731. Po vysvěcení na kněze (703) psal po vzoru starých církevních Otců komentáře k Písmu svatému. Jak sám napsal, jeho radostí bylo studovat, vyučovat a psát. Zemřel 26. V. 735. V roce 1899 byl prohlášen za učitele církve.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Vladaři věčný, nejvyšší,

Vykupitel svých věrných jsi,

smrt umírá v tvém vítězství,

teď milost tvá se mocně skví.

Ty po Otcově pravici

usedáš na trůn zářící

a přejímáš moc nad všemi

jež nemá původ na zemi.

Ať trojí říše tvorů tvých

jak nebeských, tak pozemských,

tak temná říše pekelná

před tebou sklání kolena.

Andělé trnou v úžase,

co s lidským rodem stává se:

hřeší člověk, smývá člověk,

vládne Slovo – Bohočlověk.

Buď, Kriste, naší radostí,

co čeká nás v tvé věčnosti,

ty, který řídíš světa říš,

nám nejvíc blaha přinášíš.

Až zaskvěješ se v onen den

v oblaku Soudce plamenném,

smaž dluhy nezaplacené

a vrať nám věnce ztracené.

Buď sláva tobě, Ježíši,

jenž vznášíš se už ve výši,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

Nebo:

Denně v tom pozdviženém čase

Pán přicházel a mizel zase

jak vlny vůní z jarních lích,

jak stíny oblaků, jež plynou,

jak deště v máji nad krajinou,

jak příboj nocí měsíčních.

Vedl je, učil po šest neděl.

Když se jim všecek vypověděl

v odpečetěných tajemstvích,

za město vyvedl své stádce.

Dal požehnání jim i matce

a potom – k nebi ruce zdvih.

A pak – ó, blesk, ó, oslnění!

To hudba hřmí, to zpívá hřmění,

to zem se bortí v základech?

Nelze vám, syna mého děti,

na jeho krásu pohleděti,

před níž i nebe tají dech!

ŽALMY

1. ant. Hospodine, shlédni z nebe, pohleď na naše pohanění.

Žalm 89 (88), 39-53
Nářek nad zkázou Davidova domu
Vzbudil nám mocného spasitele z rodu svého služebníka Davida. (Lk 1,69)
IV (39-46)

(Ty) jsi zamítl a zavrhl, *

zanevřels na svého pomazaného.

Pohrdl jsi smlouvou svého služebníka, *

jeho korunu znesvětils v prachu.

Pobořils všechny jeho hradby, *

jeho tvrze proměnils v trosky.

Každý, kdo šel kolem, ho oloupil, *

svým sousedům zůstal pro smích.

Povýšil jsi pravici jeho protivníků, *

rozveselils všechny jeho nepřátele.

Otupil jsi ostří jeho meče *

a nepomohl jsi mu v boji.

Nechals vyblednout jeho lesk *

a jeho trůn jsi povalil na zem.

Ukrátils dny jeho mladistvé svěžesti, *

zahrnul jsi ho hanbou.

Ant. Hospodine, shlédni z nebe, pohleď na naše pohanění.

2. ant. Kristus je výhonek z Davidova kořene, zářivá jitřní hvězda. Aleluja.

V (47-53)

Jak dlouho, Hospodine? †

Chceš se stále skrývat? *

Bude tvůj hněv hořet jak oheň?

Uvaž, jak krátký mám život, *

jak pomíjivé stvořils všechny lidi!

Žije někdo, kdo by neuzřel smrti? *

Kdo by se zachránil z moci podsvětí?

Kde jsou, Pane, tvé bývalé milosti, *

které jsi přísahal Davidovi při své věrnosti?

Pamatuj, Pane, na potupu svých služebníků, *

nosím v klíně všechna nepřátelství národů,

jimiž tupí, Hospodine, tvoji nepřátelé, *

jimiž tupí jednání tvého pomazaného.

Požehnán buď Hospodin navěky! *

Staň se! Staň se!

Ant. Kristus je výhonek z Davidova kořene, zářivá jitřní hvězda. Aleluja.

3. ant. Naše léta jsou jako tráva, která vadne, jen ty, Bože, zůstáváš navěky. Aleluja.

Žalm 90 (89)
Věčný Bůh, útočiště každého člověka
U Boha je jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3,8)

Pane, tys nám býval útočištěm *

od pokolení do pokolení!

Dříve než se zrodily hory, než povstala země a svět, *

od věčnosti do věčnosti jsi ty, Bože!

Rozkazem vracíš člověka v prach *

a pravíš: „Vraťte se, smrtelníci!“

Neboť tisíc let je v tvých očích †

jako včerejší den, který minul, *

a jako noční hlídka.

Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, *

podobají se pučící trávě:

Zrána kvete a bují, *

večer je skosena a vadne.

Hyneme vskutku pro tvůj hněv, *

děsíme se pro tvé rozhořčení.

Položils před sebe naše viny, *

naše tajné hříchy jsou ve světle tvé tváře.

Neboť pominuly všechny naše dny v tvém hněvu, *

jako vzdech jsme dokončili svá léta.

Našich let bývá úhrnem sedmdesát, *

u toho, kdo je při síle, osmdesát.

Většina jich je lopota a trýzeň, *

neboť rychle pomíjejí, a my odlétáme.

Kdo uváží sílu tvého hněvu *

a kdo se bojí tvé nevole?

Nauč nás počítat naše dny, *

ať dojdeme k moudrosti srdce.

Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? *

Slituj se nad svými služebníky!

Nasyť nás brzy svou slitovností, *

ať jásáme a radujeme se po celý život!

Potěš nás za dny, kdy jsi nás soužil, *

za léta, kdy jsme zakoušeli zlé.

Nechť se ukáže tvým služebníkům tvoje dílo, *

tvá sláva jejich synům.

Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, †

dej zdar práci našich rukou, *

dej zdar práci našich rukou!

Ant. Naše léta jsou jako tráva, která vadne, jen ty, Bože, zůstáváš navěky. Aleluja.

Bůh, který vzkřísil Pána Ježíše, aleluja,

vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Jana

5,13-21

Modlitba za hříšníky

(Milovaní), tohle vám píšu, abyste si byli vědomi, že máte věčný život, protože věříte ve jméno Syna Božího.

V tom je ta naše radostná důvěra v Boha, že nás vyslyší, když ho prosíme o něco, co je shodné s jeho vůlí. A jestliže víme, že nás vyslyší ve všem, oč ho prosíme, víme (také), že dostaneme to, oč jsme ho žádali.

Uvidí-li kdo, že jeho bratr se dopustí hříchu, který nevede k smrti, ať se (za něho) modlí, a (Bůh) mu dá život – těm (totiž), kteří nehřeší k smrti; je i takový hřích, který vede až k smrti, ale neříkám, aby se za takového (hříšníka někdo) modlil. Každá špatnost je hřích, ale ne (každý) hřích vede až k smrti.

Víme, že žádný, kdo se narodil z Boha, nežije ve hříchu, neboť Syn Boží ho chrání a zlý duch na něho nevloží ruku. Víme, že jsme z Boha, ale celý svět má v moci zlý duch. Víme také, že Boží Syn přišel a dal nám rozum, abychom poznávali pravého (Boha). My jsme v tom pravém (Bohu) skrze jeho Syna Ježíše Krista. On je pravý Bůh a věčný Život. Děti, chraňte se model!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

1 Jan 5,20; Jan 1,18

Víme, že Boží Syn přišel * a dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha, aleluja.

Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Syn, který spočívá v náručí Otcově, ten o něm podal zprávu. * A dal nám.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu o smrti svatého Bedy Ctihodného od jeho žáka Cuthberta

(Nn. 4-6: PL 90,64-66)

Toužím spatřit Krista

Když nadešlo úterý před Nanebevstoupením Páně, počal Beda silněji churavět. Trpěl krátkým dechem a na nohou se ukázal mírný otok. Přesto celý ten den vyučoval a vesele diktoval. Občas mezi jiným řekl: „Učte se rychle, nevím, jak dlouho ještě budu živ a zda si mě zakrátko můj Tvůrce nevezme.“ Nám se však zdálo, že dobře zná svůj konec. Tak strávil noc v bdění a díkůčinění.

Když se rozednilo, tedy ve středu, přikázal, abychom pečlivě psali dál, co jsme začali. Dělali jsme to až do třetí hodiny. Od třetí hodiny jsme konali procesí s ostatky svatých, jak to vyžadoval zvyk toho dne. Ale jeden z nás zůstal s ním a řekl mu: „Milý mistře, z knihy, kterou jsi diktoval, chybí ještě jedna kapitola. Bylo by ti obtížné, odpovídat dále na otázky?“ On na to řekl: „Je to snadné. Vezmi si pero, uprav si ho a rychle piš!“ A ten tak učinil.

O deváté hodině mi řekl: „Mám ve své skříňce nějaké cenné věci: pepř, šátky a kadidlo. Běž rychle a přiveď ke mně kněze našeho kláštera, abych jim rozdal dárky, které mi Bůh daroval.“ A když se shromáždili, hovořil k nim a každého napomenul a snažně prosil, aby za něj sloužili mše a pečlivě vykonali modlitby. Oni to rádi slíbili.

Všichni naříkali a plakali, a hlavně proto, že řekl, že podle jeho soudu už nebudou dlouho vidět jeho tvář na tomto světě. Měli však radost, když řekl: „Je čas, chce-li to tak můj Stvořitel, abych se vrátil k tomu, který mě učinil, který mě utvořil z ničeho, když jsem ještě nebyl. Dlouho jsem žil a dobře se slitovný Soudce staral o můj život. Chvíle, kdy mám odejít, je tady, mám touhu zemřít a být s Kristem. Vždyť má duše touží spatřit svého Krále v jeho slávě.“ A ještě mnoho jiného říkal pro naše poučení a radostně strávil celý den až do večera.

A Wiberth, chlapec, o němž už byla řeč, ještě řekl: „Milovaný mistře, ještě jedna věta není dopsána.“ On na to: „Tak rychle piš!“ Po chvíli pravil chlapec: „Teď je věta hotova.“ A on odpověděl: „Dobře, řekl jsi pravdu, dokonáno jest. Vezmi mou hlavu do svých rukou, protože velmi rád budu sedět naproti svému svatému místu, kde jsem se modlíval. Tak budu moci vsedě vzývat svého Otce.“

A tak zpíval na podlaze svého domku: „Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.“ A když vyslovil jméno Ducha Svatého, vydechl naposled. A za to, že se zde vždycky s takovou opravdovostí snažil Boha chválit, odebral se, jak můžeme nepochybně věřit, do nebeských radostí, po nichž toužil.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Vždy bylo pro mne radostí studovat, vyučovat, psát a starat se o chrámový zpěv. * Je čas, abych se vrátil k tomu, který mě stvořil. Aleluja.

On o mne pečoval po celý můj život. * Je čas.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého kněze Bedu, aby svou zbožností a učeností vzdělával tvou církev; na jeho přímluvu dej, ať je i náš život prozářen pravou moudrostí. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky