Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Ty mocný, silný, veliký
Vladaři věčnosti!
Ty, který svítíš do temnot
na cestu ke ctnosti,
buď veleben, buď veleben,
buď veleben!
Ty, jehož moudrost vesmíru
dala své zákony,
a chce, aby člověk postupně
zvedal jim záclony,
buď veleben, buď veleben,
buď veleben!
Ty, který krásou odíváš
korunku květovou
a v rovnováze držíš svou
soustavu světovou,
buď veleben, buď veleben,
buď veleben.
Nebo:
Jsi rozednění
ohňového deště:
Jak úsvit dne
jsi nocí orosen.
A ti, kdo byli,
navrátí se ještě.
Už otvírá
své oko sen
a na tobě lpí
jeho krůpěje.
Jsi přítomnost
či s tebou věky nevolaly,
jak Pán, jenž
do propasti úpěje
pil samotu,
když Otec ztichl v dáli?
Být usebraný
to znamená
číst v sobě Boží plány
a stálým „staň se!“
odpovídat na ně
a ochudit se o svět,
který ruší
a dnem i nocí,
tělem duší
bdít v ranách Páně.
ŽALMY
1. ant. Hospodin učinil velké divy, jeho milosrdenství trvá na věky.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
Oslavujte Boha bohů, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
Oslavujte Pána pánů, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On sám učinil velké divy, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On moudře učinil nebe, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On rozprostřel na vodách zemi, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On učinil veliká světla, *
jeho milosrdenství trvá navěky:
slunce, aby vládlo ve dne, *
jeho milosrdenství trvá navěky,
měsíc a hvězdy, aby vládly v noci, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
Ant. Hospodin učinil velké divy, jeho milosrdenství trvá na věky.
2. ant. Vyvedl Izraele z Egypta, jeho milosrdenství trvá na věky.
On pobil Egypťany v jejich prvorozencích, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On vyvedl Izraele z jejich středu, *
jeho milosrdenství trvá navěky,
mocnou rukou a napřaženým ramenem, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On rozdělil Rudé moře, *
jeho milosrdenství trvá navěky,
a převedl Izraele jeho středem, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On svrhl faraona s jeho vojskem do Rudého moře, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
Ant. Vyvedl Izraele z Egypta, jeho milosrdenství trvá na věky.
3. ant. On nás vysvobodil od našich protivníků, jeho milosrdenství trvá na věky.
On vedl svůj národ na poušti, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On potřel veliké krále, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On zabil mocné krále, *
jeho milosrdenství trvá navěky:
Sichona, krále amoritského, *
jeho milosrdenství trvá navěky,
a Oga, krále bašanského, *
jeho milosrdenství trvá navěky,
a dal jejich zem do majetku, *
jeho milosrdenství trvá navěky,
do majetku Izraeli, svému služebníku, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On si vzpomněl na nás v našem ponížení, *
jeho milosrdenství trvá navěky,
a vysvobodil nás od našich protivníků, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
On dává pokrm každému tvoru, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
Oslavujte Boha nebes, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
Ant. On nás vysvobodil od našich protivníků, jeho milosrdenství trvá na věky.
Ukaž mi své cesty, Hospodine,
pouč mě o svých stezkách.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Sirachovcovy
47,14-31 (řec. 12,25)
Dějiny Izraele: Od Šalomouna do Jorobeama
Po (Davidovi) nastoupil moudrý syn,
který kvůli němu žil šťastně.
Šalomoun vládl v dobách pokoje,
koldokola mu Bůh popřál klidu,
aby zbudoval dům jeho Jménu
a připravil svatyni navěky.
Jak jsi byl moudrý ve svém mládí,
naplněn rozvahou jako řeka!
Přikryl jsi zemi svým věděním
a naplnils ji výroky jinotajů.
Na nejzazší ostrovy dospěla tvá pověst
a byl jsi milován pro svou pokojnou vládu.
Svými zpěvy, příslovími, výroky a výklady
jsi vzbudil úžas u národů.
Jménem Pána, Boha,
který se nazývá izraelským Bohem,
jsi nahromadil zlata jako cínu,
jak olovo jsi rozmnožil stříbro.
Své boky však jsi odevzdal ženám,
jim jsi dal vládnout nad svým tělem.
Poskvrnil jsi svou slávu
a znesvětil jsi své lůžko,
takže jsi přivedl hněv na své děti
a zármutek na své potomstvo.
Povstala dvojí vláda
a z Efraimu vzešlo buřičské království.
Pán však neodvolá své slitování,
ze svých slov nezruší ani jedno.
Neodmítne potomstvo svému vyvolenému,
nezničí plémě toho, kdo ho miloval.
Proto také dá Jakubovi zbytek
a Davidovi kořen, který z něho vzešel.
I uložil se Šalomoun ke svým otcům
a zanechal po sobě domýšlivce,
nejpošetilejšího z lidu, zbaveného rozvahy,
Roboama, který zlou radou pohnul lid k vzpouře.
Jorobeam, Nabatův syn, k hříchu svedl Izraele,
ukázal Efraimovi cestu k nepravosti.
Tehdy se jejich hříchy velmi rozmnožily,
takže je vyhnaly z jejich země.
Vyhledávali kdejakou špatnost,
až je stihl trest.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Ez 37,21.22.23.24; Jan 10,16
Shromáždím izraelské syny, nebudou již dvěma národy a neposkvrní se svými modlami. * Budou mým lidem a všichni budou mít jednoho pastýře.
Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést a bude jen jedno stádce. * Budou.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Cesta duše k Bohu“ od svatého Bonaventury
(Cap. 7,1.2.4.6; Opera omnia, 5,312-313)
Tajemná moudrost, zjevená skrze Ducha Svatého
Kristus je cesta a dveře, Kristus je žebřík a vůz, on je slitovnice umístěná nad Boží archou a tajemství, které bylo skryté od věků. Kdo s celou rozhodností obrátí svou tvář k této slitovnici, pohlédne na Krista visícího na kříži, s vírou, nadějí a láskou, s oddaností, obdivem a radostí, s uznáním, chválou a jásotem, ten s ním koná paschu, to je přechod: přechází s holí kříže Rudým mořem, odchází z Egypta a vstupuje na poušť, aby okusil skrytou manu, a s Kristem spočine v hrobě, navenek jakoby mrtvý, ale zakouší – nakolik je to během pozemského putování možné – co bylo řečeno na kříži lotru, který se obrátil ke Kristu: Dnes budeš se mnou v ráji.
Má-li však být tento přechod dokonalý, je třeba zanechat veškeré rozumové činnosti a v nejvyšším vzplanutí lásky být unešen a přeměněn v Boha. Ale to je hluboké tajemství, které nezná nikdo než ten, komu se toho dostane, a dostane se toho jen tomu, kdo po tom touží, a touží po tom jen ten, koho zapálí až do morku kostí oheň Ducha Svatého, který Kristus seslal na svět. A proto říká Apoštol, že tato tajemná moudrost byla zjevena skrze Ducha Svatého.
Zkoumáš-li však, jak se to děje, ptej se milosti, a ne nauky, touhy, a ne rozumu, vzdychání modlitby, a ne horlivosti v četbě, ptej se Ženicha, a ne učitele, Boha, a ne člověka, temnoty, a ne jasu; neptej se světla, ale ohně úplně spalujícího a unášejícího k Bohu zcela zvláštním pomazáním a žhoucím planutím lásky. Tímto ohněm je Bůh sám, jeho pec je v Jeruzalémě a Kristus ji rozpálil žárem svého žhoucího utrpení. Opravdu to chápe jenom ten, kdo řekne: Šibenici si zvolila má duše, smrt moje kosti. Kdo miluje tuto smrt, může vidět Boha, neboť je nepochybně pravdivé: Člověk mě nemůže spatřit a zůstat naživu.
Zemřeme tedy a vstupme do temnoty, uložme mlčení starostem, žádostem a fantazii. Přejděme s ukřižovaným Kristem z tohoto světa k Otci, aby nám ukázal Otce a my mohli říci s Filipem: To nám stačí. Slyšme s Pavlem: Stačí ti moje milost. Plesejme s Davidem: Touhou hyne mé tělo i duše, Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl. Požehnán buď Hospodin navěky! Staň se, staň se!
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
1 Jan 3,24; Sir 1,9.10
Kdo zachovává Boží přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. * A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.
Bůh stvořil moudrost v Duchu Svatém, vylil ji na vše, co žije, a udělil ji těm, kteří ho milují. * A že.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, veď nás, ať následujeme svatého biskupa Bonaventuru, jehož nebeské narozeniny dnes slavíme: ať usilujeme o poznání tvé pravdy a naše láska k tobě ať stále roste. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky