11. srpen 2023

Sv. Kláry, panny
památka

Narodila se v roce 1193 nebo 1194 v Assisi a pocházela ze šlechtické rodiny. Rozhodla se následovat příkladu sv. Františka a svých dvou bratranců (Silvestra a Rufina), kteří se k němu připojili. Opustila domov, přijala z rukou sv. Františka řeholní šat (1212) a po krátkém pobytu u benediktinek se usadila v klášteře u sv. Damiána. Ten se pak stal mateřským klášterem ženské větve františkánského řádu – klarisek. Brzy se k ní připojily další, mezi nimi i její dvě rodné sestry (Anežka a Beatrice) a po smrti otce i její matka Ortulana. Pro přísnost dodržování naprosté chudoby papežové dlouho váhali s potvrzením její řehole; dočkala se ho až těsně před svou smrtí. Zemřela 11. VIII. 1253 po téměř třicet let trvající nemoci, která ji většinou poutala na lůžko. Jejího pohřbu se zúčastnil sám papež Inocenc IV., po dvou letech byla prohlášena za svatou a kostel sv. Jiří, kde byla pohřbena, byl přebudován v baziliku, která nese její jméno. Zachovaly se čtyři dopisy, které poslala do Prahy sv. Anežce České.

Ranní chvály

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Chvalme Hospodáře všehomíra,

jak nám jeho slávu hlásá víra,

ve všech úhlech světa, ve dne v noci

slavme velké činy jeho moci.

Bůh náš vyvýšen je nad národy,

před ním vstávají a mizí rody,

on je věkověčná světů osa,

on je moře, my jen pouhá rosa.

Kdo je jako náš Pán na výsosti?

A přec přichází pln slitovnosti,

slabého on z prachu k sobě zvedá,

bezmocnému ublížiti nedá.

Bůh Syn v lidského se syna vtělil,

božský život s námi z lásky sdělil.

Díky za tu jeho lásku vzdejme,

která naše hříchy z duše sejme.

Nebo:

Chválím tě a děkuji ti, Bože,

kterýs mě omyl z úzkosti přívalem světla,

protože světlo je tvou podobou.

V jeho žáru osychají slzy,

jeho žár stravuje únavu a strach,

jeho žár valící se jako láva

temnotou věčnosti a jako láva

tuhnoucí v příští ostrovy ráje.

Děkuji ti za světlo, veliký Bože,

protože světlo je tvou podobou.

Chválím tě a děkuji ti, Bože,

za to, že dýchám, že se pohybuji,

že srdce živých tepe a krev neustále proudí,

tak jako myšlenky a modlitby a písně,

protože pohyb je tvou podobou.

V něm vznikáme a trváme a jsme –

a kdybychom i zemřeli, strnule nespočinem v zemi

(to jenom naše těla, ty schránky ubohé a trpící,

v ní na okamžik spočinou, aby se i bez nás

přetavily v temnotách v nový květ tvé krásy).

Děkuji ti za to, že se hýbám, Bože,

protože pohyb je tvou podobou.

Chválím tě a děkuji ti, Bože,

za to, že cítím nenávist i lásku –

tu první abych stále překonával,

tu druhou abych pěstoval jak růže,

rozmnožoval jak boháč své statky,

choval jako dítě, které musí růst.

Ona je začátek a nikdy konec,

ona je život a nikdy zkáza,

ona je pramen, který naplní tvůj oceán.

Za lásku ti děkuji, můj Bože,

protože láska jsi ty sám.

ŽALMY

1. ant. Zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.

Žalm 51 (50)
Smiluj se nade mnou Bože
Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce a oblečte člověka nového. (Ef 4,23-24)

Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, *

pro své velké slitování zahlaď mou nepravost.

Úplně ze mě smyj mou vinu *

a očisť mě od mého hříchu.

Neboť já svou nepravost uznávám, *

můj hřích je stále přede mnou.

Jen proti tobě jsem se prohřešil, *

spáchal jsem, co je před tebou zlé,

takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý, *

že jsi bez úhony ve svém soudu.

Hle, s vinou jsem se narodil *

a v hříchu mě počala má matka.

Hle, líbí se ti upřímné srdce, *

ve skrytu mě učíš moudrosti!

Pokrop mě yzopem, a budu čistý, *

umyj mě, a budu bělejší než sníh.

Popřej mi slyšet hlas veselí a radosti, *

ať zajásají kosti, které jsi zdrtil.

Odvrať svou tvář od mých hříchů *

a zahlaď všechny mé viny.

Stvoř mi čisté srdce, Bože! *

Obnov ve mně ducha vytrvalosti.

Neodvrhuj mě od své tváře *

a neodnímej mi svého svatého ducha.

Vrať mi radost ze své ochrany *

a posilni mou velkodušnost.

Bezbožné budu učit tvým cestám *

a hříšníci se budou obracet k tobě.

Zbav mě, Bože, trestu za prolitou krev, Bože, můj spasiteli, *

ať zajásá můj jazyk nad tvou spravedlností.

Otevři mé rty, Pane, *

aby má ústa zvěstovala tvou chválu.

Vždyť nemáš zálibu v oběti, *

kdybych věnoval žertvu, nebyla by ti milá.

Mou obětí, Bože, je zkroušený duch, *

zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.

Pane, obšťastni Sión svou přízní, *

znovu zbuduj hradby Jeruzaléma.

Pak opět najdeš zalíbení v zákonitých obětech, v celopalech i žertvách, *

na oltář ti budou klást býčky.

Ant. Zkroušeným a pokorným srdcem, Bože, nepohrdneš.

2. ant. Kdykoli se hněváš, Hospodine, rozpomeň se na své milosrdenství.

Kantikum
Bůh přijde soudit

Hab 3,2-4.13a.15-19

Zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení. (Lk 21,28)

Hospodine, slyšel jsem tvou zprávu, *

bál jsem se, Hospodine, tvého díla,

v průběhu let ho uskutečni, †

v průběhu let (ho) oznam. *

Kdykoli se hněváš, vzpomeň na smilování!

Bůh přijde z Temanu, *

Svatý z hory Faran.

Jeho velebnost zahaluje nebesa, *

země je plná jeho slávy.

Sám září jako světlo, †

z rukou mu (tryskají) paprsky, *

tam je skryta jeho síla.

Vyšel jsi spasit svůj národ, *

spasit (jej) i svého pomazaného.

Svým koním jsi otevřel cestu v moři, *

v bahnu mnoha vod.

Slyšel jsem o tom a mé nitro se zachvělo, *

rty se mi třásly strachem při té zprávě,

kostižer mi vniká do kostí, *

mé kroky pode mnou vrávorají.

Počkám však v klidu na den tísně, *

jenž dolehne na lid, který se na nás chce vrhnout.

I když fíkovník nevykvete *

a vinná réva nepřinese plody,

i když zklame výnos olivy *

a pole nevydají pokrm,

i když zmizí brav ze stáje *

a skot nebude v chlévech,

já přesto budu jásat v Hospodinu, *

budu plesat v Bohu, svém spasiteli!

Hospodin, Pán, je mou silou, †

mé nohy učiní podobné (nohám) laní *

a zavede mě na mé výšiny.

Ant. Kdykoli se hněváš, Hospodine, rozpomeň se na své milosrdenství.

3. ant. Jeruzaléme, oslavuj Hospodina. 

Žalm 147 (147 B) 12-20
Obnova Jeruzaléma
Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu. (Zj 21,9)

Jeruzaléme, oslavuj Hospodina, *

 chval svého Boha, Sióne,

že zpevnil závory tvých bran, *

požehnal tvým synům v tobě.

Zjednal tvému území pokoj *

a sytí tě jadrnou pšenicí.

Sesílá svůj rozkaz na zemi, *

rychle běží jeho slovo.

Dává sníh jako vlnu, *

jíní sype jako popel.

Shazuje své krupobití jako drobty chleba, *

jeho mrazem tuhnou vody.

Posílá své slovo, a rozpouští je, *

poroučí zavanout svému větru, a vody se rozproudí.

Oznámil své slovo Jakubovi, *

své zákony a přikázání Izraeli.

Tak nejednal se žádným národem: *

nesdělil jim svá přikázání.

Ant. Jeruzaléme, oslavuj Hospodina.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Ef 2,13-16

Nyní, protože jste spojeni s Kristem Ježíšem, vy, kteří jste kdysi byli vzdálení, stali jste se blízkými Kristovou krví. Jen on je náš pokoj: obě dvě části (židy i pohany) spojil v jedno a zboural přehradu, která je dělila, když na svém těle zrušil příčinu nepřátelství, která záležela v Zákoně s jeho příkazy a ustanoveními. Tak vytvořil ve své osobě z těchto dvou částí jediného nového člověka, a tím zjednal pokoj a křížem usmířil obě strany s Bohem v jednom těle, aby tak sám na sobě udělal konec onomu nepřátelství.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Volám k tobě, Bože, * ty mi posíláš pomoc z nebe. Volám.

Plné důvěry je mé srdce, * ty mi posíláš pomoc z nebe. Sláva Otci. Volám.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Antifona k Zachariášovu kantiku: Z milosrdné lásky našeho Boha nás navštívil ten, který vychází z výsosti.

PROSBY

Kristus se za nás vydal v oběť Otci, aby svou krví očistil naše svědomí od mrtvých skutků. Klaňme se mu a s upřímným srdcem prosme:

Pane, na tobě závisí naše spása.

Z tvé dobroty nám vzchází nový den,

dej, ať v nás také vzchází nový život.

Všechno jsi stvořil a moudře to zachováváš,

dej, ať ve tvém tvorstvu spatřujeme tvou věčnou stopu.

Svou krví jsi zpečetil novou a věčnou smlouvu,

dej, ať konáme, co přikazuješ, a zůstáváme tak věrni tvému zákonu.

Když jsi visel na kříži, vyšla z tvého boku krev a voda,

ať tento spasitelný proud smyje naše hříchy, aby se celá církev Boží naplnila radostí.

Otče náš.

MODLITBA

Bože, tvá milosrdná láska vedla svatou Kláru, aby šla za tvým voláním a zamilovala si chudobu; prosíme tě, pomáhej i nám, abychom nepřilnuli k věcem pozemským, ale následovali Krista a došli k patření na tebe v nebeské slávě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky