20. březen 2023

SV. JOSEFA, SNOUBENCE PANNY MARIE
slavnost

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla.

HYMNUS

To nedohledno let pod svatozáří!

V tvé tváři vstává dávný Abrahám.

Izák v ní prohledává slepou tmou stáří,

v níž úděl tvůj synovi požehnal.

I za tebe byl Jakub s Bohem v křížku

a Josef snář v tvé jméno oblečen.

Nad chlebem Pán hladovým plnil misku:

Předobraz dní v pozadí s Betlémem.

Tak z rodu v rod přes krále Davida

děj spásy do tvé dílny ubíhá,

světelná lavina se do pohybu dává.

Živému Bohu do tváře se díváš,

Trojici blaženým mlčením zpíváš,

děj nejtajemnější se odehrává.

ŽALMY

1. ant. Josefe, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii; porodí syna a dáš mu jméno Ježíš.

Žalm 21 (20), 2-8.14
Poděkování za královo vítězství
Byl vzkříšen a přijal život na věčné časy. (Sv. Irenej)

Hospodine, z tvé síly se raduje král, *

jak velice jásá nad tvou pomocí!

Splnil jsi mu, po čem v srdci toužil, *

neodepřels, co jeho rty žádaly.

Neboť jsi mu vyšel vstříc s hojným požehnáním, *

vsadils mu na hlavu korunu z ryzího zlata.

Žádal od tebe život: dopřáls mu *

dlouhá léta na věčné časy.

Veliká je sláva jeho, protožes mu pomohl, *

ozdobils ho ctí a vznešeností.

Učinils ho věčným požehnáním, *

oblažils ho radostí před svou tváří.

Neboť král doufá v Hospodina, *

z milosti Nejvyššího nezakolísá.

Povstaň, Hospodine, ve své síle, *

tvou moc oslavíme zpěvem!

Ant. Josefe, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii; porodí syna a dáš mu jméno Ježíš.

2. ant. Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: Vzal svou ženu Marii k sobě.

Žalm 92 (91)
Chvála Boha stvořitele
Vzdává se chvála za to, co učinil jednorozený Syn Boží. (Sv. Atanáš)
I (2-9)

Dobré je chválit Hospodina, *

opěvovat tvé jméno, Svrchovaný!

Zrána hlásat tvé milosrdenství *

a za noci tvou věrnost

na desetistrunné harfě a lyře, *

písní s doprovodem citery.

Neboť mi působíš radost, Hospodine, svými činy, *

z díla tvých rukou se veselím.

Jak velkolepá jsou tvá díla, Hospodine, *

jak hluboké tvé myšlenky!

Pošetilý člověk to nechápe, *

nerozumný nemá pro to smyslu.

I když bezbožníci raší jako tráva, *

i když kvetou všichni zlosynové,

jsou určeni pro věčnou zkázu, *

ty však jsi vznešený navěky, Hospodine!

Ant. Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: Vzal svou ženu Marii k sobě.

3. ant. Josef se odebral z Nazareta vzhůru do města Davidova, které se jmenuje Betlém, aby se dal zapsat spolu s Marií.

II (10-16)

Neboť hle, tvoji nepřátelé, Hospodine, †

hle, tvoji nepřátelé zahynou, *

rozprášeni budou všichni zlosynové.

Mně však jsi dal buvolí sílu, *

pomazals mě nejčistším olejem.

Mé oko s pohrdáním hledí na mé nepřátele, *

mé uši s radostí slyší o osudu mých protivníků.

Spravedlivý pokvete jak palma, *

poroste jak cedr na Libanonu.

Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, *

pokvetou v nádvořích našeho Boha.

Ještě ve stáří budou přinášet užitek, *

zůstanou šťavnatí a svěží,

aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, má skála, *

v němž není nepravosti.

Ant. Josef se odebral z Nazareta vzhůru do města Davidova, které se jmenuje Betlém, aby se dal zapsat spolu s Marií.

Spravedlivý vykvete jako lilie

a poroste v Hospodinově domě navěky.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu Židům

11,1-16

Víra svatých předků

Víra je podstata toho, v co doufáme, je přesvědčení o věcech, které nevidíme. Pro ni se našim předkům dostalo pochvaly.

Vírou poznáváme, že svět byl stvořen Božím slovem, takže to, co vidíme, nepovstalo z něčeho, co zde už bylo.

Vírou obětoval Ábel Bohu lepší oběť než Kain, a pro ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý; sám Bůh to potvrdil při jeho (obětních) darech. I když pro ni umřel, stále ještě mluví.

Pro svou víru Henoch neumřel, ale byl přenesen; zmizel, protože ho Bůh přenesl. Ještě předtím totiž, než byl přenesen, dostalo se mu osvědčení, že se zalíbil Bohu. Bez víry se však Bohu nelze líbit; kdo chce přijít k němu, musí uvěřit, že Bůh je a odměňuje ty, kdo ho hledají.

Protože Noe věřil, když mu byly shůry oznámeny věci, které se měly stát teprve v budoucnosti, v Boží bázni připravil koráb na záchranu své rodiny. Tím pronesl nad světem rozsudek a stal se dědicem spravedlnosti, která pramení z víry.

Protože Abrahám věřil, uposlechl (Boží) výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde.

Víra (ho vedla k tomu), aby se usadil v zaslíbené zemi jako cizinec, bydlel ve stanu, podobně jako Izák a Jakub, kterým se dostalo dědictvím stejného příslibu. Čekal totiž na město s (pevnými) základy, které sám Bůh vystaví a založí.

I (neplodná) Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik (potomků) jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá.

Tito všichni umírali s vírou, i když se nedočkali toho, co bylo slíbeno: jen zdáli to viděli a radostně vítali a prohlašovali, že jsou na zemi jenom cizinci a přistěhovalci.

Když tak mluvili, dávali tím najevo, že (pravou) vlast teprve hledají.

Kdyby měli na mysli tu, z které se odstěhovali, měli by přece (dost) času se tam vrátit. Ale oni toužili po lepší (vlasti), totiž nebeské. Proto se ani Bůh za ně nestydí a nazývá se jejich Bohem a připravil jim město.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Řím 4,20.22; Jak 2,22

Neprovinil se nedůvěrou vůči Božímu zaslíbení, ale čerpal sílu z víry a tím vzdal Bohu čest. * A bylo mu to uznáno za spravedlnost.

Jeho víra působila spolu se skutky a teprve pro skutky se jeho víra stala dokonalou. * A bylo.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Bernardina Sienského, kněze

(Sermo 2, de S. Joseph: Opera 7,16.27-30)

Věrný pěstoun a strážce

U všech mimořádných milostí, které se dostanou kterékoli rozumné bytosti, platí obecné pravidlo: Kdykoli si Bůh ve své dobrotě vyvolí někoho k nějaké zvláštní milosti nebo k nějakému vznešenému stavu, daruje tomu člověku, jehož si vyvolil, všechna charismata, která potřebuje pro svůj úkol, a bohatě ho jimi ozdobí.

To se plně potvrdilo také na svatém Josefu, považovaném za otce našeho Pána Ježíše Krista, pravém snoubenci královny světa a vládkyně andělů. Toho si věčný Otec vybral za věrného pěstouna a strážce svých největších pokladů, svého Syna a své Snoubenky. Tento úkol vykonával Josef s velikou svědomitostí. A proto mu patří slovo Páně: Služebníku dobrý a věrný, vejdi do radosti svého Pána.

A když uvážíme, jaký má Josef vztah k celé Kristově církvi, což není člověkem vyvoleným a mimořádným? Vždyť skrze něho a pod jeho ochranou byl Kristus řádně a počestně uveden do světa. Jestliže je tedy celá církev zavázána Panně Marii, že skrze ni mohla přijmout Krista, pak hned po ní je zavázána obzvláštní vděčností a úctou také svatému Josefovi.

On zajisté uzavírá Starý zákon, důstojnost patriarchů a proroků v něm došla zaslíbeného ovoce. Právě on jediný osobně dosáhl toho, co jim Boží dobrota zaslíbila.

Jistěže není pochyb, že když mu Kristus na světě prokazoval přátelskou náklonnost, úctu a nejvyšší vážnost jako syn vlastnímu otci, ani v nebi mu ji určitě neodepřel, naopak spíš naplnil a dovršil.

Právem proto Pán dodává: Vejdi do radosti svého Pána. Takže ačkoli radost věčné blaženosti vstupuje do lidského srdce, přesto mu Pán raději říká: Vejdi do radosti, aby tím tajemně naznačil, že ta radost není jen uvnitř v jeho srdci, ale že ho ze všech stran obklopuje a pohlcuje, takže se do ní noří jako do bezedné propasti.

Nuže pamatuj na nás, svatý Josefe, a zastaň se nás svou přímluvou u Pána, který byl pokládán za tvého syna. A nakloň nám milostivě také nejsvětější Pannu, svou snoubenku a matku toho, který s Otcem a Svatým Duchem žije a kraluje po věčné věky. Amen.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Gn 45,8.7; Žl 118 (117),14

Bůh ze mne udělal takřka králova otce a ustanovil mě pánem celého jeho domu. * Povýšil mě, abych zachránil spoustu lidí.

Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. * Povýšil.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí Bože, tys povolal svatého Josefa, aby už od počátku chránil dílo našeho vykoupení; dej, ať tvá církev s jeho pomocí věrně plní svůj úkol při uskutečňování díla spásy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky