16. září 2023

Sv. Ludmily, mučednice
nezávazná památka
(v Čechách závazná památka)

Narodila se kolem roku 860 a pocházela z knížecího rodu pšovského v severních Čechách. Když její manžel, kníže Bořivoj, krátce po sňatku přijal křest od sv. Metoděje na Velehradě (874), stala se i ona křesťankou a v opravdové víře a v lásce k slovanské bohoslužbě vychovala nejen své syny Spytihněva a Vratislava, ale i vnuka Václava. Staré životopisy vyzdvihují její horlivost v šíření křesťanství a dobročinnost. Nespokojení pohanští velmoži se po smrti Vratislava (921) spojili s jeho manželkou Drahomírou a nechali Ludmilu najatými vrahy usmrtit 15. IX. 921 na jejím vdovském sídle Tetíně u Berouna. Když nastoupil na trůn její vnuk Václav, dal přenést tělo této první české svaté mučednice do baziliky sv. Jiří na Pražském hradě (925).

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Ještě než vzpjal se první chrám

nad vrchy této země,

ještě než pokoj vešel k nám

a zvon se ozval temně,

ty první zaslechlas

horoucí Kristův hlas

z úst kněze Metoděje.

Rozkvetlas náhle z pohanství

v převzácnou prvosenku

pravého jara křesťanství,

když ještě všude venku

úpěla bědná zem

v čekání dychtivém

na kroky apoštolů.

Ty matko kněží vznešená,

ty víry šiřitelko,

co trpí kde, lék v tobě má,

nešťastných těšitelko,

soucitné srdce Čech,

jež hledáš v bědných všech

tvář zmučeného Krista.

Dobroto dávná, štípená

na jabloň vzácných plodů,

větvemi svými skloněná

nad úděl svého rodu,

ochraň nás, ať tvůj kraj

rozkvétá v zemský ráj,

v spanilost Václavovu.

S námi buď, svatá Ludmilo,

přímluvo naše jistá,

všech srdcí věrných posilo,

zvěstovatelko Krista!

Tvůj život i tvůj skon

kéž znějí nám jak zvon

chval Božích každodenně.

Nebo:

Jdou proti sobě duch a síla.

Ne poprvé. Ne naposledy.

Duch vzpíná se. Síla stíná.

Duch povznesen. Síla škrtí.

Duch povznesen až na práh smrti.

Je starý příběh od Tetína.

V něm kněžna stále lidu milá,

jak pohár nejlepšího vína.

Sama víš nejlíp, kde začíná.

Když se tě dotkla živá víra.

Kdy počneš horlit pro Pána.

K nádherné lásce synova syna

přivedeš, sama láskou poutána.

Zahájíš řady těch,

pro něž je život On a smrt zisk.

Na krk ti dají řád vítězství.

Poslední dějství na zemi.

Začátek práce ještě větší.

„Každému z nás je přichystán

dar nad dary – sám živý Pán.

Držet se ho už od malička

a jít s ním vpřed a jít s ním dál.

Své miláčky on jenom hýčká.

I přes pro něho utržený šrám.“

ŽALMY

1. ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. 

Žalm 107 (106)
Poděkování za vysvobození
Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10,36)
I (1-16)

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

 Tak ať mluví vykoupení Hospodinem, *

ti, které vykoupil z nepřátelské moci,

které shromáždil ze zemí, *

od východu a od západu, ze severu a z jihu.

Bloudili na stepi, po pustině, *

nenašli cestu k městu, kde by mohli bydlet.

Hladověli a žíznili, *

život v nich chřadl.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Vedl je pravou cestou, *

aby došli do města, kde by mohli bydlet.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí,

neboť žíznivou duši ukojil, *

hladovou duši naplnil dobrými věcmi.

Seděli v hlubokých temnotách, *

spoutáni železem a strastí,

neboť se vzepřeli Božím příkazům, *

pohrdli úradkem nejvyššího.

Proto jim pokořil srdce útrapou, *

potáceli se, ale nikdo jim nepomohl.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Vyvedl je z hlubokých temnot *

a roztrhl jejich pouta.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí,

neboť vylomil bronzové brány *

a železné závory rozbil.

Ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.

2. ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.

II (17-32)

Chřadli pro svou nepravost *

a souženi byli pro své viny;

z duše se jim zhnusil každý pokrm *

a přiblížili se až k branám smrti.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Poslal své slovo a uzdravil je, *

zachránil je ze záhuby.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí.

Nechť podají děkovné oběti, *

nechť vypravují s jásotem o jeho skutcích.

Pustili se po lodích na moře, *

sháněli obchody po širých vodách.

Viděli Hospodinova díla *

a na širém moři jeho divy.

Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr, *

který do výše vzdouval vlny.

Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí, *

jejich duše se třásla v nebezpečí.

Potáceli se, vrávorali jak opilí, *

veškerá jejich zručnost byla v koncích.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Uklidnil bouři v tichý vánek, *

a utišily se mořské vlny.

Radovali se, že se uklidnily, *

a dovedl je do vytouženého přístavu.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí;

nechť ho oslavují v shromáždění lidu, *

nechť ho velebí ve sboru starších.

Ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.

3. ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.

III (33-43)

Změnil řeky v pustinu *

a prameny vod ve vyprahlou zemi,

plodný kraj v solnou step *

pro zlobu jeho obyvatel.

Změnil poušť ve vodní pláň, *

vyprahlou zemi v prameny vod.

Usadil tam hladové *

a vystavěli si město k přebývání.

Oseli pole, založili vinice, *

domohli se hojné úrody.

Požehnal jim, a velmi se rozmnožili, *

nezmenšil počet jejich dobytka.

Avšak ubylo jich, dostali se do bídy *

tlakem neštěstí a útrapami.

Ale ten, který vylévá potupu na knížata *

a dává jim bloudit neschůdnou pouští,

pozdvihl chudáka z bídy *

a rodiny rozmnožil jako stáda.

Vidí to spravedliví a radují se, *

každá zloba zavře svá ústa.

Kdo je moudrý, aby to sledoval, *

kdo pochopí Hospodinovu lásku?

Ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.

Hospodine, tvé milosrdenství sahá až do nebes,

tvoje věrnost až k oblakům.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Žalozpěvů

5,1-22

Prosebné volání

Rozpomeň se, Hospodine, na to, co se nám stalo,

pohlédni a viz naše pohanění!

Naše dědictví se dostalo cizincům,

vetřelcům naše domy.

Stali jsme se sirotky bez otce,

naše matky jsou jako vdovy.

Svou vodu pijem za peníze,

své dříví získáváme za plat.

Jařmem na šíji byli jsme oslabeni,

jsme unaveni a nemáme klid.

Do Egypta jsme vztáhli ruce,

do Asýrie, abychom se nasytili chlebem.

Naši otcové hřešili – a nejsou,

my však nesem jejich nepravosti.

Panují nad námi otroci,

z jejich ruky nás nikdo nemůže vytrhnout.

Přinášíme si v nebezpečí chléb,

že meč stihatele vezme nám život.

Naše kůže jsou černé jako pec

od palčivého hladu.

Na Siónu zneuctili ženy,

panny v judských městech.

Jejich rukou byla pověšena knížata,

před starci nemají úctu.

Jinoši musí nosit žernov,

chlapci klesají pod dřívím.

Starci vymizeli z bran,

jinoši zanechali hudby na strunné nástroje.

Zmizela radost našeho srdce,

v nářek se změnil náš rej.

Spadla koruna z naší hlavy;

běda nám, že jsme zhřešili!

Proto zchřadlo naše srdce,

proto se zkalil náš zrak:

na hoře Siónu jsou lupiči,

rejdí po ní lišky.

Ty však, Hospodine, zůstáváš na věky,

tvůj trůn je po všechna pokolení.

Proč bys na nás zapomínal na věky,

proč bys nás opouštěl na dlouhé doby?

Vrať nás, Hospodine, k sobě, a my se vrátíme,

obnov nám bývalé časy,

jestliže jsi nás naprosto nezavrhl,

nerozhněval se na nás navždy!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Pláč 5,19.20-21

Ty, Hospodine, zůstáváš navěky. * Nezapomínej na nás a neopouštěj nás!

Obrať naše srdce k sobě, a my se k tobě navrátíme. * Nezapomínej.

DRUHÉ ČTENÍ

Z nejstarší homilie o svaté Ludmile

(Factum est, 1.3-9; Vyd. V. Chaloupecký ve Svatováclavském sborníku II., 2, Praha 1939, str. 542.546-549.551)

Mocná ochránkyně nás podporuje svou přímluvou

Kristova následovnice, blažená Ludmila, setrvávala po smrti svého ctihodného muže až do konce svého života v čistotě, krotila své tělo bděním, posty a rozličným trýzněním a uváděla ho v poddanství ducha; osvědčovala se jako svatá a neposkvrněná, bezúhonná a neochvějně doufající v evangelium.

Horlivě také konala skutky milosrdenství: pohostinně přijímala znavené pocestné, ujímala se trpících, ochotně udílela almužny, s úctou se starala o kněze a o veškeré duchovenstvo; jako pravá matka věřících se ze všech sil snažila rozmnožovat víru v Krista.

Vzešla v zemi české jako hvězda jitřní, ohlašující příchod slunce spravedlnosti, jímž je Kristus, a světlem víry zaplašovala temnoty bludu.

A poněvadž byla blažená Ludmila nejen první matkou věřících v české zemi, ale stala se také jejich první přímluvkyní v nebi, vyžadují její zásluhy, aby jí věřící vzdávali náležitou úctu.

Když kníže temnot, ďábel, pozoroval, že pro světlo služebnice Kristovy ubývá v lidu temnot nevěry, vnukl do srdce její snaše Drahomíře, aby zatoužila po její smrti. Ta tedy k sobě povolala dva nejničemnější členy své družiny, Tunnu a Gomona, a uložila jim, aby náležitě vykonali, co ve svém srdci zosnovala, a zavraždili její tchyni.

Avšak svatá Ludmila, předvídajíc svou smrt, hledala útočiště na Tetíně. Vyzpovídala se a posilnila se na smrt spasitelným pokrmem těla a krve našeho Pána Ježíše Krista.

Vykonavatelé nejzločinnějšího rozkazu násilím vyrazili dveře domu a neznajíce žádného slitování stáhli jí hrdlo provazem. Tak provazem z kalu tohoto světa je vytažena, tak provazem získá pro svou šíji zlatý náhrdelník slávy.

Ó země česká, buď šťastná, že oslavuješ štěstí té, která z tvého středu do nebe byla přijata! Slav tento den jako sváteční! Ó šťastná země česká, šťastnou záštitou chráněná!

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

První ochránkyně křesťanů v naší vlasti, těšitelko ubohých, zrcadlo a příklade svatosti, * přimlouvej se za svůj lid!

Zavlažuj rosou svých modliteb českou zem, aby nevěrou nevyprahla! * Přimlouvej se.

MODLITBA

Modleme se.

Pro zásluhy a na přímluvu svaté mučednice Ludmily pomáhej nám, Bože, ať jdeme vytrvale v jejích stopách, ať jsme pevní ve víře a bohatí dobrými skutky. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky