16. únor 2023

Čtvrtek, mezidobí, 6. týden
2. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Učiň mě, Pane, nástrojem,

ať zářím tvým pokojem.

Kde dusí nenávist, ať lásku vnáším,

kde tiskne bezpráví, ať křivdy snáším,

ať smírem spojuji, kde dělí hádky,

ať pravdou přemáhám omyl a zmatky.

Učiň mě, Pane, nástrojem,

ať zářím tvým pokojem.

Ať vírou postavím hráz pochybnostem,

ať propast zoufalství překlenu mostem,

kde vládne temnota, ať světlo křesám,

se všemi smutnými ať v tobě plesám.

Učiň mě, Pane, nástrojem,

ať zářím tvým pokojem.

Požehnej, Pane můj, mé snaze přímé,

víc, než být potěšen, chci těšit jiné,

víc, než být pochopen, druhé chci chápat,

víc, než být milován, chci lásku dávat.

Učiň mě, Pane, nástrojem,

ať zářím tvým pokojem.

Kdo dává, dostává, mnohem víc přijme,

kdo ztrácí, nalézá sebe i jiné,

kdo bližním odpouští, sám milost pozná,

ba ani smrt mu víc nebude hrozná.

Učiň mě, Pane, nástrojem,

ať zářím tvým pokojem.

Nebo:

Můj Pane, můj Bože, sláva tobě

a všemu tvému tvorstvu,

které je tak podivuhodné, tak vznešené,

že pouhá jeho přítomnost mi stačí,

abych věděl, že jsi.

Požehnej mi, aby mi byla dána

síla vykonávat své povinnosti,

zušlechtit zemi a proměnit poušť v ráj,

v ráj, který by mohli obývat

Bůh a jeho společníci!

Ó Pane Bože, ty jsi tak velký, a přece tak útlý,

tak vznešený, a přece tak skromný,

že jsme zahanbeni

v přítomnosti tvé bezmezné lásky.

Kéž naše mysl nikdy nehostí myšlenku,

která by tě zastiňovala našemu zraku,

kéž naše rty nikdy nepronesou slovo,

které by tě před námi zakrývalo.

Kéž nikdy nekonáme skutky,

které by tě přiměly k tomu,

aby ses nám vzdaloval.

ŽALMY

1. ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství, navěky budeme chválit tvé jméno.

Žalm 44 (43)
Lid v tísni žádá o pomoc
V tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8,37)
I (2-9)

Bože, slýchali jsme na vlastní uši, *

naši otcové nám vyprávěli,

cos vykonal za jejich časů, *

v pradávných dobách.

Tys je svou rukou usadil, když jsi vyhnal pohany, *

dals jim růst, když jsi potřel národy.

Vždyť neobsadili zemi svým mečem, *

nepomohlo jim k vítězství jejich rameno,

byla to tvá pravice a tvé rámě, *

tvá jasná tvář, neboť jsi je miloval.

Tys můj král a můj Bůh, *

popřál jsi vítězství Jakubovi.

S tebou jsme zdolali své nepřátele, *

v tvém jménu jsme pošlapali své protivníky.

Na svém luku jsem si nezakládal, *

vítězství mi nedal můj meč.

Ty však jsi nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, *

zahanbils ty, kteří nás nenávidí.

Bohem jsme se stále honosili, *

navěky jsme chválili tvé jméno.

Ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství, navěky budeme chválit tvé jméno.

2. ant. Ušetři, Hospodine, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

II (10-17)

Nyní však jsi nás zavrhl a zahanbil, *

netáhneš už, Bože, s našimi vojsky.

Dopustil jsi, že jsme utíkali před odpůrci, *

nabrali si lupu ti, kdo nás nenávidí.

Vydal jsi nás jak ovce na porážku *

a rozptýlils nás mezi pohany,

takřka zadarmo jsi odprodal svůj národ, *

nezískal jsi mnoho jejich cenou.

Našim sousedům jsi nás vydal na pohanu, *

našemu okolí v potupu a posměch.

Dopustils, že jsme se stali pro národy pořekadlem, *

pohané nad námi posměšně kývají hlavou.

Svou hanbu mám stále na zřeteli, *

stud se mi hrne do tváře,

když slyším pohanu a výsměch, *

když vidím nepřítele, jak se chce pomstít.

Ant. Ušetři, Hospodine, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

3. ant. Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku.

III (18-27)

To vše nás stihlo, i když jsme na tebe nezapomínali *

ani nezrušili tvou smlouvu;

neodvrátilo se ani naše srdce *

a nesešly naše kroky z tvé stezky,

když jsi nás rozdrtil na strastiplném místě, *

a přikryl jsi nás temnotou.

Kdybychom zapomněli na jméno svého Boha, *

kdybychom vztáhli své ruce k cizímu bohu,

nebyl by na to Bůh přišel? *

Vždyť on zná tajnosti srdce!

Pro tebe jsme přece stále vražděni, *

mají nás jen za jatečné ovce!

Vzbuď se, proč spíš, Pane? *

Probuď se, neodháněj nás navždy!

Proč skrýváš svou tvář, *

zapomínáš na naši bídu a útisk?

Vždyť do prachu je sražena naše duše, *

na zemi leží naše tělo.

Povstaň nám na pomoc *

a vysvoboď nás pro svou lásku!

Ant. Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku.

Pane, ke komu půjdeme?

Ty máš slova věčného života.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Přísloví

10,6-32

Různé úvahy

Požehnání spočívá na hlavě spravedlivého,

ale ústa zločinců skrývají podvod.

S žehnáním se vzpomíná na spravedlivého,

jméno zločinců však shnije.

Rozumný člověk přijímá rozkazy,

zatímco tlučhuba si připravuje zkázu.

Kdo jedná upřímně, kráčí životem bezpečně,

kdo však své cesty kroutí, přijde k pádu.

Kdo přimhuřuje oko, dělá škodu,

kdo kárá otevřeně, uzdravuje.

Živým pramenem jsou ústa spravedlivého,

ale ústa zločinců skrývají podvod.

Nenávist rozněcuje sváry,

ale láska přikrývá všechny chyby.

Na rtech rozumného nalezneš moudrost,

ale na záda nerozvážného patří hůl.

Moudří své vědomosti skrývají,

ústa pošetilého hrozí však zkázou.

Majetek je pro boháče nedobytným městem,

kdežto pro chudáky je neštěstím jejich bída.

Výdělek spravedlivého zachovává život,

zato výtěžek zločince přivádí k zhoubě.

K životu kráčí, kdo dbá na kázeň,

kdo však pohrdá výstrahou, bloudí.

Upřímné rty umlčují nenávist,

ale kdo rozsévá pomluvy, je hlupák.

Velké žvanění se neobejde bez hříchu,

kdo drží své rty na uzdě, je moudrý.

Ryzí stříbro je jazyk spravedlivého,

srdce zločinců však nestojí za nic.

Rty spravedlivého živí mnohé,

kdežto pošetilci zemřou pro nerozvážnost.

Hospodinovo požehnání přináší bohatství,

vlastní námaha nic k tomu nepřidává.

Pošetilec s radostí tropí hanebnosti,

ale pro moudrého (je radost) být moudrým.

Čeho se zločinec bojí, to ho stihne,

ale touha spravedlivých se vyplní.

Jak mizí bouře, tak mizí i zlosyn,

spravedlivý má základ navěky.

Co zubům ocet a kouř očím,

to lenoch těm, kdo mu dávají příkaz.

Bázeň před Hospodinem prodlužuje život,

avšak ukrácena budou léta zločinců.

Očekávání spravedlivých skončí v radosti,

zato naděje zločinců zvadne.

Hospodinova vůle je dokonalému oporou,

postrachem těm, kdo tropí zlo.

Spravedlivý nikdy nezakolísá,

zločinci však nezůstanou bydlet v zemi.

Ústa spravedlivého pronášejí moudrost,

zvrhlý jazyk bude však vyrván.

Rty spravedlivého oplývají laskavostí,

ústa zločinců jsou samá zvrhlost.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Žl 37 (36),30.31; 112 (111),6.7

Ústa spravedlivého mluví moudře, jeho jazyk hovoří, co je správné. * Boží zákon mu ovládá srdce.

Ve věčné paměti bude spravedlivý. Nemusí se obávat zlé zprávy. * Boží.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladů svatého Ambrože, biskupa, na žalmy.

(Ps 36,65-66: CSEL 64,123-125)

Otevři svá ústa Božímu slovu

Neustále bychom měli srdcem i ústy uvažovat o moudrosti. Tvůj jazyk ať pronáší úsudek, zákon tvého Boha ať je v tvém srdci. Proto ti Písmo říká: Mluv o nich (tj. o Božích slovech), když budeš přebývat doma, když budeš na cestách, když budeš ležet i stát. Mluvme tedy o Pánu Ježíši, neboť on je sama moudrost a slovo, Slovo Boží.

Je totiž psáno i toto: Otevři svá ústa Božímu slovu. Ať ten, kdo mluví Boží řečí a uvažuje o Božích slovech, přímo dýchá Bohem. Vždycky mluvme o Bohu. Když mluvíme o moudrosti, je to on; když o ctnosti, je to také on; když o spravedlnosti, je to opět on; když o míru, i to je on; když mluvíme o pravdě, životě a vykoupení, je to stále on.

Otevři svá ústa Božímu slovu, tak tedy je psáno. Ty je otevři, mluví on. Proto řekl David: Uslyším, co ve mně mluví Pán. A sám Syn Boží říká: Otevři svá ústa a naplním je. Ne všichni ovšem mohou dosáhnout dokonalé moudrosti jako Šalomoun, ani takové jako Daniel. Přece však je Duch moudrosti vléván úměrně všem, totiž všem, kdo věří. Jestliže věříš, máš Ducha moudrosti.

Vždycky, když budeš přebývat doma, uvažuj tedy a rozmlouvej o tom, co je Boží. Slovem domov můžeme myslet církev a kostel, ale také naše vlastní soukromí, abychom vedli také vnitřní rozhovor. Mluv s rozvahou, aby ses vyhnul hříchu, do něhož bys mohl upadnout skrze mnohomluvnost. Když sedíš, mluv k sobě, jako bys sám sebe soudil. Mluv na cestě, abys nikdy nebyl prázdný. Na cestě mluvíš, jestliže mluvíš v Kristu, neboť Kristus je cesta. Mluv na cestě k sobě, mluv ke Kristu. Poslouchej, jak s ním máš mluvit: Přeji si, praví, aby se muži na každém místě modlili tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru. Mluv, člověče, i když spíš, aby tě nezachvátil spánek smrti. Poslouchej, jak bys ve spánku měl mluvit: Nepopřeji spánku svým očím, svým víčkům odpočinku, dokud nenaleznu místo pro Hospodina, příbytek Mocnému Jakubovu. Ať vstáváš či se procházíš, hovoř o něm, abys splnil, co se ti přikazuje. Poslouchej, jak tě Kristus povzbuzuje. Tvá duše říká: Hlas mého bratra tluče na dveře, a Kristus říká: Otevři mi, má sestro, moje milá. Poslouchej, jakým způsobem máš burcovat Krista: Duše říká: Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, jestliže vzkřísíte a znovu obnovíte lásku. Láska je Kristus.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Kor 1,30-31; Jan 1,16

Bůh nám poslal Ježíše Krista jako (dárce) moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. * Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.

Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. * Kdo se.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky