9. září 2023

Sv. Petra Klavera, kněze
nezávazná památka

Narodil se roku 1580 ve Verdú v Katalánii ve Španělsku. Po studiích na univerzitě v Barceloně vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova (1602). Pod vlivem sv. Alfonsa Rodrigueze, vrátného v jezuitské koleji na Malorce, se během studia filozofie (1605-1608) rozhodl pro působení v misiích. Na vlastní přání byl poslán do Kolumbie (1610), kde 19. III. 1616 přijal v Cartagéně kněžské svěcení. V tomto jihoamerickém centru obchodu s černošskými otroky působil pak jako jejich misionář až do smrti. Učinil slib (kolem roku 1620), že bude „natrvalo služebníkem černošských otroků". Snažil se jim ulehčit jejich těžký úděl a pokřtil téměř všechny, kteří tam byli během jeho čtyřicetiletého působení přivezeni. Vyčerpán prací zemřel v Cartagéně 8. IX. 1654. V roce 1888 ho papež Lev XIII. prohlásil za svatého a roku 1896 za patrona misií mezi černochy.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Ty mocný, silný, veliký

Vladaři věčnosti!

Ty, který svítíš do temnot

na cestu ke ctnosti,

buď veleben, buď veleben,

buď veleben!

Ty, jehož moudrost vesmíru

dala své zákony,

a chce, aby člověk postupně

zvedal jim záclony,

buď veleben, buď veleben,

buď veleben!

Ty, který krásou odíváš

korunku květovou

a v rovnováze držíš svou

soustavu světovou,

buď veleben, buď veleben,

buď veleben.

Nebo:

Jsi rozednění

ohňového deště:

Jak úsvit dne

jsi nocí orosen.

A ti, kdo byli,

navrátí se ještě.

Už otvírá

své oko sen

a na tobě lpí

jeho krůpěje.

Jsi přítomnost

či s tebou věky nevolaly,

jak Pán, jenž

do propasti úpěje

pil samotu,

když Otec ztichl v dáli?

Být usebraný

to znamená

číst v sobě Boží plány

a stálým „staň se!“

odpovídat na ně

a ochudit se o svět,

který ruší

a dnem i nocí,

tělem duší

bdít v ranách Páně.

ŽALMY

1. ant. Hospodin učinil velké divy, jeho milosrdenství trvá na věky.

Žalm 136 (135)
Velikonoční chvalozpěv
Děkujeme ti, svatý Otče, a vyznáváme, že jsi veliký a žes všechna svá díla učinil v moudrosti a lásce. (IV. anafora)
I (1-9)

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

Oslavujte Boha bohů, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

Oslavujte Pána pánů, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On sám učinil velké divy, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On moudře učinil nebe, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On rozprostřel na vodách zemi, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On učinil veliká světla, *

jeho milosrdenství trvá navěky:

slunce, aby vládlo ve dne, *

jeho milosrdenství trvá navěky,

měsíc a hvězdy, aby vládly v noci, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

Ant. Hospodin učinil velké divy, jeho milosrdenství trvá na věky.

2. ant. Vyvedl Izraele z Egypta, jeho milosrdenství trvá na věky.

II (10-15)

On pobil Egypťany v jejich prvorozencích, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On vyvedl Izraele z jejich středu, *

jeho milosrdenství trvá navěky,

mocnou rukou a napřaženým ramenem, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On rozdělil Rudé moře, *

jeho milosrdenství trvá navěky,

a převedl Izraele jeho středem, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On svrhl faraona s jeho vojskem do Rudého moře, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

Ant. Vyvedl Izraele z Egypta, jeho milosrdenství trvá na věky.

3. ant. On nás vysvobodil od našich protivníků, jeho milosrdenství trvá na věky.

III (16-26)

On vedl svůj národ na poušti, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On potřel veliké krále, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On zabil mocné krále, *

jeho milosrdenství trvá navěky:

Sichona, krále amoritského, *

jeho milosrdenství trvá navěky,

a Oga, krále bašanského, *

jeho milosrdenství trvá navěky,

a dal jejich zem do majetku, *

jeho milosrdenství trvá navěky,

do majetku Izraeli, svému služebníku, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On si vzpomněl na nás v našem ponížení, *

jeho milosrdenství trvá navěky,

a vysvobodil nás od našich protivníků, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On dává pokrm každému tvoru, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

Oslavujte Boha nebes, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

Ant. On nás vysvobodil od našich protivníků, jeho milosrdenství trvá na věky.

Ukaž mi své cesty, Hospodine,

pouč mě o svých stezkách.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Jeremiáše

31,15-22.27-34

Předpověď záchrany a nové smlouvy

Tak praví Hospodin:

Hlas je slyšet v Ramě, nářek a hořký pláč,

Ráchel oplakává své syny,

nedá se potěšit nad ztrátou svých synů.“

Ale tak praví Hospodin:

„Přestaň již plakat,

osuš své oči!

Vždyť dostaneš odměnu za své trápení

– praví Hospodin –

vrátí se z nepřátelské země.

Máš ještě naději pro svou budoucnost

– praví Hospodin –

synové se vrátí do svého území!

Slyším, slyším, jak naříká Efraim:

‚Potrestals mě, byl jsem potrestán

jako nezkrocený býček;

přiveď mě zpět, a já se vrátím,

neboť ty jsi Hospodin, můj Bůh.

Po svém poblouzení jsem se obrátil

a když jsem přišel k rozumu,

bil jsem se v prsa.

Hanbím se a stydím,

neboť s sebou nosím neřest svého mládí.‘

Je mi snad Efraim synem tak drahým,

dítětem mého potěšení,

že kdykoli mu hrozím,

přece ještě na něho pamatuji?

Proto se pro něho chvěje mé nitro milosrdenstvím;

musím se nad ním smilovat“ – praví Hospodin.

Postav si milníky,

vztyč ukazatele směru,

všímej si cesty,

stezky, po níž jsi šla!

Vrať se, Izraelova panno,

vrať se do těchto svých měst!

Jak dlouho budeš otálet,

odpadlá dcero?

Novou věc tvoří Hospodin na zemi:

žena se uchází o muže!

„Hle, blíží se dni – praví Hospodin –

kdy oseji Izraelův i Judův dům

semenem lidí i semenem dobytka.

Jako jsem bděl nad nimi,

abych je vytrhával a hubil,

abych ničil, bořil a kazil,

tak budu nad nimi bdít,

abych je stavěl a sázel – praví Hospodin.

Za těch dnů se už nebude říkat:

‚Otcové jedli nezralé hrozny,

a synům z toho trnou zuby.‘

Ale každý zemře pro svou nepravost;

zuby budou trnout tomu,

kdo bude jíst nezralé hrozny.

Hle, blíží se dni – praví Hospodin –

kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem

novou smlouvu:

ne jako byla smlouva,

kterou jsem sjednal s jejich otci,

když jsem je vzal za ruku,

abych je vyvedl z egyptské země;

smlouva, kterou zrušili,

ačkoli já jsem byl jejich pánem – praví Hospodin.

Taková bude smlouva,

kterou sjednám s Izraelovým domem

po těch dnech – praví Hospodin:

Vložím svůj zákon do jejich nitra,

napíšu jim ho do srdce,

budu jim Bohem a oni budou mým lidem!

Nebude již učit druh druha,

bratr bratra:

‚Poznej Hospodina!‘

Neboť mě poznají všichni

od nejmenších do největšího – praví Hospodin.

Jejich nepravosti jim odpustím

a na jejich hřích už nevzpomenu.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Žl 51 (50),12.11

Stvoř mi čisté srdce, Bože! * Obnov ve mně ducha vytrvalosti.

Odvrať svou tvář od mých hříchů a zahlaď všechny mé viny. * Obnov.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisů svatého Petra Klavera, kněze

(Epist. diei 31 maii 1627: A. Valtierra, S.I., San Pedro Claver, Cartagena, 1964, pp. 140-141)

Ubohým přinášet radostnou zvěst, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění

Včera, 30. května roku 1627, o svátku Nejsvětější Trojice, vystoupilo z ohromné lodi množství černochů přivlečených od afrických řek. Běželi jsme k nim a každý ve dvou koších jsme jim přinášeli kdoulová jablka, citrusové plody, sladké pečivo a všelicos jiného. Přišli jsme k jejich chatrčím a připadalo nám, že jsme vstoupili do nějaké druhé Guineje. Museli jsme se prodírat středem zástupu, abychom se dostali k nemocným. Těch bylo obrovské množství a leželi na vlhké, vlastně spíš blátivé zemi. Aby to mokro nebylo příliš velké, měl kdosi nápad posypat zemi úlomky tašek a cihel. Tam tedy byli nemocní nadmíru nepohodlně uloženi; nepohodlně nejen pro vlhkost, ale především proto, že byli nazí a nechránil je žádný šat.

Odložili jsme proto pláště a ze skladu zboží jsme nanosili všecko, co tam bylo po ruce pro stlučení paland. Tak jsme připravili místo, na které jsme posléze shromáždili všechny nemocné, které jsme tam pronesli skrze oddíly. Nato jsme je rozdělili do dvou skupin: k jedné přistoupil můj druh s tlumočníkem, ke druhé jsem šel sám. Byli tam dva nemocní černoši spíš mrtví než živí. Byli už prochladlí a málem nebylo možno na jejich žilách nahmatat tep. Pomocí střešních tašek jsme nahrnuli žhavé uhlí a přinesli je doprostřed, do blízkosti umírajících. Pak jsme do toho ohně vhodili různé vonné byliny, kterých jsme s sebou měli dva plné měšce, a úplně jsme je nyní spotřebovali. Potom jsme pomocí našich plášťů naháněli teplý a oživující vánek; oni sami totiž nic takového nemají a od jejich pánů bychom to marně žádali. Potom se zdálo, že se jim vrací tělesné teplo a dech života. Bylo vidět, s jakou radostí v oku nás sledují.

Oslovili jsme je tímto způsobem, nikoli slovy, ale rukama a skutky. Pro ty totiž, kdo byli přesvědčeni, že jsme je sem přinesli, aby byli snědeni, by jakákoli jiná řeč byla dočista marná. Sedli jsme si pak k nim nebo klekli a vínem jsme jim omývali obličeje a těla a snažili jsme se je rozveselit milými slovy a přirozenými prostředky, které mohou nemocné nějak potěšit.

Až pak jsme přikročili k výkladu křestního katechismu, zejména podivuhodných účinků křtu na tělo i duši. Jakmile jejich odpovědi na naše otázky ukázaly, že to dostatečně pochopili, přešli jsme k prohlubování nauky, totiž k učení o jediném Bohu vyměřujícím každému člověku odměnu a trest podle toho, co si zaslouží, a pokračovali jsme dále. Vybídli jsme je, aby vzbudili lítost a dali najevo, že se zříkají svých hříchů. A konečně, když se zdálo, že jsou dost připraveni, vykládali jsme jim o tajemství Trojice, i o vtělení a umučení Páně: ukázali jsme jim obrázek ukřižovaného Krista, jak z jeho ran stékají potůčky krve do křestní vody, a začali jsme jim předříkávat v jejich mateřštině úkon lítosti.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Mt 25,35.40; Jan 15,12

Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst; měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě. * Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.

To je mé přikázání: milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. * Amen, pravím vám.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého Petra Klavera, aby se stal služebníkem otroků, a posilovals ho, aby jim pomáhal s podivuhodnou láskou a trpělivostí; na jeho přímluvu veď i nás, ať i my následujeme Ježíše Krista a opravdově a účinně milujeme své bližní. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky