3. listopad 2023

Sv. Martina de Porres, řeholníka
nezávazná památka

Narodil se 9. XII. 1579 v Limě, hlavním městě Peru, jako syn španělského šlechtice a černošky. Vyučil se holičem a ranhojičem. Vstoupil k dominikánům v Limě; nejprve jako terciář (1594) vykonával různé služebné práce; později složil sliby (1603) a byla mu svěřena péče o nemocné. Vynikal pokorou a obětavou láskou; pečoval nejen o lidi, ale i o zvířata. Přičinil se o založení ústavu pro chudé děti, zvláště sirotky. K sobě byl velmi přísný a celé noci trávil na modlitbách. Už za života byl vyhledávaným rádcem a přímluvcem u Boha. Zemřel 3. XI. 1639 a jeho úcta se rychle rozšířila po celé Americe. Za svatého byl prohlášen v roce 1962.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Veliký jsi, Pane můj,

bez hranic je sláva tvá,

nevýstižná je tvá moc,

moudrost tvá je bezedná.

Kdo jsem já, že chválit chci

tebe, jenž jsi vševládný?

Jsem jen člověk, křehké nic

v díle tvého stvoření.

Člověk, který naříká

pod břemenem časnosti,

pod jhem hříchu pýchy své.

Ty však zveš mě k radosti.

Pro sebe jsi stvořil mě,

láskou všechno táhneš k sobě.

Nepokojné srdce je,

pokud nespočine v tobě.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.

Žalm 38 (37)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí
Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23,49)
I (2-5)

Hospodine, netrestej mě ve svém hněvu, *

nekárej mě ve svém rozhorlení.

Vždyť se do mě zaryly tvé šípy, *

dopadla na mě tvá ruka.

Pro tvůj hněv není na mém těle zdravého místa, *

pro můj hřích není ve mně jediná kost celá.

Vin se mi nakupilo až nad hlavu, *

tíží mě jako přetěžké břímě.

Ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.

2. ant. Pane, ty víš o každé mé touze.

II (6-13)

Rány mi hnisají a páchnou, *

že jsem jednal pošetile.

Shrbený, nadmíru sklíčený *

den co den smutně se vláčím.

Vždyť má bedra jsou celá zanícená, *

zdravého místa není v mém těle.

Jsem malátný a zcela zkrušený, *

křičím proto, že mé srdce sténá.

Pane, ty víš o každé mé touze, *

mé vzdychání ti není skryté.

Srdce mi buší, opustila mě síla, *

i světlo mi hasne v očích.

Moji přátelé a druhové se vyhýbají mému neštěstí, *

i moji příbuzní se mě straní.

Strojí mi léčky ti, kdo pasou po mém životě, †

kdo usilují o mé neštěstí, hrozí mi zkázou *

a stále jen úklady vymýšlejí.

Ant. Pane, ty víš o každé mé touze.

3. ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.

III (14-23)

Já však jsem jako hluchý, neslyším, *

jsem jako němý, který neotvírá ústa.

Jsem jako člověk, který neslyší, *

jehož ústa nemají odpovědi.

Vždyť v tebe, Hospodine, doufám, *

ty vyslyšíš, Pane, můj Bože!

Říkávám si totiž, jen ať se nade mnou neradují, *

ať se nade mnou nevypínají, když zakopnu v chůzi.

Mám ovšem k pádu velmi blízko, *

před sebou mám stále svou bolest.

Ano, vyznávám svou vinu, *

pro svůj hřích jsem sklíčen.

Ti, kdo bez příčiny proti mně brojí, jsou silní, *

mnoho je těch, kdo mě neprávem nenávidí,

kdo zlem splácejí za dobro, *

stíhají mě, že se o dobro snažím.

Neopouštěj mě, Hospodine, *

Bože můj, nevzdaluj se ode mě!

Pospěš mi na pomoc, *

Pane, má spáso!

Ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.

Mé oči toužebně vyhlížejí tvou pomoc,

spoléhám na tvá zaslíbení.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Moudrosti

8,1-21c

O moudrost je třeba prosit Boha

Moudrost se mocně rozpíná

od jednoho konce světa k druhému

a všemu vládne s dokonalostí.

Miloval jsem ji a vyhledával od své mladosti

a snažil jsem si ji přivést jako nevěstu,

neboť jsem se zamiloval do její krásy.

Je vznešená pro své společenství s Bohem

a pro lásku, kterou k ní má vládce všehomíra.

Je totiž zasvěcena do Božího vědění

a určuje jeho díla.

Je-li bohatství v tomto životě žádoucím dobrem,

co je bohatší než moudrost, která všechno tvoří?

Má-li být znalost úspěšná,

kdo je mezi bytostmi spíše umělcem než ona?

A když někdo miluje spravedlnost,

plodem jejích námah jsou ctnosti,

poněvadž ona učí mírnosti a opatrnosti,

spravedlnosti i statečnosti;

v lidském životě není nic užitečnější.

Když pak někdo touží po bohaté zkušenosti,

(moudrost) zná minulost a usuzuje na budoucnost,

vyzná se ve vybroušené mluvě i v luštění hádanek,

už napřed poznává divy a zázraky,

události období i časů.

Rozhodl jsem se tedy, že si ji přivedu, aby žila se mnou,

poněvadž jsem věděl, že mi bude rádkyní ve štěstí

i útěchou při starostech a zármutku.

Kvůli ní budu mít u lidí slávu

a přes své mládí úctu mezi starci.

Shledá se, že jsem bystrý na soudu,

a v očích vládců vzbudím obdiv.

Když budu mlčet, budou na mě čekat,

když budu mluvit, budou mi pozorně naslouchat,

když prodloužím svou řeč,

na ústa si položí ruku.

Moudrostí dosáhnu nesmrtelnosti

a věčnou památku zanechám těm, kdo přijdou po mně.

Budu vládnout lidem a národy mě budou poslouchat.

Obávaní vládcové se mě budou bát, jak o mně uslyší;

ukáže se, že jsem mezi lidmi dobrý a ve válce statečný.

Až vejdu do svého domu, odpočinu si po jejím boku,

neboť styk s ní nemá hořkost,

ani spolužití s ní mrzutost,

ale jen potěšení a radost.

Když jsem o tom u sebe uvažoval

a přemýšlel ve svém srdci,

že nesmrtelnost je ve spojení s moudrostí,

v přátelství s ní čistá rozkoš,

v práci jejích rukou nevyčerpatelné bohatství,

ve stálé důvěrnosti s ní rozvaha

a ve společných rozhovorech sláva,

obcházel jsem a hledal, jak bych si ji vzal k sobě.

Ano, byl jsem jinoch pěkně vyvinutý

a dostal jsem dobrou duši,

nebo spíše, že jsem byl dobrý,

přišel jsem do neposkvrněného těla.

Protože jsem věděl, že ji dostanu jenom jako dar Boží

– a to už patří k moudrosti vědět, koho je darem –

obrátil jsem se k Pánu a prosil ho.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Mdr 7,7-8; Jak 1,5

Modlil jsem se, a byl mi dán rozum. * Prosil jsem, a dostal jsem v úděl ducha moudrosti; jí jsem dal přednost před žezly a trůny.

Když je někdo z vás pozadu v moudrosti, ať prosí Boha, a bude mu dána, protože Bůh všem dává štědře a bez vyčítání. * Prosil jsem.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilie papeže Jana XXIII. při svatořečení Martina de Porres

(Die 6 maii 1962: AAS 54 [1962],306-309)

„Martin od lásky“

Martin dosvědčuje příkladem svého života, že můžeme dosáhnout spásy a svatosti cestou, kterou ukázal Ježíš Kristus, to jest budeme-li na prvním místě milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí, a za druhé svého bližního jako sebe.

Protože dobře věděl, že Kristus Ježíš trpěl za nás a vynesl na sobě naše hříchy na dřevo, věnoval svou lásku zvláště Ježíši ukřižovanému, a když rozjímal o jeho přehořkém utrpení, nemohl se ubránit hojnému pláči. Zvláštní láskou si také zamiloval nejsvětější svátost oltářní: skryt v sakristii kostela, klaněl se jí zpravidla po mnoho hodin a toužil se jí živit co možná nejčastěji.

Dále pak svatý Martin s největší poslušností k výzvám božského Mistra zahrnoval také bratry převelikou láskou, která vycházela z neporušené víry a pokorného ducha. Miloval lidi, protože je opravdu považoval za Boží děti a za své bratry; ba miloval je víc než sebe, protože se ve své pokoře domníval, že jsou všichni spravedlivější a lepší než on.

Omlouval chyby druhých, odpouštěl i nejtrpčí křivdy, protože byl přesvědčen, že si pro své hříchy zaslouží mnohem větší tresty. Viníky se všemožně snažil přivést opět k dobrému; u nemocných s láskou prodléval; chudým opatřoval jídlo, šaty a léky; venkovanům a černochům nebo míšencům, kteří tehdy konali podřadné služby, poskytoval podle svých možností všechnu pomoc a péči, takže si vysloužil přezdívku „Martin od lásky“.

Tento světec svým slovem, příkladem i ctnostným životem uměl přesvědčivě získávat druhé pro Krista a dovede i nyní podivuhodně povznášet naši mysl k nebi. Ale naneštěstí ne všichni chápou nebeská dobra, jak je záhodno, a ne všichni je mají v úctě. Mnozí se dokonce poddávají lákavým neřestem a nebeských dober si málo cení, mají vůči nim nechuť nebo je zcela zanedbávají. Kéž Martinův blahodárný příklad ukáže mnoha lidem, jaké blaho a štěstí naleznou ti, kteří jdou ve stopách Ježíše Krista a plní jeho božská přikázání.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Sir 31,8.11.9

Šťastný je ten, kdo se uchovává bez viny, nehoní se za zlatem, neskládá naději v poklady a peníze. * Jeho štěstí bude zajištěno v Pánu.

Kdo je to, abychom ho velebili, neboť učinil podivuhodné věci. * Jeho.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys dovedl svatého Martina cestou pokory a oddané služby do nebeské slávy; prosíme tě, veď i nás, ať jednáme podle jeho příkladu a sloužíme trpícím, aby nás v den soudu postavil tvůj Syn po své pravici. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky