Modlitba v poledne
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Jsi mocný Vládce, věrný Bůh,
sám stanovíš všech věcí řád:
smí slunce vzejít z ranních mlh
a za poledne žhavě hřát.
Ztlum nebratrských různic žár,
zchlaď žhoucí krve temný vír,
ztiš stálý hmoty s duchem svár,
dej zdraví tělu, srdci mír.
To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
Nebo:
Je to On
v tichosti vánku poledního
je u nás, abychom také ztichli
před tváří Ženicha, který přichází
a jestliže k národům a k světu
hovoří jako oheň a jako kladivo
rozrážející skálu
u tebe jen klepe s prosbou za
prominutí, že vyrušuje
stojí za dveřmi a klepe neodbytně
a hned se omlouvá …
Z jeho kostelů rostou domy
Z jeho tajemství roste věda
Z jeho poslušnosti svoboda
Z jeho jediných rukou zadarmo dávajících
z jeho žehnajících rukou probodených
jediná opravdová,
jediná skutečná vláda nad světem.
Nebo:
Teď Pánu chvály vzdávejme,
z hloubi své duše plamenné,
vždyť k polednímu blízký čas
k modlitbě volá všechny nás.
V něm nabízena věrným jest
té pravé spásy sláva, čest,
oběť Beránka čistého
teď na kříž povýšeného.
Ona paprsky skvoucími
i polední žár zastíní,
tou Boží září blaživou
proniknout chceme duši svou.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALMY
1. ant. Lepší je pro mě zákon tvých úst, Hospodine, než tisíce ve zlatě a stříbře.
Dobro jsi prokázal svému služebníku, *
Hospodine, podle svého slova.
Nauč mě moudrosti a vědění, *
neboť důvěřuji tvým předpisům.
Bloudil jsem před svým pokořením, *
nyní však dbám na tvůj výrok.
Jsi dobrotivý a prokazuješ dobrodiní, *
nauč mě svým příkazům.
Pyšní mě lživě očerňují, *
já však celým srdcem zachovávám tvá nařízení.
Necitelností ztučnělo jejich srdce, *
já se však z tvého zákona těším.
Dobře mi, že jsem byl pokořen, *
abych se naučil tvým příkazům.
Lepší je pro mě zákon tvých úst *
než tisíce ve zlatě a stříbře.
Ant. Lepší je pro mě zákon tvých úst, Hospodine, než tisíce ve zlatě a stříbře.
2. ant. V Boha důvěřuji a nebudu se bát, co mi může udělat člověk.
Smiluj se nade mnou, Bože, neboť člověk po mně šlape, *
stále mě tísní bojem.
Stále po mně šlapou moji protivníci, *
je jich hodně, kdo proti mně brojí.
Svrchovaný, když se mě zmocní bázeň, *
v tebe budu doufat.
V Boha, jehož slib velebím, †
v Boha důvěřuji a nebudu se bát, *
co mi může udělat člověk?
Celý den na mě sočí, *
všechny jejich myšlenky směřují k mé zkáze.
Scházejí se, číhají, *
slídí po mých stopách, usilují o můj život.
Ty sám si zapiš mou bídu, †
vpiš mé slzy do svého záznamu, *
mé trampoty do svého svitku!
Pak ustoupí moji nepřátelé, †
kdykoli tě budu volat; *
vím velmi dobře, že Bůh je pro mě!
V Boha, jehož slib velebím, *
v Hospodina, jehož slib velebím,
v Boha důvěřuji a nebudu se bát, *
co mi může udělat člověk?
Bože, jsem ti zavázán sliby, *
přinesu ti děkovnou oběť,
že jsi vysvobodil můj život ze smrti, †
mé nohy z pádu, *
abych kráčel před Bohem ve světle živých.
Ant. V Boha důvěřuji a nebudu se bát, co mi může udělat člověk.
3. ant. Tvá milost, Bože, je veliká.
Smiluj se nade mnou, Bože, smiluj se, *
neboť k tobě se utíká má duše,
uchyluji se do stínu tvých křídel, *
dokud se nepřežene zkáza.
Volám k svrchovanému Bohu, *
k Bohu, který mi prokazuje dobro.
Ať zasáhne z nebe a zachrání mě, †
ať zahanbí ty, kteří se na mě sápou, *
ať Bůh sešle svou milost a věrnost.
Uléhám uprostřed lvů, *
kteří lačně požírají lidi.
Jejich zuby jsou kopí a šípy *
a jejich jazyk naostřený meč.
Ukaž se ve své vznešenosti na nebesích, Bože, *
nad celou zemí nechť je tvá sláva!
Léčku připravili mým nohám, *
zkrušili mou duši,
vykopali přede mnou jámu: *
ať do ní spadnou!
Plné důvěry je mé srdce, Bože, plné důvěry je mé srdce; *
budu zpívat a hrát.
Probuď se, má duše, probuď se, citero a harfo, *
chci vzbudit jitřenku.
Budu tě chválit mezi národy, Pane, *
budu tě oslavovat mezi pohany,
protože tvá milost je veliká až k nebi, *
tvá věrnost až do oblak.
Ukaž se ve své vznešenosti na nebesích, Bože, *
nad celou zemí nechť je tvá sláva!
Ant. Tvá milost, Bože, je veliká.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Sk 5,12a. 14
Apoštolové konali mnoho znamení a zázraků v lidu. Stále rostl počet mužů a žen, kteří přijímali víru v Pána.
Věřili tomu, co Bůh zjevil,
a zachovávali jeho přikázání.
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, tys povolal svatého Ondřeje za apoštola, aby hlásal evangelium a byl pastýřem tvé církve; na jeho přímluvu stále ochraňuj a veď všechen svůj lid. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky