30. září 2023

Sv. Jeronýma, kněze a učitele církve
památka

Narodil se kolem roku 340 ve Stridonu v Dalmácii. Studoval v Římě gramatiku, rétoriku a filozofii; tam také přijal křest. Navštívil Galii, Trevír a Aquileu, potom odešel na Východ (373) a žil několik let jako poustevník v poušti blízko Antiochie. V roce 379 byl vysvěcen na kněze a odešel přes Konstantinopol znovu do Říma. Pracoval jako sekretář papeže Damasa a na jeho pokyn začal pracovat na revizi latinského překladu Nového zákona podle původních řeckých textů. Po Damasově smrti (384) ho někteří chtěli zvolit za jeho nástupce, ale pro přísné asketické názory a nekompromisní postoj při hájení čistoty víry a mravů ho odpůrci donutili v následujícím roce opustit Řím. Usadil se jako poustevník v Betlémě, v jeho okolí založil několik klášterů a věnoval se převážně výkladu Písma svatého a jeho překladu z původních jazyků do latiny (390-405). Patřil mezi nejslavnější učence své doby. Kromě překladů a výkladů bible psal historické, polemické a homiletické spisy, mnoho dopisů (zachovalo se jich 117) a překlady některých děl východních Otců do latiny. Spolu s Ambrožem, Augustinem a Řehořem Velikým patří mezi velké západní církevní Otce. Zemřel 30. IX. 420 v Betlémě a byl tam i pohřben. Dnes jsou jeho ostatky uloženy v římské bazilice S. Maria Maggiore.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Ty věčné slávy původ jsi,

Ducha sedmeré milosti

uděl nám v tebe věřícím

a skloň se vlídně k prosícím.

Nemoci těla zažeň dál,

od mysli pohoršení vzdal,

vše podlé i s kořeny spal

a utiš srdcí těžký žal.

Rozjasni mysl světlem svým,

podporuj každý čestný čin,

slyš modlitby tě prosících,

dej věčný život v nebesích.

A až se k prosbám věrných svých

ty, Pane, skloníš milostiv,

kéž věčně z nitra vděčného

chválíme Trojjediného. Amen.

ŽALMY

1. ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Žalm 131 (130)
Důvěřuj v Boha jako dítě
Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11,29)

Hospodine, mé srdce se nevypíná, *

nevyvyšují se mé oči,

neženu se za velikými věcmi *

pro mě nedostižnými.

Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši †

jako dítě na matčině klíně; *

jako dítě, tak je má duše ve mně.

Doufej, Izraeli, v Hospodina *

nyní i navěky.

Ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

2. ant. Hospodine, můj Bože, všechno, co jsem obětoval, daroval jsem s radostí a s upřímným srdcem.

Žalm 132 (131)
Boží přislíbení Davidovu domu
Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1,32)
I (1-10)

Pamatuj, Hospodine, na Davida, *

na veškerou jeho starostlivost,

jak přísahal Hospodinu, *

sliboval Mocnému Jakubovu:

„Nevkročím do svého obytného domu, *

nevstoupím na své připravené lůžko,

nepopřeji spánku svým očím, *

svým víčkům odpočinku,

dokud nenaleznu místo pro Hospodina, *

příbytek Mocnému Jakubovu.“

Hle, slyšeli jsme o ní v Efratě, *

nalezli jsme ji na polích Jaaru.

Vejděme do jeho příbytku, *

klaňme se u podnože jeho nohou.

Vstaň, Hospodine, vejdi na místo svého odpočinku *

ty i tvá vznešená archa!

Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost *

a tvoji zbožní ať se jásotem rozjásají!

Pro Davida, svého služebníka, *

neodmítej tvář svého pomazaného!

Ant. Hospodine, můj Bože, všechno, co jsem obětoval, daroval jsem s radostí a s upřímným srdcem.

3. ant. Hospodin splnil přísahu, kterou se zavázal Davidovi: upevnil jeho království na věky.

II (11-18)

Přísahal Hospodin Davidovi *

s věrností, kterou neporuší:

„Potomka z tvého rodu *

dosadím na tvůj trůn.

Budou-li tvoji synové dbát na mou smlouvu, *

na mé příkazy, kterým je naučím,

též jejich synové navěky *

budou sedět na tvém trůně!“

Neboť Hospodin si vyvolil Sión, *

přál si ho mít za své sídlo:

„To je můj příbytek navěky, *

zde budu sídlit, ten jsem si zvolil.

Jeho pokrmy štědře požehnám, *

jeho chudé nasytím chlebem.

Jeho kněze obléknu v spásu, *

jeho zbožní se jásotem rozjásají.

Zde dám vyrašit rohu Davidovu, *

rozžehnu svítilnu svému pomazanému.

Jeho nepřátele obléknu v hanbu, *

ale na něm zazáří má koruna.“

Ant. Hospodin splnil přísahu, kterou se zavázal Davidovi: upevnil jeho království na věky.

Pojďte, pozorujte Boží skutky,

které učinil k úžasu země.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Ezechiela

47,1-12

Vidění pramene vody vytékajícího z chrámu

Anděl mě zavedl ke vchodu do chrámu, a hle – pod chrámovým prahem prýštila voda směrem na východ – na východ totiž bylo chrámové průčelí – voda stékala pravou chrámovou stranou na jih od oltáře. Pak mě vyvedl severní branou a venku mě vedl až k vnější bráně směřující na východ, a hle – voda vytékala z jižní strany.

Ten muž vyšel ven směrem k východu, měl v ruce měřicí provazec a naměřil tisíc loket a dal mi přebrodit vodu: sahala ke kotníkům. Naměřil opět tisíc loket a dal mi přebrodit vodu: sahala ke kolenům, a naměřil zase tisíc loket a dal mi ji přebrodit: sahala k bokům. Naměřil dalších tisíc loket: byla to řeka, kterou jsem nemohl přebrodit, neboť voda tak vzrostla, že se dala jen přeplavat, byla to řeka, která se přebrodit nedala. Tu mi řekl: „Jistě ses díval, synu člověka!“ Pak mě přivedl zpět na břeh řeky.

Když jsem se vrátil zpět, viděl jsem na břehu řeky veliké množství stromoví z obou stran. Řekl mi: „Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouště a končí v moři ve slaných vodách a jeho voda je tím uzdravena. Kamkoli se řeka dostane, oživnou všichni živočichové, kteří se v ní hemží; velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda a vše se uzdraví. Rybáři budou bydlet u moře; budou napínat své sítě od Engadi k En Eglajim, množství jeho ryb bude ve svých druzích nesčetné jako ve Velikém moři. Bažiny a laguny u jeho pobřeží nebudou uzdraveny, budou ponechány na (dobývání) soli.

Nad řekou pak, na jejím břehu z obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví; neopadne jeho listí, nepřestane jeho ovoce; každý měsíc ponese čerstvé plody, neboť jeho voda bude vytékat ze svatyně: jeho ovoce bude pokrmem, lékem jeho listí.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Ez 47,1.9; srov. Jan 4,14

Viděl jsem vodu vytékající z chrámu po pravé straně. * A všichni, k nimž se ta voda dostane, budou uzdraveni.

Voda, kterou jim dám já, stane se v nich pramenem vody tryskající do života věčného. * A všichni.

DRUHÉ ČTENÍ

Z předmluvy komentáře svatého Jeronýma k Izaiášovým proroctvím

(Nn. 1.2: CCL 73,1-3)

Neznalost Písma je neznalost Krista

Plním svou povinnost v poslušnosti k příkazům Kristovým. On vybízí: Zkoumejte Písma; hledejte a naleznete. Nechtěl bych slyšet jako židé: Jste na omylu, protože neznáte Písmo ani Boží moc. Jestliže je podle apoštola Pavla Kristus Boží moc a Boží moudrost a jestliže ten, kdo nezná Písma, nezná Boží moc a Boží moudrost, pak neznalost Písma je neznalost Krista.

Budu proto postupovat jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré, nebo jako nevěsta, která říká v Písni písní: Plody čerstvé i suché jsem pro tebe, miláčku, uschovala. A budu vykládat Izaiáše tak, aby bylo vidět, že je to nejen prorok, ale i evangelista a apoštol. Vždyť on říká sám o sobě i ostatních, kdo hlásají radostnou zvěst: Jak krásné je vidět nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj. A Bůh k němu mluví jako k apoštolovi: Koho mám poslat, kdo půjde k tomuto lidu? A on odpovídá: Zde jsem, mne pošli.

Ať si nikdo nemyslí, že chci o obsahu té knihy pojednat jenom stručně. Vždyť tato kniha Písma obsahuje všechna tajemství Páně: ohlašuje, že se narodí z Panny jako Emanuel, Bůh s námi, že bude konat skvělé činy a znamení, že zemře, bude pohřben a vstane z mrtvých, že bude Spasitelem všech národů. A co mám říci o fyzice, etice a logice? Všechno, co je ve svatých Písmech, všechno, co může lidský jazyk vyjádřit a mysl smrtelníků pochopit, je obsaženo v té knize. O jejích tajemstvích svědčí sám ten, který napsal: Každé zjevení vám bude jako slova zapečetěné knihy. Když se dá tomu, kdo zná číst, a řekne se: „Přečti to“, odpoví: „Nemohu, protože je na ní pečeť.“ Když se dá tomu, kdo nezná číst, a řekne se: „Čti“, odpoví: „Neumím číst.“

Zdá-li se to někomu málo přesvědčivé, ať si poslechne slova Apoštola: Promlouvat z vnuknutí smějí jen dva nebo tři a ostatní ať o tom podávají úsudek; dostane-li se však zjevení někomu jinému z přítomných, ať ten první umlkne. Jak mohou umlknout, rozhoduje-li o tom Duch mluvící skrze proroky, zda mlčet nebo mluvit? Jestliže tedy proroci rozuměli tomu, co říkali, je všechno plné moudrosti a smyslu. K jejich uším nedoléhal hlasem rozechvívaný vzduch, ale Bůh mluvil v duši proroků, jak to říká jiný prorok: Anděl, který se mnou mluvil. A jiný zase říká: Poslal nám Bůh do srdce Ducha, který volá: Abba, Otče. A ještě další: Budu poslouchat, co ke mně mluví Hospodin, Bůh.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. 2 Tim 3,16.17.14.15

Všechno, co je napsáno v Písmu, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování a k výchově ve spravedlnosti. * Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.

Od dětství znal svatá Písma a držel se toho, čemu se naučil. * Tak je.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys otevřel mysl svatého Jeronýma, aby rozuměl Písmu svatému a zamiloval si ho celým svým srdcem; naplň i nás láskou k tvému slovu, aby bylo naším stálým pokrmem a zdrojem života. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky