Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Už skví se s dobou světější
den osmý po dnech týdenních.
Posvětil jsi jej, Ježíši,
ty první ze všech vzkříšených.
Teď dotkni se nás mocí svou,
ze snění naše mysli vzbuď,
potom ať těla povstanou,
jež nepostihla druhá smrt.
Už vbrzku k tobě do oblak
se vznesem, Kriste, blaženi,
že s tebou žít vždy budem pak,
ty živote náš, vzkříšení.
Až ve tvář budem zírat ti
tvou věčnou slávou prodchnuti,
poznáme tebe tak, jak jsi,
ty pravé světlo, radosti.
Nás dary sedmi bohaté
až odměnit dáš od Otce,
kéž naplní nás blaho tvé
pod vládou svaté Trojice. Amen.
ŽALMY
1. ant. Každý den tě budu velebit, Hospodine, aleluja. [Tištěný breviář neobsahuje „Aleluja“ na konci všech antifon pro třetí neděli žaltáře; doplněno podle latinského vydání.]
Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, *
budu velebit tvé jméno po všechny věky.
Každý den tě budu velebit *
a chválit tvé jméno po všechny věky.
Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný, *
jeho velikost je nevýstižná.
Jedno pokolení zvěstuje druhému tvé činy *
a oznamuje tvoji moc.
Mluví o nádherné slávě tvé vznešenosti, *
rozmlouvají o tvých divech.
Vypravují o moci tvých hrozivých skutků, *
hovoří o tvé nesmírnosti.
Rozhlašují chválu tvé velké laskavosti, *
jásají nad tvou spravedlností.
Milosrdný a milostivý je Hospodin, *
shovívavý a plný lásky.
Dobrotivý je Hospodin ke všem *
a soucit má se všemi svými tvory.
Ant. Každý den tě budu velebit, Hospodine, aleluja. [Tištěný breviář neobsahuje „Aleluja“ na konci všech antifon pro třetí neděli žaltáře; doplněno podle latinského vydání.]
2. ant. Tvé království, Hospodine, je království všech věků, aleluja.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla *
a tvoji zbožní ať tě velebí!
Ať vypravují o slávě tvého království, *
ať mluví o tvé síle,
aby poučili lidi o tvé moci, *
o slávě tvé vznešené říše.
Tvé království je království všech věků *
a tvá vláda trvá po všechna pokolení.
Ant. Tvé království, Hospodine, je království všech věků, aleluja.
3. ant. Věrný je Hospodin ve všech svých slibech a svatý ve všech svých činech, aleluja. †
Věrný je Hospodin ve všech svých slibech *
a svatý ve všech svých činech.
† Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, *
a pozvedá všechny sklíčené.
Oči všech doufají v tebe *
a ty jim dáváš pokrm v pravý čas.
Otvíráš svou ruku *
a sytíš vše živé s laskavostí.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách *
a svatý ve všech svých činech.
Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, *
všem, kdo ho vzývají upřímně.
Vyplní vůli svých ctitelů, *
slyší jejich volání a zachrání je.
Zachovává Hospodin všechny, kdo ho milují, *
a všechny bezbožníky zničí.
Ať má ústa hlásají Hospodinovu chválu, *
vše, co žije, ať velebí jeho svaté jméno po všechny věky!
Ant. Věrný je Hospodin ve všech svých slibech a svatý ve všech svých činech, aleluja.
Můj synu, dbej na má slova,
uchovej je hluboko v srdci.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ozeáše
11,1-11
Boží milosrdenství se neztrácí
Tak praví Hospodin:
„Když byl Izrael ještě chlapcem, zamiloval jsem si ho,
z Egypta jsem povolal svého syna.
Čím více jsem je volal,
tím více se ode mě vzdalovali;
obětovali bálům,
pálili kadidlo modlám.
Já jsem Efraima učil chodit,
bral jsem je na svá ramena,
ale nechtěli uznat, že jsem se o ně staral.
Pouty laskavosti jsem je táhl,
provazy lásky;
byl jsem k nim jako ti, kdo zdvihají dítě ke svým tvářím,
a skláněl jsem se k němu, abych mu dal najíst.
Vrátí se do egyptské země,
Asyr bude jeho králem,
protože se nechtěli obrátit!
V jeho městech bude řádit meč,
vyhubí jeho mluvky
a zhltá je kvůli jejich záměrům.
Můj lid se chystá mě opustit,
volají ho k výšinám, ale přitom ho nezdvihají.
Jak bych tě mohl vydat napospas, Efraime?
Mám se tě zříci, Izraeli?
Jak bych tě mohl vydat jako Admu,
naložit s tebou jako se Seboimem?
Obrací se ve mně srdce,
rozněcuje i soucit.
Nebudu jednat podle žáru svého hněvu,
nezničím znovu Efraima,
neboť jsem Bůh, a ne člověk,
jsem Svatý uprostřed tebe,
a nevzplanu hněvem.
Půjdou za Hospodinem;
ozve se lvím hlasem,
neboť vydá svůj řev,
a se strachem přijdou synové od západu.
S bázní přilétnou jak ptáče z Egypta,
jako holub z asyrské země;
usadím je v jejich domech“
– praví Hospodin.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Oz 11,8.9; Jer 31,3
Obrací se ve mně srdce, rozněcuje i soucit. * Nebudu jednat podle žáru svého hněvu, neboť jsem Bůh, a ne člověk.
Věčnou láskou jsem tě miloval, proto jsem ti zachoval smilování. * Nebudu.
DRUHÉ ČTENÍ
Z „Výkladu o Boží prozřetelnosti“ od svaté Kateřiny Sienské, panny
(4,13; ed. latina, Ingolstadii 1583, ff. 19v-20)
V poutech lásky
Můj nejsladší Pane, obrať laskavě své milosrdné oči na tento lid, a také na tajemné tělo své církve. Neboť větší sláva vzejde tvému svatému jménu, když ušetříš tak veliké množství svých tvorů, než když odpustíš jenom mně ubohé, která jsem tolik urazila tvou velebnost. Jak bych se mohla těšit z toho, že užívám života, kdyby tvůj lid byl ve smrti? A kdybych viděla, že tvá nejmilejší snoubenka tone v temnotách hříchů pro chyby mé i chyby jiných tvých tvorů?
Chci tedy a jako zvláštní milost si vyprošuji to, co chtěla ona nesmírná láska, která tě pohnula k tomu, abys stvořil člověka jako svůj obraz, podle své podoby. Kladu si otázku, co nebo kdo byl příčinou, že jsi dal člověku tak velkou důstojnost? Jistě to byla jedině tvá nesmírná láska, s níž jsi sám v sobě pohlížel na své stvoření a zamiloval si je. Jasně však poznávám, že pro svůj hřích právem pozbylo důstojnosti, kterou jsi ho obdařil.
Stejná láska tě však pohnula k tomu, žes chtěl lidské pokolení opět se sebou smířit, a protos nám dal slovo svého jednorozeného Syna. Ten se stal naším skutečným zprostředkovatelem, prostředníkem mezi námi a tebou, naší spravedlností. Neboť sám na sobě nesl a potrestal všechny naše nepravosti a hříchy, z poslušnosti, kterous mu ty, věčný Otče, uložil, když z tvého rozhodnutí na sebe vzal naše lidství. Jaká to hlubina nezměrné lásky! Které srdce by mohlo být tak tvrdé, že by zůstalo nedotčeno a nebylo ani trochu raněno, když vidí, jak taková vznešenost sestoupila do takového propastného ponížení, jakým je naše lidská přirozenost?
My jsme tvým obrazem a ty jsi obrazem naším, pro spojení, do něhož jsi v člověku vstoupil, když jsi věčné božství zahalil ubohým mrakem Adamova těla, narušeného hříchem. Jak k tomu mohlo dojít? Jenom tvá nevýslovná láska to způsobila. Nuže pro tuto nesmírnou lásku pokorně prosím tvou velebnost ze všech sil své duše: Prokaž milostivě svým ubohým tvorům milosrdenství.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Žl 101 (100),1-3
O dobrotivosti a spravedlnosti chci zpívat, tobě, Hospodine, chci zahrát. * Chci se ubírat cestou bezúhonnou, kdy ke mně přijdeš?
Chci kráčet v nevinnosti srdce ve svém domě. * Chci se ubírat.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky