11. duben 2023

ÚTERÝ VELIKONOČNÍ

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Toť vskutku pravý Boží den,

zářící světlem blaživým,

vždyť celý svět byl obmyt v něm

přesvatou krví ze svých vin.

On vrátil slepým světla svit

a hříšným naději zas vlil,

kdo by se musel strachem chvít,

když Pán i lotru odpustil?

Úžas jal nad tím anděly,

kteří trest těla viděli,

že lotr Krista prosící

směl věčně slávy dosíci.

V tom nesmírné tkví tajemství:

by sňal hřích, který na všech lpí,

a zbavil svět vin veškerých,

vtělený Bůh smyl z těla hřích.

Může být větší vznešenost,

než když hřích milost vyhledá,

žár lásky spálí bázlivost

a když smrt nový život dá?

Buď věčně, Kriste, věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

že vítězně jsi z hrobu vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

Nebo:

Ať z výšin nebe radost zní,

ať jásá země, moře s ní,

že po kříži Pán z hrobu vstal

a smrtelníkům žíti dal.

Vrací se milostivý čas,

den spásy zjevuje se zas,

v něm Beránkovou krví svět

tmy zbaven, září jako květ.

Proto tu oběť bělostnou

ctěme vždy s myslí radostnou

my, od ní tolik poctěni,

vždyť všechno dobré plyne z ní.

Nebo:

Jásejte, nebesa, zachvěj se, země!

Pán z hrobu živý vstal a kráčí ke mně.

Má zbabělosti necouvej, jdi vstříc,

buď si tvých hříchů sebevíc,

jen necouvej a jdi mu vstříc.

Ať zalije nás jeho jas,

ať hříchy z kořenů vytrhne z nás,

ať naší pýše zlomí vaz,

ať do duše nám hodí kvas,

ten kvásek milosrdné lásky,

z níž vykyne v nás chléb

k lámání bratřím.

Z lásky chléb, ne kámen!

Z kříže chléb, náš Kriste. Amen.

Nebo:

Ó bledý, lidský, bratrský a čistý,

ó pevný, úplný, čirý jak ametysty,

jsme připraveni již jak v listopadu listy.

Do tebe padneme, do tebe zřítíme se,

my skály poznali, studánky, jež jsou v lese,

a krutou odvahu v samotě, na útese.

My smrt jsme poznali a s tebou popřeme ji,

bolest, tu bolestnou přípravu na naději,

do rukou dáme ti, jež soucitem se chvějí.

A láska naše ví, že boj, ten boj náš svatý,

ty slavně zrytmuješ, ty krásný, odpočatý,

ve velkém poznání, až strháš z duší šaty.

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu,

chci žízni jeho znít, být stopkou jeho plodu.

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu.

ŽALMY

1. ant. Hospodin zástupů, on je král slávy, aleluja.

Žalm 24 (23)
Pán vstupuje do své svatyně
Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

Hospodinu náleží země i to, co je na ní, *

svět i ti, kdo jej obývají.

Neboť on jej založil nad moři, *

upevnil ho nad proudy vod.

Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, *

kdo smí stát na jeho svatém místě?

Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, †

jehož duše nebaží po marnosti, *

kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.

Ten přijme požehnání od Hospodina, *

odměnu od Boha, svého spasitele.

To je pokolení těch, kdo po něm touží, *

kdo hledají tvář Jakubova Boha.

Zdvihněte, brány, své klenby, †

zvyšte se, prastaré vchody, *

ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy? †

Silný a mocný Hospodin, *

Hospodin udatný v boji.

Zdvihněte, brány, své klenby, †

zvyšte se, prastaré vchody, *

ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy? †

Hospodin zástupů, *

on je král slávy!

Ant. Hospodin zástupů, on je král slávy, aleluja.

2. ant. Národy, velebte našeho Boha, on mě probudil k životu, aleluja.

Žalm 66 (65)
Děkovný chvalozpěv
O vzkříšení Páně a obrácení pohanů. (Hesychius)
I (1-12)

Jásejte Bohu, všechny země, †

opěvujte slávu jeho jména, *

vzdejte mu velkolepou chválu!

Řekněte Bohu: „Jak úžasná jsou tvá díla! *

Pro tvou nesmírnou moc se ti podrobují tvoji nepřátelé!

Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, *

nechť opěvuje tvé jméno.“

Pojďte a pozorujte Boží skutky: *

podivuhodně jednal s lidmi!

Moře proměnil v souš; †

suchou nohou přešli řeku, *

proto se radujme v Bohu!

Vládne svou mocí navěky, †

jeho oči sledují národy: *

aby se nevypínali zpupní!

Velebte, národy, našeho Boha *

a rozhlašujte jeho chválu!

On dal život naší duši, *

nedopustil, aby klopýtaly naše nohy.

Věru, zkoušel jsi nás, Bože, *

tříbil jsi nás ohněm, jako se tříbí stříbro.

Zavedl jsi nás do léčky, *

těžké břímě jsi vložil na naše bedra.

Nechals jezdit lidi po našich hlavách, †

prošli jsme ohněm a vodou, *

ale pak jsi nám popřál úlevu.

Ant. Národy, velebte našeho Boha, on mě probudil k životu, aleluja.

3. ant. Pojďte a slyšte, co Bůh prokázal mé duši, aleluja.

II (13-20)

Vstoupím s celopaly do tvého domu, *

splním ti své sliby.

Pro ně se mé rty otevřely, *

má ústa je slíbila, když mi bylo úzko.

Přinesu ti v oběť celopaly tučných ovcí s tukem beranů, *

budu obětovat býky a kozly.

Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, *

chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši.

Svými ústy jsem k němu volal, *

velebil jsem ho svým jazykem.

Kdybych zamýšlel nepravost ve svém srdci, *

nebyl by Pán slyšel.

Ale Bůh slyšel, *

všiml si mé úpěnlivé prosby.

Bůh buď veleben, †

že neodmítl mou prosbu, *

že mi neodňal svou lásku.

Ant. Pojďte a slyšte, co Bůh prokázal mé duši, aleluja.

Bůh vzkřísil Krista z mrtvých, aleluja,

když věříte, můžete zároveň v Boha i doufat, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Petra

1,22 – 2,10

Život Božích dětí

Očistili jste se poslušností vůči pravdě, abyste byli schopni nestrojené bratrské lásky. Mějte se proto navzájem rádi upřímně a vroucně. Vždyť se vám dostalo nového života, a to ne plodivou silou pomíjející, ale nepomíjející: živým a neproměnným Božím slovem. Neboť

„každý člověk je jako tráva

a všechna jeho nádhera jako květ trávy.

Tráva uschne a květ opadá,

ale slovo Páně trvá navěky“

– totiž slovo (evangelia), které vám bylo zvěstováno.

Odložte proto všechno, co je špatné, každou neupřímnost, přetvářku, závist a všechno pomlouvání; jako novorozené děti žádejte duchovní, nefalšované mléko, abyste jím rostli ke spáse. Vždyť „jste okusili, jak dobrý je Pán“.

K němu přistupujte, k živému kameni, který lidé sice odhodili, ale který je v Božích očích vyvolený a vzácný, a vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista. V Písmu o tom stojí:

„Hle, kladu na Sión kámen vyvolený a vzácný, kámen nárožní. Kdo v něj uvěří, jistě nebude zklamán.“

Vám tedy, protože věříte, (přináší) čest, ale těm, kdo nevěří, je to

„kámen, který lidé při stavbě odhodili,

ale právě on se stal kvádrem nárožním,

kamenem, na který se naráží,

balvanem, přes který se klopýtá.“

Narážejí na něj, protože odmítli přijmout víru. K tomu také byli určeni.

Vy však jste „rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal“ ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Kdysi jste „nebyli (jeho) lid,“ teď však jste „lid Boží, žili jste bez milosrdenství,“ teď však se jeho „milosrdenství na vás projevilo“.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

1 Petr 2,5.9

Staňte se živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, * které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista, aleluja.

Vy jste rod vyvolený, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, královské kněžstvo, * které přináší.

DRUHÉ ČTENÍ

Z promluv svatého Anastázia Antiochijského, biskupa

(Oratio 4,1-2: PG 89,1347-1349)

Kristus musel trpět, a tak vejít do své slávy

Když Kristus ukázal slovy i skutky, že je pravý Bůh a Pán veškerenstva, řekl svým učedníkům cestou do Jeruzaléma: Teď jdeme do Jeruzaléma a tam bude Syn člověka vydán pohanům, velekněžím a učitelům Zákona. Ti ho zbičují, budou se mu posmívat a ukřižují ho. Tato slova odpovídala prorockým předpovědím, podle kterých se měl jeho odchod uskutečnit v Jeruzalémě. Od samého počátku tedy svaté Písmo předpovídalo Kristovu smrt a jeho utrpení před smrtí a také to, co se stalo po jeho smrti s jeho tělem. Přitom ovšem předesílá, že ten, komu se to všechno stane, je Bůh, tedy někdo, kdo nemůže trpět a je nesmrtelný. A tak pouze tehdy, když si uvědomíme, že byl Bůh a zároveň se skutečně stal člověkem, můžeme pravdivě a náležitě vyznávat oboje, totiž i že trpěl, i že trpět nemohl, a osvětlit si, jak Boží Slovo, které jinak nemohlo trpět, přišlo k utrpení. Neboť jinak nemohl člověk dojít spásy. A toto věděl jen Kristus sám a ti, kterým on to zjevil. On totiž zná všechno, co se týká Otce, vždyť Duch zkoumá hlubiny Boží.

Kristus přece musel trpět, a jeho utrpení naprosto nemohlo chybět, jak on sám potvrdil, když ty, kteří nevěděli, že Mesiáš musí trpět, a tak vejít do své slávy, nazval nechápavými a pošetilými. Vyšel zajisté spasit svůj lid a opustil slávu, kterou měl u Otce, dříve než byl svět. A spása byla dovršením, které se nutně mělo uskutečnit skrze utrpení a mělo být připsáno původci našeho života, jak učí Pavel, když říká: On je původce života, který skrze utrpení došel dokonalosti. A tak se zdá, že sláva jednorozeného Syna, jíž se jakoby na čas pro nás zřekl, mu byla vrácena skrze kříž, když se stal člověkem. Neboť když svatý Jan vykládá ve svém evangeliu, jaká to byla voda, o níž Spasitel mluvil, když řekl proudy vod potečou z nitra toho, kdo věří, dodává: To řekl o Duchu Svatém, jejž měli přijmout ti, kdo v něho uvěřili. Dosud totiž Duch nebyl dán, protože Ježíš nebyl ještě oslaven. Slávou tu nazývá smrt na kříži. Proto když se Pán předtím, než podstoupil smrt kříže, modlil, prosil Otce, aby ho oslavil slávou, kterou měl u něho dřív, než byl svět.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Žid 2,10; Zj 1,6; Lk 24,26

Bylo jistě vhodné, aby Bůh přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy. * Jemu buď sláva a vláda na věčné věky, aleluja.

Mesiáš musel trpět, a tak vejít do své slávy. * Jemu buď.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tvůj Syn nás svou smrtí a svým vzkříšením vysvobodil ze hříchu a otevřel nám cestu ke spáse; prosíme tě, provázej nás svou milostí, ať je naše svoboda v Kristu úplná, abychom spolu s ním vešli do věčné radosti. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky