12. červenec 2023

Středa, mezidobí, 14. týden
2. týden žaltáře

Modlitba v poledne

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Jsi mocný Vládce, věrný Bůh,

sám stanovíš všech věcí řád:

smí slunce vzejít z ranních mlh

a za poledne žhavě hřát.

Ztlum nebratrských různic žár,

zchlaď žhoucí krve temný vír,

ztiš stálý hmoty s duchem svár,

dej zdraví tělu, srdci mír.

To uděl, Otče přesvatý,

se Synem stejné podstaty,

jenž s Duchem, který těší nás,

nad světem vládneš v každý čas. Amen.

Nebo:

Je to On

v tichosti vánku poledního

je u nás, abychom také ztichli

před tváří Ženicha, který přichází

a jestliže k národům a k světu

hovoří jako oheň a jako kladivo

rozrážející skálu

u tebe jen klepe s prosbou za

prominutí, že vyrušuje

stojí za dveřmi a klepe neodbytně

a hned se omlouvá …

Z jeho kostelů rostou domy

Z jeho tajemství roste věda

Z jeho poslušnosti svoboda

Z jeho jediných rukou zadarmo dávajících

z jeho žehnajících rukou probodených

jediná opravdová,

jediná skutečná vláda nad světem.

Nebo:

Teď Pánu chvály vzdávejme,

z hloubi své duše plamenné,

vždyť k polednímu blízký čas

k modlitbě volá všechny nás.

V něm nabízena věrným jest

té pravé spásy sláva, čest,

oběť Beránka čistého

teď na kříž povýšeného.

Ona paprsky skvoucími

i polední žár zastíní,

tou Boží září blaživou

proniknout chceme duši svou.

Ať sláva Bohu Otci zní,

i tobě, Synu jediný,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

1. ant. Uvažoval jsem o svých cestách a obrátil jsem své nohy k tvým přikázáním.

Žalm 119 (118), 57-64
VIII (Cheth)

Prohlásil jsem za svůj úděl, Hospodine, *

že budu střežit tvá slova.

Hledám tvou přízeň celým srdcem, *

smiluj se nade mnou podle svého slibu.

Uvažoval jsem o svých cestách *

a obrátil jsem své nohy k tvým přikázáním.

Spěchal jsem a neprodléval *

střežit tvé předpisy.

Ovinuly mě provazy bezbožníků, *

ale nezapomněl jsem na tvůj zákon.

Uprostřed noci vstávám, abych tě chválil *

pro tvá spravedlivá rozhodnutí.

Můj přítel je každý, kdo se tě bojí, *

kdo střeží tvá nařízení.

Země je plná tvé milosti, Hospodine, *

nauč mě svým příkazům.

Ant. Uvažoval jsem o svých cestách a obrátil jsem své nohy k tvým přikázáním.

2. ant. Zmítám se v neklidu, Bože, věnuj mi pozornost a vyslyš mě.

Žalm 55 (54), 2-15.17-24
Proti zrádnému příteli
Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14,33)
I (2-12)

Naslouchej, Bože, mé modlitbě, †

neskrývej se před mou úpěnlivou prosbou, *

věnuj mi pozornost a vyslyš mě!

Zmítám se v neklidu, †

děsím se při křiku nepřítele, *

při povyku bezbožníka,

protože mě zavalují neštěstím *

a v hněvu proti mně brojí.

Srdce se ve mně chvěje *

a padla na mě smrtelná úzkost.

Strach a hrůza se na mě řítí *

a děs mě halí.

Říkám si: Kéž bych měl křídla jak holub, *

odletěl bych a dopřál si klidu.

Hle, daleko bych utekl, *

zůstal bych na poušti.

Rychle bych spěchal do útočiště *

před vichrem a bouří.

Pane, zmať a rozděl jim jazyky, *

vždyť vidím násilí a svár v městě.

Ve dne v noci obcházejí po jeho hradbách, *

vládne v něm útisk a bezpráví.

Uvnitř jsou úklady, *

z jeho náměstí nemizí násilí a podvod.

Ant. Zmítám se v neklidu, Bože, věnuj mi pozornost a vyslyš mě.

3. ant. Budu volat k Bohu a on mě zachrání.

II (13-15.17-24)

Kdyby mě potupil nepřítel, *

dovedl bych to snést,

kdyby se nade mě vypínal, kdo mě nenávidí, *

skryl bych se před ním.

Ale byls to ty, můj druh, *

můj přítel a důvěrník!

Vždyť jsme spolu byli v důvěrném styku, *

ve slavném průvodu jsme kráčeli v Božím domě.

Já však budu volat k Bohu, *

a Hospodin mě zachrání.

Večer, ráno i v poledne budu naříkat a sténat, *

a uslyší můj hlas.

Vykoupí mou duši a dá mi pokoj od těch, kteří na mě dorážejí, *

neboť je jich na mě mnoho.

Bůh to uslyší a zkruší je †

– on vládne od věčnosti – *

nechtějí se změnit a nebojí se Boha.

Kdekdo napřahuje ruku na přátele, *

znesvěcuje svoji smlouvu.

Úlisnější nad máslo jsou jeho ústa, *

ale srdce má nepřátelské,

nad olej lahodnější jsou jeho slova, *

jsou to však tasené meče.

Svou starost hoď na Hospodina, †

a on tě zachová, *

nikdy nedopustí, aby se viklal spravedlivý.

A ty, Bože, svrhneš je *

do jámy zkázy;

zákeřní vrazi nedosáhnou ani poloviny svých dnů. *

Já však důvěřuji v tebe, Hospodine!

Ant. Budu volat k Bohu a on mě zachrání.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Iz 55,8-9

Mé myšlenky nejsou myšlenky vaše, ani vaše chování není podobné mému – praví Hospodin. O kolik totiž převyšují nebesa zemi, o to se liší mé chování od vašeho, mé smýšlení od smýšlení vašeho.

Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty?

Jsi mocný a tvá věrnost tě obklopuje.

Modleme se.

Všemohoucí a milosrdný Bože, provázej naši dnešní práci svým požehnáním: dej nám poznat, co jsme nedělali správně, a pomoz nám to napravit, abychom šťastně dokončili, co jsme s tvou pomocí začali. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky