23. říjen 2023

Sv. Jana Kapistránského, kněze
nezávazná památka

Narodil se 3. VI. 1386 v horském městečku Capestranu ve střední Itálii. Po vystudování práv se stal v Perugii soudcem (1413). Vstoupil k františkánům (1416) a po vysvěcení na kněze (kolem roku 1420) byl pověřen zakládáním přísnějších františkánských klášterů. Po roce 1425 vykonal mnoho cest po Itálii, do Francie, Holandska a Svaté země; svými kázáními strhoval davy v celé střední Evropě, též v mnoha městech v Čechách a na Moravě. Jako spoluorganizátor obrany křesťanské Evropy se velmi zasloužil o vítězství nad Turky u Bělehradu (1456). Brzy nato zemřel 23. X. 1456 v Iloku u Dunaje (v dnešním Chorvátsku). Za svatého byl prohlášen v roce 1690.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Ty, věčné světlo, Božství jsi,

jediné v celé Trojici,

my ubozí tě vzýváme

a ruce k tobě spínáme.

Věříme v Otce věčného,

i v jeho Syna drahého,

i v Ducha, který láskou je

navěky vjedno spojuje.

Tys Pravda, Láska nejčistší,

všech cíl a štěstí nejvyšší,

dej doufat, pevnou víru mít,

tvou lásku získat a z ní žít.

Počátku, Cíli stvoření,

všech živých věčný Prameni,

sladká útěcho trpících,

naděje jistá věrných svých.

Ty všechno bytí ztvárňuješ,

nikoho nepotřebuješ,

tvé světlo všechno objímá:

buď doufajících odměna.

Vzývejme Krista, Otce s ním

i s jejich Duchem společným:

jediný Bože v Trojici,

svou mocí chraň nás, prosící. Amen.

ŽALMY

1. ant. Zachraň mě pro své slitování, Hospodine.

Žalm 6
Vzývání Božího milosrdenství v těžkém soužení
Nyní je moje duše rozechvěna ... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12,27)

Hospodine, nekárej mě ve svém hněvu, *

netrestej mě ve svém rozhorlení!

Smiluj se nade mnou, Hospodine, vždyť jsem chorý, *

uzdrav mě, Hospodine, neboť mé kosti se chvějí

a má duše je nadmíru vyděšená; *

ale ty, Hospodine, jak dlouho ještě...?

Obrať se, Hospodine, vysvoboď mou duši, *

zachraň mě pro své slitování,

protože mezi mrtvými nemyslí na tebe nikdo: *

Kdo tě v podsvětí může chválit?

Jsem vysílen od svého nářku, †

noc jak noc pláčem skrápím své lože, *

smáčím své lůžko slzami.

Oko mám zamžené hořem, *

zestárlo vinou všech mých nepřátel.

Pryč ode mě, všichni pachatelé bezpráví, *

neboť Hospodin zaslechl mé hlasité naříkání.

Uslyšel Hospodin mou prosbu, *

Hospodin mou modlitbu přijal.

Ať se všichni moji nepřátelé zastydí, ať se vyděsí, *

ať se kvapně odklidí v hanbě!

Ant. Zachraň mě pro své slitování, Hospodine.

2. ant. Hospodin bude utlačovanému útočištěm v dobách tísně.

Žalm 9 (9 A)
Poděkování za vítězství
Znovu přijde soudit živé i mrtvé.
I (2-11)

Hospodine, chci tě oslavovat z celého svého srdce, *

chci vyprávět o všech tvých podivuhodných skutcích.

V tobě se chci radovat a jásat, *

opěvovat jméno tvé, Svrchovaný,

protože se moji nepřátelé stáhli, *

zhroutili se a zanikli před tvou tváří.

Zjednal jsi mi právo a spravedlnost, *

zasedl jsi na stolec jako spravedlivý soudce,

obořil ses na pohany, bezbožníka jsi potřel, *

navždy jsi vyhladil jejich jméno.

Nepřátelům došly síly, jsou natrvalo zhrouceni, *

rozbořil jsi města, zanikla jejich památka.

Hospodin však trůní věčně, *

stolec svůj postavil k soudu.

Podle práva bude svět soudit, *

podle spravedlnosti vyřkne rozsudek nad národy.

Hospodin bude utlačovanému útočištěm, *

útulkem v dobách tísně.

Budou v tebe důvěřovat, kdo se znají k tvému jménu, *

protože neopouštíš, Hospodine, ty, kteří tě hledají!

Ant. Hospodin bude utlačovanému útočištěm v dobách tísně.

3. ant. Budu tě chválit, Hospodine, ve shromáždění tvého lidu.

II (12-21)

Zpívejte Hospodinu, který sídlí na Siónu, *

rozhlašujte jeho činy mezi národy,

vždyť si na ně vzpomněl jako krevní mstitel, *

nezapomněl na výkřiky ubožáků.

Hospodine, smiluj se nade mnou, †

pohleď na mé soužení, které snáším od svých nepřátel, *

vysvoboď mě z bran smrti,

abych hlásal všechnu tvou chválu u bran siónské dcery, *

ať se rozjásám nad tvou pomocí!

Pohané zapadli do jámy, kterou vykopali, *

noha jim uvázla v léčce, kterou nastražili.

Hospodin se dal poznat, vykonal soud, *

do díla svých rukou se chytil hříšník.

Ať se hříšní stáhnou do podsvětí, *

všichni pohané, kteří nedbají o Boha,

neboť nebude navěky zapomenut chudák, *

naděje ubohých nezajde navždy!

Hospodine, povstaň, ať nezbujní člověk, *

pohané budou souzeni před tvou tváří!

Hospodine, nažeň jim strachu, *

ať si pohané uvědomí, že jsou jen lidé!

Ant. Budu tě chválit, Hospodine, ve shromáždění tvého lidu.

Pouč mne, Hospodine, ať zachovávám tvůj zákon

a chráním ho celým svým srdcem.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Ester

3,1-15

Židé se octli v nebezpečí

Král Achašveróš povýšil Amana, syna Amedatova, Agagovce, a postavil jeho křeslo nad křesla všech velmožů, které měl při sobě. Všichni královi služebníci, kteří zasedali v královské bráně, klekali a klaněli se před Amanem, neboť tak přikázal král. Ale Mardocheus neklekal ani se neklaněl. Královští služebníci, kteří zasedali v královské bráně, se Mardochea tázali: „Proč nezachováváš králův příkaz?“ Říkali mu to den co den, ale on je nechtěl poslechnout. Oznámili to tedy Amanovi, aby viděli, zda bude trvat na svém. Řekl jim totiž, že je žid.

Když si Aman zjistil, že Mardocheus před ním nekleká a že se neklaní, velmi se rozzlobil. Bylo mu však příliš málo vztáhnout ruku na Mardochea samotného; oznámili mu totiž, že pochází z židovského národa. A proto Aman usiloval vyhladit všechen židovský lid žijící v Achašveróšově království.

V prvém měsíci, to je v měsíci nisanu, v dvanáctém roce vlády krále Achašveróše, byl vržen do osudí před Amanem los, to je (hebrejsky) pur, kterého dne a kterého měsíce má být židovský národ vyhlazen. A vyšel třináctý den dvanáctého měsíce, zvaného adar. A Aman řekl králi Achašveróšovi: „Je tu jakýsi lid, roztroušený po všech provinciích tvého království, lišící se od ostatních národů. Řídí se jinými zákony, které ostatní neznají, a na královská nařízení nedbá. Není v zájmu krále, aby se jim to trpělo. Uzná-li král za vhodné, nechť dá písemný příkaz, aby byli zahubeni; a já dám odvážit do rukou správců tvého pokladu deset tisíc talentů stříbra.“ Král sňal z ruky svůj pečetní prsten a dal jej Agagovci Amanovi, synu Amedatovu, nepříteli židů. Potom řekl král Amanovi: „Stříbro, které nabízíš, se ti ponechává a s lidem si dělej, co chceš.“

Třináctého dne prvního měsíce byli povoláni královští písaři a podle Amanova příkazu byl vydán přípis královským satrapům a místodržitelům v jednotlivých provinciích a velmožům z jednotlivých národů, napsaný pro každou krajinu jejím písmem a pro každý národ jeho jazykem. Psalo se jménem krále Achašveróše a pečetilo se královým prstenem. Dopisy byly poslány po rychlých poslech do všech provincií království. Měli být vyhlazeni, povražděni a zahubeni všichni židé, od chlapců až po starce, děti i ženy, v jediném dni, a to třináctého dne dvanáctého měsíce – to je měsíce adaru, a jejich majetek měl být vydán v plen.

Text přípisu měl být vyhlášen ve všech provinciích jako zákon, aby to všechny národy věděly a připravily se na stanovený den. Rychlí poslové, kteří byli vysláni, spěšně vykonali králův příkaz. A hned byl ten výnos vyvěšen na hradě v Šúšanu. Král a Aman začali hodovat, a v městě Šúšanu nastalo zděšení.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Est 4,17c; Žl 44 (43),27; Est 4,17l

Pane, všemohoucí králi, v tvé moci je všechno a není nikoho, kdo by mohl odporovat tvé vůli. * Povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku!

Vyslyš mou modlitbu a obrať náš smutek v radost. * Povstaň.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Zrcadlo kleriků“ od svatého Jana Kapistránského

(Pars 1, Venetiæ 1580,2)

Život řádných kleriků svítí a ozařuje druhé

Ti, kdo jsou povoláni k službě u oltáře Páně, mají dávat zářný příklad celým svým chvályhodným mravním životem, v němž už není žádná špína, žádná nečistota neřestí. Jako sůl země pro sebe i pro druhé mají důstojně vést společný život, a jako světlo světa mají s moudrou rozvahou osvěcovat ostatní, a tak dobře chápat, co zdůrazňoval náš nejvyšší učitel Ježíš Kristus nejen svým apoštolům a tehdejším učedníkům, ale i všem kněžím a klerikům, kteří přijdou po nich: Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.

Opravdu, po nečistých a špinavých klericích, prosáklých špínou neřestí a zapletených do řetězů zločinů, lidé šlapou jako po nejsprostším blátě, neboť ti se už nehodí, jak se předpokládá, ani sobě ani druhým k ničemu. Svatý Řehoř říká: „Když se někým opovrhuje pro jeho život, zbývá už jen pohrdnout i jeho kázáním.“

Když však duchovní zastávají svůj úřad dobře, zaslouží si dvojnásobnou odměnu, zvláště ti, kdo všechny své síly věnují kázání a vyučování. Ano, dvojnásobnou čest si zasluhují řádní kněží, jednak vzhledem k jejich postavení, jednak vzhledem k jejich osobnímu životu; jedna je časná a přechodná, druhá je duchovní a věčná. Neboť i když bydlí na zemi a jsou spolu se všemi smrtelnými tvory podrobeni nezbytnostem přirozenosti, přece se ze všech sil snaží žít podobně jako andělé v nebi, aby se líbili svému králi jako jeho chápaví služebníci. Proto, jako slunce vycházející světu na výšinách Božích, tak ať světlo kleriků svítí lidem, aby viděli jejich dobré skutky a velebili Otce v nebesích.

Vy jste světlo světa. A jako zdroj světla neozařuje sám sebe, ale rozlévá své paprsky kolem a ozařuje všechno ostatní, tak vzorný život řádných a spravedlivých kleriků svítí světlem svatosti a ozařuje ty, kdo se na ně dívají. Kdo je tedy ustanoven k tomu, aby se staral o jiné, ať ukazuje sám na sobě, jak se mají chovat jiní v domě Páně.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Tim 5,17; Sir 4,24; 2 Tim 4,2

Ti, kdo všechny své síly věnují kázání a vyučování, zaslouží si dvojnásobnou odměnu. * Neboť po řeči se pozná moudrost a rozvaha v tom, jak mluví jazyk.

Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. * Neboť.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého Jana Kapistránského, aby v dobách soužení posiloval tvůj křesťanský lid; pomáhej své církvi i dnes, aby žila v bezpečí a v trvalém míru. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky