Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla.
HYMNUS
Dechnutím Krále Hospodina
květ liliový počne Syna.
A staniž se tak ještě dnes!
Ač král, Duch Boží, svatá Panno,
vyčkává na tvé ne či ano.
Svobodně vol a odpověz.
Tu strnou nebesa i země.
Proud času stanul přetajemně,
ustaly strom i tráva růst,
své vody zastavila řeka.
Jak Bůh, tak celý vesmír čeká
na slovo, slůvko z jejích úst.
V nastalém tichu prudce šumí
krev srdcem Panny. Nerozumí:
jak zvláštní má to přinést daň?
Chtěla být služkou lidu všemu,
ne matkou dítku jedinému.
Ale – jak Pán chce, tak se staň!
Jen zaševelí tato slova,
vtom čas i prostor hnou se znova
a rozproudí se o překot.
Jaro, jež Nazaretem kráčí,
hned jásot lije v písně ptačí:
Květ liliový počne plod!
Nebo:
Tvůj hlas mluví:
Zpívejte to při očekávání rána,
zpívejte to tiše,
tiše do tmavého ucha světa!
Zpívejte to na kolenou,
zpívejte to jako pod závojem,
zpívejte to jako zpívají
ženy v požehnaném stavu:
Stal se slabým, kdo je Silný,
Nekonečný stal se malým,
spanilým stal se Mocný,
pokorným stal se Vznešený,
má dost místa v komůrce Panny:
na jejím klíně bude jeho trůn –
ukolébavka mu postačí k chvále!
Hle, dny nechtějí vstávat ze zbožnosti
a noci země ztemněly hlubokou úctou:
Chci rozžehnout světla duše,
chci rozžehnout radost
ve všech končinách tvého lidstva:
Buď požehnaná, která neseš Pána!
ŽALMY
1. ant. Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, aby nás vykoupil.
Proč se pohané bouří, *
proč národy strojí marné plány?
Pozdvihují se pozemští králové †
a vladaři se spolu umlouvají *
proti Hospodinu a jeho Pomazanému.
„Rozlámejme jejich okovy *
a odhoďme jejich pouta!“
Směje se ten, který na nebesích trůní, *
jsou Pánu k smíchu.
Potom k nim rozhorlen mluví, *
děsí je svým hněvem;
„Já jsem přece ustanovil svého krále *
na Siónu, na své svaté hoře!“
Vyhlásím Hospodinovo rozhodnutí, †
Pán mi řekl: „Ty jsi můj syn, *
já jsem tě dnes zplodil.
Požádej mě, a dám ti v majetek národy, *
do vlastnictví končiny země.
Můžeš je roztlouci železným prutem, *
jako hliněnou nádobu je můžeš rozbít.“
Nuže, králové, pochopte! *
Dejte si říci, vladaři země!
V bázni se podrobte Hospodinu, *
s chvěním ho poslouchejte,
aby se nerozhněval k vaší zhoubě, *
protože jeho hněv se roznítí rychle.
Blaze všem, *
kdo se k němu uchylují!
Ant. Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, aby nás vykoupil.
2. ant. Když Kristus přicházel na svět, řekl: Připravils mi tělo, Bože, tady jsem, abych plnil tvou vůli.
Nebesa vypravují o Boží slávě *
a dílo jeho rukou zvěstuje obloha.
Den dni o tom podává zprávu, *
noc noci sděluje poučení.
Není to slovo a nejsou to řeči, *
jejichž hlas by nebylo slyšet.
Do celé země vychází jejich hlahol, *
až na konec světa jejich slova.
Tam rozestřel stan pro slunce, †
které vychází jako ženich ze své svatební komnaty, *
jásá jako rek, když se do běhu dává.
Na jednom okraji nebe vychází †
a obíhá až na jeho druhý okraj, *
nic se nemůže skrýt před jeho žárem.
Ant. Když Kristus přicházel na svět, řekl: Připravils mi tělo, Bože, tady jsem, abych plnil tvou vůli.
3. ant. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho.
Srdce mi překypuje radostnými slovy, †
přednáším králi svou báseň, *
rydlem zručného písaře je můj jazyk.
Krásou vynikáš nad lidské syny, †
půvab se rozlévá po tvých rtech, *
proto ti Bůh požehnal navěky.
Svůj bok si, hrdino, přepásej mečem, *
svou nádherou a vznešeností!
Vyprav se do úspěšného boje za pravdu a právo, *
ať tě proslaví tvá pravice!
Šípy máš ostré, národy se ti podrobují, *
odvaha králových nepřátel klesá.
Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné časy, *
žezlo tvé vlády je žezlo nestranné!
Miluješ spravedlnost, nenávidíš nepravost, †
proto tě Bůh, tvůj Bůh pomazal *
olejem radosti před tvými druhy.
Myrhou, aloem, kassií voní všechna tvá roucha, †
blaží tě zvuk strunných nástrojů *
v paláci ze slonové kosti.
Vstříc ti vycházejí dcery králů, *
po své pravici máš královnu, ozdobenou ofirským zlatem.
Slyš, dcero, pohleď a naslouchej, *
zapomeň na svůj národ, na svůj otcovský dům!
Sám král touží po tvé kráse: *
vždyť je tvým pánem, před ním se skloň!
Tyrský lid přichází s dary, *
velmoži národa se ucházejí o tvou přízeň.
V plné kráse vstupuje královská dcera, *
její šat je protkán zlatem.
V barevném rouchu ji vedou ke králi, *
za ní ti přivádějí panny, její družky.
Provázeny radostným jásotem *
vstupují v královský palác.
Místa tvých otců zaujmou tvoji synové, *
ustanovíš je za knížata po celé zemi.
Chci tvé jméno připomínat všem budoucím pokolením, *
proto tě národy oslaví na věčné věky.
Ant. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho.
Slovo se stalo tělem
a přebývalo mezi námi.
PRVNÍ ČTENÍ
Z první knihy Kronik
17,1-15
Proroctví o Mesiáši – Davidovu synu
Když David už bydlel ve svém paláci, řekl proroku Nátanovi: „Hle, já bydlím v domě z cedrů, zatímco archa Hospodinovy úmluvy je pod (stanovými) pokrývkami.“ Nátan odpověděl Davidovi: „Proveď všechno, co máš na srdci, vždyť Bůh je s tebou!“
Ale té noci se Nátanovi ozvalo Hospodinovo slovo: „Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Ty mi nevystavíš dům k přebývání; vždyť jsem nebydlel v domě ode dne, kdy jsem vyvedl Izraele, až do dneška; ale putoval jsem vždy ze stanu do stanu a z příbytku do příbytku. Kdekoli jsem chodil s celým Izraelem, zmínil jsem se snad slovem některému z izraelských soudců, jimž jsem přikázal pást můj izraelský lid: Proč jste mi nevystavěli dům z cedrů?
A nyní řekni mému služebníku Davidovi toto: Tak praví Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal z pastviny od ovcí, abys byl vládcem nad mým izraelským lidem, a byl jsem s tebou ve všem, cos podnikal; vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele a zjednal jsem ti jméno, jaké mají ti největší na zemi. Určil jsem svému izraelskému lidu místo, zasadil jsem ho, aby tam bydlel. Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se ho (neodváží) utlačovat jako dříve a v dobách, kdy jsem nad svým izraelským lidem ustanovil soudce. Pokořil jsem všechny tvé nepřátele.
Oznamuji ti tedy, že Hospodin vystaví dům tobě. Až naplníš své dny, vydáš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z tvých synů a upevním jeho království. Postaví mi dům a upevním jeho trůn navěky. Já mu budu otcem a on mi bude synem; svou přízeň mu však neodejmu, jako jsem ji odňal tomu, který byl před tebou. Ustanovím ho ve svém domě a ve svém království navždy a jeho trůn bude pevný navěky.“
Tak mluvil Nátan k Davidovi ve smyslu všech těchto slov a celého toho vidění.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Lk 1,26-32
Anděl Gabriel byl poslán k Panně Marii a přinesl jí Boží poselství; Panna se ulekla tváří v tvář zářícímu světlu. Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u Boha. * Počneš a porodíš syna a bude nazván Synem Nejvyššího.
Buď zdráva, milostiplná! Pán s tebou! * Počneš.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisu svatého Lva Velikého, papeže
(Epist. 28, ad Flavianum, 3-4: PL 54,763-767)
Svátost našeho smíření
Velebnost na sebe vzala ponížení, síla slabost, věčnost smrtelnou pomíjivost. A aby mohl být zaplacen dluh tížící naše člověčenství, neporušitelná přirozenost se spojila s přirozeností porušenou, takže, jak to vyžadovalo naše uzdravení, mohl jeden a týž prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Ježíš Kristus, v jedné přirozenosti zemřít, a zároveň v druhé zemřít nemohl.
Pravý Bůh se tedy narodil v úplné a dokonalé přirozenosti pravého člověka, celý Bůh ze strany Boží, celý člověk ze strany naší. Tím naším nazýváme přitom to, co v nás na počátku Bůh stvořil a co přijal, aby to obnovil.
Z toho, co způsobil Svůdce a co dopustil svedený člověk, není ovšem ve Spasiteli ani sebemenší stopy. A i když na sebe vzal úděl lidských slabostí, přesto neměl podíl na našich hříších.
Přijal podobu služebníka, aniž se poskvrnil hříchem, obohatil lidství, aniž cokoli ubral svému božství. Neboť v onom sebezmaření, v němž se Neviditelný ukázal viditelně a Stvořitel a Pán veškerenstva dobrovolně přijal smrtelnost jako jeden z nás, sestoupilo k nám Boží slitování, aniž utrpěla Boží moc. Nuže ten, který zůstávaje v podobě Boží učinil člověka, v podobě služebníka se stal člověkem.
Boží Syn tedy sestupuje z nebeského trůnu a vstupuje do této nízkosti světa: aniž se vzdává slávy Otcovy, rodí se novým zrozením do nového řádu.
Do řádu nového, neboť ač byl ve vlastním božském řádu neviditelný, v našem řádu se stal viditelným, ač byl nepochopitelný, chtěl být pochopen, ač byl dříve než čas, začal být v čase, absolutní Pán veškerenstva zastínil svou nesmírnou vznešenost a přijal existenci služebníka, Bůh, kterého se nemůže dotknout žádné utrpení, neváhal stát se trpícím člověkem a nesmrtelný se podrobil zákonům smrti.
Nuže ten, který je pravý Bůh, ten je i pravý člověk. V tomto spojení není žádná faleš, když se tu snoubí nízkost člověka s vysokostí Boží.
Jako se totiž božství nemění slitováním, tak se člověčenství neztrácí důstojností. Obě přirozenosti jsou vzájemně spojeny, ale každá z nich působí, co je jí vlastní: Slovo působí, co přísluší Slovu, člověk koná, co přísluší člověku.
Jedna přirozenost se skví podivuhodnými skutky, druhá podléhá bezpráví. A jako je Slovo rovno Otci a nemá menší slávu než on, tak člověk neopouští přirozenost našeho rodu.
Vždy znovu je zajisté třeba říkat: Jeden a týž je vskutku Syn Boží a vskutku Syn člověka. Bůh proto, že na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh, a člověk proto, že Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Přijmi slovo, Panno Maria, které ti Bůh posílá skrze anděla: Budeš Matkou Boha a zároveň člověka. * Budeš požehnaná mezi ženami.
Počneš a porodíš syna, a zůstaneš neporušenou pannou. * Budeš požehnaná.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, vyznáváme, že se tvé Slovo stalo v lůně Panny Marie člověkem, tvůj Syn, náš Vykupitel, se stal jedním z nás a má účast na našem lidském životě; dej, ať i my máme účast na jeho božství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky