9. srpen 2023

Sv. Terezie Benedikty od Kříže, panny a mučednice,
patronky Evropy

svátek

Editha Stein se narodila 12. X. 1891 jako dcera židovských rodičů ve Vratislavi. Při studiu filozofie dlouho hledala cestu od pouhého racionalismu k víře v Boha, až se dopátrala Boží pravdy a 1. I. 1922 byla křtem přijata do katolické církve. Od té doby pracovala nejprve jako učitelka němčiny, později jako docentka Německého institutu vědecké pedagogiky. V roce 1933 se v Kolíně nad Rýnem stala karmelitkou a k svému křestnímu jménu Terezie přijala jméno Benedikta od Kříže; slavné sliby složila 15. dubna 1938. Protože v Německu zesílilo pronásledování Židů, přijaly ji 31. XII. 1938 do svého konventu karmelitky v holandském Echtu. Odtamtud byla 2. VIII. 1942, právě když dopisovala své vrcholné dílo „Věda kříže“, odvezena do koncentračního tábora v Osvětimi—Březince a pravděpodobně 9. VIII. 1942 usmrcena v plynové komoře a spálena. Papež Jan Pavel II. ji 11. X. 1998 prohlásil za svatou a 1. X. 1999 spolu se sv. Brigitou Švédskou a Kateřinou Sienskou za spolupatronku Evropy.

Modlitba dopoledne

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

K nám, Duchu Svatý, nyní spěj

a znovu naplň naši hruď:

Ty pojíš Otce se Synem –

i s námi stále spojen buď!

A srdce, ústa, mysl, cit

rač k Božím chválám roznítit

a rozdmýchej v nás lásky žár,

by oheň náš i bližní hřál.

To uděl, Otče přesvatý,

se Synem stejné podstaty,

jenž s Duchem, který těší nás,

nad světem vládneš v každý čas. Amen.

Nebo:

V čas, kdy jen strasti k srdci lnou

a vzrůstá smutku změť,

modlitbu jednu kouzelnou

čtu v hloubi nazpaměť.

Já cítím blaho, sílu, jas

slov živých, souzvučných,

ta nesrozumitelná z krás

mi svatě dýchá v nich.

Je balvan z duše svržený,

pochyby prchly z cest,

já věřím, pláču v ony dny,

mně lehko, lehko jest.

Nebo:

Je třetí denní hodina.

Jak jistý řád nás k tomu má,

z hloubi své duše pokorné

o dar tří ctností poprosme.

Aby Duch Svatý, Těšitel,

příbytek v našich srdcích měl,

vždyť apoštolů družinu

navštívil v tuto hodinu.

Pán, který stvořil nebes říš,

zachovávaje sám řád týž

vybavil vše tak nádherně

i k naší věčné odměně.

Ať sláva Bohu Otci zní,

i tobě, Synu jediný,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

1. ant. Uvažoval jsem o svých cestách a obrátil jsem své nohy k tvým přikázáním.

Žalm 119 (118), 57-64
VIII (Cheth)

Prohlásil jsem za svůj úděl, Hospodine, *

že budu střežit tvá slova.

Hledám tvou přízeň celým srdcem, *

smiluj se nade mnou podle svého slibu.

Uvažoval jsem o svých cestách *

a obrátil jsem své nohy k tvým přikázáním.

Spěchal jsem a neprodléval *

střežit tvé předpisy.

Ovinuly mě provazy bezbožníků, *

ale nezapomněl jsem na tvůj zákon.

Uprostřed noci vstávám, abych tě chválil *

pro tvá spravedlivá rozhodnutí.

Můj přítel je každý, kdo se tě bojí, *

kdo střeží tvá nařízení.

Země je plná tvé milosti, Hospodine, *

nauč mě svým příkazům.

Ant. Uvažoval jsem o svých cestách a obrátil jsem své nohy k tvým přikázáním.

2. ant. Zmítám se v neklidu, Bože, věnuj mi pozornost a vyslyš mě.

Žalm 55 (54), 2-15.17-24
Proti zrádnému příteli
Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14,33)
I (2-12)

Naslouchej, Bože, mé modlitbě, †

neskrývej se před mou úpěnlivou prosbou, *

věnuj mi pozornost a vyslyš mě!

Zmítám se v neklidu, †

děsím se při křiku nepřítele, *

při povyku bezbožníka,

protože mě zavalují neštěstím *

a v hněvu proti mně brojí.

Srdce se ve mně chvěje *

a padla na mě smrtelná úzkost.

Strach a hrůza se na mě řítí *

a děs mě halí.

Říkám si: Kéž bych měl křídla jak holub, *

odletěl bych a dopřál si klidu.

Hle, daleko bych utekl, *

zůstal bych na poušti.

Rychle bych spěchal do útočiště *

před vichrem a bouří.

Pane, zmať a rozděl jim jazyky, *

vždyť vidím násilí a svár v městě.

Ve dne v noci obcházejí po jeho hradbách, *

vládne v něm útisk a bezpráví.

Uvnitř jsou úklady, *

z jeho náměstí nemizí násilí a podvod.

Ant. Zmítám se v neklidu, Bože, věnuj mi pozornost a vyslyš mě.

3. ant. Budu volat k Bohu a on mě zachrání.

II (13-15.17-24)

Kdyby mě potupil nepřítel, *

dovedl bych to snést,

kdyby se nade mě vypínal, kdo mě nenávidí, *

skryl bych se před ním.

Ale byls to ty, můj druh, *

můj přítel a důvěrník!

Vždyť jsme spolu byli v důvěrném styku, *

ve slavném průvodu jsme kráčeli v Božím domě.

Já však budu volat k Bohu, *

a Hospodin mě zachrání.

Večer, ráno i v poledne budu naříkat a sténat, *

a uslyší můj hlas.

Vykoupí mou duši a dá mi pokoj od těch, kteří na mě dorážejí, *

neboť je jich na mě mnoho.

Bůh to uslyší a zkruší je †

– on vládne od věčnosti – *

nechtějí se změnit a nebojí se Boha.

Kdekdo napřahuje ruku na přátele, *

znesvěcuje svoji smlouvu.

Úlisnější nad máslo jsou jeho ústa, *

ale srdce má nepřátelské,

nad olej lahodnější jsou jeho slova, *

jsou to však tasené meče.

Svou starost hoď na Hospodina, †

a on tě zachová, *

nikdy nedopustí, aby se viklal spravedlivý.

A ty, Bože, svrhneš je *

do jámy zkázy;

zákeřní vrazi nedosáhnou ani poloviny svých dnů. *

Já však důvěřuji v tebe, Hospodine!

Ant. Budu volat k Bohu a on mě zachrání.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Gal 6,8

Kdo seje do svého těla, z těla sklidí záhubu. Kdo však seje do ducha, z ducha sklidí věčný život.

Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná,

kteří kráčejí v zákoně Hospodinově.

Modleme se.

Bože našich otců, tys přivedl svatou mučednici Terezii Benediktu k poznání tvého ukřižovaného Syna a k jeho následování až k smrti; na její přímluvu dej, ať všichni lidé poznají Krista jako Spasitele a skrze něho dojdou k věčnému patření na tebe. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky