1. květen 2023

Sv. Josefa, Dělníka
nezávazná památka

Sv. Josef pracoval jako nazaretský tesař pro Ježíše a v jeho důvěrné blízkosti. Jeho dílna vrhá nové světlo na důstojnost práce. Člověk se v práci nejen realizuje, ale je to zároveň i služba bližnímu, společnosti, a tím i Kristu. Už od Lva XIII. se papežové snaží obrátit pozornost křesťanského světa k chápání tohoto hlubšího smyslu lidské práce. První máj, slavený v dnešním světě jako den práce, je proto od roku 1955 postaven pod ochranu sv. Josefa.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

To nedohledno let pod svatozáří!

V tvé tváři vstává dávný Abrahám.

Izák v ní prohledává slepou tmou stáří,

v níž úděl tvůj synovi požehnal.

I za tebe byl Jakub s Bohem v křížku

a Josef snář v tvé jméno oblečen.

Nad chlebem Pán hladovým plnil misku:

Předobraz dní v pozadí s Betlémem.

Tak z rodu v rod přes krále Davida

děj spásy do tvé dílny ubíhá,

světelná lavina se do pohybu dává.

Živému Bohu do tváře se díváš,

Trojici blaženým mlčením zpíváš,

děj nejtajemnější se odehrává.

ŽALMY

1. ant. Jak dobrý je Bůh k těm, kdo mají čisté srdce! Aleluja.

Žalm 73 (72)
Mé štěstí je být nablízku Bohu
Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11,6)
I (1-12)

Jak dobrý je Bůh k upřímným lidem, *

jak dobrý je Pán k těm, kdo mají čisté srdce!

Téměř již zakolísaly mé nohy, *

málem již uklouzly mé kroky,

neboť jsem záviděl bezbožným, *

když jsem pozoroval blahobyt hříšných.

Opravdu, nemají nesnáze, *

jejich tělo je zdravé a dobře živené.

Netrápí je lidské strasti, *

nemají soužení jak ostatní lidé.

Proto je obepíná pýcha jako náhrdelník, *

násilnictví je přikrývá jakoby šatem.

Z dobrého bydla vychází jejich nepravost, *

prýští výmysly srdce.

Posmívají se, vedou zlé řeči, *

z povýšenosti hrozí útlakem.

Svými ústy míří do nebe, *

jejich jazyk rejdí po zemi.

Proto se k nim obrací můj lid, *

jako by se chtěl hodně nalokat vody,

a praví: „Jak by to mohl Bůh vědět, *

má o tom Nejvyšší znalost?“

Hle, takoví jsou hříšníci, *

klidně si žijí, hromadí bohatství.

Ant. Jak dobrý je Bůh k těm, kdo mají čisté srdce! Aleluja.

2. ant. Smích hříšníků se obrátí v nářek a jejich radost ve smutek.

II (13-22)

Marně jsem tedy zachoval své srdce bez úhony *

a v nevinnosti myl své ruce?

Stále jsem v soužení *

a den co den v trestu.

Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni,“ *

zradil bych rod tvých synů.

Hloubal jsem, jak bych to poznal, *

ale zdálo se mi to obtížné,

až jsem vnikl do Božích tajemství *

a přihlédl k jejich konci.

Věru, stavíš je na kluzkou cestu, *

do zhouby je vrháš.

Jak se zhroutili v mžiku, *

zhynuli, pominuli se hrůzou!

Jako člověk pohrdá snem, když se probudí, *

tak, Pane, až povstaneš, pohrdneš jejich výmysly.

Když se mé srdce jitřilo *

a bolest bodala v ledví,

byl jsem nerozumný a nechápal jsem, *

byl jsem před tebou podobný němé tváři.

Ant. Smích hříšníků se obrátí v nářek a jejich radost ve smutek.

3. ant. Mé štěstí je být nablízku Bohu; kdo se od něho vzdaluje, zahyne. Aleluja.

III (23-28)

Já však chci stále být u tebe: *

uchopils mě za pravici,

povedeš mě svou radou *

a potom mě vezmeš do slávy.

Koho mám na nebi kromě tebe? *

Když jsem u tebe, nevábí mě země.

Touhou hyne mé tělo i duše, *

Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl.

Vždyť hle, kdo se od tebe vzdaluje, zahyne, *

zahubíš všechny, kdo jsou ti nevěrní.

Mé štěstí však je být nablízku Bohu, *

mít útočiště v Pánu, Hospodinu.

O všech tvých skutcích budu vypravovat *

v branách siónské dcery.

Ant. Mé štěstí je být nablízku Bohu; kdo se od něho vzdaluje, zahyne. Aleluja.

Má duše touží po Hospodinu, aleluja,

mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

13,1-18

Dvě šelmy

(Já, Jan,) jsem viděl, jak z moře vystupuje šelma. Měla deset rohů a sedm hlav, na každém rohu byla čelenka a na jejích hlavách rouhavá jména. A ta šelma, kterou jsem viděl, byla podobná levhartovi; tlapy měla jako medvěd a tlamu podobnou jako lev. Drak jí dal svou sílu, svůj trůn a velikou moc.

Jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně zasažená, ale ta její smrtelná rána se zase zahojila, takže celá země se dívala po šelmě s úžasem. Klaněli se drakovi, že dal šelmě (svou) moc; klaněli se (i) šelmě a říkali: „Kdo se vyrovná šelmě, a kdo se s ní dokáže utkat?“

Její tlama mohla zpupně mluvit a rouhat se a směla (to) dělat dvaačtyřicet měsíců. Otevřela tedy tlamu k výsměšným řečem proti Bohu a mluvila tak proti němu a proti jeho stánku, (to je) proti těm, kdo mají v nebi svoje obydlí. A bylo jí dovoleno vést válku proti křesťanům a přemoci je. Byla jí dána moc nad každým kmenem, lidem, jazykem a národem. A budou se jí klanět všichni obyvatelé na zemi, jejichž jméno není zapsáno od stvoření světa v knize života zabitého Beránka.

Kdo má ucho, ať poslouchá:

Kdo (je určen) do zajetí,

půjde do zajetí,

kdo (je určen) na smrt mečem,

bude zabit mečem.

V tom je (základ) trpělivosti a důvěry křesťanů.

Pak jsem viděl jinou šelmu, která vystupovala ze země. Měla dva rohy jako beránek, ale mluvila jako drak. Před tou první šelmou vykonává všechnu její moc; nutí zem i její obyvatele, aby se klaněli té první šelmě, jejíž smrtelná rána se zase zahojila. A dělá velké divy; způsobí dokonce, že před očima lidí sestoupí oheň z nebe na zem. Těmi divy, které jí bylo dovoleno konat ve službách šelmy, svádí obyvatele země, přemlouvá je, aby postavili obraz oné šelmě, která přežila tu ránu od meče. A bylo jí dovoleno obraz šelmy oživit, takže ten obraz šelmy promluvil, a způsobit, aby byli pobiti všichni, kdo se obrazu té šelmy neklanějí. Nutí také všechny, malé i velké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby si nechali udělat na pravou ruku nebo na čelo znamení, takže nikdo nemůže kupovat anebo prodávat, kdo nemá jako znamení jméno té šelmy nebo číslo, které (v součtu) dává její jméno. Tady je třeba moudrosti: kdo má rozum, ať sečte číslo té šelmy. Je to číslo (jednoho) člověka: jeho číslo je šest set šedesát šest.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zj 3,5; Mt 10,22

Kdo zvítězí, bude oblečen do bílého; jeho jméno nevymažu z knihy života * a budu se k němu znát před svým Otcem a jeho anděly, aleluja.

Kdo vytrvá až do konce, bude spasen. * A budu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z pastorální konstituce 2. vatikánského sněmu o církvi v dnešním světě

(Gaudium et spes, nn. 33-34)

Lidská činnost ve světě

Člověk se vždycky snažil svou prací a bystrostí svého rozumu rozvíjet svůj život; a dnes, zvláště s pomocí vědy a techniky, rozšířil a stále rozšiřuje svou nadvládu téměř nad celou přírodou, a především rozvojem mezinárodních styků různého druhu se lidská rodina ponenáhlu chápe a utváří jako jedno celosvětové společenství. S tím souvisí to, že mnoho dobrého, co člověk kdysi očekával především od vyšších sil, si dnes opatřuje vlastním přičiněním.

Tváří v tvář tomuto nesmírnému úsilí, jímž se už zabývá celé lidstvo, vyvstává mezi lidmi mnoho otázek: Jaký je smysl a hodnota tohoto snažení? Jak se má všech těchto věcí užívat? K jakému cíli směřují námahy jednotlivců i společenských celků?

Církev, střežící poklad Božího slova, z něhož se čerpají náboženské a mravní zásady, nemá sice vždycky po ruce odpověď na každou jednotlivou otázku, snaží se však, aby se světlo zjevení spojilo s lidskou znalostí a zkušeností, a tak aby se osvětlila cesta, po níž se lidstvo nedávno vydalo.

Pro věřící je jisté, že lidská individuální i kolektivní činnost, totiž ono nesmírné úsilí, jímž se lidé snaží během staletí zlepšovat své životní podmínky, odpovídá samo o sobě Božímu záměru. Neboť člověku, stvořenému k obrazu Božímu, bylo uloženo podřídit si zemi se vším, co je na ní, a řídit svět spravedlivě a svatě, a uznáním Boha jako stvořitele všeho zaměřit k němu sebe i celý vesmír, aby podřízením všech věcí člověku bylo velebeno jméno Boží po celé zemi.

To platí i o zcela všední práci. Muži i ženy, kteří vydělávají sobě i rodině na živobytí a svou činnost konají tak, že je vhodnou službou společnosti, mohou být právem přesvědčeni, že svou prací dále rozvíjejí dílo Stvořitelovo, slouží prospěchu svých bratří a svým osobním přičiněním přispívají k uskutečnění Božího plánu v dějinách.

Křesťané se tedy nedomnívají, že to, co svou bystrostí a silou vykonají lidé, stojí v protikladu k moci Boží, jako by byl rozumný tvor soupeřem Stvořitele; naopak jsou přesvědčeni, že úspěchy lidstva jsou znamením velikosti Boží a plodem jeho nevýslovného rozhodnutí.

Čím více však vzrůstá moc lidí, tím širší je odpovědnost jednotlivců i celků.

Z toho je zřejmé, že křesťanské poselství neodvádí lidi od budování světa ani je nevede k zanedbávání blaha svých bližních, ale naopak jim to přísně ukládá jako povinnost.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Gn 2,15

Hospodin Bůh usadil člověka v zahradě Edenu, * aby ji obdělával a chránil, aleluja.

To bylo posláním člověka od počátku. * Aby.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, Stvořiteli světa, podle tvé vůle je úkolem lidského pokolení obdělávat zemi a rozvíjet své schopnosti prací; prosíme tě, pomáhej nám, ať podle příkladu a pod ochranou svatého Josefa poctivě konáme, co přikazuješ, a dosáhneme toho, co slibuješ. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky