19. srpen 2023

Sv. Jana Eudese, kněze
nezávazná památka

Narodil se 14. XI. 1601 v normandské vesnici Ri (poblíž Argentanu ve Francii). Vstoupil k oratoriánům (1623), stal se knězem (1625) a od roku 1632 působil jako misionář venkovského lidu. Poznal, že bez dobře připravených kněží nelze uskutečnit náboženskou obnovu. Založil proto kongregaci eudistů (1643), jejíž členové se věnovali především vedení seminářů a lidovým misiím. Na pomoc zbloudilým dívkám založil kongregaci sester křesťanské lásky, známých dnes jako sestry od Dobrého Pastýře. Byl horlivým šiřitelem úcty k Srdci Ježíšovu a k Srdci Panny Marie. Zemřel 19. VIII. 1680 v Caen a v roce 1925 byl prohlášen za svatého.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Ty věčné slávy původ jsi,

Ducha sedmeré milosti

uděl nám v tebe věřícím

a skloň se vlídně k prosícím.

Nemoci těla zažeň dál,

od mysli pohoršení vzdal,

vše podlé i s kořeny spal

a utiš srdcí těžký žal.

Rozjasni mysl světlem svým,

podporuj každý čestný čin,

slyš modlitby tě prosících,

dej věčný život v nebesích.

A až se k prosbám věrných svých

ty, Pane, skloníš milostiv,

kéž věčně z nitra vděčného

chválíme Trojjediného. Amen.

ŽALMY

1. ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. 

Žalm 107 (106)
Poděkování za vysvobození
Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10,36)
I (1-16)

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

 Tak ať mluví vykoupení Hospodinem, *

ti, které vykoupil z nepřátelské moci,

které shromáždil ze zemí, *

od východu a od západu, ze severu a z jihu.

Bloudili na stepi, po pustině, *

nenašli cestu k městu, kde by mohli bydlet.

Hladověli a žíznili, *

život v nich chřadl.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Vedl je pravou cestou, *

aby došli do města, kde by mohli bydlet.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí,

neboť žíznivou duši ukojil, *

hladovou duši naplnil dobrými věcmi.

Seděli v hlubokých temnotách, *

spoutáni železem a strastí,

neboť se vzepřeli Božím příkazům, *

pohrdli úradkem nejvyššího.

Proto jim pokořil srdce útrapou, *

potáceli se, ale nikdo jim nepomohl.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Vyvedl je z hlubokých temnot *

a roztrhl jejich pouta.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí,

neboť vylomil bronzové brány *

a železné závory rozbil.

Ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.

2. ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.

II (17-32)

Chřadli pro svou nepravost *

a souženi byli pro své viny;

z duše se jim zhnusil každý pokrm *

a přiblížili se až k branám smrti.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Poslal své slovo a uzdravil je, *

zachránil je ze záhuby.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí.

Nechť podají děkovné oběti, *

nechť vypravují s jásotem o jeho skutcích.

Pustili se po lodích na moře, *

sháněli obchody po širých vodách.

Viděli Hospodinova díla *

a na širém moři jeho divy.

Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr, *

který do výše vzdouval vlny.

Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí, *

jejich duše se třásla v nebezpečí.

Potáceli se, vrávorali jak opilí, *

veškerá jejich zručnost byla v koncích.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Uklidnil bouři v tichý vánek, *

a utišily se mořské vlny.

Radovali se, že se uklidnily, *

a dovedl je do vytouženého přístavu.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí;

nechť ho oslavují v shromáždění lidu, *

nechť ho velebí ve sboru starších.

Ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.

3. ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.

III (33-43)

Změnil řeky v pustinu *

a prameny vod ve vyprahlou zemi,

plodný kraj v solnou step *

pro zlobu jeho obyvatel.

Změnil poušť ve vodní pláň, *

vyprahlou zemi v prameny vod.

Usadil tam hladové *

a vystavěli si město k přebývání.

Oseli pole, založili vinice, *

domohli se hojné úrody.

Požehnal jim, a velmi se rozmnožili, *

nezmenšil počet jejich dobytka.

Avšak ubylo jich, dostali se do bídy *

tlakem neštěstí a útrapami.

Ale ten, který vylévá potupu na knížata *

a dává jim bloudit neschůdnou pouští,

pozdvihl chudáka z bídy *

a rodiny rozmnožil jako stáda.

Vidí to spravedliví a radují se, *

každá zloba zavře svá ústa.

Kdo je moudrý, aby to sledoval, *

kdo pochopí Hospodinovu lásku?

Ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.

Hospodine, tvé milosrdenství sahá až do nebes,

tvoje věrnost až k oblakům.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Micheáše

7,7-20

Boží lid očekává odpuštění hříchů a záchranu.

Já vyhlížím Hospodina,

čekám na Boha své spásy,

můj Bůh mě vyslyší!

Neraduj se ze mne, má nepřítelkyně,

jestliže jsem padl, (zase) vstanu;

i když sedím v temnotě,

Hospodin je mé světlo.

Snesu Hospodinův hněv,

neboť jsem zhřešil proti němu;

až se mé pře ujme,

zjedná mi právo,

přivede mě na světlo,

uzřím jeho spravedlnost.

Má nepřítelkyně to uvidí,

hanba pokryje

tu, která si říká:

„Kdepak je Hospodin, tvůj Bůh?“

Budou se na ní pást mé oči,

nyní bude rozdupána

jako bláto na ulicích!

Přijde den, kdy budou vystavěny tvé hradby,

v ten den budou tvé hranice rozšířeny.

V ten den se bude k tobě chodit

od Asýrie až k Egyptu,

od Egypta až k Řece,

od moře k moři

a od hory k hoře.

Ale země se stane pouští

kvůli svým obyvatelům,

pro ovoce jejich skutků.

Pas, (Hospodine, pastýřskou) holí svůj lid,

stádce, které vlastníš,

ty, kteří přebývají v lesní samotě,

uprostřed úrodných krajin;

ať se pasou v Bašanu, v Gileadu

jako za pradávných časů.

Ukaž nám divy (své moci),

jako za dnů, když jsi vycházel z Egypta.

Pohané to uvidí a zastydí se

pro všechno své násilnictví;

položí si ruku na ústa

a jejich uši ohluchnou.

Jako had budou lízat prach,

jako zemští plazi.

S třesením vylezou ze svých tvrzí

k Hospodinu, našemu Bohu –

budou se bát a před tebou strachovat.

Který bůh je ti podoben?

Zbytku svého dědictví odpouštíš nepravost,

promíjíš hřích.

Netrváš na svém hněvu navěky,

spíše máš zálibu v milosrdenství.

Znovu se smiluješ,

nebudeš dbát na naše viny,

všechny naše hříchy svrhneš do mořských propastí.

Jakubovi ukážeš věrnost,

Abrahámovi svoji přízeň,

jak jsi přísahal našim otcům

od pradávných časů.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Žid 10,37; Mich 7,19

Přijde ten, který má přijít, a neomešká se; už nebude třeba se bát. * On je náš spasitel.

Nebude dbát na naše viny, všechny naše hříchy svrhne do mořských propastí. * On je náš spasitel.

DRUHÉ ČTENÍ

Z pojednání „O podivuhodném Srdci Ježíšově“ od svatého Jana Eudese

(Lib. 1,5: Opera omnia 6,107.113-115)

Pramen spásy a pravého života

Prosím tě, uvažuj o tom, že náš Pán Ježíš Kristus je tvoje pravá hlava a ty jsi jeden z jeho údů. On je pro tebe tím, čím je hlava pro údy. Všechno, co je jeho, je tvoje: jeho duch, srdce, tělo, duše i všechny schopnosti a síly. Máš jich všech užívat, jako by byly tvé vlastní, a tak ho svou službou chválit, milovat a oslavovat. A ty zase jsi pro něho tím, čím je úd pro hlavu. Proto si vroucně přeje užívat všech tvých schopností a sil, jako by byly jeho, ke službě Otci a k jeho oslavě.

Ale on je nejenom tvůj, on chce být také v tobě, chce v tobě žít a vládnout, jako žije a vládne hlava ve svých údech. Chce, aby všechno, co je v něm, žilo a vládlo v tobě: jeho duch v tvém duchu, jeho srdce v tvém srdci, všechny síly jeho duše v tvých duševních schopnostech a silách, a tak aby se na tobě naplnila slova: Oslavujte Boha svým tělem a aby Ježíšův život byl patrný na vás. A ty zase nejenom patříš Božímu Synu, ale máš být v něm, jako jsou údy přidruženy k hlavě. Všechno, co je v tobě, má být zapojeno do něho, od něho máš přijímat svůj život a dát se řídit. Nebudeš mít žádný pravý život, leč v něm, neboť on je jediný zdroj pravého života; mimo něj najdeš pouze smrt a zánik. On ať je jediným východiskem všech tvých hnutí, činů a životních úkonů. Z něho a pro něho máš žít, abys naplnil slova: Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými.

A dokonce jsi s Ježíšem jedno, tak jako jsou údy jedno s hlavou. Proto máš mít s ním jednoho ducha, jednu duši, jeden život, jednu vůli, jedno cítění, jedno srdce. A on sám má být tvým duchem, srdcem, láskou, životem, tvým vším.

Tyto veliké věci mají u křesťana původ ve křtu, rostou a upevňují se biřmováním a správným užíváním ostatních milostí, které mu uděluje Bůh, a nejvíce dorůstají k dokonalosti nejsvětější eucharistií.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Řím 14,7-9

Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. * Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.

Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými. * Ať tedy.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty sis vyvolil svatého kněze Jana, aby hlásal nevystižitelné Kristovo bohatství; vyslyš naše prosby a dej, ať tě i my stále více poznáváme a ve světle evangelia jdeme cestou, která vede k tobě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky