4. září 2023

Pondělí, mezidobí, 22. týden
2. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Buď můj život čest a chvála Boží,

jiným růže, sobě trní, hloží.

Být jak zrno, skryté v Boží zemi,

hrstka kvasu, o níž lidé neví…

Šířit radost, bolest nechat sobě,

hledat slabé, sílit, těšit v mdlobě.

Nehledat práv, plnit povinnosti,

chudý ve všem, bohatý jen v ctnosti,

opravdový až do morku kosti.

Sebe zapřít, stavět na milosti,

obejmout kříž, drtit změkčilosti.

Jiným sloužit, sám si sloužit nedat,

v oběť lásky sebe na kříž zvedat,

pobloudilé v náruč Boží volat,

zlobu láskou přemáhat a zdolat.

Nic nechtít a všechno dát,

Boha v bližních milovat!

S Matkou Boží pevně stát,

v dobrém růst a vytrvat!

Nebo:

Nebylo nic

svět nestvořen

jen Bože Ty.

A řekl jsi a svět se zvedl z nicoty.

Dny světa šly a já jsem nebyl v jeho dnech.

Bůh stvořil duši, člověk do plic nabral dech.

Svět byl tak veliký a tak prázdný stranou stál.

To já stál stranou. Tys mě k sobě povolal.

Svět by se zhroutil nebýt k Tobě pozvedán.

Na kříž je přibíjen a vzhůru zvedán Pán.

I teď je tu i nyní uvidět se dá

kněz zvedá Chléb, srdce se ve mně pozvedá.

Až klesnu na zemi a v prach se navrátím,

Ty sám mě pozvedneš a já Tě uchvátím.

Až svět se v oheň promění a bude soud,

pokyň mně k pravici a nedej zahynout.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, popřej mi sluchu a zachraň mě.

Žalm 31 (30), 2-17.20-25
Důvěrná prosba v utrpení
Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23,46)
I (2-9)

K tobě se utíkám, Hospodine, ať nejsem zahanben navěky, *

vysvoboď mě, jsi spravedlivý!

Popřej mi sluchu, *

rychle mě zachraň!

Buď mi ochrannou skálou, *

opevněnou tvrzí k mé záchraně,

vždyť ty jsi má skála a má tvrz, *

pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.

Vyprostíš mě z léčky pro mě nastražené, *

neboť ty jsi mé útočiště.

Do tvých rukou svěřuji svého ducha, *

Hospodine, věrný Bože, ty mě vysvobodíš.

Ctitele nicotných model nenávidíš, *

já však důvěřuji v Hospodina.

Budu se veselit a jásat nad tvým slitováním †

že jsi shlédl na moji bídu, *

že jsi mé duši pomohl v tísni,

žes mě nevydal do moci nepříteli, *

ale postavils mé nohy na volné prostranství.

Ant. Hospodine, popřej mi sluchu a zachraň mě.

2. ant. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine.

II (10-17)

Smiluj se nade mnou, Hospodine, je mi úzko, *

hořem chřadne mé oko, duše i tělo,

Neboť můj život hyne ve strastech, *

má léta v hořekování

Strast mě zbavuje síly, *

moje kosti chřadnou.

Všichni nepřátelé mnou opovrhují, †

sousedům jsem pro smích, na postrach svým známým, *

kdo mě venku zhlédne, prchá přede mnou.

Vypadl jsem z paměti, jako bych byl mrtev, *

podoben jsem rozbitému hrnci.

Vždyť se tolik o mně šeptá – slyšel jsem to – hrůza odevšad! *

Spolu se proti mně radí, usilují zničit mi život.

Já však, Hospodine, v tebe doufám, *

říkám: Ty jsi můj Bůh!

Můj osud je ve tvé ruce, *

vysvoboď mě z moci mých úhlavních nepřátel!

Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, *

zachraň mě svou slitovností.

Ant. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine.

3. ant. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal podivuhodné milosrdenství.

III (20-25)

Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine, †

uchovals ji těm, kdo se tě bojí, *

popřáváš ji těm, kdo se k tobě utíkají před lidmi.

Tvoje tvář je jim bezpečnou ochranou *

před spiknutím lidí,

ukrýváš je ve stanu *

před svárlivými řečmi.

Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal *

podivuhodné milosrdenství v opevněném městě

Už jsem si říkal sklíčeně: *

„Jsem zapuzen od tvých očí!“

Tys však uslyšel můj hlasitý nářek, *

když jsem volal k tobě o pomoc.

Milujte Hospodina, všichni jeho svatí, *

Hospodin zachovává věrné,

ale plnou měrou odplácí těm, *

kdo si počínají drze.

Vzmužte se a buďte srdnatí, *

všichni, kdo spoléháte na Hospodina.

Ant. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal podivuhodné milosrdenství.

Veď mě ve své pravdě a uč mě,

neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Jeremiáše

19,1-5.10 – 20,6

O rozbitém džbánu

Tak pravil Hospodin: „Jdi si koupit hliněný džbán od hrnčíře, vezmi s sebou několik předních mužů z lidu a několik předních kněží a jdi ven do údolí Ben-Hinnom, které je u vchodu do Hrnčířské brány, a hlásej tam slova, která k tobě promluvím. Řekneš: Slyšte Hospodinovo slovo, judští králové i jeruzalémští obyvatelé! Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Přivedu na toto místo neštěstí, takže každému, kdo o něm uslyší, bude znít v uších, protože mě opustili, odcizili (mi) toto místo, obětovali na něm kadidlo cizím bohům, které neznali ani oni ani jejich otcové. Judští králové naplnili toto místo krví nevinných: zřídili výšiny Bálům, aby pálili své děti ohněm v zápalnou oběť Bálům, což jsem jim neporučil, nepřikázal, ani mně to nenapadlo.

Pak rozbiješ džbán před očima mužů, kteří půjdou s tebou, a řekneš jim: Toto praví Hospodin zástupů: Tak rozbiji tento lid a toto město, jako se rozbíjí hrnčířská nádoba, kterou už nelze spravit. V Tofetu budou pochovávat, protože nebude jiné místo k pohřbení. Tak naložím s tímto místem – praví Hospodin – a s jeho obyvatelstvem; učiním z tohoto města Tofet. Jeruzalémské domy i domy judských králů budou nečisté jako místo Tofet, jako všechny domy, na jejichž střechách obětovali všem nebeským souhvězdím a přinášeli úlitby cizím bohům.“

Potom přišel Jeremiáš z Tofetu, kam ho poslal Hospodin, aby tam prorokoval, zastavil se v nádvoří Hospodinova domu a řekl všemu lidu: „Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, uvalím na toto město i na všecka města v jeho okolí veškeré neštěstí, kterým jsem mu hrozil, neboť zatvrdili svou šíji, aby neposlouchali moje řeči.“

Kněz Pašchur, syn Immerův, který byl vrchním dozorcem v Hospodinově domě, uslyšel Jeremiáše, jak prorokuje tyto řeči. Pašchur dal proroka Jeremiáše zbít a vsadit do klády, která byla v hořejší Benjamínově bráně u Hospodinova domu. Nazítří však dal Pašchur Jeremiáše z klády vyvést. Jeremiáš mu řekl: „Hospodin tě nenazývá už Pašchur, ale ‚Hrůza ze všech stran‘, neboť tak praví Hospodin: Hle, vydám tě všanc hrůze, tebe i všechny tvé přátele: Padnou mečem svých nepřátel a tvé oči to uvidí. Všechen judský lid vydám do rukou babylónského krále; zavede je do Babylóna a mečem je pobije. Dám všechno jmění tohoto města, všechen jeho majetek i všecky skvosty i poklady judských králů do rukou jejich nepřátel a oni je ukořistí, vezmou a odvezou do Babylóna. Ty pak, Pašchure, i všichni obyvatelé tvého domu půjdete do zajetí; do Babylóna přijdeš, tam umřeš a tam budeš pochován ty i všichni tvoji přátelé, kterým jsi prorokoval lež!“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Mt 23,37; srov. Jer 19,15

Jeruzaléme, Jeruzaléme! Zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k tobě posláni. * Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti, jako shromažďuje kvočna svoje kuřátka pod křídla, ale nechtěli jste.

Zatvrdil jsi svou šíji, abys neposlouchal moje řeči. * Kolikrát.

DRUHÉ ČTENÍ

Z knihy „Následování Krista“

(Lib. 3,3)

Já jsem učil své proroky

Slyš, synu, má slova, slova nejlíbeznější, která převyšují moudrost všech filozofů a mudrců tohoto světa.

Má slova jsou duch a jsou život a nelze je vážit lidskými soudy. Nelze s nimi zacházet podle povrchního zalíbení, ale je nutné jim mlčky naslouchat a přijímat je s veškerou pokorou a s velikou vroucností.

I řekl jsem: Šťastný člověk, jehož vychováváš, Hospodine, a ve svém zákoně vyučuješ, abys mu popřál klidu od zlých časů, a aby nebyl na zemi opuštěn.

Já, praví Pán, jsem od počátku učil proroky a dosud nepřestávám mluvit ke všem. Avšak mnozí jsou k mému hlasu hluší a zatvrzelí. Mnozí raději naslouchají světu než Bohu a spíše jdou za tím, po čem touží jejich tělo, než za tím, co se líbí Bohu. Svět slibuje věci časné a nicotné, a lidé mu slouží s velkou dychtivostí; já slibuji věci nejvzácnější a věčné, a srdce smrtelníků zůstává netečné. Kdo mi vždycky a všude slouží a mě poslouchá tak pečlivě, jako se slouží světu a jeho pánům?

Nuže styď se, služebníku líný a nespokojený, vždyť jiní jsou ochotnější k záhubě než ty k životu. A jiní se více radují z nicotnosti než ty z pravdy.

Často se ovšem ve své naději zklamou, kdežto mé zaslíbení nezklame nikoho; já nepropustím s prázdnou nikoho, kdo mi důvěřuje. Dám, co jsem slíbil; splním, co jsem řekl; jen když věrně setrvá v mé lásce až do konce. Já jsem ten, kdo odplatí všem dobrým a přísně zkoumá všechny zbožné.

Zapiš si má slova do srdce a bedlivě o nich uvažuj; v době pokušení ti budou velmi potřebná. Čemu nerozumíš nyní při četbě, to jistě pochopíš v den navštívení. Dvojím způsobem navštěvuji své vyvolené: jednak pokušením, jednak útěchou. A denně jim dávám dvoje naučení: jedno, když kárám jejich hříchy, druhé, když je povzbuzuji, aby prospívali v ctnostech.

Kdo zná moje slova a pohrdá jimi, má soudce, který ho bude soudit v den poslední.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Př 23,26; 5,1; 4,20

Dej mi, synu, své srdce, kéž se líbí tvým očím moje cesty! * Dej pozor na moji moudrost!

Můj synu, dbej na má slova, k mým řečem nakloň svůj sluch! * Dej pozor.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši oddanost k tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky