6. květen 2023

Sobota, doba velikonoční, 4. týden
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Toť vskutku pravý Boží den,

zářící světlem blaživým,

vždyť celý svět byl obmyt v něm

přesvatou krví ze svých vin.

On vrátil slepým světla svit

a hříšným naději zas vlil,

kdo by se musel strachem chvít,

když Pán i lotru odpustil?

Úžas jal nad tím anděly,

kteří trest těla viděli,

že lotr Krista prosící

směl věčně slávy dosíci.

V tom nesmírné tkví tajemství:

by sňal hřích, který na všech lpí,

a zbavil svět vin veškerých,

vtělený Bůh smyl z těla hřích.

Může být větší vznešenost,

než když hřích milost vyhledá,

žár lásky spálí bázlivost

a když smrt nový život dá?

Buď věčně, Kriste, věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

že vítězně jsi z hrobu vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

Nebo:

Ať z výšin nebe radost zní,

ať jásá země, moře s ní,

že po kříži Pán z hrobu vstal

a smrtelníkům žíti dal.

Vrací se milostivý čas,

den spásy zjevuje se zas,

v něm Beránkovou krví svět

tmy zbaven, září jako květ.

Proto tu oběť bělostnou

ctěme vždy s myslí radostnou

my, od ní tolik poctěni,

vždyť všechno dobré plyne z ní.

Nebo:

Jásejte, nebesa, zachvěj se, země!

Pán z hrobu živý vstal a kráčí ke mně.

Má zbabělosti necouvej, jdi vstříc,

buď si tvých hříchů sebevíc,

jen necouvej a jdi mu vstříc.

Ať zalije nás jeho jas,

ať hříchy z kořenů vytrhne z nás,

ať naší pýše zlomí vaz,

ať do duše nám hodí kvas,

ten kvásek milosrdné lásky,

z níž vykyne v nás chléb

k lámání bratřím.

Z lásky chléb, ne kámen!

Z kříže chléb, náš Kriste. Amen.

Nebo:

Ó bledý, lidský, bratrský a čistý,

ó pevný, úplný, čirý jak ametysty,

jsme připraveni již jak v listopadu listy.

Do tebe padneme, do tebe zřítíme se,

my skály poznali, studánky, jež jsou v lese,

a krutou odvahu v samotě, na útese.

My smrt jsme poznali a s tebou popřeme ji,

bolest, tu bolestnou přípravu na naději,

do rukou dáme ti, jež soucitem se chvějí.

A láska naše ví, že boj, ten boj náš svatý,

ty slavně zrytmuješ, ty krásný, odpočatý,

ve velkém poznání, až strháš z duší šaty.

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu,

chci žízni jeho znít, být stopkou jeho plodu.

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu.

ŽALMY

1. ant. Bůh je vykoupil od protivníka. Aleluja.

Žalm 78 (77),40-72
Dobrota Boží a nevěrnost národa v dějinách spásy
Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10,6)
IV (40-51)

Kolikrát ho popouzeli na poušti, *

urazili na stepi!

A znovu pokoušeli Boha *

a Izraelova Svatého rozhořčili.

Neměli na paměti jeho pomoc, *

den, kdy je vykoupil od protivníka,

když v Egyptě ukazoval své divy, *

své zázraky na taniské pláni:

V krev změnil jejich řeky *

a jejich potoky, že neměli co pít.

Poslal na ně ovády, kteří je štípali, *

a žáby, které je soužily.

Sarančím dal jejich úrodu *

a kobylkám výtěžek jejich námahy.

Vinice jim potloukl krupobitím *

a jejich smokvoně zničil mrazem.

Jejich dobytek vydal napospas moru *

a bleskům jejich stáda.

Rozpoutal proti nim žár svého hněvu, †

rozhořčení, nevoli a soužení, *

smečku poslů zhouby.

Dal průchod svému hněvu: †

neochránil je před smrtí, *

i jejich dobytek vydal moru.

Pobil všechny prvorozence v Egyptě, *

prvotiny mužné síly v Chámových stanech.

Ant. Bůh je vykoupil od protivníka. Aleluja.

2. ant. Bůh je přivedl do své svaté země. Aleluja.

V (52-64)

Pak vyvedl svůj lid jak ovce, *

jak stádo je vedl na poušti.

Vodil je bezpečně, že neměli strachu, *

jejich nepřátele však přikrylo moře.

Přivedl je do své svaté země, *

k horám, které získala jeho pravice.

Před nimi vyhnal pohany †

a losem jim určil dědictví, *

v jejich stanech usídlil izraelské kmeny.

Pokoušeli však a dráždili Boha, Nejvyššího, *

a nedbali na jeho přikázání.

Odpadli a byli nevěrní jako jejich otcové, *

zklamali jak zrádný luk.

Do hněvu ho přiváděli svými oběťmi na výšinách, *

svými modlami vzbudili jeho žárlivost.

Bůh to slyšel a rozhněval se, *

ostře odmítl Izraele.

Opustil příbytek v Silo, *

stan, kde přebýval mezi lidmi.

Vydal do zajetí svou sílu, *

svou slávu v moc protivníka.

Odevzdal svůj národ meči, *

proti svému dědictví vzplanul hněvem.

Jeho jinochy zhltal oheň, *

jeho panny se neprovdaly.

Jeho kněží padli mečem, *

jejich vdovy nemohly plakat.

Ant. Bůh je přivedl do své svaté země. Aleluja.

3. ant. Bůh si vyvolil Judu za své vlastnictví, Davida za pastýře svého lidu. Aleluja.

VI (65-72)

Tu se však probudil Pán jako ze sna, *

jako rek rozjařený vínem.

Zezadu bil své nepřátele, *

stihl je věčnou potupou.

Zavrhl však Josefův stánek *

a Efraimův kmen si nevyvolil,

ale vyvolil si Judovo plémě, *

horu Sión, kterou si zamiloval.

Zbudoval si svatyni jak nebe, *

jak zemi, kterou založil navěky.

Vyvolil si Davida, svého služebníka, *

povolal ho z ovčích ohrad.

Když chodil za ovcemi s jehňaty, přivedl ho, †

aby pásl Jakuba, jeho národ, *

Izraele, jeho dědictví.

Pásl je svým bezúhonným srdcem, *

vodil je svou rozvážnou rukou.

Ant. Bůh si vyvolil Judu za své vlastnictví, Davida za pastýře svého lidu. Aleluja.

Vzkříšením Ježíše Krista nám Bůh daroval nový život, aleluja,

máme proto živou naději na dědictví, které nepomine, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

18,1-20

Pád Babylónu

(Já, Jan,) jsem viděl jiného anděla sestupovat z nebe; měl velikou moc a země byla ozářena jeho jasem. Z plné síly zavolal: „Padl, padl ten veliký Babylón! Změnil se v obydlí démonů, v brloh kdejakého nečistého ducha, v brloh kdejakého nečistého a odporného ptáka. To proto, že se vášnivým vínem jeho smilstva opíjely všechny národy, králové země s ním smilnili a velkoobchodníci světa zbohatli z jeho marnotratného hýření.“

Pak jsem uslyšel (ještě) jiný hlas z nebe: „Vyjděte z něho, můj lide, abyste neměli účast v jeho hříších a nebyli zároveň s ním postiženi ranami. Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh si připomenul jeho zločiny. Odplaťte mu, jak on odplácel, navraťte mu dvojnásob podle jeho skutků, do číše, kterou míchal, nalejte mu dvakrát. Kolik se vynášel a hýřil, tolik mu dejte trýzně a zármutku. Říkal si totiž v srdci: ‚Trůním tu jako královna, nejsem vdova, zármutek nikdy nezakusím!‘ Proto v jediném dni na něj přijdou rány: smrt, zármutek a hlad a bude spálen ohněm. Vždyť mocný je Pán Bůh, který nad ním vykonal soud!“

Králové země, společníci jeho smilstva a hýření, budou pro něj plakat a naříkat, až uvidí kouř z jeho požáru. Přestrašeni z jeho muk budou stát opodál a říkat: „Běda, běda, ty veliké město Babylóne, město mocné! V jediné hodině přišel tvůj soud!“

Velkoobchodníci země budou nad ním plakat a naříkat, že nikdo už nekoupí náklad jejich (lodí): náklad zlata a stříbra, drahých kamenů a perel, kmentu a nachu, hedvábí a šarlatu, všeliké dřevo tújové, rozmanité předměty ze slonoviny, všeliké předměty ze vzácného dřeva, z mědi, železa i mramoru; skořici, amon a voňavky, masti a kadidlo, víno a olej, nejlepší mouku a pšenici, dobytek i skot, koně i vozy, otroky i lidské duše. Také ovoce, jehož jsi byl žádostiv, jsi pozbyl, všechno nádherné a skvělé je pro tebe ztraceno a nikdy se už nenajde.

Velkoobchodníci, kteří s tím obchodovali a z města zbohatli, přestrašeni z jeho muk budou stát opodál, plakat a naříkat: „Běda! Ty veliké město, oděné kdysi kmentem, nachem a šarlatem, vyšperkované zlatem, drahým kamením a perlami! V jediné hodině je zničeno tak veliké bohatství!“

A každý kormidelník i pobřežní plavec, lodníci i všichni, kdo pracují na moři, zastavovali se zdaleka, když se dívali na kouř z jeho požáru a křičeli: „Které město bylo tak veliké jako tohle?“ Sypali si prach na hlavu a s pláčem a nářkem křičeli: „Běda, běda! Veliké město, v kterém z jeho blahobytu zbohatli všichni, kdo měli lodě na moři: v jediné hodině je úplně zničeno! Nebesa, radujte se nad tím, i vy, svatí apoštolové a proroci, že se vás Bůh proti němu zastal.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Jer 51,45; Zj 18,8.4

Vyjděte z Babylónu, abyste neměli účast v jeho hříších a nebyli zároveň s ním postiženi ranami. * Vždyť mocný je Pán Bůh, který nad ním vykonal soud, aleluja.

Vyjděte z Babylónu, můj lide, ať každý zachrání svůj život před rozjitřeným Hospodinovým hněvem. * Vždyť.

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře svatého Cyrila Alexandrijského, biskupa, k listu Římanům

(Cap. 15,7: PG 74,854-855)

Dobrotivost nebes se rozšířila na všecky, celý svět je spasen

Ačkoli je nás mnoho, tvoříme jedno tělo, a jak je psáno, vůči sobě navzájem jsme jako údy. To Kristus nás váže v jednotu poutem lásky. On totiž spojil obě dvě části v jedno a zboural přehradu, která je dělila, když zrušil zákon s jeho příkazy a ustanoveními. Máme tedy všichni stejně na sebe navzájem myslet, a trpí-li něco jeden úd, mají tím trpět všecky údy, a je-li jeden úd oslaven, mají se z toho radovat všecky údy.

Proto přijímejte jeden druhého, jako i Kristus přijal vás k slávě Boží. Jeden druhého přijmeme, rozhodneme-li se mít na mysli věci druhých, poneseme-li též jeden břemena druhého a budeme-li zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. Tak nás také Bůh přijal v Kristu. Pravdomluvný je přece ten, který řekl, že Bůh tak miloval svět, že za nás dal svého Syna. On byl totiž dán jako výkupné za život nás všech, zaplatil, co jsme dlužili smrti, a tak jsme ze smrti a hříchu vykoupeni. Apoštol objasňuje také smysl tohoto spásného činu, když říká, že se Kristus stal služebníkem obřezaných, aby se prokázalo, že Bůh je věrný. Neboť protože praotcům Židů Bůh slíbil, že požehná jejich potomkům a rozmnoží je jako hvězdy na nebi, zjevil se zde v těle a stal se člověkem – ten, který je Bůh a zároveň Slovo, v jehož moci je bytí všeho stvoření a který jako Bůh působí, aby to, co je, bylo dobré. Přišel s tělem na tento svět, ne aby si nechal sloužit, ale jak sám říká, aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.

A vyznává, že přišel zjevně, aby splnil, co bylo slíbeno Izraeli. Vždyť přece řekl: Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského. Proto Pavel neklame, když o něm říká, že se stal služebníkem obřezaných, aby potvrdil sliby dané otcům; že byl právě k tomu od Boha ustanoven. Stejně však také k tomu, aby se dostalo milosrdenství pohanům, tak aby i oni oslavili svého Spasitele a Vykupitele jako původce a stvořitele všeho. Tak se dobrotivost nebes rozšířila na všecky, neboť pohané byli přijati a tajemství moudrosti v Kristu se neminulo svým ušlechtilým cílem; namísto těch, kteří odpadli, je totiž z Božího slitování zachráněn celý svět.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Sk 13,46-47

Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete ke ztrátě věčného života, * obracíme se k pohanům, aleluja.

Tak nám to nařídil Pán. * Obracíme se.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí, věčný Bože, dej, ať stále více prožíváme velikonoční tajemství naší spásy: obnovil jsi nás svátostí křtu, pomáhej nám, aby v nás tvá milost přinášela hojné plody a abychom dosáhli radostí věčného života. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky