Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Od bran, z nichž slunce vychází,
až tam, kde konec zemský je,
ať zní zpěv Kristu vladaři,
synáčku Panny Marie.
Původce světa blažený
svých sluhů tělo obléká,
by zachránil své stvoření
a tělem spasil člověka.
Zrodil se z lidské matky Pán,
jejž Gabriel jí zvěstoval.
V lůně své matky skrytý Jan
radostí nad ním zaplesal.
Zní nebem jásot, chvalozpěv,
zpívají Bohu andělé,
když pastýřům se Pastýř všech
a Tvůrce zjeví ve chlévě.
Buď sláva tobě, Ježíši,
zrozený z Panny nejčistší,
i Otci, Duchu milosti,
po všechny věky věčnosti. Amen.
Nebo:
Děťátko z věčnosti,
chci nyní zpívat tvé matce:
kéž je má píseň krásná
jako jitřní sníh!
Raduj se, Panno Maria, dcero země,
sestro duše mé, raduj se,
radosti mé radosti!
Jsem putování nocemi,
ty však jsi dům pod hvězdami!
Jsem žíznivá miska,
ty však jsi širé moře Páně!
Raduj se, Panno Maria,
peruti mé země, koruno mé duše.
Raduj se, radosti mé radosti:
Blahoslavím ty, kdo tě blahoslaví.
Nebo:
Co se stalo, nedá se odestat,
a přece Tvým Narozením, ó Ježíši-Králi,
tolik se mění a odestává, že na všem je to znát
a od Světce i od hříšníka zasluhuješ chvály.
Jsi nevyslovitelný svou mocí, moudrostí a dobrotou,
a jdem-li se ti dnes poklonit, je to jen splátka díků
vyhnaných synů Evy, chodících žebrotou,
Ty nejštědřejší ze všech almužníků!
Děkujeme Ti, že z vůle Tvé jako Ty jsme se narodili,
zapjaté články do řetězu Tvého stvoření,
že na této zemi jako Ty jsme byli
proudem milosti Tvé v život strženi.
Nebo:
Povězte, co jste viděli,
pastýři v Betlémě?
Boha z Boha jsme viděli,
spícího na seně.
Povězte, všichni věřící,
co se to stalo dnes
v úžasném pozdvihování,
když kánon četl kněz?
Boha z Boha jsme viděli,
jenž stvořil celý svět;
ležel tichý a bezmocný
na oltáři jak květ.
Co do jeslí a na oltář
ho stáhlo z neznáma?
A ticho odpovídá nám:
To láska – láska má.
Nebo (Kancionál č. 219):
(Při modlitbě bez zpěvu se může text v závorkách vynechat.)
Jdou zástupy věrných s jásotem a chválou,
my též do Betléma pospíchejme.
Vítejme Pána, Krále andělského,
Ježíši zrozenému(, Ježíši zrozenému,
Ježíši zrozenému) zpívejme.
(Vítejme Pána, Krále andělského,
Ježíši zrozenému, Ježíši zrozenému,
Ježíši zrozenému zpívejme.)
Od stád v krajích spících pastýři jsou zváni
k jeslím, kde spí Dítě nám slíbené.
Též s nimi spějme poklonit se Pánu,
Ježíši zrozenému(, Ježíši zrozenému,
Ježíši zrozenému) zpívejme.
(Též s nimi spějme poklonit se Pánu,
Ježíši zrozenému, Ježíši zrozenému,
Ježíši zrozenému zpívejme.)
Hle, sláva věčného Tvůrce všehomíra
všem nám září v úsměvu Dítěte.
Bůh mezi námi, v plenkách nemluvňátko,
Ježíši zrozenému(, Ježíši zrozenému,
Ježíši zrozenému) zpívejme.
(Bůh mezi námi, v plenkách nemluvňátko,
Ježíši zrozenému, Ježíši zrozenému,
Ježíši zrozenému zpívejme.)
Bůh s námi je spřízněn, lidský úděl sdílí,
jej chválami vroucími vítejme.
Láskou za lásku Pánu odpovíme,
Ježíši zrozenému(, Ježíši zrozenému,
Ježíši zrozenému) zpívejme.
(Láskou za lásku Pánu odpovíme,
Ježíši zrozenému, Ježíši zrozenému,
Ježíši zrozenému zpívejme.)
Nebo:
Ježíšek Panně v náručí
má vlásky plné světla.
(Ach, jak je znaven, znaven svět,
zde však je tolik tepla!)
Ježíšek Panně u prsou
má vlásky plné hvězd.
(Ach, krutí, zlí jsou králové,
zde láska chrání dnes.)
Ježíšek Panně na srdci
má vlásky plné ohně.
(Ach, jak je znaven, znaven svět,
zde však má spásy hojně.)
Ježíšek Panně na klíně
má z vlásků aureolu
a všechny kvítky hledí výš
a všechny hvězdy dolů.
ŽALMY
1. ant. Sešli své světlo a svou věrnost, Hospodine.
Bože, zjednej mi právo †
a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu, *
zbav mě člověka lstivého a zločinného!
Bože, vždyť ty jsi má síla, †
proč jsi mě zahnal? *
Proč se musím smutně vláčet tísněn nepřítelem?
Sešli své světlo a svou věrnost: †
ty ať mě vedou *
a přivedou na tvou svatou horu a do tvých stanů.
Pak přistoupím k Božímu oltáři, *
k Bohu, který mě naplňuje radostí.
Oslavím tě citerou, *
Bože, můj Bože.
Proč se rmoutíš, má duše, *
a proč ve mně sténáš?
Doufej v Boha, vždyť zase ho budu chválit, *
svého spasitele a svého Boha!
Ant. Sešli své světlo a svou věrnost, Hospodine.
2. ant. Ochraňuj nás, Pane, po celý náš život.
Iz 38,10-12d.14cd.17-20
Řekl jsem: Uprostřed svého života mám odejít k branám podsvětí *
mám postrádat zbytek svých let.
Řekl jsem: Nemám (už) vidět Hospodina v zemi živých, *
nemám už hledět na nikoho mezi obyvateli světa.
Můj příbytek je stržen, †
je ode mě odnesen *
jako stan pastýřů.
(Bůh) svinul jako tkadlec můj život, *
odřízl mě od osnovy.
V slabosti se mé oči (zdvihají) vzhůru, *
Pane, trpím násilí, zastaň se mě!
Hle, v pokoj se změnila má hořkost! †
Tys tedy zachránil mou duši z propasti zhouby, *
ano, za svá záda jsi hodil všechny mé hříchy.
Vždyť podsvětí tě nebude slavit †
ani smrt tě nebude chválit. *
Ti, kdo sestupují do jámy, nebudou čekat na tvou věrnost.
Kdo žije, jen kdo žije, bude tě slavit jako já dnes. *
Otec bude o tvé věrnosti vypravovat synům.
Hospodine, zachraň mě, *
a za zvuku citery budeme zpívat po všechny dny svého života v Hospodinově domě.
Ant. Ochraňuj nás, Pane, po celý náš život.
3. ant. Tobě, Bože, patří chvalozpěv na Siónu. †
Tobě, Bože, patří chvalozpěv na Siónu, *
† tobě, který vyslýcháš prosbu, ať se plní slib.
K tobě přichází každý člověk *
s vyznáním svých vin.
Naše nevěrnosti nás tísní, *
ty je však odpouštíš.
Blaze tomu, koho si volíš a bereš k sobě: *
přebývá v tvých nádvořích.
Kéž se nasytíme blahem tvého domu, *
svatostí tvého chrámu!
Je úžasné a spravedlivé, jak nás vyslýcháš, *
Bože, náš zachránce,
naděje všech končin země *
i dalekých moří.
Svou mocí upevňuješ hory, *
jsi opásán silou.
Tišíš hukot moří, *
hukot jejich vln a vřavu národů.
Pro tvé divy bázeň jímá obyvatele dálných krajin, *
radostí plníš nejzazší východ i západ.
V milosti jsi navštívil zem a napojils ji, *
velmi jsi ji obohatil.
Boží strouhou se hrne voda, *
(lidem) nachystals obilí.
Takto jsi zemi připravil: †
zavlažils její brázdy, *
rozmělnils její hroudy,
zkypřils ji dešti, *
požehnals tomu, co vyrašilo.
Rok jsi korunoval svou dobrotou, *
kudy jsi prošel, prýští hojnost.
Pastviny na stepi mokvají vláhou, *
pahorky se ovíjejí radostí.
Nivy se odívají stády, †
údolí se přikrývají obilím: *
ozývají se jásotem a zpěvem.
Ant. Tobě, Bože, patří chvalozpěv na Siónu.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Iz 62,11-12
Řekněte siónské dceři: „Hle, přichází tvá spása, u sebe má svou mzdu, před sebou má svůj zisk.“ Nazvou je: „Svatý lid, vykoupení od Hospodina.“
ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ
Hospodin uvedl ve známost svou spásu. * Aleluja, aleluja. Hospodin.
Rozpomenul se na svou dobrotu a věrnost. * Aleluja, aleluja. Sláva Otci. Hospodin.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Antifona k Zachariášovu kantiku: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi, plné milosti a pravdy; z jeho plnosti jsme všichni dostali, a to milost za milostí, aleluja.
PROSBY
Náš Vykupitel, Syn Boží, se stal člověkem, aby člověka obnovil. S radostí ho vzývejme:
Pane Ježíši, buď s námi.
Ježíši, Synu živého Boha, odlesku Otce, věčné světlo, Králi slávy, slunce spravedlnosti, Synu Panny Marie,
rozjasni tento den slávou svého vtělení.
Ježíši, obdivuhodný rádce, Bože silný, otče budoucího věku, kníže pokoje,
usměrňuj naši cestu svatostí svého života.
Ježíši všemohoucí, trpělivý, poslušný, tichý a pokorný srdcem,
ukaž všem lidem sílu mírnosti.
Ježíši, otče chudých, slávo svých věřících, pastýři dobrý, světlo pravé, moudrosti nekonečná, dobroto nesmírná, naše cesto a živote náš,
uděl své církvi ducha chudoby.
Otče náš.
MODLITBA
Bože, tvůj Syn se narodil z neposkvrněné Panny, a na jeho lidství nedolehla vina, která od počátku tíží lidské pokolení; když jsme se i my pro spojení s Kristem stali novým stvořením, dej nám sílu, abychom nepodléhali tomu, co nám brání žít novým životem. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky