28. červenec 2023

Pátek, mezidobí, 16. týden
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Veliký jsi, Pane můj,

bez hranic je sláva tvá,

nevýstižná je tvá moc,

moudrost tvá je bezedná.

Kdo jsem já, že chválit chci

tebe, jenž jsi vševládný?

Jsem jen člověk, křehké nic

v díle tvého stvoření.

Člověk, který naříká

pod břemenem časnosti,

pod jhem hříchu pýchy své.

Ty však zveš mě k radosti.

Pro sebe jsi stvořil mě,

láskou všechno táhneš k sobě.

Nepokojné srdce je,

pokud nespočine v tobě.

ŽALMY

1. ant. Můj Bože, neodvracej se od mé úpěnlivé prosby a zachraň mne před úklady bezbožníka.

Žalm 55 (54), 2-15.17-24
Proti zrádnému příteli
Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14,33)
I (1-9)

Naslouchej, Bože, mé modlitbě, †

neskrývej se před mou úpěnlivou prosbou, *

věnuj mi pozornost a vyslyš mě!

Zmítám se v neklidu, †

děsím se při křiku nepřítele, *

při povyku bezbožníka,

protože mě zavalují neštěstím *

a v hněvu proti mně brojí.

Srdce se ve mně chvěje *

a padla na mě smrtelná úzkost.

Strach a hrůza se na mě řítí *

a děs mě halí.

Říkám si: Kéž bych měl křídla jak holub, *

odletěl bych a dopřál si klidu.

Hle, daleko bych utekl, *

zůstal bych na poušti.

Rychle bych spěchal do útočiště *

před vichrem a bouří.

Ant. Můj Bože, neodvracej se od mé úpěnlivé prosby a zachraň mne před úklady bezbožníka.

2. ant. Pán mě vysvobodí od těch, kteří na mě dorážejí.

II (10-15)

Pane, zmať a rozděl jim jazyky, *

vždyť vidím násilí a svár v městě.

Ve dne v noci obcházejí po jeho hradbách, *

vládne v něm útisk a bezpráví.

Uvnitř jsou úklady, *

z jeho náměstí nemizí násilí a podvod.

Kdyby mě potupil nepřítel, *

dovedl bych to snést,

kdyby se nade mě vypínal, kdo mě nenávidí, *

skryl bych se před ním.

Ale byls to ty, můj druh, *

můj přítel a důvěrník!

Vždyť jsme spolu byli v důvěrném styku, *

ve slavném průvodu jsme kráčeli v Božím domě.

Ant. Pán mě vysvobodí od těch, kteří na mě dorážejí.

3. ant. Svou starost hoď na Hospodina, a on tě zachová.

III (17-24)

Já však budu volat k Bohu, *

a Hospodin mě zachrání.

Večer, ráno i v poledne budu naříkat a sténat, *

a uslyší můj hlas.

Vykoupí mou duši a dá mi pokoj od těch, kteří na mě dorážejí, *

neboť je jich na mě mnoho.

Bůh to uslyší a zkruší je †

– on vládne od věčnosti – *

nechtějí se změnit a nebojí se Boha.

Kdekdo napřahuje ruku na přátele, *

znesvěcuje svoji smlouvu.

Úlisnější nad máslo jsou jeho ústa, *

ale srdce má nepřátelské,

nad olej lahodnější jsou jeho slova, *

jsou to však tasené meče.

Svou starost hoď na Hospodina, †

a on tě zachová, *

nikdy nedopustí, aby se viklal spravedlivý.

A ty, Bože, svrhneš je *

do jámy zkázy;

zákeřní vrazi nedosáhnou ani poloviny svých dnů. *

Já však důvěřuji v tebe, Hospodine!

Ant. Svou starost hoď na Hospodina, a on tě zachová.

Slyš mě, můj synu,

neodchyluj se od slov mých úst.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

5,1-21

Naděje na příbytek v nebi; služba usmíření

Víme, až bude stržen stan, v kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům udělaný lidskýma rukama, ale věčný v nebi. Proto vzdycháme plni touhy po tom, abychom si mohli vzít na sebe ještě (jako šat) i svůj příbytek z nebe, a to i v tom případě, když budeme shledáni oblečeni, ne svlečeni (ze své pozemské schránky). Ano, pokud jsme v této pozemské schránce, vzdycháme a tíží nás to; nechtěli bychom být svlečeni, ale toužíme, abychom byli nadto ještě přioděni, aby tak byla smrtelná schránka pohlcena životem. Bůh sám nás tak k tomu určil a dal nám Ducha jako záruku.

Jsme tedy ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v tomto těle, jsme jako vyhnanci v cizině, daleko od Pána. (To proto, že) v nynějším stavu (v Boha jen) věříme, ale dosud ho nevidíme. Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k Pánu. A proto stůj co stůj usilujeme o to, abychom se mu líbili, ať už v domě (těla) zůstáváme, nebo se z něho odebíráme. My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného.

Protože tedy víme, že je třeba bát se Pána, snažíme se lidi přesvědčit. Bůh nás dobře zná a doufám, že i vy nás dobře znáte, když nás posuzujete podle zásad svědomí. Tím vám nechceme zase doporučovat sami sebe; dáváme vám jen možnost, abyste se námi mohli chlubit a abyste měli (co odpovědět) lidem, kteří se vychloubají vnějškem, ale o srdce nedbají. Jestliže jsme si tedy počínali, jako bychom byli beze smyslů, bylo to proto, že Bůh tak chtěl. Jestliže jednáme jako při smyslech, je to pro vás.

Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: Jeden zemřel za všechny, umřeli tedy všichni; a umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých. Proto my od nynějška nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. A třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme. Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo.

A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom (hlásali) toto usmíření. Vždyť Bůh pro Kristovy (zásluhy) smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o tomto usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh. Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem! S tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u Boha.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

2 Kor 5,18; Řím 8,32

Bůh nás smířil se sebou skrze Krista * a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření.

Ani vlastního Syna Bůh neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky. * A svěřil.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Vyznání“ od svatého Augustina, biskupa

(Lib 10,43,68-70: CCL 27,192-193)

Kristus zemřel za všechny

Tvé skryté milosrdenství ukázalo poníženým skutečného prostředníka; poslals jim ho, aby se na jeho příkladě naučili, co je to pravá pokora. On, prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš, se zjevil jako prostředník mezi smrtelnými hříšníky a nesmrtelným Spravedlivým: smrtelný jako lidé, spravedlivý jako Bůh. A protože odměnou spravedlnosti je život a pokoj, on svou spravedlností, která ho podstatně spojovala s Bohem, vysvobodil ospravedlněné hříšníky od moci smrti, kterou dobrovolně s nimi sdílel. Jak velice jsi nás miloval, dobrý Otče! Vždyť tys neušetřil svého jediného Syna, ale vydal jsi ho za nás hříšníky. Jak velice jsi nás miloval! Vždyť pro nás tvůj jediný Syn nelpěl na své rovnosti s tebou, ale stal se poslušným až k smrti na kříži. On jediný šel mezi mrtvé svobodně, neboť měl moc svůj život dát i moc ho zase přijmout. Pro nás před tebou stojí jako vítěz i jako oběť, a vítěz proto, že i oběť; pro nás před tebou stojí jako kněz i svatá oběť, a proto kněz, že i svatá oběť. Pro tebe z nás otroků udělal tvé děti, neboť on, který se z tebe zrodil, se stal naším služebníkem.

Právem tedy v něho doufám a na něho spoléhám, že skrze něho, jenž sedí po tvé pravici a za nás se u tebe přimlouvá, uzdravíš všecky mé neduhy. Jinak bych si zoufal, neboť těch mých neduhů je množství a jsou veliké. Ale tvůj lék je silnější. Jen kdyby se tvé Slovo nestalo tělem a nepřebývalo mezi námi, bychom si mohli myslet, že je tvé Slovo člověku vzdálené, a zoufat si nad sebou. Zděšený svými hříchy a břemenem své bídy, přemítal jsem v srdci a uvažoval o útěku do samoty. Ale tys mi v tom zabránil a posílils mě svými slovy: Proto Kristus zemřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel.

Hle, Pane, na tebe skládám svou starost o život a budu pozorovat divy tvého zákona. Ty znáš moji nezkušenost a moji slabost, pouč a uzdrav mě. Tvůj Jednorozený, v němž jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání, mne vykoupil vlastní krví. Ať mě neutlačují pyšní, neboť přemýšlím, za jakou cenu jsem byl vykoupen, a z ní jím a piji i rozdávám; a jako chudý toužím, abych se z ní nasytil jako jeden z těch, kdo jedí a nasytí se, jako jeden z těch, kdo hledají Hospodina a budou ho chválit.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

2 Kor 5,14.15; Řím 8,32

Kristova láska nás nutí k tomuto úsudku: * Jeden umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých.

Ani vlastního Syna Bůh neušetřil, ale vydal ho za nás za všechny * Jeden.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, buď stále s námi, a když nás voláš, abychom ti celým svým životem sloužili, rozmnož v nás víru, naději a lásku, abychom věrně plnili tvá přikázání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky