Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Jezu Kriste, Synu Boží,
plný nebeského zboží,
rač přítomen býti,
svým darem nás obdařiti,
slovo svoje nám předkládej,
v něm nasycení dej.
Ty jsi Slovo Otce svého
a obraz výborný jeho,
skrz tebe svou mocí
stvořil Otec všechny věci,
svým slovem vše udržuješ
a moudře spravuješ.
Ty, jenž jsi světlem národům
a ze všech vzděláváš svůj dům,
ty jsi naše slunce,
vycházející od Otce,
všechny jasně osvěcuješ,
život nám daruješ.
Přidej k tomu své milosti,
ať slova tvá s ochotností
srdcem přijímáme,
že jsme z Boha, poznáváme,
nejsme marní posluchači
spasitelných řečí.
Ať v zemi srdce našeho
Duchem tvým napraveného
slov tvých přijímání
nese hojné požehnání
a dar pravdy z tvé milosti
ať se v nás rozhostí.
Ať v tvé pravdě zůstáváme,
tak ovoce vydáváme
života ctnostného,
abychom mohli slavného
života v nebi dojíti,
s tebou věčně býti.
ŽALMY
1. ant. Každý den tě budu velebit, Hospodine, aleluja. [Tištěný breviář neobsahuje „Aleluja“ na konci všech antifon pro třetí neděli žaltáře; doplněno podle latinského vydání.]
Budu tě oslavovat, můj Bože, králi, *
budu velebit tvé jméno po všechny věky.
Každý den tě budu velebit *
a chválit tvé jméno po všechny věky.
Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný, *
jeho velikost je nevýstižná.
Jedno pokolení zvěstuje druhému tvé činy *
a oznamuje tvoji moc.
Mluví o nádherné slávě tvé vznešenosti, *
rozmlouvají o tvých divech.
Vypravují o moci tvých hrozivých skutků, *
hovoří o tvé nesmírnosti.
Rozhlašují chválu tvé velké laskavosti, *
jásají nad tvou spravedlností.
Milosrdný a milostivý je Hospodin, *
shovívavý a plný lásky.
Dobrotivý je Hospodin ke všem *
a soucit má se všemi svými tvory.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Každý den tě budu velebit, Hospodine, aleluja. [Tištěný breviář neobsahuje „Aleluja“ na konci všech antifon pro třetí neděli žaltáře; doplněno podle latinského vydání.]
2. ant. Tvé království, Hospodine, je království všech věků, aleluja.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla *
a tvoji zbožní ať tě velebí!
Ať vypravují o slávě tvého království, *
ať mluví o tvé síle,
aby poučili lidi o tvé moci, *
o slávě tvé vznešené říše.
Tvé království je království všech věků *
a tvá vláda trvá po všechna pokolení.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Tvé království, Hospodine, je království všech věků, aleluja.
3. ant. Věrný je Hospodin ve všech svých slibech a svatý ve všech svých činech, aleluja. †
Věrný je Hospodin ve všech svých slibech *
a svatý ve všech svých činech.
† Hospodin podpírá všechny, kdo klesají, *
a pozvedá všechny sklíčené.
Oči všech doufají v tebe *
a ty jim dáváš pokrm v pravý čas.
Otvíráš svou ruku *
a sytíš vše živé s laskavostí.
Spravedlivý je Hospodin ve všech svých cestách *
a svatý ve všech svých činech.
Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají, *
všem, kdo ho vzývají upřímně.
Vyplní vůli svých ctitelů, *
slyší jejich volání a zachrání je.
Zachovává Hospodin všechny, kdo ho milují, *
a všechny bezbožníky zničí.
Ať má ústa hlásají Hospodinovu chválu, *
vše, co žije, ať velebí jeho svaté jméno po všechny věky!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Věrný je Hospodin ve všech svých slibech a svatý ve všech svých činech, aleluja.
Můj synu, dbej na má slova,
uchovej je hluboko v srdci.
PRVNÍ ČTENÍ
Z Knihy Soudců
2,6 – 3,4
Přehled doby Soudců
Když Jozue propustil lid, odebrali se synové Izraele každý do svého dědictví, aby obsadili zemi. Lid sloužil Hospodinu po všechny dny Jozuovy a po celou dobu života starších, kteří Jozua přežili a viděli celé velké Hospodinovo dílo, které pro Izraele vykonal.
I zemřel Hospodinův služebník Jozue, syn Nunův, ve věku sto desíti let. Pochovali ho na jeho dědičném území v Timmatcheresu v Efraimském pohoří severně od hory Gaaše. Též celé ono pokolení se odebralo ke svým otcům. Po nich nastoupilo jiné pokolení, které neznalo Hospodina ani jeho dílo, jež pro Izraele vykonal.
Synové Izraele konali to, co se Hospodinu nelíbilo: sloužili Bálům. Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z egyptské země, a chodili za jinými bohy, za bohy sousedních národů, klaněli se jim, a tak popouzeli Hospodina k hněvu. Opustili Hospodina a sloužili Bálovi a Astartám. Proto vzplanul Hospodinův hněv proti Izraeli, vydal je do moci lupičů a ti je plenili, vydal je napospas okolním nepřátelům, takže jim už nemohli odolat. Do všeho, co podnikali, zasahovala Hospodinova ruka k jejich neštěstí, jak to Hospodin řekl a přísahal. Uvedl je do svrchované tísně.
Tu jim Hospodin povolával soudce a ti je vysvobozovali z moci jejich plenitelů. Ale ani své soudce neposlechli, byli Hospodinu nevěrní, klaněli se cizím bohům, sešli rychle z cesty, kterou chodívali jejich otcové, když poslouchali Hospodinovy příkazy. Oni tak nejednali. Jestliže jim Hospodin povolal soudce, pomáhal mu a vysvobozoval je z moci nepřátel, dokud ten soudce žil, neboť Hospodin měl soucit, když sténali pod svými utlačovateli a tyrany. Jakmile však soudce zemřel, obrátili, jednali hůř než jejich otcové. Chodili za jinými bohy, sloužili a klaněli se jim, neustoupili od svých zločinů a od svého zatvrzelého jednání.
Proto Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem a prohlásil: „Protože tento národ přestoupil moji smlouvu, kterou jsem uložil jejich otcům, a neposlouchají mě, ani já už před nimi nevyženu žádný z těch národů, které ponechal Jozue, než zemřel. Jimi budu Izraele zkoušet, zda bude chodit po cestě Hospodinově právě tak bedlivě jako jejich otcové, či nebude.“ Hospodin tam proto tyto národy nechal a nevyhnal je hned, ani je nevydal do Jozuových rukou.
Tyto národy ponechal Hospodin, aby jimi zkoušel Izraele, totiž všechny ty, kteří nepoznali žádné boje o Kanaán, aby je pokolení synů Izraele poznala a naučila se bojovat, ti totiž, kteří předtím boj vůbec nepoznali: ponechal pět filišťanských knížat a všechny Kananejce i Sidoňany a Chivvity, kteří obývali Libanonské pohoří od hory Baalhermonu až po cestu do Ematu. Ti zůstali, aby byl skrze ně Izrael zkoušen, aby se ukázalo, budou-li poslouchat Hospodinovy příkazy, které přikázal jejich otcům skrze Mojžíše.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Žl 106 (105),40.41.44.45; Sd 2,16
Hospodinův hněv vzplanul proti jeho národu, vydal je do moci pohanů; ale shlédl na jejich soužení, když slyšel jejich prosbu. * Slitoval se pro své velké milosrdenství.
Povolával jim soudce a ti je vysvobozovali z moci jejich plenitelů. * Slitoval se pro své velké milosrdenství.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „O modlitbě Páně“ od svatého Cypriána, biskupa a mučedníka
(Nn. 4-6: CSEL 3.268-270)
Modlitba ať vychází z pokorného srdce
Když se modlíme, přednášejme své prosby ukázněně, klidně a skromně. Mějme na mysli, že stojíme před Boží tváří. Měli bychom se líbit Božím očím jak držením těla, tak tónem hlasu. Neboť je neslušné křičet a hlaholit, ale sluší se naopak modlit uctivě a skromně. Kromě toho náš Pán a Učitel přikázal nám modlit se v ústraní na místech odlehlých a skrytých, ba i v ložnici. To se lépe srovnává s vírou, vždyť máme vědět, že Bůh je všudypřítomný, že vidí a slyší každého a úplnost jeho velebnosti proniká i místa odlehlá a skrytá, jak stojí v Písmu: Copak jsem Bohem jen zblízka, Bohem zdaleka už nejsem? Může se člověk schovat v úkrytu, abych já ho neuviděl? Nejsem to já, který naplňuje nebe i zemi? A jinde: Všude jsou Hospodinovy oči a pozorují zlé i dobré.
Také když se společně scházíme s bratřími a slavíme s Božím knězem svatou oběť, máme pamatovat na skromnost a ukázněnost. Nemáme odříkávat své modlitby nedbale a bez ladu a skladu a naše prosby mají být skromné a nemáme jimi na Boha dotírat s hlučnou povídavostí; Bůh přece neposlouchá hlas, ale srdce; a není třeba připomínat něco hlasitě tomu, který zná i naše myšlenky, jak potvrzuje Pán, když říká: Proč smýšlíte špatně ve svém srdci? Nebo na jiném místě: Všechny církevní obce poznají, že já zkoumám ledví i srdce.
Na to dbala a to zachovávala Anna, předobraz církve z první knihy Královské. Neprosila Hospodina s hlasitým voláním, ale tiše a skromně, v samých hlubinách svého srdce. Její prosba byla skrytá, ale víra zjevná, a nemodlila se ústy, ale srdcem, poněvadž věděla, že i tak to Bůh slyší. A dostala všechno, oč žádala, protože prosila s vírou. Písmo svaté to ostatně dosvědčuje: Mluvila ve svém srdci, pouze rty se jí pohybovaly, hlas ale nebyl slyšet; a Hospodin se na ni rozpomenul. Podobně čteme v žalmech: Na svých ložích uvažujte ve svém srdci a utište se. Také Jeremiášovými ústy uvádí a učí Duch Svatý totéž: V duchu je třeba se ti klanět, Pane!
Avšak ten, kdo se klaní, ať nezapomíná, nejmilejší bratři, ani na to, jak se modlil s farizejem v chrámě celník. Nehleděl opovážlivě k nebi ani nevztahoval pyšně ruce, ale bil se v prsa, vyznával své skryté hříchy a úpěnlivě prosil o pomoc Boží milosrdenství. A zatímco farizej byl spokojený sám se sebou, ospravedlnění si zasloužil spíše celník, který takto prosil, neboť nedoufal ve spásu pro svou nevinnost – vždyť přece nikdo není bez viny, ale vyznal své hříchy a pokorně se modlil; a ten, který pokorným odpouští, jeho modlitbu vyslyšel.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Uvědomme si, že při modlitbě předstupujeme před Boha a jeho anděly. * Ať naše slova vyjadřují naše smýšlení.
Bůh nás vyslyší ne pro naši mnohomluvnost, ale pro upřímné srdce a slzy lítosti. * Ať naše slova vyjadřují naše smýšlení.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme, *
tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
oslavuje celá země.
Všichni andělé, *
cherubové i serafové,
všechny mocné nebeské zástupy *
bez ustání volají:
Svatý, Svatý, Svatý, *
Pán, Bůh zástupů.
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Oslavuje tě *
sbor tvých apoštolů,
chválí tě *
velký počet proroků,
vydává o tobě svědectví *
zástup mučedníků;
a po celém světě *
vyznává tě tvá církev:
neskonale velebný, *
všemohoucí Otče,
úctyhodný Synu Boží, *
pravý a jediný,
božský Utěšiteli, *
Duchu Svatý.
Kriste, Králi slávy, *
tys od věků Syn Boha Otce;
abys člověka vykoupil, *
stal ses člověkem a narodil ses z Panny;
zlomil jsi osten smrti *
a otevřel věřícím nebe;
sedíš po Otcově pravici *
a máš účast na jeho slávě.
Věříme, že přijdeš soudit, *
a proto tě prosíme:
přispěj na pomoc svým služebníkům, *
vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;
dej, ať se radují s tvými svatými *
ve věčné slávě.
* Poslední část (prosby) se může vynechat.
* Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *
veď ho a stále pozvedej.
Každý den tě budeme velebit *
a chválit tvé jméno po všechny věky.
Pomáhej nám i dnes, *
ať se nedostaneme do područí hříchu.
Smiluj se nad námi, Pane, *
smiluj se nad námi.
Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *
jak doufáme v tebe.
Pane, k tobě se utíkáme, *
ať nejsme zahanbeni na věky.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, sílo všech, kdo v tebe doufají, bez tebe lidská slabost nic nezmůže; vyslyš naše prosby a nepřestávej nám pomáhat svou milostí, abychom plnili tvá přikázání a vždycky smýšleli i jednali podle tvé vůle. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky