15. červenec 2023

Sv. Bonaventury, biskupa a učitele církve
památka

Narodil se kolem roku 1218 v Bagnoregiu u Viterba. Studoval a pak i přednášel filozofii a teologii v Paříži, tam také vstoupil k františkánům (1243). Od roku 1257 byl generálním představeným řádu. Jeho spisy vynikají neobyčejnou hloubkou, zanechal jich po sobě asi 45. Vedle sv. Tomáše Akvinského je nejvýznačnějším teologem středověku. V roce 1273 byl povolán do Říma, aby spolupracoval na přípravě II. lyonského sněmu, a stal se biskupem a kardinálem. Zemřel 15. VII. 1274 v Lyonu. Za svatého byl prohlášen v roce 1482 a za učitele církve roku 1588.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Veliká je milost dána

věřícím od Krista Pána,

by se z ní těšili

a s vírou dobře činili;

za tu milost jej milujme,

věrně následujme.

On nám dá nebeské zboží,

neboť jsme synové Boží;

učme se od něho,

berme svatý příklad z něho,

tak jako on nás miloval

a nám přikazoval.

A všem, kteří jeho jménem

slouží jeho svatým slovem,

proň vše opouštějíc,

těm slíbeno zde stokrát víc;

ty on zvláště opatruje,

láskou zahrnuje.

V nebi chce jim více dáti,

věčnou ctí korunovati,

tam budou jasnější,

nad všechny hvězdy skvělejší,

budou míti slávu z něho

ti poslové jeho.

Vizme spolu, všichni věrní,

že práce nadarmo není

pro Krista milého

zde v následování jeho.

Prosme, ať nás k ní vzbuzuje

a v ní posiluje.

ŽALMY

1. ant. Hospodin učinil velké divy, jeho milosrdenství trvá na věky.

Žalm 136 (135)
Velikonoční chvalozpěv
Děkujeme ti, svatý Otče, a vyznáváme, že jsi veliký a žes všechna svá díla učinil v moudrosti a lásce. (IV. anafora)
I (1-9)

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

Oslavujte Boha bohů, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

Oslavujte Pána pánů, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On sám učinil velké divy, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On moudře učinil nebe, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On rozprostřel na vodách zemi, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On učinil veliká světla, *

jeho milosrdenství trvá navěky:

slunce, aby vládlo ve dne, *

jeho milosrdenství trvá navěky,

měsíc a hvězdy, aby vládly v noci, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodin učinil velké divy, jeho milosrdenství trvá na věky.

2. ant. Vyvedl Izraele z Egypta, jeho milosrdenství trvá na věky.

II (10-15)

On pobil Egypťany v jejich prvorozencích, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On vyvedl Izraele z jejich středu, *

jeho milosrdenství trvá navěky,

mocnou rukou a napřaženým ramenem, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On rozdělil Rudé moře, *

jeho milosrdenství trvá navěky,

a převedl Izraele jeho středem, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On svrhl faraona s jeho vojskem do Rudého moře, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Vyvedl Izraele z Egypta, jeho milosrdenství trvá na věky.

3. ant. On nás vysvobodil od našich protivníků, jeho milosrdenství trvá na věky.

III (16-26)

On vedl svůj národ na poušti, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On potřel veliké krále, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On zabil mocné krále, *

jeho milosrdenství trvá navěky:

Sichona, krále amoritského, *

jeho milosrdenství trvá navěky,

a Oga, krále bašanského, *

jeho milosrdenství trvá navěky,

a dal jejich zem do majetku, *

jeho milosrdenství trvá navěky,

do majetku Izraeli, svému služebníku, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On si vzpomněl na nás v našem ponížení, *

jeho milosrdenství trvá navěky,

a vysvobodil nás od našich protivníků, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

On dává pokrm každému tvoru, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

Oslavujte Boha nebes, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. On nás vysvobodil od našich protivníků, jeho milosrdenství trvá na věky.

Ukaž mi své cesty, Hospodine,

pouč mě o svých stezkách.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Sirachovcovy

47,14-31 (řec. 12,25)

Dějiny Izraele: Od Šalomouna do Jorobeama

Po (Davidovi) nastoupil moudrý syn,

který kvůli němu žil šťastně.

Šalomoun vládl v dobách pokoje,

koldokola mu Bůh popřál klidu,

aby zbudoval dům jeho Jménu

a připravil svatyni navěky.

Jak jsi byl moudrý ve svém mládí,

naplněn rozvahou jako řeka!

Přikryl jsi zemi svým věděním

a naplnils ji výroky jinotajů.

Na nejzazší ostrovy dospěla tvá pověst

a byl jsi milován pro svou pokojnou vládu.

Svými zpěvy, příslovími, výroky a výklady

jsi vzbudil úžas u národů.

Jménem Pána, Boha,

který se nazývá izraelským Bohem,

jsi nahromadil zlata jako cínu,

jak olovo jsi rozmnožil stříbro.

Své boky však jsi odevzdal ženám,

jim jsi dal vládnout nad svým tělem.

Poskvrnil jsi svou slávu

a znesvětil jsi své lůžko,

takže jsi přivedl hněv na své děti

a zármutek na své potomstvo.

Povstala dvojí vláda

a z Efraimu vzešlo buřičské království.

Pán však neodvolá své slitování,

ze svých slov nezruší ani jedno.

Neodmítne potomstvo svému vyvolenému,

nezničí plémě toho, kdo ho miloval.

Proto také dá Jakubovi zbytek

a Davidovi kořen, který z něho vzešel.

I uložil se Šalomoun ke svým otcům

a zanechal po sobě domýšlivce,

nejpošetilejšího z lidu, zbaveného rozvahy,

Roboama, který zlou radou pohnul lid k vzpouře.

Jorobeam, Nabatův syn, k hříchu svedl Izraele,

ukázal Efraimovi cestu k nepravosti.

Tehdy se jejich hříchy velmi rozmnožily,

takže je vyhnaly z jejich země.

Vyhledávali kdejakou špatnost,

až je stihl trest.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Ez 37,21.22.23.24; Jan 10,16

Shromáždím izraelské syny, nebudou již dvěma národy a neposkvrní se svými modlami. * Budou mým lidem a všichni budou mít jednoho pastýře.

Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést a bude jen jedno stádce. * Budou mým lidem a všichni budou mít jednoho pastýře.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Cesta duše k Bohu“ od svatého Bonaventury

(Cap. 7,1.2.4.6; Opera omnia, 5,312-313)

Tajemná moudrost, zjevená skrze Ducha Svatého

Kristus je cesta a dveře, Kristus je žebřík a vůz, on je slitovnice umístěná nad Boží archou a tajemství, které bylo skryté od věků. Kdo s celou rozhodností obrátí svou tvář k této slitovnici, pohlédne na Krista visícího na kříži, s vírou, nadějí a láskou, s oddaností, obdivem a radostí, s uznáním, chválou a jásotem, ten s ním koná paschu, to je přechod: přechází s holí kříže Rudým mořem, odchází z Egypta a vstupuje na poušť, aby okusil skrytou manu, a s Kristem spočine v hrobě, navenek jakoby mrtvý, ale zakouší – nakolik je to během pozemského putování možné – co bylo řečeno na kříži lotru, který se obrátil ke Kristu: Dnes budeš se mnou v ráji.

Má-li však být tento přechod dokonalý, je třeba zanechat veškeré rozumové činnosti a v nejvyšším vzplanutí lásky být unešen a přeměněn v Boha. Ale to je hluboké tajemství, které nezná nikdo než ten, komu se toho dostane, a dostane se toho jen tomu, kdo po tom touží, a touží po tom jen ten, koho zapálí až do morku kostí oheň Ducha Svatého, který Kristus seslal na svět. A proto říká Apoštol, že tato tajemná moudrost byla zjevena skrze Ducha Svatého.

Zkoumáš-li však, jak se to děje, ptej se milosti, a ne nauky, touhy, a ne rozumu, vzdychání modlitby, a ne horlivosti v četbě, ptej se Ženicha, a ne učitele, Boha, a ne člověka, temnoty, a ne jasu; neptej se světla, ale ohně úplně spalujícího a unášejícího k Bohu zcela zvláštním pomazáním a žhoucím planutím lásky. Tímto ohněm je Bůh sám, jeho pec je v Jeruzalémě a Kristus ji rozpálil žárem svého žhoucího utrpení. Opravdu to chápe jenom ten, kdo řekne: Šibenici si zvolila má duše, smrt moje kosti. Kdo miluje tuto smrt, může vidět Boha, neboť je nepochybně pravdivé: Člověk mě nemůže spatřit a zůstat naživu.

Zemřeme tedy a vstupme do temnoty, uložme mlčení starostem, žádostem a fantazii. Přejděme s ukřižovaným Kristem z tohoto světa k Otci, aby nám ukázal Otce a my mohli říci s Filipem: To nám stačí. Slyšme s Pavlem: Stačí ti moje milost. Plesejme s Davidem: Touhou hyne mé tělo i duše, Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl. Požehnán buď Hospodin navěky! Staň se, staň se!

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Jan 3,24; Sir 1,9.10

Kdo zachovává Boží přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm. * A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.

Bůh stvořil moudrost v Duchu Svatém, vylil ji na vše, co žije, a udělil ji těm, kteří ho milují. * A že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí Bože, veď nás, ať následujeme svatého biskupa Bonaventuru, jehož nebeské narozeniny dnes slavíme: ať usilujeme o poznání tvé pravdy a naše láska k tobě ať stále roste. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky