14. květen 2023

Šestá Neděle velikonoční
2. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Nuž, křesťané, radujte se,

vítejte svého Vítěze,

jenž vám kořist mnohou nese.

Pějme aleluja.

Vrací se Pán Kristus z boje,

a již uprostřed vás stoje,

přináší vám zvěst pokoje.

Pějme aleluja.

Mladí, staří, radujte se

a chvalte Krista vítěze.

Buď čest tobě, Boží Synu,

žes odvrátil vinu,

vyvedl ze smrti stínu.

Poslyšte, ó lidé milí,

k jakému Bůh míří cíli,

abychom spaseni byli.

Pějme aleluja.

Život aby navrátil nám,

který ztracen byl v ráji tam,

pramen jeho otevřel sám.

Pějme aleluja.

Poslal Syna jediného,

Beránka to nevinného,

pro vinné aby byl vydán,

od nich na smrt poslán,

a tak za hřích obětován.

Ó přesladký Ježíši náš,

život věčný v sobě ty máš

a svým věřícím jej vléváš.

Pějme aleluja.

Dej, ať i my vždy jsme tvoji,

posilni nás v každém boji,

mocí tvou ať duch náš stojí.

Pějme aleluja.

Od hříchů osvobozeni,

v spravedlnost uvedeni,

dej, ať vždycky s ochotností

žijem v tvé milosti,

pak nás přijmeš do radosti.

ŽALMY

1. ant. Aleluja. Kámen od vchodu do hrobky byl odvalen, aleluja.

Žalm 104 (103)
Chvála Boha, stvořitele
Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. (2 Kor 5,17)
I (1-12)

Veleb, duše má, Hospodina! *

Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!

Velebností a vznešeností ses oděl, *

světlem se halíš jako pláštěm.

Napjals nebesa jak stanovou plachtu, *

nad vodami jsi zbudoval své síně.

Z mraků si děláš svůj vůz, *

kráčíš na perutích větru.

Větry si volíš za své posly, *

za své služebníky plameny ohně.

Zemi jsi založil na jejích základech, *

nezakolísá na věčné věky.

Oceánem jsi ji přikryl jako šatem, *

nad horami stanuly vody.

Utekly před tvou hrozbou, *

zděsily se před rachotem tvého hromu.

Hory se zvedly, údolí klesla *

na místo, kterés jim určil.

Vymezil jsi hranici, kterou nesmějí přejít, *

aby znovu nepřikryly zemi.

Pramenům dáváš stékat v potoky, *

které plynou mezi horami.

Napájejí všechnu polní zvěř, *

divocí osli hasí svou žízeň.

Podél nich hnízdí nebeské ptactvo, *

ve větvích švitoří svou píseň.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Aleluja. Kámen od vchodu do hrobky byl odvalen, aleluja.

2. ant. Aleluja. Proč hledáte živého mezi mrtvými? Aleluja.

II (13-23)

Ze svých komor zavlažuješ hory, *

země se sytí plody tvého díla.

Dáváš růst trávě pro dobytek, *

bylinám užitečným člověku,

aby dobýval ze země chléb *

i víno k radosti lidského srdce,

aby olejem rozjasnil tvář *

a chléb aby posílil srdce člověka.

Sytí se Hospodinovo stromoví, *

libanonské cedry, které zasadil.

Tam si ptáci stavějí hnízda, *

jedle jsou domovem čápům.

Vysoké hory kozorožcům, *

jezevcům jsou útulkem skály.

Měsíc jsi udělal, aby určoval čas, *

i slunce ví, kdy má zapadnout.

Když přivádíš tmu a nastává noc, *

potuluje se v ní kdejaké lesní zvíře.

Lvíčata řvou po kořisti *

a žádají od Boha svůj pokrm.

Když vychází slunce, stahují se *

a uléhají do svých doupat.

Tu vychází člověk ke svému dílu, *

ke své práci až do večera.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Aleluja. Proč hledáte živého mezi mrtvými? Aleluja.

3. ant. Aleluja. Marie, neplač: Pán vstal z mrtvých, aleluja.

III (24-35)

Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! †

Všechno jsi moudře učinil, *

země je plná tvého tvorstva.

Zde moře mohutné a široširé, †

v něm nespočetné hemžení *

živočichů drobných i velkých.

Po něm plují lodi *

i leviatan, jehož jsi stvořil, aby si v něm hrál.

Všichni čekají od tebe, *

že jim dáš obživu v pravý čas.

Ty jim dáváš, a oni sbírají, *

otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.

Děsí se, když skryješ svou tvář, †

hynou, když vezmeš jim život, *

a vracejí se do svého prachu.

Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, *

a obnovuješ tvář země.

Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, *

ať se Hospodin těší ze svého díla!

Když pohlédne na zemi, chvěje se, *

když se dotkne hor, dýmají.

Chci zpívat Hospodinu, pokud žiji, *

opěvovat chci svého Boha, dokud budu.

Kéž se mu líbí má píseň; *

má radost bude v Hospodinu.

Kéž na zemi vyhynou hříšníci, †

bezbožní ať už nejsou! *

Veleb, duše má, Hospodina!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Aleluja. Marie, neplač: Pán vstal z mrtvých, aleluja.

Mé srdce jásá, aleluja,

svou písní chválím Hospodina, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek prvního listu svatého apoštola Jana

1,1-10

Slovo života a Boží světlo

O tom, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, vlastníma očima viděli, bedlivě pozorovali a čeho jsme se svýma rukama dotýkali, o Slovu života svědčíme a zvěstujeme vám. Život se zjevil, a my jsme (ho) viděli, Život věčný, který byl u Otce a zjevil se nám. Co jsme (tedy) viděli a slyšeli, zvěstujeme i vám, abyste i vy měli s námi společenství. Naše společenství je totiž s Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem. Toto píšeme, aby naše radost byla úplná.

To je poselství, které jsme od něho slyšeli a vám zvěstujeme: Bůh je světlo, a tma v něm vůbec není. Když tvrdíme, že máme s ním společenství, ale (přitom) žijeme ve tmě, lžeme a naše jednání není ve shodě s pravdou. Když však žijeme ve světle, jako on je ve světle, máme společenství mezi sebou a krev jeho Syna Ježíše Krista nás očišťuje od hříchu.

Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda. Když však uznáme, (že se dopouštíme) hříchů, on nám hříchy odpustí a očistí nás od všeho špatného, protože věrně (plní, co slíbil), a protože je spravedlivý. Řekneme-li však, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

1 Jan 1,2; 5,20

Život se zjevil, a my jsme ho viděli, Život věčný. * Byl u Otce a zjevil se nám, aleluja.

Víme, že Boží Syn přišel: On je pravý Bůh a věčný Život. * Byl u Otce a zjevil se nám, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře svatého Cyrila Alexandrijského, biskupa, k druhému listu Korinťanům

(Cap. 5,5 – 6,2: PG 74,942-943)

Bůh nás skrze Krista smířil a svěřil nám službu smíření

Ti, kteří mají závdavek Ducha a jsou bohatí nadějí na vzkříšení, ti se již jako přítomného dotýkají toho, co teprve očekáváme, a říkají: od nynějška nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. Vždyť všichni žijeme z Ducha, a nejsme vydáni zániku, který stíhá tělo. Zazářil nám totiž Jednorozený, a tak jsme byli přetvořeni k obrazu Slova, jež všemu dává život. Dokud panoval hřích, byli jsme zajisté svázáni pouty smrti, ale když nastoupila Kristova spravedlnost, záhubu jsme setřásli.

Nikdo tedy není odkázán na tělo, to jest na jeho slabost – k níž mezi jiným právem patří také zánik. Když apoštol říká, že nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek, hned dodává, maje před očima nemístné myšlenky některých lidí: Třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme. Přímo jako by chtěl říci: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi, a pro život nás všech podstoupilo podle těla smrt. A právě takového jsme ho poznali; ale od nynějška už ho tak nepoznáváme. I když je totiž v těle, neboť třetího dne znovu ožil a je u nebeského Otce, přesto víme, že je víc než pouhé tělo: Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Kdo umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha.

Stal-li se tedy v tomto všem předchůdcem a vůdcem našeho života, pak máme kráčet v jeho stopách a nemít na mysli především čistě lidské, tělesné, ale to, co naši tělesnost přesahuje. Správně tedy slovutný Pavel dále říká: Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. Byli jsme totiž pro víru v Krista prohlášeni za spravedlivé, a tím pominulo naše prokletí. Neboť ten, který pro nás rozdrtil moc smrti, procitl znovu k životu. Tak jsme poznali, jaký je co do své přirozenosti, opravdu Bůh; tomu se klaníme v duchu a v pravdě a Syn je nám přitom prostředníkem, který od Otce z nebe světu žehná.

Proto velmi moudře říká veliký Pavel: Všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista. Opravdu, ani tajemství vtělení, ani z něho plynoucí obnovení nejsou bez vůle Otcovy. Neboť skrze Krista jsme získali k němu přístup, jak sám Kristus říká: Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne. Takže opravdu to všecko pochází od Boha, který nás smířil skrze Krista a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Řím 5,11; Kol 1,19-20

Smíme se chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. * Skrze něho se nám nyní dostalo usmíření, aleluja.

Bůh totiž rozhodl, aby se v něm usídlila veškerá plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo. * Skrze něho se nám nyní dostalo usmíření, aleluja.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme, *

tebe, Pane, velebíme.

Tebe, věčný Otče, *

oslavuje celá země.

Všichni andělé, *

cherubové i serafové,

všechny mocné nebeské zástupy *

bez ustání volají:

Svatý, Svatý, Svatý, *

Pán, Bůh zástupů.

Plná jsou nebesa i země *

tvé vznešené slávy.

Oslavuje tě *

sbor tvých apoštolů,

chválí tě *

velký počet proroků,

vydává o tobě svědectví *

zástup mučedníků;

a po celém světě *

vyznává tě tvá církev:

neskonale velebný, *

všemohoucí Otče,

úctyhodný Synu Boží, *

pravý a jediný,

božský Utěšiteli, *

Duchu Svatý.

Kriste, Králi slávy, *

tys od věků Syn Boha Otce;

abys člověka vykoupil, *

stal ses člověkem a narodil ses z Panny;

zlomil jsi osten smrti *

a otevřel věřícím nebe;

sedíš po Otcově pravici *

a máš účast na jeho slávě.

Věříme, že přijdeš soudit, *

a proto tě prosíme:

přispěj na pomoc svým služebníkům, *

vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;

dej, ať se radují s tvými svatými *

ve věčné slávě.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

* Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *

veď ho a stále pozvedej.

Každý den tě budeme velebit *

a chválit tvé jméno po všechny věky.

Pomáhej nám i dnes, *

ať se nedostaneme do područí hříchu.

Smiluj se nad námi, Pane, *

smiluj se nad námi.

Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *

jak doufáme v tebe.

Pane, k tobě se utíkáme, *

ať nejsme zahanbeni na věky.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí Bože, dej, ať prožíváme velikonoční dobu tak opravdově, aby se naše spojení se vzkříšeným Kristem trvale projevovalo v celém našem životě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky