19. březen 2023

Čtvrtá Neděle postní
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Nuž, všichni křesťané věrní,

milostí obdarovaní

od Boha samého

i Syna jeho milého,

hleďme v ní vždy zůstávati

a jí užívati.

Ó neberme ji naprázdno,

ale jak je komu dáno,

buďme živi Bohu,

čiňme skutky vzácné jemu,

v Kristu máme posvěcení,

hojné doplnění.

Stal se naším služebníkem,

naším v nouzi pomocníkem,

svůj život nejdražší

za nás dal k výplatě naší

jako oběť Otci milou,

nám velmi potřebnou.

Tak máme bližním činiti,

pro ně vše vynaložiti,

tím Pánu sloužiti

a nic zlého nečiniti,

aby s námi vždycky bydlil,

jak nám sám zaslíbil.

Kdo Kristu v nich věrně slouží,

milosrdenství obdrží,

dojde slibu Páně,

vejde mezi požehnané,

neb co činil nejmenšímu,

učinil vše jemu.

ŽALMY

1. ant. Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, kdo smí stát na jeho svatém místě?

Žalm 24 (23)
Pán vstupuje do své svatyně
Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

Hospodinu náleží země i to, co je na ní, *

svět i ti, kdo jej obývají.

Neboť on jej založil nad moři, *

upevnil ho nad proudy vod.

Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, *

kdo smí stát na jeho svatém místě?

Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, †

jehož duše nebaží po marnosti, *

kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.

Ten přijme požehnání od Hospodina, *

odměnu od Boha, svého spasitele.

To je pokolení těch, kdo po něm touží, *

kdo hledají tvář Jakubova Boha.

Zdvihněte, brány, své klenby, †

zvyšte se, prastaré vchody, *

ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy? †

Silný a mocný Hospodin, *

Hospodin udatný v boji.

Zdvihněte, brány, své klenby, †

zvyšte se, prastaré vchody, *

ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy? †

Hospodin zástupů, *

on je král slávy!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, kdo smí stát na jeho svatém místě?

2. ant. Velebte, národy, našeho Boha! On dal život naší duši.

Žalm 66 (65)
Děkovný chvalozpěv
O vzkříšení Páně a obrácení pohanů. (Hesychius)
I (1-12)

Jásejte Bohu, všechny země, †

opěvujte slávu jeho jména, *

vzdejte mu velkolepou chválu!

Řekněte Bohu: „Jak úžasná jsou tvá díla! *

Pro tvou nesmírnou moc se ti podrobují tvoji nepřátelé!

Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, *

nechť opěvuje tvé jméno.“

Pojďte a pozorujte Boží skutky: *

podivuhodně jednal s lidmi!

Moře proměnil v souš; †

suchou nohou přešli řeku, *

proto se radujme v Bohu!

Vládne svou mocí navěky, †

jeho oči sledují národy: *

aby se nevypínali zpupní!

Velebte, národy, našeho Boha *

a rozhlašujte jeho chválu!

On dal život naší duši, *

nedopustil, aby klopýtaly naše nohy.

Věru, zkoušel jsi nás, Bože, *

tříbil jsi nás ohněm, jako se tříbí stříbro.

Zavedl jsi nás do léčky, *

těžké břímě jsi vložil na naše bedra.

Nechals jezdit lidi po našich hlavách, †

prošli jsme ohněm a vodou, *

ale pak jsi nám popřál úlevu.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Velebte, národy, našeho Boha! On dal život naší duši.

3. ant. Slyšte, všichni bohabojní, co prokázal Bůh mé duši.

II (13-20)

Vstoupím s celopaly do tvého domu, *

splním ti své sliby.

Pro ně se mé rty otevřely, *

má ústa je slíbila, když mi bylo úzko.

Přinesu ti v oběť celopaly tučných ovcí s tukem beranů, *

budu obětovat býky a kozly.

Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, *

chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši.

Svými ústy jsem k němu volal, *

velebil jsem ho svým jazykem.

Kdybych zamýšlel nepravost ve svém srdci, *

nebyl by Pán slyšel.

Ale Bůh slyšel, *

všiml si mé úpěnlivé prosby.

Bůh buď veleben, †

že neodmítl mou prosbu, *

že mi neodňal svou lásku.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Slyšte, všichni bohabojní, co prokázal Bůh mé duši.

Tvá slova, Pane, jsou duch a jsou život

ty máš slova věčného života.

PRVNÍ ČTENÍ

Z třetí knihy Mojžíšovy

8,1-17; 9,22-24

Posvěcení Áróna a jeho synů na kněze

Hospodin promluvil k Mojžíšovi: „Vezmi Áróna i s jeho syny, též roucha a olej pomazání i býčka k oběti za hřích, dva berany a košík nekvašených chlebů, a shromáždi celé společenství ke vchodu do stánku schůzky.“

Mojžíš učinil, jak mu Hospodin přikázal. Všichni se shromáždili ke vchodu do stánku schůzky a Mojžíš jim řekl: „Toto nám přikázal Hospodin udělat.“

Pak vyzval Mojžíš Áróna a jeho syny, aby přistoupili, a omyl je vodou. Přehodil mu suknici a přepásal ho šerpou, oblékl mu řízu, vložil na něj nárameník a přepásal ho tkaným pásem nárameníku; opásal ho jím. Navlékl mu také náprsník a do náprsníku dal posvátné losy urím a tumím. Na hlavu mu nasadil turban a dopředu na turban připevnil zlatý květ, svatou čelenku, jak přikázal Mojžíšovi Hospodin.

Potom vzal Mojžíš olej pomazání, pomazal příbytek s veškerým příslušenstvím a posvětil je. Sedmkrát jím stříkl na oltář a pomazal oltář i všechno jeho náčiní i nádrž s podstavcem, aby je posvětil. Nalil též trochu oleje pomazání na Árónovu hlavu a pomazal ho, aby ho posvětil. Pak vyzval Mojžíš Árónovy syny, aby přistoupili, oblékl jim suknice, přepásal je šerpou a vstavil jim na hlavu mitry, jak přikázal Mojžíšovi Hospodin.

Potom dal přivést býčka k oběti za hřích a Árón i jeho synové vložili ruce na hlavu býčka určeného k oběti za hřích. Porazili ho a Mojžíš vzal krev, prstem potřel rohy oltáře a očistil oltář od hříchu. Krev vylil ke spodku oltáře a posvětil jej k vykonávání smírčích obřadů. Vzal také všechen tuk, který je na vnitřnostech, jaterní lalok i obě ledviny s jejich tukem a Mojžíš to na oltáři obrátil v obětní dým. Ale býčka, jeho kůži, maso a výměty spálili na ohni mimo tábor, jak přikázal Mojžíšovi Hospodin.

Potom pozvedl Árón ruce k lidu a dal jim požehnání. A sestoupil z místa, kde obětoval oběť za hřích a oběť zápalnou i pokojnou. Mojžíš s Árónem nato vešli do stánku schůzky. Když vyšli, dali lidu požehnání. Vtom se ukázala všemu lidu Hospodinova sláva. Od Hospodina vyšel oheň a strávil na oltáři zápalnou oběť i obětovaný tuk. Všechen lid to spatřil, rozjásal se a padli na tvář.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Žid 7,23.24; Sir 45,7a.8bc (řec. 6.7bc)

Mnozí se stávali kněžími, protože umírali, a nemohli jimi být stále; * Kristus však je navěky, a proto jeho kněžství nepřechází na nikoho jiného.

Pán povýšil Áróna, svěřil mu kněžský úřad v lidu a oblažil ho ctí. * Kristus však je navěky, a proto jeho kněžství nepřechází na nikoho jiného.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého Augustina, biskupa, na Janovo evangelium

(Tract. 34,8-9: CCL 36,315-316)

Kristus je cesta ke světlu, cesta k pravdě, cesta k životu

Pán krátce říká: Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života. Těmito slovy jednak něco přislíbil, jednak něco přikázal. Čiňme tedy, co přikázal, a nedomáhejme se nestoudně toho, co slíbil. Mohl by nám totiž při svém soudu říci: „Učinil jsi snad, co jsem přikázal, že se domáháš toho, co jsem slíbil?“ Nuže, cos vlastně přikázal, náš Pane Bože? „Následuj mě,“ zní odpověď. Žádal jsi radu pro život. Pro jaký jiný život, než ten, o němž bylo řečeno: U tebe je pramen života.

Jednejme tedy neprodleně a následujme Pána! Rozvažme si pouta, která nám brání ho následovat. Kdo si však dovede rozvázat takové uzly, pokud mu nepomůže ten, o němž je řečeno rozvázal jsi moje pouta a o němž se v jiném žalmu praví: Hospodin vysvobozuje vězně, Hospodin napřimuje sklíčené.

A za kým půjdou ti, jimž byla uvolněna pouta, takže se mohou znovu napřímit, ne-li za světlem, z něhož zaznívá hlas: Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě. Neboť Pán vrací slepým zrak. Právě tedy prohlédáme, protože máme léčivou mast víry. Předtím to už byla Ježíšova slina smíšená se zemí, kterou byl pomazán ten, který byl slepý od narození. I my jsme se z Adama narodili slepí a potřebujeme, aby nám Ježíš vrátil zrak. Smísil slinu se zemí: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Smísil slinu se zemí; proto bylo předpověděno: Pravda povstane ze země. Pán však řekl: Já jsem cesta a pravda a život.

Plně se nasytíme pravdou, až ji uvidíme tváří v tvář. Neboť i to nám bylo slíbeno. Vždyť kdo by si troufal doufat v něco, co by sám Bůh ve své lásce neslíbil a nedal?

Uvidíme tváří v tvář. Apoštol říká: Nyní vidíme jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. A apoštol Jan ve svém listu říká: Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. To je velké zaslíbení!

Jestliže miluješ, následuj! „Miluji,“ říkáš, „ale kudy mám za ním jít?“ Kdyby ti tvůj Pán a Bůh řekl: „Já jsem pravda a život“ a ty bys toužil po pravdě a po životě, jistě by ses snažil nalézt cestu, po níž bys k němu došel, a řekl by sis: „Pravda je něco velikého a také život je něco velikého, ale jak jen jich může má duše dosáhnout?“

Ptáš se jak? Vzpomeň si, že napřed řekl: Já jsem cesta. Než ti tedy řekl, kam máš jít, řekl ti nejdřív kudy. Já jsem cesta, praví. Cesta kam? A pravda a život. Napřed řekl, kudy máš jít, a potom, kam přijdeš. Já jsem cesta, já jsem pravda, já jsem život. Zůstává u Otce, proto pravda a život. A stal se člověkem, proto cesta.

Neříká se ti, že máš-li se dostat k pravdě a životu, musíš pracně hledat cestu. Nic takového se ti neříká, nýbrž: „Vstávej, lenochu! Cesta k tobě přišla sama a vyburcovala tě ze spánku: A jestliže tě vyburcovala, vstaň a choď!“

Snad se pokoušíš chodit, ale nemůžeš, protože tě bolí nohy. Proč tě však bolí? Není to tím, že je chtivost honila cestou necestou? Slovo Boží však uzdravilo i chromé. „Já mám nohy zdravé“, namítneš snad, „ale nevidím žádnou cestu.“ On však i slepým vrátil zrak.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Žl 119 (118),104-105; Jan 6,69

Nenávidím kdejakou neřestnou cestu. * Tvé slovo je svítilnou mým nohám a světlem mé stezce.

Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života. * Tvé slovo je svítilnou mým nohám a světlem mé stezce.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys poslal na svět svého Syna a jeho prostřednictvím uskutečňuješ naše vykoupení; oživ víru svého lidu, abychom se s oddanou zbožností připravovali na velikonoční svátky. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky