17. červenec 2023

Panny Marie Karmelské
nezávazná památka
(v ostravsko-opavské diecézi)

Biblické texty oslavují krásu Karmelu. Na této hoře, zdvihající se na břehu Středozemního moře poblíž dnešní Haify, bránil prorok Eliáš čistotu víry vyvoleného národa. Ve 12. století se tam usadila skupina poustevníků. V obláčku vystupujícím na prosbu Eliáše z moře a přinášejícím spásný déšť (1 Král 18,44) spatřovali předobraz Matky Boží a své řeholní společenství svěřili pod její ochranu. Ve 13. století museli utéci před Saracény do Evropy a dosáhli schválení karmelitánských řeholních stanov. Podle tradice, která se v tomto řádu uchovává, svěřila Panna Maria generálnímu představenému Simonu Stockovi škapulíř (1251) s příslibem zvláštní ochrany pro ty, kdo ho budou nosit. Památka Panny Marie Karmelské se v karmelitánském řádu slaví od 14. století a v roce 1726 byla její oslava rozšířena na celou církev.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Zdráva buď, císařovno vší ctnosti,

víry, lásky i vší šlechetnosti,

zdrávas, plná milosti,

rač na nás vzpomenouti,

Matko vší dobrotivosti.

Abychom důstojně tě chválíce,

zpívajíce, čtouce i prosíce,

mohli dostat od Krista,

Syna tvého mocného,

milosti Ducha Svatého.

Bohem Otcem před věky vybraná,

také jeho Synem vyvolená

a Duchem navštívená,

církví svatou slavená,

všech svatých světice svatá.

Zdráva buď, Panno všech panen čistá,

zdrávas, mořská hvězdo, cesto jistá,

zdrávas, slunce světlosti,

zdráva buď, kmeni Jesse,

všech hříšných orodovnice.

Ó Maria, Matko milostivá,

tys na Synu svém si vyprosila:

že budeš vyslyšena,

když za někoho prosíš,

zaň se přimlouvati ráčíš.

ŽALMY

1. ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc.

Žalm 50 (49)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Srov. Mt 5,17)
I (1-6)

Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem *

od východu slunce až na západ.

Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery: *

přichází náš Bůh a nemlčí.

Před ním sžírající oheň *

kolem něho zuří bouře.

Shůry volá k nebesům i k zemi, *

hodlá soudit svůj lid:

„Shromážděte mi mé svaté, *

kteří obětí sjednali mou smlouvu!“

A nebesa zvěstují jeho spravedlnost, *

že sám Bůh je soudcem.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc.

2. ant. Přinášej Bohu oběť chvály.

II (7-15)

„Slyš, můj lide, budu mluvit, †

Izraeli, proti tobě budu svědčit, *

já jsem Bůh, tvůj Bůh!

Nekárám tě pro tvé oběti, *

vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.

Nemusím brát býka z tvého chléva *

ani kozly z tvých ohrad.

Neboť mně patří veškerá zvěř lesní *

a na svých horách mám zvířat na tisíce.

Znám všechny ptáky na nebi, *

mé je vše, co se hemží na poli.

Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, *

vždyť můj je svět se vším, co ho plní!

Copak požívám maso z býků *

či piji kozlí krev?

Přinášej Bohu oběť chvály *

a plň Nejvyššímu své sliby!

Pak mě vzývej ve dni soužení, *

vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Přinášej Bohu oběť chvály.

3. ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly.

III (16-23)

Ale hříšníkovi Bůh praví: †

„Proč odříkáváš má přikázání *

a bereš do úst mou smlouvu

ty, který nenávidíš kázeň *

a má slova házíš za sebe?

Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním *

a s cizoložníky jsi míval účast.

Zlo jsi vypouštěl ze svých úst *

a tvůj jazyk osnoval úskok.

Bavil ses pomlouváním svého bratra, *

tupil jsi syna své matky.

Takto jsi jednal, a já mám mlčet? †

Myslil jsi, že jsem jako ty? *

Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!

Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! *

Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže!

Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí, *

kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly.

Slyš, můj lide, budu mluvit,

slyš můj hlas, já jsem tvůj Bůh.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Královské

18,16b-40

Eliáš vítězí nad Bálovými proroky

Achab šel Eliášovi naproti. Když uviděl Eliáše, řekl mu: „Jsi to ty, jenž uvádíš Izraele do zkázy?“ Ten odvětil: „Izraele neuvádím do zkázy já, ale ty a dům tvého otce, že opouštíte Hospodinova přikázání a ty že chodíš za bály. Ale nyní zařiď, ať se ke mně shromáždí na horu Karmel celý Izrael a čtyři sta padesát Bálových proroků a čtyři sta proroků Ašéřiných, kteří jedí u stolu s Jezabelou.“

Král Achab obeslal všechny syny Izraele a shromáždil proroky na hoře Karmelu. Eliáš přistoupil ke všemu lidu a pravil: „Jak dlouho budete kulhat na dvě strany: Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním, jestliže Bál, jděte za Bálem!“ Lid mu neodpověděl ani slovo. Eliáš řekl lidu: „Já sám jsem zbyl jako Hospodinův prorok, ale proroků Bálových je čtyři sta padesát mužů. Nuže, ať nám dají dva býčky. Ať si vyberou jednoho býčka, rozčtvrtí ho a položí na dříví, ale oheň ať nerozdělávají, a já to udělám s druhým býčkem, položím ho na dříví, ale oheň nerozdělám. Budete vzývat jméno svého boha a já budu vzývat jméno Hospodina. Bůh, který odpoví ohněm, to je pravý Bůh.“ Všechen lid odpověděl: „To je správná řeč!“

Eliáš pak řekl Bálovým prorokům: „Vyberte si jednoho býčka a připravte ho napřed, neboť vás je mnoho, vzývejte jméno svého boha, ale oheň nerozdělávejte!“ Vzali tedy býčka, připravili ho a vzývali Bálovo jméno od rána do poledne a křičeli: „Bále, vyslyš nás!“ Nebylo hlasu, nebylo odpovědi. Skákali kolem oltáře, který zbudovali. Když bylo poledne, Eliáš se jim posmíval: „Volejte hlasitěji, vždyť je to pravý bůh: buď je zaměstnán, buď odešel na stranu, nebo je na cestě, možná že spí a musí se probudit.“ Křičeli tedy hlasitě a podle svého obyčeje se bodali meči a oštěpy, až z nich tekla krev.

Když přešlo poledne, dostali se do běsnivého vytržení až do doby, kdy bývá přinášena oběť – nebylo hlasu, nebylo odpovědi, nebylo vyslyšení. Eliáš pak řekl všemu lidu: „Přistupte ke mně!“ A všechen lid k němu přistoupil. Eliáš obnovil Hospodinův oltář, který byl zbořen. Vzal dvanáct kamenů podle počtu synů Jakuba, k němuž se ozvalo Hospodinovo slovo: Izrael je tvé jméno. Pak z kamenů zbudoval oltář v Hospodinově jménu a kolem oltáře vyhloubil příkop tak veliký, že ho bylo možné osít dvěma mírami obilí. Narovnal dříví, rozčtvrtil býčka a položil ho na dříví a pravil: „Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte na oběť i na dříví.“ Pak řekl: „Udělejte to podruhé!“ – a oni to opakovali. Znovu řekl: „Ještě potřetí!“ – a oni to učinili potřetí. Voda stékala kolem oltáře, takže se i příkop naplnil vodou.

V čas, kdy se přináší oběť, prorok Eliáš přistoupil a pravil: „Hospodine, Bože Abrahámův, Izákův a Izraelův, ať se dnes ukáže, že ty jsi Bůh v Izraeli, že já jsem tvůj služebník, že jsem všechno toto učinil na tvé slovo. Vyslyš mě, Hospodine, vyslyš mě, ať tento lid pozná, že ty – Hospodin – jsi pravý Bůh, ty obrátíš jejich srdce!“

Hospodinův oheň spadl z nebe a sežehl celopal, dříví, kameny i zem a vysušil vodu, která byla v příkopě. Všechen lid to viděl, padl na svou tvář a volal: „Hospodin je pravý Bůh, Hospodin je pravý Bůh!“ Eliáš jim poručil: „Pochytejte Bálovy proroky! Nikdo z nich ať neunikne!“ Když je pochytali, zavedl je Eliáš dolů k potoku Kišonu a tam je pobil.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

1 Král 18,21; Mt 6,24

Eliáš přistoupil ke všemu lidu a pravil: Jak dlouho budete kulhat na dvě strany? * Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním.

Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. * Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Lva Velikého, papeže

(Sermo 1 in Nativitate Domini, 2.3: PL 54,191-192)

Maria počala dříve duchovně než tělesně

Je vyvolena panna z královského rodu Davidova, aby počala svaté dítě, a má toto božské i lidské dítě počít dříve duchovně než tělesně. A aby se při neznalosti Božího úmyslu nezalekla tak neobvyklých účinků, dovídá se z rozhovoru s andělem, co v ní má vykonat Duch Svatý. A ta, která se má již brzy stát Rodičkou Boží, věří, že to nebude na úkor její čistoty. Proč by měla pochybovat o nevídaném početí, když je jí slíbeno, že to způsobí moc Nejvyššího? Její víru má utvrdit také to, co podivuhodného se na důkaz už stalo s Alžbětou: proti všemu očekávání čeká dítě. A ten, který chtěl, aby počala ta, která byla neplodná, může nepochybně dát, aby počala i panna.

Boží Slovo, sám Bůh, Syn Boží, ten, který byl na počátku u Boha, všechno povstalo skrze něj a bez něho nepovstalo nic, se tedy stal člověkem, aby vysvobodil člověka od věčné smrti. Sklonil se a přijal naši nízkost, ale nezmenšila se tím jeho vznešenost: zůstal tím, co byl, a přijal to, co nebyl, a tak sjednotil pravou přirozenost služebníka s tou přirozeností, v níž je roven Otci. Spojil obojí takovým svazkem, že jeho slavná přirozenost nepohltila tu nižší, ani přijetí nižší přirozenosti nic neubralo té vyšší.

Oběma přirozenostem tedy zůstalo, co jim patří, a jsou spojeny v jednu osobu: nízkost byla přijata vznešeností, slabost silou, smrtelnost věčností. A aby byl splacen dluh ležící na nás na všech, je neporušitelná přirozenost spojena s přirozeností schopnou trpět, pravý Bůh i pravý člověk jsou v Pánu Ježíši spojeni vjedno. A tak mohl, jak to bylo přiměřené pro naše uzdravení, jeden a tentýž prostředník mezi Bohem a lidmi jednak zemřít, jednak vstát z mrtvých. Proto právem zrození spásy nijak neporušilo nedotčené panenství, neboť příchod pravdy byl ochranou čistoty.

Milovaní, takové narození bylo vhodné pro Krista, Boží moc a Boží moudrost, aby nám byl lidstvím roven a božstvím nás převyšoval. Neboť kdyby nebyl pravý Bůh, nepřinesl by nám uzdravení, a kdyby nebyl pravý člověk, nemohl by nám dát příklad.

Proto při narození Páně jásají andělé, zpívají Sláva na výsostech Bohu a zvěstují na zemi pokoj lidem dobré vůle. Vidí totiž, jak se ze všech národů světa vytváří nebeský Jeruzalém. Jak velice se mají lidé při své ubohosti radovat z tohoto nevýslovného díla Boží lásky, když to působí takovou radost andělům při jejich vznešenosti!

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Lk 1,49.48

Veliké věci mi učinil ten, který je mocný. * Budou mě blahoslavit všechna pokolení.

Shlédl na svou nepatrnou služebnici, * Budou mě blahoslavit všechna pokolení.

MODLITBA

Modleme se.

Prosíme tě, Bože, veď nás k dokonalejší modlitbě, abychom na přímluvu a pod ochranou blahoslavené Panny Marie stále stoupali cestou, která vede ke Kristu. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky