12. duben 2023

STŘEDA VELIKONOČNÍ

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Nuž, všichni věrní, vesele

Pána Boha chvalme

a Krista Vykupitele

radostně pozdravme,

neboť dnes slavně z mrtvých vstal

a nám na sobě příklad dal;

to pilně uvažme.

Na zemi mnoho pracoval,

hořkou smrt podstoupil,

že nás všechny tak miloval,

smrtí nás vykoupil,

tím chtěl smrti moc odníti

a nám život navrátiti,

jejž nám Adam ztratil.

Když to na kříži dokonal,

ležel tři dni v hrobě

a potom slavně z hrobu vstal

vzkřísiv tělo sobě.

Památku toho vzkříšení

církev k svému potěšení

slaví v této době.

Proto se máme těšiti

my všichni křesťané,

mající účastni býti

této slávy Páně;

neboť i my v den poslední

vstanem slávou ozdobení,

která nepřestane.

Přemozme tedy žádosti

těla smrtelného

i všechny světa marnosti

i ďábla zlostného.

Plňme Boží přikázání,

trvejme v následování

Ježíše milého.

Přijde nepochybně ten čas

všem věrným žádoucí,

kdy k věčné slávě vzkřísí nás

Pán Bůh všemohoucí,

k němu do nebe půjdeme,

s Kristem kralovat budeme

na věky budoucí.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! Aleluja.

Žalm 104 (103)
Chvála Boha, stvořitele
Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. (2 Kor 5,17)
I (1-12)

Veleb, duše má, Hospodina! *

Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!

Velebností a vznešeností ses oděl, *

světlem se halíš jako pláštěm.

Napjals nebesa jak stanovou plachtu, *

nad vodami jsi zbudoval své síně.

Z mraků si děláš svůj vůz, *

kráčíš na perutích větru.

Větry si volíš za své posly, *

za své služebníky plameny ohně.

Zemi jsi založil na jejích základech, *

nezakolísá na věčné věky.

Oceánem jsi ji přikryl jako šatem, *

nad horami stanuly vody.

Utekly před tvou hrozbou, *

zděsily se před rachotem tvého hromu.

Hory se zvedly, údolí klesla *

na místo, kterés jim určil.

Vymezil jsi hranici, kterou nesmějí přejít, *

aby znovu nepřikryly zemi.

Pramenům dáváš stékat v potoky, *

které plynou mezi horami.

Napájejí všechnu polní zvěř, *

divocí osli hasí svou žízeň.

Podél nich hnízdí nebeské ptactvo, *

ve větvích švitoří svou píseň.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! Aleluja.

2. ant. Země se sytí plody tvého díla, aleluja.

II (13-23)

Ze svých komor zavlažuješ hory, *

země se sytí plody tvého díla.

Dáváš růst trávě pro dobytek, *

bylinám užitečným člověku,

aby dobýval ze země chléb *

i víno k radosti lidského srdce,

aby olejem rozjasnil tvář *

a chléb aby posílil srdce člověka.

Sytí se Hospodinovo stromoví, *

libanonské cedry, které zasadil.

Tam si ptáci stavějí hnízda, *

jedle jsou domovem čápům.

Vysoké hory kozorožcům, *

jezevcům jsou útulkem skály.

Měsíc jsi udělal, aby určoval čas, *

i slunce ví, kdy má zapadnout.

Když přivádíš tmu a nastává noc, *

potuluje se v ní kdejaké lesní zvíře.

Lvíčata řvou po kořisti *

a žádají od Boha svůj pokrm.

Když vychází slunce, stahují se *

a uléhají do svých doupat.

Tu vychází člověk ke svému dílu, *

ke své práci až do večera.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Země se sytí plody tvého díla, aleluja.

3. ant. Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, aleluja.

III (24-35)

Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! †

Všechno jsi moudře učinil, *

země je plná tvého tvorstva.

Zde moře mohutné a široširé, †

v něm nespočetné hemžení *

živočichů drobných i velkých.

Po něm plují lodi *

i leviatan, jehož jsi stvořil, aby si v něm hrál.

Všichni čekají od tebe, *

že jim dáš obživu v pravý čas.

Ty jim dáváš, a oni sbírají, *

otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.

Děsí se, když skryješ svou tvář, †

hynou, když vezmeš jim život, *

a vracejí se do svého prachu.

Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, *

a obnovuješ tvář země.

Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, *

ať se Hospodin těší ze svého díla!

Když pohlédne na zemi, chvěje se, *

když se dotkne hor, dýmají.

Chci zpívat Hospodinu, pokud žiji, *

opěvovat chci svého Boha, dokud budu.

Kéž se mu líbí má píseň; *

má radost bude v Hospodinu.

Kéž na zemi vyhynou hříšníci, †

bezbožní ať už nejsou! *

Veleb, duše má, Hospodina!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, aleluja.

Bůh, který vzkřísil Pána Ježíše, aleluja,

vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Petra

2,11-25

Veďte vzorný život

Milovaní, jako cizince a přistěhovalce vás napomínám: zdržujte se tělesných žádostí, protože ony bojují proti duši. Veďte mezi pohany vzorný život. Oni sice o vás mluví jako o špatných lidech, ale když budou pozorovat, že konáte dobro, budou velebit Boha v den navštívení.

Kvůli Pánu se podřizujte každému lidskému zřízení: ať už je to král jako svrchovaný vládce, nebo místodržitelé, kteří jsou od něho posíláni trestat zločince a vyznamenávat ty, kdo jednají správně. Vždyť tak to chce Bůh, abyste svým dobrým chováním umlčovali nevědomost nerozumných lidí. (Jednejte) jako lidé svobodní, a ne jako lidé, kteří svobodou zakrývají svou špatnost, ale chovejte se jako Boží služebníci.

Všechny ctěte, bratry milujte, Boha se bojte, krále mějte v úctě.

Vy, kdo sloužíte, poslouchejte s všemožnou (povinnou) úctou své pány, a to nejen dobré a mírné, ale i tvrdé. Neboť to je zásluha, jestliže někdo snáší špatné zacházení a trpí nezaslouženě s vědomím, že to od něho Bůh žádá. Jakápak by to byla sláva, kdybyste snášeli rány za to, že jste jednali špatně! Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu. K tomu jste přece byli povoláni.

Vždyť i Kristus trpěl za vás

a zanechal vám tak příklad,

abyste šli v jeho šlépějích.

„On nezhřešil

a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.“

Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel,

když trpěl, nevyhrožoval,

ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě.

On sám na svém těle vynesl

naše hříchy na dřevo (kříže),

abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě.

Jeho ranami jste uzdraveni.

Byli jste kdysi jako bludné ovce,

ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. 1 Petr 2,21.24

Kristus za nás trpěl a zanechal nám tak příklad. * Jděme v jeho šlépějích, aleluja.

On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. * Jděme v jeho šlépějích, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze starobylé velikonoční homilie

(Sermo 35,6-9: PL 17 ed. 1879,696-697)

Kristus – původce vzkříšení a života

Když Pavel uvažuje o štěstí znovunabyté spásy, volá: Skrze Adama vstoupila do tohoto světa smrt, skrze Krista byla světu vrácena spása. A jinde: První člověk jsa z prachu země byl pozemský, druhý člověk jsa z nebe je nebeský. A dodává: Jako jsme nesli podobu pozemského, to jest starého člověka v hříchu, tak nesme podobu nebeského, to jest držme se spásy člověka Bohem přijatého, vykoupeného, obnoveného a očištěného v Kristu, jak říká týž apoštol: Prvotinou je Kristus, původce vzkříšení a života, po něm následují ti, kdo jsou Kristovi, to jest ti, kdo žijí v jeho čistotě a jsou si jisti nadějí jeho vzkříšení, že s ním budou mít v nebesích podíl zaslíbené slávy. Jak to říká v evangeliu i sám Pán: Kdo mě následuje, nezahyne, ale přejde ze smrti do života.

Takže Spasitelovo umučení znamená spásu pro život člověka. Proto také chtěl za nás zemřít, abychom v něho věřili a žili navěky. Chtěl být na čas, čím jsme my, abychom dosáhli jeho věčnosti, kterou nám slíbil, a žili navždy s ním.

Právě to je milost nebeských tajemství a to je dar velikonoční, v tom je žádoucnost hlavního svátku roku a počátek všeho, co se rodí.

Proto ti, kdo se zrozením v koupeli života narodili svaté církvi, znovuzrození jako čisté děti, v nevinnosti duše hlasitě jásají. Proto čistí otcové a cudné matky plodí skrze víru nesčetné mladé pokolení.

Proto září pod stromem víry z hlubin čistého pramene jas svící. Proto jsou pokřtění posvěcováni nebeskou milostí a živí se slavným tajemstvím duchovního hodu.

Proto jediný lid, který chová svatá církev ve svém lůně, v bratrském společenství vzývá jediného Boha v Trojici a zpívá s Prorokem žalm velikonočního svátku: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho.

Jaký že je to den? Ten, který nám dal počátek života, pramen a původce světla, ano, samého Pána Ježíše Krista, neboť ten o sobě řekl: Já jsem den, a kdo chodí ve dne, neklopýtá. To znamená, že kdo ve všem následuje Krista, dojde v jeho stopách až k trůnu věčného světla. Vždyť také ještě za svého pozemského života za nás prosil Otce: Otče, chci, aby tam, kde jsem já, se mnou byli také ti, kteří ve mne uvěřili; aby tak, jako ty ve mně a já v tobě, byli i oni v nás.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Kor 15,47.49.22

První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. * My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe, aleluja.

Jako pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. * My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe, aleluja.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme, *

tebe, Pane, velebíme.

Tebe, věčný Otče, *

oslavuje celá země.

Všichni andělé, *

cherubové i serafové,

všechny mocné nebeské zástupy *

bez ustání volají:

Svatý, Svatý, Svatý, *

Pán, Bůh zástupů.

Plná jsou nebesa i země *

tvé vznešené slávy.

Oslavuje tě *

sbor tvých apoštolů,

chválí tě *

velký počet proroků,

vydává o tobě svědectví *

zástup mučedníků;

a po celém světě *

vyznává tě tvá církev:

neskonale velebný, *

všemohoucí Otče,

úctyhodný Synu Boží, *

pravý a jediný,

božský Utěšiteli, *

Duchu Svatý.

Kriste, Králi slávy, *

tys od věků Syn Boha Otce;

abys člověka vykoupil, *

stal ses člověkem a narodil ses z Panny;

zlomil jsi osten smrti *

a otevřel věřícím nebe;

sedíš po Otcově pravici *

a máš účast na jeho slávě.

Věříme, že přijdeš soudit, *

a proto tě prosíme:

přispěj na pomoc svým služebníkům, *

vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;

dej, ať se radují s tvými svatými *

ve věčné slávě.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

* Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *

veď ho a stále pozvedej.

Každý den tě budeme velebit *

a chválit tvé jméno po všechny věky.

Pomáhej nám i dnes, *

ať se nedostaneme do područí hříchu.

Smiluj se nad námi, Pane, *

smiluj se nad námi.

Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *

jak doufáme v tebe.

Pane, k tobě se utíkáme, *

ať nejsme zahanbeni na věky.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty nám dopřáváš, abychom každý rok prožívali radost ze vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista; dej, ať se naše velikonoční radost jednou promění v radost věčnou. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky