13. prosinec 2023

Sv. Lucie, panny a mučednice
památka

Byla umučena v prvních létech krvavého pronásledování za Diokleciána, pravděpodobně 13. XII. 304. Vedle sv. Agáty je to nejznámější sicilská mučednice. Při průzkumu katakomb v Syrakusách byl objeven její hrob. Její úcta se brzy rozšířila v celé církvi a její jméno bylo zařazeno do mešního římského kánonu.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Kdo se líbí Bohu,

žije v šlechetnosti,

ten má úzkost mnohou

a zármutků dosti,

bývá v nenávisti,

jak nás o tom v Čtení

sám Kristus Pán jistí.

Musí na se vzíti

duchovní odění,

trpělivost míti

proti pokušení,

chystat se do boje,

do něhož má jíti

bez tělesné zbroje.

Mějme to za radost

i za pravé zboží,

když na nás kdo žalost

a trápení vloží,

když bude praveno

všecko zlé proti nám

pro Kristovo jméno.

Nemohou žalosti

času pozemského

rovnat se radosti

života věčného,

který Pán Bůh strojí

těm, kteří v zármutcích

pro něho obstojí.

Proto tě prosíme,

ó nebeský Králi,

dej, ať vše snášíme,

jsme v tvé pravdě stálí,

po časné žalosti

rač nás k sobě vzíti

do věčné radosti.

ŽALMY

1. ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Žalm 39 (38)
Prosba těžce zkoušeného
Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti ... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8,20)
I (2-7)

Řekl jsem: dám si pozor na své chování, *

abych nezhřešil svým jazykem,

do svých úst si vložím uzdu, *

pokud bude přede mnou bezbožník.

Zmlkl jsem v tichu, zbaven štěstí, *

má bolest se však rozjitřila.

Srdce mi vzplálo v nitru, †

když jsem uvažoval, vznítil se oheň *

a jazykem jsem se ozval:

Dej mi poznat, Hospodine, můj konec, †

jaká je míra mých dnů, *

ať si uvědomím svou pomíjivost.

Hle, na pídě jsi vyměřil mé dny †

a můj život je před tebou jako nic, *

každý člověk trvá jen co dech.

Jen jako stín jde člověk životem, †

zbytečně se vzrušuje, *

hromadí, a neví pro koho.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

2. ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.

II (8-14)

A nyní, co mohu čekat, Pane? *

V tobě je má naděje.

Zbav mě všech mých nepravostí, *

nevydávej mě pro smích bláznu!

Mlčím, neotvírám svá ústa, *

vždyť tys to učinil!

Zbav mě své rány, *

hynu pod úderem tvé ruky.

Trestem káráš vinu člověka, †

ničíš jako mol, co má nejcennější: *

každý člověk je pouze jak dech.

Slyš, Hospodine, mou prosbu, †

nakloň svůj sluch k mému volání, *

nemlč k mým slzám!

Vždyť jsem u tebe jen hostem, *

přistěhovalcem, jako byli všichni moji otcové.

Odvrať ode mě svůj pohled, ať si vydechnu, *

dříve než odejdu a už nebudu.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.

3. ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.

Žalm 52 (51)
Proti pomlouvači
Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1,31)

Proč se chlubíš hanebností, *

bezectný siláku?

Stále jen myslíš na zkázu, *

tvůj jazyk je jak ostrá břitva, ty pleticháři!

Podlost je ti milejší než dobro, *

lhaní víc než mluvit, jak se sluší.

V každé pomlouvačné řeči máš zálibu, *

falešný jazyku!

Proto tě Bůh zahubí, *

odstraní tě navždy,

vytáhne tě ze stanu, *

vyrve tě ze země živých.

Spravedliví to uvidí a zaleknou se, *

jemu se však vysmějí:

„Hle, člověk, který si nezvolil *

Boha za svou záštitu,

spoléhal na své velké bohatství, *

domohl se moci svou násilností.“

Já však jsem jako zelená oliva v Božím domě, *

stále se spoléhám na Boží slitovnost.

Ustavičně tě chci chválit, že jsi to učinil, *

před tvými svatými chci slavit tvé jméno, neboť je dobré.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.

Hospodine, náš Bože, obnov nás,

rozjasni svou tvář a budeme spaseni.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

25,6 – 26,6

Boží hostina; píseň vykoupených

Hospodin zástupů vystrojí

všem národům na této hoře

tučné hody,

hody s výborným vínem;

budou to šťavnatá jídla

a vybraná vína.

Na této hoře sejme

závoj, který halil všechny lidi,

přikrývku, která kryla všechny národy.

Zničí smrt navždy,

Pán; Hospodin, setře slzy z každé tváře.

Odejme hanbu svého lidu na celé zemi,

neboť Hospodin to pravil.

V ten den se řekne: „Hle, náš Bůh,

doufali jsme v něho, že nás vysvobodí;

on je Hospodin, v něho jsme doufali,

jásejme a radujme se z jeho spásy,

neboť Hospodinova ruka spočine na této hoře.“

Moab bude rozdupán na svém místě,

jako se do hnojiště zadupává sláma.

I když v něm roztáhne své ruce,

jako je roztahuje plavec, aby plaval,

(Bůh) jeho pýchu poníží

i přes nápor jeho rukou.

Ochranné opevnění jeho hradeb strhne,

srazí a povalí do prachu na zem.

V ten den se bude zpívat tato píseň

v judské zemi:

„Pevné město máme k spáse,

(Pán) je opatřil hradbami a valem.

Otevřte brány, ať vejde spravedlivý národ,

který střeží věrnost.

Jeho zásady jsou pevné,

zachováš (mu) pokoj,

neboť doufal v tebe.

Doufejte v Hospodina navždy,

neboť Hospodin je skála navěky.

Svrhl ty, kdo sídlí na výšinách,

pokoří nepřístupné město;

poníží ho až k zemi,

do prachu ho srazí.

Budou po něm šlapat nohy chudých,

kroky ubohých.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zj 21,3; Iz 25,8

Slyšel jsem od trůnu mohutný hlas: Hle – Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat. * Oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem.

Pán, Hospodin, zničí smrt navždy, setře slzy z každé tváře. * Oni budou jeho lidem, a on – Bůh s nimi – bude jejich Bohem.

DRUHÉ ČTENÍ

Z knihy „O panenství“ od svatého Ambrože, biskupa

(Cap. 12,68.74-75; 13,77-78: PL 16 [edit. 1845], 281.283.285-286)

Půvab svého těla umocňuješ jasem duše

Jsi jedna z mnoha, žena z lidu, ale především jsi panna, jedna z těch, které půvab svého těla umocňují jasem duše; bezmála tě lze přirovnat k církvi. Prosím tě: ani v noci nepřestávej myslet ve své komůrce na Krista a v každém okamžiku se těš na jeho příchod.

Takovou si tě Kristus přál mít, takovou si tě Kristus vyvolil. A má-li dveře otevřené, přichází. Nemůže zklamat, jestliže slíbil, že přijde. Nuže, obejmi toho, kterého jsi hledala. Přistup k němu, jeho jas na tebe padne. Drž se ho a požádej, aby brzo neodcházel, zapřísahej ho, aby zůstal. Neboť Boží slovo spěchá, nedá se zadržet od těch, kdo jsou přezíraví, ani se zastavit od těch, kdo jsou lhostejní. Raději vyjdi Božímu slovu vstříc a hned vykroč v jeho šlépějích, neboť opravdu rychle mizí.

Jak to ostatně říká nevěsta ve Velepísni? Hledala jsem ho, ale nenalezla, volala jsem ho, ale neozval se. Nemysli si hned, že se mu nelíbíš, když tak spěšně odešel, ačkoliv jsi na něho volala, ačkoliv jsi ho prosila, ačkoliv jsi mu otevřela. Často nás jenom zkouší. Ostatně, co o něm říká evangelium? Když ho zástupy lidí prosily, aby neodcházel, odpověděl: Také jiným obcím musím zvěstovat slovo Boží, neboť k tomu jsem byl poslán. Ale i kdybys zjistila, že odešel, vydej se na cestu a znovu ho hledej.

Kdo jiný by tě měl poučit, jak se držet Krista, než svatá církev? Vlastně už tě poučila, jen kdybys rozuměla tomu, co čteš: Sotva kousek jsem od nich poodešla, a už jsem našla toho, kterého z celé duše miluji. Přimkla jsem se k němu a už ho nepustím.

Čím si však Krista udržet? Nelze si ho připoutat bezprávím ani uzly na provazech. Zato je možné ho sevřít poutem lásky, přitáhnout otěžemi ducha a držet se ho upřímným citem.

Chceš-li mít Krista i ty, hledej ho. A neboj se přitom žádného utrpení. Vždyť Krista lze často nalézt právě uprostřed tělesných utrpení a přímo v rukou pronásledujících nepřátel.

Sotva kousek jsem od nich poodešla, říká Písmo. Stačí, abys unikla nepatrný kousek a na malý okamžik z moci pronásledovatelů a nepodlehla moci tohoto světa, a Kristus ti vyjde vstříc; nedopustí, abys byla dlouho pokoušena.

Panna, která Krista takto hledá a nalézá, může říci: Přimkla jsem se k němu a už ho nepustím, dokud ho nepřivedu do domu své matky, do pokoje své rodičky. A co je dům tvé matky a její pokoj, ne-li nejvnitřnější a nejskrytější hloubka tvé vlastní bytosti?

Tento dům si uchovávej, jeho vnitřek udržuj v čistotě. Zůstane-li tento dům bez poskvrny, bude z něho vybudován příbytek duchovní, úhelným kamenem spojený s posvátným kněžstvím a Svatý Duch v něm bude přebývat.

Pannu, která takto hledá Krista a která jej takto zapřísahá, Kristus nikdy neopustí, ano, bude ji velmi často navštěvovat. Neboť on je s námi až do skonání světa.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Pán při ní stál v jejím mučednickém zápase a dodával jí půvab, došla slávy u Boha i u lidí; před vladařem mluvila moudře. * Pán všeho tvorstva ji miloval.

Ve svém panenském srdci připravila Bohu milý příbytek. * Pán všeho tvorstva ji miloval.

MODLITBA

Modleme se.

Vyslyš, Bože, naše prosby a na přímluvu svaté panny a mučednice Lucie, jejíž zrození pro nebe dnes slavíme, dej, ať se tvá sláva zjeví i na nás. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky