17. červenec 2023

Pondělí, mezidobí, 15. týden
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Patřme k Bohu tak moudrému,

pro nás zde v světě chudému,

Pánu Ježíšovi,

život jeho pracovitý,

pokorný a trpělivý,

všichni sobě važme.

Vždyť on sám nás k tomu vede,

říká: „Učte se ode mne,

neboť já jsem tichý

a také srdcem pokorný;

jen tak naleznete pokoj

duším vašim věčný.“

Opět praví v Písmu jinde:

„Každý, kdo mi slouží věrně,

za mnou vždycky půjde,

a tak všude tam, kde jsem já,

tam i služebník můj bude;

poctí ho Otec můj.

Neb je cesta velmi úzká,

která vede do života,

úzkostí všech plná,

protivenství i hanění;

a zřídka se člověk najde,

jenž by nalezl ji.

Ale mnozí jdou cestou zlou,

hledí na cestu širokou

a bránu prostrannou,

která vede k zatracení.“

A o ní sám Kristus svědčí,

že mnozí jdou po ní.

Na Krista se rozpomeňme,

neboť on sám proti sobě

strpěl pomlouvání

a od hříšníků rouhání;

vytrvejme až do konce,

jej následujíce.

ŽALMY

1. ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc.

Žalm 50 (49)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Srov. Mt 5,17)
I (1-6)

Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem *

od východu slunce až na západ.

Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery: *

přichází náš Bůh a nemlčí.

Před ním sžírající oheň *

kolem něho zuří bouře.

Shůry volá k nebesům i k zemi, *

hodlá soudit svůj lid:

„Shromážděte mi mé svaté, *

kteří obětí sjednali mou smlouvu!“

A nebesa zvěstují jeho spravedlnost, *

že sám Bůh je soudcem.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc.

2. ant. Přinášej Bohu oběť chvály.

II (7-15)

„Slyš, můj lide, budu mluvit, †

Izraeli, proti tobě budu svědčit, *

já jsem Bůh, tvůj Bůh!

Nekárám tě pro tvé oběti, *

vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.

Nemusím brát býka z tvého chléva *

ani kozly z tvých ohrad.

Neboť mně patří veškerá zvěř lesní *

a na svých horách mám zvířat na tisíce.

Znám všechny ptáky na nebi, *

mé je vše, co se hemží na poli.

Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, *

vždyť můj je svět se vším, co ho plní!

Copak požívám maso z býků *

či piji kozlí krev?

Přinášej Bohu oběť chvály *

a plň Nejvyššímu své sliby!

Pak mě vzývej ve dni soužení, *

vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Přinášej Bohu oběť chvály.

3. ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly.

III (16-23)

Ale hříšníkovi Bůh praví: †

„Proč odříkáváš má přikázání *

a bereš do úst mou smlouvu

ty, který nenávidíš kázeň *

a má slova házíš za sebe?

Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním *

a s cizoložníky jsi míval účast.

Zlo jsi vypouštěl ze svých úst *

a tvůj jazyk osnoval úskok.

Bavil ses pomlouváním svého bratra, *

tupil jsi syna své matky.

Takto jsi jednal, a já mám mlčet? †

Myslil jsi, že jsem jako ty? *

Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!

Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! *

Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže!

Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí, *

kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly.

Slyš, můj lide, budu mluvit,

slyš můj hlas, já jsem tvůj Bůh.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Královské

18,16b-40

Eliáš vítězí nad Bálovými proroky

Achab šel Eliášovi naproti. Když uviděl Eliáše, řekl mu: „Jsi to ty, jenž uvádíš Izraele do zkázy?“ Ten odvětil: „Izraele neuvádím do zkázy já, ale ty a dům tvého otce, že opouštíte Hospodinova přikázání a ty že chodíš za bály. Ale nyní zařiď, ať se ke mně shromáždí na horu Karmel celý Izrael a čtyři sta padesát Bálových proroků a čtyři sta proroků Ašéřiných, kteří jedí u stolu s Jezabelou.“

Král Achab obeslal všechny syny Izraele a shromáždil proroky na hoře Karmelu. Eliáš přistoupil ke všemu lidu a pravil: „Jak dlouho budete kulhat na dvě strany: Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním, jestliže Bál, jděte za Bálem!“ Lid mu neodpověděl ani slovo. Eliáš řekl lidu: „Já sám jsem zbyl jako Hospodinův prorok, ale proroků Bálových je čtyři sta padesát mužů. Nuže, ať nám dají dva býčky. Ať si vyberou jednoho býčka, rozčtvrtí ho a položí na dříví, ale oheň ať nerozdělávají, a já to udělám s druhým býčkem, položím ho na dříví, ale oheň nerozdělám. Budete vzývat jméno svého boha a já budu vzývat jméno Hospodina. Bůh, který odpoví ohněm, to je pravý Bůh.“ Všechen lid odpověděl: „To je správná řeč!“

Eliáš pak řekl Bálovým prorokům: „Vyberte si jednoho býčka a připravte ho napřed, neboť vás je mnoho, vzývejte jméno svého boha, ale oheň nerozdělávejte!“ Vzali tedy býčka, připravili ho a vzývali Bálovo jméno od rána do poledne a křičeli: „Bále, vyslyš nás!“ Nebylo hlasu, nebylo odpovědi. Skákali kolem oltáře, který zbudovali. Když bylo poledne, Eliáš se jim posmíval: „Volejte hlasitěji, vždyť je to pravý bůh: buď je zaměstnán, buď odešel na stranu, nebo je na cestě, možná že spí a musí se probudit.“ Křičeli tedy hlasitě a podle svého obyčeje se bodali meči a oštěpy, až z nich tekla krev.

Když přešlo poledne, dostali se do běsnivého vytržení až do doby, kdy bývá přinášena oběť – nebylo hlasu, nebylo odpovědi, nebylo vyslyšení. Eliáš pak řekl všemu lidu: „Přistupte ke mně!“ A všechen lid k němu přistoupil. Eliáš obnovil Hospodinův oltář, který byl zbořen. Vzal dvanáct kamenů podle počtu synů Jakuba, k němuž se ozvalo Hospodinovo slovo: Izrael je tvé jméno. Pak z kamenů zbudoval oltář v Hospodinově jménu a kolem oltáře vyhloubil příkop tak veliký, že ho bylo možné osít dvěma mírami obilí. Narovnal dříví, rozčtvrtil býčka a položil ho na dříví a pravil: „Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte na oběť i na dříví.“ Pak řekl: „Udělejte to podruhé!“ – a oni to opakovali. Znovu řekl: „Ještě potřetí!“ – a oni to učinili potřetí. Voda stékala kolem oltáře, takže se i příkop naplnil vodou.

V čas, kdy se přináší oběť, prorok Eliáš přistoupil a pravil: „Hospodine, Bože Abrahámův, Izákův a Izraelův, ať se dnes ukáže, že ty jsi Bůh v Izraeli, že já jsem tvůj služebník, že jsem všechno toto učinil na tvé slovo. Vyslyš mě, Hospodine, vyslyš mě, ať tento lid pozná, že ty – Hospodin – jsi pravý Bůh, ty obrátíš jejich srdce!“

Hospodinův oheň spadl z nebe a sežehl celopal, dříví, kameny i zem a vysušil vodu, která byla v příkopě. Všechen lid to viděl, padl na svou tvář a volal: „Hospodin je pravý Bůh, Hospodin je pravý Bůh!“ Eliáš jim poručil: „Pochytejte Bálovy proroky! Nikdo z nich ať neunikne!“ Když je pochytali, zavedl je Eliáš dolů k potoku Kišonu a tam je pobil.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

1 Král 18,21; Mt 6,24

Eliáš přistoupil ke všemu lidu a pravil: Jak dlouho budete kulhat na dvě strany? * Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním.

Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Nemůžete sloužit Bohu i mamonu. * Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O svátostných tajemstvích“ od svatého Ambrože, biskupa

(Nn. 8-11: SCh 25 bis, 158-160)

Znovu se rodíme z vody a z Ducha Svatého

Co jsi viděl v křestní kapli? Přirozeně vodu, ale nejen ji: viděl jsi tam přisluhující jáhny, biskupa, který kladl otázky a uděloval svátost. Ze všeho nejdříve tě apoštol poučil, že nám nemají ležet na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně. I jinde máš napsáno, že co je u Boha neviditelné – jeho věčná moc a jeho božské bytí – to je možné už od začátku světa poznat světlem rozumu z toho, co stvořil. Proto i sám Pán praví: Nevěříte-li mně, věřte aspoň mým skutkům. Věř tedy, že je tam přítomen Bůh. Nebo bys věřil, že tam působí, a v jeho přítomnost bys nevěřil? Odkud by se vzalo jeho působení, kdyby nepředcházela jeho přítomnost?

A uvaž, jak staré je toto tajemství, vždyť bylo naznačeno už při samém vzniku světa. Na samém začátku, když Bůh učinil nebe a zemi, jak čteme v Písmu, Duch se vznášel nad vodami. Že by ten, který se vznášel, nebyl činný? Věz, že při utváření světa působil, prorok ti přece říká: Jeho slovem vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup. Obojí je tedy podepřeno prorockým svědectvím; i to, že se vznášel, i to, že byl činný. Že se vznášel, říká Mojžíš, že je činný, dosvědčuje David.

A vezmi si jiné svědectví. Všechno stvoření bylo zkaženo svými nepravostmi. Nezůstane můj dech v lidech, protože jsou tělesní, praví Písmo. Tím Bůh ukazuje, že tělesnou nečistotou a pádem do těžkého hříchu se ztrácí milost Ducha. Proto, když chtěl Bůh obnovit svůj původní dar, seslal potopu a spravedlivému Noemovi přikázal vstoupit do archy. A když potopa opadávala, vypustil nejdříve krkavce, a potom holubici, a ta se, jak čteme, vrátila s olivovou ratolestí. Vidíš vodu, vidíš dřevo, hledíš na holubici, a ještě pochybuješ o svátostném znamení? Je tu voda, do které se tělo ponořuje, aby všechen tělesný hřích byl smyt; pohřbívá se v ní každé provinění. Je tu dřevo, na kterém byl přibit Pán Ježíš, když trpěl za nás. A je tu holubice, v jejíž podobě sestoupil Duch Svatý, jak ses učil v Novém zákoně; a Duch Svatý ti vdechuje do duše pokoj a do srdce klid.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Iz 44,3.4; Jan 4,14

Vyleji vodu na žíznivou půdu, potoky na vyprahlou zemi. A všechno poroste jako vrboví podle tekoucích vod. * Vyleji svého Ducha.

Stane se pramenem vody tryskající do života věčného. * Vyleji svého Ducha.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty ukazuješ bloudícím světlo pravdy, aby se mohli vrátit na správnou cestu; dej těm, kdo přijali křesťanství, ať se vyhýbají všemu, co odporuje křesťanskému způsobu života a ať usilují o to, co se s ním shoduje. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky