31. prosinec 2023

SVATÉ RODINY JEŽÍŠE, MARIE A JOSEFA
svátek

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Otce nebeského

chvalme za milosti,

neb nám Syna svého

poslal z vysokosti,

v božství sobě rovného

a velmi milého,

který se v Panně vtělil,

když se čas naplnil,

potom se narodil.

Ti, kdo jej milují

s ním jsou v jedné vůli,

skutkem následují,

živi být v něm chtějí,

to vše od něho mají

z jeho zasloužení,

za ně sám se přimlouvá,

jejich hříchy smývá,

setrvání dává.

Kriste narozený,

nám na svět poslaný,

rač nás posilniti,

v dobrém utvrditi,

abychom ctnostně žili,

v pokoře bydleli,

více tě nehněvali,

věrně pracovali,

milosti žádali.

K čemus nás přivésti

ráčil svou milostí,

v tom nám dej i růsti,

také setrvati;

světlu, jímžs nás osvítil

a v srdcích roznítil,

nedávej uhasnouti

ani se zatmíti,

dej, ať nám vždy svítí.

ŽALMY

1. ant. Když rodiče přinesli dítě Ježíše do chrámu, vzal si ho Simeon do náručí a velebil Boha.

Žalm 24 (23)
Pán vstupuje do své svatyně
Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

Hospodinu náleží země i to, co je na ní, *

svět i ti, kdo jej obývají.

Neboť on jej založil nad moři, *

upevnil ho nad proudy vod.

Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, *

kdo smí stát na jeho svatém místě?

Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, †

jehož duše nebaží po marnosti, *

kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.

Ten přijme požehnání od Hospodina, *

odměnu od Boha, svého spasitele.

To je pokolení těch, kdo po něm touží, *

kdo hledají tvář Jakubova Boha.

Zdvihněte, brány, své klenby, †

zvyšte se, prastaré vchody, *

ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy? †

Silný a mocný Hospodin, *

Hospodin udatný v boji.

Zdvihněte, brány, své klenby, †

zvyšte se, prastaré vchody, *

ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy? †

Hospodin zástupů, *

on je král slávy!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Když rodiče přinesli dítě Ježíše do chrámu, vzal si ho Simeon do náručí a velebil Boha.

2. ant. Mudrci vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií.

Žalm 46 (45)
Bůh je naše útočiště a síla
Dají mu jméno Emanuel, to znamená „Bůh s námi“. (Mt 1,23)

Bůh je naše útočiště a síla, *

osvědčil se jako nejlepší pomocník v nouzi.

Proto se nebojíme, i kdyby se kácela země, *

i kdyby se hory řítily do hlubin moře.

Ať se bouří moře, pění jeho vody, *

ať se třesou hory, když se moře vzdouvá,

s námi je Hospodin zástupů, *

Bůh Jakubův je naší tvrzí.

Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu, *

přesvatému stánku Nejvyššího,

Bůh je v jeho středu, nepohne se, *

od časného jitra ho Bůh bude chránit.

Národy se bouřily, říše se bortily; *

tu zahřměl svým hlasem, země se rozplynula.

S námi je Hospodin zástupů, *

Bůh Jakubův je naší tvrzí.

Pojďte, pozorujte Boží skutky, *

které učinil k úžasu země.

Zamezuje války až po samé hranice světa, *

láme luky, přeráží oštěpy a štíty pálí ohněm.

Přestaňte a uznejte, že já jsem Bůh, *

převyšuji národy, převyšuji svět.

S námi je Hospodin zástupů, *

Bůh Jakubův je naší tvrzí.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Mudrci vstoupili do domu a spatřili dítě s jeho matkou Marií.

3. ant. Josef vstal, vzal dítě i jeho matku a ještě v noci se odebral do Egypta.

Žalm 87 (86)
Boží město, matka všech národů
Jeruzalém, pocházející shora, je svobodný – a to je naše matka. (Gal 4,26)

Hospodin miluje, co založil na svatých horách, *

miluje brány Siónu nad všechna Jakubova sídla.

Slavné věci se o tobě vypravují, *

město Boží!

Připočtu Rahab i Bábel mezi své ctitele, †

ba i Filištínsko, Tyrus s Etiopií; *

i ti se tam narodili.

O Siónu se řekne: „Jeden jako druhý se v něm narodil, *

sám Svrchovaný mu dal pevný základ.“

Hospodin zapíše do knihy národů: *

„Tito se tam narodili.“

Při tanci budou zpívat: *

„Všechna zřídla mé spásy jsou v tobě.“

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Josef vstal, vzal dítě i jeho matku a ještě v noci se odebral do Egypta.

Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná,

kteří kráčejí v zákoně Hospodinově.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Efezanům

5,21 – 6,4

Křesťanský život v rodině

Podřizujte se jeden druhému z úcty ke Kristu. Ženy (ať jsou podřízeny) svým mužům, jako kdyby to byl sám Pán. Muž je totiž hlavou ženy, podobně jako je Kristus hlavou církve, sám Spasitel svého (tajemného) těla. Jako je církev podřízena Kristu, tak i ženy mají být svým mužům podřízeny ve všem.

Muži, (každý z vás) ať miluje svou ženu, jako Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil a očistil koupelí ve vodě a slovem. Tím si chtěl církev připravit slavnou, bez poskvrny, vrásky nebo něčeho takového, aby byla svatá a bez vady. Tak také muž má mít svou ženu rád jako vlastní tělo. Kdo má svou ženu rád, projevuje tím lásku sám sobě. Nikdo přece nemá v nenávisti vlastní tělo, ale dává mu jíst a přeje mu. Tak i Kristus (jedná) s církví, protože jsme údy jeho těla. Proto opustí člověk otce i matku a připojí se k své manželce a ze dvou se stane jen jeden člověk. Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve. A proto každý z vás ať miluje svou ženu jako sám sebe a manželka ať zase svému muži projevuje úctu.

Děti, poslouchejte své rodiče, jak se to sluší u křesťanů, protože tak to má být. Cti svého otce i matku – to je první přikázání, (při kterém se slibuje) odměna: aby se ti dobře vedlo a abys dlouho žil na zemi. A vy, otcové, nedrážděte svoje děti ke hněvu, ale vychovávejte je v kázni a napomínejte je (z pověření) Páně.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Ef 6,1-2.3; Lk 2,51

Děti, poslouchejte své rodiče, jak se to sluší u křesťanů, protože tak to má být. * Cti svého otce i matku!

Ježíš šel s Marií a Josefem do Nazareta a poslouchal je. * Cti svého otce i matku!

DRUHÉ ČTENÍ

Z promluvy svatého papeže Pavla VI. při pouti do Svaté země

(Allocutio habita Nazareth 5 ianuarii 1964)

Příklad Nazareta

Nazaretský dům je školou, v níž začínáme rozpoznávat Kristův život: je tudíž školou evangelia. Zde se totiž nejprve učíme dívat, poslouchat, rozjímat a do hloubky pronikat, jaká vznešená a tajemná síla je ukryta v tom velmi prostém, velmi pokorném a velmi krásném zjevení Božího Syna. Snad se ho ponenáhlu učíme i napodobovat.

Zde si vskutku osvojíme způsob a cestu, jak snadno poznat, kdo je Kristus. Zde obzvláště chápeme, jak mnoho je třeba si všímat toho, co nějak souvisí s jeho pobytem mezi námi a jakoby jej vymezuje: jsou to místa, doba, zvyky, řeč, posvátné obřady a konečně všechno, čeho Ježíš použil k tomu, aby se stal světu zjevným. Zde všechno mluví, všechno něco znamená.

Zde zajisté, v této škole, chápeme, proč je třeba zachovávat duchovní kázeň, přeje-li si někdo řídit se učením evangelia a stát se Kristovým žákem.

Jak rádi bychom se chtěli vrátit ke svému nejútlejšímu dětství a znovu se svěřit této pokorné a zároveň vznešené nazaretské škole! Jak mocná je naše touha moci obnovit v blízkosti Marie své snažení o pravou životní moudrost a o získání schopnosti chápat božské pravdy!

Avšak usedli jsme tu jenom jako poutníci a jsme nuceni vzdát se své touhy pokračovat v tomto domě v nikdy neukončeném vzdělávání se v poznání evangelia. Přece však neodejdeme, aniž bychom si ve spěchu a jakoby pokradmu odnesli z nazaretského obydlí nějaké stručné napomenutí.

Především učí tento dům mlčení. Kéž by v nás znovu ožila nejhlubší úcta k mlčení: vždyť je obdivuhodným a potřebným stavem mysli právě pro překotný a bouřlivý život v našem věku, kdy na nás útočí tolikerý křik, povykování a vřava. Ach, ty nazaretské ticho, nauč nás nastálo se upřít k dobrým myšlenkám a soustředit se na duchovní nitro, provždy se řádně přichystat k naslouchání tajemným Božím záměrům a návodům pravých učitelů; nauč nás, nakolik je potřebná a platná příprava, učení, meditace, vlastní vnitřní řád života a modlitba, jíž v skrytu přihlíží samotný Bůh.

Mimoto tu poznáváme způsob domácího života. Nazaret nám zajisté může ukázat, co je to rodina, co znamená její společenství v lásce; jak závažná a skvělá je její krása, jak posvátná a neporušitelná je její podstata; může nám ukázat, jak vzácná je v rodině výchova, již nelze ničím jiným nahradit; může nás poučit o tom, jaké je vlastní poslání rodiny ve společenském řádu.

Posléze tu poznáváme kázeň při práci. Ty nazaretské sídlo, domove tesařova Syna, zde nejspíše si přejeme pochopit a oslavit sice přísný, leč spásu přinášející zákon lidské práce; obnovit tu důstojnost práce takovým způsobem, aby ji pociťovali všichni; pod touto střechou si přejeme připomenout, že práce nemůže být sama sobě cílem, nýbrž že svou svobodu a své výsadní postavení získává nejen vzhledem k hospodářským zřetelům, ale i vzhledem k tomu, čím je sama vedena ke svému skvělému cíli. Zde chceme konečně zvěstovat spásu dělníkům na celém světě a ukázat jim veliký vzor, našeho Pána Ježíše Krista, božského bratra, který se staví za všechny jejich spravedlivé požadavky.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

2 Kor 13,11; Ef 5,19; Kol 3,23

Žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupní napomínání, buďte svorní, žijte v pokoji: * ze srdce zpívejte a hrejte Pánu.

Cokoli děláte, dělejte jako pro Pána, a ne pro lidi. * Ze srdce zpívejte a hrejte Pánu.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme, *

tebe, Pane, velebíme.

Tebe, věčný Otče, *

oslavuje celá země.

Všichni andělé, *

cherubové i serafové,

všechny mocné nebeské zástupy *

bez ustání volají:

Svatý, Svatý, Svatý, *

Pán, Bůh zástupů.

Plná jsou nebesa i země *

tvé vznešené slávy.

Oslavuje tě *

sbor tvých apoštolů,

chválí tě *

velký počet proroků,

vydává o tobě svědectví *

zástup mučedníků;

a po celém světě *

vyznává tě tvá církev:

neskonale velebný, *

všemohoucí Otče,

úctyhodný Synu Boží, *

pravý a jediný,

božský Utěšiteli, *

Duchu Svatý.

Kriste, Králi slávy, *

tys od věků Syn Boha Otce;

abys člověka vykoupil, *

stal ses člověkem a narodil ses z Panny;

zlomil jsi osten smrti *

a otevřel věřícím nebe;

sedíš po Otcově pravici *

a máš účast na jeho slávě.

Věříme, že přijdeš soudit, *

a proto tě prosíme:

přispěj na pomoc svým služebníkům, *

vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;

dej, ať se radují s tvými svatými *

ve věčné slávě.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

* Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *

veď ho a stále pozvedej.

Každý den tě budeme velebit *

a chválit tvé jméno po všechny věky.

Pomáhej nám i dnes, *

ať se nedostaneme do područí hříchu.

Smiluj se nad námi, Pane, *

smiluj se nad námi.

Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *

jak doufáme v tebe.

Pane, k tobě se utíkáme, *

ať nejsme zahanbeni na věky.

MODLITBA

Modleme se.

Posiluj nás, Bože, ať v každodenním životě následujeme příklad Svaté rodiny a svůj pozemský domov naplňujeme společenstvím lásky, abychom v nebeském domově dosáhli věčné odměny a radosti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky