Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Boží Synu, ty jsi vinu
shladil nás, všech hříšníků.
Na křížis pněl, muky trpěl
pro nás od protivníků.
Zjednal jsi nám to, co Adam
ztratil skrze pýchu svou
a řeč ďáblovu lichou,
smířil jsi nás v ten smutný čas,
když ses k Otci s velkou mocí
modlil za naše viny:
Odpustiž jim, neb já to vím,
že nevědí, co činí.
Synu Boží, ty jsi zboží
všech duší i bohatství.
V tebe vlitá je i skrytá
plnost celého božství.
Tys studnice, nikdo více;
není žádné milosti,
jedině v tvé plnosti:
kdo chce píti, nežízniti,
ať jde k tobě, váží sobě
u tebe živé vody,
tu vždy pijíc, nežízní víc,
ale má věčné hody.
Ježíši náš, ty dobře znáš,
že jsme plni všech zlostí.
Skrze svou krev nám viny slev
a popřej své milosti.
Ať jsme silní, neomylní
ve víře, v milování,
plníce přikázání,
ať úzkosti vždy s radostí
nesem pro tě v svém životě,
Pane, Králi Sabaoth;
potom nám přej, u sebe dej
v nebesích věčný život.
Nebo:
Má duše se nespouštěj
nikdy Boha svého,
neb on mě neopustí
též času žádného.
V něm je má naděje,
on mě ve dne i v noci
opatruje svou mocí,
když se mi zle děje.
Abych vždy mohl jíti
jen po cestách přímých,
k své škodě neblouditi
v temnostech omylných,
světlo slova svého
přede mnou rozsvěcuje
a mě vždy ochraňuje
před lstí ďábla zlého.
Byť pak mě opustili,
jak se v světě děje,
moji přátelé milí,
když mi sám Bůh přeje,
rychle svou milostí
mě zbaví všeho zlého,
duši, tělu škodného,
přivede k radosti.
Jemu já se oddávám
v štěstí, také v psotě,
jeho vždycky zůstávám
v smrti i v životě.
Vím, že neopustí
doufajícího v něho,
že zachrání každého,
kdo se ho nespustí.
ŽALMY
1. ant. Miluji tě, Hospodine, má sílo. †
Miluji tě, Hospodine, má sílo, *
† Hospodine, má skálo, mé útočiště; zachránce můj!
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, *
můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má!
Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, *
a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Obklopil mě smrtící příboj, *
přepadly mě záhubné přívaly,
ovinula mě osidla podsvětí, *
ohrozily mě léčky smrti.
Ve své tísni jsem vzýval Hospodina, *
k svému Bohu jsem volal o pomoc:
Ze své svatyně slyšel můj hlas, *
mé volání proniklo k jeho sluchu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Miluji tě, Hospodine, má sílo.
2. ant. Hospodin mě vysvobodil, protože mě má rád.
Zachvěla se a zatřásla země, †
zakolísaly základy hor *
a zachvěly se, neboť vzplál hněvem.
Vystoupil kouř z jeho chřípí, †
sžírající oheň z jeho úst, *
žhavé uhlí od něho vzplálo.
Nebesa sklonil a sestoupil, *
černý mrak byl pod jeho nohama.
Jel na cherubu a letěl, *
nesl se na křídlech větru.
Jako rouchem se temnotou oděl, *
zahalil se do tmavých vod, do hustých mračen.
Bleskem v jeho dohledu *
vzplálo žhavé uhlí.
Z nebe Hospodin zahřměl, *
Nejvyšší zaburácel svým hlasem.
Vyslal své šípy a rozptýlil je, *
vyslal přemnohé blesky a rozdrtil je.
Tu se ukázala dna oceánů, *
základy země byly obnaženy,
když Hospodin pohrozil, *
když zavanul dech jeho hněvu.
Napřáhl svou ruku z výšin a uchopil mě, *
vyprostil mě ze spousty vod,
vyrval mě mému mocnému nepříteli, *
těm, kdo mě nenáviděli, kdo mě předčili silou.
Přepadli mě v den pro mě osudný, *
ale Hospodin se mě zastal.
Vyvedl mě na volné prostranství, *
vysvobodil mě, protože mě má rád.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodin mě vysvobodil, protože mě má rád.
3. ant. Hospodin je mé světlo a má spása.
Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti, *
odměnil mě podle čistoty mých rukou.
Vždyť jsem zachovával Hospodinovy cesty, *
nevzdálil jsem se hříchem od svého Boha.
Neboť jsem míval na zřeteli všechny jeho příkazy, *
jeho nařízením jsem se nevyhýbal,
ale byl jsem před ním bez úhony, *
uchoval jsem se bez viny.
Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti, *
podle čistoty mých rukou, kterou vidí svýma očima.
K dobrému člověku se chováš dobrotivě, *
s bezúhonným zacházíš láskyplně,
s upřímným jednáš upřímně, *
s vychytralým však obezřetně.
Neboť pokorný lid ty zachraňuješ, *
ale ponižuješ oči zpupných.
Ano, ty Hospodine, zažehuješ mou svítilnu, *
mou temnotu ozařuješ, můj Bože!
S tebou se vrhám na šiky nepřátel *
a hradby ztékám se svým Bohem.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodin je mé světlo a má spása.
Obraťte se a čiňte pokání;
obnovte své srdce a svého ducha.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Mojžíšovy
10,21 – 11,10
Bůh trestá Egypt tmou a ohlašuje smrt prvorozenců
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vztáhni ruku k nebi, aby nastala v egyptské zemi tma tak hustá, že ji bude možné hmatat!“ Mojžíš vztáhl ruku k nebi a nastala hluboká temnota v celé egyptské zemi po tři dny. Jeden neviděl druhého a nikdo se nemohl hnout ze svého místa po tři dny, ale všichni synové Izraele měli světlo tam, kde přebývali.
Farao zavolal Mojžíše a Áróna a řekl jim: „Jděte a obětujte Hospodinu. Jenom váš brav a skot zde zůstane; i vaše děti mohou jít s vámi.“ Mojžíš odpověděl: „I kdybys dal do našich rukou oběti a celopaly, abychom je obětovali Hospodinu, našemu Bohu, přece i naše stáda půjdou s námi, ani kopyto (tu) nezůstane, neboť z nich vezmeme, a budeme obětovat Hospodinu, našemu Bohu. My (sami) nevíme, co budeme obětovat Hospodinu, dokud nepřijdeme na to místo.“
Ale Hospodin zatvrdil faraonovo srdce a on je nechtěl propustit. Farao zvolal: „Jdi pryč ode mě! Chraň se znovu vidět moji tvář! V ten den, kdy ji uvidíš, zemřeš!“ Mojžíš odpověděl: „Tak se stane, jak jsi řekl: tvoji tvář už neuvidím!“
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Ještě jednou ranou stihnu faraona a Egypt, a potom vás odtud propustí, dokonce přinutí vás vyjít. Poruč tedy lidu, aby si každý vyžádal od svého souseda a každá od své sousedky předměty ze stříbra a ze zlata; Hospodin vzbudí u Egypťanů přízeň k lidu.“ Sám Mojžíš byl velmi vážený v egyptské zemi, v očích faraonových služebníků i v očích lidu.
Mojžíš řekl (ještě faraonovi): „Tak praví Hospodin: ‚Uprostřed nocí projdu Egyptem; každý prvorozenec v egyptské zemi zemře, od prvorozence faraonova, který má sedět na jeho trůnu, až do prvorozence služky, která mele u mlýnku, i všechno prvorozené u dobytka. Po celé egyptské zemi nastane veliký křik, jaký ještě nebyl a jaký už nebude. Ale u synů Izraele neštěkne pes ani na člověka, ani na dobytek, abyste poznali, že Hospodin podivuhodně rozlišuje mezi Egypťany a Izraelity. Pak sestoupí všichni tito tvoji služebníci ke mně a pokloní se mi s prosbou: Vyjdi ty a všechen lid, který jde za tebou. Potom vyjdu!‘“ A (Mojžíš) vyšel od faraona s rozhněvanou tváří.
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Farao vás neposlechne, a tak se stane mnoho mých znamení v egyptské zemi.“ Mojžíš a Árón učinili všechna tato znamení před faraonem, ale Hospodin zatvrdil faraonovo srdce, takže syny Izraele ze své země nepropustil.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Mdr 18,4; 17,20; 18,1
Ti, kteří drželi ve vězení tvé syny, si zasluhovali být zbaveni světla. * Vždyť skrze tvůj lid měl svět dostat nehynoucí světlo Zákona.
Nad Egypťany se prostírala tíživá noc, tvoji svatí však přebývali v nejjasnějším světle. * Vždyť skrze tvůj lid měl svět dostat nehynoucí světlo Zákona.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homiletických pojednání biskupa Afraata
(Dem. 11, De circumcisione, 11-12: PS 1,498-503)
Obřízka srdce
Zákon a smlouva se v minulosti zcela měnily. Neboť Bůh změnil první smlouvu s Adamem a uzavřel novou s Noemem. Jinou zase s Abrahámem, ale i tu změnil a dal novou Mojžíšovi. Když pak mojžíšská úmluva nebyla dodržována, dal poslednímu pokolení smlouvu, která už neměla být nikdy nahrazena jinou. Takže Adamovi dal Bůh příkaz, aby nejedl ze stromu života, Noemovi na znamení smlouvy sklenul mezi mraky duhu, Abrahámovi, kterého si již dříve vyvolil pro jeho víru, dal později obřízku jako znamení a pečeť pro potomstvo. Mojžíš měl velikonočního beránka, smírnou oběť za lid.
Všechny tyto smlouvy se ovšem jedna od druhé lišily. Další obřízka, kterou doporučuje ten, který nabídl všechny ty smlouvy, je ta, o které řekl prorok Jeremiáš: Odstraňte předkožku vašeho srdce. A jestliže byla pevná úmluva, kterou Bůh učinil s Abrahámem, pevná a spolehlivá je i tato (o které mluví Jeremiáš) a nelze ji dále měnit, ať už kvůli těm, kteří nejsou vázáni zákonem o obřízce, nebo kvůli těm, kteří mu podléhají.
Bůh dal přece Mojžíšovi zákon s příslušnými ustanoveními a příkazy. Ale když ho (Izraelité) nezachovávali, zákon a jeho ustanovení zrušil a přislíbil, že dá novou smlouvu, která bude odlišná od té předchozí, ačkoli ten, kdo ji nabízí, je v obou případech stejný. A toto je ta zaslíbená úmluva: Poznají mě všichni od nejmenšího do největšího. A v této úmluvě už neexistuje tělesná obřízka jako znamení pro lid. Zjišťujeme, můj nejmilejší, že Bůh v různých pokoleních stanovil zákony, které byly v platnosti, dokud on sám chtěl. Ale později zastaraly, jak o tom říká apoštol: Boží království existovalo v minulosti v různých dobách v rozličných podobách.
Náš Bůh je pravdivý a jeho ustanovení jsou nejvýš důvěryhodná; každá jeho smlouva byla ve svém čase uzavřena jakožto pevná a pravá. A tak ti, kteří byli obřezáni ve svém srdci, žijí a jsou znovu obřezáváni v pravém Jordánu, a tím je křest na odpuštění hříchů.
Když Jozue, syn Nunův, přešel s lidem Jordán, obřezal lid kamenným nožem. Ježíš, náš Spasitel, podruhé obřezal obřízkou srdce národy, které v něho uvěřily a byly omyty křtem a obřezány mečem, to jest jeho slovem, které proniká hlouběji než jakýkoli dvojsečný meč.
Jozue, syn Nunův, převedl lid do země zaslíbené. Ježíš, náš Spasitel, přislíbil zemi života všem, kteří přejdou pravý Jordán a uvěří a dají si obřezat předkožku svého srdce.
Blahoslavení jsou tedy ti, kdo byli obřezáni ve svém srdci a znovu se narodili z vody druhé obřízky. Ti totiž dostanou dědictví s Abrahámem, věrným vůdcem a otcem všech národů, protože jemu byla jeho víra připočtena za spravedlnost.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Žid 8,8.10; 2 Kor 3,3
Uzavřu s Izraelovým domem smlouvu novou: svoje zákony jim vložím do mysli. * Do srdce jim je napíšu, ne inkoustem, ale Duchem živého Boha.
Dám svůj zákon ne na deskách kamenných, ale na jiných deskách: v lidských srdcích. * Do srdce jim je napíšu, ne inkoustem, ale Duchem živého Boha.
MODLITBA
Modleme se.
Prosíme tě, Bože, pohlédni na oddanost svého lidu, který si ukládá odříkání, aby cvičil v kázni své tělo a konáním dobrých skutků načerpal sílu pro duši. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky