29. prosinec 2023

Sv. Tomáše Becketa, biskupa a mučedníka
pro připomínku

Narodil se v roce 1118 v Londýně. Po dokončení studia teologie se stal arcijáhnem v Canterbury. Mladý král Jindřich II. ho jako jednoho ze svých nejlepších přátel jmenoval svým kancléřem (1155). Po smrti arcibiskupa (1162) byl podle přání krále zvolen na toto uprázdněné místo. Jako primas Anglie hájil svobodu a práva církve. Tím si krále znepřátelil a musel utéci do Francie (1164). Po šesti letech došlo sice k částečnému smíření, ale když se vrátil do vlasti, byl ještě téhož roku (29. XII. 1170) zavražděn při nešporách ve své katedrále. V roce 1173 byl prohlášen za svatého.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Věčný Syn jednorozený,

Bůh pravý, nestvořený,

přišel na svět z výsosti,

všem věřícím k radosti,

v moci jsa rovný Otci,

ukázal se nám v bezmoci,

když se k nám přiblížil,

velmi se ponížil.

Zvolil sobě chudou Matku

a jsa Bůh bez počátku,

Mesiáš přežádoucí,

Kristus, Král všemohoucí,

přišel na svět bez viny,

by Adama s jeho syny

od hříchů očistil,

věčné smrti zprostil.

Slovo tělem učiněno,

božství s lidstvím spojeno,

mimo běh přirozený

zrodil se člověk z Panny.

A ten ďábla přemohl

a lidu z hříchu pomohl,

jenž z toho vězení

čekal vyproštění.

Neb pro vinu Adamovu,

hřích těžký proti Bohu,

došel člověk vězení,

věčného zatracení.

Sám Bůh plný milosti,

pravdy a spravedlnosti

v těle se ukázal,

aby všem pomáhal.

Izaiáš předpověděl:

Bude zván Emanuel,

Bůh chtěl s námi bydliti,

všech hříchů nás zprostiti.

Pro nás v poníženosti

snášel i těžké bolesti

hned od narození,

až do usmrcení.

On tímto smrt věčnou shladil,

mír a pokoj navrátil.

Radostně dnes zpívejme,

sobě připomínejme

pro nás narozeného,

Krista, Spasitele svého,

v chudobě přišlého

a poníženého.

ŽALMY

1. ant. S námi je Hospodin zástupů, Bůh Jakubův je naší tvrzí.

Žalm 46 (45)
Bůh je naše útočiště a síla
Dají mu jméno Emanuel, to znamená „Bůh s námi“. (Mt 1,23)

Bůh je naše útočiště a síla, *

osvědčil se jako nejlepší pomocník v nouzi.

Proto se nebojíme, i kdyby se kácela země, *

i kdyby se hory řítily do hlubin moře.

Ať se bouří moře, pění jeho vody, *

ať se třesou hory, když se moře vzdouvá,

s námi je Hospodin zástupů, *

Bůh Jakubův je naší tvrzí.

Proudy bystřin jsou k radosti Božímu městu, *

přesvatému stánku Nejvyššího,

Bůh je v jeho středu, nepohne se, *

od časného jitra ho Bůh bude chránit.

Národy se bouřily, říše se bortily; *

tu zahřměl svým hlasem, země se rozplynula.

S námi je Hospodin zástupů, *

Bůh Jakubův je naší tvrzí.

Pojďte, pozorujte Boží skutky, *

které učinil k úžasu země.

Zamezuje války až po samé hranice světa, *

láme luky, přeráží oštěpy a štíty pálí ohněm.

Přestaňte a uznejte, že já jsem Bůh, *

převyšuji národy, převyšuji svět.

S námi je Hospodin zástupů, *

Bůh Jakubův je naší tvrzí.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. S námi je Hospodin zástupů, Bůh Jakubův je naší tvrzí.

2. ant. Pán bude vládnout od moře k moři a v jeho dnech rozkvete hojnost pokoje.

Žalm 72 (71)
Mesiášovo království a jeho královská moc
Otevřeli své pokladnice a obětovali mu dary: zlato, kadidlo a myrhu. (Mt 2,11)
I (1-11)

Bože, svěř králi svou pravomoc, *

svou spravedlnost královskému synu.

Ať vládne tvému lidu spravedlivě, *

nestranně tvým ubohým.

Hory přinesou lidu pokoj, *

pahorky spravedlnost.

Zjedná právo ubohým z lidu, †

pomůže chudákům, *

rozdrtí utlačovatele.

Žít bude dlouho jak slunce, *

jak luna po všechna pokolení.

Sestoupí jako déšť na trávu, *

jako vláha, která napájí zemi.

V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje, *

dokud nezanikne luna.

Bude vládnout od moře k moři, *

od Řeky až do končin země.

Jemu se budou klanět nepřátelé, *

jeho protivníci prach budou lízat.

Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, *

králové Arábie a Sáby zaplatí daně.

Všichni králové se mu budou klanět, *

všechny národy mu budou sloužit.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pán bude vládnout od moře k moři a v jeho dnech rozkvete hojnost pokoje.

3. ant. Pán vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci.

II (12-19)

On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, *

ubožáka, jehož se nikdo neujímá.

Smiluje se nad nuzným a chudým, *

zachrání ubožákům život.

Vymaní je z křivdy a násilí, *

neboť jejich krev je drahá v jeho očích.

Proto bude žít a dostane se mu z arabského zlata, †

stále se budou za něho modlit, *

ustavičně mu budou žehnat.

Země bude oplývat obilím, †

jeho úroda bude šumět až ve vrcholcích hor jak Libanon, *

obyvatelé měst rozkvetou jak polní tráva.

Jeho jménu se bude žehnat navěky, *

pokud bude slunce svítit, potrvá jeho jméno.

A v něm budou požehnána všechna plemena země, *

blahoslavit ho budou všechny národy.

Požehnaný Hospodin, Bůh Izraele, *

on sám koná divy.

A požehnané jeho slavné jméno navěky, *

jeho slávou ať je naplněna celá země! Staň se! Staň se!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pán vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci.

Pastýři nalezli dítě položené v jeslích

a vyprávěli, co jim bylo o něm řečeno.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

1,1-14

Děkování a prosba

Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše, a bratr Timotej křesťanům v Kolosách, věřícím bratřím v Kristu. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce.

Když se za vás modlíme, nepřestáváme děkovat Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista. Slyšeli jsme totiž o vaší víře ve spojení s Kristem Ježíšem a o vaší lásce ke všem věřícím, a to pro naději (na odměnu), která je vám připravena v nebi. (O té naději) jste slyšeli už dříve při (hlásání) slova pravdy, radostné zvěsti, která k vám pronikla. A jako už přináší ovoce a šíří se na celém světě, tak je tomu také u vás od toho dne, kdy jste ji uslyšeli a správně poznali tuto Boží milost. Tak vás v tom vyučil Epafras, náš milý spoluslužebník. On nás spolehlivě zastoupil v této službě konané pro Krista a od něho také jsme se dověděli o vaší lásce, (kterou ve vás působí) Duch.

Proto od toho dne, kdy jsme (o tom) uslyšeli, nepřestáváme se za vás modlit a prosit (Boha), abyste dobře poznali jeho vůli (a aby se vám dostalo) všestranné moudrosti a duchovního pochopení. Tak povedete život hodný Pána a budete se mu ve všem líbit: ponesete plody všech možných dobrých skutků a porostete v poznávání Boha. Jeho božská moc vám dá všestrannou sílu, abyste (všecky zkoušky) trpělivě vydrželi. Pak budete radostně

děkovat Otci,

že vás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle.

On nás totiž vytrhl z moci temnosti

a převedl do království svého milovaného Syna.

V něm máme vykoupení

a odpuštění hříchů.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Kol 1,12.13; Jak 1,17

Děkujme Bohu Otci; * on nás vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna.

Každý dobrý úděl, každý dokonalý dar přichází shora, sestupuje od Otce světel. * On nás vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Bernarda, opata

(Sermo 1 in Epiphania Domini, 1-2: PL 133,141-143)

V plnosti času přišla i plnost božství

Projevila se dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k lidem. Děkujme Bohu, jehož působením tak oplýváme útěchou v tomto pozemském putování, v tomto vyhnanství, v této bídě.

Dokud se nezjevila jeho láska k lidem, dobrota byla skryta. Byla ovšem i předtím, vždyť i milosrdenství Páně je přece od věčnosti. Podle čeho se však dalo poznat, že je tak veliká? Byla slibována, ale nebyla pociťována. Proto v ni mnozí ani nevěřili. Vždyť mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Pán skrze proroky, říkaje: To, co zamýšlím, je pro vaše blaho, a ne pro utrpení. Co však odpovídal člověk, když na něj doléhalo utrpení a neznal pokoje? Jak dlouho budete říkat: Pokoj, pokoj, a přece není pokoje? Pro tohle poslové pokoje hořce naříkali, říkajíce: Kdo uvěřil, co jsme slyšeli? Avšak nyní ať lidé uvěří alespoň tomu, co viděli vlastníma očima, protože výroky Boží jsou nejvýš spolehlivé. Vždyť přece aby nezůstal skryt ani zakalenému oku, rozestřel svůj stan na slunci.

Hle, pokoj nikoli slibovaný, nýbrž seslaný, nikoli odkládaný na později, nýbrž daný, nikoli prorokovaný, nýbrž poskytnutý. Hle, Bůh Otec seslal na zem jakoby plný vak svého milosrdenství. Říkám vak, který se má protrhnout při umučení, aby se z něj vysypalo naše výkupné, jež je v něm ukryto. Zajisté vak, třeba malý, ale plný. Pravda, bylo nám dáno malé dítě, ale přebývá v něm celá plnost božství. Když totiž přišla plnost času, přišla i plnost božství. Přišlo v těle, aby se alespoň tak ukázalo tělesným tvorům, a až se zjeví jeho láska k lidem, aby byla rozpoznána jeho dobrota. Jakmile totiž vejde ve známost Boží láska k lidem, jeho dobrota nemůže nadále zůstat skryta. Vždyť čím mohl více doporučit svou dobrotu než tím, že vzal na sebe moje tělo? Moje, pravím, nikoli Adamovo tělo, to jest nikoli takové, jaké měl on před hříchem.

Co by mohlo takovou měrou objasnit jeho milosrdenství jako to, že vzal na sebe dokonce bídu? Co je tak plno slitovnosti jako to, že se kvůli nám Boží Slovo stalo uschlou trávou? Pane, co je člověk, že na něho myslíš? Nebo proč se k němu skláníš svým srdcem? Z toho ať člověk pozná, jak veliká je Boží péče o něj. Z toho ať pochopí, jak o něm Bůh smýšlí nebo co k němu cítí. Neptej se, člověče, na to, co trpíš ty, nýbrž co vytrpěl on. Z toho, co pro tebe učinil, poznej, jak si tě cenil; tak se ti ukáže jeho dobrota, jež pramení z lásky k člověku. Vždyť oč menším se učinil z lásky k lidem, o to větším se projevil ve své dobrotě. A čím více byl pro mne znevážen, tím je mi dražší. Projevila se, říká apoštol, dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k lidem. Vskutku velkolepá a zjevná je Boží dobrota a láska k člověku! Velkolepý důkaz dobroty podal ten, jehož zásluhou byla lidská přirozenost spojena s Božím jménem.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Ef 1,5; Řím 8,29

Bůh nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista; * učinil to ze svého svobodného rozhodnutí, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti.

Ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna. * Učinil to ze svého svobodného rozhodnutí, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti.

ČTENÍ

Z dopisu svatého Tomáše Becketa

(Epist. 74: PL 190,533-536)

Nedostane vítězný věnec, kdo si při zápase nepočíná podle pravidel

Dbáme-li my, nositelé titulů biskupských a velekněžských, o to, abychom opravdu byli tím, čím se nazýváme, a chceme-li znát plný význam svého jména, musíme neustále pečlivě hledět na toho, jejž Bůh ustanovil veleknězem navěky, a věrně kráčet za tím, který sama sebe obětoval Otci za nás na oltáři kříže a z nebeské výšiny bez přestání sleduje činy i úmysly všech lidí, aby mohl každému jednomu odplatit podle jeho skutků.

Vzali jsme zajisté na sebe úkol být jeho zástupci na zemi, dostalo se nám slavného titulu a čestné hodnosti, jako nástupci apoštolů a jejich žáků v církevních úřadech spravujeme na čas plody duchovního snažení církve, takže naše služba má přispívat ke zkáze panství hříchu a smrti a k tomu, aby Kristova stavba, zakořeněná ve víře a rozkvetlá ctnostmi, vyrůstala v Pánu ve svatý chrám.

Je jistě velký počet nás biskupů, kteří jsme při svěcení slíbili, že budeme učiteli a pastýři starostlivými, vytrvalými a co nejsvědomitějšími, a každodenně tento svůj slib znovu opakujeme. Kéž by se ovšem věrnost slibu posilovala svědectvím skutků! Vždyť žeň je hojná, ale k tomu, aby bylo sklizeno a svezeno do stodol, nestačí ani jednotlivec, ani malý počet lidí.

A kdo by pochyboval, že hlavou všech církví a pramenem katolického učení je církev římská? Kdo by nevěděl, že klíče nebeského království byly dány Petrovi? Což z Petrovy víry a z jeho učení nevyrůstá celá stavba univerzální církve, dokud všichni v jednotě víry a v poznání Božího Syna nedospějeme do mužné zralosti Kristovy?

Je jistě nezbytné, aby bylo mnoho těch, kdo sázejí, a mnoho těch, kdo zalévají, neboť si toho žádá šíření Božího slova i rozptýlenost národů. Dokonce i starozákonní lid, ač mu stačil jediný oltář, musel mít větší počet učitelů. Tím spíš Boží lid nyní, při takovém množství a za neustálého přílivu dalších národů, jimž by k zapálení oběti nestačilo ani dřevo celého Libanonu a k obětování celopalu by nestačilo množství všech zvířat z Libanonu i Judska.

Ať však zalévá nebo sází kdokoliv, nikomu nedá Bůh vzrůst, jestliže nesázel ve víře Petrově a jestliže nespočívá na jeho učení.

Právem se předkládají všechny nejdůležitější pře Božího lidu Petrovi, neboť římský biskup je má posoudit; a úřady matky církve jsou podřízeny Petrovi, neboť nakolik jsou povolány podílet se na pastorační péči, uplatňují jemu svěřenou pravomoc.

Mějte konečně na paměti, jak byli zachráněni naši otcové, jak a v jakých utrpeních církev rostla a se rozmáhala. Mějte na paměti, z jakých bouří vyvázla Petrova lodička vedená kormidelníkem Kristem a jak dosáhli koruny ti, jejichž víra prošla zkouškou, aby se ještě jasněji rozhořela.

Tak postupovaly celé zástupy svatých, aby jednou provždy platilo, že nedostane vítězný věnec, kdo si při zápase nepočínal podle pravidel.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Pán tě ozdobil korunou spravedlnosti: * Bůh, Svatý Izraele, ti dal účast na své slávě a přebývá v tobě.

Dobrý boj jsi bojoval, svůj běh jsi skončil, teď už tě čeká věnec spravedlnosti. * Bůh, Svatý Izraele, ti dal účast na své slávě a přebývá v tobě.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme, *

tebe, Pane, velebíme.

Tebe, věčný Otče, *

oslavuje celá země.

Všichni andělé, *

cherubové i serafové,

všechny mocné nebeské zástupy *

bez ustání volají:

Svatý, Svatý, Svatý, *

Pán, Bůh zástupů.

Plná jsou nebesa i země *

tvé vznešené slávy.

Oslavuje tě *

sbor tvých apoštolů,

chválí tě *

velký počet proroků,

vydává o tobě svědectví *

zástup mučedníků;

a po celém světě *

vyznává tě tvá církev:

neskonale velebný, *

všemohoucí Otče,

úctyhodný Synu Boží, *

pravý a jediný,

božský Utěšiteli, *

Duchu Svatý.

Kriste, Králi slávy, *

tys od věků Syn Boha Otce;

abys člověka vykoupil, *

stal ses člověkem a narodil ses z Panny;

zlomil jsi osten smrti *

a otevřel věřícím nebe;

sedíš po Otcově pravici *

a máš účast na jeho slávě.

Věříme, že přijdeš soudit, *

a proto tě prosíme:

přispěj na pomoc svým služebníkům, *

vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;

dej, ať se radují s tvými svatými *

ve věčné slávě.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

* Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *

veď ho a stále pozvedej.

Každý den tě budeme velebit *

a chválit tvé jméno po všechny věky.

Pomáhej nám i dnes, *

ať se nedostaneme do područí hříchu.

Smiluj se nad námi, Pane, *

smiluj se nad námi.

Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *

jak doufáme v tebe.

Pane, k tobě se utíkáme, *

ať nejsme zahanbeni na věky.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys dal svatému Tomášovi odvahu a statečnost, aby se nebál obětovat svůj život za spravedlnost a svobodu církve; na jeho přímluvu posiluj i nás, ať jsme připraveni z lásky ke Kristu podstoupit i smrt, abychom neztratili život věčný. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky