25. červen 2023

12. Neděle v mezidobí
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Veseliž se již nyní

všeliký člověk věrný,

v Bohu, svém spasiteli,

věrných svých vykupiteli.

Přišlo nám utěšení

z Božího navštívení,

z milosrdenství jeho,

nám v Kristu učiněného.

Co je nad to sladšího

a co radostnějšího,

nežli k Bohu přijíti,

naději spasení míti.

Po smutku a žalosti

dá Bůh pravé radosti

do srdce truchlivého;

v Bohu je proměna všeho.

Cestu zjevil z bezcestí

pro své milosrdenství,

kde bylo zahynutí,

tam Bůh dává věčné žití.

ŽALMY

1. ant. Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, kdo smí stát na jeho svatém místě?

Žalm 24 (23)
Pán vstupuje do své svatyně
Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

Hospodinu náleží země i to, co je na ní, *

svět i ti, kdo jej obývají.

Neboť on jej založil nad moři, *

upevnil ho nad proudy vod.

Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, *

kdo smí stát na jeho svatém místě?

Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, †

jehož duše nebaží po marnosti, *

kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.

Ten přijme požehnání od Hospodina, *

odměnu od Boha, svého spasitele.

To je pokolení těch, kdo po něm touží, *

kdo hledají tvář Jakubova Boha.

Zdvihněte, brány, své klenby, †

zvyšte se, prastaré vchody, *

ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy? †

Silný a mocný Hospodin, *

Hospodin udatný v boji.

Zdvihněte, brány, své klenby, †

zvyšte se, prastaré vchody, *

ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy? †

Hospodin zástupů, *

on je král slávy!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, kdo smí stát na jeho svatém místě?

2. ant. Velebte, národy, našeho Boha! On dal život naší duši, aleluja. [Tištěný breviář neobsahuje „Aleluja“ na konci druhé a třetí antifony pro čtvrtou neděli žaltáře; doplněno podle latinského vydání.]

Žalm 66 (65)
Děkovný chvalozpěv
O vzkříšení Páně a obrácení pohanů. (Hesychius)
I (1-12)

Jásejte Bohu, všechny země, †

opěvujte slávu jeho jména, *

vzdejte mu velkolepou chválu!

Řekněte Bohu: „Jak úžasná jsou tvá díla! *

Pro tvou nesmírnou moc se ti podrobují tvoji nepřátelé!

Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, *

nechť opěvuje tvé jméno.“

Pojďte a pozorujte Boží skutky: *

podivuhodně jednal s lidmi!

Moře proměnil v souš; †

suchou nohou přešli řeku, *

proto se radujme v Bohu!

Vládne svou mocí navěky, †

jeho oči sledují národy: *

aby se nevypínali zpupní!

Velebte, národy, našeho Boha *

a rozhlašujte jeho chválu!

On dal život naší duši, *

nedopustil, aby klopýtaly naše nohy.

Věru, zkoušel jsi nás, Bože, *

tříbil jsi nás ohněm, jako se tříbí stříbro.

Zavedl jsi nás do léčky, *

těžké břímě jsi vložil na naše bedra.

Nechals jezdit lidi po našich hlavách, †

prošli jsme ohněm a vodou, *

ale pak jsi nám popřál úlevu.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Velebte, národy, našeho Boha! On dal život naší duši, aleluja. [Tištěný breviář neobsahuje „Aleluja“ na konci druhé a třetí antifony pro čtvrtou neděli žaltáře; doplněno podle latinského vydání.]

3. ant. Slyšte, všichni bohabojní, co prokázal Bůh mé duši, aleluja.

II (13-20)

Vstoupím s celopaly do tvého domu, *

splním ti své sliby.

Pro ně se mé rty otevřely, *

má ústa je slíbila, když mi bylo úzko.

Přinesu ti v oběť celopaly tučných ovcí s tukem beranů, *

budu obětovat býky a kozly.

Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, *

chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši.

Svými ústy jsem k němu volal, *

velebil jsem ho svým jazykem.

Kdybych zamýšlel nepravost ve svém srdci, *

nebyl by Pán slyšel.

Ale Bůh slyšel, *

všiml si mé úpěnlivé prosby.

Bůh buď veleben, †

že neodmítl mou prosbu, *

že mi neodňal svou lásku.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Slyšte, všichni bohabojní, co prokázal Bůh mé duši, aleluja.

Boží slovo je plné života,

je ostřejší než každý dvojsečný meč.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Samuelovy

16,1-13

David pomazán na krále

Hospodin řekl Samuelovi: „Jak dlouho se budeš rmoutit pro Saula kvůli tomu, že jsem ho zavrhl, aby nebyl králem nad Izraelem? Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny.“ Samuel odpověděl: „Jak mohu jít? Saul se to dozví a zabije mě.“ Hospodin řekl: „Vezmi s sebou tele a řekneš: ‚Přicházím obětovat Hospodinu.‘ Jessea pozveš k oběti a já ti ukážu, co máš dělat: pomažeš mi, koho ti označím.“

Samuel tedy vykonal, jak mu řekl Hospodin, a odebral se do Betléma. Starší města mu znepokojeně šli naproti a řekli: „Je tvůj příchod pokojný?“ Odpověděl: „Pokojný. Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a pojďte se mnou k oběti.“ Posvětil též Jessea a jeho syny a pozval je k oběti.

Když přišli a spatřil Eliaba, řekl si: „Jistě, tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný.“ Hospodin však řekl Samuelovi: „Nevšímej si jeho vzhledu ani jeho vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk: člověk soudí podle zdání, Hospodin vidí do srdce.“ Tu Jesse přivolal Abinadaba a předvedl ho před Samuela. On řekl: „Ani toho Hospodin nevyvolil.“ Jesse předvedl Šammu. I řekl: „Ani toho Hospodin nevyvolil.“ Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: „Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho.“

A zeptal se: „Jsou to již všichni chlapci?“ Jesse odpověděl: „Ještě je nejmladší, ten pase stáda.“ Samuel tedy řekl Jesseovi: „Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde.“ Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: „Nuže, pomaž ho; to je on.“ Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch. Samuel vstal a odešel do Ramy.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Žl 89 (88),20.22.21

Jinochu jsem dal přednost před bojovníkem, povýšil jsem vyvoleného z lidu. * Pevně ho drží má ruka.

Nalezl jsem Davida, svého služebníka, pomazal jsem ho svým svatým olejem. * Pevně ho drží má ruka.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O Trojici“ od kněze Faustina

(Nn. 39-40: CCL 69, 340-341)

Kristus je králem a knězem navěky

Náš Spasitel se podle těla stal skutečným Kristem, tj. Pomazaným, neboť je pravý král i pravý kněz: je opravdu obojí, a nikdo ať si nemyslí, že některé z těchto důstojenství je u Spasitele menší. Slyš, jak sám říká, že se stal králem: Já jsem přece byl od něho ustanoven králem na Siónu, jeho svaté hoře. A slyš, že je také knězem, jak svědčí Otec, který o něm říká: Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova. Jako první byl ve Starém zákoně na kněze pomazán olejem pomazání Árón, a přece neříká „podle řádu Árónova“, aby nevzniklo přesvědčení, že i Spasitelovo kněžství se může předávat posloupností. To kněžství, které představoval Árón, se totiž zakládalo na posloupnosti. Ale Spasitelovo kněžství se nástupnictvím na nikoho druhého nepřenáší, neboť on sám ustavičně zůstává knězem. A proto bylo napsáno: Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.

Spasitel je tedy podle těla jak králem, tak knězem, ale nebyl pomazán tělesně, nýbrž duchovně. Dávní králové a kněží Izraele, kteří byli olejem pomazáni tělesně, byli jednak králové, jednak kněží; nikdo však nebyl obojí zároveň, ale jeden každý z nich byl buď král, nebo kněz. Kristu jedinému totiž náleží ve všem dokonalost a plnost, protože on přišel, aby naplnil zákon.

Ale i když žádný z nich nebyl zároveň obojím, přece když byli tělesně pomazáni olejem na krále nebo na kněze, nazývali se pomazanými. Spasitel však, který je skutečný Kristus, tj. Pomazaný, byl pomazán Duchem Svatým, aby se naplnilo, co o něm bylo psáno: Proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem radosti před tvými druhy. Tím tedy byl pomazán více než druhové jeho jména, že byl pomazán olejem radosti, a tím není označován nikdo jiný než Duch Svatý.

Že je to pravda, dozvídáme se od samotného Spasitele. Neboť když vzal knihu proroka Izaiáše a otevřel ji, četl: Duch Páně je nade mnou, a proto mě pomazal. A pak řekl posluchačům, že se proroctví právě před nimi naplnilo. Ale i kníže apoštolů Petr učil, že to pomazání, jímž se Spasitel stal Pomazaným, je Duch Svatý, a také moc Boží, jak hovořil ve Skutcích apoštolů k muži věrnému a milosrdnému, který byl tehdy setníkem. Neboť mezi jiným řekl: Po křtu, který hlásal Jan, vyšel z Galileje Ježíš Nazaretský, jehož Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí, chodil zde a konal mocné činy a uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.

Vidíš, že i Petr řekl, že tento Ježíš byl podle těla pomazán Duchem Svatým a mocí. A tak se skutečně sám Ježíš podle těla stal Kristem, tj. Pomazaným, protože tím, že byl pomazán Duchem Svatým, se stal králem i knězem navěky.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Žid 9,12; 6,20

Ježíš, velekněz navěky podle řádu Melchizedechova, vešel jednou provždy do svatyně, * a tím nám získal věčné vykoupení.

Vstoupil tam pro nás jako předchůdce, * a tím nám získal věčné vykoupení.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme, *

tebe, Pane, velebíme.

Tebe, věčný Otče, *

oslavuje celá země.

Všichni andělé, *

cherubové i serafové,

všechny mocné nebeské zástupy *

bez ustání volají:

Svatý, Svatý, Svatý, *

Pán, Bůh zástupů.

Plná jsou nebesa i země *

tvé vznešené slávy.

Oslavuje tě *

sbor tvých apoštolů,

chválí tě *

velký počet proroků,

vydává o tobě svědectví *

zástup mučedníků;

a po celém světě *

vyznává tě tvá církev:

neskonale velebný, *

všemohoucí Otče,

úctyhodný Synu Boží, *

pravý a jediný,

božský Utěšiteli, *

Duchu Svatý.

Kriste, Králi slávy, *

tys od věků Syn Boha Otce;

abys člověka vykoupil, *

stal ses člověkem a narodil ses z Panny;

zlomil jsi osten smrti *

a otevřel věřícím nebe;

sedíš po Otcově pravici *

a máš účast na jeho slávě.

Věříme, že přijdeš soudit, *

a proto tě prosíme:

přispěj na pomoc svým služebníkům, *

vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;

dej, ať se radují s tvými svatými *

ve věčné slávě.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

* Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *

veď ho a stále pozvedej.

Každý den tě budeme velebit *

a chválit tvé jméno po všechny věky.

Pomáhej nám i dnes, *

ať se nedostaneme do područí hříchu.

Smiluj se nad námi, Pane, *

smiluj se nad námi.

Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *

jak doufáme v tebe.

Pane, k tobě se utíkáme, *

ať nejsme zahanbeni na věky.

MODLITBA

Modleme se.

Svatý Bože, dej, ať jsme naplněni úctou a láskou k tobě; vždyť ty nás stále miluješ, staráš se o nás jako Otec a nikdy nás nepřestáváš vést. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky