Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Drahý poklad moudrosti je Boží slovo nám,
v něm nám sebe k známosti podává Pán Bůh sám:
toť světlo k zjevení
Boží tváře nám v Kristu, na věčné spasení,
oživující vůně, v mdlobách občerstvení.
Raději věřit lidem než Božímu hlasu
páchne zajisté svodem všelikého času.
Ten na písku staví,
kdo na lidech zakládá, jak Kristus nám praví,
padne, když přijde příval, spasení se zbaví.
Naproti tomu sláva slova tvého, Pane,
až navěky zůstává, nikdy nezahyne.
Kdo se drží jeho
jako přepevné skály, nebude ničeho
báti se ke své škodě, chráněn pádu všeho.
Ó Otče věčný, z nebe popatř na stádce své,
jež vzdavši tobě sebe, žádá milosti tvé.
Svoje čisté slovo
zachovávej mu stále, ať vždy je hotovo
činiti vše, co káže učení Kristovo.
ŽALMY
1. ant. Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat.
Nehněvej se na ty, kdo konají zlo, *
nezáviď těm, kdo páchají nepravost,
vždyť zvadnou rychle jako tráva, *
jako zelená bylina uschnou.
Doufej v Hospodina a čiň dobro, *
pak budeš přebývat v zemi a těšit se klidu.
Raduj se v Hospodinu *
a dá ti, po čem touží tvé srdce.
Hospodinu svěř svůj osud, *
v něho důvěřuj, on sám bude jednat.
Tvé spravedlnosti dá vzejít jako světlu, *
tvému právu jak polednímu jasu.
Spočiň v Hospodinu a důvěřuj v něho! †
Nezlob se na toho, kdo má v životě štěstí *
a při tom strojí úklady.
Přestaň se hněvat a zanech zlosti, *
nepohoršuj se, to vede jen k zlému.
Neboť zločinci budou vyhlazeni, *
kdo však doufají v Hospodina, budou vlastnit zemi.
Ještě chvíli – a bezbožník zmizí, *
nadarmo se budeš pídit po jeho stopě.
Pokorní však budou vlastnit zemi, *
budou se těšit z hlubokého klidu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat.
2. ant. Chraň se zlého a čiň dobré; Hospodin podpírá spravedlivé.
Bezbožník strojí úklady spravedlivému, *
skřípá proti němu zuby.
Pán se mu však směje, *
vidí, že se blíží jeho den.
Bezbožní tasí meč, napínají svůj luk, †
aby skláli chudáka a ubožáka, *
aby povraždili ty, kdo žijí správně.
Meč jim však vnikne do vlastního srdce *
a jejich luky se zlámou.
Lepší je troška, kterou má spravedlivý, *
než velké bohatství bezbožníků,
neboť ramena bezbožníků budou zpřerážena, *
ale spravedlivé Hospodin podpírá.
Hospodin pečuje o život bezúhonných, *
dědictví jejich přetrvá věky.
Nebudou zahanbeni v dobách neštěstí, *
nasytí se ve dnech hladu.
Ano, bezbožníci zhynou, †
nepřátelé Hospodinovi zajdou jako květ luhů, *
vyvanou jako dým.
Bezbožník si půjčuje, ale nesplácí, *
spravedlivý se však ustrne a rozdává.
Ti, kterým Bůh žehná, vlastnit budou zemi, *
ti, kterým zlořečí, zhynou.
Hospodin dává krokům člověka sílu, *
má zalíbení v jeho životní cestě.
Jestliže padne, nezůstane ležet, *
protože mu Hospodin podpírá ruku.
Byl jsem chlapec, a už jsem stařec, †
ale neviděl jsem, že by spravedlivý byl opuštěn, *
že by jeho děti žebraly o chléb.
Pokaždé se ustrne a půjčí, *
za to na jeho dětech spočine požehnání.
Chraň se zlého a čiň dobré, *
a přežiješ věky,
neboť Hospodin miluje spravedlnost, *
neopouští svoje zbožné.
Zločinci však zajdou, *
potomstvo bezbožníků bude vyhlazeno.
Spravedliví budou vlastnit zemi, *
budou ji obývat věčně.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Chraň se zlého a čiň dobré; Hospodin podpírá spravedlivé.
3. ant. Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty.
Ústa spravedlivého mluví moudře, *
jeho jazyk hovoří, co je správné.
Boží zákon mu ovládá srdce, *
proto nevrávorají jeho kroky.
Bezbožník číhá na spravedlivého, *
snaží se ho zabít.
Hospodin však mu ho neponechá v moci, *
nedá ho odsoudit, až bude souzen.
Doufej v Hospodina *
a drž se jeho cesty,
povýší tě, abys vlastnil zemi, *
s radostí uzříš zkázu bezbožníků.
Viděl jsem zpupného bezbožníka, *
vypínal se jako košatý cedr.
Přešel jsem – a hle, už ho nebylo, *
hledal jsem ho – a nenašel.
Všimni si člověka bezúhonného, pozoruj poctivého: *
vždyť budoucnost patří pokojným lidem.
Hříšníci však budou všichni zničeni, *
vyhlazeno bude potomstvo bezbožníků.
Ale spravedlivým přichází spása od Hospodina, *
v dobách tísně je jim útočištěm.
Hospodin jim pomáhá a je vysvobozuje, †
bezbožníků je zbavuje a chrání je, *
protože se k němu utíkají.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty.
Nauč mě dobrotě, moudrosti a vědění,
neboť důvěřuji tvým předpisům.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Přísloví
8,1-5.12-36
Chvála věčné Moudrosti
Což nevolá Moudrost
a Poznání nezvedá svůj hlas?
Na vrcholu vyvýšenin, při cestě,
na křižovatkách stezek stojí,
u bran volá plným hlasem,
u příchodu do vrat nahlas křičí:
„K vám, lidé, volám
svou výzvu k lidskému pokolení:
Naučte se ze zkušenosti, nezkušení,
pošetilci, staňte se rozumnými!
Já, Moudrost, bydlím s Rozvážností,
jsem přítelkyní Obezřelosti.
(Kdo se bojí Hospodina, nenávidí zlo.)
Pýchu, zpupnost, špatné chování,
falešná ústa, to nenávidím.
U mne je rada a rozvážnost,
u mne je pochopení a zdatnost.
Skrze mne kralují králové
a mocní rozhodují podle práva.
Skrze mne vládnou vladaři
a velmoži soudí zemi.
Miluji ty, kdo mě mají rádi,
kdo mě hledají, naleznou mě.
U mne je bohatství a sláva,
pravé jmění a spravedlnost.
Lepší je můj plod než ryzí zlato,
můj výtěžek nad vytříbené stříbro.
Kráčím po cestě spravedlnosti,
prostředkem stezky práva,
abych obdařila své přátele bohatstvím
a jejich pokladnice naplnila.
Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů,
odpradávna před svými skutky.
Od věčnosti jsem utvořena,
od začátku, dříve než povstala země.
Než byly propasti, jsem se narodila,
než byly prameny, bohaté vodou,
dříve než byly zaklíněny hory,
před pahorky jsem se narodila,
dříve než učinil zemi a shromáždění vod,
první hroudy země.
Byla jsem tam, když rozpínal nebesa,
když nad propastí vyměřoval obzor,
když na výsostech upevňoval oblaka,
když dával sílu pramenům oceánu,
když určoval moři jeho meze,
aby vody nepřekročily jeho břehy,
když upevňoval základy země,
tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě,
den co den jsem byla jeho potěšením,
před ním jsem si v každou dobu hrála,
hrála jsem si na okruhu jeho země,
rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi.
Nuže tedy, synové, slyšte mě,
slyšte kázeň, staňte se moudrými,
a nepohrdejte jí!
Šťastni jsou ti, kdo střeží mé cesty.
Šťastný člověk, který mě slyší,
den co den bdí u mých dveří,
střeží veřeje mých bran.
Kdo mě hledá, nalezne život,
od Hospodina dosáhne přízně.
Kdo mě uráží, sám sobě škodí;
všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Př 8,22.23; Jan 1,1
Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, * od začátku, dříve než povstala země.
Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. * Od začátku, dříve než povstala země.
DRUHÉ ČTENÍ
Z pojednání „Proti ariánům“ od svatého Atanáše, biskupa
(Oratio 2,78.81-82: PG 26,311.319)
Poznání Otce skrze tvořící a vtělenou Moudrost
Jednorozená Moudrost Boží sama všechno tvoří a působí. Neboť všechno jsi moudře učinil, jak říká žalmista, a země je plná tvého tvorstva. Aby však věci, které vznikly, nejenom byly, nýbrž byly dobře, rozhodl se Bůh dát stvořeným věcem svoji Moudrost; do všech zároveň i do každé zvlášť vložit jakýsi otisk a krásu její podoby, aby bylo naprosto jasné, že stvořené věci zdobí moudrost a že jsou hodny Boha.
Podobně jako je naše slovo obrazem Božího Slova, které je Synem Božím, je také stvořená moudrost v nás obrazem toho Slova, které je sama Moudrost. Protože schopnost našeho vědění a myšlení pramení v této Moudrosti, jsme schopni tuto tvůrčí Moudrost přijímat a poznávat skrze ni Otce. Jak říká náš Pán: Kdo vyznává Syna, má také Otce a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal. Protože tedy v nás a ve všech věcech byl stvořen takovýto otisk Moudrosti, je přirozené, že pravá tvůrčí Moudrost přijímá to, co je jejím otiskem, opět za své, když říká: Pán mě vložil do svých děl.
Protože v projevech Boží moudrosti, o které jsme mluvili, svět Boha pro samou „moudrost“ nepoznal, uznal Bůh za dobré, že ty, kdo věří, zachrání „pošetilým“ kázáním. Neboť Bůh už nechtěl být poznáván jako v dřívějších dobách jenom v obrazu a náznaku moudrosti, který je ve stvořených věcech. Rozhodl se proto, aby sama pravá Moudrost na sebe vzala tělo a stala se člověkem a ten aby podstoupil smrt na kříži. Tím měli všichni věřící napříště dostat možnost být zachráněni skrze víru, založenou v moudrosti kříže.
Je to táž Boží Moudrost, která dříve skrze svůj obraz vtisknutý do stvořených věcí (a tomu se říká stvoření) zjevovala sebe samu a skrze sebe i svého Otce. A když se později táž Moudrost jsoucí Slovem stala tělem, jak říká Jan, a toto Slovo, které se stalo tělem, zrušilo smrt a zachránilo náš rod, stala se Boží Moudrost a skrze ni i Otec ještě daleko zjevnější. Proto také říká: Dej jim, ať poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.
A tak se celá zem naplnila jeho poznáním. Neboť je jen jedno poznání: poznání Otce skrze Syna a poznání Syna dané od Otce. Otec se z něho raduje a touž radostí se raduje Syn v Otci, jak je psáno: Nacházel ve mně zalíbení, den co den jsem se radoval před jeho tváří.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Kol 2,6.9; Mt 23,10
Jako jste přijali, že Kristus Ježíš je Pán, tak žijte dále ve spojení s ním. * V něm přebývá celá plnost božství tělesně.
Jenom jeden je váš Učitel – Kristus. * V něm přebývá celá plnost božství tělesně.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky