Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Nuž, křesťané, radujte se,
vítejte svého Vítěze,
jenž vám kořist mnohou nese.
Pějme aleluja.
Vrací se Pán Kristus z boje,
a již uprostřed vás stoje,
přináší vám zvěst pokoje.
Pějme aleluja.
Mladí, staří, radujte se
a chvalte Krista vítěze.
Buď čest tobě, Boží Synu,
žes odvrátil vinu,
vyvedl ze smrti stínu.
Poslyšte, ó lidé milí,
k jakému Bůh míří cíli,
abychom spaseni byli.
Pějme aleluja.
Život aby navrátil nám,
který ztracen byl v ráji tam,
pramen jeho otevřel sám.
Pějme aleluja.
Poslal Syna jediného,
Beránka to nevinného,
pro vinné aby byl vydán,
od nich na smrt poslán,
a tak za hřích obětován.
Ó přesladký Ježíši náš,
život věčný v sobě ty máš
a svým věřícím jej vléváš.
Pějme aleluja.
Dej, ať i my vždy jsme tvoji,
posilni nás v každém boji,
mocí tvou ať duch náš stojí.
Pějme aleluja.
Od hříchů osvobozeni,
v spravedlnost uvedeni,
dej, ať vždycky s ochotností
žijem v tvé milosti,
pak nás přijmeš do radosti.
ŽALMY
1. ant. Bůh je vykoupil od protivníka. Aleluja.
Kolikrát ho popouzeli na poušti, *
urazili na stepi!
A znovu pokoušeli Boha *
a Izraelova Svatého rozhořčili.
Neměli na paměti jeho pomoc, *
den, kdy je vykoupil od protivníka,
když v Egyptě ukazoval své divy, *
své zázraky na taniské pláni:
V krev změnil jejich řeky *
a jejich potoky, že neměli co pít.
Poslal na ně ovády, kteří je štípali, *
a žáby, které je soužily.
Sarančím dal jejich úrodu *
a kobylkám výtěžek jejich námahy.
Vinice jim potloukl krupobitím *
a jejich smokvoně zničil mrazem.
Jejich dobytek vydal napospas moru *
a bleskům jejich stáda.
Rozpoutal proti nim žár svého hněvu, †
rozhořčení, nevoli a soužení, *
smečku poslů zhouby.
Dal průchod svému hněvu: †
neochránil je před smrtí, *
i jejich dobytek vydal moru.
Pobil všechny prvorozence v Egyptě, *
prvotiny mužné síly v Chámových stanech.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bůh je vykoupil od protivníka. Aleluja.
2. ant. Bůh je přivedl do své svaté země. Aleluja.
Pak vyvedl svůj lid jak ovce, *
jak stádo je vedl na poušti.
Vodil je bezpečně, že neměli strachu, *
jejich nepřátele však přikrylo moře.
Přivedl je do své svaté země, *
k horám, které získala jeho pravice.
Před nimi vyhnal pohany †
a losem jim určil dědictví, *
v jejich stanech usídlil izraelské kmeny.
Pokoušeli však a dráždili Boha, Nejvyššího, *
a nedbali na jeho přikázání.
Odpadli a byli nevěrní jako jejich otcové, *
zklamali jak zrádný luk.
Do hněvu ho přiváděli svými oběťmi na výšinách, *
svými modlami vzbudili jeho žárlivost.
Bůh to slyšel a rozhněval se, *
ostře odmítl Izraele.
Opustil příbytek v Silo, *
stan, kde přebýval mezi lidmi.
Vydal do zajetí svou sílu, *
svou slávu v moc protivníka.
Odevzdal svůj národ meči, *
proti svému dědictví vzplanul hněvem.
Jeho jinochy zhltal oheň, *
jeho panny se neprovdaly.
Jeho kněží padli mečem, *
jejich vdovy nemohly plakat.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bůh je přivedl do své svaté země. Aleluja.
3. ant. Bůh si vyvolil Judu za své vlastnictví, Davida za pastýře svého lidu. Aleluja.
Tu se však probudil Pán jako ze sna, *
jako rek rozjařený vínem.
Zezadu bil své nepřátele, *
stihl je věčnou potupou.
Zavrhl však Josefův stánek *
a Efraimův kmen si nevyvolil,
ale vyvolil si Judovo plémě, *
horu Sión, kterou si zamiloval.
Zbudoval si svatyni jak nebe, *
jak zemi, kterou založil navěky.
Vyvolil si Davida, svého služebníka, *
povolal ho z ovčích ohrad.
Když chodil za ovcemi s jehňaty, přivedl ho, †
aby pásl Jakuba, jeho národ, *
Izraele, jeho dědictví.
Pásl je svým bezúhonným srdcem, *
vodil je svou rozvážnou rukou.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bůh si vyvolil Judu za své vlastnictví, Davida za pastýře svého lidu. Aleluja.
Vzkříšením Ježíše Krista nám Bůh daroval nový život, aleluja,
máme proto živou naději na dědictví, které nepomine, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
18,1-20
Pád Babylónu
(Já, Jan,) jsem viděl jiného anděla sestupovat z nebe; měl velikou moc a země byla ozářena jeho jasem. Z plné síly zavolal: „Padl, padl ten veliký Babylón! Změnil se v obydlí démonů, v brloh kdejakého nečistého ducha, v brloh kdejakého nečistého a odporného ptáka. To proto, že se vášnivým vínem jeho smilstva opíjely všechny národy, králové země s ním smilnili a velkoobchodníci světa zbohatli z jeho marnotratného hýření.“
Pak jsem uslyšel (ještě) jiný hlas z nebe: „Vyjděte z něho, můj lide, abyste neměli účast v jeho hříších a nebyli zároveň s ním postiženi ranami. Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh si připomenul jeho zločiny. Odplaťte mu, jak on odplácel, navraťte mu dvojnásob podle jeho skutků, do číše, kterou míchal, nalejte mu dvakrát. Kolik se vynášel a hýřil, tolik mu dejte trýzně a zármutku. Říkal si totiž v srdci: ‚Trůním tu jako královna, nejsem vdova, zármutek nikdy nezakusím!‘ Proto v jediném dni na něj přijdou rány: smrt, zármutek a hlad a bude spálen ohněm. Vždyť mocný je Pán Bůh, který nad ním vykonal soud!“
Králové země, společníci jeho smilstva a hýření, budou pro něj plakat a naříkat, až uvidí kouř z jeho požáru. Přestrašeni z jeho muk budou stát opodál a říkat: „Běda, běda, ty veliké město Babylóne, město mocné! V jediné hodině přišel tvůj soud!“
Velkoobchodníci země budou nad ním plakat a naříkat, že nikdo už nekoupí náklad jejich (lodí): náklad zlata a stříbra, drahých kamenů a perel, kmentu a nachu, hedvábí a šarlatu, všeliké dřevo tújové, rozmanité předměty ze slonoviny, všeliké předměty ze vzácného dřeva, z mědi, železa i mramoru; skořici, amon a voňavky, masti a kadidlo, víno a olej, nejlepší mouku a pšenici, dobytek i skot, koně i vozy, otroky i lidské duše. Také ovoce, jehož jsi byl žádostiv, jsi pozbyl, všechno nádherné a skvělé je pro tebe ztraceno a nikdy se už nenajde.
Velkoobchodníci, kteří s tím obchodovali a z města zbohatli, přestrašeni z jeho muk budou stát opodál, plakat a naříkat: „Běda! Ty veliké město, oděné kdysi kmentem, nachem a šarlatem, vyšperkované zlatem, drahým kamením a perlami! V jediné hodině je zničeno tak veliké bohatství!“
A každý kormidelník i pobřežní plavec, lodníci i všichni, kdo pracují na moři, zastavovali se zdaleka, když se dívali na kouř z jeho požáru a křičeli: „Které město bylo tak veliké jako tohle?“ Sypali si prach na hlavu a s pláčem a nářkem křičeli: „Běda, běda! Veliké město, v kterém z jeho blahobytu zbohatli všichni, kdo měli lodě na moři: v jediné hodině je úplně zničeno! Nebesa, radujte se nad tím, i vy, svatí apoštolové a proroci, že se vás Bůh proti němu zastal.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Jer 51,45; Zj 18,8.4
Vyjděte z Babylónu, abyste neměli účast v jeho hříších a nebyli zároveň s ním postiženi ranami. * Vždyť mocný je Pán Bůh, který nad ním vykonal soud, aleluja.
Vyjděte z Babylónu, můj lide, ať každý zachrání svůj život před rozjitřeným Hospodinovým hněvem. * Vždyť mocný je Pán Bůh, který nad ním vykonal soud, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z komentáře svatého Cyrila Alexandrijského, biskupa, k listu Římanům
(Cap. 15,7: PG 74,854-855)
Dobrotivost nebes se rozšířila na všecky, celý svět je spasen
Ačkoli je nás mnoho, tvoříme jedno tělo, a jak je psáno, vůči sobě navzájem jsme jako údy. To Kristus nás váže v jednotu poutem lásky. On totiž spojil obě dvě části v jedno a zboural přehradu, která je dělila, když zrušil zákon s jeho příkazy a ustanoveními. Máme tedy všichni stejně na sebe navzájem myslet, a trpí-li něco jeden úd, mají tím trpět všecky údy, a je-li jeden úd oslaven, mají se z toho radovat všecky údy.
Proto přijímejte jeden druhého, jako i Kristus přijal vás k slávě Boží. Jeden druhého přijmeme, rozhodneme-li se mít na mysli věci druhých, poneseme-li též jeden břemena druhého a budeme-li zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. Tak nás také Bůh přijal v Kristu. Pravdomluvný je přece ten, který řekl, že Bůh tak miloval svět, že za nás dal svého Syna. On byl totiž dán jako výkupné za život nás všech, zaplatil, co jsme dlužili smrti, a tak jsme ze smrti a hříchu vykoupeni. Apoštol objasňuje také smysl tohoto spásného činu, když říká, že se Kristus stal služebníkem obřezaných, aby se prokázalo, že Bůh je věrný. Neboť protože praotcům Židů Bůh slíbil, že požehná jejich potomkům a rozmnoží je jako hvězdy na nebi, zjevil se zde v těle a stal se člověkem – ten, který je Bůh a zároveň Slovo, v jehož moci je bytí všeho stvoření a který jako Bůh působí, aby to, co je, bylo dobré. Přišel s tělem na tento svět, ne aby si nechal sloužit, ale jak sám říká, aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.
A vyznává, že přišel zjevně, aby splnil, co bylo slíbeno Izraeli. Vždyť přece řekl: Jsem poslán jen k ztraceným ovcím domu izraelského. Proto Pavel neklame, když o něm říká, že se stal služebníkem obřezaných, aby potvrdil sliby dané otcům; že byl právě k tomu od Boha ustanoven. Stejně však také k tomu, aby se dostalo milosrdenství pohanům, tak aby i oni oslavili svého Spasitele a Vykupitele jako původce a stvořitele všeho. Tak se dobrotivost nebes rozšířila na všecky, neboť pohané byli přijati a tajemství moudrosti v Kristu se neminulo svým ušlechtilým cílem; namísto těch, kteří odpadli, je totiž z Božího slitování zachráněn celý svět.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Sk 13,46-47
Vám nejprve se mělo hlásat Boží slovo. Ale proto, že ho od sebe odmítáte, a tak sami sebe odsuzujete ke ztrátě věčného života, * obracíme se k pohanům, aleluja.
Tak nám to nařídil Pán. * Obracíme se k pohanům, aleluja.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, dej, ať stále více prožíváme velikonoční tajemství naší spásy: obnovil jsi nás svátostí křtu, pomáhej nám, aby v nás tvá milost přinášela hojné plody a abychom dosáhli radostí věčného života. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky