Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Král nebeský, Pán Ježíš, Bohu Otci rovný,
ráčil býti na zemi člověku podobný
a pro lidskou ubohost chtěl sám nuzný býti,
dobrovolně pokutu hříšných na se vzíti.
V náramném ponížení v světě se ukázal,
v tom svou lásku velikou k nám hříšným dokázal;
toho, jejž obsáhnouti nebesa nemohla,
toho láska horlivá k nám na zemi strhla.
Mezi vlastní když přišel, od nich byl pohrdán,
od těch, jež uzdravoval, býval potupován,
od svých přátel, příbuzných mezi cizí vyhnán,
potom od učedníka k smrti těžké vydán.
Na svých ramenou svatých kříž k své smrti nesa,
skrze niž otevříti měl věrným nebesa,
bránil ženám plačícím jeho litovati,
aby spíše každý znal, proč ho milovati.
Pohleďme na Ježíše s pravou kajícností,
snažně žádejme býti vždy v jeho milosti,
bychom zůstávajíce s ním pevně spojeni
bližním svým odpouštěli všechna provinění.
Kéž bychom pospíšili svůj kříž nésti za ním,
cestou víry chodíce a pracujíce s ním,
nepřátel se nebáli jsouc jím posilněni,
neb po smrti navěky budem potěšeni.
ŽALMY
1. ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství, navěky budeme chválit tvé jméno.
Bože, slýchali jsme na vlastní uši, *
naši otcové nám vyprávěli,
cos vykonal za jejich časů, *
v pradávných dobách.
Tys je svou rukou usadil, když jsi vyhnal pohany, *
dals jim růst, když jsi potřel národy.
Vždyť neobsadili zemi svým mečem, *
nepomohlo jim k vítězství jejich rameno,
byla to tvá pravice a tvé rámě, *
tvá jasná tvář, neboť jsi je miloval.
Tys můj král a můj Bůh, *
popřál jsi vítězství Jakubovi.
S tebou jsme zdolali své nepřátele, *
v tvém jménu jsme pošlapali své protivníky.
Na svém luku jsem si nezakládal, *
vítězství mi nedal můj meč.
Ty však jsi nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, *
zahanbils ty, kteří nás nenávidí.
Bohem jsme se stále honosili, *
navěky jsme chválili tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství, navěky budeme chválit tvé jméno.
2. ant. Ušetři, Hospodine, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
Nyní však jsi nás zavrhl a zahanbil, *
netáhneš už, Bože, s našimi vojsky.
Dopustil jsi, že jsme utíkali před odpůrci, *
nabrali si lupu ti, kdo nás nenávidí.
Vydal jsi nás jak ovce na porážku *
a rozptýlils nás mezi pohany,
takřka zadarmo jsi odprodal svůj národ, *
nezískal jsi mnoho jejich cenou.
Našim sousedům jsi nás vydal na pohanu, *
našemu okolí v potupu a posměch.
Dopustils, že jsme se stali pro národy pořekadlem, *
pohané nad námi posměšně kývají hlavou.
Svou hanbu mám stále na zřeteli, *
stud se mi hrne do tváře,
když slyším pohanu a výsměch, *
když vidím nepřítele, jak se chce pomstít.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Ušetři, Hospodine, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
3. ant. Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku.
To vše nás stihlo, i když jsme na tebe nezapomínali *
ani nezrušili tvou smlouvu;
neodvrátilo se ani naše srdce *
a nesešly naše kroky z tvé stezky,
když jsi nás rozdrtil na strastiplném místě, *
a přikryl jsi nás temnotou.
Kdybychom zapomněli na jméno svého Boha, *
kdybychom vztáhli své ruce k cizímu bohu,
nebyl by na to Bůh přišel? *
Vždyť on zná tajnosti srdce!
Pro tebe jsme přece stále vražděni, *
mají nás jen za jatečné ovce!
Vzbuď se, proč spíš, Pane? *
Probuď se, neodháněj nás navždy!
Proč skrýváš svou tvář, *
zapomínáš na naši bídu a útisk?
Vždyť do prachu je sražena naše duše, *
na zemi leží naše tělo.
Povstaň nám na pomoc *
a vysvoboď nás pro svou lásku!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku.
Až budu ze země vyvýšen,
potáhnu všechny lidi k sobě.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu Židům
4,14 – 5,10
Kristus velekněz
Máme vynikajícího velekněze, který prošel až do (nejvyššího) nebe: je to Ježíš, Boží Syn. Proto se pevně držme (svého) vyznání. Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s námi, slabými. Naopak! Vždyť on sám byl vyzkoušen ve všem možném jako my, ale nikdy (se nedopustil) hříchu. Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, kdykoli potřebujeme pomoci.
Každý velekněz je brán z lidu a bývá ustanoven pro lid v jeho záležitostech u Boha, aby podával dary a oběti za hříchy. Protože sám je stejně podroben slabosti, je schopen cítit s chybujícími a bloudícími. A proto musí podávat oběti za hřích sám za sebe jako za ostatní lidi.
Nikdo si však nemůže tu důstojnost vzít sám, nýbrž musí být povolán od Boha jako Árón. Tak si ani Kristus nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale (dal mu ji) ten, který mu řekl:
„Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil,“
jak říká i na jiném místě:
„Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.“
V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby k tomu, který měl moc ho od smrti vysvobodit, a byl vyslyšen pro svou úctu (k Bohu). Ačkoli to byl Syn (Boží), naučil se svým utrpením poslušnosti. Když tak dokonal (své dílo), stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají. Byl od Boha prohlášen veleknězem podle řádu Melchizedechova.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Žid 5,8.9.7
Kristus, ačkoli byl Syn Boží, naučil se svým utrpením poslušnosti. * Stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají.
V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním vroucí modlitby, a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. * Stal se příčinou věčné spásy pro všechny, kteří ho poslouchají.
DRUHÉ ČTENÍ
Z velikonoční homilie biskupa Melitona ze Sard
(Nn. 65-71: SCh 123,95-101)
Obětovaný Beránek nás vyrval ze smrti k životu
Proroci předpověděli mnoho o velikonočním tajemství, kterým je Kristus. Jemu buď sláva na věčné věky. Amen. Přišel z nebe na zem kvůli trpícímu člověku. Toho si oblékl v panenském lůně a jako člověk přišel na svět. Skrze tělo podrobené utrpení na sebe vzal utrpení trpícího člověka a tělesná utrpení zničil. A duchem, který nemohl zemřít, usmrtil vražednou smrt.
Byl přiveden jako beránek a zabit jako ovce. Vysvobodil nás z poddanství světa jako z Egypta a zachránil nás z ďábelského otroctví jako z ruky faraonovy. Pečetí vlastního Ducha označil naše duše a pečetí své krve údy našeho těla.
Kristus je ten, který zahanbil smrt a ďábla zanechal v nářku jako Mojžíš faraona. On je ten, který zasadil ránu nepravosti a nespravedlnost odsoudil k neplodnosti tak jako Mojžíš Egypt.
Kristus je ten, který nás vyrval z otroctví ke svobodě, z temnoty ke světlu, ze smrti k životu, z tyranie k věčnému království. Učinil z nás nové kněžstvo a lid vyvolený navěky. Kristus je velikonoční Beránek naší spásy.
Kristus je ten, který v mnoha mnoho vytrpěl: v Ábelovi byl zavražděn, v Izákovi mu byly svázány nohy, v Jakubovi musel pobývat v cizině, v Josefovi byl prodán, v Mojžíšovi jako dítě odložen, v beránkovi zabit, v Davidovi pronásledován, v prorocích zneuctěn.
Kristus je ten, který se v Panně stal člověkem, který byl pověšen na dřevo a pohřben do země, který vstal z mrtvých a vystoupil do výšin nebes.
Kristus je ten nový beránek, který neotevřel ústa, ten beránek zabitý, narozený z Marie, krásné ovečky. On je ten, který byl vybrán ze stáda a vlečen na porážku, který byl večer obětován a v noci pohřben; ten, kterému nebyly na dřevě zlámány kosti a pod zemí se nerozpadl v prach; ten, který vstal z mrtvých a vzkřísil člověka z nejhlubšího hrobu.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Řím 3,23-25; Jan 1,29
Všichni jsou hříšníky a nedostává se jim Boží slávy. Z Boží milosti však docházejí ospravedlnění zdarma, protože je vykoupil Kristus Ježíš. * Jeho ustanovil Bůh jako smírnou oběť, která se uskutečnila prolitím jeho krve a působí skrze víru.
Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa. * Jeho ustanovil Bůh jako smírnou oběť, která se uskutečnila prolitím jeho krve a působí skrze víru.
MODLITBA
Modleme se.
Bože nejvýš dobrý, je spravedlivé, abychom tě celým srdcem milovali, vždyť ty nám dáváš stále větší bohatství svých darů; proto tě s důvěrou prosíme: pro smrt a vzkříšení svého Syna naplň na nás svá zaslíbení a doveď nás do věčné slávy. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky