Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Davidův potomku slavný,
světlo patriarchů dávných,
ó svatý Josefe,
snoubenče Boží Rodičky,
pros za nás nyní i vždycky,
pěstoune Ježíšův.
Čisté Panny cudný strážce,
Syna Božího ochránce,
ó svatý Josefe,
přimluv se za nás zvlášť nyní,
ty hlavo svaté Rodiny,
živiteli Kristův.
Muži Bohem vyvolený,
spravedlivý, čistý, věrný,
ó svatý Josefe,
zrcadlo trpělivosti,
k moudrosti a statečnosti
uč nás jít cestou tvou.
Kéž jak ty ctíme chudobu,
věrní jsme Božímu slovu,
ó svatý Josefe;
tys zářným vzorem otcům všem
a dělníkům jsi příkladem,
buď rodin oporou.
Veď naše srdce k čistotě,
utěšuj v těžkém životě,
ó svatý Josefe,
vlévej naději nemocným,
buď v smrti ochráncem mocným,
vypros v nebi místa.
Pomoz nám všem žíti svatě,
záštitou buď církve svaté,
ó svatý Josefe,
ducha zla od nás zapuzuj,
jednou u soudu při nás stůj,
přimluv se u Krista.
ŽALMY
1. ant. Josefe, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii; porodí syna a dáš mu jméno Ježíš.
Hospodine, z tvé síly se raduje král, *
jak velice jásá nad tvou pomocí!
Splnil jsi mu, po čem v srdci toužil, *
neodepřels, co jeho rty žádaly.
Neboť jsi mu vyšel vstříc s hojným požehnáním, *
vsadils mu na hlavu korunu z ryzího zlata.
Žádal od tebe život: dopřáls mu *
dlouhá léta na věčné časy.
Veliká je sláva jeho, protožes mu pomohl, *
ozdobils ho ctí a vznešeností.
Učinils ho věčným požehnáním, *
oblažils ho radostí před svou tváří.
Neboť král doufá v Hospodina, *
z milosti Nejvyššího nezakolísá.
Povstaň, Hospodine, ve své síle, *
tvou moc oslavíme zpěvem!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Josefe, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii; porodí syna a dáš mu jméno Ježíš.
2. ant. Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: Vzal svou ženu Marii k sobě.
Dobré je chválit Hospodina, *
opěvovat tvé jméno, Svrchovaný!
Zrána hlásat tvé milosrdenství *
a za noci tvou věrnost
na desetistrunné harfě a lyře, *
písní s doprovodem citery.
Neboť mi působíš radost, Hospodine, svými činy, *
z díla tvých rukou se veselím.
Jak velkolepá jsou tvá díla, Hospodine, *
jak hluboké tvé myšlenky!
Pošetilý člověk to nechápe, *
nerozumný nemá pro to smyslu.
I když bezbožníci raší jako tráva, *
i když kvetou všichni zlosynové,
jsou určeni pro věčnou zkázu, *
ty však jsi vznešený navěky, Hospodine!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: Vzal svou ženu Marii k sobě.
3. ant. Josef se odebral z Nazareta vzhůru do města Davidova, které se jmenuje Betlém, aby se dal zapsat spolu s Marií.
Neboť hle, tvoji nepřátelé, Hospodine, †
hle, tvoji nepřátelé zahynou, *
rozprášeni budou všichni zlosynové.
Mně však jsi dal buvolí sílu, *
pomazals mě nejčistším olejem.
Mé oko s pohrdáním hledí na mé nepřátele, *
mé uši s radostí slyší o osudu mých protivníků.
Spravedlivý pokvete jak palma, *
poroste jak cedr na Libanonu.
Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, *
pokvetou v nádvořích našeho Boha.
Ještě ve stáří budou přinášet užitek, *
zůstanou šťavnatí a svěží,
aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, má skála, *
v němž není nepravosti.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Josef se odebral z Nazareta vzhůru do města Davidova, které se jmenuje Betlém, aby se dal zapsat spolu s Marií.
Spravedlivý vykvete jako lilie
a poroste v Hospodinově domě navěky.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu Židům
11,1-16
Víra svatých předků
Víra je podstata toho, v co doufáme, je přesvědčení o věcech, které nevidíme. Pro ni se našim předkům dostalo pochvaly.
Vírou poznáváme, že svět byl stvořen Božím slovem, takže to, co vidíme, nepovstalo z něčeho, co zde už bylo.
Vírou obětoval Ábel Bohu lepší oběť než Kain, a pro ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý; sám Bůh to potvrdil při jeho (obětních) darech. I když pro ni umřel, stále ještě mluví.
Pro svou víru Henoch neumřel, ale byl přenesen; zmizel, protože ho Bůh přenesl. Ještě předtím totiž, než byl přenesen, dostalo se mu osvědčení, že se zalíbil Bohu. Bez víry se však Bohu nelze líbit; kdo chce přijít k němu, musí uvěřit, že Bůh je a odměňuje ty, kdo ho hledají.
Protože Noe věřil, když mu byly shůry oznámeny věci, které se měly stát teprve v budoucnosti, v Boží bázni připravil koráb na záchranu své rodiny. Tím pronesl nad světem rozsudek a stal se dědicem spravedlnosti, která pramení z víry.
Protože Abrahám věřil, uposlechl (Boží) výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde.
Víra (ho vedla k tomu), aby se usadil v zaslíbené zemi jako cizinec, bydlel ve stanu, podobně jako Izák a Jakub, kterým se dostalo dědictvím stejného příslibu. Čekal totiž na město s (pevnými) základy, které sám Bůh vystaví a založí.
I (neplodná) Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik (potomků) jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá.
Tito všichni umírali s vírou, i když se nedočkali toho, co bylo slíbeno: jen zdáli to viděli a radostně vítali a prohlašovali, že jsou na zemi jenom cizinci a přistěhovalci.
Když tak mluvili, dávali tím najevo, že (pravou) vlast teprve hledají.
Kdyby měli na mysli tu, z které se odstěhovali, měli by přece (dost) času se tam vrátit. Ale oni toužili po lepší (vlasti), totiž nebeské. Proto se ani Bůh za ně nestydí a nazývá se jejich Bohem a připravil jim město.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Řím 4,20.22; Jak 2,22
Neprovinil se nedůvěrou vůči Božímu zaslíbení, ale čerpal sílu z víry a tím vzdal Bohu čest. * A bylo mu to uznáno za spravedlnost.
Jeho víra působila spolu se skutky a teprve pro skutky se jeho víra stala dokonalou. * A bylo mu to uznáno za spravedlnost.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Bernardina Sienského, kněze
(Sermo 2, de S. Joseph: Opera 7,16.27-30)
Věrný pěstoun a strážce
U všech mimořádných milostí, které se dostanou kterékoli rozumné bytosti, platí obecné pravidlo: Kdykoli si Bůh ve své dobrotě vyvolí někoho k nějaké zvláštní milosti nebo k nějakému vznešenému stavu, daruje tomu člověku, jehož si vyvolil, všechna charismata, která potřebuje pro svůj úkol, a bohatě ho jimi ozdobí.
To se plně potvrdilo také na svatém Josefu, považovaném za otce našeho Pána Ježíše Krista, pravém snoubenci královny světa a vládkyně andělů. Toho si věčný Otec vybral za věrného pěstouna a strážce svých největších pokladů, svého Syna a své Snoubenky. Tento úkol vykonával Josef s velikou svědomitostí. A proto mu patří slovo Páně: Služebníku dobrý a věrný, vejdi do radosti svého Pána.
A když uvážíme, jaký má Josef vztah k celé Kristově církvi, což není člověkem vyvoleným a mimořádným? Vždyť skrze něho a pod jeho ochranou byl Kristus řádně a počestně uveden do světa. Jestliže je tedy celá církev zavázána Panně Marii, že skrze ni mohla přijmout Krista, pak hned po ní je zavázána obzvláštní vděčností a úctou také svatému Josefovi.
On zajisté uzavírá Starý zákon, důstojnost patriarchů a proroků v něm došla zaslíbeného ovoce. Právě on jediný osobně dosáhl toho, co jim Boží dobrota zaslíbila.
Jistěže není pochyb, že když mu Kristus na světě prokazoval přátelskou náklonnost, úctu a nejvyšší vážnost jako syn vlastnímu otci, ani v nebi mu ji určitě neodepřel, naopak spíš naplnil a dovršil.
Právem proto Pán dodává: Vejdi do radosti svého Pána. Takže ačkoli radost věčné blaženosti vstupuje do lidského srdce, přesto mu Pán raději říká: Vejdi do radosti, aby tím tajemně naznačil, že ta radost není jen uvnitř v jeho srdci, ale že ho ze všech stran obklopuje a pohlcuje, takže se do ní noří jako do bezedné propasti.
Nuže pamatuj na nás, svatý Josefe, a zastaň se nás svou přímluvou u Pána, který byl pokládán za tvého syna. A nakloň nám milostivě také nejsvětější Pannu, svou snoubenku a matku toho, který s Otcem a Svatým Duchem žije a kraluje po věčné věky. Amen.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Gn 45,8.7; Žl 118 (117),14
Bůh ze mne udělal takřka králova otce a ustanovil mě pánem celého jeho domu. * Povýšil mě, abych zachránil spoustu lidí.
Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. * Povýšil mě, abych zachránil spoustu lidí.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme, *
tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
oslavuje celá země.
Všichni andělé, *
cherubové i serafové,
všechny mocné nebeské zástupy *
bez ustání volají:
Svatý, Svatý, Svatý, *
Pán, Bůh zástupů.
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Oslavuje tě *
sbor tvých apoštolů,
chválí tě *
velký počet proroků,
vydává o tobě svědectví *
zástup mučedníků;
a po celém světě *
vyznává tě tvá církev:
neskonale velebný, *
všemohoucí Otče,
úctyhodný Synu Boží, *
pravý a jediný,
božský Utěšiteli, *
Duchu Svatý.
Kriste, Králi slávy, *
tys od věků Syn Boha Otce;
abys člověka vykoupil, *
stal ses člověkem a narodil ses z Panny;
zlomil jsi osten smrti *
a otevřel věřícím nebe;
sedíš po Otcově pravici *
a máš účast na jeho slávě.
Věříme, že přijdeš soudit, *
a proto tě prosíme:
přispěj na pomoc svým služebníkům, *
vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;
dej, ať se radují s tvými svatými *
ve věčné slávě.
* Poslední část (prosby) se může vynechat.
* Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *
veď ho a stále pozvedej.
Každý den tě budeme velebit *
a chválit tvé jméno po všechny věky.
Pomáhej nám i dnes, *
ať se nedostaneme do područí hříchu.
Smiluj se nad námi, Pane, *
smiluj se nad námi.
Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *
jak doufáme v tebe.
Pane, k tobě se utíkáme, *
ať nejsme zahanbeni na věky.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, tys povolal svatého Josefa, aby už od počátku chránil dílo našeho vykoupení; dej, ať tvá církev s jeho pomocí věrně plní svůj úkol při uskutečňování díla spásy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky