5. duben 2023

STŘEDA VE SVATÉM TÝDNU

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Král nebeský, Pán Ježíš, Bohu Otci rovný,

ráčil býti na zemi člověku podobný

a pro lidskou ubohost chtěl sám nuzný býti,

dobrovolně pokutu hříšných na se vzíti.

V náramném ponížení v světě se ukázal,

v tom svou lásku velikou k nám hříšným dokázal;

toho, jejž obsáhnouti nebesa nemohla,

toho láska horlivá k nám na zemi strhla.

Mezi vlastní když přišel, od nich byl pohrdán,

od těch, jež uzdravoval, býval potupován,

od svých přátel, příbuzných mezi cizí vyhnán,

potom od učedníka k smrti těžké vydán.

Na svých ramenou svatých kříž k své smrti nesa,

skrze niž otevříti měl věrným nebesa,

bránil ženám plačícím jeho litovati,

aby spíše každý znal, proč ho milovati.

Pohleďme na Ježíše s pravou kajícností,

snažně žádejme býti vždy v jeho milosti,

bychom zůstávajíce s ním pevně spojeni

bližním svým odpouštěli všechna provinění.

Kéž bychom pospíšili svůj kříž nésti za ním,

cestou víry chodíce a pracujíce s ním,

nepřátel se nebáli jsouc jím posilněni,

neb po smrti navěky budem potěšeni.

ŽALMY

1. ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Žalm 39 (38)
Prosba těžce zkoušeného
Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti ... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8,20)
I (2-7)

Řekl jsem: dám si pozor na své chování, *

abych nezhřešil svým jazykem,

do svých úst si vložím uzdu, *

pokud bude přede mnou bezbožník.

Zmlkl jsem v tichu, zbaven štěstí, *

má bolest se však rozjitřila.

Srdce mi vzplálo v nitru, †

když jsem uvažoval, vznítil se oheň *

a jazykem jsem se ozval:

Dej mi poznat, Hospodine, můj konec, †

jaká je míra mých dnů, *

ať si uvědomím svou pomíjivost.

Hle, na pídě jsi vyměřil mé dny †

a můj život je před tebou jako nic, *

každý člověk trvá jen co dech.

Jen jako stín jde člověk životem, †

zbytečně se vzrušuje, *

hromadí, a neví pro koho.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

2. ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.

II (8-14)

A nyní, co mohu čekat, Pane? *

V tobě je má naděje.

Zbav mě všech mých nepravostí, *

nevydávej mě pro smích bláznu!

Mlčím, neotvírám svá ústa, *

vždyť tys to učinil!

Zbav mě své rány, *

hynu pod úderem tvé ruky.

Trestem káráš vinu člověka, †

ničíš jako mol, co má nejcennější: *

každý člověk je pouze jak dech.

Slyš, Hospodine, mou prosbu, †

nakloň svůj sluch k mému volání, *

nemlč k mým slzám!

Vždyť jsem u tebe jen hostem, *

přistěhovalcem, jako byli všichni moji otcové.

Odvrať ode mě svůj pohled, ať si vydechnu, *

dříve než odejdu a už nebudu.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.

3. ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.

Žalm 52 (51)
Proti pomlouvači
Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1,31)

Proč se chlubíš hanebností, *

bezectný siláku?

Stále jen myslíš na zkázu, *

tvůj jazyk je jak ostrá břitva, ty pleticháři!

Podlost je ti milejší než dobro, *

lhaní víc než mluvit, jak se sluší.

V každé pomlouvačné řeči máš zálibu, *

falešný jazyku!

Proto tě Bůh zahubí, *

odstraní tě navždy,

vytáhne tě ze stanu, *

vyrve tě ze země živých.

Spravedliví to uvidí a zaleknou se, *

jemu se však vysmějí:

„Hle, člověk, který si nezvolil *

Boha za svou záštitu,

spoléhal na své velké bohatství, *

domohl se moci svou násilností.“

Já však jsem jako zelená oliva v Božím domě, *

stále se spoléhám na Boží slitovnost.

Ustavičně tě chci chválit, že jsi to učinil, *

před tvými svatými chci slavit tvé jméno, neboť je dobré.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost.

Až budu ze země vyvýšen,

potáhnu všechny lidi k sobě.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu Židům

12,14-29

Přístup na horu živého Boha

Usilujte o pokoj se všemi (lidmi) a o svatost, bez které nikdo neuvidí Pána. Dávejte pozor, aby se nikdo (svou liknavostí) nepřipravil o Boží milost a nevybujel žádný jedovatý kořen a nerozšířil tak nákazu u mnoha (lidí). Ať se nikdo nedopouští smyslnosti, ani nesmýšlí světsky jako Ezau: za trochu jídla prodal prvorozenecká práva. Víte dobře, jak rád by potom dostal požehnání, (ale) byl odmítnut; na věci už nemohl nic změnit, ačkoli se o to s pláčem pokoušel.

Nepřistoupili jste k hmotné hoře, (z které) šlehal oheň a která (byla zahalena) mračnou temnotou a bouří, a přitom za zvuku trouby byly prohlášeny předpisy. (Když to všechno Izraelité) slyšeli, zdráhali se (poslouchat a prosili), aby (Bůh) už k nim nemluvil. Nemohli totiž snést příkaz: „Kdyby se i jen zvíře dotklo této hory, musí být ukamenováno.“ A to, co viděli, bylo tak hrozné, že Mojžíš řekl: „Celý se třesu strachem.“ Vy však jste přistoupili k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému: ke shromáždění obrovského množství andělů a k obci prvorozenců, kteří jsou zapsáni v nebi; (přistoupili jste) k soudci, Bohu všech, k duším spravedlivých, kteří už dosáhli cíle, a k Ježíši, prostředníku nové smlouvy, a byli jste pokropeni krví, která mluví důrazněji než krev Ábelova.

Nezdráhejte se poslouchat toho, kdo mluví! Jestliže neunikli (trestu) oni, kteří odmítali toho, kdo jim sděloval Boží nařízení na zemi, tím méně my, odvrátíme-li se od toho, kdo mluví z nebe! Tehdy jeho hlas zatřásl zemí; teď však slibuje: „Zatřesu ještě jednou, a to nejen zemí, ale i nebem.“ Slovy „ještě jednou“ naznačuje, že bude odstraněno to, čím se zatřese – protože to bylo jen přechodné, a že (trvale) zůstane to, čím už otřást nepůjde.

Nám se tedy dostalo neotřesitelně (trvalého) království. Projevujme proto vděčnost tím, že budeme Bohu sloužit tak, jak se mu to líbí: s bázní a s uctivostí. Vždyť „náš Bůh je oheň stravující“.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Dt 5,23.24; srov. Žid 12,22

Zatímco hora planula ohněm, přistoupili Izraelité k Mojžíšovi a řekli: * Hle, Hospodin, náš Bůh nám ukázal svou slávu a velikost.

Vy však jste nepřistoupili k hmotné hoře, z které šlehal oheň, ale k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému. * Hle, Hospodin, náš Bůh nám ukázal svou slávu a velikost.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého Augustina, biskupa, na Janovo evangelium

(Tract. 84,1-2: CCL 36,536-538)

Plnost lásky

Nejmilejší bratři, dokonalou lásku, kterou se máme navzájem milovat, vymezil Pán slovy: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. Z toho plyne, co týž evangelista Jan říká ve svém listě, že totiž jako Kristus položil svůj život za nás, máme i my položit život za bratry. Máme se tedy navzájem milovat, jak nás miloval ten, jenž za nás položil život.

V Šalomounových Příslovích čteme: Když usedneš, abys jedl s vladařem, dobře si povšimni, co je před tebou prostřeno, a pak si ber s vědomím, že i ty máš něco takového připravit. O jaký jiný vladařův stůl se tu může jednat než o ten, z něhož přijímáme tělo a krev toho, jenž za nás položil život? A co znamená k němu usedat, ne-li přistupovat s pokorou? A co znamená všímat si, co je před tebou prostřeno, ne-li náležitě si vážit tak velikého daru? A brát si s vědomím, že i ty máš připravit něco takového, neznamená jistě nic jiného, než co jsem řekl, že totiž máme položit život za své bratry, jako Kristus položil svůj život za nás. Také apoštol Petr říká: Kristus za nás trpěl a zanechal nám příklad, abychom šli v jeho šlépějích. To tedy znamená připravit něco takového. Tak jednali v horoucí lásce mučedníci. Jejich památku nemůžeme slavit jen tak nadarmo. Chceme-li při hostině, z níž se i oni nasytili, také přistoupit ke stolu Páně, musíme stejně jako oni připravit něco takového.

Když si je tedy při stolu Páně připomínáme, nečiníme to jako u ostatních, kteří odpočívají v pokoji, že bychom se za ně modlili, ale spíše tak, aby se oni modlili za nás, abychom šli v jejich stopách, neboť oni projevili plnost lásky, o které Pán řekl, že nemůže být nad ni větší. Poskytli totiž svým bratřím to, co sami dostali ze stolu Páně.

Tomu se ovšem nesmí rozumět v tom smyslu, že bychom se snad mohli rovnat Kristu, i kdybychom mu vydali svědectví vlastní krví. On totiž měl moc svůj život dát a znovu ho nabýt, zatímco my nežijeme ani tak dlouho, jak bychom si přáli, a umíráme proti své vůli; umíraje vzápětí sám v sobě smrt přemohl, my jsme ze smrti vysvobozováni jeho smrtí; jeho tělo se nerozpadlo, naše tělo se však po smrti rozpadne a jen skrze něho oblékne neporušitelnost na konci světa. On nás nepotřeboval, aby nás spasil, my bez něho nemůžeme činit nic. On se pro nás ratolesti stal vinným kmenem, a my bez něho nemůžeme žít.

Konečně, i když bratři umírají za bratry, krev žádného mučedníka se neprolévá za hříchy bratří. To učinil jen Kristus za nás. V tomto ohledu nám neučinil nic k napodobování, ale k naší vděčné radosti. Když tedy mučedníci za své bratry prolili krev, dali jim tím jenom to, co sami dostali ze stolu Páně. A tak se milujme vespolek, jako Kristus miloval nás: že sebe sama za nás vydal.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Jan 4,9.11.10

V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. * Když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat.

Bůh si nás zamiloval a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. * Když nás Bůh tak miloval, máme se i my navzájem milovat.

MODLITBA

Modleme se.

Milosrdný Bože, tvůj Syn pro nás podstoupil muka kříže a vytrhl nás z moci nepřítele; prosíme tě, naplň nás svou milostí a doveď nás až ke slávě vzkříšení, aby se na nás dovršilo dílo vykoupení. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky