25. srpen 2023

Bl. Metoděje Dominika Trčky, mučedníka
památka
(v ostravsko-opavské diecézi)

Dominik Trčka se narodil 6. července 1886 jako sedmé dítě v rodině Tomáše Trčky a Františky Štěrbové. V roce 1902 požádal o přijetí do řádu redemptoristů, v srpnu roku 1904 složil řeholní sliby a v červenci roku 1910 se stal knězem. Do roku 1919 misijně působil v Čechách a na Moravě (Praha, Svatá Hora, Plzeň a Brno). Během první světové války se staral o utečence z východu a Balkánu. V roce 1919 z pověření svých nadřízených přijal byzantský obřad a po krátkém zaučení ve Lvově začal působit mezi řeckokatolickými věřícími na východním Slovensku. Nějakou dobu byl představeným klášterů ve Stropkově a Michalovcích. V roce 1949 komunistická vláda zrušila michalovskou provincii redemptoristů, o rok později násilně zabrala kláštery na území celého Československa a řeholníky odvezla do koncentračních táborů. V roce 1952 byl Trčka obviněn ze spolupráce s biskupem Gojdičem a 21. dubna byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen na 12 let za „špionáž“ a pokus o útěk za hranice. Byl vězněn, zemřel 23. března 1959 a hned na druhý den po smrti byl pochován na vězeňském hřbitově. Blahořečen byl Janem Pavlem II. dne 4. listopadu 2004 v Římě.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Kdo se líbí Bohu,

žije v šlechetnosti,

ten má úzkost mnohou

a zármutků dosti,

bývá v nenávisti,

jak nás o tom v Čtení

sám Kristus Pán jistí.

Musí na se vzíti

duchovní odění,

trpělivost míti

proti pokušení,

chystat se do boje,

do něhož má jíti

bez tělesné zbroje.

Mějme to za radost

i za pravé zboží,

když na nás kdo žalost

a trápení vloží,

když bude praveno

všecko zlé proti nám

pro Kristovo jméno.

Nemohou žalosti

času pozemského

rovnat se radosti

života věčného,

který Pán Bůh strojí

těm, kteří v zármutcích

pro něho obstojí.

Proto tě prosíme,

ó nebeský Králi,

dej, ať vše snášíme,

jsme v tvé pravdě stálí,

po časné žalosti

rač nás k sobě vzíti

do věčné radosti.

ŽALMY

1. ant. Můj Bože, neodvracej se od mé úpěnlivé prosby a zachraň mne před úklady bezbožníka.

Žalm 55 (54), 2-15.17-24
Proti zrádnému příteli
Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14,33)
I (1-9)

Naslouchej, Bože, mé modlitbě, †

neskrývej se před mou úpěnlivou prosbou, *

věnuj mi pozornost a vyslyš mě!

Zmítám se v neklidu, †

děsím se při křiku nepřítele, *

při povyku bezbožníka,

protože mě zavalují neštěstím *

a v hněvu proti mně brojí.

Srdce se ve mně chvěje *

a padla na mě smrtelná úzkost.

Strach a hrůza se na mě řítí *

a děs mě halí.

Říkám si: Kéž bych měl křídla jak holub, *

odletěl bych a dopřál si klidu.

Hle, daleko bych utekl, *

zůstal bych na poušti.

Rychle bych spěchal do útočiště *

před vichrem a bouří.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Můj Bože, neodvracej se od mé úpěnlivé prosby a zachraň mne před úklady bezbožníka.

2. ant. Pán mě vysvobodí od těch, kteří na mě dorážejí.

II (10-15)

Pane, zmať a rozděl jim jazyky, *

vždyť vidím násilí a svár v městě.

Ve dne v noci obcházejí po jeho hradbách, *

vládne v něm útisk a bezpráví.

Uvnitř jsou úklady, *

z jeho náměstí nemizí násilí a podvod.

Kdyby mě potupil nepřítel, *

dovedl bych to snést,

kdyby se nade mě vypínal, kdo mě nenávidí, *

skryl bych se před ním.

Ale byls to ty, můj druh, *

můj přítel a důvěrník!

Vždyť jsme spolu byli v důvěrném styku, *

ve slavném průvodu jsme kráčeli v Božím domě.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Pán mě vysvobodí od těch, kteří na mě dorážejí.

3. ant. Svou starost hoď na Hospodina, a on tě zachová.

III (17-24)

Já však budu volat k Bohu, *

a Hospodin mě zachrání.

Večer, ráno i v poledne budu naříkat a sténat, *

a uslyší můj hlas.

Vykoupí mou duši a dá mi pokoj od těch, kteří na mě dorážejí, *

neboť je jich na mě mnoho.

Bůh to uslyší a zkruší je †

– on vládne od věčnosti – *

nechtějí se změnit a nebojí se Boha.

Kdekdo napřahuje ruku na přátele, *

znesvěcuje svoji smlouvu.

Úlisnější nad máslo jsou jeho ústa, *

ale srdce má nepřátelské,

nad olej lahodnější jsou jeho slova, *

jsou to však tasené meče.

Svou starost hoď na Hospodina, †

a on tě zachová, *

nikdy nedopustí, aby se viklal spravedlivý.

A ty, Bože, svrhneš je *

do jámy zkázy;

zákeřní vrazi nedosáhnou ani poloviny svých dnů. *

Já však důvěřuji v tebe, Hospodine!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Svou starost hoď na Hospodina, a on tě zachová.

Slyš mě, můj synu,

neodchyluj se od slov mých úst.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

30,1-18

Marnost smluv uzavřených s jinými národy

„Běda buřičským synům – praví Hospodin.

Strojíte plány, ale ne moje,

uzavíráte smlouvy, ale ne v mém duchu,

a tak hromadíte hřích na hřích.

Odcházíte a sestupujete do Egypta

– neptáte se však mých úst –

hledáte ochranu u faraona,

utíkáte se do stínu Egypta.

Faraonova ochrana vám bude k hanbě,

útěk do stínu Egypta k potupě.

I když jsou jeho knížata v Soanu

a jeho poslové odešli do Chanes,

všichni se zklamou

v národě, který jim neprospěje;

není k prospěchu ani k užitku,

ale k potupě a k hanbě.“

Výrok o soumarech v Negebu:

Zemí soužení a tísně,

(zemí) lvic a řvoucích lvů,

zmijí a okřídlených draků

nesou na hřbetech oslů své bohatství,

na hrbech velbloudů své poklady

národu, který (jim) neprospěje.

Pomoc Egypta je jalová a marná.

Proto jsem ho nazval: „Obluda v klidu“.

Nyní jdi, napiš to před nimi na desku,

vryj to jako nápis,

aby to bylo pro příští dobu,

na svědectví provždy.

Neboť je to vzpurný lid,

prolhaní synové,

synové, kteří nechtějí slyšet Hospodinův zákon.

Říkají vidoucím: „Nemějte vidění!“

a věštcům: „Nevěštěte nám, co je správné!

Mluvte o tom, co se nám líbí, mějte vidění klamná!

Odchylte se od cesty, odbočte ze stezky,

dejte nám pokoj se Svatým Izraele!“

Proto tak mluví Svatý Izraele:

„Za to, že jste pohrdli tímto slovem,

že jste doufali ve zvrácenost a nevěrnost

a na ně se spoléhali,

za to pro vás bude tato nepravost

jako trhlina, (hrozící) pádem

a provalující se ve vysoké zdi,

která se náhle, znenadání zhroutí.

Rozbije se, jako bývá bez milosti rozbita

hrnčířská nádoba,

že se nenalezne mezi jejími zlomky střepina,

kterou by se vzal ohníček z ohniště

nebo kterou by se z cisterny nabrala voda.“

Proto tak řekl Pán, Hospodin, Svatý Izraele:

„Jestliže se obrátíte a zůstanete klidní,

budete zachráněni;

v pokoji a důvěře je vaše síla.“

Vy však jste nechtěli a řekli jste:

„Nikoli! Na koních utečeme!“

– proto také budete utíkat!

„Vsedneme na rychlé oře!“

– proto také rychlí budou vaši stihatelé!

Tisíc (vás) se zděsí hrozby jediného

a před hrozbou pěti utečete (všichni),

až zůstanete (sami)

jako žerď na vrcholu hory

a jako korouhev na pahorku!

A přece Hospodin čeká, aby se smiloval nad vámi,

a přece se zvedá, aby se slitoval nad vámi,

neboť Hospodin je spravedlivý Bůh;

šťastní jsou všichni, kdo doufají v něho!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Iz 30,15.18

Jestliže se obrátíte a zůstanete klidní, budete zachráněni; * v pokoji a důvěře je vaše síla.

Hospodin čeká, aby se smiloval nad vámi; šťastní jsou všichni, kdo doufají v něho. * V pokoji a důvěře je vaše síla.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 329, In natali martyrum: PL 38,1454-1456)

Výkupnou cenou za drahocennou smrt mučedníka je smrt Kristova

Na přeslavných činech svatých mučedníků, kteří jsou všude výkvětem církve, sami poznáváme, jak je pravdivé, co jsme zpívali: Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných. Je drahocenná v očích našich i v očích toho, pro nějž zemřeli.

Ale výkupnou cenou za všechny ty smrti je smrt jednoho. Kolik smrtí vykoupil ten jeden, který podstoupil smrt a bez jehož smrti by se pšeničné zrno nerozmnožilo? Slyšeli jste, co řekl, když se blížil k svému umučení, a to znamená, když se blížil k našemu vykoupení: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek.

On na kříži vyplatil velikou cenu, aby nás získal, tam se otevřel měšec s výkupným za nás. Když voják probodl kopím jeho bok, vytrysklo odtamtud výkupné za celý svět.

Byli vykoupeni mučedníci i ostatní věřící; ale víra mučedníků byla vystavena zkoušce a svědkem toho je jejich krev. Vrátili, co bylo na ně vynaloženo, a tak splnili, co říká svatý Jan: Jako Kristus za nás položil svůj život, tak i my jsme povinni položit život za své bratry.

A jinde se říká: Když zasedneš k velkolepé hostině, uvažuj pečlivě o tom, co se ti předkládá, neboť něco podobného musíš také ty uchystat. Je to velkolepá hostina, při níž je pokrmem sám Pán té hostiny. Nikdo nedává hostům za pokrm sám sebe, to činí jedině náš Pán, Kristus. On je hostitelem a on sám je také pokrmem a nápojem. Mučedníci tedy uvážili pečlivě, co jedli a pili, a splatili to něčím podobným.

Ale jak by mohli splatit něčím podobným, kdyby jim to, čím splatili, nedal ten, kdo to jako první na ně vynaložil? Co nám tedy chce říci žalm, v němž jsme zpívali větu: Drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných?

Žalmista se tam zamyslel nad tím, co všechno dostal od Boha, a rozhlédl se po velikých darech milosti Všemohoucího: ten ho stvořil; hledal ho, když se mu ztratil, a když jej nalezl, dal mu milost; pomohl mu, když s chatrnými silami bojoval, a nenechal ho na holičkách, když byl v nebezpečí; ozdobil ho korunou, když zvítězil, a sebe sama mu nabídl za odměnu. Když si toto všechno žalmista uvědomil, zvolal: Čím se odplatím Hospodinu za všechno, co mi prokázal? Vezmu kalich spásy. Jaký je to kalich? Kalich utrpení, hořký, ale uzdravující. Kalich, jehož by se nemocný bál dotknout, kdyby se z něho nejdřív nenapil lékař. Takový je to kalich. Poznáváme ten kalich z úst Kristových, když říká: Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich.

O tomto kalichu říkali mučedníci: Vezmu kalich spásy a budu vzývat jméno Hospodinovo. Nebojíš se však, že nebudeš mít dost síly? Jak to, že se nebojíš? Vždyť budu vzývat jméno Hospodinovo. Jak by mohli mučedníci zvítězit, kdyby v nich nezvítězil ten, který řekl: Buďte dobré mysli, já jsem přemohl svět. Vládce nebes řídil jejich mysl i jazyk; na zemi skrze ně přemáhal ďábla, a v nebi mučedníky korunoval. Šťastní, kdo takto pili z toho kalicha! Přestáli všechnu bolest a získali věčnou slávu.

Nuže, moji drazí, uvědomte si, že i když nemůžete něco vidět na vlastní oči, můžete o tom přemýšlet v srdci a v duši, a poznáte, že drahocenná je v Hospodinových očích smrt jeho zbožných.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

2 Tim 4,7-8a; Flp 3,8b.10

Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. * Teď už mě čeká věnec spravedlnosti.

Všecko považuji za škodu ve srovnání s poznáním Krista a účastí na jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. * Teď už mě čeká věnec spravedlnosti.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí a milosrdný Bože, tys dal svatému N sílu vydržet všechny útrapy mučení; pomáhej i nám, kteří dnes oslavujeme jeho vítězství, abychom pod tvou ochranou obstáli v každém nebezpečí. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Nebo:

Všemohoucí, večný Bože, tys posiloval svatého N, aby byl ochoten vydat i svůj život v boji za spravedlnost; na jeho přímluvu dej i nám sílu, abychom z lásky k tobě snášeli všechny obtíže a usilovně směřovali k tobě, jedinému zdroji života. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky