Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Bůh miluje spravedlnost
a hříchy nenávidí,
učiňme jí vždycky zadost,
a budem Bohu milí.
Ve víře stůjme Kristově,
a budem v lásce Otcově;
v ní podle svých povolání
zůstaňme do skonání.
Hleďme všichni v poslušnosti
vůli Boží plniti,
konejme to s ochotností,
jinak budem hřešiti.
A když nám někdo ublíží,
ať nás to příliš netíží,
snažme se za Kristem jíti
a milosrdní býti.
Budem syny Nejvyššího
v Kristově společenství,
v domě Otce nebeského
majíce účastenství.
Všechno z lásky podstupujme,
pro bližní se obětujme,
neboť to je oběť živá,
pro Krista Bohu libá.
Přinášejme ji s radostí
Krista v tom následujme
s odhodláním a věrností,
nic sebe nelitujme.
Ani Kristus nelitoval,
když se za nás v oběť vydal;
ó buďme mu v tom podobní
a milujme své bližní
ŽALMY
1. ant. Hospodine, povstaň mi na pomoc.
Oboř se, Hospodine, na mé protivníky, *
bojuj s těmi, kteří proti mně brojí.
Uchop štít a pavézu, †
povstaň mi na pomoc! *
Řekni mé duši: „Já jsem tvá spása!“
Má duše zajásá Hospodinu, *
radovat se bude pro jeho pomoc.
Ze všech svých sil budu volat: *
Hospodine, kdo se ti vyrovná?
Vysvobozuješ chudáka z moci silnějšího, *
nebohého ubožáka z lupičovy ruky.“
Vystoupili nespravedliví svědci, *
ptali se mě na to, co nevím.
Za dobré zlým se mi odměnili *
tím, že mě opustili.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodine, povstaň mi na pomoc.
2. ant. Ujmi se mě, Hospodine, chraň mě svou mocí.
Vždyť já, když oni churavěli, oděl se kajícím rouchem, †
postem se trýznil, *
modlitbou obíral v nitru,
jako k příteli, jako k bratru se choval, *
skleslý byl smutkem, jak bych nad matkou truchlil.
Ale když já jsem klopýtl, měli radost a srotili se, *
srotili se proti mně a bili mě znenadání.
Drásali mě bez přestání, †
tupili, posmívali se mi, *
skřípali proti mně zuby.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Ujmi se mě, Hospodine, chraň mě svou mocí.
3. ant. Můj jazyk bude stále oslavovat tvou spravedlnost.
Pane, jak dlouho budeš přihlížet? †
Od řvoucích zvířat vysvoboď mou duši, *
od lvů můj život.
Vzdám ti díky ve velkém shromáždění, *
v zástupech lidu budu tě chválit.
Ať se nade mnou neradují moji nespravedliví nepřátelé, *
nechť škodolibě nemžourají, kdo mě nenávidí bez příčiny!
Viděl jsi to, Hospodine, nemlč, *
Pane, nevzdaluj se ode mě!
Probuď se, procitni a zachraň mě, *
Bože můj a Pane, ujmi se mě!
Nechť jásají a plesají, kdo přejí mé spravedlivé věci, *
ať mohou stále říkat: Buď veleben Hospodin, on přeje vše nejlepší svému služebníku.
Můj jazyk bude oslavovat tvou spravedlnost, *
stále hlásat tvou chválu.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Můj jazyk bude stále oslavovat tvou spravedlnost.
Můj synu, pamatuj na má slova,
dbej na mé příkazy a budeš žít.
PRVNÍ ČTENÍ
Z Knihy Job
40,1-14; 42,1-6
Job se podřizuje Bohu
Hospodin odpověděl Jobovi a řekl:
„Copak se bude přít s Všemocným nějaký hanobitel?
Kdo chce činit výtky Bohu, ať na to odpoví!“
Job tedy odpověděl Hospodinu a řekl:
„Ach, jsem příliš malý, co ti mám odpovědět?
Na ústa si kladu ruku.
Řekl jsem jedno slovo? Už nebudu pokračovat.
Řekl jsem dvě? Nic už nepřipojím.“
Tu odpověděl Hospodin Jobovi z (hlubin) bouře a řekl:
„Opásej svá bedra jako hrdina,
zeptám se tě, ty mi odpověz!
Chceš skutečně mé právo obrátit v nic,
prohlásit, že nemám pravdu, abys ji dostal ty?
Má snad tvé rámě sílu Boha,
dovedeš tak zahřmít jako hřímá on?
Ozdob se slávou a vznešeností,
oděj se nádherou a velebností!
Dej zasršet výbuchům své zlosti,
jediným pohledem zdrť všechno zpupné!
Jediným pohledem pokoř vše zpupné!
Na místě zdeptej bezbožníky!
Zahrab je všechny do prachu,
jejich tváře uzavři v temnu!
Pak i já tě budu oslavovat,
že dokážeš zvítězit svou pravicí.“
Tu odpověděl Job Hospodinovi a řekl:
„Vím, že zmůžeš všechno,
že ti není nemožný žádný záměr.
Kdo by mohl neznalostí zatemňovat prozřetelnost?
Přesto jsem mluvil o věcech, jimž nerozumím,
vyšších než já, které nemohu chápat.
Prosím, poslouchej, já budu mluvit,
zeptám se tě, ty mi odpověz!
Zvěděl jsem o tobě jen podle doslechu,
ale nyní tě zří moje oči.
Proto odvolávám a projevuji lítost
v popelu a v prachu.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Job 42,5-6.3
Zvěděl jsem o tobě jen podle doslechu, ale nyní tě zří moje oči. * Proto odvolávám a projevuji lítost v popelu a v prachu.
Mluvil jsem o věcech, jimž nerozumím. * Proto odvolávám a projevuji lítost v popelu a v prachu.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátů Balduina, biskupa v Canterbury
(Tract. 6: PL 204,466-467)
Pán rozsuzuje myšlenky a úmysly srdce
Pán zná všechny myšlenky a úmysly našeho srdce. On sám je nepochybně zná všechny, my však poznáme jenom ty, o nichž nám on dává milostí rozlišování rozeznat, jaké jsou. Ale duch, který je v člověku, nezná všechno, co v člověku je, a pokud jde o jeho myšlenky, ať souhlasné či nesouhlasné, nesmýšlí vždycky tak, jak je to podle skutečnosti. A myšlenky, které duševním zrakem vnímá, nerozlišuje přesně, neboť vnitřní zrak člověka je zakalený.
Z vlastních myšlenek nebo od jiného člověka či od pokušitele se do nás totiž často může vloudit pod rouškou zbožnosti něco, co si před Božím zrakem nezaslouží odměnu ctnosti. Avšak existují všelijaké napodobeniny skutečných ctností, a také napodobeniny neřestí, které si s naším vnitřním zrakem zahrávají a jakoby nějakým mámením nám tak otupují bystrost mysli, že nedobrá věc pak často zdánlivě vyhlíží jako dobrá a naopak něco, co není špatné, vypadá jako zlé. A to je právě součást naší bídy a nevědomosti, která by nás měla trápit a které bychom se měli velice obávat.
Je totiž psáno: Jsou cesty, které se zdají člověku správné, ale jejich konec vede do pekla. Svatý Jan nás proto napomíná, abychom se varovali tohoto nebezpečí, a říká: Zkoumejte duchy, zdali jsou z Boha. Kdo však může zkoumat, zdali ten který duch pochází od Boha, nemá-li od Boha dar rozlišování duchů, aby mohl důkladně a se správným úsudkem zkoumat duchovní myšlenky, náklonnosti a úmysly? Rozlišování je vskutku matkou všech ctností a potřebuje ho každý z nás, ať již pro řízení života někoho jiného, nebo pro usměrnění či nápravu života vlastního.
Myšlení o tom, co je třeba dělat, je správné, jestliže se řídí pokynem Božím, a úmysl je dobrý, jestliže směřuje prostě k Bohu. A tak tělo našeho života a všeho našeho konání bude nakonec celé plné světla, jestliže bude čisté naše oko. Čisté oko ovšem znamená vidění a upřímnou prostotu: že totiž dík správnému myšlení vidíme, co je třeba dělat, a že v dobrém úmyslu děláme upřímně a prostě to, co se nesmí dělat obojetně. Správné myšlení nepřipouští omyl, dobrý úmysl vylučuje přetvářku. A to je to pravé rozlišování, když se snoubí správné myšlení s dobrým úmyslem. Takže všechno je třeba dělat ve světle rozlišování, jako v Bohu a před Bohem.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Mich 6,8; Řím 12,2
Člověče, řeklo se ti, co je dobré, co Hospodin od tebe žádá: * spravedlivě jednat, milovat milosrdenství a pokorně kráčet se svým Bohem.
Obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, co je bohulibé a dokonalé, * spravedlivě jednat, milovat milosrdenství a pokorně kráčet se svým Bohem.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, náš nebeský Otče, dovoláváme se tvé prozřetelnosti, jejíž záměry nikdo nemůže zmařit, a prosíme: odvrať od nás všechno, co nám škodí, a všechno, co nám dáváš, ať nám prospívá. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky