Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Věrná duše, radostně
máš Krále přijmouti,
srdce jemu poddati,
co starého, vše obnoviti
a na jeho příchod čekati
a s nadějí vstříc jemu jíti.
Neb on rychle pospíchá
svůj lid navštíviti,
pokoj s sebou přinésti,
zarmoucené obveseliti,
z moci hříchů vysvoboditi,
příbytek svůj u nás najíti.
V světle choďme, nebluďme,
ke Kristu se znejme
a v pravdě jemu služme,
s toužebným hlasem ho žádejme,
aby ráčil nás navštíviti,
svou milostí obohatiti.
Bychom v ní zde společně
vždycky přebývali,
do konce setrvali,
navěky v nebi kralovali,
dej nám to, Kriste přežádoucí,
ó Králi, Pane všemohoucí.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, popřej mi sluchu a zachraň mě.
K tobě se utíkám, Hospodine, ať nejsem zahanben navěky, *
vysvoboď mě, jsi spravedlivý!
Popřej mi sluchu, *
rychle mě zachraň!
Buď mi ochrannou skálou, *
opevněnou tvrzí k mé záchraně,
vždyť ty jsi má skála a má tvrz, *
pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.
Vyprostíš mě z léčky pro mě nastražené, *
neboť ty jsi mé útočiště.
Do tvých rukou svěřuji svého ducha, *
Hospodine, věrný Bože, ty mě vysvobodíš.
Ctitele nicotných model nenávidíš, *
já však důvěřuji v Hospodina.
Budu se veselit a jásat nad tvým slitováním †
že jsi shlédl na moji bídu, *
že jsi mé duši pomohl v tísni,
žes mě nevydal do moci nepříteli, *
ale postavils mé nohy na volné prostranství.
Ant. Hospodine, popřej mi sluchu a zachraň mě.
2. ant. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine.
Smiluj se nade mnou, Hospodine, je mi úzko, *
hořem chřadne mé oko, duše i tělo,
Neboť můj život hyne ve strastech, *
má léta v hořekování
Strast mě zbavuje síly, *
moje kosti chřadnou.
Všichni nepřátelé mnou opovrhují, †
sousedům jsem pro smích, na postrach svým známým, *
kdo mě venku zhlédne, prchá přede mnou.
Vypadl jsem z paměti, jako bych byl mrtev, *
podoben jsem rozbitému hrnci.
Vždyť se tolik o mně šeptá – slyšel jsem to – hrůza odevšad! *
Spolu se proti mně radí, usilují zničit mi život.
Já však, Hospodine, v tebe doufám, *
říkám: Ty jsi můj Bůh!
Můj osud je ve tvé ruce, *
vysvoboď mě z moci mých úhlavních nepřátel!
Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, *
zachraň mě svou slitovností.
Ant. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine.
3. ant. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal podivuhodné milosrdenství.
Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine, †
uchovals ji těm, kdo se tě bojí, *
popřáváš ji těm, kdo se k tobě utíkají před lidmi.
Tvoje tvář je jim bezpečnou ochranou *
před spiknutím lidí,
ukrýváš je ve stanu *
před svárlivými řečmi.
Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal *
podivuhodné milosrdenství v opevněném městě
Už jsem si říkal sklíčeně: *
„Jsem zapuzen od tvých očí!“
Tys však uslyšel můj hlasitý nářek, *
když jsem volal k tobě o pomoc.
Milujte Hospodina, všichni jeho svatí, *
Hospodin zachovává věrné,
ale plnou měrou odplácí těm, *
kdo si počínají drze.
Vzmužte se a buďte srdnatí, *
všichni, kdo spoléháte na Hospodina.
Ant. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal podivuhodné milosrdenství.
Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství
a dej nám svou spásu.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
24,1-18
Hospodin bude trestat
Hle, Hospodin pustoší zemi a plení ji,
rozvrací její povrch, její obyvatele rozptyluje.
Stejně se povede lidu jako kněžím,
služebníku jako jeho pánu,
služce jako její paní,
kupujícímu jako prodávajícímu,
věřiteli jako dlužníku,
lichváři jako zadluženému.
Země bude úplně zpustošena,
oloupena o vše,
neboť toto slovo pronesl Hospodin.
Naříká a vadne země,
chřadne a vadne svět,
hyne nebe i země.
Země je znesvěcena od svých obyvatel,
neboť přestoupili zákony,
převrátili právo,
porušili věčnou smlouvu.
Proto hltá zemi kletba,
její obyvatelé musí pykat.
Proto se ztenčilo obyvatelstvo země,
malý je počet zbylých lidí.
Truchlí mošt,
zchřadla réva,
vzdychají všichni, kdo plesali v srdci.
Přestala radost bubínků,
utichl výskot jásajících,
umlkl veselý zvuk citer.
Při zpěvu se nepije víno,
pijákům zhořkl opojný nápoj.
Zbořeno je město marnosti,
zavřen je vchod do každého domu.
Naříká se na ulicích, že není víno,
přestala všechna radost,
zmizel ze země jásot.
Jen spoušť zbyla v městě,
brána se rozpadá v trosky.
Ano, tak bude mezi národy
uprostřed země,
jako když se srážejí olivy,
jako když se paběrkuje po skončeném vinobraní.
(Ale zachránění) pozdvihnou svůj hlas,
budou opěvovat Hospodinovu vznešenost,
budou jásat (obyvatelé) od moře.
Proto v krajinách světla oslavujte Hospodina,
na mořských ostrovech jméno Hospodina, Boha Izraele!
Od končin země jsme slyšeli chvalozpěv:
„Sláva Spravedlivému!“
Tu jsem řekl: „Má zkáza!
Má zkáza!
Běda mi!“
Odpadlíci odpadávají,
odpadávají odpadem odpadlíků.
Hrůza a jáma a léčka na tebe,
obyvateli země!
Kdo uteče před křikem hrůzy,
upadne do jámy;
kdo vyleze z jámy,
chytí se do léčky,
neboť průduchy nebe se otvírají
a základy země se třesou.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Iz 24,14.15; Žl 96 (95),1
Pozdvihnou svůj hlas a budou opěvovat Hospodinovu vznešenost. * Oslavujte Hospodina!
Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země! * Oslavujte.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Výstup na horu Karmel“ od svatého Jana od Kříže, kněze
(Lib. 2, cap. 22)
V Kristu k nám promluvil Bůh
Hlavní příčinou, pro kterou bylo ve Starém zákoně dovoleno klást Bohu otázky a proč bylo třeba, aby proroci a kněží vyžadovali od Boha vidění a zjevení, bylo to, že víra tehdy ještě neměla tak pevný základ a nebyl ustanoven zákon evangelia. Proto bylo třeba, aby se na některé věci Boha dotazovali a aby k nim Bůh promlouval buď slovem, nebo viděním a zjevováním, nebo v obraze a podobenství, nebo i mnohými dalšími druhy znamení. A tak všecko, co odpovídal, mluvil či zjevoval, byla tajemství naší víry nebo věci, které se jí alespoň týkaly nebo k ní směřovaly.
Nyní však, když byly položeny základy víry v Krista a když byl milostiplně vyhlášen zákon evangelia, není zapotřebí se dotazovat oním způsobem, ani není důvodu, proč by Bůh sám promlouval tak jako tehdy. Vždyť poté, co nám dal svého Syna, který je sám jeho jediným Slovem, řekl i zjevil nám všechno současně a jednou provždy, aniž mu cokoli zbývá doříci.
A to je pravý smysl oné jistoty, o niž se opírá svatý Pavel, když přesvědčuje Židy, aby upustili od oněch dřívějších způsobů jednání s Bohem, obvyklých v dávném zákoně Mojžíšově, a aby obrátili své zraky pouze na Krista; říká jim: Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Bůh v minulosti k našim předkům skrze proroky; v této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Těmito slovy učí apoštol, že Bůh skrze toto své Slovo řekl tolik a tak závažných věcí, že již nezbylo, co ještě vyžadovat; neboť to, co dříve sděloval po částech prorokům, řekl nám již vcelku skrze Slovo, když nám je dal celé, totiž svého Syna.
Proto jestliže by se nyní chtěl někdo Boha na něco dotazovat nebo od něj žádat nějaké vidění či zjevení, vlastně by se dopouštěl vůči Bohu křivdy tím, že neupíná svůj zrak zcela na Krista nebo vyhledává nějakou jinou věc nebo novotu mimo něj.
Bůh by mu zajisté mohl odpovědět takto: To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte! Vše jsem již řekl skrze své Slovo: jedině k němu obrať svůj zrak; vždyť skrze ně jsem ti všechno řekl a všechno zjevil. Nalezneš v něm dokonce mnohem více, než budeš schopen si přát nebo žádat.
Už jsem na něj sestoupil spolu se svým Svatým Duchem na hoře Tábor a řekl jsem: To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení: toho poslouchejte! Není důvodu, proč bys vyhledával nové způsoby poučování a odpovídání. Neboť pokud jsem mluvil dříve, šlo o přislíbení Krista; a jestliže se mě na něco dotazovali, byly ony dotazy vedeny žádostí o Krista a nadějí s ním spojenou. V něm totiž doufali nalézt veškeré dobro, jak to nyní osvědčuje ve svém celku učení evangelistů a apoštolů.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Mich 4,2; Jan 4,25
Přijdou mnohé národy a řeknou: Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu. * On nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!
Přijde Mesiáš, nazvaný Kristus. Až přijde, oznámí nám všechno. * On nás.
MODLITBA
Modleme se.
Vyslyš, Bože, naše pokorné modlitby a naše úsilí o vnitřní opravdovost a čistotu provázej svým požehnáním, abychom se dobře připravili na slavnost narození tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky