29. červenec 2023

Sv. Marty, Marie a Lazara
památka

Marta, Marie a Lazar byli sourozenci; když v Betánii s pohostinností přijali Pána, Marta mu s láskou posloužila a Marie ho zbožně vyslechla — a svými prosbami pak dosáhly, že byl jejich bratr vzkříšen.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Vděčně tě, Marto, chválit chcem,

s Marií, s bratrem Lazarem;

tys totiž mohla častokrát

Krista v svém domě přivítat.

Ráda jsi hostu vzácnému

sloužila péčí, pílí svou,

o vše ses přitom starala,

jak si to láska žádala.

Když jídlo chystáš pro Pána,

on Marii a Lazara

může zas hostit milostí

a životem, vším v hojnosti.

Na cestu smrti když bratra

Marie mastmi mazala,

tys jako službu poslední

bděla — ten dar jsi dala s ní.

Jste u Ježíše hosty dnes,

tak srdce naše zapalte,

ať každé v místo změní se

přátelství, které vzácné je.

Buď sláva svaté Trojici!

Ona ať nám v dům zářící

tam v nebi vstoupit dovolí

zpívat jí s vámi pochvaly. Amen.

ŽALMY

1. ant. Hospodin přichází soudit svůj lid; nebe i země zvěstují jeho spravedlnost.

Žalm 50 (49)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Srov. Mt 5,17)
I (1-6)

Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem *

od východu slunce až na západ.

Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery: *

přichází náš Bůh a nemlčí.

Před ním sžírající oheň *

kolem něho zuří bouře.

Shůry volá k nebesům i k zemi, *

hodlá soudit svůj lid:

„Shromážděte mi mé svaté, *

kteří obětí sjednali mou smlouvu!“

A nebesa zvěstují jeho spravedlnost, *

že sám Bůh je soudcem.

Ant. Hospodin přichází soudit svůj lid; nebe i země zvěstují jeho spravedlnost.

2. ant. Vzývej mě v soužení, a vysvobodím tě.

II (7-15)

„Slyš, můj lide, budu mluvit, †

Izraeli, proti tobě budu svědčit, *

já jsem Bůh, tvůj Bůh!

Nekárám tě pro tvé oběti, *

vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.

Nemusím brát býka z tvého chléva *

ani kozly z tvých ohrad.

Neboť mně patří veškerá zvěř lesní *

a na svých horách mám zvířat na tisíce.

Znám všechny ptáky na nebi, *

mé je vše, co se hemží na poli.

Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, *

vždyť můj je svět se vším, co ho plní!

Copak požívám maso z býků *

či piji kozlí krev?

Přinášej Bohu oběť chvály *

a plň Nejvyššímu své sliby!

Pak mě vzývej ve dni soužení, *

vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“

Ant. Vzývej mě v soužení, a vysvobodím tě.

3. ant. Kdo přináší oběti chvály, ten mě ctí.

III (16-23)

Ale hříšníkovi Bůh praví: †

„Proč odříkáváš má přikázání *

a bereš do úst mou smlouvu

ty, který nenávidíš kázeň *

a má slova házíš za sebe?

Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním *

a s cizoložníky jsi míval účast.

Zlo jsi vypouštěl ze svých úst *

a tvůj jazyk osnoval úskok.

Bavil ses pomlouváním svého bratra, *

tupil jsi syna své matky.

Takto jsi jednal, a já mám mlčet? †

Myslil jsi, že jsem jako ty? *

Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!

Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! *

Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže!

Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí, *

kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“

Ant. Kdo přináší oběti chvály, ten mě ctí.

Nepřestáváme se za vás modlit,

abyste dobře poznali Boží vůli.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

6,1 – 7,1

Pavlovy útrapy a výzva k svatosti

Jako Boží spolupracovníci vás napomínáme, abyste nepřijali milost Boží nadarmo! (Bůh) přece říká:

‚V době příhodné jsem tě vyslyšel,

v den spásy jsem ti pomohl.‘

Hle, teď je ta „doba příhodná“, hle, teď je ten „den spásy“! Nikomu v ničem nedáváme pohoršení, aby nebyla potupena (naše) služba, ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci všestrannou vytrvalostí, v souženích, v nesnázích, v úzkostech, v ranách, v žalářích, v nepokojích, v námahách, ve bděních, v postech; čistotou, poznáním, shovívavostí, dobrotivostí, Duchem Svatým, upřímnou láskou, slovem pravdy, silou Boží, zbrojí spravedlnosti v útoku i v obraně; za pocty i potupy, při zlé i dobré pověsti. Že prý jsme svůdcové, a přece jsme pravdiví; že prý neznámí, a zatím jsme dobře známí; jako zmírající, a hle – žijeme; jako trestu propadlí, a přece na smrt vydáni nejsme; prý jsme smutní, a zatím se stále radujeme, jakoby chudáci, a přece mnohé obohacujeme, jako bychom nic neměli, a zatím máme všechno.

Korinťané, mluvil jsem k vám docela otevřeně, srdce se mi otevřelo dokořán. Máte široké místo v mém srdci, ale ve vašem je místa málo. Odplaťte mi stejným – jako k synům mluvím – otevřte dokořán srdce i vy.

Nespřahejte se už s nevěřícími! Jaká účast spravedlnosti a nepravosti? Jaké společenství světla se tmou? Jaká shoda Krista s Beliárem? Nebo jaký podíl věřícímu s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božímu s modlami? Vy jste přece chrám živého Boha! Bůh totiž řekl:

‚Budu přebývat a chodit mezi nimi,

budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘

Proto ‚vyjděte z jejich společnosti

a oddělte se,‘ praví Pán,

‚a nedotýkejte se ničeho nečistého!

Potom vás přijmu za svoje:

budu vaším otcem

a vy budete mými syny a mými dcerami,

praví všemohoucí Pán‘.

Když tedy máme, milovaní, tato zaslíbení, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha, stále více s Boží bázní pokračujme ve svatosti.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. 2 Kor 6,14.16; 1 Kor 3,16

Co má společného spravedlnost s nepravostí? Co má společného Boží chrám s modlami? * Vy jste chrám živého Boha!

Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? * Vy jste.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Bernarda, opata

(Sermo 3 in Assumptione beatæ Mariæ Virginis, 4.5: PL 183,423.424)

V našem domě rozdělil řád lásky tři služby

Uvažujme, bratři, o tom, jak v tomto našem domě řád lásky rozdělil tyto tři věci: Marii dal sloužit v domě, Marii dal kontemplaci, Lazarovi pokání. Každá duše, která je dokonalá, má tyto věci současně; přesto se zdá, že k jednotlivým lidem víc patří jednotlivé z těch věcí — aby se jedni věnovali kontemplaci, jedni se oddali službě bratřím, jedni v duši s hořkostí uvažovali o letech svého života, jako by s mnoha zraněními spali v hrobech. Jistě, právě tak je to potřeba: Marie aby zbožně a ve výšinách myslela na svého Boha, Marta s dobrotou a milosrdně na svého bližního, Lazar v bídě a pokorně na sebe samého.

Ať každý uváží svůj stupeň. I kdyby se v této obci našli Noe, Daniel a Job, oni sami budou svou spravedlností vysvobozeni — říká Pán —, ale syna nebo dceru nevysvobodí. Nikomu nelichotíme, aby se ani nikdo z vás nevydal sám na scestí! Lidé, kterým nebyla dána důvěra, aby něco rozdělovali, nebyla svěřena žádná služba, ti se totiž budou muset úplně usadit, buď s Marií u Ježíšových nohou, nebo ovšem s Lazarem uvnitř hrobu. Proč by se Marta, která se stará o mnoho věcí, neměla kvůli mnoha věcem zneklidňovat? Ale tobě, pro kterého to není nutnost, je ze dvou věcí třeba jen jedno: buď se nezneklidňovat v nitru, ale spíš se v Pánu radovat, anebo — když toho ještě nejsi schopen — se nezneklidňovat kvůli velmi mnoha věcem, ale jen vzhledem k sobě, jak to o sobě říká prorok.

Ale je zapotřebí napomenout i samotnou Martu. Mezi těmi, kdo něco rozdělují, se nejvíc hledá to, aby byl ten člověk věrný. A věrný je tehdy, když nehledá, co je jeho, ale co je Ježíše Krista — pak to bude čistý záměr; ani nevykonává svou vůli, ale Pánovu — pak to bude činnost, která má řád. Existují totiž takoví, jejichž oko se nedívá prostým způsobem — a ti už svou odměnu mají. Existují takoví, kteří jsou vedeni vlastními vnitřními hnutími — a všechno, co přinášejí, je poskvrněné, protože se v tom nacházejí projevy jejich vůle.

Přistup teď se mnou ke svatební písni a uvažujme, jak ženich, když volá nevěstu, ani neopomene někoho z těch tří, ani k tomu nic nepřidá. Říká: Vstaň, pospěš si, má přítelkyně, moje krásko, moje holubičko, a pojď! Copak tu není přítelkyně, která je zaměřena na Pánův zisk a s věrností za něj pokládá i svůj život? Kolikrát totiž kvůli jednomu z jeho nejmenších přeruší duchovní úsilí, tolikrát kvůli němu duchovně pokládá svůj život. Copak tu není kráska, která s nezakrytou tváří odráží jako v zrcadle slávu Páně a tak se přetváříme stále víc a víc k zářivé podobě, jakou má on, jako působením Ducha Páně? Copak tu není holubička, která naříká a sténá ve skalních úkrytech, v dutinách ve zdi, jako pohřbená pod kamenem?

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Jan 12,3

Když Ježíš vzkřísil Lazara, připravili mu v Betánii hostinu * a Marta obsluhovala.

Marie vzala libru drahého oleje a pomazala Ježíšovi nohy * a Marta.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tvůj Syn zavolal Lazara z hrobu zpět do života a přijal pohostinství, které mu ve svém domě poskytla Marta; dej, ať věrně sloužíme Kristu ve svých bratřích a s Marií si zasloužíme sytit se rozjímáním jeho slova. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky