Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Veseliž se již nyní
všeliký člověk věrný,
v Bohu, svém spasiteli,
věrných svých vykupiteli.
Přišlo nám utěšení
z Božího navštívení,
z milosrdenství jeho,
nám v Kristu učiněného.
Co je nad to sladšího
a co radostnějšího,
nežli k Bohu přijíti,
naději spasení míti.
Po smutku a žalosti
dá Bůh pravé radosti
do srdce truchlivého;
v Bohu je proměna všeho.
Cestu zjevil z bezcestí
pro své milosrdenství,
kde bylo zahynutí,
tam Bůh dává věčné žití.
ŽALMY
1. ant. Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, kdo smí stát na jeho svatém místě?
Hospodinu náleží země i to, co je na ní, *
svět i ti, kdo jej obývají.
Neboť on jej založil nad moři, *
upevnil ho nad proudy vod.
Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, *
kdo smí stát na jeho svatém místě?
Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, †
jehož duše nebaží po marnosti, *
kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.
Ten přijme požehnání od Hospodina, *
odměnu od Boha, svého spasitele.
To je pokolení těch, kdo po něm touží, *
kdo hledají tvář Jakubova Boha.
Zdvihněte, brány, své klenby, †
zvyšte se, prastaré vchody, *
ať vejde král slávy!
Kdo je ten král slávy? †
Silný a mocný Hospodin, *
Hospodin udatný v boji.
Zdvihněte, brány, své klenby, †
zvyšte se, prastaré vchody, *
ať vejde král slávy!
Kdo je ten král slávy? †
Hospodin zástupů, *
on je král slávy!
Ant. Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, kdo smí stát na jeho svatém místě?
2. ant. Velebte, národy, našeho Boha! On dal život naší duši, aleluja. [Tištěný breviář neobsahuje „Aleluja“ na konci druhé a třetí antifony pro čtvrtou neděli žaltáře; doplněno podle latinského vydání.]
Jásejte Bohu, všechny země, †
opěvujte slávu jeho jména, *
vzdejte mu velkolepou chválu!
Řekněte Bohu: „Jak úžasná jsou tvá díla! *
Pro tvou nesmírnou moc se ti podrobují tvoji nepřátelé!
Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, *
nechť opěvuje tvé jméno.“
Pojďte a pozorujte Boží skutky: *
podivuhodně jednal s lidmi!
Moře proměnil v souš; †
suchou nohou přešli řeku, *
proto se radujme v Bohu!
Vládne svou mocí navěky, †
jeho oči sledují národy: *
aby se nevypínali zpupní!
Velebte, národy, našeho Boha *
a rozhlašujte jeho chválu!
On dal život naší duši, *
nedopustil, aby klopýtaly naše nohy.
Věru, zkoušel jsi nás, Bože, *
tříbil jsi nás ohněm, jako se tříbí stříbro.
Zavedl jsi nás do léčky, *
těžké břímě jsi vložil na naše bedra.
Nechals jezdit lidi po našich hlavách, †
prošli jsme ohněm a vodou, *
ale pak jsi nám popřál úlevu.
Ant. Velebte, národy, našeho Boha! On dal život naší duši, aleluja. [Tištěný breviář neobsahuje „Aleluja“ na konci druhé a třetí antifony pro čtvrtou neděli žaltáře; doplněno podle latinského vydání.]
3. ant. Slyšte, všichni bohabojní, co prokázal Bůh mé duši, aleluja.
Vstoupím s celopaly do tvého domu, *
splním ti své sliby.
Pro ně se mé rty otevřely, *
má ústa je slíbila, když mi bylo úzko.
Přinesu ti v oběť celopaly tučných ovcí s tukem beranů, *
budu obětovat býky a kozly.
Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, *
chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši.
Svými ústy jsem k němu volal, *
velebil jsem ho svým jazykem.
Kdybych zamýšlel nepravost ve svém srdci, *
nebyl by Pán slyšel.
Ale Bůh slyšel, *
všiml si mé úpěnlivé prosby.
Bůh buď veleben, †
že neodmítl mou prosbu, *
že mi neodňal svou lásku.
Ant. Slyšte, všichni bohabojní, co prokázal Bůh mé duši, aleluja.
Boží slovo je plné života,
je ostřejší než každý dvojsečný meč.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek knihy proroka Daniela
1,1-21
Věrnost izraelských jinochů v paláci babylónského krále
Třetího roku vlády judského krále Jehojakima přitáhl babylónský král Nabuchodonosor k Jeruzalému a oblehl ho. Pán vydal do jeho moci judského krále Jehojakima i část z nádob Božího domu; (Nabuchodonosor) je dal odnést do země Šinearu, do domu svých bohů; nádoby dal uložit do pokladnice svých bohů.
Král poručil nejvyššímu komorníku Ašpenazovi, aby přivedl z izraelských synů, z královského nebo šlechtického rodu jinochy, kteří by byli bez vady, půvabné postavy, vnímaví pro všechnu moudrost, schopní vzdělání, přístupní vědám, kteří by mohli konat službu v královském paláci. Měl je naučit chaldejskému písmu a jazyku. Král jim též určil na každý den stravu z královských pokrmů i z vína, které sám pil; měli být vychováváni po tři roky a po jejich uplynutí měli vykonávat službu před králem.
Z Judovců byli mezi nimi Daniel, Chananjáh, Mišael a Azarjáh. Nejvyšší komorník jim dal jména: Danielovi Baltazar, Chananjáhovi Šadrach, Mišaelovi Mešach a Azarjáhovi Abednego. Daniel si však umínil, že se neposkvrní ani pokrmem, ani vínem z královského stolu; žádal proto nejvyššího komorníka, aby nebyl nucen se poskvrnit. Bůh vzbudil u nejvyššího komorníka milost a přízeň pro Daniela. Nejvyšší komorník však řekl Danielovi: „Bojím se jen svého pána, krále, který vám určil pokrm a nápoj; když uvidí, že jsou vaše tváře hubenější než ostatních jinochů, kteří jsou s vámi stejného stáří, uvalíte před králem vinu na mě.“
Daniel řekl tedy dozorci, kterého nejvyšší komorník ustanovil nad Danielem, Chananjáhem, Mišaelem a Azarjáhem: „Nuže, učiň zkoušku se svými služebníky po deset dní: ať je nám dávána zelenina k jídlu a voda k pití; srovnej pak naši tvář s tváří jinochů, kteří jedí královský pokrm, a podle toho, co uvidíš, jednej se svými služebníky.“ On jim tedy vyhověl v té věci a zkusil to s nimi po deset dní.
Po uplynutí deseti dní se ukázalo, že lépe vypadají a lépe jsou živeni než všichni jinoši, kteří požívali královský pokrm. Dozorce tedy rozkázal odnášet jejich příděl pokrmu a vína a dával jim zeleninu. Bůh pak dal těmto čtyřem jinochům vědění a pochopení pro každé písmo a moudrost; Daniel měl schopnost rozumět viděním a snům všeho druhu.
Nejvyšší komorník je pak představil Nabuchodonosorovi, když se skončila králem stanovená doba, v níž měli být uvedeni k němu. Král s nimi rozmlouval a nenašel se mezi všemi nikdo, jako byl Daniel, Chananjáh, Mišael a Azarjáh; zůstali tedy v královské službě. V každém oboru vědy a moudrosti, na něž se král tázal, nalezl je desetkrát schopnější nad všechny hadače a zaklínače, kteří byli v celé jeho říši. Daniel tam zůstal až do prvního roku krále Kýra.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Dan 1,17.20; srov. Ef 1,17
Bůh je naplnil duchem moudrosti a poznání. * Měli dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat.
V každém oboru vědy a moudrosti, na něž se král tázal, nalezl je schopnější než ostatní. * Měli.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze starokřesťanské homilie z 2. století
(Cap. 1,1 – 2,7: Funk 1,145-149)
Kristus chtěl zachránit to, co hynulo
Bratři, o Ježíši Kristu máme smýšlet tak jako o Bohu, jako o soudci živých i mrtvých, a pod svou spásou si nemáme představovat nic malého. Kdybychom si totiž představovali málo, také bychom doufali jen v malou odměnu. Ale ti, kdo své spáse rozumí takto, hřeší, a hřešíme i my, protože zapomínáme, odkud, kým a kam jsme byli povoláni a co pro nás snášel Ježíš Kristus, když za nás trpěl.
Čím se mu za to odměníme a jaké ovoce přineseme, aby se rovnalo tomu, co nám dal on? Kolik dobrodiní mu vlastně dlužíme? Vždyť on nám dal světlo, jako Otec nás nazval svými dětmi a zachránil nás, když jsme hynuli. Jakou chválu mu tedy připravíme a co mu dáme odplatou za to, co jsme dostali? Vždyť jsme byli duchovně slepí, klaněli jsme se kameni a dřevu, zlatu, stříbru a mědi, dílu lidských rukou; a celý náš život nebyl nic než smrt. Ačkoli jsme byli obklíčeni temnotami a měli zrak plný takové tmy, přece jsme prohlédli a z jeho vůle jsme zahnali mrak, který nás pokrýval.
Smiloval se totiž nad námi a spasil nás, neboť byl hluboce pohnut, když viděl, jak jsme plni bludu a záhuby a že nemáme žádnou naději na záchranu, leda skrze něho. A tak nás povolal z nebytí, neboť chtěl, abychom byli.
Raduj se, neplodná, která jsi nerodila, propukni v jásot a volej, která jsi nezakusila porodní bolesti, protože mnohem více dětí bude mít opuštěná, než ta, která má muže. Když se říká raduj se neplodná, která jsi nerodila, mluví se o nás, neboť dokud se naší církvi nedostalo dětí, byla neplodná. A když se říká volej, která jsi nezakusila porodní bolesti, znamená to, že se máme neodbytně obracet k Bohu v modlitbách a neumdlévat jako rodičky. Když se říká, že mnohem více dětí bude mít opuštěná, než ta, která má muže, myslí se tím náš lid, který se zdál být osiřelý a Bohem opuštěný, ale teď, když věříme, je nás najednou víc, než těch, kteří si mysleli, že vlastní Boha.
Jinde zase Písmo říká: Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky. To se říká proto, že hynoucí bylo třeba zachránit. Neboť veliké a podivuhodné není stavět to, co stojí, ale co padá. Tak i Kristus chtěl zachránit to, co hynulo; když jsme již hynuli, přišel a povolal nás, a zachránil mnohé.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
1 Sol 5,9-10; Kol 1,13
Bůh nás neurčil k tomu, abychom propadli jeho hněvu, ale abychom získali spásu skrze našeho Pána Ježíše Krista. * Ten za nás umřel, abychom my žili spojeni s ním.
Bůh nás vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. * Ten za nás.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám sílu překonávat všechno, co se nám staví do cesty, ať ti můžeme bez vnitřních i vnějších překážek svobodně sloužit. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky