Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Bůh Otec z pouhé milosti
poslal nám Syna z výsosti
k spáse člověka padlého,
hříchem v ráji raněného.
Vděčně za to věrná duše
miluje Pána Ježíše,
více než všechno stvoření,
nic jí milejšího není.
Opouští rozkoše těla,
čest, chválu i přízeň světa,
ráda činí vše pro něho,
majíc živou víru v něho.
Hrozeb lidských se nebojí,
v lásce jeho pevně stojí,
svolí raději umříti
než jemu se zprotiviti.
Nic v světě silnější není
nad Kristovo milování,
svět i ďábla vždy přemáhá,
všemu zlému odolává.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.
Hospodine, netrestej mě ve svém hněvu, *
nekárej mě ve svém rozhorlení.
Vždyť se do mě zaryly tvé šípy, *
dopadla na mě tvá ruka.
Pro tvůj hněv není na mém těle zdravého místa, *
pro můj hřích není ve mně jediná kost celá.
Vin se mi nakupilo až nad hlavu, *
tíží mě jako přetěžké břímě.
Ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.
2. ant. Pane, ty víš o každé mé touze.
Rány mi hnisají a páchnou, *
že jsem jednal pošetile.
Shrbený, nadmíru sklíčený *
den co den smutně se vláčím.
Vždyť má bedra jsou celá zanícená, *
zdravého místa není v mém těle.
Jsem malátný a zcela zkrušený, *
křičím proto, že mé srdce sténá.
Pane, ty víš o každé mé touze, *
mé vzdychání ti není skryté.
Srdce mi buší, opustila mě síla, *
i světlo mi hasne v očích.
Moji přátelé a druhové se vyhýbají mému neštěstí, *
i moji příbuzní se mě straní.
Strojí mi léčky ti, kdo pasou po mém životě, †
kdo usilují o mé neštěstí, hrozí mi zkázou *
a stále jen úklady vymýšlejí.
Ant. Pane, ty víš o každé mé touze.
3. ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.
Já však jsem jako hluchý, neslyším, *
jsem jako němý, který neotvírá ústa.
Jsem jako člověk, který neslyší, *
jehož ústa nemají odpovědi.
Vždyť v tebe, Hospodine, doufám, *
ty vyslyšíš, Pane, můj Bože!
Říkávám si totiž, jen ať se nade mnou neradují, *
ať se nade mnou nevypínají, když zakopnu v chůzi.
Mám ovšem k pádu velmi blízko, *
před sebou mám stále svou bolest.
Ano, vyznávám svou vinu, *
pro svůj hřích jsem sklíčen.
Ti, kdo bez příčiny proti mně brojí, jsou silní, *
mnoho je těch, kdo mě neprávem nenávidí,
kdo zlem splácejí za dobro, *
stíhají mě, že se o dobro snažím.
Neopouštěj mě, Hospodine, *
Bože můj, nevzdaluj se ode mě!
Pospěš mi na pomoc, *
Pane, má spáso!
Ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.
Mé oči toužebně vyhlížejí tvou pomoc,
spoléhám na tvá zaslíbení.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Moudrosti
8,1-21c
O moudrost je třeba prosit Boha
Moudrost se mocně rozpíná
od jednoho konce světa k druhému
a všemu vládne s dokonalostí.
Miloval jsem ji a vyhledával od své mladosti
a snažil jsem si ji přivést jako nevěstu,
neboť jsem se zamiloval do její krásy.
Je vznešená pro své společenství s Bohem
a pro lásku, kterou k ní má vládce všehomíra.
Je totiž zasvěcena do Božího vědění
a určuje jeho díla.
Je-li bohatství v tomto životě žádoucím dobrem,
co je bohatší než moudrost, která všechno tvoří?
Má-li být znalost úspěšná,
kdo je mezi bytostmi spíše umělcem než ona?
A když někdo miluje spravedlnost,
plodem jejích námah jsou ctnosti,
poněvadž ona učí mírnosti a opatrnosti,
spravedlnosti i statečnosti;
v lidském životě není nic užitečnější.
Když pak někdo touží po bohaté zkušenosti,
(moudrost) zná minulost a usuzuje na budoucnost,
vyzná se ve vybroušené mluvě i v luštění hádanek,
už napřed poznává divy a zázraky,
události období i časů.
Rozhodl jsem se tedy, že si ji přivedu, aby žila se mnou,
poněvadž jsem věděl, že mi bude rádkyní ve štěstí
i útěchou při starostech a zármutku.
Kvůli ní budu mít u lidí slávu
a přes své mládí úctu mezi starci.
Shledá se, že jsem bystrý na soudu,
a v očích vládců vzbudím obdiv.
Když budu mlčet, budou na mě čekat,
když budu mluvit, budou mi pozorně naslouchat,
když prodloužím svou řeč,
na ústa si položí ruku.
Moudrostí dosáhnu nesmrtelnosti
a věčnou památku zanechám těm, kdo přijdou po mně.
Budu vládnout lidem a národy mě budou poslouchat.
Obávaní vládcové se mě budou bát, jak o mně uslyší;
ukáže se, že jsem mezi lidmi dobrý a ve válce statečný.
Až vejdu do svého domu, odpočinu si po jejím boku,
neboť styk s ní nemá hořkost,
ani spolužití s ní mrzutost,
ale jen potěšení a radost.
Když jsem o tom u sebe uvažoval
a přemýšlel ve svém srdci,
že nesmrtelnost je ve spojení s moudrostí,
v přátelství s ní čistá rozkoš,
v práci jejích rukou nevyčerpatelné bohatství,
ve stálé důvěrnosti s ní rozvaha
a ve společných rozhovorech sláva,
obcházel jsem a hledal, jak bych si ji vzal k sobě.
Ano, byl jsem jinoch pěkně vyvinutý
a dostal jsem dobrou duši,
nebo spíše, že jsem byl dobrý,
přišel jsem do neposkvrněného těla.
Protože jsem věděl, že ji dostanu jenom jako dar Boží
– a to už patří k moudrosti vědět, koho je darem –
obrátil jsem se k Pánu a prosil ho.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Mdr 7,7-8; Jak 1,5
Modlil jsem se, a byl mi dán rozum. * Prosil jsem, a dostal jsem v úděl ducha moudrosti; jí jsem dal přednost před žezly a trůny.
Když je někdo z vás pozadu v moudrosti, ať prosí Boha, a bude mu dána, protože Bůh všem dává štědře a bez vyčítání. * Prosil jsem.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilie papeže Jana XXIII. při svatořečení Martina de Porres
(Die 6 maii 1962: AAS 54 [1962],306-309)
„Martin od lásky“
Martin dosvědčuje příkladem svého života, že můžeme dosáhnout spásy a svatosti cestou, kterou ukázal Ježíš Kristus, to jest budeme-li na prvním místě milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí, a za druhé svého bližního jako sebe.
Protože dobře věděl, že Kristus Ježíš trpěl za nás a vynesl na sobě naše hříchy na dřevo, věnoval svou lásku zvláště Ježíši ukřižovanému, a když rozjímal o jeho přehořkém utrpení, nemohl se ubránit hojnému pláči. Zvláštní láskou si také zamiloval nejsvětější svátost oltářní: skryt v sakristii kostela, klaněl se jí zpravidla po mnoho hodin a toužil se jí živit co možná nejčastěji.
Dále pak svatý Martin s největší poslušností k výzvám božského Mistra zahrnoval také bratry převelikou láskou, která vycházela z neporušené víry a pokorného ducha. Miloval lidi, protože je opravdu považoval za Boží děti a za své bratry; ba miloval je víc než sebe, protože se ve své pokoře domníval, že jsou všichni spravedlivější a lepší než on.
Omlouval chyby druhých, odpouštěl i nejtrpčí křivdy, protože byl přesvědčen, že si pro své hříchy zaslouží mnohem větší tresty. Viníky se všemožně snažil přivést opět k dobrému; u nemocných s láskou prodléval; chudým opatřoval jídlo, šaty a léky; venkovanům a černochům nebo míšencům, kteří tehdy konali podřadné služby, poskytoval podle svých možností všechnu pomoc a péči, takže si vysloužil přezdívku „Martin od lásky“.
Tento světec svým slovem, příkladem i ctnostným životem uměl přesvědčivě získávat druhé pro Krista a dovede i nyní podivuhodně povznášet naši mysl k nebi. Ale naneštěstí ne všichni chápou nebeská dobra, jak je záhodno, a ne všichni je mají v úctě. Mnozí se dokonce poddávají lákavým neřestem a nebeských dober si málo cení, mají vůči nim nechuť nebo je zcela zanedbávají. Kéž Martinův blahodárný příklad ukáže mnoha lidem, jaké blaho a štěstí naleznou ti, kteří jdou ve stopách Ježíše Krista a plní jeho božská přikázání.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Sir 31,8.11.9
Šťastný je ten, kdo se uchovává bez viny, nehoní se za zlatem, neskládá naději v poklady a peníze. * Jeho štěstí bude zajištěno v Pánu.
Kdo je to, abychom ho velebili, neboť učinil podivuhodné věci. * Jeho.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys dovedl svatého Martina cestou pokory a oddané služby do nebeské slávy; prosíme tě, veď i nás, ať jednáme podle jeho příkladu a sloužíme trpícím, aby nás v den soudu postavil tvůj Syn po své pravici. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky