4. červenec 2023

Sv. Alžběty Portugalské
nezávazná památka

Pocházela z aragonského královského rodu, narodila se v roce 1271 a na křtu dostala jméno své pratety sv. Alžběty Uherské. Ve 12 letech byla provdána za portugalského krále Dionýsia a měla dvě děti. Několikrát zprostředkovala smíření, a tak zabránila válce. Podporovala kláštery a dobročinné ústavy. Po smrti svého manžela (1325) vstoupila do třetího řádu sv. Františka. Zemřela 4. července 1336 v Estremozu a v roce 1625 byla prohlášena za svatou.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Toužíme, ó Ježíši,

slovům tvým vždy naslouchati,

učiň srdce schopnější

slova svatá přijímati,

veď nás od věcí pozemských,

abychom došli nebeských.

Srdce naše, rozum náš

velkou tmou jsou zatemněny,

Pane, ty vše v rukou máš,

dej nám světlo k osvícení;

dobré chtění i myšlení

pochází z tvého učení.

Blesku slávy, jasnosti,

Světlo světla Boha Otce,

obdař nás svou milostí,

rozvaž jazyk, uši, srdce;

náš zpěv, prosby a chválení

ať dojdou v nebi slyšení.

ŽALMY

1. ant. Hospodin soudí spravedlivě, zjednává právo chudým.

Žalm 10 (9 B)
Bůh pomáhá utlačovaným
Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6,20)
I (1-11)

Hospodine, proč jsi tak vzdálen, *

proč se skrýváš v dobách tísně?

Bezbožník zpupně pronásleduje ubožáka, *

chytí ho do nástrah, které si přichystal.

Vždyť hříšník se chlubí svou náruživostí, *

rouhá se chamtivec, pohrdá Hospodinem.

Namlouvá si bezbožník ve své opovážlivosti: †

„On nepotrestá! Bůh není!“ *

To je celé jeho smýšlení.

Po celý čas se mu vše daří, †

je daleko od myšlenky na tvůj soud, *

na všechny své odpůrce hledí s výsměchem.

Říká si pro sebe: „Nic mnou nehne, *

z pokolení do pokolení mě neštěstí nepotká.“

Jeho ústa jsou plná kletby, lsti a úkladu, *

pod jeho jazykem jen útrapa a hoře.

Sedí na číhané poblíž osad, †

zabíjí nevinného ve skrytu, *

jeho oči slídí po chudákovi.

Číhá v úkrytu jako lev ve svém doupěti, †

číhá, aby lapil ubožáka, *

lapí ho a vtáhne do své sítě.

Přikrčí se, po zemi se plazí, *

chudáci klesají v jeho drápech.

Myslí si v srdci: „Bůh zapomněl, *

odvrátil svou tvář, vůbec se nedívá!“

Ant. Hospodin soudí spravedlivě, zjednává právo chudým.

2. ant. Hospodine, ty sleduješ útrapy i žal, na tebe spoléhá ubožák.

II (12-18)

Povstaň, Hospodine, Bože, zdvihni svou ruku, *

nezapomínej na chudáky!

Jak to, že bezbožník pohrdá Bohem *

a říká si v srdci: „Nepotrestá!“?

Ty však vidíš; ty sleduješ útrapy i žal, *

abys je vzal do svých rukou.

Na tebe se spoléhá ubožák, *

sirotkovi tys pomocníkem.

Zlom rámě bezbožného bídáka, *

ztrestej jeho nepravost a nebude ho.

Hospodin je králem na věčné časy, *

vyhynuli pohané z jeho země.

Přání ubohých jsi vyslyšel, Hospodine, *

vzpružil jsi jim srdce, popřáls jim sluchu,

abys právo zjednal slabému a sirotku, *

aby člověk, vzešlý ze země, už nenaháněl strachu.

Ant. Hospodine, ty sleduješ útrapy i žal, na tebe spoléhá ubožák.

3. ant. Hospodinovy výroky jsou upřímná slova.

Žalm 12 (11)
Prosba o pomoc proti zpupným
Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

Pomoz, Hospodine, zbožných ubývá, *

mezi lidmi se vytrácí věrnost.

Klamou se navzájem falešnými slovy, *

hovoří úlisným rtem, dvojakým srdcem.

Nechť Hospodin zničí každý úlisný ret, *

jazyk, který chlubivě mluví,

ty, kteří říkají: „Naše síla je v jazyku, *

rty máme k vlastnímu prospěchu; kdo je náš pán?“

„Pro útisk ubohých, sténání chudých †

už povstanu, praví Hospodin, *

spásu dám tomu, kdo po ní touží.“

Hospodinovy výroky jsou upřímná slova, *

ryzí stříbro, zbavené hlíny, sedmkrát tříbené.

Ty nás, Hospodine, ochráníš *

a zachováš navždy před tímto pokolením.

Kolem se toulají bezbožníci, *

vyvyšují se nejhorší z lidí.

Ant. Hospodinovy výroky jsou upřímná slova.

Hospodin učí pokorné správně jednat,

vede je po svých cestách.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

2,1-11; 3,1-5

David pomazán v Hebronu za krále Judska

Potom se David doptával Hospodina: „Mám se vypravit do některého judského města?“ Hospodin mu řekl: „Vyprav se.“ David se tázal: „Kam se mám vypravit?“ On řekl: „Do Hebronu.“ David se tam tedy vypravil i se svými dvěma ženami, s Achínoamou Jizreelskou a s Abigailou, ženou po Nábalovi Karmelském. Také své muže, kteří byli s ním, přivedl David i s jejich rodinami. Usadili se v městech hebronských. I přišli judští muži a pomazali tam Davida za krále nad domem judským.

Potom bylo Davidovi oznámeno: „Muži z Jabeše v Gileadu pochovali Saula.“ David poslal k mužům v Jabeši v Gileadu posly se vzkazem: „Jste Hospodinovi požehnaní. Prokázali jste milosrdenství svému pánu Saulovi tím, že jste ho pochovali. Nechť nyní Hospodin prokáže milosrdenství a věrnost vám. I já vám budu prokazovat dobro za to, co jste učinili. Teď jednejte rozhodně a buďte stateční. Váš pán Saul zemřel; avšak rovněž mne pomazal dům judský za krále nad sebou.“

Ale Abner, syn Nerův, velitel Saulova vojska, vzal Išbošeta, syna Saulova, a přivedl ho do Machanajimu. Ustanovil ho králem Gileadu, Ašúrců a Jizreelu i nad Efrajimem, Benjamínem a celým Izraelem. Išbošetovi, synu Saulovu, bylo čtyřicet let, když začal nad Izraelem kralovat. Kraloval dva roky. Za Davidem stál pouze dům judský. David byl v Hebronu králem nad domem judským celkem sedm let a šest měsíců.

Boj mezi domem Saulovým a Davidovým se protahoval, David se stále vzmáhal, zatímco dům Saulův stále upadal.

V Hebronu se Davidovi narodili synové: Jeho prvorozený byl Amnon z Achinoamy Jizreelské, jeho druhý syn byl Kileab z Abigaily, ženy po Nábalovi Karmelském, třetí syn Absalom, syn Maaky, dcery gešúrského krále Talmaje, čtvrtý Adoniáš, syn Chagity, pátý Šefatjáš, syn Abitaly, a šestý Jitreám z Davidovy manželky Egly. Ti se Davidovi narodili v Hebronu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Gn 49,8.10

Judo, tvoji bratři tě budou chválit, * budou se ti klanět synové tvého otce.

Nebude odňato žezlo od Judy, vladařská hůl od jeho kolen, dokud nepřijde Vládce. * Budou se.

DRUHÉ ČTENÍ

Z promluvy připisované svatému Petru Chryzologovi, biskupovi

(De pace: PL 52, 347-348)

Blahoslavení tvůrci pokoje

Blahoslavení tvůrci pokoje, říká evangelista, milovaní, neboť oni budou nazváni Božími syny. Křesťanské ctnosti se ovšem rozvíjejí v tom, kdo s ostatními setrvává v křesťanském pokoji; a nemůže být nazýván Božím synem, koho nelze nazvat tvůrcem pokoje.

Pokoj je to, moji milí, co člověka osvobozuje z otroctví, činí ho svobodným, mění v Božích očích jeho postavení, ze služebníka dělá syna, z otroka činí svobodného. Pokoj mezi bratřími je to, co chce Bůh a z čeho má radost Kristus; je naplněním svatosti, normou spravedlnosti, učitelem vzdělanosti, strážcem mravů a vůbec chvályhodným způsobem chování. Pokoj je naším přímluvcem, když prosíme; je snadnou a účinnou cestou k dosažení toho, zač se modlíme, a k naplnění všech našich tužeb. Pokoj je matkou lásky, poutem svornosti a zřetelným znamením čisté mysli, která od Boha dosáhne toho, co si přeje; ať žádá, oč chce, obdrží všechno, oč prosí. Zachovávat pokoj je příkaz Krále. Vždyť sám Kristus Pán říká: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. To znamená: Zanechávám vás v pokoji, v pokoji vás chci znovu nalézt. Když odcházel, chtěl dát, co si přál u všech najít, až se vrátí.

Je božským příkazem uchovat, co dal: Je to totéž, jako by řekl: chci najít, co jsem zanechal. Zakořenit a pěstovat pokoj je dílo Boží; úplně jej vykořenit, je dílo nepřítele. Neboť jako bratrská láska pochází od Boha, tak nenávist je od ďábla. Proto je každá nenávist zavrženíhodná, neboť je psáno: Kdo nenávidí svého bratra, je vrah.

Hleďte tedy, milovaní bratři, proč je třeba milovat pokoj a vážit si svornosti: to obojí rodí a živí lásku. Vězte, že podle Apoštola láska je z Boha; je tedy bez Boha, komu chybí láska.

Zachovávejme, bratři, přikázání, neboť prospívají životu. Bratrství ať je hluboce zakořeněné v pokoji a vzájemná náklonnost ať ho upevňuje léčivým poutem lásky, která přikrývá množství hříchů. Je třeba úplně se oddat lásce, neboť ona působí tolik dobra a tak velkou odměnu. Je třeba chránit pokoj víc než všechny ctnosti, protože v pokoji je vždycky Bůh.

Milujte pokoj a všechno se uklidní: a Boží církev upevněná jednotou pokoje dosáhne dokonalé soudržnosti ve spojení s Kristem.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Iz 58,7-8

Lámej svůj chléb hladovému a popřej pohostinství bloudícím ubožákům. * Tehdy vyrazí tvé světlo jako zora a před tebou půjde tvá spravedlnost.

Když vidíš nahého, oblékni ho, a neodmítej pomoc svému bližnímu. * Tehdy.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty jsi původce pokoje a miluješ projevy dobročinné lásky, tys ozdobil svatou Alžbětu podivuhodnou schopností usmiřovat znesvářené; na její přímluvu dej i nám, ať všude šíříme tvůj pokoj, abychom vytvářeli rodinu Božích dětí. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky