5. září 2023

Úterý, mezidobí, 22. týden
2. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Drahý poklad moudrosti je Boží slovo nám,

v něm nám sebe k známosti podává Pán Bůh sám:

toť světlo k zjevení

Boží tváře nám v Kristu, na věčné spasení,

oživující vůně, v mdlobách občerstvení.

Raději věřit lidem než Božímu hlasu

páchne zajisté svodem všelikého času.

Ten na písku staví,

kdo na lidech zakládá, jak Kristus nám praví,

padne, když přijde příval, spasení se zbaví.

Naproti tomu sláva slova tvého, Pane,

až navěky zůstává, nikdy nezahyne.

Kdo se drží jeho

jako přepevné skály, nebude ničeho

báti se ke své škodě, chráněn pádu všeho.

Ó Otče věčný, z nebe popatř na stádce své,

jež vzdavši tobě sebe, žádá milosti tvé.

Svoje čisté slovo

zachovávej mu stále, ať vždy je hotovo

činiti vše, co káže učení Kristovo.

ŽALMY

1. ant. Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat.

Žalm 37 (36)
Úděl dobrých a zlých
Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5,5)
I (1-11)

Nehněvej se na ty, kdo konají zlo, *

nezáviď těm, kdo páchají nepravost,

vždyť zvadnou rychle jako tráva, *

jako zelená bylina uschnou.

Doufej v Hospodina a čiň dobro, *

pak budeš přebývat v zemi a těšit se klidu.

Raduj se v Hospodinu *

a dá ti, po čem touží tvé srdce.

Hospodinu svěř svůj osud, *

v něho důvěřuj, on sám bude jednat.

Tvé spravedlnosti dá vzejít jako světlu, *

tvému právu jak polednímu jasu.

Spočiň v Hospodinu a důvěřuj v něho! †

Nezlob se na toho, kdo má v životě štěstí *

a při tom strojí úklady.

Přestaň se hněvat a zanech zlosti, *

nepohoršuj se, to vede jen k zlému.

Neboť zločinci budou vyhlazeni, *

kdo však doufají v Hospodina, budou vlastnit zemi.

Ještě chvíli – a bezbožník zmizí, *

nadarmo se budeš pídit po jeho stopě.

Pokorní však budou vlastnit zemi, *

budou se těšit z hlubokého klidu.

Ant. Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat.

2. ant. Chraň se zlého a čiň dobré; Hospodin podpírá spravedlivé.

II (12-29)

Bezbožník strojí úklady spravedlivému, *

skřípá proti němu zuby.

Pán se mu však směje, *

vidí, že se blíží jeho den.

Bezbožní tasí meč, napínají svůj luk, †

aby skláli chudáka a ubožáka, *

aby povraždili ty, kdo žijí správně.

Meč jim však vnikne do vlastního srdce *

a jejich luky se zlámou.

Lepší je troška, kterou má spravedlivý, *

než velké bohatství bezbožníků,

neboť ramena bezbožníků budou zpřerážena, *

ale spravedlivé Hospodin podpírá.

Hospodin pečuje o život bezúhonných, *

dědictví jejich přetrvá věky.

Nebudou zahanbeni v dobách neštěstí, *

nasytí se ve dnech hladu.

Ano, bezbožníci zhynou, †

nepřátelé Hospodinovi zajdou jako květ luhů, *

vyvanou jako dým.

Bezbožník si půjčuje, ale nesplácí, *

spravedlivý se však ustrne a rozdává.

Ti, kterým Bůh žehná, vlastnit budou zemi, *

ti, kterým zlořečí, zhynou.

Hospodin dává krokům člověka sílu, *

má zalíbení v jeho životní cestě.

Jestliže padne, nezůstane ležet, *

protože mu Hospodin podpírá ruku.

Byl jsem chlapec, a už jsem stařec, †

ale neviděl jsem, že by spravedlivý byl opuštěn, *

že by jeho děti žebraly o chléb.

Pokaždé se ustrne a půjčí, *

za to na jeho dětech spočine požehnání.

Chraň se zlého a čiň dobré, *

a přežiješ věky,

neboť Hospodin miluje spravedlnost, *

neopouští svoje zbožné.

Zločinci však zajdou, *

potomstvo bezbožníků bude vyhlazeno.

Spravedliví budou vlastnit zemi, *

budou ji obývat věčně.

Ant. Chraň se zlého a čiň dobré; Hospodin podpírá spravedlivé.

3. ant. Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty.

III (30-40)

Ústa spravedlivého mluví moudře, *

jeho jazyk hovoří, co je správné.

Boží zákon mu ovládá srdce, *

proto nevrávorají jeho kroky.

Bezbožník číhá na spravedlivého, *

snaží se ho zabít.

Hospodin však mu ho neponechá v moci, *

nedá ho odsoudit, až bude souzen.

Doufej v Hospodina *

a drž se jeho cesty,

povýší tě, abys vlastnil zemi, *

s radostí uzříš zkázu bezbožníků.

Viděl jsem zpupného bezbožníka, *

vypínal se jako košatý cedr.

Přešel jsem – a hle, už ho nebylo, *

hledal jsem ho – a nenašel.

Všimni si člověka bezúhonného, pozoruj poctivého: *

vždyť budoucnost patří pokojným lidem.

Hříšníci však budou všichni zničeni, *

vyhlazeno bude potomstvo bezbožníků.

Ale spravedlivým přichází spása od Hospodina, *

v dobách tísně je jim útočištěm.

Hospodin jim pomáhá a je vysvobozuje, †

bezbožníků je zbavuje a chrání je, *

protože se k němu utíkají.

Ant. Doufej v Hospodina a drž se jeho cesty.

Nauč mě dobrotě, moudrosti a vědění,

neboť důvěřuji tvým předpisům.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Jeremiáše

20,7-18

Jeremiášův stesk

Svedl jsi mě, Hospodine, a dal jsem se svést;

byl jsi silnější než já a přemohls mě!

Celý den jsem na posměch,

všichni se mi vysmívají.

Kdykoli mluvím, musím křičet,

ohlašovat násilí a zpustošení;

Hospodinovo slovo se mi stalo

pohanou a posměchem po celý den.

Řekl jsem si: „Nebudu se již o něho starat,

nebudu již mluvit jeho jménem.“

Tu se (jeho slovo) stalo v mém nitru hořícím ohněm,

zavřeným v mých kostech;

snažil jsem se ho snést,

ale nebylo to možné.

Ano, slyšel jsem nepřátelské umlouvání mnohých:

„Hrůza ze všech stran! Udejte ho! Udáme ho!“

I ti, kteří se mnou žili v přátelství,

číhají na můj pád:

„Snad se dá svést a zmocníme se ho

a pomstíme se na něm!“

Ale Hospodin je se mnou jako silný bojovník;

proto ti, kteří mě stíhají, padnou a nic nesvedou.

Velmi budou zahanbeni, neboť ničeho nedosáhnou;

bude to věčná hanba, nezapomene se na ni.

Hospodine zástupů, který zkoušíš spravedlivého,

který vidíš ledví i srdce,

kéž uzřím tvou pomstu nad nimi,

neboť tobě jsem svěřil svou při.

Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina,

že vysvobodil život ubohého z ruky zlosynů!

Zlořečený den, kdy jsem se zrodil!

Ať není požehnán den, kdy mě má matka porodila!

Zlořečený muž, který zvěstoval mému otci:

„Narodilo se ti dítě, chlapeček“

a rozradoval ho!

Ať je tomu člověku, jako je městům,

která Hospodin vyvrátil bez slitování;

ať z jitra slyší poplach

a válečný lomoz o polednách,

protože mě nezabil hned v mateřském lůně,

aby moje matka byla mým hrobem

a její život byl těhotný věčně.

Proč jsem vyšel z mateřského lůna,

abych viděl jen útrapy a bolest,

aby mé dny uplynuly v hanbě?

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Jer 20,10-11; Žl 31 (30),14

I ti, kteří se mnou žili v přátelství, číhají na můj pád: Snad se dá svést a zmocníme se ho! * Ale Hospodin je se mnou jako silný bojovník.

Slyšel jsem nepřátelské umlouvání mnohých: Hrůza ze všech stran! Spolu se proti mně radí, usilují zničit mi život. * Ale Hospodin.

DRUHÉ ČTENÍ

Z knihy „Následování Krista“

(Lib. 3,14)

Pravda Páně trvá navěky

Hřímáš nade mnou svými soudy, Pane, bázní a hrůzou rozechvíváš všechny mé kosti, takže má duše se nadmíru děsí. Ohromen stojím a pozoruji, že ani nebesa nejsou čistá v tvých očích. Když jsi i na andělech shledal špatnost a neušetřil je, co bude se mnou? Hvězdy padaly z nebe, čeho bych se pak mohl opovážit já, pouhý prach?

Ti, jejichž skutky se zdály hodné chvály, padli na samé dno, a ty, kteří jedli andělský chléb, jsem viděl, jak si libují v mlátě pro vepře.

Ano, veta je po svatosti, dáš-li ty, Pane, ruku zpět. Neprospěje žádná moudrost, když ty přestaneš řídit. Nepomůže žádná síla, když ty přestaneš udržovat.

Neboť opustíš-li nás, toneme a hyneme; jen přijdeš k nám, vzchopíme se a ožíváme. Neboť jsme nestálí, a jen ty nás posilňuješ; vychládáme, a jen ty nás rozněcuješ.

Všechna marná sláva se rozplývá v hlubině tvých soudů nade mnou.

Čím je veškeré tělo před tvým zrakem? Copak se může hlína chlubit před hrnčířem? Jak se může vynášet marnou chloubou ten, jehož srdce je opravdu oddáno Bohu?

Ani celý svět nepřivede k pýše toho, koho si podmanila pravda. A žádná ústa lichometná nepohnou tím, kdo všechnu svou naději zakotvil v Bohu. Neboť všichni ti mluvkové nejsou nic; a sotva dozní jejich hlas, zajdou. Ale pravda Páně trvá navěky.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Žl 119 (118),114-115.113

Bože, ty jsi má ochrana a můj štít, důvěřuji tvému slovu. * Zachovám předpisy svého Boha.

Nenávidím nestálé lidi, miluji však tvůj zákon. * Zachovám.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši oddanost k tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky