Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Toužíme, ó Ježíši,
slovům tvým vždy naslouchati,
učiň srdce schopnější
slova svatá přijímati,
veď nás od věcí pozemských,
abychom došli nebeských.
Srdce naše, rozum náš
velkou tmou jsou zatemněny,
Pane, ty vše v rukou máš,
dej nám světlo k osvícení;
dobré chtění i myšlení
pochází z tvého učení.
Blesku slávy, jasnosti,
Světlo světla Boha Otce,
obdař nás svou milostí,
rozvaž jazyk, uši, srdce;
náš zpěv, prosby a chválení
ať dojdou v nebi slyšení.
ŽALMY
1. ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním.
Bůh povstává, jeho nepřátelé se rozptylují, *
ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním,
tratí se, jako se rozplývá dým †
jako taje vosk před ohněm, *
tak hříšníci hynou před Bohem.
Spravedliví se však radují, jásají před Bohem *
a veselí se v radosti.
Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, *
upravte cestu tomu, kdo jezdí na oblacích,
jeho jméno je Hospodin, *
jásejte před ním!
Otec sirotků, ochránce vdov *
je Bůh ve svém svatém příbytku.
Bůh zjednává opuštěným domov, †
vězně vyvádí k šťastnému životu, *
jen buřiči bydlí ve vyprahlé zemi.
Bože, když jsi vycházel před svým národem, *
když jsi kráčel na poušti,
země se třásla, také nebesa vydávala vláhu před Bohem, *
chvěl se Sinaj před Bohem, Bohem Izraele.
Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví, *
vzkřísils je, když zemdlelo.
Usadilo se v něm tvoje stádce, *
ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!
Ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním.
2. ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti.
Pán pronáší výrok, *
mnoho poslů šíří radostné zvěsti:
„Králové s vojsky prchají, prchají; *
i ženy si doma rozdělují kořist.
Zatímco jste si hověli u ovčích ohrad, †
zaskvěla se křídla holubice stříbrem, *
její perutě plavým zlatem.
Když tam Všemohoucí rozháněl krále, *
padali jako sníh na Salmonu!“
Hory bašanské jsou hory vysoké, *
hory bašanské jsou hory strmé.
Proč vy, strmé hory, tak žárlivě hledíte †
na horu, kde si Bůh vyvolil sídlo, *
na horu, kde bude Hospodin navždy sídlit?
Bůh má bezpočtu svých vozů, tisíce tisíců: *
ze Sinaje Pán přichází do svatyně.
Vystoupils do výšin, zajatce zajals, †
vzal sis lidi jako dar, *
i ty, kteří nechtějí bydlit u Hospodina, Boha.
Ať je Pán žehnán každý den, *
nosí naše břemena, Bůh, naše spása.
Náš Bůh je Bohem spásy, *
Hospodin, Bůh, dává uniknout smrti.
Vskutku Bůh rozbíjí hlavy svých nepřátel, *
vlasaté temeno toho, kdo si libuje ve zlých skutcích.
Pán pravil: „Přivedu ti je z Bašanu, *
dovléknu ti je z hlubin moře,
abys v krvi smočil svou nohu, *
aby jazyk tvých psů měl z nepřátel svůj podíl.“
Ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti.
3. ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána.
Objevuje se tvůj průvod, Bože, *
průvod mého Boha, mého krále, směřující do svatyně.
Vpředu kráčejí zpěváci, vzadu harfeníci, *
uprostřed dívky bijí do bubínků.
„Ve sborech velebte Boha, *
Hospodina, vy, kteří pocházíte z Izraele!“
Tu si před nimi vykračuje Benjamín, věkem nejmladší, †
judská knížata se svými zástupy, *
knížata Zabulóna, knížata Neftaliho.
Ukaž, Bože, svou moc, *
tu moc, Bože, kterou na nás vykonáváš!
Ať pro tvůj chrám v Jeruzalémě *
přinášejí králové dary!
Pokárej netvora v rákosí, *
ty, kteří jsou mezi národy jako houf býků uprostřed telátek;
nechť se ti koří s pruty stříbra, *
rozmetej národy, které rády válčí!
Ať se dostaví velmoži z Egypta, *
ať Etiopie vztáhne k Bohu svou ruku!
Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána, *
který jezdí po nebesích, po odvěkém nebi!
Hle, ozývá se jeho hlas, hlas mocný: *
„Uznejte Boží moc!“
Nad Izraelem se zjevuje jeho vznešenost, *
jeho moc v oblacích.
Bázeň budí Bůh ze své svatyně, Bůh Izraelův, †
on dává sílu a statečnost svému lidu. *
Bůh buď veleben!
Ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána.
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:
Jistě mluví o pokoji pro svůj lid.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek knihy proroka Habakuka
1,1 – 2,4
Modlitba v době zpustošení
Hrozebný výrok,
který (přijal) ve vidění prorok Habakuk:
Jak dlouho již volám o pomoc, Hospodine,
– ty však neslyšíš;
křičím k tobě: „Násilí!“
– ty však nepomáháš.
Proč mi dáváš hledět na bezpráví?
Můžeš se dívat na soužení?
Zpustošení a násilí je přede mnou,
povstávají hádky, rozmáhá se svár.
Proto nemá platnost zákon
a právo se nikdy neprosadí.
Poněvadž bezbožný přemáhá spravedlivého,
proto vládne zvrácené právo.
„Hleďte na pohany a dívejte se,
divte se a užasněte:
za vašich dob činím skutek,
nikdo tomu neuvěří, až se o něm bude vypravovat.
Hle, já vzbudím Chaldejce,
krutý a útočný národ,
který probíhá širou zemí,
aby zabral sídla, která mu nepatří.
Je hrozný a strašný,
vyhlásí právo a svou svrchovanost.
Jeho koně jsou rychlejší než levharti,
divočejší než vlci na stepi;
rychle přijíždějí jezdci,
jeho jezdci přijedou z veliké dálky,
přilétnou jak orel,
který se vrhá na žrádlo.
Všichni se ženou za násilím,
tváře všech jsou jako žhoucí vítr,
zajatce hromadí jak písek.
Králům se vysmívá,
knížata mu jsou pro kratochvíli,
žert si dělá z každé pevnosti,
(kolem) nasype val a zmocní se jí.
Přižene se a přežene jak vichr,
ze své síly si udělá boha.“
Hospodine, což nejsi od pradávna,
můj Bůh, můj svatý,
který neumíráš?
Hospodine, poslal jsi (Chaldejce, aby konal) právo,
(ty), Skálo, určil jsi ho, aby trestal.
Máš čisté oči, že se nemůžeš dívat na zlo,
na soužení nemůžeš patřit;
proč se tedy díváš na nevěrné,
proč mlčíš k tomu, když bezbožník ničí toho,
kdo je spravedlivější než on?
Jednáš s lidmi jako s rybami moře,
jako s havětí, která nemá vládce.
(Nepřítel je) všechny tahá udicí,
chytá je svou sítí,
svým čeřenem je sbírá,
proto se raduje a jásá.
Proto přináší oběti své síti,
svému čeřenu pálí kadidlo,
neboť jimi se stal jeho úděl tučným,
vydatným jeho pokrm.
Má proto stále vyprazdňovat svou síť,
zabíjet národy bez slitování?
Na svou stráž se postavím,
vystoupím na stanoviště,
číhat budu, abych viděl, co (Pán) ve mně mluví,
co mi odpovídá na mou stížnost.
Hospodin mi odpověděl:
„Napiš vidění,
vyryj ho zřetelně na desky,
aby ho mohl každý snadno přečíst.
Na určený čas totiž ještě (čeká) vidění,
spěje však k naplnění a nezklame.
I když ještě prodlévá, počkej na ně,
neboť jistě se splní, nedá se zdržet.
Hle, zahynul ten, kdo nebyl upřímný v duši,
spravedlivý však bude žít pro svou věrnost.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Žid 10,37-38.39
Už jen chvilku, malou chvilku, a přijde ten, který má přijít, a neomešká se. * Spravedlivý bude žít z víry.
Nepatříme k těm, kteří se ze strachu vzdalují, a tak jdou k záhubě, ale k těm, kdo věří, a tím si zachrání život. * Spravedlivý.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií svatého Bernarda, opata, obsažených v pojednání „Chvály panenské Matky“
(Hom. 2, 17, 1-33: SCh 390, 1993, 168-170)
Při každé příležitosti mysli na Marii a vzývej ji
A ta panna se jmenovala Maria, říká evangelista. Pohovořme si trochu i o tomto jménu, jež se prý překládá „hvězda mořská“ a velice případně se hodí pro Matku a Pannu Marii. Nanejvýš přiléhavě se totiž Maria přirovnává k hvězdě: neboť jako hvězda vysílá svůj paprsek bez vlastní újmy, tak Panna Maria bez porušení porodila Syna. Paprsek nezmenšil nikterak jas hvězdy, Syn nezmenšil neporušenost Panny.
Maria je vznešená hvězda vyšlá z Jakuba, její paprsek osvětluje celý vesmír, její záře vysoko svítí na nebi, ba až do podsvětí proniká, ozařuje i zemi, a hřeje více duši než tělo, podporuje ctnosti a ničí neřesti. Ona je ta nejjasnější a nejskvělejší hvězda, zářící ctnostmi a svítící příkladem, a po zásluze byla povýšena nad toto velké a rozsáhlé moře.
Každý, kdo víš, že ve vlnobití tohoto světa se spíše zmítáme uprostřed bouří a větrů, než kráčíme po pevné zemi, nespouštěj oči z této zářící hvězdy, nechceš-li, aby tě bouře pohltila. Opřou-li se do tebe vichry pokušení, narazíš-li na skaliska soužení, k hvězdě se dívej, Marii vzývej! Jsi-li zmítán vlnami pýchy nebo ctižádosti nebo nactiutrhačství nebo žárlivosti, k hvězdě se dívej, Marii vzývej! Otřásá-li loďkou tvé duše hněv, lakomství nebo svody těla, dívej se k Marii! Jsi-li poděšený velikostí svých hříchů, zmatený nečistým svědomím, přestrašený hrůzou před soudem a užuž tě pohlcuje hlubina zármutku a propast zoufalství, mysli na Marii!
V nebezpečích, v úzkostech, v pochybnostech na Marii mysli, Marii vzývej! Stále ji měj na rtech, stále ji měj v srdci. Chceš-li, aby se za tebe přimlouvala, buď pamětliv příkladu, který dala svým životem. Následuješ-li ji, nezbloudíš, prosíš-li ji, neupadneš do zoufalství, myslíš-li na ni, nechybíš, drží-li tě, neklesneš, chrání-li tě, nemusíš se bát, vede-li tě, neunavíš se, je-li k tobě milostivá, dojdeš k cíli. A tak sám na sobě zakusíš, jak zaslouženě bylo řečeno: A ta panna se jmenovala Maria.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Sir 24,27-28 (řec. 24,20); Lk 1,27
Vzpomínka na mě je nad med sladší, mít mě je nad plástev medu. * Jméno té panny je Maria.
Moje památka trvá po všechny věky. * Jméno té panny.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, prosíme tě, aby všichni, kdo slaví vznešené jméno blahoslavené Panny Marie, na její přímluvu od tebe přijali dobrodiní tvého milosrdenství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky