20. březen 2023

SV. JOSEFA, SNOUBENCE PANNY MARIE
slavnost

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla.

HYMNUS

Davidův potomku slavný,

světlo patriarchů dávných,

ó svatý Josefe,

snoubenče Boží Rodičky,

pros za nás nyní i vždycky,

pěstoune Ježíšův.

Čisté Panny cudný strážce,

Syna Božího ochránce,

ó svatý Josefe,

přimluv se za nás zvlášť nyní,

ty hlavo svaté Rodiny,

živiteli Kristův.

Muži Bohem vyvolený,

spravedlivý, čistý, věrný,

ó svatý Josefe,

zrcadlo trpělivosti,

k moudrosti a statečnosti

uč nás jít cestou tvou.

Kéž jak ty ctíme chudobu,

věrní jsme Božímu slovu,

ó svatý Josefe;

tys zářným vzorem otcům všem

a dělníkům jsi příkladem,

buď rodin oporou.

Veď naše srdce k čistotě,

utěšuj v těžkém životě,

ó svatý Josefe,

vlévej naději nemocným,

buď v smrti ochráncem mocným,

vypros v nebi místa.

Pomoz nám všem žíti svatě,

záštitou buď církve svaté,

ó svatý Josefe,

ducha zla od nás zapuzuj,

jednou u soudu při nás stůj,

přimluv se u Krista.

ŽALMY

1. ant. Josefe, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii; porodí syna a dáš mu jméno Ježíš.

Žalm 21 (20), 2-8.14
Poděkování za královo vítězství
Byl vzkříšen a přijal život na věčné časy. (Sv. Irenej)

Hospodine, z tvé síly se raduje král, *

jak velice jásá nad tvou pomocí!

Splnil jsi mu, po čem v srdci toužil, *

neodepřels, co jeho rty žádaly.

Neboť jsi mu vyšel vstříc s hojným požehnáním, *

vsadils mu na hlavu korunu z ryzího zlata.

Žádal od tebe život: dopřáls mu *

dlouhá léta na věčné časy.

Veliká je sláva jeho, protožes mu pomohl, *

ozdobils ho ctí a vznešeností.

Učinils ho věčným požehnáním, *

oblažils ho radostí před svou tváří.

Neboť král doufá v Hospodina, *

z milosti Nejvyššího nezakolísá.

Povstaň, Hospodine, ve své síle, *

tvou moc oslavíme zpěvem!

Ant. Josefe, neboj se k sobě vzít svou manželku Marii; porodí syna a dáš mu jméno Ježíš.

2. ant. Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: Vzal svou ženu Marii k sobě.

Žalm 92 (91)
Chvála Boha stvořitele
Vzdává se chvála za to, co učinil jednorozený Syn Boží. (Sv. Atanáš)
I (2-9)

Dobré je chválit Hospodina, *

opěvovat tvé jméno, Svrchovaný!

Zrána hlásat tvé milosrdenství *

a za noci tvou věrnost

na desetistrunné harfě a lyře, *

písní s doprovodem citery.

Neboť mi působíš radost, Hospodine, svými činy, *

z díla tvých rukou se veselím.

Jak velkolepá jsou tvá díla, Hospodine, *

jak hluboké tvé myšlenky!

Pošetilý člověk to nechápe, *

nerozumný nemá pro to smyslu.

I když bezbožníci raší jako tráva, *

i když kvetou všichni zlosynové,

jsou určeni pro věčnou zkázu, *

ty však jsi vznešený navěky, Hospodine!

Ant. Když se Josef probudil ze spánku, udělal, jak mu anděl Páně přikázal: Vzal svou ženu Marii k sobě.

3. ant. Josef se odebral z Nazareta vzhůru do města Davidova, které se jmenuje Betlém, aby se dal zapsat spolu s Marií.

II (10-16)

Neboť hle, tvoji nepřátelé, Hospodine, †

hle, tvoji nepřátelé zahynou, *

rozprášeni budou všichni zlosynové.

Mně však jsi dal buvolí sílu, *

pomazals mě nejčistším olejem.

Mé oko s pohrdáním hledí na mé nepřátele, *

mé uši s radostí slyší o osudu mých protivníků.

Spravedlivý pokvete jak palma, *

poroste jak cedr na Libanonu.

Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, *

pokvetou v nádvořích našeho Boha.

Ještě ve stáří budou přinášet užitek, *

zůstanou šťavnatí a svěží,

aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, má skála, *

v němž není nepravosti.

Ant. Josef se odebral z Nazareta vzhůru do města Davidova, které se jmenuje Betlém, aby se dal zapsat spolu s Marií.

Spravedlivý vykvete jako lilie

a poroste v Hospodinově domě navěky.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu Židům

11,1-16

Víra svatých předků

Víra je podstata toho, v co doufáme, je přesvědčení o věcech, které nevidíme. Pro ni se našim předkům dostalo pochvaly.

Vírou poznáváme, že svět byl stvořen Božím slovem, takže to, co vidíme, nepovstalo z něčeho, co zde už bylo.

Vírou obětoval Ábel Bohu lepší oběť než Kain, a pro ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý; sám Bůh to potvrdil při jeho (obětních) darech. I když pro ni umřel, stále ještě mluví.

Pro svou víru Henoch neumřel, ale byl přenesen; zmizel, protože ho Bůh přenesl. Ještě předtím totiž, než byl přenesen, dostalo se mu osvědčení, že se zalíbil Bohu. Bez víry se však Bohu nelze líbit; kdo chce přijít k němu, musí uvěřit, že Bůh je a odměňuje ty, kdo ho hledají.

Protože Noe věřil, když mu byly shůry oznámeny věci, které se měly stát teprve v budoucnosti, v Boží bázni připravil koráb na záchranu své rodiny. Tím pronesl nad světem rozsudek a stal se dědicem spravedlnosti, která pramení z víry.

Protože Abrahám věřil, uposlechl (Boží) výzvy, aby se vystěhoval do země, kterou měl dostat v dědičné držení; vystěhoval se, ačkoli nevěděl, kam jde.

Víra (ho vedla k tomu), aby se usadil v zaslíbené zemi jako cizinec, bydlel ve stanu, podobně jako Izák a Jakub, kterým se dostalo dědictvím stejného příslibu. Čekal totiž na město s (pevnými) základy, které sám Bůh vystaví a založí.

I (neplodná) Sára uvěřila, a proto dostala sílu stát se matkou, a to přes svůj pokročilý věk, protože se spolehla na toho, který ten slib dal. A tak z jednoho muže, a to už vetchého, vzešlo tolik (potomků) jako hvězd na nebi a jako písku na mořském břehu, který nikdo nespočítá.

Tito všichni umírali s vírou, i když se nedočkali toho, co bylo slíbeno: jen zdáli to viděli a radostně vítali a prohlašovali, že jsou na zemi jenom cizinci a přistěhovalci.

Když tak mluvili, dávali tím najevo, že (pravou) vlast teprve hledají.

Kdyby měli na mysli tu, z které se odstěhovali, měli by přece (dost) času se tam vrátit. Ale oni toužili po lepší (vlasti), totiž nebeské. Proto se ani Bůh za ně nestydí a nazývá se jejich Bohem a připravil jim město.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Řím 4,20.22; Jak 2,22

Neprovinil se nedůvěrou vůči Božímu zaslíbení, ale čerpal sílu z víry a tím vzdal Bohu čest. * A bylo mu to uznáno za spravedlnost.

Jeho víra působila spolu se skutky a teprve pro skutky se jeho víra stala dokonalou. * A bylo.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Bernardina Sienského, kněze

(Sermo 2, de S. Joseph: Opera 7,16.27-30)

Věrný pěstoun a strážce

U všech mimořádných milostí, které se dostanou kterékoli rozumné bytosti, platí obecné pravidlo: Kdykoli si Bůh ve své dobrotě vyvolí někoho k nějaké zvláštní milosti nebo k nějakému vznešenému stavu, daruje tomu člověku, jehož si vyvolil, všechna charismata, která potřebuje pro svůj úkol, a bohatě ho jimi ozdobí.

To se plně potvrdilo také na svatém Josefu, považovaném za otce našeho Pána Ježíše Krista, pravém snoubenci královny světa a vládkyně andělů. Toho si věčný Otec vybral za věrného pěstouna a strážce svých největších pokladů, svého Syna a své Snoubenky. Tento úkol vykonával Josef s velikou svědomitostí. A proto mu patří slovo Páně: Služebníku dobrý a věrný, vejdi do radosti svého Pána.

A když uvážíme, jaký má Josef vztah k celé Kristově církvi, což není člověkem vyvoleným a mimořádným? Vždyť skrze něho a pod jeho ochranou byl Kristus řádně a počestně uveden do světa. Jestliže je tedy celá církev zavázána Panně Marii, že skrze ni mohla přijmout Krista, pak hned po ní je zavázána obzvláštní vděčností a úctou také svatému Josefovi.

On zajisté uzavírá Starý zákon, důstojnost patriarchů a proroků v něm došla zaslíbeného ovoce. Právě on jediný osobně dosáhl toho, co jim Boží dobrota zaslíbila.

Jistěže není pochyb, že když mu Kristus na světě prokazoval přátelskou náklonnost, úctu a nejvyšší vážnost jako syn vlastnímu otci, ani v nebi mu ji určitě neodepřel, naopak spíš naplnil a dovršil.

Právem proto Pán dodává: Vejdi do radosti svého Pána. Takže ačkoli radost věčné blaženosti vstupuje do lidského srdce, přesto mu Pán raději říká: Vejdi do radosti, aby tím tajemně naznačil, že ta radost není jen uvnitř v jeho srdci, ale že ho ze všech stran obklopuje a pohlcuje, takže se do ní noří jako do bezedné propasti.

Nuže pamatuj na nás, svatý Josefe, a zastaň se nás svou přímluvou u Pána, který byl pokládán za tvého syna. A nakloň nám milostivě také nejsvětější Pannu, svou snoubenku a matku toho, který s Otcem a Svatým Duchem žije a kraluje po věčné věky. Amen.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Gn 45,8.7; Žl 118 (117),14

Bůh ze mne udělal takřka králova otce a ustanovil mě pánem celého jeho domu. * Povýšil mě, abych zachránil spoustu lidí.

Hospodin je má síla a statečnost, stal se mou spásou. * Povýšil.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí Bože, tys povolal svatého Josefa, aby už od počátku chránil dílo našeho vykoupení; dej, ať tvá církev s jeho pomocí věrně plní svůj úkol při uskutečňování díla spásy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky