27. květen 2023

Výročí posvěcení katedrály sv. Bartoloměje
svátek
(v plzeňské diecézi)

Původně se slavila slavnost Posvěcení katedrály 2. prosince. Podle Podlahy šlo o benedikci, která byla uskutečněna 2.12.1882. Po úpravě liturgického prostoru byla katedrála dedikována otcem biskupem Mons. Františkem Radkovským a to 27.5.2006, takže od tohoto roku se slaví výročí posvěcení právě v tento den 27. května.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Chval Hospodina, Sióne,

bezpečnýms učiněn,

neboť požehnání hojné

dal Pán synům tvým všem.

Pevné učinil brány tvé,

postavil v tobě zdi živé,

ohrady tvé silné.

A obdařil měšťany tvé

pokojem trvalým

a obohatil domy tvé

zbožím z nebe slavným.

Všichni, kteří v tobě bydlí,

nelačnějí a nežízní,

chlebem tvým se sytí.

V tom je bezpečnost Sióna,

všech, kteří v něm bydlí,

že často kázání slova

se v něm konávají,

svátostí přisluhování

k spasitelnému vzdělání,

k církve zachování.

V církvi bezpečné bydlení

vyvolení mají,

nikde jemu rovné není

u lidí na zemi.

Na ně patří oči Páně,

ochrání je jeho rámě,

mír sestoupí na ně.

Chvála budiž Bohu Otci,

též díkůčinění,

že tak bezpečnou pomocí

církve shromáždění

obdařil, by v pravdě stála;

ó budiž mu za to chvála

navěky vzdávána.

ŽALMY

1. ant. Zdvihněte, brány, své klenby, zvyšte se, prastaré vchody. Aleluja.

Žalm 24 (23)
Pán vstupuje do své svatyně
Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

Hospodinu náleží země i to, co je na ní, *

svět i ti, kdo jej obývají.

Neboť on jej založil nad moři, *

upevnil ho nad proudy vod.

Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, *

kdo smí stát na jeho svatém místě?

Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, †

jehož duše nebaží po marnosti, *

kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.

Ten přijme požehnání od Hospodina, *

odměnu od Boha, svého spasitele.

To je pokolení těch, kdo po něm touží, *

kdo hledají tvář Jakubova Boha.

Zdvihněte, brány, své klenby, †

zvyšte se, prastaré vchody, *

ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy? †

Silný a mocný Hospodin, *

Hospodin udatný v boji.

Zdvihněte, brány, své klenby, †

zvyšte se, prastaré vchody, *

ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy? †

Hospodin zástupů, *

on je král slávy!

Ant. Zdvihněte, brány, své klenby, zvyšte se, prastaré vchody. Aleluja.

2. ant. Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů! Aleluja. 

Žalm 84 (83)
Touha po Boží svatyni
Tady nemáme město k trvalému pobytu: to budoucí (město) hledáme. (Žid 13,14)

Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů! *

 Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních,

mé srdce i mé tělo *

s jásotem tíhnou k živému Bohu.

I vrabec si nalézá příbytek *

a vlaštovka své hnízdo, kde ukládá svá mláďata:

Tvé oltáře, Hospodine zástupů, *

můj králi a můj Bože!

Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, *

stále tě mohou chválit.

Blaze člověku, jenž u tebe nalézá pomoc, *

když se chystá na svatou pouť.

Až půjdou vyschlým údolím, v pramen je změní, *

a časný déšť je zahalí požehnáním.

Půjdou se silou stále větší: *

uzří Boha bohů na Siónu.

Hospodine, Bože zástupů, slyš mou modlitbu, *

popřej sluchu, Jakubův Bože!

Štíte náš, Bože, pohleď, *

popatř na tvář svého pomazaného!

Věru, lepší je den v tvých nádvořích *

než jinde tisíc:

raději budu stát na prahu domu svého Boha *

než přebývat ve stanech bezbožníka.

Neboť Hospodin, Bůh, je slunce a štít: †

Hospodin popřává milost a slávu, *

neodepře štěstí těm, kteří žijí v nevinnosti.

Hospodine zástupů, *

blaze tomu, kdo v tebe doufá.

Ant. Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů! Aleluja.

3. ant. Slavné věci se o tobě vypravují, město Boží. Aleluja.

Žalm 87 (86)
Boží město, matka všech národů
Jeruzalém, pocházející shora, je svobodný – a to je naše matka. (Gal 4,26)

Hospodin miluje, co založil na svatých horách, *

miluje brány Siónu nad všechna Jakubova sídla.

Slavné věci se o tobě vypravují, *

město Boží!

Připočtu Rahab i Bábel mezi své ctitele, †

ba i Filištínsko, Tyrus s Etiopií; *

i ti se tam narodili.

O Siónu se řekne: „Jeden jako druhý se v něm narodil, *

sám Svrchovaný mu dal pevný základ.“

Hospodin zapíše do knihy národů: *

„Tito se tam narodili.“

Při tanci budou zpívat: *

„Všechna zřídla mé spásy jsou v tobě.“

Ant. Slavné věci se o tobě vypravují, město Boží. Aleluja.

Hospodine, slyš mou úpěnlivou prosbu. Aleluja,

když vztahuji ruce k tvému svatému chrámu. Aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

21,9-27

Vidění nebeského Jeruzaléma

Přišel jeden ze sedmi andělů, kteří měli sedm misek plných sedmi posledních ran. Anděl ke mně promluvil: „Pojď, ukážu ti nevěstu, choť Beránkovu!“ Přenesl mě v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově (průhledný) jaspis. Mělo silné a vysoké hradby s dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. Tři brány (ležely) k východu, tři brány k severu, tři brány k jihu a tři brány k západu. Městské hradby mají dvanáct základních (kamenů) a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů.

Ten, který se mnou mluvil, měl zlatý měřící rákos, aby změřil město, jeho brány a jeho hradby. Město je rozloženo do čtverce: je stejně dlouhé i široké. Tím rákosem změřil město a (napočítal) dvanáct tisíc honů; jeho délka, šířka i výška jsou stejné. Změřil také jeho hradby: sto čtyřiačtyřicet loket lidské míry, které užil i anděl. Stavivem jeho hradeb byl jaspis, město samo však bylo z ryzího zlata podobného čirému sklu. Základy městských hradeb byly vyzdobeny drahými kameny všeho druhu. První kámen byl jaspis, druhý safír, třetí chalcedon, čtvrtý smaragd, pátý sardonyx, šestý sardis, sedmý chrysolit, osmý beryl, devátý topas, desátý chrysopras, jedenáctý hyacint, dvanáctý ametyst. A dvanáct bran bylo dvanáct perel: každá brána byla vytvořena z jediné perly. Náměstí ve městě bylo z ryzího zlata, průzračného jako sklo.

Chrám jsem v něm však neviděl, neboť Pán Bůh vševládný a Beránek – to je jeho chrám. A toto město nemá zapotřebí ani slunce, ani měsíce, aby ho osvětlovaly, protože ho ozařuje Boží velebnost. Jeho světlem je Beránek. Národy půjdou v jeho světle, pozemští králové přinesou do něho svoji slávu. Jeho brány nebudou ve dne zavřeny – noc tam totiž (vůbec) není. Slávu a bohatství národů vnesou do něho. Nic poskvrněného však do něho nevejde, žádný, kdo se dopouští ohavností a lží, ale jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Zj 21,21; srov. Tob 13,18.11

Tvá náměstí, Jeruzaléme, budou z ryzího zlata a budou v tobě zaznívat radostné písně. * A ve všech tvých ulicích budou všichni volat: Aleluja.

Skvělé světlo bude zářit ve všech končinách země; mnoho národů k tobě přijde z daleka. * A ve všech.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homílií kněze Origena na knihu Jozue

(Homilia 9,1-2: PG 12,871-872)

Jako z živých kamenů se z nás buduje chrám a oltář Boží

My všichni, kdo věříme v Krista Ježíše, jsme nazýváni živými kameny. V Písmu se totiž prohlašuje: I vy jste živé kameny, z nichž se staví duchovní chrám, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, pro Ježíše Krista milé Bohu.

Jak víme z vlastní zkušenosti s obyčejnými pozemskými kameny, do základů se nejprve kladou ty kvádry, které jsou pevnější a mohutnější, aby se na ně dalo spolehnout, že unesou tíhu celé budovy. Jistě si domyslíš, že některé živé kameny jsou zase určeny pro základy stavby duchovní. A kdopak jsou ti, co tvoří základy? Apoštolové a proroci. Neboť takto nás o tom poučuje sám Pavel: Jste postaveni na základech apoštolů a proroků a úhelným kamenem je sám náš Pán Ježíš Kristus.

Abys ovšem byl, milý posluchači, co nejvhodněji připraven ke stavbě této budovy, abys byl vybrán za jeden z kamenů co nejblíže základům, uvědom si, že vlastním základem této stavby, kterou jsme právě popsali, je sám Kristus. Neboť apoštol Pavel mluví takto: Nikdo totiž nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen, a tím je Ježíš Kristus. Takže blaze těm, kdo zbudovali své bohulibé a svaté stavby na tomto výtečném základu!

Avšak v této chrámové budově musí být také oltář. A já si myslím, že každý z vás, živých kamenů, je k tomu způsobilý, a že kdo je připravený dlít na modlitbách, ve dne v noci přednášet Bohu naléhavé prosby a předkládat mu oběti svých modliteb, každý takový patří k těm, z nichž Ježíš staví oltář.

A teď si všimni, jaké znamenité vlastnosti by měly ty oltářní kameny mít. Jak řekl zákonodárce Mojžíš, praví Písmo, oltář se má vybudovat z neporušených kamenů, kterých se nedotklo železo. Kdo je to ty neporušené kameny? Snad by těmi neporušenými a nedotčenými kameny mohli být svatí apoštolové, svou jednomyslností a svorností všichni společně tvořící jeden oltář. O nich se přece uvádí, že když se všichni svorně modlili, jako jedněmi ústy volali: Pane, ty znáš srdce všech.

Takže snad právě ti, kdo byli s to svorně, jedněmi ústy a v jednom duchu se modlit, jsou hodni být určeni, aby všichni společně budovali jeden oltář, na němž by Ježíš přinášel oběť Otci.

Také my se aspoň snažme, abychom všichni svorně říkali totéž, abychom byli jedné mysli, abychom nekonali nic v řevnivosti ani pro lichou slávu, ale abychom setrvávali v jednotě smýšlení a měli vždycky stejný názor, abychom byli dokonce i my způsobilí stát se oltářními kameny.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Iz 2,2.3; Žl 126 (125),6

Pevně bude stát Hospodinův dům na vysoké hoře, vyvýšené nad pahorky; * budou k němu putovat četné kmeny a budou říkat: Sláva tobě, Pane. Aleluja.

Přijdou s jásotem a přinesou své snopy. * Budou.

Nebo:

Z kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 336,1.6: PL 38 [edit. 1861],1471-1472,1475)

Budování a posvěcení Božího domu v nás

Příčinou tohoto slavnostního shromáždění je posvěcení domu modlitby. Tento dům je tedy domem našich modliteb a my sami jsme domem Božím. Jako Boží dům se v tomto čase budujeme a na konci času budeme posvěceni. Budova, to jest její stavba, znamená namáhavou práci, posvěcení už jenom radost.

Totéž, co se dálo s touto stavbou, když rostla, děje se i nyní, když se shromažďují ti, kdo věří v Krista. Svou vírou totiž jako bychom v lesích káceli dřevo a ve skalách lámali kámen, a když nás vyučují před křtem, potom křtí a vedou k Bohu, jakoby nás ruce dělníků a řemeslníků otesávaly, seřizovaly a urovnávaly.

Dům Páně se ovšem nebuduje, jestliže věřící neváže láska. Kdyby se trámy a kameny vzájemně nespojovaly podle přesného plánu, kdyby do sebe nenásilně nezapadaly, kdyby v sobě v oněch vazbách málem jakoby nenacházely zalíbení, nikdo by do takové budovy ani nevkročil. Když přece vidíš, jak se krásně váže u některé budovy dřevo s kamenem, klidně vejdeš a nebudeš se bát, že se zřítí.

A tak když chtěl Kristus Pán k nám přijít a bydlet v nás, jakoby už při stavbě tohoto příbytku říkal: Přikázání nové vám dávám: Milujte se navzájem. Dávám vám přikázání, říká. Byli jste totiž až dosud zchátralí, ani příbytek jste mi ještě nestavěli, byli jste v troskách. Ale chcete-li z trosek povstat a uniknout sešlosti, milujte se navzájem.

Uvažte také, moji milovaní, že podle předpovědí a zaslíbení se tento dům dosud po celém okrsku zemském buduje. Když se totiž po návratu z babylónského zajetí budoval jeruzalémský chrám, zpívalo se tehdy, co čteme v jednom žalmu: Zpívejte Hospodinu novou píseň, zpívej Hospodinu, celá země. Co bylo pro žalmistu novou písní, to Pán nazval novým přikázáním. Vždyť co vyjadřuje nová píseň, ne-li novou lásku? Kdo miluje, ten rád zpívá. Takže z pěvcova hlasu poznáváme vroucnost svaté lásky.

Totéž, co vidíme, že se zde hmotně uskutečnilo ve vybudování stěn, ať se duchovně uskutečňuje v našem srdci, a totéž, co zde vidíme vybudované z kamene a ze dřeva, ať se působením Boží milosti dokoná i ve vás.

Především tudíž děkujme Hospodinu, našemu Bohu, neboť od něho pochází všechno nejlepší, co jsme dostali, a každý dokonalý dar; opravdu vroucím srdcem chvalme jeho dobrotu, neboť on vnukl do duše svých věrných, aby postavili tento dům modlitby, on v nich probudil nadšení a opatřil pomoc; těm, kteří ještě neměli ten úmysl, vnukl odhodlání a pomohl jim změnit odhodlání dobré vůle ve skutek. Bůh přece ve svých věrných působí, že chtějí a konají, co se mu líbí. A proto je to Bůh, kdo toto všechno sám započal a také dokončil.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Žl 84 (83),2-3.5

Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů. * Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních. Aleluja.

Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě, stále tě mohou chválit. * Touží.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

V kostele, který slaví výročí vlastního posvěcení:

Bože, připomínáme si dnes výroční den posvěcení tohoto kostela, ve kterém se shromažďujeme, abychom tě chválili; vyslyš naše prosby a stůj při nás, abychom ti zde sloužili vždy s čistým srdcem a stále plněji zakoušeli, že se na nás uskutečňuje spása. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Mimo kostel, který slaví výročí svého posvěcení:

Bože, ty si z nás jako z živých kamenů buduješ svůj duchovní chrám; rozmnož ve své církvi působení svého Ducha, aby tvůj věrný lid dorůstal do plnosti, kterou bude mít u tebe v nebi. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Nebo:

Bože, ty přicházíš k těm, kteří tě milují, a zůstáváš s nimi; dej, ať lid, shromážděný ve tvém jménu, má k tobě úctu a lásku, ať ochotně plní tvou vůli a dojde do zaslíbené nebeské vlasti. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky