4. červen 2023

NEJSVĚTĚJŠÍ TROJICE
slavnost

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Chvalme všichni Hospodina,

jediného Pána Boha,

jenž se v Trojici zjevuje,

jedinou podstatu maje.

Otci se moc připisuje,

Syn se Moudrostí jmenuje,

Duch Svatý je Těšitelem,

jediný Bůh naším Pánem.

Otec všechny věci stvořil

a Syn spasení způsobil,

Duch Svatý srdce obnovil,

jeden Bůh člověka spasil.

Otec od věků zůstává,

Syn věčně v Otci přebývá,

Duch Svatý z obou vychází,

z jedné vůle v srdce vchází.

Jako v člověku rozdíl je,

rozum, vůli, paměť máme,

ale duše je jediná,

v podstatě rozdílu nemá.

Tak jest i v Bohu podobně,

ač to rozumu skryto je:

ve třech osobách rozdílná

je Bůh bytost jen jediná.

Prosíme, Trojice svatá,

jediná jež jsi podstata,

dej se nám vpravdě poznati,

pomoz tvou vůli konati.

ŽALMY

1. ant. Buď s námi, jediný, všemohoucí Bože: Otče i Synu i Duchu Svatý.

Žalm 8
Velebnost Boží a důstojnost člověka
Všechno podřídil pod jeho nohy; a jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi. (Ef 1,22)

Hospodine, náš Pane, †

jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi, *

svou velebností převýšils nebesa!

Z úst dětí a nemluvňat sis připravil slávu navzdory svým odpůrcům, *

abys umlčel pomstychtivého nepřítele.

Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *

na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil:

Co je člověk, že na něho myslíš, *

co je smrtelník, že se o něho staráš?

Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, *

ověnčils ho ctí a slávou,

dals mu vládnout nad dílem svých rukou, *

položils mu k nohám všechno:

ovce i veškerý dobytek, *

k tomu i polní zvířata,

ptáky na nebi a ryby v moři, *

vše, co se hemží na stezkách moří.

Hospodine, náš Pane, *

jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!

Ant. Buď s námi, jediný, všemohoucí Bože: Otče i Synu i Duchu Svatý.

2. ant. Trojjediný Bůh: Otec, Syn, Duch Svatý – láska, milost, společenství.

Žalm 33 (32)
Chvála Boží prozřetelnosti
Všechno povstalo skrze Slovo. (Jan 1,3)
I (1-11)

Radujte se, spravedliví, z Hospodina, *

sluší se, aby ho dobří chválili.

Citerou oslavujte Hospodina, *

hrejte mu na desetistrunné harfě.

Zpívejte mu píseň novou, *

dovedně sáhněte do strun, slavnostně je rozezvučte!

Neboť Hospodinovo slovo je správné, *

spolehlivé je celé jeho dílo.

Miluje spravedlnost a právo, *

země je plná Hospodinovy milosti.

Jeho slovem vznikla nebesa, *

dechem jeho úst všechen jejich zástup.

Vodstva moří shrnuje jako do měchu, *

do nádrží slévá oceány.

Nechť se bojí Hospodina celá země, *

všichni obyvatelé světa ať se před ním děsí.

On totiž řekl – a stalo se, *

on poručil – a vše povstalo.

Plány pohanů Hospodin maří, *

v nic uvádí myšlení národů.

Hospodinův úmysl trvá na věky, *

myšlenky jeho srdce po všechna pokolení.

Ant. Trojjediný Bůh: Otec, Syn, Duch Svatý – láska, milost, společenství.

3. ant. Trojjediný Bůh: Otec, Syn, Duch Svatý – zdroj; odlesk, dárce pravdy.

II (12-22)

Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin, *

blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek.

Z nebe shlíží Hospodin, *

vidí všechny smrtelníky.

Z místa, kde sídlí, dívá se *

na všechny obyvatele země.

Každému z nich uhnětl srdce, *

uvažuje o všech jejich skutcích.

Nezvítězí král početným vojskem, *

ani silák se nezachrání velkou udatností.

Zklame kůň, když jde o vítězství, *

nezachrání svou velikou silou.

Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, *

nad těmi, kdo doufají v jeho milost,

aby jejich duše vyrval ze smrti, *

aby jim život zachoval za hladu.

Naše duše vyhlíží Hospodina, *

on sám je naše pomoc a štít.

V něm se raduje naše srdce, *

důvěřujeme v jeho svaté jméno.

Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, *

jak doufáme v tebe.

Ant. Trojjediný Bůh: Otec, Syn, Duch Svatý – zdroj; odlesk, dárce pravdy.

Slovem Hospodinovým vznikla nebesa

a všechno, co je naplňuje.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

2,1-16

Veliké tajemství Boží moudrosti

Bratři, když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného, než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvaných slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci. To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena. Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před lety předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale – jak stojí v Písmu – (my zvěstujeme) to, ‚co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují‘.

Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží. Kdo z lidí zná lidské nitro? Jen lidský duch, který je v člověku. Tak ani Boží nitro nezná nikdo, jen Duch Boží.

My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který vychází z Boha. Tak můžeme poznat, co všecko nám Bůh dal darem. O tom také mluvíme – ne ovšem slovy, kterým učí lidská moudrost, ale tak, jak tomu učí Duch, takže nauku pocházející od Boha také vyjadřujeme řečí od něho vnuknutou.

Ovšem člověk se schopnostmi pouze přirozenými nepřijímá ty pravdy, které pocházejí od Božího Ducha. Zdají se mu hloupé a nemůže je pochopit, protože ty věci se dají posoudit jen s pomocí Ducha. Ale člověk produchovnělý může vynést úsudek o všem, sám však nepodléhá úsudku nikoho. Neboť ‚kdo poznal myšlenky Páně tak, že by ho mohl poučovat?‘ Avšak naše myšlenky jsou myšlenky Kristovy.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Ef 1,17.18; 1 Kor 2,12

Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, ať nám udělí dar moudře chápat, abychom o něm mohli mít správné poznání. * On ať osvítí naše srdce, abychom pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.

Nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha, který vychází z Boha. * On ať osvítí.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listů svatého Atanáše, biskupa

(Ep. 1 ad Serapionem, 28-30: PG 26,594-595.599)

Trojiční světlo, záře a milost – uvnitř i navenek

Jistě nebude bez užitku zkoumat, co je nám odedávna předáváno, jaké je učení a jaká víra obecné církve, jak ji sám Pán předal, apoštolové zvěstovali a Otcové uchovali. Právě na víře spočívají základy církve, a jestliže jí někdo pozbude, nemůže už být křesťanem, a to ani podle jména.

Tak tedy: Boží Trojice je svatá a dokonalá a je poznávána v Otci, v Synu a ve Svatém Duchu. A nemá přidáno nic cizího nebo vnějšího, ani nesestává ze stvořitele a stvořeného, ale celá má moc dávat bytí a tvořit; co do přirozenosti je sama sobě identická a nedílná a jednotná je její působnost a činnost. Neboť Otec činí všechno skrze Slovo v Duchu Svatém, a tak se uskutečňuje a zachovává jednota svaté Trojice. Takže církev hlásá jediného Boha, jenž je nade všemi, proniká všecky a je ve všech. Nade všemi je zajisté jako Otec, jako počátek a pramen všeho, zatímco proniká všecky působením Slova a je ve všech v Duchu Svatém.

Když píše svatý Pavel křesťanům do Korintu o duchovních darech, jako k Hlavě zaměřuje všechno k jedinému Bohu Otci: Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí.

Všechno, co Duch jednotlivě rozděluje, je Otcovým darem skrze Slovo, neboť vše, co patří Otci, je zároveň Synovo. A tedy také to, co v Duchu dává Syn, je vlastním darem Otcovým. A podobně: jestliže v nás přebývá Duch, přebývá v nás rovněž Slovo, od kterého jsme Ducha přijali, a ve Slově také Otec. A tak se v nás naplňuje, co bylo řečeno: Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Vždyť kde je světlo, tam je i jeho záře a také její působení, zářivá milost.

O tom nás opět poučuje Pavel, tentokrát ve druhém listě Korinťanům: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Svatého Ducha ať je s vámi se všemi. To znamená, že milost, dar věnovaný v Trojici, je darem Otcovým skrze Syna v Duchu Svatém a že stejně, jako se nám dostává milosti od Otce skrze Syna, tak se v nás nemůže sdílení daru uskutečnit jinak než v Duchu Svatém. Jestliže se nám dostalo podílu na Duchu, máme opravdu Otcovu lásku, Synovu milost a společenství s ním samým, Duchem.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Velebme Otce i Syna i Ducha Svatého, * chvalme a oslavujme ho navěky.

Ať je velebeno jeho slavné svaté jméno. * Chvalme.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Bože Otče, tys poslal světu svého Syna a Svatého Ducha, a zjevils tak lidem tajemství svého vnitřního života; dej nám, abychom toto tajemství v pravé víře vyznávali, abychom hlásali jedinou věčnou slávu a klaněli se společné svrchované moci jediného božství ve třech osobách. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky