30. prosinec 2023

Sobota v oktávu Narození Páně
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Věčný Syn jednorozený,

Bůh pravý, nestvořený,

přišel na svět z výsosti,

všem věřícím k radosti,

v moci jsa rovný Otci,

ukázal se nám v bezmoci,

když se k nám přiblížil,

velmi se ponížil.

Zvolil sobě chudou Matku

a jsa Bůh bez počátku,

Mesiáš přežádoucí,

Kristus, Král všemohoucí,

přišel na svět bez viny,

by Adama s jeho syny

od hříchů očistil,

věčné smrti zprostil.

Slovo tělem učiněno,

božství s lidstvím spojeno,

mimo běh přirozený

zrodil se člověk z Panny.

A ten ďábla přemohl

a lidu z hříchu pomohl,

jenž z toho vězení

čekal vyproštění.

Neb pro vinu Adamovu,

hřích těžký proti Bohu,

došel člověk vězení,

věčného zatracení.

Sám Bůh plný milosti,

pravdy a spravedlnosti

v těle se ukázal,

aby všem pomáhal.

Izaiáš předpověděl:

Bude zván Emanuel,

Bůh chtěl s námi bydliti,

všech hříchů nás zprostiti.

Pro nás v poníženosti

snášel i těžké bolesti

hned od narození,

až do usmrcení.

On tímto smrt věčnou shladil,

mír a pokoj navrátil.

Radostně dnes zpívejme,

sobě připomínejme

pro nás narozeného,

Krista, Spasitele svého,

v chudobě přišlého

a poníženého.

ŽALMY

1. ant. Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.

Žalm 85 (84)
Naše spása je blízko
Když náš Spasitel přišel na zem, Bůh požehnal své zemi. (Origenes)

Byl jsi milostivý, Hospodine, své zemi, *

změnil jsi k dobru Jakubův úděl.

Odpustils vinu svého lidu, *

přikryl jsi všechny jeho hříchy.

Zadržels všechno své rozhořčení, *

uklidnil jsi žár svého hněvu.

Obnov nás, Bože, náš spasiteli, *

odlož svou nevoli proti nám!

Což se navěky budeš na nás zlobit, *

roztáhneš svůj hněv na všechna pokolení?

Což nám už nevrátíš život, *

aby se tvůj lid radoval v tobě?

Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství *

a dej nám svou spásu!

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: *

jistě mluví o pokoji

pro svůj lid a pro své svaté *

a pro ty, kdo se k němu obracejí srdcem.

Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, *

aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.

Milosrdenství a věrnost se potkají, *

políbí se spravedlnost a pokoj.

Věrnost vypučí ze země, *

spravedlnost shlédne z nebe.

Hospodin též popřeje dobro *

a naše země vydá plody.

Spravedlnost bude ho předcházet *

a spása mu půjde v patách.

Ant. Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z nebe.

2. ant. Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.

Žalm 89 (88), 2-30
I (2-19)

Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech, *

po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.

Řekl jsi totiž: „Navěky je založena milost.“ *

Na nebi jsi upevnil svou věrnost.

„Smlouvu jsem sjednal se svým vyvoleným, *

přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:

Navěky zajistím tvůj rod *

a tvůj trůn zbuduji na všechna pokolení.“

Nebesa oslavují tvé divy, Hospodine, *

a tvou věrnost shromáždění svatých.

Neboť kdo se může v oblacích rovnat Hospodinu, *

kdo z Božích synů se podobá Pánu?

Bůh je strašný ve sboru svatých, *

veliký a hrozný nad všechny kolem sebe.

Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? *

Mocný jsi, Hospodine, a tvá věrnost tě obklopuje.

Ty vládneš nad nezkrotným mořem, *

ty poutáš jeho vzduté vlny.

Tys probodl a rozdupal Rahab, *

svým silným ramenem jsi rozptýlil své nepřátele.

Tvá jsou nebesa, tvá je i země, *

založil jsi svět a vše, co jej plní.

Sever i jih jsi stvořil, *

Tábor a Hermon plesají v tvém jménu.

Tvé rámě je mocné, *

silná je tvá ruka, zdvižena tvá pravice.

Spravedlnost a právo jsou základem tvého trůnu, *

milost a věrnost před tebou kráčejí.

Šťastný je lid, který dovede oslavovat, *

chodí, Hospodine, v záři tvé tváře.

V tvém jménu jásají ustavičně *

a honosí se tvou spravedlností.

Neboť ty jsi leskem jejich moci *

a tvou přízní roste naše síla.

Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, *

náš král Svatému Izraele.

Ant. Uzřely všechny končiny země spásu našeho Boha.

3. ant. Ustanovil jsem svého vyvoleného nejvyšším mezi králi země.

II (20-30)

Kdysi ve vidění jsi mluvil ke svým zbožným a řekls: †

„Jinochu jsem dal přednost před bojovníkem, *

povýšil jsem vyvoleného z lidu.

Nalezl jsem Davida, svého služebníka, *

pomazal jsem ho svým svatým olejem,

pevně ho drží má ruka *

i mé rámě ho posiluje.

Nepřítel ho neoklame, *

zvrácený člověk ho nepokoří.

Zničím před ním jeho protivníky *

a pobiji ty, kdo ho nenávidí.

Má věrnost a láska ho budou provázet, *

ve jménu mém zmohutní jeho síla.

Položím jeho ruku na moře *

a na řeky jeho pravici.

On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec, *

můj Bůh a skála mé spásy.

Já pak ho ustanovím prvorozeným synem, *

nejvyšším mezi králi země.

Navěky mu zachovám svou milost, *

má smlouva s ním platit nepřestane.

Dám věčné trvání jeho rodu, *

jeho trůn bude jako věk nebes.“

Ant. Ustanovil jsem svého vyvoleného nejvyšším mezi králi země.

Hospodin uvedl ve známost svou spásu,

před zraky pohanů zjevil svou spravedlnost.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

1,15 – 2,3

Kristus je hlava církve, Pavel je jeho služebník

(Kristus Ježíš) je (věrný) obraz neviditelného Boha,

dříve zrozený, než celé tvorstvo.

V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi,

(svět) viditelný i neviditelný:

ať jsou to (andělé) při trůnu, ať jsou to panstva,

ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti.

Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho.

(Kristus) je dříve než všechno (ostatní)

a všechno trvá v něm.

A on je hlava těla, to je církve:

on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých.

Tak má ve všem prvenství.

(Bůh totiž) rozhodl, aby se v něm usídlila

veškerá plnost (dokonalosti),

a že skrze něho usmíří se sebou všecko (tvorstvo)

jak na nebi, tak na zemi

tím, že jeho krví (prolitou) na kříži zjedná pokoj.

I vy jste byli kdysi odcizeni (Bohu) a s ním pro (svoje) smýšlení a špatné skutky znepřáteleni. Ale teď on (i s vámi) obnovil dobrý poměr skrze (Kristovo) lidské tělo vydané na smrt. To proto, abyste byli před ním svatí, neposkvrnění a bezúhonní. Jen musíte vytrvat ve víře, opřeni o pevné základy, a nesmíte se nechat odvrátit od naděje, (kterou vám přineslo) evangelium, jak jste ho slyšeli a jak bylo kázáno všemu tvorstvu pod nebem, a já, Pavel, jsem se stal jeho služebníkem.

Teď sice pro vás trpím, ale raduji se (z toho), protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět (do plné míry) Kristových útrap; (má z toho prospěch) jeho tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemství, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství (božské) slávy je pro pohany v tomto tajemství, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu. O něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem. O to usilovně pracuji a zápasím, jak mi on k tomu dává svou sílu a jak se ona ve mně mocně projevuje.

Rád bych totiž, abyste si byli vědomi, jaké tvrdé boje svádím o vás, o Laodičany a tolik ostatních, kteří mě nikdy neviděli na vlastní oči. Chci je povzbudit v srdci, aby je pevně pojila láska, a dosáhli úplného poznání v celém jeho bohatství. Tak se dobře obeznámí s tím Božím tajemstvím, (totiž) o Kristu. V něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Kol 1,18.17

Kristus je hlava církve, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých * Tak má ve všem prvenství.

Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm. * Tak má.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Vyvrácení všech herezí“ od svatého Hippolyta, kněze

(Cap. 10,33-34: PG 16,3452-3453)

Slovo učiněné tělem nás činí účastnými božství

Nevěnujeme svou víru planým slovům ani se nedáváme unášet neuváženými popudy srdce nebo zaslepit lichotkami květnatých řečí; avšak slovům vyřčeným Boží mocí svou víru neodpíráme.

A právě takto mluvit uložil Bůh Slovu a Slovo promlouvalo Boží mocí. Svou řečí odvracelo člověka od neposlušnosti; nezotročovalo násilným donucováním, nýbrž povolávalo ke svobodě s dobrovolným rozhodováním.

Toto Slovo poslal Otec na konci věků, kdy si už nepřál, aby znělo z úst proroka nebo aby bylo nedostatečně chápáno z nejasných výroků. Naopak přikázal, aby se zjevilo i viditelně, aby je svět mohl spatřit, a tak být spasen.

O tomto Slově jsme se dozvěděli, že přijalo tělo z Panny a vzalo na sebe starého člověka, přetvořeného do nové podoby. Víme, že se stalo člověkem z téže hmoty jako my; kdyby totiž tomu tak nebylo, bylo by marné nás vybízet, abychom ho napodobovali jako svého učitele. Kdyby to byl člověk s odlišnou podstatou, proč by mně, který jsem se narodil sláb, přikazoval, abych jednal podobně jako on, a jak by přitom mohl být dobrý a spravedlivý?

Aby však nebyl pokládán za odlišného od nás, podstoupil i námahu práce, rozhodl se hladovět, neodmítl žíznit, odpočíval ve spánku, nevyhýbal se utrpení, podrobil se smrti a zjevil své vzkříšení. V tom všem přinášel své vlastní lidství jako obětní prvotinu, abys ty v utrpení neklesal na duchu, ale abys i ty, když doznáváš, že jsi člověk, očekával to, co Bůh prokázal jemu.

Když poznáš pravého Boha, budeš mít spolu s duší nesmrtelné a neporušené také tělo a získáš nebeské království, ty, jenž jsi život trávil na zemi a poznals nebeského krále. Tak budeš společníkem Boha a spoludědicem Krista, nebudeš otrokem rozkoší, utrpení a nemocí, protože ses stal bohem.

Všechna utrpení, která jsi přestál jako člověk, seslal Bůh proto, že jsi člověk. Co však souvisí s božstvím, to všechno slíbil Bůh, že ti poskytne, až se staneš účastným božství a nesmrtelným. To je ono „poznej sebe sama“: poznávat Boha, který tě stvořil. Neboť koho on povolá, tomu poznání Boha přechází v poznání sebe sama.

Proto nesetrvávejte v nepřátelství vůči sobě a neváhejte se vzpamatovat. Vždyť Kristus je Bohem nade vším, on se rozhodl smýt z lidí hřích tím, že starého člověka přetvoří v nového; nazýval ho od počátku svým obrazem a skrze tuto podobnost projevil svou lásku k tobě. Budeš-li poslušen jeho závažných přikázání a staneš-li se dobrým napodobovatelem toho, který je dobrý, budeš se mu podobat a on tě oslaví. Bůh, jenž i tebe učinil ke své vlastní slávě bohem, není chudým žebrákem.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Jan 1,14; srov. Bar 3,38

Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. * Viděli jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Syn Boží přišel na svět a žil mezi lidmi. * Viděli.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Prosíme tě, všemohoucí Bože, zbav nás tíživého otroctví hříchu, abychom žili ve svobodě, kterou nám přineslo narození tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky