1. listopad 2023

VŠECH SVATÝCH
slavnost

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Pohleděl jsem, hle, veliký

zástup a v něm lid všeliký,

ze všech světa pokolení,

jež spočítat možné není.

Ti všichni před trůnem stojí

a před Beránkem plesají,

ve svých rukou palmy nesou,

v roucho bílé oděni jsou.

Před Bohem službu konají

a píseň novou zpívají

v chrámě jeho dnem i nocí,

ač tu věčný den bez noci.

A ten, jenž sedí na trůně,

chovat je bude v svém lůně,

navěky přebývat s nimi

jako dítkami milými.

Nebudou už více lačnět,

nebudou navěky žíznit,

nebude je vedro trápit

ani slunce do nich pražit.

Beránek, jenž před trůnem je,

bude je pást a dovede

šťastně k pramenům vod živých

a Bůh setře slzy jejich.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno! Slávou a ctí jsi ověnčil své svaté a dals jim vládnout nad dílem svých rukou.

Žalm 8
Velebnost Boží a důstojnost člověka
Všechno podřídil pod jeho nohy; a jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi. (Ef 1,22)

Hospodine, náš Pane, †

jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi, *

svou velebností převýšils nebesa!

Z úst dětí a nemluvňat sis připravil slávu navzdory svým odpůrcům, *

abys umlčel pomstychtivého nepřítele.

Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *

na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil:

Co je člověk, že na něho myslíš, *

co je smrtelník, že se o něho staráš?

Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, *

ověnčils ho ctí a slávou,

dals mu vládnout nad dílem svých rukou, *

položils mu k nohám všechno:

ovce i veškerý dobytek, *

k tomu i polní zvířata,

ptáky na nebi a ryby v moři, *

vše, co se hemží na stezkách moří.

Hospodine, náš Pane, *

jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!

Ant. Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno! Slávou a ctí jsi ověnčil své svaté a dals jim vládnout nad dílem svých rukou.

2. ant. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.

Žalm 15 (14)
Kdo je hoden objevit se před Bohem?
Přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha. (Žid 12,22)

Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku, *

kdo přebývat na tvé svaté hoře?

Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, †

upřímně smýšlí ve svém srdci, *

svým jazykem nepomlouvá,

nečiní příkoří svému bližnímu, *

netupí svého souseda.

Nešlechetným člověkem pohrdá, *

ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina,

nemění přísahu, i když je mu na škodu, †

nelichvaří svými penězi *

a nebere úplatky proti nevinnému.

Kdo takto jedná, *

nikdy nezakolísá!

Ant. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.

3. ant. Svým svatým jsi ukázal cestu k životu, Hospodine, naplníš je radostí z patření na tebe.

Žalm 16 (15)
Bůh je mým dědičným podílem
Bůh Ježíše vzkřísil a zbavil ho bolesti smrti. (Sk 2,24)

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. †

Pravím Hospodinu: „Ty jsi můj Pán. *

Bez tebe nemám štěstí.“

K svatým, kteří jsou v zemi, *

jak podivuhodnou mi dal lásku!

Rozmnožují si útrapy, *

kdo se drží cizích bohů;

nepřidružím svou úlitbu k jejich úlitbám krve, *

přes mé rty nepřejde ani jejich jméno.

Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, *

ty mně zachováváš můj úděl.

Můj podíl padl do rozkošného kraje, *

mám velikou radost ze svého dědictví!

Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, *

k tomu mě i za nocí vybízí mé nitro.

Hospodina mám neustále na zřeteli, *

nezakolísám, když je mi po pravici.

Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, *

i mé tělo bydlí v bezpečí,

neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, *

nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.

Ukážeš mi cestu k životu, †

u tebe je hojná radost, *

po tvé pravici je věčná slast.

Ant. Svým svatým jsi ukázal cestu k životu, Hospodine, naplníš je radostí z patření na tebe.

Pohleďte k Hospodinu, ať se rozveselíte.

vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

5,1-14

Vykoupil jsi nás Bohu z každého kmene, jazyka, lidu i národa

Já, Jan, uviděl jsem v pravici toho, který seděl na trůně, svitek popsaný uvnitř i zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi. Také jsem spatřil mocného anděla, jak velkým hlasem provolává: „Kdo je hoden ten svitek otevřít a rozlomit jeho pečeti?“ A nikdo ani na nebi, ani na zemi nemohl ten svitek otevřít a do něho nahlédnout. Já jsem velice plakal, že nikdo nebyl shledán hodným, aby ten svitek otevřel a nahlédl do něho. Ale jeden z těch starců mi řekl: „Neplač! Hle, zvítězil lev z Judova kmene, Davidův potomek. On ten svitek s jeho sedmi pečetěmi otevře.“

A viděl jsem mezi trůnem se čtyřmi bytostmi a mezi starci Beránka, (který vypadal) jako zabitý. Měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zemi. (Beránek) přišel a vzal svitek z pravice toho, který seděl na trůně.

A když ten svitek vzal, ty čtyři bytosti padly před Beránkem, a také těch čtyřiadvacet starců, z nichž každý držel citeru a zlatou misku plnou kadidla: to jsou modlitby svatých. A zpívali píseň novou:

„Jsi hoden vzít svitek

a rozlomit jeho pečeti,

protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu (lidi)

z každého kmene, jazyka, lidu i národa

a vytvořil jsi z nich našemu Bohu království a kněze

vládnoucí nad zemí.“

Potom jsem měl vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů (shromážděných) kolem trůnu, bytostí a starců – bylo jich na miliony a stamiliony – a volali silným hlasem:

„Beránek, který byl zabit, si zaslouží,

aby přijal moc, bohatství, moudrost

a sílu, čest, slávu i chválu!“

A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: „Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!“ Tu ony čtyři bytosti přidaly: „Amen!“ a starci padli na tvář a poklonili se.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Zj 11,17-18; Žl 145 (144),10

Děkujeme ti, Pane, Bože vševládný, ty jsi, tys byl a ujal ses vlády. * Přišel čas dát odměnu tvým služebníkům prorokům a věřícím.

Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí! * Přišel.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Bernarda, opata

(Sermo 2: Opera omnia, Edit. Cisterc. 5 [1958],364-368)

Spěchejme k bratřím, kteří nás očekávají

K čemu je svatým naše chvála, k čemu je jim naše oslavování, k čemu i tento dnešní svátek? Co znamenají pozemské pocty pro ty, jimž podle spolehlivého Synova příslibu prokazuje poctu nebeský Otec? Co pro ně znamená, že je velebíme? Svatí nepotřebují, abychom je uctívali, a naše zbožná oddanost jim nepřináší žádný zisk. Je jasné, že to není důležité pro ně, ale pro nás, když s úctou slavíme jejich památku. Přiznávám se, že při vzpomínce na ně pociťuji, jak se ve mně probouzí mocná touha.

Především v nás památka svatých vzbuzuje nebo posiluje touhu patřit do jejich společnosti, která je pro nás tak žádoucí, a stát se spoluobčany a společníky blažených duchů, připojit se k shromáždění patriarchů, k zástupům proroků, radě apoštolů, velikému množství mučedníků, sdružení vyznavačů, sborům panen, být pohromadě a radovat se ve společenství všech svatých. Očekává nás obec prvorozených křesťanů, a my o to nedbáme; touží po nás svatí, a my si toho nevážíme; čekají na nás spravedliví, a my na to nehledíme.

Vzchopme se už konečně, bratři, povstaňme s Kristem, usilujme o to, co pochází shůry, a mysleme na to. Vzhlížejme s touhou k těm, kteří touží po nás, spěchejme k těm, kteří nás očekávají, předložme přání svého srdce těm, kteří nás vyhlížejí. Přejme si nejen být ve společnosti svatých, ale mít i účast na jejich štěstí, a toužíme-li po jejich přítomnosti, ucházejme se velmi horlivě také o to, abychom měli účast na jejich slávě. V této ctižádosti není nic zhoubného a vroucí touha po takové slávě není nic nebezpečného.

A druhá touha, která nás naplňuje při slavení památky svatých, směřuje k tomu, aby se i nám ukázal Kristus, náš život, tak jako se ukázal jim, a abychom se také my s ním ukázali ve slávě. Neboť zatím se nám Kristus, naše hlava, nepředstavuje tak, jak je nyní, ale máme ho před očima v té podobě, jakým se pro nás stal: ne s korunou slávy, ale ověnčený trním našich hříchů. Bylo by hanbou stát se zhýčkaným údem, když patříme k hlavě, korunované trním; zatím není žádný purpur ke cti, ale spíše na posměch. Až Kristus přijde, už se nebude zvěstovat jeho smrt, abychom věděli, že i my jsme už mrtví a že náš život je skrytý s ním. Tehdy se ukáže oslavená hlava a s ní budou zářit oslavené údy, neboť on přemění naše ubohé tělo, aby to odpovídalo slávě, kterou má hlava, to jest on sám.

Po této slávě tedy bezpečně dychtěme s celou ctižádostí. Abychom směli v tuto slávu doufat a ucházet se o tak velikou blaženost, k tomu je ovšem třeba velice toužit také po pomoci svatých, aby nám bylo dáno na jejich přímluvu, čeho nemůžeme sami dosáhnout.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Zj 19,5.6; Žl 33 (32),1

Chvalte našeho Boha, všichni, kdo mu sloužíte a kdo se ho bojíte, malí i velcí! * Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království.

Radujte se, spravedliví, z Hospodina, sluší se, aby ho dobří chválili. * Pán.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí, věčný Bože, tvoji svatí jsou pro nás příkladem a pomáhají nám na cestě k tobě; při dnešní slavnosti si je všechny společně připomínáme a ve společenství s nimi tě prosíme: vyslyš nás a pro jejich zásluhy nám dávej všechno, co potřebujeme k jejich následování. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky