25. červenec 2023

Sv. Jakuba, apoštola
svátek

Je často uváděn spolu se svým bratrem, apoštolem Janem. Oba byli rybáři a jejich otec se jmenoval Zebedeus (Mt 4,21; Mk 1,18-20; Lk 5,10); jejich matka Salome (srov. Mt 27,56 a Mk 15,40) patřila do skupiny žen, které doprovázely Ježíše a jeho učedníky. Měli zřejmě prudkou povahu (srov. Mk 3,17 a Lk 9,54). Spolu s Petrem byli svědky vzkříšení dcery Jairovy, Ježíšova proměnění a úzkosti v Getsemanské zahradě (Mk 5,37; 9,2; 14,33). Kromě seznamů apoštolů zmiňují se o něm evangelia ještě při dalších příležitostech (Mt 20,20-28; Mk 1,29; 10,35-45; 13,3; Jan 21,2). Zemřel jako první z apoštolů; Herodes Agrippa I. ho dal v Jeruzalémě o Velikonocích kolem roku 44 popravit mečem (Sk 12,2). V 9. století byl v dnešním Santiagu de Compostella ve Španělsku objeven hrob sv. Jakuba. Kostel postavený na tom místě se stal jedním z největších světových poutních míst.

Modlitba dopoledne

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V své rozličné úzkosti

jinam zření nemám

než k Bohu na výsosti,

tam oči pozvedám.

Odtud nám plyne pomoc,

každé dobré dání;

on má nad vším plnou moc,

vím, že mě ochrání.

Já naň spolehnu cele,

neb nespí, nedříme;

svou půjdu cestou směle

kroky čině přímé,

on pak jsa po pravici

k ochránění mému,

ve dne a také v noci

nevydá mě zlému.

Vyjdu-li kam za prací

svého povolání,

svou mě posílí mocí,

dává požehnání.

Odtud tu naději mám,

Pán Bůh že mou práci,

v níž se bližním vydávám,

k slávě své obrací.

Nebo:

Dobrý Pane Ježíši,

nechť má duše uslyší

hned zrána tvůj milý hlas,

že mé práci požehnáš.

Žehnáš všem pracujícím

a vroucně se modlícím,

proto před každou prací

duch se k tobě obrací.

Dej mi, Pane, rozum ten,

bych tak činil každý den,

sloužil tobě upřímně,

svou práci konal věrně.

I dnes žehnej mé práci,

ať svůj smysl neztrácí,

neb bez tvého přispění,

marné vše mé snažení.

ŽALMY

1. ant. Blaze tomu, kdo zná Boží vůli a žije podle ní.

Žalm 119 (118), 137-144
XVIII (Sade)

Jsi spravedlivý, Hospodine, *

a správné je tvé rozhodnutí.

Se spravedlností jsi uložil svá přikázání, *

s pevností svrchovanou.

Má horlivost mě stravuje, *

neboť moji protivníci zapomněli na tvá slova.

Dokonale se osvědčil tvůj výrok *

a tvůj služebník ho miluje.

Jsem maličký a v nevážnosti, *

nezapomínám však na tvá nařízení.

Tvá spravedlnost je spravedlnost věčná, *

pevný je tvůj zákon.

Dostihly mě úzkost a útisk, *

tvé předpisy jsou mým potěšením.

Spravedlnost tvých přikázání trvá navěky, *

pouč mě, abych mohl žíti.

Ant. Blaze tomu, kdo zná Boží vůli a žije podle ní.

2. ant. Kéž pronikne k tobě má modlitba, Hospodine.

Žalm 88 (87)
Modlitba těžce zkoušeného člověka
Tohle je vaše hodina a vláda temnoty. (Lk 22,53)
I (2-9)

Hospodine, můj Bože, volám ve dne, *

hořekuji před tebou v noci.

Kéž pronikne k tobě má modlitba, *

nakloň svůj sluch k mému volání!

Neboť bědami je nasycena má duše *

a můj život se blíží podsvětí.

Počítají mě k těm, kdo klesli do hrobu, *

jsem jako člověk bez pomoci.

Mezi mrtvými je moje lože, *

mezi zabitými, kteří leží v hrobě;

na ty už nevzpomínáš, *

jsou vyloučeni z tvé péče.

Položils mě do hluboké jámy, *

do temnot a do propastí.

Doléhá na mě tvůj hněv, *

všechny své přívaly jsi na mě vylil.

Odpudils ode mě známé, †

zošklivil jsi mě před nimi, *

jsem v žaláři, nevyváznu!

Ant. Kéž pronikne k tobě má modlitba, Hospodine.

3. ant. Volám k tobě, Hospodine, neskrývej přede mnou svou tvář.

II (10-19)

Mé oko hasne utrpením, †

denně k tobě, Hospodine, volám, *

k tobě vztahuji své ruce.

Děláš snad zázraky pro mrtvé, *

či vstanou lidské stíny a budou tě chválit?

Což se dá v hrobě vyprávět o tvé dobrotě, *

o tvé věrnosti v příbytku mrtvých?

Lze poznat tvé divy v temnotách, *

tvou milost v kraji zapomnění?

Já však volám k tobě, Hospodine, *

má modlitba ti přichází vstříc hned ráno.

Proč mě odmítáš, Hospodine, *

a přede mnou skrýváš svou tvář?

Jsem chudák, od dětství zasvěcen smrti, *

vyčerpán snášel jsem tvé hrůzy.

Převalil se přese mě tvůj hněv, *

zahubily mě tvé hrůzy.

Zaplavují mě ustavičně jako zátopa, *

koldokola mě obkličují.

Odcizils mi přítele i druha, *

temnota je mou důvěrnicí.

Ant. Volám k tobě, Hospodine, neskrývej přede mnou svou tvář.

KRÁTKÉ ČTENÍ

2 Kor 5,19b-20

(Bůh) nás pověřil kázáním o usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh. Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem!

Všude na zemi pronikl jejich hlas,

až na konec světa jejich slova.

Modleme se.

Všemohoucí, věčný Bože, tys povolal svatého Jakuba, aby jako první z apoštolů potvrdil věrnost tvému evangeliu prolitím své krve; dej, ať toto jeho svědectví posiluje tvou církev a jeho přímluva u tebe ať ji stále chrání. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky