Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Zachovej nás při svém slovu
a dej k němu víru živou,
ty sám, Ježíši, Pane náš,
neboť ty mdlobu nás všech znáš.
Poněvadž sami ze sebe
nemůžeme nic bez tebe,
v tvou ochranu se dáváme
a za to tebe žádáme:
Ať moc pravdy slova tvého
vejde do srdce našeho,
a tak ať jsme země plodná,
pro setbu tvoji příhodná.
V čemkoli jsme pobloudili,
naprav nás, Pastýři dobrý,
k stádu svému na ramenou
přines ovci svou ztracenou!
Slovo tvé, Pane, Kriste náš,
ať neopustí nikdo z nás!
Amen, ať se to vše stane,
zač tebe s vírou žádáme.
ŽALMY
1. ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
Hospodine, mé srdce se nevypíná, *
nevyvyšují se mé oči,
neženu se za velikými věcmi *
pro mě nedostižnými.
Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši †
jako dítě na matčině klíně; *
jako dítě, tak je má duše ve mně.
Doufej, Izraeli, v Hospodina *
nyní i navěky.
Ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
2. ant. Hospodine, můj Bože, všechno, co jsem obětoval, daroval jsem s radostí a s upřímným srdcem.
Pamatuj, Hospodine, na Davida, *
na veškerou jeho starostlivost,
jak přísahal Hospodinu, *
sliboval Mocnému Jakubovu:
„Nevkročím do svého obytného domu, *
nevstoupím na své připravené lůžko,
nepopřeji spánku svým očím, *
svým víčkům odpočinku,
dokud nenaleznu místo pro Hospodina, *
příbytek Mocnému Jakubovu.“
Hle, slyšeli jsme o ní v Efratě, *
nalezli jsme ji na polích Jaaru.
Vejděme do jeho příbytku, *
klaňme se u podnože jeho nohou.
Vstaň, Hospodine, vejdi na místo svého odpočinku *
ty i tvá vznešená archa!
Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost *
a tvoji zbožní ať se jásotem rozjásají!
Pro Davida, svého služebníka, *
neodmítej tvář svého pomazaného!
Ant. Hospodine, můj Bože, všechno, co jsem obětoval, daroval jsem s radostí a s upřímným srdcem.
3. ant. Hospodin splnil přísahu, kterou se zavázal Davidovi: upevnil jeho království na věky.
Přísahal Hospodin Davidovi *
s věrností, kterou neporuší:
„Potomka z tvého rodu *
dosadím na tvůj trůn.
Budou-li tvoji synové dbát na mou smlouvu, *
na mé příkazy, kterým je naučím,
též jejich synové navěky *
budou sedět na tvém trůně!“
Neboť Hospodin si vyvolil Sión, *
přál si ho mít za své sídlo:
„To je můj příbytek navěky, *
zde budu sídlit, ten jsem si zvolil.
Jeho pokrmy štědře požehnám, *
jeho chudé nasytím chlebem.
Jeho kněze obléknu v spásu, *
jeho zbožní se jásotem rozjásají.
Zde dám vyrašit rohu Davidovu, *
rozžehnu svítilnu svému pomazanému.
Jeho nepřátele obléknu v hanbu, *
ale na něm zazáří má koruna.“
Ant. Hospodin splnil přísahu, kterou se zavázal Davidovi: upevnil jeho království na věky.
Pojďte, pozorujte Boží skutky,
které učinil k úžasu země.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Zachariáše
14,1-21
Poslední tíseň Jeruzaléma a jeho oslavení
Tak praví Hospodin: „Hle, přichází den pro Hospodina, kdy bude uprostřed tebe rozdělována kořist z tebe. Shromáždím k Jeruzalému všechny pohany do boje a město bude dobyto, domy vyloupeny a ženy znásilněny. Polovice města půjde do vyhnanství, ale zbytek lidu nebude z města vyhlazen.
Potom však Hospodin vytáhne a bude proti těm pohanům bojovat, jako bojoval (kdysi) v den bitvy. V ten den budou jeho nohy stát na Olivové hoře, která je na východ od Jeruzaléma; Olivová hora se rozštěpí uprostřed od východu na západ velmi velikým údolím a polovice hory ustoupí na sever a druhá polovice na jih. Utečete do údolí jejich hor, protože horské údolí se potáhne až k Jasolu; utečete, jako jste utíkali před zemětřesením v době judského krále Uzijáha. Potom přijde Hospodin, můj Bůh, a všichni svatí s ním.
V ten den nebude světlo, ale chladno a mráz. Bude to jeden den, známý (jen) Hospodinu: ani den, ani noc, v čas večera bude zase světlo. V ten den vyprýští živá voda z Jeruzaléma, polovice z ní poteče do moře východního a polovice do moře západního, poteče v létě i v zimě.
Hospodin bude králem nad celou zemí, v ten den bude (jen) jeden Hospodin a jedno jeho jméno. Celá země se změní v planinu od Geba k Rimmonu na jih od Jeruzaléma. Ten bude na výšině a bude obýván na svém místě od Benjamínovy brány až k místu Dřívější brány a až k Nárožní bráně, od věže Chananel až ke Královským lisům. Bude se v něm bydlet, nebude už prokletí, Jeruzalém bude bydlet v bezpečí.
To bude porážka, jíž stihne Hospodin všechny národy, které vytáhly proti Jeruzalému: tělo jim bude hnít, ještě když budou stát na svých nohou, v očních důlcích jim budou hnít oči a v ústech bude hnít jazyk.
V ten den způsobí u nich Hospodin veliký zmatek: jeden uchopí ruku svého bližního, ale (zároveň) ji napřáhne proti němu. I Juda bude bojovat v Jeruzalémě; bude shromážděno bohatství všech okolních pohanů: zlato, stříbro a velké množství oděvů. Stejnou porážkou stihne (Hospodin) koně, mezky, velbloudy, osly a všechen dobytek, který v těch táborech bude.
Ale všichni, kdo zbudou ze všech pohanů, kteří přitáhnou proti Jeruzalému, budou každý rok putovat, aby se klaněli Králi, Hospodinu zástupů, a slavili svátek stánků.
Jestliže však některý z národů země nebude do Jeruzaléma putovat, aby se klaněl Králi, Hospodinu zástupů, nebude na něj padat déšť. Jestliže nepřiputuje a nepřijde národ egyptský, stihne ho to neštěstí, kterým Hospodin zasáhne ty pohany, kteří nepřiputují, aby slavili svátek stánků. To bude trest na Egypťany a trest na všechny pohany, kteří nepřiputují, aby slavili svátek stánků.
V ten den bude (napsáno) na zvoncích koní: ‚Zasvěcen Hospodinu‘; hrnce v Hospodinově domě budou jako obětní misky před oltářem. Všechny hrnce v Jeruzalémě i v Judsku budou zasvěceny Hospodinu zástupů. Všichni obětující přijdou, vezmou z nich a budou v nich vařit. V ten den nebude už v domě Hospodina zástupů žádný kramář.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Zach 14,8; 13,1; Jan 19,34
V ten den vyprýští živá voda z Jeruzaléma, * pramen pro Davidův dům na obmytí hříchu.
Jeden z vojáků Ježíšovi kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda, * pramen.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Caesaria Arleského, biskupa
(Sermo 159,1.3-6: CCL 104,650.652-654)
Jak následovat Krista
Zdá se, milovaní bratři, že je tvrdé, co Pán přikazuje v evangeliu, a soudí se, že je to dost těžké, když říká: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe. Není to ovšem tvrdé, protože příkaz dává ten, kdo sám pomáhá, aby se to přikazované stalo.
Zapři se a vezmi svůj kříž a následuj Krista. A kam máme Krista následovat, ne-li tam, kam odešel? Víme přece, že vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa: tam za ním máme jít. A rozhodně nemáme ztrácet naději: ne že by člověk cokoli sám mohl, ale proto, že nám on sám dal příslib. Daleko jsme měli do nebe, dokud na nebesa neodešla naše Hlava. Proč bychom se však vzdávali naděje, že se tam dostaneme, jestliže jsme údy, které k té Hlavě patří? Ptáte se proč? Protože na zemi strádáme mnoha obavami a mnoha bolestmi. Ale vyjděme za Kristem, tam, kde je největší štěstí, kde je nejvyšší pokoj a bezpečí navěky.
Ten, kdo touží následovat Krista, by ovšem měl vyslechnout slova apoštolova: Kdo tvrdí, že v Kristu zůstává, má se i sám chovat tak, jak se choval on. Chceš následovat Krista? Buď pokorný a ponížený, kde on byl ponížený; nepohrdej jeho ponížeností, chceš-li dosáhnout jeho výšin.
Nerovnou a hrbolatou se stala cesta, když člověk upadl do hříchu; je však zase rovná, když ji Kristus urovnal svým vzkříšením a když z uzoučké pěšinky učinil královskou cestu. Dvě nohy nám umožňují běžet tou cestou, pokora a láska. Všechny už nás láká výšina: prvním stupněm k ní je ovšem poníženost a pokora. Proč si tedy vyskakuješ? Chceš snad místo stoupání upadnout? Začni pěkně od prvního stupně, od pokory, a už ses dal do stoupání.
A tak náš Pán a Spasitel říká nejen Zapři sám sebe, ale hned dodává Vezmi svůj kříž a následuj mě. Co znamená ono Vezmi svůj kříž? Snášej všechno obtížné, a tak mě následuj. Ten, kdo vykročí za mnou a bude mě následovat dobrými mravy a plněním přikázání, bude mít mnoho odpůrců, kteří mu budou bránit, kteří se mu budou posmívat a pronásledovat ho. Odpůrců nejen z řad pohanů, kteří jsou mimo církev, ale i z řad těch, kteří jsou uvnitř církve, aspoň co do těla, i když nepravostí svých skutků jsou také mimo, a zatímco se naoko honosí křesťanským jménem, opravdové křesťany nepřetržitě pronásledují. Takoví jedinci jsou součástí církve asi tak, jako k našemu tělu patří i škodlivé tekutiny. Takže jestliže bys rád následoval Krista, nic neodkládej a nes jeho kříž, snášej ty, kteří jsou na tebe zlí, a neklesej.
Chceme-li tedy splnit, co řekl Pán, Kdo chce jít za mnou, vezmi svůj kříž a následuj mě, snažme se s Boží pomocí uskutečňovat to, o čem mluví apoštol: máme-li co jíst a čím se oblékat, máme s tím být spokojeni a nepachtit se po pozemských statcích více, než je nám zapotřebí, a chtít zbohatnout, jinak bychom mohli upadnout do pokušení, do léčky ďáblovy, do mnoha neužitečných a škodlivých tužeb, které strhávají lidi do záhuby a do zkázy. Od takových pokušení kéž nás uchrání a osvobodí Pán.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Žl 45 (44),15-16.5
Ke králi za ní vedou panny, její družky, * Přivádějí ti je s radostným jásotem.
Ve své nádheře a vznešenosti vyprav se do úspěšného boje za pravdu a právo. * Přivádějí ti.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, tys dal svému lidu blahoslavenou pannu a nezdolnou mučednici Kateřinu; na její přímluvu nás posiluj ve víře a vytrvalosti, abychom usilovně pracovali pro jednotu církve. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky