8. únor 2023

Středa, mezidobí, 5. týden
1. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Kristus Pán praví:

Ti, kdo zachovají

slovo moje s věrností,

smrti neokusí na věčnosti.

Kdo slyší slova

a je zachovává,

ten je blahoslavený,

a bude do slávy uvedený.

Písmo nám svědčí,

že pro slovo Boží

musí mnoho trpěti,

kdo se chce Krista zde přidržeti.

Nic se nebojme,

jenom v pravdě stůjme,

věříce jeho řeči

doufejme v pomoc jeho a péči.

Státi bezpečně

budem ustavičně

v jeho svatém učení,

neopustí nás až do skončení.

Ó milý Pane,

dej, ať v nás zůstane

užitek slova tvého,

přiveď nás do království věčného.

ŽALMY

1. ant. Miluji tě, Hospodine, má sílo. 

Žalm 18 (17), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství
V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11,13)
I (2-7)

Miluji tě, Hospodine, má sílo, *

 Hospodine, má skálo, mé útočiště; zachránce můj!

Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, *

můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má!

Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, *

a od svých nepřátel budu vysvobozen.

Obklopil mě smrtící příboj, *

přepadly mě záhubné přívaly,

ovinula mě osidla podsvětí, *

ohrozily mě léčky smrti.

Ve své tísni jsem vzýval Hospodina, *

k svému Bohu jsem volal o pomoc:

Ze své svatyně slyšel můj hlas, *

mé volání proniklo k jeho sluchu.

Ant. Miluji tě, Hospodine, má sílo.

2. ant. Hospodin mě vysvobodil, protože mě má rád.

II (8-20)

Zachvěla se a zatřásla země, †

zakolísaly základy hor *

a zachvěly se, neboť vzplál hněvem.

Vystoupil kouř z jeho chřípí, †

sžírající oheň z jeho úst, *

žhavé uhlí od něho vzplálo.

Nebesa sklonil a sestoupil, *

černý mrak byl pod jeho nohama.

Jel na cherubu a letěl, *

nesl se na křídlech větru.

Jako rouchem se temnotou oděl, *

zahalil se do tmavých vod, do hustých mračen.

Bleskem v jeho dohledu *

vzplálo žhavé uhlí.

Z nebe Hospodin zahřměl, *

Nejvyšší zaburácel svým hlasem.

Vyslal své šípy a rozptýlil je, *

vyslal přemnohé blesky a rozdrtil je.

Tu se ukázala dna oceánů, *

základy země byly obnaženy,

když Hospodin pohrozil, *

když zavanul dech jeho hněvu.

Napřáhl svou ruku z výšin a uchopil mě, *

vyprostil mě ze spousty vod,

vyrval mě mému mocnému nepříteli, *

těm, kdo mě nenáviděli, kdo mě předčili silou.

Přepadli mě v den pro mě osudný, *

ale Hospodin se mě zastal.

Vyvedl mě na volné prostranství, *

vysvobodil mě, protože mě má rád.

Ant. Hospodin mě vysvobodil, protože mě má rád.

3. ant. Hospodin je mé světlo a má spása.

III (21-30)

Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti, *

odměnil mě podle čistoty mých rukou.

Vždyť jsem zachovával Hospodinovy cesty, *

nevzdálil jsem se hříchem od svého Boha.

Neboť jsem míval na zřeteli všechny jeho příkazy, *

jeho nařízením jsem se nevyhýbal,

ale byl jsem před ním bez úhony, *

uchoval jsem se bez viny.

Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti, *

podle čistoty mých rukou, kterou vidí svýma očima.

K dobrému člověku se chováš dobrotivě, *

s bezúhonným zacházíš láskyplně,

s upřímným jednáš upřímně, *

s vychytralým však obezřetně.

Neboť pokorný lid ty zachraňuješ, *

ale ponižuješ oči zpupných.

Ano, ty Hospodine, zažehuješ mou svítilnu, *

mou temnotu ozařuješ, můj Bože!

S tebou se vrhám na šiky nepřátel *

a hradby ztékám se svým Bohem.

Ant. Hospodin je mé světlo a má spása.

Všichni Ježíšovi přisvědčovali

a divili se milým slovům z jeho úst.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům

3,15 – 4,7

Význam a poslání Zákona

Bratři, použiji příkladu z lidského života: Ani poslední vůli člověka, když je pořízena právoplatně, nemůže nikdo zrušit nebo k ní něco přidat. Zaslíbení však byla dána Abrahámovi ‚i jeho potomku‘. (Písmo) neříká: ‚i jeho potomkům‘, v množném čísle, nýbrž v jednotném: ‚i tvému potomku‘, a tím je Kristus. Chci tedy říci toto: Zákon přišel teprve po čtyřech stech třiceti letech. Nemůže proto zrušit ustanovení, které Bůh platně učinil už dříve, protože tím by padlo to zaslíbení. Kdyby totiž dědický nárok pocházel ze Zákona, ne(zakládal by se) už na slibu; ale Abrahámovi ho dal Bůh zdarma právě slibem.

Co tedy se Zákonem? – Ten byl přidán kvůli proviněním. (Měl trvat tak dlouho,) dokud se neobjeví potomek, na něhož se vztahovalo to zaslíbení. Andělé Zákon prohlásili a (byl oznámen) skrze prostředníka. Prostředníka však není třeba, kde je pouze jedna strana, Bůh však je jeden! Je snad proto Zákon proti Božím slibům? Naprosto ne! Kdyby totiž byl dán nějaký takový zákon, který by byl schopen dávat život, pak by ovšem ospravedlnění pocházelo skutečně ze Zákona. Písmo prohlásilo, že všichni jsou hříšníci. Tak se tedy vírou v Ježíše Krista dostává zaslíbení těm, kdo věří.

Ale než přišla víra, byli jsme hlídáni Zákonem jako ve vězení, (v očekávání) víry, která se měla zjevit. Zákon byl naším vychovatelem pro Krista, abychom z víry došli ospravedlnění. Když však přišla víra, nejsme už pod vychovatelem. Vy všichni jste totiž Boží děti skrze víru v Ježíše Krista, vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v Kristu Ježíši. A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.

Můj výklad je tento: Pokud je dědic nedospělý, v ničem se neliší od otroka, ačkoli je pánem všeho. Podléhá poručníkům a správcům až do doby stanovené otcem. Tak to bylo i s námi: dokud jsme byli nedospělí, žili jsme pod vládou prvopočátků světa. Když se však naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. A protože jste synové, poslal vám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: „Abba, Otče!“ Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Gal 3,27-28; Ef 4,24

Vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista: už není Žid anebo Řek. * Všichni jste jeden v Kristu Ježíši.

Oblečte člověka nového, který je stvořen podle Božího vzoru jako skutečně spravedlivý a svatý. * Všichni.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listů svatého Ambrože, biskupa

(Ep. 35,4-6.13: PL 16 [ed. 1845], 1078-1079.1081)

Jsme dědici Boží, spoludědici Kristovi

Ten, kdo s pomocí Ducha ničí záludnosti těla, říká apoštol, bude žít. A není divu, že bude žít, protože každý, kdo má Božího Ducha, stává se Božím dítětem. Je dítětem Božím proto, že nepřijímá ducha otroctví, ale ducha těch, kdo byli přijati za vlastní. O tom svědčí našemu duchu sám Duch Svatý, který potvrzuje, že jsme Boží synové. To je ten Duch, který v našich srdcích volá Abba, Otče, jak je psáno v listě ke Galaťanům. Ale velkým svědectvím o tom, že jsme Boží děti, je i to, že jsme dědici Boží a spoludědici Kristovi. Jeho spoludědicem je ten, kdo je společně s ním oslaven, a to je pouze ten, kdo utrpením za něho trpí společně s ním.

Aby nám dodal odvahu k utrpení, připojuje, že všechno, co trpíme, je menší a nelze to srovnat s dobrem, které nás čeká jako velká odměna za námahu a které se na nás zjeví; neboť až budeme přetvořeni k obrazu Božímu, budeme smět hledět tváří v tvář na jeho slávu.

A aby vyzdvihl velikost toho budoucího zjevení, dodává, že i stvoření očekává toto zjevení synů Božích. Nyní je sice podrobeno marnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž v naději, neboť doufá, že od Krista dosáhne milosti služby nebo spíš že i ono bude vysvobozeno z otroctví porušení a přijato do svobody slávy dětí Božích, takže bude jediná svoboda stvoření i synů Božích, až se zjevně ukáže jejich sláva. Ale nyní, dokud se zjevení oddaluje, všechno tvorstvo společně sténá a očekává slávu našeho přijetí za syny a vykoupení. Jako matka před porodem nosí pod srdcem onoho ducha spásy a touží po jeho osvobození z otroctví marnosti.

Smysl je přece jasný: Všichni, kdo mají prvotiny Ducha, sténají v očekávání, že budou přijati za vlastní. A toto přijetí je vykoupením celého těla, až jako Boží děti díky přijetí za vlastní tváří v tvář uvidíme ono božské a věčné dobro. V církvi Páně už toto přijetí za syny existuje, když Duch volá Abba, Otče; jak stojí v listě Galaťanům. Ale bude dovršeno, až vstanou všichni do nepomíjitelnosti, cti a slávy a budou smět patřit na Boží tvář. Tehdy opravdu člověčenství pozná, že je skutečně vykoupeno. A proto se apoštol chlubí a říká: Touto nadějí jsme byli spaseni. Naděje totiž přináší spásu, stejně jako víra a o té je řečeno: Tvoje víra tě zachránila.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Řím 8,17; 5,9

Jsme dědici Boží a spoludědici Kristovi. * Musíme ovšem jako on trpět, abychom mohli spolu s ním dojít spásy.

Budeme zachráněni skrze něho od Božího hněvu. * Musíme.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí Bože, opatruj nás – svůj lid – s otcovskou láskou; a protože nemáme oporu jinde, než v naději na tvou milost, chraň nás stále svou mocí. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky