16. září 2023

Sv. Kornélia, papeže, a Cypriána, biskupa, mučedníků
nezávazná památka
(jen na Moravě)

Kornélius byl původem Říman a žil v 1. polovině 3. století. Po smrti papeže Fabiána (250) se stal jeho nástupcem, ale až v roce 251, protože císař Decius se rozhodl definitivně zlikvidovat křesťanství, a proto zakázal volbu nového římského biskupa. Věřící však začali sami v zástupech přicházet na úřady a hlásili, že jsou křesťané; pro velké množství obviněných musely pak být ukládány menší tresty. Ale bylo dost i těch, kdo v té době zapřeli svou víru. Při jejich návratu do církve hájili papežové zásadu, že po vykonaném pokání mohou být znovu přijati. Učený římský kněz Novacián neuznával možnost kajícího návratu a dal se od svých stoupenců zvolit za protipapeže (251). Na římské synodě pak byli téhož roku novaciáni odsouzeni jako bludaři a rozkolníci. Kornélius byl po roce zatčen a vypovězen z Říma. Zemřel v červnu 253 v místech, kde je dnešní Civitavecchia. Koncem 3. století byly jeho ostatky přeneseny do Kalistových katakomb; dnes jsou uloženy v kostele Panny Marie v římské čtvrti Trastevere.
Cyprián se narodil kolem roku 210 v severoafrické pohanské rodině. Věnoval se řečnictví, po přijetí křesťanství (246) se stal knězem (248) a od roku 249 byl biskupem v Kartágu (v dnešním Tunisku). Podporoval papeže Kornélia v boji proti novaciánům a posiloval jeho autoritu mezi ostatními biskupy. Ve svých spisech pojednával nejčastěji o církvi a její jednotě a povzbuzoval pronásledované křesťany k statečnosti. Když severní Afriku sužovaly loupeživé nájezdy barbarských kmenů a morová nákaza, organizoval duchovní i hmotnou pomoc. Po roce 255 nechtěl uznávat platnost křtu uděleného od heretiků, a proto došlo mezi ním a papežem Štěpánem k určitému napětí. Dříve než došlo k vyřešení sporu, byl za pronásledování 14. IX. 258 v Kartágu sťat. Jeho ostatky dal Karel Veliký převézt do opatství Compiégne v Lyonu ve Francii. Jejich památka se slavila už od počátku společně; u nás (v Čechách) se kvůli svátku sv. Ludmily překládá z 16. IX. na dnešní den.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Zachovej nás při svém slovu

a dej k němu víru živou,

ty sám, Ježíši, Pane náš,

neboť ty mdlobu nás všech znáš.

Poněvadž sami ze sebe

nemůžeme nic bez tebe,

v tvou ochranu se dáváme

a za to tebe žádáme:

Ať moc pravdy slova tvého

vejde do srdce našeho,

a tak ať jsme země plodná,

pro setbu tvoji příhodná.

V čemkoli jsme pobloudili,

naprav nás, Pastýři dobrý,

k stádu svému na ramenou

přines ovci svou ztracenou!

Slovo tvé, Pane, Kriste náš,

ať neopustí nikdo z nás!

Amen, ať se to vše stane,

zač tebe s vírou žádáme.

ŽALMY

1. ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. 

Žalm 107 (106)
Poděkování za vysvobození
Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10,36)
I (1-16)

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

 Tak ať mluví vykoupení Hospodinem, *

ti, které vykoupil z nepřátelské moci,

které shromáždil ze zemí, *

od východu a od západu, ze severu a z jihu.

Bloudili na stepi, po pustině, *

nenašli cestu k městu, kde by mohli bydlet.

Hladověli a žíznili, *

život v nich chřadl.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Vedl je pravou cestou, *

aby došli do města, kde by mohli bydlet.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí,

neboť žíznivou duši ukojil, *

hladovou duši naplnil dobrými věcmi.

Seděli v hlubokých temnotách, *

spoutáni železem a strastí,

neboť se vzepřeli Božím příkazům, *

pohrdli úradkem nejvyššího.

Proto jim pokořil srdce útrapou, *

potáceli se, ale nikdo jim nepomohl.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Vyvedl je z hlubokých temnot *

a roztrhl jejich pouta.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí,

neboť vylomil bronzové brány *

a železné závory rozbil.

Ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.

2. ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.

II (17-32)

Chřadli pro svou nepravost *

a souženi byli pro své viny;

z duše se jim zhnusil každý pokrm *

a přiblížili se až k branám smrti.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Poslal své slovo a uzdravil je, *

zachránil je ze záhuby.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí.

Nechť podají děkovné oběti, *

nechť vypravují s jásotem o jeho skutcích.

Pustili se po lodích na moře, *

sháněli obchody po širých vodách.

Viděli Hospodinova díla *

a na širém moři jeho divy.

Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr, *

který do výše vzdouval vlny.

Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí, *

jejich duše se třásla v nebezpečí.

Potáceli se, vrávorali jak opilí, *

veškerá jejich zručnost byla v koncích.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Uklidnil bouři v tichý vánek, *

a utišily se mořské vlny.

Radovali se, že se uklidnily, *

a dovedl je do vytouženého přístavu.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí;

nechť ho oslavují v shromáždění lidu, *

nechť ho velebí ve sboru starších.

Ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.

3. ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.

III (33-43)

Změnil řeky v pustinu *

a prameny vod ve vyprahlou zemi,

plodný kraj v solnou step *

pro zlobu jeho obyvatel.

Změnil poušť ve vodní pláň, *

vyprahlou zemi v prameny vod.

Usadil tam hladové *

a vystavěli si město k přebývání.

Oseli pole, založili vinice, *

domohli se hojné úrody.

Požehnal jim, a velmi se rozmnožili, *

nezmenšil počet jejich dobytka.

Avšak ubylo jich, dostali se do bídy *

tlakem neštěstí a útrapami.

Ale ten, který vylévá potupu na knížata *

a dává jim bloudit neschůdnou pouští,

pozdvihl chudáka z bídy *

a rodiny rozmnožil jako stáda.

Vidí to spravedliví a radují se, *

každá zloba zavře svá ústa.

Kdo je moudrý, aby to sledoval, *

kdo pochopí Hospodinovu lásku?

Ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.

Hospodine, tvé milosrdenství sahá až do nebes,

tvoje věrnost až k oblakům.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Žalozpěvů

5,1-22

Prosebné volání

Rozpomeň se, Hospodine, na to, co se nám stalo,

pohlédni a viz naše pohanění!

Naše dědictví se dostalo cizincům,

vetřelcům naše domy.

Stali jsme se sirotky bez otce,

naše matky jsou jako vdovy.

Svou vodu pijem za peníze,

své dříví získáváme za plat.

Jařmem na šíji byli jsme oslabeni,

jsme unaveni a nemáme klid.

Do Egypta jsme vztáhli ruce,

do Asýrie, abychom se nasytili chlebem.

Naši otcové hřešili – a nejsou,

my však nesem jejich nepravosti.

Panují nad námi otroci,

z jejich ruky nás nikdo nemůže vytrhnout.

Přinášíme si v nebezpečí chléb,

že meč stihatele vezme nám život.

Naše kůže jsou černé jako pec

od palčivého hladu.

Na Siónu zneuctili ženy,

panny v judských městech.

Jejich rukou byla pověšena knížata,

před starci nemají úctu.

Jinoši musí nosit žernov,

chlapci klesají pod dřívím.

Starci vymizeli z bran,

jinoši zanechali hudby na strunné nástroje.

Zmizela radost našeho srdce,

v nářek se změnil náš rej.

Spadla koruna z naší hlavy;

běda nám, že jsme zhřešili!

Proto zchřadlo naše srdce,

proto se zkalil náš zrak:

na hoře Siónu jsou lupiči,

rejdí po ní lišky.

Ty však, Hospodine, zůstáváš na věky,

tvůj trůn je po všechna pokolení.

Proč bys na nás zapomínal na věky,

proč bys nás opouštěl na dlouhé doby?

Vrať nás, Hospodine, k sobě, a my se vrátíme,

obnov nám bývalé časy,

jestliže jsi nás naprosto nezavrhl,

nerozhněval se na nás navždy!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Pláč 5,19.20-21

Ty, Hospodine, zůstáváš navěky. * Nezapomínej na nás a neopouštěj nás!

Obrať naše srdce k sobě, a my se k tobě navrátíme. * Nezapomínej.

DRUHÉ ČTENÍ

Vybere se jedno z následujících dvou čtení:

Z dopisu svatého Cypriána svatému Kornéliovi

(Epist. 60,1-2.5: CSEL 3,691-692.694-695)

Odhodlaná a pevná víra

Cyprián svému bratru Kornéliovi.

Dověděli jsme se, drahý bratře, o slavném svědectví vaší víry a statečnosti. Uvítali jsme vaše vznešené vyznání s velikou radostí a považujeme se za účastníky a společníky všeho toho, zač si zasluhujete chválu. Vždyť tvoříme jednu církev, máme stejné smýšlení a žijeme v nerozlučné jednotě; jak by se tedy neradoval kněz z toho, co je chválou jeho kolegy, jako by to byla jeho chvála vlastní? A jak by se neměli radovat ostatní, ať kdekoli, z radosti svých bratří?

Nelze ani plně vypovědět, jaký zde nastal jásot a radost, když jsme dostali šťastnou zprávu o vaší statečnosti: žes stál v čele bratří a byl jim příkladem vyznavače, a přitom zase i tvoje vyznání rostlo z vyznání jejich; že ses vydal jako první na cestu do slávy, a tím získal mnohé, aby šli s tebou; a žes přivedl všechen lid k tomu, aby byl vyznavačem, a to právě tím, žes byl připraven učinit vyznání jako první za všechny. A tak nevíme, co máme dříve na vás velebit: zda tvou odhodlanou a pevnou víru nebo lásku bratří, kteří se nechtějí od tebe odloučit. Veřejně se tedy u vás osvědčila statečnost biskupa jdoucího v čele, a ukázala se také jednota bratří jdoucích za ním. A tím, že je u vás jeden duch a jeden hlas, složila vyznání celá římská církev.

Drahý bratře, zaskvěla se víra, kterou na vás chválil Apoštol. Již tehdy viděl v duchu předem slávu vaší statečnosti, pevnosti a stálosti, a chvalozpěvem na to, co přijde, svědčil o vašich zásluhách; chválil otce, a tím povzbuzoval syny. Tím, že jste jednomyslní a stateční, dáváte i ostatním bratřím velký příklad jednomyslnosti a statečnosti.

Pro lásku, která nás, drahý bratře, navzájem spojuje, vybízíme ze všech sil, abychom neustávali spolu se vším lidem v postech, bdění a modlitbách. Neboť prozřetelnost Páně nás napomíná a poučuje, a blahodárné pokyny Božího milosrdenství nám naznačují, že se už blíží den našeho boje a zápasu – a toto je naše nebeská výzbroj, která umožňuje statečně stát a vytrvat; to jsou duchovní hradby a božské zbraně, které nás chrání.

Pamatujme na sebe navzájem, buďme svorní a jednomyslní, na obou stranách se modleme jedni za druhé, přinášejme si úlevu v tísních a úzkostech vzájemnou láskou.

Nebo:

Z prokonzulárních akt o umučení svatého Cypriána

(Acta, 3-6: CSEL 3,112-114)

Ve věci tak spravedlivé si není co rozmýšlet

Dne 14. září ráno se na rozkaz prokonzula Galéria Maxima sešel velký zástup na poli Sextově. Prokonzul Galérius Maximus zasedal téhož dne na Sauciolském nádvoří a nařídil, aby k němu přivedli Cypriána. Když biskupa Cypriána přivedli, zeptal se ho prokonzul Galérius Maximus: „Jsi Thascius Cypriánus?“ Biskup Cyprián odpověděl: „Ano.“

Prokonzul Galérius Maximus řekl: „Tys dělal ze sebe otce svatokrádežníků?“ Biskup Cyprián odpověděl: „Ano.“

Prokonzul Galérius Maximus řekl: „Nejsvětější císařové ti poručili, abys obětoval.“ Biskup Cyprián řekl: „To neudělám.“

Prokonzul Galérius Maximus praví: „Rozmysli si to.“ Biskup Cyprián odpověděl: „Učiň, co máš nařízeno. Ve věci tak spravedlivé si není co rozmýšlet.“

Po rozmluvě se svými rádci vynesl konečné Galérius Maximus s nechutí tento rozsudek: „Dlouho jsi žil ve svatokrádežném smýšlení a velmi mnoho lidí jsi získal pro své hanebné spiknutí. Projevil jsi nepřátelství vůči římským bohům a posvátným zvyklostem, a ani zbožní a svatí vladaři, císařové Valerián a Galiénus, ani vznešený césar (spoluvladař) Valerián tě nemohli přivést zpět k tomu, abys měl účast na našich obřadech. Protože jsi byl usvědčen jako původce a šiřitel nejničemnějších zločinů, proto na výstrahu všem, které jsi svým zločinným jednáním kolem sebe shromáždil, bude učiněno zadost veřejnému pořádku tvou krví.“ A po těch slovech přečetl z tabulky výnos: „Nařizuje se, aby byl Thascius Cypriánus sťat mečem.“ Biskup Cyprián řekl: „Bohu díky.“

Po vynesení rozsudku volal zástup bratří: „Také my ať jsme s ním sťati!“ Tím vznikl mezi bratry rozruch a velký zástup se hrnul za ním. Tak byl Cyprián odveden na pole Sextovo. Tam odložil červený plášť, klekl a sklonil se k zemi v modlitbě k Pánu. Potom svlékl i dalmatiku a odevzdal ji jáhnům a zůstal stát v plátěné tunice a čekal na kata.

Když kat přišel, přikázal Cyprián svým lidem, aby mu dali pětadvacet zlaťáků. Bratři pak před ním rozložili plátna a roušky. Potom si svatý Cyprián vlastnoručně zavázal oči. A protože si nemohl svázat ruce, svázali mu je kněz Julián a podjáhen Julián.

Takto svatý Cyprián podstoupil mučednickou smrt. Se zřetelem k zvědavosti pohanů bylo jeho tělo uloženo poblíž. Odtamtud bylo odneseno v noci za svitu voskovic a pochodní a bylo přeneseno s modlitbami a velikou vítězoslávou na pozemky prokurátora Makrobia Kandidiána, které leží při silnici mappalské vedle rybníků. Za několik dní prokonzul Galérius Maximus zemřel.

Svatý Cyprián skonal jako mučedník dne 14. září za císařů Valeriána a Galiéna, avšak za vlády našeho Pána Ježíše Krista, jemuž patří čest a sláva na věky věků. Amen.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Dívá se na nás Bůh, jeho andělé i Kristus, jak zápasíme o víru a bojujeme duchovní boj. * Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v přítomnosti Boží a korunu vítězství přijímat od rozhodčího soudce Krista!

Seberme všechny síly a připravme se na zápas čistou myslí, neporušenou vírou a oddanou statečností. * Jaká sláva.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys dal svému lidu horlivé pastýře a statečné mučedníky Kornélia a Cypriána; na jejich přímluvu posiluj naši vytrvalost ve víře a veď nás, abychom horlivě usilovali o jednotu církve. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky