Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Přešťastní králové,
mudrci pohanští,
kteří uchopili
nestihlé tajemství
narození Krista,
do Jeruzaléma
dostali se města.
V světle hvězdy jdouce
skutečně shledali,
jak v Jeruzalémě
Písma vykládali:
Mesiáše našli,
dary jemu dali,
na kolena padli.
Jasný příklad hvězda
tato ukazuje,
věřícím, bloudícím,
všem život zjevuje,
kudy mají jíti,
chtějí-li Ježíše
pravdivě najíti.
Všeobecná církev
světem putující,
v Jeruzalém věčný
k Bohu směřující,
je věrných jednota,
Bohem shromážděná
ze všech čtyř stran světa.
Věříme v to cele,
že v budoucí slávě,
ne již okem víry,
ale v samém sobě,
budem ho viděti,
věčným nasycením
budem se těšiti.
Amen, aleluja,
Bože, rač to dáti,
tvá církev by mohla
Krista zvěstovati,
jej následovati,
v den soudný dojíti
do věčné radosti.
ŽALMY
1. ant. Pamatuj na mě, Hospodine, ujmi se mě a pomoz mi.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
Kdo vylíčí mocné Hospodinovy činy, *
kdo vypoví všechnu jeho slávu?
Blaze těm, kteří dbají práva, *
spravedlivě jednají v každé době.
Pamatuj na mě, Hospodine, pro náklonnost k svému lidu, *
ujmi se mě a pomoz mi,
abych se těšil ze štěstí tvých vyvolených, †
abych se radoval z radosti tvého lidu, *
abych se chlubil spolu s tvým dědictvím.
Hřešili jsme jako naši otcové, *
páchali jsme nepravost, jednali bezbožně.
Naši otcové v Egyptě *
nechápali tvé divy,
neměli na paměti množství tvých dobrodiní, *
ale vzepřeli se proti Nejvyššímu u Rudého moře,
Přece však je zachránil pro své jméno, *
aby ukázal svou moc.
Pohrozil Rudému moři, a vyschlo, *
vedl je mezi vlnami jako po pevné zemi.
Zachránil je z moci toho, jenž je nenáviděl, *
vyprostil je z moci nepřítele.
Vody zatopily jejich protivníky, *
nezůstal z nich ani jeden.
Tu uvěřili jeho slovům *
a zpívali mu píseň chvály.
Brzy však zapomněli na jeho skutky, *
nevyčkali jeho rozhodnutí.
Dali se strhnout žádostivostí na poušti, *
pokoušeli Boha na pustině.
Splnil jim jejich žádost, *
ale poslal na ně i nakažlivou nemoc.
V táboře záviděli Mojžíšovi *
a Árónovi, zasvěcenému Hospodinu.
Otevřela se země a pohltila Datana, *
zavřela se nad Abiramovou tlupou.
V jejich tlupě vzplanul oheň, *
plamen spálil bezbožníky.
Ant. Pamatuj na mě, Hospodine, ujmi se mě a pomoz mi.
2. ant. Pamatujme na smlouvu s Hospodinem, naším Bohem.
Zhotovili si tele u Chorebu *
a klaněli se modle ulité z kovu.
Zaměnili tak svoji Slávu *
za sochu býka, který požírá trávu.
Zapomněli na Boha, který je zachránil, *
který v Egyptě vykonal divy,
zázraky v Chámově zemi, *
úžasné skutky u Rudého moře.
Rozhodl se, že je zničí, †
kdyby se Mojžíš, jeho vyvolený, u něho nepřimlouval, *
aby odvrátil jeho hněv, jímž je chtěl zhubit.
Pohrdli vytouženou zemí, *
nevěřili jeho slovu.
Reptali ve svých stanech, *
neposlouchali Hospodinova hlasu.
Proto jim přísahal pozdviženou rukou, *
že je zničí na poušti,
že jejich potomstvo rozptýlí mezi národy, *
že je rozpráší do cizích zemí.
Přidali se k Bál Peorovi, *
jedli oběti mrtvých bohů.
Dráždili (Hospodina) svými zločiny, *
proto je stihla pohroma.
Tu povstal Pinchas a zjednal spravedlnost. *
Pohroma přestala.
Připočetlo se mu to k zásluze *
po všechna pokolení na věčné časy.
Popudili ho u vod v Meribě, *
zle se vedlo Mojžíšovi jejich vinou,
neboť rozhořčili jeho mysl, *
že svými rty nerozvážně mluvil.
Ant. Pamatujme na smlouvu s Hospodinem, naším Bohem.
3. ant. Vysvoboď nás, Hospodine, náš Bože, a shromáždi svůj rozptýlený lid.
Nevyhubili národy, *
jak jim Hospodin rozkázal,
ale smísili se s pohany *
a naučili se jejich skutkům.
Uctívali jejich modly, *
a ty se jim staly léčkou.
Obětovali své syny *
i své dcery zlým duchům.
Prolévali nevinnou krev, †
krev svých synů a dcer, *
které obětovali kananejským modlám.
Země byla poskvrněna krví, †
znečistili se svými skutky *
a zpronevěřili se svými zločiny.
Tu vzplanul hněv Hospodinův proti jeho národu *
a zošklivil si své dědictví.
Proto je vydal do moci pohanů; *
vládli jim ti, kteří je nenáviděli.
Utiskovali je nepřátelé, *
museli se sklonit pod jejich ruku.
Mnohokrát je vysvobodil, †
oni ho však roztrpčovali svými pletichami, *
proto byli pokořeni pro své viny.
Ale shlédl na jejich soužení, *
když slyšel jejich prosbu.
Rozpomenul se kvůli nim na svoji smlouvu *
a slitoval se pro své velké milosrdenství.
Vzbudil k nim soucit *
u všech, kteří je přivedli do zajetí.
Vysvoboď nás, Hospodine, náš Bože, *
a shromáždi nás z pohanských zemí,
abychom chválili tvé svaté jméno *
a chlubili se tvou slávou.
Požehnaný Hospodin, Bůh Izraelův, †
od věků až na věky! *
Všechen lid ať řekne: „Amen!“
Ant. Vysvoboď nás, Hospodine, náš Bože, a shromáždi svůj rozptýlený lid.
Nebesa hlásají jeho spravedlnost
a všechny národy vidí jeho slávu.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
61,1-11
Hospodinův duch bude nad jeho služebníkem
Duch Páně, (duch) Hospodinův, je nade mnou,
protože mě Hospodin pomazal,
poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným,
obvázat ty, jimž puká srdce,
oznámit zajatým propuštění,
svobodu uvězněným,
hlásat Hospodinovo milostivé léto
a den pomsty našeho Boha,
potěšit všechny soužené,
zarmoucené na Siónu (obveselit),
dát jim věnec místo popela,
olej radosti místo smutku,
šat jásotu místo malomyslnosti.
Budou se nazývat „duby spravedlnosti“,
které Hospodin zasadil pro (své) oslavení.
Vystavějí odvěké zříceniny,
zbudují sutiny ze starých časů,
obnoví zničená města,
opuštěná od mnoha pokolení.
Ve vašich službách budou váš brav pást cizinci;
synové cizích národů budou vašimi rolníky a vinaři.
Vy se (však) budete nazývat „Hospodinovi kněží“,
bude se vám říkat „Služebníci našeho Boha“.
Budete požívat bohatství národů
a honosit se jejich slávou.
Místo své dvojnásobné potupy a pohany
budou nad svým údělem jásat;
proto obdrží dvojnásobný podíl ve své zemi,
budou mít věčnou radost.
Neboť já, Hospodin, miluji právo,
nenávidím loupež a nepravost.
Věrně odměním jejich práci,
uzavřu s nimi věčnou smlouvu.
Jejich rod bude známý mezi pohany
a jejich potomstvo uprostřed národů.
Kdo je spatří, všichni uznají:
„To je rod, jemuž Hospodin žehná!“
Radostí budu jásat v Hospodinu,
má duše zaplesá v mém Bohu,
neboť mi oblékl roucho spásy,
oděl mě šatem spravedlnosti
jako ženicha okrášleného věncem,
jako nevěstu ozdobenou šperky.
Jako země rodí rostlinstvo,
jako zahrada dává vzejít setbě,
tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti
a slávě před všemi národy.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Iz 61,1; Jan 8,42
Duch Páně, duch Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, * obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným.
Já jsem vyšel od Boha a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal * obvázat.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Petra Chryzologa, biskupa
(Sermo 160: PL 52,620-622)
Ten, který se chtěl pro nás narodit, nechtěl nám zůstat neznámým
Ačkoliv samo tajemství vtělení Páně obsahovalo v sobě vždy jasné známky božství, přece to, že Bůh přijal lidské tělo, dnešní slavnost zjevuje a odhaluje mnoha způsoby, aby smrtelný člověk, zahalený stále temnotami, z neznalosti neztratil to, co mohl přijmout a vlastnit výhradně prostřednictvím milosti.
Neboť ten, který se chtěl pro nás narodit, nechtěl nám zůstat neznámým. Objasňuje to proto takovým způsobem, aby se veliké tajemství dobroty nestalo příležitostí k velkému omylu.
Toho, kterého mudrc hledal zářícího mezi hvězdami, nalézá dnes plačícího v kolébce; toho, nad jehož skrytostí na nebesích se dlouho trápil, obdivuje dnes mudrc objeveného v plénkách.
Dnes přemýšlí mudrc v hlubokém úžasu o tom, co tu vidí: na zemi nebe a zemi povznesenou k nebi, člověka v Bohu a Boha v člověku. Vidí, že ten, jehož nemůže pojmout celý svět, je tu teď uzavřen v maličkém těle. A když to vidí, tajemnými dary vyznává, že věří a dál už nehloubá. Kadidlem vyznává Boha, zlatem krále a myrhou jeho budoucí smrt.
Proto se pohan, který byl posledním, stal prvním. Protože vírou mudrců byl tehdy zasvěcen počátek víry pohanů.
Dnes vstoupil Kristus do řečiště Jordánu, aby smyl hřích světa. Sám Jan dosvědčuje, že kvůli tomu přišel: Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa. Dnes drží otrok Pána, člověk Boha, Jan Krista. Drží ho proto, aby sám přijal odpuštění, ne, aby je udělil.
Dnes zaznívá, jak říká prorok, Hospodinův hlas nad vodami. A jaký je to hlas? To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.
Dnes se vznáší nad vodami Duch Svatý v podobě holubice. To proto, aby se z tohoto znamení poznávalo – tak jako kdysi Noemova holubice zvěstovala, že ustoupila potopa světa – že nyní skončilo trvající ztroskotání světa. Tato holubice však nenese ratolest staré olivy jako ta Noemova, ale vylévá na hlavu původce (naší spásy) plnost nového pomazání, aby se tak naplnilo, co prorok předpověděl: Proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem radosti před tvými druhy.
Dnes činí Kristus začátek nebeských znamení tím, že proměňuje vodu ve víno. Voda však měla být proměněna v tajemství krve, aby mohl Kristus podávat pijícím čistý nápoj z nádoby svého těla. A tak se měla naplnit slova prorokova: Jak je vzácný můj překypující kalich!
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Tři dary, které mudrci přinesli Pánu, naznačují tajemství jeho života a poslání: * Zlato ukazuje na jeho královskou moc; kadidlo na jeho kněžství a myrha na jeho pohřeb.
Mudrci se přišli poklonit původci naší spásy, ležícímu v jeslích, a přinesli mu ze svých pokladů symbolické dary. * Zlato.
MODLITBA
Modleme se.
Milosrdný Bože, tvá láska z nás učinila nové stvoření v Kristu: v něm se tvé božství spojilo s naším lidstvím; dej, ať se mu stále více podobáme, aby se upevňovalo naše spojení s tebou. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky