2. říjen 2023

Svatých andělů strážných
památka

Úcta k andělům strážným vyplývá z obecné nauky církve, která se opírá o mnohé biblické texty (Mt 18,10 a Sk 12,15), že každý věřící má svého anděla strážného. Mnozí z církevních otců jsou toho názoru, že svého anděla strážného má každý člověk, i nevěřící; podobně i jednotlivé národy, obce a společenství. Úcta jim prokazovaná od křesťanů je starší než úcta k svatým. Svátek archandělů (29. září) byl zpočátku zároveň společným svátkem všech andělů. Samostatná liturgická oslava andělů strážných začíná v 15. a 16. století. V rakouských zemích se dnešní památka slavila až do roku 1913 na první zářijovou neděli.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Činíme tobě, Pane Bože, díky,

žes stvořil sobě i nám služebníky,

čisté, spanilé, duchy ušlechtilé,

anděly milé.

Oni v každý čas tvou tvář v nebi vidí,

slyšíce tvůj hlas tě, Bože, velebí,

požívajíce moudrosti studnice

svaté Trojice.

A jejich stojí stráž vůkol nás čistá,

andělé tvoji, služebníci Krista;

jejich pomocí ruší se dnem nocí

ďábelské moci.

Tak od andělů Daniel zachován,

v jámě vprostřed lvů mocně ochraňován.

Nás s věcmi všemi Bůh chrání strážnými

anděly svatými.

Tvá dobrodiní, ó Králi nebeský,

velebí nyní kůr náš i andělský,

tobě zpíváno, za vše děkováno

buď večer, ráno.

Pane, církev svou rač vždycky chrániti,

stráží andělskou k nám se připojiti,

aby tvé jméno od nás bylo ctěno,

věčně slaveno.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, popřej mi sluchu a zachraň mě.

Žalm 31 (30), 2-17.20-25
Důvěrná prosba v utrpení
Otče, do tvých rukou poroučím svého ducha. (Lk 23,46)
I (2-9)

K tobě se utíkám, Hospodine, ať nejsem zahanben navěky, *

vysvoboď mě, jsi spravedlivý!

Popřej mi sluchu, *

rychle mě zachraň!

Buď mi ochrannou skálou, *

opevněnou tvrzí k mé záchraně,

vždyť ty jsi má skála a má tvrz, *

pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.

Vyprostíš mě z léčky pro mě nastražené, *

neboť ty jsi mé útočiště.

Do tvých rukou svěřuji svého ducha, *

Hospodine, věrný Bože, ty mě vysvobodíš.

Ctitele nicotných model nenávidíš, *

já však důvěřuji v Hospodina.

Budu se veselit a jásat nad tvým slitováním †

že jsi shlédl na moji bídu, *

že jsi mé duši pomohl v tísni,

žes mě nevydal do moci nepříteli, *

ale postavils mé nohy na volné prostranství.

Ant. Hospodine, popřej mi sluchu a zachraň mě.

2. ant. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine.

II (10-17)

Smiluj se nade mnou, Hospodine, je mi úzko, *

hořem chřadne mé oko, duše i tělo,

Neboť můj život hyne ve strastech, *

má léta v hořekování

Strast mě zbavuje síly, *

moje kosti chřadnou.

Všichni nepřátelé mnou opovrhují, †

sousedům jsem pro smích, na postrach svým známým, *

kdo mě venku zhlédne, prchá přede mnou.

Vypadl jsem z paměti, jako bych byl mrtev, *

podoben jsem rozbitému hrnci.

Vždyť se tolik o mně šeptá – slyšel jsem to – hrůza odevšad! *

Spolu se proti mně radí, usilují zničit mi život.

Já však, Hospodine, v tebe doufám, *

říkám: Ty jsi můj Bůh!

Můj osud je ve tvé ruce, *

vysvoboď mě z moci mých úhlavních nepřátel!

Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, *

zachraň mě svou slitovností.

Ant. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine.

3. ant. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal podivuhodné milosrdenství.

III (20-25)

Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine, †

uchovals ji těm, kdo se tě bojí, *

popřáváš ji těm, kdo se k tobě utíkají před lidmi.

Tvoje tvář je jim bezpečnou ochranou *

před spiknutím lidí,

ukrýváš je ve stanu *

před svárlivými řečmi.

Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal *

podivuhodné milosrdenství v opevněném městě

Už jsem si říkal sklíčeně: *

„Jsem zapuzen od tvých očí!“

Tys však uslyšel můj hlasitý nářek, *

když jsem volal k tobě o pomoc.

Milujte Hospodina, všichni jeho svatí, *

Hospodin zachovává věrné,

ale plnou měrou odplácí těm, *

kdo si počínají drze.

Vzmužte se a buďte srdnatí, *

všichni, kdo spoléháte na Hospodina.

Ant. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal podivuhodné milosrdenství.

Veď mě ve své pravdě a uč mě,

neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Filipanům

1,12-26

Hlavně, že se všemi možnými způsoby hlásá Kristus

Chci vám, bratři, podat zprávu, že to, co se stalo se mnou, obrátilo se spíše k prospěchu evangelia. Rozneslo se to po celém prétoriu a mezi všemi ostatními, že jsme v poutech pro Krista. I většině bratří moje okovy dodaly sebevědomí ve víře, takže mluví Boží slovo s větší odvahou a bez bázně.

Někteří z nich sice hlásají Krista ze závisti a hádavosti, ale jiní zase z dobrých pohnutek. Jedni hlásají Krista z lásky, protože vědí, že jsem určen k obraně evangelia, jiní však z hádavé ctižádostivosti, ne z čistého úmyslu. Myslí, že se mi tím moje okovy stanou ještě těžší. Ale co na tom záleží? Hlavně, že se hlásá všemi možnými způsoby Kristus: ať už s postranním úmyslem, nebo upřímně. Mám z toho radost a budu mít radost i dále.

Vím přece, že se moje věc obrátí k dobrému, když se za mě budete modlit a když mi Duch Ježíše Krista pomůže. Pevně očekávám a mám naději, že v ničem nedojdu hanby, ale že i teď jako vždycky budu moci svým neohroženým počínáním na sobě Krista oslavit, ať svým životem, ať svou smrtí. Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Avšak kdybych tady žil dál, mohl bych ještě s užitkem pracovat. A proto nevím, co bych měl volit. Přitahuje mě totiž obojí: mám touhu zemřít a být s Kristem – a to je věc mnohem, mnohem lepší; ale pro vás je zase nutnější, abych zůstal ještě naživu. O tom jsem přesvědčen, a proto vím, že ještě s vámi zůstanu a že vám budu dále pomáhat, aby u vás u všech rostla radost, jakou dává víra. Vy pak se budete moci tím více skrze mne chlubit v Kristu Ježíši, až se k vám zase vrátím.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Flp 1,20.21

Pevně očekávám a mám naději, že v ničem nedojdu hanby; * Budu moci Krista oslavit ať svým životem, ať svou smrtí.

Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. * Budu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Bernarda, opata

(Sermo 12 in psalmum Qui habitat, 3.6-8: Opera omnia, Edit. Cisterc. 4 [1966],458-462)

Ať tě střeží na všech tvých cestách

Svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách. Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, za jeho divy k dobru lidí. Ať ho chválí a říkají mezi národy: Velkou věc s nimi udělal Hospodin. Bože, co je člověk, že ho tak ceníš, že si ho všímáš? Všímáš si ho, věnuješ mu svou péči, staráš se o něj. Nakonec mu posíláš svého jednorozeného Syna, sesíláš svého Ducha a slibuješ člověku i to, že spatří tvou tvář. A aby žádná bytost v nebi nezůstala stranou při této péči o nás, posíláš blažené duchy, aby nám prokazovali službu, pověřuješ je, aby nad námi bděli, a přikazuješ jim, aby nás vychovávali.

Svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách. Jakou úctu mají v tobě vyvolávat tato slova, jakou oddanost vzbuzovat, jakou důvěru ti dodávat! Úctu k jejich přítomnosti, oddanost za jejich laskavou péči, důvěru v jejich ochranu. Jsou tedy s tebou, aby ti pomáhali, jsou nejen s tebou, ale i pro tebe. Jsou s tebou, aby tě chránili, jsou s tebou, aby ti prospívali. A třebaže Bůh jim to přikázal, přece ani jim nesmíme být nevděční: vždyť oni ho poslouchají s tak velikou láskou a my jejich pomoc tak potřebujeme.

Buďme proto k těmto ochráncům plní oddanosti a vděčnosti; splácejme jim jejich lásku a uctívejme je, jak jen můžeme a máme. Celou svou lásku a úctu však projevujme tomu, od něhož jak oni, tak i my máme všechnu schopnost prokazovat úctu a lásku, i všechno, čím si lásku a úctu zasloužíme.

A tak, bratři, vroucně milujme v Bohu jeho anděly jako naše budoucí spoludědice a zatím jako správce a ochránce, které Bůh ustanovil, aby nás vedli. Neboť už teď jsme Boží děti, i když to ještě není zjevné, protože jsme dosud jako nedospělí podřízeni správcům a ochráncům, a tak se zatím ničím nelišíme od služebníků.

Ale i když jsme tak malí a zbývá nám tak velká cesta, a nejen velká, ale i tak nebezpečná, proč bychom se báli, když máme takové ochránce? Ti, kteří nás střeží na všech našich cestách, nemohou být přemoženi ani svedeni na scestí, tím méně pak mohou sami z pravé cesty svést. Jsou věrní, moudří a mocní. Proč bychom se měli třást? Jen je následujme, držme se jich a přebývejme pod ochranou Boha, Pána nebes.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Žl 91 (90),11-12.10

Svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě střežili na všech tvých cestách. * Na svých rukou tě ponesou, abys nenarazil o kámen svou nohou.

Nepřihodí se ti nic zlého a útrapa se k tvému stanu nepřiblíží. * Na svých.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty ve své nevýslovné prozřetelnosti posíláš své anděly, aby nás střežili na všech našich cestách; vyslyš naše prosby a dej, ať nás jejich pomoc vždycky chrání, abychom pod jejich vedením šťastně došli do věčné radosti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky