Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Bůh Otec z pouhé milosti
poslal nám Syna z výsosti
k spáse člověka padlého,
hříchem v ráji raněného.
Vděčně za to věrná duše
miluje Pána Ježíše,
více než všechno stvoření,
nic jí milejšího není.
Opouští rozkoše těla,
čest, chválu i přízeň světa,
ráda činí vše pro něho,
majíc živou víru v něho.
Hrozeb lidských se nebojí,
v lásce jeho pevně stojí,
svolí raději umříti
než jemu se zprotiviti.
Nic v světě silnější není
nad Kristovo milování,
svět i ďábla vždy přemáhá,
všemu zlému odolává.
ŽALMY
1. ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.
Hospodine, netrestej mě ve svém hněvu, *
nekárej mě ve svém rozhorlení.
Vždyť se do mě zaryly tvé šípy, *
dopadla na mě tvá ruka.
Pro tvůj hněv není na mém těle zdravého místa, *
pro můj hřích není ve mně jediná kost celá.
Vin se mi nakupilo až nad hlavu, *
tíží mě jako přetěžké břímě.
Ant. Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.
2. ant. Pane, ty víš o každé mé touze.
Rány mi hnisají a páchnou, *
že jsem jednal pošetile.
Shrbený, nadmíru sklíčený *
den co den smutně se vláčím.
Vždyť má bedra jsou celá zanícená, *
zdravého místa není v mém těle.
Jsem malátný a zcela zkrušený, *
křičím proto, že mé srdce sténá.
Pane, ty víš o každé mé touze, *
mé vzdychání ti není skryté.
Srdce mi buší, opustila mě síla, *
i světlo mi hasne v očích.
Moji přátelé a druhové se vyhýbají mému neštěstí, *
i moji příbuzní se mě straní.
Strojí mi léčky ti, kdo pasou po mém životě, †
kdo usilují o mé neštěstí, hrozí mi zkázou *
a stále jen úklady vymýšlejí.
Ant. Pane, ty víš o každé mé touze.
3. ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.
Já však jsem jako hluchý, neslyším, *
jsem jako němý, který neotvírá ústa.
Jsem jako člověk, který neslyší, *
jehož ústa nemají odpovědi.
Vždyť v tebe, Hospodine, doufám, *
ty vyslyšíš, Pane, můj Bože!
Říkávám si totiž, jen ať se nade mnou neradují, *
ať se nade mnou nevypínají, když zakopnu v chůzi.
Mám ovšem k pádu velmi blízko, *
před sebou mám stále svou bolest.
Ano, vyznávám svou vinu, *
pro svůj hřích jsem sklíčen.
Ti, kdo bez příčiny proti mně brojí, jsou silní, *
mnoho je těch, kdo mě neprávem nenávidí,
kdo zlem splácejí za dobro, *
stíhají mě, že se o dobro snažím.
Neopouštěj mě, Hospodine, *
Bože můj, nevzdaluj se ode mě!
Pospěš mi na pomoc, *
Pane, má spáso!
Ant. Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso.
Mé oči toužebně vyhlížejí tvou pomoc,
spoléhám na tvá zaslíbení.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Moudrosti
8,1-21c
O moudrost je třeba prosit Boha
Moudrost se mocně rozpíná
od jednoho konce světa k druhému
a všemu vládne s dokonalostí.
Miloval jsem ji a vyhledával od své mladosti
a snažil jsem si ji přivést jako nevěstu,
neboť jsem se zamiloval do její krásy.
Je vznešená pro své společenství s Bohem
a pro lásku, kterou k ní má vládce všehomíra.
Je totiž zasvěcena do Božího vědění
a určuje jeho díla.
Je-li bohatství v tomto životě žádoucím dobrem,
co je bohatší než moudrost, která všechno tvoří?
Má-li být znalost úspěšná,
kdo je mezi bytostmi spíše umělcem než ona?
A když někdo miluje spravedlnost,
plodem jejích námah jsou ctnosti,
poněvadž ona učí mírnosti a opatrnosti,
spravedlnosti i statečnosti;
v lidském životě není nic užitečnější.
Když pak někdo touží po bohaté zkušenosti,
(moudrost) zná minulost a usuzuje na budoucnost,
vyzná se ve vybroušené mluvě i v luštění hádanek,
už napřed poznává divy a zázraky,
události období i časů.
Rozhodl jsem se tedy, že si ji přivedu, aby žila se mnou,
poněvadž jsem věděl, že mi bude rádkyní ve štěstí
i útěchou při starostech a zármutku.
Kvůli ní budu mít u lidí slávu
a přes své mládí úctu mezi starci.
Shledá se, že jsem bystrý na soudu,
a v očích vládců vzbudím obdiv.
Když budu mlčet, budou na mě čekat,
když budu mluvit, budou mi pozorně naslouchat,
když prodloužím svou řeč,
na ústa si položí ruku.
Moudrostí dosáhnu nesmrtelnosti
a věčnou památku zanechám těm, kdo přijdou po mně.
Budu vládnout lidem a národy mě budou poslouchat.
Obávaní vládcové se mě budou bát, jak o mně uslyší;
ukáže se, že jsem mezi lidmi dobrý a ve válce statečný.
Až vejdu do svého domu, odpočinu si po jejím boku,
neboť styk s ní nemá hořkost,
ani spolužití s ní mrzutost,
ale jen potěšení a radost.
Když jsem o tom u sebe uvažoval
a přemýšlel ve svém srdci,
že nesmrtelnost je ve spojení s moudrostí,
v přátelství s ní čistá rozkoš,
v práci jejích rukou nevyčerpatelné bohatství,
ve stálé důvěrnosti s ní rozvaha
a ve společných rozhovorech sláva,
obcházel jsem a hledal, jak bych si ji vzal k sobě.
Ano, byl jsem jinoch pěkně vyvinutý
a dostal jsem dobrou duši,
nebo spíše, že jsem byl dobrý,
přišel jsem do neposkvrněného těla.
Protože jsem věděl, že ji dostanu jenom jako dar Boží
– a to už patří k moudrosti vědět, koho je darem –
obrátil jsem se k Pánu a prosil ho.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Mdr 7,7-8; Jak 1,5
Modlil jsem se, a byl mi dán rozum. * Prosil jsem, a dostal jsem v úděl ducha moudrosti; jí jsem dal přednost před žezly a trůny.
Když je někdo z vás pozadu v moudrosti, ať prosí Boha, a bude mu dána, protože Bůh všem dává štědře a bez vyčítání. * Prosil jsem.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátů Balduina, biskupa v Canterbury
(Tract. 6: PL 204,451-453)
Boží slovo je plné života a síly
Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč. Tato slova ukazují velikost moci a moudrosti Božího slova všem, kdo hledají Krista; on sám je přece Božím Slovem i Boží mocí a moudrostí. Toto Slovo bylo na počátku u Otce, stejně věčné jako on a v pravý čas bylo zjeveno apoštolům; od nich bylo zvěstováno a s pokorou přijato ve víře národů, jež uvěřily. Je to tedy slovo v Otci, slovo v ústech a slovo v srdci.
Toto Boží Slovo je živé, neboť Otec Synovi dal, aby měl život sám v sobě, jako má život sám v sobě on. Takže je nejenom živý, ale dokonce sám život, jak sám o sobě říká: Já jsem cesta, pravda a život. A protože je život, je živý tak, že oživuje. Neboť jako Otec křísí mrtvé a je oživuje, tak i Syn oživuje, koho chce. Oživuje, když volá mrtvého z hrobu a říká: Lazare, pojď ven.
Když se toto Slovo zvěstuje, v slově zvěstování dává svému hlasu, který slyšíme zvenčí, plnost moci, kterou vnímáme uvnitř, takže mrtví ožívají a tímto slavným působením se probouzejí synové Abrahámovi. Žije tedy toto slovo v srdci Otcově, žije v ústech kazatelových a žije v srdci toho, kdo věří a miluje. A je-li to slovo tak živé, není pochyb, že je i účinné.
Je účinné při stvoření věcí, je účinné v řízení světa a je účinné při spáse světa. Co je tedy účinnější, co je mocnější? Kdo vylíčí jeho mocné činy, kdo vypoví všechnu jeho chválu? Je účinné, když je samo při díle, a je účinné, když je hlásáno. Nevrací se totiž s prázdnou, ale ve všem, k čemu je posláno, zdárně prospívá.
Je účinné a ostřejší než každý dvojsečný meč pro každého, kdo věří a miluje. Vždyť co je nemožné pro věřícího a co je obtížné pro milujícího? Když toto slovo promlouvá, jeho řeč proniká srdcem jako ostré střely bohatýrovy, vniká do srdce jako hluboko zatlučené hřeby, vniká tak hluboko, že zasahuje nejhlubší nitro. Toto slovo je přece ostřejší než každý dvojsečný meč: úderem mocnější nad jakoukoli sílu a moc, ostřejší nad všechnu ostrost lidského rozumu, jasnější nad všechnu moudrost lidskou, nad jasnost učených řečí.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Žl 33 (32),9; Flp 2,16; Jan 6,63
Bůh řekl – a stalo se, on poručil a vše povstalo. * Držte se slova života.
Slova, která jsem vám mluvil, jsou Duch a jsou život. * Držte se.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ, aby se na nás splnilo, co slibuješ. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky