26. březen 2023

Pátá Neděle postní
1. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla.

HYMNUS

Nuž, všichni křesťané věrní,

milostí obdarovaní

od Boha samého

i Syna jeho milého,

hleďme v ní vždy zůstávati

a jí užívati.

Ó neberme ji naprázdno,

ale jak je komu dáno,

buďme živi Bohu,

čiňme skutky vzácné jemu,

v Kristu máme posvěcení,

hojné doplnění.

Stal se naším služebníkem,

naším v nouzi pomocníkem,

svůj život nejdražší

za nás dal k výplatě naší

jako oběť Otci milou,

nám velmi potřebnou.

Tak máme bližním činiti,

pro ně vše vynaložiti,

tím Pánu sloužiti

a nic zlého nečiniti,

aby s námi vždycky bydlil,

jak nám sám zaslíbil.

Kdo Kristu v nich věrně slouží,

milosrdenství obdrží,

dojde slibu Páně,

vejde mezi požehnané,

neb co činil nejmenšímu,

učinil vše jemu.

ŽALMY

1. ant. Kristův kříž je pro nás stromem života.

Žalm 1
Cesta spravedlivých a hříšných
Blažení, kdo s důvěrou v Kristův kříž sestoupili do křestní vody. (Autor z II. století)

Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, †

nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, *

a nezasedá ve shromáždění rouhačů,

ale má zalíbení v Hospodinově zákoně *

a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.

Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, *

ve svůj čas přináší ovoce,

listí mu nevadne *

a daří se mu vše, co koná.

Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: *

jsou jako pleva rozvátá větrem.

Proto neobstojí bezbožní na soudu *

ani hříšní ve shromáždění spravedlivých,

vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, *

ale cesta bezbožných skončí záhubou.

Ant. Kristův kříž je pro nás stromem života.

2. ant. Já jsem ustanovil svého krále na Siónu.

Žalm 2
Mesiáš, král a vítěz
Spolčili se proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal za Mesiáše. (Sk 4,27)

Proč se pohané bouří, *

proč národy strojí marné plány?

Pozdvihují se pozemští králové †

a vladaři se spolu umlouvají *

proti Hospodinu a jeho Pomazanému.

„Rozlámejme jejich okovy *

a odhoďme jejich pouta!“

Směje se ten, který na nebesích trůní, *

jsou Pánu k smíchu.

Potom k nim rozhorlen mluví, *

děsí je svým hněvem;

„Já jsem přece ustanovil svého krále *

na Siónu, na své svaté hoře!“

Vyhlásím Hospodinovo rozhodnutí, †

Pán mi řekl: „Ty jsi můj syn, *

já jsem tě dnes zplodil.

Požádej mě, a dám ti v majetek národy, *

do vlastnictví končiny země.

Můžeš je roztlouci železným prutem, *

jako hliněnou nádobu je můžeš rozbít.“

Nuže, králové, pochopte! *

Dejte si říci, vladaři země!

V bázni se podrobte Hospodinu, *

s chvěním ho poslouchejte,

aby se nerozhněval k vaší zhoubě, *

protože jeho hněv se roznítí rychle.

Blaze všem, *

kdo se k němu uchylují!

Ant. Já jsem ustanovil svého krále na Siónu.

3. ant. Ty jsi, Hospodine, můj štít, ty mi pozvedáš hlavu.

Žalm 3
Bůh je můj ochránce
Ulehl a zesnul, povstal však znovu k životu, protože se ho Bůh ujal. (Sv. Irenej)

Hospodine, kolik je těch, kdo mě sužují! *

Mnoho jich na mě dotírá!

Mnoho jich o mně říká: *

„Ani Bůh mu nepomůže!“

Ty však, Hospodine, jsi můj štít, *

jsi má chlouba, ty mi pozvedáš hlavu!

Hlasitě jsem volal k Hospodinu, *

vyslyšel mě ze své svaté hory.

Klidně jsem ulehl a usnul. *

Probudil jsem se, protože mi Hospodin pomáhá.

Nezaleknu se ani tisíců, *

kteří mě obkličují.

Povstaň, Hospodine, *

můj Bože, zachraň mě!

Všem mým protivníkům jsi rozbil čelisti, *

bezbožníkům jsi vyrazil zuby!

U Hospodina je spása: *

Na tvém lidu ať spočine tvé požehnání!

Ant. Ty jsi, Hospodine, můj štít, ty mi pozvedáš hlavu.

Kdo zachovává mé slovo,

neumře navěky.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek listu Židům

1,1 – 2,4

Syn Boží vyniká nad anděly

Mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Pán v minulosti k našim předkům skrze proroky. V této poslední době však promluvil k nám skrze svého Syna. Jeho ustanovil dědicem všeho a skrze něj také stvořil svět. On je odlesk jeho (božské) slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici (Boží) velebnosti a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje svou důstojností, které se mu trvale dostalo.

Vždyť komu z andělů kdy (Bůh) řekl:

„Ty jsi můj syn,

já jsem tě dnes zplodil“?

A dále:

„Já mu budu otcem a on mi bude synem.“

A až bude opět uvádět svého prvorozeného na svět, řekne:

„Ať se mu klanějí všichni Boží andělé!“

O andělích (žalmista) mluví takto:

„Užívá větrů jako svých poslů

a ohnivých plamenů jako svých služebníků“,

ale o Synovi říká:

„Tvůj trůn, Bože, trvá na věčné věky“

a

„Žezlo spravedlnosti je žezlo jeho království.

Miluješ spravedlnost a nenávidíš nepravost;

proto tě pomazal Bůh, tvůj Bůh,

olejem radosti před tvými druhy.“

A dále:

„Ty jsi, Pane, na počátku položil základy zemi

a dílem tvých rukou jsou nebesa.

Ta pominou, ale ty zůstáváš;

nebesa zetlí jak oděv,

jako plášť je svineš

a vymění se jako šaty.

Ty však (zůstáváš) stále týž a tvá léta nepřestanou.“

Kterému andělovi kdy řekl:

„Seď mi po pravici,

dokud ti nepoložím jako podnož k nohám tvé nepřátele“?

Což nejsou všichni (andělé) jen duchové, poslaní k tomu, aby sloužili těm, kdo mají jako dědictví dostat spásu?

Proto mnohem více pozornosti musíme věnovat tomu, co jsme slyšeli, abychom se snad neminuli s přístavem (spásy). Když už to, co oznámili andělé, mělo svou platnost – takže všichni, kdo to přestoupili nebo to nechtěli slyšet, byli potrestáni, jak zasloužili – mohli bychom uniknout my, kdybychom se chovali nevšímavě k tak vznešené spáse? Začal ji (přece) hlásat sám Pán a nám ji (odevzdali) jako spolehlivou ti, kdo to sami slyšeli. Přitom sám Bůh to potvrzoval znameními, zázraky a rozmanitými (projevy) moci, ano i dary Ducha Svatého, které on rozděluje, jak sám chce.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Žid 1,3; 12,2

Ježíš Kristus je odlesk Otcovy slávy a výrazná podoba jeho podstaty, on všechno udržuje svým mocným slovem. * Když vykonal očistu od hříchů, zasedl na výsostech po pravici Boží velebnosti.

Ten, od něhož pochází naše víra, místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž. * Když.

DRUHÉ ČTENÍ

Z velikonočních listů svatého Atanáše, biskupa

(Ep. 14,1-2: PG 26,1419-1420)

Nadcházející svátek Páně neslavme slovy, ale skutky

Slovo, které se pro nás stalo vším, je nám nablízku. Je to náš Pán Ježíš Kristus, ten, který slibuje, že bude stále s námi. Vždyť přece říká: Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa. A stejně jako je naším pastýřem, veleknězem, cestou a branou a stal se pro nás vůbec vším, právě tak je naším svátkem a slavností, jak říká Apoštol: Vždyť náš velikonoční beránek Kristus je už obětován, ten, který byl očekáván. Ale zazářil nám také jako odpověď na prosby žalmisty volajícího: Radosti má, vytrhni mne z obležení nepřátel. To je pravá radost a to je skutečná slavnost: zapuzení všeho zla; každý má k takové radosti dospět, a proto musí žít bezúhonně a mít stále na paměti pokoj bázně Boží.

Tak také žili svatí: po celou dobu svého života se radovali jako ve svátek. Jeden z nich, blažený David, vstával ne jednou, ale sedmkrát za noc a v modlitbách vzýval Boha. Jiný zase, veliký Mojžíš, jásal a zpíval hymny a chvály za vítězství nad faraonem a nad těmi, kteří Hebrejce utlačovali těžkou robotou. A konečně další, jako veliký Samuel nebo blažený Eliáš, s opravdovou radostí konali posvátnou bohoslužbu. Svým dobrým životem dosáhli svobody a účastní se nyní nebeské slavnosti; radují se ze svého někdejšího putování po zemi stínů a znají již, jaký je rozdíl mezi skutečností a předobrazem.

Jakou cestou se však při nynější slavnosti dáme my? A když se blížíme k tomuto svátku, koho budeme mít za vůdce? Jistě nikoho jiného než toho, jehož společně nazýváme svým Pánem, Ježíše Krista, neboť on sám říká: Já jsem cesta. On je ten, který na sebe vzal hřích světa, jak praví svatý Jan. On očišťuje naše duše, jak o tom jinde mluví prorok Jeremiáš: Stoupněte si na začátku cest a dívejte se, ptejte se, která cesta je dobrá, a na ní najdete obnovení svých duší.

Když byli nečistí kdysi pokropeni krví kozlů a posypáni popelem z jalovic, mohli být očištěni pouze tělesně. Nyní však milost Božího Slova očišťuje každého v plnosti. Půjdeme-li za tímto Slovem, můžeme již zde jakoby v předsíních nebeského Jeruzaléma předem připravovat onen věčný svátek. Stejně jako svatí apoštolové, kteří následovali svého vůdce Spasitele tak, že byli a dosud jsou učiteli této milosti. Vždyť říkali: My jsme opustili všechno a šli jsme za tebou. Podobně i my následujeme Pána; a jeho svátek neslavíme pouze slovy, ale i skutky.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Žid 6,20; Jan 1,29

Jako předchůdce vstoupil pro nás do svatyně beránek bez poskvrny. * Stal se veleknězem podle řádu Melchizedechova na věčné věky.

Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa. * Stal se.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tvůj Syn nás tak miloval, že se z lásky vydal na smrt za spásu světa; dej nám svou milost, abychom i my milovali své bratry a zůstávali v tvé lásce. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky