Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Vítej, Jezu Kriste,
z nebeské výsosti,
vítej z Panny čisté,
náš předrahý hosti.
Přišels k nám od Otce,
spasení původce,
z tebe se těšíme,
všichni radujeme,
Kriste, Králi náš.
Navštívils nás hříšné
zde v tomto vězení,
z lásky své přílišné,
nás všech k vyproštění.
S nebeským bohatstvím
přišels k nám chudičkým,
bys nás obdaroval,
sebe sama nám dal,
Kriste, Králi náš.
Ty jsi Král důstojný,
Syn Všemohoucího,
Pán a Bůh velebný,
nad nějž nic vyššího:
Sebe jsi ponížil,
pro nás hříšné zmařil,
učiněns podobný
nám, krom hříchu rovný
Kriste, Králi náš.
Ó, co tebou hnulo,
že ses tak ponížil,
co k tomu nutilo,
abys hříšným sloužil?
Než milost horlivá,
ta spravedlnost tvá,
chtěls ji vždy činiti,
naším bratrem býti,
Kriste, Králi náš.
ŽALMY
1. ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním.
Bůh povstává, jeho nepřátelé se rozptylují, *
ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním,
tratí se, jako se rozplývá dým †
jako taje vosk před ohněm, *
tak hříšníci hynou před Bohem.
Spravedliví se však radují, jásají před Bohem *
a veselí se v radosti.
Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, *
upravte cestu tomu, kdo jezdí na oblacích,
jeho jméno je Hospodin, *
jásejte před ním!
Otec sirotků, ochránce vdov *
je Bůh ve svém svatém příbytku.
Bůh zjednává opuštěným domov, †
vězně vyvádí k šťastnému životu, *
jen buřiči bydlí ve vyprahlé zemi.
Bože, když jsi vycházel před svým národem, *
když jsi kráčel na poušti,
země se třásla, také nebesa vydávala vláhu před Bohem, *
chvěl se Sinaj před Bohem, Bohem Izraele.
Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví, *
vzkřísils je, když zemdlelo.
Usadilo se v něm tvoje stádce, *
ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!
Ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním.
2. ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti.
Pán pronáší výrok, *
mnoho poslů šíří radostné zvěsti:
„Králové s vojsky prchají, prchají; *
i ženy si doma rozdělují kořist.
Zatímco jste si hověli u ovčích ohrad, †
zaskvěla se křídla holubice stříbrem, *
její perutě plavým zlatem.
Když tam Všemohoucí rozháněl krále, *
padali jako sníh na Salmonu!“
Hory bašanské jsou hory vysoké, *
hory bašanské jsou hory strmé.
Proč vy, strmé hory, tak žárlivě hledíte †
na horu, kde si Bůh vyvolil sídlo, *
na horu, kde bude Hospodin navždy sídlit?
Bůh má bezpočtu svých vozů, tisíce tisíců: *
ze Sinaje Pán přichází do svatyně.
Vystoupils do výšin, zajatce zajals, †
vzal sis lidi jako dar, *
i ty, kteří nechtějí bydlit u Hospodina, Boha.
Ať je Pán žehnán každý den, *
nosí naše břemena, Bůh, naše spása.
Náš Bůh je Bohem spásy, *
Hospodin, Bůh, dává uniknout smrti.
Vskutku Bůh rozbíjí hlavy svých nepřátel, *
vlasaté temeno toho, kdo si libuje ve zlých skutcích.
Pán pravil: „Přivedu ti je z Bašanu, *
dovléknu ti je z hlubin moře,
abys v krvi smočil svou nohu, *
aby jazyk tvých psů měl z nepřátel svůj podíl.“
Ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti.
3. ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána.
Objevuje se tvůj průvod, Bože, *
průvod mého Boha, mého krále, směřující do svatyně.
Vpředu kráčejí zpěváci, vzadu harfeníci, *
uprostřed dívky bijí do bubínků.
„Ve sborech velebte Boha, *
Hospodina, vy, kteří pocházíte z Izraele!“
Tu si před nimi vykračuje Benjamín, věkem nejmladší, †
judská knížata se svými zástupy, *
knížata Zabulóna, knížata Neftaliho.
Ukaž, Bože, svou moc, *
tu moc, Bože, kterou na nás vykonáváš!
Ať pro tvůj chrám v Jeruzalémě *
přinášejí králové dary!
Pokárej netvora v rákosí, *
ty, kteří jsou mezi národy jako houf býků uprostřed telátek;
nechť se ti koří s pruty stříbra, *
rozmetej národy, které rády válčí!
Ať se dostaví velmoži z Egypta, *
ať Etiopie vztáhne k Bohu svou ruku!
Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána, *
který jezdí po nebesích, po odvěkém nebi!
Hle, ozývá se jeho hlas, hlas mocný: *
„Uznejte Boží moc!“
Nad Izraelem se zjevuje jeho vznešenost, *
jeho moc v oblacích.
Bázeň budí Bůh ze své svatyně, Bůh Izraelův, †
on dává sílu a statečnost svému lidu. *
Bůh buď veleben!
Ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána.
Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství
a dej nám svou spásu.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
Iz 47,1.3b-15
Nářek nad Babylónem
Sestup, seď v prachu,
panno, babylónská dcero,
seď na zemi, zbavena trůnu,
chaldejská dcero,
neboť už tě nebudou nazývat
změkčilou a rozmařilou.
„Pomstím se, nikoho neušetřím“
praví náš vykupitel, jehož jméno je Hospodin zástupů,
Svatý Izraele.
Seď tiše a vejdi do tmy,
chaldejská dcero,
neboť už tě nebudou nazývat
vládkyní říší.
Rozhněval jsem se na svůj národ,
znesvětil jsem své dědictví,
vydal jsem ho do tvé moci.
Neměla jsi však s nimi soucit,
své jařmo jsi velmi ztížila starci.
Řekla jsi: „Navěky budu paní!“
Na to, (co přijde), jsi nedbala,
na svůj konec jsi nemyslela.
Nyní tedy slyš, ty bujná,
která trůníš v bezpečí
a říkáš si v srdci: „Já jsem, a mimo mne nikdo!
Nebudu sedět jako vdova, nepoznám bezdětnost!“
Obojí na tebe přijde
náhle, jednoho dne:
bezdětnost i vdovství
tě stihnou naráz,
třebas je tvých kouzel mnoho
a velmi hojná tvá proklínání.
Spoléhalas na svou špatnost
a řekla jsi: „Nikdo mě nevidí!“
Tvá moudrost a tvé vědění,
ty tě svedly;
v srdci sis řekla:
„Já jsem, a mimo mne nikdo!“
Přijde na tebe neštěstí,
které nedokážeš odvrátit.
Padne na tebe zkáza,
kterou nelze zažehnat.
Přijde na tebe nenadále
nečekaná zhouba.
Jen se drž svých zaklínání
a spousty svých kouzel,
s kterými ses lopotila od mladosti.
Možná, že to bude na prospěch,
možná, že to bude na postrach.
Jsi už unavená množstvím svých předpovědí.
Ať tedy vystoupí a vysvobodí tě, kdo měří nebesa,
kdo pozorují hvězdy
a při každém novoluní oznamují,
co se ti stane.
Hle, jsou jako sláma,
oheň je spálí,
sami se nemohou zachránit
z moci plamene;
není to uhlí, od něhož by se dalo zahřát,
není to ohniště, k němuž by se dalo sednout.
Tak ti prospějí tvoji kouzelníci,
s kterými ses lopotila
od mladosti.
Každý bloudí na své cestě,
nikdo ti nepomůže.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Iz 49,13; 47,4
Jásejte, nebesa, plesej, země, radostně se veselte, hory: * Hospodin se smilovává nad svými ubožáky.
Jeho jméno je: náš vykupitel, Hospodin zástupů, Svatý Izraele. * Hospodin.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje, biskupa
(Lib. 3,20,2-3: SCh 34,342-344)
Vtělení Syna Božího nám přineslo spásu
Slávou člověka je Bůh; Bůh pak ukazuje svou činnost a veškerou svou moudrost a sílu na člověku.
Jako lékař se osvědčuje na nemocných, tak i Bůh se projevuje na lidech. Proto také říká Pavel: Bůh dopustil, že všichni upadli do nevěry, aby všem prokázal milosrdenství. Je to míněno vzhledem k člověku, který se provinil neposlušností vůči Bohu a ztratil nesmrtelnost, potom byl omilostněn a prostřednictvím Božího Syna se mu dostalo adoptivního synovství.
Tento člověk, bude-li bez nadutosti a vychloubání za pravou slávu považovat to, co bylo stvořeno, i toho, kdo to stvořil, totiž ze všech nejmocnějšího Boha, jenž všem poskytl to, že jsou, a setrvá-li v jeho lásce, poddanosti a ve vzdávání díků, obdrží od Boha ještě větší slávu a jeho sláva stále poroste, až se stane podobným tomu, jenž za něj zemřel.
Ten vzal na sebe tělo, jako mají hříšní lidé, aby tak zavrhl hřích a jako už zavržený ho odstranil z těla. Pobízel člověka, aby se mu připodobnil, učinil ho napodobitelem Boha, svěřil mu Otcovy zásady vedoucí k patření na Boha a obdařil ho schopností důvěrně poznávat Otce. On, Boží Slovo, přebýval v člověku a stal se Synem člověka, aby podle Otcova přání navykl člověka přijímat Boha a Boha přebývat v člověku.
Proto jako znamení naší spásy dal sám Pán toho, který je narozený z Panny, Emanuel (to je „Bůh s námi“). Neboť Bůh sám přinesl lidem spásu, poněvadž sami ze sebe možnost spásy neměli. Proto Pavel, když mluví o slabosti člověka, říká: Jsem si vědom, že v mém těle dobro nesídlí. Tím naznačil, že dobrodiní naší spásy nepochází z nás, nýbrž z Boha. A dále říká: Já nešťastný člověk, kdo mě vysvobodí od těla, propadlého této smrti? Nato uvádí vysvoboditele: Milost Ježíše Krista, našeho Pána.
V tom smyslu praví také Izaiáš: Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás. To proto, že nikoli vlastními silami, nýbrž Božím přispěním jsme měli být spaseni.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Jer 31,10; 4,5
Slyšte, pohané, Hospodinovo slovo a hlásejte je ve všech končinách země; * i v dáli na ostrovech řekněte: Náš Spasitel přijde.
Zvěstujte, hlásejte, provolávejte a křičte; * i v dáli.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys nám poslal svého Syna, narozeného z Panny Marie, a jeho příchodem zazářilo světu světlo tvé slávy; pomáhej nám, abychom slavili toto tajemství vedeni světlem víry a s opravdovou zbožností. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky