Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Zachovej nás při svém slovu
a dej k němu víru živou,
ty sám, Ježíši, Pane náš,
neboť ty mdlobu nás všech znáš.
Poněvadž sami ze sebe
nemůžeme nic bez tebe,
v tvou ochranu se dáváme
a za to tebe žádáme:
Ať moc pravdy slova tvého
vejde do srdce našeho,
a tak ať jsme země plodná,
pro setbu tvoji příhodná.
V čemkoli jsme pobloudili,
naprav nás, Pastýři dobrý,
k stádu svému na ramenou
přines ovci svou ztracenou!
Slovo tvé, Pane, Kriste náš,
ať neopustí nikdo z nás!
Amen, ať se to vše stane,
zač tebe s vírou žádáme.
ŽALMY
1. ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. †
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
† Tak ať mluví vykoupení Hospodinem, *
ti, které vykoupil z nepřátelské moci,
které shromáždil ze zemí, *
od východu a od západu, ze severu a z jihu.
Bloudili na stepi, po pustině, *
nenašli cestu k městu, kde by mohli bydlet.
Hladověli a žíznili, *
život v nich chřadl.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Vedl je pravou cestou, *
aby došli do města, kde by mohli bydlet.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí,
neboť žíznivou duši ukojil, *
hladovou duši naplnil dobrými věcmi.
Seděli v hlubokých temnotách, *
spoutáni železem a strastí,
neboť se vzepřeli Božím příkazům, *
pohrdli úradkem nejvyššího.
Proto jim pokořil srdce útrapou, *
potáceli se, ale nikdo jim nepomohl.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Vyvedl je z hlubokých temnot *
a roztrhl jejich pouta.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí,
neboť vylomil bronzové brány *
a železné závory rozbil.
Ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
2. ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.
Chřadli pro svou nepravost *
a souženi byli pro své viny;
z duše se jim zhnusil každý pokrm *
a přiblížili se až k branám smrti.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Poslal své slovo a uzdravil je, *
zachránil je ze záhuby.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí.
Nechť podají děkovné oběti, *
nechť vypravují s jásotem o jeho skutcích.
Pustili se po lodích na moře, *
sháněli obchody po širých vodách.
Viděli Hospodinova díla *
a na širém moři jeho divy.
Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr, *
který do výše vzdouval vlny.
Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí, *
jejich duše se třásla v nebezpečí.
Potáceli se, vrávorali jak opilí, *
veškerá jejich zručnost byla v koncích.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Uklidnil bouři v tichý vánek, *
a utišily se mořské vlny.
Radovali se, že se uklidnily, *
a dovedl je do vytouženého přístavu.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí;
nechť ho oslavují v shromáždění lidu, *
nechť ho velebí ve sboru starších.
Ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.
3. ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.
Změnil řeky v pustinu *
a prameny vod ve vyprahlou zemi,
plodný kraj v solnou step *
pro zlobu jeho obyvatel.
Změnil poušť ve vodní pláň, *
vyprahlou zemi v prameny vod.
Usadil tam hladové *
a vystavěli si město k přebývání.
Oseli pole, založili vinice, *
domohli se hojné úrody.
Požehnal jim, a velmi se rozmnožili, *
nezmenšil počet jejich dobytka.
Avšak ubylo jich, dostali se do bídy *
tlakem neštěstí a útrapami.
Ale ten, který vylévá potupu na knížata *
a dává jim bloudit neschůdnou pouští,
pozdvihl chudáka z bídy *
a rodiny rozmnožil jako stáda.
Vidí to spravedliví a radují se, *
každá zloba zavře svá ústa.
Kdo je moudrý, aby to sledoval, *
kdo pochopí Hospodinovu lásku?
Ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.
Hospodine, tvé milosrdenství sahá až do nebes,
tvoje věrnost až k oblakům.
PRVNÍ ČTENÍ
Z páté knihy Mojžíšovy
32,48-52; 34,1-12
Mojžíšova smrt
Ještě téhož dne promluvil Hospodin k Mojžíšovi: „Vystup zde na pohoří Abarím, na horu Nebo, která je v moabské zemi, naproti Jerichu, a pohleď na kanaanskou zemi, kterou dávám synům Izraele do vlastnictví. Vystup na tu horu, na ní zemřeš a budeš připojen ke svému lidu, jako zemřel tvůj bratr Árón na hoře Hóru, a byl připojen ke svému lidu, protože jste se mi zpronevěřili uprostřed Izraelitů u Vod sváru v Kádeši na poušti Sinu, že jste uprostřed Izraelitů nevzdali čest mé svatosti. Proto uzříš zemi jen odtud, ale tam do země, kterou dávám synům Izraele, nevstoupíš.“
Mojžíš vystoupil z moabských stepí na horu Nebo, na vrchol Pisga, který je proti Jerichu. Hospodin mu ukázal celou zemi: Gilead až k Danu, celou (zemi) Neftali, zemi Efraim a Manasse, celou zemi judskou až k západnímu moři, Negeb, okolí (Jordánu), planinu Jericha, města palem, až k Soaru. Hospodin mu řekl: „To je ta země, o níž jsem přísahal Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi: ‚Dám ji tvému potomstvu.‘ Ukázal jsem ti ji, ale nepřejdeš tam.“
A Mojžíš, Hospodinův služebník, tam zemřel v moabské zemi podle Hospodinova slova. Pohřbili ho v Údolí v moabské zemi proti Bet Peoru, ale nikdo nezná jeho hrob až dodnes. Mojžíšovi bylo sto dvacet let, když zemřel, jeho oči nezeslábly, jeho životní síla nezmizela. Synové Izraele oplakávali Mojžíše na moabských stepích třicet dní. Potom skončila doba nářku a smutku nad Mojžíšem.
Jozue, syn Nunův, byl plný ducha moudrosti, neboť Mojžíš vložil na něj své ruce. Synové Izraele ho poslouchali, a tak vykonali příkaz, který dal Hospodin Mojžíšovi.
V Izraeli už nepovstal prorok, jako byl Mojžíš, s nímž Hospodin jednal tváří v tvář. Kolik bylo znamení a divů, jimiž ho pověřil Hospodin, aby je vykonal v egyptské zemi na faraonovi, na jeho služebnících a na celé jeho zemi! Jak silnou moc a jak velké úděsné skutky vykonal Mojžíš před očima celého Izraele!
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Jan 1,14.16.17; Sir 24,33 (řec. 23)
Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Všichni jsme dostali z jeho plnosti, neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, * milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista.
Zákon vyhlásil Mojžíš jako dědictví pro Jakubovo společenství. * Milost.
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladu svatého Tomáše Akvinského o apoštolském vyznání víry
(Collatio 6 super Credo in Deum)
Na kříži nechybí žádný příklad ctnosti
Nač bylo potřebné, aby pro nás Syn Boží trpěl? Bylo to velmi potřebné, a to z dvojího hlediska: jako lék proti hříchům a jako příklad pro naše jednání.
Jako lék proto, že skrze Kristovo umučení nalézáme lék proti všemu zlu, do něhož upadáme svými hříchy.
Ale neméně užitečný je i příklad. Neboť Kristovo umučení stačí k tomu, aby úplně formovalo náš život. Kdo chce žít dokonale, nemusí dělat nic jiného, než pohrdat tím, čím Kristus na kříži pohrdl, a usilovat o to, oč Kristus usiloval. Vždyť na kříži nechybí žádný příklad ctnosti.
Hledáš-li příklad lásky: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. To učinil Kristus na kříži. A tak když on vydal svůj život za nás, nemá být příliš těžké snášet cokoli zlého pro něho.
Hledáš-li trpělivost, nalezne se nejvíc na kříži. Trpělivost se totiž stává velkou dvojím způsobem: buď když někdo snáší trpělivě něco velikého, nebo když snáší něco, čemu se mohl vyhnout, ale nevyhnul. A Kristus snášel na kříži něco velikého, a to trpělivě, neboť když trpěl, nevyhrožoval; jako ovce vedená na porážku neotevřel ústa. Veliká je tedy Kristova trpělivost na kříži. A proto vytrvale běžme o závod, který je nám určen. Mějme oči upřeny na Ježíše: od něho naše víra pochází a on ji vede k dokonalosti. Místo radosti, která se mu nabízela, vzal na sebe kříž a nic nedbal na urážky.
Hledáš-li příklad pokory, pohleď na Ukřižovaného. Neboť Bůh chtěl být souzen od Poncia Piláta a zemřít.
Hledáš-li příklad poslušnosti, následuj toho, který byl poslušný Otce až na smrt: Jako se celé množství stalo neposlušností jednoho, totiž Adama, hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými.
Hledáš-li příklad pohrdání pozemskými věcmi, následuj toho, který je Král králů a Pán pánů, v němž jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání; na kříži visí obnažen, posmívají se mu, plivají na něj, bijí ho, je korunován trním a nakonec napájen octem a žlučí.
Ať tedy nelpíš na oděvu ani na bohatství, neboť rozdělili si mé šaty; ani na poctách, neboť on zakusil posměch a bití; ani na hodnostech, neboť upletli korunu z trní a vsadili mu ji na hlavu; ani na požitcích, neboť mě v žízni napojili octem.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Mdr 7,7-8; 9,1.17
Modlil jsem se, a byl mi dán rozum, prosil jsem, a ducha moudrosti v úděl jsem přijal. * Jí jsem dal přednost před žezly a trůny, a bohatství ve srovnání s ní jsem pokládal za nic.
Bože otců a milosrdný Pane, kdo poznal tvou vůli, když jsi mu nedal moudrost a z výšin neposlal svého svatého ducha? * Jí jsem.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, původce moudrosti, tys vedl svatého Tomáše, aby nám dal příklad horlivého úsilí o svatost a posvátnou vědu; pomáhej i nám, ať rozumem poznáváme, čemu učil, a životem ho následujeme. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky