Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Kristus Pán praví:
Ti, kdo zachovají
slovo moje s věrností,
smrti neokusí na věčnosti.
Kdo slyší slova
a je zachovává,
ten je blahoslavený,
a bude do slávy uvedený.
Písmo nám svědčí,
že pro slovo Boží
musí mnoho trpěti,
kdo se chce Krista zde přidržeti.
Nic se nebojme,
jenom v pravdě stůjme,
věříce jeho řeči
doufejme v pomoc jeho a péči.
Státi bezpečně
budem ustavičně
v jeho svatém učení,
neopustí nás až do skončení.
Ó milý Pane,
dej, ať v nás zůstane
užitek slova tvého,
přiveď nás do království věčného.
ŽALMY
1. ant. Miluji tě, Hospodine, má sílo. †
Miluji tě, Hospodine, má sílo, *
† Hospodine, má skálo, mé útočiště; zachránce můj!
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, *
můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má!
Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, *
a od svých nepřátel budu vysvobozen.
Obklopil mě smrtící příboj, *
přepadly mě záhubné přívaly,
ovinula mě osidla podsvětí, *
ohrozily mě léčky smrti.
Ve své tísni jsem vzýval Hospodina, *
k svému Bohu jsem volal o pomoc:
Ze své svatyně slyšel můj hlas, *
mé volání proniklo k jeho sluchu.
Ant. Miluji tě, Hospodine, má sílo.
2. ant. Hospodin mě vysvobodil, protože mě má rád.
Zachvěla se a zatřásla země, †
zakolísaly základy hor *
a zachvěly se, neboť vzplál hněvem.
Vystoupil kouř z jeho chřípí, †
sžírající oheň z jeho úst, *
žhavé uhlí od něho vzplálo.
Nebesa sklonil a sestoupil, *
černý mrak byl pod jeho nohama.
Jel na cherubu a letěl, *
nesl se na křídlech větru.
Jako rouchem se temnotou oděl, *
zahalil se do tmavých vod, do hustých mračen.
Bleskem v jeho dohledu *
vzplálo žhavé uhlí.
Z nebe Hospodin zahřměl, *
Nejvyšší zaburácel svým hlasem.
Vyslal své šípy a rozptýlil je, *
vyslal přemnohé blesky a rozdrtil je.
Tu se ukázala dna oceánů, *
základy země byly obnaženy,
když Hospodin pohrozil, *
když zavanul dech jeho hněvu.
Napřáhl svou ruku z výšin a uchopil mě, *
vyprostil mě ze spousty vod,
vyrval mě mému mocnému nepříteli, *
těm, kdo mě nenáviděli, kdo mě předčili silou.
Přepadli mě v den pro mě osudný, *
ale Hospodin se mě zastal.
Vyvedl mě na volné prostranství, *
vysvobodil mě, protože mě má rád.
Ant. Hospodin mě vysvobodil, protože mě má rád.
3. ant. Hospodin je mé světlo a má spása.
Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti, *
odměnil mě podle čistoty mých rukou.
Vždyť jsem zachovával Hospodinovy cesty, *
nevzdálil jsem se hříchem od svého Boha.
Neboť jsem míval na zřeteli všechny jeho příkazy, *
jeho nařízením jsem se nevyhýbal,
ale byl jsem před ním bez úhony, *
uchoval jsem se bez viny.
Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti, *
podle čistoty mých rukou, kterou vidí svýma očima.
K dobrému člověku se chováš dobrotivě, *
s bezúhonným zacházíš láskyplně,
s upřímným jednáš upřímně, *
s vychytralým však obezřetně.
Neboť pokorný lid ty zachraňuješ, *
ale ponižuješ oči zpupných.
Ano, ty Hospodine, zažehuješ mou svítilnu, *
mou temnotu ozařuješ, můj Bože!
S tebou se vrhám na šiky nepřátel *
a hradby ztékám se svým Bohem.
Ant. Hospodin je mé světlo a má spása.
Všichni Ježíšovi přisvědčovali
a divili se milým slovům z jeho úst.
PRVNÍ ČTENÍ
Z Knihy Job
32,1-6; 33,1-22
Elihu mluví o Božích úradcích
Ti tři muži přestali odpovídat Jobovi, protože považoval sám sebe za spravedlivého. Tu Elihu, Barachelův syn z Buz z kmene Ram, se na Joba rozhněval; jeho hněv vzplál proto, že se před Bohem dělal spravedlivým. I na jeho tři přátele se rozhněval, poněvadž nenalezli odpověď a Joba jen odsuzovali. Když mluvili s Jobem, Elihu vyčkával, protože byli věkem starší než on. Když však Elihu viděl, že ti tři mužové nemají co odpovědět, rozhněval se; a tehdy se ujal slova Elihu, Barachelův syn z Buz, a řekl:
„Jsem věkem nejmladší, vy jste starci,
proto jsem se ostýchal a váhal
vám povědět, co vím.
Slyš tedy, Jobe, mou řeč,
popřej sluchu všem mým slovům.
Pohleď, otvírám ústa,
můj jazyk hovoří v hrdle.
Promluvím z upřímnosti srdce,
rty mé vypovědí čistou pravdu.
Boží duch mě stvořil,
dech Všemocného mě oživuje.
Můžeš-li, odpověz mi,
připrav se na mě a proti mně povstaň!
Vždyť já jako ty jsem z Boha,
i já byl uhněten z hlíny.
Ať tě neděsí strach ze mne,
má vážnost tě nemusí tížit.
Řekl jsi však – slyšel jsem to na vlastní uši –
vnímal jsem zvuk tvých slov:
Jsem čistý, bez zločinu,
bezúhonný, nemám vinu.
Ale On si proti mně bere záminku,
jedná se mnou jak s nepřítelem.
Do klády svírá mé nohy,
špehuje všechny mé cesty.
Hleď, odpovím ti, v tom se mýlíš,
vždyť větší je Bůh než člověk.
Pročpak mu vyčítáš,
že ti neodpovídá na každé slovo?
Ať už Bůh mluví tak, či onak,
člověk na to nedává pozor.
Ve snu nebo v nočním vidění,
když se na lidi snáší hluboký spánek,
když usínají na lůžku,
tu otvírá ucho lidí,
děsí je výstrahou,
aby člověka odvrátil od zločinu,
aby vyhladil z něho pýchu,
aby mu zachránil duši před propastí,
jeho život před zlým koncem.
Je zkoušen bolestí na svém lůžku,
v jeho kostech neustává boj.
Jeho duše si oškliví pokrm,
jeho chuť (si hnusí) i vábivé jídlo.
Jeho tělo se očividně tratí,
ukazují se kosti, které dřív nebylo vidět.
Jeho duše se blíží zániku,
jeho život smrtelným křečem.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Řím 11,33-34
Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! * Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání!
Neboť kdo pochopí jednání Páně? Kdo mu byl rádcem? * Jak neproniknutelná.
DRUHÉ ČTENÍ
Z komentáře svatého Řehoře Velikého, papeže, ke knize Job
(Lib. 23,23-24: PL 76,265-266)
Správné učení se varuje pýchy
Slyš, Jobe, mou řeč, popřej sluchu všem mým slovům. Pro učení domýšlivých je příznačné, že neumějí pokorně předkládat to, čemu učí, a že to, co poznávají jako správné, nedovedou správně podat. Jejich slova totiž prozrazují: když učí, připadají si, jako by seděli na samém vrcholu nějaké výšiny a zvysoka shlížejí na ty, které učí, jako by byli kdesi hluboko pod nimi. Nechtějí s nimi rozmlouvat jako rádcové, ale jako vládcové, kterým se sotva uráčilo promluvit.
Správně jim říká Pán ústy Proroka: Panovali jste nad nimi násilně a surově. Ano, násilně a surově vládnou ti, kdo se nesnaží své podřízené klidně a rozumně napravovat, ale snaží se je drsně a panovačně lámat.
Naopak, správné učení se již v myšlenkách naprosto rozhodně varuje zla pýchy, neboť ví, že šípy jeho slov s veškerou prudkostí míří přímo proti původci a učiteli pýchy. A má se zajisté na pozoru, aby pyšnými mravy nevyznávalo toho, kterého v srdci posluchačů svatými slovy pronásleduje. Usiluje o pokoru, která je učitelkou a matkou všech ctností; aby ji nejen hlásalo slovy, ale i osvědčovalo životem. A tak k učedníkům hledajícím pravdu hovoří spíše chováním než řečmi.
Také Pavel mluví v listě Soluňanům, jako by zapomněl na vznešenost vlastního apoštolského úřadu, a říká: Počínali jsme si mezi vámi něžně. A jinde říká apoštol Petr: Buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje. A aby zdůraznil, že je třeba při znalosti nauky dodržovat také určitý způsob vyučování, dodal: ale (čiňte to) s jemností a skromností; musíte mít přitom sami dobré svědomí.
A to, co říká Pavel učedníkovi: Nařizuj to a vyučuj s veškerým důrazem, neznamená, že by ho vybízel k vládě moci, ale k vážnosti autority života. Neboť s mocí se vyučuje, když se něco napřed dělá, a pak se teprve o tom mluví. A když nám svědomí svazuje jazyk, ubírá to učení na věrohodnosti. Apoštol tedy neukládal učedníkovi, aby ukazoval moc pyšným kázáním, ale aby jeho věrohodnost plynula z dobrých skutků.
Proto také je psáno o našem Pánu: Učil totiž jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona a farizeové. Neboť jedině on, on samojediný mohl mluvit o dobru s mocí, protože nikdy z žádné slabosti nespáchal nic špatného. Z božské moci měl přece to, co nám skrze nevinnost svého člověčenství zprostředkoval.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
1 Petr 5,5; Mt 11,29
Opásejte se všichni ve vzájemném styku pokorou. * Bůh se staví proti pyšným, ale dává milost pokorným.
Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. * Bůh.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, náš nebeský Otče, dovoláváme se tvé prozřetelnosti, jejíž záměry nikdo nemůže zmařit, a prosíme: odvrať od nás všechno, co nám škodí, a všechno, co nám dáváš, ať nám prospívá. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky