Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla.
HYMNUS
Sám, Pane Bože, mě veď,
ať jsem živ k tvé cti, chvále,
uč mě a k tomu doveď,
ať tobě sloužím stále.
Já se jen tvé milosti
všechen zcela oddávám,
neb tys mě stvořil k štěstí,
ach, veď mě k němu, žádám.
Lásku svou převelikou
ke mně, můj Bože, obrať,
pomáhej mi všelikou
nepravost, podvod poznat,
bych se dle slova tvého
mohl vždycky spravovat
a smlouvu křtu svatého
žitím svým naplňovat.
Žádostem těla mého
odpírat mi pomáhej,
Svatého Ducha svého
ode mě neodnímej;
srdce mé rač spravovat,
ať po tvých cestách kráčí,
rač mi všeho darovat,
tak jak milost tvá ráčí.
Nebo:
Dobrý Pane Ježíši,
nechť má duše uslyší
hned zrána tvůj milý hlas,
že mé práci požehnáš.
Žehnáš všem pracujícím
a vroucně se modlícím,
proto před každou prací
duch se k tobě obrací.
Dej mi, Pane, rozum ten,
bych tak činil každý den,
sloužil tobě upřímně,
svou práci konal věrně.
I dnes žehnej mé práci,
ať svůj smysl neztrácí,
neb bez tvého přispění,
marné vše mé snažení.
ŽALMY
Ant. Nastaly nám dny pokání, čas odpuštění a spásy.
Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? *
Daleko jsi od mých proseb, od mého hlasitého nářku.
Bože můj, volám ve dne – a neslyšíš, *
v noci – a nevšímáš si mě.
Ty však trůníš ve svatyni, *
chloubo Izraele!
V tebe doufali naši otcové, *
doufali a zachránils je.
K tobě volali a byli vysvobozeni, *
v tebe doufali a nebyli zklamáni.
Já však jsem červ, a ne člověk, *
na pohanu lidem, na potupu chátře.
Posmívají se mi všichni, kdo mě vidí, *
šklebí rty, pokyvují hlavou:
„Spoléhal na Hospodina, ať ho vysvobodí, *
ať ho zachrání, má-li ho rád!“
Ano, tys mě vyvedl z matčina lůna *
a dávals mi bezpečně spočinout na jejích ňadrech.
Na tebe jsem byl odkázán od narození, *
od klína mé matky jsi ty mým Bohem.
Nevzdaluj se ode mě, neboť jsem v tísni, *
buď blízko, vždyť nemám pomocníka.
Obklopuje mě množství býků, *
bašanští tuři mě obkličují.
Své tlamy na mě otvírají *
jak dravý lev řvoucí.
Roztékám se jako voda, *
všechny kosti se mi rozpojily,
mé srdce je jako vosk, *
roztavuje se mi v útrobách.
Hrdlo mám vyschlé jako střepina †
a jazyk se mi přilepil k patru, *
přivedls mě do prachu smrti.
Neboť mě obkličuje smečka psů, *
tlupa zlosynů mě svírá.
Probodli mi ruce i nohy, *
spočítat mohu všechny své kosti.
Zevlují, pasou se pohledem na mě; †
dělí se o můj oděv, *
losují o můj šat.
Ty však, Hospodine, nestůj daleko, *
má sílo, pospěš mi na pomoc!
Mou duši od meče vysvoboď *
z drápů psa můj život,
zachraň mě ze lví tlamy, *
mě ubohého z buvolích rohů!
Budu vyprávět svým bratřím o tvém jménu, *
uprostřed shromáždění budu tě chválit.
„Kdo se bojíte Hospodina, chvalte ho, †
slavte ho, všichni z Jakubova potomstva, *
boj se ho, celé Izraelovo plémě!
Nezošklivil si ubožákovu bídu, nepohrdl jí, †
neskryl před ním svou tvář, *
vyslyšel ho, když k němu křičel.“
Pro něj ho budu chválit ve velkém shromáždění, *
své sliby splním před těmi, kdo ho ctí.
Chudí se najedí do sytosti, †
kdo hledají Hospodina, budou ho chválit: *
„Navěky ať žije vaše srdce!“
Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí *
všechny končiny země,
před ním se skloní *
všechna lidská pokolení,
protože Hospodinu náleží vláda, *
on sám panuje nad národy.
Jen jemu se budou kořit všichni, kdo spí v zemi, *
před ním se skloní všichni, kdo sestupují v prach.
I má duše bude pro něho žít, *
mé potomstvo bude mu sloužit.
Bude vyprávět o Pánu příštímu pokolení, †
lidu, jenž se narodí, budou hlásat jeho spravedlnost: *
„To udělal Hospodin!“
Ant. Nastaly nám dny pokání, čas odpuštění a spásy.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Iz 55,3
Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Poslouchejte, a naplní vás nový život! Uzavřu s vámi věčnou smlouvu na věrných slibech daných Davidovi.
Stvoř mi čisté srdce, Bože,
obnov ve mně ducha vytrvalosti.
Modleme se.
Prosíme tě, dobrotivý Bože, vlej nám do srdce svou milost, abychom ovládali sklony lidské slabosti a dovedli žít podle tvých přikázání. Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky