10. červen 2023

Sobota, mezidobí, 9. týden
1. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Zachovej nás při svém slovu

a dej k němu víru živou,

ty sám, Ježíši, Pane náš,

neboť ty mdlobu nás všech znáš.

Poněvadž sami ze sebe

nemůžeme nic bez tebe,

v tvou ochranu se dáváme

a za to tebe žádáme:

Ať moc pravdy slova tvého

vejde do srdce našeho,

a tak ať jsme země plodná,

pro setbu tvoji příhodná.

V čemkoli jsme pobloudili,

naprav nás, Pastýři dobrý,

k stádu svému na ramenou

přines ovci svou ztracenou!

Slovo tvé, Pane, Kriste náš,

ať neopustí nikdo z nás!

Amen, ať se to vše stane,

zač tebe s vírou žádáme.

ŽALMY

1. ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Žalm 131 (130)
Důvěřuj v Boha jako dítě
Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11,29)

Hospodine, mé srdce se nevypíná, *

nevyvyšují se mé oči,

neženu se za velikými věcmi *

pro mě nedostižnými.

Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši †

jako dítě na matčině klíně; *

jako dítě, tak je má duše ve mně.

Doufej, Izraeli, v Hospodina *

nyní i navěky.

Ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

2. ant. Hospodine, můj Bože, všechno, co jsem obětoval, daroval jsem s radostí a s upřímným srdcem.

Žalm 132 (131)
Boží přislíbení Davidovu domu
Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1,32)
I (1-10)

Pamatuj, Hospodine, na Davida, *

na veškerou jeho starostlivost,

jak přísahal Hospodinu, *

sliboval Mocnému Jakubovu:

„Nevkročím do svého obytného domu, *

nevstoupím na své připravené lůžko,

nepopřeji spánku svým očím, *

svým víčkům odpočinku,

dokud nenaleznu místo pro Hospodina, *

příbytek Mocnému Jakubovu.“

Hle, slyšeli jsme o ní v Efratě, *

nalezli jsme ji na polích Jaaru.

Vejděme do jeho příbytku, *

klaňme se u podnože jeho nohou.

Vstaň, Hospodine, vejdi na místo svého odpočinku *

ty i tvá vznešená archa!

Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost *

a tvoji zbožní ať se jásotem rozjásají!

Pro Davida, svého služebníka, *

neodmítej tvář svého pomazaného!

Ant. Hospodine, můj Bože, všechno, co jsem obětoval, daroval jsem s radostí a s upřímným srdcem.

3. ant. Hospodin splnil přísahu, kterou se zavázal Davidovi: upevnil jeho království na věky.

II (11-18)

Přísahal Hospodin Davidovi *

s věrností, kterou neporuší:

„Potomka z tvého rodu *

dosadím na tvůj trůn.

Budou-li tvoji synové dbát na mou smlouvu, *

na mé příkazy, kterým je naučím,

též jejich synové navěky *

budou sedět na tvém trůně!“

Neboť Hospodin si vyvolil Sión, *

přál si ho mít za své sídlo:

„To je můj příbytek navěky, *

zde budu sídlit, ten jsem si zvolil.

Jeho pokrmy štědře požehnám, *

jeho chudé nasytím chlebem.

Jeho kněze obléknu v spásu, *

jeho zbožní se jásotem rozjásají.

Zde dám vyrašit rohu Davidovu, *

rozžehnu svítilnu svému pomazanému.

Jeho nepřátele obléknu v hanbu, *

ale na něm zazáří má koruna.“

Ant. Hospodin splnil přísahu, kterou se zavázal Davidovi: upevnil jeho království na věky.

Pojďte, pozorujte Boží skutky,

které učinil k úžasu země.

PRVNÍ ČTENÍ

Z Knihy Job

42,7-16

Bůh Joba ospravedlňuje před jeho protivníky

Když to všechno řekl Hospodin Jobovi, obrátil se Hospodin k Elifazovi z Temanu a pravil mu: „Zlobím se na tebe a na tvé dva přátele, že jste o mně správně nemluvili jako můj služebník Job. Proto si nyní vezměte sedm býčků a sedm beranů: jděte k mému služebníku Jobovi a obětujte je jako celopal za sebe. Job, můj služebník, se za vás pomodlí, abych já kvůli němu vás nepotrestal, že jste o mně nemluvili správně jako můj služebník Job.“ Šli tedy Elifaz z Temanu, Bildad ze Šuachu a Sofar z Námy a udělali, co jim Hospodin přikázal. A Hospodin jim kvůli Jobovi odpustil.

Hospodin pak obnovil Jobův blahobyt, protože se za své přátele modlil, a dal Jobovi všeho dvojnásobně. I přišli k němu všichni jeho bratři a všechny jeho sestry a všichni dřívější známí. Hodovali v jeho domě, těšili ho a prokazovali mu soucit pro všechno to neštěstí, které na něho Hospodin dopustil, a dali mu každý po jedné kesitě a po zlatém prstenu.

A Hospodin požehnal Jobovi nakonec víc než dříve, neboť měl čtrnáct tisíc kusů bravu, šest tisíc velbloudů, tisíc párů skotu a tisíc oslic. Měl pak ještě sedm synů a tři dcery. První dal jméno Jemina, druhé Kassia a třetí Keren happuch. V celém kraji nebylo krásnějších žen nad Jobovy dcery. Otec jim dal podíl na dědictví s jejich bratry. Potom žil Job ještě sto čtyřicet let a viděl své děti a vnuky, čtyři pokolení. I zemřel Job jako stařec ve vysokém věku.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Job 42,7.8

Hospodin řekl Elifazovi: Ty a tvoji přátelé jste o mně nemluvili správně jako můj služebník Job. * On se za vás pomodlí.

Na něho vezmu ohled, a nepotrestám vaši nerozumnost. * On se.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého Tomáše Akvinského, kněze, na Janovo evangelium

(Cap. 14, lect. 2)

Cesta, kterou se dojde k pravému životu

Naší cestou je sám Kristus, a proto říká: Já jsem cesta. A má to vskutku dobrý důvod, neboť skrze něho máme přístup k Otci.

Protože se však tato cesta nemíjí cílem, ale je s ním spojena, Kristus dodává, že je i pravda a život. A tak on sám je zároveň cestou i cílem. Cestou je ve svém lidství, cílem ve svém božství. Jako člověk říká: Já jsem cesta, a jako Bůh dodává pravda a život. Tím obojím totiž vhodně označuje cíl pozemské cesty.

Neboť cíl této cesty je i cílem lidské touhy. Každý člověk přece touží zejména po dvou věcech: předně po poznání pravdy, což je vlastní právě člověku, a dále po pokračování existence, což je společné všem bytostem. Kristus je cesta, kterou se dojde k poznání pravdy, neboť on sám je přece pravda. Veď mě, Pane, v pravdě a budu kráčet po tvé cestě. A Kristus je také cesta, kterou se dojde k životu, neboť on sám je přece život: Ukázal jsi cestu k životu.

A proto za cíl této cesty označil pravdu a život. Ale to obojí bylo výše řečeno o Kristu: předně že on sám je život – proto se praví, že v něm byl život, a pak že on je pravda, neboť byl světlem lidí. A světlo je pravda.

Jestliže tedy hledáš, kudy bys měl jít, drž se Krista, protože on je cesta: Toto je cesta, jděte po ní. A Augustin říká: Jdi skrze člověka a dojdeš k Bohu. Aspoň se po cestě belhat je určitě lepší než usilovně jít, ale mimo cestu. Protože kdo se belhá po cestě, i když postoupí jen o kousek, blíží se k cíli. Kdo však jde mimo cestu, čím rychleji běží, tím více se od cíle vzdaluje.

A jestliže hledáš, kam bys měl jít, přimkni se ke Kristu, protože on je pravda, která je cílem naší touhy: Pravdu pronášejí má ústa. Jestliže hledáš, kde bys mohl trvale zůstat, přimkni se ke Kristu, protože on je život: Kdo mě hledá, nalezne život, od Hospodina dosáhne přízně.

Přimkni se tedy ke Kristu, chceš-li být v bezpečí. Pak nebudeš moci sejít z cesty, protože právě on je cesta. Takže ti, kdo se k němu přimknou, nesejdou na scestí, ale kráčejí po správné cestě. A také je nic nezmýlí, protože on sám je pravda a veškeré pravdě učí. Říká totiž: Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel, abych vydal svědectví pravdě. A také je nic neuvede ve zmatek, protože on je život a dárce života, jak sám svědčí: Já jsem přišel, aby měli život a aby ho měli v hojnosti.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Job 42,11.12; 1 Kor 10,13

K Jobovi přišli jeho dřívější známí a prokazovali mu soucit pro všechno neštěstí, které na něho Hospodin dopustil. * Hospodin požehnal Jobovi nakonec víc než dříve.

Bůh je věrný! On nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete. Když dopustí zkoušku, dá také sílu, jak ji snášet. * Hospodin.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, náš nebeský Otče, dovoláváme se tvé prozřetelnosti, jejíž záměry nikdo nemůže zmařit, a prosíme: odvrať od nás všechno, co nám škodí, a všechno, co nám dáváš, ať nám prospívá. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky