Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Řízením Boha živého
a z milosrdenství jeho
vštípen jsem v Krista Ježíše,
v společenství jeho církve.
Sluší se mně i každému
v Krista Pána vštípenému
víc a víc se zelenati
a ovoce vydávati.
Ó Bože, dej pomoc k tomu,
abych byl vždy v církve domu
jako oliva zelená,
užitečná, utěšená.
Lásky oleje svatého,
pomazání Ducha tvého,
rač mi ty sám uděliti,
dej ho v lampě srdce míti.
Jako ony moudré panny,
jak se sluší na křesťany,
kteří Ženicha čekají,
Krista, v němž naději mají.
ŽALMY
1. ant. Hospodin je záštita mého života.
Boží cesta je dokonalá, †
Hospodinovo slovo, tříbené ohněm, *
štítem je všem, kdo se k němu utíkají.
Neboť kdo je Bohem kromě Hospodina, *
kdo je skálou kromě našeho Boha?
Bůh, který mě opásává silou, *
činí mé chování dokonalým,
mým nohám dal hbitost jako nohám laní *
a postavil mě na výšiny,
mé ruce vycvičil k boji *
a mé paže k napínání bronzového luku.
Ant. Hospodin je záštita mého života.
2. ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.
Dals mi svůj záchranný štít, †
tvá pravice mě podpírala *
a tvá starostlivost mě učinila mocným.
Mým krokům jsi otevřel širokou cestu, *
proto nezakolísaly mé nohy.
Honil jsem své nepřátele a dostihl je, *
nevrátil jsem se, dokud jsem je úplně nezničil.
Potřel jsem je, že se nemohli vzchopit, *
padli mi pod nohy.
Opásals mě statečností k boji, *
pode mě srazils mé protivníky,
Zahnals na útěk mé nepřátele *
a zničil ty, kdo mě nenávidí.
Křičeli o pomoc, ale nikdo jim nepomáhal, *
(volali) k Hospodinu, ale neslyšel je.
Rozdrtil jsem je jako prach na větru, *
jako bláto na ulicích jsem je rozšlapal.
Vyprostils mě, když se lid bouřil, *
vládcem národů jsi mě ustanovil.
Slouží mně lid, který jsem neznal, *
poslouchají mě na jediné slovo.
Cizinci se ucházejí o mou přízeň, *
strachem jsou stiženi, v hrůze opouštějí své tvrze.
Ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.
3. ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.
Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála, *
sláva buď Bohu, mému spasiteli!
Bohu, který mě pověřil odplatou, *
pod moji moc národy sklonil.
Vysvobodil jsi mě od mých nepřátel, †
povýšils mě nad moje odpůrce, *
vyrvals mě z násilníkovy moci.
Proto tě budu, Hospodine, mezi národy chválit, *
opěvovat chci tvoje jméno.
Veliká vítězství jsi popřál svému králi, †
dáváš přízeň svému pomazanému, *
Davidovi a jeho potomstvu navěky.
Ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.
Otevři mé oči, Pane,
ať pozoruji divy tvého zákona.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům
11,7-29
Proti nepravým apoštolům
(Bratři!) Udělal jsem chybu, když jsem se ponižoval, abyste vy byli povýšeni, že jsem vám hlásal Boží radostnou zvěst zadarmo? Jiné církevní obce jsem obíral a vzal jsem od nich na živobytí, abych mohl sloužit vám. A když jsem byl u vás a měl nedostatek, nikomu jsem nebyl na obtíž. Neboť to, čeho se mi nedostávalo, doplnili bratři, kteří přišli z Makedonie. A vůbec jsem se chránil a budu chránit, abych vám nebyl na obtíž. Dovolávám se Kristovy pravdy, která je ve mně: Nikdo mi v achajských krajích nezabrání, abych se tím chlubil!
Proč? Že vás nemám rád? Bůh to ví, (že vás mám rád!) Avšak dělám to a budu to tak dělat dál, abych odňal záminku těm, kdo záminku hledají, aby se mohli chlubit stejně jako my. Ale to jsou lžiapoštolové, pracovníci podvodní, kteří se za Kristovy apoštoly jen vydávají. A není divu: vždyť i satan na sebe brává podobu anděla světla. Není proto nic zvláštního, jestliže i jeho pomocníci se vydávají za služebníky spravedlnosti. Avšak jejich konec bude hoden jejich skutků.
Opakuji: ať mě nikdo nepokládá za člověka bez rozumu. A i kdyby, vezměte mě už jako člověka nerozumného, abych se i já mohl trochu pochlubit. Co říkám, není podle Pánova vzoru, ale (říkám to) jako nerozumný, když se takovými věcmi chlubím. Když se mnozí chlubí věcmi jen lidskými, pochlubím se také. Vy přece ve své rozumnosti ochotně snášíte nerozumné. Necháváte si líbit, když vás někdo zotročuje, když vás vysává, když vás obírá, když se k vám chová povýšeně, když vás bitím umlčuje. S hanbou musím říci, že (v tomhle) jsme opravdu byli slabí.
Ať už si kdo zakládá na čemkoli – to mluvím jako nerozumný – na tom si mohu zakládat i já. Jsou Hebreové? Já také! Jsou Izraelité? Já také! Jsou Abrahámovi potomci? Já také! Jsou Kristovi služebníci? To mluvím už úplně bez rozumu: Já více než oni! Lopotil jsem se mnohem více, do žaláře jsem se dostal častěji, týrání jsem zakusil nad veškerou míru, v nebezpečí smrti jsem se octl častokrát. Pětkrát jsem od židů dostal čtyřicet ran bez jedné, třikrát jsem byl bit pruty, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal na lodi, den a noc jsem se zmítal na širém moři. Často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích v městě, v nebezpečích v neobydlených krajích, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry. K tomu vyčerpávající práce, mnohé bezesné noci, hlad a žízeň, časté posty, zima a chatrné oblečení. Kromě toho každodenní nával ke mně a starost o všechny církevní obce. Kdo cítí slabost, abych ji necítil i já? Kdo je sváděn ke hříchu, aby to nepálilo i mne?
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
2 Kor 11,7; Gal 1,11.12
Hlásal jsem vám Boží radostnou zvěst. * Evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské.
Já jsem ho nepřijal od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista. * Evangelium.
DRUHÉ ČTENÍ
Z „Katechezí“ svatého Cyrila Jeruzalémského, biskupa
(Cat. 18,26-29: PG 33,1047-1050)
Církev – nevěsta Kristova
Obecná, katolická, to je vlastní jméno této svaté církve a matky nás všech. Ona je zajisté nevěstou Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího. Je totiž psáno: Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni a všechno, co dále následuje. Ona je obrazem a napodobením hořejšího Jeruzaléma, který je svobodný a je matkou nás všech. Ta, která byla neplodná, má nyní mnoho dětí.
Když ta první byla zapuzena, ustanovil Bůh ve druhé, totiž obecné, katolické církvi, aby jedni byli misionáři, druzí proroky, třetí učiteli. Někteří dále mají moc dělat zázraky, jiní dar uzdravovat, pomáhat, řídit, mluvit rozličnými jazyky a vůbec všechny druhy schopností a ctností – mám-li jmenovat, tedy: moudrost, poznání, zdrženlivost a spravedlnost, milosrdenství a lásku k lidem i nepřemožitelnou trpělivost v pronásledování.
Církev vyzbrojená spravedlností k útoku i obraně prochází slávou i potupou. Zpočátku procházela pronásledováním a soužením, v nichž ozdobila svaté mučedníky věnci uvitými z nesčetných a rozmanitých květů trpělivosti. A nyní, když díky Bohu nastal čas míru, přijímá náležitý hold od králů, od mužů vysoce postavených a vůbec od všech lidí, ať jsou jakékoli rasy či postavení. Moc králů je ovšem omezena na lid určitých národů na různých místech. Jedině svatá obecná církev má na celém světě moc, která nemá hranic. A jak je psáno, Bůh zjednal svému území pokoj.
Tato svatá obecná církev nás vychovává a vede jak učením, tak příkladem vynikajících mravů, abychom dosáhli Božího království a dostali dědictvím věčný život. Proto zajisté všechno snášíme, abychom jej od Pána skutečně obdrželi. Vždyť cíl, který je před námi, nespočívá v nějakých malých věcech, to, oč usilujeme, je přece život věčný. Proto se nám ve vyznání víry dostává naučení, abychom po onom věřím v těla vzkříšení, to znamená ve vzkříšení z mrtvých, o kterém jsme už hovořili, věřili také v život věčný. A právě o ten vedeme my křesťané svůj životní boj.
Skutečný a pravý život je zajisté Otec. Ten skrze Syna dává v Duchu Svatém vytrysknout jako z pramene nebeským darům pro celé stvoření. A z jeho dobroty se i nám lidem dostalo skutečného zaslíbení daru věčného života.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Ef 1,13.14; 4,1
Dostalo se vám potvrzení od slíbeného Ducha Svatého, když jste přijali radostnou zvěst o své spáse. * Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali.
Duch je zárukou, že nám jednou připadne dědictví. Tak se dovrší naše vykoupení. * Žijte.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, od tebe je všechna síla a svatost, ty jsi ochránce všech, kdo v tebe doufají; skloň se k nám, dej nám správné poznání a veď nás, ať věcí stvořených užíváme tak, aby nás už nyní přiváděly k tomu, co je věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky