Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla.
HYMNUS
Boží Synu, ty jsi vinu
shladil nás, všech hříšníků.
Na křížis pněl, muky trpěl
pro nás od protivníků.
Zjednal jsi nám to, co Adam
ztratil skrze pýchu svou
a řeč ďáblovu lichou,
smířil jsi nás v ten smutný čas,
když ses k Otci s velkou mocí
modlil za naše viny:
Odpustiž jim, neb já to vím,
že nevědí, co činí.
Synu Boží, ty jsi zboží
všech duší i bohatství.
V tebe vlitá je i skrytá
plnost celého božství.
Tys studnice, nikdo více;
není žádné milosti,
jedině v tvé plnosti:
kdo chce píti, nežízniti,
ať jde k tobě, váží sobě
u tebe živé vody,
tu vždy pijíc, nežízní víc,
ale má věčné hody.
Ježíši náš, ty dobře znáš,
že jsme plni všech zlostí.
Skrze svou krev nám viny slev
a popřej své milosti.
Ať jsme silní, neomylní
ve víře, v milování,
plníce přikázání,
ať úzkosti vždy s radostí
nesem pro tě v svém životě,
Pane, Králi Sabaoth;
potom nám přej, u sebe dej
v nebesích věčný život.
Nebo:
Má duše se nespouštěj
nikdy Boha svého,
neb on mě neopustí
též času žádného.
V něm je má naděje,
on mě ve dne i v noci
opatruje svou mocí,
když se mi zle děje.
Abych vždy mohl jíti
jen po cestách přímých,
k své škodě neblouditi
v temnostech omylných,
světlo slova svého
přede mnou rozsvěcuje
a mě vždy ochraňuje
před lstí ďábla zlého.
Byť pak mě opustili,
jak se v světě děje,
moji přátelé milí,
když mi sám Bůh přeje,
rychle svou milostí
mě zbaví všeho zlého,
duši, tělu škodného,
přivede k radosti.
Jemu já se oddávám
v štěstí, také v psotě,
jeho vždycky zůstávám
v smrti i v životě.
Vím, že neopustí
doufajícího v něho,
že zachrání každého,
kdo se ho nespustí.
ŽALMY
1. ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. †
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
† Tak ať mluví vykoupení Hospodinem, *
ti, které vykoupil z nepřátelské moci,
které shromáždil ze zemí, *
od východu a od západu, ze severu a z jihu.
Bloudili na stepi, po pustině, *
nenašli cestu k městu, kde by mohli bydlet.
Hladověli a žíznili, *
život v nich chřadl.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Vedl je pravou cestou, *
aby došli do města, kde by mohli bydlet.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí,
neboť žíznivou duši ukojil, *
hladovou duši naplnil dobrými věcmi.
Seděli v hlubokých temnotách, *
spoutáni železem a strastí,
neboť se vzepřeli Božím příkazům, *
pohrdli úradkem nejvyššího.
Proto jim pokořil srdce útrapou, *
potáceli se, ale nikdo jim nepomohl.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Vyvedl je z hlubokých temnot *
a roztrhl jejich pouta.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí,
neboť vylomil bronzové brány *
a železné závory rozbil.
Ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
2. ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.
Chřadli pro svou nepravost *
a souženi byli pro své viny;
z duše se jim zhnusil každý pokrm *
a přiblížili se až k branám smrti.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Poslal své slovo a uzdravil je, *
zachránil je ze záhuby.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí.
Nechť podají děkovné oběti, *
nechť vypravují s jásotem o jeho skutcích.
Pustili se po lodích na moře, *
sháněli obchody po širých vodách.
Viděli Hospodinova díla *
a na širém moři jeho divy.
Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr, *
který do výše vzdouval vlny.
Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí, *
jejich duše se třásla v nebezpečí.
Potáceli se, vrávorali jak opilí, *
veškerá jejich zručnost byla v koncích.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Uklidnil bouři v tichý vánek, *
a utišily se mořské vlny.
Radovali se, že se uklidnily, *
a dovedl je do vytouženého přístavu.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí;
nechť ho oslavují v shromáždění lidu, *
nechť ho velebí ve sboru starších.
Ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.
3. ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.
Změnil řeky v pustinu *
a prameny vod ve vyprahlou zemi,
plodný kraj v solnou step *
pro zlobu jeho obyvatel.
Změnil poušť ve vodní pláň, *
vyprahlou zemi v prameny vod.
Usadil tam hladové *
a vystavěli si město k přebývání.
Oseli pole, založili vinice, *
domohli se hojné úrody.
Požehnal jim, a velmi se rozmnožili, *
nezmenšil počet jejich dobytka.
Avšak ubylo jich, dostali se do bídy *
tlakem neštěstí a útrapami.
Ale ten, který vylévá potupu na knížata *
a dává jim bloudit neschůdnou pouští,
pozdvihl chudáka z bídy *
a rodiny rozmnožil jako stáda.
Vidí to spravedliví a radují se, *
každá zloba zavře svá ústa.
Kdo je moudrý, aby to sledoval, *
kdo pochopí Hospodinovu lásku?
Ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.
Kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu,
aby se ukázaly jeho skutky.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Mojžíšovy
40,16-38
Hospodinův oblak zahalil stan schůzky
Mojžíš učinil všecko přesně tak, jak mu Hospodin přikázal.
První den prvního měsíce druhého roku byl příbytek Boží postaven. Mojžíš postavil příbytek (takto): rozmístil podstavce, zasadil desky, zastrčil závory a vztyčil sloupy. V příbytku rozprostřel stan a nahoru na stan umístil pokrývku, tak jak mu přikázal Hospodin. Vzal svědectví (desky Zákona) a vložil je do archy, tyče prostrčil k arše a nahoru na archu dal slitovnici. Když přinesl archu do příbytku, zavěsil vnitřní oponu, a tak zastřel archu svědectví, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. Do stánku schůzky dal na severní stranu stůl, vně před oponu. Na něm narovnal vrstvu chleba před Hospodina, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. I svícen postavil do stánku schůzky proti stolu na jižní stranu příbytku. Nasadil lampy před Hospodina, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.
Také zlatý oltář umístil do stánku schůzky před oponu. Zapálil na něm kadidlo z vonných látek, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. Ke vchodu do příbytku zavěsil (vnější) oponu. V nádvoří příbytku, (to je) stánku schůzky, postavil oltář pro celopaly a obětoval na něm celopaly i nekrvavé oběti, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. Mezi stánek schůzky a oltář umístil nádrž a nalil tam vodu k umývání. Mojžíš, Árón a jeho synové si tam myli ruce i nohy, myli se, když přicházeli do stánku schůzky a když přistupovali k oltáři, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. Zřídil (i) nádvoří kolem příbytku a oltáře. Zavěsil oponu ke vchodu do nádvoří. (Tak) dokončil Mojžíš (celé) dílo.
Tu oblak zahalil stan schůzky a Hospodinova velebnost naplnila příbytek. Mojžíš nemohl přistoupit ke stanu schůzky, neboť se nad ním vznášel oblak a Hospodinova velebnost naplnila příbytek.
Kdykoli se oblak z příbytku zvedl, synové Izraele vytáhli, a tak to dělali po celou dobu svého putování. Jestliže se oblak nezvedl, nevytáhli až do dne, kdy se zdvihl. Hospodinův oblak byl nad příbytkem ve dne a oheň v noci před očima celého domu Izraele po celou dobu putování.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
1 Kor 10,1.2; Ex 40,32.33
Všichni naši praotcové byli pod oblakem, všichni prošli mořem. * Všichni přijali Mojžíšův křest v oblaku.
Hospodinova velebnost naplnila příbytek, neboť všechno zahalil oblak. * Všichni.
DRUHÉ ČTENÍ
Z promluv svatého Řehoře z Nazianzu, biskupa
(Oratio 14, De pauperum amore, 38.40: PG 35,907.910)
Služme Kristu v chudých
Blahoslavení milosrdní, praví Písmo, neboť oni dojdou milosrdenství. Mezi blahoslavenstvími nepatří milosrdenství v žádném případě mezi poslední. Neboť Blaze tomu, kdo si všímá chudáka a ubožáka. A jinde: Blaze muži, který se slitovává a půjčuje. A na jiném místě: Spravedlivý pokaždé se ustrne a půjčí. Chopme se rychle toho požehnání, ať je vidět, že jsme pochopili, a buďme k druhým dobří!
Ani noc ať nepřerušuje konání tvého milosrdenství. Neříkej: Teď jdi, pak přijď, až zítra ti dám. Nechť nic nevstupuje mezi předsevzetí a dobrý skutek. Konání dobra je to jediné, co nesnese odkladu.
Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům. A dělej to rád a s ochotou. Bylo přece řečeno: Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí s radostí. Milost dobrého skutku se ti zdvojnásobí, vykonáš-li jej ochotně a rychle. Kdežto nabízí-li někdo něco nerad nebo z donucení, není to milé ani pěkné.
A tak se musíme radovat, a ne rmoutit, kdykoli prokazujeme dobrodiní. Bylo řečeno: Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, to znamená lakotně a malicherně zkoumat nebo otálet a reptat, co se stane? Něco velikého a obdivuhodného! Jaká a jak veliká odměna tě za to čeká! Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí. A kdo by netoužil po světle a po uzdravení?
Myslíte-li proto, Kristovi služebníci, bratři a spoludědici, že mě máte v něčem poslechnout, pak tedy navštěvujme Krista, pokud je čas, pečujme o Krista, živme Krista, odívejme Krista, Krista si získávejme a Kristu prokazujme úctu. Avšak nejen při stole jako někteří, nejen balzámy jako Maria, ne jenom hrobem jako Josef z Arimatie, ani věcmi potřebnými k pohřbu, jako Nikodém se svou polovičatou láskou ke Kristu, ani zlatem, kadidlem a myrhou, jako to učinili mágové před všemi těmi, o nichž byla řeč. Pán veškerenstva chce přece milosrdenství, nikoli oběť, a milosrdenství je mu nad desetitisíce obětovaných tučných beránků. Prokazujme mu tedy milosrdenství – v těch, kdo jsou chudí a v přítomné chvíli se ocitli v ponížení, aby nás, až jednou odtud odejdeme, přijali do věčných příbytků, právě skrze Krista, našeho Pána. Jemu buď sláva navěky. Amen.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Mt 25,35.40; Jan 15,12
Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít, byl jsem na cestě, a ujali jste se mě. * Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.
To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. * Amen, pravím.
ČTENÍ
Z katechezí svatého Cyrila Jeruzalémského
(Catech. 3,1-3: PG 33,426-430)
Připravte čisté nádoby pro přijetí Svatého Ducha
Radujte se, nebesa, zajásej, země, pro ty, kteří mají být pokropeni yzopem a yzopem duchovním očištěni, mocí toho, který byl pomocí yzopu a třtiny napájen v čase svého utrpení. Ať se radují všechny nebeské síly a ať se připraví duše, které se mají zasnoubit s duchovním Ženichem. Slyšíme přece hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu.
Zařiďte se tedy, synové spravedlnosti, podle toho, jak nás vybízí Jan, když říká: Vyrovnejte cesty Pánu! Odstraňte všechny překážky a nástrahy, abyste mohli přímo kráčet do věčného života. Upřímnou vírou připravte čisté nádoby duše pro přijetí Svatého Ducha. Dejte se do praní svého šatu v lázni pokání, abyste byli čistí, až vás Ženich zavolá do svých komnat.
Ženich totiž volá všechny bez rozdílu, neboť štědrá a hojná je jeho milost a hlasité volání jeho heroldů svolává všechny. Až on sám si ovšem vybere ty, kteří budou smět v křestním rouše vstoupit mezi jeho svatebčany.
Kéž se teď nikomu z těch, kdo se dali zapsat mezi čekatele křtu, nestane, aby uslyšeli ona slova: Příteli, jak jsi sem přišel bez svatebních šatů?
Kéž je vám naopak dáno slyšet: Správně, služebníku dobrý a věrný; málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím: Pojď se radovat se svým Pánem.
Dosud ještě stojíte za branou. Kéž však i vy všichni můžete říci: Uvedl mě král do svých komnat. Plesej, má duše, v Pánu, neboť mi oblékl roucho spásy, oděl mě šatem spravedlnosti, jako ženicha mě ověnčil a jako nevěstu mě ozdobil šperky.
Kéž je duše vás všech shledána bez poskvrny a vrásky i čehokoli podobného. Neříkám, že už předtím, než obdržíte milost – proč byste pak měli být povoláni k odpuštění hříchů? – ale aby vaše svědomí, nezatížené žádnou poskvrnou, směřovalo k přinášení ovoce milosti, až vám bude dána.
Je to, bratři, opravdu veliká věc, a proto k ní přistupujte s obzvláštní bedlivostí. Každý z vás stane před Bohem v přítomnosti nesčetných zástupů andělů. Duch Svatý vtiskne svou pečeť do vašich duší a budete zařazeni do vojska velikého Krále.
Chystejte se tedy a buďte připraveni. Nejde o to, abyste si oblékli krásně bílá roucha, ale čisté svědomí a zbožnou duši.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Mal 2,6; Žl 89 (88),22
Učení pravdy bylo v jeho ústech, bezpráví se na jeho rtech neobjevilo. * Mnohé odvrátil od nepravosti.
Pevně ho drží má ruka i mé rámě ho posiluje. * Mnohé.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys naplnil svatého biskupa Cyrila duchem moudrosti a poznání, aby vedl tvou církev k hlubšímu chápání tajemství spásy; dej nám na jeho přímluvu, ať stále lépe poznáváme tvého Syna, abychom žili plněji ve spojení s tebou. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky