25. srpen 2023

Sv. Benedikta, Jana, Matouše, Izáka a Kristina, mučedníků
nezávazná památka

Benedikt a Jan byli kněží italského původu, žáci sv. Romualda z jeho mnišské komunity u Ravenny. Na přání knížete Boleslava Chrabrého a císaře Oty III. přišli v roce 1001 do Polska, aby tam obnovili apoštolské dílo sv. Vojtěcha. Usadili se v poustevně západně od Poznaně, učili se slovanskému jazyku a čekali, až dostanou z Říma pověření k misionářskému působení mezi obyvateli. Brzy se k nim připojili první učedníci domácího původu: Matouš a Izák. Pověst o penězích, které dostali od knížete, přilákala lupiče. Ti přepadli jejich klášter a po marném vymáhání peněz mučením všechny přítomné, včetně kuchaře Kristina, zabili (11. XI. 1003). Jejich přítel sv. Bruno Querfurtský napsal (1008) „Život a umučení sv. Benedikta a Jana a jejich druhů“. Boleslav Chrabrý dal (brzy po roce 1009) přenést jejich ostatky do Hnězdna. Dnešní den je výročím jejich přivezení do Prahy (1039). Odtamtud pak byla větší část ostatků uložena ve Staré Boleslavi (1046) a větší část ostatků sv. Kristina (kolem roku 1128) do olomoucké katedrály.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Bůh Otec z pouhé milosti

poslal nám Syna z výsosti

k spáse člověka padlého,

hříchem v ráji raněného.

Vděčně za to věrná duše

miluje Pána Ježíše,

více než všechno stvoření,

nic jí milejšího není.

Opouští rozkoše těla,

čest, chválu i přízeň světa,

ráda činí vše pro něho,

majíc živou víru v něho.

Hrozeb lidských se nebojí,

v lásce jeho pevně stojí,

svolí raději umříti

než jemu se zprotiviti.

Nic v světě silnější není

nad Kristovo milování,

svět i ďábla vždy přemáhá,

všemu zlému odolává.

ŽALMY

1. ant. Můj Bože, neodvracej se od mé úpěnlivé prosby a zachraň mne před úklady bezbožníka.

Žalm 55 (54), 2-15.17-24
Proti zrádnému příteli
Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14,33)
I (1-9)

Naslouchej, Bože, mé modlitbě, †

neskrývej se před mou úpěnlivou prosbou, *

věnuj mi pozornost a vyslyš mě!

Zmítám se v neklidu, †

děsím se při křiku nepřítele, *

při povyku bezbožníka,

protože mě zavalují neštěstím *

a v hněvu proti mně brojí.

Srdce se ve mně chvěje *

a padla na mě smrtelná úzkost.

Strach a hrůza se na mě řítí *

a děs mě halí.

Říkám si: Kéž bych měl křídla jak holub, *

odletěl bych a dopřál si klidu.

Hle, daleko bych utekl, *

zůstal bych na poušti.

Rychle bych spěchal do útočiště *

před vichrem a bouří.

Ant. Můj Bože, neodvracej se od mé úpěnlivé prosby a zachraň mne před úklady bezbožníka.

2. ant. Pán mě vysvobodí od těch, kteří na mě dorážejí.

II (10-15)

Pane, zmať a rozděl jim jazyky, *

vždyť vidím násilí a svár v městě.

Ve dne v noci obcházejí po jeho hradbách, *

vládne v něm útisk a bezpráví.

Uvnitř jsou úklady, *

z jeho náměstí nemizí násilí a podvod.

Kdyby mě potupil nepřítel, *

dovedl bych to snést,

kdyby se nade mě vypínal, kdo mě nenávidí, *

skryl bych se před ním.

Ale byls to ty, můj druh, *

můj přítel a důvěrník!

Vždyť jsme spolu byli v důvěrném styku, *

ve slavném průvodu jsme kráčeli v Božím domě.

Ant. Pán mě vysvobodí od těch, kteří na mě dorážejí.

3. ant. Svou starost hoď na Hospodina, a on tě zachová.

III (17-24)

Já však budu volat k Bohu, *

a Hospodin mě zachrání.

Večer, ráno i v poledne budu naříkat a sténat, *

a uslyší můj hlas.

Vykoupí mou duši a dá mi pokoj od těch, kteří na mě dorážejí, *

neboť je jich na mě mnoho.

Bůh to uslyší a zkruší je †

– on vládne od věčnosti – *

nechtějí se změnit a nebojí se Boha.

Kdekdo napřahuje ruku na přátele, *

znesvěcuje svoji smlouvu.

Úlisnější nad máslo jsou jeho ústa, *

ale srdce má nepřátelské,

nad olej lahodnější jsou jeho slova, *

jsou to však tasené meče.

Svou starost hoď na Hospodina, †

a on tě zachová, *

nikdy nedopustí, aby se viklal spravedlivý.

A ty, Bože, svrhneš je *

do jámy zkázy;

zákeřní vrazi nedosáhnou ani poloviny svých dnů. *

Já však důvěřuji v tebe, Hospodine!

Ant. Svou starost hoď na Hospodina, a on tě zachová.

Slyš mě, můj synu,

neodchyluj se od slov mých úst.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

30,1-18

Marnost smluv uzavřených s jinými národy

„Běda buřičským synům – praví Hospodin.

Strojíte plány, ale ne moje,

uzavíráte smlouvy, ale ne v mém duchu,

a tak hromadíte hřích na hřích.

Odcházíte a sestupujete do Egypta

– neptáte se však mých úst –

hledáte ochranu u faraona,

utíkáte se do stínu Egypta.

Faraonova ochrana vám bude k hanbě,

útěk do stínu Egypta k potupě.

I když jsou jeho knížata v Soanu

a jeho poslové odešli do Chanes,

všichni se zklamou

v národě, který jim neprospěje;

není k prospěchu ani k užitku,

ale k potupě a k hanbě.“

Výrok o soumarech v Negebu:

Zemí soužení a tísně,

(zemí) lvic a řvoucích lvů,

zmijí a okřídlených draků

nesou na hřbetech oslů své bohatství,

na hrbech velbloudů své poklady

národu, který (jim) neprospěje.

Pomoc Egypta je jalová a marná.

Proto jsem ho nazval: „Obluda v klidu“.

Nyní jdi, napiš to před nimi na desku,

vryj to jako nápis,

aby to bylo pro příští dobu,

na svědectví provždy.

Neboť je to vzpurný lid,

prolhaní synové,

synové, kteří nechtějí slyšet Hospodinův zákon.

Říkají vidoucím: „Nemějte vidění!“

a věštcům: „Nevěštěte nám, co je správné!

Mluvte o tom, co se nám líbí, mějte vidění klamná!

Odchylte se od cesty, odbočte ze stezky,

dejte nám pokoj se Svatým Izraele!“

Proto tak mluví Svatý Izraele:

„Za to, že jste pohrdli tímto slovem,

že jste doufali ve zvrácenost a nevěrnost

a na ně se spoléhali,

za to pro vás bude tato nepravost

jako trhlina, (hrozící) pádem

a provalující se ve vysoké zdi,

která se náhle, znenadání zhroutí.

Rozbije se, jako bývá bez milosti rozbita

hrnčířská nádoba,

že se nenalezne mezi jejími zlomky střepina,

kterou by se vzal ohníček z ohniště

nebo kterou by se z cisterny nabrala voda.“

Proto tak řekl Pán, Hospodin, Svatý Izraele:

„Jestliže se obrátíte a zůstanete klidní,

budete zachráněni;

v pokoji a důvěře je vaše síla.“

Vy však jste nechtěli a řekli jste:

„Nikoli! Na koních utečeme!“

– proto také budete utíkat!

„Vsedneme na rychlé oře!“

– proto také rychlí budou vaši stihatelé!

Tisíc (vás) se zděsí hrozby jediného

a před hrozbou pěti utečete (všichni),

až zůstanete (sami)

jako žerď na vrcholu hory

a jako korouhev na pahorku!

A přece Hospodin čeká, aby se smiloval nad vámi,

a přece se zvedá, aby se slitoval nad vámi,

neboť Hospodin je spravedlivý Bůh;

šťastní jsou všichni, kdo doufají v něho!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Iz 30,15.18

Jestliže se obrátíte a zůstanete klidní, budete zachráněni; * v pokoji a důvěře je vaše síla.

Hospodin čeká, aby se smiloval nad vámi; šťastní jsou všichni, kdo doufají v něho. * V pokoji.

DRUHÉ ČTENÍ

Z „Kroniky české“ od Kosmy, děkana pražské kapituly

(Lib. 1, cap. 38: knihovna rukopisů Národního muzea v Praze, sign. VIII F 69, fol. 24a)

Není možné sloužit Bohu i mamonu

Za času císaře Jindřicha, jenž po Otovi III. spravoval říši římskou, žilo v Polsku pět mnichů poustevníků, pravých Izraelitů: Benedikt, Matouš, Jan, Izák, Kristin a šestý Barnabáš.

Když kníže uslyšel o jejich dobré pověsti a poznal jejich nouzi, dal jim velké množství peněz. Ale oni nevěděli, co by si s penězi počali, protože nikdy nic takového neměli. Jeden z nich otevřel ústa a pravil: „Poklady stříbra a zlata jsou zajisté osidlem smrti. A my, kteří jsme dosud žili skrovně, ale byli svobodní, máme teď otročit mamonu?“

I pošlou jednoho z bratří, jménem Barnabáše, jenž vždy vyjednával vnější záležitosti, aby jejich jménem vyřídil knížeti toto: „Ač jsme hříšníci a lidé nehodní, přece na vás stále pamatujeme ve svých modlitbách. Stříbro jsme nikdy neměli, a ani nechceme mít. Neboť náš Pán Ježíš Kristus od nás nežádá stříbro, ale dvojnásobnou hřivnu dobrých skutků. Když má mnich groš, nestojí za groš. Vezmi si to své stříbro: my nesmíme mít nic nedovoleného.“

Když Barnabáš odešel ke knížecímu dvoru, přihnala se v noci tlupa nepřátel, vtrhli do dveří a našli bratry, jak zpívají žalmy Hospodinu. Přiložili jim meče na hrdlo a řekli: „V svatém-li pokoji žíti si přejete, stříbro, jež máte, ihned všecko nám dejte a ušetřte života svého. Neboť dobře to víme, že peníze od krále máte.“

Ale oni se dovolávali Boha za svědka a stále tvrdili, že žádné peníze nemají. Říkali: „Poklad, který hledáte, už je v knížecí pokladně, protože jsme ho nepotřebovali. Nevěříte-li tomu, tady je naše obydlí, hledejte, jak je vám libo, jenom nám neubližujte.“ Ale oni byli tvrdší než skála a hned je nelítostně svázali, po celou noc je různým způsobem mučili a nakonec všechny bez rozdílu ostřím meče zabili. A tak je zběsilost bezbožníků přenesla do nebeského království.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Mt 6,19; Lk 12,34.15

Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí mol a rez a kam se zloději prokopávají a kradou. * Kde je váš poklad, tam bude i vaše srdce!

I když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má. * Kde je.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého Benedikta a jeho druhy (Jana, Matouše, Izáka a Kristina) k životu v bratrském společenství a v chudobě, která byla zklamáním pro ty, kdo je mučili, jim se však stala cestou k věčné slávě; prosíme tě, veď také nás, ať nezištně sloužíme tobě i bratřím. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky