29. srpen 2023

Umučení svatého Jana Křtitele
památka

O umučení Předchůdce Páně podává zprávu evangelium Matoušovo (14,3-12) a Markovo (6,17-29). Josef Flavius píše, že se to stalo v tvrzi Machaerus, kde měl Herodes Antipas královský palác. Podle staré tradice přenesli Janovi učedníci jeho mrtvé tělo do samařského města Sebaste a uložili ho na místě, kde byla v 1. polovině 4. století zbudována bazilika. Zdá se, že památka Předchůdce Páně, slavená v Jeruzalémě už v 5. století kromě slavnosti Narození také dnešního dne, byla výročím posvěcení této baziliky. Během 6. a 7. století se rozšířilo slavení této památky na Východě i na Západě s názvem Umučení nebo Stětí sv. Jana Křtitele.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

O Janovi Písmo svědčí,

že nad lidské syny větší

nebyl z ženy narozený

ve všem lidském pokolení.

Proto Jan na svět poslán byl,

aby v Světlo svět uvěřil,

v Ježíše, Syna Božího,

lidem z nebe poslaného.

Počal kázat o pokání,

Kristově přibližování,

Beránka Božího hlásal,

prstem jej lidu ukázal.

Pán měl dál růst, Jan se nížit,

Jan dřív než Pán měl být zabit,

sťat mečem k zemi padl Jan,

vzhůru na kříž vyvýšen Pán.

Světíce dnešního svátku,

věrní, přeslavnou památku,

rozjímejme s pobožností,

jaké Jan dostal milosti.

ŽALMY

1. ant. Hospodin soudí spravedlivě, zjednává právo chudým.

Žalm 10 (9 B)
Bůh pomáhá utlačovaným
Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6,20)
I (1-11)

Hospodine, proč jsi tak vzdálen, *

proč se skrýváš v dobách tísně?

Bezbožník zpupně pronásleduje ubožáka, *

chytí ho do nástrah, které si přichystal.

Vždyť hříšník se chlubí svou náruživostí, *

rouhá se chamtivec, pohrdá Hospodinem.

Namlouvá si bezbožník ve své opovážlivosti: †

„On nepotrestá! Bůh není!“ *

To je celé jeho smýšlení.

Po celý čas se mu vše daří, †

je daleko od myšlenky na tvůj soud, *

na všechny své odpůrce hledí s výsměchem.

Říká si pro sebe: „Nic mnou nehne, *

z pokolení do pokolení mě neštěstí nepotká.“

Jeho ústa jsou plná kletby, lsti a úkladu, *

pod jeho jazykem jen útrapa a hoře.

Sedí na číhané poblíž osad, †

zabíjí nevinného ve skrytu, *

jeho oči slídí po chudákovi.

Číhá v úkrytu jako lev ve svém doupěti, †

číhá, aby lapil ubožáka, *

lapí ho a vtáhne do své sítě.

Přikrčí se, po zemi se plazí, *

chudáci klesají v jeho drápech.

Myslí si v srdci: „Bůh zapomněl, *

odvrátil svou tvář, vůbec se nedívá!“

Ant. Hospodin soudí spravedlivě, zjednává právo chudým.

2. ant. Hospodine, ty sleduješ útrapy i žal, na tebe spoléhá ubožák.

II (12-18)

Povstaň, Hospodine, Bože, zdvihni svou ruku, *

nezapomínej na chudáky!

Jak to, že bezbožník pohrdá Bohem *

a říká si v srdci: „Nepotrestá!“?

Ty však vidíš; ty sleduješ útrapy i žal, *

abys je vzal do svých rukou.

Na tebe se spoléhá ubožák, *

sirotkovi tys pomocníkem.

Zlom rámě bezbožného bídáka, *

ztrestej jeho nepravost a nebude ho.

Hospodin je králem na věčné časy, *

vyhynuli pohané z jeho země.

Přání ubohých jsi vyslyšel, Hospodine, *

vzpružil jsi jim srdce, popřáls jim sluchu,

abys právo zjednal slabému a sirotku, *

aby člověk, vzešlý ze země, už nenaháněl strachu.

Ant. Hospodine, ty sleduješ útrapy i žal, na tebe spoléhá ubožák.

3. ant. Hospodinovy výroky jsou upřímná slova.

Žalm 12 (11)
Prosba o pomoc proti zpupným
Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

Pomoz, Hospodine, zbožných ubývá, *

mezi lidmi se vytrácí věrnost.

Klamou se navzájem falešnými slovy, *

hovoří úlisným rtem, dvojakým srdcem.

Nechť Hospodin zničí každý úlisný ret, *

jazyk, který chlubivě mluví,

ty, kteří říkají: „Naše síla je v jazyku, *

rty máme k vlastnímu prospěchu; kdo je náš pán?“

„Pro útisk ubohých, sténání chudých †

už povstanu, praví Hospodin, *

spásu dám tomu, kdo po ní touží.“

Hospodinovy výroky jsou upřímná slova, *

ryzí stříbro, zbavené hlíny, sedmkrát tříbené.

Ty nás, Hospodine, ochráníš *

a zachováš navždy před tímto pokolením.

Kolem se toulají bezbožníci, *

vyvyšují se nejhorší z lidí.

Ant. Hospodinovy výroky jsou upřímná slova.

Hospodin učí pokorné správně jednat,

vede je po svých cestách.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy proroka Jeremiáše

1,1-19

Jeremiáš povolán za proroka

Slova Jeremiáše, syna Chilkijáhova, z kněží usedlých v Anatotě, v Benjaminově území. Hospodin k němu mluvil za dnů judského krále Jošíjáha, syna Amonova, třináctého roku jeho vlády, ale i za dnů judského krále Jehojakima, syna Jehošíjáhova, až do konce jedenáctého roku judského krále Sidkijáha, syna Jošíjáhova, do pátého měsíce, kdy bylo odvlečeno obyvatelstvo Jeruzaléma do vyhnanství.

Hospodin mě oslovil: „Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil.“

Tu jsem řekl: „Ach, pane, Hospodine, neumím mluvit, neboť jsem ještě příliš mladý.“

Hospodin mi pravil:

„Neříkej: ‚Jsem ještě příliš mladý‘,

neboť kamkoli tě pošlu, půjdeš,

a vše, co ti rozkážu, budeš mluvit.

Neboj se jich,

neboť já jsem s tebou, abych tě vysvobodil“

– praví Hospodin.

Pak Hospodin vztáhl svou ruku, dotkl se mých úst a řekl:

„Hle, kladu svá slova do tvých úst.

Ustanovuji tě dnes nad národy a nad říšemi,

abys vytrhával a hubil,

abys ničil a bořil,

abys stavěl a sázel.“

Hospodin mě oslovil: „Co vidíš, Jeremiáši?“ Řekl jsem: „Vidím mandloňový prut.“ Hospodin odpověděl: „Dobře jsi viděl, neboť já bdím nad svým slovem a splním ho.“

Hospodin mě oslovil podruhé: „Co vidíš?“ Řekl jsem: „Vidím hrnec, v němž to vře, jeho hořejší část je odvrácena od severu.“

Hospodin mi odpověděl:

„Od severu vyvře neštěstí

na všechny obyvatele země.

Neboť já svolám všechny severní říše

– praví Hospodin.

Přijdou a každá postaví svůj trůn

u vchodu do bran Jeruzaléma,

kolem dokola u všech jeho hradeb

i ve všech judských městech.

Vypořádám se s nimi soudně

pro všechnu jejich špatnost, že mě opustili,

že obětovali kadidlo cizím bohům

a klaněli se dílům svých rukou.

Ty však přepásej svá bedra,

vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu.

Nelekej se jich,

abych tě nezbavil odvahy před nimi.

Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město,

(železný sloup a) bronzovou zeď proti celé říši,

proti judským králům a jejím knížatům,

proti jejím kněžím i lidu země.

Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě,

neboť já budu s tebou

– praví Hospodin –

abych tě vysvobodil.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Jer 1,5.9; Iz 42,6

Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě. * Kladu svá slova do tvých úst.

Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a ustanovil jsem tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů. * Kladu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého Bedy Ctihodného, kněze

(Hom. 23: CCL 122,354.356-357)

Předchůdce Kristův narozením i smrtí

Svatý Předchůdce narození, kázání i smrti Páně ukázal při svém zápase sílu hodnou toho, aby na něj hledělo nebe. Platí o něm, co říká Písmo: I když se lidem zdálo, že je trestán, jeho naděje byla plná nesmrtelnosti. Právem slavíme den, který je pro nás posvěcen Janovým utrpením, ozdoben zářícím purpurem jeho krve. Právem uctíváme s duchovní radostí Janovu památku, neboť on své svědectví, které vydal Pánu, zpečetil mučednickou smrtí.

Nelze pochybovat, že svatý Jan trpěl ve vězení a v okovech pro našeho Vykupitele. Jemu předem vydával svědectví a za něj položil také svůj život. Pronásledovatel sice od něho nežádal zapření Krista, ale zamlčení pravdy; to však znamená, že zemřel kvůli Kristu. Vždyť přece Kristus říká: Já jsem pravda. A proto zajisté prolil svou krev kvůli Kristu, když ji prolil kvůli pravdě. A jako svým narozením, kázáním a tím, že křtil, vydával Jan předem svědectví tomu, který se měl narodit, kázat a křtít, tak i svým utrpením Jan o něm předem naznačil, že má také trpět.

Takový a tak veliký muž uzavřel tedy svůj pozemský život, po dlouhém utrpení v okovech, prolitím krve. Toho, který hlásal svobodu nebeského pokoje, spoutali bezbožníci do okovů. Do temného vězení byl uvržen ten, který přišel, aby vydal svědectví o světle, a o němž samo světlo, jímž je Kristus, vydalo svědectví, že byl lampou hořící a zářící. A svou vlastní krví byl pokřtěn ten, jemuž bylo dáno pokřtít Vykupitele světa, uslyšet hlas Otcův, který se ozval Kristu z nebe, a uvidět milost Ducha Svatého sestupujícího na něj. Ale takovým lidem, jako byl on, nebylo těžké, naopak, bylo to pro ně lehké a žádoucí trpět časná muka pro pravdu; neboť on věděl, že to bude odměněno věčnými radostmi.

Mučedníci si přáli přijmout smrt, která tak jako tak nevyhnutelně hrozila, pro vyznání Kristova jména s palmou věčného života. Správně říká apoštol: Vám se přece dostalo té milosti, že smíte v Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět. Považuje to za Kristův dar, že vyvolení mohou pro něj trpět, a rovněž říká: Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Mk 1,2; Mt 11,11; Mk 6,17.27

Je psáno u proroka Izaiáše: Hle posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. * Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel.

Herodes dal Jana zatknout a poslal kata, aby přinesl jeho hlavu; ten odešel a sťal ho ve vězení. * Mezi.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého Jana Křtitele, aby se stal předchůdcem tvého Syna i svou mučednickou smrtí, a vydal tak svědectví spravedlnosti a pravdě; dávej i nám sílu, abychom statečně prosazovali plnění tvých přikázání. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky