27. červen 2023

Sv. Cyrila Alexandrijského, biskupa a učitele církve
nezávazná památka

Narodil se kolem roku 370. Zprvu žil jako mnich, ale po smrti svého strýce se stal jeho nástupcem na stolci alexandrijského patriarchy (412). Proti konstantinopolskému patriarchovi Nestoriovi hájil (429) učení, že Kristus je pravý Bůh i pravý člověk v jedné osobě a jeho Matka Panna Maria je tedy Matkou Boží. Měl také hlavní podíl na odsouzení nestoriánského bludu na všeobecném sněmu v Efesu (431). Byl jedním z největších teologů a exegetů křesťanského Východu. Bojoval proti bludům a za vyhlazení pohanství s nezkrotnou prudkostí a všemi prostředky, takže mu to někteří jeho současníci vyčítali. Zemřel 27. VI. 444 v Alexandrii.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Drahý poklad moudrosti je Boží slovo nám,

v něm nám sebe k známosti podává Pán Bůh sám:

toť světlo k zjevení

Boží tváře nám v Kristu, na věčné spasení,

oživující vůně, v mdlobách občerstvení.

Raději věřit lidem než Božímu hlasu

páchne zajisté svodem všelikého času.

Ten na písku staví,

kdo na lidech zakládá, jak Kristus nám praví,

padne, když přijde příval, spasení se zbaví.

Naproti tomu sláva slova tvého, Pane,

až navěky zůstává, nikdy nezahyne.

Kdo se drží jeho

jako přepevné skály, nebude ničeho

báti se ke své škodě, chráněn pádu všeho.

Ó Otče věčný, z nebe popatř na stádce své,

jež vzdavši tobě sebe, žádá milosti tvé.

Svoje čisté slovo

zachovávej mu stále, ať vždy je hotovo

činiti vše, co káže učení Kristovo.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k tobě. 

Žalm 102 (101)
Vyhnancova přání a prosby
(Bůh) nás těší ve všech našich souženích. (2 Kor 1,4)
I (2-12)

Hospodine, slyš modlitbu mou *

a volání mé ať pronikne k tobě!

 Neskrývej tvář svou přede mnou *

v den, kdy je mi úzko.

Nakloň ke mně svůj sluch: *

když volám, rychle mě vyslyš!

Neboť mé dny jako dým se rozplývají *

a mé kosti planou žárem.

Mé srdce usychá spálené jako tráva, *

zapomínám jíst svůj chléb.

Od samého nářku *

jsem jen kost a kůže.

Podobám se pelikánu na poušti, *

jsem jako sova v zříceninách.

Nemohu spát a sténám *

jak opuštěné ptáče na střeše.

Stále mě tupí moji nepřátelé, *

proti mně zuří a proklínají mým jménem.

Vždyť popel jím jako chléb *

a nápoj mísím s pláčem

pro tvůj hněv a tvé rozhorlení, *

neboť jsi mě pozvedl, ale pak odhodil.

Mé dny jsou jak dloužící se stín *

a já vadnu jako tráva.

Ant. Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k tobě.

2. ant. Skloň se, Hospodine, k modlitbě opuštěných.

II (13-23)

Ty však, Hospodine, trváš na věky *

a tvé jméno po všechna pokolení.

Povstaň a smiluj se nad Siónem, *

neboť je čas, aby ses nad ním slitoval, ano, přišel ten čas.

Vždyť tvoji služebníci milují jeho kameny, *

litují jeho rozvalin:

Pohané budou ctít jméno tvé, Hospodine, *

a všichni králové země tvou slávu,

až Hospodin znovu zbuduje Sión, *

až se objeví ve své slávě.

Skloní se k modlitbě opuštěných *

a nepohrdne jejich prosbou.

Kéž je to zapsáno pro příští pokolení, *

aby budoucí národ chválil Hospodina.

Neboť Hospodin shlédl ze své vznešené svatyně, *

popatřil z nebe na zem,

aby slyšel nářek zajatců, *

aby vysvobodil odsouzené k smrti,

aby hlásali na Siónu Hospodinovo jméno *

a jeho chválu v Jeruzalémě,

když se spolu sejdou národy *

a království, aby sloužily Hospodinu.

Ant. Skloň se, Hospodine, k modlitbě opuštěných.

3. ant. Hospodine, tys položil základ zemi a nebesa jsou dílo tvých rukou.

III (24-29)

Vyčerpal na cestě mou sílu, *

ukrátil mé dny.

Říkám: Můj Bože, neber mě uprostřed mých dnů, *

po všechna pokolení trvají tvá léta.

Na začátku jsi položil základ zemi *

a nebesa jsou dílo tvých rukou.

Ona pominou, ty však zůstáváš, *

to vše zetlí jak oděv,

jako šat je vyměňuješ, a mění se. *

Ty však jsi týž a bez konce jsou tvá léta.

Synové tvých služebníků budou bydlet v bezpečí *

a jejich potomstvo potrvá před tebou.

Ant. Hospodine, tys položil základ zemi a nebesa jsou dílo tvých rukou.

Slyš, můj lide, má naučení,

naslouchej slovům mých úst!

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Samuelovy

17,57 – 18,9.20-30

Saulův hněv vůči Davidovi

Když se David po vítězství nad Filišťanem vrátil, uvedl ho Abner před Saula; Filišťanovu hlavu měl David v ruce. Saul se ho otázal: „Čí syn jsi, mládenče?“ David odvětil: „Syn tvého služebníka Jesseho Betlémského.“

Když skončil rozhovor se Saulem, Jonatan přilnul celou duší k Davidovi, zamiloval si ho jako sebe sama. Saul ho vzal onoho dne k sobě a nedovolil mu vrátit se do otcovského domu. A Jonatan uzavřel s Davidem smlouvu; miloval ho totiž jako sám sebe. Jonatan svlékl plášť, který měl na sobě, a dal jej Davidovi, též své odění i s mečem, lukem a opaskem. A David podnikal výpravy, a kamkoli ho Saul poslal, měl úspěch. Proto ho Saul ustanovil velitelem nad bojovníky. To se líbilo všemu lidu i Saulovým služebníkům.

Když vojsko přitáhlo a David se vracel po zabití Filišťana, ze všech izraelských měst vycházely králi Saulovi na uvítanou ženy se zpěvem a tanci, s bubínky, jásotem a cimbály. A ženy při tanci prozpěvovaly:

„Saul pobil své tisíce,

a David své desetitisíce.“

Saul se velmi rozhněval a bral tu věc ve zlém; řekl: „Davidovi dali desetitisíce, a mně dali tisíce! Schází mu už jen království!“ A od toho dne se Saul stále díval na Davida nevraživě.

Davida si však zamilovala Saulova dcera Michol. Oznámili to Saulovi a jemu se to zamlouvalo. Saul totiž řekl: „Dám mu ji, aby mu byla léčkou. A zasáhne ho ruka Filišťanů.“ Davidovi však Saul podruhé řekl: „Dnes se staneš mým zetěm.“ A Saul svým služebníkům přikázal: „Namluvte nenápadně Davidovi: Hle, král si tě oblíbil a všichni jeho služebníci tě milují. Nyní se můžeš stát královým zetěm.“ Saulovi služebníci to tedy Davidovi přednesli. David namítl: „Myslíte si, že je snadné stát se zetěm krále? Já jsem člověk chudý a nepatrný.“ Služebníci pak Saulovi oznámili: „David mluvil tak a tak.“ Saul poručil: „Řekněte Davidovi toto: Král nemá zájem o věno, leč o sto filišťanských předkožek. Nechť je vykonána pomsta nad královskými nepřáteli.“ Saul si myslel, že David padne Filišťanům do rukou.

Jeho služebníci oznámili tato slova Davidovi a Davidovi se zamlouvalo stát se královým zetěm. Ještě neuplynuly stanovené dny, když se David se svými muži vypravil a pobil mezi Filišťany dvě stě mužů. Jejich předkožky David přinesl; předali je v plném počtu králi. Tak se stal královým zetěm.

Saul mu dal svou dceru Michol za ženu. Saul viděl a poznal, že Hospodin je s Davidem, a jeho dcera Michol ho milovala. I bál se Saul Davida ještě víc a byl po všechny dny Davidovým nepřítelem. A filišťanští velitelé táhli opět do pole. Ale kdykoli vytáhli, byl David úspěšnější než všichni Saulovi služebníci, takže jeho jméno bylo lidu velmi drahé.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Žl 56 (55),2.4.14

Smiluj se nade mnou, Bože, neboť člověk po mně šlape, stále mě tísní bojem. * V tebe budu doufat.

Tys vysvobodil můj život ze smrti, mé nohy z pádu. * V tebe.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisu svatého Cyrila Alexandrijského

(Epist. 1: PG 77,14-18.27-30)

Hlasatel Božího mateřství Panny Marie

Je mi nesmírně divné, jak vůbec někdo může opravdu pochybovat, má-li se svatá Panna nazývat Bohorodičkou. Vždyť jestliže náš Pán Ježíš Kristus je Bůh, proč bychom upírali svaté Panně, která ho porodila, titul Rodičky Boží? Tuto víru nám přece předali již svatí apoštolové, byť se o tomto názvu nezmiňují, a takto nás učili také svatí otcové. Tak například náš otec Atanáš, slavné paměti, když sepsal dílo o svaté a soupodstatné Trojici, ve třetí části často jmenuje svatou Pannu Bohorodičkou.

Zřejmě bych tu spíš měl použít jeho vlastních slov. Nuže, znějí následovně: „Cílem a význačným rysem Písma svatého tudíž je – jak jsme často připomínali – že o Kristu, našem Spasiteli, hlásá toto dvoje: jednak že je Bůh a že jím vždycky byl, že je Otcovým Slovem, jeho slávou a moudrostí, jednak že v tomto posledním čase přijal z Boží Rodičky Panny Marie tělo a stal se pro nás člověkem.“

A o něco dále znovu: „Svatých, prostých všeho hříchu, existovalo mnoho, vždyť i Jeremiáš byl posvěcen již v mateřském lůně a Jan, ještě než spatřil světlo světa, poskočil po slovech Boží Rodičky Marie radostí.“ Tento muž je opravdu dostatečně spolehlivý a zvláštní měrou si zaslouží, abychom se bez obav připojili k jeho víře; lze ho následovat s jistotou, protože by nepronesl nic, co by odporovalo Písmu svatému.

Také samo Bohem inspirované Písmo potvrzuje, že Slovo Boží se stalo tělem, to znamená, že se sjednotilo s tělem majícím duši, která vládne rozumem. Boží Slovo použilo pro ten účel potomstva Abrahámova a z ženy si učinilo tělo, takže se stalo účastným těla a krve. Není tak už pouze Bohem; v tomto spojení poznáváme, že se také stalo člověkem, nám podobným.

Ze dvou složek tedy zajisté sestává Emmanuel, z božství a lidství. Jediný je ovšem Pán Ježíš Kristus, jediný pravý a přirozený Syn, a ten je zároveň Bůh i člověk; nikoli zbožštěný člověk, rovný těm, kteří se milostí stávají účastnými božské přirozenosti, nýbrž pravý Bůh, který se pro naši spásu zjevil v lidské podobě, jak o tom také svědčí Pavel, když říká: Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného z ženy, podrobeného Zákonu, aby vykoupil ty, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Vykonal před Bohem velké dílo a jeho učení zná celý svět. * Ať se za nás přimlouvá u Pána, našeho Boha.

Věrně konal kněžskou službu a ve dne v noci rozjímal o Božích přikázáních. * Ať se za nás.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys učinil svatého biskupa Cyrila obhájcem pravdy, že se tvůj Syn stal člověkem, a Panna Maria je skutečně Bohorodičkou; prosíme tě: dej, ať všichni, kdo tuto pravdu vyznávají, dojdou do nebeské slávy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky