Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Kristus Pán praví:
Ti, kdo zachovají
slovo moje s věrností,
smrti neokusí na věčnosti.
Kdo slyší slova
a je zachovává,
ten je blahoslavený,
a bude do slávy uvedený.
Písmo nám svědčí,
že pro slovo Boží
musí mnoho trpěti,
kdo se chce Krista zde přidržeti.
Nic se nebojme,
jenom v pravdě stůjme,
věříce jeho řeči
doufejme v pomoc jeho a péči.
Státi bezpečně
budem ustavičně
v jeho svatém učení,
neopustí nás až do skončení.
Ó milý Pane,
dej, ať v nás zůstane
užitek slova tvého,
přiveď nás do království věčného.
ŽALMY
1. ant. Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech. †
Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech, *
† po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.
Řekl jsi totiž: „Navěky je založena milost.“ *
Na nebi jsi upevnil svou věrnost.
„Smlouvu jsem sjednal se svým vyvoleným, *
přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:
Navěky zajistím tvůj rod *
a tvůj trůn zbuduji na všechna pokolení.“
Nebesa oslavují tvé divy, Hospodine, *
a tvou věrnost shromáždění svatých.
Neboť kdo se může v oblacích rovnat Hospodinu, *
kdo z Božích synů se podobá Pánu?
Bůh je strašný ve sboru svatých, *
veliký a hrozný nad všechny kolem sebe.
Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? *
Mocný jsi, Hospodine, a tvá věrnost tě obklopuje.
Ty vládneš nad nezkrotným mořem, *
ty poutáš jeho vzduté vlny.
Tys probodl a rozdupal Rahab, *
svým silným ramenem jsi rozptýlil své nepřátele.
Tvá jsou nebesa, tvá je i země, *
založil jsi svět a vše, co jej plní.
Sever i jih jsi stvořil, *
Tábor a Hermon plesají v tvém jménu.
Tvé rámě je mocné, *
silná je tvá ruka, zdvižena tvá pravice.
Spravedlnost a právo jsou základem tvého trůnu, *
milost a věrnost před tebou kráčejí.
Šťastný je lid, který dovede oslavovat, *
chodí, Hospodine, v záři tvé tváře.
V tvém jménu jásají ustavičně *
a honosí se tvou spravedlností.
Neboť ty jsi leskem jejich moci *
a tvou přízní roste naše síla.
Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, *
náš král Svatému Izraele.
Ant. Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech.
2. ant. Kristus, Syn Boží, pochází jako člověk z rodu Davidova.
Kdysi ve vidění jsi mluvil ke svým zbožným a řekls: †
„Jinochu jsem dal přednost před bojovníkem, *
povýšil jsem vyvoleného z lidu.
Nalezl jsem Davida, svého služebníka, *
pomazal jsem ho svým svatým olejem,
pevně ho drží má ruka *
i mé rámě ho posiluje.
Nepřítel ho neoklame, *
zvrácený člověk ho nepokoří.
Zničím před ním jeho protivníky *
a pobiji ty, kdo ho nenávidí.
Má věrnost a láska ho budou provázet, *
ve jménu mém zmohutní jeho síla.
Položím jeho ruku na moře *
a na řeky jeho pravici.
On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec, *
můj Bůh a skála mé spásy.
Já pak ho ustanovím prvorozeným synem, *
nejvyšším mezi králi země.
Navěky mu zachovám svou milost, *
má smlouva s ním platit nepřestane.
Dám věčné trvání jeho rodu, *
jeho trůn bude jako věk nebes.“
Ant. Kristus, Syn Boží, pochází jako člověk z rodu Davidova.
3. ant. Přísahal jsem Davidovi, svému služebníku; jeho potomstvo potrvá navěky.
„Jestliže jeho synové opustí můj zákon *
a nebudou jednat podle mých příkazů,
jestliže poskvrní má ustanovení *
a nezachovají má přikázání:
potrestám metlou jejich nepravost *
a ranami jejich provinění.
Svou milost mu však neodejmu *
a svou věrnost neporuším.
Nezapřu svoji smlouvu, *
výrok svých rtů nepozměním.
Jednou provždy jsem přísahal při své svatosti, *
jistě neselžu Davidovi.
Jeho potomstvo potrvá navěky, *
jeho trůn bude přede mnou jako slunce,
jako měsíc, který je upevněn navěky, *
věrný svědek na nebi.“
Ant. Přísahal jsem Davidovi, svému služebníku; jeho potomstvo potrvá navěky.
Hospodine, tvé slovo osvěcuje,
nezkušenému dává moudrost.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Micheáše
4,1-7
Národy vystoupí na Hospodinovu horu
Tak praví Hospodin:
„Stane se v posledních dnech:
Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem
na vrcholu hor,
vyvýšena nad pahorky.
Budou k ní proudit národy,
budou k ní putovat četné kmeny a řeknou:
‚Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu,
do domu Jakubova Boha!
Ať nás naučí svým cestám,
choďme po jeho stezkách!‘
Ze Siónu vyjde nauka,
z Jeruzaléma Hospodinovo slovo.
Soudit bude mnoho národů,
rozsuzovat mocné daleké kmeny
po dlouhou, předlouhou dobu,
že zkují své meče v radlice
a svá kopí ve vinařské nože.
Nezdvihne již meč národ proti národu,
válce se již nebudou učit.
Každý bude sedět pod svým vinným kmenem;
pod svým fíkovníkem,
nikdo nebude šířit strach,
řekla to ústa Hospodina zástupů.
Všechny národy budou chodit
ve jménu svého boha,
my však budeme chodit ve jménu Hospodina,
našeho Boha, navěky a navždy.
‚V ten den – praví Hospodin –
shromáždím chromou (jeruzalémskou dceru),
seberu tu, kterou jsem vyhnal,
i tu, s níž jsem jednal tvrdě.
Z chromé učiním pozůstalý lid,
z vyčerpané mocný národ.‘
Hospodin jim bude vládnout na siónské hoře
od této doby až navěky.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Mich 4,2; Jan 4,25
Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! * On nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!
Přijde Mesiáš, nazvaný Kristus. Až přijde, oznámí nám všechno. * On nás.
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladů svatého Augustina, biskupa, na žalmy
(Ps 47,7: CCL 38,543-545)
Pojďte, vystupme na horu Páně
Jak jsme to slýchali, tak jsme to viděli. Šťastná jsi, církvi, žes jindy slýchala a jindy uviděla. Slýchala v zaslíbeních, uviděla, když se to stalo. Slýchala v proroctvích, uviděla v evangeliu. Neboť všechno, co se nyní naplňuje, bylo dříve předpověděno. Nuže pozvedni oči a rozhlédni se po světě. Pohlédni, tvé dědictví sahá až do konců země. Pohleď, jak se naplňuje, co bylo řečeno: Všichni králové země se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit. Pohleď, jak se již naplnilo, co bylo řečeno: Ukaž se ve své vznešenosti na nebesích, Bože, nad celou zemí nechť je tvá sláva. Pohleď na toho, jehož nohy i ruce byly přibity hřeby, a když visel na kříži, mohli počítat jeho kosti, na toho, o jehož oděv házeli los. Pohleď, jak ten, kterého tehdy viděli na kříži, nyní vládne. Pohleď, jak ten, kterým pohrdali, když chodil po zemi, nyní sedí na nebesích. Pohleď, jak se naplňuje ono: Rozpomenou se, k Hospodinu se obrátí všechny končiny země, před ním se skloní všechna lidská pokolení. A když to vidíš, zvolej radostně: Jak jsme to slýchali, tak jsme to viděli.
Právem volají k církvi z pohanských národů: Slyš, dcero, pohleď a zapomeň na svůj národ, na svůj otcovský dům. Slyš a pohleď; nejdřív uslyšíš, co nevidíš, potom uvidíš, co jsi slyšela. Slouží mně lid, který jsem neznal, poslouchají mě na jediné slovo. Jestliže někdo uposlechl na jediné slovo, tedy neviděl. A co to znamená: Ti, kterým se o něm nic neřeklo, uvidí; a ti, kteří neslyšeli, porozumějí? Ti, ke kterým proroci posláni nebyli, ti se doslechli a porozuměli prorokům jako první; ti, kteří zprvu neuslyšeli, slyšeli později a žasli. Ale ti, ke kterým byli proroci posláni, měli sice stále v rukou svaté knihy, ale pravdu nechápali, měli desky zákona, ale dědictví nedostali. Kdežto my, jak jsme to slýchali, tak jsme to viděli.
V městě Hospodina zástupů, v městě našeho Boha. Tam jsme slýchali a tam jsme uviděli. Bůh mu dává věčné trvání. Ať se nevynáší nikdo, kdo říká: Tady je Kristus, nebo: Tam je; kdo to říká, svádí k rozdělení. Bůh však zaslíbil jednotu; králové jsou spojeni vjedno, ne rozdělení roztržkami. Že by toto město, které zahrnuje celý svět, mohlo být někdy vyvráceno? Kdepak: Bůh mu dává věčné trvání. Když je Bůh upevnil navěky, proč se bojíš, že by nebeská klenba mohla spadnout?
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Lv 26,1-12; 2 Kor 6,16
Nebudu se vás štítit a učiním si mezi vámi příbytek. * Budu procházet mezi vámi a budu vaším Bohem a vy budete mým lidem.
Vy jste chrám živého Boha. Bůh totiž řekl: * Budu.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky