26. červen 2023

Pondělí, mezidobí, 12. týden
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Nastala doba posvátná,

kdy podle Písma přijít má

mezi nás Tvůrce nebes sám,

nebeský Ženich církve k nám.

Rozumné panny jemu jdou

naproti s duší plamennou

a nesou lampy hořící,

radost jim září ze srdcí.

Ty nerozumné zmeškaly,

když do lamp oheň hledaly,

a marně buší v zoufalství

do bran věčného království.

A proto bdělí zůstaňme,

čisté srdce si uchraňme,

ať Pánu, až se navrátí,

můžeme vyjít naproti.

Dej, Králi, ať jsme hodni cti

i slávy tvého království,

ať smíme tebe též i my

velebit věčně písněmi. Amen.

Během dne:

Živote svatých, cesto, světlo spásy,

základe míru, dárce ctnosti vlídný,

Kriste, my tobě pokornými hlasy

zpíváme hymny.

Moc tvá se zračí v tom, co zmohou svatí,

co mají, co chtí srdci, slovy, činy,

vždyť jejich láska neustává pláti

plameny tvými.

Rač naší době dát mír, víru vroucí,

nemocným zdraví, hříšným odpustiti

a udělit všem dary nehynoucí

věčného žití.

Stejná buď sláva nejvyššímu Otci

i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,

a také Ducha, rovného jim mocí,

ctí vesmír celý. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý
Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)
I

Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *

jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!

Přesto mé nohy málem klopýtly, *

mé kroky jen tak tak že neuklouzly:

neboť jsem vychloubačům záviděl, *

když jsem tak viděl, jak se hříšným daří.

Vždyť oni žádnou strastí netrpí *

a jejich tělo zdravé je a tučné.

Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *

a nesouží se jako druzí lidé.

Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *

jak rouchem oděni jsou násilnictvím.

Z tučnosti prýští jejich nepravost *

a zlými úmysly jim srdce kypí.

Pošklebují se, mluví darebně, *

z povýšenosti ubližují slovem.

Ústy si troufají až do nebe *

a jejich jazyk zrejdí celou zemi.

A proto se k nim obrací můj lid *

a loká jejich slova jako vodu.

Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *

Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“

Vidíte, tak si vedou hříšníci, *

jsou stále mocnější a žijí šťastně. 

Ant. Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

II

Marně jsem tedy bezúhonně žil *

a omýval si ruce v nevinnosti?

Abych byl jenom týrán den co den *

a každé ráno dostával jen bití?

Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *

byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.

Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *

a připadalo mi to velmi těžké,

až pronikl jsem v Boží tajemství *

a prohlédl jsem konce těchto lidí.

Na kluzkou cestu jsi je uvedl *

a popravdě je vrháš do záhuby.

Jak najednou se propadají v nic, *

jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,

jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *

ten obraz člověk zapudí, jen vstane. 

Ant. Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

III

Když se mé srdce rozhořčovalo *

a bolest mi až k ledví pronikala,

byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *

stál před tebou, jak nerozumné zvíře.

Já však chci trvale být u tebe, *

neboť ty sáms mě chopil za pravici.

Ty vždycky mě svou radou povedeš *

a nakonec pak do slávy mě přijmeš.

Koho mám kromě tebe na nebi? *

A na zemi nic nežádám než tebe.

Ať tělo mé i srdce pominou – *

Pán je má skála a můj úděl navždy!

Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *

zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.

Mým blahem je být v Boží blízkosti †

já všechnu důvěru jen v Pána skládám *

a budu hlásat všechny jeho skutky. 

Ant. Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.

Víc nežli med mi chutnají v ústech.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Samuelovy

17,1-10.32.38-49.51

David bojuje s Goliášem

Filišťané shromáždili své šiky k bitvě. Shromáždili se do Soka, jež patří Judovi, a utábořili se mezi Sokem a Azekou v Efes-dommímu. Také Saul a izraelští muži se shromáždili, utábořili se v Terebintové dolině a seřadili se k bitvě proti Filišťanům. Na hoře z jedné strany stáli Filišťané, na hoře z druhé strany stál Izrael a mezi nimi bylo údolí.

I vycházíval z filišťanských šiků zápasník jménem Goliáš z Gatu, vysoký šest loket a jednu píď. Na hlavě měl bronzovou přilbu a byl oděn do šupinatého pancíře; váha pancíře byla pět tisíc šekelů bronzu. Na nohou měl bronzové holenice a na ramenou bronzový oštěp. Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo a hrot jeho kopí vážil šest set šekelů železa. Před ním chodíval štítonoš. Goliáš stával a volal na izraelské řady. Říkal jim: „Proč vycházíte a řadíte se k bitvě? Což nejsem já Filišťan a vy služebníci Saulovi? Vyberte si někoho, ať ke mně sestoupí. Když mě v boji přemůže a zabije mě, budeme vašimi otroky. Avšak jestliže já přemohu jeho a zabiji ho, budete vy našimi otroky a budete nám sloužit.“ A Filišťan dodával:"Dneska jsem potupil izraelské řady. Vydejte mi někoho a budeme spolu bojovat.“

Když byl David přiveden k Saulovi, pravil: „Ať neklesá na mysli můj pán kvůli Goliášovi. Tvůj služebník půjde bojovat proti tomu Filišťanu!“

Poté Saul oblékl Davida do svého odění, na hlavu mu dal bronzovou přilbu a oblékl ho do pancíře. Na jeho odění si David připásal jeho meč a pokusil se chodit, ale nebyl na to zvyklý. David tedy Saulovi řekl: „Nemohu v tom chodit, nejsem zvyklý.“ A svlékl to ze sebe. Vzal si do ruky hůl, z potoka si vybral pět těch nejhladších oblázků a vložil je do pastýřské mošny, která mu sloužila za torbu pro válečné potřeby, a potom s prakem v ruce postupoval proti Filišťanovi.

Také Filišťan se hnul kupředu a blížil se k Davidovi se zbrojnošem, který před ním nesl štít. Když Filišťan vzhlédl a spatřil Davida, pohrdl jím, že byl chlapec – byl plavovlasý, hezký na pohled. Filišťan řekl Davidovi: „Copak jsem pes, že na mě jdeš s holí?“ Filišťan pak Davidovi zlořečil při svých bozích a dodal: „Pojď tedy ke mně! Dám tvé tělo nebeským ptákům a polní zvěři!“ David Filišťanovi odpověděl: „Ty jdeš proti mně s mečem a s kopím a s oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských šiků, které jsi potupil. Dnes tě dal Hospodin do mé moci, zabiji tě, useknu ti hlavu a ještě dnes dám tvou mrtvolu i mrtvoly filišťanského tábora nebeským ptákům a divoké zvěři. A tak se celá země doví, že Bůh je v Izraeli. A celé toto shromáždění pozná, že Hospodin nedává zvítězit mečem a kopím, neboť Hospodin je pánem boje; proto vás dal do naší moci.“

Když se Filišťan hnul a blížil k Davidovi, také David si pospíšil a běžel k boji proti Filišťanovi. David sáhl rukou do mošny, vyndal z ní jeden oblázek, vymrštil ho a zasáhl Filišťana do čela. Kámen mu uvázl v čele a on padl tváří na zem. David přiběhl, postavil se nad Filišťana, chopil se jeho meče, vytáhl ho z pochvy, usekl mu jím hlavu a tak ho dobil.

RESPONSORIUM

Srov. 1 Sam 17,37; Žl 56 (57),4.5

Hospodin mě vytrhl z drápů lva a medvěda, * on mě vytrhne z rukou mých nepřátel.

Bůh sešle svou milost a věrnost, zahanbí ty, kteří se na mě sápou. * On mě.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O křesťanské dokonalosti“ od svatého Řehoře z Nyssy, biskupa

(PG 46, 254-255)

Křesťan je druhý Kristus

Pavel nejpřesněji ze všech pochopil, kdo je to Kristus i jaký má být ten, kdo nosí jeho jméno, a vyložil to tím, jak sám jednal. Napodobil ho totiž tak věrně, že se až ukázalo, že v sobě svého Pána přímo ztvárnil. Tímto nejsvědomitějším napodobením proměnil podobu své duše přímo ve svůj vzor, takže se zdálo, že to již není Pavel, kdo žije a mluví, ale že to v něm žije sám Kristus. Tak to také tento skvělý muž sám říká, jsa si dobře vědom svého bohatství: Vždyť si žádáte důkaz toho, že mými ústy mluví Kristus, nebo: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

Pavel nám dal jasně najevo, co znamená nosit Kristovo jméno. Vždyť říká, že Kristus je Boží moc a Boží moudrost; nazývá ho však také pokojem, nepřístupným světlem, v němž přebývá Bůh, posvěcením a vykoupením i vynikajícím veleknězem a velikonočním beránkem, smírnou obětí za duše, odleskem Boží slávy a výraznou podobou jeho podstaty, stvořitelem světa, duchovním pokrmem a nápojem, skálou a vodou, základem víry, nárožním kvádrem, obrazem neviditelného Boha, velikým Bohem, hlavou těla církve, dříve zrozeným než celé tvorstvo, prvním z těch, kteří zesnuli, prvorozeným mezi vzkříšenými z mrtvých, prvním z mnoha bratří, prostředníkem mezi Bohem a lidmi, jednorozeným Synem, korunovaným slávou a ctí, Pánem slávy, majícím ve všem prvenství, dále králem spravedlnosti, králem pokoje, králem veškerenstva, majícím královskou moc neznající žádných hranic.

A nazývá ho ještě mnoha jinými takovými jmény, jež snad ani nelze pro množství vypočítat. Když si je všechna složíme jedno k druhému, nad každým z nich se zvlášť zamyslíme a uvědomíme si, co znamenají, pak získáme jakousi představu o vznešenosti Kristova jména a z jeho nevýslovné velikosti se nám přitom ukáže tolik, kolik jen je naše duše schopna pojmout.

Když tedy z dobroty našeho Pána s ním sdílíme to největší a nejbožštější jméno, první mezi všemi jmény, takže jsme ozdobeni jménem Kristovým a nazýváme se křesťané, je třeba, aby všechna označení, která toto jméno vysvětlují, se promítala také na nás, abychom jméno křesťanů nenosili neprávem, ale prokazovali je svým životem.

RESPONSORIUM

Žl 5,12; 88 (89),16-17

Pane, ať se veselí všichni tví věrní, v důvěře k tobě ať jásají stále. Ochraňuj je, aby ti vzdávali věčnou chválu * všichni, kdo ctí tvé jméno.

Chodí před tebou, Pane, v tvém světle žijí, denně se těší ze slávy tvého jména. * Všichni.

MODLITBA

Modleme se.

Svatý Bože, dej, ať jsme naplněni úctou a láskou k tobě; vždyť ty nás stále miluješ, staráš se o nás jako Otec a nikdy nás nepřestáváš vést. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky