15. listopad 2023

Sv. Alberta Velikého, biskupa a učitele církve
Památka
pro dominikány (OP)

Narodil se kolem roku 1190 v Lauingenu v bavorském Švábsku jako syn hraběte z Bollstädtu. Studoval v Padově filosofii a pravděpodobně medicínu. V roce 1223, ovlivněn kázáním blahoslaveného Jordána, vstoupil do řádu sv. Dominika. Do německé provincie se vrátil jako lektor teologie a vyučoval pak v mnoha německých klášterech. V roce 1245 byl promován na magistra teologie a převzal katedru teologie na pařížské univerzitě. Jeho nejznámějšími žáky byli svatý Tomáš Akvinský, Petr z Tarentasie (blahoslavený Inocenc V.) a blahoslavený Ambrož Sansedoni. V roce 1254 byl zvolen německým provinciálem. Vzdal se tedy své profesorské činnosti a vydal se na cesty. Od roku 1257 se mohl znovu věnovat vyučování. 5. ledna 1260 jej papež jmenoval biskupem v Regensburku. Albert začal s reformou diecéze – osobně ji vizitoval, kázal, konal bohoslužby, seznamoval se se stavem jednotlivých farností, klášterů a jiných institucí. Setkal se však s velkým nepochopením. V roce 1262 rezignoval, ale papež si jej ponechal u svého dvora. V roce 1263 jmenoval papež Alberta kazatelem křížové výpravy v Německu a Čechách. Po papežově smrti v roce 1264 se Albert uchýlil do konventu ve Würzburku, kde dokončil celou řadu svých knih. V roce 1270 jej magistr řádu poslal do Kolína, kde pak žil až do své smrti. Zemřel 15. listopadu 1280 a byl pohřben v kolínském dominikánském kostele pod hlavním oltářem. Hned po své smrti byl lidmi uctíván jako světec. Beatifikoval jej v roce 1622 Řehoř XV. V roce 1798 byly jeho ostatky přeneseny do kostela sv. Ondřeje v Kolíně. 16. prosince 1931 jej bl. Pius XI. kanonizoval a prohlásil za učitele církve, v roce 1941 jej Pius XII. jmenoval patronem přírodních věd.

Ranní chvály

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Jitřenka poslem slunce je,

temnoty noci zahání,

vybízí, bychom po zpěvu

ve stopách Albertových šli.

Mnohých se apoštolem stal,

spásy jim cestu zvěstoval,

by z temnot spánku povstali,

Kristovo světlo šířili.

Jako horlivý služebník

své stádce bránil před škůdci,

chránil, k jednotě přiváděl,

života zdroj on ukázal.

Pokoj jsi hájil horlivě,

Alberte, tady na zemi,

teď pokoj věčný na nebi

vyprošuj také pro všechny.

Chvála a věčná sláva buď

Bohu Otci i se Synem,

též Duchu, jenž je Zastáncem,

kéž na věky zní vesmírem. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Toto posvátné vědění se získává spíš modlitbou a zbožností než studiem.

Žalm 107 (108)
Důvěra v Boha a prosba o pomoc
Protože Syn Boží je vyvýšen nad nebesa, hlásá se jeho sláva po celé zemi. (Arnobius)

Jsem, Pane, připraven, jsem připraven, *

zpívat a hrát ti. Procitni, má duše!

Procitni, moje citero a harfo! *

S vámi teď půjdu budit červánky.

Tebe chci, Pane, chválit před národy, *

tobě chci před lidmi všech krajů hrát.

Vždyť tvoje milost dosahá až k nebi, *

tvá věrnost přesahuje oblaka.

Svou vznešenost zjev, Bože, na nebesích *

a nad veškerou zemí slávu svou!

Aby tví věrní byli zachráněni, *

pomoz svou pravicí a vyslyš nás!

Promluvil Bůh ve svém svatostánku: †

„Zvítězím a Sichem přidělím, *

přeměřím i úval sukotský.

Galaád i Manasse mi patří, †

rovněž i Efraím, má přílbice, *

Juda pak má velitelská hůl.

Moáb je mou umývací mísou; †

na Edom pak botu postavím, *

jásat budu nad Filištínskem.“

Kdo přivede mě k hrazenému městu, *

kdopak mě do Edomu provodí,

ne-li ty, jenžs nás odvrhl, můj Bože, *

a jenž už s naším vojskem netáhneš!

Na pomoc přijď nám proti nepříteli, *

když pomoc od lidí je nicotná.

S Bohem však svedem divy udatenství, *

on zdeptá naše ujařmitele! 

Ant. Toto posvátné vědění se získává spíš modlitbou a zbožností než studiem.

Ant. 2 Pane, uč mě, aby můj strom neměl kořeny v zemi, ale v nebi, abych neposkytoval listí slov, ale spíše ovoce dobrých skutků.

Kantikum
Radost nad novým Jeruzalémem

Iz 61, 10 – 62, 5

Uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém... bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. (Zj 21, 2)

Srdečnou radost mám z Pána, *

má duše jásá v mém Bohu:

vždyť mě oblékl rouchem spásy, *

zahalil mě pláštěm spravedlnosti,

jako ženicha ozdobeného korunou, *

jako nevěstu okrášlenou věncem.

Jako dává země vyrašit rostlinám *

a zahrada vzejít setbě,

tak dá Pán Bůh vyrašit spravedlnosti, *

radostnému veselí přede všemi národy.

Už kvůli Siónu nebudu mlčet, *

pro Jeruzalém nebudu zticha,

dokud jeho spravedlivý nevzejde jako světlo, *

jako planoucí pochodeň jeho spasitel.

A národy uzří tvého spravedlivého *

a tvého slavného všichni králové.

A nazvou tě novým jménem, *

o kterém rozhodnou ústa Páně.

A budeš korunou slávy v rukou Páně, *

královskou čelenkou v ruce svého Boha.

Už ti nebudou říkat „Opuštěná“, *

ani tvé zemi „Pustá“.

A budeš se nazývat „Moje záliba“, *

a tvá země „Oblíbená“.

Neboť v tobě našel Pán zalíbení, *

tvá země bude obydlená.

V tobě bude bydlet jinoch s pannou, *

v tobě budou přebývat tvoje děti.

Jako se ženich raduje ze své nevěsty, *

tak z tebe bude mít radost tvůj Bůh. 

Ant. Pane, uč mě, aby můj strom neměl kořeny v zemi, ale v nebi, abych neposkytoval listí slov, ale spíše ovoce dobrých skutků.

Ant. 3 Bože, dal jsi nám život smrtí svého Syna a živíš nás jeho Tělem a Krví. Buď od nás na věky veleben!

Žalm 145 (146)
Blaženost těch, kdo doufají v Boha
Chválíme Boha svým životem, to znamená svým jednáním. (Arnobius)

Oslavuj, moje duše, Pána! †

Slavit chci Pána po celý život, *

Hrát svému Bohu, co budu živ.

V knížata důvěru nevkládejte, *

v člověka, jenž je bezmocný:

vydechne duši, v svou zem se vrací, *

veta je po jeho záměrech.

Šťasten, komu pomáhá Bůh Jákobův, *

kdo jen v Pána, svého Boha, doufá.

V toho, který stvořil nebesa i zem, *

moře se vším tvorstvem, co v něm žije,

který zachovává věrnost na věky, *

utištěným dopomáhá k právu,

hladovící nasycuje pokrmem, *

Pán to je, kdo vězňům vrací volnost,

Pán to je, kdo slepým dává prohlédnout, *

Pán, jenž pozdvihuje ponížené,

Pán to je, kdo cizím dává ochranu, *

sirotkům a vdovám svoji pomoc.

Pán to je, kdo spravedlivé miluje, *

kdežto bezbožníky nechá zbloudit.

Pán je král a bude vládnout na věky, *

Sióne, tvůj Bůh až do věčnosti! 

Ant. Bože, dal jsi nám život smrtí svého Syna a živíš nás jeho Tělem a Krví. Buď od nás na věky veleben!

KRÁTKÉ ČTENÍ

Job 38, 4-7; 42, 1-2

Kde jsi byl, když jsem kladl zemi základy? Pověz mi, víš-li to! Víš, kdo stanovil její rozměry nebo kdo na ni roztáhl míru? Na čem jsou upevněny její základy nebo kdo položil její úhelný kámen, když mě chválily sborem jitřní hvězdy a všichni synové Boží jásali? Job odpověděl Hospodinu a řekl: „Vím, že všechno zmůžeš, že nemožný ti není žádný záměr.“

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

Spravedlivého vedl Pán * po správných cestách. Spravedlivého.

A ukázal mu království Boží. * Po správných cestách. Sláva Otci. Spravedlivého.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Albert oslavil Pána strohostí života, zbožnou modlitbou, láskou k bratřím, rozdáváním nauky.

Nebo: Věnuj, můj synu, pozornost mé moudrosti a nakloň své ucho k výrokům mých úst. Neboť Pán dal v moudrosti základy zemi a svou rozvahou upevnil nebesa.

PROSBY

Kristus, dokonalá podoba slávy Otcovy, všechno udržuje svým mocným slovem. S láskou ho vzývejme:

Vyslyš nás, Králi věčné slávy.

Pane, od tebe pochází naše víra a ty ji vedeš k dokonalosti,

děkujeme ti, že jsi nás povolal z temnot do svého podivuhodného světla.

Tys otevíral oči slepým a hluchým vracel sluch,

pomáhej i naší malé víře.

Pane, dej nám milost, ať stále zůstáváme ve tvé lásce,

aby nás nic nerozdělovalo.

Dej nám obstát v pokušení, vytrvat v soužení

a děkovat ti ve štěstí.

Otče náš.

MODLITBA

Bože, tys naučil svatého biskupa Alberta uvádět v soulad lidskou moudrost a zjevenou pravdu; veď nás, prosíme, ať jako on rozvojem vědeckého poznání hlouběji poznáváme tebe a více tě milujeme. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky