Svatý Augustin (354-430) byl biskupem v Hippu v severní Africe. Díky svému velkému teologickému dílu se řadí mezi čtyři velké učitele západní církve. Jedním z jeho spisů, byť ve srovnání s ostatními spisy nepatrným, je řehole s názvem Regula ad servos Dei, která obsahuje pokyny pro společný život komunity řeholníků. Tato řehole se stala zvlášť oblíbenou ve 12. a 13. století. V roce 1215 se v Toulouse vytvořila kolem svatého Dominika komunita šestnácti bratří, kteří se podíleli na Dominikově apoštolském díle. Toulouský biskup Fulco tuto iniciativu podpořil a dovolil všem bratřím kázat v toulouské diecézi. Dominik však chtěl, aby jeho společnost byla schválena samotným papežem. Využil příležitosti, když se jako průvodce biskupa Fulca účastnil 4. Lateránského koncilu v Římě a společně s Fulcem požádali papeže Inocence III., aby společenství potvrdil jako řád. Papež jim dal ústní souhlas, ale nechtěl jednat proti rozhodnutí koncilu, který zakázal zakládání nových řeholí. Proto Dominikovi doporučil, aby si vybral některou z již existujících řeholí. Po návratu Dominika z Říma se bratři na první řádové kapitule na jaře roku 1216 rozhodli pro řeholi sv. Augustina. Na podzim roku 1216 se Dominik znovu vydal do Říma s žádostí o definitivní potvrzení řádu. Inocencův nástupce a pokračovatel Honorius III. pak 22. prosince 1216 vydal bullu, jíž potvrdil toulouský klášter a tím i novou řeholní organizaci. 26. ledna 1217 schválil novátorskou koncepci svatého Dominika a potvrdil jeho společnost jako „řád, který bude nazýván a stane se Řádem kazatelským“.
Nona
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Svět celý v pohyb uvádíš,
ač v sobě trváš beze změn,
sám vodíš slunce oblohou
a v různé doby dělíš den.
Ach, rozsviť jasný večer nám,
až nakloní se žití běh,
a svatou smrtí ke slávě
nás do věčnosti vkročit nech.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Nebo:
Hodina třetí z poledne,
jak dá Pán, v mžiku uběhne,
teď z hloubi srdce zbožného
velebme Trojjediného.
Ať nám vždy v srdci čistém tkví
přesvatá Boží tajemství.
Řiďme se vzorem Petrovým,
jenž křížem žehnal nemocným.
Ať zpěv nám tryská ze srdcí,
kéž apoštolé ochránci
nám slabé kroky pomohou
podpírat mocí Kristovou.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant. Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu.
Zákon Páně je dokonalý, *
on posiluje duši,
svědectví jeho spolehlivé, *
dá moudrost nevědomým,
výroky Páně přímočaré, *
jsou srdci potěšením,
a přikázání Páně jasná, *
v nich oči prohlédají.
A bázeň před Pánem je ryzí, *
trvalou stálost dává,
a soudy Páně pravda sama *
a vždycky spravedlivé.
Jsou vzácnější než zlatá ruda, *
než ryzí zlato v haldách,
jsou lahodností sladší medu *
a prýštícího plástu.
Proto tvůj služebník dbá jejich rady, *
má hojnou odměnu, kdo se jich drží.
Ale kdo vždycky postihne svou chybu? *
Očisť mě tedy od vin, jež jsou skryty
a uchraň svého služebníka pýchy, *
ať ona nemá vrchu nade mnou!
Tak jenom zachovám se bez úhony *
a těžkých prohřešků se vystříhám.
Kéž slova mých úst, Pane, se ti líbí, †
kéž k tobě dosáhne hlas mého srdce, *
Pane, má skálo a můj zachránce! △
Pane a Bože můj, já jenom v tebe doufám, *
zachraň mě, vysvoboď od mého stihatele!
Ať jako lítý lev mi neuloupí život *
a nerozsápe mě, když ochrany bych neměl.
Pane a Bože můj, jestliže já jsem vinen, *
že na mých rukou lpí snad nepravost a špatnost,
že svému příteli jsem učinil co zlého, *
či těm, co tiskli mě, jsem také splácel křivdou:
pak ať můj nepřítel mě dostihne a zdrtí, *
můj život zašlápne a hodí v prach mou čest!
Vstaň, Pane, rozhněván, stůj při mně na soudu *
a zaraz běsnění mých utiskovatelů!
Ať šiky národů se skupí kolem tebe, *
ty na výsosti pak nad nimi zasedni:
Ty soudíš národy, suď, Pane, i mé spory, *
vždyť spravedlivý jsem a není na mně viny.
Znič zlobu ničemů, chraň spravedlivého, *
ty, spravedlivý Bůh, znáš lidská srdce do dna. △
Bůh je můj štít, on chrání ty, *
kdo mají srdce upřímné.
Bůh spravedlivý soudce jest, *
Bůh může trestat každým dnem.
Když opět hříšník brousí meč *
a míří lukem napjatým,
sám na sebe tím chystá zbraň *
a šípy ohněm napájí.
Jen pohleď na něj: počal zlo, *
těhotný zlobou zrodí lest.
Past vykopal a vyhloubil, *
však do své jámy padne sám.
Narazí hlavou o svůj hřích, *
o zločin lebku roztříští.
Já však chci Pána velebit, *
že spravedlivě řídí svět,
a hrát a zpívat chvalozpěv *
na jméno Pána, Nejvyššího! △
Ant. Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Kol 3, 14-15
Nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte za to vděční.
Jestliže dům nebuduje Pán.
Lopotí se marně, kdo jej staví.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Modleme se.
Bože, ve své nevýslovné moudrosti jsi vyvedl svatého Augustina z temnoty bludů ke světlu pravdy evangelia; radujeme se z tvého milosrdenství a prosíme tě: na jeho přímluvu nám dej sílu k nápravě našeho života. Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky