Narodil se kolem roku 1183 v Kamieniu nedaleko Opole, pocházel ze slezské linie rodu Odrowążů [Odrowonžů]. Studoval na univerzitě v Paříži a Boloni. Po přijetí kněžského svěcení se stal kanovníkem krakovské kapituly. Krakovským biskupem byl tehdy jeho příbuzný Ivo Odrowąż. Spolu s ním se v roce 1220 vydal do Říma a spolu s Česlavem a Heřmanem vstoupil do řádu sv. Dominika. Zanedlouho je svatý Dominik poslal do Polska. Už na svátek Všech svatých roku 1222 přicestovali do Krakova a v roce 1223 jim biskup Ivo daroval kostelík Nejsvětější Trojice, při kterém si bratři vybudovali klášter. Klášterů přibývalo a v roce 1228 získaly tyto kláštery právní status Polské provincie. Vedení provincie přenechal Hyacint jiným a sám se plně věnoval misijnímu apoštolátu, především v Rusku, Prusku a na Litvě. V roce 1228 se vydal se skupinou misionářů na Ukrajinu, usadili se při kostele Panny Marie v Kyjevě. V roce 1233 je však kníže Vladimír z Kyjeva vykázal. Hyacint se tedy obrátil na sever, mezi Prusy. Zpočátku spolupracoval s Německými rytíři, ale pak se od jejich činnosti distancoval. V roce 1243 se vrátil do Krakova, kde prožil zbytek svého života. Zemřel 15. srpna 1257 a byl pohřben v klášterním kostele v Krakově. Kanonizoval jej 17. dubna 1594 Klement VIII.
Večerní chvály
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Když věrný Kristův posel jest
za kazatele povolán,
roznáší blahou spásy zvěst
dalekým světa končinám.
Símě slov všude rozsévá,
zář Pravdy v proudech rozlévá,
plameny z úst mu šlehají,
zásady žití tryskají.
Přímým vždy cestám ke spáse
učí a mravům šlechetným,
pokání každý oddá se,
koho se jen tkne slovem svým.
Tvrdá hruď měkne jako vosk,
nepřítel vzdá se kořisti
a když v něm zlomí vzdor a zlost,
pak pro nebe jej zajistí.
Buď sláva tobě, Bože náš,
po všechny věky v každý čas.
Nás k prosbám Hyacintovým
připoj i v nebi k sborům svým. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Stal jsem se služebníkem evangelia, protože Bůh mě k tomu povolal.
Na Davida se, Pane, rozpomeň, *
na všechnu jeho námahu a péči,
na to, jak slavně Pánu přísahal, *
mocnému Jákobovu pevně slíbil:
„Nevkročím ve stan svého příbytku, *
na lože neulehnu k odpočinku,
ani své oči usnout nenechám, *
ani svým víčkům spánek nepopřeji,
než Pánu najdu místo příhodné, *
příbytek pro mocného Jákobova!
V Efratě slyšeli jsme o arše, *
na polích jaárských pak jsme ji našli.
Vejděme nyní v jeho příbytek, *
skloňme se k zemi před podnoží jeho!
Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *
ty i tvá vznešená a slavná archa!
Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *
radostně ať ti jásají tví věrní!
Pro svého služebníka Davida *
pomazaného svého neodmítej! △
Ant. Stal jsem se služebníkem evangelia, protože Bůh mě k tomu povolal.
Ant. 2 Všechno dělám kvůli evangeliu, abych na něm měl podíl.
Přísahal pevně Davidovi Pán, *
od svého slibu nikdy neustoupí:
„Na trůně tvém dám slavně zasednout *
dědici, který z tvého těla vzejde.
A jestli budou tvoji synové *
mé smlouvy dbát a řádů, jímž je učím,
dám pak i jejich synům zasednout *
pro věčné časy na trůně tvé vlády.“
Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *
jej přál si navždy za sídlo své vlády:
„Toto je na věky můj příbytek, *
zde budu sídlit v místě vytouženém.
Pokrmu jeho štědře požehnám *
a chlebem budu sytit jeho chudé.
Odění spásy jeho kněžím dám, *
jásat a plesat budou jeho věrní.
Tady moc Davidovu rozhojním, *
pomazanému svému světlo zjednám.
Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *
on sám se bude skvít mým diadémem.“ △
Ant. Všechno dělám kvůli evangeliu, abych na něm měl podíl.
Ant. 3 Byla mi dána milost zvěstovat pohanům nevýstižné Kristovo bohatství.
Zj 11, 17-18; 12, 10b-12a
Díky ti vzdáváme, *
Pane, Bože vševládný,
neboť ty jsi, tys byl a přijdeš, *
a vzal jsi do ruky svou svrchovanou moc a ujal ses vlády.
Národy se rozzuřily, *
ale přišel tvůj hněv a čas soudit mrtvé,
čas odměny tvým služebníkům, prorokům a svatým, *
a těm, kdo ctí tvé jméno, malým i velkým.
Nyní nadešla spása a moc i království našeho Boha *
a vláda jeho Pomazaného,
neboť byl svržen žalobník našich bratří, *
který na ně žaloval před Boží tváří ve dne v noci.
Oni nad ním zvítězili Beránkovou krví *
a slovem svého svědectví,
a svůj život nemilovali tolik, *
že by se zalekli smrti.
Proto se radujte, nebesa *
a kdo v nich přebýváte! △
Ant. Byla mi dána milost zvěstovat pohanům nevýstižné Kristovo bohatství.
KRÁTKÉ ČTENÍ
1 Kor 9, 16-17
Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a běda mi, kdybych ho nehlásal. Odměnu bych mohl čekat, kdybych to dělal z vlastního popudu. Když to však dělám proto, že to mám nařízeno, plním tak jen úkol, který mi byl svěřen.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
Povězte pohanům * o slávě Páně. Povězte.
A všem národům o jeho divech. * O slávě Páně. Sláva Otci. Povězte.
KANTIKUM PANNY MARIE
Ant. ke Kantiku Panny Marie Kdo se nezřekne všeho, co má, nemůže být mým učedníkem, praví Pán.
Nebo: Veliký kazatel Hyacint vzdělal a přivedl k spravedlnosti mnoho lidí: různé národy a kmeny podřídil Kristovým zákonům.
PROSBY
Se zbožnou myslí prosme Krista, pastýře, pomocníka a těšitele svého lidu, a volejme:
Pane, naše útočiště, vyslyš nás.
Požehnaný jsi, Pane, že jsi nás povolal do své svaté církve,
nedopusť, abychom se od ní odloučili.
Tys svěřil našemu papeži N. starost o všechny církevní obce,
uděl mu pevnou víru, živou naději a horlivou lásku.
Dej hříšníkům milost obrácení, těm, kdo klesli, sílu k polepšení,
a všem ducha pokání a spásu.
Ty jsi žil ve vyhnanství,
pamatuj na ty, kdo žijí daleko od rodiny a vlasti.
Všem zemřelým, kteří v tebe doufali,
uděl věčný mír.
Otče náš.
MODLITBA
Všemohoucí věčný Bože, tys povolal svatého Hyacinta, aby vytrvalým hlásáním tvého slova obnovil a posilnil víru u různých národů; prosíme tě, na jeho přímluvu rozmnož i naši víru, abychom ze všech sil pracovali pro tvou větší slávu a pro spásu lidí. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky