Narodil se 23. XII. 1807 v Sallentu nedaleko Barcelony ve Španělsku jako pátý z deseti dětí. Po vysvěcení na kněze (1835) působil jako farář a jako apoštolský misionář v rodné Katalánii a krátký čas také na Kanárských ostrovech. Založil společnost pro vydávání náboženských knih (1847); sám jich také mnoho napsal. V roce 1849 založil misionářskou kongregaci klaretinů. Od roku 1850 byl arcibiskupem v Santiagu na Kubě, kde předtím 14 let neměli biskupa. Začal pořádat exercicie pro kněze, pastorační vizitace a lidové misie. Založil ženský vzdělávací institut klaretinek (1855). Organizoval charitativní a sociální činnost; ve všech farnostech zřídil lidové spořitelny (1854) a učil zemědělce hospodařit tak, aby byli soběstační. Vzbudil tím nenávist majitelů černých otroků; viděli v něm revolucionáře, několikrát na něj spáchali atentát a nakonec dosáhli toho, že se musel vrátit do Španělska (1857). Stal se zpovědníkem královny a doprovázel ji do vyhnanství ve Francii (1868). Účastnil se I. vatikánského koncilu (1869-1870), tam onemocněl a po návratu zemřel 24. X. 1870 v cisterciáckém opatství ve Fontfroide v jižní Francii. Za svatého byl prohlášen v roce 1950.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Ty s Otcem v záři trůnící,
jsi den, jas z jasu proudící.
Klid noci zpěvem rušíme:
buď s námi – tebe prosíme.
Vypuď nám z mysli mračno tmy,
odežeň od nás démony,
probuď nás z těžké dřímoty,
než zlenivělé pohltí.
To uděl, Kriste, věrným svým,
v tebe vždy důvěřujícím,
ať prospěje nám prosícím
zpěv náš, jenž zní ti do výšin.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
Přesvatý Bože v Trojici,
jenž řídíš vše, co stvořil jsi,
ty jsi den práci vyhradil,
noc odpočinku zasvětil.
Chválíme tebe během dne,
už z rána, večer, v noční tmě.
S otcovskou péčí chraň ty nás
mocí své slávy v každý čas.
My sluhové tví věrní jsme
a vroucně se ti klaníme:
Prosících prosby, jejich zpěv
spoj s hymny nebešťanů všech.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.
Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
proč se skrýváš za časů tísně?
Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
že padá do nástrah, které mu schystal.
Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.
Svévolník v duchu pyšně si říká: *
„Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí.
Jemu se povede vždycky, co páchá †
na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
a svým odpůrcům jenom se šklebí.
V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
od rodu k rodu mě neštěstí mine.“
Ústa má plná klamu a křivdy, *
na jazyku jen trýzeň a hoře.
Za humny sedá na číhané, †
úkradkem vraždí nevinného, *
očima slídí po chudáku.
V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
číhá, jak lapit ubožáka;
lapí ho, vtáhne do své sítě.
Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
slabí tak padají do jeho moci.
V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“ △
Ant. Pán bude spravedlivě soudit chudé.
Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.
Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku, *
Nezapomínej na ubožáky!
Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
říkat si: „Však ty nepotrestáš“?
Ty sám však vidíš strasti a muka, *
hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
ty jsi pomocník osiřelých.
Rámě přeraz hříšnému lotru *
potrestej špatnost, ať nadobro zajde!
Pán je králem na věky věků, *
vymizí pohané z jeho země.
Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,
sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
Člověk z hlíny už nesmí nás děsit! △
Ant. Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.
Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.
Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
věrnost mezi lidmi už se ztratila.
Jeden druhého tu slovem obelhává, *
mluví klamným rtem a srdcem dvojakým.
Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
jazyky, co mluví opovážlivě,
ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
V našich ústech síla, kdo je nad námi?“
Utištěni slabí, naříkají chudí, †
proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
opovrženému spásu přinesu!“
Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
čisté stříbro prošlé žárem sedmerým.
Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
před tím plemenem nás vždycky zachráníš,
i když bezbožníci pyšně vykračují *
a když mají vrch vždy jen ti nejhorší. △
Ant. Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.
Pán utlačeným dopomáhá k právu.
Ponížené vodí k cestám svým.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Ester
4,1-8.8a.9-17
Aman připravil vyhlazení židů
Když se Mardocheus dozvěděl o všem, co se stalo, roztrhl svůj šat, oblékl si žíněné roucho a posypal hlavu popelem. Vyšel doprostřed města a převelice hořekoval. Tak došel až před královskou bránu; do královské brány totiž nebylo dovoleno vejít v žíněném rouchu. A všude, v každé provincii, kamkoli se dostal králův výnos a rozkaz, nastal u židů veliký smutek, půst, pláč a nářek; žíněné roucho a popel se pro mnohé staly lůžkem.
Tu přišly Esteřiny dívky a dvořané a oznámili jí to. Když to uslyšela, sevřela ji nesmírná úzkost. Poslala Mardocheovi šaty, aby odložil žíněné roucho, a oblékl si je; ale on je nepřijal. Ester tedy zavolala Atacha, jednoho z dvořanů, kterého král ustanovil k její službě, a přikázala mu, aby šel k Mardocheovi a zjistil, proč to dělá. Atach vyšel k Mardocheovi na městské prostranství před královskou branou. Mardocheus mu oznámil všechno, co ho potkalo a jak velké množství stříbra slíbil Aman dát do královské pokladny za vyhlazení židů. Dal mu také opis výnosu o jejich vyhlazení, který byl vyvěšen v Šúšanu. Měl ho ukázat královně a vybídnout ji, aby šla ke králi uprosit ho a přimluvit se za svůj lid. Vzkázal po něm: „Vzpomeň si na dny své bídy, kdy jsem tě živil vlastní rukou! Aman, druhý po králi, promluvil proti nám, aby nás vydal na smrt, ale ty volej k Hospodinu, přimluv se za nás u krále a vysvoboď nás ze smrti!“
Atach se vrátil a oznámil Esteře Mardocheův vzkaz. A ona mu přikázala, aby Mardocheovi vyřídil její odpověď: „Všichni královi služebníci a všechny provincie, které jsou pod jeho pravomocí, vědí, že pro každého muže i ženu, kteří by bez pozvání vešli do vnitřního nádvoří ke králi, platí jediný zákon: má být ihned usmrcen, ledaže by k němu král vztáhl zlaté žezlo; pak může zůstat naživu. Ale já jsem už třicet dní nebyla zavolána ke králi.“ Když to Mardocheus uslyšel, znovu vzkázal Esteře: „Nedomnívej se, že kvůli tomu, že jsi v domě králově, ty jediná vyvázneš životem, na rozdíl od všech židů. Neboť budeš-li v tuto chvíli mlčet, vysvobození a záchrana přijde židům odjinud, ale ty a dům tvého otce zahynete. A kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato.“
Ester tedy vzkázala Mardocheovi: „Jdi, shromáždi všechny židy, kteří jsou v Šúšanu, a postěte se za mne. Nejezte a nepijte po tři dny a tři noci. Také já a mé dívky se budeme takto postit. A potom půjdu ke králi, i když budu jednat proti zákonu. Mám-li zahynout, zahynu.“ Mardocheus odešel a učinil všechno, co mu Ester přikázala.
RESPONSORIUM
Srov. Est 4,17bb; Tob 13,2; Jdt 6,19
Pomoz mi, Pane, můj Bože, vždyť nemám nikoho než tebe. * Ty trestáš a smilováváš se, svrhuješ do podsvětí a vyvádíš ze záhuby.
Pohleď na jejich zpupnost a smiluj se nad námi v našem ponížení. * Ty trestáš.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisů svatého Antonína Marie Klareta
(L’Egoismo vinto, Romæ 1869,60)
Kristova láska nás žene
Oheň Ducha Svatého naplňoval svaté apoštoly, a oni prošli celý svět. A tentýž oheň zapaluje i apoštolské misionáře, kteří se ubírali, ubírají a budou ubírat do nejzazších krajin země, od jednoho konce světa k druhému, aby zvěstovali Boží slovo; a tak mohou právem na sebe vztahovat výrok apoštola Pavla: Kristova láska nás žene.
Kristova láska nás podněcuje a pobízí, abychom běželi, abychom takřka letěli s pomocí křídel svaté horlivosti. Kdo opravdu miluje, miluje Boha i bližního; a kdo miluje, je opravdu horlivý, a to tím víc, čím je vyšší stupeň jeho lásky, takže čím víc plane láskou, tím víc ho žene horlivost. Jestliže tedy někdo není horlivý, svědčí to o tom, že je láska v jeho srdci vyhaslá. Kdo je plný horlivosti, touží po velkých věcech, dělá je a snaží se, aby byl Bůh stále více poznáván a milován a aby se mu sloužilo v nynějším i budoucím životě, protože tato svatá láska nemá konce. A právě tak jedná i s bližním: přeje si a snaží se, aby byli všichni na tomto světě spokojeni a v nebeské vlasti aby byli šťastní a blažení; aby byli všichni spaseni; aby nikdo nezahynul navěky, neurážel Boha a ani na okamžik nezůstával v hříchu. Vidíme to u svatých apoštolů i u všech, kdo jsou ovládáni apoštolským duchem.
Říkám si: Syn neposkvrněného Srdce Mariina plane láskou a všude, kudy chodí, hoří; toužebně se ze všech sil snaží zapálit všechny lidi ohněm božské lásky. Nic ho neodradí; raduje se, když musí strádat; pouští se do namáhavé práce; ochotně bere na sebe obtíže; netrápí se, je-li pomlouván, a s veselou myslí snáší utrpení. Nemyslí na nic jiného, než jak následovat Ježíše Krista a jak se mu stávat podobným modlitbou, prací, snášením utrpení, stálou a jedinou starostí o Boží slávu a spásu duší.
RESPONSORIUM
1 Sol 2, 8; Gal 4, 19
Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.
Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys poslal svatého biskupa Antonína, aby s velikou láskou a trpělivostí hlásal evangelium; veď i nás, abychom vždy a ve všem jednali podle tvé vůle a ve spojení s Kristem se usilovně snažili získat své bratry. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky