Počátky modlitby růžence můžeme najít již ve středověku v mnišském prostředí. Po vzoru mnišských modliteb sestávajících ze sto padesáti žalmů se laici začali modlit sto padesát otčenášů, později zdrávasů. Dnešní formu dal růženci v 15. století lidový misionář dominikán Alan de La Roche [Roš], který mu vtiskl výrazně mariánský charakter. Růženec si tehdy získal ohromnou popularitu. Podporu našel také u mnoha papežů. Růžencovým papežem byl svatý Pius V. V roce 1569 doporučil růženec všem věřícím bullou Inter desiderabilia. Magistra dominikánského řádu pověřil zakládáním a vedením růžencových bratrstev. V druhé bulle Consueverunt Romani Pontifices téhož roku stručně popsal původ růžence, jeho prvky, účinky i způsob šíření růžencové zbožnosti. Sv. Pius V. se velmi zasloužil o obranu Evropy proti Turkům. Turci v roce 1571 dobyli Kypr, ale 7. října 1571 v Korintské zátoce u Lepanta prohráli v námořní bitvě. Jako projev vděčnosti za vítězství vyhlásil papež na tento den svátek Panny Marie Růžencové. V bulle Salvatoris Domini ze dne 5. března 1572 vyjádřil přesvědčení, že vítězství v bitvě bylo dosaženo na přímluvu Panny Marie. Kromě toho vložil do Loretánských litanií invokaci „Pomocnice křesťanů“.
Sexta
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Jsi mocný vládce, věrný Bůh,
sám stanovíš všech věcí řád,
smí slunce vzejít z ranních mlh
a za poledne žhavě hřát.
Ztlum nebratrských různic žár,
zchlaď žhoucí krve temný vír,
ztiš stálý hmoty s duchem svár,
dej zdraví tělu, srdci mír!
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Nebo:
Teď Pánu chvály zpívejme
z hloubi své duše plamenné,
vždyť k polednímu blízký čas
k modlitbám volá všechny nás.
V něm nabízena věrným jest
té pravé spásy sláva, čest,
oběť Beránka čistého
teď na kříž povýšeného.
Ona paprsky skvoucími
i polední žár zastíní.
Tou Boží září blaživou
proniknout chceme duši svou.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant. 1 Nebe i země pominou, ale má slova nepominou, praví Pán.
Po tvé pomoci prahne má duše; *
důvěru mám a doufám v tvé slovo.
Po tvém výroku dychtí mé oči: *
kdy mi dáš svoji útěchu, Pane?
Jsem už jak měch, co byl vysušen kouřem, *
předpisů tvých však nezapomínám.
Kolik dnů tvému sluhovi zbývá? *
Kdy budeš soudit mé utlačitele?
Úkladné jámy kopou mi zpupní, *
ti, co se neřídí zákony tvými.
Příkazy tvé jsou pravda sama; *
oni mě stíhají lží, proto pomoz!
Málem mě na zemi zahubili, *
já však se držím tvých přikázání.
Podle své milosti ponech mi život, *
svědectví úst tvých zachovám věrně. △
Ant. Nebe i země pominou, ale má slova nepominou, praví Pán.
Ant. 2 Pane, tys mé útočiště, před nepřítelem pevná věž.
Slyš, Bože, moje naříkání, *
modlitby mé si povšimni!
Od končin země k tobě volám, *
neboť mé srdce umdlévá.
,Vyveď mě na bezpečnou skálu *
vysokou pro mne přespříliš.
Vždyť jenom tys mé útočiště, *
před nepřítelem pevná věž.
Kéž bývám na věky v tvém stanu *
a pod ochranou křídel tvých!
Tys, Bože, slyšel moje sliby, *
jsi s těmi, kdo tvé jméno ctí.
Mnohé dny přidej ke dnům krále! *
Od rodu k rodu jeho věk!
Před Bohem navěky ať vládne! *
Láska a věrnost ať jsou s ním!
Za to chci vždy tvé jméno chválit, *
své sliby plnit den co den. △
Ant. Pane, tys mé útočiště, před nepřítelem pevná věž.
Ant. 3 Pane, před hrůzami nepřátel mě zachraň.
Uslyš, Bože, moje naříkání, *
před hrůzami nepřátel mě zachraň!
Dej mi úkryt před ničemnou smečkou, *
dorážením těch, kdo pášou křivdy!
Jazyky si brousí jako meče, *
zlými slovy střílejí jak šípy,
ze zálohy stihnou nevinného, *
zasáhnou ho náhle, neviděni.
Odhodlaně kují zhoubné plány, †
kopou jámy, tajně kladou léčky, *
říkají si: „Kdo nás může vidět,
kdo prohlédne utajený záměr?“ †
Prohlédne ho ten, jenž vidí na dno, *
do hlubiny člověkova srdce.
Bůh je věru stihne svými šípy, *
rány zasáhnou je znenadání.
Dá jim padnout za ten jejich jazyk, *
každý nad nimi jen kývne hlavou.
Všichni lidé zachvějí se bázní, †
budou mluvit o zásahu Páně, *
neboť rozpoznají jeho dílo.
Spravedlivý raduje se z Pána, †
utíká se k němu, jím se chlubí *
každý, kdo je upřímného srdce. △
Ant. Pane, před hrůzami nepřátel mě zachraň.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Kol 1, 24-25
Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho, protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho Tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo.
Stála svatá Matka Maria.
U Ježíšova kříže.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Modleme se.
Pane, z andělova zvěstování jsme poznali, že tvůj Syn se stal člověkem. Prosíme tě, vlej nám do duše svou milost, ať nás na přímluvu blahoslavené Panny Marie přivede jeho umučení a kříž ke slávě vzkříšení. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky