17. září 2023

24. Neděle v mezidobí
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Čas půlnoci se přiblížil,

hlas proroka nás vybízí,

abychom Bohu, Otci všech,

i Synu pěli chvalozpěv.

Ať s nimi Duchu Svatému.

Vždyť Bohu trojjedinému

podstaty pouze jediné

vždy vzdávat chvály musíme.

V té době úzkost utkvěla

tím, že meč Zhoubce – anděla

se smrtí kosil v její tmě

prvorozence v Egyptě.

Věrným však je to spásná noc,

vždyť tentýž anděl neměl moc

použít svého trestu v ní

tam, kde zřel krve znamení.

Lkal hořce Egypt nad syny

tak hroznou smrtí zašlými.

Jen Izrael byl spokojen,

krví beránka ochráněn.

My jsme ten pravý Izrael,

chraňme se zla i nepřátel.

Chráněni krví Kristovou

sdílíme, Pane, radost tvou.

Dej, Králi, ať jsme hodni cti

i slávy tvého království,

ať smíme tebe též i my

velebit věčně písněmi. Amen.

Během dne:

Zdravíme den, slavný den našich dní,

přešťastný den, den Páně vítězný,

hodný toho, že jim jen radost zní,

ze všech prvý.

Boží světlo slepým se zjevuje,

v něm peklo Pán kořisti zbavuje,

přemáhá smrt a s nebem smiřuje

zemské nivy.

Když rozsudkem Vladaře věčného

na lidský rod jho hříchu dolehlo,

ty, Bože, dál člověka slabého

v lásce chráníš.

Všemocný Bůh v hluboké moudrosti

mírnil svůj hněv svou dobrotivostí,

když celý svět do jícnu propasti

řítil se již.

Vykupitel lidského plemene

vítězně jde z propasti pekelné,

na ramenou jehňátko ztracené

k nebi nese.

Boží mír už se snáší na zemi

a Boží řád dosáhl splnění,

slávu Pána velebme písněmi

v jasném plese.

V líbezný zpěv nebeské otčiny

vpadni, církvi, písněmi vděčnými.

Aleluja ať hlasy vroucími

tvůj lid pěje.

Vítězná pouť smrti je za námi,

ať naši hruď naplní plesání.

Buď světu mír, ať se ráj chválami

rozechvěje. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Kdo smí vstoupit na horu Páně, stanout na jeho svatém místě.

Žalm 23 (24)
Pán vstupuje do své svatyně
Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

Pánu zem patří se vším, co nese, *

jeho je svět i vše, co v něm žije.

Sám jej založil nad oceány, *

upevnil nad tekoucími proudy.

Kdo smí vstoupit na horu Páně, *

stanout na jeho svatém místě?

Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *

neklame, nepřísahá křivě.

Dostane od Pána požehnání, *

u Boha Zachránce nalezne pomoc.

To je rod těch, kdo hledají Pána, *

hledají tvář Boha Jákobova.

Zvyšte se ještě, vy brány, †

zvětšte se, pradávné vjezdy, *

pro příchod slavného krále!

„Kdo je ten král tak slavný?“ †

Pán, jenž je silný a mocný, *

Pán, který mocný je v boji.

Zvyšte se ještě, vy brány, †

zvětšte se, pradávné vjezdy, *

pro příchod slavného krále!

„Kdo je ten král tak slavný?“ †

On, Pán zástupů věčných, *

On, král věčné slávy! 

Ant. Kdo smí vstoupit na horu Páně, stanout na jeho svatém místě.

Ant. 2 Národy, chvalte našeho Boha, on naší duši daroval život, aleluja.

Žalm 65 (66)
Děkovný chvalozpěv
O vzkříšení Páně a obrácení pohanů. (Hésychios)
I

Jásejte Bohu, všechny země, *

zpívejte k slávě jeho jména!

Řekněte Bohu: „Jaký jsi mocný, †

skutky tvé moci tak podivuhodné, *

že se i nepřítel poklonit musí!

Celý svět ať se ti koří a zpívá, *

ať zpívá k poctě tvého jména!“

Pojďte a vizte Boží skutky! *

Úžasné je, co lidem činí.

Proměnil moře v suchou zemi, †

potom i řeku přešli pěšky. *

On je nám zdrojem radování!

On vládne na věky svou mocí, †

národy sleduje svým zrakem, *

zpupní se neodváží vzepřít.

Národy, chvalte našeho Boha *

a všude šiřte jeho chválu!

On naší duši daroval život, *

našim nohám klopýtnout nedal.

Zajisté jsi nás, Bože, i zkoušel, *

v plameni tříbil jako stříbro.

Dopustils, že jsme v soužení vešli, *

na bedra vložils nám těžké břímě.

Nechals lidi nám přes hlavu cválat, †

prošli jsme ohněm, prošli vodou: *

vyvedls nás však do volnosti! 

Ant. Národy, chvalte našeho Boha, on naší duši daroval život, aleluja.

Ant. 3 Poslyšte bohabojní, co Bůh mi dobrého činí, aleluja.

II

S obětním darem jdu do tvého domu, *

abych ti splnil dané sliby,

tak jak mi v nouzi vyšly ze rtů, *

jak ti je přednesla má ústa.

Tučnou zvěř nesu ti k zápalné žertvě, †

z beranů obětní dým ať stoupá, *

býčky a kozly ti obětuji.

Pojďte a poslyšte, bohabojní, *

povím, co Bůh mi dobrého činí.

Ještě jsem k němu křičel v tísni, *

a již můj jazyk mu chvalozpěv chystal.

Kdybych byl v srdci smýšlel špatně, *

Bůh by mě jistě nevyslyšel.

Avšak Bůh moje modlitby slyšel, *

mému volání popřál sluchu.

Pánu buď za to díky a chvála, †

že moji modlitbu neodmítl, *

a svou lásku mi neodepřel. 

Ant. Poslyšte bohabojní, co Bůh mi dobrého činí, aleluja.

Boží slovo je plné života a síly.

Ostřejší než každý dvojsečný meč.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy proroka Ezechiela

1,3-14.22-28

Vidění Hospodinovy slávy ve vyhnanství

Hospodin oslovil kněze Ezechiela, syna Buziova, v Chaldejsku u řeky Kebar a zde na něm spočinula Hospodinova ruka.

Měl jsem vidění: Hle, od severu přicházel bouřlivý vichr, veliký mrak; v něm kol dokola zář a plápolající oheň a z něho zářilo cosi jako blyštící se kov; uprostřed toho bylo vidět čtvero jakýchsi živých bytostí. Jejich vzhled: měly lidskou podobu. Každá měla čtveré vzezření a čtyři křídla. Jejich nohy byly rovné – jejich kopyta byla jako kopyta telete – blyštila se jako čistá měď. Lidské ruce měly pod křídly ke čtyřem stranám; všechny čtyři bytosti měly vlastní vzezření i křídla. Křídla jedné se dotýkala křídel druhé. Když kráčely, neobracely se, ale každá kráčela čelem vpřed.

Jejich vzezření mělo tuto podobu: vzezření člověka. Všechny čtyři měly vzezření lva na své pravé straně, všechny čtyři měly vzezření býka na své levé straně a všechny čtyři měly vzezření orla.

Jejich křídla byla rozpjata do výše, dvě křídla každé z nich se dotýkala křídel druhé a dvě přikrývala jejich těla. Každá z nich chodila čelem vpřed; kráčely tam, kam je duch pudil, a když chodily, neobracely se.

Mezi těmi bytostmi bylo vidět jakoby žhoucí uhlí, které plálo mezi bytostmi jako pochodně. Oheň byl plný záře a z ohně vycházely blesky. Bytosti se mihotaly sem i tam jako blesk.

Nad hlavami bytostí bylo cosi podobného klenbě, vypadalo to jako křišťál, svrchu roztažený nad jejich hlavami. Pod klenbou byla křídla jedné rozpjata přímo ke druhé, dvěma křídly přikrývala každá své tělo.

Když se pohybovaly, slyšel jsem šelest křídel jako hukot vodních spoust, jako hřmění Všemohoucího, jako lomoz množství, jako lomoz tábořícího vojska; když se zastavily, pohyb jejich křídel se zpomalil.

Když zazněl hlas nad klenbou, která byla nad jejich hlavou, zastavily se a pohyb jejich křídel se zpomalil. Nad klenbou, která byla nad jejich hlavou, bylo cosi jako safírový kámen; bylo to podobné trůnu a na tom, co bylo podobné trůnu, byla nahoře postava, která měla podobu člověka. Viděl jsem cosi jako blyštící se kov a jako oheň z něho sálající kol dokola, od jeho beder nahoru. Od beder dolů jsem viděl cosi jako oheň zářící kolem dokola: bylo to podobné duze, která se objeví v mracích v den deště. Tak zářilo kol dokola zjevení Hospodinovy slávy. Když jsem ji viděl, padl jsem na svou tvář a slyšel jsem hlas, který mluvil.

RESPONSORIUM

Ez 1,26.28; Zj 5,13

Na tom, co bylo podobné trůnu, byla nahoře postava, která měla podobu člověka. * Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!

Tak zářilo kol dokola zjevení Hospodinovy slávy. * Tomu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 46,1-2: CCL 41,529-530)

Jsme křesťané, a navíc představení

Veškerá naše naděje je v Kristu a on je také celá naše pravá a spasitelná sláva. To, moji milovaní, jistě neslyšíte poprvé, vždyť patříte ke stádu toho, který střeží a pase Izrael. Protože jsou však pastýři, kteří si tak sice rádi nechávají říkat, ale povinnosti pastýřů nechtějí plnit, zamyslíme se nad tím, co je takovým řečeno ústy proroka. Vy tomu naslouchejte s pozorností, my bychom to měli vyslechnout s bázní.

Hospodin mě oslovil: Synu člověka, prorokuj proti pastýřům Izraele, prorokuj a řekni jim: Tato slova jsme slyšeli při čtení (z knihy proroka Ezechiela) a nyní bych si, moji milovaní, chtěl s vámi o nich trochu pohovořit. Sám Pán nechť mi pomůže, abych říkal pravdu, to jest abych nemluvil sám ze sebe. Budu-li totiž mluvit sám ze sebe, budu pastýřem, který pase sám sebe, a ne ovce. Pochází-li však to, co říkám, od něho, pak vás pase on sám, ať už skrze kohokoli. Tak praví Pán, Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pásli sami sebe! Či neměli pastýři pást ovce? To znamená, že pastýři nemají pást sami sebe, nýbrž ovce. To je první, co se těmto pastýřům klade za vinu: že pasou sami sebe, ne ovce. Kdo jsou ti, kteří pasou sami sebe? Ti, o kterých apoštol říká: Všichni myslí jen na svoje zájmy, ne na zájmy Ježíše Krista.

Do tohoto úřadu, na kterém spočívá těžká odpovědnost, nás Pán ustanovil na základě své vlastní pravomoci, ne pro naše zásluhy. A musíme jasně rozlišovat dvě věci: jednak že jsme křesťané, jednak že jsme představení. Křesťany jsme totiž pro sebe, představenými pro vás. V tom, že jsme křesťané, bychom měli vidět vlastní prospěch, v tom, že jsme představení, výlučně prospěch váš.

Je také mnoho lidí, kteří jsou křesťané, ale nejsou představení, a ti asi docházejí k Bohu snáze, protože čím menší břemeno nesou, tím lehčeji se jim jde. My však krom toho, že jsme křesťané, a jako takoví budeme Bohu skládat účty ze svého života, jsme také představení, a jako takoví budeme Bohu skládat účty ze svého správcovství.

RESPONSORIUM

Žl 22 (23),1-2.3

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, * dává mi prodlévat na svěžích pastvinách.

Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. * Dává.

HYMNUS Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys všechno stvořil a všechno řídíš; ujmi se nás, ať poznáme tvou moc a dobrotu, a dej nám sílu, abychom ti mohli sloužit nerozděleným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky