2. srpen 2023

Sv. Petra Juliána Eymarda, kněze
nezávazná památka

Narodil se roku 1811 v La Mure d’Isere poblíž Grenoblu ve Francii. Od raného mládí často setrvával před svatostánkem. V roce 1834 byl vysvěcen na kněze a začal působit v duchovní správě. Vstoupil do řeholní společnosti maristů (1839), kde se stal provinciálem a generálním vizitátorem. V roce 1856 založil v Paříži řádové společenství eucharistiánů a krátce na to (1858) kongregaci Služebnic Nejsvětější svátosti. Vykonal mnoho pro šíření úcty a lásky k eucharistii. Zemřel 1.8.1868 ve svém rodném městě. Za svatého byl prohlášen v roce 1962.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Nejlepší Tvůrce stvoření,

náš Vládce, na nás pohlédni:

Nás, ponořené v těžké sny

z nezdravých dřímot vytrhni.

Ty, svatý Kriste, prosícím

shoď z beder těžké břímě vin.

Vždyť vstáváme s tvým vyznáním,

tmu rozrážíme zpěvem svým.

Zvedáme ruce se srdci

k tobě, jak konat za noci

nám už tvůj prorok přikázal

a Pavlův příklad ukázal.

Ty znáš zlé, jež jsme činili,

své nitro jsme ti odkryli,

své prosby v slzách vylili:

odpusť nám, čím jsme zhřešili.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ať Pane všeho vědění

ti patří naše nadšení.

Ty znáš všech srdcí tajemství

a sílíš nás svou milostí.

Pastýři ovce chránící,

ztracené nalézající,

na pastviny své svěží vždy

nás k dobrým ovcím shromáždi.

Kéž soudcův hněv nás nesvrhne

v ponuré stádo pekelné,

kéž jsme tvým soudem určeni

tvých pastvin stát se ovcemi.

Buď tobě, Spasiteli náš,

čest, vítězství, moc, slávy jas,

nad celým světem vládu máš

po všechny věky, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo. 

Žalm 17 (18), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství
V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)
I

S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *

 Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,

ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *

ty jsi můj štít a záchrana moje!

Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *

osvobodil mě od nepřátel!

Smrtící vlny mě zalily, *

příboje zkázy mě plnily děsem.

Osidla temnot mě ovila, *

smyčky smrti se nade mnou zdrhly.

K Pánu jsem volal v úzkostech, *

k Bohu jsem křičel o záchranu.

Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *

k jeho uším došel můj nářek. 

Ant. S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

II

A tu se zachvěla, pohnula zem, †

v základech hor se zakolísala, *

jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.

Z jeho nozder valil se dým, †

z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *

řeřavé uhlíky sršely z něj.

Nachýlil nebe a sestoupil níž, *

s černými mračny pod nohama.

Na cherubovi přilétal, *

na perutích vichru se snášel.

Celý se halil v temnotách, *

do clony z tmavých vod a mraků.

Ze záře, která před ním šla, *

padaly kroupy a řeřavé uhlí.

Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *

hlasem svým Nejvyšší zaburácel.

Vysílal šípy do všech stran, *

blesky metal a kolkolem sršel.

I bylo vidět až na mořské dno, *

obnažily se základy země.

když jsi, Pane, zahrozil, *

zadul vichřicí svého hněvu.

Pro mne však z výšin svou pravicí sáh’, *

vyzdvihl mě z té záplavy vodní,

vyrval mě z rukou mých nepřátel, *

z přesily mocných nenávistníků.

Vrhli se na mne v můj neblahý den, *

Pán mi však přispěchal na ochranu.

Na volný prostor vyvedl mne, *

zachránil, v kom našel zalíbení. 

Ant. Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

III

Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *

splatil mi za to, že ruce mám čisté;

za to, že po cestách Páně jsem šel, *

od svého Boha neodpadl.

Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *

zákony jeho jsem neodmítal.

Zůstal jsem před ním bez viny, *

chránil se bedlivě před proviněním.

odplatil Pán mou nevinnost, *

neboť viděl, že ruce mám čisté.

K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *

a s dobrým jednáš dobrotivě.

Čistému odplácíš čistotou, *

k chytrákům však jsi opatrný.

Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *

pohledy zpupné však pokořuješ.

Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *

Bůh můj mé temnoty ozařuje.

S tebou ztékám valy a zdi, *

se svým Bohem přeskočím hradby. 

Ant. Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

Všichni se divili milým slovům.

Která vycházela z jeho úst.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

10,1 – 11,6

Apoštolova obhajoba

Bratři! Já sám, Pavel, vás napomínám při Kristově tichosti a mírnosti! Když jsem u vás, jsem prý chudák, ale zdálky mám proti vám plno odvahy. Dejte si však, prosím, pozor, abych pak u vás nemusel ukázat tu odvahu, s jakou se myslím mohu postavit proti jistým lidem, kteří se o nás domnívají, že se dáváme vést lidskými zájmy. Žijeme ovšem v lidském těle, ale boj vedeme ne pro zájmy lidské. Naše zbraně, kterými bojujeme, nejsou přece jen lidské, ale podivuhodně mocné na zbourání bašt: boříme rozumování a každou domýšlivost, která se zdvihá proti nauce od Boha zjevené, přivádíme každého člověka správně uvažujícího k tomu, aby poslouchal Krista, a jsme připraveni potrestat každou neposlušnost, dokud vaše poslušnost nebude dokonalá.

Dívejte se na věci, jak skutečně jsou. Jestliže je někdo o sobě přesvědčen, že je Kristův, ať si jen zase uvědomí, že my nejsme o nic méně Kristovi, než je on! I kdybych trochu více mluvil o své plné moci, kterou Pán dal k vašemu duchovnímu prospěchu, ne k vaší zkáze, nebude mi to k hanbě. Neříkám to proto, aby se zdálo, jako bych vám naháněl strach jenom listy. Prohlašují totiž: „Listy jsou důrazné a silné, ale když je tady, je to ubožák a jeho řeč nestojí za nic.“ Kdo tohle říká, ať si pamatuje: Jak mluvíme v listech, když jsme od vás daleko, tak budeme i jednat, až k vám přijdeme!

My se přece ani neodvažujeme, abychom se postavili k jistým lidem, kteří sami sebe doporučují, nebo abychom se s nimi srovnávali! Jsou tak bláhoví, že se sami hodnotí podle sebe a srovnávají se sami se sebou. My se však nechlubíme bez míry, ale podle míry působení, které nám Bůh jako míru ustanovil: dojít až k vám. Nenatahujeme se příliš daleko. Tak by tomu bylo, kdybychom až k vám nedošli, ale my jsme dospěli s Kristovým evangeliem skutečně až k vám. Nechlubíme se neoprávněně plody cizích námah! A máme naději, že když vaše víra vzroste, ještě víc se u vás rozšíří v mezích nám stanovených. Tak budeme moci kázat radostnou zvěst i v krajinách ležících za vámi a nebudeme se muset vychloubat tím, co je už hotovo v cizím působišti.

Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. Vždyť osvědčený muž není ten, kdo sám sebe doporučuje, ale ten, koho doporučuje Pán.

Kéž byste ode mě snesli trochu nerozumu! Ano, sneste to ode mě! Mám vás totiž tak žárlivě rád jako Bůh. Já jsem přece připravil vaše zasnoubení jedinému muži a musím vás představit Kristu jako čistou pannu. Bojím se však, aby se vaše smýšlení nepokazilo, takže byste se uchýlili od upřímné a svaté oddanosti vůči Kristu. Vždyť tak i had svedl Evu svou lstivostí. Přijde k vám někdo a hlásá jiného Ježíše, než jsme hlásali my, přijímáte jiného Ducha, než jste přijali od nás, jiné evangelium, než jste kdysi od nás dostali – a vy to pěkně snesete! Já myslím, že nejsem v ničem pozadu za těmi nadapoštoly! I když v řečnění zběhlý nejsem, o poznání to neplatí. To jsme u vás jasně ukázali při každé příležitosti.

RESPONSORIUM

2 Kor 10, 3-4; Ef 6, 16.17

Žijeme ovšem v lidském těle, ale boj vedeme ne pro zájmy lidské. * Naše zbraně, kterými bojujeme, nejsou přece jen lidské.

Nechlubíme se neoprávněně plody cizích námah. * Naše.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisů svatého kněze Petra Juliána Eymarda

(La Présence réelle, vol. I, Paris 1950, pp. 270-271.307-308)

Eucharistie: svátost života

Eucharistie je životem všech národů, eucharistie jim dává sám počátek a zdroj života. Všichni se bez jakýchkoli překážek spočívajících v národním původu nebo v jazyce mohou scházet ke slavení posvátných bohoslužeb církve. Eucharistie je zasvěcuje do zákona života, ba přímo lásky, jejímž je tato svátost zřídlem. Působí totiž tak, že vytváří mezi křesťany společné pouto, jakési příbuzenství křesťanů. Všichni jedí týž chléb, všichni jsou spolustolovníky Ježíše Krista, a ten mezi nimi nadpřirozeně vytváří jakousi jednotu bratrských mravů. Jen čtěte Skutky apoštolů. Ty potvrzují, že množství prvních křesťanů, jak obrácení židé, tak pokřtění pohané pocházející z různých zemi, byli jedno srdce a jedna duše. A proč? Protože byli bedliví v naslouchání apoštolskému učení a setrvávali v lámání chleba.

Eucharistie je vskutku životem duše a životem lidské společnosti, podobně jako je slunce životem těla a životem celé země. Bez slunce je země neplodná, slunce ji naplňuje radostí, zdobí ji a naplňuje bohatstvím, a tělu dává slunce účinnost, sílu a krásu. Tváří v tvář těmto podivuhodným skutečnostem se nemůžeme divit, že pohané uctívali slunce jako božstvo. Denní hvězda je ovšem podřízena nejvyššímu Slunci, Božímu Slovu, Ježíši Kristu. Ten osvěcuje každého člověka přicházejícího na tento svět a skrze eucharistii, svátost života, sám působí v hlubinách lidských duší a tak utváří rodiny a národy. Blahoslavená, ba nejvýš blahoslavená je věřící duše, jestliže nachází tento skrytý poklad, jestliže z tohoto pramene života zahání žízeň, jestliže z tohoto chleba života často jídává.

Společenství věřících je také rodinou a poutem spojujícím členy této rodiny je Ježíš v eucharistii. On je otcem, jenž prostírá své rodině stůl. Křesťanské bratrství bylo vyhlášeno spolu s otcovstvím Ježíše Krista při poslední večeři. Tam Ježíš říká svým apoštolům „dítky“ a přikazuje jim, aby se vzájemně milovali tak, jak on miloval je.

U svatého stolu (eucharistie) jsou všichni dětmi, které jedí týž chléb. Svatý Pavel z toho uzavírá, že všichni tvoří rodinu, dokonce jedno tělo, protože se všichni živí jediným pokrmem, jímž je Ježíš Kristus. Eucharistie také dodává společenství křesťanů sílu zachovávat zákon úcty a lásky k bližnímu. Ježíš Kristus nám přikazuje, abychom své bratry ctili a milovali. Jako by se přitom přímo ztotožňoval s jejich osobou: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali. A sám se ve svatém přijímání odevzdává každému.

RESPONSORIUM

1 Kor 10,17; Jan 6,58a; srov. Žl 80 (81),17

Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i když je nás mnoho, neboť všichni máme účast na jednom chlebě. * To je ten chléb, který sestoupil z nebe.

Pán nás živil vzácnou pšenicí. * To je ten chléb.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys ozdobil svatého Petra Juliána obdivuhodnou láskou k svátostnému tajemství Těla a Krve tvého Syna; prosíme tě, nauč i nás čerpat bohatství z této posvátné hostiny. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky