8. srpen 2023

SV. DOMINIKA, KNĚZE
Slavnost
pro dominikány (OP)

Narodil se kolem roku 1175 v kastilské vesnici Calerueze. Jeho rodiče Felix a Jana byli podle tradice považováni za příslušníky významných šlechtických rodin Guzman a z Azy. Svou lásku ke Kristu, který trpí ve všech trpících, předávala blahoslavená Jana svému synovi. Tato láska jej pak vedla k tomu, že jako student v Palencii prodal všechen svůj majetek, aby získal prostředky na pomoc hladovějícím. Později dal Dominik této lásce zcela zvláštní charakter: bez oddechu pracovat pro spásu duší. Asi v roce 1199 vstoupil do katedrální kapituly v Osmě. V letech 1203-1205 doprovázel biskupa Diega de Azevedo na cestách do severní Evropy. Při této příležitosti objevil dvě velká pole působnosti – šířící se bludná učení, především v jižní Francii, a misie mezi pohanskými národy, hlavně mezi Kumány. Na příkaz papeže Inocence III. se s Diegem vydali do jižní Francie mezi sektu albigenských. Už v roce 1206 založil svatý Dominik ženský klášter v Prouille. Postupně vznikalo také společenství bratří, jež bylo 22. prosince 1216 schváleno papežem Honoriem III. jako Řád bratří kazatelů. Do základů svého nového řádu vložil svatý Dominik důležitou zásadu: bratři se mají věnovat apoštolátu v naprosté chudobě, apoštolátu, který nečeká na pozvání, ale sám vyhledává lidi, jimž má zvěstovat pravdu. 15. srpna 1217 rozeslal malou skupinku bratří z Toulouse do světa. Poslední období svého života prožíval neustále na cestách. Navštěvoval své bratry, povzbuzoval je, upevňoval jejich odvahu a po návratu do Říma jim vyprošoval podporu papeže. Při každé příležitosti kázal. Zemřel v Boloni 6. srpna 1221 a byl pohřben v klášterním kostele bratří. Kanonizoval jej 3. července 1234 Řehoř IX. V roce 1267 byly jeho ostatky přeneseny do zvláštní kaple chrámu sv. Dominika.

Nona
(doplňková psalmodie)

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Svět celý v pohyb uvádíš,

ač v sobě trváš beze změn,

sám vodíš slunce oblohou

a v různé doby dělíš den.

Ach, rozsviť jasný večer nám,

až nakloní se žití běh,

a svatou smrtí ke slávě

nás do věčnosti vkročit nech.

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Nebo:

Hodina třetí z poledne,

jak dá Pán, v mžiku uběhne,

teď z hloubi srdce zbožného

velebme Trojjediného.

Ať nám vždy v srdci čistém tkví

přesvatá Boží tajemství.

Řiďme se vzorem Petrovým,

jenž křížem žehnal nemocným.

Ať zpěv nám tryská ze srdcí,

kéž apoštolé ochránci

nám slabé kroky pomohou

podpírat mocí Kristovou.

Ať sláva Bohu Otci zní,

i tobě, Synu jediný,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. Opravdově miloval chudobu a nosil vždy prostý oděv.

Nebo: Jeden bratr uviděl ve zjevení žebřík vedoucí do nebe, po kterém je otec vyzdvihován vzhůru.

Žalm 125 (126)
Bůh je naše radost a naděje
Jako máte účast v souženích, tak budete mít účast i v útěše. (2 Kor 1, 7)

Když úděl Siónu k lepšímu obracel Pán, *

tehdy jsme byli jak ve snách.

Na rtech nám kypěl veselý smích, *

jásotem oplýval jazyk.

Tehdy šla v národech jedna řeč: *

„Pán pro ně učinil divy!“

Veliký div pro nás učinil Pán, *

byli jsme radosti plní!

Pane, náš úděl již k dobrému změň *

jak vyschlé potoky jihu!

Vždycky kdo v slzách zasévají, *

ti budou s jásotem sklízet.

Vyjdou-li do pole, s pláčem jdou, *

s pláčem sijí své zrní;

s jásotem budou se vracet zpět, *

v náručí ponesou snopy. 

Žalm 126 (127)
Lidská námaha je marná, nepomáhá-li Bůh
Jste Boží stavba. (1 Kor 3, 9)

Jestliže dům nebuduje Pán, *

lopotí se marně, kdo jej staví.

Jestli město nestřeží sám Pán, *

hlídati je marně budou stráže.

Marno je vám vstávat před ránem, *

pracovat až dlouho do večera,

pak až v noci jídat krušný chléb: *

sám ho dá i za spánku svým milým.

Hle, jsou darem Páně synové, *

jeho vzácnou odměnou plod lůna.

Čím jsou šípy ruce bojovné, *

tím jsou otci synové z let mládí.

Šťasten, kdo jich plný toulec má: *

sporem v bráně sok ho nezahanbí. 

Žalm 127 (128)
Boží požehnání v domě bohabojného
„Pán ať požehná ti ze Siónu“, to jest ze své církve. (Arnobius)

Blažený jsi, kdo máš Pána v úctě *

a kdo kráčíš jeho cestami!

Co dobudeš prací, v klidu strávíš, *

blažen budeš, půjde s tebou zdar.

Manželka tvá jako vinná réva *

ponese v tvém domě ovoce,

děti tvé jak letorosty oliv *

stůl ti budou kruhem ovíjet.

Takto bude požehnáno muži, *

který Pána v pravé bázni ctí.

Pán ať požehná ti ze Siónu, †

abys viděl vzkvétat Jeruzalém *

po všechny dny svého života.

Abys viděl i svých synů syny. *

Pokoj budiž nad Izraelem! 

Ant. Opravdově miloval chudobu a nosil vždy prostý oděv.

Nebo: Jeden bratr uviděl ve zjevení žebřík vedoucí do nebe, po kterém je otec vyzdvihován vzhůru.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Mal 2, 6

Učení pravdy bylo v jeho ústech, bezpráví se neobjevilo na jeho rtech; pokojně a bezelstně chodil se mnou a mnohé odvrátil od zvráceností.

Pane, veď mě ve své pravdě a poučuj mě.

Neboť ty jsi Bůh, můj Spasitel.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys milostivě obohatil svou církev zásluhami a učením tvého vyznavače a našeho otce svatého Dominika; dej, ať jí na jeho přímluvu neschází pomoc ve věcech časných a vždy prospívá ve věcech duchovních. Skrze Krista, našeho Pána.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky