11. říjen 2023

Bl. Jakuba z Ulmu, řeholníka
pro dominikány (OP)

Narodil se v Ulmu roku 1407 v rodině bohatého mlynáře. Rodina byla velmi zbožná, jeho matka vynikala velkým milosrdenstvím vůči chudým a strádajícím. S největší pravděpodobností se v Ulmu vyučil malířem skla. V roce 1432 vykonal s dovolením svého otce pouť do Říma. Došly mu však finanční prostředky, a proto se dal najmout do armády. Po čase se dostal do Boloně a seznámil se s tamějšími dominikány. Zde uzrálo jeho rozhodnutí vstoupit do řádu sv. Dominika. V roce 1441 byl přijat jako bratr spolupracovník. Vykonával různé služby v kostele i klášteře. Vynikl v modlitbě, umrtvování a ochotné práci a službě bratřím. Často rozjímal o utrpení Páně. V řádu také uplatnil své malířské nadání. První dokument, který svědčí o jeho malířské práci, pochází z roku 1463. Maloval okna pro klášter i pro katedrálu. Zemřel v Boloni 11. října 1491 a byl pohřben v klášterním kostele sv. Dominika. Jeho kult potvrdil 3. srpna 1825 Lev XII.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Nejlepší Tvůrce stvoření,

náš Vládce, na nás pohlédni:

Nás, ponořené v těžké sny

z nezdravých dřímot vytrhni.

Ty, svatý Kriste, prosícím

shoď z beder těžké břímě vin.

Vždyť vstáváme s tvým vyznáním,

tmu rozrážíme zpěvem svým.

Zvedáme ruce se srdci

k tobě, jak konat za noci

nám už tvůj prorok přikázal

a Pavlův příklad ukázal.

Ty znáš zlé, jež jsme činili,

své nitro jsme ti odkryli,

své prosby v slzách vylili:

odpusť nám, čím jsme zhřešili.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ať Pane všeho vědění

ti patří naše nadšení.

Ty znáš všech srdcí tajemství

a sílíš nás svou milostí.

Pastýři ovce chránící,

ztracené nalézající,

na pastviny své svěží vždy

nás k dobrým ovcím shromáždi.

Kéž soudcův hněv nás nesvrhne

v ponuré stádo pekelné,

kéž jsme tvým soudem určeni

tvých pastvin stát se ovcemi.

Buď tobě, Spasiteli náš,

čest, vítězství, moc, slávy jas,

nad celým světem vládu máš

po všechny věky, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Žalm 88 (89), 2-38
Milosrdenství Páně k Davidovu domu
Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako spasitele Ježíše. (Sk 13, 22.23)
I

O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *

ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.

Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *

základy pevné má věrnost na nebi má.

Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *

David, služebník můj, má ode mne slib:

Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *

trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“

Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *

a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.

Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *

kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?

Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *

velký a hrozný, nad všechny vyvýšený!

Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *

Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.

Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *

ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.

Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *

mocným ramenem rozprášil odpůrce své.

Tvá jsou nebesa, tak jako je tvá i země, *

svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.

Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *

Tábor i Hermón jásají při jménu tvém.

Tvoje paže je plna obrovské síly, *

tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.

Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *

láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *

chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.

Denně se těší ze slávy tvého jména, *

jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.

Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *

a tvou přízní mohutní naše moc.

Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *

Svatému Izraele patří náš král. 

Ant. Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.

II

Za onoho času mluvils ve vidění *

k svému věrnému a tak jsi prohlásil:

„Čelenku jsem vložil na mladého reka, *

z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.

Davida jsem našel, svého služebníka, *

jeho pomazal jsem svatým olejem,

aby moje ruka stále byla při něm, *

aby ho má paže posilovala.

Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *

žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.

Před ním budu drtit jeho protivníky, *

kdo ho nenávidí, všechny budu bít.

Provázet ho budu věrností a přízní *

a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.

Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *

a na mocné řeky jeho pravici.

On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj otec, *

jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.

Za to mu dám práva prvorozenectví, *

učiním ho prvním mezi vladaři.

Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *

zůstanu mu věrný v naší úmluvě.

Věčné zachování dám i jeho rodu, *

pokud nebe trvá, zůstane mu trůn. 

Ant. Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.

III

Jestli jeho děti opustí můj zákon, *

podle mého řádu nebudou-li žít,

poruší-li někdy, co jsem ustanovil *

a mých přikázání přestanou-li dbát,

potrestám je metlou za to provinění, *

pocítí mé důtky za spáchaný hřích.

Přesto od něho svou milost neodvrátím, *

ve své věrnosti ho přesto nezklamu.

Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *

co má ústa řekla, to už nezměním.

Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *

– ode mne se David klamu nedočká –

jeho rod že trvat bude do věčnosti, *

stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,

věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *

dokud mraky půjdou, pevně bude stát. 

Ant. Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.

Zjevení tvých slov osvěcuje.

Vede i prosté k porozumění.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi

4,1 – 5,2

Bludaři a jejich učení

Duch prohlašuje docela jasně: V posledních dobách někteří lidé odpadnou od víry a budou se držet bludařských duchů a ďábelských nauk, prolhaných pokrytců, kteří mají ve svém svědomí vypálené znamení, protože zakazují manželství a jisté pokrmy, které Bůh přece stvořil proto, aby je lidé věřící a pravdy znalí s děkováním požívali. Vždyť všechno, co Bůh stvořil, je dobré, a žádný pokrm není zakázaný, když ho člověk přijímá s děkováním: posvěcuje se Božím slovem a modlitbou.

Když to takhle bratřím předkládáš, bude z tebe dobrý služebník Krista Ježíše, živený pravdami víry a správného učení, jehož ses vždycky věrně držel. Světácké a babské povídačky odmítej.

Cvič se však ve zbožnosti. Cvičení tělesné je užitečné k máločemu, zbožnost však je užitečná ke všemu. Má přece slíbenou odměnu v životě tomto i v budoucím. Je to nauka spolehlivá a zaslouží si, aby ji všichni přijali. A když my na to vynakládáme všecky své síly a o to zápasíme, je to proto, že jsme založili svou naději na živém Bohu. On je spasitel všech lidí, zvláště věřících. To nařizuj a tomu vyučuj!

Nikdo tě nesmí podceňovat proto, že jsi mladý. Naopak: buď pro věřící vzorem v řeči i v chování, v lásce, ve víře a v čistotě. Než přijdu, věnuj se čtení, napomínání, vyučování. Nenech v sobě ležet ladem Boží dar, který ti byl dán prorockým vnuknutím a vzkládáním rukou starších. Vezmi si to k srdci a v tom žij, aby tvé pokroky byly všem zřejmé. Dávej si pozor sám na sebe i na to, čemu učíš. Buď v tom vytrvalý. Když si tak budeš počínat, povede to ke spáse jak tebe, tak tvé posluchače.

Na staršího muže se neosopuj, ale domlouvej mu jako otci, mladším mužům jako bratrům, starším ženám jako matkám, mladším ženám jako sestrám s naprostou čistotou.

RESPONSORIUM

1 Tim 4,8.9.10; 2 Kor 4,9

Zbožnost je užitečná ke všemu. Má přece slíbenou odměnu v životě tomto i v budoucím. Je to nauka spolehlivá a zaslouží si, aby ji všichni přijali. * Založili jsme svou naději na živém Bohu.

Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k zemi, ale ne zničeni. * Založili.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého Řehoře Velikého, papeže, na evangelia

(Lib. 2, hom. 36,11-13: PL 76,1272-1274)

Ve světě, ale ne ze světa

Měl bych vás napomenout, abyste se zřekli všech věcí, ale netroufám si. Nemůžete-li opravdu zanechat všeho pozemského, držte se věcí tohoto světa jen do té míry, aby si vás skrze ně svět nepodmanil; abyste vy vládli pozemskými věcmi, a ne ony vámi. Váš duch ať je pánem všeho, co máte; když už máte něco pozemského rádi, ať se nestanete otroky svých vlastních věcí.

Ano, užívejme časných věcí, ale dychtěme po věčných: všechno časné ať nám je prostředkem a cestou, to věčné však cílem a dovršením. Jenom jakoby úkosem hleďme na všecko světské dění a svůj duchovní zrak upírejme vpřed, všechnu pozornost věnujme tomu, kam směřujeme.

Zlo musíme vyrvat i s kořeny, a to nejen ze svého jednání, ale i z těch nejskrytějších myšlenek. Žádná tělesná rozkoš, žádná snaha o ukojení zvědavosti ani sebesžíravější ctižádost nás nesmí připravovat o hostinu Beránkovu. Dokonce i k tomu, co zde na světě konáme se vší počestností, bychom měli přistupovat jen tak mimochodem, aby pozemské věci, jež nám lahodí, sloužily tělu a vůbec nepřekážely duši.

Nuže, bratři, neodvažujeme se vám říci, abyste se všeho zřekli. Můžete ovšem, chcete-li. Ale i když si všecko podržíte, přece se všeho zřeknete, jestliže si v časných záležitostech povedete tak, abyste přitom celou duší směřovali k tomu, co je věčné. Světa opravdu užívá, jako by ho neužíval ten, kdo si navenek sice opatří veškeré nezbytnosti, které potřebuje k životu, ale nedovolí, aby všechny tyto věci opanovaly jeho mysl, takže mu zůstávají podrobeny a zvenčí mu slouží, aniž kdy mohou zlomit odhodlání duše směřující vzhůru k výšinám.

Tomu, kdo je takový, nejsou pozemské věci cílem vlastní touhy, ale pouze užitečnou pomůckou. Nic by tedy nemělo zdržovat touhu vašeho ducha a radost z žádné věci světa by vás neměla uvádět ve zmatek.

Milujeme-li dobro, ať náš duch nachází zalíbení v tom, co je dobrem lepším, to znamená v dobru nebeském. A bojíme-li se zla, mějme před duševním zrakem zlo věčné. Když totiž uvidíme, že právě na věčnosti jsou jak věci hodnější naší lásky, tak věci hodnější bázně, nebudeme zde na ničem lpět.

K takovémuto počínání máme pomocníka. Je jím Prostředník mezi Bohem a lidmi, a jestliže v nás hoří plamen pravé lásky k němu, pomůže nám, abychom všeho dosáhli rychleji. Neboť on žije a kraluje s Otcem a Svatým Duchem, Bůh na věky věků. Amen.

RESPONSORIUM

1 Kor 7, 29. 30. 31; 2, 12

Čas je krátký. Proto ti, kdo se radují, ať žijí, jako by se neradovali, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali. * Tento viditelný svět pomíjí.

My jsme nepřijali ducha světa. * Tento.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, z tvé milosti blahoslavený Jakub ve všem odhaloval tvou dobrotu a dokázal ji svým uměním vyjádřit; dej, aby nám jeho díla a příklad pomáhaly hlouběji pochopit tvou velikost a krásu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky