16. květen 2023

Sv. Jana Nepomuckého, kněze a mučedníka,
hlavního patrona Čech

Svátek

Narodil se kolem poloviny 14. století v Pomuku (později Nepomuku) v Čechách. V letech 1369-1380 byl veřejným notářem a zároveň pracoval v úřadě generálních vikářů. Po vysvěcení na kněze byl farářem u sv. Havla (1380-1390) a kanovníkem kapituly u sv. Jiljí (1382-1389) a na Vyšehradě (1389-1393). Arcibiskup Jan z Jenštejna ho jmenoval svým generálním vikářem (1389-1393). Když vyvrcholilo napětí mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem, stál na straně arcibiskupa a hájil svobodu a nezávislost církve na králově zvůli, zatímco král se snažil ovládnout církev a získat na svou stranu část vyššího duchovenstva. Byl podroben výslechu a mučení za osobní účasti krále. Jeho tělo bylo 20. III. 1393 vhozeno do Vltavy, potom prozatímně pohřbeno a později (snad 1396) přeneseno k pohřbení do katedrály. V následujících letech se mluvilo o další příčině jeho mučednické smrti, že totiž nechtěl porušit zpovědní tajemství. V roce 1721 byl prohlášen za blahoslaveného a 19.III.1729 za svatého.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Jen co byl v hrobku pochován,

zázraky prozradil se Jan.

Jas jeho divů z podzemí

ven probleskuje mřížemi.

To jeho nepřátelé jsou

stiženi hanbou veřejnou,

tu z Božích rukou přísný trest

za zločiny své musí nést.

Kdo želí tu cti zničené

anebo věci ztracené,

bývalé cti zas dochází

a ztracenou věc nachází.

Tu mizí vleklé choroby,

čas mírní tíž zlých období,

tu v bouřích sídlí bezpečnost,

nad smrtí vládne smrtelnost.

A čerstvý jazyk světcův tu

hlasem své krve o pomstu

jak Ábel volá do výšin,

vytýká králi krutý čin.

Jediný Bože v Trojici,

od věků existující,

dej těm, kdo Jana vzývají,

to všechno, oč jej žádají. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Aleluja.

Žalm 2
Mesiáš — král a vítěz
Spolčili se proti tvému svatému služebníku Ježíšovi, kterého jsi pomazal za Mesiáše. (Sk 4, 27)

Proč se bouří kmeny pohanů, *

národy proč snují marné plány?

K boji povstávají králové, †

smlouvají se vládci proti Pánu, *

proti jeho pomazanému.

„Zpřetrhejme jejich okovy, *

shoďme ze sebe ta jejich pouta!“

Směje se jim na nebesích Pán, *

úsměšek má pro ně na svém trůnu.

Potom k nim však s hněvem promluví, *

vyděsí je ve svém rozhořčení:

„Já jsem svého krále dosadil *

na Siónu, na své svaté hoře!“

Rozhodnutí Páně rozhlásím. †

Takto ke mně promluvil můj Pán: *

„Tys můj syn, dnes já jsem tebe zplodil.

Požádej, a národy ti dám, *

zemi budeš vlastnit do všech končin.

Povládneš jim prutem železným, *

jako z hlíny džbán je můžeš rozbít!“

Proto, králové, už prohlédněte, *

poučit se dejte, vládci země!

V bázni služte Pánu, vzývejte ho, *

v rozechvění líbejte mu nohy,

ať se k vaší zkáze nerozhorlí, †

neboť hněvem snadno může vzplanout. *

Blaze všem, kdo důvěřují v něho! 

Ant. Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Aleluja.

Ant. 2 Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Aleluja.

Žalm 10 (11)
Spravedlivý důvěřuje v Boha
Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. (Mt 5, 6)

K Pánu se utíkám! Jak smíte říkat: *

„Raději do hor uleť jako pták.

Hle, hříšníci už napínají luky, †

už přikládají na tětivu šíp, *

střílejí ve tmě proti poctivým.

Jestliže základy jsou otřeseny, *

co spravedlivý tady dokáže?“

Pán však, ten sídlí ve svém svatém chrámě, *

jeho trůn je na nebesích,

jeho oči hledí dolů, *

jeho zrak nás lidi zkoumá.

Pán zkouší bezbožné i spravedlivé: †

Kdo lne k násilí a křivdě, *

toho z duše nenávidí.

Ať na hříšné dští uhlíky a síru, *

žhavý vítr jim dá v úděl!

Protože Pán je vskutku spravedlivý, †

rád má spravedlivé skutky, *

zbožní spatří jeho tvář. 

Ant. Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Aleluja.

Ant. 3 Pán zkoušel vyvolené jako zlato v tavicím kelímku, jako dokonalá oběť se mu zalíbili. Aleluja.

Žalm 16 (17)
Chraň mě, Bože, před bezbožníky
V době, kdy jako člověk žil na zemi, přednesl s naléhavým voláním a se slzami vroucí modlitby... a byl vyslyšen pro svou úctu k Bohu. (Žid 5, 7)

Slyš, Pane, Spravedlivý, slyš můj hlas, *

vyslyš mou prosbu ze rtů, které nelhou!

Jen od tebe ať vyjde rozsudek, *

tvé oči samy vidí, co je právo.

Kdybys mé srdce zkoumal za noci, †

zkoumal mě do dna, ohněm tříbil mě, *

nepravost žádnou na mně nenalezneš.

Má ústa nehřeší, jak bývá zvyk, *

já jenom podle slov z tvých rtů se řídím.

Já kráčím po cestě tvých zákonů, *

má noha na tvé stezce nekolísá.

Já k tobě volám, Bože, vyslyš mě! *

Sluch ke mně nakloň, vyslechni mé slovo!

Učiň mi, Pane, div své milosti, †

zachraň ty, kdo se k tobě utíkají, *

před těmi, kdo se vzpouzejí tvé ruce.

Jak zřítelnici v oku svém mě střez, *

a v bezpečí mě ukryj pod svá křídla

před bezbožníky, co mě skličují, *

před nepřáteli, co mě krutě tísní.

Jest jejich srdce tukem zarostlé, *

a ústa mají plna zpupných řečí.

Číhají na mne, obstupují mě, *

očima měří, jak mě svalit na zem;

jako když lev se chystá na kořist, *

nebo lví mládě, které číhá vskrytu.

Povstaň už, Pane, sraz ho, hříšníka, *

svým mečem chraň můj život před rouhačem!

Svou rukou, Pane, chraň mě před lidmi! *

Ať jejich život vezme bídný konec!

Tím, cos jim přisoudil, jim naplň břich, †

ať mají dost i jejich synové *

a ještě zbytky nechají svým dětem!

Já, spravedlivý, spatřím však tvou tvář; *

až procitnu, tvůj zjev mě bude sytit. 

Ant. Pán zkoušel vyvolené jako zlato v tavicím kelímku, jako dokonalá oběť se mu zalíbili. Aleluja.

I když mě postihly útlak a tíseň. Aleluja.

Přesto se těším z tvých ustanovení. Aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z Knihy Zjevení svatého apoštola Jana

7, 9-17

Vidění velikého zástupu vyvolených

Já, Jan, viděl jsem veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou a volali mocným hlasem: „Za svou záchranu vděčíme našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi!“

Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu a volali: „Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla přísluší našemu Bohu na věčné věky! Amen.“

Tu na mě promluvil jeden ze starců a zeptal se mě: „Kdo jsou tihle zde v bílém rouchu a odkud přišli?“ Odpověděl jsem mu: „Můj pane, to víš ty.“ Řekl mi: „To jsou ti, kdo přicházejí z velkého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim sníží a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí.“

RESPONSORIUM

Zj 2, 10c. 11b; Sir 4, 33

Buď věrný až do smrti a dám ti za odměnu život. * Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt, aleluja.

Až do smrti bojuj za pravdu a Pán bude bojovat za tebe proti tvým nepřátelům. * Kdo zvítězí.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisů pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna

(Commentum super psalmum Noli aemulari, v. 34-35: Cod. vat. lat. 1122,130)

Bůh neopustí svoje věrné

Bezbožník číhá na spravedlivého, snaží se ho zabít. Nejdřív strojí pikle v duchu, takže jen on sám o tom ví, pak vyhlíží slídivým okem i navenek: vybírá místo, Olivovou horu, neboť Kristus tam často chodíval, rozvažuje o čase – jenom ne o svátcích, čeká na vhodnou příležitost, aby nenastal rozruch mezi lidem, určuje způsob – koho políbím, ten to je, toho se chopte, a volí okolnosti – velekněží a starší s ním poslali zástup.

Vizme společnost hříšníků, číhajících na cestě spravedlivých! Hříšník hříšníkem jen tak nepohrdne, naopak, zloděj se spolčuje s lupičem a zrádce se zrádcem, mluvka má rád žvanila a tyran ukrutníka. I zlí lidé mají totiž své oblíbence, takže se vzájemně milují, a kromě sebe nikoho, nýbrž nepřátelsky napadají ty, kteří nehodlají výt s vlky, ale chtějí bečet s ovcemi.

Ovečka spásá zelený pažit, ráda pobíhá, požírá vrboví, aniž ublíží květům, a když něco šťavnatého sežere, všechno přežvýká a nalévá se pak mlékem. A pastýři jdou za ní a těší se z ní. A když je vedena na smrt, mlčí. V takové ovci poznáváme našeho Krista, neboť on byl veden jako ovce na porážku, aniž otevřel ústa. A také učedníci a jiní svatí byli posláni jako ovce mezi vlky. Těmto dobrým ovcím divocí a krvelační vlci nepřejí a stavějí proti nim svůj opačný způsob života. Vlci se přece nespokojí stejnou potravou, ukládají dokonce ovcím o život a lačnějí po jejich krvi a pronásledují je s neutuchající zuřivostí. Jsou přitom jaloví, zarostlí hrubou srstí, mléko nemají, maso mají smrduté, požírají zdechliny, nepřežvykují, stáje nemají, před pastýřem prchají.

I lidé bývají vlky, krutostí vlky dokonce předčí a lstivostí překonávají sebesilnější šelmy. Nad všechny šelmy jsou mocné šelmy lidské, neboť strojí úklady duši i tělu: ubližují duši spravedlivých, protože jim špatně radí a zavádějí je na scestí bludu, ubíjejí duši závistí, radí se, jak pomoci někomu na smrt, a posléze hubí i tělo nebo o jeho záhubě rozhodují.

Stejně jako nemůže zůstat beránek mezi vlky nedotčený, není si jist ani spravedlivý mezi hříšníky. Hříšník totiž usiluje spravedlivému o život nejrůznějšími intrikami, výslechy, léčkami, trýzněním, vražděním.

RESPONSORIUM

Žl 36 (37), 1.5.39

Nerozhořčuj se nad špatnými, neřevni na ty, kdo pášou zlo. * Svou cestu života svěř Pánu, důvěřuj, on už učiní své. Aleluja.

Sám Pán je spásou spravedlivých, v čas nouze jim je ochranou. * Svou cestu.

HYMNUS Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys vyvolil kněze a mučedníka Jana za obhájce práv církve a za strážce zpovědního tajemství; dej, ať následujeme příklad jeho statečnosti a věrně plníme službu, ke které jsi nás povolal. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky