22. prosinec 2023

Pátek, doba adventní, 3. týden
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Přijď, Spasiteli plemen všech,

zrozením z Panny nám se zjev,

ať celý svět zří s podivem,

jak zrodit se Bůh může jen.

Bez přičinění mužského,

vdechnutím Ducha Svatého

Boží Slovo se vtělilo,

v plod života se rozvilo.

Pel nevinnosti Panny klín

neztratil obtěžkáním tím,

zástava ctnosti nad ní vlá,

že v chrámě tom Bůh přebývá.

On rytíř dvojí podstaty

už z královské té komnaty

jak ženich pro svou nevěstu,

hle, vydává se na cestu.

Ty, jenž jsi Otci rovný Syn,

přepásán pásem tělesným,

našeho těla slabosti

nepřestaň menšit milostí.

Jesličky tvé jsou před tebou,

prosvítá nový úsvit tmou.

Ať jas ten neustoupí tmě

a ohněm víry stále žhne.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Žalm 68 (69), 2-22.30-37
Horlivost pro tvůj dům mě stravuje
Dali mu pít víno smíchané se žlučí. (Mt 27, 34)
I

Pojď mě zachránit, Bože, *

voda až k hrdlu mi sahá,

bořím se v hlubokém bahně, *

jako by bezedné bylo,

padl jsem do hlubin vodních, *

proud mě strhuje s sebou.

Jsem už vysílen křikem, *

hrdlo mám ochraptělé,

oči mi hleděním slábnou, *

jak čekám na svého Boha.

Víc, než mám na hlavě vlasů, *

je těch, kdo mají mě v zášti,

silnější nežli mé kosti †

jsou, kdo mě stíhají křivě. *

Vrátit mám to, co jsem nevzal!

Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *

prohřešky moje nejsou ti tajny.

Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *

kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,

ať kvůli mně se nedočká hanby, *

kdo hledá Boha Izraele!

Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *

pohana ulpěla na mé tváři.

Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *

synům mé matky jsem jako cizí.

Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *

hanoben těmi, kdo hanobí tebe.

Sebe jsem týral mnohými posty, *

ale i to mi jen k potupě bylo.

V pytli jsem chodil za pokání, *

za to jsem jim byl leda pro smích.

Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *

opilci zpívají posměšky o mně. 

Ant. Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.

Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

II

Já však se modlím k tobě, Pane! *

Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,

jak jenom ty se smilovat umíš, *

jak jenom ty jsi v pomoci věrný!

Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *

zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,

aby mě proud už nestrhoval, †

aby mě hloubka nepohltila, *

ať propast nade mnou nezavře jícen!

Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *

shlédni ke mně v svém milosrdenství!

Neukrývej se před služebníkem, *

vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě!

Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *

zachraň mě navzdor mým nepřátelům!

Ty přece znáš mé ponížení, *

před tebou stojí mí protivníci.

Zahanbení mi zlomilo srdce, *

potupa má je nezhojitelná;

doufal jsem v soucit, ale marně, *

v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.

Žluč mi kapali do mého jídla, *

v žízni mě octem napájeli. 

Ant. Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.

Ant. 3 Hledejte Pána, a budete žít.

III

Já však jsem ubožák v bídě, *

chraň mě svou pomocí, Bože!

Chci jménu Božímu zpívat, *

vděčně je chválit a slavit.

To bude milejší Pánu, *

nad žertvu rohatých býků.

Těšte se, pokorní, z toho: *

Kdo hledá Boha, ten sílí!

Neboť Pán ubohé slyší, *

nezhrdne zajatci svými.

Chval ho nebe i země, *

moře a vše, co v něm žije!

Neboť Bůh zachová Sión, †

zbuduje judská města; *

budou v nich žít a sídlit

potomci těch, kdo mu slouží; †

kdo jeho jméno ctí s láskou, *

najdou v nich navždy svůj domov. 

Ant. Hledejte Pána, a budete žít.

Lidé, lsyšte slovo Páně.

A hlásejte je po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

Iz 49,14 – 50,1

Obnova Siónu

Sión řekl: „Hospodin mě opustil,

Pán na mě zapomněl.“

Copak může zapomenout žena na své nemluvně,

není jí líto syna vlastního těla?

I kdyby ona zapomněla,

já přece na tebe nezapomenu!

Hle, vyryl jsem si tě do dlaní,

tvé hradby jsou stále přede mnou.

Pospíchají sem tvoji stavitelé,

ti, kdo tě bořili a ničili, z tebe vyjdou.

Pozdvihni své oči a dívej se kolem:

tito všichni se shromáždili, přišli k tobě.

„Jako že jsem živ – praví Hospodin –

těmi všemi se oblečeš jako šperky,

jako nevěsta se jimi ozdobíš.“

Neboť tvé trosky, tvé sutiny,

tvá zničená země

budou nyní těsné pro obyvatele

– daleko budou ti, kdo tě hltali.

Ještě ti budou do uší mluvit

synové, až skončí tvoje bezdětnost:

„Mé místo je těsné;

ustup, ať mám kde bydlet!“

Řekneš si v srdci:

„Kdo mi je zrodil?

Byla jsem přece bezdětná, neplodná,

do zajetí odvedená.

Kdo je vychoval?

Vždyť jsem zůstala sama;

kde tihle byli?“

Tak praví Pán, Hospodin:

„Hle, pokynu rukou pohanům,

národům zdvihnu své znamení.

Přinesou tvé syny v náručí,

tvé dcery budou neseny na ramenou.

Králové budou tvými pěstouny,

královny tvými chůvami;

tváří k zemi se ti pokoří

a prach tvých nohou budou lízat.

Tu poznáš, že já jsem Hospodin.

Nezklamou se ti, kdo doufají ve mě.“

Může se kořist vyrvat rekovi,

či vyprostí se zajatec silákovi?

„A přece“ – tak praví Hospodin –

„i zajatec se může rekovi vyrvat

a může se vyprostit silákova kořist.

Já však budu bojovat s tvými protivníky,

já tvé syny vysvobodím.

Tvé trýznitele nakrmím jejich vlastním masem,

jako moštem se opojí vlastní krví,

aby každý poznal, že já jsem Hospodin, tvůj spasitel,

že tvým vykupitelem je mocný Jakubův ochránce.“

Tak praví Hospodin:

„Kde je rozlukový lístek vaší matky,

kterým jsem ji zapudil?

Nebo kdo je mým věřitelem,

jemuž jsem vás prodal?

Hle, byli jste prodáni kvůli svým nepravostem,

pro vaše nevěrnosti byla vaše matka zapuzena.“

RESPONSORIUM

Iz 49,15; Žl 26 (27),10

Copak může žena zapomenout na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, * já přece na tebe nezapomenu, praví Hospodin.

I kdyby mě otec s matkou opustili, Hospodin se mě ujme. * Já přece.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého Bedy Ctihodného, kněze, na Lukášovo evangelium

(Lib. 1,46-55: CCL 120,37-39)

Velebí má duše Hospodina

Maria řekla: Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli.

Praví: Pán mě povznesl tak velikým a tak neslýchaným darem, že se to nijak nedá vyjádřit slovy a stěží to může pochopit nejvnitřnější cit srdce. Proto z celé duše vzdávám díky a chválu. Na díky vynakládám všechno, co při rozjímání jeho nekonečné velikostí prožívám, cítím a rozeznávám. Neboť můj duch se raduje i z věčného božství téhož Ježíše, to jest Spasitele, jehož početím v čase se oplodňuje moje tělo.

Že mi učinil veliké věci ten, který je mocný; jeho jméno je svaté.

To se vztahuje k začátku chvalozpěvu, kde se říká: Velebí má duše Hospodina. Vždyť jenom ta duše, kterou Bůh chce zahrnout velikou milostí, je schopna velebit ho důstojným chvalozpěvem a obracet se na ty, kdo mají účast na stejném zaslíbení a záměru spásy, s povzbuzením a výzvou: Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno!

Vždyť ten, kdo s pohrdáním odmítne podle svých možností velebit Pána, kterého poznal, a vyznávat svatost jeho jména, bude nejmenším v království nebeském. Jeho jméno pak se nazývá svaté z toho důvodu, že velikostí své jedinečné moci převyšuje Bůh každé stvoření a má daleký odstup ode všeho, co učinil.

Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství.

Výstižně nazývá Izraele Hospodinovým služebníkem, neboť Bůh se ho ujal, aby ho spasil, ovšem poslušného a pokorného podle slov Ozeášových: Služebníkem je Izrael, zamiloval jsem si ho.

Neboť kdo s pohrdáním odmítá se ponížit, nemůže být spasen ani nemůže říci s prorokem: Hle, Bůh mi pomáhá, Pán mě udržuje naživu. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky.

Za potomstvo Abrahámovo označuje nikoli potomstvo tělesné, nýbrž duchovní. To znamená nejenom potomky zrozené z jeho těla, ale i ty, kdo kráčejí ve šlépějích jeho víry, ať s obřízkou, nebo bez ní. Vždyť i Abrahám ještě před obřízkou uvěřil a bylo mu to připočteno ke spravedlnosti.

Příchod Spasitele byl tedy slíben Abrahámovi a jeho potomstvu navěky, to znamená synům zaslíbení, jimž se říká: Když patříte Kristu, jste Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.

Je správné, že Pánův i Janův příchod ohlašují prorockým slovem jejich matky. Aby tak jako měl svůj počátek hřích, aby skrze ženy začínaly i dobré věci. A jestliže pro svedení jedné život zanikl, aby se světu vrátil, když se dvě předhánějí v oslavování Boha.

RESPONSORIUM

Lk 1,48-50

Blahoslavit mě budou všechna pokolení, * veliké věci mi učinil ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté.

A jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. * Veliké.

MODLITBA

Modleme se.

Milosrdný Bože, tys nás neopustil, ani když jsme zhřešili, nenechals nás na pospas smrti, ale poslals k naší spáse svého jediného Syna; shlédni na nás a když s vírou a zbožností vyznáváme, že se stal člověkem, dej, ať žijeme ve stálém spojení s ním. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky