Narodil se v roce 1118 v Londýně. Po dokončení studia teologie se stal arcijáhnem v Canterbury. Mladý král Jindřich II. ho jako jednoho ze svých nejlepších přátel jmenoval svým kancléřem (1155). Po smrti arcibiskupa (1162) byl podle přání krále zvolen na toto uprázdněné místo. Jako primas Anglie hájil svobodu a práva církve. Tím si krále znepřátelil a musel utéci do Francie (1164). Po šesti letech došlo sice k částečnému smíření, ale když se vrátil do vlasti, byl ještě téhož roku (29. XII. 1170) zavražděn při nešporách ve své katedrále. V roce 1173 byl prohlášen za svatého.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Věčného božství oslnivý jase,
Kriste, všech Světlo, živote nám daný,
jdeš na svět léčit nemocné a k spáse
otevřít brány.
Andělské sbory zemi písně pějí
o novém věku a v nich Otci tvému
vzdávají chválu i díky a přejí
mír lidstvu všemu.
Ležíš tu, dítě, všeho světa Vládce,
synáčku Panny přesvaté a čisté,
vládu nad světem jen díky své lásce
získáváš, Kriste.
Chtěje nám za vlast nebe nabídnouti,
jedním z nás stal ses, zrozen jako robě;
srdce nám proměň a je lásky pouty
přitáhni k sobě.
Tobě i Otci, Duchu lásky věčné
s anděly pějem radostnými hlasy.
Kéž smíme zpívat Bohu chvály vděčné
po všechny časy. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pán nebeských zástupů zůstává s námi, jest Bůh Jákobův naším ochranným hradem.
Pán je nám útočištěm, je naší silou, *
projevil se nám největší pomocí v tísni.
Proto nemáme strach, ať země se třese, *
ať se kácejí hory do hlubin moře.
Ať jeho vody bouří a vlnami kypí, *
ať se tetelí pod jejich příbojem hory,
jen když Pán nebeských zástupů zůstává s námi, *
když Bůh Jákobův je naším ochranným hradem.
Řeka rameny Boží město blaží, *
chrání svatý příbytek Nejvyššího.
Bůh v jeho středu, proto se nezhroutí nikdy, *
s časným úsvitem Bůh mu na pomoc chvátá.
Běsnily národy, otřásaly se říše; *
zahřměl svým hlasem a rozsouvala se země.
Ale Pán nebeských zástupů zůstává s námi, *
jest Bůh Jákobův naším ochranným hradem.
Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně, *
toho, jenž úžas šíří po celé zemi!
Válkám on činí přítrž až k hranicím země *
luky a oštěpy láme, spaluje štíty.
„Ustaňte přece a ve mně uznejte Boha, *
jenž stojí nad všemi národy, nad celou zemí!“
Neboť Pán nebeských zástupů zůstává s námi, *
jest Bůh Jákobův naším ochranným hradem. △
Ant. Pán nebeských zástupů zůstává s námi, jest Bůh Jákobův naším ochranným hradem.
Ant. 2 Za něho bude vzkvétat pokoj a bude panovat.
Svěř, Bože, soudcovský svůj úřad králi, *
svou spravedlnost královskému synu!
Ať spravedlivě vládne tvému lidu, *
ať stojí za právem svých ponížených.
Přinášet budou hory pokoj lidu, *
pahorky budou plodit spravedlnost.
On zjedná právo utištěným z lidu, †
on dětem chudých bude pomocníkem *
a utlačovatele zdrtí na prach.
Ať žije, pokud slunce bude zářit, *
co měsíc bude svítit – z rodu na rod!
Ať sestoupí jak vláha na lučiny, *
jak deště, které napájejí zemi.
Za něho bude vzkvétat spravedlnost *
a pokoj, dokud měsíc neuhasne.
Panovat bude od moře až k moři, *
od Velké řeky po sám konec země.
Kořit se před ním budou nepřátelé, *
prach budou lízat jeho protivníci.
Králové Taršíše a ostrované †
dary mu budou nosit, daně platit *
králové z krajů arabských a Sáby.
Králové všichni budou se mu klanět, *
národy všechny pokorně mu sloužit. △
Ant. Za něho bude vzkvétat pokoj a bude panovat.
Ant. 3 Pán utlačené vrátí k životu.
Ujme se nebožáka, jenž ho vzývá, *
chudáka, který nemá zastání.
On slituje se nad slabým a chudým, *
on utlačené vrátí k životu.
Vysvobodí je z útisku a křivdy, *
je v jeho očích drahá jejich krev.
Ať žije! Zlato arabské mu dají †
a stále za něho se budou modlit *
a bez ustání jemu blahořečit.
Kéž obilí je stálá hojnost v zemi, *
až do samého vršku horských svahů;
plod jeho jako Libanon ať kypí, *
ať jeho stébla vzkvétají jak tráva!
Navždy buď požehnáno jeho jméno, *
jež potrvá, co slunce sluncem bude.
V něm všechny kmeny dojdou požehnání *
a všechny národy ho budou slavit.
Buď požehnaný Pán, Bůh Izraele, *
jenž jediný ty všechny divy koná;
Buď požehnáno jeho slavné jméno, *
zem plna jeho slávy. Amen, amen! △
Ant. Pán utlačené vrátí k životu.
Když to pastýři uviděli, rozpomenuli se.
Co jim bylo o tom dítěti pověděno.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek listu svatého apoštola Pavla Kolosanům
1,1-14
Děkování a prosba
Pavel, z vůle Boží apoštol Krista Ježíše, a bratr Timotej křesťanům v Kolosách, věřícím bratřím v Kristu. Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce.
Když se za vás modlíme, nepřestáváme děkovat Bohu, Otci našeho Pána Ježíše Krista. Slyšeli jsme totiž o vaší víře ve spojení s Kristem Ježíšem a o vaší lásce ke všem věřícím, a to pro naději na odměnu, která je vám připravena v nebi. O té naději jste slyšeli už dříve při hlásání slova pravdy, radostné zvěsti, která k vám pronikla. A jako už přináší ovoce a šíří se na celém světě, tak je tomu také u vás od toho dne, kdy jste ji uslyšeli a správně poznali tuto Boží milost. Tak vás v tom vyučil Epafras, náš milý spoluslužebník. On nás spolehlivě zastoupil v této službě konané pro Krista a od něho také jsme se dověděli o vaší lásce, kterou ve vás působí Duch.
Proto od toho dne, kdy jsme o tom uslyšeli, nepřestáváme se za vás modlit a prosit Boha, abyste dobře poznali jeho vůli a aby se vám dostalo všestranné moudrosti a duchovního pochopení. Tak povedete život hodný Pána a budete se mu ve všem líbit: ponesete plody všech možných dobrých skutků a porostete v poznávání Boha. Jeho božská moc vám dá všestrannou sílu, abyste všecky zkoušky trpělivě vydrželi. Pak budete radostně
děkovat Otci,
že vás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle.
On nás totiž vytrhl z moci temnosti
a převedl do království svého milovaného Syna.
V něm máme vykoupení
a odpuštění hříchů.
RESPONSORIUM
Kol 1,12.13; Jak 1,17
Děkujme Bohu Otci; * on nás vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna.
Každý dobrý úděl, každý dokonalý dar přichází shora, sestupuje od Otce světel. * On nás.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Bernarda, opata
(Sermo 1 in Epiphania Domini, 1-2: PL 133,141-143)
V plnosti času přišla i plnost božství
Projevila se dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k lidem. Děkujme Bohu, jehož působením tak oplýváme útěchou v tomto pozemském putování, v tomto vyhnanství, v této bídě.
Dokud se nezjevila jeho láska k lidem, dobrota byla skryta. Byla ovšem i předtím, vždyť i milosrdenství Páně je přece od věčnosti. Podle čeho se však dalo poznat, že je tak veliká? Byla slibována, ale nebyla pociťována. Proto v ni mnozí ani nevěřili. Vždyť mnohokrát a mnoha způsoby mluvil Pán skrze proroky, říkaje: To, co zamýšlím, je pro vaše blaho, a ne pro utrpení. Co však odpovídal člověk, když na něj doléhalo utrpení a neznal pokoje? Jak dlouho budete říkat: Pokoj, pokoj, a přece není pokoje? Pro tohle poslové pokoje hořce naříkali, říkajíce: Kdo uvěřil, co jsme slyšeli? Avšak nyní ať lidé uvěří alespoň tomu, co viděli vlastníma očima, protože výroky Boží jsou nejvýš spolehlivé. Vždyť přece aby nezůstal skryt ani zakalenému oku, rozestřel svůj stan na slunci.
Hle, pokoj nikoli slibovaný, nýbrž seslaný, nikoli odkládaný na později, nýbrž daný, nikoli prorokovaný, nýbrž poskytnutý. Hle, Bůh Otec seslal na zem jakoby plný vak svého milosrdenství. Říkám vak, který se má protrhnout při umučení, aby se z něj vysypalo naše výkupné, jež je v něm ukryto. Zajisté vak, třeba malý, ale plný. Pravda, bylo nám dáno malé dítě, ale přebývá v něm celá plnost božství. Když totiž přišla plnost času, přišla i plnost božství. Přišlo v těle, aby se alespoň tak ukázalo tělesným tvorům, a až se zjeví jeho láska k lidem, aby byla rozpoznána jeho dobrota. Jakmile totiž vejde ve známost Boží láska k lidem, jeho dobrota nemůže nadále zůstat skryta. Vždyť čím mohl více doporučit svou dobrotu než tím, že vzal na sebe moje tělo? Moje, pravím, nikoli Adamovo tělo, to jest nikoli takové, jaké měl on před hříchem.
Co by mohlo takovou měrou objasnit jeho milosrdenství jako to, že vzal na sebe dokonce bídu? Co je tak plno slitovnosti jako to, že se kvůli nám Boží Slovo stalo uschlou trávou? Pane, co je člověk, že na něho myslíš? Nebo proč se k němu skláníš svým srdcem? Z toho ať člověk pozná, jak veliká je Boží péče o něj. Z toho ať pochopí, jak o něm Bůh smýšlí nebo co k němu cítí. Neptej se, člověče, na to, co trpíš ty, nýbrž co vytrpěl on. Z toho, co pro tebe učinil, poznej, jak si tě cenil; tak se ti ukáže jeho dobrota, jež pramení z lásky k člověku. Vždyť oč menším se učinil z lásky k lidem, o to větším se projevil ve své dobrotě. A čím více byl pro mne znevážen, tím je mi dražší. Projevila se, říká apoštol, dobrota Boha, našeho spasitele, a jeho láska k lidem. Vskutku velkolepá a zjevná je Boží dobrota a láska k člověku! Velkolepý důkaz dobroty podal ten, jehož zásluhou byla lidská přirozenost spojena s Božím jménem.
RESPONSORIUM
Ef 1,5; Řím 8,29
Bůh nás předurčil, abychom byli přijati za jeho děti skrze Ježíše Krista; * učinil to ze svého svobodného rozhodnutí, aby se vzdávala chvála jeho vznešené dobrotivosti.
Ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna. * Učinil.
ČTENÍ
Z dopisu svatého Tomáše Becketa
(Epist. 74: PL 190,533-536)
Nedostane vítězný věnec, kdo si při zápase nepočíná podle pravidel
Dbáme-li my, nositelé titulů biskupských a velekněžských, o to, abychom opravdu byli tím, čím se nazýváme, a chceme-li znát plný význam svého jména, musíme neustále pečlivě hledět na toho, jejž Bůh ustanovil veleknězem navěky, a věrně kráčet za tím, který sama sebe obětoval Otci za nás na oltáři kříže a z nebeské výšiny bez přestání sleduje činy i úmysly všech lidí, aby mohl každému jednomu odplatit podle jeho skutků.
Vzali jsme zajisté na sebe úkol být jeho zástupci na zemi, dostalo se nám slavného titulu a čestné hodnosti, jako nástupci apoštolů a jejich žáků v církevních úřadech spravujeme na čas plody duchovního snažení církve, takže naše služba má přispívat ke zkáze panství hříchu a smrti a k tomu, aby Kristova stavba, zakořeněná ve víře a rozkvetlá ctnostmi, vyrůstala v Pánu ve svatý chrám.
Je jistě velký počet nás biskupů, kteří jsme při svěcení slíbili, že budeme učiteli a pastýři starostlivými, vytrvalými a co nejsvědomitějšími, a každodenně tento svůj slib znovu opakujeme. Kéž by se ovšem věrnost slibu posilovala svědectvím skutků! Vždyť žeň je hojná, ale k tomu, aby bylo sklizeno a svezeno do stodol, nestačí ani jednotlivec, ani malý počet lidí.
A kdo by pochyboval, že hlavou všech církví a pramenem katolického učení je církev římská? Kdo by nevěděl, že klíče nebeského království byly dány Petrovi? Což z Petrovy víry a z jeho učení nevyrůstá celá stavba univerzální církve, dokud všichni v jednotě víry a v poznání Božího Syna nedospějeme do mužné zralosti Kristovy?
Je jistě nezbytné, aby bylo mnoho těch, kdo sázejí, a mnoho těch, kdo zalévají, neboť si toho žádá šíření Božího slova i rozptýlenost národů. Dokonce i starozákonní lid, ač mu stačil jediný oltář, musel mít větší počet učitelů. Tím spíš Boží lid nyní, při takovém množství a za neustálého přílivu dalších národů, jimž by k zapálení oběti nestačilo ani dřevo celého Libanonu a k obětování celopalu by nestačilo množství všech zvířat z Libanonu i Judska.
Ať však zalévá nebo sází kdokoliv, nikomu nedá Bůh vzrůst, jestliže nesázel ve víře Petrově a jestliže nespočívá na jeho učení.
Právem se předkládají všechny nejdůležitější pře Božího lidu Petrovi, neboť římský biskup je má posoudit; a úřady matky církve jsou podřízeny Petrovi, neboť nakolik jsou povolány podílet se na pastorační péči, uplatňují jemu svěřenou pravomoc.
Mějte konečně na paměti, jak byli zachráněni naši otcové, jak a v jakých utrpeních církev rostla a se rozmáhala. Mějte na paměti, z jakých bouří vyvázla Petrova lodička vedená kormidelníkem Kristem a jak dosáhli koruny ti, jejichž víra prošla zkouškou, aby se ještě jasněji rozhořela.
Tak postupovaly celé zástupy svatých, aby jednou provždy platilo, že nedostane vítězný věnec, kdo si při zápase nepočínal podle pravidel.
RESPONSORIUM
Pán tě ozdobil korunou spravedlnosti: * Bůh, Svatý Izraele, ti dal účast na své slávě a přebývá v tobě.
Dobrý boj jsi bojoval, svůj běh jsi skončil, teď už tě čeká věnec spravedlnosti. * Bůh.
HYMNUS Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys dal svatému Tomášovi odvahu a statečnost, aby se nebál obětovat svůj život za spravedlnost a svobodu církve; na jeho přímluvu posiluj i nás, ať jsme připraveni z lásky ke Kristu podstoupit i smrt, abychom neztratili život věčný. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky