6. říjen 2023

Bl. Bartoloměje Longa, terciáře
pro dominikány (OP)

Narodil se 11. února 1841 v Latianu [Lacianu] u Brindisi v Itálii. Doma i v koleji Školských bratří se mu dostalo skvělé výchovy. Během studia práv v Neapoli postupně ztratil víru, později se však působením svých přátel prof. Vincence Pepeho a dominikána Alberta Radenteho k víře vrátil. Jeho návrat k Bohu byl radikální a naprostý. Stal se katolickým laickým aktivistou a vstoupil do třetího řádu sv. Dominika. Aby se mohl věnovat dílu milosrdenství, vzdal se své advokátní praxe. Oženil se s komtesou Annou Marií Fornarari de Fusco a ta se mu stala cennou pomocnicí v jeho apoštolské práci. Jeho největším dílem byly Pompeje. Do tamější upadající farnosti vnesl nového ducha a život. Vybudoval tam světoznámou svatyni Panny Marie Růžencové a kolem ní sirotčince, školy a útulky pro chudé děti. Pro tuto práci založil Kongregaci sester dominikánek. Zemřel 5. října 1926 a byl pohřben v kryptě pompejské svatyně. 26. října 1980 jej Jan Pavel II. blahořečil.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když kohout svým kuropěním

temno noci půlí již

a nám z nitra vypuzuje

ponuré tmy chmurnou tíž,

pokorně a naše vroucí

prosby, vlídný Bože, slyš.

Přišels jako světlo, mocný,

bdělý strážce lidí všech,

právě, když se všude ztajil

půlnočního ticha dech,

a jakoby závoj smrti

ležel na všech předmětech.

Přišels, Kriste, vytrhnout nás

ze zlého snu zajetí,

zadarmo nás vysvobodit

ze žaláře temnoty,

přinést světlo, s kterým máme

k tobě žitím kráčeti.

Sláva Otci a též tobě,

rovněž Duchu Svatému,

životu všech, světlu, míru,

Bohu trojjedinému,

vznešenému navždy Božstvu,

jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Stůj při nás, Tvůrce laskavý,

ty slávo záře Otcovy,

když nás tvá milost opustí,

chvíme se plni úzkosti.

Když prodchnuti však Duchem jsme

a v nitru Boha neseme,

nic nepořídí zrádce zlý

proti nám svými osidly.

Kéž v pozemském svém jednání,

k němuž jsme v žití vázáni,

se těžce neproviníme,

a řádem tvým se řídíme.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení!

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí
Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)
I

Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *

netrestej mě ve svém rozhorlení!

Zaryly se do mne tvoje šípy, *

těžce na mne dolehla tvá ruka.

Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *

pro můj hřích kost ve mně není celá.

Nad hlavu se nakupily viny, *

tíhou přetěžkou mě obtížily. 

Ant. Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení!

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

II

Jitří se a páchnou moje rány, *

a to všechno pro mou pošetilost.

Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *

celý den se v sklíčenosti vláčím.

Bedra má jsou celá zanícená, *

místečko v mém těle není zdravé.

Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *

křičím z hloubi sevřeného srdce.

Pane, ty znáš každou moji touhu, *

žádný povzdech můj ti není tajný.

Srdce buší, opouští mě síla, *

už i světlo v očích se mi kalí.

Všichni moji přátelé a druzi †

mému neštěstí se vyhýbají, *

ba i příbuzní se drží stranou.

Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †

hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *

denně nové lsti si vymýšlejí. 

Ant. Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

III

Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *

němý jsem a ústa neotvírám.

Tak jsem jako člověk beze sluchu, *

bez schopnosti ubránit se slovem.

Doufám, Pane, v tebe jediného, *

ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!

Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *

těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“

Já pak mám až příliš blízko k pádu, *

stále mám svou bolest před očima.

Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *

pro svůj hřích jsem obavami sklíčen.

Silní však jsou moji nepřátelé, *

mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,

za dobrotu zlem mi odplácejí, *

pasou po mně za to, že chci dobro.

Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †

nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *

Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má! 

Ant. Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

Po tvé pomoci dychtí mé oči.

Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Filipanům

3,17 – 4,9

Stůjte v Pánu pevně

Bratři, jednejte všichni tak, jak jednám já, a dívejte se na ty, kdo žijí podle mého příkladu. Často jsem vás na to upozorňoval, a teď to říkám se slzami v očích, že se jich mnoho chová jako nepřátelé Kristova kříže. Jejich konec je záhuba, jejich bůh je břicho a vychloubají se tím, zač by se měli stydět, mají zájem jenom o věci pozemské. My však máme svou vlast v nebi, odkud také s touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené. Způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všecko.

Proto, moji bratři milovaní a vytoužení, moje radosti a koruno, tak stůjte v Pánu pevně, milovaní!

Napomínám Evodii a napomínám Syntychu, aby byly svorné, jsou přece křesťanky! A prosím i tebe, Syzygu, skutečný spolupracovníku, ujmi se jich. Vždyť se lopotily při šíření evangelia spolu se mnou, s Klementem a ostatními mými spolupracovníky, jejichž jména jsou zapsána v knize života.

Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Vaše ušlechtilost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. O nic nemějte starost! Ale ve všem předkládejte Bohu své potřeby v modlitbě a prosbě s děkováním. Pak Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v Kristu Ježíši.

Konečně, bratři, mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. Dělejte i nadále to, čemu jste se ode mě naučili, co jste ode mě převzali, ode mě slyšeli a na mně viděli. A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.

RESPONSORIUM

Ef 4,17; Flp 4,9; 1 Sol 5,16-18

Zapřísahám vás ve jménu Páně: Nežijte už tak, jak žijí pohané! * A Bůh, dárce pokoje, bude s vámi.

Stále se radujte. Bez přestání se modlete. Ve všech životních podmínkách děkujte Bohu. * A Bůh.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, na list Římanům

(Homilia 15,6: PG 60,547-548)

Milosrdenství je příkazem Kristovým

Bůh vydal svého Syna; a ty, člověče, nechceš dát tomu, který byl vydán a zabit za tebe, snad ani kus chleba.

Kvůli tobě ho Otec neušetřil, přestože to opravdu byl jeho vlastní Syn; ale když jeho moří hlad, ty si ho ani nevšimneš, přestože se chystáš utrácet z toho, co patří jemu, a ještě jen kvůli sobě.

Co může být horšího než takováto špatnost? Kvůli tobě byl vydán, kvůli tobě byl zabit a kvůli tobě chodí hladový; a ty vydáváš z jeho majetku, jen abys z toho měl sám užitek – a třeba ani takto nic nedáváš.

Co je pošetilejšího než takoví lidé, kteří jsou jako kámen a setrvávají v této ďábelské nelidskosti, ačkoliv se je tolik věcí pokouší z ní vymanit. Vždyť Kristu nestačilo, že podstoupí kříž a smrt, z vlastní vůle měl navíc být chudý, jako cizinec, bez domova, nahý, měl být držen v žaláři i strádat v nemoci, aby tě alespoň tímto způsobem oslovil.

„Jestliže se mi nechceš odvděčit za to, že jsem byl za tebe umučen, měj slitování aspoň s mou chudobou. Nechceš-li se slitovat pro chudobu, dej se obměkčit nemocí nebo žalářem; a když tě ani to nepřiměje k lidskosti, neodmítej alespoň pro nepatrnost toho, oč prosím. Vždyť od tebe nežádám nic drahého, jenom chléb, střechu nad hlavou, slovo útěchy.

A když i potom zůstaneš tvrdý, měl bys projevit více dobroty alespoň kvůli nebeskému království, aspoň kvůli odměně, kterou jsem slíbil. Že bys ani tohle vůbec nevzal v úvahu?

Vidíš-li něčí nahotu, kéž tebou pohne aspoň lidská solidarita; a vzpomeň si na mou nahotu na kříži – všechno jsem to snášel pro tebe. Nechceš-li se oblomit kvůli onomu člověku, pak alespoň kvůli mně, kvůli mojí chudobě a nahotě.

Pro tebe mě tenkrát spoutali, a také nyní jsem pro tebe spoutáván – aby ses dal pohnout buď mými tehdejšími, nebo nynějšími pouty a byl ochoten mi prokázat alespoň trochu milosrdenství. Pro tebe jsem míval hlad, a zase pro tebe hladovím; v žízni jsem visel na kříži, v chudých žízním i nyní – abych tě buď tehdejším, nebo nynějším utrpením k sobě přitahoval a pro tvou vlastní spásu z tebe učinil štědrého dobrodince.

A tak tě prosím: Když jsem si tě zavázal tisícerým dobrodiním, oplácej mi to. Ale nevymáhám to na tobě jako dluh, chci naopak tvou štědrost odměnit; za těchto pár maličkostí ti nabízím království.

Neříkám: Zbav mě mé chudoby. A přestože kvůli tobě jsem chudý, neříkám ani: Dej mi své bohatství. Chci na tobě jen chléb a oblečení a trochu útěchy v mé nouzi a hladu.

A jestliže jsem právě ve vězení, nenutím tě, abys mě zbavil pout a vyvedl mě na svobodu. Chci jen, aby sis uvědomoval, že jsem spoután kvůli tobě – už to mi bude stačit jako projev lásky, a já se ti za ni odvděčím nebem. Já jsem tě vyprostil z přetěžkých pout; ale od tebe mi postačí, že mě ve vězení navštívíš.

Mohl bych tě jistě odměnit už předem. Chci však zůstat tvým dlužníkem, aby měl nejen naději, ale přímo spolehlivou záruku své odměny.“

RESPONSORIUM

Mt 25,35.40; Př 19,17

Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě. * Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali.

Půjčuje Hospodinu, kdo má soucit s chudákem. * Amen.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí milosrdný Bože, ty jsi nám v blahoslaveném Bartoloměji, který neúnavně rozšiřoval modlitbu posvátného růžence a stal se otcem chudých dětí a sirotků, dal podivuhodný příklad dobroty a lásky; nauč nás, abychom na jeho přímluvu ve svých bližních viděli a milovali tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky