17. srpen 2023

Čtvrtek, mezidobí, 19. týden
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když zakryla noc pláštěm tmy

barvy všech věcí na zemi,

slyš prosby, naše vyznání,

ty Soudce srdcí nestranný.

Odpusť nám všechny proviny,

smyj z naší duše poskvrny,

dej, Kriste, nám, ať milost tvá

zažene od nás smečky zla.

Hle, duch je hříchem podlomen

a zhoubná vina hlodá v něm.

Však chcem se temných činů vzdát

a tebe, Spáso, vyhledat.

A proto rozptyl mlžný dým

nám z duše světlem blaživým,

ať blahý cit ji naplní,

že smí dlít na tvém výsluní.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Prosíme, Kriste, vlídně hleď

na sluhy tebe prosící,

ať víru naši neničí

zlo, kterým naplněn je svět.

Vypuďme špatnost z duše své,

závistí svést se nedejme,

urážky neoplácejme

a dobrým přemáhejme zlé.

Dej, by nám z nitra zmizela

lest, hněv a pýcha života

a s ní i naše lakota,

odvěký pramen všeho zla.

Ať cesty míru urovná

vždy nelíčená upřímnost,

ať skví se všude počestnost

a naděje vždy nezlomná.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Žalm 88 (89), 39-53
Nářek nad zkázou Davidova domu
Vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)
IV

Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *

znelíbil si svého pomazaného.

Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *

jeho korunu jsi svrhl do prachu.

Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *

jeho opevnění změnil v sutiny.

Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *

on sám nyní zůstal pro smích sousedům.

Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *

rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.

Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *

v boji jsi mu nedal obstát vítězně.

Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *

do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.

Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *

jeho samého jsi hanbou zahrnul. 

Ant. Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

V

Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *

Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?

Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *

Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?

Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *

kdo by se vymkl z dosahu podsvětí?

Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *

jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?

Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *

že mám v hrudi nést posměch národů všech,

snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †

jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *

Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň! 

Ant. Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

Žalm 89 (90)
Milost Páně budiž s námi
U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)

Pane, tys byl naše útočiště, *

z pokolení do pokolení.

Ještě dřív, než zrodila se horstva, †

ještě nežli vznikla zem a vesmír, *

z věčna do věčna jsi, Bože, ty!

Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *

„Děti lidské, navraťte se zpět!“

Neboť co je tisíc let v tvých očích, †

nežli jeden den, co včera minul, *

nežli jedna hlídka za noci!

Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *

jsou jak tráva, která dorůstá:

s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *

a již večer uvadá a schne.

A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *

rozhorlením tvým jsme zděšeni.

Ty máš naše viny před očima, *

skryté hříchy zjevně před sebou.

Naše dny v tvém hněvu odplývají, *

naše léta odvanou jak vzdech.

Náš věk čítá sedmdesát roků, *

osmdesát v dobrém případě,

vesměs plných těžkostí a trampot; *

přeletí, a odvanem i my.

Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *

kdo se strachuje tvé nevole?

Naše dny nás nauč správně čítat, *

ať konečně srdcem zmoudříme!

Obrať se k nám, Pane, neotálej, *

služebníkům svým buď milostiv!

Syť nás od rána svým slitováním, *

ať nám život projde v radosti!

Potěš nás již za všechny dny strastí, *

za léta, kdy znali jsme jen zlé.

Zjev svým služebníkům svoje dílo, *

jejich dětem všechnu slávu svou!

Milost Pána, Boha budiž s námi, †

žehnej hojně práci našich rukou, *

práci našich rukou dopřej zdar! 

Ant. Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

Pane, u tebe je pramen žití.

Jen ve tvém světle můžem světlo vidět.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Micheáše

4,14-5,7

Mesiáš, původce pokoje

Tak praví Hospodin:

„Nyní se drásej, rozdrásaná dcero!

sevřeli nás obležením,

holí bijí do tváře

soudce Izraele!

A ty, Betléme Efratský,

maličký jsi mezi judskými rody,

z tebe mi vyjde

ten, který bude vládcem v Izraeli;

jeho původ je od pradávna,

od věčnosti.

Proto je Hospodin opustí

až do doby, kdy rodička porodí;

potom se zbytek jeho bratrů

vrátí k synům Izraele.

Bude stát a pást v Hospodinově síle,

ve velebnosti jména Hospodina, svého Boha,

oni pak budou požívat míru, neboť jeho moc se rozšíří

až do končin země.

On sám pak bude pokojem.

Jestliže Asyr vpadne do naší země,

jestliže bude šlapat v našich palácích,

postavíme proti němu sedm pastýřů,

osm vůdců lidu.

Mečem spasou asyrskou zemi,

kopími zemi Nimrodovu.

Zachrání před Asyrem,

až vnikne do naší země,

až bude šlapat po našem území.

Jakubův zbytek bude

uprostřed četných národů

jako rosa od Hospodina,

jako déšť na rostlinách,

který nečeká na člověka

a nic nedoufá od lidských synů.

Jakubův zbytek bude mezi pohany,

uprostřed četných národů

jako lev mezi zvířaty lesa,

jako lvíče mezi stádem bravu:

sotva přijde, rozdupává a roztrhává

– zachránce není.“

RESPONSORIUM

Mich 5,1.3.4; Zach 9,10

Betléme, z tebe mi vyjde ten, který bude vládcem v Izraeli, jeho původ je od pradávna, od věčnosti. Jeho moc se rozšíří až do končin země. * On sám pak bude pokojem.

Národům ohlásí pokoj, bude vládnout od moře k moři. * On sám.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O křesťanské dokonalosti“ od svatého Řehoře z Nyssy, biskupa

(PG 46,259-262)

Máme v sobě Krista, on je náš pokoj a světlo

On je náš pokoj: obě dvě části židy i pohany spojil v jedno. Pochopíme-li, že Kristus je pokoj, pak i my sami budeme ukazovat, že tehdy právem nosíme Kristovo jméno, jestliže náš život bude zjevovat Krista pokojem, který je v nás. Kristus udělal konec nepřátelství, jak říká apoštol. Nuže ani my je nechtějme v sobě znovu oživovat, nýbrž ukazujme, že je v našem životě mrtvé. Nepřátelství, které Bůh pro naši spásu tak slavně usmrtil, nebudeme k záhubě své duše opět oživovat hněvem a záští. Ty totiž neblaze působí, že nepřátelství, ač nadobro zahubené, procitne zase k životu.

Máme-li však v sobě Krista, který je pokoj, zahubíme i my v sobě nepřátelství, abychom to, čemu v jednotě s ním věříme, ve svém životě také zachovávali. On zbořil rozdělující zeď a dvojí v sobě samém spojil v jednoho nového člověka, a tak přinesl pokoj. A stejně i my přimějme k smíření nejen ty, kdo na nás dorážejí zvenčí, ale také všechny, kdo mezi námi samými vyvolávají sváry, aby už tělo nežádalo, co se příčí duchu, a duch, co se příčí tělu. Ale podřiďme své příliš lidské uvažování Božímu zákonu, přebudujme se v jediného nového a pokojného člověka a staňme se ze dvou jedním, abychom tak nastolili sami v sobě pokoj.

Vždyť pokoj znamená soulad znesvářeného. Je-li tedy z naší přirozenosti odstraněn vnitřní boj, stáváme se i my sami pokojem, protože jsme sami v sobě smířeni, a je na nás znát, že právem a skutečně nosíme Kristovo jméno.

Když pochopíme, že Kristus je pravé světlo, naprosto neslučitelné se lží, poučíme se tím zároveň, že je třeba, aby i náš život byl prosvětlen paprsky pravdivého Otce. A těmi paprsky slunce spravedlnosti jsou ctnosti, které z něho vyzařují, aby nás osvítily. Ony působí, že odkládáme skutky temnoty a vedeme počestný život jako ve dne. A skrze ně se také ten, kdo se zřekl skrytých hanebností a koná všechno na světle, sám stává světlem, takže svými činy svítí i druhým, jak je to světlu vlastní.

A když pochopíme, že Kristus je posvěcení, budeme se střežit všeho nesvatého a nečistého jednání i myšlení. Tak budeme ukazovat, že právem nosíme jeho jméno, neboť vyznáváme moc tohoto posvěcení nejen slovy, ale celým životem.

RESPONSORIUM

Lk 1,78.79

Navštívil nás ten, který vychází z výsosti, * aby uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti. * Aby uvedl.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky