16. listopad 2023

Sv. Gertrudy, panny
nezávazná památka

Narodila se 6. I. 1256 v Eislebenu v Durynsku. V pěti letech byla dána na výchovu do blízkého kláštera cisterciaček v Helftě; tam se jí dostalo literárního, filozofického i teologického vzdělání; měla velkou zálibu ve studiu latiny, ve zpěvu a v malířství. V roce 1281 se jí po několika týdnech těžké vnitřní krize dostalo milosti mystického nazírání. Po překonání vážného onemocnění (1288) začala psát o svých zjeveních, zvláště o eucharistii a o Ježíšově Srdci; v jejích spisech lze najít téměř všechny invokace z dnešních litanií k nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Zemřela ve svém klášteře pravděpodobně 17. XI. 1301 nebo 1302. Na veřejnost se její spisy dostaly až v 16. století a od té doby byly přeloženy do všech hlavních evropských jazyků, v 18. století i do češtiny. Od 17. století je uctívána v benediktinských klášteřích, v roce 1677 bylo její jméno zapsáno do římského martyrologia.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Perutný zvěstovatel dní

nám hlásí blízké svítání.

Buditel srdcí, Pán, je tu

a burcuje nás k životu.

Opusťte, volá, lůžka svá,

snem ztěžklá, slehlá, nezdravá,

a střídmí, čistí v srdci svém

vždy bděte, neboť blízko jsem!

Až se červánky zářivé

po ranním nebi rozlejí,

ať nás, vždy v práci poctivé,

posílí světla nadějí.

K Ježíši s pláčem volejme,

z duše vždy bdělé, upřímné:

Jen usilovné vzývání

spát čistým srdcím zabrání.

Kriste, rozežeň dřímoty,

už rozbils krunýř temnoty,

všech starých hříchů zbav i nás

a v duši nalej nový jas.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

V nás lásku k tobě probuď již,

Bože, jenž viny odpouštíš,

a s vlídností se k srdcím schyl,

když jsi je od vin očistil.

Jak cizinci sem přišli jsme,

jak vyhnanci zde úpíme.

Ty jsi náš přístav, otčina,

veď nás, kde život začíná.

Jsi pramen žití, pravdy jas,

po tobě žízní láska v nás.

Je nevýslovně blažený

zrak toho, jenž tě vidět smí.

Tobě zní sláva nesmírná,

i když jen chval těch vzpomíná,

jež tobě stále vzdávají,

kdo k tobě duchem vzlétají.

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Žalm 43 (44)
Lid v tísni žádá o pomoc
V tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)
I

Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *

otcové naši nám vyprávěli

o tom, cos vykonal za jejich dnů, *

v tom dávném čase rukou svou.

Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,

národy potřels a jim jsi dal růst.

Nedobyli si mečem tu zemi, *

nezvítězilo jejich rámě,

nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *

tvá jasná tvář jen z lásky k nim.

Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *

jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.

S tebou jsme zdolali nepřátele, *

tvým jménem deptáme protivníky.

Na svém luku si nezakládám, *

nevděčím za vítězství meči:

tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *

pokořils ty, kdo nás nenávidí.

Proto jsme denně se chlubili Bohem, *

povždy jsme chválili tvé jméno. 

Ant. Nezvítězilo jejich rámě, nýbrž tvá pravice, tvá jasná tvář.

Ant. 2 Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

II

Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *

netáhneš, Bože, už do boje s námi.

Nechals nás utíkat před nepřítelem, *

loupí nás ti, kdo nás nenávidí.

Vydals nás v plen jak jateční stádo, *

mezi pohany rozptýlil jsi nás.

Lacino prodáváš svůj národ, *

pramálo jsi tím prodejem získal.

Sousedům dal jsi nás v opovržení, *

všem kolem dokola k hanbě a smíchu.

Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *

pohané nad námi kývají hlavou.

Stále svou hanbu mám před očima, *

studem se celý červenám v tváři,

slyším-li samou hanu a výsměch, *

vidím-li mstivého nepřítele. 

Ant. Pán od vás neodvrátí svou tvář, obrátíte-li se k němu.

Ant. 3 Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

III

A toto všechno dolehlo na nás, †

i když jsme na tebe nezapomněli, *

úmluvu s tebou neporušili,

naše srdce se neodvrátilo, *

nesešly naše kroky z tvé cesty,

a tys nás rozbil v šakalích místech, *

ty jsi nás zastřel temnotami.

Kdybychom bývali zapomněli †

na svaté jméno svého Boha *

a vztáhli ruce k cizímu bohu,

což by to Bůh byl nezpozoroval? *

On přece zná všechny tajnosti srdce.

Pro tebe stále nás pobíjejí, *

jednají s námi jak s jatečním stádem.

Procitni, Pane, proč ještě spíš? *

Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!

Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *

bídu a strast naši zapomínáš?

Naše duše je sražena v prach, *

na zemi ulpělo naše tělo.

Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *

v milosti své nás vysvoboď! 

Ant. Vzbuď se, Pane, a nechtěj nás zatratit navždy.

Zjev svou jasnou tvář svému služebníku.

Nauč mě, Pane, svým přikázáním.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Daniela

9,1-4a.18-27

Danielova modlitba a proroctví o sedmdesáti týdnech

Prvního roku vlády Dareia, syna Asuerova z médského rodu, který se stal králem nad chaldejským královstvím, prvního roku jeho vlády já, Daniel, jsem zkoumal v knihách počet let, který se měl naplnit podle Hospodinova slova k proroku Jeremiášovi nad troskami Jeruzaléma: bylo to sedmdesát let. Obrátil jsem svou tvář k Pánu, Bohu, v horlivé modlitbě a prosbě, v postu, v žínici a popelu. Modlil jsem se k Hospodinu, svému Bohu, vyznával jsem se a řekl:

„Nakloň svůj sluch, můj Bože, a slyš; otevři své oči a pohleď na naše trosky i na město, které má tvé jméno, neboť nevysíláme své prosby k tobě pro naše spravedlivé skutky, ale pro tvé velké milosrdenství. Pane, slyš! Pane, odpusť! Pane, pozoruj a jednej, neváhej: kvůli sobě, můj Bože! Vždyť tvé jméno má tvé město i tvůj lid!“

Když jsem ještě mluvil, modlil se, vyznával svůj hřích i hřích svého izraelského lidu a předkládal svou prosbu Hospodinu, svému Bohu, pro svatou horu svého Boha, ještě jsem tedy mluvil v modlitbě, když ten muž Gabriel, kterého jsem viděl v předchozím vidění, rychle přiletěl a dotkl se mě v době večerní oběti. Poučil mě a mluvil se mnou: „Danieli, nyní jsem vyšel, abych ti dal plné porozumění. Na začátku tvých proseb vyšlo slovo a já jsem přišel, abych ti ho sdělil, neboť jsi milý Bohu; dej tedy pozor na to slovo a pochop vidění!

Sedmdesát týdnů je určeno tvému národu

i tvému svatému městu,

aby byla skončena nepravost,

aby přestal hřích,

odčiněna vina,

aby byla přivedena věčná spravedlnost,

aby se splnilo vidění a proroctví

a pomazáno přesvaté.

Věz tedy a pochop:

Od doby, kdy vyšlo slovo,

aby byl znovu vybudován Jeruzalém,

až do Pomazaného knížete

uplyne sedm týdnů.

V dvaašedesáti týdnech

znovu bude vystavěno náměstí i hradební příkop

za tísnivých časů.

Po dvaašedesáti týdnech bude zabit Pomazaný,

nebude už;

město i svatyni zničí

lid knížete, který přijde.

Jeho koncem bude zničení

a zpustošení stanovené

až do konce války.

S mnohými uzavře pevné spojenectví

v době jednoho týdne,

v polovici týdne

přestane oběť krvavá i nekrvavá.

Pustošitel na křídlech ohavnosti,

dokud se na pustošitele

nevyleje stanovená zkáza!“

RESPONSORIUM

Srov. Bar 2,16; Dan 9,18; Žl 79 (80),20

Bože, shlédni na nás a pamatuj na nás, nakloň své ucho a vyslyš nás. * Otevři své oči a pohleď na naše trápení.

Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni. * Otevři.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Vyslanec Boží lásky“ od svaté Gertrudy

(Lib. 2,23, 1.3.5.8.10: SCh 139,330-349)

Zamýšlel jsi se mnou, co je pro mé blaho

Ať ti dobrořečí má duše, Pane Bože, můj Stvořiteli; ať ti dobrořečí má duše a mé nejhlubší nitro ať tě velebí za všechno tvé slitování, jímž mě tak nezaslouženě zahrnula tvá bezmezná láska. Vzdávám díky, jak nejlépe mohu, tvému nesmírnému milosrdenství, a s ním chválím a oslavuji tvou shovívavou trpělivost. Neboť tys měl se mnou strpení, když jsem všechna svá nejútlejší, dětská, dívčí i mladá léta až skoro do pětadvacátého roku prožívala v tak zaslepené pošetilosti. Myšlenkami, slovy i skutky jsem se pouštěla bez výčitek svědomí, jak si nyní uvědomuji, do všeho, co se mi líbilo a bylo dovoleno. A kdybys mě nebyl chránil jednak tím, žes mi dal vrozený odpor k zlému a zálibu v dobrém, jednak zvenčí výtkami mých nejbližších, a kdybych byla žila jako pohan mezi pohany, nikdy bych byla nepoznala, že ty, můj Bože, odměňuješ dobro a trestáš zlo. Ale ty sis mě vyvolil a připravoval už od dětství, od mého pátého roku, mezi tvými nejoddanějšími přáteli v prostředí svaté řehole.

Abych to napravila, obětuji ti, nejvýš milující Otče, všechno utrpení tvého milovaného Syna, od té chvíle, kdy zaplakal v jeslích na seně, všechno, co snášel potom, závislost nemluvněte, slabost dítěte, těžkosti dospívajícího, bolesti jeho mládí, až po tu hodinu, kdy na kříži naklonil hlavu a s hlasitým výkřikem zemřel. A rovněž ti v náhradu za všechny své nedbalosti obětuji, nejvýš milující Otče, celý jeho přesvatý život, naprosto dokonalý ve všech myšlenkách, slovech i skutcích, od té chvíle, kdy tvůj Jednorozený, seslán z nebeského trůnu, sestoupil na svět, až do té hodiny, kdy představil tvé otcovské tváři své vítězné oslavené tělo.

Z hluboké propasti své ubohosti vzdávám díky a chválím a uctívám nejen tvé nesmírné milosrdenství, ale také tvou nejlaskavější dobrotu. Neboť zatímco jsem tak promarňovala svůj život, tys, Otče milosrdenství, zamýšlel se mnou to, co je pro mé blaho, a ne pro utrpení, totiž jak bys mě vyvýšil množstvím a velikostí svých dobrodiní. A daroval jsi mi také neocenitelnou důvěrnost svého přátelství, neboť mi různým způsobem nabízíš nejvznešenější stánek božství, své božské Srdce, aby se dovršila má radost a štěstí.

A nadto ještě jsi přivábil mou duši tím, žes mi věrně přislíbil, jaká dobrodiní mi chceš prokázat v hodinu smrti a po smrti; a kdybych neměla od tebe žádný jiný dar, už za toto jediné by po tobě mé srdce právem stále vzdychalo s živou nadějí.

RESPONSORIUM

Pán miloval Gertrudu věčnou láskou, proto ji přivábil už v dětství. * Mluvil k jejímu srdci.

Zasnoubil se s ní navždy v lásce a věrnosti. * Mluvil.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys dal svaté panně Gertrudě zakoušet svou blízkost a dobrotu, a učinil sis v jejím srdci svůj příbytek; na její přímluvu rozjasni naše temnoty a dej nám poznat radost z toho, že přebýváš a působíš i v nás. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky