14. červenec 2023

Sv. Kamila de Lellis, kněze
nezávazná památka

Narodil se 25. V. 1550 v obci Bucchianicu poblíž Chieti v Abruzzách. Bojoval ve službách benátské republiky proti Turkům. Chtěl zanechat rozmařilého vojenského života a vstoupit ke kapucínům, ale pro vážné onemocnění nemohl být přijat. Během léčení v římské nemocnici pomáhal ošetřovat spolupacienty. Rozhodl se, že zasvětí svůj život tomuto povolání. V roce 1582 založil společenství ošetřovatelů, kteří si říkali »služebníci nemocných« a jako znak začali užívat červený kříž. Z nich později (1591) vznikla řeholní společnost kamiliánů. Velký vliv na jeho duchovní život měl sv. Filip Neri. Ve službě nemocným viděl službu Kristu a nezanechal jí ani po vysvěcení na kněze (1584). Zemřel v Římě 14. VII. 1614. V roce 1746 byl prohlášen za svatého a roku 1886 za patrona nemocných a umírajících.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když kohout svým kuropěním

temno noci půlí již

a nám z nitra vypuzuje

ponuré tmy chmurnou tíž,

pokorně a naše vroucí

prosby, vlídný Bože, slyš.

Přišels jako světlo, mocný,

bdělý strážce lidí všech,

právě, když se všude ztajil

půlnočního ticha dech,

a jakoby závoj smrti

ležel na všech předmětech.

Přišels, Kriste, vytrhnout nás

ze zlého snu zajetí,

zadarmo nás vysvobodit

ze žaláře temnoty,

přinést světlo, s kterým máme

k tobě žitím kráčeti.

Sláva Otci a též tobě,

rovněž Duchu Svatému,

životu všech, světlu, míru,

Bohu trojjedinému,

vznešenému navždy Božstvu,

jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Stůj při nás, Tvůrce laskavý,

ty slávo záře Otcovy,

když nás tvá milost opustí,

chvíme se plni úzkosti.

Když prodchnuti však Duchem jsme

a v nitru Boha neseme,

nic nepořídí zrádce zlý

proti nám svými osidly.

Kéž v pozemském svém jednání,

k němuž jsme v žití vázáni,

se těžce neproviníme,

a řádem tvým se řídíme.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení!

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí
Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)
I

Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *

netrestej mě ve svém rozhorlení!

Zaryly se do mne tvoje šípy, *

těžce na mne dolehla tvá ruka.

Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *

pro můj hřích kost ve mně není celá.

Nad hlavu se nakupily viny, *

tíhou přetěžkou mě obtížily. 

Ant. Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení!

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

II

Jitří se a páchnou moje rány, *

a to všechno pro mou pošetilost.

Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *

celý den se v sklíčenosti vláčím.

Bedra má jsou celá zanícená, *

místečko v mém těle není zdravé.

Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *

křičím z hloubi sevřeného srdce.

Pane, ty znáš každou moji touhu, *

žádný povzdech můj ti není tajný.

Srdce buší, opouští mě síla, *

už i světlo v očích se mi kalí.

Všichni moji přátelé a druzi †

mému neštěstí se vyhýbají, *

ba i příbuzní se drží stranou.

Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †

hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *

denně nové lsti si vymýšlejí. 

Ant. Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

III

Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *

němý jsem a ústa neotvírám.

Tak jsem jako člověk beze sluchu, *

bez schopnosti ubránit se slovem.

Doufám, Pane, v tebe jediného, *

ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!

Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *

těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“

Já pak mám až příliš blízko k pádu, *

stále mám svou bolest před očima.

Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *

pro svůj hřích jsem obavami sklíčen.

Silní však jsou moji nepřátelé, *

mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,

za dobrotu zlem mi odplácejí, *

pasou po mně za to, že chci dobro.

Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †

nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *

Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má! 

Ant. Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

Po tvé pomoci dychtí mé oči.

Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z první knihy Královské

1,11-35; 2,10-12

David ustanovuje Šalomouna svým nástupcem

Nátan řekl Batšebě, matce Šalomounově: „Neslyšela jsi, že se Adoniáš, syn Chagitin, stal králem? A David, náš pán, o tom neví. Pojď tedy, poradím ti, jak se zachráníš ty i tvůj syn Šalomoun. Nuže, vejdi ke králi Davidovi a zeptej se ho: ‚Což jsi ty sám, králi, můj pane, nepřísahal své služebnici: Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn? Proč se tedy stal králem Adoniáš?‘ Zatímco tam ještě budeš s králem mluvit, přijdu za tebou a potvrdím tvá slova.“

Batšeba tedy vešla do pokojíku ke králi. Král totiž byl už velmi starý a Šunemanka Abisag ho obsluhovala. Batšeba před králem poklekla a poklonila se mu. Král se otázal: „Co si přeješ?“ Odpověděla mu: „Můj pane, ty jsi své služebnici přísahal při Hospodinu, svém Bohu: ‚Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn.‘ A hle, teď se stal králem Adoniáš, a ty, králi, můj pane, o tom nevíš. Už připravil obětní hod, býky a velké množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny, kněze Abjatara a velitele vojska Joaba, ale tvého služebníka Šalomouna nepozval. K tobě, králi, můj pane, se upírají oči celého Izraele, abys jim oznámil, kdo po tobě dosedne na trůn krále, mého pána. Kdyby se stalo, že by král, můj pán, ulehl ke svým otcům, budeme tu stát já a můj syn Šalomoun jako hříšníci.“

Zatímco ještě mluvila s králem, přišel prorok Nátan. Oznámili králi: „Je tu prorok Nátan.“ Vstoupil před krále a klaněl se mu tváří až k zemi. Pak se Nátan otázal: „Králi, můj pane, což jsi řekl: ‚Po mně bude králem Adoniáš, ten zasedne na můj trůn?‘ Dnes totiž sestoupil a připravil obětní hod, býky a velké množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny i velitele vojska a kněze Abjatara a oni s ním jedí a pijí a provolávají: ‚Ať žije král Adoniáš!‘ Ale mne, tvého služebníka, ani kněze Sadoka a Banajáše, syna Jojadova, ani tvého služebníka Šalomouna nepozval. Pochází tento rozkaz vskutku od krále, mého pána? Neuvědomil jsi svého služebníka o tom, kdo po tobě dosedne na trůn, králi, můj pane.“

Král David odpověděl: „Zavolejte mi Batšebu.“ Vešla před krále a zůstala před ním stát. Král se zapřisáhl: „Jakože živ je Hospodin, který mě vykoupil z každého soužení, jak jsem ti přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele, králem bude po mně tvůj syn Šalomoun, ten dosedne na můj trůn místo mne; učiním tak ještě dnes.“ Batšeba poklekla, poklonila se králi tváří k zemi a řekla: „Ať navěky žije král David, můj pán.“

Potom král David nařídil: „Zavolejte mi kněze Sadoka, proroka Nátana a Banajáše, syna Jojadova.“ Když předstoupili před krále, král jim řekl: „Vezměte s sebou služebníky svého pána, posaďte mého syna Šalomouna na mou mezkyni a doveďte ho dolů ke Gihonu. Tam ho kněz Sadok a prorok Nátan pomažou za krále nad Izraelem. Zatroubíte na polnici a budete volat: ‚Ať žije král Šalomoun!‘ Pak půjdete za ním vzhůru a on přijde, dosedne na můj trůn a bude králem místo mne. Je to můj příkaz, aby on byl vládcem nad Izraelem i nad Judou.“

David odpočinul se svými otci a byl pochován v Davidově městě. Doba, po kterou vládl nad Izraelem, byla čtyřicet let; v Hebronu vládl sedm let a v Jeruzalémě třiatřicet let. Šalomoun nastoupil na trůn svého otce Davida a jeho královská moc se velmi upevnila.

RESPONSORIUM

1 Kron 29,11.12; Žl 71 (72),1.2

Tobě, Hospodine, přísluší kralovat, * z tvé ruky pochází všechna velikost a vláda.

Bože, svěř králi svou pravomoc, ať vládne nestranně tvým ubohým. * Z tvé ruky.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze „Života svatého Kamila de Lellis“

(S. Cicatelli, Vita del P. Camillo de Lellis, Viterbo, 1615)

Sloužil Pánu v bratřích

Nejdříve se zmíním o svaté lásce, protože to je kořen všech ctností, a Kamilovi byla ze všech darů nejbližší. On tak hořel touto svatou ctností nejen vůči Bohu, ale také vůči bližním, a zvláště nemocným. Stačilo mu jenom je uvidět, a hned se jeho srdce rozplývalo soucitem a úplně zapomněl na všechno pozemské štěstí, potěšení a přání. Ať obsluhoval jakéhokoli nemocného, zdálo se, že se takřka cele vyčerpává a stravuje velikou láskou a soucitem. Rád by byl vzal na sebe každou jejich slabost či jakékoli jiné zlo, jen aby zmírnil jejich bolest nebo je zbavil nemoci.

Tak živě si v nich představoval Kristovu osobu, že když jim podával jídlo, byl často v mysli cele zaujat tím, že jsou pro něj Kristus, takže si od nich vyprošoval milost a odpuštění hříchů. Choval se před nimi tak uctivě, jako by byl opravdu a osobně v přítomnosti svého Pána. O ničem jiném nemluvil častěji a horlivěji než o svaté lásce, a byl by si přál ji vštípit do srdce všech smrtelníků.

Aby své řeholní bratry nadchl pro tuto nejpřednější ctnost, měl ve zvyku zdůrazňovat jim láskyplná slova Ježíše Krista: Byl jsem nemocen, a navštívili jste mě. Zdálo se, že má tato slova opravdu vryta v srdci, tolikrát je říkal a opakoval.

Tak veliká a široce otevřená byla Kamilova láska, že uzavíral do své neobyčejné slitovnosti a dobroty nejen nemocné a umírající, ale vůbec všechny chudáky a ubožáky. Zkrátka, měl tak soucitné srdce vůči potřebným, že říkával: „Kdyby nebylo ve světě chudých, bylo by třeba je vyhledávat a vyhrabávat ze země, jen aby jim bylo možno prokazovat dobro a milosrdenství.“

RESPONSORIUM

Srov. 1 Sol 5, 14.15.18; Řím 15, 7

Ujímejte se nemocných, usilujte vždycky o dobro mezi sebou i ke všem. * Tak to Bůh očekává od těch, kdo se hlásí ke Kristu.

Přijímejte proto jeden druhého, jako i Kristus přijal vás. * Tak to Bůh očekává.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys dal svatému knězi Kamilovi vzácný dar soucitu s nemocnými a umírajícími; pro jeho zásluhy vlej i nám ducha své lásky, abychom ti sloužili ve svých bližních a v hodině smrti bezpečně došli k tobě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky