Jméno Ježíš (hebrejsky Jehošua, zkráceně Ješua) znamená „Jahve je spása“. Anděl ohlašující Ježíšovo jméno (Mt 1,21) dodává: „on totiž spasí svůj lid od hříchů“. Ježíš slibuje těm, kdo se budou při modlitbě dovolávat jeho jména, že budou vyslyšeni (Mk 16,17-18; Jan 14,13-14 a 16,23-24). Sv. Lukáš dosvědčuje na několika událostech (Lk 9,49; 10,17; Sk 3,1-16 a 4,8-12; 16,16-18) účinnost s vírou spojeného vzývání Ježíšova jména. Zpočátku bylo při slavení liturgie připomínáno Ježíšovo jméno v den oktávu Narození Páně předčítáním evangelní zprávy (Lk 2,21), že novorozenému Spasiteli osmého dne po jeho narození „dali jméno Ježíš“. V 1. polovině 16. století šířil úctu k nejsvětějšímu Jménu Ježíš významný františkánský kazatel sv. Bernardin Sienský. Samostatný svátek nejsvětějšího Jména Ježíš se od roku 1530 začal slavit ve františkánském řádu 14. ledna. V roce 1721 bylo jeho slavení rozšířeno pro celou církev a přeloženo na neděli po Zjevení Páně. Sv. Pius X. ho přeložil na neděli mezi 1. a 6. lednem; pokud na 2. až 5. leden nepřipadla neděle, slavil se 2. ledna.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Věčného božství oslnivý jase,
Kriste, všech Světlo, živote nám daný,
jdeš na svět léčit nemocné a k spáse
otevřít brány.
Andělské sbory zemi písně pějí
o novém věku a v nich Otci tvému
vzdávají chválu i díky a přejí
mír lidstvu všemu.
Ležíš tu, dítě, všeho světa Vládce,
synáčku Panny přesvaté a čisté,
vládu nad světem jen díky své lásce
získáváš, Kriste.
Chtěje nám za vlast nebe nabídnouti,
jedním z nás stal ses, zrozen jako robě;
srdce nám proměň a je lásky pouty
přitáhni k sobě.
Tobě i Otci, Duchu lásky věčné
s anděly pějem radostnými hlasy.
Kéž smíme zpívat Bohu chvály vděčné
po všechny časy. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.
Nerozhořčuj se nad špatnými, *
neřevni na ty, kdo pášou zlo!
Zakrátko zvadnou jako tráva, *
uschnou jak bujná bylina.
Důvěřuj v Pána a čiň dobro, *
pokojně, věrně v své zemi žij,
Jen v Pánu měj své potěšení: *
po čem tvé srdce touží, on dá.
Svou cestu života svěř Pánu, *
důvěřuj, on už učiní své.
Jak světlu dá vzejít tvé spravedlnosti *
a tvému právu jak bílému dni.
Tichý buď před Pánem, spolehni na něj, †
nežárli na toho, komu se daří, *
i když je přitom samá lest.
Přemáhej hněv a zanech záští, *
nezlob se, z toho roste jen zlo.
Zlí totiž budou vyhlazeni; *
kdo v Pána doufá, podrží zem.
Jen ještě chvíli, a bezbožník zmizí: *
pohleď, tu stál – a není ho již!
kdežto pokorní obdrží zemi *
a hojný pokoj bude jim přán. △
Ant. Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.
Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.
Bezbožník ukládá spravedlivému *
a zuby skřípe na něho.
Pán však se jeho úkladům směje, *
vidí už nadcházet jeho den.
Hříšníci tasí svoje meče, *
k výstřelu napínají luk,
jen aby skláli ubožáka, *
pobili všechny pokojné.
Vnikne však jejich meč do jejich srdcí *
a jejich luky se přelomí.
Lepší je trocha poctivcova *
než velké jmění bezbožných;
protože hříšným se přerazí paže, *
kdežto poctivé podepře Pán.
Pán dobře zná život bezúhonných, *
dědictví jejich je navěky.
V neblahých dobách nebudou v hanbě, *
i za dnů hladu se nasytí.
Zatímco bezbožní propadnou zkáze: *
vždyť všichni nepřátelé Páně
jsou jen jako to luční kvítí: *
zaniknou, odvanou jako dým.
Hříšník se dluží, aniž co vrací; *
dobrý však z lásky rozdává.
Ty, jimž Pán žehná, zdědí zemi, *
ti, které proklel, vyhynou.
Pán posiluje kroky toho, *
čí život se mu zalíbil.
Padne-li, ležet nezůstane, *
vždyť Pán ho drží za ruku.
Ať mlád nebo k stáru, já nezažil nikdy, †
aby byl dobrý ponechán v bídě *
a jeho děti šly žebrotou.
Vždycky se slituje, potřebným půjčí, *
v dětech svých bude požehnán.
Odvrať se od zlého, čiň jen dobré, *
zůstaneš takto navěky živ.
Vždyť Pán má lásku k spravedlnosti *
a neopouští svoje věrné;
zatímco nepoctiví zajdou, *
rod hříšných bude vyhlazen.
Jen spravedliví zdědí zemi, *
navěky na ní budou žít. △
Ant. Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.
Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.
Ústa řádného mluví vždy moudře *
a jeho jazyk pravdivě.
V srdci si nese Boží zákon, *
krok jeho nezakolísá.
Za spravedlivým slídí hříšník *
a snaží se ho usmrtit.
Pán ho však nenechá napospas zlému, *
na soudu nedá ho odsoudit.
Doufej v Pána, choď jeho cestou †
a povýší tě k držení země, *
záhubu hříšných uvidíš.
Znával jsem hříšného násilníka, *
jak pyšný cedr se vypínal:
přišel jsem podruhé – nebylo ho, *
hledal jsem jej a nenašel!
Hleď na zbožné, hleď na poctivé: *
takovým patří budoucnost.
Bezbožní vesměs však dojdou zkázy, *
potomstvo hříšných vyhyne.
Sám Pán je spásou spravedlivých, *
v čas nouze jim je ochranou.
Pán jim dá pomoc a vysvobození *
za to, že v něho doufají. △
Ant. Doufej v Pána, choď jeho cestou.
Boží Syn přišel a dal nám rozum.
Abychom poznávali pravého Boha.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům
3,5-16
Život nového člověka
Umrtvěte všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou; pro tyto věci přichází Boží trest na neposlušné lidi. Tou cestou jste kráčeli kdysi také vy, když jste v tom žili. Ale teď i vy to všechno odložte: hněv, prchlivost, zlobu, nactiutrhačné a ošklivé řeči ze svých úst. Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním, a oblečte člověka nového, který se obnovuje k správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný; ale všecko a ve všem je Kristus.
Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte za to vděční.
Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně.
RESPONSORIUM
Srov. Gal 3,27-28
My všichni, pokřtění v Krista, oblékli jsme se v Krista: * všichni jsme jeden v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; * všichni.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Bernardina Sienského, kněze
(Sermo 49, art. 1: Opera Omnia, IV, 495ss.)
Ježíšovo jméno, důležitý základ víry
Je to právě přesvaté jméno Ježíš, po kterém dávní otcové tolik toužili, které bylo s takovou úzkostí očekáváno a trýznivě postrádáno, které bylo vzýváno s takovou toužebností a vyprošováno s tolikerými slzami, leč v čase milosti posléze darováno. Jméno moci a síly, Bože, prosím skryj, jménu pomsty nepopřávej sluchu, jméno spravedlnosti pozdrž. A dej nám jméno milosrdenství, jméno Ježíšovo nechť zní v mých uších, neboť opravdu lahodný pak bude tvůj hlas a půvabná tvoje tvář.
Ježíšovo jméno je vskutku důležitým základem víry, vždyť vytváří Boží syny a dcery. Víra katolického náboženství totiž spočívá ve známosti Ježíše Krista a v jeho světle, jež je světlem duše, branou života, základem věčné spásy. Když tuto víru někdo nemá nebo ji opustí, jako by kráčel temnotou noci beze světla, jako by se s očima zavřenýma dával o překot na cestu nebezpečenstvími, a byť se skvěl sebevětší pronikavostí rozumu, jestliže se snaží porozumět nebeským tajemstvím cestou vlastního úsudku, jde za vůdcem slepým; nebo jako by se snažil zbudovat dům, ale zapomněl na základy, nebo by zapomněl na dveře a chtěl pak chodit do domu střechou. Tím základem, tím světlem i těmi dveřmi je zajisté Ježíš. Aby ukázal, že on je cestou pro ty, kdo putují a bloudí, dal všem světlo víry: díky němu lze po neznámém Bohu pátrat, v hledaného Boha uvěřit a toho, v nějž jsme uvěřili, nacházet. Tento základ víry podpírá církev zbudovanou v Ježíšově jménu.
Jméno Ježíš je leskem kazatelů, protože dává Kristovu slovu jasně zářit, aby bylo zvěstováno a slyšeno. A odkud myslíš, že je v celém světě tak velké, tak nenadálé a oslňující světlo víry, ne-li ze zvěstovaného Ježíše? Copak nás Bůh nepovolal do svého podivuhodného světla jasem a chutí tohoto jména? Těm, kdo byli osvíceni a v tomto světle vidí záři, říká právem Apoštol: Byli jste kdysi tmou, teď však jste světlem v Pánu: žijte jako děti světla.
Ó jak slavné jsi ty jméno! Jak půvabné, jak milostné, jak silné! Skrze tebe se tlumí zločiny, skrze tebe se vítězí nad protivníky, skrze tebe dostávají slabí svobodu, skrze tebe nabývají sílu a potěšení ti, kdo jsou v protivenstvích trpěliví. Ty jsi ctí věřících, ty jsi učitelem kazatelů, ty jsi posilou pracujících a podporou umdlévajících. Tvůj žhavý žár a zápal kéž roznítí naši touhu, naše prosebné modlitby kéž jsou vyslyšeny a kéž se nasytí duše těch, kteří o tobě rozjímají, a skrze tebe ať všichni dojdou nebeské radosti a slávy. A skrze toto tvé přesvaté jméno, nejdražší Ježíši, ať i my jednou s nimi s tebou kralujeme.
RESPONSORIUM
Srov. Žl 5,12; 88 (89),16b-17a
Všichni, kdo se k tobě utíkají, Pane, ať se veselí, ať jásají bez přestání; chraň je, ať se radují v tobě, * kdo milují tvé jméno.
Chodí, Pane, v záři tvé tváře, a v tvém jménu jásají ustavičně. * Kdo milují.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys založil spásu lidského rodu na vtělení svého Slova; ať na tvém lidu spočine slitování, o něž tě prosíme: ať všichni poznají, že není žádné jiné jméno, které bychom mohli vzývat, než jméno tvého Jednorozeného Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky