Edith Stein se narodila 12. X. 1891 jako dcera židovských rodičů ve Vratislavi. Při studiu filosofie dlouho hledala cestu od pouhého racionalismu k víře v Boha, až se dopátrala Boží pravdy a 1.1.1922 byla křtem přijatá do katolické církve. Od té doby pracovala nejprve jako učitelka němčiny, později jako docentka Německého institutu vědecké pedagogiky. V roce 1933 se v Kolíně nad Rýnem stala karmelitkou a k svému křestnímu jménu Terezie přijala jméno Benedikta od Kříže; slavné sliby složila 15.IV.1938. Protože v Německu zesílilo pronásledování Židů, přijaly ji 31.VIII.1938 do svého konventu karmelitky v holandském Echtu. Odtamtud byla 2.VIII.1942, právě když dopisovala své vrcholné dílo „Věda kříže“, odvezena do koncentračního tábora v Osvětimi-Březince a pravděpodobně 9.VIII.1942 usmrcena v plynové komoře a spálena. Papež Jan Pavel II. ji 11.X.1998 prohlásil za svatou a 1.X.1999 spolu se sv. Brigitou Švédskou a Kateřinou Sienskou za spolupatronku Evropy.
Sexta
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Jsi mocný vládce, věrný Bůh,
sám stanovíš všech věcí řád,
smí slunce vzejít z ranních mlh
a za poledne žhavě hřát.
Ztlum nebratrských různic žár,
zchlaď žhoucí krve temný vír,
ztiš stálý hmoty s duchem svár,
dej zdraví tělu, srdci mír!
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Nebo:
Teď Pánu chvály zpívejme
z hloubi své duše plamenné,
vždyť k polednímu blízký čas
k modlitbám volá všechny nás.
V něm nabízena věrným jest
té pravé spásy sláva, čest,
oběť Beránka čistého
teď na kříž povýšeného.
Ona paprsky skvoucími
i polední žár zastíní.
Tou Boží září blaživou
proniknout chceme duši svou.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant. 1 Přemýšlím o cestách, po kterých kráčím, a řídím své nohy k tvým přikázáním.
Pán je můj úděl. Takto jsem slíbil: *
že tvoje slovo uchovám provždy.
Jen po tvé milosti ze srdce toužím, *
smiluj se nade mnou dle svého slibu.
Přemýšlím o cestách, po kterých kráčím, *
řídím své nohy k tvým přikázáním.
Chvatně se snažím a nechci váhat, *
abych tvé předpisy zachovával.
I když mě do léček lapají hříšní, *
já na tvůj zákon nezapomínám.
V půlnoci vstávám, abych tě chválil *
za tvoje spravedlivé soudy.
Jsem přítel všech, kdo mají tě v úctě, *
všech, kdo dbají tvých nařízení.
Země je plna tvé milosti, Pane, *
nauč mě tomu, cos ustanovil. △
Ant. Přemýšlím o cestách, po kterých kráčím, a řídím své nohy k tvým přikázáním.
Ant. 2 Padá na mě strach a zděšení, Pane, slyš mě a vyslyš.
Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *
nestraň se mých úpěnlivých proseb,
slyš mě pozorně a vyslyš mě, *
neklidný jsem ve své sklíčenosti.
Zděšený jsem křikem nepřátel, *
útiskem a zlobou bezbožníků.
Rozpoutali zhoubu proti mně, *
zuřivě se na mne osopují.
Srdce se mi v prsou tetelí, *
úzkost smrtelná mě zachvátila.
Padá na mě strach a zděšení, *
leží na mně nevýslovná hrůza.
Říkám si: „Mít křídla holubí, *
uletěl bych, až bych došel klidu.“
Uletěl bych rád co nejdále, *
noclehem bych zůstal někde v poušti.
Vyhledal bych si tam útulek †
na ochranu před divokým vichrem, *
před bouřením jejich hrdel, Pane,
před záplavou jejich jazyků. *
V městě vidím násilí a sváry.
Ve dne v noci brousí kolem něj, †
po hradebních zdech je obcházejí, *
uvnitř vládne bezpráví a útisk.
V jeho středu číhá záhuba, *
klam a křivda z tržišť neodchází. △
Ant. Padá na mě strach a zděšení, Pane, slyš mě a vyslyš.
Ant. 3 Já však budu k Pánu volat dál, Pán se smiluje a zachrání mne.
Kdyby potupil mě nepřítel, *
křivdu od něj dovedl bych snášet;
kdyby na mě tak zle dotíral, *
kdo mě nenávidí, schoval bych se.
Tys však to byl, člověk jako já, *
ty, můj blízký důvěrník a přítel!
Slasti přátelství jsme ty a já *
prožívali spolu v domě Páně.
Já však budu k Pánu volat dál, *
Pán se smiluje a zachrání mne.
Večer, za jitra i v poledne *
budu kvílet z hloubi svého srdce.
On mé naříkání vyslyší, *
vysvobodí pokojně můj život.
Neboť lučištníci blízko jsou, *
z blízkosti už na mne dotírají.
Ismael a Jaalam a ti, *
kteří obývají na východě,
na výměnu nepřistupují, *
neboť odmítají bát se Boha.
Každý proti jeho přátelům *
zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.
Nad máslo je hladší jeho řeč, *
ale v srdci hotoví se k boji;
slova lahodnější oleje, *
ale jsou to vytasené meče.
Svěř se Pánu ve své nesnázi, †
on tě zachová a nedopustí, *
aby spravedlivý padl navždy.
Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *
že se muži krvaví a lstiví
nedožijí půlky života! *
Kdežto já jen v tebe důvěřuji. △
Ant. Já však budu k Pánu volat dál, Pán se smiluje a zachrání mne.
KRÁTKÉ ČTENÍ
1 Kor 9, 36.27a
Běžím o závod, ale ne jen tak bez cíle, zápasím pěstí, ale ne tak, jako bych jen bil do vzduchu. Držím však svoje tělo v tuhé kázni a podrobuji si ho.
Nalezla jsem miláčka svého srdce.
Uchopila jsem ho a už ho nepustím.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Modleme se.
Bože našich otců, tys přivedl svatou mučednici Terezii Benediktu k poznání tvého ukřižovaného Syna a k jeho následování až k smrti; na její přímluvu dej, ať všichni lidé poznají Krista jako Spasitele a skrze něho dojdou k věčnému patření na tebe. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky