Narodila se kolem roku 860 a pocházela z knížecího rodu pšovského v severních Čechách. Když její manžel, kníže Bořivoj, krátce po sňatku přijal křest od sv. Metoděje na Velehradě (874), stala se i ona křesťankou a v opravdové víře a v lásce k slovanské bohoslužbě vychovala nejen své syny Spytihněva a Vratislava, ale i vnuka Václava. Staré životopisy vyzdvihují její horlivost v šíření křesťanství a dobročinnost. Nespokojení pohanští velmoži se po smrti Vratislava (921) spojili s jeho manželkou Drahomírou a nechali Ludmilu najatými vrahy usmrtit 15. IX. 921 na jejím vdovském sídle Tetíně u Berouna. Když nastoupil na trůn její vnuk Václav, dal přenést tělo této první české svaté mučednice do baziliky sv. Jiří na Pražském hradě (925).
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Nemocní, chudí, siroty a vdovy
pláčí, když vrahy najmout neváhala
snacha, jež matku zrádně, plna zloby
zavraždit dala.
V předtuše smrti Kristova ta čistá
ovečka uzří vrahy v noci temné,
smrtící šále odevzdaně chystá
své hrdlo jemné.
Víc nežli se kdy sluneční zář skvěla,
hrob svaté matky světlem slávy hýří,
Bůh kosti chrání a z jejího těla
vůně se šíří.
Koruna matky, mučednice v jase
skví se a národ, známý vroucí úctou
chrání a učí, jak má kráčet k spáse
pěšinkou úzkou.
Svou milost vzácnou i své slitování
dej, smířen, Bože jediný a trojí,
národu, který vlídná matka chrání
a při něm stojí. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.
Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
jak až na věky je milosrdný!
Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
vykoupení z nepřátelské moci!
Shromáždil je ze všech končin země, *
kde je východ, západ, jih či sever.
Bloudili nehostinnou pustinou, *
nenacházeli místo k usídlení.
Hladem a žízní přitom strádali, *
život v nich ponenáhlu vyhasínal.
Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil.
Na správnou cestu on je uvedl, *
aby tak došli místa k osídlení.
Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
lačnící hrdlo plnil dobrotami.
Vězeli ve smrtelných temnotách, *
vrženi do bídy a do okovů,
že Božím příkazům se vzpírali *
a opovrhli radou Nejvyššího.
I bylo jejich srdce zkrušeno, *
že padali, a nikdo nepomohl.
Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil.
Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
přelomil jejich okovy a strhl.
Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal;
za to, že brány z bronzu rozrazil, *
závory železné že zlomil vedví. △
Ant. Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.
Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.
Ochuravěli pro svou nepravost, *
zkrušeni byli za své těžké viny.
Už se jim každý pokrm ošklivil, *
takže už měli blízko k branám smrti.
Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil.
Seslal své slovo, jím je uzdravil *
a zachránil je opět před záhubou.
Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
Ať přinášejí oběť děkovnou, *
s jásotem rozhlašují jeho skutky!
V lodích se vydávali na moře, *
po mnoha vodách pluli za obchodem;
přitom pak díla Páně vídali, *
žasli nad jeho divy v mořské hloubi.
Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
ten mořské vlny do vysoka vzdouval.
Vzlétali k nebi, do vln padali, *
že hrůzou v nich až duše zkomírala.
Zmítali, káceli se opile, *
se vší svou dovedností byli v koncích.
Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil.
Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
a zklidnilo se mořské vlnobití.
Radovali se z toho ztišení; *
a přivedl je k touženému místu.
Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
Ať ve shromáždění ho velebí, *
ve sboru starších ať jej oslavují! △
Ant. Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.
Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.
On proměňoval řeky v pouště, *
prameny ve vyprahlou zem,
úrodné kraje v solné pláně *
za to, že zlý byl tamní lid.
Poušť zase změnil na jezero, *
vyprahlou hlínu na pramen:
tam usídlil pak hladovící, *
města si mohli zbudovat.
Zřídili pole, vinohrady *
a měli hojnou úrodu.
Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
i chovných zvířat měli dost.
Ten však, jenž ponižuje mocné *
a dá jim bloudit na poušti,
že zas jich ubylo a chřadli *
pod tíhou strádání a ran,
chudáka ale zvedl z bídy, *
jak stádo zmnožil jeho rod.
S radostí to vidí bohabojní, *
všechna zloba musí sklapnout ústa.
Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
V srdci chovej skutky lásky Páně! △
Ant. S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.
Pane, až k oblakům tvá věrnost dosahuje.
Tvé rozsudky jak mořské hlubiny.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Žalozpěvů
5,1-22
Prosebné volání
Rozpomeň se, Hospodine, na to, co se nám stalo,
pohlédni a viz naše pohanění!
Naše dědictví se dostalo cizincům,
vetřelcům naše domy.
Stali jsme se sirotky bez otce,
naše matky jsou jako vdovy.
Svou vodu pijem za peníze,
své dříví získáváme za plat.
Jařmem na šíji byli jsme oslabeni,
jsme unaveni a nemáme klid.
Do Egypta jsme vztáhli ruce,
do Asýrie, abychom se nasytili chlebem.
Naši otcové hřešili – a nejsou,
my však nesem jejich nepravosti.
Panují nad námi otroci,
z jejich ruky nás nikdo nemůže vytrhnout.
Přinášíme si v nebezpečí chléb,
že meč stihatele vezme nám život.
Naše kůže jsou černé jako pec
od palčivého hladu.
Na Siónu zneuctili ženy,
panny v judských městech.
Jejich rukou byla pověšena knížata,
před starci nemají úctu.
Jinoši musí nosit žernov,
chlapci klesají pod dřívím.
Starci vymizeli z bran,
jinoši zanechali hudby na strunné nástroje.
Zmizela radost našeho srdce,
v nářek se změnil náš rej.
Spadla koruna z naší hlavy;
běda nám, že jsme zhřešili!
Proto zchřadlo naše srdce,
proto se zkalil náš zrak:
na hoře Siónu jsou lupiči,
rejdí po ní lišky.
Ty však, Hospodine, zůstáváš na věky,
tvůj trůn je po všechna pokolení.
Proč bys na nás zapomínal na věky,
proč bys nás opouštěl na dlouhé doby?
Vrať nás, Hospodine, k sobě, a my se vrátíme,
obnov nám bývalé časy,
jestliže jsi nás naprosto nezavrhl,
nerozhněval se na nás navždy!
RESPONSORIUM
Srov. Pláč 5,19.20-21
Ty, Hospodine, zůstáváš navěky. * Nezapomínej na nás a neopouštěj nás!
Obrať naše srdce k sobě, a my se k tobě navrátíme. * Nezapomínej.
DRUHÉ ČTENÍ
Z nejstarší homilie o svaté Ludmile
(Factum est, 1.3-9; Vyd. V. Chaloupecký ve Svatováclavském sborníku II., 2, Praha 1939, str. 542.546-549.551)
Mocná ochránkyně nás podporuje svou přímluvou
Kristova následovnice, blažená Ludmila, setrvávala po smrti svého ctihodného muže až do konce svého života v čistotě, krotila své tělo bděním, posty a rozličným trýzněním a uváděla ho v poddanství ducha; osvědčovala se jako svatá a neposkvrněná, bezúhonná a neochvějně doufající v evangelium.
Horlivě také konala skutky milosrdenství: pohostinně přijímala znavené pocestné, ujímala se trpících, ochotně udílela almužny, s úctou se starala o kněze a o veškeré duchovenstvo; jako pravá matka věřících se ze všech sil snažila rozmnožovat víru v Krista.
Vzešla v zemi české jako hvězda jitřní, ohlašující příchod slunce spravedlnosti, jímž je Kristus, a světlem víry zaplašovala temnoty bludu.
A poněvadž byla blažená Ludmila nejen první matkou věřících v české zemi, ale stala se také jejich první přímluvkyní v nebi, vyžadují její zásluhy, aby jí věřící vzdávali náležitou úctu.
Když kníže temnot, ďábel, pozoroval, že pro světlo služebnice Kristovy ubývá v lidu temnot nevěry, vnukl do srdce její snaše Drahomíře, aby zatoužila po její smrti. Ta tedy k sobě povolala dva nejničemnější členy své družiny, Tunnu a Gomona, a uložila jim, aby náležitě vykonali, co ve svém srdci zosnovala, a zavraždili její tchýni.
Avšak svatá Ludmila, předvídajíc svou smrt, hledala útočiště na Tetíně. Vyzpovídala se a posilnila se na smrt spasitelným pokrmem těla a krve našeho Pána Ježíše Krista.
Vykonavatelé nejzločinnějšího rozkazu násilím vyrazili dveře domu a neznajíce žádného slitování stáhli jí hrdlo provazem. Tak provazem z kalu tohoto světa je vytažena, tak provazem získá pro svou šíji zlatý náhrdelník slávy.
Ó země česká, buď šťastná, že oslavuješ štěstí té, která z tvého středu do nebe byla přijata! Slav tento den jako sváteční! Ó šťastná země česká, šťastnou záštitou chráněná!
RESPONSORIUM
První ochránkyně křesťanů v naší vlasti, těšitelko ubohých, zrcadlo a příklade svatosti, * přimlouvej se za svůj lid!
Zavlažuj rosou svých modliteb českou zem, aby nevěrou nevyprahla! * Přimlouvej.
MODLITBA
Modleme se.
Pro zásluhy a na přímluvu svaté mučednice Ludmily pomáhej nám, Bože, ať jdeme vytrvale v jejích stopách, ať jsme pevní ve víře a bohatí dobrými skutky. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky