Narodil se v roce 1225 na hradě Rocca Sicca nedaleko Monte Casina v rodině hrabat z Akvina. Otec jej určil pro duchovní stav a v pěti letech ho poslal na vychování k benediktinům na Monte Casino. Tam získal základní vzdělání a pokračoval ve studiu na univerzitě v Neapoli. Přes odpor rodiny vstoupil v Neapoli do řádu sv. Dominika. Studoval pak v Paříži a Kolíně nad Rýnem pod vedením sv. Alberta Velikého. V roce 1252 začal vyučovat na pařížské univerzitě. V roce 1259 jej představení povolali do Říma jako generálního kazatele, ale už rok nato si jej vyžádal papež Urban IV. na svůj dvůr do Orvieta. V tomto období ustanovil papež svátek Božího Těla a sv. Tomáš k němu složil nádherné hymny. V roce 1265 se sv. Tomáš vrátil do Říma a stal se regentem provinčního studia. Tři roky na to se musel znovu vrátit do Paříže, kde hájil profesory žebravých řádů proti jejich odpůrcům. Od roku 1272 řídil řádové studium v Neapoli. Na papežův příkaz se vydal v roce 1274 do Lyonu, kam byl svolán koncil. Zemřel však cestou v klášteře cisterciáků Fossa Nuova 7. března 1274. Do seznamu svatých jej zařadil papež Jan XXII. 18. července 1323. Sv. Pius V. jej prohlásil v roce 1567 učitelem církve a Lev XIII. patronem všech vysokých škol. Jacques Maritain o sv. Tomášovi napsal: „Dílem sv. Tomáše bylo přivést do služeb Kristových všechny síly inteligence. Jeho svatost byla svatostí rozumu, osvíceného rozjímáním.“ Svým dílem vytvořil systém křesťanské filosofie i teologie, nemálo přispěl k porozumění s východními církvemi. Můžeme právem říci, že byl nejučenější mezi světci a nejsvětější mezi učenci.
Sexta
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Jsi mocný vládce, věrný Bůh,
sám stanovíš všech věcí řád,
smí slunce vzejít z ranních mlh
a za poledne žhavě hřát.
Ztlum nebratrských různic žár,
zchlaď žhoucí krve temný vír,
ztiš stálý hmoty s duchem svár,
dej zdraví tělu, srdci mír!
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Nebo:
Teď Pánu chvály zpívejme
z hloubi své duše plamenné,
vždyť k polednímu blízký čas
k modlitbám volá všechny nás.
V něm nabízena věrným jest
té pravé spásy sláva, čest,
oběť Beránka čistého
teď na kříž povýšeného.
Ona paprsky skvoucími
i polední žár zastíní.
Tou Boží září blaživou
proniknout chceme duši svou.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant. 1 Pane, zaruč se za svého služebníka.
Konám jen právo a spravedlnost, *
nenech mě na pospas utlačitelům!
Zaruč se za svého služebníka, *
aby mě pyšní neutiskli!
Po tvé pomoci dychtí mé oči, *
po tvém příslibu spravedlivém.
Milostiv buď svému služebníku, *
pouč mě ve svých ustanoveních.
Jsem tvůj služebník, proto mě osvěť, *
abych tvé výroky pochopil správně.
Nastala chvíle k zásahu Páně: *
neboť tvůj zákon porušili!
Nade vše v lásce mám příkazy tvoje, *
nad zlatou rudu i nad zlato ryzí.
Vedu si podle tvých nařízení, *
nepravé cesty nenávidím. △
Ant. Pane, zaruč se za svého služebníka.
Ant. 2 Vzhlédněte k Pánu, ať se rozjasníte.
Já budu stále dobrořečit Pánu, *
vždycky v mých ústech bude jeho chvála.
Jen Pánem ať se honosí má duše, *
ať slyší pokorní a radují se.
Velebit pojďte Pána spolu se mnou, *
společně vzdejme chválu jeho jménu!
Hledal jsem Pána s prosbou – vyslyšel mě, *
ze všech mých úzkostí mě vysvobodil.
Vzhlédněte k němu, ať se rozjasníte, *
a nikdy tvář vám nezachmuří hanba.
Zavolal ubožák a Pán ho slyšel, *
a pomohl mu ze všech jeho strastí.
Buduje pevnou hradbu anděl Páně *
kol jeho věrných, od zlého je chrání.
Zkuste a poznáte, jak Pán je dobrý, *
a šťasten, kdo se uchyluje k němu.
Bojte se Pána, kdo ho věrně ctíte: *
kdo bázeň z Boha má, nic nepostrádá.
Boháči zchudli a teď hladovějí: *
kdo hledá Pána, v ničem nemá nouzi. △
Ant. Vzhlédněte k Pánu, ať se rozjasníte.
Ant. 3 Zkroušeným srdcím vždycky Pán je blízko.
Pojďte, mé děti, ke mně blíž a slyšte, *
budu vás učit, co je bázeň Boží.
Kdo z vás má život v opravdové lásce, *
kdo touží po dnech naplněných štěstím?
Ať udržuje jazyk od špatnosti *
a svoje ústa od falešných řečí,
ať zlého zanechá a koná dobro, *
snaží se o pokoj a zachová jej!
Vždyť oči Páně hledí k spravedlivým *
a jeho uši slyší jejich prosby.
Na zlé však pohlíží tvář Páně s hněvem, *
památky po nich v zemi nezůstane.
Když spravedliví volají, Pán slyší *
a ze všech soužení je zachraňuje.
Zkroušeným srdcím vždycky Pán je blízko, *
zlomené na duchu vždy zase vzpřímí.
Přemnoho strastí mívá spravedlivý, *
jenomže Pán ho ze všech vysvobodí.
Střeží a chrání všechny jeho kosti, *
a ani jedinou mu nedá zlomit.
Bezbožné zato zloba uštve k smrti, *
trest čeká ty, kdo křivdí spravedlivým.
Duše svých věrných Pán vždy vysvobodí, *
nepozná trest, kdo v něho důvěřuje. △
Ant. Zkroušeným srdcím vždycky Pán je blízko.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Jak 1, 5-6
Když je někdo z vás pozadu v moudrosti, ať prosí Boha, a bude mu dána, protože Bůh všem dává štědře a bez vyčítání. Jen ať prosí s důvěrou a vůbec nepochybuje! Neboť kdo pochybuje, podobá se mořskému vlnobití: vítr jím zmítá sem a tam.
V jeho srdci odpočívá moudrost.
A v jeho řeči rozumnost.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Modleme se.
Bože, ve své prozřetelnosti jsi dal své církvi svatého Tomáše jako hlasatele tvé moudrosti a vzor svatého života; pro jeho zásluhy nám pomáhej, abychom tě neustále podle jeho příkladu opravdově hledali a nade všechno milovali. Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky