4. říjen 2023

Sv. otce Františka z Assisi, jáhna
Svátek
pro dominikány (OP)

Žil v letech 1181 až 1226. Po bouřlivém mládí se obrátil, vzdal se všeho majetku a v naprosté chudobě žil při kostele sv. Damiána v Assisi. Připojilo se k němu několik mladých mužů, z nichž se postupně vytvořilo první společenství Menších bratří. Spolu se svatou Klárou založil také ženskou větev. Sestry se podle své zakladatelky nazývají klariskami. František byl kanonizován už v roce 1228 papežem Řehořem IX. Podle starobylé tradice se František a Dominik setkali v Římě u kardinála Hugolina Contiho (pozdějšího papeže Řehoře IX.) a mezi oběma zakladateli se vytvořilo silné duchovní přátelství. Ať už k setkání došlo nebo ne, skutečností zůstává, že mezi Menšími bratry a bratry kazateli existuje velká příbuznost. Oba řády vznikly ve stejné době, oba zakladatelé založením svých řádů reagovali na potřeby své doby. Prostí lidé znali křesťanské učení velmi povrchně, a díky tomu se mezi nimi rozmáhalo sektářství. František i Dominik si uvědomovali, že je bezpodmínečně nutné, aby se mezi prosté obyvatele vydali zkušení kazatelé a že dostatek vzdělaných kazatelů mohou dát církvi pouze speciální řády. Proto vznikly oba řády, způsobem života odlišné, ale svým posláním si velmi blízké.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

František, perla milosti,

vzor všech, kdo poníženi jsou,

dosáhl věčných radostí

a skví se slávou nebeskou.

Podřídil hrdost tělesnou

zákonu Ducha vyššímu

a vítězstvím sám nad sebou

zdolal svět, hřích – zla příčinu.

Pro bratry štípil vinici

na poli svaté chudoby,

jim sloužil za vzor zářící,

jak žít pln pravé svobody.

K snaze o věčné poklady

získal tak davy chudiny,

do blahé rajské zahrady

volal je skutky zářnými.

Všem skvěl se mravy, učením

i zázraky se zaskvíval,

tak vůdcem byl, že věrným svým

jak mocný maják do tmy plál.

K Vladaři vládců, v jeho chrám

umísti, Otče, žáky své,

Kristovy učedníky chraň

výsadou spásy nebeské.

Vzývejme s Kristem zároveň

Otce i Ducha den co den:

jediný Bože v Trojici,

svou mocí chraň nás prosící. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Prosil tě o život, dal jsi mu jej, Pane, tys jej vznešenou nádherou oděl.

Žalm 1
Cesta spravedlivých a hříšných
Blažení, kdo s důvěrou v Kristův kříž sestoupili do křestní vody. (Autor z 2. stol.)

Šťasten, kdo nechodí, jak bezbožní mu radí, †

na cestu hříšníků kdo nestoupá *

a nesedává v kruhu rouhačů,

kdo naopak se těší ze zákona Páně *

a dnem i nocí o něm přemítá.

Je jako strom při živých vodách zasazený, *

ovoce nese správně ve svůj čas

a jeho listí nikdy nezvadá, *

cokoli počne, všechno se mu daří.

Ne tak s bezbožnými, naprosto ne tak: *

ti jsou jak pleva unášená větrem.

Bezbožní proto neobstojí na soudu *

a hříšní v shromáždění spravedlivých.

Vždyť cestu spravedlivých střeží Pán, *

zlá cesta hříšných vede do záhuby. 

Ant. Prosil tě o život, dal jsi mu jej, Pane, tys jej vznešenou nádherou oděl.

Ant. 2 Cesta spravedlivých je jako světlo jitřenky, jejíž záře stoupá do bílého dne.

Žalm 8
Velebnost Boží a důstojnost člověka
Všechno podřídil pod jeho nohy, a jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi. (Ef 1, 22)

Pane, náš vladaři, †

podivuhodné je po celé zemi tvé jméno, *

velebnost svou jsi rozestřel po celém nebi!

Navzdory odpůrcům †

už v ústech dětí a batolat zjednal sis chválu, *

že musí zmlknout, kdo zná jen záští a pomstu.

Hledím-li na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *

anebo na měsíc, na hvězdy, jak jsi je stvořil:

co tu je člověk – a přesto na něho myslíš! *

Co tu je smrtelník – přesto se o něho staráš!

Učinil jsi ho jen o málo menším, než andělé jsou, *

ověnčil jsi ho slávou a ctí;

jeho jsi učinil vládcem nad dílem rukou svých, *

všechno mu k nohám položil:

ovce a dobytek všechen a navíc i polní zvěř, †

na nebi ptáky a v moři ryby a vůbec vše, *

co jen se hemží stezkami vod.

Pane, náš vladaři, *

podivuhodné je po celé zemi tvé jméno. 

Ant. Cesta spravedlivých je jako světlo jitřenky, jejíž záře stoupá do bílého dne.

Ant. 3 Jak palma vzkvete spravedlivý, vzroste jak libanonský cedr.

Žalm 15 (16)
Bůh je mým dědičným podílem
Bůh Ježíše vzkřísil a zbavil ho bolestí smrti. (Sk 2, 24)

Zachovej mě, Bože, doufám v tebe. *

Říkám Pánu: „Jenom tys mé blaho!“

Na nic nejsou všichni bůžci země, *

ať je slaví jejich ctitelé,

ať si svoje modly rozmnožují!

Nepodám jim oběť krvavou, *

nikdy jejich jména nevyřknu!

Pán je vše, co mám, on je můj úděl. *

Osud můj máš v rukou jenom ty!

V zemi překrásné já mám svůj podíl, *

z hloubi blaží mě mé dědictví.

Dobrořečím Pánu, že mi radí, *

že mi k srdci mluví za noci.

Upínám své oči stále k Pánu, *

je-li při mně, nezakolísám.

Srdce mé se těší, duše jásá, *

ba i tělo trvá v bezpečí.

Nezanecháš v podsvětí mou duši, †

nedopustíš, aby měl tvůj věrný *

v temnou říši mrtvých pohlížet.

Stezku života mi ukazuješ: †

naplněnou radost před tvou tváří, *

po tvé pravici slast na věky. 

Ant. Jak palma vzkvete spravedlivý, vzroste jak libanonský cedr.

Označil jsi, Pane, svého služebníka Františka.

Znamením našeho vykoupení.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Sirachovcovy

Sir 50, 1.4-10.12.20-24.28-29

Jako zářící slunce, tak on zazářil v chrámu Božím

Za svého života opravil chrám a za svých dnů opevnil svatyni.

Staral se o svůj lid, aby nezahynul, a opevnil město proti obležení. Jak byl vznešený, když obklopen lidem vycházel z pozadí chrámové opony! Byl jako jitřenka mezi mraky, jako měsíc v úplňku o dnech slavnosti, jako slunce zářící na chrám Nejvyššího, jako duha, která se leskne v nádherných oblacích, jako růžový květ mezi větvovím na jaře, jako lilie u vodního pramene, jako porost Libanonu za letních dnů, jako oheň z kadidla v kadidelnici, jako nádoba z masivního zlata, zdobená všelikými drahokamy, jako oliva obtížená plody, jako cypřiš pnoucí se do oblak.

Když z rukou kněží přijímal části obětí, sám stál u ohniště oltáře: kolem něho věnec bratří jako cedrové ratolesti na Libanonu, obklopen jimi jako výhonky palmy.

Pak sestoupil a pozdvihl ruce nad celou obcí izraelských synů, aby svými rty dal požehnání Páně a honosil se jeho jménem. Tu podruhé se klaněli a přijali požehnání od Nejvyššího. Nuže tedy, velebte Boha všehomíra, který všude dělá podivuhodné věci, který dává vzejít člověku z mateřského lůna a jedná s ním podle své vůle. Nechť nám dá radost do srdce a popřeje za našich dnů pokoj v Izraeli po všechny věky. S námi nechť zůstává jeho přízeň a za našich dnů ať nás vysvobodí.

Blažený, kdo o tom přemítá, zmoudří, kdo si to vezme k srdci. Bude-li to dělat, všechno zmůže, neboť světlo Páně je jeho vůdcem.

RESPONSORIUM

1 Kor 2, 4.2

Moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti. * Přesvědčoval jsem projevováním Ducha a moci.

Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. * Přesvědčoval jsem.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno ze tří následujících:

Z listu blahoslaveného Humberta z Romans

(B. Humberti de Romanis, Opera de vita regulari, II, ed. Berthier, Romæ 1889, 494-500)

Spasitel světa povolal Menší bratry a Kazatele ke službě spásy

Nejdražším a v Ježíši Kristu nejmilejším bratřím Menším a Kazatelům na celém světě bratr Jan, týchž bratří Menších generální ministr, a bratr Humbert, týchž bratří kazatelů neužitečný služebník, pozdrav a důstojný a chvályhodný život podle svatého povolání.

Spasitel světa miluje duše a chce, aby nikdo nezahynul. Proto po prvním pádu lidského pokolení neustále používá k jeho nápravě prostřednictvím různých služebníků ve všech generacích mnoha všelijakých léků. V těchto posledních dnech na konci věků vzbudil naše dva řády pro službu spásy, jak se bez pochybování věří. Do nich povolal nemálo mužů a obohatil je nebeskými dary. Pomocí nich mohou slovem i příkladem účinně pracovat na spáse nejen své, ale i jiných.

Toto jsou – řekněme to ke slávě Boží, nikoli své – dvě veliké svítilny, které osvěcují a ozařují po celé zemi nebeským světlem ty, kdo vězí ve tmě a v stínu smrti.

Toto jsou dvě stříbrné polnice pravého Mojžíše, Krista Pána, našeho Boha, s jejichž pomocí povolal už nesčetné množství lidí do své služby.

Toto jsou dva cherubové, plní vědění, kteří pohlížejí na sebe navzájem a stejně smýšlejí, svá křídla rozprostírají nad slitovnicí a jsou připraveni z poslušnosti vzlétnout nad všechen lid a rozsévat vědění, potřebné ke spáse.

Toto jsou dva prsy Snoubenky, z kterých sají mléko maličké dítky v Kristu a jím se živí a rostou ke spáse.

Toto jsou dva synové, zářiví jako olej, kteří stojí před Pánem celé země, pohotovi splnit na jeho rozkaz svá poslání, ať je jeho vůle zavede kamkoli.

Toto jsou dva Kristovi svědkové, kteří kážou a vydávají svědectví pravdě už tím, že jsou oděni pytlovinou.

Toto jsou ony dvě jasné hvězdy, které podle Sibylliny věštby v podobě čtyř živočichů rozhlašují v posledních dnech jméno Beránkovo pokorou a dobrovolnou chudobou.

Zvažte, nejmilejší, jen uvažte, jak velice máme překypovat vzájemnou upřímnou láskou, když nás Matka církev zrodila v téže době; když nás Věčná Láska určila, abychom společně pracovali na témže díle, totiž na spáse duší; když nás povolání, jen málo odlišná, činí tak podobnými, že se můžeme mít navzájem rádi jako podobní živočichové!

Konečně, jak v nás poznají pravé Kristovy učedníky, nebude–li na nás vidět, že se máme vespolek rádi?

Jak máme ve svých kázáních vštěpovat jiným lidem do srdce vzájemnou lásku, kterou mají mít všichni nade všechno, jestliže v nás je porušená nebo chabá?

Jak obstojíme v tolika hrozících pronásledováních, jestliže jsme mezi sebou rozděleni nějakým neklidem?

Ach, jaký příklad vzájemné lásky a pokoje nám zanechali naši otcové, svatý František a svatý Dominik, a ostatní naši první bratři, kteří se v životě tak něžně milovali a navzájem si tak dokazovali upřímnou lásku! Viděli v sobě navzájem Boží anděly, přijímali jeden druhého jako Krista, předcházeli se v projevech úcty, vzájemně se radovali z úspěchu, vychvalovali jeden druhého, podporovali, co bylo druhému k užitku, a nanejvýš pečlivě a moudře se vystříhali pohoršení a pobouření druhého!

RESPONSORIUM

Srov. Žl 116 (117), 1

Serafický otec František a apoštolský otec Dominik * naučili nás znát tvůj zákon, Pane.

Velebte Pána, všichni lidé, slavte ho, všechny národy. * Naučili.

Nebo:

Ze spisu „Rozmluvy s Boží prozřetelností“ od svaté Kateřiny Sienské

(Dialogo della divina Provvidenza, Ed. Ferrari, Roma 1947, c. 158)

Dominik a František jsou dva sloupy svaté církve

Svatý řád vytvořil Duch Svatý jako jakousi loď, aby přijímal duše, které chtějí jít za dokonalostí, a dovedl je do přístavu spásy. Pánem této lodi je Duch Svatý. Pochybení kteréhokoli podřízeného řeholníka, který by přestoupil stanovy, nikdy neuškodí řádu; nemůže ublížit této lodi, ale ublíží sám sobě. Je ovšem pravda, že chybou toho, kdo stojí u kormidla, může se loď zmítat ve vlnách. Jsou tím vinni špatní pastýři, představení, určení tímto pánem k řízení lodi. Sama o sobě je však jejich loď tak rozkošná, že tvůj jazyk o tom není schopen vyprávět…

[Loď řádu je bohatá, takže podřízený nemusí myslit na své duchovní nebo časné potřeby, protože, je-li poslušný a zachovává-li stanovy, postará se o něho sám Duch Svatý…]

Na lodi řádu vládne mnoho svatých předpisů, daných s velikým osvícením a ve velkém pořádku těmi, kteří se stali chrámy Ducha Svatého.

Hleď na svatého Benedikta, s jakým řádem řídil svou lodičku!

Hleď na svatého Františka, s jakou dokonalostí a vůní chudoby, s perlami ctností vedl lodičku svého řádu a zamířil ji na cestu vysoké dokonalosti! Byl první, který ji zachovával, a dal svým učedníkům za snoubenku pravdu a svatou chudobu, s níž se zasnoubil i on sám. Měl ošklivost sám k sobě, netoužil líbit se žádnému tvoru mimo mou vůli, a dokonce si přál, aby byl pokládán za bezcenného. Proto trýznil své tělo a zabíjel vlastní vůli, odíval se potupami, bolestí a urážkami z lásky k pokornému Beránkovi. Z lásky se s ním přibil a připevnil na kříž, takže se zvláštní milostí objevily na jeho těle rány mé Pravdy. Tím ukázal na schránce svého těla lásku své duše. A tak bratřím sám udělal cestu.

Ale snad se otážeš: „Nejsou založeny na stejném základě i ostatní řády?“ Ano, ale u každého není chudoba hlavní věcí, i když na ní spočívají všechny. Ale děje se to jako u ctností: všechny ctnosti mají život z lásky, a přece, jak jsem ti řekl na jiných místech, někomu je vlastní ta ctnost a druhému ona, i když jsou všechny spojeny v lásce.

Tak i v tomto případě: chudému Františkovi byla vlastní pravá chudoba a základ své lodi položil na lásce k chudobě s řádem velmi přísným pro lidi dokonalé, pro málokteré a dobré. Pro „málokteré“, pravím, protože není mnoho těch, kdo si vyvolili tuto chudobu. Ale pro chyby některých se rozmnožil řád počtem lidí a zeslábl ctnostmi. Nebylo to pro chybu té lodi, nýbrž pro neposlušnost podřízených a pro špatné představené.

Hledíš-li na loď svého otce Dominika, mého milovaného syna, vidíš, že ji uspořádal v dokonalém řádu. Dbal pouze o mou čest a o spásu duší, a to ve světle vědy. Na tomto světle chtěl položit svůj základ, neopomíjel však pravou a dobrovolnou chudobu. Měl ji i on a na znamení, že ji má a že se mu opak nelíbí, zanechal svým synům v závěti jako dědictví své i mé zlořečení, kdyby vlastnili nebo přechovávali nějaký majetek jako jednotlivci nebo i všeobecně. Chtěl tím naznačit, že si i on za svou snoubenku vyvolil královnu chudobu.

Ještě více vlastní však mu bylo světlo vědy, kterým chtěl vykořenit bludy, vzniklé v čase. Přijal úkol mého jednorozeného Syna. Objevil se v čase jako apoštol, s pravdou a se světlem rozséval má slova, odstraňoval temnoty a šířil světlo. Byl Světlem, které jsem dal světu prostřednictvím Mariiným, a umístil jsem ho v mystickém těle církve svaté jako vykořenitele kacířství…

Slyšte dělníky, které tento otec poslal pracovat na svou vinici, vytrhávat trny neřestí a sázet ctnosti! Dominik a František byli opravdu dva sloupy církve svaté: František chudobou, která především jemu byla vlastní, jak bylo řečeno, a Dominik vědou.

RESPONSORIUM

Jer 11, 4; Mt 11, 29; 1 Kor 11, 1

Naslouchejte mému hlasu a konejte všecko, co vám přikazuji. * A naleznete odpočinek pro své duše.

Napodobujte mne, jako já napodobuji Krista. * A naleznete.

Nebo:

Z listu svatého Františka z Assisi všem věřícím

(Františkánské prameny I, Spisy sv. Františka a sv. Kláry, a cura di B. Štivar, Ottobre 12, Velehrad 2001, List věř. 4-6, 8, 10-14, 18-21, 30-31, 45-50, s. 97-100)

Buďme prostí, pokorní a čistí

Nejvyšší Otec oznámil skrze svého svatého archanděla Gabriela svaté a slavné Panně Marii, že jeho Slovo, tak vznešené, svaté a slavné, sestoupí z nebe. Z jejího lůna Syn Boží skutečně přijal lidské tělo, podrobené křehkosti jako tělo naše. Byl nade všechno bohatý, a přece si se svou nejblahoslavenější Matkou vyvolil chudobu. A když se přiblížilo jeho umučení, slavil se svými učedníky velikonoční večeři. Potom se modlil k Otci: Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich.

Vložil však svou vůli do vůle Otcovy. A Otcovou vůlí bylo, aby jeho požehnaný a slavný Syn, nám daný a pro nás narozený, přinesl skrze svou vlastní krev sám sebe jako oběť na oltáři kříže; ne za sebe, vždyť skrze něj všechno povstalo, ale za naše hříchy. Tím nám Kristus zanechal příklad, abychom šli v jeho šlépějích. A Otec chce, abychom byli skrze Krista všichni spaseni a abychom ho přijali s čistým srdcem a čistým tělem.

Jak jsou šťastní a požehnaní ti, kdo milují Pána a dělají to, co říká on sám v evangeliu: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší, a bližního jako sám sebe. Milujme tedy Boha a uctívejme ho čistým srdcem a čistou myslí, neboť to si přeje nade všecko. Pán říká: Opravdoví ctitelé budou Otce uctívat v duchu a v pravdě. Všichni, kdo ho uctívají, mají ho uctívat v duchu a v pravdě. A proto se k němu obracejme s chválami a prosbami ve dne v noci a říkejme: Otče náš, jenž jsi na nebesích, neboť je třeba stále se modlit a neochabovat.

A kromě toho přinášejme ovoce, které je známkou obrácení. A milujme bližní jako sebe. Mějme lásku a pokoru a podporujme potřebné, protože to očišťuje duši od poskvrny hříchů. Vždyť lidé všechno, co zanechají na tomto světě, ztratí; s sebou si však ponesou odměnu za lásku a za to, co darovali potřebným; za to dostanou od Boha štědrou odměnu a odplatu.

Nechtějme být moudří a chytří podle lidských měřítek, ale spíše buďme prostí, pokorní a čistí. Nikdy nemáme toužit po tom, abychom převyšovali druhé, ale spíše buďme služebníky a buďme podřízeni každému lidskému zřízení kvůli Bohu. A na všech, kdo takto jednají a vytrvají až do konce, spočine Duch Páně a učiní si v nich příbytek; budou syny nebeského Otce, jehož skutky konají, a jsou bratrem, sestrou i matkou našeho Pána Ježíše Krista.

RESPONSORIUM

Mt 5, 3-4.6

Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. * Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.

Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. * Blahoslavení.

HYMNUS Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal našeho svatého otce Františka, aby svým životem ukazoval cestu chudoby a pokory a stal se živým obrazem Krista; dej nám svou milost, abychom se i my stávali Kristu podobnými a mohli se radovat ze spojení s tebou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky