Narodil se v roce 1182 v Assisi ve střední Itálii. Jeho křestní jméno bylo Jan. Jako syn bohatého obchodníka látkami prožil bouřlivé mládí. V roce 1206 se rozhodl žít v úplné evangelní chudobě, odešel z domova a žil jako potulný mnich. Kolem roku 1208 přijal jáhenské svěcení a když začal kázat v Assisi, přidalo se k němu několik následovníků; tak vzniklo první františkánské společenství (1209). Se sv. Klárou založil řád klarisek (1212). Pro laiky toužící žít ve světě podle františkánských ideálů založil společenství „třetího řádu“ (1221). Definitivní františkánská řehole byla schválena v roce 1223. V roce 1217-1219 poslal několik skupin bratří do různých krajin Evropy. Sám se na svých apoštolských cestách dostal až do Palestiny, Sýrie a Egypta, kde kázal před sultánem (1219-1220). V Římě se setkal se sv. Dominikem (1221). Ke všemu, co podnikal, si žádal souhlas církevních představených – jako např. když se souhlasem papeže postavil na vrchu Grecciu o Vánocích 1223 první živé jesličky. Poslední léta prožíval v ústraní. Stigmata, která se v samotě na hoře Verně objevila (1224) na jeho těle, připodobnila ho ještě víc Kristu. Krátce nato složil svůj chvalozpěv všeho tvorstva. Zemřel 3. X. 1226. Za svatého byl prohlášen už v roce 1228.
Ranní chvály
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Tvůrce oblohy plné hvězd,
za noci světlo měsíční
a slunce k osvětlení dní
obdařils řádem pevných cest.
Už rozpadly se noční tmy,
na svět se zrodil nový den,
duch novou silou naplněn
zvedá se k práci pro bližní.
Den navrácený vládě své
vybízí všechny k chválám tvým
a v duši s jitřním svítáním
proniká světlo nebeské.
Chraňme se proto před vším zlým:
Ať duch se od zla odvrátí,
ať lží se neposkvrní rty
a život skutkem ničemným.
Ze slunce proudí denní jas:
Kéž víra v nás jak oheň je,
ať příslibem je naděje
a láska s Kristem spojí nás.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Bože, vše, co konáš, je svaté, kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?
K Bohu volám, hlasitě křičím, *
k Bohu volám, aby mě slyšel.
V den své tísně za Pánem hledím, †
bez oddechu vztahuji ruce, *
duše má se utěšit nedá.
Vzdychám, jak jen vzpomenu Boha, *
duch můj zemdlí, začnu-li hloubat.
Víčka oční nemohu zavřít, *
neklidný jsem, neschopen slova.
Rozvažuji o starých dobách, *
o těch dávno minulých létech.
Za noci tak přemítám v srdci, *
rozjímám a srovnávám v duchu:
„Což Pán může zavrhnout navždy? *
Nikdy už se slitovat nemá?
Navždy se svou milostí skončil, *
slovo jeho na věky zmlklo?
Zapomněl Bůh na slitování, *
či svůj soucit odpírá z hněvu?“
Tak si říkám: „V tom je má bolest, *
změnila se pravice Páně!“
Stále myslím na Boží skutky, *
myslím na tvé někdejší divy!
Uvažuji o všech tvých dílech, *
probírám tvé veliké činy.
Bože, vše, co konáš, je svaté! *
Kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?
Ty jsi Bůh, jenž zázraky dělá, *
svou moc dal jsi národům poznat
a svou paží spasil svůj národ, *
Jákoba a Josefa syny.
Uzřely tě vody, můj Bože, †
uzřely tě, chvěly se hrůzou, *
zabouřily hlubiny mořské.
Mraky proudem chrlily vodu, †
mračna zněla dunivým hlasem, *
šípy tvé se míhaly jimi.
Ryk tvých hromů pod koly duněl, †
blesky plály přes celý obzor, *
všechna zem se chvěla a třásla.
Tvoje cesta vedla nás mořem, †
tvoje stezka spoustami vodstev, *
aniž nechals za sebou stopy.
Svůj lid jak stádo vedl jsi rukou *
Mojžíšovou a Áronovou. △
Ant. Bože, vše, co konáš, je svaté, kde je Bůh tak velký jako náš Bůh?
Ant. 2 Mé srdce jásá v Pánu: on ponižuje i povyšuje.
1 Sam 2, 1-10
Mé srdce jásá v Pánu, *
můj Bůh mě vysoko povýšil.
Směle otvírám ústa na své nepřátele, *
neboť se smím radovat z jeho pomoci.
Nikdo není tak svatý jako Pán, †
a mimo něj není jiný, *
a není mocný, jako je náš Bůh.
Jen pořád pyšně nehovořte, *
nemluvte opovážlivě!
Bůh je Pán hlubokého poznání, *
on váží lidské skutky.
Luky silákům se lámou, *
ale slabí se opásají silou.
Kdo byl dřív sytý, hledá teď práci jen za chléb, *
kdo hladověl, ten má teď hojnost.
Neplodná porodí mnoho synů, *
matka četných dětí vadne.
Pán posílá smrt i život dává, *
přivádí do říše mrtvých a opět vrací.
Pán dává bohatství i chudobu, *
on ponižuje i povyšuje.
Chudáka pozvedá z prachu, *
z bláta povyšuje nuzného,
aby ho posadil mezi knížata *
a vykázal mu čestné místo.
Vždyť od Pána jsou základy země, *
její okrsek postavil na nich.
Chrání kroky svých zbožných, †
bezbožní v temnotách hynou, *
člověk jen svojí silou nezmůže nic.
Pána se děsí jeho protivníci, *
z nebe na ně burácí hromem.
Pán bude soudit končiny země †
a svému králi udělí vládu, *
vysoko pozvedne svého Pomazaného. △
Ant. Mé srdce jásá v Pánu: on ponižuje i povyšuje.
Ant. 3 Pán je král! Ty, celá země, jásej! †
Pán je král! Ty, celá země, jásej, *
† radujte se, četné ostrovy!
Mrak a temnota jej zahalují, *
řád a právo drží jeho trůn.
Plamen ohně postupuje před ním, *
nepřátele vůkol spaluje.
Jeho blesky ozařují obzor, *
země při tom pohledu se chví.
Hory jako z vosku roztávají *
před Pánem, jenž vládne nad zemí.
Nebe hlásá jeho spravedlnost, *
jeho slávu vidí národy.
Jak jsou zahanbeni, kdo ctí modly, †
bůžky marnými se honosí! *
Všichni bohové se před ním koří.
Uslyšel to Sión, raduje se, †
všechna judská města plesají *
nad výroky tvého soudu, Pane!
Povznesen jsi nad veškerou zemi, *
všechna božstva předčíš na výsost.
Pán je přízniv těm, jimž zlo se příčí, †
životy svých věrných ochrání, *
vyprostí je z rukou bezbožníků.
Světlo svítí lidem spravedlivým, *
radost lidem srdce čistého.
Radujte se, spravedliví, v Pánu, *
jeho svaté jméno velebte! △
Ant. Pán je král! Ty, celá země, jásej!
KRÁTKÉ ČTENÍ
Řím 8, 35.37
Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? Ale v tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
Dobrořečit budu Pánu * v každé době. Dobrořečit.
Vždycky v mých ústech bude jeho chvála. * V každé době. Sláva Otci. Dobrořečit.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku František, chudý a pokorný, vešel do nebe bohatý, vítán nebeskými zástupy.
PROSBY
Chvalme Krista, našeho Spasitele, neboť on slíbil, že zůstane se svou církví po všechny dny až do skonání světa. Děkujme mu a volejme:
Pane, zůstaň s námi.
Pane, zůstaň s námi po celý den,
ať nám slunce tvé milosti nikdy nepřestane svítit.
Zasvěcujeme ti tento den
a slibujeme, že neučiníme ani neschválíme nic špatného.
Pane, učiň, ať z nás celý tento den vyzařuje tvé světlo,
abychom byli solí země a světlem světa.
Ať láska tvého Svatého Ducha vede naše srdce i ústa,
abychom vždy setrvali ve tvé spravedlnosti a chvále.
Otče náš.
MODLITBA
Bože, tys povolal svatého Františka, aby svým životem ukazoval cestu chudoby a pokory a stal se živým obrazem Krista; dej nám svou milost, abychom se i my stávali Kristu podobnými a mohli se radovat ze spojení s tebou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky