18. červen 2023

11. Neděle v mezidobí
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

V tomto dni, prvním ze všech dní,

v němž povstal náš svět stvořený,

Tvůrce, když zlou smrt přemohl,

pout zbavil nás, vstal ze hrobu.

Odhoďme všechnu malátnost,

čerstvěji z lůžka vstávejme,

už v noci Boží laskavost,

jak radí prorok, vzývejme.

Ať slyší náš hlas prosící,

nás podepře svou pravicí

a z hříchů až nás očistí,

ať v sídlech svých nás umístí.

Ať štědře nás tam odmění,

že v této svaté chvíli dne

jej velebíme písněmi,

ač odpočívat měli jsme.

Ať sláva Bohu Otci zní,

i tobě, Synu jediný,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Už skví se s dobou světější

den osmý po dnech týdenních.

Posvětil jsi jej, Ježíši,

ty první ze všech vzkříšených.

Nejdříve už teď mocí svou

ze snění naše mysli vzbuď,

potom ať těla povstanou,

jež nepostihla druhá smrt.

Už vbrzku k tobě do oblak

se vznesem, Kriste, blaženi,

že s tebou žít vždy budem pak,

ty živote náš, vzkříšení.

Až ve tvář budem hledět ti,

tvou věčnou slávou prodchnuti,

poznáme tebe tak, jak jsi,

ty pravé světlo, radosti.

Až sedmi dary bohaté

nás odměnit dáš od Otce,

kéž naplní nás blaho tvé

pod vládou svaté Trojice. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Každodenně budu tebe oslavovat, Pane, aleluja.

Žalm 144 (145)
Chvála Božího majestátu
Spravedlivý jsi, Pane, ty, který jsi a který jsi byl. (Zj 16, 5)
I

Velebit tě budu, Bože můj a Králi, *

tvoje jméno slavit navždy, na věky.

Každodenně budu tebe oslavovat, *

tvoje jméno chválit navždy, na věky.

Pán je veliký a ve všem hodný chval, *

jeho velikost se nedá vystihnout.

Ať rod rodu hlásá chválu skutků tvých, *

o tvých mocných činech dále vypráví,

mluví o tvé slávě, lesku, nádheře! *

Velké divy tvé ať slaví písněmi,

o síle tvých činů s úctou hovoří, *

nesmírnost tvé moci líčí s úžasem!

Chválami ať hýří na tvou dobrotu, *

nad spravedlností tvou ať jásají!

Pán je dobrotivý, on je slitovný, *

shovívavý, plný milosrdenství.

Pán je milostivý vždy a vůči všem, *

jeho láska platí všemu stvoření. 

Ant. Každodenně budu tebe oslavovat, Pane, aleluja.

Ant. 2 Vláda tvá, Pane, je vládou pro věky, aleluja.

II

Ať tě, Pane, chválí všichni tvorové, *

tobě zasvěcení ať tě velebí!

Ať tvou slavnou vládu připomínají *

a tvou mocnou sílu zjevně hlásají!

Ať je lidem známa tvoje velká moc, *

sláva vznešeného tvého království.

Neboť vláda tvá je vládou pro věky, *

nade všemi rody panování tvé. 

Ant. Vláda tvá, Pane, je vládou pro věky, aleluja.

Ant. 3 Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, plný milosti je ve všech skutcích svých, aleluja. 

III

Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, *

plný milosti je ve všech skutcích svých.

 Pán podepře všechny, kdo už klesají, *

všechny ponížené opět pozdvihne.

Oči všech jen k tobě hledí s nadějí, *

ty jim dáváš pokrm v náležitý čas,

ty, jenž otevíráš svoji štědrou dlaň, *

dobrotivě sytíš všechno živoucí.

Pán je spravedlivý na všech cestách svých, *

plný milosti je ve všech skutcích svých.

Pán je nablízku všem, kdo ho vzývají, *

všem, kdo vzývají ho s opravdovostí.

Plní přání těch, kdo pokorně ho ctí, *,

slyší jejich prosby, záchranu jim dá.

Pán bdí nade všemi, kdo ho milují, *

všechny bezbožné však stihne záhubou.

Ať v mých ústech stále chvála Páně zní! †

Ať mu dobrořečí každý živý tvor *

vždy a do věčnosti, na věky všech věků! 

Ant. Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, plný milosti je ve všech skutcích svých, aleluja.

Můj synu, dbej na má slova.

K mým výrokům nakloň svůj sluch.

PRVNÍ ČTENÍ

Z Knihy Soudců

2,6 – 3,4

Přehled doby Soudců

Když Jozue propustil lid, odebrali se synové Izraele každý do svého dědictví, aby obsadili zemi. Lid sloužil Hospodinu po všechny dny Jozuovy a po celou dobu života starších, kteří Jozua přežili a viděli celé velké Hospodinovo dílo, které pro Izraele vykonal.

I zemřel Hospodinův služebník Jozue, syn Nunův, ve věku sto desíti let. Pochovali ho na jeho dědičném území v Timmatcheresu v Efraimském pohoří severně od hory Gaaše. Též celé ono pokolení se odebralo ke svým otcům. Po nich nastoupilo jiné pokolení, které neznalo Hospodina ani jeho dílo, jež pro Izraele vykonal.

Synové Izraele konali to, co se Hospodinu nelíbilo: sloužili Bálům. Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z egyptské země, a chodili za jinými bohy, za bohy sousedních národů, klaněli se jim, a tak popouzeli Hospodina k hněvu. Opustili Hospodina a sloužili Bálovi a Astartám. Proto vzplanul Hospodinův hněv proti Izraeli, vydal je do moci lupičů a ti je plenili, vydal je napospas okolním nepřátelům, takže jim už nemohli odolat. Do všeho, co podnikali, zasahovala Hospodinova ruka k jejich neštěstí, jak to Hospodin řekl a přísahal. Uvedl je do svrchované tísně.

Tu jim Hospodin povolával soudce a ti je vysvobozovali z moci jejich plenitelů. Ale ani své soudce neposlechli, byli Hospodinu nevěrní, klaněli se cizím bohům, sešli rychle z cesty, kterou chodívali jejich otcové, když poslouchali Hospodinovy příkazy. Oni tak nejednali. Jestliže jim Hospodin povolal soudce, pomáhal mu a vysvobozoval je z moci nepřátel, dokud ten soudce žil, neboť Hospodin měl soucit, když sténali pod svými utlačovateli a tyrany. Jakmile však soudce zemřel, obrátili, jednali hůř než jejich otcové. Chodili za jinými bohy, sloužili a klaněli se jim, neustoupili od svých zločinů a od svého zatvrzelého jednání.

Proto Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem a prohlásil: „Protože tento národ přestoupil moji smlouvu, kterou jsem uložil jejich otcům, a neposlouchají mě, ani já už před nimi nevyženu žádný z těch národů, které ponechal Jozue, než zemřel. Jimi budu Izraele zkoušet, zda bude chodit po cestě Hospodinově právě tak bedlivě jako jejich otcové, či nebude.“ Hospodin tam proto tyto národy nechal a nevyhnal je hned, ani je nevydal do Jozuových rukou.

Tyto národy ponechal Hospodin, aby jimi zkoušel Izraele, totiž všechny ty, kteří nepoznali žádné boje o Kanaán, aby je pokolení synů Izraele poznala a naučila se bojovat, ti totiž, kteří předtím boj vůbec nepoznali: ponechal pět filišťanských knížat a všechny Kananejce i Sidoňany a Chivvity, kteří obývali Libanonské pohoří od hory Baalhermonu až po cestu do Ematu. Ti zůstali, aby byl skrze ně Izrael zkoušen, aby se ukázalo, budou-li poslouchat Hospodinovy příkazy, které přikázal jejich otcům skrze Mojžíše.

RESPONSORIUM

Žl 105 (106),40.41.44.45; Sd 2,16

Hospodinův hněv vzplanul proti jeho národu, vydal je do moci pohanů; ale shlédl na jejich soužení, když slyšel jejich prosbu. * Slitoval se pro své velké milosrdenství.

Povolával jim soudce a ti je vysvobozovali z moci jejich plenitelů. * Slitoval.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O modlitbě Páně“ od svatého Cypriána, biskupa a mučedníka

(Nn. 4-6: CSEL 3.268-270)

Modlitba ať vychází z pokorného srdce

Když se modlíme, přednášejme své prosby ukázněně, klidně a skromně. Mějme na mysli, že stojíme před Boží tváří. Měli bychom se líbit Božím očím jak držením těla, tak tónem hlasu. Neboť je neslušné křičet a hlaholit, ale sluší se naopak modlit uctivě a skromně. Kromě toho náš Pán a Učitel přikázal nám modlit se v ústraní na místech odlehlých a skrytých, ba i v ložnici. To se lépe srovnává s vírou, vždyť máme vědět, že Bůh je všudypřítomný, že vidí a slyší každého a úplnost jeho velebnosti proniká i místa odlehlá a skrytá, jak stojí v Písmu: Copak jsem Bohem jen zblízka, Bohem zdaleka už nejsem? Může se člověk schovat v úkrytu, abych já ho neuviděl? Nejsem to já, který naplňuje nebe i zemi? A jinde: Všude jsou Hospodinovy oči a pozorují zlé i dobré.

Také když se společně scházíme s bratřími a slavíme s Božím knězem svatou oběť, máme pamatovat na skromnost a ukázněnost. Nemáme odříkávat své modlitby nedbale a bez ladu a skladu a naše prosby mají být skromné a nemáme jimi na Boha dotírat s hlučnou povídavostí; Bůh přece neposlouchá hlas, ale srdce; a není třeba připomínat něco hlasitě tomu, který zná i naše myšlenky, jak potvrzuje Pán, když říká: Proč smýšlíte špatně ve svém srdci? Nebo na jiném místě: Všechny církevní obce poznají, že já zkoumám ledví i srdce.

Na to dbala a to zachovávala Anna, předobraz církve z první knihy Královské. Neprosila Hospodina s hlasitým voláním, ale tiše a skromně, v samých hlubinách svého srdce. Její prosba byla skrytá, ale víra zjevná, a nemodlila se ústy, ale srdcem, poněvadž věděla, že i tak to Bůh slyší. A dostala všechno, oč žádala, protože prosila s vírou. Písmo svaté to ostatně dosvědčuje: Mluvila ve svém srdci, pouze rty se jí pohybovaly, hlas ale nebyl slyšet; a Hospodin se na ni rozpomenul. Podobně čteme v žalmech: Na svých ložích uvažujte ve svém srdci a utište se. Také Jeremiášovými ústy uvádí a učí Duch Svatý totéž: V duchu je třeba se ti klanět, Pane!

Avšak ten, kdo se klaní, ať nezapomíná, nejmilejší bratři, ani na to, jak se modlil s farizejem v chrámě celník. Nehleděl opovážlivě k nebi ani nevztahoval pyšně ruce, ale bil se v prsa, vyznával své skryté hříchy a úpěnlivě prosil o pomoc Boží milosrdenství. A zatímco farizej byl spokojený sám se sebou, ospravedlnění si zasloužil spíše celník, který takto prosil, neboť nedoufal ve spásu pro svou nevinnost – vždyť přece nikdo není bez viny, ale vyznal své hříchy a pokorně se modlil; a ten, který pokorným odpouští, jeho modlitbu vyslyšel.

RESPONSORIUM

Uvědomme si, že při modlitbě předstupujeme před Boha a jeho anděly. * Ať naše slova vyjadřují naše smýšlení.

Bůh nás vyslyší ne pro naši mnohomluvnost, ale pro upřímné srdce a slzy lítosti. * Ať naše.

HYMNUS Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, sílo všech, kdo v tebe doufají, bez tebe lidská slabost nic nezmůže; vyslyš naše prosby a nepřestávej nám pomáhat svou milostí, abychom plnili tvá přikázání a vždycky smýšleli i jednali podle tvé vůle. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky