Narodil se kolem roku 340 ve Stridonu v Dalmácii. Studoval v Římě gramatiku, rétoriku a filozofii; tam také přijal křest. Navštívil Galii, Trevír a Aquileu, potom odešel na Východ (373) a žil několik let jako poustevník v poušti blízko Antiochie. V roce 379 byl vysvěcen na kněze a odešel přes Konstantinopol znovu do Říma. Pracoval jako sekretář papeže Damasa a na jeho pokyn začal pracovat na revizi latinského překladu Nového zákona podle původních řeckých textů. Po Damasově smrti (384) ho někteří chtěli zvolit za jeho nástupce, ale pro přísné asketické názory a nekompromisní postoj při hájení čistoty víry a mravů ho odpůrci donutili v následujícím roce opustit Řím. Usadil se jako poustevník v Betlémě, v jeho okolí založil několik klášterů a věnoval se převážně výkladu Písma svatého a jeho překladu z původních jazyků do latiny (390-405). Patřil mezi nejslavnější učence své doby. Kromě překladů a výkladů bible psal historické, polemické a homiletické spisy, mnoho dopisů (zachovalo se jich 117) a překlady některých děl východních Otců do latiny. Spolu s Ambrožem, Augustinem a Řehořem Velikým patří mezi velké západní církevní Otce. Zemřel 30. IX. 420 v Betlémě a byl tam i pohřben. Dnes jsou jeho ostatky uloženy v římské bazilice S. Maria Maggiore.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Ty, Bože, vlídný nadmíru,
původce díla vesmíru,
ač trojí v božství vznešeném,
jsi dárce bytí jeden jen.
Slyš vlídně tento chvalozpěv,
v němž ozývá se tklivý vzdech:
Kéž smíme jednou bez výhrad
čistým srdcem tě nazírat.
Ať oheň lásky očistné
do našich beder pronikne,
ať zbraně neodkládáme
a na tvůj příchod čekáme.
Za to, že ticho noční tmy
rušíme zpěvy zvučnými,
uděl nám hojné dary své
v nebeské vlasti zářivé.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Během dne:
Ty věčné slávy původ jsi,
Ducha sedmeré milosti
uděl nám v tebe věřícím
a skloň se vlídně k prosícím.
Nemoci těla zažeň v dál,
od mysli pohoršení vzdal,
vše podlé i s kořeny spal
a utiš srdcí těžký žal.
Rozjasni mysl světlem svým,
podporuj každý čestný čin,
slyš modlitby tě prosících,
dej věčný život v nebesích.
Teď po úsecích sedmi dní,
plyne čas žití veškeren,
a v osmý den, ten poslední,
nastane pro nás soudný den.
Náš Spasiteli, v onen čas,
ve hněvu neodsuzuj nás,
nás po levici nezařaď
dej po pravici tobě stát.
A až se k prosbám věrných svých
ty, Pane, skloníš milostiv,
kéž věčně z nitra vděčného
chválíme Trojjediného. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
Pane, nejsem pyšné mysli, *
nepohlížím do vysoka,
nebažím po velkých věcech, *
které nad mou sílu jsou.
Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *
Jako dítě v klíně matky,
jako dítě zkonejšené *
ztichla ve mně duše má.
Izraeli, doufej v Pána *
nyní, vždy a na věky! △
Ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.
Na Davida se, Pane, rozpomeň, *
na všechnu jeho námahu a péči,
na to, jak slavně Pánu přísahal, *
mocnému Jákobovu pevně slíbil:
„Nevkročím ve stan svého příbytku, *
na lože neulehnu k odpočinku,
ani své oči usnout nenechám, *
ani svým víčkům spánek nepopřeji,
než Pánu najdu místo příhodné, *
příbytek pro mocného Jákobova!
V Efratě slyšeli jsme o arše, *
na polích jaárských pak jsme ji našli.
Vejděme nyní v jeho příbytek, *
skloňme se k zemi před podnoží jeho!
Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *
ty i tvá vznešená a slavná archa!
Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *
radostně ať ti jásají tví věrní!
Pro svého služebníka Davida *
pomazaného svého neodmítej! △
Ant. Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.
Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.
Přísahal pevně Davidovi Pán, *
od svého slibu nikdy neustoupí:
„Na trůně tvém dám slavně zasednout *
dědici, který z tvého těla vzejde.
A jestli budou tvoji synové *
mé smlouvy dbát a řádů, jímž je učím,
dám pak i jejich synům zasednout *
pro věčné časy na trůně tvé vlády.“
Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *
jej přál si navždy za sídlo své vlády:
„Toto je na věky můj příbytek, *
zde budu sídlit v místě vytouženém.
Pokrmu jeho štědře požehnám *
a chlebem budu sytit jeho chudé.
Odění spásy jeho kněžím dám, *
jásat a plesat budou jeho věrní.
Tady moc Davidovu rozhojním, *
pomazanému svému světlo zjednám.
Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *
on sám se bude skvít mým diadémem.“ △
Ant. Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.
Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně.
Toho, jenž úžas šíří po celé zemi.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ezechiela
47,1-12
Vidění pramene vody vytékajícího z chrámu
Anděl mě zavedl ke vchodu do chrámu, a hle – pod chrámovým prahem prýštila voda směrem na východ – na východ totiž bylo chrámové průčelí – voda stékala pravou chrámovou stranou na jih od oltáře. Pak mě vyvedl severní branou a venku mě vedl až k vnější bráně směřující na východ, a hle – voda vytékala z jižní strany.
Ten muž vyšel ven směrem k východu, měl v ruce měřicí provazec a naměřil tisíc loket a dal mi přebrodit vodu: sahala ke kotníkům. Naměřil opět tisíc loket a dal mi přebrodit vodu: sahala ke kolenům, a naměřil zase tisíc loket a dal mi ji přebrodit: sahala k bokům. Naměřil dalších tisíc loket: byla to řeka, kterou jsem nemohl přebrodit, neboť voda tak vzrostla, že se dala jen přeplavat, byla to řeka, která se přebrodit nedala. Tu mi řekl: „Jistě ses díval, synu člověka!“ Pak mě přivedl zpět na břeh řeky.
Když jsem se vrátil zpět, viděl jsem na břehu řeky veliké množství stromoví z obou stran. Řekl mi: „Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouště a končí v moři ve slaných vodách a jeho voda je tím uzdravena. Kamkoli se řeka dostane, oživnou všichni živočichové, kteří se v ní hemží; velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda a vše se uzdraví. Rybáři budou bydlet u moře; budou napínat své sítě od Engadi k En Eglajim, množství jeho ryb bude ve svých druzích nesčetné jako ve Velikém moři. Bažiny a laguny u jeho pobřeží nebudou uzdraveny, budou ponechány na dobývání soli.
Nad řekou pak, na jejím břehu z obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví; neopadne jeho listí, nepřestane jeho ovoce; každý měsíc ponese čerstvé plody, neboť jeho voda bude vytékat ze svatyně: jeho ovoce bude pokrmem, lékem jeho listí.“
RESPONSORIUM
Srov. Ez 47,1.9; srov. Jan 4,14
Viděl jsem vodu vytékající z chrámu po pravé straně. * A všichni, k nimž se ta voda dostane, budou uzdraveni.
Voda, kterou jim dám já, stane se v nich pramenem vody tryskající do života věčného. * A všichni.
DRUHÉ ČTENÍ
Z předmluvy komentáře svatého Jeronýma k Izaiášovým proroctvím
(Nn. 1.2: CCL 73,1-3)
Neznalost Písma je neznalost Krista
Plním svou povinnost v poslušnosti k příkazům Kristovým. On vybízí: Zkoumejte Písma; hledejte a naleznete. Nechtěl bych slyšet jako židé: Jste na omylu, protože neznáte Písmo ani Boží moc. Jestliže je podle apoštola Pavla Kristus Boží moc a Boží moudrost a jestliže ten, kdo nezná Písma, nezná Boží moc a Boží moudrost, pak neznalost Písma je neznalost Krista.
Budu proto postupovat jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i staré, nebo jako nevěsta, která říká v Písni písní: Plody čerstvé i suché jsem pro tebe, miláčku, uschovala. A budu vykládat Izaiáše tak, aby bylo vidět, že je to nejen prorok, ale i evangelista a apoštol. Vždyť on říká sám o sobě i ostatních, kdo hlásají radostnou zvěst: Jak krásné je vidět nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj. A Bůh k němu mluví jako k apoštolovi: Koho mám poslat, kdo půjde k tomuto lidu? A on odpovídá: Zde jsem, mne pošli.
Ať si nikdo nemyslí, že chci o obsahu té knihy pojednat jenom stručně. Vždyť tato kniha Písma obsahuje všechna tajemství Páně: ohlašuje, že se narodí z Panny jako Emanuel, Bůh s námi, že bude konat skvělé činy a znamení, že zemře, bude pohřben a vstane z mrtvých, že bude Spasitelem všech národů. A co mám říci o fyzice, etice a logice? Všechno, co je ve svatých Písmech, všechno, co může lidský jazyk vyjádřit a mysl smrtelníků pochopit, je obsaženo v té knize. O jejích tajemstvích svědčí sám ten, který napsal: Každé zjevení vám bude jako slova zapečetěné knihy. Když se dá tomu, kdo zná číst, a řekne se: „Přečti to“, odpoví: „Nemohu, protože je na ní pečeť.“ Když se dá tomu, kdo nezná číst, a řekne se: „Čti“, odpoví: „Neumím číst.“
Zdá-li se to někomu málo přesvědčivé, ať si poslechne slova Apoštola: Promlouvat z vnuknutí smějí jen dva nebo tři a ostatní ať o tom podávají úsudek; dostane-li se však zjevení někomu jinému z přítomných, ať ten první umlkne. Jak mohou umlknout, rozhoduje-li o tom Duch mluvící skrze proroky, zda mlčet nebo mluvit? Jestliže tedy proroci rozuměli tomu, co říkali, je všechno plné moudrosti a smyslu. K jejich uším nedoléhal hlasem rozechvívaný vzduch, ale Bůh mluvil v duši proroků, jak to říká jiný prorok: Anděl, který se mnou mluvil. A jiný zase říká: Poslal nám Bůh do srdce Ducha, který volá: Abba, Otče. A ještě další: Budu poslouchat, co ke mně mluví Hospodin, Bůh.
RESPONSORIUM
Srov. 2 Tim 3, 16-17.; Přís 28, 7
Všechno, co je napsáno v Písmu, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování a k výchově ve spravedlnosti. * Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.
Kdo zachovává zákon, je rozumný syn. * Tak je potom.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys otevřel mysl svatého Jeronýma, aby rozuměl Písmu svatému a zamiloval si ho celým svým srdcem; naplň i nás láskou k tvému slovu, aby bylo naším stálým pokrmem a zdrojem života. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky