16. únor 2023

Čtvrtek, mezidobí, 6. týden
2. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Perutný zvěstovatel dní

nám hlásí blízké svítání.

Buditel srdcí, Pán, je tu

a burcuje nás k životu.

Opusťte, volá, lůžka svá,

snem ztěžklá, slehlá, nezdravá,

a střídmí, čistí v srdci svém

vždy bděte, neboť blízko jsem!

Až se červánky zářivé

po ranním nebi rozlejí,

ať nás, vždy v práci poctivé,

posílí světla nadějí.

K Ježíši s pláčem volejme,

z duše vždy bdělé, upřímné:

Jen usilovné vzývání

spát čistým srdcím zabrání.

Kriste, rozežeň dřímoty,

už rozbils krunýř temnoty,

všech starých hříchů zbav i nás

a v duši nalej nový jas.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

V nás lásku k tobě probuď již,

Bože, jenž viny odpouštíš,

a s vlídností se k srdcím schyl,

když jsi je od vin očistil.

Jak cizinci sem přišli jsme,

jak vyhnanci zde úpíme.

Ty jsi náš přístav, otčina,

veď nás, kde život začíná.

Jsi pramen žití, pravdy jas,

po tobě žízní láska v nás.

Je nevýslovně blažený

zrak toho, jenž tě vidět smí.

Tobě zní sláva nesmírná,

i když jen chval těch vzpomíná,

jež tobě stále vzdávají,

kdo k tobě duchem vzlétají.

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Žalm 43 (44)
Lid v tísni žádá o pomoc
V tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)
I

Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *

otcové naši nám vyprávěli

o tom, cos vykonal za jejich dnů, *

v tom dávném čase rukou svou.

Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,

národy potřels a jim jsi dal růst.

Nedobyli si mečem tu zemi, *

nezvítězilo jejich rámě,

nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *

tvá jasná tvář jen z lásky k nim.

Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *

jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.

S tebou jsme zdolali nepřátele, *

tvým jménem deptáme protivníky.

Na svém luku si nezakládám, *

nevděčím za vítězství meči:

tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *

pokořils ty, kdo nás nenávidí.

Proto jsme denně se chlubili Bohem, *

povždy jsme chválili tvé jméno. 

Ant. Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

II

Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *

netáhneš, Bože, už do boje s námi.

Nechals nás utíkat před nepřítelem, *

loupí nás ti, kdo nás nenávidí.

Vydals nás v plen jak jateční stádo, *

mezi pohany rozptýlil jsi nás.

Lacino prodáváš svůj národ, *

pramálo jsi tím prodejem získal.

Sousedům dal jsi nás v opovržení, *

všem kolem dokola k hanbě a smíchu.

Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *

pohané nad námi kývají hlavou.

Stále svou hanbu mám před očima, *

studem se celý červenám v tváři,

slyším-li samou hanu a výsměch, *

vidím-li mstivého nepřítele. 

Ant. Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

III

A toto všechno dolehlo na nás, †

i když jsme na tebe nezapomněli, *

úmluvu s tebou neporušili,

naše srdce se neodvrátilo, *

nesešly naše kroky z tvé cesty,

a tys nás rozbil v šakalích místech, *

ty jsi nás zastřel temnotami.

Kdybychom bývali zapomněli †

na svaté jméno svého Boha *

a vztáhli ruce k cizímu bohu,

což by to Bůh byl nezpozoroval? *

On přece zná všechny tajnosti srdce.

Pro tebe stále nás pobíjejí, *

jednají s námi jak s jatečním stádem.

Procitni, Pane, proč ještě spíš? *

Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!

Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *

bídu a strast naši zapomínáš?

Naše duše je sražena v prach, *

na zemi ulpělo naše tělo.

Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *

v milosti své nás vysvoboď! 

Ant. Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

Pane, ke komu půjdeme?

Ty máš slova věčného života.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Přísloví

10,6-32

Různé úvahy

Požehnání spočívá na hlavě spravedlivého,

ale ústa zločinců skrývají podvod.

S žehnáním se vzpomíná na spravedlivého,

jméno zločinců však shnije.

Rozumný člověk přijímá rozkazy,

zatímco tlučhuba si připravuje zkázu.

Kdo jedná upřímně, kráčí životem bezpečně,

kdo však své cesty kroutí, přijde k pádu.

Kdo přimhuřuje oko, dělá škodu,

kdo kárá otevřeně, uzdravuje.

Živým pramenem jsou ústa spravedlivého,

ale ústa zločinců skrývají podvod.

Nenávist rozněcuje sváry,

ale láska přikrývá všechny chyby.

Na rtech rozumného nalezneš moudrost,

ale na záda nerozvážného patří hůl.

Moudří své vědomosti skrývají,

ústa pošetilého hrozí však zkázou.

Majetek je pro boháče nedobytným městem,

kdežto pro chudáky je neštěstím jejich bída.

Výdělek spravedlivého zachovává život,

zato výtěžek zločince přivádí k zhoubě.

K životu kráčí, kdo dbá na kázeň,

kdo však pohrdá výstrahou, bloudí.

Upřímné rty umlčují nenávist,

ale kdo rozsévá pomluvy, je hlupák.

Velké žvanění se neobejde bez hříchu,

kdo drží své rty na uzdě, je moudrý.

Ryzí stříbro je jazyk spravedlivého,

srdce zločinců však nestojí za nic.

Rty spravedlivého živí mnohé,

kdežto pošetilci zemřou pro nerozvážnost.

Hospodinovo požehnání přináší bohatství,

vlastní námaha nic k tomu nepřidává.

Pošetilec s radostí tropí hanebnosti,

ale pro moudrého je radost být moudrým.

Čeho se zločinec bojí, to ho stihne,

ale touha spravedlivých se vyplní.

Jak mizí bouře, tak mizí i zlosyn,

spravedlivý má základ navěky.

Co zubům ocet a kouř očím,

to lenoch těm, kdo mu dávají příkaz.

Bázeň před Hospodinem prodlužuje život,

avšak ukrácena budou léta zločinců.

Očekávání spravedlivých skončí v radosti,

zato naděje zločinců zvadne.

Hospodinova vůle je dokonalému oporou,

postrachem těm, kdo tropí zlo.

Spravedlivý nikdy nezakolísá,

zločinci však nezůstanou bydlet v zemi.

Ústa spravedlivého pronášejí moudrost,

zvrhlý jazyk bude však vyrván.

Rty spravedlivého oplývají laskavostí,

ústa zločinců jsou samá zvrhlost.

RESPONSORIUM

Žl 36 (37),30.31; 111 (112),6.7

Ústa spravedlivého mluví moudře, jeho jazyk hovoří, co je správné. * Boží zákon mu ovládá srdce.

Ve věčné paměti bude spravedlivý. Nemusí se obávat zlé zprávy. * Boží.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladů svatého Ambrože, biskupa, na žalmy.

(Ps 36,65-66: CSEL 64,123-125)

Otevři svá ústa Božímu slovu

Neustále bychom měli srdcem i ústy uvažovat o moudrosti. Tvůj jazyk ať pronáší úsudek, zákon tvého Boha ať je v tvém srdci. Proto ti Písmo říká: Mluv o nich (tj. o Božích slovech), když budeš přebývat doma, když budeš na cestách, když budeš ležet i stát. Mluvme tedy o Pánu Ježíši, neboť on je sama moudrost a slovo, Slovo Boží.

Je totiž psáno i toto: Otevři svá ústa Božímu slovu. Ať ten, kdo mluví Boží řečí a uvažuje o Božích slovech, přímo dýchá Bohem. Vždycky mluvme o Bohu. Když mluvíme o moudrosti, je to on; když o ctnosti, je to také on; když o spravedlnosti, je to opět on; když o míru, i to je on; když mluvíme o pravdě, životě a vykoupení, je to stále on.

Otevři svá ústa Božímu slovu, tak tedy je psáno. Ty je otevři, mluví on. Proto řekl David: Uslyším, co ve mně mluví Pán. A sám Syn Boží říká: Otevři svá ústa a naplním je. Ne všichni ovšem mohou dosáhnout dokonalé moudrosti jako Šalomoun, ani takové jako Daniel. Přece však je Duch moudrosti vléván úměrně všem, totiž všem, kdo věří. Jestliže věříš, máš Ducha moudrosti.

Vždycky, když budeš přebývat doma, uvažuj tedy a rozmlouvej o tom, co je Boží. Slovem domov můžeme myslet církev a kostel, ale také naše vlastní soukromí, abychom vedli také vnitřní rozhovor. Mluv s rozvahou, aby ses vyhnul hříchu, do něhož bys mohl upadnout skrze mnohomluvnost. Když sedíš, mluv k sobě, jako bys sám sebe soudil. Mluv na cestě, abys nikdy nebyl prázdný. Na cestě mluvíš, jestliže mluvíš v Kristu, neboť Kristus je cesta. Mluv na cestě k sobě, mluv ke Kristu. Poslouchej, jak s ním máš mluvit: Přeji si, praví, aby se muži na každém místě modlili tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru. Mluv, člověče, i když spíš, aby tě nezachvátil spánek smrti. Poslouchej, jak bys ve spánku měl mluvit: Nepopřeji spánku svým očím, svým víčkům odpočinku, dokud nenaleznu místo pro Hospodina, příbytek Mocnému Jakubovu. Ať vstáváš či se procházíš, hovoř o něm, abys splnil, co se ti přikazuje. Poslouchej, jak tě Kristus povzbuzuje. Tvá duše říká: Hlas mého bratra tluče na dveře, a Kristus říká: Otevři mi, má sestro, moje milá. Poslouchej, jakým způsobem máš burcovat Krista: Duše říká: Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, jestliže vzkřísíte a znovu obnovíte lásku. Láska je Kristus.

RESPONSORIUM

1 Kor 1,30-31; Jan 1,16

Bůh nám poslal Ježíše Krista jako dárce moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. * Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.

Všichni jsme dostali z jeho plnosti, a to milost za milostí. * Kdo se.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty přebýváš v těch, kdo mají čisté a upřímné srdce; dej nám svou milost, ať žijeme tak, abychom byli tvým důstojným příbytkem. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky