28. srpen 2023

Sv. Augustina, biskupa a učitele církve
Památka

Narodil se roku 354 v Tagaste v Numidii (dnešní Souk Ahras v severovýchodním Alžírsku). Vynikal neobyčejným nadáním a hloubkou ducha, v mládí však očekával světlo od filozofie, stal se stoupencem manicheismu a podléhal nespoutané smyslnosti. Jako učitel řečnictví v Miláně se dal pokřtít (387) spolu se svým nemanželským synem Adeodatem a přítelem Alypiem (pozdějším biskupem v Tagaste). Po návratu do Tagaste vybudoval se svými přáteli jakýsi druh řeholní obce (388-391). Přijal v městě Hippo (dnešní Annaba) kněžské svěcení (391) a stal se tam biskupem (395). Své biskupské sídlo proměnil v klášter s „augustiniánskou“ řeholí; ideálem tohoto způsobu života se stala apoštolská činnost a vše bylo podřízeno požadavkům pastorační služby. Zemřel 28. VIII. 430 v Hippo. Zůstalo po něm 113 spisů, mezi nimi některé pozoruhodně objemné, 218 dopisů a více než 500 dochovaných kázání. Jeho ostatky byly přeneseny nejprve na Sardinii a později (v 8. století) do katedrály v severoitalské Pavii.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Po spánku s údy svěžími

s ochotou z lůžka vstáváme.

Buď, Otče, s námi bdícími,

když chvály tobě zpíváme.

Náš ret má nejdřív tobě znět,

a oheň mysli k tobě spět,

by počínal náš každý čin

se svatým požehnáním tvým.

Jitřence ustup, noci zlá,

vy stíny temnot, světlu dne,

ať vina, již noc přinesla,

se darem světla rozpadne.

Dál skromně prosíme tě, slyš:

výhonky zla z nás ořež již,

ať ctíme tebe s vděčností

po všechny věky věčnosti.

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ty věčné světlo, božství jsi

jediné v celé Trojici,

my ubozí tě vzýváme

a ruce k tobě spínáme.

Věříme v Otce věčného

i v jeho Syna drahého,

i v Ducha, který láskou je

na věky v jedno spojuje.

Tys Pravda, Láska nejčistší,

všech cíl a štěstí nejvyšší,

dej doufat, pevnou víru mít,

tvou lásku najít a z ní žít.

Počátku, cíli stvoření,

všech živých věčný prameni,

sladká útěcho trpících,

naděje jistá věrných svých.

Ty všechno bytí ztvárňuješ,

nikoho nepotřebuješ,

tvé světlo všechno objímá:

buď doufajících odměna.

Vzývejme Krista, Otce s ním,

i s jejich Duchem společným:

V Trojici Bože jediný,

nás, prosící tě, posilni. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pane, pro své slitování mě zachraň.

Žalm 6
Vzývání Božího milosrdenství v těžkém soužení
Nyní je duše má rozechvěna... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12, 27)

Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *

v rozhorlení svém mě netrestej!

Nade mnou se smiluj, Pane, chřadnu, *

uzdrav mě, jsem zhloubi otřesen.

Na dno roztřesena je má duše, *

jak chceš, Pane, dlouho otálet?

Vrať se opět, Pane, vysvoboď mě, *

pro své slitování zachraň mě!

Z mrtvých nikdo už tě nevzpomene, *

kdo by v podsvětí tě velebil?

Už jsem vysílen svým naříkáním, †

každou noc jen pláčem lože skrápím, *

slzami své lůžko promáčím.

Oko mé je hořem zakaleno, *

stárnu z tolika svých nepřátel.

Pryč ode mne všichni, kdo mi křivdí! *

Neboť Pán mé nářky uslyšel.

Uslyšel Pán volání mé prosby, *

vyslyšel Pán moji modlitbu.

Ať se poděsí mí nepřátelé, *

ať se s hanbou kvapně odklidí! 

Ant. Pane, pro své slitování mě zachraň.

Ant. 2 Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Žalm 9 A (9)
Poděkování za vítězství
Znovu přijde soudit živé i mrtvé.
I

Chci tě chválit, Pane, z celého svého srdce, *

vyprávět chci o všech tvých podivuhodných skutcích.

Radovat se budu, s jásotem tebe vzývat, *

Hrát a zpívat budu, Nejvyšší, pro tvé jméno,

protože se stáhli mí nepřátelé zpátky, *

zhroutili se všichni, zanikli před tvou tváří.

Vždyť ty sám ses ujal mé pře a mého práva, *

zasedl jsi na trůn k spravedlivému soudu,

pohany jsi srazil a bezbožníky potřel, *

navždy a na věčné věky vyhladils jejich jméno.

Zemdleli nepřátelé, v záhubu navěky padli, *

vylidnils jejich města, památka jejich zašla.

Pán zato bude trůnit věčně, *

k soudu si postavil svůj stolec.

Svět bude soudit spravedlivě, *

rozsudek vyřkne nad národy.

Pán bude útočištěm slabých, *

útulkem jejich v době bídy.

A budou v tebe důvěřovat, *

ti, kdo se znají k tvému jménu,

neboť kdo tebe hledá, Pane, *

toho ty v nouzi neopustíš. 

Ant. Pán se slabému stal útočištěm v době bídy.

Ant. 3 Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

II

Hrejte Pánu, jenž sídlí na Sióně, *

mezi národy zvěstujte jeho skutky!

Mstitel krve, on ubohé má v mysli, *

nikdy nezapomíná jejich nářků.

Smiluj se nade mnou, Pane, *

shlédni na moji bídu,

co snáším od nepřátel, *

vyveď mě od bran smrti!

Ať všechnu chválu tvou zpívám †

v branách siónské dcery *

a nad tvou pomocí jásám.

Propadli pohané do jam, *

které kopali jiným,

sami se lapili nohou *

do léčky, kterou kladli.

Tak se Pán projevil soudem: †

neboť se polapil hříšník *

do díla vlastních rukou.

Do podsvětí ať se propadnou hříšní *

s pohany, kteří na Boha zapomínají.

ubožák nepadne ve věčné zapomenutí, *

naděje nuzných nadobro nezajde nikdy.

Povstaň, Pane, ať pyšně nejásá člověk, *

před tvou tváří ať jdou pohané na soud!

Uvrhni na ně, Pane, třesavku hrůzy, *

ať zvědí národy pohanů, že jsou jen lidé. 

Ant. Tvou chválu budu zvěstovat v branách siónské dcery.

Osvěť mě, abych si vštípil tvůj zákon.

A byl ho poslušen z celého srdce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Sofoniáše

3,8-20

Bůh slibuje záchranu chudým v Izraeli

„Jen na mě počkej

– praví Hospodin –

na den, kdy vstanu jako svědek.

To je mé rozhodnutí: shromáždím národy

a sesbírám království,

abych na ně vylil své rozhořčení,

všechen žár svého hněvu;

ohněm mého rozhorlení

bude pohlcena celá země.

Tehdy očistím

rty národům,

aby všechny vzývaly Hospodinovo jméno

a sloužily mu svorně.

Až z končin za etiopskými řekami

přinesou mi dary

ti, kdo mě ctí,

synové mého rozptýleného lidu.

Tu se již nebudeš hanbit

za žádné své skutky,

kterými ses na mně prohřešil,

neboť z tebe odstraním

tvé pyšné chvástaly,

už se nebudeš vypínat

na mé svaté hoře.

Uprostřed tebe zanechám

lid pokorný a chudý.“

Budou hledat své útočiště v Hospodinově jménu

ti, kdo zbudou z Izraele.

Nebudou konat nepravost,

nebudou lhát,

v jejich ústech se nenajde

podvodný jazyk.

Když se budou pást a odpočívat,

nikdo je nebude děsit.

Jásej, siónská dcero,

zaplesej, Izraeli,

raduj se a vesel celým srdcem,

jeruzalémská dcero!

Zrušil Hospodin tvůj trest,

odstranil tvé nepřátele,

uprostřed tebe je Hospodin králem Izraele,

zla se už neboj!

V onen den bude řečeno Jeruzalému:

„Neboj se, Sióne,

ať neochabují tvé ruce!

Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe,

hrdina, vítěz;

bude nad tebou plesat v radosti,

obnovil k tobě svou lásku,

s veselím nad tebou zajásá

jak za dnů shromáždění.“

„Odstraním z tebe zkázu,

už nebudeš snášet její hanbu.

Hle, tehdy já pobiji

všechny, kdo tě sužovali;

pomohu chromým,

shromáždím rozprchlé,

ctí a slávou je ozdobím

po celé zemi, kde byli v hanbě,

v ten čas, kdy vás přivedu,

v době, kdy vás shromáždím.

Slávou a ctí vás ozdobím

mezi všemi národy země,

až změním váš osud

před vaším zrakem“

– praví Hospodin.

RESPONSORIUM

Sof 3,12.9

Uprostřed tebe zanechám lid pokorný a chudý. * Budou hledat své útočiště v Hospodinově jménu ti, kdo zbudou z Izraele.

Tehdy očistím rty národům, aby všichni vzývali Hospodinovo jméno. * Budou.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Vyznání“ od svatého Augustina, biskupa

(Lib. 7,10.18; 10,27: CSEL 33,157-163.255)

Ó věčná pravdo, pravdivá lásko, láskyhodná věčnosti!

Vyzván, abych se vrátil k sobě, vstoupil jsem pod tvým vedením, Bože, do svého nitra; mohl jsem, neboť ty ses stal mým pomocníkem. Vstoupil jsem, a okem své duše, i když tak slabým, jsem uviděl nad tímto okem své duše, nad svým duchem, nezměnitelné světlo; ne to obyčejné, viditelné všem tvorům, ani jiné, sice větší, ale téhož druhu, které by pouze mnohem mocněji zářilo a naplňovalo všechno svým jasem. Ne, nebylo to světlo jako ostatní světla, ale jiné, úplně odlišné od všeho. Ani nebylo nad mým duchem jako olej nad vodou nebo jako nebe nad zemí; bylo vysoko nade mnou, protože mě stvořilo, a já jsem byl hluboko pod ním, protože jsem byl stvořen od něho. Ten, kdo zná pravdu, zná to světlo.

Ó věčná pravdo, pravdivá lásko, láskyhodná věčnosti! Ty jsi můj Bůh, po tobě toužím dnem i nocí. Jakmile jsem tě poznal, pozdvihl jsi mě, abych viděl, že je něco, co bych měl vidět, já že však dosud nejsem schopen vidět. A zasáhl jsi svým mocným světlem můj slabý zrak, a já jsem se zachvěl láskou i hrůzou. A shledal jsem, že jsem daleko od tebe v krajině úplně jiné, a jako bych slyšel z výsosti tvůj hlas: „Já jsem pokrm silných; musíš růst a budeš mě požívat. Nebudeš mě však proměňovat v sebe jako pokrm pro své tělo, ale ty se budeš proměňovat ve mne.“

Hledal jsem tedy způsob, jak získat sílu, potřebnou k tomu, abych tě požíval, ale nenacházel jsem, dokud jsem neobjal prostředníka mezi Bohem a lidmi, člověka Krista Ježíše, Boha, který je nade všecko: buď veleben navěky. On mě volal a říkal: Já jsem cesta, pravda a život; a pokrm, k jehož přijetí jsem dosud neměl sílu, spojil s tělem, neboť Slovo se stalo tělem, aby tvá moudrost, skrze niž jsi všechno stvořil, živila jako mléko naši dětskou slabost.

Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak dávná a přece tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval! Hle, tys byl uvnitř, když já jsem byl venku, a tam jsem tě hledal, vrhal jsem se na to krásné, co jsi stvořil, já netvor. Tys byl se mnou, ale já jsem s tebou nebyl. To, co by vůbec nebylo, kdyby to nebylo v tobě, drželo mě daleko od tebe. Tys volal, křičel a prorazil mou hluchotu; tys zářil, svítil a zahnal mou slepotu; tys vydával vůni a já jsem ji vdechl, a teď dychtím po tobě; okusil jsem, a nyní lačním a žízním; ty ses mne dotkl, a já hořím touhou po tvém pokoji.

RESPONSORIUM

Ó pravdo, světlo mého srdce, bloudil jsem, a rozpomenul jsem se na tebe; * vracím se vyprahlý a dychtím po tvém prameni.

Život, který žiji, už nežiji ze sebe; ze sebe jsem žil špatně, ve spojení s tebou žiji novým životem. * Vracím se.

MODLITBA

Modleme se.

Prosíme tě, Bože, posiluj ve své církvi ducha, kterým jsi naplnil svatého biskupa Augustina, a dej, ať i my stále toužíme po tobě a hledáme tebe, zdroj pravé moudrosti a původce lásky. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky