3. listopad 2023

Sv. Martina de Porres, řeholníka
Svátek
pro dominikány (OP)

Narodil se roku 1579 v Limě jako nemanželské dítě španělského rytíře Jana a Anny Velasquezové, propuštěné otrokyně černé pleti. Otec si nepřál být jmenován, protože matkou dítěte byla černoška. Jako španělský šlechtic se s ní nemohl oženit, ale jejich vztah pokračoval, protože se jim po dvou letech narodila dcera Juana. Matka děti zpočátku vychovávala sama a naučila je tomu nejzákladnějšímu – životu z víry. Žili v chudobě, ale byli vzornými křesťany. Po čase otec obě děti svěřil do výchovy svému strýci Diegovi z Mirandy. Zde se naučily číst a psát. Ve dvanácti letech byl Martin dán do učení k ranhojiči. Cítil povolání k řeholnímu životu a požádal o přijetí do řádu v klášteře Královny posvátného růžence. Po dlouhých rokováních však byl přijat pouze jako donát – jakýsi pomocník, který žil a pracoval v klášteře a řídil se pravidly třetího řádu sv. Dominika. Teprve po devíti letech života v klášteře mu bratři dovolili složit řeholní sliby bratra spolupracovníka. Po vzoru svatého Dominika věnoval Martin dny službě bratřím a noci modlitbě. Ve své službě druhým se neomezoval jen na řeholní spolubratry. Pomáhal všem potřebným a tak chtěl všechny přiblížit Pravdě. V klášterním společenství vystupoval vždy jako pracovitý, pokorný a přátelský spolubratr. K jeho dobrovolně přijatým formám kříže postupně přibývaly i různé nemoci a utrpení. On však všechno přijímal s pokornou odevzdaností do Boží vůle. Zemřel po krátké nemoci 3. listopadu 1639. Kanonizoval jej 6. května 1962 sv. Jan XXIII.

Nona

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Svět celý v pohyb uvádíš,

ač v sobě trváš beze změn,

sám vodíš slunce oblohou

a v různé doby dělíš den.

Ach, rozsviť jasný večer nám,

až nakloní se žití běh,

a svatou smrtí ke slávě

nás do věčnosti vkročit nech.

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Nebo:

Hodina třetí z poledne,

jak dá Pán, v mžiku uběhne,

teď z hloubi srdce zbožného

velebme Trojjediného.

Ať nám vždy v srdci čistém tkví

přesvatá Boží tajemství.

Řiďme se vzorem Petrovým,

jenž křížem žehnal nemocným.

Ať zpěv nám tryská ze srdcí,

kéž apoštolé ochránci

nám slabé kroky pomohou

podpírat mocí Kristovou.

Ať sláva Bohu Otci zní,

i tobě, Synu jediný,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Veliký div pro nás učinil Pán, byli jsme radosti plní.

Žalm 125 (126)
Bůh je naše radost a naděje
Jako máte účast v souženích, tak budete mít účast i v útěše. (2 Kor 1, 7)

Když úděl Siónu k lepšímu obracel Pán, *

tehdy jsme byli jak ve snách.

Na rtech nám kypěl veselý smích, *

jásotem oplýval jazyk.

Tehdy šla v národech jedna řeč: *

„Pán pro ně učinil divy!“

Veliký div pro nás učinil Pán, *

byli jsme radosti plní!

Pane, náš úděl již k dobrému změň *

jak vyschlé potoky jihu!

Vždycky kdo v slzách zasévají, *

ti budou s jásotem sklízet.

Vyjdou-li do pole, s pláčem jdou, *

s pláčem sijí své zrní;

s jásotem budou se vracet zpět, *

v náručí ponesou snopy. 

Ant. Veliký div pro nás učinil Pán, byli jsme radosti plní.

Ant. 2 Pán nám staví příbytek a bude střežit naše město.

Žalm 126 (127)
Lidská námaha je marná, nepomáhá-li Bůh
Jste Boží stavba. (1 Kor 3, 9)

Jestliže dům nebuduje Pán, *

lopotí se marně, kdo jej staví.

Jestli město nestřeží sám Pán, *

hlídati je marně budou stráže.

Marno je vám vstávat před ránem, *

pracovat až dlouho do večera,

pak až v noci jídat krušný chléb: *

sám ho dá i za spánku svým milým.

Hle, jsou darem Páně synové, *

jeho vzácnou odměnou plod lůna.

Čím jsou šípy ruce bojovné, *

tím jsou otci synové z let mládí.

Šťasten, kdo jich plný toulec má: *

sporem v bráně sok ho nezahanbí. 

Ant. Pán nám staví příbytek a bude střežit naše město.

Ant. 3 Blažený jsi, kdo máš Pána v úctě. 

Žalm 127 (128)
Boží požehnání v domě bohabojného
„Pán ať požehná ti ze Siónu“, to jest ze své církve. (Arnobius)

Blažený jsi, kdo máš Pána v úctě *

 a kdo kráčíš jeho cestami!

Co dobudeš prací, v klidu strávíš, *

blažen budeš, půjde s tebou zdar.

Manželka tvá jako vinná réva *

ponese v tvém domě ovoce,

děti tvé jak letorosty oliv *

stůl ti budou kruhem ovíjet.

Takto bude požehnáno muži, *

který Pána v pravé bázni ctí.

Pán ať požehná ti ze Siónu, †

abys viděl vzkvétat Jeruzalém *

po všechny dny svého života.

Abys viděl i svých synů syny. *

Pokoj budiž nad Izraelem! 

Ant. Blažený jsi, kdo máš Pána v úctě.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Gal 5, 13-14

Bratři, vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli k prosazování sebe. Spíše si navzájem posluhujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: „Miluj svého bližního jako sebe“.

Oslavujte Pána, vzývejte jeho jméno.

Ohlašujte jeho díla mezi národy.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Modleme se.

Bože, svatého Martina jsi cestou pokory přivedl do nebeské slávy. Dej nám, ať v tomto životě tak napodobujeme jeho skvělý příklad, abychom s ním dosáhli povýšení v nebi. Skrze Krista, našeho Pána.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky