Narodila se v roce 1207 na hradě Sárospataku ve východním Maďarsku (nebo v Bratislavě) jako dcera krále Ondřeje II. Její otec a matka sv. Anežky České byli sourozenci. Už jako dítě byla zasnoubena a od čtyř let vychovávána na dvoře svého budoucího manžela na hradě Wartburgu v Durynsku; ve 14 letech se za něho provdala, prožila s ním šest šťastných let a měla tři děti. Po jeho smrti (1227) byla z hradu vyhnána, nejprve žila v podhradí v Eisenachu a potom odešla do Marburgu (1228), kde žil její duchovní vůdce; dala tam postavit nemocnici, žila mezi terciářkami františkánské řehole a sloužila nejchudším a nejubožejším. Zemřela 17. XI. 1231 v Marburgu. Za svatou byla prohlášena v roce 1235.
Ranní chvály
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Nebeské světlo, Bože náš,
světlo jak zrní rozséváš
a mocná tvá dlaň otvírá
nebe, jež Otec podpírá.
Úsvit už zastřel souhvězdí,
červánky na nebi se rdí
a v chladném ranním proudění
se snáší rosa na zemi.
Stín noci prchá od světla,
tma z oblohy se sesmekla,
jitřenka, Kristův předobraz,
probouzí ze sna denní jas.
Ó Bože, pravý dne všech dní,
plameni světla jediný,
jednotou nad vše mocný jsi,
jediná moc jsi v Trojici.
Spasiteli, tě prosíme,
když před tebou zde klečíme
a Otce, Ducha Svatého
chválíme z nitra celého. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, nového, stálého ducha mi dej.
Smiluj se nade mnou, Bože, *
jenž jsi tak milosrdný,
tak plný slitování, *
a moji nepravost zahlaď!
Smyj ze mne všechnu mou vinu *
a z mého hříchu mě očisť!
Uznávám, špatně jsem činil, *
svůj hřích mám na očích stále.
To proti tobě jsem hřešil, *
spáchal, co tobě se příčí,
takže tvůj soud je správný, *
tvůj ortel spravedlivý.
Vždyť jsem už narozen s vinou, *
matka mě počala s hříchem.
Ty máš rád upřímné srdce, *
v skrytu mě moudrosti učíš.
Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, *
umyj mě, bělejší budu než sníh.
Veselí, radost mi zakusit dopřej, *
ať jásají kosti, které jsi zdrtil.
Odvrať se tváří od mých hříchů, *
všechny mé špatnosti nadobro zahlaď.
Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, *
nového, stálého ducha mi dej.
Neodvrhuj mě od své tváře, *
ať ve mně trvá tvůj svatý duch.
Dej, ať se opět těším z tvé spásy, *
posil mě velkodušností.
Hříšníky budu učit tvým cestám, *
bezbožní k tobě se vrátí zas.
Před krveprolitím zachraň mě, Pane, *
zajásám, jak jsi spravedlivý!
Odemkni, Pane, opět má ústa, *
mé rty ti zapějí chvalozpěv.
V krvavých žertvách zálibu nemáš, *
obětí tou se ti nezavděčím.
Má oběť je, Pane, zkroušený duch, *
zdrcené srdce neodmítneš.
Oblaž, Pane, svou dobrotou Sión, *
zbuduj zas hradby Jeruzaléma!
Pak se ti zalíbí v obětech řádných, †
v zápalných žertvách a celopalech, *
na oltář budou ti býčky klást. △
Ant. Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, nového, stálého ducha mi dej.
Ant. 2 Jeruzaléme, raduj se, protože v tobě se všichni shromáždí u Pána.
Tob 13, 8-11.13-14ab.15-16ab
Dobrořečte Pánu, všichni jeho vyvolení, †
jeho velikost buď stále na všech rtech *
a ať ho oslavují v Jeruzalémě.
Jeruzaléme, svaté město, *
Bůh tě stíhal za díla tvých rukou.
Důstojně poděkuj Pánu *
a veleb Krále věků,
aby byl v tobě jeho chrám zase s jásotem zbudován *
a aby on v tobě potěšil všechny vyhnance
a aby v tobě miloval všechny nešťastné *
po všechna budoucí pokolení.
Jasné světlo ozáří *
všechny krajiny země;
četné národy zdaleka, ze všech končin země †
přijdou přebývat k tvému svatému Jménu, *
na rukou ponesou dary Králi Nebe.
V tobě budou jásat pokolení za pokoleními *
a jméno Vyvoleného potrvá v pokoleních budoucích.
Pak zajásáš a zaraduješ se nad syny spravedlivých, †
neboť budou všichni shromážděni *
a budou velebit Pána věků.
Blahoslavení, kdo tě milují, *
šťastní, kdo se radují z tvého pokoje!
Má duše velebí Pána, velkého krále, †
protože Jeruzalém bude zase postaven jako město *
i jeho Dům na všechny věky! △
Ant. Jeruzaléme, raduj se, protože v tobě se všichni shromáždí u Pána.
Ant. 3 Veleb, Sióne svého Boha! On své slovo sesílá na zem.
Oslavuj Pána, Jeruzaléme, *
veleb Sióne, svého Boha!
On v tvých branách závory zpevnil, *
žehná tvým dětem, žijícím v tobě.
On tvé území v pokoji chrání, *
jadrnou pšenicí štědře tě sytí.
On své slovo sesílá na zem, *
co on vyřkne, se rozbíhá kvapem.
On dává sníh jak hebkou vlnu, *
jíní rozsévá jako popel.
Kroupy sype jak chlebové drobty, *
chladem jeho zmrzají vody:
sešle slovo, a roztají zase, *
větru dá zavát, a zas vody tekou.
Slova svá zjevil Jákobovi, *
zákony, příkazy Izraeli.
S žádným národem nejednal takto, *
žádnému jinému nedal svůj zákon. △
Ant. Veleb, Sióne svého Boha! On své slovo sesílá na zem.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Gal 2, 19b-20
Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
O pomoc volám k Bohu, Nejvyššímu, * protože mi prokazuje dobro. O pomoc.
Ať z nebe shlédne a pomůže mi. * Protože mi prokazuje dobro. Sláva Otci. O pomoc.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Pro slitování a milosrdenství našeho Boha nás navštívil Vycházející z výsosti.
PROSBY
Mějme důvěru v Boha, neboť on se stará o všechny, které stvořil a vykoupil skrze svého Syna. Modleme se:
Upevni, Bože, co jsi v nás vykonal.
Bože milosrdenství, veď naše kroky cestou svatosti,
abychom měli zájem o to, co je správné, spravedlivé a láskyhodné.
Pro svou věrnost nás nikdy neopouštěj,
neruš s námi svou smlouvu.
Přicházíme k tobě se zkroušeným srdcem a pokorným duchem; ujmi se nás,
vždyť nemohou být zahanbeni ti, kdo v tebe doufají.
Křtem jsme byli přivtěleni ke Kristu a povoláni, abychom o tobě vydávali svědectví,
stůj při nás, ať hlásáme tvé veliké skutky.
Otče náš.
MODLITBA
Bože, tys dal svaté Alžbětě poznat, že v chudých prokazuje úctu Kristu; na její přímluvu dej i nám, ať s neúnavnou láskou sloužíme potřebným a trpícím. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky