4. červenec 2023

Bl. Petra Jiřího Frassatiho, terciáře
pro dominikány (OP)

Narodil se 6. dubna 1901 v Turíně. Jeho otec byl agnostik, matka byla věřící a skvělá vychovatelka dětí. Petr Jiří byl milovníkem přírody, alpinistou, sportovcem, veselým společníkem. Přestože pocházel z bohaté rodiny, dokázal si uprostřed zajištěného života uchovat svobodu srdce. Uměl se podělit o všechno, co měl. Studoval gymnázium a polytechniku. V roce 1921, jako student univerzity, vstoupil do třetího řádu sv. Dominika. Chápal, že tímto způsobem přebírá určitou odpovědnost za církev a vyznává svou víru. Myšlenka apoštolátu svatého Dominika jej nadchla. Chtěl pomáhat, pracovat pro spásu duší slovem, modlitbou, příkladem i dobrými skutky. Denně se modlil růženec, denně přistupoval ke svatému přijímání, co nejčastěji přicházel adorovat Nejsvětější svátost. Radostnost a lásku si zachoval i během krátké nemoci, kdy jeho tělo následkem akutní obrny postupně ochrnovalo. Zemřel 4. července 1925 a byl pohřben v rodinné hrobce na městském hřbitově. Beatifikoval jej 20. května 1990 sv. Jan Pavel II.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Ty s Otcem v záři trůnící,

jsi den, jas z jasu proudící.

Klid noci zpěvem rušíme:

buď s námi – tebe prosíme.

Vypuď nám z mysli mračno tmy,

odežeň od nás démony,

probuď nás z těžké dřímoty,

než zlenivělé pohltí.

To uděl, Kriste, věrným svým,

v tebe vždy důvěřujícím,

ať prospěje nám prosícím

zpěv náš, jenž zní ti do výšin.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Přesvatý Bože v Trojici,

jenž řídíš vše, co stvořil jsi,

ty jsi den práci vyhradil,

noc odpočinku zasvětil.

Chválíme tebe během dne,

už z rána, večer, v noční tmě.

S otcovskou péčí chraň ty nás

mocí své slávy v každý čas.

My sluhové tví věrní jsme

a vroucně se ti klaníme:

Prosících prosby, jejich zpěv

spoj s hymny nebešťanů všech.

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Žalm 9 B (10)
Bůh pomáhá utlačovaným
Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6, 20)
I

Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *

proč se skrýváš za časů tísně?

Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *

že padá do nástrah, které mu schystal.

Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *

loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.

Svévolník v duchu pyšně si říká: *

„Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí.

Jemu se povede vždycky, co páchá †

na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *

a svým odpůrcům jenom se šklebí.

V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *

od rodu k rodu mě neštěstí mine.“

Ústa má plná klamu a křivdy, *

na jazyku jen trýzeň a hoře.

Za humny sedá na číhané, †

úkradkem vraždí nevinného, *

očima slídí po chudáku.

V úkrytu číhá jak šelma v houští, †

číhá, jak lapit ubožáka;

lapí ho, vtáhne do své sítě.

Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *

slabí tak padají do jeho moci.

V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *

odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“ 

Ant. Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

II

Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku, *

Nezapomínej na ubožáky!

Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *

říkat si: „Však ty nepotrestáš“?

Ty sám však vidíš strasti a muka, *

hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.

Na tebe vždy se spoléhá slabý, *

ty jsi pomocník osiřelých.

Rámě přeraz hříšnému lotru *

potrestej špatnost, ať nadobro zajde!

Pán je králem na věky věků, *

vymizí pohané z jeho země.

Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *

v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,

sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *

Člověk z hlíny už nesmí nás děsit! 

Ant. Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

Žalm 11 (12)
Prosba o pomoc proti zpupným
Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *

věrnost mezi lidmi už se ztratila.

Jeden druhého tu slovem obelhává, *

mluví klamným rtem a srdcem dvojakým.

Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *

jazyky, co mluví opovážlivě,

ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *

V našich ústech síla, kdo je nad námi?“

Utištěni slabí, naříkají chudí, †

proto praví Pán: „A nyní povstanu, *

opovrženému spásu přinesu!“

Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *

čisté stříbro prošlé žárem sedmerým.

Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *

před tím plemenem nás vždycky zachráníš,

i když bezbožníci pyšně vykračují *

a když mají vrch vždy jen ti nejhorší. 

Ant. Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

Pán utlačeným dopomáhá k právu.

Ponížené vodí k cestám svým.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

2,1-11; 3,1-5

David pomazán v Hebronu za krále Judska

Potom se David doptával Hospodina: „Mám se vypravit do některého judského města?“ Hospodin mu řekl: „Vyprav se.“ David se tázal: „Kam se mám vypravit?“ On řekl: „Do Hebronu.“ David se tam tedy vypravil i se svými dvěma ženami, s Achínoamou Jizreelskou a s Abigailou, ženou po Nábalovi Karmelském. Také své muže, kteří byli s ním, přivedl David i s jejich rodinami. Usadili se v městech hebronských. I přišli judští muži a pomazali tam Davida za krále nad domem judským.

Potom bylo Davidovi oznámeno: „Muži z Jabeše v Gileadu pochovali Saula.“ David poslal k mužům v Jabeši v Gileadu posly se vzkazem: „Jste Hospodinovi požehnaní. Prokázali jste milosrdenství svému pánu Saulovi tím, že jste ho pochovali. Nechť nyní Hospodin prokáže milosrdenství a věrnost vám. I já vám budu prokazovat dobro za to, co jste učinili. Teď jednejte rozhodně a buďte stateční. Váš pán Saul zemřel; avšak rovněž mne pomazal dům judský za krále nad sebou.“

Ale Abner, syn Nerův, velitel Saulova vojska, vzal Išbošeta, syna Saulova, a přivedl ho do Machanajimu. Ustanovil ho králem Gileadu, Ašúrců a Jizreelu i nad Efrajimem, Benjamínem a celým Izraelem. Išbošetovi, synu Saulovu, bylo čtyřicet let, když začal nad Izraelem kralovat. Kraloval dva roky. Za Davidem stál pouze dům judský. David byl v Hebronu králem nad domem judským celkem sedm let a šest měsíců.

Boj mezi domem Saulovým a Davidovým se protahoval, David se stále vzmáhal, zatímco dům Saulův stále upadal.

V Hebronu se Davidovi narodili synové: Jeho prvorozený byl Amnon z Achinoamy Jizreelské, jeho druhý syn byl Kileab z Abigaily, ženy po Nábalovi Karmelském, třetí syn Absalom, syn Maaky, dcery gešúrského krále Talmaje, čtvrtý Adoniáš, syn Chagity, pátý Šefatjáš, syn Abitaly, a šestý Jitreám z Davidovy manželky Egly. Ti se Davidovi narodili v Hebronu.

RESPONSORIUM

Gn 49, 10.8

Nebude odňato žezlo od Judy, vladařská hůl od jeho kolen, * dokud nepřijde Vládce, jeho budou poslouchat všechna lidská pokolení.

Judo, tvoji bratři tě budou chválit, budou se ti klanět synové tvého otce. * Dokud.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno ze dvou následujících:

Z dopisu bl. Pier Giorgia Frassatiho jeho mladému příteli Antonínu Villanimu, 31 srpna 1923.

(P. G. Frassati, Lettere, ed. L. Frassati, Brescia 1976, pp. 149-151)

Radost z přílušnosti k rodině sv. Dominika a vroucí touha uskutečňvat její charisma.

Těší mě, že chceš patřit k veliké rodině sv. Dominika, o které Dante říká, že tam „lze dlít, když cesta nezláká tě křivá.“ Závazky tam jsou nepatrné, stejně dobře víš, že bych nemohl být členem nějakého řádu, který je příliš náročný.

Když sv. Dominik založil „Třetí řád“, založil ho jako vojsko pro boj s kacíři. Tehdy tam byla pravidla velmi přísná – žili téměř podle původní řehole Prvního řádu – ale to se nyní změnilo, a z původních přísných pravidel nezbylo téměř nic. Je třeba ale modlit se každý den dominikánské mariánské hodinky neb růženec, ale ani to nezavazuje pod těžkým hříchem, kdybys to snad jednou nebo i vícekrát vynechal.

Doufám, že budeš mít obláčku v nádherném turínském kostele, takže Ti budu nablízku, abych Tě bratrsky objal. Už tak jsme pokrevní bratři skrze krev našeho Pána Ježíše Krista, a teď jimi budeme dvakrát tolik, protože budeme mít i společného otce svatého Dominika.

Potěšilo by mě, kdybys přijal jméno „bratr Jeroným“; ne proto, že i já se tak jako syn sv. Dominika jmenuji, ale proto, že mi to připomíná jednu postavu, která je mi je drahá tak jako Tobě, který se mnou sdílíš stejný názor na zkažené mravy: jde o osobu Jeronýma Savonaroly, jehož jméno nehodně nosím. Protože velice obdivuji tohoto bratra, který zemřel jako světec na popravišti, chtěl jsem si ho jako terciář vzít za vzor, ačkoli mi tolik schází, abych ho následoval. Popřemýšlej a napiš mi, co si o tom myslíš.

Děkuji Ti také jménem svých rodičů za pěkná slova, která je v těchto dnech tak potěšila, zvláště když nejsou jen myšlena, ale vycházejí z Tvého srdce, tak jako i já ho cítím blízko sebe v této chvíli. Pozdravy Tvým rodičům a Tobě vše nejlepší v Kristu Ježíši.

Bratr Jeroným.

RESPONSORIUM

Srov. Sir 15, 5.3

Pán ho oblékl rouchem radosti: * Korunoval ho slávou.

Pán ho sytil chlebem života a poznání, dal mu pít vodu moudrosti. * Korunoval ho slávou.

Nebo:

2 Tim 1, 9–10

Bůh nás povolal svým svatým povoláním z milosti, kterou nyní zjevil * příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista.

On zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život. * Příchodem.

Nebo:

Ze svědectví otce Martina Stanislava Gilleta OP, magistra Řádu bratří kazatelů a biskupa

(AA.VV., P.G. Frassati Terziario Domenicano. Ricordi, Testimonianze e Studi, Bologna 1985, pp. 93-95)

V Bohu nacházel radost života a ve dvaceti čtyřech letech v něm našel i sílu zemřít.

Když jsem byl v roce 1922 v Turíně na jubilejních oslavách svatého Dominika, měl jsem příležitost poznat během posvátných obřadů, které se tam tak slavnostně konaly, některé univerzitány z dominikánského Třetího řádu. Všichni byli sympatičtí, ale jeden mi utkvěl v paměti díky svému osobnímu kouzlu. Vycházela z něho zvláštní přitažlivost plná dobrosrdečnosti. Jmenoval se Pier Giorgio Frassati.

Pier Giorgio patřil k oné výjimečné skupině mládeže, kterou dnes už najdeme téměř ve všech universitních centrech, která má idealistickou touhu po nadpřirozenu spolu s opravdovou povahou apoštolů. Byl to sice ještě tenkrát jenom student, ale už na něm bylo vidět, jakým mužem jednou bude: ne zrovna intelektuál, který dá celý život do služeb svých myšlenek, ale spíše muž činu, rozhodnutý dát své myšlení do služeb života.

Tento mladík považoval za svůj program „jednat jako křesťan“; čímž myslel jak vnitřní život, tak vnější aktivity; život osobní, stejně tak i rodinný a společenský. Jednat pro něj znamenalo především žít; tedy myslet, vnímat, milovat, využít všechny zdroje a možnosti přirozenosti i milosti.

Nejhlubším pramenem jeho aktivity, která vycházela z celé jeho bytosti byl Bůh lásky, jehož přítomnost ho přímo opájela. Tam nacházel radost života a ve dvaceti čtyřech letech tam našel i sílu zemřít. Celý svůj studentský život prožil jako zbožný mladík. Tahle zbožnost mu ale neuhasila jiskru v oku, nezachmuřila tvář, neztratil úsměv na rtech. Naopak! Celý zářil radostí, protože nechával celou svou přirozenost rozkvést na Božím slunci. Všechny ideály, které rozechvívají srdce a jsou vedené křesťanským duchem, nacházely u něj domov, a to s takovou samozřejmostí a velkodušností, že v tom neměl rovného.

Miloval především svoji rodinu: byl smutný, když ji musel opustit a radoval se, když se k ní vracel. Stejně tak miloval i svou vlast, kterou považoval za svou širší rodinu, a církev, jako vlast, která zahrnuje svět duchovní. Tyto postoje se v jeho srdci nesvářily, ale harmonizovaly a vzájemně posilovaly. Miloval církev, jako matku všech. Ochotně a velkodušně by za ni dal i svůj život. V církvi se také zajímal o druhé, zvláště o chudé. Hladovým dával i to málo, co měl; těm, kterým chyběla láska, nabízel své srdce, a nešťastníkům, kteří o Bohu nic nevědí a žijí v duchovní samotě, šel příkladem jako spravedlivý, který žije svou víru, a tak je přiváděl k Bohu, aby je nasytil.

Ve věku, kdy mladým lidem vášně rvou srdce a hrozí, že jim brzdy selžou, Pier Giorgio ve svém nitru spojil všechny životodárné síly a byl yrovnaný. Den za dnem, před Bohem i před lidmi, učil se sebeovládáním vítězit sám nad sebou. Někdo by snad klidně mohl říci, že se nevědomky připravoval na nějaké vedoucí postavení; pravdou je, že kdo chce vést jiné, musí se především naučit ovládat sám sebe.

Avšak Boží úradky jsou nevyzpytatelné, protože on vidí věci z mnohem vyšší a delší perspektivy než my, a to jak v celku, tak v jednotlivostech. Budiž nám však dovoleno, pokud jde o Prier Giorgia usoudit, že ve době, kdy jsme ho znali a vkládali do něj tolik nadějí, Bůh rozhodl, aby jeho nečekaná a nepředvídaná smrt ukázala krásu jeho života a přitáhl mladé lidi, schopné nechat se jím inspirovat.

RESPONSORIUM

Žl 70, 17; 142, 10; 2 Mak 15, 22

Učils mě, Bože, od mládí. Dobrotivým duchem svým mě veď, abych kráčel rovnou krajinou. * Naučil mě plnit tvou vůli.

Panovníku nebes, poslals svého dobrého anděla, přede mnou. * Naučil mě plnit tvou vůli.

Nebo:

Ef 5, 8–9; Mt 5, 14.16

Teď jste světlem v Pánu: žijte proto jako děti světla. * Ovoce toho světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy.

Vy jste světlo světa. Tak ať vaše světlo svítí lidem. * Ovoce toho světla..

MODLITBA

Modleme se.

Bože, z tvé milosti blahoslavený Petr Jiří nacházel v radostném mládí Krista skrze víru a lásku; na jeho přímluvu dej, ať i my dokážeme mezi lidmi naší doby šířit ducha evangelních blahoslavenství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky