3. listopad 2023

Sv. Martina de Porres, řeholníka
nezávazná památka

Narodil se 9. XII. 1579 v Limě, hlavním městě Peru, jako syn španělského šlechtice a černošky. Vyučil se holičem a ranhojičem. Vstoupil k dominikánům v Limě; nejprve jako terciář (1594) vykonával různé služebné práce; později složil sliby (1603) a byla mu svěřena péče o nemocné. Vynikal pokorou a obětavou láskou; pečoval nejen o lidi, ale i o zvířata. Přičinil se o založení ústavu pro chudé děti, zvláště sirotky. K sobě byl velmi přísný a celé noci trávil na modlitbách. Už za života byl vyhledávaným rádcem a přímluvcem u Boha. Zemřel 3. XI. 1639 a jeho úcta se rychle rozšířila po celé Americe. Za svatého byl prohlášen v roce 1962.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když kohout svým kuropěním

temno noci půlí již

a nám z nitra vypuzuje

ponuré tmy chmurnou tíž,

pokorně a naše vroucí

prosby, vlídný Bože, slyš.

Přišels jako světlo, mocný,

bdělý strážce lidí všech,

právě, když se všude ztajil

půlnočního ticha dech,

a jakoby závoj smrti

ležel na všech předmětech.

Přišels, Kriste, vytrhnout nás

ze zlého snu zajetí,

zadarmo nás vysvobodit

ze žaláře temnoty,

přinést světlo, s kterým máme

k tobě žitím kráčeti.

Sláva Otci a též tobě,

rovněž Duchu Svatému,

životu všech, světlu, míru,

Bohu trojjedinému,

vznešenému navždy Božstvu,

jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Stůj při nás, Tvůrce laskavý,

ty slávo záře Otcovy,

když nás tvá milost opustí,

chvíme se plni úzkosti.

Když prodchnuti však Duchem jsme

a v nitru Boha neseme,

nic nepořídí zrádce zlý

proti nám svými osidly.

Kéž v pozemském svém jednání,

k němuž jsme v žití vázáni,

se těžce neproviníme,

a řádem tvým se řídíme.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení!

Žalm 37 (38)
Prosba hříšníka, který se octl v krajním nebezpečí
Jeho známí všichni zůstali stát opodál. (Lk 23, 49)
I

Nekárej mě, Pane, ve svém hněvu, *

netrestej mě ve svém rozhorlení!

Zaryly se do mne tvoje šípy, *

těžce na mne dolehla tvá ruka.

Pro tvůj hněv mám tělo jednu ránu, *

pro můj hřích kost ve mně není celá.

Nad hlavu se nakupily viny, *

tíhou přetěžkou mě obtížily. 

Ant. Pane, netrestej mě ve svém rozhorlení!

Ant. 2 Pane, ty znáš každou moji touhu.

II

Jitří se a páchnou moje rány, *

a to všechno pro mou pošetilost.

Přitlačen a sehnut jsem až k zemi, *

celý den se v sklíčenosti vláčím.

Bedra má jsou celá zanícená, *

místečko v mém těle není zdravé.

Zesláblý jsem, zkroušený až běda, *

křičím z hloubi sevřeného srdce.

Pane, ty znáš každou moji touhu, *

žádný povzdech můj ti není tajný.

Srdce buší, opouští mě síla, *

už i světlo v očích se mi kalí.

Všichni moji přátelé a druzi †

mému neštěstí se vyhýbají, *

ba i příbuzní se drží stranou.

Léčky strojí, kdo mě chtějí zabít, †

hrozí mi, kdo hledají mou zkázu, *

denně nové lsti si vymýšlejí. 

Ant. Pane, ty znáš každou moji touhu.

Ant. 3 Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

III

Já však jsem k nim hluchý, neslyším je, *

němý jsem a ústa neotvírám.

Tak jsem jako člověk beze sluchu, *

bez schopnosti ubránit se slovem.

Doufám, Pane, v tebe jediného, *

ty mě vyslyšíš, můj Pane Bože!

Říkám si: „Jen ať jim nejsem pro smích, *

těm, kdo mají radost, klopýtnu-li!“

Já pak mám až příliš blízko k pádu, *

stále mám svou bolest před očima.

Proto zhloubi přiznávám svou vinu, *

pro svůj hřích jsem obavami sklíčen.

Silní však jsou moji nepřátelé, *

mnozí, kdo mě nenávidí pro nic,

za dobrotu zlem mi odplácejí, *

pasou po mně za to, že chci dobro.

Proto ty mě, Pane, neopouštěj, †

nevzdaluj se ode mne, můj Bože! *

Na pomoc mi pospěš, Pane, spáso má! 

Ant. Pane, přiznávám svou vinu, neopouštěj mě, má spáso.

Po tvé pomoci dychtí mé oči.

Po tvém příslibu spravedlivém.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Moudrosti

8,1-21c

O moudrost je třeba prosit Boha

Moudrost se mocně rozpíná

od jednoho konce světa k druhému

a všemu vládne s dokonalostí.

Miloval jsem ji a vyhledával od své mladosti

a snažil jsem si ji přivést jako nevěstu,

neboť jsem se zamiloval do její krásy.

Je vznešená pro své společenství s Bohem

a pro lásku, kterou k ní má vládce všehomíra.

Je totiž zasvěcena do Božího vědění

a určuje jeho díla.

Je-li bohatství v tomto životě žádoucím dobrem,

co je bohatší než moudrost, která všechno tvoří?

Má-li být znalost úspěšná,

kdo je mezi bytostmi spíše umělcem než ona?

A když někdo miluje spravedlnost,

plodem jejích námah jsou ctnosti,

poněvadž ona učí mírnosti a opatrnosti,

spravedlnosti i statečnosti;

v lidském životě není nic užitečnější.

Když pak někdo touží po bohaté zkušenosti,

moudrost zná minulost a usuzuje na budoucnost,

vyzná se ve vybroušené mluvě i v luštění hádanek,

už napřed poznává divy a zázraky,

události období i časů.

Rozhodl jsem se tedy, že si ji přivedu, aby žila se mnou,

poněvadž jsem věděl, že mi bude rádkyní ve štěstí

i útěchou při starostech a zármutku.

Kvůli ní budu mít u lidí slávu

a přes své mládí úctu mezi starci.

Shledá se, že jsem bystrý na soudu,

a v očích vládců vzbudím obdiv.

Když budu mlčet, budou na mě čekat,

když budu mluvit, budou mi pozorně naslouchat,

když prodloužím svou řeč,

na ústa si položí ruku.

Moudrostí dosáhnu nesmrtelnosti

a věčnou památku zanechám těm, kdo přijdou po mně.

Budu vládnout lidem a národy mě budou poslouchat.

Obávaní vládcové se mě budou bát, jak o mně uslyší;

ukáže se, že jsem mezi lidmi dobrý a ve válce statečný.

Až vejdu do svého domu, odpočinu si po jejím boku,

neboť styk s ní nemá hořkost,

ani spolužití s ní mrzutost,

ale jen potěšení a radost.

Když jsem o tom u sebe uvažoval

a přemýšlel ve svém srdci,

že nesmrtelnost je ve spojení s moudrostí,

v přátelství s ní čistá rozkoš,

v práci jejích rukou nevyčerpatelné bohatství,

ve stálé důvěrnosti s ní rozvaha

a ve společných rozhovorech sláva,

obcházel jsem a hledal, jak bych si ji vzal k sobě.

Ano, byl jsem jinoch pěkně vyvinutý

a dostal jsem dobrou duši,

nebo spíše, že jsem byl dobrý,

přišel jsem do neposkvrněného těla.

Protože jsem věděl, že ji dostanu jenom jako dar Boží

– a to už patří k moudrosti vědět, koho je darem –

obrátil jsem se k Pánu a prosil ho.

RESPONSORIUM

Mdr 7,7-8; Jak 1,5

Modlil jsem se, a byl mi dán rozum. * Prosil jsem, a dostal jsem v úděl ducha moudrosti; jí jsem dal přednost před žezly a trůny.

Když je někdo z vás pozadu v moudrosti, ať prosí Boha, a bude mu dána, protože Bůh všem dává štědře a bez vyčítání. * Prosil jsem.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilie papeže Jana XXIII. při svatořečení Martina de Porres

(Die 6 maii 1962: AAS 54 [1962],306-309)

„Martin od lásky“

Martin dosvědčuje příkladem svého života, že můžeme dosáhnout spásy a svatosti cestou, kterou ukázal Ježíš Kristus, to jest budeme-li na prvním místě milovat Boha celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí, a za druhé svého bližního jako sebe.

Protože dobře věděl, že Kristus Ježíš trpěl za nás a vynesl na sobě naše hříchy na dřevo, věnoval svou lásku zvláště Ježíši ukřižovanému, a když rozjímal o jeho přehořkém utrpení, nemohl se ubránit hojnému pláči. Zvláštní láskou si také zamiloval nejsvětější svátost oltářní: skryt v sakristii kostela, klaněl se jí zpravidla po mnoho hodin a toužil se jí živit co možná nejčastěji.

Dále pak svatý Martin s největší poslušností k výzvám božského Mistra zahrnoval také bratry převelikou láskou, která vycházela z neporušené víry a pokorného ducha. Miloval lidi, protože je opravdu považoval za Boží děti a za své bratry; ba miloval je víc než sebe, protože se ve své pokoře domníval, že jsou všichni spravedlivější a lepší než on.

Omlouval chyby druhých, odpouštěl i nejtrpčí křivdy, protože byl přesvědčen, že si pro své hříchy zaslouží mnohem větší tresty. Viníky se všemožně snažil přivést opět k dobrému; u nemocných s láskou prodléval; chudým opatřoval jídlo, šaty a léky; venkovanům a černochům nebo míšencům, kteří tehdy konali podřadné služby, poskytoval podle svých možností všechnu pomoc a péči, takže si vysloužil přezdívku „Martin od lásky“.

Tento světec svým slovem, příkladem i ctnostným životem uměl přesvědčivě získávat druhé pro Krista a dovede i nyní podivuhodně povznášet naši mysl k nebi. Ale naneštěstí ne všichni chápou nebeská dobra, jak je záhodno, a ne všichni je mají v úctě. Mnozí se dokonce poddávají lákavým neřestem a nebeských dober si málo cení, mají vůči nim nechuť nebo je zcela zanedbávají. Kéž Martinův blahodárný příklad ukáže mnoha lidem, jaké blaho a štěstí naleznou ti, kteří jdou ve stopách Ježíše Krista a plní jeho božská přikázání.

RESPONSORIUM

Sir 31, 8. 11a. 9

Blahoslavený člověk, jenž se uchrání poskvrny a nehoní se za zlatem, * jeho majetek bude upevněn.

Kdo je to? Budeme mu blahopřát, vždyť ve svém lidu koná zázraky. * Jeho majetek.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys dovedl svatého Martina cestou pokory a oddané služby do nebeské slávy; prosíme tě, veď i nás, ať jednáme podle jeho příkladu a sloužíme trpícím, aby nás v den soudu postavil tvůj Syn po své pravici. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky