30. květen 2023

Sv. Zdislavy
Památka
(v ostatních českých diecézích a v brněnské diecézi: památka;
na Moravě mimo brněnskou diecézi: nezávazná památka)

Narodila se kolem roku 1220 v Křižanově na Moravě a stala se manželkou Havla z Lemberka v Podještědí. Podporovala stavbu dominikánských klášterů v Jablonném a v Turnově. Proslula dobročinnou láskou k chudině a péčí o vlastní děti. Zemřela na začátku roku 1252 a byla pochována v klášterním kostele v Jablonném v Podještědí. Za blahoslavenou byla prohlášena v roce 1907 a za svatou 21.V.1995 při návštěvě papeže Jana Pavla II. v Olomouci.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Oslavme ženu statečnou,

svatými ctnostmi výtečnou,

již v paměti vždy zachová

uctivě církev Kristova.

Nadšena láskou nebeskou

nestála o slast pozemskou,

kráčela statně k věčnosti,

po úzké cestě k svatosti.

Své tělo postem krotila,

duši modlitbou sytila,

došla z této pozemskosti

do slávy věčné radosti.

Prameni síly všeliké,

jenž činíš věci veliké,

slyš, Kriste, pro tu světici

své věrné, tebe prosící.

Buď slaven Otec Hospodin

a Ježíš Kristus, jeho Syn,

buď stejně uctěn Svatý Duch,

na věky věků jeden Bůh. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.

Žalm 18 A (19 A)
Celá příroda chválí Boha, svého stvořitele
Navštívil nás ten, který vychází z výsosti... aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Lk 1, 78.79)

O Boží slávě vypravuje nebe, †

obloha hlásá díla jeho rukou, *

den dni to říká, noc to šeptá noci.

Není to ani řeč a nejsou slova: *

hovoří takto hlasem nepostižným.

Ten hlas však prostupuje celou zemi, †

zní mluva nebes na sám konec světa, *

až tam, kde slunci vybudoval stan.

Z něho pak slunce vychází jak ženich, *

těší se jako běžec před závodem.

Vychází od jednoho konce nebes †

a běží zas až na opačný konec, *

před jeho žárem nic se neschová. 

Ant. Pane, kéž tě dosáhne můj hlas, svoji tvář mi neukrývej.

Ant. 2 Shlédni, Pane, na prosby ubohých.

Žalm 44 (45)
Svatba krále
Ženich je tady! Jděte mu naproti! (Mt 25, 6)
I

Srdce mi kypí radostnými slovy, †

svou píseň nyní králi zazpívám. *

Můj jazyk – rydlo rychlopísaře.

Jsi ze všech lidských synů nejkrásnější, †

spanilost se ti po rtech rozlévá, *

Pán proto požehnal ti na věky.

Opásej mečem, hrdino, svá bedra, *

ve vznešenosti své a nádheře

do boje vyjeď za věrnost a právo, *

ať koná divy tvoje pravice!

Máš ostré šípy, národy se skloní, *

odpůrci krále klesnou na mysli.

Tvůj božský stolec trvá do věčnosti, *

žezlo tvé vlády – žezlo nestranné.

Miluješ právo, nenávidíš křivdu, †

a proto pomazal tě Pán, tvůj Bůh, *

olejem radosti jak žádného.

Tvá roucha voní aloí a myrhou, *

ze síní slonových ti harfy zní.

Královská dcera v ústrety ti kráčí, †

královna stojí po tvé pravici, *

ofirským zlatem skvěle zdobená. 

Ant. Shlédni, Pane, na prosby ubohých.

Ant. 3 Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.

II

Slyš, dcero, pohleď sem a nakloň ucho, *

zapomeň na svůj lid a otcův dům!

Král s dychtivostí touží po tvé kráse, *

neboť je pán tvůj, ty se před ním skloň!

I tyrský lid ti přináší své dary, *

o přízeň tvou se derou velmoži.

Královská dcera vchází v plné kráse, *

perlami, zlatem šat má protkaný.

Ve třpytném rouchu před krále ji vedou, *

panny její za ní kráčejí.

S radostným jásotem ji přivádějí *

a dovnitř v králův palác vcházejí.

Místo svých otců budeš teď mít syny *

a učiníš je v zemi knížaty.

Tvé jméno vštípit chci všem pokolením, *

ať na věky tě slaví národy. 

Ant. Založil jsi zemi, Pane, nebesa jsou dílem tvým.

Poslyš, můj lide, mé naučení.

Slovům mých úst nyní nastav uši!

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Job

3,1-26

Jobův nářek

Potom Job otevřel svá ústa a proklel svůj den.

Job se ujal slova a řekl:

„Zhynout měl den, kdy jsem se narodil,

a noc, která řekla: Počat je chlapec.

Ten den se měl stát temnotou,

neměl se o něho starat Bůh nahoře,

nemělo nad ním zasvitnout denní světlo.

Mělo si ho přivlastnit šero a tma,

mělo se na něho položit mračno,

mělo ho vyděsit zatmění ve dne.

Tu noc mělo uchvátit temno,

neměla se spojit se žádným dnem roku,

neměla vejít do počtu měsíců.

Ano, ta noc měla být neplodná,

neměl se v ní rozeznít jásot.

Proklít ji měli, kdo zaklínají dny,

kdo mají moc vydráždit draka.

Zatemnit se měly hvězdy jejího svítání,

marně měla čekat na světlo,

neměla patřit na řasy jitřenky.

Neboť nezavřela brány lůna mé matky,

neskryla soužení před mýma očima.

Proč jsem nezemřel při východu z lůna,

nevyšel z života, abych hned zhynul?

Proč mně kolena vyšla v ústrety,

proč prsy, aby mě kojily?

Neboť nyní bych ležel v pokoji,

spal bych a odpočíval

s králi a rádci světa,

kteří stavějí pro sebe hrobky,

anebo s velmoži, kteří oplývají zlatem,

stříbrem plní své domy.

Nebo bych zmizel jako zahrabaný plod,

jako nemluvňata, která nespatřila světlo,

tam, kde přestává zuření zločinců,

kde odpočívají ti, jimž ochably síly,

spolu se zajatci, které už netrápí strach,

neslyší tyranův křik.

Malí a velcí jsou si tam rovni

a otrok je zbaven pána.

Proč soužení dostávají světlo

a život ti, kdo mají zármutek v nitru,

kdo touží po smrti, a ona nepřichází?

Raději než poklady by ji vyhrabat chtěli,

radovali by se až k jásotu,

plesali by, kdyby nalezli hrob.

To se stává muži, před nímž je skryto, co má dělat,

kterého Bůh uzavřel ze všech stran,

neboť místo chleba jsem dostal údělem nářek

a mé vzdechy tryskají jako voda.

Hrůza, které jsem se hrozil, mě stihla,

z čeho jsem měl strach, dolehlo na mě.

Nemám oddech, nemám klid,

nemám odpočinek – už zase nové vzrušení.“

RESPONSORIUM

Job 3,24-26; 6,13

Místo chleba jsem dostal údělem nářek a mé vzdechy tryskají jak voda. Hrůza, které jsem se hrozil, mě stihla, z čeho jsem měl strach, dolehlo na mě. * Nemám oddech, nemám klid.

Hle, sám v sobě nenalézám pomoc, opora je mi odepřena. * Nemám.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého papeže Pavla VI.

(Ad episc. Litomericensem, 15 aprilis 1971: ex originali)

Chvála blahoslavené Zdislavy

Zbožná úcta a radostná oslava nebešťanů je vždy i pro nás vynikající příležitostí, abychom aspoň v duchu a v myšlenkách, když jsme snad tělem vzdáleni, navštívili ona místa, kde jsou s vírou uctíváni světci buď proto, že se tam narodili, nebo že se tam proslavili svými skutky, anebo že jsou tam pochováni.

Blahoslavená Zdislava je ozdobou českých zemí. Tam se narodila ze vznešeného rodu, tam žila křesťanským životem a tam byla s velkou úctou i pochována. Vynikající ctnosti této ženy, její způsob života a pozoruhodné činy nejenže odpovídají zřejmě dnešním potřebám, ale též mocně vábí všechny křesťany k ochotnému následování.

Jako žena a matka byla vzorem manželské věrnosti a oporou lásky a mravní kázně ve své rodině; jako dcera církve byla zcela oddána katolické nauce a skutkům podle evangelia; jako občanka byla dobrodinkou stále pohotovou pomoci strádajícím; Boha milovala nade všechno a jemu jedinému sloužila na veřejnosti i doma.

Vybízíme tedy všechny, aby hleděli na tento vynikající vzor svatého života a uvažovali o něm. Neboť lidé naší doby tu mohou nalézt následováníhodný ideál ctnosti, řád lásky a výzvu ke křesťanskému životu.

RESPONSORIUM

Srov. 1 Tim 5, 10; Jdt 13, 19; Sir 26, 2; Př 31, 11

Vychovala své děti, byla pohostinná, pomáhala souženým a vůbec se všestranně věnovala dobrým skutkům. * Její chvála nevymizí z úst lidí.

Řádná žena dělá svému muži radost, srdce jejího manžela na ni spoléhá. * Její chvála.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys naučil svatou Zdislavu osvědčovat lásku k tobě v každodenní péči o vlastní rodinu i trpící bližní; dej, ať podle jejího příkladu i my využíváme času věrným plněním tvé vůle. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky