12. květen 2023

Bl. Jany Portugalské, panny, mnišky
pro dominikány (OP)

Narodila se v Lisabonu 16. února 1452 jako nejstarší z dětí portugalského krále Alfonsa V. a Alžběty z Coimbry [Kuinbry]. Od dětství se kalkulovalo s možným politickým sňatkem. V šestnácti letech požádala otce o svolení vstoupit do kláštera, otec však její žádost odmítl. Během válečné výpravy proti Maurům spravovala království jako regentka. Po návratu krále se jí rozhodnutí pro řeholní život přece jen podařilo prosadit. 25. ledna 1475 vstoupila k dominikánským mniškám v Aveiru. Klášter však patřil mezi nejchudší, nejpřísnější a nejhorlivější. To se králi nelíbilo. Nutil Janu, aby odešla, a vyhrožoval sestrám různými postihy. Pro zachování dobrých vztahů s královským dvorem vystoupila Jana z noviciátu, složila pouze soukromé sliby a v klášteře jen bydlela. Slavné sliby směla složit až v roce 1485. Konala přísné kající skutky a vynikala heroickou pokorou. Před smrtí těžce onemocněla. Všechno obětovala za obrácení hříšníků a za záchranu křesťanských otroků v Africe. Zemřela v Aveiru 12. května 1490 a byla pohřbena v klášterním kostele. Její kult potvrdil 31. prosince 1692 Inocenc XII.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Toť vskutku pravý Boží den,

zářící světlem blaživým,

Vždyť celý svět byl omyt v něm

přesvatou krví ze svých vin.

On vrátil slepým světla svit

a hříšným naděj znovu vlil,

kdo by se musel strachem chvít,

když Pán i lotru odpustil?

Úžas jal nad tím anděly,

kteří trest těla viděli,

že lotr Krista prosící

směl věčné slávy dosíci.

V tom nesmírné tkví tajemství:

By sňal hřích, který na všech lpí,

a zbavil svět vin veškerých,

vtělený Bůh smyl z těla hřích.

Může být větší vznešenost,

než když hřích milost vyhledá,

žár lásky spálí bázlivost

a když smrt nový život dá?

Buď věčně Kriste věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

neboť jsi slavně z mrtvých vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčné všechno tvorstvo ctí. Amen.

Nebo po velikonoční oktávě:

Ať z výšin nebe radost zní,

ať jásá země, moře s ní,

že po kříži Pán z hrobu vstal

a smrtelníkům žití dal.

Vrací se milostivý čas,

den spásy zjevuje se zas,

v něm Beránkovou krví svět

tmy zbaven září jako květ.

Ta jeho smrt i s mučením

znamená odpuštění vin,

zas bez úhony ctnost se skví,

Pán smrtí dobyl vítězství.

V to skládáme svou naději,

že věřící teď snadněji

uvěří ve své vzkříšení,

jímž vejdou v život blažený.

Proto tu oběť bělostnou

ctěme vždy s myslí radostnou

my, od ní tolik poctěni,

vždyť všechno dobré plyne z ní.

Buď věčně Kriste věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

neboť jsi slavně z mrtvých vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc. Aleluja.

Žalm 34 (35), 1-2. 3c. 9-19. 22-23. 27-28
Bůh zachraňuje pronásledovaného
Sešli se... a usnesli, že se Ježíše zmocní lstí a připraví ho o život. (Mt 26, 3. 4)
I

Boj vyhlas, Pane, těm, kdo mě bijí, *

napadni ty, kdo mě napadli!

Uchop svůj štít, svou pavézu zdvihni, †

povstaň a pospěš mi na pomoc, *

řekni mi: „Pomoc tvá jsem já!“ 

Zato má duše zajásá v Pánu *

z radosti nad jeho pomocí.

Tělem i duší pak budu volat: *

„Pane, kdo tobě se vyrovná!

Ty chráníš slabého před silnějším, *

chudáka před oloupením!“

Oni však předvedli falešné svědky *

k výslechu o tom, co nemohou znát.

Zlem se mi za dobro odvděčili: *

usilují mi o život. 

Ant. Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc. Aleluja.

Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný. Aleluja.

II

Když oni stonali, já chodil v žíních, †

za ně sám sebe mořil jsem posty – *

kéž bych svou modlitbu mohl vzít zpět!

Tak jako pro svého přítele, bratra, †

chodil jsem, jako bych za matkou truchlil, *

shrben a posypán popelem.

Nad pádem mým však se s radostí shlukli, *

shlukli se proti mně do jednoho,

tlačí se na mne i ti, které neznám, *

potupným křikem mě bez dechu štvou.

hanebně se mi posmívají, *

skřípají zuby proti mně. 

Ant. Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný. Aleluja.

Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit. Aleluja.

III

Pane, jak dlouho se budeš jen dívat? †

Zachraň mě před jejich zběsilostí, *

můj život vyrvi ze spárů lvích!

Vzdám ti pak díky před velkou obcí, *

chvály před četným shromážděním.

Aby se nade mnou neradovali *

všichni ti úskoční nepřátelé,

aby se pohledem nedomlouvali, *

kdo na mne bez příčin mají zášť.

Ty, Pane též to vidíš: už nemlč, *

nevzdal se, Pane, ode mne!

Procitni, povstaň mi na ochranu, *

zastaň se, Pane a Bože můj!

Ať se však radují ti, kdo jsou při mně, †

ať mohou říkat: „Pán je velký! *

Je svému věrnému zachráncem!“

Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, *

bez konce bude tě velebit! 

Ant. Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit. Aleluja.

Z tvého zmrtvýchvstání, Kriste, aleluja.

Ať radují se nebe i země, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

22,1-9

Řeka živé vody

Anděl mi ukázal řeku živé vody, jasnou jako křišťál, vytékající zpod trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed náměstí po obou stranách řeky roste strom života a nese plody dvanáctkrát, měsíc co měsíc dává plody a listí z tohoto stromu slouží národům jako lék. Prokletí už nebude; bude tam stát trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci se mu budou klanět, budou hledět na jeho tvář a jeho jméno ponesou na čele. A noc už vůbec nebude ani nebude třeba světla lampy nebo světla slunce: Pán Bůh je bude ozařovat a budou kralovat na věčné věky.

Pak mi pravil: „Tato slova jsou spolehlivá a pravdivá. Pán, Bůh prorockých duchů, poslal svého anděla, aby ukázal svým služebníkům, co se musí brzy stát. Hle, přijdu brzo! Blaze tomu, kdo bude zachovávat prorocká slova této knihy!“

Já, Jan, jsem to všechno slyšel a viděl. A když jsem to uslyšel a uviděl, padl jsem k nohám anděla, který mi to ukázal, abych se mu poklonil. Ale on mi řekl: „Chraň se to udělat! Já jsem přece služebník jako ty a tvoji bratři proroci a i ti, kdo zachovávají slova této knihy. Bohu se klaněj!“

RESPONSORIUM

Zj 22, 5.3

A noc už vůbec nebude, Pán Bůh je bude ozařovat * a budou kralovat na věčné věky, aleluja.

Bude tam stát trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci se mu budou klanět. * A budou.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání blahoslaveného Izáka z Hvězdy, opata

(Sermo 42: PL 194,1831-1832)

První z mnoha bratří

Tak jako tvoří hlava s tělem jediného člověka, také Syn panenské Matky a jeho vyvolené údy jsou jediným člověkem a jediným Synem člověka. Jak praví Písmo: Celý a úplný Kristus, to je hlava i tělo. Všechny údy přece dohromady tvoří jedno tělo, a to je se svou hlavou jeden Syn člověka. Ten zase je spolu s Božím Synem jeden Syn Boží a ten je spolu s Bohem jeden Bůh.

Tedy celé tělo i s hlavou je Syn člověka, i Syn Boží i Bůh. Proto mohlo být řečeno: Chci, Otče, aby tak jako já a ty jedno jsme, také oni byli jedno s námi.

Podle tohoto důležitého výkladu Písma není tělo bez hlavy ani hlava bez těla a ani hlava s tělem nejsou bez Boha celý Kristus.

Proto také všechno s Bohem je jeden Bůh. Syn Boží ovšem tvoří s Bohem jednotu ve své přirozenosti, Syn člověka je jedno s Bohem ve své osobě a jeho tělo je s ním jedno mysticky.

Takže i věřící a duchovní údy Kristovy o sobě mohou pravdivě říci, že jsou totéž, co Kristus sám, Boží Syn a Bůh. Co však on má ze své přirozenosti, to mají jeho údy ze společenství s ním, a čím je on v plnosti, na tom mají jen podíl. A zatímco on byl jako Boží Syn zplozen, věřící jsou za Boží děti přijati, jak je psáno: Dostali jste Ducha těch, kdo byli přijati za vlastní, a proto můžeme volat: Abba, Otče.

V tomto Duchu jim dal moc stát se Božími dětmi, aby se každý sám naučil od toho, který je první z mnoha bratří, říkat: Otče náš, jenž jsi na nebesích. A také co se říká jinde: Vystupuji k svému Otci a k vašemu Otci.

Vždyť z téhož Ducha, z něhož se z lůna Panny narodil Syn člověka, naše hlava, jsme se znovu narodili z křestního pramene také my, Boží děti a Kristovo tělo. A jako se on zrodil bez jakéhokoli hříchu, tak i naše znovuzrození je na odpuštění všech hříchů.

Jako totiž vynesl všechny hříchy celého těla vlastním tělem na dřevo kříže, tak milostí znovuzrození dal i svému duchovnímu tělu, že se mu žádný hřích nepřičítá; jak je psáno: Blaze tomu, komu Pán hřích nepřičítá. Není pochyb o tom, že tento blažený člověk je Kristus: hlava Kristova, Bůh, odpouští hříchy; on sám, jako člověk a Hlava těla, nepotřebuje odpuštění; a tělu této Hlavy, složenému z mnoha údů, se hřích nepřičítá.

Kristus je sám v sobě spravedlivý a sám sebe ospravedlňuje. Sám je Spasitel, sám i spasený; sám na svém těle vynesl na kříž, co ze svého těla mystického křestní lázní smyl. Vždy znovu zachraňuje skrze kříž a vodu. On je Beránek Boží, který snímá hříchy světa, ty, které na sebe vzal. On je kněz i oběť i Bůh: sobě obětoval sám sebe, a tak skrze sebe smířil sebe (své mystické tělo) se sebou samým, jakož i s Otcem a Duchem Svatým.

RESPONSORIUM

Řím 12,5; Kol 2,9-10; 1,18

Tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedním tělem v Kristu, k sobě navzájem jsme však údy. * V Kristu přebývá celá plnost božství tělesně, i vy jste v něm dosáhli plnosti, aleluja.

A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. * V Kristu

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys posiloval vytrvalost blahoslavené Jany, když žila na královském dvoře uprostřed světských marností; prosíme tě, ať se věřící dokážou na její přímluvu odpoutat od věcí pozemských a zamilovat si dobra nebeská. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky