13. květen 2023

Panny Marie Fatimské
nezávazná památka

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Toť vskutku pravý Boží den,

zářící světlem blaživým,

Vždyť celý svět byl omyt v něm

přesvatou krví ze svých vin.

On vrátil slepým světla svit

a hříšným naděj znovu vlil,

kdo by se musel strachem chvít,

když Pán i lotru odpustil?

Úžas jal nad tím anděly,

kteří trest těla viděli,

že lotr Krista prosící

směl věčné slávy dosíci.

V tom nesmírné tkví tajemství:

By sňal hřích, který na všech lpí,

a zbavil svět vin veškerých,

vtělený Bůh smyl z těla hřích.

Může být větší vznešenost,

než když hřích milost vyhledá,

žár lásky spálí bázlivost

a když smrt nový život dá?

Buď věčně Kriste věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

neboť jsi slavně z mrtvých vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčné všechno tvorstvo ctí. Amen.

Nebo po velikonoční oktávě:

Ať z výšin nebe radost zní,

ať jásá země, moře s ní,

že po kříži Pán z hrobu vstal

a smrtelníkům žití dal.

Vrací se milostivý čas,

den spásy zjevuje se zas,

v něm Beránkovou krví svět

tmy zbaven září jako květ.

Ta jeho smrt i s mučením

znamená odpuštění vin,

zas bez úhony ctnost se skví,

Pán smrtí dobyl vítězství.

V to skládáme svou naději,

že věřící teď snadněji

uvěří ve své vzkříšení,

jímž vejdou v život blažený.

Proto tu oběť bělostnou

ctěme vždy s myslí radostnou

my, od ní tolik poctěni,

vždyť všechno dobré plyne z ní.

Buď věčně Kriste věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

neboť jsi slavně z mrtvých vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal. Aleluja.

Žalm 104 (105)
Bůh je ve svých slibech věrný
Apoštolové národům zvěstují podivuhodné skutky, jež vykonal Bůh. (Sv. Atanáš)
I

Slavte Pána, ctěte jeho jméno, *

zjevte jeho díla národům.

Zpívejte mu, na strunách mu hrejte, *

všechny jeho divy hlásejte!

Honoste se jeho svatým jménem! *

Ať se radují, kdo Pána ctí!

Dbejte o Pána a jeho sílu, *

stále hledejte jen jeho tvář!

Vzpomeňte si na divy, jež konal, *

znamení a soudy z jeho úst,

rode jeho sluhy Abraháma, *

děti vyvolence Jákoba!

Jenom on, jen Pán je naším Bohem, *

jeho soudy přes veškerou zem.

On je provždy pamětliv své smlouvy, *

pro sta pokolení dal svůj slib,

smlouvy uzavřené s Abrahámem, *

přísahy, co Izákovi dal.

Zákonem ji určil pro Jákoba, *

věčnou smlouvou pro Izraele.

Řekl: „Dám ti kananejskou zemi *

za určený úděl dědičný.“

Že jich počtem bylo dosud málo, *

maloučko, a hosty byli tam,

od národa k národu se táhli, *

z jedné říše mezi jiný lid,

nedovolil nikomu je tisknout, *

mnohé krále ztrestal kvůli nim:

„Nedotknete se mých pomazaných, *

neublížíte mým prorokům!“ 

Ant. Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal. Aleluja.

Ant. 2 Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z ruky hříšníků. Aleluja.

II

Když na zem svolal hladomor, *

odňal jí všechen živý chléb,

jednoho poslal před nimi: *

Josef byl prodán v otroctví.

Nohy mu pouty svázali, *

sevřeli hrdlo do želez,

až jeho slovo splněno *

a výrok Páně potvrzen.

Tu králi vnukl pustit jej: *

pán národů mu volnost dal.

K řízení svěřil mu svůj dům *

a do správy svůj majetek.

Dle svého měl vést knížata *

a rádce učit moudrosti. 

Ant. Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z ruky hříšníků. Aleluja.

Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti. Aleluja.

III

I přišel do Egypta Izrael, *

byl Jákob hostem v zemi Chámově.

A v ní Pán mocně rozmnožil svůj lid, *

až ten byl silnější než domácí.

V těch vzbudil proti svému lidu zášť, *

zákeřnost proti služebníkům svým.

Pak poslal svého sluhu Mojžíše *

a Árona, jejž sám si vyvolil.

Činili jeho divy v Egyptě, *

znamení mocná v zemi Chámově!

Sám seslal temnoty, a byla tma, *

oni však jeho slov dbát nechtěli.

Proměnil tedy jejich vody v krev *

a ryby v nich jim nechal pohynout.

Celá zem hemžila se žábami, *

až do královských komnat nalezly.

Přikázal – přiletěly roje much, *

přeplněn komáry byl každý kout.

Namísto deště seslal příval krup, *

po celé zemi blesky planuly.

Vinice, fíkovníky potloukl, *

zporážel stromy v jejich krajinách.

Přikázal – vpadly mraky kobylek *

a nespočetné spousty sarančí.

Zničily v zemi všechno zelené, *

zničily vše, co pole zrodila.

Zahubil jim vše prvorozené, *

prvotiny všech jejich plodných sil.

Se zlatem, stříbrem svůj lid vyvedl, *

a v jejich kmenech nikdo nestonal.

Egypt byl jejich odchodu jen rád, *

neboť mu byli leda pro postrach.

I zaclonil je hustým oblakem *

a plamenem jim svítil za noci.

Žebrali na něm – dal jim křepelky, *

nebeským chlebem sytil lačnící.

Rozrazil skálu – voda vytryskla *

a proudem rozlila se do pouště.

Neboť měl v paměti svůj svatý slib, *

jak ho dal kdysi Abrahámovi.

Vyvedl národ, jenž se radoval, *

své vyvolené, kteří jásali.

A daroval jim kraje pohanů, *

majetku národů se zmocnili,

aby pak žili v jeho zákoně, *

zachovávali jeho příkazy. 

Ant. Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti. Aleluja.

Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.

Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

22,10-21

Veliká naděje

Anděl mi řekl: „Nezapečeťuj prorocká slova této knihy, protože čas je blízko, kdy se splní. Kdo křivdí, ať křivdí dál, kdo je poskvrněný, ať se poskvrňuje dál, kdo je spravedlivý, ať žije spravedlivě dál a svatý ať se posvěcuje dál!

Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i omega, první i poslední, začátek i konec. Blaze těm, kdo si vypírají šaty; budou mít právo na strom života a branami vstoupí do města. Venku zůstanou psi, čarodějníci, smilníci, vrazi, modláři a každý, kdo má zálibu v páchání lži.

Já, Ježíš, poslal jsem svého anděla, aby vám svědčil o tom, co se týká církevních obcí. Já jsem výhonek z Davidova kořene a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda.“

Duch i nevěsta volají: „Přijď!“ Kdo to slyší, ať také zvolá: „Přijď!“ A kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.

Já dosvědčuji každému, kdo slyší prorocká slova této knihy: Kdo by k nim něco přidal, tomu přidá Bůh těch ran, o kterých se píše v této knize. A kdo by ze slov této prorocké knihy něco ubral, tomu ubere Bůh podíl na stromě života a na svatém městě, o kterých se píše v této knize.

Ten, kdo to dosvědčuje, říká: „Ano, přijdu brzy!“ Amen, přijď, Pane Ježíši!

Milost Pána Ježíše buď se všemi!

RESPONSORIUM

Zj 22,16b.17ab.20; Iz 55,1a.3

Já jsem výhonek z Davidova kořene a Davidův potomek, zářivá jitřní hvězda. Duch i nevěsta volají: Přijď! * A kdo to slyší, ať řekne: Přijď! Amen. Pane Ježíši, přijď, aleluja.

Vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; nakloňte ucho své a pojďte ke mně! * A kdo.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Efréma Syrského, jáhna

(Sermo 3 de diversis: Opera omnia, III. syr. et lat., Romæ 1743, 607)

Toho, jehož neobsáhne celý svět, drží v náručí sama Maria

Když Maria nosila pod srdcem samo božství, stala se pro nás vskutku nebem. Kristus se nejen vzdal Otcovy slávy, on mimoto uzavřel svoje božství do těsných mezí mateřského lůna, aby člověka pozdvihl k vyššímu důstojenství. Jen Marii jedinou vyvolil ze všech panen, aby byla nástrojem naší spásy.

Právě ona se stala cílem předpovědi všech spravedlivých a proroků. Právě z ní vyšla ta nejzářivější hvězda, která vyvedla lid, jenž chodil v temnotách, až spatřil veliké světlo.

Velmi příhodně lze nazvat Marii různými jmény. Především je Maria chrámem Božího Syna. Ten z ní vyšel zcela jinak, než předtím vstoupil: neboť zatímco vstoupil do jejího lůna bez těla, ven vystoupil vtělený.

Maria je dále oním tajemným novým nebem, na němž se jako na svém trůnu usadil Král králů: z něho sestoupil na zem a všem ukázal svou pozemskou tvář a podobu.

Maria je révou vydávající hojnost libé vůně; její plod se od přirozenosti stromu lišil natolik, že bylo třeba, aby si od stromu vypůjčil svoji podobu.

Maria je pramenem vytékajícím z domu Hospodinova; žíznivým z něho tryskají proudy živé vody a stačí, aby v nich kdokoli jen smočil rty, a nebude žíznit na věky.

Mýlí se však, milovaní, ten, kdo by se domníval, že lze den obnovy skrze Marii přirovnat ke druhému dni stvoření. Neboť na počátku byla země učiněna, skrze Marii obnovena. Na počátku byla země ve svém konání pro hřích Adamův zlořečena, skrze Marii však v ní byl obnoven mír a bezpečí. Na počátku přešla vinou prarodičů na všechny lidi smrt, nyní však jsme ze smrti přeneseni do života. Na počátku had obsadil ucho Evino a jeho jed se odtud rozšířil po celém těle, nyní Maria skrze svoje ucho přijala toho, jenž se stal zárukou věčného štěstí. Takže co bylo věcí smrti, stalo se zároveň nástrojem života.

Toho, jenž na cherubech sídlí, nesou teď pouze ruce ženy. Toho, jehož neobsáhne celý svět, drží v náručí sama Maria. Toho, jehož se bojí trůnové a panstva, hýčká dívka. Ten, jehož trůn stojí na věky věků, sedí na kolenou panny. Ten, jehož podnožím je země, jako chlapec do ní vtiskuje svoje stopy.

RESPONSORIUM

Neposkvrněné je srdce Panny, andělským zvěstováním přijala božské tajemství; tehdy ve svém čistém lůně přijala nejkrásnějšího z lidských synů * a navěky požehnaná nám dala Boha, který se stal člověkem. Aleluja.

Její čisté lůno se stalo Božím chrámem, působením slova neporušená Panna počala Syna * a navěky požehnaná.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys Rodičku svého Syna učinil i naší Matkou; dej, ať poslušní její výzvy vytrváme v pokání a modlitbách za spásu světa a den za dnem stále účinněji šíříme tvé království. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky