2. červen 2023

Sv. Marcelina a Petra, mučedníků
nezávazná památka

Oba zemřeli v Římě mučednickou smrtí kolem roku 304 a byli pohřbeni na Via Labicana. Císař Konstantin dal nad jejich hrobem postavit baziliku. Papež Damas uvádí v náhrobním nápisu, že jako chlapec mluvil s katem, který je popravil a později se sám stal křesťanem. Byli brzy zařazeni mezi světce jmenované v mešním římském kánonu.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Když kohout svým kuropěním

temno noci půlí již

a nám z nitra vypuzuje

ponuré tmy chmurnou tíž,

pokorně a naše vroucí

prosby, vlídný Bože, slyš.

Přišels jako světlo, mocný,

bdělý strážce lidí všech,

právě, když se všude ztajil

půlnočního ticha dech,

a jakoby závoj smrti

ležel na všech předmětech.

Přišels, Kriste, vytrhnout nás

ze zlého snu zajetí,

zadarmo nás vysvobodit

ze žaláře temnoty,

přinést světlo, s kterým máme

k tobě žitím kráčeti.

Sláva Otci a též tobě,

rovněž Duchu Svatému,

životu všech, světlu, míru,

Bohu trojjedinému,

vznešenému navždy Božstvu,

jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Stůj při nás, Tvůrce laskavý,

ty slávo záře Otcovy,

když nás tvá milost opustí,

chvíme se plni úzkosti.

Když prodchnuti však Duchem jsme

a v nitru Boha neseme,

nic nepořídí zrádce zlý

proti nám svými osidly.

Kéž v pozemském svém jednání,

k němuž jsme v žití vázáni,

se těžce neproviníme,

a řádem tvým se řídíme.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Žalm 54 (55), 2-15. 17-24
Proti zrádnému příteli
Ježíše se zmocnila hrůza a úzkost. (Mk 14, 33)
I

Nakloň, Bože, sluch k mé modlitbě, *

nestraň se mých úpěnlivých proseb,

slyš mě pozorně a vyslyš mě, *

neklidný jsem ve své sklíčenosti.

Zděšený jsem křikem nepřátel, *

útiskem a zlobou bezbožníků.

Rozpoutali zhoubu proti mně, *

zuřivě se na mne osopují.

Srdce se mi v prsou tetelí, *

úzkost smrtelná mě zachvátila.

Padá na mě strach a zděšení, *

leží na mně nevýslovná hrůza.

Říkám si: „Mít křídla holubí, *

uletěl bych, až bych došel klidu.“

Uletěl bych rád co nejdále, *

noclehem bych zůstal někde v poušti.

Vyhledal bych si tam útulek *

na ochranu před divokým vichrem. 

Ant. Můj Bože, před zlobou bezbožníků nestraň se mých úpěnlivých proseb.

Ant. 2 Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

II

(Zachraň mě) před bouřením jejich hrdel, Pane, †

před záplavou jejich jazyků. *

V městě vidím násilí a sváry.

Ve dne v noci brousí kolem něj, †

po hradebních zdech je obcházejí, *

uvnitř vládne bezpráví a útisk.

V jeho středu číhá záhuba, *

klam a křivda z tržišť neodchází.

Kdyby potupil mě nepřítel, *

křivdu od něj dovedl bych snášet;

kdyby na mě tak zle dotíral, *

kdo mě nenávidí, schoval bych se.

Tys však to byl, člověk jako já, *

ty, můj blízký důvěrník a přítel!

Slasti přátelství jsme ty a já *

prožívali spolu v domě Páně. 

Ant. Pán nás vysvobodil z rukou zákeřného nepřítele.

Ant. 3 Svěř se Pánu ve své nesnázi, a on tě zachová.

III

Já však budu k Pánu volat dál, *

Pán se smiluje a zachrání mne.

Večer, za jitra i v poledne *

budu kvílet z hloubi svého srdce.

On mé naříkání vyslyší, *

vysvobodí pokojně můj život.

Neboť lučištníci blízko jsou, *

z blízkosti už na mne dotírají.

Ismael a Jaalam a ti, *

kteří obývají na východě,

na výměnu nepřistupují, *

neboť odmítají bát se Boha.

Každý proti jeho přátelům *

zdvíhá ruku, znesvěcuje smlouvu.

Nad máslo je hladší jeho řeč, *

ale v srdci hotoví se k boji;

slova lahodnější oleje, *

ale jsou to vytasené meče.

Svěř se Pánu ve své nesnázi, †

on tě zachová a nedopustí, *

aby spravedlivý padl navždy.

Je však, Pane, svrhneš do hrobu, *

že se muži krvaví a lstiví

nedožijí půlky života! *

Kdežto já jen v tebe důvěřuji. 

Ant. Svěř se Pánu ve své nesnázi, a on tě zachová.

Můj synu, dbej na moji moudrost.

K mým výrokům nakloň své ucho.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Job

12,1-25

Job odpovídá, že Boží prozřetelnost přesahuje všechnu lidskou moudrost

Job se ujal slova a řekl:

„Opravdu, vy jste dokonalí lidé,

s vámi vymře moudrost!

Ale já mám rozum jako vy,

v ničem za vámi nejsem.

Kdo by nebyl podobně nadán?

Svému bližnímu mám být pro posměch

já, který vzýval Boha, aby mě slyšel,

pro posměch já – spravedlivý, bezúhonný?

Nešťastný zaslouží potupu – myslí si šťastný

– úder patří ubožákům.

V klidu jsou stany kořistníků,

v bezpečí jsou ti, kdo dráždí Boha,

kdo proti Bohu zdvíhají ruku.

Jen se ptej na to zvířat, a ta tě poučí,

nebeského ptactva, a to ti oznámí,

nebo mluv k zemi, a ta ti odpoví,

budou ti to vypravovat mořské ryby.

Kdo by v tom všem nepoznal,

že to způsobila Hospodinova ruka?

V jeho ruce je všechno živé;

dech každého smrtelníka.

Copak ucho nezkoumá slova

a neochutnává patro pokrm?

Je moudrost jen u starců,

znamená dlouhý věk rozumnost?

Jen u Boha je moudrost a síla,

on má radu a důmysl.

Když on boří, už se to nevystaví,

když někoho zavře, nikdo už neotevře.

Když zadrží vodu, nastává sucho,

když ji vypustí, země je zpustošena.

U něho je moc a úspěch,

na něm závisí ten, kdo bloudí i svádí.

Hlupáky dělá z rádců,

rozumu zbavuje vládce.

Ozdoby strhuje králům,

zástěru ponížení jim přivazuje kolem beder.

Do bídy přivádí kněze,

siláky sráží k pádu.

Výmluvným odnímá výřečnost,

úsudek bere starcům.

Vylévá potupu na urozené,

rozvazuje pás velmožům.

Tajnosti zjevuje z temnot,

co je ve stínu, vyvádí k světlu.

Povyšuje národy a zas je hubí,

dává jim vyrůst a pak je opouští.

Odnímá rozum vůdcům lidu,

nechá je bloudit v pustině bez cest,

takže tápají v temnotách,

jak opilci vrávorají.“

RESPONSORIUM

Job 12,13.14; 23,13

Jen u Boha je moudrost a síla, on má radu a důmysl. * Když on boří, už se to nevystaví, když někoho zavře, nikdo už neotevře.

On rozhodl – kdo ho zadrží? Co si přeje, to uskuteční. * Když on.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Povzbuzení k mučednictví“ od kněze Origena

(Nn. 41-42: PG 11,618-619)

Ti, kdo spolu s Kristem trpí, dojdou spolu s ním také útěchy

Jestliže jsme přešli ze smrti do života, když jsme z nevěry přešli k víře, nedivme se, že nás svět nenávidí. Nikdo totiž, nepřejde-li ze smrti do života, ale zůstane ve smrti, nemůže milovat ty, kteří přešli takříkajíc z temného obydlí smrti do příbytků světla života, zbudovaných z živých kamenů.

Ježíš za nás položil svůj život. Nuže, i my jej položme, neříkám za něho, ale za sebe, to je za ty, kteří se mají naším mučednickým svědectvím stát živými kameny.

Křesťane, nadešel čas našeho chlubení. Jak se praví: Nejen to, chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost plodí osvědčenost, osvědčenost naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého.

Jestliže platí, že stejně jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy, přijímejme Kristova utrpení s největší ochotou; a toužíme-li po hojné útěše, které se má dostat všem, kteří trpí, mělo by jich na nás přijít hojně. Útěchy nemá zřejmě být stejně; kdyby se jí totiž mělo dostat všem stejně, nebylo by psáno: Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také dostává všestranné útěchy.

Ti, kdo spolu s Kristem trpí, dojdou spolu s ním také útěchy, úměrně trápení, které s Kristem sdílejí. To přece víte od toho, jenž spolehlivě prohlásil: Jsme si jisti, že stejně jako jste účastni utrpení, budete účastni i útěchy.

Ústy proroka praví Bůh: V době příhodné jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti pomohl. Ale je snad nějaká doba příhodnější než tato, když nás proto, že v Kristu vyznáváme svou víru v Boha, nyní ve světě odvádějí v triumfálním průvodu do vězení, ale my kráčíme spíš jako vítězové než poražení?

Vždyť Kristovi mučedníci přece s Kristem připravují knížata a mocnosti o kořist a s Kristem nad nimi triumfují. Měli podíl na jeho utrpení, mají účast také na tom, čeho tak mocně svým utrpením dosáhl. Nuže, který jiný den by měl být dnem spásy než ten, v němž takto odcházíte z tohoto světa?

Ale kladu vám přitom na srdce: Nikomu nedávejte žádné pohoršení, aby naše služba nedošla pohany, ale ve všem se projevujte jako služebníci Boží, s velikou trpělivostí, a říkejte si: Nač mohu teď spoléhat, Hospodine? Jen v tobě je má naděje.

RESPONSORIUM

Ef 6, 12.14a.13

Vedeme zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem, proti zlým duchům v ovzduší. * Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy.

Vezměte na sebe plnou Boží výzbroj. Jen tak budete moci odolat, až bude zle, všecko překonat a obstát. * Stůjte.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty vedeš svou církev, aby ze slavného svědectví mučedníků čerpala sílu a odvahu; pomáhej nám, ať vedeni příkladem svatého Marcelina a Petra také my žijeme z víry a v jejich přímluvě ať máme oporu. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky