5. říjen 2023

Sv. Faustiny Kowalské, panny
nezávazná památka

Narodila se roku 1905 v Głogowci v Polsku a svůj krátký život zasvětila Kristu v Kongregaci sester Matky Božího milosrdenství. Přijala povolání hlásat milosrdnou Boží lásku a v Deníčku své duše zanechala svědectví o vlastní mystické zkušenosti. Inspirovala dílo hlásání Božího milosrdenství a jeho vyprošování v celém světě. Zemřela v Krakově roku 1938.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Perutný zvěstovatel dní

nám hlásí blízké svítání.

Buditel srdcí, Pán, je tu

a burcuje nás k životu.

Opusťte, volá, lůžka svá,

snem ztěžklá, slehlá, nezdravá,

a střídmí, čistí v srdci svém

vždy bděte, neboť blízko jsem!

Až se červánky zářivé

po ranním nebi rozlejí,

ať nás, vždy v práci poctivé,

posílí světla nadějí.

K Ježíši s pláčem volejme,

z duše vždy bdělé, upřímné:

Jen usilovné vzývání

spát čistým srdcím zabrání.

Kriste, rozežeň dřímoty,

už rozbils krunýř temnoty,

všech starých hříchů zbav i nás

a v duši nalej nový jas.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

V nás lásku k tobě probuď již,

Bože, jenž viny odpouštíš,

a s vlídností se k srdcím schyl,

když jsi je od vin očistil.

Jak cizinci sem přišli jsme,

jak vyhnanci zde úpíme.

Ty jsi náš přístav, otčina,

veď nás, kde život začíná.

Jsi pramen žití, pravdy jas,

po tobě žízní láska v nás.

Je nevýslovně blažený

zrak toho, jenž tě vidět smí.

Tobě zní sláva nesmírná,

i když jen chval těch vzpomíná,

jež tobě stále vzdávají,

kdo k tobě duchem vzlétají.

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Žalm 43 (44)
Lid v tísni žádá o pomoc
V tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8, 37)
I

Na vlastní uši jsme slýchali, Bože, *

otcové naši nám vyprávěli

o tom, cos vykonal za jejich dnů, *

v tom dávném čase rukou svou.

Pohany vyhnals, je jsi tam vsadil,

národy potřels a jim jsi dal růst.

Nedobyli si mečem tu zemi, *

nezvítězilo jejich rámě,

nýbrž tvá pravice, tvoje rámě, *

tvá jasná tvář jen z lásky k nim.

Ty jsi to, ty, můj král a můj Bůh, *

jenž jsi dal zvítězit Jákobovi.

S tebou jsme zdolali nepřátele, *

tvým jménem deptáme protivníky.

Na svém luku si nezakládám, *

nevděčím za vítězství meči:

tys nám dal zvítězit nad nepřáteli, *

pokořils ty, kdo nás nenávidí.

Proto jsme denně se chlubili Bohem, *

povždy jsme chválili tvé jméno. 

Ant. Tys nám dal, Pane, zvítězit, povždy budeme chválit tvé jméno.

Ant. 2 Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

II

Teď jsi nás odvrhl, ponechal v hanbě, *

netáhneš, Bože, už do boje s námi.

Nechals nás utíkat před nepřítelem, *

loupí nás ti, kdo nás nenávidí.

Vydals nás v plen jak jateční stádo, *

mezi pohany rozptýlil jsi nás.

Lacino prodáváš svůj národ, *

pramálo jsi tím prodejem získal.

Sousedům dal jsi nás v opovržení, *

všem kolem dokola k hanbě a smíchu.

Dopustils, že jsme v přísloví vešli, *

pohané nad námi kývají hlavou.

Stále svou hanbu mám před očima, *

studem se celý červenám v tváři,

slyším-li samou hanu a výsměch, *

vidím-li mstivého nepřítele. 

Ant. Ušetři, Pane, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

Ant. 3 Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

III

A toto všechno dolehlo na nás, †

i když jsme na tebe nezapomněli, *

úmluvu s tebou neporušili,

naše srdce se neodvrátilo, *

nesešly naše kroky z tvé cesty,

a tys nás rozbil v šakalích místech, *

ty jsi nás zastřel temnotami.

Kdybychom bývali zapomněli †

na svaté jméno svého Boha *

a vztáhli ruce k cizímu bohu,

což by to Bůh byl nezpozoroval? *

On přece zná všechny tajnosti srdce.

Pro tebe stále nás pobíjejí, *

jednají s námi jak s jatečním stádem.

Procitni, Pane, proč ještě spíš? *

Vzbuď se a nechtěj nás zatratit navždy!

Proč stále před námi skrýváš svou tvář, *

bídu a strast naši zapomínáš?

Naše duše je sražena v prach, *

na zemi ulpělo naše tělo.

Povstaň už, Pane, na pomoc pospěš, *

v milosti své nás vysvoboď! 

Ant. Povstaň, Pane, a ve své milosti nás vysvoboď.

Pane, ke komu půjdeme?

Ty máš slova věčného života.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Filipanům

3,1-16

Pavlův příklad

Moji bratři, radujte se v Pánu! Opakovat vám v psaní stejné věci není pro mne obtížné, vás to však utvrdí. Chraňte se těch psů, chraňte se těch pracovníků k ničemu, chraňte se toho vyřezávání! Správně obřezaní jsme my, protože sloužíme Bohu způsobem vnitřním, hledáme svou chloubu v Kristu Ježíši a nespoléháme se na ty vnější věci, ačkoli já bych se mohl spoléhat i na ně. Myslí-li někdo jiný, že se může spoléhat na ty věci vnější, já bych to mohl tím spíše: osmý den jsem byl obřezán, pocházím z izraelského národa, z Benjamínova kmene, jsem Hebrej a syn hebrejských rodičů, co se Zákona týká farizeus, co do horlivosti pronásledovatel církve, a co do spravedlnosti, která spočívá v zachovávání Zákona, byl jsem bez úhony.

Ale v čem jsem dříve viděl pro sebe prospěch, to považuji nyní kvůli Kristu za škodu. Ano, vůbec všecko to považuji za škodu ve srovnání s oním nesmírně cenným poznáním Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem se toho všeho zřekl a považuji to za bezcenný brak, abych mohl získat Krista a byl s ním spojen; nemám přece vlastní spravedlnost, která se získá zachováváním Zákona, ale tu, která se dává tomu, kdo věří v Krista, totiž tu, která přichází od Boha a spočívá na víře. Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení; a protože umřel on, i já mu chci být v tom podobný. Potom jak doufám, dosáhnu i vzkříšení z mrtvých. Tím neříkám, že už bych toho dosáhl nebo že už jsem dokonalý; ale ze všech sil se snažím to uchvátit, protože i mne samého uchvátil Kristus Ježíš.

Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil. Ale o jedno mi jde: nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k tomu, co je přede mnou. Běžím k cíli za vítěznou nebeskou odměnou, ke které nás Bůh povolal skrze Krista Ježíše.

Tak tedy máme smýšlet my všichni, kdo jsme dokonalí. A smýšlíte-li v té věci jinak, i to vám Bůh ukáže v pravém světle. Jenom je třeba, abychom v tom, k čemu jsme už dospěli, šli přímým směrem stejně dále.

RESPONSORIUM

Flp 3,8.9.10

Všechno považuji za škodu ve srovnání s nesmírně cenným poznáním Krista. * Všeho jsem se zřekl, abych byl s ním spojen.

Tak na sobě poznám Krista i moc jeho zmrtvýchvstání a účast v jeho utrpení. * Všeho.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilie svatého Jana Pavla II., papeže

(AAS 92 [2000], 671-672)

Kristovo poselství o milosrdenství

Moje radost je dnes opravdu veliká, když mohu celé církvi ukázat život a svědectví sestry Faustiny Kowalské jako Boží dar naší době. Podle Boží prozřetelnosti je celý život této pokorné dcery Polska zcela propojen s dějinami dvacátého století — toho století, které právě končí. Vždyť to bylo mezi první a druhou světovou válkou, kdy jí Kristus svěřil poselství o svém milosrdenství. Kdo si to pamatují, kdo byli svědky a účastníky událostí oněch let a hrozného utrpení, které postihlo miliony lidí, ti velmi dobře vědí, jak byla zvěst o Božím milosrdenství potřebná.

Ježíš sestře Faustině řekl: „Lidstvo nenalezne pokoj, dokud se s důvěrou neobrátí k mému milosrdenství.“ Toto poselství o Božím milosrdenství je díky činnosti polské řeholnice navždy spjato s dvacátým stoletím — posledním stoletím druhého tisíciletí a mostem k tisíciletí třetímu. To poselství není nové, lze ho však pokládat za dar zvláštního osvícení, které nás vede k intenzivnějšímu prožívání velikonoční radostné zvěsti, abychom ji nesli jako paprsek světla mužům a ženám naší doby.

Co nám přinesou léta, která jsou před námi? Jaká bude budoucnost člověka na zemi? To nám není dáno vědět. Přesto je jisté, že vedle nových věcí prospěšných nebudou bohužel scházet zkušenosti bolestné. Ale na cestu bude lidem třetího tisíciletí svítit světlo Božího milosrdenství, které chtěl Pán jakoby znovu svěřit lidstvu prostřednictvím charismatu sestry Faustiny.

Je zapotřebí, aby lidstvo — jako svého času apoštolové — přijalo ve večeřadle dějin zmrtvýchvstalého Krista, který ukazuje rány po svém ukřižování a opakuje: Pokoj vám! Je nutné, aby se lidstvo nechalo prozářit a proniknout Duchem, kterého mu zmrtvýchvstalý Kristus dává. Je to Duch, který uzdravuje rány srdce, bourá bariéry oddělující nás od Boha a rozdělující nás navzájem a obnovuje společnou radost z Otcovy lásky a z bratrské jednoty.

Kristus nás naučil, že „člověk nejen přijímá a zakouší milosrdenství od Boha, ale je povinen také sám prokazovat milosrdenství druhým: Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.“ Ježíš nám ukázal mnoho cest milosrdenství — milosrdenství nejen odpouští hříchy, ale vychází vstříc všem lidským potřebám. Ježíš se sklonil ke každé lidské bídě, hmotné i duchovní.

Kristovo poselství o milosrdenství k nám stále přichází v gestu jeho rukou, které vztahuje k trpícímu člověku. A právě tak Krista viděla sestra Faustina a tak ho hlásala lidem všech kontinentů. Zatímco byla skrytá ve svém konventu v Lagiewnikách v Krakově, učinila ze svého života zpěv oslavující milosrdenství: Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Žl 89 (88),2; 103 (102),8

Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech, * po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.

Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. * Po všechna pokolení.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys svaté Faustině svěřil poslání hlásat nezměrné bohatství tvého nekonečného milosrdenství; na její přímluvu dej, abychom podle jejího příkladu plně důvěřovali v tvou dobrotu a velkoryse konali skutky lásky. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky