Narodil se roku 1581 v malé vesnici Ranquines u Daxu v jihozápadní Francii. Po vysvěcení na kněze (1600) pokračoval ve studiu teologie a církevního práva, později působil v Paříži a od roku 1617 jako farář venkovské farnosti v lyonské diecézi. Tehdy začal organizovat svépomocnou péči o chudé zakládáním charitativních bratrstev a s několika horlivými kněžími konat lidové misie. V roce 1625 založil misionářskou kongregaci lazaristů, jejímž hlavním posláním bylo vzdělávání kandidátů kněžství. K zajištění trvalé péče o chudé a nemocné položil spolu se sv. Luisou de Marillac základy kongregace "Dcer křesťanské lásky" – vincentek (1633). Zemřel 27. IX. 1660 v převorství sv. Lazara v Paříži. V roce 1737 byl prohlášen za svatého a roku 1885 za patrona křesťanského charitativního díla.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Nejlepší Tvůrce stvoření,
náš Vládce, na nás pohlédni:
Nás, ponořené v těžké sny
z nezdravých dřímot vytrhni.
Ty, svatý Kriste, prosícím
shoď z beder těžké břímě vin.
Vždyť vstáváme s tvým vyznáním,
tmu rozrážíme zpěvem svým.
Zvedáme ruce se srdci
k tobě, jak konat za noci
nám už tvůj prorok přikázal
a Pavlův příklad ukázal.
Ty znáš zlé, jež jsme činili,
své nitro jsme ti odkryli,
své prosby v slzách vylili:
odpusť nám, čím jsme zhřešili.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
Ať Pane všeho vědění
ti patří naše nadšení.
Ty znáš všech srdcí tajemství
a sílíš nás svou milostí.
Pastýři ovce chránící,
ztracené nalézající,
na pastviny své svěží vždy
nás k dobrým ovcím shromáždi.
Kéž soudcův hněv nás nesvrhne
v ponuré stádo pekelné,
kéž jsme tvým soudem určeni
tvých pastvin stát se ovcemi.
Buď tobě, Spasiteli náš,
čest, vítězství, moc, slávy jas,
nad celým světem vládu máš
po všechny věky, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo. †
S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
† Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
ty jsi můj štít a záchrana moje!
Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
osvobodil mě od nepřátel!
Smrtící vlny mě zalily, *
příboje zkázy mě plnily děsem.
Osidla temnot mě ovila, *
smyčky smrti se nade mnou zdrhly.
K Pánu jsem volal v úzkostech, *
k Bohu jsem křičel o záchranu.
Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
k jeho uším došel můj nářek. △
Ant. S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.
Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.
A tu se zachvěla, pohnula zem, †
v základech hor se zakolísala, *
jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.
Z jeho nozder valil se dým, †
z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
řeřavé uhlíky sršely z něj.
Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
s černými mračny pod nohama.
Na cherubovi přilétal, *
na perutích vichru se snášel.
Celý se halil v temnotách, *
do clony z tmavých vod a mraků.
Ze záře, která před ním šla, *
padaly kroupy a řeřavé uhlí.
Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
hlasem svým Nejvyšší zaburácel.
Vysílal šípy do všech stran, *
blesky metal a kolkolem sršel.
I bylo vidět až na mořské dno, *
obnažily se základy země.
když jsi, Pane, zahrozil, *
zadul vichřicí svého hněvu.
Pro mne však z výšin svou pravicí sáh’, *
vyzdvihl mě z té záplavy vodní,
vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
z přesily mocných nenávistníků.
Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
Pán mi však přispěchal na ochranu.
Na volný prostor vyvedl mne, *
zachránil, v kom našel zalíbení. △
Ant. Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.
Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.
Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
splatil mi za to, že ruce mám čisté;
za to, že po cestách Páně jsem šel, *
od svého Boha neodpadl.
Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
zákony jeho jsem neodmítal.
Zůstal jsem před ním bez viny, *
chránil se bedlivě před proviněním.
odplatil Pán mou nevinnost, *
neboť viděl, že ruce mám čisté.
K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
a s dobrým jednáš dobrotivě.
Čistému odplácíš čistotou, *
k chytrákům však jsi opatrný.
Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
pohledy zpupné však pokořuješ.
Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
Bůh můj mé temnoty ozařuje.
S tebou ztékám valy a zdi, *
se svým Bohem přeskočím hradby. △
Ant. Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.
Všichni se divili milým slovům.
Která vycházela z jeho úst.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ezechiela
37,1-14
Hospodin vzkřísí svůj národ
Hospodinova ruka na mě spočinula, Hospodin mě v duchu vyvedl a přivedl do širokého údolí, které bylo plné kostí. Pak mi poručil jít kolem nich dokola – bylo jich totiž na širém poli velmi mnoho a byly už velmi vyschlé – a řekl mi: „Synu člověka, mohou tyto kosti ožít?“ Odpověděl jsem: „Pane, Hospodine, ty to víš!“ Pak mi pravil: „Prorokuj o těchto kostech! Řekneš jim: Suché kosti, slyšte Hospodinovo slovo! Tak praví Pán, Hospodin, těmto kostem: Vdechnu vám dech života a znovu ožijete. Dám na vás zase šlachy, přikryji vás masem, potáhnu vás kůží, dám vám dech života a ožijete. Tak poznáte, že já jsem Hospodin.“
Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo rozkázáno. Když jsem prorokoval, nastal hluk, veliké chrastění, kosti se spojovaly jedna s druhou. Viděl jsem potom, jak se na nich objevily šlachy, vyrostlo maso, svrchu je potáhla kůže, ale nebyl v nich život. Potom mi řekl: „Prorokuj k dechu života, prorokuj, synu člověka, a řekni k dechu života: Tak praví Pán, Hospodin: Přijď, dechu života, od čtyř větrů a věj na tyto zabité, ať ožijí!“
Když jsem prorokoval, jak mi poručil, vešel do nich dech života, ožili a postavili se na nohy – byl to velmi veliký zástup.
Pak mi řekl: „Synu člověka, tyto kosti, to je celý Izraelův dům. Stále jen říkají: ‚Uschly naše kosti, zhynula naše naděje, veta je po nás!‘ Proto prorokuj a řekni jim: Tak praví Pán, Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi, a tak poznáte, že já, Hospodin, jsem to řekl a vykonal“ – praví Hospodin.
RESPONSORIUM
Ez 37,12.14; Jan 11,25
Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide. * Vdechnu vám svého ducha a ožijete.
Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít. * Vdechnu.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisů svatého Vincence z Paula
(Epist. 2546: Correspondance, entretiens, documents, Paris 1922-1925,7)
Služba chudým má přednost přede vším
Chudé nemáme posuzovat podle toho, jak jsou oblečeni a upraveni navenek, ani podle toho, jakou se zdají mít duševní úroveň, neboť často mají způsoby drsné a neohrabané. Ale budete-li se dívat na chudé ve světle víry, poznáte, že zastupují Syna Božího, neboť on si zvolil chudobu. Když trpěl, téměř ztratil lidskou podobu, a pohani ho pokládali za blázna a pro židy byl pohoršením. Ale právě tím vším ukázal, že je hlasatelem radostné zvěsti chudým. Poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst. I my tak máme smýšlet a stávat se Kristu podobnými v jednání, to znamená starat se o chudé, těšit je, pomáhat jim, svěřovat je Bohu modlitbou.
Kristus se chtěl narodit chudý, vybral si za učedníky chudé a sám se stal služebníkem chudých, měl účast na jejich postavení a prohlásil přímo, že cokoli by se udělalo chudým dobrého nebo zlého, bude posuzovat tak, jako by se to udělalo jemu. A když Bůh miluje chudé, miluje i ty, kdo je mají rádi. Neboť když někdo někoho miluje, zahrnuje láskou i jeho přátele a služebníky. Proto i my doufáme, že nás bude Bůh milovat kvůli chudým. Navštěvujme je tedy, snažme se chápat chudé a ubohé a prožívejme s nimi jejich bolesti, abychom smýšleli jako Apoštol, když říká: Pro všechny jsem se stal vším. Snažme se proto s pochopením pro starosti a bídu bližních prosit Boha, aby nám dal pravého ducha milosrdenství a slitování, aby jím naplnil naše srdce a aby ho v nás uchoval.
Služba chudým má přednost přede vším a je třeba ji konat bezodkladně. Je-li tedy nutné v době modlitby zanést někomu lék nebo poskytnout pomoc, jděte tam s klidnou myslí a obětujte tu službu Bohu, jako byste byli na modlitbách. Nemusíte se zneklidňovat úzkostí nebo výčitkami svědomí, jestliže pro službu chudým vynecháte modlitbu. Vždyť to není zanedbávání Boha, opustíte-li Boha pro Boha, to znamená, přeruší-li se jedna služba Bohu, aby se pro něj vykonala jiná.
A tak zanecháte-li modlitby, abyste posloužili nějakému chudákovi, vězte, že jste tím prokázali službu Bohu. Vždyť láska je víc než všechna pravidla, a právě k ní má všechno směřovat. Láska je velká paní, a proto se musí dělat to, co ona poručí. Dejme se tedy s novým odhodláním do služby chudým a vyhledávejme zvláště ty nejopuštěnější, neboť právě oni jsou nám dáni, abychom péčí o ně sloužili našemu Pánu a Mistru.
RESPONSORIUM
1 Kor 9, 19.22; Job 29, 15-16
Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udělal ze sebe služebníka všech. U slabých jsem se stal slabým. * Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé.
Byl jsem okem slepému, a, nohama chromému. Byl jsem otcem chudých. * Pro všechny.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys naplnil svatého Vincence apoštolskou horlivostí a povolals ho, aby se staral o potřeby chudých a pečoval o vzdělání a výchovu kněží; pomáhej i nám, ať také my využíváme schopností, kterés nám dal, a jsme připraveni pomáhat těm, kdo potřebují naší pomoci. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky