24. říjen 2023

Sv. Antonína Marie Klareta, biskupa
nezávazná památka

Narodil se 23. XII. 1807 v Sallentu nedaleko Barcelony ve Španělsku jako pátý z deseti dětí. Po vysvěcení na kněze (1835) působil jako farář a jako apoštolský misionář v rodné Katalánii a krátký čas také na Kanárských ostrovech. Založil společnost pro vydávání náboženských knih (1847); sám jich také mnoho napsal. V roce 1849 založil misionářskou kongregaci klaretinů. Od roku 1850 byl arcibiskupem v Santiagu na Kubě, kde předtím 14 let neměli biskupa. Začal pořádat exercicie pro kněze, pastorační vizitace a lidové misie. Založil ženský vzdělávací institut klaretinek (1855). Organizoval charitativní a sociální činnost; ve všech farnostech zřídil lidové spořitelny (1854) a učil zemědělce hospodařit tak, aby byli soběstační. Vzbudil tím nenávist majitelů černých otroků; viděli v něm revolucionáře, několikrát na něj spáchali atentát a nakonec dosáhli toho, že se musel vrátit do Španělska (1857). Stal se zpovědníkem královny a doprovázel ji do vyhnanství ve Francii (1868). Účastnil se I. vatikánského koncilu (1869-1870), tam onemocněl a po návratu zemřel 24. X. 1870 v cisterciáckém opatství ve Fontfroide v jižní Francii. Za svatého byl prohlášen v roce 1950.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Ty s Otcem v záři trůnící,

jsi den, jas z jasu proudící.

Klid noci zpěvem rušíme:

buď s námi – tebe prosíme.

Vypuď nám z mysli mračno tmy,

odežeň od nás démony,

probuď nás z těžké dřímoty,

než zlenivělé pohltí.

To uděl, Kriste, věrným svým,

v tebe vždy důvěřujícím,

ať prospěje nám prosícím

zpěv náš, jenž zní ti do výšin.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Přesvatý Bože v Trojici,

jenž řídíš vše, co stvořil jsi,

ty jsi den práci vyhradil,

noc odpočinku zasvětil.

Chválíme tebe během dne,

už z rána, večer, v noční tmě.

S otcovskou péčí chraň ty nás

mocí své slávy v každý čas.

My sluhové tví věrní jsme

a vroucně se ti klaníme:

Prosících prosby, jejich zpěv

spoj s hymny nebešťanů všech.

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Žalm 9 B (10)
Bůh pomáhá utlačovaným
Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. (Lk 6, 20)
I

Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *

proč se skrýváš za časů tísně?

Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *

že padá do nástrah, které mu schystal.

Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *

loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.

Svévolník v duchu pyšně si říká: *

„Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí.

Jemu se povede vždycky, co páchá †

na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *

a svým odpůrcům jenom se šklebí.

V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *

od rodu k rodu mě neštěstí mine.“

Ústa má plná klamu a křivdy, *

na jazyku jen trýzeň a hoře.

Za humny sedá na číhané, †

úkradkem vraždí nevinného, *

očima slídí po chudáku.

V úkrytu číhá jak šelma v houští, †

číhá, jak lapit ubožáka;

lapí ho, vtáhne do své sítě.

Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *

slabí tak padají do jeho moci.

V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *

odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“ 

Ant. Pán bude spravedlivě soudit chudé.

Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

II

Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku, *

Nezapomínej na ubožáky!

Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *

říkat si: „Však ty nepotrestáš“?

Ty sám však vidíš strasti a muka, *

hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.

Na tebe vždy se spoléhá slabý, *

ty jsi pomocník osiřelých.

Rámě přeraz hříšnému lotru *

potrestej špatnost, ať nadobro zajde!

Pán je králem na věky věků, *

vymizí pohané z jeho země.

Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *

v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,

sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *

Člověk z hlíny už nesmí nás děsit! 

Ant. Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.

Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

Žalm 11 (12)
Prosba o pomoc proti zpupným
Kvůli nám ubohým poslal Otec svého Syna. (Sv. Augustin)

Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *

věrnost mezi lidmi už se ztratila.

Jeden druhého tu slovem obelhává, *

mluví klamným rtem a srdcem dvojakým.

Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *

jazyky, co mluví opovážlivě,

ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *

V našich ústech síla, kdo je nad námi?“

Utištěni slabí, naříkají chudí, †

proto praví Pán: „A nyní povstanu, *

opovrženému spásu přinesu!“

Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *

čisté stříbro prošlé žárem sedmerým.

Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *

před tím plemenem nás vždycky zachráníš,

i když bezbožníci pyšně vykračují *

a když mají vrch vždy jen ti nejhorší. 

Ant. Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.

Pán utlačeným dopomáhá k právu.

Ponížené vodí k cestám svým.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Ester

4,1-8.8a.9-17

Aman připravil vyhlazení židů

Když se Mardocheus dozvěděl o všem, co se stalo, roztrhl svůj šat, oblékl si žíněné roucho a posypal hlavu popelem. Vyšel doprostřed města a převelice hořekoval. Tak došel až před královskou bránu; do královské brány totiž nebylo dovoleno vejít v žíněném rouchu. A všude, v každé provincii, kamkoli se dostal králův výnos a rozkaz, nastal u židů veliký smutek, půst, pláč a nářek; žíněné roucho a popel se pro mnohé staly lůžkem.

Tu přišly Esteřiny dívky a dvořané a oznámili jí to. Když to uslyšela, sevřela ji nesmírná úzkost. Poslala Mardocheovi šaty, aby odložil žíněné roucho, a oblékl si je; ale on je nepřijal. Ester tedy zavolala Atacha, jednoho z dvořanů, kterého král ustanovil k její službě, a přikázala mu, aby šel k Mardocheovi a zjistil, proč to dělá. Atach vyšel k Mardocheovi na městské prostranství před královskou branou. Mardocheus mu oznámil všechno, co ho potkalo a jak velké množství stříbra slíbil Aman dát do královské pokladny za vyhlazení židů. Dal mu také opis výnosu o jejich vyhlazení, který byl vyvěšen v Šúšanu. Měl ho ukázat královně a vybídnout ji, aby šla ke králi uprosit ho a přimluvit se za svůj lid. Vzkázal po něm: „Vzpomeň si na dny své bídy, kdy jsem tě živil vlastní rukou! Aman, druhý po králi, promluvil proti nám, aby nás vydal na smrt, ale ty volej k Hospodinu, přimluv se za nás u krále a vysvoboď nás ze smrti!“

Atach se vrátil a oznámil Esteře Mardocheův vzkaz. A ona mu přikázala, aby Mardocheovi vyřídil její odpověď: „Všichni královi služebníci a všechny provincie, které jsou pod jeho pravomocí, vědí, že pro každého muže i ženu, kteří by bez pozvání vešli do vnitřního nádvoří ke králi, platí jediný zákon: má být ihned usmrcen, ledaže by k němu král vztáhl zlaté žezlo; pak může zůstat naživu. Ale já jsem už třicet dní nebyla zavolána ke králi.“ Když to Mardocheus uslyšel, znovu vzkázal Esteře: „Nedomnívej se, že kvůli tomu, že jsi v domě králově, ty jediná vyvázneš životem, na rozdíl od všech židů. Neboť budeš-li v tuto chvíli mlčet, vysvobození a záchrana přijde židům odjinud, ale ty a dům tvého otce zahynete. A kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato.“

Ester tedy vzkázala Mardocheovi: „Jdi, shromáždi všechny židy, kteří jsou v Šúšanu, a postěte se za mne. Nejezte a nepijte po tři dny a tři noci. Také já a mé dívky se budeme takto postit. A potom půjdu ke králi, i když budu jednat proti zákonu. Mám-li zahynout, zahynu.“ Mardocheus odešel a učinil všechno, co mu Ester přikázala.

RESPONSORIUM

Srov. Est 4,17bb; Tob 13,2; Jdt 6,19

Pomoz mi, Pane, můj Bože, vždyť nemám nikoho než tebe. * Ty trestáš a smilováváš se, svrhuješ do podsvětí a vyvádíš ze záhuby.

Pohleď na jejich zpupnost a smiluj se nad námi v našem ponížení. * Ty trestáš.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisů svatého Antonína Marie Klareta

(L’Egoismo vinto, Romæ 1869,60)

Kristova láska nás žene

Oheň Ducha Svatého naplňoval svaté apoštoly, a oni prošli celý svět. A tentýž oheň zapaluje i apoštolské misionáře, kteří se ubírali, ubírají a budou ubírat do nejzazších krajin země, od jednoho konce světa k druhému, aby zvěstovali Boží slovo; a tak mohou právem na sebe vztahovat výrok apoštola Pavla: Kristova láska nás žene.

Kristova láska nás podněcuje a pobízí, abychom běželi, abychom takřka letěli s pomocí křídel svaté horlivosti. Kdo opravdu miluje, miluje Boha i bližního; a kdo miluje, je opravdu horlivý, a to tím víc, čím je vyšší stupeň jeho lásky, takže čím víc plane láskou, tím víc ho žene horlivost. Jestliže tedy někdo není horlivý, svědčí to o tom, že je láska v jeho srdci vyhaslá. Kdo je plný horlivosti, touží po velkých věcech, dělá je a snaží se, aby byl Bůh stále více poznáván a milován a aby se mu sloužilo v nynějším i budoucím životě, protože tato svatá láska nemá konce. A právě tak jedná i s bližním: přeje si a snaží se, aby byli všichni na tomto světě spokojeni a v nebeské vlasti aby byli šťastní a blažení; aby byli všichni spaseni; aby nikdo nezahynul navěky, neurážel Boha a ani na okamžik nezůstával v hříchu. Vidíme to u svatých apoštolů i u všech, kdo jsou ovládáni apoštolským duchem.

Říkám si: Syn neposkvrněného Srdce Mariina plane láskou a všude, kudy chodí, hoří; toužebně se ze všech sil snaží zapálit všechny lidi ohněm božské lásky. Nic ho neodradí; raduje se, když musí strádat; pouští se do namáhavé práce; ochotně bere na sebe obtíže; netrápí se, je-li pomlouván, a s veselou myslí snáší utrpení. Nemyslí na nic jiného, než jak následovat Ježíše Krista a jak se mu stávat podobným modlitbou, prací, snášením utrpení, stálou a jedinou starostí o Boží slávu a spásu duší.

RESPONSORIUM

1 Sol 2, 8; Gal 4, 19

Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.

Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys poslal svatého biskupa Antonína, aby s velikou láskou a trpělivostí hlásal evangelium; veď i nás, abychom vždy a ve všem jednali podle tvé vůle a ve spojení s Kristem se usilovně snažili získat své bratry. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky