Narodila se 26. července 1602 v Arequipě v Peru. Od svých tří let byla vychovávána u dominikánských mnišek v klášteře sv. Kateřiny v Arequipě. Ve čtrnácti letech ji rodiče z kláštera odvedli a chtěli ji provdat. Anna odmítla, utekla do kláštera a požádala zde o přijetí. Neposlušnost vůči rodičům byla v té době chápána jako velký hřích, proto ji sestry nejprve odmítly a nabídly jí pouze místo služebné. Nakonec ji však na přímluvu jejího bratra kněze do kláštera přijaly. Anna zde působila jako sakristánka, novicmistrová i převorka. Milovala liturgii, vynikala mimořádnou úctou k eucharistii a k Panně Marii. Všem vždy ochotně pomáhala. Poslední léta trpěla velkými bolestmi. Zemřela 10. ledna 1686 a byla pohřbena v klášterním kostele sv. Kateřiny v Arequipě. Beatifikoval ji 2. února 1985 sv. Jan Pavel II.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Ty s Otcem v záři trůnící,
jsi den, jas z jasu proudící.
Klid noci zpěvem rušíme:
buď s námi – tebe prosíme.
Vypuď nám z mysli mračno tmy,
odežeň od nás démony,
probuď nás z těžké dřímoty,
než zlenivělé pohltí.
To uděl, Kriste, věrným svým,
v tebe vždy důvěřujícím,
ať prospěje nám prosícím
zpěv náš, jenž zní ti do výšin.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
Přesvatý Bože v Trojici,
jenž řídíš vše, co stvořil jsi,
ty jsi den práci vyhradil,
noc odpočinku zasvětil.
Chválíme tebe během dne,
už z rána, večer, v noční tmě.
S otcovskou péčí chraň ty nás
mocí své slávy v každý čas.
My sluhové tví věrní jsme
a vroucně se ti klaníme:
Prosících prosby, jejich zpěv
spoj s hymny nebešťanů všech.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pán bude spravedlivě soudit chudé.
Proč jsi, Pane, tak daleko od nás, *
proč se skrýváš za časů tísně?
Hříšný tu zpupně chudáka mučí, *
že padá do nástrah, které mu schystal.
Hříšník se ještě svou chtivostí chlubí, *
loupí a rouhá se, pohrdá Pánem.
Svévolník v duchu pyšně si říká: *
„Netrestá – není Bůh!“ Takto on smýšlí.
Jemu se povede vždycky, co páchá †
na tvůj soud zdaleka nepomýšlí *
a svým odpůrcům jenom se šklebí.
V duchu si říká: „Já neklesnu nikdy, *
od rodu k rodu mě neštěstí mine.“
Ústa má plná klamu a křivdy, *
na jazyku jen trýzeň a hoře.
Za humny sedá na číhané, †
úkradkem vraždí nevinného, *
očima slídí po chudáku.
V úkrytu číhá jak šelma v houští, †
číhá, jak lapit ubožáka;
lapí ho, vtáhne do své sítě.
Shýbá se, krčí, po zemi plazí, *
slabí tak padají do jeho moci.
V duchu si říká: „Bůh o tom neví, *
odvrátil tvář, nic nemůže vidět.“ △
Ant. Pán bude spravedlivě soudit chudé.
Ant. 2 Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.
Vstaň, Pane! Bože, pozvedni ruku, *
Nezapomínej na ubožáky!
Cožpak smí bezbožník pohrdat Bohem, *
říkat si: „Však ty nepotrestáš“?
Ty sám však vidíš strasti a muka, *
hledíš, jak rukou svou se jich ujmout.
Na tebe vždy se spoléhá slabý, *
ty jsi pomocník osiřelých.
Rámě přeraz hříšnému lotru *
potrestej špatnost, ať nadobro zajde!
Pán je králem na věky věků, *
vymizí pohané z jeho země.
Touhu ubohých vyslyšels, Pane, *
v srdci je sílíš a sluchu jim přeješ,
sirotkům, stíhaným zjednáváš právo. *
Člověk z hlíny už nesmí nás děsit! △
Ant. Ty, Pane, vidíš mé strasti a muka.
Ant. 3 Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.
Pomoz, Pane! Málo, stále míň je zbožných, *
věrnost mezi lidmi už se ztratila.
Jeden druhého tu slovem obelhává, *
mluví klamným rtem a srdcem dvojakým.
Kéž Pán zahubí ta všechna lživá ústa, *
jazyky, co mluví opovážlivě,
ty, co říkají: „Svým jazykem jsme mocní! *
V našich ústech síla, kdo je nad námi?“
Utištěni slabí, naříkají chudí, †
proto praví Pán: „A nyní povstanu, *
opovrženému spásu přinesu!“
Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, *
čisté stříbro prošlé žárem sedmerým.
Ty jsi, Pane, při nás, ty nás ochraňuješ, *
před tím plemenem nás vždycky zachráníš,
i když bezbožníci pyšně vykračují *
a když mají vrch vždy jen ti nejhorší. △
Ant. Každé slovo Páně, to je slovo ryzí, čisté stříbro prošlé žárem.
Pán utlačeným dopomáhá k právu.
Ponížené vodí k cestám svým.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Sirachovcovy
11,12-30 (řec. 12-28)
Důvěra v Boha
Kdo je slabý a potřebuje pomoc,
nemá sílu, topí se v bídě,
ale oči Páně na něj vlídně shlížejí.
Zdvihne ho z ponížení
a vyvýší jeho hlavu,
takže mnozí nad ním užasnou.
Dobro i zlo, život i smrt,
chudoba i bohatství jsou od Pána.
Od Pána je moudrost, rozvaha a poznání zákona,
láska a správné chování pochází od něho.
Pošetilost a temnota jsou stvořeny pro hříšníky;
ti, kdo se kochají zlem, zestárnou s ním.
Dary Páně zůstanou u zbožných
a jeho přízeň je učiní šťastnými navždy.
Někdo zbohatne šetřením a skrblictvím
a to je jeho odměna:
Řekne-li: „Našel jsem pokoj,
a nyní budu užívat svého jmění,“
neví, jak dlouho to potrvá,
všechno zanechá cizím a umře.
Zůstaň ve svém zaměstnání a uplatňuj se v něm,
zestárni ve svém povolání.
Neobdivuj skutky hříšníka,
ale důvěřuj v Pána a vytrvej ve své námaze,
protože snadné je v očích Páně
rychle, ba znenadání obohatit chudáka.
Požehnání Páně je odměnou zbožnému
a v pravý čas rozkvete jeho naděje.
Neříkej: „Co bych se ještě namáhal,
co mi ještě nyní zbývá?“
Neříkej: „Mám všeho dost,
co by se mi nyní mohlo stát zlého?“
V čas štěstí se nepamatuje na neštěstí
a v čas neštěstí se nevzpomíná na štěstí.
Vždyť pro Pána je snadné v den skonání
každému odplatit podle jeho chování.
Zlý čas dává zapomenout na radost,
a při poslední hodině člověka se odhalí jeho skutky.
Před smrtí nikoho nenazývej šťastným,
protože člověk se pozná podle svého konce.
RESPONSORIUM
Sir 11,19.20; srov. Lk 12,17.18
Řekne-li boháč: „Našel jsem pokoj a nyní budu užívat svého jmění,“ * neví, jak dlouho to potrvá, všechno zanechá cizím a umře.
Uvažoval sám pro sebe: Strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. * Neví, jak.
DRUHÉ ČTENÍ
Z řeholních pravidel svatého Basila Velikého, biskupa
(Regulæ fusius tractatæ, Resp. 2,1: PG 31,908-910)
Schopnost milovat je nám vrozena
Láska k Bohu nepotřebuje učitele. Právě tak jako nás nikdo neučil radovat se ze světla, toužit po životě, mít rád ty, kteří nás přivedli na svět a vychovali. A podobně, vlastně daleko víc, ani touha po Bohu nepřichází zvenčí dík nějakému cvičení či vyučování, nýbrž od chvíle, kdy živý tvor, mám na mysli člověka, začíná existovat, je do nás v zárodku vložena duchovní schopnost a potřeba milovat. Tuto schopnost podchycuje škola Božích přikázání, pečlivě ji pěstuje, rozumně živí a s Boží pomocí ji přivádí k dokonalosti.
Líbí se mi vaše horlivost, nezbytná pro dosažení tohoto cíle. Dá-li Bůh, s přispěním vašich modliteb se pokusíme v moci Ducha Svatého, která nám byla dána, rozdmýchat jiskérku božské lásky, která je ve vás skryta.
Především si řekněme, že jsme už předem dostali od Boha sílu a schopnost plnit všechna přikázání, která nám dal. Takže si nemůžeme ani stěžovat, že se od nás žádá něco mimořádného, ani se pyšnit, že vracíme víc, než jsme dostali. Jestliže tedy těchto sil a schopností správně a náležitě užíváme, žijeme zbožným a ctnostným životem. Jestliže jich však užíváme špatně, řítíme se do neřesti.
Takže podstatu neřesti tvoří, když toho, co nám Bůh dal ke konání dobra, užíváme v rozporu s jeho přikázáními k něčemu zlému. Naopak ctnost, kterou od nás Bůh požaduje, spočívá v tom, že toho všeho budeme užívat v dobrém svědomí a podle přikázání Páně.
Tak, a nyní budeme v témže smyslu mluvit o lásce. Když jsme dostali příkaz milovat Boha, dostali jsme zároveň schopnost milovat, která je nám hned od samého prvního okamžiku vrozena. Nepotřebujeme k tomu vnější důkazy. Každý se totiž o tom může sám a na sobě přesvědčit. Toužíme přece přirozeně po tom, co je krásné a dobré, byť se každému může zdát krásným a dobrým něco jiného. Nikdo nás nemohl učit lásce k příbuzným a přátelům a ty, kteří nám prokazují dobro, zahrnujeme přece sami od sebe veškerou přízní.
Nuže, copak je něco obdivuhodnějšího než Boží krása? Nebo jaké pomyšlení je milejší a sladší než pomyšlení na Boží velkolepost? Je nějaká touha tak mocná a tak silná jako ta, kterou Bůh probouzí v duši, která byla očištěna od veškeré neřesti a rozechvělá láskou volá: Jsem nemocná láskou? Zcela nevyslovitelná a nepopsatelná je skvělost Boží krásy!
RESPONSORIUM
Žl 18,2-3
Miluji tě, Hospodine, má sílo, * Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj.
Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám. * Hospodine.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys ve své dobrotě obdaroval blahoslavenou pannu Annu milostí rozjímavé modlitby, kajícnosti a lásky k bližním; na její přímluvu dej, ať přinášíme oběť chvály tvé velebnosti a podle jejího příkladu jsme schopni rozeznávat ve znameních doby, co se tobě líbí. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky