7. listopad 2023

Všech svatých Řádu kazatelů
Svátek
pro dominikány (OP)

Řád, který svatý Dominik založil a který v roce 1216 potvrdil Honorius III., je dílem lásky. Posvěcovat sebe, aby se dostalo posvěcení nesmrtelným duším. Tímto způsobem žili všichni bratři a sestry svatého Dominika, které církev uznala za svaté. Kromě nich žilo v řádu mnoho bratří a sester, kteří nebyli oficiálně za svaté uznáni, ale jejichž úcta je v řádu živá. Ty všechny si připomínáme při této slavnosti. Řádové konstituce nám kladou na srdce: „Ať si bratři věrně připomínají ty, kteří je předešli v rodině svatého Dominika a kteří jim poskytují příklad života, účast na společenství a oporu přímluvy. Ať si připomínají jejich skutky a nauku a šíří je. … Ať bratři podporují pravou zbožnost a úctu k svatému Dominiku, zrcadlu našeho života, a k řádovým světcům, aby se tak povzbuzovali k jejich následování a upevňovali se v duchu svého povolání.“ (LCO č. 16 a 67)

Tercie

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

K nám, Duchu Svatý, nyní spěj

a znovu naplň naši hruď,

ty pojíš Otce se Synem,

i s námi stále spojen buď!

A srdce, ústa, mysl, cit

rač k Božím chválám roznítit

a rozdmýchej v nás lásky žár,

by oheň náš i bližní hřál.

Nauč nás Boha Otce znát,

líp jeho Syna poznávat

a v tebe, Duchu od obou,

vždy věřit s myslí pokornou. Amen.

Nebo:

Je třetí denní hodina.

Jak jistý řád nás k tomu má,

z hloubi své duše pokorné

o dar tří ctností poprosme.

Aby Duch Svatý, Těšitel,

příbytek v našich srdcích měl,

vždyť apoštolů družinu

navštívil v tuto hodinu.

Pán, který stvořil nebes říš,

zachovávaje sám řád týž

vybavil vše tak nádherně

i k naší věčné odměně.

Ať sláva Bohu Otci zní,

i tobě, Synu jediný,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.

Žalm 118 (119), 97-104
XIII – מ (Mém)

Ach, jak tvůj zákon miluji vroucně! *

Po celý den já přemítám o něm.

Moudřejším než jsou mí nepřátelé, *

činí mě vůle tvá, stále je se mnou.

Rozumem předčím své učitele, *

protože o tvých výrocích hloubám.

Rozvážnosti mám víc nežli starci, *

neboť plním tvá přikázání.

Od špatných cest já zdržuji nohy, *

abych tvé slovo vždy zachovával.

Neuhýbám před tvými soudy, *

protože tys mi dal poučení.

Jak mi tvé příkazy na patře sládnou, *

víc nežli med mi chutnají v ústech!

Zmoudřel jsem tvými rozhodnutími, *

odpor mám ke každé nepravé cestě. 

Žalm 73 (74)
Nářek nad zpustošeným chrámem
Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo. (Mt 10, 28)
I

Proč, Bože, jsi nás už zavrhl navždy? *

Proč k ovcím tvé pastvy plane tvůj hněv?

Buď pamětliv obce, již získal sis kdysi, †

kmene, jejž vykoupils, aby ti patřil, *

své hory Sión, kde sídlo jsi měl.

Zamiř své kroky k pradávným troskám, *

v tvé svatyni nepřítel zpustošil vše.

Ryk nepřátel hučel v tvé přesvaté síni, *

svá znamení vztyčili uprostřed ní.

Řádili tak jako ten, kdo si v houští *

sekyrou chvojí nasekat jde,

veškeré dřevěné dílo a řezby *

tříštili mlatem a sekyrou.

Sžehli tvou svatyni, znesvětili *

stan tvého jména až do základu.

Řekli si: „Zničme jim po celé zemi *

svatyně Boží a vypalme je!“

Jsme bez tvých znamení, proroka není *

a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě...

Jak dlouho se, Bože, smí protivník rouhat? *

Navždy smí nepřítel tupit tvé jméno?

Proč od nás odtahuješ svou ruku, *

necháváš v klíně svou pravici?

Vždyť ty jsi od věků, Pane, mým králem, *

jenž skutky spásy na zemi koná. 

II

Ty svou mocí rozdělil jsi moře, *

dračí lebky ve vodách jsi zdrtil.

Leviathanu jsi hlavy tříštil, *

žralokům jsi za pokrm jej dával.

Bystřinám a zřídlům dal jsi trysknout, *

vysušil jsi mocné vodní toky.

Tvůj je den a tvá je noc, tvým dílem *

ustálení měsíce i slunce.

Vymezil jsi všechna pásma země, *

stvořils letní období i zimní.

Pomni: tupí tě nepřítel, Pane, *

nemoudrý lid tvému jménu se rouhá!

Duši, jež vzývá tě, nevydej smrti, *

chudé své neponech v zapomenutí!

Do smlouvy pohleď: zem ve všech koutech *

plna je stonů a násilných skutků.

Utisklé nenech v hanbě a haně, *

nuzný a slabý ať chválí tvé jméno!

Povstaň, Pane, své věci se ujmi, *

pamatuj, kterak tě uráží blázen!

Vzpomeň si na křik svých protivníků, *

na vřískot těch, kdo na tebe sočí! 

Ant. To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Řím 8, 16-17

Spolu s naším duchem to potvrzuje sám Duch Svatý, že jsme Boží děti. Jsme-li však děti, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi. Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s ním dojít slávy.

Radujte se a jásejte, všichni svatí.

Neboť vás čeká v nebi velká odměna.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys vzor veškeré dokonalosti a svou církev stále zdobíš rozmanitými dary svatosti, které slouží k budování Kristova těla. Prosíme tě, dej, ať jdeme v obdivuhodných šlépějích světců naší rodiny a jednou se těšíme i z jejich věčného společenství. Skrze Krista, našeho Pána.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky