4. květen 2023

Utrpení našeho Pána Ježíše Krista
nezávazná památka
pro dominikány (OP)

Úcta k utrpení Páně, která se podivuhodně rozšířila a trvá až do našich časů, začala vzkvétat od 11. století, spolu s novou náboženskou vnímavostí pro Kristovo lidství.

Jsou zde četná a překrásná svědectví o této zvláštní formě zbožné úcty, která se šířila především mezi mnichy, zvláště ve 13. století a dále díky Řádu menších bratří a Řádu kazatelů. V našem řádu od samotného jeho počátku je doložena zvláštní zbožná úcta našich bratří k trpícímu Spasiteli a jeho Matce milosrdenství. První liturgickou zmínkou je oslava Koruny Páně (4. května, jinak 24. dubna) zavedená u příležitosti darování jednoho trnu z trnové koruny Páně, který dal našim bratřím francouzský král sv. Ludvík v roce 1239. V průběhu staletí se v liturgických knihách našeho řádu objevily další oslavy, které připomínají utrpení Páně: Modlitba na hoře Olivetské (úterý po sedmé velikonoční neděli), Utrpení Páně (úterý po šesté velikonoční neděli), Kopí a hřebů umučení (pátek po první neděli postní), Posvátného plátna Páně (pátek po druhé neděli postní), Svatých pěti ran (pátek po třetí neděli postní), Předrahé krve Páně (pátek po čtvrté neděli postní). K nim se připojuje svátek Panny Marie Bolestné (pátek po páté neděli postní). Všechny tyto svátky se slavily až do liturgické reformy sv. Pia X.

Co říci dále o této jedinečné formě zbožnosti v tradici našeho řádu, zvláště u našich svatých a blahoslavených, kteří všichni, i když různým způsobem, pláli podivuhodnou láskou k trpícímu Kristu? Vzpomeňme hned na svatého Dominika, kterého tak často maloval Fra Angelico, jak leží na zemi u nohou ukřižovaného Krista a hledí na něho s něžnou láskou. Ustavičné a moudrostí prodchnuté rozjímání o trpícím Spasiteli se skutečně jeví jako jakási podstatná součást naší spirituality. V tomto láskyplném nazírání se Kazatelé dozvídají vše, co především náleží k hlásání radostné zvěsti o spáse, a vidí samotného člověka ve světle víry. V něm je opravdu pramen našeho těsného sjednocení s Kristem a zároveň výraz naší lásky k bratřím.

Chceme-li se stát svědky Ježíše Krista Zmrtvýchvstalého, znamená to a rovněž vyžaduje i sdílení jeho utrpení. Nevíme přece předem, kam jsme vedeni a co se s námi stane. Chápeme proto, že mysl i srdce služebníků evangelia se musí neustále obracet ke Kristu trpícímu, kdykoli se přerušil vztah lásky a kontemplace.

Tomuto úmyslu odpovídá toto votivní oficium, které se zde předkládá, aby bylo slaveno dle libosti, podle místních zvyklostí nebo okolností.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Vykupiteli, zachraň, co jsi vytvořil

a světlem tvojí svaté tváře prostoupil;

nedovol roztrhat podvodem démonů,

za co jsi svojí smrtí cenu zaplatil.

Slituj se, králi dobrý, nad služebníky,

uvolni pouta a osvoboď viníky,

ty jsi je vykoupil krví svou předrahou,

ať také na věky se radují s tebou. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 My hlásáme Krista ukřižovaného, Boží moc a Boží moudrost. Aleluja.

Nebo: Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšníci. Aleluja.

Nebo: Ježíš přišel se svými učedníky do Getseman a padl na něho zármutek a úzkost.

Žalm 68 (69), 2-13

Pojď mě zachránit, Bože, *

voda až k hrdlu mi sahá,

bořím se v hlubokém bahně, *

jako by bezedné bylo,

padl jsem do hlubin vodních, *

proud mě strhuje s sebou.

Jsem už vysílen křikem, *

hrdlo mám ochraptělé,

oči mi hleděním slábnou, *

jak čekám na svého Boha.

Víc, než mám na hlavě vlasů, *

je těch, kdo mají mě v zášti,

silnější nežli mé kosti †

jsou, kdo mě stíhají křivě. *

Vrátit mám to, co jsem nevzal!

Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *

prohřešky moje nejsou ti tajny.

Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *

kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,

ať kvůli mně se nedočká hanby, *

kdo hledá Boha Izraele!

Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *

pohana ulpěla na mé tváři.

Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *

synům mé matky jsem jako cizí.

Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *

hanoben těmi, kdo hanobí tebe.

Sebe jsem týral mnohými posty, *

ale i to mi jen k potupě bylo.

V pytli jsem chodil za pokání, *

za to jsem jim byl leda pro smích.

Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *

opilci zpívají posměšky o mně. 

Ant. My hlásáme Krista ukřižovaného, Boží moc a Boží moudrost. Aleluja.

Nebo: Bůh však prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšníci. Aleluja.

Nebo: Ježíš přišel se svými učedníky do Getseman a padl na něho zármutek a úzkost.

Ant. 2 Když Ježíš přišel na svět, řekl: Hle, přicházím, Bože, abych plnil tvou vůli. V této vůli jsme byli posvěceni skrze oběť těla Ježíše Krista. Aleluja.

Nebo: Nikdo mi nebere můj život, ale já ho dávám a zase si ho beru. Aleluja.

Nebo: Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji. Jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve. Aleluja.

Žalm 68 (69), 14-22.30-37

Já však se modlím k tobě, Pane! *

Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,

jak jenom ty se smilovat umíš, *

jak jenom ty jsi v pomoci věrný!

Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *

zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,

aby mě proud už nestrhoval, †

aby mě hloubka nepohltila, *

ať propast nade mnou nezavře jícen!

Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *

shlédni ke mně v svém milosrdenství!

Neukrývej se před služebníkem, *

vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě!

Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *

zachraň mě navzdor mým nepřátelům!

Ty přece znáš mé ponížení, *

před tebou stojí mí protivníci.

Zahanbení mi zlomilo srdce, *

potupa má je nezhojitelná;

doufal jsem v soucit, ale marně, *

v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.

Žluč mi kapali do mého jídla, *

v žízni mě octem napájeli.

Já však jsem ubožák v bídě, *

chraň mě svou pomocí, Bože!

Chci jménu Božímu zpívat, *

vděčně je chválit a slavit.

To bude milejší Pánu, *

nad žertvu rohatých býků.

Těšte se, pokorní, z toho: *

Kdo hledá Boha, ten sílí!

Neboť Pán ubohé slyší, *

nezhrdne zajatci svými.

Chval ho nebe i země, *

moře a vše, co v něm žije!

Neboť Bůh zachová Sión, †

zbuduje judská města; *

budou v nich žít a sídlit

potomci těch, kdo mu slouží; †

kdo jeho jméno ctí s láskou, *

najdou v nich navždy svůj domov. 

Ant. Když Ježíš přišel na svět, řekl: Hle, přicházím, Bože, abych plnil tvou vůli. V této vůli jsme byli posvěceni skrze oběť těla Ježíše Krista. Aleluja.

Nebo: Nikdo mi nebere můj život, ale já ho dávám a zase si ho beru. Aleluja.

Nebo: Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji. Jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve. Aleluja.

Ant. 3 Kristus si nás zamiloval a vydal sám sebe za nás Bohu jako dar a oběť líbezné vůně. Aleluja.

Nebo: V tom jsme poznali, co je láska, že totiž za nás položil svůj život: tak i my máme dávat život za své bratry. Aleluja.

Nebo: Otče, nemůže-li mne tento kalich minout, aniž bych jej pil, ať se stane tvá vůle. Aleluja.

Žalm 87 (88)
Modlitba těžce zkoušeného člověka
Toto je vaše hodina a vláda temnoty. (Lk 22, 53)

Pane, Bože spásy, volám za dne, *

za noci můj křik se k tobě dere.

Dej, ať modlitba má dojde k tobě, *

nachyl ucho k mému naříkání!

Vždyť má duše už je syta útrap, *

k podsvětí se naklání můj život.

Už mě počítají mezi mrtvé, *

jsem jak ten, v kom všechny síly zhasly.

Mezi mrtvými je moje lůžko, *

mezi padlými, co leží v hrobě,

na které už ani nevzpomeneš; *

ze vší péče tvé jsou vyloučeni.

Uvrhls mě do hluboké jámy, *

do propasti, do nejhlubších temnot.

Leží na mně tíha tvého hněvu, *

všechny vlny tvé mě zaplavují.

Odehnals mi přátele i známé, *

učinils, že všichni si mě hnusí;

uvězněn jsem, ven se nedostanu, *

oko mé je vysíleno hořem.

K tobě, Pane, běduji den za dnem *

a jen po tobě své ruce vzpínám.

Konáš divy pro ty, kdo jsou mrtvi? *

Mohou stíny vstát a tebe chválit?

Vyprávějí o tvé lásce v hrobech, *

o tvé věrnosti tam v říši mrtvých?

Budou známy v temnotách tvé divy, *

tvoje milost v kraji zapomnění?

Proto, Pane, stále k tobě úpím, *

k tobě stoupá prosba má hned zrána.

Proč mě tedy zavrhuješ, Pane? *

Proč svou tvář mi neustále skrýváš?

Ubožák jsem, z dětství vydán smrti, *

zdrcen tvými hrůzami, jež snáším.

Přese mne se přehnaly tvé hněvy, *

hrůzy tvé mi ústa umlčují.

Stále mě jak vody zaplavují, *

nade mnou se zavírají všechny.

Odcizils mi přítele i druha, *

už se přátelím jen s temnotami. 

Ant. Kristus si nás zamiloval a vydal sám sebe za nás Bohu jako dar a oběť líbezné vůně. Aleluja.

Nebo: V tom jsme poznali, co je láska, že totiž za nás položil svůj život: tak i my máme dávat život za své bratry. Aleluja.

Nebo: Otče, nemůže-li mne tento kalich minout, aniž bych jej pil, ať se stane tvá vůle. Aleluja.

Opravdu vzal na sebe naše úzkosti. Aleluja.

A naše bolesti sám nesl. Aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Jedno ze dvou následujících:

Z knihy proroka Izaiáše

Iz 52, 13 – 53, 12

Byl rozdrcen pro naše zločiny

Hle, můj Služebník dojde úspěchu, bude povýšen, povznesen k velké vznešenosti. Jak mnozí budou nad ním žasnout! Neboť jeho podoba byla nelidsky zohavena, vzhledem se nepodobá člověku. On přivede v údiv mnohé národy, králové před ním zavřou svá ústa, neboť spatřili, co se jim neřeklo, zpozorovali, co dříve neslyšeli.

Kdo uvěřil, co jsme slyšeli? Komu se ukázala Hospodinova moc? Vyrašil před ním jako výhonek, jako kořen z vyprahlé země. Neměl podobu ani krásu, aby upoutal náš pohled; neměl vzhled, abychom po něm zatoužili. Opovržený, opuštěný od lidí, muž bolesti, znalý utrpení, jako ten, před nímž si lidé zakrývají tvář, potupený, od nás nevážený. A přece on nesl naše utrpení, obtížil se našimi bolestmi, ale my jsme ho pokládali za zbitého, od Boha ztrestaného a ztýraného. On však byl proboden pro naše nepravosti, rozdrcen pro naše zločiny, tížily ho tresty pro naši spásu, jeho rány nás uzdravily. Všichni jsme bloudili jak ovce, každý šel svou vlastní cestou. Hospodin na něho uvalil vinu nás všech. Byl týrán, ale podrobil se a neotevřel svá ústa; jako beránek vedený na porážku a jak ovce, která mlčí před střihači, neotevřel svá ústa. Odstraněn byl soužením a nespravedlivým soudem. Kdo se stará o jeho právo? Vyrván byl ze země živých, pro zločin svého lidu byl ubit k smrti. Hrob mu vykázali se zločinci, posmrtný domov s boháči, ačkoli se nedopustil křivdy ani neměl v ústech podvod. Hospodinu se však zalíbilo zdrtit ho utrpením; jestliže dá na usmíření svůj život, uzří potomstvo, které bude žít dlouho, skrze něho se zdaří Hospodinův plán. Pro útrapy své duše uvidí světlo, nasytí se svým poznáním. Můj spravedlivý Služebník ospravedlní mnohé, neboť sám ponese jejich viny. Proto mu udělím mnohé a s reky rozdělí kořist proto, že sám sebe vydal na smrt, že se dal přičíst ke zločincům, když nesl hříchy mnohých a prosil za viníky.

RESPONSORIUM

Iz 53, 5; 1 Petr 2, 24; Ef 5, 2

Byl proboden pro naše nepravosti, rozdrcen pro naše zločiny. Tížily ho tresty pro naši spásu, * jeho ranami jsme uzdraveni. Aleluja.

Kristus si nás zamiloval a zcela vydal sebe za nás jako dar v oběť, vůni Bohu velmi příjemnou. * Jeho ranami.

Nebo:

Jer 11, 19; Žl 40 (41), 8

Byl jsem důvěřivý jako beránek vedený na porážku. Nevěděl jsem, co proti mně zamýšlejí. * Porazme strom i s ovocem, vytněme jej ze země živých, ať už není připomínáno jeho jméno.

Všichni, kdo mě nenávidí, šeptají si o mně, zlo mi strojí. * Porazme.

Nebo:

Z listu svatého apoštola Pavla Římanům

Řím 5, 8-11.17-21; 6, 1-11

Náš starý člověk je spolu s Kristem ukřižován, abychom již více nesloužili hříchu

Bůh dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus umřel za nás, když jsme ještě byli hříšníky. Tím spíše tedy budeme zachráněni skrze něho od Božího hněvu teď, když jsme ospravedlněni jeho krví. Neboť jestliže jsme s Bohem byli usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni, tím spíše – po usmíření – budeme zachráněni jeho životem. Ba ještě více! Smíme se i chlubit Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, protože skrze něho se nám nyní dostalo usmíření.

Jestliže kvůli provinění jednoho člověka začala skrze toho jednoho člověka vládnout smrt, tím spíše v síle nového života budou kralovat skrze jednoho, totiž Ježíše Krista, ti, kdo v hojnosti dostávají milost a dar ospravedlnění. Nuže tedy: jako provinění jednoho člověka přineslo odsouzení celému lidstvu, tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život. Jako se totiž celé množství stalo neposlušností jednoho člověka hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými. K tomu pak přistoupil Zákon, ale hřích to jen rozmnožilo. Kde se však rozmnožil hřích, tam se v míře ještě daleko štědřejší ukázala milost. Jako hřích projevoval svou vládu tím, že působil smrt, tak zase milost začala uplatňovat svou moc tím, že dávala ospravedlnění, které vede k věčnému životu skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

Co tedy řekneme? Máme setrvávat ve hříchu, aby se tím hojněji projevila milost? Naprosto ne! Hříchu jsme přece už odumřeli. Jak bychom v něm ještě mohli žít? Copak nevíte, že my všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti? Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem. Neboť jestliže jsme s ním srostli tak, že jsme mu podobní v jeho smrti, budeme mu tak podobní i v jeho zmrtvýchvstání. Vždyť přece víme, že starý člověk v nás spolu s ním byl ukřižován, aby ztratila svou moc hříšná přirozenost a my abychom už hříchu neotročili. Neboť kdo umřel, je osvobozen od hříchu. Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Kdo umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem.

RESPONSORIUM

2 Kor 5, 14-15; Řím 8, 32

Vždyť nás má ve své moci láska Kristova – nás, kteří jsme pochopili, že Kristus zemřel za všechny, * aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal. Aleluja.

Bůh neušetřil svého vlastního Syna, ale za nás za všechny jej vydal. * Aby ti.

Nebo:

Kriste, Vykupiteli, zachraň nás svým křížem. Ty jsi smrtí naši smrt zrušil * a život zmrtvýchvstáním obnovil. Aleluja.

Smiluj se nad námi, laskavý Ježíši, který jsi pro nás z lásky utrpení podstoupil. * A život.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno ze tří následujících:

Z „Teologické sumy“ svatého Tomáše Akvinského

(ST, III, 46, 1 a 49, 3)

Nebyl jiný vhodnější způsob, jak uzdravit naši bídu, než skrze Kristovo utrpení

Osvobození člověka skrze Kristovo utrpení bylo ve shodě i s jeho milosrdenstvím i s jeho spravedlností. Se spravedlností proto, že svým utrpením Kristus dal zadostiučinění za hřích lidského rodu, a tak byl člověk spravedlností Krista osvobozen. S milosrdenstvím pak proto, že když člověk sám o sobě nemohl dát zadostiučinění za hřích veškeré lidské přirozenosti, Bůh mu dal svého Syna, aby učinil zadost místo něho, podle onoho výroku: Jste ospravedlněni zdarma skrze jeho milost, skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši. Jeho ustanovil Bůh jako prostředníka smíření pro ty, kdo v něho věří.

To byl skutek většího milosrdenství, než kdyby byl odpustil hříchy bez zadostiučinění. O tom je řečeno: Bůh, který je bohatý v milosrdenství, pro nesmírnou lásku, s níž si nás zamiloval, když jsme byli mrtvi ve svých hříších, dal nám znovu život v Kristu.

Augustin říká: „Nebyl jiný vhodnější způsob, jak uzdravit naši bídu, než skrze Kristovo utrpení.“ Způsob pro dosažení cíle je o tolik vhodnější, oč více věcí, které jsou dobré pro tento cíl, se v něm spojuje. Tím, že člověk byl osvobozen skrze Kristovo utrpení, ukázalo se kromě osvobození od hříchu ještě mnoho věcí potřebných pro spásu člověka.

Nejprve to, že zde člověk poznává, jak velice Bůh miluje člověka, a tak je sám vyzýván, aby ho také miloval: v tom spočívá dokonalost lidské spásy. O tom říká apoštol: Bůh prokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní.

Za druhé, že nám tím dal příklad poslušnosti, pokory, stálosti, spravedlnosti a ostatních ctností, které se při Kristově utrpení ukázaly: a ty jsou nezbytné pro lidskou spásu. O tom je řečeno: Kristus pro nás trpěl a dal nám příklad, abychom šli v jeho stopách.

Za třetí, že Kristus svým utrpením nejen osvobodil člověka od hříchu, ale zasloužil mu i ospravedlňující milost a slávu blaženosti. Za čtvrté, že tím člověku bylo s větší naléhavostí uloženo, aby se uchoval neposkvrněný od hříchu, podle onoho výroku: Byli jste vykoupeni za velikou cenu: proto svým tělem oslavujte Boha. Za páté ho tím pozdvihl k větší důstojnosti. Jako byl člověk přemožen a oklamán ďáblem, tak to byl také člověk, kdo ďábla přemohl; a jako si člověk zasloužil smrt, tak také člověk svou smrtí smrt přemohl, jak je řečeno: Díky Bohu, který nám daroval vítězství skrze Ježíše Krista.

Abychom však mohli dosáhnout účinku Kristova utrpení, musíme se mu podobat. Připodobňujeme se mu ve svátosti křtu, podle onoho výroku: Ve křtu jsme byli spolu s ním pohřbeni do smrti. Proto pokřtěným není uložen žádný trest, který by konal zadostiučinění. Jsou totiž zcela osvobozeni zadostiučiněním Kristovým. Protože však „Kristus pouze jednou pro nás zemřel za naše hříchy“, nemůže být člověk podruhé připodobněn Kristově smrti ve svátosti křtu. A tak se musí ti, kdo po křtu zhřeší, připodobňovat trpícímu Kristu jiným trestem nebo utrpením, které sami na sobě nesou. To je ovšem mnohem menší, než by odpovídalo tomu hříchu, protože s ním spolupracuje zadostiučinění Krista.

Kristovo zadostiučinění v nás působí natolik, nakolik jsme ke Kristu přivtěleni tak jako údy ke hlavě. Údy však musí být ve shodě s hlavou. A jako Kristus měl nejprve v duši milost spolu se schopností tělesného utrpení a skrze utrpení došel do slávy nesmrtelnosti, tak i my, kteří jsme jeho údy, skrze jeho utrpení jsme osvobozeni od jakéhokoli trestu, ale tak, že nejprve v duši přijímáme „ducha adoptivního synovství“ a jsme tak přidruženi k dědictví slávy nesmrtelnosti, i když máme dosud smrtelné tělo schopné utrpení. Potom však, až budeme Kristu podobni také v utrpení a smrti, budeme uvedeni do slávy nesmrtelnosti, podle onoho výroku apoštola: Jsme-li děti Boží, jsme tedy i dědicové Boží, spoludědicové Krista; trpíme-li spolu s ním, budeme spolu s ním mít i účast na Boží slávě.

RESPONSORIUM

1 Petr 2, 24; Ef 2, 4-5

Kristus na svém těle vzal naše hříchy na kříž, * abychom zemřeli hříchům a byli živi spravedlnosti. Aleluja.

Bůh z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtvi pro své hříchy. * Abychom.

Nebo:

2 Tim 1, 9-10

Bůh nás povolal svým svatým povoláním z milosti, kterou nyní zjevil * příchodem našeho Spasitele Ježíše Krista. Aleluja.

On zlomil moc smrti a zjevil nepomíjející život. * Příchodem.

Nebo:

Ze spisu „O lásce“ blahoslaveného Jindřicha Susa

(Das Minnebüchlein: ed. K. Bihlmeyer, Heinrich Seuse, Deutsche Schriften, Stuttgart, 107, str. 537 a násl.)

Následovat Krista v utrpení

Ó věčná moudrosti, odlesku slávy Otce a zpodobení jeho podstaty, jenž jsi všechno stvořil z ničeho! Abys člověka přivedl do radostí ráje, sestoupil jsi do tohoto údolí bídy a skrze své tak milé přebývání na zemi jsi mu ukázal cestu k návratu. Abys dal zadostiučinění za všechny, chtěl jsi být obětován Otci jako nevinný Beránek. Otevři svou předrahou smrtí moje srdce, abych vždy hleděl na tebe, krále králů a pána pánů očima neporušené víry.

Ty nebeská sílo a jistoto mojí duše, nejmilejší Kriste Ježíši, jenž jsi byl nejprve surově přiveden do domu velekněze Ananiáše a tam se tě židé, sedící kolem ohně, i sám Ananiáš dotazovali na tvé učení. Odpovídal jsi mírně, ale oni tě krutě bili po hlavě. Ó záři věčného světla a zrcadlo bez poskvrny, s jak velkým pohrdáním zavázali tvé jasné oči, tvou milovanou tvář s urážkami poplivali a nevinnou hlavu tolika ranami zasypali!

Ó vykoupení světa, dokonalé zadostiučinění, Ježíši Kriste nejdražší! Po velkých mukách, kterými jsi trpěl po celou noc až do svítání v domě velekněze Ananiáše, aby se celému světu plně ukázala tvá muka i tvá láska, byl jsi přiveden do paláce Kaifáše, kde s tebou jednali jako se zločincem. Když jsi pak pokorně stál před soudcem, byl jsi nespravedlivě obviněn. I když jsi Boží Syn, oni krutými hlasy volali, že si zasloužíš smrt.

Ó jediný vládce a počátku všeho tvorstva, Pane všech legií andělů, Ježíši Kriste nejmilejší, tvé paže krutě roztáhli, nahého tě ke sloupu mučení přivázali, ukrutnými ranami tě bičovali, do purpurového pláště oblékli, trním tě korunovali, uráželi tě a posmívali se ti, tvou svatou hlavu drsnýma rukama bili. S tváří zalitou krví, s trnovou korunou na hlavě a v purpurovém plášti tě vyvedli ven. A smrtelný soudce vynesl rozsudek smrti nad tebou, který jsi původcem života.

Jedno vím, jednoho se jako pravdy držím: vše toto jsi snesl, abys mě přitáhl ke své lásce. Ty, nejvyšší dobro, ses i nejkrutějším ranám vydal z lásky ke mně.

Nyní tedy, má duše, pohleď na láskyhodnou tvář toho, v němž máš plnost veškeré milosti, protože je plná rudých kapek krve. Pohleď na jeho hlavu, z níž vytékají praménky krve, když ji probodly ukrutné trny!

Dovol nyní svému služebníku, můj Králi, abych tě následoval v utrpení, abych zlo tak snášel, že budu s tebou ukřižován a s tebou budu také kralovat na věky věků. Amen.

RESPONSORIUM

1 Kor 1, 18.23

Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; * nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží. Aleluja.

My kážeme Krista ukřižovaného. Pro Židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství. * Nám.

Nebo:

1 Petr 2, 21-23

Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. * On hříchu neučinil a v jeho ústech nebyla nalezena lest.

Když mu spílali, neodplácel spíláním; když trpěl, nehrozil. * On hříchu.

Nebo:

Z kázání na proroka Ezechiela od bratra Jeronýma Savonaroly

(Ed. Naz.: Prediche sopra Ezechiele, a cura di R. Ridolfi, vol. II, Roma 1955, str. 336-344)

Ukřižovaný Kristus je naše pravá láska

Shromáždili jsme se zde, abychom rozjímali o utrpení Pána a Spasitele. Nevím, zda máme prožívat radost, nebo smutek. Máme se radovat z tak veliké spásy, ale cítit smutek nad takovou smrtí. Pojďme tedy prožívat obojí a neříkejme nic jiného než láska. Ať všichni volají: láska, láska.

Naše kázání bude i nebude prosté. Přece však ho všichni pochopí. Nejspíše ti, kdo mají zkušenost s láskou. Nezkušení pak poznají, jak daleko jsou od lásky. Láska nedodržuje pořadí, podle něhož máme mluvit s milovaným a se samotnou láskou. Nebudu zde rozvádět pořadí utrpení, ale pochopíte mě. Všichni buďte pozorní a vstupme do lásky.

Když jsem uvažoval o tom, co bych měl říci o tomto utrpení Páně, uviděl jsem krásnou ženu, která byla ozdobená a plakala. Šel jsem jí vstříc a řekl jsem: „Koho hledáš? A proč pláčeš?“ Snoubenka Kristova odpověděla: „Hledám milovaného, aby mě uklidnil. Hledám toho, kterého miluji. Avšak nehledám jen jeho samotného, ale i jeho lásku. Po ničem jiném od něho netoužím.“ Našel jsem na zemi strážce, totiž chudé apoštoly, a zeptal jsem se jich: „Koho milujete vy?“ „Jistě i my milujeme lásku. Hle, ukážeme ti Krista ukřižovaného, to je naše pravá láska.“ Ach, tak láska je taková ukřižovaná! „Ano, jistě.“ Uchopil jsem ho tedy a zeptal jsem se: „Ty jsi láska?“ Odpověděl: „Já jsem člověk, který zakusil svou bídu.“ „A proč jsi chudý?“ „Protože láska je vždy chudá. Láska zapomíná na všechno, kromě toho, co miluje. Byl jsem velmi bohatý a stal jsem se chudým. Měl jsem všechno a zdá se, že nemám nic. Chtěl bych tedy, abys i ty zapomněl na všechno, chtěl bych, aby ses se mnou stal láskou a abychom byli spolu jedna láska.“

Máš opravdu všechny vlastnosti toho, který miluje, Pane Ježíši. Skutečně, ty jsi pravá láska. Hledím na ruce, nohy, hlavu, svatá ústa a tvé tělo a ty celý jsi láska. Ale nemůžeš vykoupit lidskou přirozenost bez takového utrpení? „Určitě ano, protože všechny mé skutky jsou nekonečné; ale láska nechce pouze toto, nýbrž něco většího. Proto já, syn a věčná pravda, musím způsobit, abyste mě mezi vámi viděli mrtvého.“ Ale nemohlo by se to stát jinak? „Jistě mohlo. Avšak Boží přikázání mě obklopilo a láska to nedovoluje jinak. Láska zatížila má pouta, spoutaného mě uvrhla do vězení a drží mě v zajetí. Jiným bylo dáno mírné utrpení, mně však větší než všechna ostatní.“

Co říkáš, Maria, o lásce milovaného dítěte? Nežasneš nad tak velikou láskou? Ó Panno, co říkáš? „Můj milý je bělostný ve svém božství a červeně zbarvený ve svém lidství. Je vyvolený nade všechny anděly, protože je láska. Z jeho slov kane nejlepší myrha, to jest největší smrt a největší utrpení. Proto jsem já, synu, po rozumové stránce spokojená.“

Ó lásko, ještě ses nenasytila, když tě lidé takto odsoudili? Nestačí ti to, co jsi měla? Kříž je položen na jeho ramena mezi lotry, ale láska snášela všechno. Podle některých se setkal s Pannou. A když na vlastní oči viděla syna a syn matku, objali se. „Synu, co se to děje?“ „Matko, musí to tak být kvůli spáse.“

[Přišli k vrchu. Láska není nedbalá. Modlí se: „Otče, láska mě přivedla až sem. Hle, mé tělo, hle oběť. Přibij mé ruce i nohy, obětuji se za všechny židy i za všechny, kteří teď jsou a kteří budou.“ Když skončil modlitbu, dobrovolně se svlékl. Vztáhl ruku, aby ji přibili, pak vztáhl druhou a také nohy. Ó Pane Ježíši, co je to? Nebesa, andělé, Maria, co děláte? Hle, Pánův kříž a náš Bůh!

Milovaní, pohleďte, toto je láska. Ó božská lásko, jak tě vidím bez utěšitele. Stal ses pohanou, všichni tě tupí a ty stojíš, Ježíši, a říkáš: „Odpusť jim.“ Říkáš: „Žízním,“ a napojí tě pelyňkem. „Sem mě přivedla láska. Vzpomeň si, má duše, na mou chudobu.“ Toto je tvůj král a tvůj Bůh. Svěřuji ti tento lid, Pane. Pro lásku svého srdce, ušetři, Pane, tento svůj lid. Amen.]

RESPONSORIUM

Pláč 1, 12

Vy všichni, kteří jdete kolem, popatřte a hleďte, * je-li jaká bolest jako bolest moje.

Pohleďte, všechny národy, a popatřte na mou bolest. * Je-li jaká.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí věčný Bože, tys poslal našeho Spasitele, aby přijal tělo a podstoupil umučení kříže, a tak dal lidskému rodu příklad k následování pokory; dopřej nám, prosíme, ať tak slavíme památku jeho umučení, abychom se poučili z toho, jak snášel utrpení, a zasloužili si účast na jeho zmrtvýchvstání. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Nebo: Pane Ježíši Kriste, rukama rozepjatýma na kříži jsi přitáhl všechno k sobě; slituj se a přitáhni nás ke svému otevřenému srdci, abychom byli obmyti tvou krví a obnoveni tvým Duchem, a tak každodenně rostli ve tvé lásce. Neboť ty žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků.

Nebo: Bože slitování, dopřej nám, abychom rozjímali o tajemství trpícího Pána Ježíše a hlásali sílu zmrtvýchvstalého, a tak po vítězném zápase se smrtí došli do neporušitelné slávy zmrtvýchvstání. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky