Narodil se kolem roku 385 v Británii. Když mu bylo 16 let, unesli ho piráti a prodali v Irsku sedlákovi. Tam šest roků pásl ovce, potom se mu podařilo utéci a vrátit se k rodičům. Vystudoval v Galii, stal se knězem, po návratu do Británie byl vysvěcen na biskupa a spolu s několika druhy odešel jako misionář znovu do Irska (432). Dokázal přizpůsobit svůj apoštolát podmínkám této země, takže obrátil na křesťanství velkou část obyvatelstva. A i když se to neobešlo bez nesnází, přece nebylo třeba prolévat mučednickou krev. Založil mnoho klášterů a zřídil pevnou církevní organizační strukturu. Armagh u Belfastu se stal prvním biskupským sídlem (kolem roku 444). Na sklonku života napsal autobiografické dílo „Vyznání“. Zemřel 17. III. 461 poblíž severoirského města Downu a jeho hrob se stal ihned poutním místem.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla.
HYMNUS
Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.
Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.
Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k Velikonocům nebeským.
Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.
Pojď mě zachránit, Bože, *
voda až k hrdlu mi sahá,
bořím se v hlubokém bahně, *
jako by bezedné bylo,
padl jsem do hlubin vodních, *
proud mě strhuje s sebou.
Jsem už vysílen křikem, *
hrdlo mám ochraptělé,
oči mi hleděním slábnou, *
jak čekám na svého Boha.
Víc, než mám na hlavě vlasů, *
je těch, kdo mají mě v zášti,
silnější nežli mé kosti †
jsou, kdo mě stíhají křivě. *
Vrátit mám to, co jsem nevzal!
Ty, Bože, znáš mé pošetilosti, *
prohřešky moje nejsou ti tajny.
Pro mne kéž nedojdou zahanbení, *
kdo, Pane zástupů, doufají v tebe,
ať kvůli mně se nedočká hanby, *
kdo hledá Boha Izraele!
Vždyť já jsem pro tebe potupu snášel, *
pohana ulpěla na mé tváři.
Odcizil jsem se svým vlastním bratřím, *
synům mé matky jsem jako cizí.
Stráven jsem tím, jak pro tvůj dům horlím, *
hanoben těmi, kdo hanobí tebe.
Sebe jsem týral mnohými posty, *
ale i to mi jen k potupě bylo.
V pytli jsem chodil za pokání, *
za to jsem jim byl leda pro smích.
Tlachají o mně, kdo u brány sedí, *
opilci zpívají posměšky o mně. △
Ant. Jsem už vysílen křikem, jak čekám na svého Boha.
Ant. 2 Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.
Já však se modlím k tobě, Pane! *
Milostiv buď mi a vyslyš mě, Bože,
jak jenom ty se smilovat umíš, *
jak jenom ty jsi v pomoci věrný!
Vyprosť mě z bahna, ať neutonu, *
zachraň mě z bídy a z hluboké tůně,
aby mě proud už nestrhoval, †
aby mě hloubka nepohltila, *
ať propast nade mnou nezavře jícen!
Vyslyš mě, Pane, v své slitovné lásce, *
shlédni ke mně v svém milosrdenství!
Neukrývej se před služebníkem, *
vyslyš mě, pospěš, nenech mě v bídě!
Pojď ke mně blíž a vysvoboď mě, *
zachraň mě navzdor mým nepřátelům!
Ty přece znáš mé ponížení, *
před tebou stojí mí protivníci.
Zahanbení mi zlomilo srdce, *
potupa má je nezhojitelná;
doufal jsem v soucit, ale marně, *
v ty, kdo mě utěší, nenašel jsem je.
Žluč mi kapali do mého jídla, *
v žízni mě octem napájeli. △
Ant. Žluč mi kapali do mého jídla, v žízni mě octem napájeli.
Ant. 3 Hledejte Pána, a budete žít.
Já však jsem ubožák v bídě, *
chraň mě svou pomocí, Bože!
Chci jménu Božímu zpívat, *
vděčně je chválit a slavit.
To bude milejší Pánu, *
nad žertvu rohatých býků.
Těšte se, pokorní, z toho: *
Kdo hledá Boha, ten sílí!
Neboť Pán ubohé slyší, *
nezhrdne zajatci svými.
Chval ho nebe i země, *
moře a vše, co v něm žije!
Neboť Bůh zachová Sión, †
zbuduje judská města; *
budou v nich žít a sídlit
potomci těch, kdo mu slouží; †
kdo jeho jméno ctí s láskou, *
najdou v nich navždy svůj domov. △
Ant. Hledejte Pána, a budete žít.
Obraťte se k svému Pánu, Bohu.
Je dobrotivý a milosrdný.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Mojžíšovy
35,30 – 36,1; 37,1-9
Předměty pro službu ve svatyni a archa
Mojžíš řekl synům Izraele: „Hleďte, Hospodin výslovně povolal Besaleela, syna Uriho, vnuka Churova z pokolení Judova. Obdařil ho Božím duchem, aby měl schopnost, dovednost a zručnost pro každou práci, aby vymyslel a zhotovil předměty ze zlata, stříbra a mědi, aby opracoval a zasadil drahokamy a obráběl dřevo a zhotovil každé umělecké dílo. Dal mu schopnost, aby učil jiné on a Choliab, syn Achisamachův z pokolení Danova. Obdařil je schopností pro každou práci řemeslnou, uměleckou, výšivkářskou na purpuru fialovém, nachovém a karmínovém a na kmentu i pro práci tkalcovskou. Mohou vytvořit každé dílo a vyhotovit k tomu návrhy.“
Besaleel, Choliab a všichni dovední muži, které Hospodin obdařil schopností a dovedností, aby uměli zhotovit každé dílo pro službu ve svatyni, dali se do práce podle toho, co jim Hospodin přikázal.
Besaleel zhotovil archu z akáciového dřeva dva a půl lokte dlouhou, jeden a půl lokte širokou a jeden a půl lokte vysokou. Potáhl ji uvnitř i zvenku čistým zlatem a kolem ji opatřil zlatou lištou. Odlil pro ni čtyři zlaté kruhy k jejím čtyřem nohám: dva kruhy na jedné straně a dva kruhy na druhé straně. Také zhotovil tyče z akáciového dřeva, potáhl je zlatem a tyče prostrčil do kruhů na stranách archy, aby se archa dala nosit.
Zhotovil i slitovnici z ryzího zlata: dva a půl lokte dlouhou a jeden a půl lokte širokou. Na obou stranách slitovnice zhotovil dva cheruby z vytepaného zlata. Jeden cherub byl na jednom konci slitovnice a druhý cherub na druhém konci. Udělal cheruby na obou koncích slitovnice. Cherubové měli křídla rozepjatá nahoru a svými křídly slitovnici přikrývali. Jeden byl obrácen k druhému a dívali se na slitovnici.
RESPONSORIUM
Žl 83 (84),2.3; 45 (46),5.6
Jak tvé příbytky jsou milé, Pane zástupů! Po nádvořích Páně touží, prahne duše má, * srdce mé i tělo jásá k Bohu živému.
Svatý je příbytek Nejvyššího: Bůh v jeho středu, proto se nezhroutí nikdy. * Srdce mé.
DRUHÉ ČTENÍ
Z komentáře svatého Řehoře Velikého, papeže, ke knize Job
(Lib. 13,21-23: PL 75,1028-1029)
Tajemství, které nám dává život
Blažený Job je předobrazem církve; mluví přitom jednou jako její tělo, jednou jako hlava. Chvíli třeba hovoří o jejích údech, a náhle promluví jako hlava. To platí i o tomto výroku: To vše jsem vytrpěl, ačkoliv mé ruce jsou bez hříchu, i když mé prosby k Bohu byly čisté.
Bez viny byly také ruce toho, který nikdy nezhřešil a v jehož ústech nebylo lži, a přece pro naše vykoupení na sebe vzal bolest kříže. Ten jediný ze všech pronášel k Bohu čisté prosby, neboť i uprostřed bolestného utrpení se modlil za své pronásledovatele slovy: Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí.
Co k tomu dodat? Cožpak si lze představit čistší modlitbu, než když se někdo milosrdně přimlouvá i za ty, kteří mu působí bolest? Došlo přece až k tomu, že krev našeho Vykupitele, kterou zuřiví nepřátelé prolili, později jako věřící přijímají a hlásají o něm, že je Boží Syn.
O této krvi se vhodně dodává: Země, nepřikrývej krev mou, ať bez konce zní můj nářek. A hříšníkovi bylo řečeno: Země jsi a do země se vrátíš.
A tato země krev našeho Vykupitele neskryla, protože každý hříšník, který přijímá tuto cenu za své vykoupení, vyznává a chválí svého Vykupitele a ze všech sil jej hlásá svým bližním.
Země neskryla jeho krev také proto, že svatá církev začala již ve všech částech světa hlásat tajemství svého vykoupení.
Je třeba si všimnout i toho závěru: Ať bez konce zní můj nářek. Sama krev vykoupení, kterou přijímáme, je totiž tím křikem našeho Vykupitele. Proto také Pavel říká: Pokropení krví, která mluví důrazněji než krev Ábelova. O krvi Ábelově bylo kdysi řečeno: Hlas krve tvého bratra volá ke mně ze země.
Ale Ježíšova krev mluví důrazněji než Ábelova, protože Ábelova krev žádala za bratrovraždu smrt vlastního bratra, zatímco krev Páně prosila o život pronásledovatelů.
Aby v nás tedy tajemství utrpení Páně nebylo bez užitku, máme toho, jejž přijímáme, napodobovat, a hlásat ostatním, co uctíváme.
Vždyť jeho nářek v nás přestává znít, jestliže jazyk mlčí o tom, čemu mysl uvěřila. Ale aby v nás tento křik nepřestal znít, je třeba, abychom každý podle svých možností hlásali bližním tajemství, které nám dává život.
RESPONSORIUM
Srov. Gn 4,10.11; Žid 12,24
Hlas krve tvého Syna, našeho bratra, volá ze země k tobě, Bože. * Požehnaná země, která otevřela svá ústa a přijala krev Vykupitele.
Byli jste pokropeni krví, která mluví důrazněji než krev Ábelova. * Požehnaná.
ČTENÍ
Z „Vyznání“ svatého Patrika
(Cap. 14-16: PL 53,808-809)
Četné národy se skrze mne znovuzrodily pro Krista
Neúnavně vzdávám Bohu díky, že mě v den mé zkoušky zachoval věrným, takže mu dnes mohu s důvěrou přinést oběť. Jako živou oběť přináším svou duši Kristu, svému Pánu, neboť mě uchránil od všech mých soužení, takže mohu říci: Kdo jsem, Pane, a k čemu mě voláš, žes mě tak božsky zaštítil? Vždyť se mohu dnes ustavičně radovat uprostřed všech národů a velebit tvoje jméno, kdekoli budu, a to nejen ve štěstí, ale i v neštěstí. Ať se mi přihodí cokoli, dobré i zlé, musím to přijmout stejně ochotně a ustavičně děkovat Bohu, protože mi ukázal, že mu mám bez váhání až do konce věřit, a protože mě vyslyšel. A tak, ač neschopný, smím v těchto dnech přistoupit k započetí tohoto tak zbožného a podivuhodného díla a následovat ony muže, o kterých už kdysi Pán předpověděl, že budou zvěstovat jeho evangelium na svědectví všem národům.
Odkud se mi dostalo této moudrosti, kterou jsem dřív neměl, neboť jsem ani neznal počet dní a o Bohu neměl ani tušení? Odkud se mi později dostalo toho velikého a spasitelného daru poznání Boha a lásky k němu, že jsem opustil vlast a rodiče a šel hlásat evangelium mezi Iry, že jsem snášel urážky od nevěřících, že jsem přijímal na své pouti hojnou potupu a četná pronásledování, ba i pouta, a že jsem svou svobodu dal do služeb jiných?
A budu-li toho hoden, jsem hotov nasadit i svůj život pro jeho jméno, bez váhání a s radostí, a jestliže mi to Bůh dopřeje, přeji si za něho i zemřít. Vždyť jsem vůči Bohu velkým dlužníkem. Dal mi přece tu velikou milost, že se skrze mne četné národy znovuzrodily pro Boha a daly se na cestu k dokonalosti a že se pro ně všude světí duchovní, ačkoli tento lid teprve nedávno došel k víře, shromážděn Pánem ze všech končin země, jak to kdysi předpověděl ústy proroků: Od končin země k tobě přijdou národy a řeknou: Falešné bůžky si udělali naši otcové, nejsou k ničemu. A jinde: Určil jsem tě za světlo pohanům, abys byl spásou až na konec země.
Chci teď očekávat, že se naplní zaslíbení toho, jenž zajisté nikdy neklame. On v evangeliu slíbil: Přijdou od východu i od západu a zaujmou u stolu místo s Abrahámem, Izákem a Jakubem. A tak věříme, že věřící přijdou z celého světa.
RESPONSORIUM
Řím 15, 15b-16; 1, 9
Byla mi dána od Boha milost, abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohany. Kážu proto Boží evangelium, jako bych konal posvátný úkon, * aby se tak pohané stali milou obětí, posvěcenou od Ducha Svatého.
Sloužím Bohu celým svým srdcem jako hlasatel radostné zvěsti o jeho Synovi. * Aby se tak.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys poslal svatého Patrika, aby přinesl irskému lidu pravdy evangelia; pro jeho zásluhy a na jeho přímluvu dej, ať všichni, kdo vyznávají křesťanskou víru, vydávají svým životem svědectví o tvé lásce přinášející všem lidem spásu. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky