Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Vděčně tě z duše upřímné,
přešťastná Marto, chválíme,
neboť jsi směla častokrát
v domě svém Krista uvítat.
Vzácnému hostu vroucně jsi
sloužila s péčí největší,
láska ti klidu nedala,
o mnohé ses vždy starala.
Když staráš se oň pečlivě,
tvá sestra s bratrem dychtivě
sytí se jeho milostí,
stravou to žití, svatosti.
Pouť smrti když mu nastala
a sestra masti chystala,
tys bděla, chtějíc spolu s ní
mu přispět v službě poslední.
Teď u Pána tys návštěvou.
Dej, ať nám srdce k němu lnou,
aby zůstala pro něho
sídlem přátelství věrného.
Buď sláva svaté Trojici,
že v nebeský chrám zářící
dovolí též nám vystoupit,
ji s tebou věčně velebit. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.
Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
od slunce východu až na západ.
Ze Siónu, té hory překrásné, *
se v oslnivé záři zjevuje.
To přichází náš Bůh, a nemlčí, †
všespalující oheň před ním jde, *
okolo něho bouře burácí.
Svolává shora nebesa i zem, *
odhodlán konat nad svým lidem soud:
„Shromážděte mi moje vyvolené, *
co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
že on je Bůh a právem rozsoudí. △
Ant. Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.
Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení, a vysvobodím tě.
„Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
Izraeli, proti tobě svědčím. *
Viním tě a soudím tváří v tvář, *
neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
Nekárám tě pro tvé oběti, *
mám tvé žertvy stále před očima.
Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
ani nechci kozly z tvého stáda.
Vždyť mě patří všechna lesní zvěř, *
tisíce mám zvířat na svých horách.
Znám i všechno ptactvo nebeské, *
mé je vše, co na polích se hemží.
Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
můj je svět i vše, co obsahuje.
Cožpak já chci býčí maso jíst, *
cožpak se chci napít kozlí krve?
Oběť chvály Bohu přinášej, *
plň své sliby vůči Nejvyššímu!
Ke mně volej za dnů soužení, *
vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“ △
Ant. Ke mně volej za dnů soužení, a vysvobodím tě.
Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.
Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
„Nač mi odříkáváš přikázání *
a mou smlouvu darmo bereš do úst,
když se vzpíráš mému vedení, *
odhazuješ za hlavu má slova?
Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
s cizoložníky jsi jedna ruka;
ústa ke špatnostem otvíráš *
a tvůj jazyk osnuje lež na lež;
o svém bratru mluvíš hanebně, *
na syna své matky kydáš hanu.
Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
myslil bys, že já jsem jako ty.
Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
nežli vás vydám zkáze bez úniku!
Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
kdo správně žije, dojde Boží spásy!“ △
Ant. Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.
Nepřestáváme se za vás modlit a prosit.
Abyste dobře poznali Boží vůli.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům
6,1 – 7,1
Pavlovy útrapy a výzva k svatosti
Jako Boží spolupracovníci vás napomínáme, abyste nepřijali milost Boží nadarmo! Bůh přece říká:
‚V době příhodné jsem tě vyslyšel,
v den spásy jsem ti pomohl.‘
Hle, teď je ta „doba příhodná“, hle, teď je ten „den spásy“! Nikomu v ničem nedáváme pohoršení, aby nebyla potupena naše služba, ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci všestrannou vytrvalostí, v souženích, v nesnázích, v úzkostech, v ranách, v žalářích, v nepokojích, v námahách, ve bděních, v postech; čistotou, poznáním, shovívavostí, dobrotivostí, Duchem Svatým, upřímnou láskou, slovem pravdy, silou Boží, zbrojí spravedlnosti v útoku i v obraně; za pocty i potupy, při zlé i dobré pověsti. Že prý jsme svůdcové, a přece jsme pravdiví; že prý neznámí, a zatím jsme dobře známí; jako zmírající, a hle – žijeme; jako trestu propadlí, a přece na smrt vydáni nejsme; prý jsme smutní, a zatím se stále radujeme, jakoby chudáci, a přece mnohé obohacujeme, jako bychom nic neměli, a zatím máme všechno.
Korinťané, mluvil jsem k vám docela otevřeně, srdce se mi otevřelo dokořán. Máte široké místo v mém srdci, ale ve vašem je místa málo. Odplaťte mi stejným – jako k synům mluvím – otevřte dokořán srdce i vy.
Nespřahejte se už s nevěřícími! Jaká účast spravedlnosti a nepravosti? Jaké společenství světla se tmou? Jaká shoda Krista s Beliárem? Nebo jaký podíl věřícímu s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božímu s modlami? Vy jste přece chrám živého Boha! Bůh totiž řekl:
‚Budu přebývat a chodit mezi nimi,
budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘
Proto ‚vyjděte z jejich společnosti
a oddělte se,‘ praví Pán,
‚a nedotýkejte se ničeho nečistého!
Potom vás přijmu za svoje:
budu vaším otcem
a vy budete mými syny a mými dcerami,
praví všemohoucí Pán‘.
Když tedy máme, milovaní, tato zaslíbení, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha, stále více s Boží bázní pokračujme ve svatosti.
RESPONSORIUM
Srov. 2 Kor 6,14.16; 1 Kor 3,16
Co má společného spravedlnost s nepravostí? Co má společného Boží chrám s modlami? * Vy jste chrám živého Boha!
Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? * Vy jste.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Bernarda, opata
(Sermo 3 in Assumptione beatæ Mariæ Virginis, 4.5: PL 183,423.424)
V našem domě rozdělil řád lásky tři služby
Uvažujme, bratři, o tom, jak v tomto našem domě řád lásky rozdělil tyto tři věci: Marii dal sloužit v domě, Marii dal kontemplaci, Lazarovi pokání. Každá duše, která je dokonalá, má tyto věci současně; přesto se zdá, že k jednotlivým lidem víc patří jednotlivé z těch věcí — aby se jedni věnovali kontemplaci, jedni se oddali službě bratřím, jedni v duši s hořkostí uvažovali o letech svého života, jako by s mnoha zraněními spali v hrobech. Jistě, právě tak je to potřeba: Marie aby zbožně a ve výšinách myslela na svého Boha, Marta s dobrotou a milosrdně na svého bližního, Lazar v bídě a pokorně na sebe samého.
Ať každý uváží svůj stupeň. I kdyby se v této obci našli Noe, Daniel a Job, oni sami budou svou spravedlností vysvobozeni — říká Pán —, ale syna nebo dceru nevysvobodí. Nikomu nelichotíme, aby se ani nikdo z vás nevydal sám na scestí! Lidé, kterým nebyla dána důvěra, aby něco rozdělovali, nebyla svěřena žádná služba, ti se totiž budou muset úplně usadit, buď s Marií u Ježíšových nohou, nebo ovšem s Lazarem uvnitř hrobu. Proč by se Marta, která se stará o mnoho věcí, neměla kvůli mnoha věcem zneklidňovat? Ale tobě, pro kterého to není nutnost, je ze dvou věcí třeba jen jedno: buď se nezneklidňovat v nitru, ale spíš se v Pánu radovat, anebo — když toho ještě nejsi schopen — se nezneklidňovat kvůli velmi mnoha věcem, ale jen vzhledem k sobě, jak to o sobě říká prorok.
Ale je zapotřebí napomenout i samotnou Martu. Mezi těmi, kdo něco rozdělují, se nejvíc hledá to, aby byl ten člověk věrný. A věrný je tehdy, když nehledá, co je jeho, ale co je Ježíše Krista — pak to bude čistý záměr; ani nevykonává svou vůli, ale Pánovu — pak to bude činnost, která má řád. Existují totiž takoví, jejichž oko se nedívá prostým způsobem — a ti už svou odměnu mají. Existují takoví, kteří jsou vedeni vlastními vnitřními hnutími — a všechno, co přinášejí, je poskvrněné, protože se v tom nacházejí projevy jejich vůle.
Přistup teď se mnou ke svatební písni a uvažujme, jak ženich, když volá nevěstu, ani neopomene někoho z těch tří, ani k tomu nic nepřidá. Říká: Vstaň, pospěš si, má přítelkyně, moje krásko, moje holubičko, a pojď! Copak tu není přítelkyně, která je zaměřena na Pánův zisk a s věrností za něj pokládá i svůj život? Kolikrát totiž kvůli jednomu z jeho nejmenších přeruší duchovní úsilí, tolikrát kvůli němu duchovně pokládá svůj život. Copak tu není kráska, která s nezakrytou tváří odráží jako v zrcadle slávu Páně a tak se přetváříme stále víc a víc k zářivé podobě, jakou má on, jako působením Ducha Páně? Copak tu není holubička, která naříká a sténá ve skalních úkrytech, v dutinách ve zdi, jako pohřbená pod kamenem?
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Jan 12,3
Když Ježíš vzkřísil Lazara, připravili mu v Betánii hostinu * a Marta obsluhovala.
Marie vzala libru drahého oleje a pomazala Ježíšovi nohy * a Marta.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tvůj Syn zavolal Lazara z hrobu zpět do života a přijal pohostinství, které mu ve svém domě poskytla Marta; dej, ať věrně sloužíme Kristu ve svých bratřích a s Marií si zasloužíme sytit se rozjímáním jeho slova. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky