Láska ke jménu Pána Ježíše, Spasitele, kterou pro svůj život a vyznání víry až k mučednické smrti čerpali křesťané v prvních staletích z apoštolských spisů a tradice, pokračovala i v dalších staletích. Na západě, nehledě na lidové formy zbožnosti, se spojovala s oslavami narození Páně a rostla zvláště od 12. století. V našem řádu jsou od jeho samotných počátků ve 13. století připomínáni četní bratři pro jejich zvláštní lásku k „nejsladšímu jménu Spasitele“, zejména bl. Jan z Vercelli (†1283) a bl. Jindřich Suso. Tato úcta významně roste rozšířením bratrstev Nejsvětějšího jména Ježíš, na jejichž zakládání měl náš řád velký podíl. Vlastní liturgické formuláře existují od 14. století, avšak začínají se ve skutečnosti používat až v dalších stoletích, v našem řádu na konci 17. století. Před liturgickou reformou Druhého vatikánského koncilu se svátek Nejsvětějšího jména Ježíš slavil o neděli mezi Obřezáním Páně (dne 1. ledna) a Zjevením Páně. Po reformě zůstala v misálu pouze votivní mše svatá Nejsvětějšího jména Ježíš, dokud třetí vydání Římského misálu nezavedlo památku Nejsvětějšího jména Ježíš na 3. leden.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Vzpomínko sladká, Ježíši,
slast srdcím skýtáš nejvyšší,
med však a všecko převýší,
když dlíš v nás, Lásko nejčistší.
Nic vroucnějšího nelze pět,
nic milejšího uslyšet,
nic vřelejšího pomyslet,
než Ježíš, onen božství květ.
Ježíši, jsi k litujícím
laskavý, také k prosícím,
jak dobrý jsi k hledajícím
a tebe nalézajícím!
Jazyk to není schopen říct,
ba ani písmo vyjádřit,
kdo zakusil, smí uvěřit,
co je to Krista v lásce mít.
Ježíši, naše radosti,
ty jsi odměnou budoucí,
ať v tobě naše sláva jest,
na věky tobě patří čest. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.
Nerozhořčuj se nad špatnými, *
neřevni na ty, kdo pášou zlo!
Zakrátko zvadnou jako tráva, *
uschnou jak bujná bylina.
Důvěřuj v Pána a čiň dobro, *
pokojně, věrně v své zemi žij,
Jen v Pánu měj své potěšení: *
po čem tvé srdce touží, on dá.
Svou cestu života svěř Pánu, *
důvěřuj, on už učiní své.
Jak světlu dá vzejít tvé spravedlnosti *
a tvému právu jak bílému dni.
Tichý buď před Pánem, spolehni na něj, †
nežárli na toho, komu se daří, *
i když je přitom samá lest.
Přemáhej hněv a zanech záští, *
nezlob se, z toho roste jen zlo.
Zlí totiž budou vyhlazeni; *
kdo v Pána doufá, podrží zem.
Jen ještě chvíli, a bezbožník zmizí: *
pohleď, tu stál – a není ho již!
kdežto pokorní obdrží zemi *
a hojný pokoj bude jim přán. △
Ant. Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.
Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.
Bezbožník ukládá spravedlivému *
a zuby skřípe na něho.
Pán však se jeho úkladům směje, *
vidí už nadcházet jeho den.
Hříšníci tasí svoje meče, *
k výstřelu napínají luk,
jen aby skláli ubožáka, *
pobili všechny pokojné.
Vnikne však jejich meč do jejich srdcí *
a jejich luky se přelomí.
Lepší je trocha poctivcova *
než velké jmění bezbožných;
protože hříšným se přerazí paže, *
kdežto poctivé podepře Pán.
Pán dobře zná život bezúhonných, *
dědictví jejich je navěky.
V neblahých dobách nebudou v hanbě, *
i za dnů hladu se nasytí.
Zatímco bezbožní propadnou zkáze: *
vždyť všichni nepřátelé Páně
jsou jen jako to luční kvítí: *
zaniknou, odvanou jako dým.
Hříšník se dluží, aniž co vrací; *
dobrý však z lásky rozdává.
Ty, jimž Pán žehná, zdědí zemi, *
ti, které proklel, vyhynou.
Pán posiluje kroky toho, *
čí život se mu zalíbil.
Padne-li, ležet nezůstane, *
vždyť Pán ho drží za ruku.
Ať mlád nebo k stáru, já nezažil nikdy, †
aby byl dobrý ponechán v bídě *
a jeho děti šly žebrotou.
Vždycky se slituje, potřebným půjčí, *
v dětech svých bude požehnán.
Odvrať se od zlého, čiň jen dobré, *
zůstaneš takto navěky živ.
Vždyť Pán má lásku k spravedlnosti *
a neopouští svoje věrné;
zatímco nepoctiví zajdou, *
rod hříšných bude vyhlazen.
Jen spravedliví zdědí zemi, *
navěky na ní budou žít. △
Ant. Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.
Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.
Ústa řádného mluví vždy moudře *
a jeho jazyk pravdivě.
V srdci si nese Boží zákon, *
krok jeho nezakolísá.
Za spravedlivým slídí hříšník *
a snaží se ho usmrtit.
Pán ho však nenechá napospas zlému, *
na soudu nedá ho odsoudit.
Doufej v Pána, choď jeho cestou †
a povýší tě k držení země, *
záhubu hříšných uvidíš.
Znával jsem hříšného násilníka, *
jak pyšný cedr se vypínal:
přišel jsem podruhé – nebylo ho, *
hledal jsem jej a nenašel!
Hleď na zbožné, hleď na poctivé: *
takovým patří budoucnost.
Bezbožní vesměs však dojdou zkázy, *
potomstvo hříšných vyhyne.
Sám Pán je spásou spravedlivých, *
v čas nouze jim je ochranou.
Pán jim dá pomoc a vysvobození *
za to, že v něho doufají. △
Ant. Doufej v Pána, choď jeho cestou.
Boží Syn přišel a dal nám rozum.
Abychom poznávali pravého Boha.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům
3,5-16
Život nového člověka
Umrtvěte všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou; pro tyto věci přichází Boží trest na neposlušné lidi. Tou cestou jste kráčeli kdysi také vy, když jste v tom žili. Ale teď i vy to všechno odložte: hněv, prchlivost, zlobu, nactiutrhačné a ošklivé řeči ze svých úst. Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním, a oblečte člověka nového, který se obnovuje k správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný; ale všecko a ve všem je Kristus.
Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte za to vděční.
Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně.
RESPONSORIUM
Srov. Gal 3,27-28
My všichni, pokřtění v Krista, oblékli jsme se v Krista: * všichni jsme jeden v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; * všichni.
DRUHÉ ČTENÍ
Jedno ze dvou následujících:
Z drobných teologických spisů svatého Tomáše Akvinského
(Opusc. 60, De humanitate Iesu Christi Domini nostri: Ed. Lugdunensis, 1562, str. 417)
Jméno Ježíš má velkou a mnohonásobnou sílu
„A dali mu jméno Ježíš.“ Je známo, že jména se jednotlivým lidem vždy dávají podle nějaké vlastnosti toho, komu se dávají, nebo podle doby – jako když se jména svatých dávají těm, kteří se narodili na jejich svátek – nebo podle příbuzenství či nějaké jiné vlastnosti. Avšak jména, která jsou dána od Boha, vždy naznačují nějaký dar, který Bůh zdarma uštědřuje těm, jimž je jméno dáváno. Jako Abrahámovi bylo řečeno: Budeš se nazývat Abrahám, protože jsem tě ustanovil za otce mnoha národů, nebo Petrovi: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev. Protože tedy Kristus jako člověk obdržel takový dar milosti, aby skrze něho všichni byli spaseni, příhodně byl nazván jménem Ježíš, to znamená „spasitel“.
Musíme však říci, že toto jméno Ježíš má velkou a mnohonásobnou sílu. Je totiž útočištěm kajícníků, lékem pro nemocné, pomocí bojujícím, přímluvcem těch, kdo se modlí; protože přináší milost odpuštění hříchů, dar uzdravení, vítězství ve zkouškách, sílu a důvěru, že dosáhneme spásy.
O tom prvním je řečeno: Píšu vám, milé děti, protože vám byly odpuštěny hříchy pro Ježíšovo jméno. A jinde: O něm vydávají svědectví všichni proroci. Augustin říká: „Co jiného znamená Ježíš než spasitel? Tedy kvůli sobě samému buď mi Ježíšem! Nehleď, Pane, na moji špatnost, takže bys zapomněl na svou dobrotu.“ Ale všimněme si, že toto jméno je mu dáno při obřízce, čímž se naznačuje, že spaseni jsou ti, kdo byli duchovně obřezáni. O tom říká Bernard: „Bratři, nutně musíme být obřezáni, a tak přijmout jméno spásy. Být obřezáni, ovšem ne doslova, ale v duchu a v pravdě.“
O druhém je řečeno: Vylitý olej je tvé jméno. Olej znamená totiž úlevu od bolesti. Tak i toto jméno Ježíš. Bernard říká: „Máš, duše moje, uložený utišující prostředek v nádobě jména, kterým je Ježíš. Tento lék je účinný proti jakékoli chorobě.“ A Petr Ravenský: „To je jméno, které dalo slepým vidět, hluchým slyšet, chromým chodit, němým mluvit a mrtvým ožít.“
O třetím se říká: Pevná věž je jméno Hospodina, našeho Boha. A jinde: Ve jménu mém budou vyhánět zlé duchy A na jiném místě: Dvaasedmdesát učedníků se vrátilo a s radostí řekli: „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ A k tomu Petr Ravenský: „Síla tohoto jména Ježíš zahnala na útěk z těl posedlých lidí veškerou ďábelskou moc.“
O čtvrtém je řečeno: O cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám. K tomu Augustin: „V mém jménu, to jest ve jménu Ježíše Krista. Kristus znamená král, Ježíš spasitel. O cokoli žádáme v tomto jménu, žádáme ve jménu Spasitele, a přece on je Spasitelem, nejenom když udělá, o co žádáme, ale i když to neudělá. Protože když vidí, že to, oč žádáme, je proti naší spáse, tím, že to neudělá, dokazuje, že je Spasitel. Lékař přece ví, co z toho, co si nemocný žádá, je pro jeho zdraví a co proti němu. Proto aby ho uzdravil, nesplní vůli nemocného, která je opačná.“
Všimni si Bernardových slov o Kristově obřízce a jeho pojmenování: „Je to velké a podivuhodné tajemství: chlapec je obřezán a je nazván Ježíš. Co znamená toto spojení? Že je to prostředník mezi Bohem a člověkem, který hned od svého narození v sobě spojuje božské a lidské, nejvyšší s nejnižším. Je narozen z ženy, ale tak, že s ovocem její plodnosti neopadal květ jejího panenství. Je zavinutý do plenek, ale ty jsou poctěny andělskými chválami. Je skrytý v jeslích, ale prozradí ho paprsek hvězdy zářící z nebe.“ Jestliže obřízka potvrzuje pravdivost přijaté lidské přirozenosti, pak jméno, které je nad každé jiné jméno, poukazuje na slávu velebnosti.
RESPONSORIUM
Srov. Žl 5, 12; Žl 88 (89), 16-17
Ať se zaradují všichni, kdo se k tobě utíkají, Pane; budou jásat na věky a budeš v nich přebývat: všichni se budou utíkat k tobě, * neboť milují tvé jméno.
Budou chodit ve světle tvé tváře, Pane, budou jásat každý den v tvém jménu. * Neboť.
Nebo:
Z listu blahoslaveného Jindřicha Susa o úctě k božskému jménu Ježíš
(Epist. XII: Opera latine reddita a Laurentio Surio, Coloniæ 1615, str. 263 a násl.)
Polož si mě na srdce jako pečeť
Všemohoucí a věčný Bůh žádá od čisté duše, aby si ho položila jako pečeť na své srdce. A tak každý, kdo upřímně miluje Boha, má vždy jakoby ústy duše zadržet některé zbožné obrazy nebo myšlenky, jimiž by se jeho srdce rozněcovalo a pozdvihovalo k Bohu.
Vždyť přece nejvyšší dokonalost v tomto životě spočívá v tom, abychom často mysleli na Boha, často v srdci po něm toužili, stále o něm hovořili, jeho výroky si do duše ukládali, pro něho pracovali a všechno opustili, jen na něho hleděli a jen jemu věnovali pozornost. Naše oči ať na něho s láskou hledí, naše uši pečlivě naslouchají jeho pobídkám, srdce, mysl i duše ať ho v lásce objímají. Když ho urazíme, usmiřme ho modlitbami. Když nás zkouší, snášejme to ochotně; když se skrývá, hledejme ho a nepřestávejme, dokud ho nenajdeme. A když ho najdeme, s úctou si ho podržme.
Ať jdeme nebo ať stojíme, ať pijeme nebo jíme, tento přeslavný klenot jména Ježíš má být vždy vtištěn do našeho nitra. Když nejsme schopni dělat nic jiného, máme ho alespoň očima vštěpovat do svých srdcí.
Jeho nejsladší jméno nosme vždy v ústech a když bdíme, s vážností na něj pamatujme, abychom i ve spánku o něm mohli snít a říkat spolu s prorokem: „Věčný Bože, nejsladší Moudrosti, jak dobrý jsi pro duši, která tě hledá a jedině po tobě touží.“
To je jistě nejlepší cvičení ze všech. Vždyť jakousi korunou všech cvičení je nepřetržitá modlitba: k ní totiž jako k cíli všechna ostatní cvičení směřují. Co jiného, prosím tě, dělají ti, kdo jsou v nebi, než že patří na Boha, milují ho a chválí?
S čím větší láskou tedy našeho Pána a Boha, onu věčnou moudrost, vštěpujeme do svých srdcí, čím častěji na něho patříme a v náruči svých srdcí ho objímáme, s tím větším potěšením nás on obejme v tomto i v budoucím životě.
RESPONSORIUM
Žl 55 (56), 11; Žl 105 (106), 47
Spolu s tvými svatými budu doufat ve tvé jméno, Pane; * protože je dobré.
Budeme tě oslavovat chvalozpěvem a vyznávat tvé svaté jméno. * Protože.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty jsi svého jednorozeného Syna učinil Spasitelem lidského rodu a přikázal jsi, aby byl nazván Ježíš; dopřej nám, prosíme, abychom se v nebesích mohli těšit z pohledu na toho, jehož svaté jméno uctíváme na zemi. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky