Narodil se 5. 10. 1458 jako syn polského a litevského krále Kazimíra IV. Měl se stát uherským králem (1471), ale dal přednost životu v ústraní. Vynikal křesťanskými ctnostmi, zejména čistotou a dobrotou k chudým. Byl velkým ctitelem eucharistie a Panny Marie. Žil ve Vilně v Litvě, tam také 4. 3. 1484 zemřel na tuberkulózu a byl pohřben v katedrále. V roce 1521 byl prohlášen za svatého.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla.
HYMNUS
Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.
Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.
Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k Velikonocům nebeským.
Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal.
Slavte Pána, ctěte jeho jméno, *
zjevte jeho díla národům.
Zpívejte mu, na strunách mu hrejte, *
všechny jeho divy hlásejte!
Honoste se jeho svatým jménem! *
Ať se radují, kdo Pána ctí!
Dbejte o Pána a jeho sílu, *
stále hledejte jen jeho tvář!
Vzpomeňte si na divy, jež konal, *
znamení a soudy z jeho úst,
rode jeho sluhy Abraháma, *
děti vyvolence Jákoba!
Jenom on, jen Pán je naším Bohem, *
jeho soudy přes veškerou zem.
On je provždy pamětliv své smlouvy, *
pro sta pokolení dal svůj slib,
smlouvy uzavřené s Abrahámem, *
přísahy, co Izákovi dal.
Zákonem ji určil pro Jákoba, *
věčnou smlouvou pro Izraele.
Řekl: „Dám ti kananejskou zemi *
za určený úděl dědičný.“
Že jich počtem bylo dosud málo, *
maloučko, a hosty byli tam,
od národa k národu se táhli, *
z jedné říše mezi jiný lid,
nedovolil nikomu je tisknout, *
mnohé krále ztrestal kvůli nim:
„Nedotknete se mých pomazaných, *
neublížíte mým prorokům!“ △
Ant. Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal.
Ant. 2 Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z ruky hříšníků.
Když na zem svolal hladomor, *
odňal jí všechen živý chléb,
jednoho poslal před nimi: *
Josef byl prodán v otroctví.
Nohy mu pouty svázali, *
sevřeli hrdlo do želez,
až jeho slovo splněno *
a výrok Páně potvrzen.
Tu králi vnukl pustit jej: *
pán národů mu volnost dal.
K řízení svěřil mu svůj dům *
a do správy svůj majetek.
Dle svého měl vést knížata *
a rádce učit moudrosti. △
Ant. Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z ruky hříšníků.
Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti.
I přišel do Egypta Izrael, *
byl Jákob hostem v zemi Chámově.
A v ní Pán mocně rozmnožil svůj lid, *
až ten byl silnější než domácí.
V těch vzbudil proti svému lidu zášť, *
zákeřnost proti služebníkům svým.
Pak poslal svého sluhu Mojžíše *
a Árona, jejž sám si vyvolil.
Činili jeho divy v Egyptě, *
znamení mocná v zemi Chámově!
Sám seslal temnoty, a byla tma, *
oni však jeho slov dbát nechtěli.
Proměnil tedy jejich vody v krev *
a ryby v nich jim nechal pohynout.
Celá zem hemžila se žábami, *
až do královských komnat nalezly.
Přikázal – přiletěly roje much, *
přeplněn komáry byl každý kout.
Namísto deště seslal příval krup, *
po celé zemi blesky planuly.
Vinice, fíkovníky potloukl, *
zporážel stromy v jejich krajinách.
Přikázal – vpadly mraky kobylek *
a nespočetné spousty sarančí.
Zničily v zemi všechno zelené, *
zničily vše, co pole zrodila.
Zahubil jim vše prvorozené, *
prvotiny všech jejich plodných sil.
Se zlatem, stříbrem svůj lid vyvedl, *
a v jejich kmenech nikdo nestonal.
Egypt byl jejich odchodu jen rád, *
neboť mu byli leda pro postrach.
I zaclonil je hustým oblakem *
a plamenem jim svítil za noci.
Žebrali na něm – dal jim křepelky, *
nebeským chlebem sytil lačnící.
Rozrazil skálu – voda vytryskla *
a proudem rozlila se do pouště.
Neboť měl v paměti svůj svatý slib, *
jak ho dal kdysi Abrahámovi.
Vyvedl národ, jenž se radoval, *
své vyvolené, kteří jásali.
A daroval jim kraje pohanů, *
majetku národů se zmocnili,
aby pak žili v jeho zákoně, *
zachovávali jeho příkazy. △
Ant. Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti.
Kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu.
Aby se ukázaly jeho skutky.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Mojžíšovy
12,37-49; 13,11-16
Hospodin vyvedl svůj lid z egyptské země a oznámil ustanovení o velikonoční oběti a o prvorozencích
Synové Izraele se dali na cestu z Ramesu směrem na Sukkot. Bylo jich šest set tisíc mužů schopných boje, kromě jejich rodin. Táhl s nimi početný zástup neizraelitů, i mnoho bravu a skotu, veliká stáda. Z těsta, které vzali z Egypta, upekli nekvašené placky, poněvadž nevykynulo. Byli totiž z Egypta vyhnáni a nemohli se zdržovat a připravit si živobytí.
Doba, po kterou přebývali synové Izraele v Egyptě, trvala čtyři sta třicet let. Po čtyřech stech třiceti letech, právě téhož dne, vyšly všechny Hospodinovy zástupy z egyptské země. Pro Hospodina byla to noc bdění, když je vyváděl z egyptské země. Tato noc je zasvěcená Hospodinu jako sváteční bdění závazné pro všechny syny Izraele po všechna jejich pokolení.
Hospodin řekl Mojžíšovi a Árónovi: „Toto je ustanovení pro velikonoční oběť: žádný cizinec z ní jíst nesmí. Ale každého koupeného otroka obřežeš, a tak jíst může. Ale ten, kdo nedávno přišel, a najatý dělník z ní jíst nesmí! V témž domě se bude jíst, nic z masa ven nevyneseš a ani kost z ní nezlomíte. Celé společenství Izraele ať tak jedná! Jestliže bude u tebe bydlet přistěhovalec a bude chtít slavit velikonoční oběť pro Hospodina, ať se každý muž dá obřezat a pak může být připuštěn k jejímu slavení a bude jako jeden z vás. Žádný neobřezanec však z ní jíst nesmí! Stejný zákon bude platit pro vás jako pro přistěhovalce, který mezi vámi bydlí!“
Mojžíš řekl lidu: „Až tě Hospodin přivede do kananejské země, jak přísahal tobě i tvým otcům, až ti ji dá, odevzdáš Hospodinu všechno, co otvírá lůno, každého prvorozeného samce při vrhu tvého dobytka zasvětíš Hospodinu. Za každého prvorozeného osla dáš beránka; jestliže nevykoupíš, musíš ho zabít zlomením šíje. Všechno prvorozené z člověka u svých synů musíš vykoupit!
Když se tě v budoucnu zeptá tvůj syn: ‚Co to znamená?‘, řekneš mu: ‚Hospodin nás vyvedl silnou rukou z Egypta, z domu otroctví. Když se totiž farao zatvrdil a nechtěl nás propustit, Hospodin pobil všechno prvorozené v egyptské zemi, od prvorozence člověka až do prvorozence dobytka. Proto obětuji Hospodinu všechny samce, kteří otvírají lůno, a vykupuji každého prvorozence ze svých synů.‘ Bude to jako znamení na tvé ruce a jako stuha mezi tvýma očima na připomínku, že nás Hospodin silnou rukou vyvedl z Egypta.“
RESPONSORIUM
Srov. Lk 2,22.23.24
Rodiče přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, * jak je psáno v Zákoně Páně: Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu.
Podali za něho oběť Hospodinu: pár hrdliček nebo dvě holoubata. * Jak je.
DRUHÉ ČTENÍ
Z pastorální konstituce 2. vatikánského koncilu o církvi v dnešním světě
(Gaudium et spes, n. 9-10)
Nejhlubší otázky, které si lidstvo klade
Dnešní svět se jeví zároveň jako mocný i slabý, schopný nejlepšího i nejhoršího, neboť se mu otvírá cesta k svobodě nebo otroctví, k pokroku nebo úpadku, k bratrství nebo nenávisti. Mimoto si člověk uvědomuje, že je na něm, aby správně usměrňoval síly, které sám vyvolal a které ho mohou buď rozdrtit, anebo mu sloužit. Proto si klade některé otázky.
Rozpory, jimiž trpí dnešní svět, souvisí s hlubší rozporností, jež tkví v srdci člověka.
Neboť v člověku samém je mnoho činitelů, které se mezi sebou střetávají. Zatímco na jedné straně zjišťuje, že je mnohostranně omezen, neboť je bytost stvořená, cítí na druhé straně, že je ve svých touhách neomezený a povolaný k vyššímu životu.
Mezi mnoha věcmi, které ho lákají, je nucen neustále volit a některých se zříkat. Navíc je slabý a hříšný, a tak často dělá, co nechce, a nedělá, co by dělat chtěl. Proto sám v sobě trpí rozpolceností, a z té vzniká tolik vážných rozbrojů také ve společnosti.
Dost lidí odvádí od zřetelného uvědomění tohoto dramatického stavu jejich praktický materialismus, anebo jim třeba brání bída, která na ně tíživě doléhá, aby se nad ním vůbec zamysleli.
Mnozí se domnívají, že naleznou klid v některém z různých výkladů světa, které se jim nabízejí.
Někteří zase očekávají, že lidstvo dospěje k pravému a plnému osvobození pouhým lidským přičiněním, a jsou přesvědčeni, že budoucí vláda člověka nad světem splní všechna přání lidského srdce.
Nechybějí ani takoví, kteří se vzdali naděje nalézt smysl života a vychvalují odvahu těch, kteří se domnívají, že lidská existence postrádá jakýkoli opravdový význam, a snaží se jí dát celkový smysl jen na základě vlastního rozumu.
Tváří v tvář dnešnímu vývoji světa však neustále roste počet lidí, kteří si kladou a s novou naléhavostí pociťují nejzákladnější otázky: Co je člověk? Jaký je smysl bolesti, zla, smrti, které přes všechen dosažený pokrok trvají? Nač ona vítězství, tak draze dosažená? Čím může člověk přispět společnosti a co od ní může očekávat? Co přijde po tomto pozemském životě?
A církev věří, že Kristus, jenž pro všechny zemřel a vstal z mrtvých, dává člověku skrze svého Ducha světlo a sílu, aby mohl dostát svému nejvyššímu povolání, a věří, že lidem nebylo dáno pod nebem jiné jméno, v němž by došli spásy.
Věří také, že klíč, střed a cíl celých lidských dějin je v jejím Pánu a Učiteli.
Kromě toho církev tvrdí, že za všemi změnami je mnoho věcí, které se nemění a které mají svůj poslední základ v Kristu, jenž je stejný včera, dnes i na věky.
RESPONSORIUM
1 Kor 15,55-56.57; Pláč 3,25
Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Smrti, kdepak je tvůj bodec? Ten bodec smrti je hřích. Ale Bohu díky! * On nám popřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.
Dobrotivý je Hospodin k těm, kdo v něho doufají, k duši, která ho hledá. * On nám.
ČTENÍ
Ze „Života svatého Kazimíra“
(Cap. 2-3, Acta Sanctorum Martii 1,347-348)
Pokladem mu byla přikázaní Nejvyššího
V Kazimírově srdci byla vylita Boží láska, téměř neuvěřitelná, nepředstíraná, upřímná. Planul láskou Svatého Ducha k všemohoucímu Bohu s takovou silou a z hloubi srdce jí zaplavoval své bližní natolik, že nic mu nebylo příjemnějšího a po ničem více netoužil, než aby nejen rozdal všechno, co mu patřilo, ale aby i sebe sama zcela obětoval Kristovým chudým, poutníkům, nemocným, zajatcům a trpícím lidem a beze zbytku se jim rozdal.
Vdovám, sirotkům a všem utlačeným byl nejen ochráncem a pečovatelem, ale přímo otcem, synem a bratrem.
Museli bychom tu ještě dlouze vyprávět, kdybychom měli projít jednotlivé skutky hrdinské lásky k Bohu i lidem, kterými se vyznamenal.
Jen stěží lze vyslovit nebo domyslet, jak velice dbal o spravedlnost, jaká kázeň mu byla vlastní, jakou slynul prozíravostí a jak velikou statečností ducha a vytrvalostí se vyznačoval, zejména když uvážíme nevázanost té doby i to, jak byli lidé drsní a od přírody náchylní ke zlému.
Denně nabádal otce, aby spravedlivě vládl a spravedlivě spravoval poddaný lid. A když bylo při výkonu královské vlády něco opomenuto z nedbalosti nebo lidské slabosti, nikdy neopomenul krále ve vší pokoře pokárat.
Ujímal se záležitostí chudých a trpících lidí a bral je přímo za své, takže ho lid nazýval ochráncem chudých. A jakkoli byl synem královským a pocházel ze vznešené krve, vůči nikomu, ani vůči nejponíženějšímu a nejposlednějšímu člověku nebyl v jednání ani v řeči nevlídný a nepřístupný.
Vždycky chtěl, aby spíše než k vznešeným a mocným tohoto světa patřil k tichým a k těm, kdo jsou před Bohem chudí, neboť těm patří nebeské království. Nikdy se neucházel o lidskou důstojnost a vládu, a když mu je otec nabízel, nikdy je nechtěl přijmout. Bál se naopak, aby ostny bohatství, které náš Pán Ježíš Kristus nazval trním, neporanily jeho duši a aby se stykem s pozemskými věcmi neposkvrnil.
Celý život žil jako panic a jako panic zemřel, jak potvrzují a dosvědčují všichni, od jeho komorníka po tajemníky, muži vznešení a ušlechtilí, z nichž někteří ještě žijí a kteří znali jeho život vnitřní i vnější.
RESPONSORIUM
Sir 29, 14; 1 Tim 6, 11b
Ulož si poklad podle přikázání Nejvyššího, * prospěje ti to víc než zlato.
Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. * Prospěje.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, tobě sloužit znamená kralovat; veď nás na přímluvu svatého Kazimíra, abychom ti svatě a spravedlivě sloužili po všechny dny svého života. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky