Narodil se kolem roku 1190 v Lauingenu v bavorském Švábsku jako syn hraběte z Bollstädtu. Studoval v Padově filosofii a pravděpodobně medicínu. V roce 1223, ovlivněn kázáním blahoslaveného Jordána, vstoupil do řádu sv. Dominika. Do německé provincie se vrátil jako lektor teologie a vyučoval pak v mnoha německých klášterech. V roce 1245 byl promován na magistra teologie a převzal katedru teologie na pařížské univerzitě. Jeho nejznámějšími žáky byli svatý Tomáš Akvinský, Petr z Tarentasie (blahoslavený Inocenc V.) a blahoslavený Ambrož Sansedoni. V roce 1254 byl zvolen německým provinciálem. Vzdal se tedy své profesorské činnosti a vydal se na cesty. Od roku 1257 se mohl znovu věnovat vyučování. 5. ledna 1260 jej papež jmenoval biskupem v Regensburku. Albert začal s reformou diecéze – osobně ji vizitoval, kázal, konal bohoslužby, seznamoval se se stavem jednotlivých farností, klášterů a jiných institucí. Setkal se však s velkým nepochopením. V roce 1262 rezignoval, ale papež si jej ponechal u svého dvora. V roce 1263 jmenoval papež Alberta kazatelem křížové výpravy v Německu a Čechách. Po papežově smrti v roce 1264 se Albert uchýlil do konventu ve Würzburku, kde dokončil celou řadu svých knih. V roce 1270 jej magistr řádu poslal do Kolína, kde pak žil až do své smrti. Zemřel 15. listopadu 1280 a byl pohřben v kolínském dominikánském kostele pod hlavním oltářem. Hned po své smrti byl lidmi uctíván jako světec. Beatifikoval jej v roce 1622 Řehoř XV. V roce 1798 byly jeho ostatky přeneseny do kostela sv. Ondřeje v Kolíně. 16. prosince 1931 jej bl. Pius XI. kanonizoval a prohlásil za učitele církve, v roce 1941 jej Pius XII. jmenoval patronem přírodních věd.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Ty jasné světlo Kolína,
Alberte, muži učený,
Tomáše učils myšlení,
chvalozpěv od nás vyslechni.
Ty lucernou jsi svatosti,
ukazatelem pravosti,
lásky jsi jasným plamenem,
hlas lidu nám to dosvědčí.
Nauč nás všechny věřící
pohrdat tím, co pomíjí,
a mysli naše pozvedni
k radostem pravým nebeským.
Prosíme, přispěj na pomoc
z nebeské vlasti bratřím svým,
Petrovu loďku vytrhni
na moři z bouří běsnících.
Kéž Kriste, Králi laskavý,
radostná píseň vítězství
tobě, Otci i Přímluvci
v království nebes navždy zní. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!
Oslavuj Pána, duše má, *
mé nitro jeho svaté jméno!
Oslavuj Pána, duše má, *
na jeho dobra nezapomeň!
Všechny tvé viny odpouští, *
ze všech tvých neduhů tě léčí;
tvůj život chrání záhuby, *
věnčí tě láskou, slitováním;
on blahem sytí tvoje dny, *
jak orlu obnovil tvou mladost.
Pán koná skutky milosti: *
všem utlačeným zjedná právo.
Ukázal cestu Mojžiši, *
své skutky dětem Izraele. △
Ant. Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!
Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.
Vlídný a laskavý je Pán, *
shovívavý a milosrdný.
Nechce se ustavičně přít, *
navěky v hněvu setrvávat.
Nesplácí hříchy, nejedná, *
jak pro své viny zasloužíme.
Vždyť jak ční nebe nad zemí, *
tak velkou lásku má k svým věrným.
Jak od východu k západu *
vzdaluje od nás naše viny.
Jak otec dětem odpouští, *
Pán je k svým věrným milostivý.
Ví, z čeho jsme stvořeni, *
má na mysli, že jsme jen hlína.
Jsou jako tráva lidské dny: *
rozkvetou jako polní kvítek,
zavane vítr, sfoukne jej, *
a stopy po něm nezůstane. △
Ant. Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.
Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.
Však láska Páně do věků, *
je dobrotiv až k dětem dětí
u těch, kdo jeho smlouvu ctí *
a plní jeho přikázání.
Pán zřídil si trůn v nebesích *
a jeho vláda řídí vesmír.
Oslavte Pána, chvalte jej, †
vy jeho poslové, vy silní, *
kdo konáte, co on vám káže!
Oslavte Pána, zástupy, *
vy, kdo jste v službách jeho vůle!
Oslavte Pána, díla Páně, †
všude, kam sahá jeho vláda! *
Oslavuj Pána, duše má! △
Ant. Oslavte Pána, díla Páně.
Ukaž mi, Pane, cestu svých přikázání.
Rozjímat budu nad tvými divy.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Daniela
5,1-2.5-9.13-17.25 – 6,1
Boží soud při hostině krále Baltazara
Král Baltazar vystrojil veliké hody pro tisíc svých velmožů a před těmito tisíci se oddal pití vína. V podnapilosti poručil Baltazar přinést zlaté a stříbrné nádoby, které jeho otec Nabuchodonosor odnesl z jeruzalémského chrámu, aby z nich pili král, jeho velmožové, jeho ženy i jeho zpěvačky.
Vtom se objevily prsty lidské ruky a psaly naproti svícnu na vápennou omítku zdi královského paláce; král viděl část píšící ruky. Tu zbledla králova tvář, jeho myšlenky ho poděsily, klouby jeho kyčlí se uvolnily, koleno klepalo o koleno.
Král zvolal nahlas, aby přivedli zaklínače, chaldejce a věštce. Ujal se slova a řekl babylónským mudrcům: „Ten, kdo přečte toto písmo a podá mi jeho výklad, bude oblečen do purpuru, na hrdlo dostane zlatý řetěz a bude jako třetí vládnout v království.“ Vstoupili tedy všichni královští mudrci, nemohli však písmo přečíst ani podat jeho výklad králi. Tu se král Baltazar velmi poděsil, barva jeho tváře se změnila, a také jeho velmoži byli zmateni.
Ke králi byl tedy uveden Daniel. Král se ujal slova a řekl Danielovi: „Ty jsi Daniel z judských vyhnanců, kterého přivedl král, můj otec z Judska? Slyšel jsem, že je v tobě duch bohů, že v sobě máš vědění, důvtip a neobyčejnou moudrost. Právě nyní byli ke mně přivedeni mudrci a zaklínači, aby přečetli toto písmo a podali mi jeho výklad, ale nedovedli mi oznámit jeho význam. Slyšel jsem o tobě, že dovedeš vykládat tajemství a rozluštit nesnadné věci – nuže, jestliže nyní dovedeš přečíst písmo a podat mi jeho výklad, budeš oblečen do purpuru, na hrdlo dostaneš zlatý řetěz a budeš jako třetí vládnout v království.“
Nato se Daniel ujal slova a řekl králi: „Ponech si své dary, jinému můžeš dát své odměny, přece však přečtu králi písmo a podám mu jeho výklad.
Nuže, to je písmo, které je napsáno: Mene, tekel, ufarsin. To je pak výklad slov: mene: Bůh spočetl tvé království a ukončil ho. Tekel: Na váze jsi byl zvážen a shledán lehkým. Fares: Roztrhnuto bylo tvé království a dáno Médům a Peršanům.“
Tu z Baltazarova rozkazu oblékli Daniela do purpuru, na hrdlo mu dali zlatý řetěz a prohlásili o něm, že vládne jako třetí v království. V téže noci byl chaldejský král Baltazar zabit.
Království obdržel Méd Dareios ve věku šedesáti dvou let.
RESPONSORIUM
Žl 74 (75),6.8.11.9; Zj 14,9.10
Nezdvihejte pyšně hlavu, Bůh je soudce, rozdrtí úplně pýchu bezbožníků. * Neboť Hospodin má v ruce číši, pít musí všichni bezbožníci země.
Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu, bude pít z vína Božího hněvu. * Neboť.
DRUHÉ ČTENÍ
Jedno ze tří následujících:
Z komentáře na Matoušovo evangelium od svatého Alberta Velikého
(Ex Enarrationibus in Matthæi Evangelium B. Alberti Magni. Opera Omnia XX, Ed. Borgnet 1893, str. 247-249)
Vtiskl do nás známku své přirozenosti
V zemi překrásné já mám svůj podíl, proto mě blaží mé dědictví. Hospodin řekl Áronovi: Já jsem tvůj podíl i tvé dědictví u synů Izraelových. Sára, manželka mého pána, porodila syna mému pánu ve svém stáří: dal mu všechno, co měl.
Sára se překládá jako „paní“, a je to církev. Syna věčné radosti, květ a dědice plodí Bůh Otec z milosti skrze církev ve starobě posledních dob. Jemu také dává dědictvím všechno, co kdy měl, poněvadž tím, že dává sebe, dává všechno, co je jeho. Bůh se za ně nestydí a nazývá se jejich Bohem. Volám: Můj úděl je Pán, v něho budu doufat.
Toto jsou tedy výpovědi o otcovském úkonu u těch, které plodí nejvyšší Otec skrze milost.
On rozhodl, že nám dá život slovem pravdy, abychom byli jako prvotiny ze všeho, co stvořil. Slovem totiž do nás vtiskl známku své přirozenosti, a tím i její znalost. Protože všechno, co je poznáváno, poznává se ze známky a znalosti, jakou to zanechává v duši.
Ze znalosti povstává víra, která otvírá oči, aby viděly Otce. Ze spojení povstává láska, která upírá oči na Otce. Z lásky, jakou má Otec k nám, vzniká naděje, která pozdvihuje oči vzhůru, aby si žádaly vznešené věci. Nespokojujeme se přece malými věcmi, vždyť doufáme v Otcovu lásku. Z těchto důvodů tedy je řečeno: „Otec.“
Modlitba nemůže nebýt líbezná a důvěrná, když začíná tím nejdůvěrnějším. Proto se v předešlém říká, že je Otec s námi a že nás vidí vskrytu, protože je i důvěrně blízký i líbezný. Jinak bychom neměli k němu přístup. Proto je řečeno, že Jednorozený, v jehož Duchu jsme přijati za dítky, je v lůně Otcově.
RESPONSORIUM
Učils mě, Bože, od mládí, dodnes tvé mocné divy hlásám. * Neopouštěj mě ve stáří.
Ať příštím pokolením vyprávím o tvém rameni. * Neopouštěj.
Nebo:
Z pojednání „O způsobu modlitby“ od svatého Alberta Velikého
(Ed. Wimmer, Ratisbonnæ 1902, str. 53 a násl.)
Příprava na modlitbu
Věz, že se musíme na modlitbu připravit. Tato příprava je dvojí, a to vzdálená i blízká.
Vzdálená příprava je zase dvojí, vnitřní a vnější. Vnitřní příprava pak je trojí. Prvá je očištění svědomí. Jestliže nás svědomí neobviňuje, dodá nám to radostné důvěry v Boha a dostaneme od něho všechno, zač prosíme. Druhá je pokoření mysli, protože Pán k prosbě pokorných se skloní, nezhrdne jejich modlitbou. Třetí přípravou je odpuštění křivd. Když se chcete modlit, odpouštějte si, máte-li co proti komu, aby i vám odpustil váš nebeský Otec vaše hříchy.
Podobně i vnější příprava je trojí. Prvá je plnění Božích přikázání, protože, jak říká Izidor, děláme-li to, co Pán přikazuje, není pochyby, že dosáhneme toho, oč prosíme. Druhou přípravou je smíření s uraženým bratrem: Přinášíš-li svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; teprve potom přijď a obětuj svůj dar. Třetí přípravou jsou posty a almužny, kterými je modlitba podepřena. Jak říká Izaiáš: Lámej chléb hladovému a přijímej k sobě lidi bez přístřeší. Tehdy budeš volat a Pán ti odpoví.
Blízká příprava pak je podobně dvojí, totiž také vnitřní a vnější. Vnitřní je zase trojí. Prvá je usebranost: Když se však modlíš ty, vejdi do své komůrky, zavři dveře a modli se k svému Otci, který je ve skrytosti. Vstoupit do komůrky znamená přivolat srdce, uzavřít dveře značí zadržet toto srdce. „Přivolat srdce“ pak znamená shromáždit v nitru myšlenky a city rozptýlené venku.
Druhou přípravou je upření pozornosti na Pána. Opravdově se modlíme, když nejsme myšlenkami jinde. Proto se má duch nejdříve očistit a má se odpoutat od myšlenek na pozemské věci, aby se oproštěný pohled srdce zaměřil pravdivě a prostě na Pána. Ať ustoupí všechny myšlenky na věci tělesné a světské a ať pak duch nemyslí na nic jiného než na to, že se modlí. Vždyť i kněz předesílá před modlitbou prefaci, tedy jakousi předmluvu, a připravuje srdce bratří slovy: „Vzhůru srdce!“ Oni mu odpovídají: „Máme je u Pána“, aby se nitro uzavřelo všemu, co se tomu protiví, a otevřelo se pouze Bohu a abychom neměli něco jiného v srdci a něco jiného na jazyku.
Jak můžeš žádat, aby tě slyšel Bůh, když ty sám se neslyšíš? Chceš, aby Pán pamatoval na tebe, když ty sám na sebe nepamatuješ? Taková nedbalá modlitba je urážkou Boží velebnosti. Oči při ní bdí, a srdce spí. Zatímco křesťan by měl srdcem bdít i ve spánku.
Třetí přípravou je vzbuzení zbožného citu vůči Bohu. To se děje hlavně rozjímáním o naší ubohosti a o Boží dobrotě či milosrdenství. Úvahou o své ubohosti se poučme, oč potřebujeme prosit, úvahou o Božím milosrdenství poznejme, s jakou toužebností máme prosit.
Vnější příprava pak záleží ve třech věcech, totiž v postoji, v oblečení a v pohybech. U postoje je jisté, že je dovoleno modlit se vstoje, vsedě i vleže. Avšak při veřejných modlitbách máme zachovávat formu ustanovenou církví nebo našimi představenými. Co se týká oblečení, věz, že tomu, kdo se modlí, sluší oděv skromný a nenápadný. Dále věz, že k pohybům patří pokleknutí, rozepnutí rukou, bití v prsa, pozdvižení očí a tváře vzhůru, nebo klanění, sevření rtů neboli ztišení, prolévání slz, sténání, vzdechy apod.
RESPONSORIUM
Slyš, Bože, moje naříkání, modlitby mé si povšimni. * Od končin země k tobě volám.
Tys, Bože, vyslyšel moje prosby, dal jsi dědictví těm, kdo tvé jméno ctí. * Od končin.
Nebo:
Z komentáře na Lukášovo evangelium od svatého Alberta Velikého
(22, 19; Opera omnia, Parisii 1890-1899, 23, str. 673-674)
Jako pastýř a učitel budoval církev – Kristovo tělo
To konejte na mou památku. K tomu připomeňme dvě věci. Za prvé: příkaz slavit eucharistii; to je naznačeno slovy: To konejte. A za druhé: je to památka na Pána, vydávajícího se pro nás na smrt.
Říká tedy: To konejte. Nelze přikázat nic užitečnějšího, nemohlo být přikázáno nic líbeznějšího, nic prospěšnějšího k spáse, nic, co by si víc zasloužilo lásku, nic, co by se víc podobalo věčnému životu. Ukážeme to nyní jednotlivě.
Je to užitečné k odpuštění hříchů a zvláště užitečné pro život, abychom získali plnost milosti. Nebeský Otec chce pro nás jen to nejlepší, abychom se stali účastnými jeho svatosti. A účast na této svatosti se uskutečňuje Kristovou obětí, to jest tím, že se ve svátosti vydává Otci jako oběť za nás, a nám se vydává k požívání. Pro ně se zasvěcuji. Kristus skrze věčného Ducha přinesl sám sebe Bohu jako oběť bez poskvrny; on nám očistí svědomí od mrtvých skutků, abychom mohli sloužit Bohu živému.
A nemůžeme konat nic líbeznějšího. Vždyť co by mohlo být líbeznějšího než to, v čem Bůh ukazuje celou svou dobrotu vůči nám? Neustále jsi jim poskytoval hotový chléb z nebe, který je schopný dát všechnu rozkoš a ukojit každou chuť. Od tebe poslaná výživa ukázala totiž tvoji něžnost k tvým dětem, neboť vyhovovala přání toho, kdo ji požíval, a přizpůsobovala se chuti, jak si kdo přál.
A nemohlo být přikázáno nic prospěšnějšího k spáse. Vždyť tato svátost je plodem stromu života, a kdo ho požívá s upřímnou vírou a zbožností, neokusí nikdy smrt. Stromem života je těm, kdo se jí chápou, blažení jsou ti, kdo se k ní vinou. Kdo jí mne, bude žít ze mne.
A nemohlo být přikázáno nic, co by si víc zasloužilo lásku. Vždyť tato svátost uskutečňuje lásku a sjednocení. Dát se za pokrm je projevem největší lásky. Což neříkala moje čeládka: Je vůbec někdo, koho by nenasytil masem? Jako by říkal: Tolik jsem je miloval a oni mě, že jsem si přál být v jejich útrobách a oni si přáli tak mě přijmout do sebe, aby byli mou součástí a stali se mými údy. Opravdu, žádným jiným způsobem se nemohli tak důvěrně a přirozeně spojit se mnou a já s nimi.
A nemohlo být přikázáno nic, co by se víc podobalo věčnému životu. Vždyť věčný život trvá tím, že se Bůh ve své dobrotě sám dává těm, kdo žijí v nebeské blaženosti.
RESPONSORIUM
Lk 22, 29.30a; Jan 15, 16a
Já vám odkazuji královskou vládu, jako mně ji odkázal můj Otec. * Budete jíst a pít u mého stolu v mém království.
Já jsem vás vyvolil a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek. * Budete.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys naučil svatého biskupa Alberta uvádět v soulad lidskou moudrost a zjevenou pravdu; veď nás, prosíme, ať jako on rozvojem vědeckého poznání hlouběji poznáváme tebe a více tě milujeme. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky