26. srpen 2023

Bl. Jakuba z Bevagny, kněze
pro dominikány (OP)

Narodil se v Bevagni u Perugie kolem roku 1220. Ovlivněn kázáním dvou dominikánů se rozhodl vstoupit do řádu. Byl přijat v klášteře ve Spoletu. Po ukončení základních studií v Perugii a po přijetí kněžského svěcení byl určen představenými k putující kazatelské službě, při které procestoval celou Umbrii. Ve svých kázáních se zaměřoval především na vzdělávání věřících ve víře a tak bojoval proti sektám a herezím. Potřel blud nikolaitů a jejich vůdce Ortinelliho obrátil na katolickou víru. Byl profesorem teologie v Orvietu. Ve svém rodném městě založil klášter a stal se jeho prvním převorem a lektorem. Byl duchovním vůdcem Jany z Orvieta. V roce 1291 byl zvolen převorem ve Spoletu a 1299 převorem ve Folignu. Zemřel 22. srpna 1301 v Bevagni a byl pohřben v klášterním kostele sv. Dominika. Jeho tělo zůstalo dodnes neporušené. Jeho kult potvrdil 18. května 1672 Klement X.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Věčné světlo, mocný jase,

dni, jenž nikdy nehasne,

vítězi nad temnou nocí,

jenž rozžíháš světlo dne,

nepříteli všeho temna,

našich myslí zářný sne!

Tvým zrodem se probouzíme,

vstáváme, jak zavoláš,

jsme-li s tebou, blažení jsme,

bez tebe zlo deptá nás,

ty před věčnou smrtí chráníš

duši, v níž plá tvoje zář.

Skrze tebe přemůžeme

smrt, zlý svět a jeho tmy.

Proto nás, ty Vládce mocný,

tímto světlem zasáhni,

jež moc žádná nezatemní

a které vše rozjasní.

Sláva Otci a též tobě,

rovněž Duchu Svatému,

životu všech, světlu, míru,

Bohu trojjedinému,

vznešenému navždy Božstvu,

jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Nevyšels, Bože, z nikoho,

jen sám ze sebe samého.

Ty chtěl jsi mezi lidi jít:

nám na pomoc, náš Bože, přijď!

Ty naší vroucí touhou jsi:

buď naší láskou, radostí,

ať po tobě vždy prahneme

a tvého blaha dojdeme.

Všech Pane, Otče nejvyšší,

se Synem Panny nejčistší,

i s Duchem svým nás stále veď

jak v nitru, tak i navenek.

Trojice, jen se rozpomeň,

že stvořila jsi z lásky jen

člověka, z něhož Boží hněv

sňala ta nejcennější krev.

Když jeden Bůh náš Tvůrce byl

a z lásky Kristus vykoupil

svým utrpením všechny nás,

jen láskou svou nás, Pane, spas.

Ať Trojice se raduje,

ať v míru nad vším kraluje,

buď všechna moc jí, klanění,

ať jí čest, chvála věčně zní. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.

Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Srov. Mt 5, 17)
I

Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *

od slunce východu až na západ.

Ze Siónu, té hory překrásné, *

se v oslnivé záři zjevuje.

To přichází náš Bůh, a nemlčí, †

všespalující oheň před ním jde, *

okolo něho bouře burácí.

Svolává shora nebesa i zem, *

odhodlán konat nad svým lidem soud:

„Shromážděte mi moje vyvolené, *

co při oběti stvrdili mou smlouvu!“

A nebe hlásá jeho spravedlnost, *

že on je Bůh a právem rozsoudí. 

Ant. Pán svolává shora nebesa i zem, odhodlán konat nad svým lidem soud.

Ant. 2 Ke mně volej za dnů soužení, a vysvobodím tě.

II

„Slyš, můj lide, nyní promluvím! *

Izraeli, proti tobě svědčím. *

Viním tě a soudím tváří v tvář, *

neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!

Nekárám tě pro tvé oběti, *

mám tvé žertvy stále před očima.

Nevezmu však býky z chlévů tvých, *

ani nechci kozly z tvého stáda.

Vždyť mě patří všechna lesní zvěř, *

tisíce mám zvířat na svých horách.

Znám i všechno ptactvo nebeské, *

mé je vše, co na polích se hemží.

Kdybych lačněl, tobě nepovím; *

můj je svět i vše, co obsahuje.

Cožpak já chci býčí maso jíst, *

cožpak se chci napít kozlí krve?

Oběť chvály Bohu přinášej, *

plň své sliby vůči Nejvyššímu!

Ke mně volej za dnů soužení, *

vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“ 

Ant. Ke mně volej za dnů soužení, a vysvobodím tě.

Ant. 3 Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.

III

Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †

„Nač mi odříkáváš přikázání *

a mou smlouvu darmo bereš do úst,

když se vzpíráš mému vedení, *

odhazuješ za hlavu má slova?

Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *

s cizoložníky jsi jedna ruka;

ústa ke špatnostem otvíráš *

a tvůj jazyk osnuje lež na lež;

o svém bratru mluvíš hanebně, *

na syna své matky kydáš hanu.

Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *

myslil bys, že já jsem jako ty.

Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *

nežli vás vydám zkáze bez úniku!

Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *

kdo správně žije, dojde Boží spásy!“ 

Ant. Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály.

Nepřestáváme se za vás modlit a prosit.

Abyste dobře poznali Boží vůli.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

37,21-35

Proroctví o asyrském králi

Izaiáš, syn Amosův vzkázal Ezechiášovi: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Pokud jde o tvou modlitbu ke mně, týkající se asyrského krále Senacheriba, toto praví Hospodin proti němu:

‚Pohrdá tebou a posmívá se ti panna, dcera Siónu,

za tebou potřásá hlavou dcera Jeruzaléma.

Koho jsi potupil, komu ses rouhal?

Proti komu jsi povznesl hlas

a pyšně zdvihl své oči?

Proti Svatému Izraele!

Svými služebníky jsi potupil Pána,

neboť jsi řekl: ‚S množstvím svých vozů

jsem vyjel na horské výšiny, na hřebeny Libanonu.

Skácel jsem jeho vysoké cedry,

jeho nejkrásnější cypřiše.

Pronikl jsem až do jeho nejzazších výšek,

do houštiny jeho lesa.

Vykopal jsem studny a pil vody v cizích zemích.

Chodidly svých nohou jsem vysušil

všechny egyptské řeky.‘

Což jsi to neslyšel?

Dávno jsem to učinil. Od prastarých dob

jsem to připravoval, teď jsem to uskutečnil.

Došlo ke zničení:

opevněná města se změnila ve zpustošené trosky.

Jejich obyvatelé, zbaveni sil,

se zděsili, zahanbili.

Stali se podobnými trávě na poli,

zelenému býlí a pleveli na střeše

spálenému východním větrem.

Znám, jak sedáš,

jak vycházíš a přicházíš,

i tvoje zuření proti mně.

Protože proti mně zuříš,

takže se tvá zpupnost dostala do mých uší,

proto vložím do tvého chřípí kroužek,

uzdu do tvých pysků

a odvedu tě zpět cestou,

po níž jsi přišel.

Tobě, Ezechiáši, bude znamením toto:

Jezte letos, co lze sebrat,

druhý rok to, co samo vzroste,

třetí rok sejte a žněte,

sázejte vinice a jezte jejich plody!

Zbytek z Judova domu, který zůstal,

zapustí kořen dolů

a plod vydá vzhůru.

Z Jeruzaléma totiž vyjde zbytek,

to, co se zachránilo ze siónské hory.

Způsobí to horlivost Hospodina zástupů.

Proto tak praví Hospodin o asyrském králi:

Nevejde do tohoto města,

nevstřelí tam šíp,

nenastaví proti němu štít,

neobklíčí ho náspem.

Vrátí se cestou, kterou přišel,

a nevejde do tohoto města – praví Hospodin.

Ochráním toto město a vysvobodím ho

kvůli sobě a kvůli svému služebníku Davidovi.“

RESPONSORIUM

Iz 52, 9-10

Hospodin utěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. * A všechny končiny země uzří spásu našeho Boha.

Vítězství je dílem jeho pravice, jeho svatého ramene. * A všechny.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dekretu 2. vatikánského koncilu o službě a životě kněží

(Presbyterorum ordinis, n. 12)

Povolání kněží k dokonalosti

Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista-Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.

Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.

Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.

A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.

A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

RESPONSORIUM

1 Sol 2, 8; Gal 4, 19

Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.

Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys posiloval blahoslaveného Jakuba pevnou důvěrou ve spásu; zahrň i nás svou milosrdnou láskou, abychom pokropeni krví našeho Vykupitele mohli být na věky připočteni k ovcím po tvé pravici. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky