30. prosinec 2023

Sobota v oktávu Narození Páně
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Věčného božství oslnivý jase,

Kriste, všech Světlo, živote nám daný,

jdeš na svět léčit nemocné a k spáse

otevřít brány.

Andělské sbory zemi písně pějí

o novém věku a v nich Otci tvému

vzdávají chválu i díky a přejí

mír lidstvu všemu.

Ležíš tu, dítě, všeho světa Vládce,

synáčku Panny přesvaté a čisté,

vládu nad světem jen díky své lásce

získáváš, Kriste.

Chtěje nám za vlast nebe nabídnouti,

jedním z nás stal ses, zrozen jako robě;

srdce nám proměň a je lásky pouty

přitáhni k sobě.

Tobě i Otci, Duchu lásky věčné

s anděly pějem radostnými hlasy.

Kéž smíme zpívat Bohu chvály vděčné

po všechny časy. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Věrnost vypučí ze země, z nebe nám pokvete spravedlnost.

Žalm 84 (85)
Naše spása je blízko
Když náš Spasitel přišel na zem, Bůh požehnal své zemi. (Órigenés)

Pane, své zemi byls milostiv kdysi, *

Jákobův osud jsi obrátil v dobré.

Svému lidu jsi odpustil vinu, *

přikryl jsi všechny jeho hříchy.

Zadržels všechno své rozhořčení, *

přemohl vzplanutí svého hněvu.

Obnov nás, Bože záchrany naší, *

od své nevole proti nám upusť!

Míníš se na nás na věky hněvat, *

zlobu svou přenášet od rodu na rod?

To už nás nemíníš oživit znovu, *

aby tvůj lid se radoval v tobě?

Prokaž nám, Pane, své milosrdenství, *

uděl nám, Bože, svoji spásu!

Naslouchat budu, co Bůh nyní poví! *

Pán mluví zajisté jen slovy míru

k národu svému a ke svým věrným. *

Nemají zůstat bez naděje.

Blízká je zbožným pomoc Páně, *

aby zem naši zas pokryl svou slávou.

Milost a svornost se setkají spolu, *

spravedlnost a pokoj se sejdou,

věrnost vyraší z hlubiny země, *

z nebe nám pokvete spravedlnost.

Ano, Pán sám nás zahrne dobrem *

a naše země úrodu vydá.

Bude ho předcházet spravedlnost *

a v jeho šlépějích půjde pokoj. 

Ant. Věrnost vypučí ze země, z nebe nám pokvete spravedlnost.

Ant. 2 Láska a věrnost předchází, Pane, tvou tvář.

Žalm 89, 2-30
Milosrdenství Páně k Davidovu domu
I

O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *

ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.

Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *

základy pevné má věrnost na nebi má.

Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *

David, služebník můj, má ode mne slib:

Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *

trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“

Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *

a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.

Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *

kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?

Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *

velký a hrozný, nad všechny vyvýšený!

Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *

Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.

Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *

ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.

Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *

mocným ramenem rozprášil odpůrce své.

Tvá jsou nebesa, tak jako je tvá i země, *

svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.

Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *

Tábor i Hermón jásají při jménu tvém.

Tvoje paže je plna obrovské síly, *

tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.

Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *

láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *

chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.

Denně se těší ze slávy tvého jména, *

jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.

Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *

a tvou přízní mohutní naše moc.

Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *

Svatému Izraele patří náš král. 

Ant. Láska a věrnost předchází, Pane, tvou tvář.

Ant. 3 On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj Otec, aleluja.

II

Za onoho času mluvils ve vidění *

k svému věrnému a tak jsi prohlásil:

„Čelenku jsem vložil na mladého reka, *

z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.

Davida jsem našel, svého služebníka, *

jeho pomazal jsem svatým olejem,

aby moje ruka stále byla při něm, *

aby ho má paže posilovala.

Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *

žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.

Před ním budu drtit jeho protivníky, *

kdo ho nenávidí, všechny budu bít.

Provázet ho budu věrností a přízní *

a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.

Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *

a na mocné řeky jeho pravici.

On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj otec, *

jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.

Za to mu dám práva prvorozenectví, *

učiním ho prvním mezi vladaři.

Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *

zůstanu mu věrný v naší úmluvě.

Věčné zachování dám i jeho rodu, *

pokud nebe trvá, zůstane mu trůn. 

Ant. On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj Otec, aleluja.

Pán dal poznat, aleluja.

Dílo své spásy, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům

1,15 – 2,3

Kristus je hlava církve, Pavel je jeho služebník

Kristus Ježíš je věrný obraz neviditelného Boha,

dříve zrozený, než celé tvorstvo.

V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi,

svět viditelný i neviditelný:

ať jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva,

ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti.

Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho.

Kristus je dříve než všechno ostatní

a všechno trvá v něm.

A on je hlava těla, to je církve:

on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých.

Tak má ve všem prvenství.

Bůh totiž rozhodl, aby se v něm usídlila

veškerá plnost dokonalosti,

a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo

jak na nebi, tak na zemi

tím, že jeho krví prolitou na kříži zjedná pokoj.

I vy jste byli kdysi odcizeni Bohu a s ním pro svoje smýšlení a špatné skutky znepřáteleni. Ale teď on i s vámi obnovil dobrý poměr skrze Kristovo lidské tělo vydané na smrt. To proto, abyste byli před ním svatí, neposkvrnění a bezúhonní. Jen musíte vytrvat ve víře, opřeni o pevné základy, a nesmíte se nechat odvrátit od naděje, kterou vám přineslo evangelium, jak jste ho slyšeli a jak bylo kázáno všemu tvorstvu pod nebem, a já, Pavel, jsem se stal jeho služebníkem.

Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z toho), protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z toho prospěch jeho tělo, to je církev. Do jejích služeb jsem se dal, jak to bylo ve shodě s Božím darem, který mi Bůh svěřil, abych vám plně oznámil Boží slovo, totiž to tajemství, které bylo skryté od věků a od pokolení, ale které teď bylo odhaleno jeho věřícím: těm Bůh chtěl oznámit, jaké bohatství božské slávy je pro pohany v tomto tajemství, že Kristus je ve vás, naděje na věčnou spásu. O něm my kážeme, každého člověka napomínáme, každého člověka učíme s veškerou moudrostí, abychom každého člověka učinili dokonalým ve spojení s Kristem. O to usilovně pracuji a zápasím, jak mi on k tomu dává svou sílu a jak se ona ve mně mocně projevuje.

Rád bych totiž, abyste si byli vědomi, jaké tvrdé boje svádím o vás, o Laodičany a tolik ostatních, kteří mě nikdy neviděli na vlastní oči. Chci je povzbudit v srdci, aby je pevně pojila láska, a dosáhli úplného poznání v celém jeho bohatství. Tak se dobře obeznámí s tím Božím tajemstvím, totiž o Kristu. V něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.

RESPONSORIUM

Kol 1,18.17

Kristus je hlava církve, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých * Tak má ve všem prvenství.

Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm. * Tak má.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Vyvrácení všech herezí“ od svatého Hippolyta, kněze

(Cap. 10,33-34: PG 16,3452-3453)

Slovo učiněné tělem nás činí účastnými božství

Nevěnujeme svou víru planým slovům ani se nedáváme unášet neuváženými popudy srdce nebo zaslepit lichotkami květnatých řečí; avšak slovům vyřčeným Boží mocí svou víru neodpíráme.

A právě takto mluvit uložil Bůh Slovu a Slovo promlouvalo Boží mocí. Svou řečí odvracelo člověka od neposlušnosti; nezotročovalo násilným donucováním, nýbrž povolávalo ke svobodě s dobrovolným rozhodováním.

Toto Slovo poslal Otec na konci věků, kdy si už nepřál, aby znělo z úst proroka nebo aby bylo nedostatečně chápáno z nejasných výroků. Naopak přikázal, aby se zjevilo i viditelně, aby je svět mohl spatřit, a tak být spasen.

O tomto Slově jsme se dozvěděli, že přijalo tělo z Panny a vzalo na sebe starého člověka, přetvořeného do nové podoby. Víme, že se stalo člověkem z téže hmoty jako my; kdyby totiž tomu tak nebylo, bylo by marné nás vybízet, abychom ho napodobovali jako svého učitele. Kdyby to byl člověk s odlišnou podstatou, proč by mně, který jsem se narodil sláb, přikazoval, abych jednal podobně jako on, a jak by přitom mohl být dobrý a spravedlivý?

Aby však nebyl pokládán za odlišného od nás, podstoupil i námahu práce, rozhodl se hladovět, neodmítl žíznit, odpočíval ve spánku, nevyhýbal se utrpení, podrobil se smrti a zjevil své vzkříšení. V tom všem přinášel své vlastní lidství jako obětní prvotinu, abys ty v utrpení neklesal na duchu, ale abys i ty, když doznáváš, že jsi člověk, očekával to, co Bůh prokázal jemu.

Když poznáš pravého Boha, budeš mít spolu s duší nesmrtelné a neporušené také tělo a získáš nebeské království, ty, jenž jsi život trávil na zemi a poznals nebeského krále. Tak budeš společníkem Boha a spoludědicem Krista, nebudeš otrokem rozkoší, utrpení a nemocí, protože ses stal bohem.

Všechna utrpení, která jsi přestál jako člověk, seslal Bůh proto, že jsi člověk. Co však souvisí s božstvím, to všechno slíbil Bůh, že ti poskytne, až se staneš účastným božství a nesmrtelným. To je ono „poznej sebe sama“: poznávat Boha, který tě stvořil. Neboť koho on povolá, tomu poznání Boha přechází v poznání sebe sama.

Proto nesetrvávejte v nepřátelství vůči sobě a neváhejte se vzpamatovat. Vždyť Kristus je Bohem nade vším, on se rozhodl smýt z lidí hřích tím, že starého člověka přetvoří v nového; nazýval ho od počátku svým obrazem a skrze tuto podobnost projevil svou lásku k tobě. Budeš-li poslušen jeho závažných přikázání a staneš-li se dobrým napodobovatelem toho, který je dobrý, budeš se mu podobat a on tě oslaví. Bůh, jenž i tebe učinil ke své vlastní slávě bohem, není chudým žebrákem.

RESPONSORIUM

Jan 1,14; srov. Bar 3,38

Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. * Viděli jsme jeho slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Syn Boží přišel na svět a žil mezi lidmi. * Viděli.

HYMNUS Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Prosíme tě, všemohoucí Bože, zbav nás tíživého otroctví hříchu, abychom žili ve svobodě, kterou nám přineslo narození tvého Syna. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky