Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
V tomto dni, prvním ze všech dní,
v němž povstal náš svět stvořený,
Tvůrce, když zlou smrt přemohl,
pout zbavil nás, vstal ze hrobu.
Odhoďme všechnu malátnost,
čerstvěji z lůžka vstávejme,
už v noci Boží laskavost,
jak radí prorok, vzývejme.
Ať slyší náš hlas prosící,
nás podepře svou pravicí
a z hříchů až nás očistí,
ať v sídlech svých nás umístí.
Ať štědře nás tam odmění,
že v této svaté chvíli dne
jej velebíme písněmi,
ač odpočívat měli jsme.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
Už skví se s dobou světější
den osmý po dnech týdenních.
Posvětil jsi jej, Ježíši,
ty první ze všech vzkříšených.
Nejdříve už teď mocí svou
ze snění naše mysli vzbuď,
potom ať těla povstanou,
jež nepostihla druhá smrt.
Už vbrzku k tobě do oblak
se vznesem, Kriste, blaženi,
že s tebou žít vždy budem pak,
ty živote náš, vzkříšení.
Až ve tvář budem hledět ti,
tvou věčnou slávou prodchnuti,
poznáme tebe tak, jak jsi,
ty pravé světlo, radosti.
Až sedmi dary bohaté
nás odměnit dáš od Otce,
kéž naplní nás blaho tvé
pod vládou svaté Trojice. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Každodenně budu tebe oslavovat, Pane, aleluja.
Velebit tě budu, Bože můj a Králi, *
tvoje jméno slavit navždy, na věky.
Každodenně budu tebe oslavovat, *
tvoje jméno chválit navždy, na věky.
Pán je veliký a ve všem hodný chval, *
jeho velikost se nedá vystihnout.
Ať rod rodu hlásá chválu skutků tvých, *
o tvých mocných činech dále vypráví,
mluví o tvé slávě, lesku, nádheře! *
Velké divy tvé ať slaví písněmi,
o síle tvých činů s úctou hovoří, *
nesmírnost tvé moci líčí s úžasem!
Chválami ať hýří na tvou dobrotu, *
nad spravedlností tvou ať jásají!
Pán je dobrotivý, on je slitovný, *
shovívavý, plný milosrdenství.
Pán je milostivý vždy a vůči všem, *
jeho láska platí všemu stvoření. △
Ant. Každodenně budu tebe oslavovat, Pane, aleluja.
Ant. 2 Vláda tvá, Pane, je vládou pro věky, aleluja.
Ať tě, Pane, chválí všichni tvorové, *
tobě zasvěcení ať tě velebí!
Ať tvou slavnou vládu připomínají *
a tvou mocnou sílu zjevně hlásají!
Ať je lidem známa tvoje velká moc, *
sláva vznešeného tvého království.
Neboť vláda tvá je vládou pro věky, *
nade všemi rody panování tvé. △
Ant. Vláda tvá, Pane, je vládou pro věky, aleluja.
Ant. 3 Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, plný milosti je ve všech skutcích svých, aleluja. †
Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, *
plný milosti je ve všech skutcích svých.
† Pán podepře všechny, kdo už klesají, *
všechny ponížené opět pozdvihne.
Oči všech jen k tobě hledí s nadějí, *
ty jim dáváš pokrm v náležitý čas,
ty, jenž otevíráš svoji štědrou dlaň, *
dobrotivě sytíš všechno živoucí.
Pán je spravedlivý na všech cestách svých, *
plný milosti je ve všech skutcích svých.
Pán je nablízku všem, kdo ho vzývají, *
všem, kdo vzývají ho s opravdovostí.
Plní přání těch, kdo pokorně ho ctí, *,
slyší jejich prosby, záchranu jim dá.
Pán bdí nade všemi, kdo ho milují, *
všechny bezbožné však stihne záhubou.
Ať v mých ústech stále chvála Páně zní! †
Ať mu dobrořečí každý živý tvor *
vždy a do věčnosti, na věky všech věků! △
Ant. Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, plný milosti je ve všech skutcích svých, aleluja.
Můj synu, dbej na má slova.
K mým výrokům nakloň svůj sluch.
PRVNÍ ČTENÍ
Začátek knihy Kazatel
1,1-18
Marnost všech věcí
Úvahy Kazatele, Davidova syna, krále v Jeruzalémě. „Marnost nad marnost – praví Kazatel – marnost nad marnost, všechno je marnost.“ Co má člověk z celé své námahy, s kterou se plahočí pod sluncem?
Jedno pokolení odchází a druhé přichází, země však trvá stále. Slunce vychází a zapadá, chvátá k svému místu, kde vychází. Vítr věje k jihu a stáčí se na sever, vítr stále krouží, znovu obnovuje svůj běh. Všechny řeky tečou do moře, a moře se nikdy nenaplní. Na místo, kde řeky vznikají, opět se vracejí. Všechno unavuje, nelze to ani vypovědět; oko se nenasytí díváním ani ucho se nenaplní posloucháním. Co bylo, zase bude, co se stalo, zase nastane – není nic nového pod sluncem. Vyskytne-li se něco, o čem se řekne: „Hle, to je nové“ – dávno to bylo v dobách, které byly před námi.
Zapomíná se na to, co minulo, a stejně to bude s budoucností. Nezůstane na ni vzpomínka u těch, kteří budou následovat.
Já, Kazatel, jsem byl izraelským králem v Jeruzalémě. Uložil jsem si hledat a moudře zkoumat všechno, co se děje pod nebem. Je to obtížné zaměstnání, které Bůh uložil lidem, aby ho splnili. Prohlížel jsem všechna díla, která se dějí pod sluncem, a hle – všechno je marnost a chytání větru.
Co je křivé, nedá se narovnat,
co schází, toho se nedopočteš.
Řekl jsem si sám pro sebe: „Hle – rozmnožil jsem a zvětšil svou moudrost víc nežli všichni, kteří vládli přede mnou v Jeruzalémě: má mysl pochopila mnoho moudrosti a vědy.“ Uložil jsem si poznat moudrost i poznat hloupost a pošetilost – a poznal jsem, že i tohle je chytání větru, protože mnoho moudrosti je mnoho starostí a se zvýšeným poznáním se zvyšuje i trápení.
RESPONSORIUM
Kaz 1,14; 5,14; 1 Tim 6,7
Prohlížel jsem všechna díla, která se dějí pod sluncem, a hle – všechno je marnost a chytání větru. * Člověk se vrátí nahý, jak vyšel ze života své matky; odejde tak, jak přišel.
Nic jsme si na svět nepřinesli a nic si z něho také nemůžeme odnést. * Člověk.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisu „Pět set kapitol“ od svatého Maxima Vyznavače, opata
(Centuria 1, cap. 1,4-5.16-17.23-24.26-28.30-40: PG 90,962-967)
Bez lásky je všechno marnost nad marnost
Láska je dobrý stav v duši, kdy duše nedává ničemu jinému přednost před poznáním Boha. Není ovšem možné, aby k této lásce dospěl někdo, jehož duše lpí na něčem pozemském.
Kdo miluje Boha, cení si jeho poznání víc než všeho, co stvořil, a nepřestává o toto poznání s toužebností a láskou usilovat.
Jestliže všechno, co je, bylo stvořeno od Boha a pro Boha a jestliže Bůh daleko převyšuje to, co vzniklo jako jeho dílo, pak ten, kdo se spouští Boha, v každém ohledu lepšího, a oddává se horším věcem, dává tím najevo, že si Boha váží méně než věcí, které Bůh stvořil.
Kdo mě miluje, praví Pán, bude zachovávat má přikázání. A také: To je mé přikázání: Milujte se navzájem! Kdo tedy nemiluje bližního, nezachovává přikázání. Kdo ovšem nezachovává přikázání, ten ani nemůže milovat Pána.
Blahoslavený je člověk, který je s to milovat každého člověka stejnou měrou.
Kdo miluje Boha, miluje samozřejmě i bližního. Takový člověk ovšem nemůže střádat peníze, ale s božskou štědrostí je rozdává: poskytne každému z těch, kdo strádají.
Kdo podle Božího vzoru dává almužnu, nečiní rozdílu mezi hmotnými potřebami člověka dobrého a zlého, nebo spravedlivého a nespravedlivého, a rozdává každému podle náležité potřeby; i když z náklonnosti k dobru přece jen dává přednost tomu, kdo vyniká ctností a snahou, před tím, kdo je nešlechetný.
Láskyplné smýšlení se však neprojevuje jen štědrými almužnami, nýbrž daleko více poskytováním Božího slova a prokazováním služby v časných potřebách.
Kdo se opravdově a z celého srdce odřekne věcí tohoto světa a bez jakéhokoli pokrytectví s láskou pomáhá bližnímu, rychle se osvobodí od veškerých vášní a neřestí a jeho údělem bude Boží láska a poznání.
Kdo ve svém nitru nalezl Boží lásku, ten podle Božího muže Jeremiáše při následování Pána, svého Boha, neumdlí ani neochabne, ale vydrží naopak statečně všechnu námahu, příkoří a bezpráví a v žádném případě nesmýšlí o nikom zle.
Neříkejte, praví Boží muž Jeremiáš, že jste chrám Boží. A ty také neříkej, že tě může spasit pouhá sama víra v našeho Pána Ježíše Krista. To je nemožné, musíš prokázat lásku k němu i v činech. Vždyť pokud jde o prostou víru: I zlí duchové věří, a přesto se třesou hrůzou.
Úkolem lásky je z duše rád prokazovat svému bližnímu dobro, být velkodušný a trpělivý; a také užívat věcí správným způsobem.
RESPONSORIUM
Srov. Jan 13,34; 1 Jan 2,10.3
Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem: jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. * Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle.
Podle toho víme, že jsme poznali Krista, když zachováváme jeho přikázání. * Kdo miluje.
HYMNUS Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Dej nám, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždycky poznávali, co se ti líbí, a slovy i skutky věrně plnili tvou vůli. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky