17. červen 2023

Neposkvrněného Srdce Panny Marie
Památka

Hlasatelem úcty k neposkvrněnému Srdci Panny Marie byl už sv. Jan Eudes (+ 1680). Liturgickou oslavu dovolil Pius VII. (1800-1823) a Pius XII. po zasvěcení celého lidstva tomuto neposkvrněnému Srdci (31. X. 1942) rozhodl, aby se od roku 1944 tento svátek slavil v celé církvi 22. srpna. Dnešní den byl vybrán proto, že bezprostředně následuje po slavnosti Nejsvětějšího Srdce Ježíšova. Pod symbolem Srdce prokazuje církev úctu lásce Ježíšovy Matky k Bohu a k jejímu Synu a zároveň její mateřské lásce k celému lidstvu.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Věčné světlo, mocný jase,

dni, jenž nikdy nehasne,

vítězi nad temnou nocí,

jenž rozžíháš světlo dne,

nepříteli všeho temna,

našich myslí zářný sne!

Tvým zrodem se probouzíme,

vstáváme, jak zavoláš,

jsme-li s tebou, blažení jsme,

bez tebe zlo deptá nás,

ty před věčnou smrtí chráníš

duši, v níž plá tvoje zář.

Skrze tebe přemůžeme

smrt, zlý svět a jeho tmy.

Proto nás, ty Vládce mocný,

tímto světlem zasáhni,

jež moc žádná nezatemní

a které vše rozjasní.

Sláva Otci a též tobě,

rovněž Duchu Svatému,

životu všech, světlu, míru,

Bohu trojjedinému,

vznešenému navždy Božstvu,

jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Nevyšels, Bože, z nikoho,

jen sám ze sebe samého.

Ty chtěl jsi mezi lidi jít:

nám na pomoc, náš Bože, přijď!

Ty naší vroucí touhou jsi:

buď naší láskou, radostí,

ať po tobě vždy prahneme

a tvého blaha dojdeme.

Všech Pane, Otče nejvyšší,

se Synem Panny nejčistší,

i s Duchem svým nás stále veď

jak v nitru, tak i navenek.

Trojice, jen se rozpomeň,

že stvořila jsi z lásky jen

člověka, z něhož Boží hněv

sňala ta nejcennější krev.

Když jeden Bůh náš Tvůrce byl

a z lásky Kristus vykoupil

svým utrpením všechny nás,

jen láskou svou nás, Pane, spas.

Ať Trojice se raduje,

ať v míru nad vším kraluje,

buď všechna moc jí, klanění,

ať jí čest, chvála věčně zní. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá na věky.

Žalm 135 (136)
Velikonoční chvalozpěv
Když mluvíš o tom, co učinil Pán, chválíš ho. (Cassiodorus)
I

Velebte Pána, vždyť je dobrotivý, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Velebte Boha nade všemi bohy, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Velebte Pána nade všemi pány, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On velké divy učinil, on sám, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On v moudrosti své stvořil nebesa, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On nad vodami zemi rozprostřel, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On stvořil všechna světla veliká, *

vždyť jeho láska trvá na věky:

to slunce, aby vládlo nade dnem, *

vždyť jeho láska trvá na věky:

měsíc a hvězdy k vládě nad nocí, *

vždyť jeho láska trvá na věky. 

Ant. Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá na věky.

Ant. 2 Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.

II

V prvorozencích Egypťany zhubil, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Vyvedl z jejich středu Izraele, *

vždyť jeho láska trvá na věky:

přemocnou rukou, napřaženou paží, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On Rákosové moře přeťal v části, *

vždyť jeho láska trvá na věky;

provedl Izraele mezi nimi, *

vždyť jeho láska trvá na věky;

do moře smetl faraona s vojskem, *

vždyť jeho láska trvá na věky. 

Ant. Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.

Ant. 3 Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.

III

Hrůzami pouště převedl svůj národ, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On mocné krále potíral svou silou, *

vždyť jeho láska trvá na věky;

on skvělé krále pobíjel svou mocí, *

vždyť jeho láska trvá na věky;

Sehona, jenž byl králem Amoritů, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Jakož i Oga, krále bašanského, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Dal jejich kraje potom za dědictví, *

vždyť jeho láska trvá na věky,

dědictví Izraeli, svému lidu, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On vzpomněl na nás v našem ponížení, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Od našich nepřátel nás osvobodil, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On dává pokrm všemu živoucímu, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Vzdávejte díky Bohu, Pánu nebes, *

vždyť jeho láska trvá na věky. 

Ant. Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.

Ukazuj mi, Pane, svoje cesty.

Uč mě kráčet tvými stezkami.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Jozue

24,1-7.13-28

Obnova smlouvy v zaslíbené zemi

Jozue shromáždil všechny kmeny Izraele do Sichemu a svolal přední muže Izraele, jeho náčelníky, soudce a písaře. Když předstoupili před Boha, řekl Jozue všemu lidu: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Vaši předkové jako Terach, otec Abrahámův a Náchorův, přebývali kdysi za řekou Eufratem a sloužili jiným bohům. Vzal jsem Abraháma, vašeho otce, ze země za řekou Eufratem a vodil jsem ho po celé zemi kananejské, rozmnožil jsem jeho potomstvo a dal jsem mu Izáka. Izákovi jsem dal Jakuba a Ezaua, a Ezauovi do vlastnictví jsem dal hory Seir, zatímco Jakub a jeho synové sestoupili do Egypta. Potom jsem poslal Mojžíše a Áróna a potrestal jsem Egypťany divy, které jsem u nich způsobil, a pak jsem vás vyvedl. Vaše otce jsem vyvedl z Egypta a přišli jste k moři. Egypťané však pronásledovali vaše otce a vozy a jezdce k Rákosovému moři. Křičeli k Hospodinu, a on položil temnotu mezi vás a Egypťany; dal je zaplavit mořem, a to je přikrylo. Na vlastní oči jste viděli, co jsem Egypťanům způsobil! Pak jste přebývali dlouhý čas na poušti.

Dal jsem vám zemi, na níž jste se nelopotili, města, která jste nevystavěli, a přece v nich bydlíte a jíte z vinic a oliv, které jste nevysadili.“

„Nuže, bojte se Hospodina a služte mu dokonale a upřímně. Odstraňte bohy, kterým sloužili vaši předkové za řekou Eufratem a v Egyptě, a služte Hospodinu! Jestliže se vám nelíbí sloužit Hospodinu, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda bohům, kterým sloužili vaši předkové za řekou Eufratem, či bohům Amoritů, v jejichž zemi přebýváte. Já však a má rodina budeme sloužit Hospodinu!“

Lid odpověděl: „Daleko ať je od nás myšlenka, že bychom opustili Hospodina a sloužili bohům cizím. Vždyť Hospodin je náš Bůh. On vyvedl nás a naše otce z egyptské země, z domu otroctví, a udělal před našima očima tyto veliké divy a chránil nás po celé cestě, kterou jsme šli, a mezi všemi národy, jejichž středem jsme procházeli. Hospodin vyhnal před námi všecky národy a Amority, kteří přebývali v zemi. I my chceme sloužit Hospodinu, neboť je náš Bůh!“

Tu řekl Jozue lidu: „Nebudete moci sloužit Hospodinu, neboť on je Bůh svatý, on je Bůh žárlivý, nebude snášet vaše přestupky a vaše hříchy. Jestliže opustíte Hospodina a budete sloužit bohům cizím, tu on se od vás odvrátí, zle s vámi naloží a zahubí vás, i když vám předtím prokázal dobrodiní.“

Ale lid Jozuovi odpověděl: „Nestane se tak, neboť chceme sloužit Hospodinu!“ Nato Jozue řekl lidu: „Sami jste si svědky, že jste si vyvolili Hospodina a chcete mu sloužit!“ – a oni odpověděli: „Ano, jsme svědky!“ Jozue pokračoval: „Nuže, odstraňte cizí bohy, kteří jsou u vás, a přikloňte své srdce k Hospodinu, Bohu Izraele!“ Lid odpověděl Jozuovi: „Hospodinu, našemu Bohu, chceme sloužit a jeho hlas poslouchat!“

Tak v onen den Jozue sjednal s lidem smlouvu a dal mu v Sichemu zákony a právní ustanovení. Jozue napsal tato slova do knihy Božího zákona. Pak vzal velký kámen a postavil ho tam pod terebint, který byl na místě zasvěceném Hospodinu. Jozue řekl všemu lidu: „Hle, tento kámen bude mezi námi jako svědek, neboť slyšel všechna Hospodinova slova, která k nám mluvil, a bude vám jako svědek, abyste svého Boha nezapírali.“ A Jozue lid propustil, každého do jeho dědičného podílu.

RESPONSORIUM

Joz 24,16.24; 1 Kor 8,5-6

Daleko ať je od nás myšlenka, že bychom opustili Hospodina a sloužili cizím bohům. * Hospodinu, našemu Bohu, chceme sloužit a jeho hlas poslouchat.

Pro nás je pouze jeden Bůh. * Hospodinu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Vavřince Justinianiho, biskupa

(Sermo 8, in festo Purificationis B.M.V.: Opera, 2, Venetiis 1751,38-39)

Maria uchovávala všechno v srdci

Když Maria promýšlela v sobě všechno, co poznala četbou nebo co slyšela a viděla, jak rostla její víra, jaká moudrost ji osvěcovala a jaký žár lásky ji stále více pronikal! A prožívala-li znovu nebeská tajemství, na nichž měla účast, vedlo ji to dále kupředu, naplňovalo stále větší radostí, Duch Svatý ji zahrnoval hojností svých darů, celou bytostí tíhla k Bohu a přitom zase v sobě zůstávala pokorná. Tak totiž působí Boží milost: z hlubin pozdvihuje do výše a přetváří člověka k podobě stále zářivější.

Jistě blažená byla duše Panny Marie: Duch Svatý v ní přebýval a poučoval ji, a ona byla vždycky a ve všem poslušná Božího Slova. Nenechala se vést vlastním míněním a rozhodováním, ale k čemu moudrost vnitřně vybízela její víru, to vykonávala s pomocí těla navenek. A bylo vhodné, aby božská Moudrost, když si budovala dům církve jako svůj příbytek, použila nejsvětější Pannu Marii jako vzor věrného plnění zákona, čistoty srdce, pravé pokory a duchovní oběti.

Napodobuj Marii, křesťane! Abys byl duchovně očištěn a omyt od nákazy hříchů, vstup do chrámu svého srdce. Tam hledí Bůh při všem, co konáme, více na vnitřní smýšlení než na skutek. Proto ať třeba naše mysl dojde při snaze o rozjímavou modlitbu až do vytržení a věnujeme se jen Bohu, či ať se zcela střízlivě snažíme prospívat ve ctnostech a sloužíme užitečnou prací svým bližním, jednejme vždycky tak, aby nás poháněla jen Kristova láska. Neboť taková oběť duchovního očištění se líbí Bohu. Nedovršuje se v chrámě zbudovaném lidskýma rukama, ale uvnitř v srdci, do něhož Kristus Pán rád vstupuje.

RESPONSORIUM

Svatá a neposkvrněná Matko Boží, nedovedu dost velebit tvé panenství, * neboť tys ve svém lůně nosila toho, kterého nebe nemohlo obsáhnout.

Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého, * neboť.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys připravil v srdci blahoslavené Panny Marie důstojný příbytek Ducha Svatého; na její přímluvu přebývej i v nás, abychom se stali chrámem tvé slávy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky