Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Nejlepší Tvůrce stvoření,
náš Vládce, na nás pohlédni:
Nás, ponořené v těžké sny
z nezdravých dřímot vytrhni.
Ty, svatý Kriste, prosícím
shoď z beder těžké břímě vin.
Vždyť vstáváme s tvým vyznáním,
tmu rozrážíme zpěvem svým.
Zvedáme ruce se srdci
k tobě, jak konat za noci
nám už tvůj prorok přikázal
a Pavlův příklad ukázal.
Ty znáš zlé, jež jsme činili,
své nitro jsme ti odkryli,
své prosby v slzách vylili:
odpusť nám, čím jsme zhřešili.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
Ať Pane všeho vědění
ti patří naše nadšení.
Ty znáš všech srdcí tajemství
a sílíš nás svou milostí.
Pastýři ovce chránící,
ztracené nalézající,
na pastviny své svěží vždy
nás k dobrým ovcím shromáždi.
Kéž soudcův hněv nás nesvrhne
v ponuré stádo pekelné,
kéž jsme tvým soudem určeni
tvých pastvin stát se ovcemi.
Buď tobě, Spasiteli náš,
čest, vítězství, moc, slávy jas,
nad celým světem vládu máš
po všechny věky, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo. †
S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
† Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
ty jsi můj štít a záchrana moje!
Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
osvobodil mě od nepřátel!
Smrtící vlny mě zalily, *
příboje zkázy mě plnily děsem.
Osidla temnot mě ovila, *
smyčky smrti se nade mnou zdrhly.
K Pánu jsem volal v úzkostech, *
k Bohu jsem křičel o záchranu.
Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
k jeho uším došel můj nářek. △
Ant. S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.
Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.
A tu se zachvěla, pohnula zem, †
v základech hor se zakolísala, *
jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.
Z jeho nozder valil se dým, †
z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
řeřavé uhlíky sršely z něj.
Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
s černými mračny pod nohama.
Na cherubovi přilétal, *
na perutích vichru se snášel.
Celý se halil v temnotách, *
do clony z tmavých vod a mraků.
Ze záře, která před ním šla, *
padaly kroupy a řeřavé uhlí.
Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
hlasem svým Nejvyšší zaburácel.
Vysílal šípy do všech stran, *
blesky metal a kolkolem sršel.
I bylo vidět až na mořské dno, *
obnažily se základy země.
když jsi, Pane, zahrozil, *
zadul vichřicí svého hněvu.
Pro mne však z výšin svou pravicí sáh’, *
vyzdvihl mě z té záplavy vodní,
vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
z přesily mocných nenávistníků.
Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
Pán mi však přispěchal na ochranu.
Na volný prostor vyvedl mne, *
zachránil, v kom našel zalíbení. △
Ant. Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.
Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.
Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
splatil mi za to, že ruce mám čisté;
za to, že po cestách Páně jsem šel, *
od svého Boha neodpadl.
Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
zákony jeho jsem neodmítal.
Zůstal jsem před ním bez viny, *
chránil se bedlivě před proviněním.
odplatil Pán mou nevinnost, *
neboť viděl, že ruce mám čisté.
K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
a s dobrým jednáš dobrotivě.
Čistému odplácíš čistotou, *
k chytrákům však jsi opatrný.
Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
pohledy zpupné však pokořuješ.
Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
Bůh můj mé temnoty ozařuje.
S tebou ztékám valy a zdi, *
se svým Bohem přeskočím hradby. △
Ant. Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.
Všichni se divili milým slovům.
Která vycházela z jeho úst.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům
10,1 – 11,6
Apoštolova obhajoba
Bratři! Já sám, Pavel, vás napomínám při Kristově tichosti a mírnosti! Když jsem u vás, jsem prý chudák, ale zdálky mám proti vám plno odvahy. Dejte si však, prosím, pozor, abych pak u vás nemusel ukázat tu odvahu, s jakou se myslím mohu postavit proti jistým lidem, kteří se o nás domnívají, že se dáváme vést lidskými zájmy. Žijeme ovšem v lidském těle, ale boj vedeme ne pro zájmy lidské. Naše zbraně, kterými bojujeme, nejsou přece jen lidské, ale podivuhodně mocné na zbourání bašt: boříme rozumování a každou domýšlivost, která se zdvihá proti nauce od Boha zjevené, přivádíme každého člověka správně uvažujícího k tomu, aby poslouchal Krista, a jsme připraveni potrestat každou neposlušnost, dokud vaše poslušnost nebude dokonalá.
Dívejte se na věci, jak skutečně jsou. Jestliže je někdo o sobě přesvědčen, že je Kristův, ať si jen zase uvědomí, že my nejsme o nic méně Kristovi, než je on! I kdybych trochu více mluvil o své plné moci, kterou Pán dal k vašemu duchovnímu prospěchu, ne k vaší zkáze, nebude mi to k hanbě. Neříkám to proto, aby se zdálo, jako bych vám naháněl strach jenom listy. Prohlašují totiž: „Listy jsou důrazné a silné, ale když je tady, je to ubožák a jeho řeč nestojí za nic.“ Kdo tohle říká, ať si pamatuje: Jak mluvíme v listech, když jsme od vás daleko, tak budeme i jednat, až k vám přijdeme!
My se přece ani neodvažujeme, abychom se postavili k jistým lidem, kteří sami sebe doporučují, nebo abychom se s nimi srovnávali! Jsou tak bláhoví, že se sami hodnotí podle sebe a srovnávají se sami se sebou. My se však nechlubíme bez míry, ale podle míry působení, které nám Bůh jako míru ustanovil: dojít až k vám. Nenatahujeme se příliš daleko. Tak by tomu bylo, kdybychom až k vám nedošli, ale my jsme dospěli s Kristovým evangeliem skutečně až k vám. Nechlubíme se neoprávněně plody cizích námah! A máme naději, že když vaše víra vzroste, ještě víc se u vás rozšíří v mezích nám stanovených. Tak budeme moci kázat radostnou zvěst i v krajinách ležících za vámi a nebudeme se muset vychloubat tím, co je už hotovo v cizím působišti.
Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. Vždyť osvědčený muž není ten, kdo sám sebe doporučuje, ale ten, koho doporučuje Pán.
Kéž byste ode mě snesli trochu nerozumu! Ano, sneste to ode mě! Mám vás totiž tak žárlivě rád jako Bůh. Já jsem přece připravil vaše zasnoubení jedinému muži a musím vás představit Kristu jako čistou pannu. Bojím se však, aby se vaše smýšlení nepokazilo, takže byste se uchýlili od upřímné a svaté oddanosti vůči Kristu. Vždyť tak i had svedl Evu svou lstivostí. Přijde k vám někdo a hlásá jiného Ježíše, než jsme hlásali my, přijímáte jiného Ducha, než jste přijali od nás, jiné evangelium, než jste kdysi od nás dostali – a vy to pěkně snesete! Já myslím, že nejsem v ničem pozadu za těmi nadapoštoly! I když v řečnění zběhlý nejsem, o poznání to neplatí. To jsme u vás jasně ukázali při každé příležitosti.
RESPONSORIUM
2 Kor 10, 3-4; Ef 6, 16.17
Žijeme ovšem v lidském těle, ale boj vedeme ne pro zájmy lidské. * Naše zbraně, kterými bojujeme, nejsou přece jen lidské.
Nechlubíme se neoprávněně plody cizích námah. * Naše.
DRUHÉ ČTENÍ
Z „Katechezí“ svatého Cyrila Jeruzalémského, biskupa
(Cat. 18,23-25: PG 33,1043-1047)
Církev – shromáždění Božího lidu
Církev se nazývá katolickou, to jest obecnou, protože existuje v celém světě, od jednoho konce země až ke druhému, a protože učí katolicky, to znamená v plnosti a bez nedostatků všemu učení víry, jež mají lidé znát, ať jde o skutečnosti viditelné nebo neviditelné, nebeské nebo pozemské. Nazývá se katolickou i proto, že vede k pravé bohopoctě celý lidský rod, vladaře i poddané, učené i neučené. A konečně proto, že vskutku obecně léčí a uzdravuje každý druh hříchů, jakých se dopouští duše i tělo. Je v ní totiž každý druh schopnosti a ctnosti, bez ohledu na jejich název, ať se projevují v činech nebo slovech, nebo v různých duchovních darech.
Řecký a latinský výraz pro církev, ekklésia znamená shromáždění a je to to nejvhodnější pojmenování, protože církev shromažďuje a sjednocuje všechny lidi, jak říká Pán v Levitiku: shromáždi celé společenství ke vchodu do stánku schůzky. Je třeba poznamenat, že slovo „shromáždí“ je v Písmu užito poprvé právě zde, když Hospodin ustanovuje Áróna do velekněžského úřadu. A v Deuteronomiu říká Bůh Mojžíšovi: Shromáždi mi lid a dám jim slyšet svá slova, aby se mě naučili bát. Téhož slova ještě používá, když se mluví o deskách Zákona: Na nich byla všechna slova, která s vámi Hospodin mluvil na hoře zprostředku ohně v den shromáždění. Jako by přímo řekl: „V den, kdy vás Bůh povolal, jste byli shromážděni.“ Také žalmista říká: Vzdám ti díky ve velkém shromáždění, v zástupech lidu budu tě chválit.
Žalmista už ostatně kdysi zpíval: Ve shromážděních velebte Boha, Hospodina, vy, kteří pocházíte z Izraele! Když se však Židé spikli proti Spasiteli a přišli o milost, vybudoval Spasitel z pohanských národů druhé shromáždění, naši svatou křesťanskou církev, tu, o níž prohlásil Petrovi: A na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou.
Takže když bylo odvrženo ono jediné židovské shromáždění Božího lidu, rozmnožila se po celé zemi shromáždění církve Kristovy, o nichž se v žalmech říká: Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chvála ať zaznívá ve shromáždění svatých. V souladu s tím také říká prorok Židům: Nemám ve vás zalíbení, praví Hospodin zástupů. A hned dodává: Od východu slunce až na západ je veliké moje jméno mezi pohany. O takové svaté a katolické církvi píše Pavel Timotejovi: Musíš vědět, jak je třeba si počínat v Božím domě, jímž je církev živého Boha, sloup a opora pravdy.
RESPONSORIUM
1 Petr 2,9-10
Vy jste rod vyvolený, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, * abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.
Kdysi jste nebyli jeho lid, teď však jste lid Boží. * Abyste.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, od tebe je všechna síla a svatost, ty jsi ochránce všech, kdo v tebe doufají; skloň se k nám, dej nám správné poznání a veď nás, ať věcí stvořených užíváme tak, aby nás už nyní přiváděly k tomu, co je věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky