28. listopad 2023

Úterý, mezidobí, 34. týden
2. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Do noci vstaňme, všichni spolu bděme,

o svatých žalmech přitom rozjímejme

a Pánu pějme srdci vznícenými

líbezné hymny.

Ať za své písně Vládci laskavému

můžeme jednou k sídlu nebeskému

v průvodu jeho svatých vystoupiti

ve věčné žití.

To, dobrý Bože, neváhej nám dáti,

Otče i Synu i ty, Duchu Svatý,

ať celým světem nikdy neustává

tobě znít chvála. Amen.

Během dne:

Sluch svého božství pozorný a vlídný

k modlitbě naší nakloň, Bože, z nebe.

Prosby svých věrných služebníků přijmi,

prosíme tebe.

Nachyl k nám z trůnu tváře rozjasněné,

vlej olej v lampy dohořívající,

ať vzplanou jasem, a zapuď vše temné

z hlubiny srdcí.

Zbav nás všech hříchů, pln soucitu s námi,

omyj z nás špínu, pouta hříchů sejmi,

viníků ušetř a laskavou dlaní

ležící zvedni.

Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,

i tobě, Synu, z Otce narozený,

s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí

nad světy všemi. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Žalm 36 (37)
Úděl dobrých a zlých
Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5, 5)
I

Nerozhořčuj se nad špatnými, *

neřevni na ty, kdo pášou zlo!

Zakrátko zvadnou jako tráva, *

uschnou jak bujná bylina.

Důvěřuj v Pána a čiň dobro, *

pokojně, věrně v své zemi žij,

Jen v Pánu měj své potěšení: *

po čem tvé srdce touží, on dá.

Svou cestu života svěř Pánu, *

důvěřuj, on už učiní své.

Jak světlu dá vzejít tvé spravedlnosti *

a tvému právu jak bílému dni.

Tichý buď před Pánem, spolehni na něj, †

nežárli na toho, komu se daří, *

i když je přitom samá lest.

Přemáhej hněv a zanech záští, *

nezlob se, z toho roste jen zlo.

Zlí totiž budou vyhlazeni; *

kdo v Pána doufá, podrží zem.

Jen ještě chvíli, a bezbožník zmizí: *

pohleď, tu stál – a není ho již!

kdežto pokorní obdrží zemi *

a hojný pokoj bude jim přán. 

Ant. Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

II

Bezbožník ukládá spravedlivému *

a zuby skřípe na něho.

Pán však se jeho úkladům směje, *

vidí už nadcházet jeho den.

Hříšníci tasí svoje meče, *

k výstřelu napínají luk,

jen aby skláli ubožáka, *

pobili všechny pokojné.

Vnikne však jejich meč do jejich srdcí *

a jejich luky se přelomí.

Lepší je trocha poctivcova *

než velké jmění bezbožných;

protože hříšným se přerazí paže, *

kdežto poctivé podepře Pán.

Pán dobře zná život bezúhonných, *

dědictví jejich je navěky.

V neblahých dobách nebudou v hanbě, *

i za dnů hladu se nasytí.

Zatímco bezbožní propadnou zkáze: *

vždyť všichni nepřátelé Páně

jsou jen jako to luční kvítí: *

zaniknou, odvanou jako dým.

Hříšník se dluží, aniž co vrací; *

dobrý však z lásky rozdává.

Ty, jimž Pán žehná, zdědí zemi, *

ti, které proklel, vyhynou.

Pán posiluje kroky toho, *

čí život se mu zalíbil.

Padne-li, ležet nezůstane, *

vždyť Pán ho drží za ruku.

Ať mlád nebo k stáru, já nezažil nikdy, †

aby byl dobrý ponechán v bídě *

a jeho děti šly žebrotou.

Vždycky se slituje, potřebným půjčí, *

v dětech svých bude požehnán.

Odvrať se od zlého, čiň jen dobré, *

zůstaneš takto navěky živ.

Vždyť Pán má lásku k spravedlnosti *

a neopouští svoje věrné;

zatímco nepoctiví zajdou, *

rod hříšných bude vyhlazen.

Jen spravedliví zdědí zemi, *

navěky na ní budou žít. 

Ant. Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.

III

Ústa řádného mluví vždy moudře *

a jeho jazyk pravdivě.

V srdci si nese Boží zákon, *

krok jeho nezakolísá.

Za spravedlivým slídí hříšník *

a snaží se ho usmrtit.

Pán ho však nenechá napospas zlému, *

na soudu nedá ho odsoudit.

Doufej v Pána, choď jeho cestou †

a povýší tě k držení země, *

záhubu hříšných uvidíš.

Znával jsem hříšného násilníka, *

jak pyšný cedr se vypínal:

přišel jsem podruhé – nebylo ho, *

hledal jsem jej a nenašel!

Hleď na zbožné, hleď na poctivé: *

takovým patří budoucnost.

Bezbožní vesměs však dojdou zkázy, *

potomstvo hříšných vyhyne.

Sám Pán je spásou spravedlivých, *

v čas nouze jim je ochranou.

Pán jim dá pomoc a vysvobození *

za to, že v něho doufají. 

Ant. Doufej v Pána, choď jeho cestou.

Jen ty mě moudrému vědění nauč.

Neboť tvým příkazům důvěřuji.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhého listu svatého apoštola Petra

1,12-21

Svědectví apoštolů a proroků

Milovaní! Tyto věci sice znáte a svůj život jste trvale uspořádali podle přijaté pravdy, ale přesto vám to chci pořád připomínat. A pokud jsem ještě naživu, pokládám to za svou povinnost, abych vás takovým připomínáním udržoval v bdělosti. Vždyť dobře vím, že brzo už budu muset odejít, jak mi to oznámil sám náš Pán Ježíš Kristus. Ale vynasnažím se o to, abyste si mohli i po mé smrti toto všechno stále připomínat.

Když jsme vás poučovali o tom, jak mocný je náš Pán Ježíš Kristus a že zase přijde, nedrželi jsme se v té věci nějakých chytrácky vymyšlených bájí. My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost. Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: ‚To je můj milovaný Syn, v něm já mám zalíbení.‘ Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře.

Ale máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci. Buďte si však především vědomi toho, že žádné proroctví v Písmu není ponecháno soukromému výkladu. Neboť proroctví nebylo nikdy proneseno z lidské vůle, ale lidé oznamovali Boží výroky proto, že je k tomu přiměl Duch Svatý.

RESPONSORIUM

Jan 1,14; 2 Petr 1,16.18

Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. * Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn.

My jsme na vlastní oči viděli jeho velebnost, když jsme s ním byli na posvátné hoře. * Viděli.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého Augustina, biskupa, na Janovo evangelium

(Tract. 35,8-9: CCL 36,321-323)

Dospěješ k prameni, uvidíš pravé světlo

Ve srovnání s nevěřícími jsme my křesťané již světlem. Proto říká apoštol: Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. A jinde říká: Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne.

A přece, ve srovnání s oním světlem, k němuž směřujeme, je den, v němž žijeme, ještě nocí. Poslechněme si apoštola Petra. Říká, že ke Kristu Pánu promluvila vznešená Boží velebnost: To je můj milovaný Syn, v něm já mám zalíbení. Ten hlas, pokračuje Petr, jsme my slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře. Ale protože my jsme tam nebyli a ten hlas z nebe neslyšeli, říká nám svatý Petr: Ale máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.

Až tedy náš Pán Ježíš Kristus přijde, jak říká apoštol Pavel, vynese na světlo věci, které jsou dosud skryty v temnotách, a učiní, že bude zřejmé, jaké měl kdo úmysly; a teprve tehdy může každý člověk dostat od Boha chválu. Tehdy, až nastane ten den, nebude už zapotřebí žádných světel. Nebude nám už čteno z proroků, nebude otevřena kniha apoštolských listů, nebudeme vyhledávat Janovo svědectví, nebudeme potřebovat ani evangelium. Z našeho středu bude tedy vzato celé Písmo, které nám v noci tohoto věku bylo zažíháno jako svítilna, abychom nezůstávali potmě.

Co vlastně uvidíme, až toto všechno zmizí, protože už nebudeme potřebovat, aby nám to svítilo, a až také Boží mužové, kteří nám to předávali, spolu s námi uvidí ono pravé a jasné světlo, až tedy všecky ty pomůcky nebudou? Čím se bude naše mysl živit? Z čeho se bude radovat náš pohled? Co to bude za radost z toho, co oko nevidělo, ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil? Co uvidíme?

Moc vás prosím: milujte se mnou, běžte se mnou ve víře, mějme touhu po nebeské vlasti, vzdychejme po ní a zde se považujme za pouhé cizince a poutníky. Co to tedy jednou uvidíme? Poslyšme teď evangelium: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Dospěješ k prameni, z něhož tě dosud svlažila jen kapka rosy. Uvidíš plný jas pravého světla, z něhož do tvého ztemnělého srdce pronikal nepřímo a oklikou jen paprsek. A budeš očištěn, abys byl s to do toho světla hledět a snést je. Milovaní, říká svatý Jan, už teď jsme Boží děti; ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.

Cítím, že se vaše srdce vznáší k výšinám spolu se mnou; ale porušitelné tělo duši zatěžuje a pozemský příbytek utlačuje mysl plnou starostí. Za chvilku odložím tuto knihu a vy se rozejdete každý do svého domova. Bylo nám dobře ve společném světle, hezky jsme se potěšili, bylo nám dobře ve společné radosti. I když se však teď od sebe rozejdeme, od světla se nevzdalujme.

RESPONSORIUM

Zj 22,5.4

A noc už vůbec nebude ani nebude třeba světla lampy nebo světla slunce: * Pán Bůh bude ozařovat své služebníky a budou kralovat na věčné věky.

Budou hledět na jeho tvář a jeho jméno ponesou na čele. * Pán.

MODLITBA

Modleme se.

Prosíme tě, Bože, probuď v nás snahu o účinnější spolupráci s tvou milostí, aby v nás stále rostla a přinášela co největší užitek. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky