Přesné historické zprávy o svaté Kateřině chybí. Jisté je jen to, že byla již velmi dlouho uctívána ve východní církvi a od doby křižáckých výprav se uctívala i na Západě. Patří mezi 14 pomocníků v nouzi a je patronkou studentek, filozofů, kazatelů a mlynářů. To se zakládá na legendě o jejím umučení. Za pronásledování křesťanů za císaře Maxentia mu prý malá Kateřina vyčítala jeho krutost. Císař si povolal 50 filozofů, aby ji přesvědčili, ale ani jeden z nich jí nic nedokázal. Kateřinu lámali v kole, a když se kolo roztrhlo, sťali jí hlavu. Její tělo má být uloženo v kateřinském klášteře na Sinaji. Tato vzpomínka původně ze všeobecného kalendáře vypadla, ale nyní byla opět obnovena.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Ty, Bože, vlídný nadmíru,
původce díla vesmíru,
ač trojí v božství vznešeném,
jsi dárce bytí jeden jen.
Slyš vlídně tento chvalozpěv,
v němž ozývá se tklivý vzdech:
Kéž smíme jednou bez výhrad
čistým srdcem tě nazírat.
Ať oheň lásky očistné
do našich beder pronikne,
ať zbraně neodkládáme
a na tvůj příchod čekáme.
Za to, že ticho noční tmy
rušíme zpěvy zvučnými,
uděl nám hojné dary své
v nebeské vlasti zářivé.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Během dne:
Ty věčné slávy původ jsi,
Ducha sedmeré milosti
uděl nám v tebe věřícím
a skloň se vlídně k prosícím.
Nemoci těla zažeň v dál,
od mysli pohoršení vzdal,
vše podlé i s kořeny spal
a utiš srdcí těžký žal.
Rozjasni mysl světlem svým,
podporuj každý čestný čin,
slyš modlitby tě prosících,
dej věčný život v nebesích.
Teď po úsecích sedmi dní,
plyne čas žití veškeren,
a v osmý den, ten poslední,
nastane pro nás soudný den.
Náš Spasiteli, v onen čas,
ve hněvu neodsuzuj nás,
nás po levici nezařaď
dej po pravici tobě stát.
A až se k prosbám věrných svých
ty, Pane, skloníš milostiv,
kéž věčně z nitra vděčného
chválíme Trojjediného. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
Pane, nejsem pyšné mysli, *
nepohlížím do vysoka,
nebažím po velkých věcech, *
které nad mou sílu jsou.
Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *
Jako dítě v klíně matky,
jako dítě zkonejšené *
ztichla ve mně duše má.
Izraeli, doufej v Pána *
nyní, vždy a na věky! △
Ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.
Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.
Na Davida se, Pane, rozpomeň, *
na všechnu jeho námahu a péči,
na to, jak slavně Pánu přísahal, *
mocnému Jákobovu pevně slíbil:
„Nevkročím ve stan svého příbytku, *
na lože neulehnu k odpočinku,
ani své oči usnout nenechám, *
ani svým víčkům spánek nepopřeji,
než Pánu najdu místo příhodné, *
příbytek pro mocného Jákobova!
V Efratě slyšeli jsme o arše, *
na polích jaárských pak jsme ji našli.
Vejděme nyní v jeho příbytek, *
skloňme se k zemi před podnoží jeho!
Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *
ty i tvá vznešená a slavná archa!
Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *
radostně ať ti jásají tví věrní!
Pro svého služebníka Davida *
pomazaného svého neodmítej! △
Ant. Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.
Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.
Přísahal pevně Davidovi Pán, *
od svého slibu nikdy neustoupí:
„Na trůně tvém dám slavně zasednout *
dědici, který z tvého těla vzejde.
A jestli budou tvoji synové *
mé smlouvy dbát a řádů, jímž je učím,
dám pak i jejich synům zasednout *
pro věčné časy na trůně tvé vlády.“
Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *
jej přál si navždy za sídlo své vlády:
„Toto je na věky můj příbytek, *
zde budu sídlit v místě vytouženém.
Pokrmu jeho štědře požehnám *
a chlebem budu sytit jeho chudé.
Odění spásy jeho kněžím dám, *
jásat a plesat budou jeho věrní.
Tady moc Davidovu rozhojním, *
pomazanému svému světlo zjednám.
Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *
on sám se bude skvít mým diadémem.“ △
Ant. Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.
Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně.
Toho, jenž úžas šíří po celé zemi.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Zachariáše
14,1-21
Poslední tíseň Jeruzaléma a jeho oslavení
Tak praví Hospodin: „Hle, přichází den pro Hospodina, kdy bude uprostřed tebe rozdělována kořist z tebe. Shromáždím k Jeruzalému všechny pohany do boje a město bude dobyto, domy vyloupeny a ženy znásilněny. Polovice města půjde do vyhnanství, ale zbytek lidu nebude z města vyhlazen.
Potom však Hospodin vytáhne a bude proti těm pohanům bojovat, jako bojoval kdysi v den bitvy. V ten den budou jeho nohy stát na Olivové hoře, která je na východ od Jeruzaléma; Olivová hora se rozštěpí uprostřed od východu na západ velmi velikým údolím a polovice hory ustoupí na sever a druhá polovice na jih. Utečete do údolí jejich hor, protože horské údolí se potáhne až k Jasolu; utečete, jako jste utíkali před zemětřesením v době judského krále Uzijáha. Potom přijde Hospodin, můj Bůh, a všichni svatí s ním.
V ten den nebude světlo, ale chladno a mráz. Bude to jeden den, známý jen Hospodinu: ani den, ani noc, v čas večera bude zase světlo. V ten den vyprýští živá voda z Jeruzaléma, polovice z ní poteče do moře východního a polovice do moře západního, poteče v létě i v zimě.
Hospodin bude králem nad celou zemí, v ten den bude jen jeden Hospodin a jedno jeho jméno. Celá země se změní v planinu od Geba k Rimmonu na jih od Jeruzaléma. Ten bude na výšině a bude obýván na svém místě od Benjamínovy brány až k místu Dřívější brány a až k Nárožní bráně, od věže Chananel až ke Královským lisům. Bude se v něm bydlet, nebude už prokletí, Jeruzalém bude bydlet v bezpečí.
To bude porážka, jíž stihne Hospodin všechny národy, které vytáhly proti Jeruzalému: tělo jim bude hnít, ještě když budou stát na svých nohou, v očních důlcích jim budou hnít oči a v ústech bude hnít jazyk.
V ten den způsobí u nich Hospodin veliký zmatek: jeden uchopí ruku svého bližního, ale zároveň ji napřáhne proti němu. I Juda bude bojovat v Jeruzalémě; bude shromážděno bohatství všech okolních pohanů: zlato, stříbro a velké množství oděvů. Stejnou porážkou stihne Hospodin koně, mezky, velbloudy, osly a všechen dobytek, který v těch táborech bude.
Ale všichni, kdo zbudou ze všech pohanů, kteří přitáhnou proti Jeruzalému, budou každý rok putovat, aby se klaněli Králi, Hospodinu zástupů, a slavili svátek stánků.
Jestliže však některý z národů země nebude do Jeruzaléma putovat, aby se klaněl Králi, Hospodinu zástupů, nebude na něj padat déšť. Jestliže nepřiputuje a nepřijde národ egyptský, stihne ho to neštěstí, kterým Hospodin zasáhne ty pohany, kteří nepřiputují, aby slavili svátek stánků. To bude trest na Egypťany a trest na všechny pohany, kteří nepřiputují, aby slavili svátek stánků.
V ten den bude napsáno na zvoncích koní: ‚Zasvěcen Hospodinu‘; hrnce v Hospodinově domě budou jako obětní misky před oltářem. Všechny hrnce v Jeruzalémě i v Judsku budou zasvěceny Hospodinu zástupů. Všichni obětující přijdou, vezmou z nich a budou v nich vařit. V ten den nebude už v domě Hospodina zástupů žádný kramář.“
RESPONSORIUM
Zach 14,8; 13,1; Jan 19,34
V ten den vyprýští živá voda z Jeruzaléma, * pramen pro Davidův dům na obmytí hříchu.
Jeden z vojáků Ježíšovi kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda, * pramen.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Caesaria Arleského, biskupa
(Sermo 159,1.3-6: CCL 104,650.652-654)
Jak následovat Krista
Zdá se, milovaní bratři, že je tvrdé, co Pán přikazuje v evangeliu, a soudí se, že je to dost těžké, když říká: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe. Není to ovšem tvrdé, protože příkaz dává ten, kdo sám pomáhá, aby se to přikazované stalo.
Zapři se a vezmi svůj kříž a následuj Krista. A kam máme Krista následovat, ne-li tam, kam odešel? Víme přece, že vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa: tam za ním máme jít. A rozhodně nemáme ztrácet naději: ne že by člověk cokoli sám mohl, ale proto, že nám on sám dal příslib. Daleko jsme měli do nebe, dokud na nebesa neodešla naše Hlava. Proč bychom se však vzdávali naděje, že se tam dostaneme, jestliže jsme údy, které k té Hlavě patří? Ptáte se proč? Protože na zemi strádáme mnoha obavami a mnoha bolestmi. Ale vyjděme za Kristem, tam, kde je největší štěstí, kde je nejvyšší pokoj a bezpečí navěky.
Ten, kdo touží následovat Krista, by ovšem měl vyslechnout slova apoštolova: Kdo tvrdí, že v Kristu zůstává, má se i sám chovat tak, jak se choval on. Chceš následovat Krista? Buď pokorný a ponížený, kde on byl ponížený; nepohrdej jeho ponížeností, chceš-li dosáhnout jeho výšin.
Nerovnou a hrbolatou se stala cesta, když člověk upadl do hříchu; je však zase rovná, když ji Kristus urovnal svým vzkříšením a když z uzoučké pěšinky učinil královskou cestu. Dvě nohy nám umožňují běžet tou cestou, pokora a láska. Všechny už nás láká výšina: prvním stupněm k ní je ovšem poníženost a pokora. Proč si tedy vyskakuješ? Chceš snad místo stoupání upadnout? Začni pěkně od prvního stupně, od pokory, a už ses dal do stoupání.
A tak náš Pán a Spasitel říká nejen Zapři sám sebe, ale hned dodává Vezmi svůj kříž a následuj mě. Co znamená ono Vezmi svůj kříž? Snášej všechno obtížné, a tak mě následuj. Ten, kdo vykročí za mnou a bude mě následovat dobrými mravy a plněním přikázání, bude mít mnoho odpůrců, kteří mu budou bránit, kteří se mu budou posmívat a pronásledovat ho. Odpůrců nejen z řad pohanů, kteří jsou mimo církev, ale i z řad těch, kteří jsou uvnitř církve, aspoň co do těla, i když nepravostí svých skutků jsou také mimo, a zatímco se naoko honosí křesťanským jménem, opravdové křesťany nepřetržitě pronásledují. Takoví jedinci jsou součástí církve asi tak, jako k našemu tělu patří i škodlivé tekutiny. Takže jestliže bys rád následoval Krista, nic neodkládej a nes jeho kříž, snášej ty, kteří jsou na tebe zlí, a neklesej.
Chceme-li tedy splnit, co řekl Pán, Kdo chce jít za mnou, vezmi svůj kříž a následuj mě, snažme se s Boží pomocí uskutečňovat to, o čem mluví apoštol: máme-li co jíst a čím se oblékat, máme s tím být spokojeni a nepachtit se po pozemských statcích více, než je nám zapotřebí, a chtít zbohatnout, jinak bychom mohli upadnout do pokušení, do léčky ďáblovy, do mnoha neužitečných a škodlivých tužeb, které strhávají lidi do záhuby a do zkázy. Od takových pokušení kéž nás uchrání a osvobodí Pán.
RESPONSORIUM
Srov. Žl 44 (45),15-16.5
Ke králi za ní vedou panny, její družky, * Přivádějí ti je s radostným jásotem.
Ve své nádheře a vznešenosti vyprav se do úspěšného boje za pravdu a právo. * Přivádějí ti.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, tys dal svému lidu blahoslavenou pannu a nezdolnou mučednici Kateřinu; na její přímluvu nás posiluj ve víře a vytrvalosti, abychom usilovně pracovali pro jednotu církve. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky