7. leden 2023

Sobota, doba vánoční, 2. týden
2. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Když uzří dítě králové,

padají v prach a dary své,

zlato i myrhu s kadidlem

mu nesou s láskou v srdci svém.

Všimni si, Hochu, pečlivě

odznaku říše, moci své.

Tvůj věčný Otec trojí cíl

poslání tvému předurčil.

Kadidlo sábské, zlatý dar

hlásají, že jsi Bůh a Král,

zatímco vonné myrhy drť

předvídá temný hrob a smrt.

Slavnější jsi všech velkoměst,

Betléme, jemuž dáno jest,

že narodit se v tobě směl

vtělený Bůh, náš Spasitel.

Jak proroci to hlásali

a v Písmě zaznamenali,

mu Otec – Tvůrce – přikázal,

by vládu do svých rukou vzal.

Vládu nade vším, co kde jest,

nad zemí, moři, světy hvězd,

od východu až k západu,

od nebe k pekel základu.

Ježíši, tebe každý chval,

pohanům že ses ukázal,

i Otce, Ducha milosti,

po všechny věky věčnosti. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci.

Žalm 105 (106)
Boží dobrota a nevěrnost národa
Bylo to napsáno jako poučení pro nás, kteří žijeme v době poslední. (1 Kor 10, 11)
I

Slavte Pána za to, jak je dobrý, *

jak až na věky je milosrdný!

Kdo vylíčí mocné skutky Páně, *

kdo vypoví všechnu jeho slávu?

Blaze těm, kdo zachovají právo, *

kdo si vždycky vedou spravedlivě!

Z lásky k svému lidu vzpomeň na nás, *

přijď nám, Pane, rychle ku pomoci!

Přej nám šťastný díl svých vyvolených, †

radovat se radostí tvých věrných *

a tvým dědictvím se honosit!

Hřešili jsme jako naši předci, *

žili bezbožně a v nepravosti.

Naši předci za egyptských časů *

nechápali tvoje velké činy,

nemyslili na tvá dobrodiní, *

vzepřeli se Pánu u moře.

Zachránil je přesto pro své jméno, *

aby ukázal svou velkou moc.

Proti moři zahrozil a vyschlo, *

vodou je jak stepí provedl.

Vytrhl je z ruky nenávistných, *

vykoupil je z moci nepřátel!

Spláchly vody jejich protivníky, *

ani jediný z nich nezůstal.

Tehdy jeho slovům uvěřili, *

tehdy zapěli mu chvalozpěv.

Zas však jeho skutků zapomněli, *

nevyčkali, jak on rozhodne,

chtivostí se v poušti dali strhnout, *

pokoušeli Boha v pustině.

Dal jim tedy, co tak vymáhali, *

ale s tím i zhoubnou nákazu.

Řevnili v svých stanech na Mojžíše, *

na Árona, zasvěcence Páně:

Datana pak pohltila země, *

zasypala Abiramův houf,

rozmohl se požár v jejich tlupě, *

sžehl plamenem ty bezbožné.

Ant. Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci.

Ant. 2 Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem.

II

U Horebu odlili si tele, *

modle kovové se klaněli,

a tak svoji slávu zaměnili *

za podobu býložravce z kovu.

Na zachránce Boha zapomněli, *

jaké konal divy v Egyptě,

jaké zázraky tam v zemi Cháma, *

jaký v Rudém moři velediv.

Už se chystal k jejich zahubení, *

kdyby Mojžíš, jeho vyvolenec,

nebyl se jich vůči němu zastal, *

aby zdržel zhoubný jeho hněv.

Opovrhli vytouženou zemí, *

jeho slovům věřit odmítli,

ustavičně reptali v svých stanech, *

hlasu Páně odpírali sluch.

Vztáhl na ně paži přísahaje, *

že je v poušti zcela rozmetá,

v národech že rozptýlí rod jejich, *

rozpráší je po všech končinách.

Přidali se k Baál Peórovi, *

z žertev mrtvých bohů jídali.

Hanebnostmi popouzeli Pána, *

až je stihla rána morová.

Tu však povstal Pinchas, aby trestal *

a tak mor byl opět odvrácen.

Což mu připočteno za zásluhu *

z rodu do rodu a na věky.

U vod meribských pak rouhali se, *

že i Mojžíš zkusil kvůli nim:

neboť tak mu rozdráždili mysl, *

že byl stržen k slovům nemoudrým.

Ant. Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem.

Ant. 3 Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských.

III

Dál pak nevyhladili ty kmeny, *

jak jim bylo Pánem řečeno,

nýbrž s pohany se pomísili, *

chytili se jejich špatností.

Uctívali s nimi jejich modly, *

které pro ně byly nástrahou,

takže svoje syny a své dcery *

přinášeli v oběť démonům.

Nevinnou krev marně prolévali, *

krev svých dětí, synů jako dcer,

na oltáři kananejských model, *

hříchem krve znesvětili kraj.

Tak se svými skutky poskvrnili, *

takto byli Bohu nevěrni!

Zahořel Pán hněvem na svůj národ, *

pojal odpor k svému dědictví.

V ruce pohanů je proto vydal; *

vládli jim, kdo chovali k nim zášť.

Utiskovali je nepřátelé, *

jejich moci byli poddáni.

Přemnohokrát Pán je vysvobodil, †

oni však mu vzdorovali stále; *

do svých vin se propadali dál.

On vždy znova shlédl k jejich bídě, *

kdykoli je slyšel naříkat,

kvůli nim byl pamětliv své smlouvy, *

z lásky nesmírné se slitoval,

takže vzbudil soucit k nim i ve všech, *

u kterých se octli v zajetí.

Vysvoboď nás, Pane, ty náš Bože, *

shromáždi nás z krajin pohanských,

ať tvé svaté jméno velebíme, *

slávou tvou se smíme honosit!

Veleben buď Pán, Bůh Izraele, †

od počátku věků na věky! *

Všechen lid ať nyní volá: Staň se! 

Ant. Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských.

Nebe hlásá jeho spravedlnost.

Jeho slávu vidí národy.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

61, 1-11

Hospodinův duch bude nad jeho služebníkem

Duch Páně, duch Hospodinův, je nade mnou,

protože mě Hospodin pomazal,

poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným,

obvázat ty, jimž puká srdce,

oznámit zajatým propuštění,

svobodu uvězněným,

hlásat Hospodinovo milostivé léto

a den pomsty našeho Boha,

potěšit všechny soužené,

zarmoucené na Siónu obveselit,

dát jim věnec místo popela,

olej radosti místo smutku,

šat jásotu místo malomyslnosti.

Budou se nazývat „duby spravedlnosti“,

které Hospodin zasadil pro své oslavení.

Vystavějí odvěké zříceniny,

zbudují sutiny ze starých časů,

obnoví zničená města,

opuštěná od mnoha pokolení.

Ve vašich službách budou váš brav pást cizinci;

synové cizích národů budou vašimi rolníky a vinaři.

Vy se však budete nazývat „Hospodinovi kněží“,

bude se vám říkat „Služebníci našeho Boha“.

Budete požívat bohatství národů

a honosit se jejich slávou.

Místo své dvojnásobné potupy a pohany

budou nad svým údělem jásat;

proto obdrží dvojnásobný podíl ve své zemi,

budou mít věčnou radost.

Neboť já, Hospodin, miluji právo,

nenávidím loupež a nepravost.

Věrně odměním jejich práci,

uzavřu s nimi věčnou smlouvu.

Jejich rod bude známý mezi pohany

a jejich potomstvo uprostřed národů.

Kdo je spatří, všichni uznají:

„To je rod, jemuž Hospodin žehná!“

Radostí budu jásat v Hospodinu,

má duše zaplesá v mém Bohu,

neboť mi oblékl roucho spásy,

oděl mě šatem spravedlnosti

jako ženicha okrášleného věncem,

jako nevěstu ozdobenou šperky.

Jako země rodí rostlinstvo,

jako zahrada dává vzejít setbě,

tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti

a slávě před všemi národy.

RESPONSORIUM

Iz 61, 1; Jan 8, 42

Duch Páně, duch Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, * obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným.

Já jsem vyšel od Boha a od něho přicházím. Nepřišel jsem sám od sebe, ale on mě poslal * obvázat.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Petra Chryzologa, biskupa

(Sermo 160: PL 52,620-622)

Ten, který se chtěl pro nás narodit, nechtěl nám zůstat neznámým

Ačkoliv samo tajemství vtělení Páně obsahovalo v sobě vždy jasné známky božství, přece to, že Bůh přijal lidské tělo, dnešní slavnost zjevuje a odhaluje mnoha způsoby, aby smrtelný člověk, zahalený stále temnotami, z neznalosti neztratil to, co mohl přijmout a vlastnit výhradně prostřednictvím milosti.

Neboť ten, který se chtěl pro nás narodit, nechtěl nám zůstat neznámým. Objasňuje to proto takovým způsobem, aby se veliké tajemství dobroty nestalo příležitostí k velkému omylu.

Toho, kterého mudrc hledal zářícího mezi hvězdami, nalézá dnes plačícího v kolébce; toho, nad jehož skrytostí na nebesích se dlouho trápil, obdivuje dnes mudrc objeveného v plénkách.

Dnes přemýšlí mudrc v hlubokém úžasu o tom, co tu vidí: na zemi nebe a zemi povznesenou k nebi, člověka v Bohu a Boha v člověku. Vidí, že ten, jehož nemůže pojmout celý svět, je tu teď uzavřen v maličkém těle. A když to vidí, tajemnými dary vyznává, že věří a dál už nehloubá. Kadidlem vyznává Boha, zlatem krále a myrhou jeho budoucí smrt.

Proto se pohan, který byl posledním, stal prvním. Protože vírou mudrců byl tehdy zasvěcen počátek víry pohanů.

Dnes vstoupil Kristus do řečiště Jordánu, aby smyl hřích světa. Sám Jan dosvědčuje, že kvůli tomu přišel: Hle, beránek Boží, který snímá hříchy světa. Dnes drží otrok Pána, člověk Boha, Jan Krista. Drží ho proto, aby sám přijal odpuštění, ne, aby je udělil.

Dnes zaznívá, jak říká prorok, Hospodinův hlas nad vodami. A jaký je to hlas? To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení.

Dnes se vznáší nad vodami Duch Svatý v podobě holubice. To proto, aby se z tohoto znamení poznávalo – tak jako kdysi Noemova holubice zvěstovala, že ustoupila potopa světa – že nyní skončilo trvající ztroskotání světa. Tato holubice však nenese ratolest staré olivy jako ta Noemova, ale vylévá na hlavu původce naší spásy plnost nového pomazání, aby se tak naplnilo, co prorok předpověděl: Proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem radosti před tvými druhy.

Dnes činí Kristus začátek nebeských znamení tím, že proměňuje vodu ve víno. Voda však měla být proměněna v tajemství krve, aby mohl Kristus podávat pijícím čistý nápoj z nádoby svého těla. A tak se měla naplnit slova prorokova: Jak je vzácný můj překypující kalich!

RESPONSORIUM

Tři dary, které mudrci přinesli Pánu, naznačují tajemství jeho života a poslání: * Zlato ukazuje na jeho královskou moc; kadidlo na jeho kněžství a myrha na jeho pohřeb.

Mudrci se přišli poklonit původci naší spásy, ležícímu v jeslích, a přinesli mu ze svých pokladů symbolické dary. * Zlato.

MODLITBA

Modleme se.

Milosrdný Bože, tvá láska z nás učinila nové stvoření v Kristu: v něm se tvé božství spojilo s naším lidstvím; dej, ať se mu stále více podobáme, aby se upevňovalo naše spojení s tebou. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky