21. prosinec 2023

Čtvrtek, doba adventní, 3. týden
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Přijď, Spasiteli plemen všech,

zrozením z Panny nám se zjev,

ať celý svět zří s podivem,

jak zrodit se Bůh může jen.

Bez přičinění mužského,

vdechnutím Ducha Svatého

Boží Slovo se vtělilo,

v plod života se rozvilo.

Pel nevinnosti Panny klín

neztratil obtěžkáním tím,

zástava ctnosti nad ní vlá,

že v chrámě tom Bůh přebývá.

On rytíř dvojí podstaty

už z královské té komnaty

jak ženich pro svou nevěstu,

hle, vydává se na cestu.

Ty, jenž jsi Otci rovný Syn,

přepásán pásem tělesným,

našeho těla slabosti

nepřestaň menšit milostí.

Jesličky tvé jsou před tebou,

prosvítá nový úsvit tmou.

Ať jas ten neustoupí tmě

a ohněm víry stále žhne.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Žalm 88 (89), 39-53
Nářek nad zkázou Davidova domu
Vzbudil nám mocného spasitele z rodu Davida, svého služebníka. (Lk 1, 69)
IV

Přesto jsi jej nyní zamítl a zdrtil, *

znelíbil si svého pomazaného.

Odvrhl jsi smlouvu se svým služebníkem, *

jeho korunu jsi svrhl do prachu.

Pobořil jsi rázem všechny jeho hradby, *

jeho opevnění změnil v sutiny.

Kdokoli jde mimo, loupí jeho statky, *

on sám nyní zůstal pro smích sousedům.

Povznesl jsi rámě jeho protivníků, *

rozmnožil jsi radost jeho nepřátel.

Ba, před útočníkem jeho meč jsi sklonil, *

v boji jsi mu nedal obstát vítězně.

Přelomil jsi vedví žezlo jeho lesku, *

do prachu jsi nechal padnout jeho trůn.

Odečetls mnohé ze dnů jeho mládí, *

jeho samého jsi hanbou zahrnul. 

Ant. Pohlédni, Pane, a viz naši potupu.

Ant. 2 Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

V

Jak dlouho, Pane? Na věky budeš se skrývat? *

Což se jak oheň rozhořet má tvůj hněv?

Považ jen, Pane, že musím zaniknout navždy! *

Cožpak jsi lidi stvořil k nicotě jen?

Žije snad někdo, kdo by se nedožil smrti, *

kdo by se vymkl z dosahu podsvětí?

Kam se poděla, Pane, tvá někdejší láska, *

jíž ses tak napevno Davidu zapřísahal?

Pomysli, Pane, na ponížení svých věrných, *

že mám v hrudi nést posměch národů všech,

snášet, jak odpůrci tví, Pane, potupu vrší, †

jak tvému pomazanému jde ve stopách smích! *

Na věky Pán buď veleben! Staň se, staň! 

Ant. Já jsem výhonek z Davidova kořene a jeho potomek, zářivá jitřní hvězda.

Ant. 3 Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

Žalm 89 (90)
Milost Páně budiž s námi
U Pána je jeden den jako tisíc roků, a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3, 8)

Pane, tys byl naše útočiště, *

z pokolení do pokolení.

Ještě dřív, než zrodila se horstva, †

ještě nežli vznikla zem a vesmír, *

z věčna do věčna jsi, Bože, ty!

Smrtelníky vracíš v prach a říkáš: *

„Děti lidské, navraťte se zpět!“

Neboť co je tisíc let v tvých očích, †

nežli jeden den, co včera minul, *

nežli jedna hlídka za noci!

Vždyť ty sám rok za rokem je siješ, *

jsou jak tráva, která dorůstá:

s jitrem vyrazí a žene vzhůru, *

a již večer uvadá a schne.

A my vpravdě hyneme tvým hněvem, *

rozhorlením tvým jsme zděšeni.

Ty máš naše viny před očima, *

skryté hříchy zjevně před sebou.

Naše dny v tvém hněvu odplývají, *

naše léta odvanou jak vzdech.

Náš věk čítá sedmdesát roků, *

osmdesát v dobrém případě,

vesměs plných těžkostí a trampot; *

přeletí, a odvanem i my.

Kdo zná všechnu sílu tvého hněvu, *

kdo se strachuje tvé nevole?

Naše dny nás nauč správně čítat, *

ať konečně srdcem zmoudříme!

Obrať se k nám, Pane, neotálej, *

služebníkům svým buď milostiv!

Syť nás od rána svým slitováním, *

ať nám život projde v radosti!

Potěš nás již za všechny dny strastí, *

za léta, kdy znali jsme jen zlé.

Zjev svým služebníkům svoje dílo, *

jejich dětem všechnu slávu svou!

Milost Pána, Boha budiž s námi, †

žehnej hojně práci našich rukou, *

práci našich rukou dopřej zdar! 

Ant. Naše léta pomíjejí jako tráva, z věčna do věčna jsi, Bože, ty.

Pane, náš Bože, obrať nás.

Ukaž nám svou tvář a budeme spaseni.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

Iz 48,12-21; 49,9b-13

Nový Exodus

Tak praví Hospodin:

„Slyš mě, Jakube,

Izraeli, jehož jsem povolal!

Já, já jsem první

a já jsem poslední.

Ano, má ruka položila základy zemi,

má pravice roztáhla nebesa.

Já je volám – a hned tu stojí spolu!

Všichni se shromážděte a slyšte!

Kdo z nich to oznámil?

Hospodin ho miloval:

jeho vůli vyplní na Babylónu,

na Chaldejcích jeho velkolepé dílo.

Já, já jsem to řekl a povolal ho,

přivedl jsem ho a jeho cesta bude zdárná.

Přistupte ke mně a slyšte to:

Nemluvil jsem od začátku skrytě,

od té doby, kdy se tak stalo, byl jsem při tom.“

A nyní Pán, Hospodin, mě poslal se svým duchem.

Tak praví Hospodin, tvůj vykupitel, Svatý Izraele:

„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,

učím tě, abys měl úspěch,

vedu tě cestou, kterou máš jít.

Kdyby sis hleděl mých přikázání,

tvůj blahobyt by se rozléval jako řeka

a tvé štěstí jako mořské vlny;

bylo by jak písku tvých pokolení

a potomků z tvého těla jako jeho zrnek.

Nebylo by vyhynulo, nebylo by vyhlazeno

přede mnou tvé jméno.

Vyjděte z Babylóna, utečte od Chaldejců,

jásavým hlasem to zvěstujte,

ohlaste to a rozneste

až do končin země.

Řekněte: ‚Hospodin vykoupil svého služebníka Jakuba.‘

Nežíznili, když je vedl po poušti,

vodě dal vytrysknout pro ně ze skály,

rozštěpil skálu, a voda tekla.

„Budou se pást na cestách,

svou potravu najdou na holých pahorcích.

Nebudou mít hlad ani žízeň,

nebude je trýznit úžeh ani slunce.

Povede je ten, který se nad nimi slitoval,

a přivede je k pramenům vody.

Ze všech svých hor udělám cesty

a budou upraveny mé stezky.

Hle, tito přicházejí zdáli,

jiní ze severu a od západu,

tihle z jižní země.“

Jásejte, nebesa, plesej, země,

radostně se veselte, hory,

neboť Hospodin těší svůj národ,

smilovává se nad svými ubožáky.

RESPONSORIUM

Iz 49,13; Žl 71 (72),7

Jásejte, nebesa, plesej, země, radostně se veselte, hory, neboť Hospodin těší svůj národ, * smilovává se nad svými ubožáky.

V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje. * Smilovává se.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého Ambrože, biskupa, na Lukášovo evangelium

(Lib. 2,19.22-23.26-27: CCL 14,39-42)

Návštěva Panny Marie u Alžběty

Když anděl zvěstoval Panně Marii tajné úradky, použil k posílení důvěry příkladu. Aby dokázal, že u Boha je možné všechno, co uzná za vhodné, oznámil jí, že starší, už neplodná žena počala.

Jakmile to Maria uslyšela, ihned se odebrala do hor; ne z nedůvěry k andělovu zjevení či že by zprávu považovala za nejistou nebo že by pochybovala o uvedeném příkladu, nýbrž plna blaha nad slíbeným darem, zbožné ochoty k službě a radostné nedočkavosti.

Kam by plná Boha spěchala, ne-li k výšinám? Milost Svatého Ducha nezná váhavé jednání. A také se ihned prokazuje dobrodějné působení Mariina příchodu i přítomnosti Pána; vždyť jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně a byla naplněna Duchem Svatým.

Povšimni si rozlišení i zvláštního významu jednotlivých slov. Hlas slyšela dříve Alžběta, ale Jan vnímal dříve milost. Alžběta slyšela podle řádu přirozenosti, Janův záchvěv radosti byl původu mystického. Ona vnímala příchod Mariin, on příchod Pána. Žena příchod ženy, dítě příchod dítěte. Ony o milosti hovoří, oni ji v lůně svých matek zakoušejí a působením výsady, které se dostalo jejich matkám, začínají prožívat tajemství spásy. A obě matky dvojím zázrakem prorokují pod vlivem ducha svých dětí.

Radostí se pohnulo dítě, matka je naplněna Duchem Svatým. Matka nebyla naplněna Duchem Svatým dříve než syn, avšak když jím byl naplněn syn, naplnil i matku. Zaplesal radostí Jan, zaplesal radostí i Mariin duch. Když se zaradoval Jan, naplňuje se Alžběta Duchem Svatým. O Marii se dozvídáme, že se její duch zaradoval, ne že ji Duch naplnil, vždyť nepostižitelný už působil v matce nepostižitelným způsobem. Alžběta je naplněna Duchem Svatým po početí, Maria před početím. Blahoslavená, praví Alžběta, která jsi uvěřila.

Ale i vy, kdo jste uslyšeli a uvěřili, jste blahoslavení. Každá duše totiž, která uvěří, počíná i rodí Boží Slovo i poznává jeho skutky.

Nechť má každý člověk Mariinu duši, aby velebila Pána; nechť má každý člověk Mariina ducha, aby se z Boha radoval. I když podle těla je jen ona sama Kristovou matkou, přece je podle víry Kristus plodem všech. Každá duše totiž přijímá Boží Slovo, jestliže neposkvrněna a prosta neřestí s neochvějnou svědomitostí střeží bezúhonnost.

Každá duše, která dokáže být taková, velebí Pána, jako velebila Pána duše Mariina a její duch nalezl radost v Bohu, jenž přinesl spásu.

Jak čtete i na jiném místě: Velebte se mnou Hospodina, velebíme Pána ne proto, že by bylo možno mu lidským hlasem něco přidat, ale proto, že je veleben v nás. Obrazem Boha je totiž Kristus, a jestliže duše učiní cokoli spravedlivého a zbožného, velebí Boží obraz, k jehož podobnosti je stvořena; a proto tím, že jej velebí, jakousi účastí na jeho velikosti se povznáší.

RESPONSORIUM

Lk 1,45-46; Žl 65 (66),16

Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána. Maria řekla: * Velebí má duše Hospodina.

Pojďte, slyšte, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. * Velebí.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty nám dáváš poznat, že tvůj jednorozený Syn přišel na tento svět a stal se jedním z nás; vyslyš naše prosby a dej, ať se naše radost ze spojení s ním dovrší, až přijde ve své slávě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky