30. květen 2023

Sv. Zdislavy z Lemberka, matky rodiny, terciářky,
patronky provincie

Svátek
pro dominikány (OP)

Padesát let po smrti Zdislavy z Lemberka napsal kronikář Dalimil ve své kronice svědectví o jejím svatém životě. Zdislava se narodila kolem roku 1220 na Moravě, pravděpodobně v Křižanově. Asi v šestnácti letech se provdala za Havla Markvartice a odešla s ním na hrad Lemberk v severních Čechách. Žila s ním šťastně a vychovala čtyři děti. Spolu se svým manželem založila město Jablonné a v něm klášter dominikánů. Sama se stala členkou třetího řádu. Vynikla jako matka chudých a léčitelka nemocných. Zemřela v lednu roku 1252 a byla pohřbena v klášterním kostele v Jablonném v Podještědí. Svatořečil ji 21. května 1995 Jan Pavel II. Je uctívána jako patronka rodinného života.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Zatímco všichni klidně spí,

Zdislava v noci s Kristem bdí

a k synům Dominikovým

se druží v svatých modlitbách.

Jak zdatně pomáhala jim

těm mužům Bohu oddaným,

vydává stále svědectví

klášter i kazatelů chrám.

Více však kajícností svou

přispěla jim a modlitbou,

s nimi se tiše radujíc,

když nesli spásu pohanům.

Kristovou láskou raněná

a Matce Boží oddaná

stala se matkou Kajících

a zářným světlem věřících.

Nebyla pannou řeholní,

své tělo mukám nedala,

nebyla vdovou, světicí

se stala věrným manželstvím.

Buď sláva Otci věčnému

i Synu jeho mocnému

i Duchu Utěšiteli

jak nyní, tak až na věky. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 V moudrosti otevírá svoje ústa, na jazyku má laskavé poučení.

Žalm 18 A (19 A)
Celá příroda chválí Boha, svého stvořitele
Navštívil nás ten, který vychází z výsosti... aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Lk 1, 78.79)

O Boží slávě vypravuje nebe, †

obloha hlásá díla jeho rukou, *

den dni to říká, noc to šeptá noci.

Není to ani řeč a nejsou slova: *

hovoří takto hlasem nepostižným.

Ten hlas však prostupuje celou zemi, †

zní mluva nebes na sám konec světa, *

až tam, kde slunci vybudoval stan.

Z něho pak slunce vychází jak ženich, *

těší se jako běžec před závodem.

Vychází od jednoho konce nebes †

a běží zas až na opačný konec, *

před jeho žárem nic se neschová. 

Ant. V moudrosti otevírá svoje ústa, na jazyku má laskavé poučení.

Ant. 2 Svaté ženy důvěřovaly v Boha a zpívaly ve svém srdci.

Žalm 44 (45)
Svatba krále
Ženich je tady! Jděte mu naproti! (Mt 25, 6)
I

Srdce mi kypí radostnými slovy, †

svou píseň nyní králi zazpívám. *

Můj jazyk – rydlo rychlopísaře.

Jsi ze všech lidských synů nejkrásnější, †

spanilost se ti po rtech rozlévá, *

Pán proto požehnal ti na věky.

Opásej mečem, hrdino, svá bedra, *

ve vznešenosti své a nádheře

do boje vyjeď za věrnost a právo, *

ať koná divy tvoje pravice!

Máš ostré šípy, národy se skloní, *

odpůrci krále klesnou na mysli.

Tvůj božský stolec trvá do věčnosti, *

žezlo tvé vlády – žezlo nestranné.

Miluješ právo, nenávidíš křivdu, †

a proto pomazal tě Pán, tvůj Bůh, *

olejem radosti jak žádného.

Tvá roucha voní aloí a myrhou, *

ze síní slonových ti harfy zní.

Královská dcera v ústrety ti kráčí, †

královna stojí po tvé pravici, *

ofirským zlatem skvěle zdobená. 

Ant. Svaté ženy důvěřovaly v Boha a zpívaly ve svém srdci.

Ant. 3 Přicházejí k Pánu s radostným jásotem.

II

Slyš, dcero, pohleď sem a nakloň ucho, *

zapomeň na svůj lid a otcův dům!

Král s dychtivostí touží po tvé kráse, *

neboť je pán tvůj, ty se před ním skloň!

I tyrský lid ti přináší své dary, *

o přízeň tvou se derou velmoži.

Královská dcera vchází v plné kráse, *

perlami, zlatem šat má protkaný.

Ve třpytném rouchu před krále ji vedou, *

panny její za ní kráčejí.

S radostným jásotem ji přivádějí *

a dovnitř v králův palác vcházejí.

Místo svých otců budeš teď mít syny *

a učiníš je v zemi knížaty.

Tvé jméno vštípit chci všem pokolením, *

ať na věky tě slaví národy. 

Ant. Přicházejí k Pánu s radostným jásotem.

Myšlenky mého srdce jsou stále před tebou.

Ty jsi, Pane, má pomoc, můj zachránce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Přísloví

31, 10-31

Žena, která ctí Boha

Řádnou ženu, kdo ji najde?

Větší cenu má než perly.

Srdce jejího manžela na ni spoléhá,

o zisk nemá nouzi.

Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu,

po všechny dny svého života.

Shání vlnu a len,

pracuje radostnou rukou.

Je jako obchodní koráb,

zdaleka přiváží pokrm.

Ještě za noci vstává,

připravuje jídlo své rodině,

stravu svým služkám.

Obhlíží pole a získá ho,

z výtěžku svých rukou sází vinici.

Statečností si opásává boky

a svoje ramena tuží.

Pociťuje, že její snaha je výnosná,

v noci jí nehasne lampa.

Svýma rukama sahá po kuželi,

její prsty se chápou vřetena.

Svou dlaň otvírá ubožákovi,

své rámě nabízí chudákovi.

Nebojí se o svůj dům, když sněží,

vždyť dvojmo jsou oblečeni všichni z jejího domu.

Zhotovuje si přikrývky,

oděna je v kment a purpur.

Její manžel je u brány ve vážnosti,

když zasedá s předními muži města.

Tká a prodává jemná roucha,

opasky dodává kupci.

Zdobí se silou a vážností,

s úsměvem hledí vstříc budoucnosti.

V moudrosti otvírá svoje ústa,

na jazyku má laskavé poučení.

Bdí nad chováním své rodiny,

v zahálce nejí svůj pokrm.

Její synové se dostávají na přední místa,

a proto ji chválí,

též její muž, a proto jí žehná:

„Zdatně si vede mnoho žen,

ty však je předčíš všechny!“

Půvab zklame, krása prchne,

zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu.

Dejte jí z výtěžku jejích rukou,

neboť u bran ji chválí její díla.

RESPONSORIUM

Srov. Př 31, 17; srov. Žl 45 (46), 6

Statečností si opásává boky a svoje ramena tuží, * její lampa nikdy nezhasne.

Bůh je s ní, proto se nezhroutí nikdy, s časným úsvitem Bůh jí na pomoc chvátá. * Její.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno ze čtyř následujících:

Z listu svatého papeže Pavla VI. litoměřickému biskupovi Štěpánu Trochtovi

(Ad episc. Litomericensem, 15 aprilis 1971: ex originali)

Chvála blahoslavené Zdislavy

Zbožná úcta a radostná oslava nebešťanů je vždy i pro nás vynikající příležitostí, abychom aspoň v duchu a v myšlenkách, když jsme snad tělem vzdáleni, navštívili ona místa, kde jsou s vírou uctíváni světci buď proto, že se tam narodili, nebo že se tam proslavili svými skutky, anebo že jsou tam pochováni.

Blahoslavená Zdislava je ozdobou českých zemí. Tam se narodila ze vznešeného rodu, tam žila křesťanským životem a tam byla s velkou úctou i pochována. Vynikající ctnosti této ženy, její způsob života a pozoruhodné činy nejenže odpovídají zřejmě dnešním potřebám, ale též mocně vábí všechny křesťany k ochotnému následování.

Jako žena a matka byla ve své rodině vzorem manželské věrnosti, oporou rodinné spirituality a příkladem počestnosti mravů; jako dcera církve byla zcela oddána katolické nauce a skutkům podle evangelia; jako občanka byla dobroditelkou stále pohotovou pomoci strádajícím; Boha milovala nade všechno a jemu jedinému sloužila na veřejnosti i doma.

Vybízíme tedy všechny, aby hleděli na tento vynikající vzor svatého života a uvažovali o něm. Neboť lidé naší doby tu mohou nalézt následováníhodný ideál ctnosti, řád lásky a výzvu ke křesťanskému životu.

RESPONSORIUM

Hle, pomocnice sklíčených, uzdravení nemocných, světa div, vznešená matka Zdislava, pohřbená po přesvatém životě v chrámu svatého Vavřince. * V životě i po smrti proslavená zázraky.

Jako patronku svého národa vzývají tě věřící, která v Jablonném odpočíváš. * V životě.

Nebo:

Z pastýřského listu litoměřického biskupa Štěpána Trochty

(28. 8. 1970: k 750. výročí narození a křtu blažené Zdislavy)

Zdislavin svatý zjev spojuje domácí tradici i katolickou univerzalitu

V drsných dobách českého středověku narodila se roku 1220 na moravském Křižanově dobrým rodičům dcerka. Kronikář Jindřich z blízkého cisterciáckého kláštera o tom zaznamenal: „Tito dva manželé – Přibyslav a Sibyla – zrodili tři překrásné dcery, kterým se v pozdějších letech dostalo veliké chvály. První z těch tří dcer se jmenovala Zdislava.“

Zdislavina otce charakterizuje týž kronikář takto: „Pro svět byl rytířem pan Přibyslav, v nitru však mnichem.“ Pan Přibyslav byl důvěrníkem českého krále Václava I. a zastával v Brně nejvyšší správní funkce. A jako věrně sloužil českému panovníkovi, tak miloval i Kristovu církev.

Zdislavina matka Sibyla pocházela pravděpodobně ze Sicílie. Patřila k dvorním dámám české královny Kunhuty, které zval panovník na svůj dvůr, aby se vdávaly za české šlechtice a svým vzděláním a jemností pomáhaly zušlechtit mravy tehdejšího českého prostředí. Zmíněný kronikář píše o paní Sibyle, že „oddaně sloužila Kristu“.

Statečnost, věrnost a láska k domácímu prostředí, zděděná po otci, se v Zdislavě harmonicky prolíná se světovým rozhledem a univerzální vzdělaností, jakou přinesla z kulturního jihu její matka. Zdislavin svatý zjev spojuje domácí tradici i katolickou univerzalitu.

Po šťastném dětství, ve kterém se tak ráda oddávala modlitbě, že se dokonce pokusila žít v křižanovských lesích jako poustevnice, vdala se Zdislava ve věku asi 15 let za severočeského šlechtice Havla Markvarta. Odešla s ním na jeho hrad Lemberk. Poněvadž byla od malička zvyklá plnit své povinnosti vůči Bohu i bližnímu, plnila je i vůči svému manželovi. Narodily se jim čtyři děti, které s příkladnou péčí křesťansky vychovávala.

Jako paní domu vyučuje Zdislava své děti i služebnictvo Kristově nauce, ujímá se pocestných, nemocných a duchovně i hmotně chudých, kterým obětavě slouží. Je dobroditelkou a duchovním světlem severočeského kraje, kde ji lid nazývá matkou chudých.

Po příchodu dominikánů do našich zemí rozpoznala Zdislava v Řádu bratří kazatelů obrodné hnutí tehdejšího křesťanského světa a stala se podle všeho členkou třetího řádu dominikánské rodiny. Se svým manželem buduje pro dominikány chrám a klášter v Jablonném a v Turnově. Podle jednoho záznamu přinášela zedníkům stavivo vlastníma rukama. Jde-li o věc Boží, neštítí se žádné práce, námahy ani oběti. Je to vzorná laická apoštolka, sociální a charitativní pracovnice.

Zdislava dosahuje křesťanské dokonalosti skoro ve věku Kristově, kdy umírá roku 1252.

Zdislava je mladičká manželka, na kterou doléhají domácí i veřejné starosti. Ale protože se modlí a je plná Ducha Svatého, umí uvést v soulad svou veřejnou činnost s domácími povinnostmi manželky, matky i paní domu tak, že jedno není na úkor druhého, ale vše tvoří harmonický celek svatého života. Proto je vzorem manželek, matek i vychovatelek.

RESPONSORIUM

Přibyslav a Sibyla zrodili tři překrásné dcery, * kterým se v pozdějších letech dostalo veliké chvály.

První z těch tří dcer se jmenovala Zdislava. * Kterým.

Nebo:

Z listu magistra řádu bratra Aniceta Fernandeze u příležitosti 750. výročí narození blahoslavené Zdislavy

(Romæ, 26. 6. 1971)

Žila bez poskvrny v duchu svatého apoštola Pavla

Zdislava, narozená z ušlechtilého a zbožného rodu na Moravě, posvětila sebe i celý svůj život ve stavu manželském. Zcela a navždy se oddala v sloužící lásce Bohu a svým drahým, totiž své rodině, manželovi a potomstvu, nikoli malému. Tyto rodinné vazby jí nijak nepřekážely, nýbrž ji dokonce silně uschopňovaly, aby velkodušně pomáhala také všem chudým, nemocným a sklíčeným.

Světlo pro duši a statečnost pro srdce čerpala blahoslavená Zdislava z promluv bratří kazatelů, jejichž řád se obdivuhodně šířil po celém světě. Do českých a moravských zemí jej přinesli polští bratří, svatý Hyacint a blahoslavený Česlav. Zdislava byla dobře vychována v duchovním životě a apoštolském poslání nového řádu tak horlivými učiteli, kteří přijali prorocký oheň zároveň s řeholním rouchem z rukou samého svatého patriarchy Dominika. Žila bez poskvrny v duchu svatého apoštola Pavla, jak to jasně dotvrzují soudobá svědectví.

Neuhasitelná horlivost o dominikánský řád a apoštolský oheň, který zanítili v prahnoucím srdci Zdislavině svatí polští bratří Hyacint a Česlav jako následovníci svatého otce Dominika, přiměly Zdislavu k založení konventu bratří kazatelů v jejím městě Jablonném a k jeho vybavení dostačující podporou. Konvent stojí dodnes. V kryptě přilehlého kostela se uchovává tělo blahoslavené Zdislavy, uctívané veškerým lidem.

I když uplynula od Zdislaviny doby staletí, příklad „paní z Jablonného“, jak jí říkali, zůstává nadále živý, přitažlivý a časový. Největší chválu si zaslouží pro svůj příkladný manželský život; je velebena jako svědomitá manželka a skvělá matka. Není divu, že se úcta Zdislavy, která se ihned po její smrti projevila, rozšířila z Čech, kde zemřela, téměř po celém světě, a ona ozdobena poctou „blahoslavené“ a vynikající svou lidskostí a blahovůlí se přimlouvala za ty, kdo ji vzývali s vírou a vytrvalostí.

Zdislava nemůže nepamatovat na celou církev ani na řád, který za svého pozemského života tak silně milovala. Především však nejenže zachraňuje rodiny, jejichž svazky a pouta se dnes z tolika neblahých příčin uvolňují, nýbrž svým zjevem přímo vyzvedá a posiluje důstojnost ženy a přirozené poslání matky, které pod záminkou emancipace jsou nezřídka degradovány a dostávají se do ponižujícího otroctví.

Poprávu tedy je nám milé oslavovat spolu s naším svatým otcem Dominikem věrnou a příkladnou dceru řádu a naši líbeznou sestru blahoslavenou Zdislavu, a prohlásit o ní, co čteme v Písmu svatém o statečné Juditě: Požehnaná ty, dcero, od Pána, nejvyššího Boha, nade všechny ženy na zemi! Požehnaný Pán, který tvé jméno tak zvelebil, že nevymizí tvá chvála z úst lidí, ale budou pamětlivi Pánovy pomoci na věky, žes pro ně, pro tíseň a svízele svého národa nešetřila svého života, ale přispělas mu na pomoc, aby nezahynul před obličejem našeho Boha. A dále: Ty jsi sláva Jeruzaléma, tys radost Izraele a chlouba našeho lidu! Neboť jsi jednala zmužile a tvé srdce došlo posily, žes milovala čistotu. Proto tě také ruka Páně posílila, a proto budeš požehnaná na věky!

RESPONSORIUM

Svatá Zdislavo, vypros nám u Pána, aby náš řád zůstal vždy věrný svému poslání. * Aby se všichni bratří a sestry drželi jak v nauce, tak v jednání správné cesty a trvale plnili své sliby Bohu.

Aby neúnavně rozdávali poklady vědění a moudrosti k oslavě Boží a záchraně duší. * Aby.

Nebo:

Pamatuj, svatá Zdislavo, na naši českou provincii, jejíž kořeny jsi zapouštěla v zemi. * Učiň svou přímluvou, ať stále novými plody ctností a svatosti dosahuje vrcholů nebe.

Ať neustále žije, roste a vzkvétá a věrně setrvává ve svatém povolání. * Učiň.

Nebo:

Z homilie svatého papeže Jana Pavla II. při kanonizaci paní Zdislavy

(Homilia Olomucii habita die 21 Maii 1995 ob decretos Zdislava de Lemberk et Ioanni Sarkander Sanctorum caelitum honores. AAS 88 [1995], 159-160)

Život svaté Zdislavy, která se narodila ve třináctém století na Moravě a žila v severních Čechách, se vyznačuje mimořádnou schopností obětovat se pro druhé. Dosvědčuje to zvláště její rodinný život, kde jako manželka hraběte Havla z Lemberka byla podle slov mého ctihodného předchůdce Pavla VI. vzorem manželské věrnosti, oporou rodinné spirituality a příkladem počestnosti mravů. Dotvrzuje to pak i její horlivá služba na poli charitativním, zvláště u lůžka umírajících, kterým věnovala vždy tak velkou péči a starostlivost, že je dodnes vzpomínána jako „uzdravovatelka“.

Svatá Zdislava, která intenzivně žila spiritualitou dominikánské terciářky, uměla sama sebe učinit darem, po vzoru Ježíšových slov: Blaženější je dávat než brát. A to je to tajemství oné velké sympatie, kterou její postava stále vzbuzovala už za života, stejně tak jako i po smrti, až do dnešní doby. Její příklad je mimořádně aktuální zvláště s přihlédnutím k hodnotě rodiny, která – jak nás ona sama učí – musí být otevřena Bohu, daru života a potřebám chudých. Naše světice Zdislava je zářným svědkem „evangelia rodiny“ a „evangelia života“, které se církev snaží, víc než kdy jindy, šířit na přechodu z druhého do třetího tisíciletí křesťanství.

Rodiny v Čechách a na Moravě, vy jste nedocenitelným pokladem tohoto národa a právě napodobováním svých světců a světic se stáváte tím, čím jste už byly v plánu Božím! A ty, Zdislavo z Lemberka, ty dobrá, statečná, milosrdná a zbožná matko, veď rodiny své vlasti a celého světa k tomu, aby stále hlouběji poznávaly své poslání, aby byly hotovy rozdávat se!

RESPONSORIUM

Vykonala před Bohem veliké skutky a chválila Pána celým svým srdcem. * Ať všem lidem vyprošuje požehnání od Boha.

Hle, žena bezúhonná, která upřímně ctila Boha, zdržovala se všeho zlého a vytrvala ve své nevinnosti. * Ať všem.

HYMNUS Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys naučil svatou Zdislavu jít cestou dokonalosti plněním povinností manželského života a skutky blíženské lásky; prosíme tě, dej na její přímluvu, ať se všechny rodiny obnovují a vzkvétají svědectvím křesťanských ctností. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Nebo: Bože, tys dal svaté Zdislavě milost, že svou mysl neustále povznášela k tobě, ustavičně o tobě rozjímala a svědomitě pečovala o své bližní; na její přímluvu dej, ať i my horlivě usilujeme o nadpřirozené hodnoty a lásku projevujeme dobrými skutky. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky