9. září 2023

Sv. Petra Klavera, kněze
nezávazná památka

Narodil se roku 1580 ve Verdú v Katalánii ve Španělsku. Po studiích na univerzitě v Barceloně vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova (1602). Pod vlivem sv. Alfonsa Rodrigueze, vrátného v jezuitské koleji na Malorce, se během studia filosofie (1605-1608) rozhodl pro působení v misiích. Na vlastní přání byl poslán do Kolumbie (1610), kde 19. III. 1616 přijal v Kartagéně kněžské svěcení. V tomto jihoamerickém centru obchodu s černošskými otroky působil pak jako jejich misionář až do smrti. Učinil slib (kolem roku 1620), že bude „natrvalo služebníkem černošských otroků“. Snažil se jim ulehčit jejich těžký úděl a pokřtil téměř všechny, kteří tam byli během jeho čtyřicetiletého působení přivezeni. Vyčerpán prací zemřel v Kartagéně 8. IX. 1654. V roce 1888 ho papež Lev XIII. prohlásil za svatého a roku 1896 za patrona misií mezi černochy.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Věčné světlo, mocný jase,

dni, jenž nikdy nehasne,

vítězi nad temnou nocí,

jenž rozžíháš světlo dne,

nepříteli všeho temna,

našich myslí zářný sne!

Tvým zrodem se probouzíme,

vstáváme, jak zavoláš,

jsme-li s tebou, blažení jsme,

bez tebe zlo deptá nás,

ty před věčnou smrtí chráníš

duši, v níž plá tvoje zář.

Skrze tebe přemůžeme

smrt, zlý svět a jeho tmy.

Proto nás, ty Vládce mocný,

tímto světlem zasáhni,

jež moc žádná nezatemní

a které vše rozjasní.

Sláva Otci a též tobě,

rovněž Duchu Svatému,

životu všech, světlu, míru,

Bohu trojjedinému,

vznešenému navždy Božstvu,

jménu nad vše sladkému. Amen.

Během dne:

Nevyšels, Bože, z nikoho,

jen sám ze sebe samého.

Ty chtěl jsi mezi lidi jít:

nám na pomoc, náš Bože, přijď!

Ty naší vroucí touhou jsi:

buď naší láskou, radostí,

ať po tobě vždy prahneme

a tvého blaha dojdeme.

Všech Pane, Otče nejvyšší,

se Synem Panny nejčistší,

i s Duchem svým nás stále veď

jak v nitru, tak i navenek.

Trojice, jen se rozpomeň,

že stvořila jsi z lásky jen

člověka, z něhož Boží hněv

sňala ta nejcennější krev.

Když jeden Bůh náš Tvůrce byl

a z lásky Kristus vykoupil

svým utrpením všechny nás,

jen láskou svou nás, Pane, spas.

Ať Trojice se raduje,

ať v míru nad vším kraluje,

buď všechna moc jí, klanění,

ať jí čest, chvála věčně zní. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá na věky.

Žalm 135 (136)
Velikonoční chvalozpěv
Když mluvíš o tom, co učinil Pán, chválíš ho. (Cassiodorus)
I

Velebte Pána, vždyť je dobrotivý, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Velebte Boha nade všemi bohy, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Velebte Pána nade všemi pány, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On velké divy učinil, on sám, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On v moudrosti své stvořil nebesa, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On nad vodami zemi rozprostřel, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On stvořil všechna světla veliká, *

vždyť jeho láska trvá na věky:

to slunce, aby vládlo nade dnem, *

vždyť jeho láska trvá na věky:

měsíc a hvězdy k vládě nad nocí, *

vždyť jeho láska trvá na věky. 

Ant. Pán velké divy učinil, on sám, vždyť jeho láska trvá na věky.

Ant. 2 Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.

II

V prvorozencích Egypťany zhubil, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Vyvedl z jejich středu Izraele, *

vždyť jeho láska trvá na věky:

přemocnou rukou, napřaženou paží, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On Rákosové moře přeťal v části, *

vždyť jeho láska trvá na věky;

provedl Izraele mezi nimi, *

vždyť jeho láska trvá na věky;

do moře smetl faraona s vojskem, *

vždyť jeho láska trvá na věky. 

Ant. Vyvedl Izraele z Egypta přemocnou rukou, napřaženou paží.

Ant. 3 Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.

III

Hrůzami pouště převedl svůj národ, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On mocné krále potíral svou silou, *

vždyť jeho láska trvá na věky;

on skvělé krále pobíjel svou mocí, *

vždyť jeho láska trvá na věky;

Sehona, jenž byl králem Amoritů, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Jakož i Oga, krále bašanského, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Dal jejich kraje potom za dědictví, *

vždyť jeho láska trvá na věky,

dědictví Izraeli, svému lidu, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On vzpomněl na nás v našem ponížení, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Od našich nepřátel nás osvobodil, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

On dává pokrm všemu živoucímu, *

vždyť jeho láska trvá na věky.

Vzdávejte díky Bohu, Pánu nebes, *

vždyť jeho láska trvá na věky. 

Ant. Vzdávejme díky Bohu, Pánu nebes, od našich nepřátel nás osvobodil.

Ukazuj mi, Pane, svoje cesty.

Uč mě kráčet tvými stezkami.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Jeremiáše

31,15-22.27-34

Předpověď záchrany a nové smlouvy

Tak praví Hospodin:

Hlas je slyšet v Ramě, nářek a hořký pláč,

Ráchel oplakává své syny,

nedá se potěšit nad ztrátou svých synů.“

Ale tak praví Hospodin:

„Přestaň již plakat,

osuš své oči!

Vždyť dostaneš odměnu za své trápení

– praví Hospodin –

vrátí se z nepřátelské země.

Máš ještě naději pro svou budoucnost

– praví Hospodin –

synové se vrátí do svého území!

Slyším, slyším, jak naříká Efraim:

‚Potrestals mě, byl jsem potrestán

jako nezkrocený býček;

přiveď mě zpět, a já se vrátím,

neboť ty jsi Hospodin, můj Bůh.

Po svém poblouzení jsem se obrátil

a když jsem přišel k rozumu,

bil jsem se v prsa.

Hanbím se a stydím,

neboť s sebou nosím neřest svého mládí.‘

Je mi snad Efraim synem tak drahým,

dítětem mého potěšení,

že kdykoli mu hrozím,

přece ještě na něho pamatuji?

Proto se pro něho chvěje mé nitro milosrdenstvím;

musím se nad ním smilovat“ – praví Hospodin.

Postav si milníky,

vztyč ukazatele směru,

všímej si cesty,

stezky, po níž jsi šla!

Vrať se, Izraelova panno,

vrať se do těchto svých měst!

Jak dlouho budeš otálet,

odpadlá dcero?

Novou věc tvoří Hospodin na zemi:

žena se uchází o muže!

„Hle, blíží se dni – praví Hospodin –

kdy oseji Izraelův i Judův dům

semenem lidí i semenem dobytka.

Jako jsem bděl nad nimi,

abych je vytrhával a hubil,

abych ničil, bořil a kazil,

tak budu nad nimi bdít,

abych je stavěl a sázel – praví Hospodin.

Za těch dnů se už nebude říkat:

‚Otcové jedli nezralé hrozny,

a synům z toho trnou zuby.‘

Ale každý zemře pro svou nepravost;

zuby budou trnout tomu,

kdo bude jíst nezralé hrozny.

Hle, blíží se dni – praví Hospodin –

kdy sjednám s Izraelovým a Judovým domem

novou smlouvu:

ne jako byla smlouva,

kterou jsem sjednal s jejich otci,

když jsem je vzal za ruku,

abych je vyvedl z egyptské země;

smlouva, kterou zrušili,

ačkoli já jsem byl jejich pánem – praví Hospodin.

Taková bude smlouva,

kterou sjednám s Izraelovým domem

po těch dnech – praví Hospodin:

Vložím svůj zákon do jejich nitra,

napíšu jim ho do srdce,

budu jim Bohem a oni budou mým lidem!

Nebude již učit druh druha,

bratr bratra:

‚Poznej Hospodina!‘

Neboť mě poznají všichni

od nejmenších do největšího – praví Hospodin.

Jejich nepravosti jim odpustím

a na jejich hřích už nevzpomenu.“

RESPONSORIUM

Žl 50 (51),12.11

Stvoř mi čisté srdce, Bože! * Obnov ve mně ducha vytrvalosti.

Odvrať svou tvář od mých hříchů a zahlaď všechny mé viny. * Obnov.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dopisů svatého Petra Klavera, kněze

(Epist. diei 31 maii 1627: A. Valtierra, S.I., San Pedro Claver, Cartagena, 1964, pp. 140-141)

Ubohým přinášet radostnou zvěst, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění

Včera, 30. května roku 1627, o svátku Nejsvětější Trojice, vystoupilo z ohromné lodi množství černochů přivlečených od afrických řek. Běželi jsme k nim a každý ve dvou koších jsme jim přinášeli kdoulová jablka, citrusové plody, sladké pečivo a všelicos jiného. Přišli jsme k jejich chatrčím a připadalo nám, že jsme vstoupili do nějaké druhé Guineje. Museli jsme se prodírat středem zástupu, abychom se dostali k nemocným. Těch bylo obrovské množství a leželi na vlhké, vlastně spíš blátivé zemi. Aby to mokro nebylo příliš velké, měl kdosi nápad posypat zemi úlomky tašek a cihel. Tam tedy byli nemocní nadmíru nepohodlně uloženi; nepohodlně nejen pro vlhkost, ale především proto, že byli nazí a nechránil je žádný šat.

Odložili jsme proto pláště a ze skladu zboží jsme nanosili všecko, co tam bylo po ruce pro stlučení paland. Tak jsme připravili místo, na které jsme posléze shromáždili všechny nemocné, které jsme tam pronesli skrze oddíly. Nato jsme je rozdělili do dvou skupin: k jedné přistoupil můj druh s tlumočníkem, ke druhé jsem šel sám. Byli tam dva nemocní černoši spíš mrtví než živí. Byli už prochladlí a málem nebylo možno na jejich žilách nahmatat tep. Pomocí střešních tašek jsme nahrnuli žhavé uhlí a přinesli je doprostřed, do blízkosti umírajících. Pak jsme do toho ohně vhodili různé vonné byliny, kterých jsme s sebou měli dva plné měšce, a úplně jsme je nyní spotřebovali. Potom jsme pomocí našich plášťů naháněli teplý a oživující vánek; oni sami totiž nic takového nemají a od jejich pánů bychom to marně žádali. Potom se zdálo, že se jim vrací tělesné teplo a dech života. Bylo vidět, s jakou radostí v oku nás sledují.

Oslovili jsme je tímto způsobem, nikoli slovy, ale rukama a skutky. Pro ty totiž, kdo byli přesvědčeni, že jsme je sem přinesli, aby byli snědeni, by jakákoli jiná řeč byla dočista marná. Sedli jsme si pak k nim nebo klekli a vínem jsme jim omývali obličeje a těla a snažili jsme se je rozveselit milými slovy a přirozenými prostředky, které mohou nemocné nějak potěšit.

Až pak jsme přikročili k výkladu křestního katechismu, zejména podivuhodných účinků křtu na tělo i duši. Jakmile jejich odpovědi na naše otázky ukázaly, že to dostatečně pochopili, přešli jsme k prohlubování nauky, totiž k učení o jediném Bohu vyměřujícím každému člověku odměnu a trest podle toho, co si zaslouží, a pokračovali jsme dále. Vybídli jsme je, aby vzbudili lítost a dali najevo, že se zříkají svých hříchů. A konečně, když se zdálo, že jsou dost připraveni, vykládali jsme jim o tajemství Trojice, i o vtělení a umučení Páně: ukázali jsme jim obrázek ukřižovaného Krista, jak z jeho ran stékají potůčky krve do křestní vody, a začali jsme jim předříkávat v jejich mateřštině úkon lítosti.

RESPONSORIUM

Mt 25, 35. 40; Jan 15, 12

Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst; měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě. * Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.

To je mé přikázání: milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. * Amen.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého Petra Klavera, aby se stal služebníkem otroků, a posilovals ho, aby jim pomáhal s podivuhodnou láskou a trpělivostí; na jeho přímluvu veď i nás, ať i my následujeme Ježíše Krista a opravdově a účinně milujeme své bližní. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky