7. listopad 2023

Všech svatých Řádu kazatelů
Svátek
pro dominikány (OP)

Řád, který svatý Dominik založil a který v roce 1216 potvrdil Honorius III., je dílem lásky. Posvěcovat sebe, aby se dostalo posvěcení nesmrtelným duším. Tímto způsobem žili všichni bratři a sestry svatého Dominika, které církev uznala za svaté. Kromě nich žilo v řádu mnoho bratří a sester, kteří nebyli oficiálně za svaté uznáni, ale jejichž úcta je v řádu živá. Ty všechny si připomínáme při této slavnosti. Řádové konstituce nám kladou na srdce: „Ať si bratři věrně připomínají ty, kteří je předešli v rodině svatého Dominika a kteří jim poskytují příklad života, účast na společenství a oporu přímluvy. Ať si připomínají jejich skutky a nauku a šíří je. … Ať bratři podporují pravou zbožnost a úctu k svatému Dominiku, zrcadlu našeho života, a k řádovým světcům, aby se tak povzbuzovali k jejich následování a upevňovali se v duchu svého povolání.“ (LCO č. 16 a 67)

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Ježíši, nebe koruno,

Maria, nebe radosti,

andělé, Boha vidoucí,

vyslyšte pokorné prosby.

Vy, patriarchů zástupy,

proroků sbory vznešené,

vy, apoštolů knížata,

do krve davy zmučené,

též vyznavači Kristovi,

vy, čisté panny líbezné,

i poustevníků zástupy,

podpořte hlasy prosebné.

K těm, kteří z řádu našeho

jsou mezi vámi, blažení,

se obracíme s plesáním

i my při dnešním slavení.

My, skvělých předků potomci,

těm nyní blahopřejeme,

jejichž skvělé společenství

s vámi je navždy spojené.

Buď chvála Otci i Synu

a také Duchu Svatému,

které vaše šťastná obec

opěvá na věky věků. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Pán zná cestu spravedlivých, kteří přemítají o jeho zákoně ve dne v noci.

Žalm 1
Cesta spravedlivých a hříšných
Blažení, kdo s důvěrou v Kristův kříž sestoupili do křestní vody. (Autor z 2. stol.)

Šťasten, kdo nechodí, jak bezbožní mu radí, †

na cestu hříšníků kdo nestoupá *

a nesedává v kruhu rouhačů,

kdo naopak se těší ze zákona Páně *

a dnem i nocí o něm přemítá.

Je jako strom při živých vodách zasazený, *

ovoce nese správně ve svůj čas

a jeho listí nikdy nezvadá, *

cokoli počne, všechno se mu daří.

Ne tak s bezbožnými, naprosto ne tak: *

ti jsou jak pleva unášená větrem.

Bezbožní proto neobstojí na soudu *

a hříšní v shromáždění spravedlivých.

Vždyť cestu spravedlivých střeží Pán, *

zlá cesta hříšných vede do záhuby. 

Ant. Pán zná cestu spravedlivých, kteří přemítají o jeho zákoně ve dne v noci.

Ant. 2 Podivuhodné je tvé jméno, Pane, protože jsi ověnčil slávou a ctí své svaté a učinil jsi je vládci nad dílem svých rukou.

Žalm 8
Velebnost Boží a důstojnost člověka
Všechno podřídil pod jeho nohy, a jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi. (Ef 1, 22)

Pane, náš vladaři, †

podivuhodné je po celé zemi tvé jméno, *

velebnost svou jsi rozestřel po celém nebi!

Navzdory odpůrcům †

už v ústech dětí a batolat zjednal sis chválu, *

že musí zmlknout, kdo zná jen záští a pomstu.

Hledím-li na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *

anebo na měsíc, na hvězdy, jak jsi je stvořil:

co tu je člověk – a přesto na něho myslíš! *

Co tu je smrtelník – přesto se o něho staráš!

Učinil jsi ho jen o málo menším, než andělé jsou, *

ověnčil jsi ho slávou a ctí;

jeho jsi učinil vládcem nad dílem rukou svých, *

všechno mu k nohám položil:

ovce a dobytek všechen a navíc i polní zvěř, †

na nebi ptáky a v moři ryby a vůbec vše, *

co jen se hemží stezkami vod.

Pane, náš vladaři, *

podivuhodné je po celé zemi tvé jméno. 

Ant. Podivuhodné je tvé jméno, Pane, protože jsi ověnčil slávou a ctí své svaté a učinil jsi je vládci nad dílem svých rukou.

Ant. 3 Pán ukázal svým svatým stezku života, naplnil je radostí, když spatřili jeho tvář.

Žalm 15 (16)
Bůh je mým dědičným podílem
Bůh Ježíše vzkřísil a zbavil ho bolestí smrti. (Sk 2, 24)

Zachovej mě, Bože, doufám v tebe. *

Říkám Pánu: „Jenom tys mé blaho!“

Na nic nejsou všichni bůžci země, *

ať je slaví jejich ctitelé,

ať si svoje modly rozmnožují!

Nepodám jim oběť krvavou, *

nikdy jejich jména nevyřknu!

Pán je vše, co mám, on je můj úděl. *

Osud můj máš v rukou jenom ty!

V zemi překrásné já mám svůj podíl, *

z hloubi blaží mě mé dědictví.

Dobrořečím Pánu, že mi radí, *

že mi k srdci mluví za noci.

Upínám své oči stále k Pánu, *

je-li při mně, nezakolísám.

Srdce mé se těší, duše jásá, *

ba i tělo trvá v bezpečí.

Nezanecháš v podsvětí mou duši, †

nedopustíš, aby měl tvůj věrný *

v temnou říši mrtvých pohlížet.

Stezku života mi ukazuješ: †

naplněnou radost před tvou tváří, *

po tvé pravici slast na věky. 

Ant. Pán ukázal svým svatým stezku života, naplnil je radostí, když spatřili jeho tvář.

Vzhlédněte k Pánu, ať se rozveselíte.

A vaše tvář se nebude zardívat hanbou.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu svatého apoštola Pavla Římanům

8, 18-30

Předurčil nás, abychom byli ve shodě s obrazem jeho Syna

Bratři, jsem přesvědčen, že utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Celé tvorstvo nedočkavě čeká, až se Boží synové zjeví ve slávě. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti, ale ne z vlastní vůle, nýbrž kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje, že i ono bude vysvobozeno z poroby porušení a dosáhne svobody ve slávě Božích dětí.

Víme přece, že celé tvorstvo zároveň sténá a spolu trpí až doposud. A není samo. I my, ačkoliv už máme první dary Ducha, i my sami uvnitř naříkáme a očekáváme své přijetí za syny, vykoupení našeho těla.

Naše spása je zatím pouze předmětem naděje. Je-li však předmět naděje vidět, už to není naděje. Co už někdo vidí, jak by v to mohl doufat? Ale doufáme-li v něco, co ještě nevidíme, čekáme na to s vytrvalostí.

Právě tak i Duch nám přichází na pomoc v naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a Bůh, který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s Boží vůlí.

Víme, že těm, kteří milují Boha, všecko napomáhá k dobrému, těm, kdo jsou z Boží vůle povoláni. Neboť ty, které si napřed vyhlédl, ty také předurčil, aby byli ve shodě s obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z mnoha bratří. A ty, které předurčil, také povolal, a ty, které povolal, také ospravedlnil, a ty, které ospravedlnil, také uvedl do slávy.

RESPONSORIUM

Srov. Žl 132 (133), 1

Pro Pánův odkaz a pro otcovské zákony setrvávali Boží svatí v bratrské lásce. * Protože měli vždycky jednoho ducha a jednu víru.

Hle, jak je dobré a jak je útěšné, bratři když přebývají pospolu! * Protože měli.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno ze čtyř následujících:

Z okružního listu blahoslaveného Jordána Saského

(Littera encyclica, anno 1223, Archivum Fratrum Prædicatorum XXII, 1952, str. 182-185)

Nezapomínejte na svou profesi

Nejdražším synům v Kristu Ježíši, všem bratřím lombardské provincie, bratr Jordán, jejich neužitečný služebník, pozdrav a horlivost ducha.

Protože se k vám nemohu dostavit osobně, jak bych chtěl, nutká mě láska a užitečnost k tomu radí, abych vás navštívil alespoň písemně, když se k tomu naskýtá příležitost. V době našeho pozemského putování je totiž lidské srdce zvrácené, je náchylné k špatnostem a je liknavé a mdlé, pokud jde o ctnosti. Proto potřebujeme povzbuzení, aby bratr pomáhal bratru a aby horlivá nadpřirozená láska rozněcovala vroucnost ducha, kterou pohlcuje vlastní nedbalost a vlažnost každodenního života.

Proto vás, moji milovaní synové, ze všech sil prosím a napomínám a zapřísahám vás skrze toho, který vás vykoupil svou úctyhodnou krví a svou slitovnou smrtí vám vrátil život: Nezapomínejte na svou profesi a na své předsevzetí, ale pamatujte na dávné stezky, kterými spěchali naši předchůdci v síle ducha na místo odpočinku. Dokud žili, horlivě se snažili o duchovní dary, nezakládali si na sobě, pohrdali světem, toužili po království, byli stateční a trpěliví, dobrovolně zachovávali chudobu, byli horliví v lásce.

Za jednoho z nich pokládáme našeho ctihodného otce svaté paměti Dominika. I když žil s námi v těle, žil duchem, a žádostem těla nejen nevyhověl, ale potlačoval je. Ve stravě, v oděvu i v chování projevoval opravdovou chudobu. Nepřetržitě se modlil, vynikal soucitem, proléval slzy za své děti, to jest horlil pro spásu duší. V obtížích se nechoval změkčile, v protivenstvích byl bezstarostný.

Jak byl zde mezi námi veliký, o tom mluvily jeho skutky, svědčily o tom jeho mocné činy a zázraky. Jaký zůstává i nyní u Boha, je v těchto posledních dnech, kdy jsme přenesli jeho posvátné tělo z dřívější hrobky na čestné místo, zjevné ze znamení a je to dokázáno mocnými divy.

Za tohoto světce zaslouží chválu náš Vykupitel, Boží Syn Ježíš Kristus. On si zvolil takového služebníka a dal nám ho za otce, aby nás jeho řeholní ustanovení vychovávalo a příklad jeho zářivé svatosti rozněcoval.

Z Božího milosrdenství vidím mezi vámi některé, z kterých mám radost a děkuji za ně Bohu. Tito se snaží o duchovní krásu a řídí se svědomím, usilují o dokonalost a pilně kážou, horlivě studují, se zanícením se modlí a rozjímají a stále mají před očima Pána jako Odplatitele a Soudce jejich duší.

Vy, kteří jste takoví, nejmilejší, jásejte, a snažte se, abyste překypovali ještě větší hojností. Vy pak, kteří takoví ještě nejste, přičiňte se a vynaložte svůj um, abyste rostli ke spáse v Tom, který vás povolal k zdokonalení, a ne k zvlažnění, k milosti, ve které stojíte. Je to náš dobrý a slitovný Spasitel, Boží Syn Ježíš Kristus. Jemu buď čest a vláda nyní a na věčné věky. Amen.

RESPONSORIUM

Svatý Dominik, pastýř a věhlasný vůdce Božího lidu, založil Kazatelský řád svými zásluhami, uspořádal ho svým příkladem * a neustále ho upevňoval zázraky.

Němým vrátil řeč, slepým zrak, hluchým sluch, chromým chůzi a mnoha lidem zdraví. * A neustále.

Nebo:

Z listu blahoslaveného papeže Benedikta XI. bratřím Kazatelského řádu shromážděným na generální kapitule v Toulouse

(Romæ, die 10 martii 1304: BOP II, Romæ 1730, str. 93-94)

Výhonky Kristovy osvěcují každého svědectvím evangelia

Stvořitelova nevýslovná prozřetelnost pro pozvednutí slávy svého jména a pro spásu věřících vyvedla v posledních dnech z utěšené zahrady přesvaté církve uprostřed ušlechtilých a plodných sazenic přeslavný řád Kazatelů jako strom života, který díky hojné rose nebeského požehnání již od svých chvályhodných počátků postupně mohutněl, působením božské milosti vyrostl do výšky a široce rozprostřel své větve, aby svou vznešeností dosáhl nebes a své šlechetné výhonky rozšířil až do nejzazších končin země.

[Těmito vzácnými výhonky štěpenými k pravému vinnému kmeni – Kristu se rozumí bratři řádu svatého Dominika. Očistili se od světské marnivosti, odřekli se břemen bohatství, s prospěchem zapřeli samy sebe, přijali chudobu a zavázali se k řeholnímu způsobu života, na hostinu v nebeském království přinesli líbezné květy a lahodné plody cti a důstojnosti.

To jsou ti vyvolení služebníci Krista zářící pozoruhodnou zbožností, proslavení ctnostným životem, na kterých je možné poznat, že je Boží moudrost ustanovila světlem národů. Byli jako zářivé hvězdy na obloze církve a jako planoucí svítilny v domě Božím osvětlujíce každého svědectvím evangelia a ukazujíce duchovními paprsky všem smrtelníkům cestu života.

To jsou ti výteční bojovníci, kteří porážejí nepřátele duší a odpůrce svaté církve pomocí štítu víry, mečem Ducha a zbraní spravedlnosti. Vynakládají námahu proto, aby všichni katolíci rostli ve ctnostech, aby se hříšníkům otevírala cesta spásy a aby šílenství bludařské zvrácenosti bylo vymýceno.]

Proto, moji milovaní, uvažte a bedlivě zkoumejte pevné základy zmíněného řádu, význačné vůdce, neohrožené vojáky, neporazitelné bojovníky, z nichž někteří již dosáhli nebeské vlasti, byli slavnostně zapsáni do počtu svatých, stali se účastníky nebeské hostiny a přebývají v bezpečí věčné vlasti. Vy však musíte být ne pouze nějaká pláňata těchto velikánů, ale právoplatní synové a věrní napodobitelé, musíte neúnavně kráčet v bezpečných šlépějích těch, kteří vám zanechali příklady života tak zářivého, zbožného a spořádaného. Řád ozdobený vlastní dokonalou krásou, obohacený milostí Stolce božského a apoštolského, poctěný dary a obdařený privilegii musíte uchovat naprosto nedotčený jakoukoli poskvrnou.

Je pravda, že lidské smysly jsou již od mladosti náchylné ke zlu a nezkrocené tělo snadno sklouzne k pochybení, vy se však s nejvyšší pečlivostí snažte, aby ve vás panovala horlivost pro náboženství, zápal pro spravedlnost, správnost úsudku a v potírání neřestí ať vládne disciplína nápravy.

Ve vašich mravech ať září vzácná pokora, ať vzkvétá oddaná zbožnost, svatá poslušnost ať dojde obliby a vytrvá pravá trpělivost. Ve všech záměrech buďte jednomyslní, svorní v lásce, klidní v pokoji Kristově, spořádaní před Bohem a lidmi ve všem, co vyžaduje řeholní důstojnost, abyste byli v bezpečí také před duchovními útoky a nepodlehli pro svoji zahálčivost svodům úlisného nepřítele.

Pokud se týká studia posvátné nauky, skrze něž získáváte velké zásluhy a čest, buďte stále bdělí, často kažte a zpovídejte, k tomu jste totiž zvláštním způsobem pověřeni; věnujte se tomu ochotně a pečlivě. Takto naplňte svůj život již uvedenou činností a dalšími důstojnými a dovolenými zájmy, protože věci nedovolené u vás nesmějí mít místo. Pevně zakotvěte v Původci spásy, naděje a vaší útěchy. Dále prokazujte hodnostářům církve takovou úctu a čest, abyste mohli právem dosáhnout jejich shovívavosti a přízně.

Tak totiž budete moci svými životními zásluhami prospívat také ostatním svým příkladem. Když takto s námahou zasejete zrno, do nebeské sýpky přinesete s radostí slavné snopy, získáte tak sobě i svým bližním trvalou slávu věčné blaženosti, jak se to sluší na vaši svatost.

RESPONSORIUM

Jan 15, 16; Mt 5, 48

Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem si vyvolil vás a ustanovil jsem vás, abyste šli a přinášeli plody a ty aby byly trvalé, * aby vám Otec dal všechno, oč jej požádáte v mém jménu.

Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. * Aby vám.

Nebo:

Z pamětního spisu bratra Jindřicha-Dominika Lacordaira u příležitosti obnovení Kazatelského řádu ve Francii

(Mémoire pour le rétablissement en France de l’Ordre des Frères Prêcheurs; Paris 1839; kap. III–V)

Dominik, Kristův rolník

Ve 13. století měli všichni lidé skálopevnou víru. Církev totiž dosud řídila občanskou společnost, s kterou se sdružila. Avšak mentalita evropských národů, pozvolna zpracovaná věky a křesťanstvím, blížila se ke kritickému okamžiku svého dospívání. Co viděl papež Inocenc III. ve snu, totiž hroutící se církev, vyjevil svatý Dominik celému světu. Třebaže byla církev pokládána všemi za královnu a učitelku, přesto Dominik prohlásil, že může být zachráněna pouze tím, jestliže bude obnoveno prvotní apoštolské kázání. Žáci svatého Dominika ho následovali jako kdysi Petra Poustevníka. A tak jako mnozí vzali na sebe kříž, tak se také mnozí stali kazateli.

Všechna evropská učiliště přispěla svým dílem a dala mu mistry a žáky. Bratr Jordán Saský, druhý magistr řádu, sám přijal do řádu víc než tisíc bratří. Svatý Dominik, ačkoli měl před Honoriovou bulou jenom 16 spolupracovníků, z toho 8 Francouzů, 7 Španělů a jednoho Brita, zřídil v pěti letech šedesát klášterů, plných vybraných mužů a zdatných mladíků.

V době, kdy církev byla bohatá, toužili všichni bratři po příkladu Mistra být chudí, a to tak chudí, že žebrali. V době, kdy církev vládla, chtěli všichni po vzoru otce nabývat autority bez jakéhokoli násilí, jen svobodným souhlasem myslí, získaných jejich ctnostmi. Neříkali jako bludaři: „Církev musí být oloupena.“ Ale sami na sobě ji olupovali, aby ji ukázali lidem chudou, jako byla na začátku.

Milovali Boha, opravdově ho milovali, nade všechno ho milovali. A bližního milovali jako sebe, a víc než sebe. Přijali totiž do srdce onu ránu, která všechny svaté vede k tomu, aby mluvili.

Kromě této zásluhy horlivého ducha, bez které nikdy nebyl žádný kazatel, měli bratři kazatelé velkou schopnost rozlišování, jaký způsob kázání se hodí v dané době.

Výslovně jmenuji některé z těch, kteří nikdy neupadnou v zapomenutí. Mezi nimi je ve 13. století svatý Hyacint, apoštol severního kraje, jehož cestu můžeme sledovat podle klášterů, které tu a tam zakládal.

Svatý Petr Veronský, který byl po dlouhém apoštolském životě proboden kopím zákeřníků a napsal do písku krví svých ran první slova apoštolského vyznání: „Věřím v Boha.“

Ve 14. století Jindřich Suso, milý švábský mládenec, který kázal s takovým úspěchem, že nepřátelé vypsali cenu na jeho život.

V téže době bratr Jan Tauler měl věhlas v Kolíně nad Rýnem a v celém Německu.

Připojuji blaženého Vincence Ferrerského, který v 15. století evangelizoval Španěly, Francouze, Italy, Němce, Brity, Skoty a Iry. A Jeronýma Savonarolu. Ten byl zaživa upálen uprostřed lidu, který zapomněl na jeho dobrodiní. Byla to zbytečná krutost, protože jeho ctnost a sláva byly silnější než plamen hranice. Papež Pavel III. prohlásil, že bude považovat za podezřelého z bludařství každého, kdo obviní Savonarolu.

Přidám Tomáše Akvinského, který se záhy stal nejslavnějším učitelem katolické církve; Fra Angelica, o kterém řekl Michelangelo, že nikdo nemůže namalovat takové tváře, neviděl-li je předtím v nebi; Bartoloměje de Las Casas a další.

Ať opatrují ona ctihodná jména ti, kdo je znají a vzývají. Zakončeme tento nástin nesmírného řádu tím, že shrneme chvály, které zpíval ve 14. století jeden z největších křesťanských básníků, velmi slavný pěvec „Božské komedie“:

Nazván byl Dominikem, já však tady

rolníkem zvu ho, jejž si vybral Kristus,

by pomáhal mu pěstovati sady…

Pak s naukou a vůlí dohromady

on v apoštolském úřadě se vydal

jak bystřina, již ženou prudké spády…

Pak vznikly z něho rozmanité struhy,

jimiž se svlažují a svěží stvoly,

hojněji rodí katolické luhy.

RESPONSORIUM

Prosíme, Pane, odpusť nám poklesky. A na přímluvu svatých, které dnes oslavujeme, dej nám takovou zbožnost, * abychom si zasloužili dostat se do jejich společnosti.

Ať nám pomáhají jejich zásluhy, když jsou nám na překážku vlastní hříchy. Ať je nám omluvou jejich přímluva, když na nás žalují naše skutky. Jim jsi udělil v nebi vítěznou palmu, nám neodmítej milost odpuštění hříchů. * Abychom si zasloužili.

Nebo:

Z traktátu „O mystickém pokroku“ bratra Jana Arintera

(Ed. Fr. S.-M. Lozano: BAC 91, Madrid 1952, str. 793-798)

Svatost církve vzrůstá skrze nové světce a proroky v Duchu

Mystický pokrok je jediný a vskutku celkový pokrok. Přirozenost skutečně jenom v něm dosahuje plnosti své dokonalosti, jakmile jí pronikne božská zář. Je to neustálý proud života a síly, a protože proniká vším podle určité míry, můžeme v něm nalézt vzor pro to, abychom dosáhli stavu zralého muže.

Ačkoli všechny údy církve mají jednotlivě prospívat v životě, tedy ve ctnosti a svatosti, bezesporu se někteří domnívají, že církev v tomto ohledu nemůže růst ve svatosti a ani se mysticky rozvíjet, neboť je již od počátku svatá. Není rovněž možné zastávat názor, že církev již nemůže zplodit větší světce a obdržet četnější charismata, než jaké dosud obdržela. Přece však jestliže roste v jednotě a všeobecnosti, i když byla vždycky jedna a všeobecná, nepochybně musí růst alespoň duchovně jako celek, protože je potřeba ji stále více a více budovat.

Toto budování se uskutečňuje především v lásce, následně pak ve svatosti a spravedlnosti. Vpravdě nejlepším křesťanským obrazem a podobou dokonalosti bez jakéhokoli ohraničení je pravé zbožštění čili nejužší sjednocení a připodobnění s Bohem. Musíme se tedy nějakým způsobem snažit o ztotožnění s jeho nekonečnou svatostí a souznít s jeho Duchem, tak aby se nás jeho posvěcující Duch plně zmocnil a hluboce nás připodobnil Otcovu Slovu, které se stalo člověkem.

Pro větší hojnost údů, které takto činí a které se tímto způsobem skutečně posvěcují, celkový život jak se patří vzkvétá a tím i sama pravá svatost celého mystického těla. Když tedy přetrvává tento růst, čím dál víc se uskutečňuje dokonalost svatých v díle jejich služby a na tomto stromě života rostou a dozrávají čerstvé a sladké plody svatosti. Proto je možné tvrdit, že se v každém novém svatém zjevuje nový způsob svatosti a zároveň, když jsou ve všem spojeni vjedno, se den ze dne v nich naplňuje zjevení pokladů ctnosti a života obsažených v Kristu. Takže svátek všech svatých je velmi slavný právě proto, že se v něm Ježíšův skrytý život stává zjevným navenek. Skvělost dokonalosti všech svatých není nic jiného než přebytek téhož Ducha, který je v nich vylit.

Z toho je tedy zřejmé, jak celý organismus církve prospívá ve všech ohledech v tom, který je hlava, tedy v Kristu. Proto nelze tvrdit, že se nikdy nemohou vyskytnout větší světci než ti na počátku, ani něco, co by se nemohlo přirovnat ke Kristu, blahoslavené Panně, apoštolům či prvním učedníkům, s úmyslem dokazovat, že církev ve svatosti neroste a ani se mysticky nerozvíjí. To by znamenalo zúžit samotné zářivé mystické tělo církve pouze na počáteční či zárodečné údy, tělo, které je dospělé, zdravé a silné v mnohých svých orgánech, ve své rozmanitosti a kráse svých činností.

Kristus, jediný zakladatel církve, je její hlavou, on ji řídí, spravuje a zachovává v jednotě, rozdává síly a milosti a bdí nad jejím pokrokem. On svým vlastním Duchem toto tělo oživuje a povzbuzuje, aby rostlo do plnosti. Pán s námi zůstává dnes, jako s námi byl včera a setrvá vždycky podle přislíbení: Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání věku. On sám dodává pevnost přepevnému základu apoštolů, kteří přece netvoří celou věž či dům Páně ani veškerý základ. Je totiž potřebné k nim připočítávat i nové apoštoly a proroky v Duchu, kteří spolu s nimi vytvářejí pro církev základ na úhelném kameni.

Dokud je to možné, církev opravdu neustále roste a prospívá ve svatosti a spravedlnosti před tváří Boží po všechny dny. On sám vede naše kroky na stezky pokoje, tedy svatosti a dokonalosti. Na těchto stezkách nemáme žádné jiné pravidlo ani světlo ani oporu než samotného božského Učitele, který je cesta, pravda a život. Naše kroky nemají jiný, předem určený cíl než samotnou dokonalost nebeského Otce. Ta je vtělená ve vzoru toho, který je odlesk jeho slávy a podoba jeho podstaty, jehož slávu jsme viděli. Slávu pravého jednorozeného Syna, plného milosti a pravdy, z jehož plnosti jsme všichni přijali, a to až do chvíle, kdy se dovrší dokonalost svatých ve skutcích jejich služby a celé tělo spojené a vystavěné do úplnosti se upevní v lásce.

RESPONSORIUM

Žijme v pravdě a lásce, všestranně vrůstejme do toho, který je hlavou, tedy Krista: * Od něho celé tělo čerpá pevnost, to pak podle míry každého údu dělá pokrok v lásce.

Přistupte k Pánu, živému kameni vyvolenému Bohem, sami buďte živými kameny, budujte duchovní příbytek v Ježíši Kristu. * Od něho.

HYMNUS Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys vzor veškeré dokonalosti a svou církev stále zdobíš rozmanitými dary svatosti, které slouží k budování Kristova těla. Prosíme tě, dej, ať jdeme v obdivuhodných šlépějích světců naší rodiny a jednou se těšíme i z jejich věčného společenství. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky