20. květen 2023

Sv. Klementa Marie Hofbauera, kněze
nezávazná památka
(na Moravě památka)

Narodil se 26.12.1751 v Tasovicích u Znojma jako syn českého řezníka Dvořáka. Vyučil se pekařem, ale z touhy po kněžství začal studovat. Několikrát putoval do Říma, vstoupil tam do kongregace redemptoristů a byl vysvěcen na kněze (1785). V letech 1787-1808 působil ve Varšavě a založil tam první klášter redemptoristů severně od Alp. Když Napoleon po dobytí Varšavy zakázal všechna řeholní společenství, přesídlil "apoštol Varšavy" do Vídně. Jako kazatel, duchovní správce a zpovědník měl značný vliv na všechny vrstvy obyvatelstva. Protože nechtěl přijmout zásady tehdy módního osvícenského josefinismu, podle nichž se měla církev stát nástrojem v rukou panovníka, byl dán pod policejní dohled. Na sklonku života dosáhl souhlasu k působení redemptoristů na rakouském území (20. 4. 1820). Sám se však toho dne nedožil, zemřel 15.3.1820. Jeho tělo bylo později (1862) přeneseno do kostela Panny Marie Na nábřeží a v roce 1909 byl prohlášen za svatého.

Ranní chvály

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Prosbami lidstva vyprošen

nám zasvitl už jasný den,

kdy naděje všech, Kristus Pán,

se vznesl k nebes výšinám.

Zář těla oslaveného

zjednává jeho Otci čest

v triumfu z boje velkého,

v němž tyran světa smeten jest.

Vznáší se s mráčkem zářivým,

nechává naděj věrným svým,

otvírá všemu stvoření

ráj prarodiči zavřený.

Toť radost všech je zajisté,

že On, Syn Panny přečisté,

po kříži, krutém mučení

teď trůnit spolu s Otcem smí.

A proto díky vzdejme mu,

Původci spásy vzácnému,

že naše těla uvede

v jasná svá sídla do nebe.

Kéž s nebešťany blaží nás

společná radost, věčný jas:

je proto, že se v oběť dal,

nás však, že na nás myslí dál.

Kriste, jenž vcházíš do nebes,

nám srdce obrať k sobě dnes

a svého Ducha s Otcem svým

nám z nebe sešli ubohým. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Blažíš mě, Pane, svými skutky, já plesám nad dílem tvých rukou, aleluja.

Žalm 91 (92)
Chvála Boha Stvořitele
Vzdává se chvála za to, co učinil jednorozený Syn Boží. (Sv. Atanáš)

Dobré je oslavovat Pána, *

opěvat, Nejvyšší, tvé jméno,

zrána tvou milosrdnost hlásat, *

za noci potom tvoji věrnost

s desítistrunnou harfou, s lyrou *

a s chvalozpěvy při citeře.

Blažíš mě, Pane, svými skutky, *

já plesám nad dílem tvých rukou.

Jak, Pane, skvělá jsou tvá díla, *

jak myšlenky tvé přehluboké!

Nerozumný to nepochopí, *

bláhový pro to nemá smysl.

Ať jako plevel bují hříšní, *

ať vzkvétají, kdo pášou křivdy,

to všechno jim je k věčné zkáze: *

ty však jsi navždy svrchovaný!

Neboť hle, tvoji nepřátelé, †

tví nepřátelé, Pane, zhynou, *

bezbožní budou rozprášeni.

Mně jsi dal sílu tuřích rohů, *

olejem čerstvým pomazals mě.

Zvysoka shlížím na odpůrce, *

naslouchám řečem pomlouvačů.

Jak palma vzkvete spravedlivý, *

vzroste jak libanonský cedr.

Kdo vsazeni jsou v domě Páně, *

pokvetou na nádvořích Božích.

Ponesou ovoce i v stáří, *

zůstanou šťavnatí a svěží

a budou svědčit: Pán je věrný, *

je skála má, je právo samo! 

Ant. Blažíš mě, Pane, svými skutky, já plesám nad dílem tvých rukou, aleluja.

Ant. 2 Já život beru i dávám, zraňuji i uzdravuji, aleluja.

Kantikum
Boží dobrodiní

Dt 32, 1-12

Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti, jako shromažďuje kvočna svoje kuřátka pod křídla. (Mt 23, 37)

Poslyšte, nebesa, co chci říci, *

země, naslouchej slovům mých úst.

Ať má nauka padá jak déšť, *

má slova ať kanou jak rosa,

jak lijavec na zeleň, *

jak vláha na trávu;

jméno Páně chci vzývat, *

vzdejte čest našemu Bohu!

Boží díla jsou dokonalá, *

a všechny jeho cesty spravedlivé.

Bůh je věrný, není v něm klamu, *

je spravedlivý a přímý.

Ti, kdo proti němu hřešili, nejsou jeho syny, *

je to pokolení zlé a zvrácené.

Takhle se Pánu odvděčuješ, *

lide pošetilý a nerozumný?

Což on není tvůj Otec, *

který tě učinil, stvořil a vyvolil?

Jen vzpomeň na dávné dny, *

jen pomysli na jednotlivá pokolení!

Ptej se svého otce, a on ti poví, *

ptej se svých starců, a oni ti řeknou:

Když Nejvyšší rozděloval národy, *

když odděloval syny Adamovy,

stanovil hranice národů *

podle počtu synů praotce Izraele;

údělem Páně je jeho lid, *

Jákob je jeho dědičným podílem.

Nalezl ho na poušti, *

na místě hrůzy a v stepní pustině,

zahrnul ho přízní a odchoval, *

opatroval jak zřítelnici svého oka.

Jak orel volá k letu svá mláďata *

a nad nimi poletuje,

tak nad ním široce rozepjal křídla *

a nosil ho na svých perutích.

Pán sám ho vedl *

a nebyl s ním žádný cizí bůh. 

Ant. Já život beru i dávám, zraňuji i uzdravuji, aleluja.

Ant. 3 Slávou a ctí jsi ověnčil svého Pomazaného, aleluja.

Žalm 8
Velebnost Boží a důstojnost člověka
Všechno podřídil pod jeho nohy, a jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi. (Ef 1, 22)

Pane, náš vladaři, †

podivuhodné je po celé zemi tvé jméno, *

velebnost svou jsi rozestřel po celém nebi!

Navzdory odpůrcům †

už v ústech dětí a batolat zjednal sis chválu, *

že musí zmlknout, kdo zná jen záští a pomstu.

Hledím-li na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *

anebo na měsíc, na hvězdy, jak jsi je stvořil:

co tu je člověk – a přesto na něho myslíš! *

Co tu je smrtelník – přesto se o něho staráš!

Učinil jsi ho jen o málo menším, než andělé jsou, *

ověnčil jsi ho slávou a ctí;

jeho jsi učinil vládcem nad dílem rukou svých, *

všechno mu k nohám položil:

ovce a dobytek všechen a navíc i polní zvěř, †

na nebi ptáky a v moři ryby a vůbec vše, *

co jen se hemží stezkami vod.

Pane, náš vladaři, *

podivuhodné je po celé zemi tvé jméno. 

Ant. Slávou a ctí jsi ověnčil svého Pomazaného, aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Řím 14, 7-9

Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

Pán vstal z hrobu. * Aleluja, aleluja. Pán.

Ten, který pro nás visel na kříži. * Aleluja, aleluja. Sláva Otci. Pán.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Leží mi na srdci prospěch církve a spása duší.

PROSBY

Chvalme a oslavujme Krista za to, že slíbil apoštolům sílu Ducha Svatého, a pokorně k němu volejme:

Sešli své světlo a svou věrnost.

Ty jsi slovo pravdy, moudrost Otcova a věrný obraz jeho slávy, sešli své světlo a svou věrnost,

ať dnes o tobě svědčíme slovem i skutkem před svými bratry.

Veď nás, ať vždy uvažujeme a rozjímáme o tom, co je z Ducha,

abychom neupadli do smrti, ale dosáhli života a pokoje.

Ať tvůj Duch posiluje naši slabost,

abychom se uměli správně modlit.

Naplň nás darem lásky a vědění,

abychom se mohli navzájem moudře povzbuzovat.

Otče náš.

MODLITBA

Bože, tys dal svatému Klementovi pevnou víru a nezdolnou vytrvalost; vyslyš naše prosby a pro jeho zásluhy nám pomáhej, ať ho následujeme stálostí ve víře a dokonalostí v lásce. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky