25. listopad 2023

Sobota, mezidobí, 33. týden
1. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Ty, Bože, vlídný nadmíru,

původce díla vesmíru,

ač trojí v božství vznešeném,

jsi dárce bytí jeden jen.

Slyš vlídně tento chvalozpěv,

v němž ozývá se tklivý vzdech:

Kéž smíme jednou bez výhrad

čistým srdcem tě nazírat.

Ať oheň lásky očistné

do našich beder pronikne,

ať zbraně neodkládáme

a na tvůj příchod čekáme.

Za to, že ticho noční tmy

rušíme zpěvy zvučnými,

uděl nám hojné dary své

v nebeské vlasti zářivé.

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ty věčné slávy původ jsi,

Ducha sedmeré milosti

uděl nám v tebe věřícím

a skloň se vlídně k prosícím.

Nemoci těla zažeň v dál,

od mysli pohoršení vzdal,

vše podlé i s kořeny spal

a utiš srdcí těžký žal.

Rozjasni mysl světlem svým,

podporuj každý čestný čin,

slyš modlitby tě prosících,

dej věčný život v nebesích.

Teď po úsecích sedmi dní,

plyne čas žití veškeren,

a v osmý den, ten poslední,

nastane pro nás soudný den.

Náš Spasiteli, v onen čas,

ve hněvu neodsuzuj nás,

nás po levici nezařaď

dej po pravici tobě stát.

A až se k prosbám věrných svých

ty, Pane, skloníš milostiv,

kéž věčně z nitra vděčného

chválíme Trojjediného. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Žalm 130 (131)
Důvěřuj v Boha jako dítě
Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11, 29)

Pane, nejsem pyšné mysli, *

nepohlížím do vysoka,

nebažím po velkých věcech, *

které nad mou sílu jsou.

Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *

Jako dítě v klíně matky,

jako dítě zkonejšené *

ztichla ve mně duše má.

Izraeli, doufej v Pána *

nyní, vždy a na věky! 

Ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Žalm 131 (132)
Boží přislíbení Davidovu domu
Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1, 32)
I

Na Davida se, Pane, rozpomeň, *

na všechnu jeho námahu a péči,

na to, jak slavně Pánu přísahal, *

mocnému Jákobovu pevně slíbil:

„Nevkročím ve stan svého příbytku, *

na lože neulehnu k odpočinku,

ani své oči usnout nenechám, *

ani svým víčkům spánek nepopřeji,

než Pánu najdu místo příhodné, *

příbytek pro mocného Jákobova!

V Efratě slyšeli jsme o arše, *

na polích jaárských pak jsme ji našli.

Vejděme nyní v jeho příbytek, *

skloňme se k zemi před podnoží jeho!

Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *

ty i tvá vznešená a slavná archa!

Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *

radostně ať ti jásají tví věrní!

Pro svého služebníka Davida *

pomazaného svého neodmítej! 

Ant. Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

II

Přísahal pevně Davidovi Pán, *

od svého slibu nikdy neustoupí:

„Na trůně tvém dám slavně zasednout *

dědici, který z tvého těla vzejde.

A jestli budou tvoji synové *

mé smlouvy dbát a řádů, jímž je učím,

dám pak i jejich synům zasednout *

pro věčné časy na trůně tvé vlády.“

Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *

jej přál si navždy za sídlo své vlády:

„Toto je na věky můj příbytek, *

zde budu sídlit v místě vytouženém.

Pokrmu jeho štědře požehnám *

a chlebem budu sytit jeho chudé.

Odění spásy jeho kněžím dám, *

jásat a plesat budou jeho věrní.

Tady moc Davidovu rozhojním, *

pomazanému svému světlo zjednám.

Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *

on sám se bude skvít mým diadémem.“ 

Ant. Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně.

Toho, jenž úžas šíří po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Zachariáše

14,1-21

Poslední tíseň Jeruzaléma a jeho oslavení

Tak praví Hospodin: „Hle, přichází den pro Hospodina, kdy bude uprostřed tebe rozdělována kořist z tebe. Shromáždím k Jeruzalému všechny pohany do boje a město bude dobyto, domy vyloupeny a ženy znásilněny. Polovice města půjde do vyhnanství, ale zbytek lidu nebude z města vyhlazen.

Potom však Hospodin vytáhne a bude proti těm pohanům bojovat, jako bojoval kdysi v den bitvy. V ten den budou jeho nohy stát na Olivové hoře, která je na východ od Jeruzaléma; Olivová hora se rozštěpí uprostřed od východu na západ velmi velikým údolím a polovice hory ustoupí na sever a druhá polovice na jih. Utečete do údolí jejich hor, protože horské údolí se potáhne až k Jasolu; utečete, jako jste utíkali před zemětřesením v době judského krále Uzijáha. Potom přijde Hospodin, můj Bůh, a všichni svatí s ním.

V ten den nebude světlo, ale chladno a mráz. Bude to jeden den, známý jen Hospodinu: ani den, ani noc, v čas večera bude zase světlo. V ten den vyprýští živá voda z Jeruzaléma, polovice z ní poteče do moře východního a polovice do moře západního, poteče v létě i v zimě.

Hospodin bude králem nad celou zemí, v ten den bude jen jeden Hospodin a jedno jeho jméno. Celá země se změní v planinu od Geba k Rimmonu na jih od Jeruzaléma. Ten bude na výšině a bude obýván na svém místě od Benjamínovy brány až k místu Dřívější brány a až k Nárožní bráně, od věže Chananel až ke Královským lisům. Bude se v něm bydlet, nebude už prokletí, Jeruzalém bude bydlet v bezpečí.

To bude porážka, jíž stihne Hospodin všechny národy, které vytáhly proti Jeruzalému: tělo jim bude hnít, ještě když budou stát na svých nohou, v očních důlcích jim budou hnít oči a v ústech bude hnít jazyk.

V ten den způsobí u nich Hospodin veliký zmatek: jeden uchopí ruku svého bližního, ale zároveň ji napřáhne proti němu. I Juda bude bojovat v Jeruzalémě; bude shromážděno bohatství všech okolních pohanů: zlato, stříbro a velké množství oděvů. Stejnou porážkou stihne Hospodin koně, mezky, velbloudy, osly a všechen dobytek, který v těch táborech bude.

Ale všichni, kdo zbudou ze všech pohanů, kteří přitáhnou proti Jeruzalému, budou každý rok putovat, aby se klaněli Králi, Hospodinu zástupů, a slavili svátek stánků.

Jestliže však některý z národů země nebude do Jeruzaléma putovat, aby se klaněl Králi, Hospodinu zástupů, nebude na něj padat déšť. Jestliže nepřiputuje a nepřijde národ egyptský, stihne ho to neštěstí, kterým Hospodin zasáhne ty pohany, kteří nepřiputují, aby slavili svátek stánků. To bude trest na Egypťany a trest na všechny pohany, kteří nepřiputují, aby slavili svátek stánků.

V ten den bude napsáno na zvoncích koní: ‚Zasvěcen Hospodinu‘; hrnce v Hospodinově domě budou jako obětní misky před oltářem. Všechny hrnce v Jeruzalémě i v Judsku budou zasvěceny Hospodinu zástupů. Všichni obětující přijdou, vezmou z nich a budou v nich vařit. V ten den nebude už v domě Hospodina zástupů žádný kramář.“

RESPONSORIUM

Zach 14,8; 13,1; Jan 19,34

V ten den vyprýští živá voda z Jeruzaléma, * pramen pro Davidův dům na obmytí hříchu.

Jeden z vojáků Ježíšovi kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda, * pramen.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého Tomáše Akvinského, kněze, o apoštolském vyznání víry

(Coll. super Credo in Deum: Opuscula theologica 2, Taurini 1954, pp. 216-217)

Až se objeví tvá sláva, budu nasycen

Je na místě, že vyznání víry končí tím, k čemu směřuje všechno naše toužení, totiž věčným životem: „Věřím v život věčný. Amen.“

Nejdůležitější na věčném životě je to, že se člověk spojuje s Bohem, neboť sám Bůh je odměnou a cílem všeho našeho namáhání: Já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká. A toto spojení spočívá v dokonalém patření na Boha: Nyní vidíme jen jako v zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v tvář. Dále spočívá ve svrchované chvále, jak říká prorok: Zazní tam radost a veselí, díkůvzdání a chvalozpěvy. A také v dokonalém nasycení touhy, neboť každý blažený tam dostane víc, než po čem toužil a v co doufal. To je založeno na tom, že se v tomto životě nemohou nikomu splnit všechna jeho přání, a také na tom, že nic stvořeného nemůže zcela nasytit touhu člověka; jen Bůh ji totiž nasycuje, ano, nekonečně přesahuje, takže nemůže spočinout, leda v Bohu, jak říká Augustin: „Učinil jsi nás, Pane, pro sebe a naše srdce nemá klid, dokud nespočine v tobě.“

A protože v nebeské vlasti budou mít svatí Boha dokonale, je zřejmé, že jejich touha bude nasycena a sláva ji ještě přesáhne. Proto Pán říká: Pojď se radovat se svým pánem. Augustin k tomu říká: „Ne že by plnost radosti vstoupila do těch, kdo se budou radovat, ale všichni, kdo se budou radovat, vejdou do radosti.“ Písmo říká: Až se objeví tvá sláva, budu nasycen. A jinde: On naplní tvou touhu štěstím.

Všechno, z čeho se člověk raduje, je tam v plnosti a nadbytku. Jde-li člověk za štěstím, tam ho čeká štěstí svrchované a dokonalé, protože pramení v nejvyšším dobru, to jest v Bohu: Po tvé pravici je věčná slast.

Dále spočívá věčný život v radostném společenství všech blažených; toto společenství bude zdrojem převeliké radosti, protože každý bude mít všecko dobré spolu se všemi blaženými. Neboť každý bude milovat druhého jako sebe sama, takže se bude z jeho štěstí radovat jako ze svého. A tak radost a štěstí jednoho poroste úměrně ke štěstí všech.

RESPONSORIUM

Žl 16 (17),15; 1 Kor 13,12

Ve spravedlnosti uzřím, Bože, tvou tvář, * až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.

Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale. * Až procitnu.

MODLITBA

Modleme se.

Věčný Bože, ty jsi původce všeho dobra; vyslyš naše prosby a dej, ať služba tobě je naší stálou radostí, neboť opravdové štěstí člověka je v tom, že ti může celým svým životem sloužit. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky