Žila v 15. století v italské Umbrii. Nejprve byla provdána za násilnického muže, trpělivě snášela jeho hrubosti a smířila ho s Bohem. Později, když její manžel i děti zemřeli, vstoupila do kláštera řádu svatého Augustina. Dávala všem vynikající příklad trpělivosti a zkroušenosti. Zemřela tam před rokem 1457.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Vladaři věčný, nejvyšší,
Vykupitel svých věrných jsi,
smrt zmírá při tvém vítězství,
teď milost tvá se mocně skví.
Ty po Otcově pravici
usedáš na trůn zářící,
a přejímáš moc nad všemi,
jež nemá původ na zemi.
Ať trojí říše tvorů tvých,
jak nebeských, tak pozemských,
tak temná říše pekelná
před tebou sklání kolena.
Andělé trnou v úžase,
co s lidským rodem stává se:
Hřeší člověk, smývá člověk,
vládne Slovo – Bohočlověk.
Buď, Kriste, naší radostí,
co čeká nás v tvé věčnosti,
ty, který řídíš světa říš
a nejvíc blaha přinášíš.
Až zaskvěješ se v onen den
v oblaku Soudce plameném,
smaž dluhy nezaplacené
a vrať nám věnce ztracené.
Proto tě vroucně prosíme:
Odpusť nám, čím kdy zhřešíme,
a milostí svou pozdvihni
nám srdce ve tvé výšiny.
Buď sláva tobě, Ježíši,
jenž vznášíš se už do výší,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude. Aleluja.
Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *
od slunce východu až na západ.
Ze Siónu, té hory překrásné, *
se v oslnivé záři zjevuje.
To přichází náš Bůh, a nemlčí, †
všespalující oheň před ním jde, *
okolo něho bouře burácí.
Svolává shora nebesa i zem, *
odhodlán konat nad svým lidem soud:
„Shromážděte mi moje vyvolené, *
co při oběti stvrdili mou smlouvu!“
A nebe hlásá jeho spravedlnost, *
že on je Bůh a právem rozsoudí. △
Ant. Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude. Aleluja.
Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej. Aleluja.
„Slyš, můj lide, nyní promluvím! *
Izraeli, proti tobě svědčím. *
Viním tě a soudím tváří v tvář, *
neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!
Nekárám tě pro tvé oběti, *
mám tvé žertvy stále před očima.
Nevezmu však býky z chlévů tvých, *
ani nechci kozly z tvého stáda.
Vždyť mě patří všechna lesní zvěř, *
tisíce mám zvířat na svých horách.
Znám i všechno ptactvo nebeské, *
mé je vše, co na polích se hemží.
Kdybych lačněl, tobě nepovím; *
můj je svět i vše, co obsahuje.
Cožpak já chci býčí maso jíst, *
cožpak se chci napít kozlí krve?
Oběť chvály Bohu přinášej, *
plň své sliby vůči Nejvyššímu!
Ke mně volej za dnů soužení, *
vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“ △
Ant. Oběť chvály Bohu přinášej. Aleluja.
Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly. Aleluja.
Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †
„Nač mi odříkáváš přikázání *
a mou smlouvu darmo bereš do úst,
když se vzpíráš mému vedení, *
odhazuješ za hlavu má slova?
Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *
s cizoložníky jsi jedna ruka;
ústa ke špatnostem otvíráš *
a tvůj jazyk osnuje lež na lež;
o svém bratru mluvíš hanebně, *
na syna své matky kydáš hanu.
Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *
myslil bys, že já jsem jako ty.
Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *
nežli vás vydám zkáze bez úniku!
Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *
kdo správně žije, dojde Boží spásy!“ △
Ant. Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly. Aleluja.
Srdce mé i tělo, aleluja.
Jásá k Bohu živému, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Jana
4,1-10
Bůh si nás zamiloval
Milovaní, každému duchu hned nevěřte, ale zkoumejte duchy, zdali jsou z Boha; vždyť je ve světě mnoho lžiproroků. Ducha Božího poznáte takto: každý duch, který vyznává, že Ježíš přišel jako Mesiáš v těle, je z Boha; ale žádný duch, který Ježíše nevyznává, není z Boha. To je duch antikristův, o němž jste slyšeli, že má přijít, a už teď je na světě.
Vy, děti, jste z Boha a zvítězili jste nad nimi, neboť větší je ten, který je ve vás, než ten, který je ve světě. Oni jsou ze světa. Proto co říkají, vychází ze světského smýšlení, a svět jim dopřává sluchu. My jsme z Boha. Kdo zná Boha, dopřává sluchu nám, kdo z Boha není, sluchu nám nedopřává. Podle toho rozeznáme ducha pravdy a ducha bludu.
Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.
RESPONSORIUM
1 Jan 4,9; Jan 3,16
V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, * aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný, aleluja.
Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, * aby každý.
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladu svatého Augustina, biskupa, na Janovo evangelium
(Tractatus 81,4: CCL 36, 531-532)
Kristova slova v nás zůstávají
Zůstanete-li ve mně, říká Kristus, a zůstanou-li ve vás moje slova, můžete prosit, oč chcete, a dostanete to. Jestliže zůstáváme v Kristu, co by kdo mohl chtít než to, co se srovnává s Kristem? A co by kdo mohl chtít, jestliže zůstává ve Spasiteli, než to, co není cizí spáse? Něco jiného totiž chceme, protože jsme v Kristu, a něco jiného, protože jsme dosud v tomto světě. Z přebývání v tomto světě k nám někdy proklouzne, že žádáme něco, o čem nevíme, že nám neprospěje. Jestliže však zůstáváme v Kristu, neexistuje, aby se nám stalo, že by nám, když se modlíme, Kristus učinil něco jiného, než co nám prospívá.
Nuže, zůstáváme v něm, když v nás zůstávají jeho slova. Prosme, oč chceme, a dostaneme to. Protože jestliže prosíme, a nic se neděje, pak neprosíme o nic, co by mělo přebývání v něm, ani co by obsahovala jeho slova, která v nás zůstávají, nýbrž co souvisí se žádostivostí a slabostí těla, jež není v Kristu a v němž ani nezůstávají jeho slova. Zato určitě patří k jeho slovům modlitba, které nás on sám naučil a ve které říkáme: Otče náš, jenž jsi na nebesích. Od slov této modlitby a od jejich významu bychom neměli ve svých prosbách ustupovat, a ať budeme prosit o cokoli, stane se nám to.
Říci, že Kristova slova v nás zůstávají, lze zajisté tehdy, když konáme, co nám přikázal, a milujeme, co slíbil. Když nám ovšem jeho slova zůstávají jen v paměti, ale v našem životě se nenacházejí, nepočítejme se za ratolesti vinného kmene, protože nečerpáme život z kořene. K tomuto rozdílu se vztahuje, co stojí psáno: Abyste si připomínali a plnili všechna má přikázání. Mnozí si totiž přikázání pamatují, ale nedbají jich nebo se jim dokonce posmívají a jim odporují. V takových lidech ovšem Kristova slova nezůstávají: nějak se dotýkají, ale nesouvisejí, a proto jim nebudou ku prospěchu, ale na svědectví proti nim. A jelikož v nich sice nějak jsou, ale nezůstávají v nich, pamatují si je vlastně proto, aby byli na jejich základě souzeni.
RESPONSORIUM
Srov. Kaz 4, 17a.c
Dej pozor na své kroky, když jdeš do Božího domu, * přicházej v poslušnosti. Aleluja.
Poslušnost je lepší, než oběť darovaná pošetilci. * Přicházej.
MODLITBA
Modleme se.
Prosíme tě, Bože, dej nám moudrost kříže a statečnost, kterými jsi štědře obdařil svatou Ritu; ať všechna svá soužení spojujeme s utrpením Kristovým, abychom dosáhli podílu na jeho velikonočním tajemství. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky