6. prosinec 2023

Sv. Mikuláše, biskupa
nezávazná památka
(v českobudějovické diecézi: slavnost)

Byl biskupem v Myře v maloasijské Lykii (na dnešním území Turecka). Zemřel kolem poloviny 4. století. Jeho úcta se rychle rozšíříla po celé východní oblasti a od 10. století i na Západě. V roce 1082 byly jeho ostatky přeneseny do italského města Bari.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Nebeské Slovo, Syn ty jsi

a světlo z Otce prýštící,

jenž zrozen jdeš zachránit svět,

když naplnil se časů věk.

Už teď nám duši rozjasni

a plamen lásky zapal v ní,

ať zpráva plná radosti

z nás všechno podlé vyhostí.

Až brzy jako Soudce náš

hlubiny srdcí zotvíráš,

za skrytý hřích trest vyměříš,

věrné za dobré odměníš.

Kéž věčný trest nás nestihne

za mnohé skutky zločinné,

kéž se pak navždy staneme

občany vlasti blažené.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i s Duchem, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo. 

Žalm 17 (18), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství
V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)
I

S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *

 Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,

ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *

ty jsi můj štít a záchrana moje!

Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *

osvobodil mě od nepřátel!

Smrtící vlny mě zalily, *

příboje zkázy mě plnily děsem.

Osidla temnot mě ovila, *

smyčky smrti se nade mnou zdrhly.

K Pánu jsem volal v úzkostech, *

k Bohu jsem křičel o záchranu.

Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *

k jeho uším došel můj nářek. 

Ant. S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

II

A tu se zachvěla, pohnula zem, †

v základech hor se zakolísala, *

jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.

Z jeho nozder valil se dým, †

z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *

řeřavé uhlíky sršely z něj.

Nachýlil nebe a sestoupil níž, *

s černými mračny pod nohama.

Na cherubovi přilétal, *

na perutích vichru se snášel.

Celý se halil v temnotách, *

do clony z tmavých vod a mraků.

Ze záře, která před ním šla, *

padaly kroupy a řeřavé uhlí.

Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *

hlasem svým Nejvyšší zaburácel.

Vysílal šípy do všech stran, *

blesky metal a kolkolem sršel.

I bylo vidět až na mořské dno, *

obnažily se základy země.

když jsi, Pane, zahrozil, *

zadul vichřicí svého hněvu.

Pro mne však z výšin svou pravicí sáh’, *

vyzdvihl mě z té záplavy vodní,

vyrval mě z rukou mých nepřátel, *

z přesily mocných nenávistníků.

Vrhli se na mne v můj neblahý den, *

Pán mi však přispěchal na ochranu.

Na volný prostor vyvedl mne, *

zachránil, v kom našel zalíbení. 

Ant. Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

III

Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *

splatil mi za to, že ruce mám čisté;

za to, že po cestách Páně jsem šel, *

od svého Boha neodpadl.

Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *

zákony jeho jsem neodmítal.

Zůstal jsem před ním bez viny, *

chránil se bedlivě před proviněním.

odplatil Pán mou nevinnost, *

neboť viděl, že ruce mám čisté.

K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *

a s dobrým jednáš dobrotivě.

Čistému odplácíš čistotou, *

k chytrákům však jsi opatrný.

Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *

pohledy zpupné však pokořuješ.

Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *

Bůh můj mé temnoty ozařuje.

S tebou ztékám valy a zdi, *

se svým Bohem přeskočím hradby. 

Ant. Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

Pane, náš Bože, obrať nás.

Ukaž nám svou tvář a budeme spaseni.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

5,1-7

Hospodinova vinice

Zazpívám píseň svému miláčkovi,

píseň svého přítele o jeho vinici.

Vinici měl můj přítel

na úrodném svahu.

Oplotil ji, očistil od kamení,

osázel ji ušlechtilou révou.

Uprostřed postavil věž,

i lis v ní vyhloubil:

čekal, že ponese hrozny,

ona však plodila pláňata.

Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma

a judští mužové,

suďte mezi mnou a mou vinicí!

Co jsem měl ještě udělat své vinici

a neudělal jsem?

Když jsem čekal, že ponese hrozny,

proč přinesla plané plody?

Teď vám ukážu,

co udělám své vinici:

odstraním její plot,

že ji spasou,

rozbořím její zeď,

že ji rozšlapou.

Udělám z ní pustinu,

nebude ořezána ani okopána,

vzroste v trní a hloží.

Mrakům dám příkaz, aby ji nezkropily deštěm.

Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele,

Judovci – jeho milou sazenicí.

Čekal spravedlnost, a hle – nepravost,

čekal právo, a hle – bezpráví!

RESPONSORIUM

Žl 79 (80),14.15.3.16.15

Tvou vinici pustoší kanec z lesa a polní zvěř ji spásá. Pohleď, Pane, a probuď svou sílu, * ochraňuj, co tvá pravice zasadila.

Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! * Ochraňuj.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého Augustina, biskupa, na Janovo evangelium

(Tract. 123,5: CCL 36,678-680)

Tíhu smrti nechť přemáhá síla lásky

Pán se ptá na to, co předem věděl. Ptá se, nikoli jednou, ale i podruhé a do třetice, zda ho Petr miluje. Stejněkrát slyší od Petra, že ho miluje, a stejněkrát Petrovi svěřuje, aby pásl jeho ovce.

Po trojím zapření přichází trojí vyznání, aby jazyk nesloužil lásce méně než strachu a aby se nezdálo, že hrozba smrti vyvolá více slov než skutečnost života. Zatímco strach se projevil zapřením pastýře, úkolem lásky by měla být péče o jeho stádo.

Ti, kdo pasou Kristovy ovečky v takovém duchu, jako by patřily jim, a ne Kristu, přesvědčivě ukazují, že nemilují Krista, ale sebe.

Ona opakovaně vštěpovaná slova Kristova probouzejí k bdělosti vůči těm, na něž si stěžuje apoštol: Všichni jdou za svým prospěchem, ne za tím, co je Kristovo.

Vždyť co znamená ono: Miluješ mě? Pas moje ovce! Je to, jako by bylo řečeno: Jestliže mě miluješ, nemysli na svou vlastní pastvu, ale na mé ovce. Pas je a nezapomínej, že patří mně, a ne tobě. Snaž se, aby byly mou slávou, nikoli tvou, mým vlastnictvím, nikoli tvým, mým bohatstvím, nikoli tvým. A nezařazuj se mezi ty, kteří přispívají k nebezpečnosti doby svou sebeláskou a vším ostatním, co s tímto pramenem zla souvisí.

Kristovi pastýři ať jsou tedy nesobečtí a pasou ovce ne jako svůj, ale Kristův majetek.

Především však se musí každý pastýř Kristova stáda vyvarovat, aby nešel za vlastním prospěchem místo za tím, co si přeje Ježíš Kristus; a nikdo nesmí těch, za které Kristus prolil svou krev, zneužívat k uskutečnění vlastních cílů.

Kristova láska se musí v pastýři jeho ovcí rozhořet takovým duchovním žárem, že přemůže i přirozený strach před smrtí, který nás naplňuje, i když chceme žít s Kristem.

Ať je však tíha smrti jakákoli, musí ji přemoci síla lásky. Vždyť milujeme toho, který je náš život, a přesto neváhal za nás zemřít.

Kdyby tíha smrti neexistovala a smrt byla lehká, sláva mučedníků by nebyla nijak veliká. Jestliže si však dobrý Pastýř, který položil za své ovce vlastní život, z těchto ovcí vybral tolik mučednických svědků, tím spíš se mají až na smrt bít za pravdu a do krve bojovat proti hříchu ti, kterým Kristus svěřil své ovce, aby jim byli pastýři, učiteli a vůdci.

Kristus dal zajisté svou smrtí příklad. Kdo by nenahlédl, že především pastýři mají následovat tohoto Pastýře, jestliže ho následovalo i tolik oveček? Ostatně i sami pastýři jsou ovcemi jediného Pastýře jediného stáda. Neboť všechny nás přijal za své ovce a za všechny trpěl a dokonce se sám stal ovcí, aby se mohl za všechny obětovat.

RESPONSORIUM

Sir 45, 3; Žl 77 (78), 70. 71

Pán ho před králem podporoval, pro svůj lid mu dal přikázání * a ukázal mu svou slávu.

Pán si zvolil svého služebníka, ať pase Izraele, dědictví svoje, * a ukázal.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, dárce všeho dobra, vyslyš naše pokorné prosby a na přímluvu svatého biskupa Mikuláše stůj při nás v každém nebezpečí a veď nás bezpečnou cestou ke spáse. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky