Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Toť vskutku pravý Boží den,
zářící světlem blaživým,
Vždyť celý svět byl omyt v něm
přesvatou krví ze svých vin.
On vrátil slepým světla svit
a hříšným naděj znovu vlil,
kdo by se musel strachem chvít,
když Pán i lotru odpustil?
Úžas jal nad tím anděly,
kteří trest těla viděli,
že lotr Krista prosící
směl věčné slávy dosíci.
V tom nesmírné tkví tajemství:
By sňal hřích, který na všech lpí,
a zbavil svět vin veškerých,
vtělený Bůh smyl z těla hřích.
Může být větší vznešenost,
než když hřích milost vyhledá,
žár lásky spálí bázlivost
a když smrt nový život dá?
Buď věčně Kriste věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pane, můj Bože, jsi nade vše velký, aleluja.
Dobrořeč Pánu, chval jej, má duše! *
Pane, můj Bože, jsi nadevše velký,
oděný krásou a vznešeností, *
jako pláštěm světlem se halíš.
Nebesa pneš jak stanovou plachtu, *
síně své zbudovals nad vodami,
z letících mračen si povoz činíš, *
na křídlech větru se k zemi snášíš,
vichry si bereš za svoje posly, *
plameny za své služebníky.
V základech mocných jsi upevnil zemi, *
takže až do věků nezakolísá.
Pramoře jako rouchem ji krylo, *
vody stály až nad horami.
Před tvou hrozbou stáhly se zpátky, *
prchaly před hlasem tvého hromu.
Vzestouply do hor, do dolin klesly, *
na místa, která ty jsi jim určil.
Dal jsi jim hranici, přes kterou nesmí, *
aby zas nemohly zaplavit zemi.
Pramenům kázal jsi v potocích stékat, *
v údolích mezi horami plynout.
Všechnu zvěř polní napájejí, *
divocí osli hasí v nich žízeň.
Při nich pak hnízdí nebeské ptactvo, *
větvovím stromů zní jeho zpěv. △
Ant. Pane, můj Bože, jsi nade vše velký, aleluja.
Ant. 2 Vláhu z tvých komor, Pane, zem dosyta pije, aleluja.
Z oblačných sídel napájíš hory, *
vláhu z tvých komor zem dosyta pije.
Dáváš růst píci, jíž stáda se živí, *
rostlinám, které jsou k užitku lidem;
vydáváš pro ně ze země chléb, *
který dodává člověku síly,
víno, jež člověku potěší srdce, *
že se mu tvář jak olejem svítí.
Dosyta pije i stromoví Páně, *
libánské cedry, jež sázel on sám.
V nich pak si ptáci stavějí hnízda, *
v cypřiších domov si udělal čáp.
Horské štíty kamzíkům patří, *
ve skalách jezevci našli si skryt.
Měsíc jsi učinil měřidlem času, *
slunce pak ví, kdy zapadat má.
Když sešleš soumrak a setmí se na noc, *
začne v ní obcházet divoká zvěř.
Lvíčata s řevem si žádají kořist, *
od Boha čekají pokrm svůj.
Když slunce vychází, stáhnou se opět, *
ulehnou do svých doupat a nor.
Tehdy pak člověk vykročí k práci, *
aby v ní setrval po celý den. △
Ant. Vláhu z tvých komor, Pane, zem dosyta pije, aleluja.
Ant. 3 Ať trvá navěky sláva Páně, aleluja.
Kterak jsou četná, Pane, tvá díla! †
Všechno jsi stvořil a učinil moudře, *
plna je tvého tvorstva zem.
Tam moře mocné a velké a širé, †
v něm se to hemží bezpočtem tvorů, *
havěti drobné i velikých stvůr.
Lodi jím plují, i leviatan, *
stvořils jej, aby si ve vlnách hrál.
Na tebe čeká všechno a všichni, *
že jim dáš obživu v pravý čas.
A ty ji dáváš a oni si berou, *
dobrem se sytí, když otevřeš dlaň.
Skryješ-li před nimi tvář, tu se zděsí, †
když jim odejmeš dech, oni hynou, *
opět se vracejí ve svůj prach.
Sešleš-li ducha, tvoří se noví: *
tak zemi obnovuješ tvář.
Ať trvá na věky sláva Páně, *
ať se Pán raduje ze svých děl!
Země se zachví, když pohlédne na ni, *
kouří se z hor, když jen se jich tkne.
Pánu chci zpívat, co budu dýchat, *
Bohu chci hráti, co budu živ.
Kéž se mu zalíbí moje písně! *
Já se chci v Pánu radovat!
Kéž jen by hříšní ze světa sešli, †
kéž by už bezbožných nebylo nikde! *
Dobrořeč Pánu, duše má! △
Ant. Ať trvá navěky sláva Páně, aleluja.
Bůh, který vzkřísil Pána, aleluja.
Vzkřísí svou mocí také nás, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Petra
2,11-25
Veďte vzorný život
Milovaní, jako cizince a přistěhovalce vás napomínám: zdržujte se tělesných žádostí, protože ony bojují proti duši. Veďte mezi pohany vzorný život. Oni sice o vás mluví jako o špatných lidech, ale když budou pozorovat, že konáte dobro, budou velebit Boha v den navštívení.
Kvůli Pánu se podřizujte každému lidskému zřízení: ať už je to král jako svrchovaný vládce, nebo místodržitelé, kteří jsou od něho posíláni trestat zločince a vyznamenávat ty, kdo jednají správně. Vždyť tak to chce Bůh, abyste svým dobrým chováním umlčovali nevědomost nerozumných lidí. Jednejte jako lidé svobodní, a ne jako lidé, kteří svobodou zakrývají svou špatnost, ale chovejte se jako Boží služebníci.
Všechny ctěte, bratry milujte, Boha se bojte, krále mějte v úctě.
Vy, kdo sloužíte, poslouchejte s všemožnou povinnou úctou své pány, a to nejen dobré a mírné, ale i tvrdé. Neboť to je zásluha, jestliže někdo snáší špatné zacházení a trpí nezaslouženě s vědomím, že to od něho Bůh žádá. Jakápak by to byla sláva, kdybyste snášeli rány za to, že jste jednali špatně! Když děláte dobře, a přesto musíte trpět, je to milé Bohu. K tomu jste přece byli povoláni.
Vždyť i Kristus trpěl za vás
a zanechal vám tak příklad,
abyste šli v jeho šlépějích.
„On nezhřešil
a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného.“
Když mu spílali, on jim to spíláním neoplácel,
když trpěl, nevyhrožoval,
ale ponechal vše tomu, který soudí spravedlivě.
On sám na svém těle vynesl
naše hříchy na dřevo kříže,
abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě.
Jeho ranami jste uzdraveni.
Byli jste kdysi jako bludné ovce,
ale nyní jste se vrátili k pastýři a strážci svých duší.
RESPONSORIUM
Srov. 1 Petr 2,21.24
Kristus za nás trpěl a zanechal nám tak příklad, * abyste šli v jeho šlépějích, aleluja.
On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. * Abyste.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze starobylé velikonoční homilie
(Sermo 35,6-9: PL 17 ed. 1879,696-697)
Kristus – původce vzkříšení a života
Když Pavel uvažuje o štěstí znovunabyté spásy, volá: Skrze Adama vstoupila do tohoto světa smrt, skrze Krista byla světu vrácena spása. A jinde: První člověk jsa z prachu země byl pozemský, druhý člověk jsa z nebe je nebeský. A dodává: Jako jsme nesli podobu pozemského, to jest starého člověka v hříchu, tak nesme podobu nebeského, to jest držme se spásy člověka Bohem přijatého, vykoupeného, obnoveného a očištěného v Kristu, jak říká týž apoštol: Prvotinou je Kristus, původce vzkříšení a života, po něm následují ti, kdo jsou Kristovi, to jest ti, kdo žijí v jeho čistotě a jsou si jisti nadějí jeho vzkříšení, že s ním budou mít v nebesích podíl zaslíbené slávy. Jak to říká v evangeliu i sám Pán: Kdo mě následuje, nezahyne, ale přejde ze smrti do života.
Takže Spasitelovo umučení znamená spásu pro život člověka. Proto také chtěl za nás zemřít, abychom v něho věřili a žili navěky. Chtěl být na čas, čím jsme my, abychom dosáhli jeho věčnosti, kterou nám slíbil, a žili navždy s ním.
Právě to je milost nebeských tajemství a to je dar velikonoční, v tom je žádoucnost hlavního svátku roku a počátek všeho, co se rodí.
Proto ti, kdo se zrozením v koupeli života narodili svaté církvi, znovuzrození jako čisté děti, v nevinnosti duše hlasitě jásají. Proto čistí otcové a cudné matky plodí skrze víru nesčetné mladé pokolení.
Proto září pod stromem víry z hlubin čistého pramene jas svící. Proto jsou pokřtění posvěcováni nebeskou milostí a živí se slavným tajemstvím duchovního hodu.
Proto jediný lid, který chová svatá církev ve svém lůně, v bratrském společenství vzývá jediného Boha v Trojici a zpívá s Prorokem žalm velikonočního svátku: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho.
Jaký že je to den? Ten, který nám dal počátek života, pramen a původce světla, ano, samého Pána Ježíše Krista, neboť ten o sobě řekl: Já jsem den, a kdo chodí ve dne, neklopýtá. To znamená, že kdo ve všem následuje Krista, dojde v jeho stopách až k trůnu věčného světla. Vždyť také ještě za svého pozemského života za nás prosil Otce: Otče, chci, aby tam, kde jsem já, se mnou byli také ti, kteří ve mne uvěřili; aby tak, jako ty ve mně a já v tobě, byli i oni v nás.
RESPONSORIUM
1 Kor 15,47.49.22
První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. * My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe, aleluja.
Jako pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. * My jsme.
HYMNUS Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty nám dopřáváš, abychom každý rok prožívali radost ze vzkříšení našeho Pána Ježíše Krista; dej, ať se naše velikonoční radost jednou promění v radost věčnou. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky