20. únor 2023

Pondělí, mezidobí, 7. týden
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Po spánku s údy svěžími

s ochotou z lůžka vstáváme.

Buď, Otče, s námi bdícími,

když chvály tobě zpíváme.

Náš ret má nejdřív tobě znět,

a oheň mysli k tobě spět,

by počínal náš každý čin

se svatým požehnáním tvým.

Jitřence ustup, noci zlá,

vy stíny temnot, světlu dne,

ať vina, již noc přinesla,

se darem světla rozpadne.

Dál skromně prosíme tě, slyš:

výhonky zla z nás ořež již,

ať ctíme tebe s vděčností

po všechny věky věčnosti.

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ty věčné světlo, božství jsi

jediné v celé Trojici,

my ubozí tě vzýváme

a ruce k tobě spínáme.

Věříme v Otce věčného

i v jeho Syna drahého,

i v Ducha, který láskou je

na věky v jedno spojuje.

Tys Pravda, Láska nejčistší,

všech cíl a štěstí nejvyšší,

dej doufat, pevnou víru mít,

tvou lásku najít a z ní žít.

Počátku, cíli stvoření,

všech živých věčný prameni,

sladká útěcho trpících,

naděje jistá věrných svých.

Ty všechno bytí ztvárňuješ,

nikoho nepotřebuješ,

tvé světlo všechno objímá:

buď doufajících odměna.

Vzývejme Krista, Otce s ním,

i s jejich Duchem společným:

V Trojici Bože jediný,

nás, prosící tě, posilni. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.

Žalm 49 (50)
Pravá bohoslužba
Nepřišel jsem Zákon zrušit, ale naplnit. (Srov. Mt 5, 17)
I

Pán mluví, Pán a Bůh, a volá zem *

od slunce východu až na západ.

Ze Siónu, té hory překrásné, *

se v oslnivé záři zjevuje.

To přichází náš Bůh, a nemlčí, †

všespalující oheň před ním jde, *

okolo něho bouře burácí.

Svolává shora nebesa i zem, *

odhodlán konat nad svým lidem soud:

„Shromážděte mi moje vyvolené, *

co při oběti stvrdili mou smlouvu!“

A nebe hlásá jeho spravedlnost, *

že on je Bůh a právem rozsoudí. 

Ant. Náš Bůh přijde zjevně a mlčet nebude.

Ant. 2 Oběť chvály Bohu přinášej.

II

„Slyš, můj lide, nyní promluvím! *

Izraeli, proti tobě svědčím. *

Viním tě a soudím tváří v tvář, *

neboť já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!

Nekárám tě pro tvé oběti, *

mám tvé žertvy stále před očima.

Nevezmu však býky z chlévů tvých, *

ani nechci kozly z tvého stáda.

Vždyť mě patří všechna lesní zvěř, *

tisíce mám zvířat na svých horách.

Znám i všechno ptactvo nebeské, *

mé je vše, co na polích se hemží.

Kdybych lačněl, tobě nepovím; *

můj je svět i vše, co obsahuje.

Cožpak já chci býčí maso jíst, *

cožpak se chci napít kozlí krve?

Oběť chvály Bohu přinášej, *

plň své sliby vůči Nejvyššímu!

Ke mně volej za dnů soužení, *

vysvobodím tě a vzdáš mi úctu!“ 

Ant. Oběť chvály Bohu přinášej.

Ant. 3 Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

III

Kdežto hříšníkovi řekne Bůh: †

„Nač mi odříkáváš přikázání *

a mou smlouvu darmo bereš do úst,

když se vzpíráš mému vedení, *

odhazuješ za hlavu má slova?

Zloděje když vidíš, běžíš s ním, *

s cizoložníky jsi jedna ruka;

ústa ke špatnostem otvíráš *

a tvůj jazyk osnuje lež na lež;

o svém bratru mluvíš hanebně, *

na syna své matky kydáš hanu.

Tohle děláš – kdybych k tomu mlčel, *

myslil bys, že já jsem jako ty.

Pochopte, kdo jste Boha zapomněli, *

nežli vás vydám zkáze bez úniku!

Mne uctívá, kdo vzdává oběť chvály; *

kdo správně žije, dojde Boží spásy!“ 

Ant. Milosrdenství chci, a ne oběť, poznání Boha je víc než celopaly.

Slyš, můj lide, nyní promluvím!

Já jsem Pán a já jsem Bůh tvůj!

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Kazatel

2,1-3.12-26

Marná je rozkoš a lidská moudrost

Řekl jsem si ve svém srdci: „Nuže, zkusím tě s radostí; užívej rozkoše!“ A hle – i to je marnost.

O smíchu jsem řekl: „Jak je nesmyslný!“

A o radosti: „Jaký z ní prospěch?“

Snažil jsem se osvěžit své tělo vínem – zatímco jsem myslí směřoval k moudrosti – přidržel jsem se pošetilosti, dokud bych nepochopil, co je dobré pro lidi dělat tady dole po všechny dny života.

Uvažoval jsem o moudrosti, hlouposti a pošetilosti. Co udělá králův nástupce? To, co už dělal předtím. Poznal jsem, že moudrost předčí hloupost, jako světlo předčí tmu.

„Moudrý vidí před sebou,

ale hlupák kráčí v temnotě.“

Také jsem poznal, že všechny potkává stejný osud.

A řekl jsem si pro sebe: „I mne potká stejný osud jako hlupáka. Proč tedy být moudrý? Jaký užitek z toho?“ A řekl jsem si pro sebe: „I tohle je marnost.“ Vždyť se zrovna tak nevzpomíná dlouho na moudrého jako na hlupáka. Když uplyne nějaký čas, na všechno se zapomene. Moudrý právě tak umře jako hloupý.

Proto se mi zošklivil život, neboť nic se mi nelíbí, co se děje pod sluncem, všechno je marnost a chytání větru. Proto se mi zošklivila všechna má práce, kterou jsem tady vykonal a kterou musím zanechat tomu, kdo přijde po mně. Kdo ví, zda bude moudrý, nebo hloupý? A přece bude rozhodovat o celé mé práci, která mě stála námahu a píli tady pod sluncem. I to je marnost. Proto jsem ztratil všechnu naději ze své práce, kterou jsem vynaložil pod sluncem. Vždyť se stává, že někdo pracuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nakonec to dá do vlastnictví jinému, kdo na tom nepracoval. I to je marnost a velké zlo.

Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem? Ano, po všechny dny má jen starosti; trápení je jeho zaměstnáním, ani v noci si jeho srdce neodpočine. I tohle je marnost.

Nic není lepší pro člověka, než aby jedl a pil a měl se dobře za všechnu svou práci. A uvědomil jsem si, že i to je z Boží ruky. Neboť kdo by mohl jíst a pít bez Boha? Vždyť člověku, který je mu milý, dává moudrost, poznání a radost, ale hříšníkovi ukládá sbírat a shromažďovat, aby to nakonec zanechal tomu, kdo je milý Bohu. I to je marnost a chytání větru.

RESPONSORIUM

Kaz 2,26; 1 Tim 6,10

Kdo miluje peníze, nenasytí se jimi, * kdo miluje bohatství, nemá z něho užitek.

Kořenem všeho zla je láska k penězům; a už mnoho těch, kteří se po nich pachtili, zbloudilo ve víře a připravili si mnoho bolestí. * Kdo miluje bohatství.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého Řehoře z Nyssy, biskupa, na knihu Kazatel

(Hom. 5: PG 44,683-686)

Oči moudrého jsou upřeny k jeho hlavě.

Jestliže duše pozvedne oči ke své hlavě – a tou je Kristus, jak vykládá Pavel – bude se těšit blaženému, jasnému vidění, neboť bude mít oči upřeny tam, kde není žádná temnota zla. Veliký Pavel i jiní, kteří se mu velikostí podobali, upírali oči k hlavě, a podobně všichni, kdo žijí, pohybují se a jsou v Kristu.

Tak jako ten, kdo je na světle, nemůže zároveň vidět tmu, právě tak se ani ten, kdo upřeně hledí na Krista, nemůže upnout na něco marného. Kdo totiž upírá oči k hlavě – přičemž hlavou míníme počátek a základ všeho – upírá oči k veškeré ctnosti (a Kristus je přece ctnost dokonalá), k pravdě, spravedlnosti, neporušitelnosti, k veškerému dobru. Oči moudrého jsou na jeho hlavě, hlupák kráčí v temnotě. Kdo si totiž nestaví světlo na svícen, ale dává je pod postel, ten si ze světla udělal temnotu.

Naproti tomu je i mnoho těch, kdo své úsilí obracejí ke vznešeným věcem a zaměstnávají se hleděním na to, co je skutečností nejskutečnější. A přesto se považují jakoby za slepé a neužitečné. Za takového se s chloubou prohlašuje i Pavel, když říká, že je blázen pro Krista. Ve své rozumnosti a moudrosti se nezaměstnával ničím z toho, oč se obyčejně na této zemi snažíme. Proto říká: My jsme blázni pro Krista. To je jako by řekl: Jsme slepí ve věcech běžného života, protože hledíme vzhůru, máme oči upřené k hlavě. Proto neměl střechu nad hlavou ani stůl, proto byl chudý a bez domova, proto se lopotil o hladu a žízni.

A kdo by jej nepovažoval za ubohého, kdyby ho viděl v okovech, zmučeného ranami, zápasícího s vlnobitím na širém moři při ztroskotání lodi s pouty na rukou? Ale ani přitom, když prožíval mezi lidmi takové věci, nepřestával mít oči obrácené k hlavě a říkal: Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy, od lásky, která je v Ježíši Kristu? Snad soužení nebo útisk nebo pronásledování nebo hlad nebo bída nebo nebezpečí nebo zabití? To je jako by řekl: Kdo mi vypíchne oči z hlavy a zasadí je na místo, po kterém se šlape?

Také nám Pavel přikazuje, abychom si počínali podobně, když nás vybízí, abychom mysleli na to, co pochází shůry. Je to jako by řekl: Mějte oči upřené k hlavě.

RESPONSORIUM

Kaz 2,14; Jan 8,12

Moudrý vidí před sebou, ale hlupák kráčí v temnotě. * Já jsem světlo světa.

Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života. * Já jsem.

MODLITBA

Modleme se.

Dej nám, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždycky poznávali, co se ti líbí, a slovy i skutky věrně plnili tvou vůli. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky