7. červen 2023

Středa, mezidobí, 9. týden
1. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Nejlepší Tvůrce stvoření,

náš Vládce, na nás pohlédni:

Nás, ponořené v těžké sny

z nezdravých dřímot vytrhni.

Ty, svatý Kriste, prosícím

shoď z beder těžké břímě vin.

Vždyť vstáváme s tvým vyznáním,

tmu rozrážíme zpěvem svým.

Zvedáme ruce se srdci

k tobě, jak konat za noci

nám už tvůj prorok přikázal

a Pavlův příklad ukázal.

Ty znáš zlé, jež jsme činili,

své nitro jsme ti odkryli,

své prosby v slzách vylili:

odpusť nám, čím jsme zhřešili.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ať Pane všeho vědění

ti patří naše nadšení.

Ty znáš všech srdcí tajemství

a sílíš nás svou milostí.

Pastýři ovce chránící,

ztracené nalézající,

na pastviny své svěží vždy

nás k dobrým ovcím shromáždi.

Kéž soudcův hněv nás nesvrhne

v ponuré stádo pekelné,

kéž jsme tvým soudem určeni

tvých pastvin stát se ovcemi.

Buď tobě, Spasiteli náš,

čest, vítězství, moc, slávy jas,

nad celým světem vládu máš

po všechny věky, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo. 

Žalm 17 (18), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství
V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)
I

S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *

 Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,

ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *

ty jsi můj štít a záchrana moje!

Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *

osvobodil mě od nepřátel!

Smrtící vlny mě zalily, *

příboje zkázy mě plnily děsem.

Osidla temnot mě ovila, *

smyčky smrti se nade mnou zdrhly.

K Pánu jsem volal v úzkostech, *

k Bohu jsem křičel o záchranu.

Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *

k jeho uším došel můj nářek. 

Ant. S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

II

A tu se zachvěla, pohnula zem, †

v základech hor se zakolísala, *

jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.

Z jeho nozder valil se dým, †

z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *

řeřavé uhlíky sršely z něj.

Nachýlil nebe a sestoupil níž, *

s černými mračny pod nohama.

Na cherubovi přilétal, *

na perutích vichru se snášel.

Celý se halil v temnotách, *

do clony z tmavých vod a mraků.

Ze záře, která před ním šla, *

padaly kroupy a řeřavé uhlí.

Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *

hlasem svým Nejvyšší zaburácel.

Vysílal šípy do všech stran, *

blesky metal a kolkolem sršel.

I bylo vidět až na mořské dno, *

obnažily se základy země.

když jsi, Pane, zahrozil, *

zadul vichřicí svého hněvu.

Pro mne však z výšin svou pravicí sáh’, *

vyzdvihl mě z té záplavy vodní,

vyrval mě z rukou mých nepřátel, *

z přesily mocných nenávistníků.

Vrhli se na mne v můj neblahý den, *

Pán mi však přispěchal na ochranu.

Na volný prostor vyvedl mne, *

zachránil, v kom našel zalíbení. 

Ant. Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

III

Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *

splatil mi za to, že ruce mám čisté;

za to, že po cestách Páně jsem šel, *

od svého Boha neodpadl.

Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *

zákony jeho jsem neodmítal.

Zůstal jsem před ním bez viny, *

chránil se bedlivě před proviněním.

odplatil Pán mou nevinnost, *

neboť viděl, že ruce mám čisté.

K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *

a s dobrým jednáš dobrotivě.

Čistému odplácíš čistotou, *

k chytrákům však jsi opatrný.

Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *

pohledy zpupné však pokořuješ.

Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *

Bůh můj mé temnoty ozařuje.

S tebou ztékám valy a zdi, *

se svým Bohem přeskočím hradby. 

Ant. Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

Všichni se divili milým slovům.

Která vycházela z jeho úst.

PRVNÍ ČTENÍ

Z Knihy Job

32,1-6; 33,1-22

Elihu mluví o Božích úradcích

Ti tři muži přestali odpovídat Jobovi, protože považoval sám sebe za spravedlivého. Tu Elihu, Barachelův syn z Buz z kmene Ram, se na Joba rozhněval; jeho hněv vzplál proto, že se před Bohem dělal spravedlivým. I na jeho tři přátele se rozhněval, poněvadž nenalezli odpověď a Joba jen odsuzovali. Když mluvili s Jobem, Elihu vyčkával, protože byli věkem starší než on. Když však Elihu viděl, že ti tři mužové nemají co odpovědět, rozhněval se; a tehdy se ujal slova Elihu, Barachelův syn z Buz, a řekl:

„Jsem věkem nejmladší, vy jste starci,

proto jsem se ostýchal a váhal

vám povědět, co vím.

Slyš tedy, Jobe, mou řeč,

popřej sluchu všem mým slovům.

Pohleď, otvírám ústa,

můj jazyk hovoří v hrdle.

Promluvím z upřímnosti srdce,

rty mé vypovědí čistou pravdu.

Boží duch mě stvořil,

dech Všemocného mě oživuje.

Můžeš-li, odpověz mi,

připrav se na mě a proti mně povstaň!

Vždyť já jako ty jsem z Boha,

i já byl uhněten z hlíny.

Ať tě neděsí strach ze mne,

má vážnost tě nemusí tížit.

Řekl jsi však – slyšel jsem to na vlastní uši –

vnímal jsem zvuk tvých slov:

Jsem čistý, bez zločinu,

bezúhonný, nemám vinu.

Ale On si proti mně bere záminku,

jedná se mnou jak s nepřítelem.

Do klády svírá mé nohy,

špehuje všechny mé cesty.

Hleď, odpovím ti, v tom se mýlíš,

vždyť větší je Bůh než člověk.

Pročpak mu vyčítáš,

že ti neodpovídá na každé slovo?

Ať už Bůh mluví tak, či onak,

člověk na to nedává pozor.

Ve snu nebo v nočním vidění,

když se na lidi snáší hluboký spánek,

když usínají na lůžku,

tu otvírá ucho lidí,

děsí je výstrahou,

aby člověka odvrátil od zločinu,

aby vyhladil z něho pýchu,

aby mu zachránil duši před propastí,

jeho život před zlým koncem.

Je zkoušen bolestí na svém lůžku,

v jeho kostech neustává boj.

Jeho duše si oškliví pokrm,

jeho chuť si hnusí i vábivé jídlo.

Jeho tělo se očividně tratí,

ukazují se kosti, které dřív nebylo vidět.

Jeho duše se blíží zániku,

jeho život smrtelným křečem.“

RESPONSORIUM

Řím 11,33-34

Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! * Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání!

Neboť kdo pochopí jednání Páně? Kdo mu byl rádcem? * Jak neproniknutelná.

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře svatého Řehoře Velikého, papeže, ke knize Job

(Lib. 23,23-24: PL 76,265-266)

Správné učení se varuje pýchy

Slyš, Jobe, mou řeč, popřej sluchu všem mým slovům. Pro učení domýšlivých je příznačné, že neumějí pokorně předkládat to, čemu učí, a že to, co poznávají jako správné, nedovedou správně podat. Jejich slova totiž prozrazují: když učí, připadají si, jako by seděli na samém vrcholu nějaké výšiny a zvysoka shlížejí na ty, které učí, jako by byli kdesi hluboko pod nimi. Nechtějí s nimi rozmlouvat jako rádcové, ale jako vládcové, kterým se sotva uráčilo promluvit.

Správně jim říká Pán ústy Proroka: Panovali jste nad nimi násilně a surově. Ano, násilně a surově vládnou ti, kdo se nesnaží své podřízené klidně a rozumně napravovat, ale snaží se je drsně a panovačně lámat.

Naopak, správné učení se již v myšlenkách naprosto rozhodně varuje zla pýchy, neboť ví, že šípy jeho slov s veškerou prudkostí míří přímo proti původci a učiteli pýchy. A má se zajisté na pozoru, aby pyšnými mravy nevyznávalo toho, kterého v srdci posluchačů svatými slovy pronásleduje. Usiluje o pokoru, která je učitelkou a matkou všech ctností; aby ji nejen hlásalo slovy, ale i osvědčovalo životem. A tak k učedníkům hledajícím pravdu hovoří spíše chováním než řečmi.

Také Pavel mluví v listě Soluňanům, jako by zapomněl na vznešenost vlastního apoštolského úřadu, a říká: Počínali jsme si mezi vámi něžně. A jinde říká apoštol Petr: Buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje. A aby zdůraznil, že je třeba při znalosti nauky dodržovat také určitý způsob vyučování, dodal: ale čiňte to s jemností a skromností; musíte mít přitom sami dobré svědomí.

A to, co říká Pavel učedníkovi: Nařizuj to a vyučuj s veškerým důrazem, neznamená, že by ho vybízel k vládě moci, ale k vážnosti autority života. Neboť s mocí se vyučuje, když se něco napřed dělá, a pak se teprve o tom mluví. A když nám svědomí svazuje jazyk, ubírá to učení na věrohodnosti. Apoštol tedy neukládal učedníkovi, aby ukazoval moc pyšným kázáním, ale aby jeho věrohodnost plynula z dobrých skutků.

Proto také je psáno o našem Pánu: Učil totiž jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona a farizeové. Neboť jedině on, on samojediný mohl mluvit o dobru s mocí, protože nikdy z žádné slabosti nespáchal nic špatného. Z božské moci měl přece to, co nám skrze nevinnost svého člověčenství zprostředkoval.

RESPONSORIUM

1 Petr 5,5; Mt 11,29

Opásejte se všichni ve vzájemném styku pokorou. * Bůh se staví proti pyšným, ale dává milost pokorným.

Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. * Bůh.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, náš nebeský Otče, dovoláváme se tvé prozřetelnosti, jejíž záměry nikdo nemůže zmařit, a prosíme: odvrať od nás všechno, co nám škodí, a všechno, co nám dáváš, ať nám prospívá. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky