Narodil se 26.12.1751 v Tasovicích u Znojma jako syn českého řezníka Dvořáka. Vyučil se pekařem, ale z touhy po kněžství začal studovat. Několikrát putoval do Říma, vstoupil tam do kongregace redemptoristů a byl vysvěcen na kněze (1785). V letech 1787-1808 působil ve Varšavě a založil tam první klášter redemptoristů severně od Alp. Když Napoleon po dobytí Varšavy zakázal všechna řeholní společenství, přesídlil "apoštol Varšavy" do Vídně. Jako kazatel, duchovní správce a zpovědník měl značný vliv na všechny vrstvy obyvatelstva. Protože nechtěl přijmout zásady tehdy módního osvícenského josefinismu, podle nichž se měla církev stát nástrojem v rukou panovníka, byl dán pod policejní dohled. Na sklonku života dosáhl souhlasu k působení redemptoristů na rakouském území (20. 4. 1820). Sám se však toho dne nedožil, zemřel 15.3.1820. Jeho tělo bylo později (1862) přeneseno do kostela Panny Marie Na nábřeží a v roce 1909 byl prohlášen za svatého.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Vladaři věčný, nejvyšší,
Vykupitel svých věrných jsi,
smrt zmírá při tvém vítězství,
teď milost tvá se mocně skví.
Ty po Otcově pravici
usedáš na trůn zářící,
a přejímáš moc nad všemi,
jež nemá původ na zemi.
Ať trojí říše tvorů tvých,
jak nebeských, tak pozemských,
tak temná říše pekelná
před tebou sklání kolena.
Andělé trnou v úžase,
co s lidským rodem stává se:
Hřeší člověk, smývá člověk,
vládne Slovo – Bohočlověk.
Buď, Kriste, naší radostí,
co čeká nás v tvé věčnosti,
ty, který řídíš světa říš
a nejvíc blaha přinášíš.
Až zaskvěješ se v onen den
v oblaku Soudce plameném,
smaž dluhy nezaplacené
a vrať nám věnce ztracené.
Proto tě vroucně prosíme:
Odpusť nám, čím kdy zhřešíme,
a milostí svou pozdvihni
nám srdce ve tvé výšiny.
Buď sláva tobě, Ježíši,
jenž vznášíš se už do výší,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci. Aleluja.
Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
jak až na věky je milosrdný!
Kdo vylíčí mocné skutky Páně, *
kdo vypoví všechnu jeho slávu?
Blaze těm, kdo zachovají právo, *
kdo si vždycky vedou spravedlivě!
Z lásky k svému lidu vzpomeň na nás, *
přijď nám, Pane, rychle ku pomoci!
Přej nám šťastný díl svých vyvolených, †
radovat se radostí tvých věrných *
a tvým dědictvím se honosit!
Hřešili jsme jako naši předci, *
žili bezbožně a v nepravosti.
Naši předci za egyptských časů *
nechápali tvoje velké činy,
nemyslili na tvá dobrodiní, *
vzepřeli se Pánu u moře.
Zachránil je přesto pro své jméno, *
aby ukázal svou velkou moc.
Proti moři zahrozil a vyschlo, *
vodou je jak stepí provedl.
Vytrhl je z ruky nenávistných, *
vykoupil je z moci nepřátel!
Spláchly vody jejich protivníky, *
ani jediný z nich nezůstal.
Tehdy jeho slovům uvěřili, *
tehdy zapěli mu chvalozpěv.
Zas však jeho skutků zapomněli, *
nevyčkali, jak on rozhodne,
chtivostí se v poušti dali strhnout, *
pokoušeli Boha v pustině.
Dal jim tedy, co tak vymáhali, *
ale s tím i zhoubnou nákazu.
Řevnili v svých stanech na Mojžíše, *
na Árona, zasvěcence Páně:
Datana pak pohltila země, *
zasypala Abiramův houf,
rozmohl se požár v jejich tlupě, *
sžehl plamenem ty bezbožné.
Ant. Vzpomeň na nás, Pane, přijď nám rychle ku pomoci. Aleluja.
Ant. 2 Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem. Aleluja.
U Horebu odlili si tele, *
modle kovové se klaněli,
a tak svoji slávu zaměnili *
za podobu býložravce z kovu.
Na zachránce Boha zapomněli, *
jaké konal divy v Egyptě,
jaké zázraky tam v zemi Cháma, *
jaký v Rudém moři velediv.
Už se chystal k jejich zahubení, *
kdyby Mojžíš, jeho vyvolenec,
nebyl se jich vůči němu zastal, *
aby zdržel zhoubný jeho hněv.
Opovrhli vytouženou zemí, *
jeho slovům věřit odmítli,
ustavičně reptali v svých stanech, *
hlasu Páně odpírali sluch.
Vztáhl na ně paži přísahaje, *
že je v poušti zcela rozmetá,
v národech že rozptýlí rod jejich, *
rozpráší je po všech končinách.
Přidali se k Baál Peórovi, *
z žertev mrtvých bohů jídali.
Hanebnostmi popouzeli Pána, *
až je stihla rána morová.
Tu však povstal Pinchas, aby trestal *
a tak mor byl opět odvrácen.
Což mu připočteno za zásluhu *
z rodu do rodu a na věky.
U vod meribských pak rouhali se, *
že i Mojžíš zkusil kvůli nim:
neboť tak mu rozdráždili mysl, *
že byl stržen k slovům nemoudrým.
Ant. Hleď, abys nikdy nezapomněl na úmluvu s Pánem, svým Bohem. Aleluja.
Ant. 3 Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských. Aleluja.
Dál pak nevyhladili ty kmeny, *
jak jim bylo Pánem řečeno,
nýbrž s pohany se pomísili, *
chytili se jejich špatností.
Uctívali s nimi jejich modly, *
které pro ně byly nástrahou,
takže svoje syny a své dcery *
přinášeli v oběť démonům.
Nevinnou krev marně prolévali, *
krev svých dětí, synů jako dcer,
na oltáři kananejských model, *
hříchem krve znesvětili kraj.
Tak se svými skutky poskvrnili, *
takto byli Bohu nevěrni!
Zahořel Pán hněvem na svůj národ, *
pojal odpor k svému dědictví.
V ruce pohanů je proto vydal; *
vládli jim, kdo chovali k nim zášť.
Utiskovali je nepřátelé, *
jejich moci byli poddáni.
Přemnohokrát Pán je vysvobodil, †
oni však mu vzdorovali stále; *
do svých vin se propadali dál.
On vždy znova shlédl k jejich bídě, *
kdykoli je slyšel naříkat,
kvůli nim byl pamětliv své smlouvy, *
z lásky nesmírné se slitoval,
takže vzbudil soucit k nim i ve všech, *
u kterých se octli v zajetí.
Vysvoboď nás, Pane, ty náš Bože, *
shromáždi nás z krajin pohanských,
ať tvé svaté jméno velebíme, *
slávou tvou se smíme honosit!
Veleben buď Pán, Bůh Izraele, †
od počátku věků na věky! *
Všechen lid ať nyní volá: Staň se! △
Ant. Vysvoboď nás, Pane, shromáždi nás z krajin pohanských. Aleluja.
Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.
Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Jana
3,11-17
Láska k bratřím
To je poselství, které jste slyšeli už na začátku: máme se navzájem milovat. Ne jako Kain, který byl ze zlého ducha a zabil svého bratra. A proč ho zabil? Protože jeho skutky byly špatné, ale skutky jeho bratra byly spravedlivé.
Bratři, nic se nedivte, že svět vás nenávidí. My víme, že jsme přešli ze smrti do života, a proto milujeme bratry. Kdo nemiluje, zůstává ve smrti. Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah – a víte, že žádný vrah nemá v sobě trvalý a věčný život.
Z toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit život za své bratry. Jestliže má někdo majetek a vidí, že jeho bratr je v nouzi, ale zavře před ním svoje srdce – jak v něm může zůstávat Boží láska?
RESPONSORIUM
1 Jan 3,16.14a
Z toho jsme poznali Lásku: že Kristus za nás položil svůj život. * Také my jsme povinni položit život za své bratry, aleluja.
Víme, že jsme přešli ze smrti do života, a proto milujeme bratry. * Také my.
DRUHÉ ČTENÍ
Z apoštolského listu svatého Pia X., papeže
(Bulla canonizationis, die 20 maii 1909: AAS 1 [1909], pp. 645-647.652)
Námaha věrného služebníka nebyla marná
Klement miloval děti a děti milovaly jeho: když se s nimi setkal, přidávaly se k němu a provázívaly ho až domů. Učil je základům víry a připravoval je na první svaté přijímání. Rodičům důtklivě kladl na srdce, aby děti zbožně vychovávali.
Starostlivě pečoval také o chudé, zvláště o takové, kteří o bohatství přišli a za chudobu se styděli. Aby jim pomohl, sám se ochotně zříkal jídla. Nosil chudým peníze, šaty i pokrmy, zvláště chléb.
Když Klement celý den pilně pracoval k větší slávě Boží a večer se vracel domů, nečekal jej odpočinek, ale nové, důležité a velmi užitečné zaměstnání. Nalézal totiž dům naplněný přáteli a žáky: někteří studující bohosloví, jiní lékařství nebo práva, a mezi nimi úředníci. Nestaral se jen o všechny hromadně, ale i o každého jednotlivě: nikomu nepochleboval, ale otevřeně předkládal pravdu a sledoval přitom jejich duchovní užitek. Z této večerní práce sklidil hojné plody, protože se z tohoto domácího kruhu přátel někteří stali horlivými kněžími, jiní uposlechli evangelních rad a vstoupili do kongregace Nejsvětějšího Vykupitele nebo do jiných řeholních rodin. Ti, kdo zůstali laiky, dávali každý ve svém zaměstnání a stavu příklad poctivosti, bezúhonnosti a zbožnosti. Ze všeho největší význam měla díla sledující znovuoživení a upevnění katolické víry v tomto městě, v tehdejší Vídni, oslabené a téměř ubité.
I když Klement byl od přirozenosti tělesně odolný, přece ho pokročilý věk a nepřestávající práce vyčerpávaly. Vždyť konal dlouhé pěší cesty v dešti i sněhu i vedru, namáhavě kázal, mnoho hodin denně strávil ve zpovědnici, v noci často bděl u lůžka umírajících. Ubývající tělesné síly však nahrazovala horlivost ducha a vytrvalá láska k Bohu i bližnímu.
Kolikrát musel s bolestí přihlížet tomu, jak byly jediným úderem bezbožných lidí zmařeny výsledky jeho dlouhodobých prací! Ale přestože tolikrát viděl, že jeho úsilí bylo mařeno, nikdy ho to nezlomilo, nikdy neklesal na mysli, protože důvěřoval Bohu a všechnu námahu podstupoval k jeho větší slávě. Když musel opustit jedno místo, odcházel jinam a znovu konal tytéž práce pro spásu duší. Budoucí generace sklízely bohaté ovoce tolika jeho prací.
RESPONSORIUM
2 Kor 6, 4.5.6; Flp 2, 4; Žid 13, 21
Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci všestrannou vytrvalostí, v souženích, v nesnázích, v námahách, shovívavostí, upřímnou láskou. * Nikdo z vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i na prospěch druhých. Aleluja.
Bůh ať vás zdokonalí ve všem dobrém, abyste plnili jeho vůli. * Nikdo.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys dal svatému Klementovi pevnou víru a nezdolnou vytrvalost; vyslyš naše prosby a pro jeho zásluhy nám pomáhej, ať ho následujeme stálostí ve víře a dokonalostí v lásce. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky