Narodil se roku 1579 v Limě jako nemanželské dítě španělského rytíře Jana a Anny Velasquezové, propuštěné otrokyně černé pleti. Otec si nepřál být jmenován, protože matkou dítěte byla černoška. Jako španělský šlechtic se s ní nemohl oženit, ale jejich vztah pokračoval, protože se jim po dvou letech narodila dcera Juana. Matka děti zpočátku vychovávala sama a naučila je tomu nejzákladnějšímu – životu z víry. Žili v chudobě, ale byli vzornými křesťany. Po čase otec obě děti svěřil do výchovy svému strýci Diegovi z Mirandy. Zde se naučily číst a psát. Ve dvanácti letech byl Martin dán do učení k ranhojiči. Cítil povolání k řeholnímu životu a požádal o přijetí do řádu v klášteře Královny posvátného růžence. Po dlouhých rokováních však byl přijat pouze jako donát – jakýsi pomocník, který žil a pracoval v klášteře a řídil se pravidly třetího řádu sv. Dominika. Teprve po devíti letech života v klášteře mu bratři dovolili složit řeholní sliby bratra spolupracovníka. Po vzoru svatého Dominika věnoval Martin dny službě bratřím a noci modlitbě. Ve své službě druhým se neomezoval jen na řeholní spolubratry. Pomáhal všem potřebným a tak chtěl všechny přiblížit Pravdě. V klášterním společenství vystupoval vždy jako pracovitý, pokorný a přátelský spolubratr. K jeho dobrovolně přijatým formám kříže postupně přibývaly i různé nemoci a utrpení. On však všechno přijímal s pokornou odevzdaností do Boží vůle. Zemřel po krátké nemoci 3. listopadu 1639. Kanonizoval jej 6. května 1962 sv. Jan XXIII.
Sexta
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Jsi mocný vládce, věrný Bůh,
sám stanovíš všech věcí řád,
smí slunce vzejít z ranních mlh
a za poledne žhavě hřát.
Ztlum nebratrských různic žár,
zchlaď žhoucí krve temný vír,
ztiš stálý hmoty s duchem svár,
dej zdraví tělu, srdci mír!
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Nebo:
Teď Pánu chvály zpívejme
z hloubi své duše plamenné,
vždyť k polednímu blízký čas
k modlitbám volá všechny nás.
V něm nabízena věrným jest
té pravé spásy sláva, čest,
oběť Beránka čistého
teď na kříž povýšeného.
Ona paprsky skvoucími
i polední žár zastíní.
Tou Boží září blaživou
proniknout chceme duši svou.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant. 1 Útěchou buď mi tvé milosrdenství, jak jsi je svému sluhovi slíbil.
Rukama tvýma jsem stvořen a ztvárněn, *
osvěť mě, jak se tvým příkazům učit.
Ti, kdo tě ctí, na mne pohlédnou rádi *
za to, že spoléhám na tvoje slovo.
Vím, že tvé soudy, Pane, jsou správné, *
že jsi mě pokořil podle práva.
Útěchou buď mi tvé milosrdenství, *
jak jsi je svému sluhovi slíbil.
Ať mi tvá slitovnost udělí život, *
neboť tvůj zákon mě oblažuje.
Hanba buď pyšným, že křivě mě tisknou, *
já však jen o tvých úradcích hloubám.
Ať se obrátí ke mně tví věrní, *
ti, kdo dbají tvých přikázání.
Utvrď mé srdce v tvých ustanoveních, *
abych nedošel zahanbení! △
Ant. Útěchou buď mi tvé milosrdenství, jak jsi je svému sluhovi slíbil.
Ant. 2 Můj Bože, chraň mě před těmi, kdo brojí proti mně.
Od mých nepřátel mě vysvoboď, můj Bože, *
chraň mě před těmi, kdo brojí proti mně.
Vysvoboď mě od těch, kdo jen křivdy pášou, *
proti vražedníkům přijď mi na pomoc!
Jenom na ně pohleď, kterak po mně slídí, †
kterak proti mně se mocní spolčili, *
i když na mně nelpí zločin ani hřích.
Nevinen jsem – oni útokem se ženou. *
Vzbuď se, pojď mi vstříc a sám se podívej!
Ty jsi moje síla, jenom k tobě vzhlížím, *
neboť ty jsi, Bože, útočiště mé.
Bůh můj milosrdný! Naproti mi spěchá – *
Pán mé odpůrce mi dává přehlížet.
Já však budu zpívat na tvou moc jen chvály, †
z lásky tvé se zrána vděčně radovat. *
Neboť tys můj hrad, jsi útočiště v nouzi,
ty jsi moje síla, jenom tobě zpívám, *
Pane, tys můj hrad, můj milosrdný Bůh. △
Ant. Můj Bože, chraň mě před těmi, kdo brojí proti mně.
Ant. 3 Blaze člověku, jehož Bůh kárá, on raní i léčí.
Bože, to tys nás zavrhl a rozbil, *
hněvem jsi vzplanul: dej nám znovu vstát!
Zemí jsi otřásl a rozpoltil ji: *
zhoj její rány! Vždyť se kymácí!
Svůj národ nasytil jsi protivenstvím, *
napojil jsi nás vínem omamným.
Znamení vztyč těm, kdo tě uctívají, *
před luky ať se k němu uchýlí!
Aby se tvoji věrní zachránili, *
pomoz svou pravicí a vyslyš nás!
Promluvil Bůh ve svém svatostánku: †
„Zvítězím a Sichem přidělím, *
přeměřím i úval sukotský.
Galaád i Manasse mi patří, †
rovněž Efraím, má přilbice. *
Júda pak má velitelská hůl.
Moáb je mou umývací mísou; †
na Edom pak botu postavím, *
jásat budu nad Filištínskem.“
Kdo přivede mě k hrazenému městu, *
kdopak mě do Edomu provodí,
ne-li ty, jenžs nás odvrhl, můj Bože, *
a jenž už s naším vojskem netáhneš!
Na pomoc přijď nám proti nepříteli, *
když pomoc od lidí je nicotná.
S Pánem však svedem divy udatenství, *
on zdeptá naše ujařmitele! △
Ant. Blaze člověku, jehož Bůh kárá, on raní i léčí.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Gal 3, 28
Už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena. Všichni jste jedno v Kristu Ježíši.
Shromáždila nás v jedno společenství Kristova láska.
Abychom se milovali upřímným srdcem.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Modleme se.
Bože, svatého Martina jsi cestou pokory přivedl do nebeské slávy. Dej nám, ať v tomto životě tak napodobujeme jeho skvělý příklad, abychom s ním dosáhli povýšení v nebi. Skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky