22. prosinec 2024

Čtvrtá Neděle adventní
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Hlásej, písni veselá:

Chvála budiž vzdána

Marii, že přijala

vůli svého Pána.

Hlásej, dávné proroctví,

hlásej lidu všemu,

zvěst o Boží pomoci

lidstvu zbloudilému.

Hlásej, zvěsti Janova,

z krajů od Jordánu:

Přímé cesty v srdce svá

připravujte Pánu.

Hlásej, dobo adventní,

Boží výzvu k smíru,

ať v nás lásku rozhojní,

naději a víru.

ŽALMY

1. ant. Hle, přijde vznešený Král s velkou mocí a spasí lidi všech národů, aleluja.

Žalm 24 (23)
Pán vstupuje do své svatyně
Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

Hospodinu náleží země i to, co je na ní, *

svět i ti, kdo jej obývají.

Neboť on jej založil nad moři, *

upevnil ho nad proudy vod.

Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, *

kdo smí stát na jeho svatém místě?

Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, †

jehož duše nebaží po marnosti, *

kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.

Ten přijme požehnání od Hospodina, *

odměnu od Boha, svého spasitele.

To je pokolení těch, kdo po něm touží, *

kdo hledají tvář Jakubova Boha.

Zdvihněte, brány, své klenby, †

zvyšte se, prastaré vchody, *

ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy? †

Silný a mocný Hospodin, *

Hospodin udatný v boji.

Zdvihněte, brány, své klenby, †

zvyšte se, prastaré vchody, *

ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy? †

Hospodin zástupů, *

on je král slávy!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hle, přijde vznešený Král s velkou mocí a spasí lidi všech národů, aleluja.

2. ant. Raduj se a jásej, svaté město Boží: přichází k tobě tvůj Král, neboj se, tvá spása je blízko.

Žalm 66 (65)
Děkovný chvalozpěv
O vzkříšení Páně a obrácení pohanů. (Hesychius)
I (1-12)

Jásejte Bohu, všechny země, †

opěvujte slávu jeho jména, *

vzdejte mu velkolepou chválu!

Řekněte Bohu: „Jak úžasná jsou tvá díla! *

Pro tvou nesmírnou moc se ti podrobují tvoji nepřátelé!

Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, *

nechť opěvuje tvé jméno.“

Pojďte a pozorujte Boží skutky: *

podivuhodně jednal s lidmi!

Moře proměnil v souš; †

suchou nohou přešli řeku, *

proto se radujme v Bohu!

Vládne svou mocí navěky, †

jeho oči sledují národy: *

aby se nevypínali zpupní!

Velebte, národy, našeho Boha *

a rozhlašujte jeho chválu!

On dal život naší duši, *

nedopustil, aby klopýtaly naše nohy.

Věru, zkoušel jsi nás, Bože, *

tříbil jsi nás ohněm, jako se tříbí stříbro.

Zavedl jsi nás do léčky, *

těžké břímě jsi vložil na naše bedra.

Nechals jezdit lidi po našich hlavách, †

prošli jsme ohněm a vodou, *

ale pak jsi nám popřál úlevu.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Raduj se a jásej, svaté město Boží: přichází k tobě tvůj Král, neboj se, tvá spása je blízko.

3. ant. Očisťme své srdce a spěchejme vstříc našemu Králi: přijde a nic mu nezabrání.

II (13-20)

Vstoupím s celopaly do tvého domu, *

splním ti své sliby.

Pro ně se mé rty otevřely, *

má ústa je slíbila, když mi bylo úzko.

Přinesu ti v oběť celopaly tučných ovcí s tukem beranů, *

budu obětovat býky a kozly.

Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, *

chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši.

Svými ústy jsem k němu volal, *

velebil jsem ho svým jazykem.

Kdybych zamýšlel nepravost ve svém srdci, *

nebyl by Pán slyšel.

Ale Bůh slyšel, *

všiml si mé úpěnlivé prosby.

Bůh buď veleben, †

že neodmítl mou prosbu, *

že mi neodňal svou lásku.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Očisťme své srdce a spěchejme vstříc našemu Králi: přijde a nic mu nezabrání.

Národy, slyšte Hospodinovo slovo

a zvěstujte ho po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

Iz 49,14 – 50,1

Obnova Siónu

Sión řekl: „Hospodin mě opustil,

Pán na mě zapomněl.“

Copak může zapomenout žena na své nemluvně,

není jí líto syna vlastního těla?

I kdyby ona zapomněla,

já přece na tebe nezapomenu!

Hle, vyryl jsem si tě do dlaní,

tvé hradby jsou stále přede mnou.

Pospíchají (sem) tvoji stavitelé,

ti, kdo tě bořili a ničili, z tebe vyjdou.

Pozdvihni své oči a dívej se kolem:

tito všichni se shromáždili, přišli k tobě.

„Jako že jsem živ – praví Hospodin –

těmi všemi se oblečeš jako šperky,

jako nevěsta se jimi ozdobíš.“

Neboť tvé trosky, tvé sutiny,

tvá zničená země

budou nyní těsné pro obyvatele

– daleko budou ti, kdo tě hltali.

Ještě ti budou do uší mluvit

synové, (až skončí) tvoje bezdětnost:

„Mé místo je těsné;

ustup, ať mám kde bydlet!“

Řekneš si v srdci:

„Kdo mi je zrodil?

Byla jsem (přece) bezdětná, neplodná,

do zajetí odvedená.

Kdo je vychoval?

Vždyť jsem zůstala sama;

kde tihle byli?“

Tak praví Pán, Hospodin:

„Hle, pokynu rukou pohanům,

národům zdvihnu své znamení.

Přinesou tvé syny v náručí,

tvé dcery budou neseny na ramenou.

Králové budou tvými pěstouny,

královny tvými chůvami;

tváří k zemi se ti pokoří

a prach tvých nohou budou lízat.

Tu poznáš, že já jsem Hospodin.

Nezklamou se ti, kdo doufají ve mě.“

Může se kořist vyrvat rekovi,

či vyprostí se zajatec silákovi?

„A přece“ – tak praví Hospodin –

„i zajatec se může rekovi vyrvat

a může se vyprostit silákova kořist.

Já však budu bojovat s tvými protivníky,

já tvé syny vysvobodím.

Tvé trýznitele nakrmím jejich vlastním masem,

jako moštem se opojí vlastní krví,

aby každý poznal, že já jsem Hospodin, tvůj spasitel,

že tvým vykupitelem je mocný Jakubův (ochránce).“

Tak praví Hospodin:

„Kde je rozlukový lístek vaší matky,

kterým jsem ji zapudil?

Nebo kdo je mým věřitelem,

jemuž jsem vás prodal?

Hle, byli jste prodáni kvůli svým nepravostem,

pro vaše nevěrnosti byla vaše matka zapuzena.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Iz 49,15; Žl 27 (26),10

Copak může žena zapomenout na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I kdyby ona zapomněla, * já přece na tebe nezapomenu, praví Hospodin.

I kdyby mě otec s matkou opustili, Hospodin se mě ujme. * Já přece na tebe nezapomenu, praví Hospodin.

DRUHÉ ČTENÍ

Z výkladu svatého Bedy Ctihodného, kněze, na Lukášovo evangelium

(Lib. 1,46-55: CCL 120,37-39)

Velebí má duše Hospodina

Maria řekla: Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli.

Praví: Pán mě povznesl tak velikým a tak neslýchaným darem, že se to nijak nedá vyjádřit slovy a stěží to může pochopit nejvnitřnější cit srdce. Proto z celé duše vzdávám díky a chválu. Na díky vynakládám všechno, co při rozjímání jeho nekonečné velikostí prožívám, cítím a rozeznávám. Neboť můj duch se raduje i z věčného božství téhož Ježíše, to jest Spasitele, jehož početím v čase se oplodňuje moje tělo.

Že mi učinil veliké věci ten, který je mocný; jeho jméno je svaté.

To se vztahuje k začátku chvalozpěvu, kde se říká: Velebí má duše Hospodina. Vždyť jenom ta duše, kterou Bůh chce zahrnout velikou milostí, je schopna velebit ho důstojným chvalozpěvem a obracet se na ty, kdo mají účast na stejném zaslíbení a záměru spásy, s povzbuzením a výzvou: Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno!

Vždyť ten, kdo s pohrdáním odmítne podle svých možností velebit Pána, kterého poznal, a vyznávat svatost jeho jména, bude nejmenším v království nebeském. Jeho jméno pak se nazývá svaté z toho důvodu, že velikostí své jedinečné moci převyšuje Bůh každé stvoření a má daleký odstup ode všeho, co učinil.

Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství.

Výstižně nazývá Izraele Hospodinovým služebníkem, neboť Bůh se ho ujal, aby ho spasil, ovšem poslušného a pokorného podle slov Ozeášových: Služebníkem je Izrael, zamiloval jsem si ho.

Neboť kdo s pohrdáním odmítá se ponížit, nemůže být spasen ani nemůže říci s prorokem: Hle, Bůh mi pomáhá, Pán mě udržuje naživu. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky.

Za potomstvo Abrahámovo označuje nikoli potomstvo tělesné, nýbrž duchovní. To znamená nejenom potomky zrozené z jeho těla, ale i ty, kdo kráčejí ve šlépějích jeho víry, ať s obřízkou, nebo bez ní. Vždyť i Abrahám ještě před obřízkou uvěřil a bylo mu to připočteno ke spravedlnosti.

Příchod Spasitele byl tedy slíben Abrahámovi a jeho potomstvu navěky, to znamená synům zaslíbení, jimž se říká: Když patříte Kristu, jste Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.

Je správné, že Pánův i Janův příchod ohlašují prorockým slovem jejich matky. Aby tak jako měl svůj počátek hřích, aby skrze ženy začínaly i dobré věci. A jestliže pro svedení jedné život zanikl, aby se světu vrátil, když se dvě předhánějí v oslavování Boha.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Lk 1,48-50

Blahoslavit mě budou všechna pokolení, * veliké věci mi učinil ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté.

A jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. * Veliké věci mi učinil ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme, *

tebe, Pane, velebíme.

Tebe, věčný Otče, *

oslavuje celá země.

Všichni andělé, *

cherubové i serafové,

všechny mocné nebeské zástupy *

bez ustání volají:

Svatý, Svatý, Svatý, *

Pán, Bůh zástupů.

Plná jsou nebesa i země *

tvé vznešené slávy.

Oslavuje tě *

sbor tvých apoštolů,

chválí tě *

velký počet proroků,

vydává o tobě svědectví *

zástup mučedníků;

a po celém světě *

vyznává tě tvá církev:

neskonale velebný, *

všemohoucí Otče,

úctyhodný Synu Boží, *

pravý a jediný,

božský Utěšiteli, *

Duchu Svatý.

Kriste, Králi slávy, *

tys od věků Syn Boha Otce;

abys člověka vykoupil, *

stal ses člověkem a narodil ses z Panny;

zlomil jsi osten smrti *

a otevřel věřícím nebe;

sedíš po Otcově pravici *

a máš účast na jeho slávě.

Věříme, že přijdeš soudit, *

a proto tě prosíme:

přispěj na pomoc svým služebníkům, *

vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;

dej, ať se radují s tvými svatými *

ve věčné slávě.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

* Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *

veď ho a stále pozvedej.

Každý den tě budeme velebit *

a chválit tvé jméno po všechny věky.

Pomáhej nám i dnes, *

ať se nedostaneme do područí hříchu.

Smiluj se nad námi, Pane, *

smiluj se nad námi.

Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *

jak doufáme v tebe.

Pane, k tobě se utíkáme, *

ať nejsme zahanbeni na věky.

MODLITBA

Modleme se.

Prosíme tě, Bože, vlej nám do duše svou milost, abychom stále hlouběji prožívali tajemství našeho vykoupení: a dej, ať nás všechny, kteří jsme z andělova zvěstování poznali, že se tvůj Syn stal člověkem, jeho umučení a kříž přivede k slávě vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky