Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Ježíši, Spasiteli náš,
koruno slávy v nebesích,
nakloň k nám svoji vlídnou tvář
a vyslyš hlasy prosících.
Dnes vyznavač tvůj horlivý
září nám novou jasností,
dnes vzpomínáme ho i my,
tvůj lid, výroční slavností.
Přes vše, co svět mu sliboval,
on přešel čistou šlépějí,
na úzké cestě vytrval
a sledoval vždy věrně ji.
K prchavým světským radostem
nepřilnul nikdy srdcem svým,
jen tys byl jeho pokladem
milovaným a jediným.
A proto pomoz také nám
jít v jeho stopách bezpečně,
svým dětem, k jeho přímluvám,
stvoř srdce věrné, statečné.
Laskavý vládce Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALMY
1. ant. Zachraň mě pro své slitování, Hospodine.
Hospodine, nekárej mě ve svém hněvu, *
netrestej mě ve svém rozhorlení!
Smiluj se nade mnou, Hospodine, vždyť jsem chorý, *
uzdrav mě, Hospodine, neboť mé kosti se chvějí
a má duše je nadmíru vyděšená; *
ale ty, Hospodine, jak dlouho ještě...?
Obrať se, Hospodine, vysvoboď mou duši, *
zachraň mě pro své slitování,
protože mezi mrtvými nemyslí na tebe nikdo: *
Kdo tě v podsvětí může chválit?
Jsem vysílen od svého nářku, †
noc jak noc pláčem skrápím své lože, *
smáčím své lůžko slzami.
Oko mám zamžené hořem, *
zestárlo vinou všech mých nepřátel.
Pryč ode mě, všichni pachatelé bezpráví, *
neboť Hospodin zaslechl mé hlasité naříkání.
Uslyšel Hospodin mou prosbu, *
Hospodin mou modlitbu přijal.
Ať se všichni moji nepřátelé zastydí, ať se vyděsí, *
ať se kvapně odklidí v hanbě!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Zachraň mě pro své slitování, Hospodine.
2. ant. Hospodin bude utlačovanému útočištěm v dobách tísně.
Hospodine, chci tě oslavovat z celého svého srdce, *
chci vyprávět o všech tvých podivuhodných skutcích.
V tobě se chci radovat a jásat, *
opěvovat jméno tvé, Svrchovaný,
protože se moji nepřátelé stáhli, *
zhroutili se a zanikli před tvou tváří.
Zjednal jsi mi právo a spravedlnost, *
zasedl jsi na stolec jako spravedlivý soudce,
obořil ses na pohany, bezbožníka jsi potřel, *
navždy jsi vyhladil jejich jméno.
Nepřátelům došly síly, jsou natrvalo zhrouceni, *
rozbořil jsi města, zanikla jejich památka.
Hospodin však trůní věčně, *
stolec svůj postavil k soudu.
Podle práva bude svět soudit, *
podle spravedlnosti vyřkne rozsudek nad národy.
Hospodin bude utlačovanému útočištěm, *
útulkem v dobách tísně.
Budou v tebe důvěřovat, kdo se znají k tvému jménu, *
protože neopouštíš, Hospodine, ty, kteří tě hledají!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Hospodin bude utlačovanému útočištěm v dobách tísně.
3. ant. Budu tě chválit, Hospodine, ve shromáždění tvého lidu.
Zpívejte Hospodinu, který sídlí na Siónu, *
rozhlašujte jeho činy mezi národy,
vždyť si na ně vzpomněl jako krevní mstitel, *
nezapomněl na výkřiky ubožáků.
Hospodine, smiluj se nade mnou, †
pohleď na mé soužení, které snáším od svých nepřátel, *
vysvoboď mě z bran smrti,
abych hlásal všechnu tvou chválu u bran siónské dcery, *
ať se rozjásám nad tvou pomocí!
Pohané zapadli do jámy, kterou vykopali, *
noha jim uvázla v léčce, kterou nastražili.
Hospodin se dal poznat, vykonal soud, *
do díla svých rukou se chytil hříšník.
Ať se hříšní stáhnou do podsvětí, *
všichni pohané, kteří nedbají o Boha,
neboť nebude navěky zapomenut chudák, *
naděje ubohých nezajde navždy!
Hospodine, povstaň, ať nezbujní člověk, *
pohané budou souzeni před tvou tváří!
Hospodine, nažeň jim strachu, *
ať si pohané uvědomí, že jsou jen lidé!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Budu tě chválit, Hospodine, ve shromáždění tvého lidu.
Pouč mne, Hospodine, ať zachovávám tvůj zákon
a chráním ho celým svým srdcem.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Ester
3,1-15
Židé se octli v nebezpečí
Král Achašveróš povýšil Amana, syna Amedatova, Agagovce, a postavil jeho křeslo nad křesla všech velmožů, které měl při sobě. Všichni královi služebníci, kteří zasedali v královské bráně, klekali a klaněli se před Amanem, neboť tak přikázal král. Ale Mardocheus neklekal ani se neklaněl. Královští služebníci, kteří zasedali v královské bráně, se Mardochea tázali: „Proč nezachováváš králův příkaz?“ Říkali mu to den co den, ale on je nechtěl poslechnout. Oznámili to tedy Amanovi, aby viděli, zda bude trvat na svém. Řekl jim totiž, že je žid.
Když si Aman zjistil, že Mardocheus před ním nekleká a že se neklaní, velmi se rozzlobil. Bylo mu však příliš málo vztáhnout ruku na Mardochea samotného; oznámili mu totiž, že pochází z židovského národa. A proto Aman usiloval vyhladit všechen židovský lid žijící v Achašveróšově království.
V prvém měsíci, to je v měsíci nisanu, v dvanáctém roce vlády krále Achašveróše, byl vržen do osudí před Amanem los, to je (hebrejsky) pur, kterého dne a kterého měsíce má být židovský národ vyhlazen. A vyšel třináctý den dvanáctého měsíce, zvaného adar. A Aman řekl králi Achašveróšovi: „Je tu jakýsi lid, roztroušený po všech provinciích tvého království, lišící se od ostatních národů. Řídí se jinými zákony, které ostatní neznají, a na královská nařízení nedbá. Není v zájmu krále, aby se jim to trpělo. Uzná-li král za vhodné, nechť dá písemný příkaz, aby byli zahubeni; a já dám odvážit do rukou správců tvého pokladu deset tisíc talentů stříbra.“ Král sňal z ruky svůj pečetní prsten a dal jej Agagovci Amanovi, synu Amedatovu, nepříteli židů. Potom řekl král Amanovi: „Stříbro, které nabízíš, se ti ponechává a s lidem si dělej, co chceš.“
Třináctého dne prvního měsíce byli povoláni královští písaři a podle Amanova příkazu byl vydán přípis královským satrapům a místodržitelům v jednotlivých provinciích a velmožům z jednotlivých národů, napsaný pro každou krajinu jejím písmem a pro každý národ jeho jazykem. Psalo se jménem krále Achašveróše a pečetilo se královým prstenem. Dopisy byly poslány po rychlých poslech do všech provincií království. Měli být vyhlazeni, povražděni a zahubeni všichni židé, od chlapců až po starce, děti i ženy, v jediném dni, a to třináctého dne dvanáctého měsíce – to je měsíce adaru, a jejich majetek měl být vydán v plen.
Text přípisu měl být vyhlášen ve všech provinciích jako zákon, aby to všechny národy věděly a připravily se na stanovený den. Rychlí poslové, kteří byli vysláni, spěšně vykonali králův příkaz. A hned byl ten výnos vyvěšen na hradě v Šúšanu. Král a Aman začali hodovat, a v městě Šúšanu nastalo zděšení.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Est 4,17c; Žl 44 (43),27; Est 4,17l
Pane, všemohoucí králi, v tvé moci je všechno a není nikoho, kdo by mohl odporovat tvé vůli. * Povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku!
Vyslyš mou modlitbu a obrať náš smutek v radost. * Povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku!
DRUHÉ ČTENÍ
Z pastorální konstituce 2. vatikánského sněmu o církvi v dnešním světě
(Gaudium et spes, n. 93)
Budovat svět a dovést ho k cíli
Křesťané pamatují na Pánova slova: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem“, a proto nemohou mít vroucnější přání, než aby sloužili lidem dnešního světa stále velkodušněji a účinněji. Věrně se proto drží evangelia a využívají jeho síly. A tak se spolu se všemi, kdo milují a hledají spravedlnost, ujímají ohromného díla, které mají zde na zemi uskutečnit a z něhož budou skládat účty tomu, jenž bude posledního dne všechny soudit. Ne všichni, kdo říkají „Pane, Pane“, vejdou do království nebeského, ale ti, kdo plní Otcovu vůli a zdatně přikládají ruku k dílu. Otec chce, abychom ve všech lidech viděli a účinně slovem i skutkem milovali Krista jako bratra, vydávali tak svědectví Pravdě a zprostředkovali tajemství lásky nebeského Otce druhým. Tím povzbudíme lidi na celé zemi k živé naději, která je darem Ducha Svatého, aby nakonec byli přijati do míru a nejvyšší blaženosti, do vlasti, která se skví slávou Páně.
„Tomu pak, který má moc vykonat na nás věci nad pomyšlení nesmírně vznešenější, než my prosíme nebo chápeme, tomu buď sláva v církvi ve spojení s Kristem Ježíšem, po všechna pokolení na věčné časy. Amen.“.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Ef 5,8b-9; Mt 5,14a.16a
Vy jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. * Ovoce tohoto světla záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy.
Vy jste světlo světa. Ať vaše světlo svítí lidem. * Ovoce tohoto světla záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty jsi vedl blahoslaveného Karla obtížemi tohoto světa od vlády pozemské ke koruně nebeské; na jeho přímluvu nám pomáhej, ať tvému Synu a našim bratřím a sestrám sloužíme tak, abychom dosáhli věčného života. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky