Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Přesvatý Bože v Trojici,
jenž řídíš vše, co stvořil jsi,
ty jsi den práci vyhradil,
noc odpočinku zasvětil.
Chválíme tebe během dne,
už zrána, večer, v noční tmě,
s otcovskou péčí chraň ty nás
mocí své slávy v každý čas.
My sluhové tví věrní jsme
a vroucně se ti klaníme:
prosících prosby, jejich zpěv
spoj s hymny nebešťanů všech.
To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
ŽALMY
1. ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním.
Bůh povstává, jeho nepřátelé se rozptylují, *
ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním,
tratí se, jako se rozplývá dým †
jako taje vosk před ohněm, *
tak hříšníci hynou před Bohem.
Spravedliví se však radují, jásají před Bohem *
a veselí se v radosti.
Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, *
upravte cestu tomu, kdo jezdí na oblacích,
jeho jméno je Hospodin, *
jásejte před ním!
Otec sirotků, ochránce vdov *
je Bůh ve svém svatém příbytku.
Bůh zjednává opuštěným domov, †
vězně vyvádí k šťastnému životu, *
jen buřiči bydlí ve vyprahlé zemi.
Bože, když jsi vycházel před svým národem, *
když jsi kráčel na poušti,
země se třásla, také nebesa vydávala vláhu před Bohem, *
chvěl se Sinaj před Bohem, Bohem Izraele.
Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví, *
vzkřísils je, když zemdlelo.
Usadilo se v něm tvoje stádce, *
ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním.
2. ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti.
Pán pronáší výrok, *
mnoho poslů šíří radostné zvěsti:
„Králové s vojsky prchají, prchají; *
i ženy si doma rozdělují kořist.
Zatímco jste si hověli u ovčích ohrad, †
zaskvěla se křídla holubice stříbrem, *
její perutě plavým zlatem.
Když tam Všemohoucí rozháněl krále, *
padali jako sníh na Salmonu!“
Hory bašanské jsou hory vysoké, *
hory bašanské jsou hory strmé.
Proč vy, strmé hory, tak žárlivě hledíte †
na horu, kde si Bůh vyvolil sídlo, *
na horu, kde bude Hospodin navždy sídlit?
Bůh má bezpočtu svých vozů, tisíce tisíců: *
ze Sinaje Pán přichází do svatyně.
Vystoupils do výšin, zajatce zajals, †
vzal sis lidi jako dar, *
i ty, kteří nechtějí bydlit u Hospodina, Boha.
Ať je Pán žehnán každý den, *
nosí naše břemena, Bůh, naše spása.
Náš Bůh je Bohem spásy, *
Hospodin, Bůh, dává uniknout smrti.
Vskutku Bůh rozbíjí hlavy svých nepřátel, *
vlasaté temeno toho, kdo si libuje ve zlých skutcích.
Pán pravil: „Přivedu ti je z Bašanu, *
dovléknu ti je z hlubin moře,
abys v krvi smočil svou nohu, *
aby jazyk tvých psů měl z nepřátel svůj podíl.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti.
3. ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána.
Objevuje se tvůj průvod, Bože, *
průvod mého Boha, mého krále, směřující do svatyně.
Vpředu kráčejí zpěváci, vzadu harfeníci, *
uprostřed dívky bijí do bubínků.
„Ve sborech velebte Boha, *
Hospodina, vy, kteří pocházíte z Izraele!“
Tu si před nimi vykračuje Benjamín, věkem nejmladší, †
judská knížata se svými zástupy, *
knížata Zabulóna, knížata Neftaliho.
Ukaž, Bože, svou moc, *
tu moc, Bože, kterou na nás vykonáváš!
Ať pro tvůj chrám v Jeruzalémě *
přinášejí králové dary!
Pokárej netvora v rákosí, *
ty, kteří jsou mezi národy jako houf býků uprostřed telátek;
nechť se ti koří s pruty stříbra, *
rozmetej národy, které rády válčí!
Ať se dostaví velmoži z Egypta, *
ať Etiopie vztáhne k Bohu svou ruku!
Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána, *
který jezdí po nebesích, po odvěkém nebi!
Hle, ozývá se jeho hlas, hlas mocný: *
„Uznejte Boží moc!“
Nad Izraelem se zjevuje jeho vznešenost, *
jeho moc v oblacích.
Bázeň budí Bůh ze své svatyně, Bůh Izraelův, †
on dává sílu a statečnost svému lidu. *
Bůh buď veleben!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána.
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:
Jistě mluví o pokoji pro svůj lid.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Micheáše
3,1-12
Jeruzalém se změní v trosky pro hříchy svých knížat
„Slyšte, Jakubova knížata,
vůdcové domu Izraele:
Nemáte vy znát právo?“
Nenávidíte dobro, ale milujete zlo.
Stahujete z lidu kůži
a maso z jejich kostí.
To vy požíráte maso mého lidu
a stahujete z něho kůži;
lámete mu kosti,
sekáte ho jako pečeni v hrnci
a jako maso uvnitř kotle.
Tehdy budou volat k Hospodinu,
a nevyslyší je,
v tu dobu před nimi skryje svou tvář
kvůli zločinům, kterých se dopustili.
Tak praví Hospodin o prorocích,
kteří svádějí můj lid:
Když mají do čeho kousat,
mluví o pokoji,
ale tomu, kdo jim nic do úst nedá,
vyhlašují svatou válku.
Proto budete mít noc bez vidění
a temnoty bez věštění;
nad proroky zapadne slunce
a den se nad nimi zatmí.
Stydět se budou jasnovidci,
zahanbí se věštci,
všichni si zahalí vousy,
neboť Bůh neodpoví.
Já však jsem naplněn
silou Hospodinova ducha,
spravedlností a statečností,
abych vyčítal Jakubovi jeho zločin
a Izraeli jeho hřích.
Slyšte to, knížata Jakubova domu,
vůdcové domu Izraele,
vy, kteří si ošklivíte právo
a překrucujete všechno, co je přímé.
Krví budujete Sión,
Jeruzalém nepravostí!
Jeho knížata soudí za úplatek,
jeho kněží učí za mzdu,
jeho proroci věští za stříbro –
a (přitom) spoléhají na Hospodina:
„Copak Hospodin není mezi námi?
Nás nemůže stihnout nic zlého!“
Proto kvůli vám
bude Sión orán jako pole,
Jeruzalém se změní v trosky
a chrámová hora ve výšinu (porostlou) lesem.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Žl 79 (78),1; Dan 3,42.29
Bože, pohané vtrhli do tvého dědictví, poskvrnili tvůj svatý chrám, Jeruzalém proměnili v trosky. * Jednej s námi podle své laskavosti, podle množství svého milosrdenství.
Zhřešili jsme, špatně jsme jednali, když jsme od tebe odpadli. * Jednej s námi podle své laskavosti, podle množství svého milosrdenství.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „O vtělení Páně“ od biskupa Theodoreta z Kyrrhu
(N. 28: PG 75, 1467-1470)
Jeho rány nás uzdravily
Utrpení našeho Spasitele jsou našimi léky. Poučuje nás o tom prorok, když volá: Sám nese naše hříchy, za nás trpí bolestmi; my jsme se ovšem domnívali, že to jsou jeho strasti, rány a trápení, a zatím byl raněn pro naše hříchy a rozdrcen byl pro naše zločiny; tížily ho tresty pro naši spásu, jeho rány nás uzdravily. Všichni jsme bloudili jako ovce; proto byl jako ovce veden na smrt a jako beránek, který mlčí před střihačem.
Když pastýř vidí, že se mu ovce rozeběhly, vezme jednu ze stáda a vede ji na pastvu, která se mu líbí, a tím za sebou přitáhne ty ostatní. A stejně tak i Bůh Slovo: když viděl, že lidské pokolení zabloudilo, vzal na sebe podobu služebníka, spojil ji se sebou, jejím prostřednictvím k sobě přitáhl veškerou lidskou přirozenost a přivedl na Boží pastviny ovce, které byly odkázány na špatnou pastvu a nechány napospas vlkům.
Proto vzal náš Spasitel na sebe naši přirozenost, proto Kristus Pán podstoupil spásná muka, nechal se poslat na smrt a uložit do hrobu. Zrušil onu dávnou, věky trvající vládu a těm, kdo byli svázáni s porušitelností, slíbil neporušitelnost. Obnovil zbořený chrám a probudil jej k novému životu, mrtvým očekávajícím jeho vzkříšení potvrdil pravdivost a jistotu svých zaslíbení.
Ano, praví, právě tak, jako se lidské přirozenosti, kterou jsem přijal od vás, dostalo přijetím božství a ve sjednocení s ním slavného vzkříšení, takže odložila pomíjivost a utrpení a vešla do neporušitelnosti a nesmrtelnosti, i vy budete zbaveni tíživého otroctví smrti, odvrhnete pomíjivost s utrpením a vstoupíte do stavu, v němž nebude pro utrpení místo.
Proto také prostřednictvím apoštolů poslal Kristus všem lidem dar křtu. Jděte tedy, praví, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého. Křest je jakýsi náznak a obraz smrti Páně. Jestliže jsme srostli, říká Pavel, s jeho Synem tak, že jsme mu podobní ve smrti, budeme mu tak podobní i ve vzkříšení.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Jan 10,15.18.17
Dávám svůj život za své ovce. * Nikdo mi ho nemůže vzít, ale dávám ho sám od sebe.
Proto mě Otec miluje, že dávám svůj život. * Nikdo mi ho nemůže vzít, ale dávám ho sám od sebe.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky