Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Přesvatý Bože v Trojici,
jenž řídíš vše, co stvořil jsi,
ty jsi den práci vyhradil,
noc odpočinku zasvětil.
Chválíme tebe během dne,
už zrána, večer, v noční tmě,
s otcovskou péčí chraň ty nás
mocí své slávy v každý čas.
My sluhové tví věrní jsme
a vroucně se ti klaníme:
prosících prosby, jejich zpěv
spoj s hymny nebešťanů všech.
To uděl, Otče přesvatý,
se Synem stejné podstaty,
jenž s Duchem, který těší nás,
nad světem vládneš v každý čas. Amen.
ŽALMY
1. ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním.
Bůh povstává, jeho nepřátelé se rozptylují, *
ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním,
tratí se, jako se rozplývá dým †
jako taje vosk před ohněm, *
tak hříšníci hynou před Bohem.
Spravedliví se však radují, jásají před Bohem *
a veselí se v radosti.
Zpívejte Bohu, velebte jeho jméno, *
upravte cestu tomu, kdo jezdí na oblacích,
jeho jméno je Hospodin, *
jásejte před ním!
Otec sirotků, ochránce vdov *
je Bůh ve svém svatém příbytku.
Bůh zjednává opuštěným domov, †
vězně vyvádí k šťastnému životu, *
jen buřiči bydlí ve vyprahlé zemi.
Bože, když jsi vycházel před svým národem, *
když jsi kráčel na poušti,
země se třásla, také nebesa vydávala vláhu před Bohem, *
chvěl se Sinaj před Bohem, Bohem Izraele.
Seslal jsi hojný déšť, Bože, na své dědictví, *
vzkřísils je, když zemdlelo.
Usadilo se v něm tvoje stádce, *
ve své dobrotě ses postaral o chudáka, Bože!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním.
2. ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti.
Pán pronáší výrok, *
mnoho poslů šíří radostné zvěsti:
„Králové s vojsky prchají, prchají; *
i ženy si doma rozdělují kořist.
Zatímco jste si hověli u ovčích ohrad, †
zaskvěla se křídla holubice stříbrem, *
její perutě plavým zlatem.
Když tam Všemohoucí rozháněl krále, *
padali jako sníh na Salmonu!“
Hory bašanské jsou hory vysoké, *
hory bašanské jsou hory strmé.
Proč vy, strmé hory, tak žárlivě hledíte †
na horu, kde si Bůh vyvolil sídlo, *
na horu, kde bude Hospodin navždy sídlit?
Bůh má bezpočtu svých vozů, tisíce tisíců: *
ze Sinaje Pán přichází do svatyně.
Vystoupils do výšin, zajatce zajals, †
vzal sis lidi jako dar, *
i ty, kteří nechtějí bydlit u Hospodina, Boha.
Ať je Pán žehnán každý den, *
nosí naše břemena, Bůh, naše spása.
Náš Bůh je Bohem spásy, *
Hospodin, Bůh, dává uniknout smrti.
Vskutku Bůh rozbíjí hlavy svých nepřátel, *
vlasaté temeno toho, kdo si libuje ve zlých skutcích.
Pán pravil: „Přivedu ti je z Bašanu, *
dovléknu ti je z hlubin moře,
abys v krvi smočil svou nohu, *
aby jazyk tvých psů měl z nepřátel svůj podíl.“
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti.
3. ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána.
Objevuje se tvůj průvod, Bože, *
průvod mého Boha, mého krále, směřující do svatyně.
Vpředu kráčejí zpěváci, vzadu harfeníci, *
uprostřed dívky bijí do bubínků.
„Ve sborech velebte Boha, *
Hospodina, vy, kteří pocházíte z Izraele!“
Tu si před nimi vykračuje Benjamín, věkem nejmladší, †
judská knížata se svými zástupy, *
knížata Zabulóna, knížata Neftaliho.
Ukaž, Bože, svou moc, *
tu moc, Bože, kterou na nás vykonáváš!
Ať pro tvůj chrám v Jeruzalémě *
přinášejí králové dary!
Pokárej netvora v rákosí, *
ty, kteří jsou mezi národy jako houf býků uprostřed telátek;
nechť se ti koří s pruty stříbra, *
rozmetej národy, které rády válčí!
Ať se dostaví velmoži z Egypta, *
ať Etiopie vztáhne k Bohu svou ruku!
Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána, *
který jezdí po nebesích, po odvěkém nebi!
Hle, ozývá se jeho hlas, hlas mocný: *
„Uznejte Boží moc!“
Nad Izraelem se zjevuje jeho vznešenost, *
jeho moc v oblacích.
Bázeň budí Bůh ze své svatyně, Bůh Izraelův, †
on dává sílu a statečnost svému lidu. *
Bůh buď veleben!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána.
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:
Jistě mluví o pokoji pro svůj lid.
PRVNÍ ČTENÍ
Z první knihy Makabejské
2,1.15-28.42-50.65-70
Matatiášova vzpoura a smrt
V těch dnech povstal Matatiáš, syn Joanna, syna Šimonova. Byl knězem ze synů Joaribových z Jeruzaléma, ale bydlel v Modinu.
Královi vyslanci, kteří nutili k odpadu, přišli do města Modinu, aby vyžadovali oběti. Mnozí z Izraele se k nim přidali. Matatiáš a jeho synové stáli stranou. Královi vyslanci se ujali slova a řekli Matatiášovi: „Jsi vážený a vlivný hodnostář v tomto městě a máš oporu v synech a příbuzných. Nuže, přistup první a vykonej králův rozkaz, jak to učinily všechny národy, Judovci i ti, kteří zůstali v Jeruzalémě. Ty a tvoji synové budete mezi královými přáteli a budete poctěni zlatem, stříbrem a mnohými dary.“
Matatiáš v odpověď hlasitě volal: „I když všechny národy, které jsou pod panstvím krále, ho poslouchají, od náboženství svých otců odpadají a jeho příkazům se podrobují, já, moji synové a příbuzní budeme kráčet podle Smlouvy našich otců. Bůh nás chraň, abychom opustili Zákon a jeho ustanovení. Králových rozkazů neposlechneme a od našeho náboženství neustoupíme ani napravo, ani nalevo.“
Sotva však domluvil, před očima všech přistoupil jeden Žid, aby podle králova rozkazu obětoval na oltáři v Modinu. Když to Matatiáš uviděl, rozhorlil se, až do ledví se zachvěl a vzplanul hněvem podle Zákona. Vrhl se na něho a zabil ho u oltáře. Zároveň zabil i králova úředníka, který měl nutit k oběti, a rozbořil oltář. Horlil pro Zákon, jako učinil kdysi Pinchas Zimrimu, synu Saluovu. Potom Matatiáš volal hlasitě po městě: „Za mnou, kdo horlí pro Zákon a zachovává Smlouvu!“ A uprchl se svými syny do hor a všechen majetek zanechal v městě.
Tehdy se k nim přidala skupina chasidů, statečných hrdinů v Izraeli, věrně oddaných Zákonu. Přidali se i ti, kdo uprchli před zlými poměry, a byla to dobrá posila. Postavili vojsko a ve svém hněvu pobíjeli hříšníky a ve svém rozhořčení odpadlíky od Zákona. Ostatní se rozutekli mezi pohany, aby se zachránili.
Matatiáš a jeho druhové procházeli zemí, svou mocí bořili oltáře a obřezávali neobřezané děti, které našli na území Izraele. Pronásledovali zpupné nepřátele a dílo se jim dařilo. Vytrhli Zákon z rukou pohanů a jejich králů a nedopustili, aby hříšník pozdvihl roh.
Přiblížily se dny, kdy měl Matatiáš zemřít. Tu řekl svým synům: „Nyní má převahu pýcha a tyranství, je to doba rozvratu a vzteklého hněvu. Nyní, synové, horlete pro Zákon, dejte svoje životy za smlouvu svých otců.
Vím, že váš bratr Šimon je muž rozvážný, bude vám otcem, vždycky ho poslouchejte. Juda Makabejský, od mládí udatný hrdina, bude velitelem vojska a povede boj všeho lidu. Shromážděte k sobě všechny, kdo žijí podle Zákona, a pomstěte křivdu spáchanou na našem lidu. Dejte odplatu pohanům a pevně se držte předpisů Zákona.“
Potom jim požehnal a byl uložen ke svým otcům. Zemřel ve stém čtyřicátém šestém roce (helénské éry) a byl pohřben v hrobce svých předků v Modinu. Všechen Izrael jej hořce oplakával.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
1 Mak 2,51.64
Pamatujte na skutky, které vykonali ve svých pokoleních otcové, * a dojdete velké slávy a věčného jména.
Synové, vzmužte se a buďte silní v Zákoně, neboť v něm budete oslaveni. * A dojdete velké slávy a věčného jména.
DRUHÉ ČTENÍ
Z pastorální konstituce 2. vatikánského sněmu o církvi v dnešním světě
(Gaudium et spes, n. 88-90)
Úloha křesťanů při budování míru
Křesťané mají ochotně a celým srdcem spolupracovat na budování mezinárodního řádu plně respektujícího všechny legitimní svobody v ovzduší opravdového bratrství všech lidí, a to tím spíš, že větší část světa dosud strádá tak velkou nouzí, že v chudých světa se sám Kristus jakoby hlasitě dovolává lásky svých učedníků. Kéž by tudíž nemuselo lidi pohoršovat, že některé národy, u nichž dost často zdobí většinu občanů jméno křesťan, žijí v nadbytku, zatímco jiné národy postrádají nejnutnější prostředky k životu a trpí hladem, nemocemi a bídou všeho druhu. Vždyť duch chudoby a lásky je slávou a znamením Kristovy církve.
Je proto třeba chválit a podporovat ty křesťany, zvláště mladé, kteří dobrovolně nabízejí svou pomoc jiným lidem i národům. Je to však záležitost celého Božího lidu, aby veden slovem i příkladem biskupů, zmírňoval podle svých sil bídu této doby, a to, jak bylo starým zvykem v církvi, nejen z přebytků, ale i z podstaty.
Shromažďování a rozdělování prostředků se sice nemá organizovat strnule a jedinou formou, mělo by však probíhat podle řádného diecézního, národního nebo i světového plánu, a kdekoli se to zdá vhodné, v součinnosti katolíků s ostatními křesťanskými bratřími. Vždyť duch lásky nejenže nebrání uvážlivě a organizovaně vyvíjet sociální a charitativní činnost, ale spíše ji vyžaduje. Proto je nutné, aby ti, kdo se chtějí věnovat pomoci rozvojovým zemím, byli vhodnými institucemi také náležitě vyškoleni.
Církev se proto musí naprosto nutně angažovat v samém společenství národů, aby podporovala spolupráci mezi lidmi a vybízela k ní, a to jak prostřednictvím vlastních veřejných institucí, tak prostřednictvím plné a upřímné spolupráce všech křesťanů, vedené jedinou touhou, sloužit všem.
Toho se dosáhne tím účinněji, budou-li se věřící s vědomím své lidské a křesťanské odpovědnosti snažit probouzet přímo ve svém životním prostředí ochotu ke spolupráci s mezinárodním společenstvím. V této věci je třeba věnovat zvláštní péči formování mládeže, a to jak při výchově náboženské, tak občanské.
A konečně je žádoucí, aby se katolíci při náležitém plnění svého poslání v mezinárodním společenství snažili o dělnou a pozitivní spolupráci jak s odloučenými bratry, kteří spolu s nimi vyznávají lásku podle evangelia, tak se všemi lidmi prahnoucími po pravém míru.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
1 Kor 7,15; Řím 14,19; Př 12,20
Bůh nás povolal k pokoji. * Usilujme tedy o to, co slouží k pokoji a vzájemnému duchovnímu prospěchu.
Radost mají ti, kdo radí k pokoji. * Usilujme tedy o to, co slouží k pokoji a vzájemnému duchovnímu prospěchu.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí a milosrdný Bože, ty nám dáváš všechnu potřebnou milost, abychom ti mohli správně a věrně sloužit; zbav nás všeho, co nám brání v plnění tohoto našeho poslání, ať bezpečně směřujeme k svému cíli a splní se na nás tvá zaslíbení. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky