16. únor 2024

Pátek po Popeleční středě, doba postní
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Láska mi dala z nebe

sestoupit v tento svět,

ona mi káže sebe

dát v oběť, i svou krev.

Láskou mi srdce puká,

milostí přemnohou,

kříž ani smrti muka

ji zdolat nemohou.

Korunu nosit z trní

mě ona učí jen,

posměchu jenom pro ni

jsem terčem učiněn.

Že v žízni žluč jsem lokal,

že srdce pilo tresť,

že oštěp bok můj proklál,

jen dílo lásky jest.

Jen pro ni, přeubohý,

v úzkostech přebývám,

pro ni ruce i nohy

probity hřeby mám.

Tu věrnou muku moji

chceš splatit duše, rci?

Miluj mě! To mě zhojí.

Jen lásku, Lásko, chci.

ŽALMY

1. ant. Naši otcové nám vyprávěli o Hospodinově moci a o jeho slavných činech.

Žalm 78 (77),1-39
Dobrota Boží a nevěrnost národa v dějinách spásy
Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10,6)
I (1-16)

Slyš, můj lide, mé naučení, *

nastav uši slovům mých úst!

Otevřu k průpovědi svá ústa, *

vyložím tajemné události z pradávných dob.

Co jsme slyšeli a poznali, *

co nám otcové vyprávěli,

nezatajíme jejich synům, *

příštímu pokolení budeme vypravovat

slavné Hospodinovy činy i jeho moc, *

podivuhodné skutky jím vykonané.

Dal totiž Jakubovi nařízení *

a stanovil příkaz pro Izraele,

aby o tom, co poručil našim otcům, *

poučili své syny.

Má to znát příští pokolení, synové, kteří se narodí, *

mají to vyprávět svým dětem,

aby vložili svou důvěru v Boha, †

aby nezapomněli na Boží skutky *

a zachovávali jeho nařízení.

Aby nebyli jako jejich otcové, *

vzpurné a zatvrzelé pokolení,

pokolení nestálého srdce, *

jehož duch nebyl věrný Bohu.

Efraimovci, dovední lukostřelci, *

dali se na útěk v den bitvy.

Nezachovali Boží smlouvu, *

odmítli jednat podle jeho zákona.

Zapomněli na jeho skutky, *

na podivuhodné činy, které jim ukázal.

Před jejich otci způsobil divy *

v egyptské zemi na taniské pláni.

Rozdělil moře a převedl je, *

postavil vody jako násep.

Za dne je vedl oblakem, *

po celou noc světlem ohně.

Rozštěpil skály na poušti *

a hojně je napojil proudem vody.

Potokům dal vytrysknout ze skály *

a vodě dal téci jak řekám.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Naši otcové nám vyprávěli o Hospodinově moci a o jeho slavných činech.

2. ant. Synové Izraele jedli manu a pili z duchovní skály, která je doprovázela.

II (17-31)

Přece však proti němu hřešili dále, *

nepřestali na poušti urážet Nejvyššího.

Pokoušeli Boha ve svém srdci, *

když žádali pokrm podle své choutky.

Pohrdlivě mluvili proti Bohu, *

řekli: „Dokáže Bůh prostřít stůl zde na poušti?

Ano, udeřil do skály, že vytekla voda a potoky se rozlily: *

ale dovede dát i chléb či opatřit maso svému lidu?“

Proto se Hospodin rozhněval, když to slyšel, †

a oheň vzplanul proti Jakubovi, *

i hněv vzkypěl proti Izraeli,

že nevěřili v Boha, *

nedůvěřovali v jeho pomoc.

Poručil tedy mrakům nahoře *

a otevřel brány nebes,

seslal na ně déšť many, aby se najedli, *

a dal jim nebeský pokrm.

Člověk jedl chléb silných, *

pokrm jim poslal do sytosti.

Východnímu větru dal vanout z nebe *

a svou mocí přivedl vítr od jihu.

Jak by to prach byl, seslal na ně déšť masa, *

jak by to byl mořský písek, dal jim pernaté ptáky.

Padli do jejich tábora, *

kolem jejich stanů.

Jedli a důkladně se nasytili, *

po čem toužili, jim splnil.

Neukojili ještě svou choutku, †

ještě měli pokrm ve svých ústech, *

když proti nim vzkypěl Boží hněv:

pobil jejich siláky, *

zahubil izraelské jinochy.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Synové Izraele jedli manu a pili z duchovní skály, která je doprovázela.

3. ant. Bůh je naší skálou a naším zachráncem.

III (32-39)

Přes to vše hřešili dál *

a nechtěli věřit jeho divům.

Tu náhle ukončil jejich dny, *

jejich léta nenadálou zhoubou.

Když je hubil, hledali ho, *

obraceli se a sháněli se po Bohu.

Vzpomínali si, že Bůh je jim skálou, *

že Nejvyšší, Bůh, je jim zachráncem.

Lísali se k němu ústy, *

ale svým jazykem mu lhali,

neboť jejich srdce nebylo k němu upřímné *

a nebyli věrni jeho smlouvě.

On však milostivě odpouštěl vinu a nehubil je, †

často potlačoval svůj hněv *

a nedal zcela vzplát své nevoli.

Pamatoval na to, že jsou jen tělo, *

jen vánek, který se rozplyne bez návratu.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Bůh je naší skálou a naším zachráncem.

Obraťte se k Hospodinu, svému Bohu,

neboť je dobrotivý a milosrdný.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

2,1-22

Mojžíšovo narození a jeho útěk

Jeden muž z kmene Levi si vzal ženu z téhož kmene. Žena počala a porodila syna. Když viděla, jak je hezký, skrývala ho po tři měsíce. Poněvadž ho už dál tajit nemohla, obstarala pro něj papyrusový košík, vymazala asfaltem a smolou, uložila do něho dítě a položila do rákosí na břehu Nilu. Jeho sestra se postavila opodál, aby se dověděla, co se s ním stane.

Faraonova dcera sestoupila, aby se vykoupala v Nilu, zatímco se její služebnice procházely podél Nilu. Když uviděla v rákosí košík, poslala svou služku, aby ho vzala. Otevřela ho a uviděla dítě, a hle – chlapeček pláče. Bylo jí ho líto a řekla: „To je nějaké hebrejské dítě!“ Jeho sestra řekla faraonově dceři: „Mám jít a zavolat ti kojnou z hebrejských žen, aby dítě pro tebe odkojila?“ Faraonova dcera odpověděla: „Jdi!“

Děvče šlo a zavolalo matku dítěte. Faraonova dcera jí řekla: „Vezmi toto dítě a koj ho pro mě a já ti za to zaplatím.“ Žena dítě vzala a kojila ho. Když chlapec dorostl, přivedla ho k faraonově dceři, ta ho přijala za syna a dala mu jméno Mojžíš. Řekla totiž: „Vytáhla jsem ho z vody.“

V té době, když Mojžíš dospěl, vyšel ke svým krajanům; byl svědkem jejich robotování a viděl, jak Egypťan bil Hebrejce, jednoho z jeho krajanů. Obrátil se na všechny strany, a když nikoho neviděl, Egypťana zabil a zahrabal do písku. Druhého dne vyšel, a hle – dva hebrejští muži se spolu rvali. „Proč biješ svého druha?“ zeptal se útočníka. Ale ten mu odpověděl: „Kdopak tě ustanovil za našeho náčelníka a soudce? Chceš mě zabít, jako jsi zabil Egypťana?“ Mojžíš dostal strach a řekl si: „Přece se ta věc rozhlásila!“

Farao se o této záležitosti doslechl a usiloval Mojžíše zabít, ale Mojžíš před faraonem utekl a zdržoval se v zemi Midjan; přišel tedy do země Midjan a posadil se u (jedné) studny. Midjanský kněz měl sedm dcer. (Ty) přišly, aby načerpaly (vodu) a naplnily jí žlaby k napojení stáda svého otce. Přišli však pastýři a odehnali je. (Tu) Mojžíš vstal, ujal se jich a napojil jejich stádo.

Když (dcery) přišly k svému otci Reuelovi a (on) se jich zeptal: „Co se stalo, že dnes přicházíte tak brzo?“, řekly: „Jeden Egypťan nás vysvobodil z rukou pastýřů. Dokonce nám i načerpal (vodu) a napojil stádo.“ Zeptal se dcer: „Kde je? Proč jste ho tam nechaly? Zavolejte ho, ať s (námi) pojí!“

A Mojžíš souhlasil s tím, že u něho zůstane. Reuel dal Mojžíšovi svou dceru Siporu (za ženu). Porodila syna a (Mojžíš) mu dal jméno Geršom, protože řekl: „Jsem přistěhovalcem v cizí zemi.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Žid 11,24-25.26.27

Když Mojžíš dospěl, vedla ho víra k tomu, že odmítl prohlásit se jako syn faraonovy dcery; raději chtěl snášet spolu s Božím lidem protivenství, než mít nějaký přechodný prospěch z toho, že by se dopustil hříchu. * To proto, že měl zrak upřený na budoucí odplatu.

Byl přesvědčen, že když snáší potupy jako Mesiáš, má to větší cenu než všechny poklady Egypta. Víra způsobila, že odešel z Egypta. * To proto, že měl zrak upřený na budoucí odplatu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilie připisované svatému Janu Zlatoústému, biskupovi

(Supp., Hom. 6, De precatione: PG 64,462-466)

Modlitba je světlem duše

Modlitba, rozmluva s Bohem, je největší dobro. Znamená totiž společenství a jednotu s Bohem. A jako září tělesné oči, hledí-li do světla, tak i duše upřená na Boha září jeho nevýslovným světlem. Nemluvím ovšem o modlitbě vázané na vnějšek, ale o té, jež vychází ze srdce; jež se neomezuje na určitou dobu nebo hodinu, ale děje se bez ustání, ve dne v noci.

Nestačí se totiž soustředit na Boha pouze tehdy, kdy se oddáváme modlitbě. Také když jsme zaměstnáni jakýmikoli povinnostmi, ať už je to péče o chudé či jiné starosti anebo užitečné dobročinné dílo, je třeba dát se pronikat touhou po Bohu a myšlenkou na něj. Neboť všechno, co Boží láska ochutí jako sůl, se pak stane tím nejlahodnějším pokrmem pro Vládce veškerenstva. Věnujeme-li Bohu co nejvíce času, můžeme se neustále po celý život těšit z užitku, který z toho plyne.

Modlitba je světlem duše, je pravým poznáním Boha a prostřednicí mezi Bohem a lidmi. Duše se jí pozvedá až vzhůru do nebes, s nevýslovnou láskou objímá Pána a jako dítě volající s pláčem po matce touží po nebeském mléku. Vyslovuje svá nejvlastnější přání a dostává dary, které přesahují vše viditelné a přirozené.

Modlitba je naším ctihodným prostředníkem u Boha, dodává srdci odvahu, upokojuje duši. Ale mluvím-li o modlitbě, nedomnívej se, že jde o slova. Modlitba je touha po Bohu, je to nevýslovná láska, která nepochází z lidí, ale má původ v božské milosti. Apoštol o ní říká: Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit.

Daruje-li Pán někomu takovouto modlitbu, je to bohatství, o něž jej nikdo nemůže připravit; nebeský pokrm, který sytí duši. Okusil-li jej kdo, navždycky bude toužit po Pánu, jako by jeho srdce zachvátil prudký oheň.

Když se chceš takto začít modlit, vymaluj svůj domov mírností a pokorou, osvětli jej světlem spravedlnosti a dobrými skutky jej vyzdob jako ryzím zlatem. Namísto mramoru a mozaiky jej okrášli vírou a velkodušností. A když to všechno zastřešíš modlitbou, bude stavba domu hotová. Takže Pán bude mít přichystaný dokonalý příbytek a ty ho přijmeš jako ve skvostném královském paláci. Z jeho milosti jako bys již měl v chrámu své duše umístěný jeho věrný obraz.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Pláč 5,20-21a; Mt 8,25

Proč bys na nás zapomínal na věky, proč bys nás opouštěl na dlouhé doby? * Vrať nás, Hospodine, k sobě, a my se vrátíme.

Pane, zachraň nás, hyneme. * Vrať nás, Hospodine, k sobě, a my se vrátíme.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, provázej svou pomocí naše úsilí o vnitřní obnovu, aby naše skutky odříkání byly už od počátku pravdivým projevem našeho smýšlení. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky