1. září 2024

22. Neděle v mezidobí
2. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Nic není bez hlasu,

Bůh slyší odevšad,

jak všechno stvoření

mu touží chválu vzdát.

Zrod písně nalezneš,

kde stojí svatý trůn,

tam harfa ladí se

a vzniká hudba strun.

Můj nástroj nezní sám,

hleď, já to jsem, jenž hraji,

a prsty Boží zas

mou duši rozechvívají.

Ta srdce, která jsou

tak tichá, jak chce Pán,

on rozechvívá rád,

až zvoní do všech stran.

V sluch Boží do nebes

nic nezní líbezněji,

než to, když v souzvuku

tvá ústa s duší znějí.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, můj Bože, velebností a vznešeností ses oděl, světlem se halíš jako pláštěm, aleluja.

Žalm 104 (103)
Chvála Boha, stvořitele
Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. (2 Kor 5,17)
I (1-12)

Veleb, duše má, Hospodina! *

Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!

Velebností a vznešeností ses oděl, *

světlem se halíš jako pláštěm.

Napjals nebesa jak stanovou plachtu, *

nad vodami jsi zbudoval své síně.

Z mraků si děláš svůj vůz, *

kráčíš na perutích větru.

Větry si volíš za své posly, *

za své služebníky plameny ohně.

Zemi jsi založil na jejích základech, *

nezakolísá na věčné věky.

Oceánem jsi ji přikryl jako šatem, *

nad horami stanuly vody.

Utekly před tvou hrozbou, *

zděsily se před rachotem tvého hromu.

Hory se zvedly, údolí klesla *

na místo, kterés jim určil.

Vymezil jsi hranici, kterou nesmějí přejít, *

aby znovu nepřikryly zemi.

Pramenům dáváš stékat v potoky, *

které plynou mezi horami.

Napájejí všechnu polní zvěř, *

divocí osli hasí svou žízeň.

Podél nich hnízdí nebeské ptactvo, *

ve větvích švitoří svou píseň.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodine, můj Bože, velebností a vznešeností ses oděl, světlem se halíš jako pláštěm, aleluja.

2. ant. Hospodin dává chléb jako pokrm, i víno k radosti lidského srdce, aleluja.

II (13-23)

Ze svých komor zavlažuješ hory, *

země se sytí plody tvého díla.

Dáváš růst trávě pro dobytek, *

bylinám užitečným člověku,

aby dobýval ze země chléb *

i víno k radosti lidského srdce,

aby olejem rozjasnil tvář *

a chléb aby posílil srdce člověka.

Sytí se Hospodinovo stromoví, *

libanonské cedry, které zasadil.

Tam si ptáci stavějí hnízda, *

jedle jsou domovem čápům.

Vysoké hory kozorožcům, *

jezevcům jsou útulkem skály.

Měsíc jsi udělal, aby určoval čas, *

i slunce ví, kdy má zapadnout.

Když přivádíš tmu a nastává noc, *

potuluje se v ní kdejaké lesní zvíře.

Lvíčata řvou po kořisti *

a žádají od Boha svůj pokrm.

Když vychází slunce, stahují se *

a uléhají do svých doupat.

Tu vychází člověk ke svému dílu, *

ke své práci až do večera.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodin dává chléb jako pokrm, i víno k radosti lidského srdce, aleluja.

3. ant. Bůh viděl všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.

III (24-35)

Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! †

Všechno jsi moudře učinil, *

země je plná tvého tvorstva.

Zde moře mohutné a široširé, †

v něm nespočetné hemžení *

živočichů drobných i velkých.

Po něm plují lodi *

i leviatan, jehož jsi stvořil, aby si v něm hrál.

Všichni čekají od tebe, *

že jim dáš obživu v pravý čas.

Ty jim dáváš, a oni sbírají, *

otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.

Děsí se, když skryješ svou tvář, †

hynou, když vezmeš jim život, *

a vracejí se do svého prachu.

Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, *

a obnovuješ tvář země.

Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, *

ať se Hospodin těší ze svého díla!

Když pohlédne na zemi, chvěje se, *

když se dotkne hor, dýmají.

Chci zpívat Hospodinu, pokud žiji, *

opěvovat chci svého Boha, dokud budu.

Kéž se mu líbí má píseň; *

má radost bude v Hospodinu.

Kéž na zemi vyhynou hříšníci, †

bezbožní ať už nejsou! *

Veleb, duše má, Hospodina!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Bůh viděl všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.

Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí,

a vaše uši, že slyší.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Jeremiáše

11,18-20; 12,1-13

Prorok dává nahlédnout do nitra své duše

Hospodin mě o tom poučil, a já jsem to poznal;

tehdy jsem viděl jejich zlé skutky.

Byl jsem jako krotký beránek,

kterého vedou na porážku.

Ani potuchy jsem neměl, že mi strojí úklady:

„Zničme strom i s jeho mízou,

vytněme ho ze země živých,

ať není památky po jeho jméně!“

Hospodine zástupů,

spravedlivý soudce,

který zkoumáš srdce i ledví,

kéž vidím tvoji pomstu nad nimi,

neboť tobě svěřuji svou při.

Sice jsi spravedlivý, Hospodine,

o to se nebudu s tebou přít,

přece však bych chtěl s tebou mluvit

o spravedlnosti:

Proč se bezbožníkům všechno daří,

proč jsou všichni zrádní odpadlíci bez starosti?

Sázíš je a zapouštějí kořen,

prospívají a nesou ovoce;

blízko jsi jejich ústům,

ale daleko jsi od jejich srdce.

Ty však mě, Hospodine, znáš, díváš se na mě

a zkoumáš mé srdce, jak o tobě smýšlím.

Odvleč je tedy jako stádo na porážku

a zasvěť je pro den zabití!

Jak dlouho má mít země smutek,

(jak dlouho) má zeleň na všech polích vadnout?

Pro zvrácenost jejích obyvatel

vyhynula zvěř i ptactvo,

neboť řekli: „(Bůh) nevidí naše cesty.“

„Jestliže jsi s pěšími běžel a unavili tě,

jak budeš moci závodit s koňmi?

Jestliže se necítíš bezpečný v pokojné zemi,

co budeš dělat v houštinách Jordánu?

Neboť i tvoji bratři a tvá rodina,

i oni tě zrazují, naprosto všichni tě odsuzují;

nevěř jim, když k tobě přátelsky mluví.“

„Opustil jsem svůj dům,

zavrhl jsem své dědictví,

dal jsem to, co je mi nejdražší

do rukou svých nepřátel.

Moje dědictví je pro mne jako lev v lese:

začalo na mě řvát,

proto ho nenávidím.

Moje dědictví je pro mě pestrým ptákem,

odevšad na něj dorážejí dravci.

Pojďte, shromážděte se, všecka divoká zvířata,

pospěšte k žrádlu!

Mou vinici zpustošilo mnoho pastýřů,

můj podíl pošlapali;

v holou poušť proměnili

můj milovaný podíl!

Udělali z něho poušť,

pustina přede mnou naříká.

Celá země je zpustošena,

ale nikdo si toho nevšímá.“

Na všechny pahorky v poušti

přišli ničitelé,

neboť Hospodinův meč hltá;

od jednoho konce země k druhému

nikdo nemá pokoj.

Seli pšenici a žali trní;

namáhali se bez užitku.

Budete se hanbit za svou úrodu

kvůli rozjitřenému Hospodinovu hněvu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Jan 12,27-28; Žl 42 (41),6

Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. * Otče, oslav své jméno!

Proč se rmoutíš, má duše, a proč ve mně sténáš? * Otče, oslav své jméno!

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 23 A,1-4: CCL 41,321-323)

Pán se nad námi slitoval

Můžeme být šťastni, jestliže to, o čem slyšíme a co zpíváme, také konáme. Když posloucháme, zaséváme, a co konáme, to již je plod z té setby. To vám chci, moji milí, předem připomenout, abyste nechodili bez užitku do kostela; abyste tolik dobrého jen neposlouchali, ale také podle toho dobře žili. Milostí jeho jsme spaseni, říká apoštol, ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit; jeho milostí jsme spaseni. Náš dřívější život nebyl tak dobrý, aby se Bohu zalíbil a on aby si jej zamiloval a řekl: Pojďme na pomoc těmto lidem, poněvadž dobře žijí. Nelíbil se mu náš život, nelíbilo se mu v nás nic, co jsme dělali my, ale neztratil zalíbení v tom, co v nás učinil on sám. Proto zavrhne to, co jsme učinili, a zachrání to, co učinil on.

Nebyli jsme dobří; ale smiloval se nad námi a poslal svého Syna, aby zemřel, ne za dobré, ale za špatné, ne za spravedlivé, ale za hříšné: Kristus zemřel za bezbožníky. Co však čteme dál? Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého – možná že se někdo umřít odhodlá za toho, kdo je mu milý. Snad by se našel někdo, kdo by se odhodlal zemřít za spravedlivého. Kdo by však chtěl zemřít za nespravedlivého, za hříšného, za špatného? Jedině Kristus, tak spravedlivý, že ospravedlnil i nespravedlivé.

Neměli jsme tedy, moji bratři, na svém účtě žádné dobré skutky, ale samé špatné. Ale přestože skutky lidí byly zlé, jeho milosrdenství lidi neopustilo. A tak Bůh poslal svého Syna, aby nás vykoupil: ne zlatem ani stříbrem, ale za cenu prolité vlastní krve, neposkvrněný Beránek byl veden k oběti za poskvrněné, a kdyby jen poskvrněné, a ne zcela zkažené! Takovou milost jsme tedy přijali. Žijme podle té milosti, kterou jsme dostali, nehřešme proti ní. Přišel k nám tak skvělý lékař, odpustil nám všechny hříchy. Hodláme-li být zase nemocní, nejen že budeme sami sobě škodit, ale projevíme také nevděk vůči lékaři.

Jděme tedy jeho cestami, které nám ukázal, zvláště cestou pokory, kterou se pro nás stal on sám. Cestu pokory nám totiž ukázal v přikázáních a sám jí prošel tím, že za nás trpěl. Aby mohl za nás zemřít – ten, který zemřít nemohl, Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Nesmrtelný vzal na sebe smrtelnost, aby mohl za nás zemřít a svou smrtí zabít naši smrt.

To všechno učinil Pán, to nám daroval. Velký se ponížil, ponížený se dal zabít, zabitý vstal z mrtvých a byl povýšen, aby nás mrtvé nenechal v podsvětí, ale aby k sobě povýšil při vzkříšení mrtvých ty, které už teď povýšil jako spravedlivé ve víře a vyznání. Dal nám tedy jako cestu pokoru. Budeme-li se jí držet, svěřili jsme se Pánu a nezpíváme zbytečně Velebíme tě, Bože, velebíme a vzýváme tvé jméno.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Žl 86 (85),12-13; 118 (117),28

Chci tě chválit, Pane, můj Bože, celým svým srdcem a věčně velebit tvé jméno. * Neboť veliká byla ke mně tvá láska.

Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; budu tě slavit, můj Bože! * Neboť veliká byla ke mně tvá láska.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme, *

tebe, Pane, velebíme.

Tebe, věčný Otče, *

oslavuje celá země.

Všichni andělé, *

cherubové i serafové,

všechny mocné nebeské zástupy *

bez ustání volají:

Svatý, Svatý, Svatý, *

Pán, Bůh zástupů.

Plná jsou nebesa i země *

tvé vznešené slávy.

Oslavuje tě *

sbor tvých apoštolů,

chválí tě *

velký počet proroků,

vydává o tobě svědectví *

zástup mučedníků;

a po celém světě *

vyznává tě tvá církev:

neskonale velebný, *

všemohoucí Otče,

úctyhodný Synu Boží, *

pravý a jediný,

božský Utěšiteli, *

Duchu Svatý.

Kriste, Králi slávy, *

tys od věků Syn Boha Otce;

abys člověka vykoupil, *

stal ses člověkem a narodil ses z Panny;

zlomil jsi osten smrti *

a otevřel věřícím nebe;

sedíš po Otcově pravici *

a máš účast na jeho slávě.

Věříme, že přijdeš soudit, *

a proto tě prosíme:

přispěj na pomoc svým služebníkům, *

vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;

dej, ať se radují s tvými svatými *

ve věčné slávě.

* Poslední část (prosby) se může vynechat.

* Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *

veď ho a stále pozvedej.

Každý den tě budeme velebit *

a chválit tvé jméno po všechny věky.

Pomáhej nám i dnes, *

ať se nedostaneme do područí hříchu.

Smiluj se nad námi, Pane, *

smiluj se nad námi.

Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *

jak doufáme v tebe.

Pane, k tobě se utíkáme, *

ať nejsme zahanbeni na věky.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, v tobě je plnost všeho dobra; vlož do našich srdcí lásku k tvému jménu, rozmnož naši oddanost k tobě a posiluj naši vytrvalost, ať v nás roste a trvá všechno dobré. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky