25. květen 2024

Sv. Bedy Ctihodného, kněze a učitele církve
nezávazná památka

Narodil se kolem roku 673 na území benediktinského kláštera ve Wearmouthu v severní Anglii. V sedmi letech byl do tohoto kláštera dán na vychování, krátce na to přešel do nově založeného kláštera v Jarrowě. Tam se stal v devatenácti letech jáhnem. Učil v klášterní škole a začal s profesionální svědomitostí psát dějiny církve v Anglii, dokončil je v roce 731. Po vysvěcení na kněze (703) psal po vzoru starých církevních Otců komentáře k Písmu svatému. Jak sám napsal, jeho radostí bylo studovat, vyučovat a psát. Zemřel 26. V. 735. V roce 1899 byl prohlášen za učitele církve.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

ŽALMY

1. ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. 

Žalm 107 (106)
Poděkování za vysvobození
Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10,36)
I (1-16)

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

 Tak ať mluví vykoupení Hospodinem, *

ti, které vykoupil z nepřátelské moci,

které shromáždil ze zemí, *

od východu a od západu, ze severu a z jihu.

Bloudili na stepi, po pustině, *

nenašli cestu k městu, kde by mohli bydlet.

Hladověli a žíznili, *

život v nich chřadl.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Vedl je pravou cestou, *

aby došli do města, kde by mohli bydlet.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí,

neboť žíznivou duši ukojil, *

hladovou duši naplnil dobrými věcmi.

Seděli v hlubokých temnotách, *

spoutáni železem a strastí,

neboť se vzepřeli Božím příkazům, *

pohrdli úradkem nejvyššího.

Proto jim pokořil srdce útrapou, *

potáceli se, ale nikdo jim nepomohl.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Vyvedl je z hlubokých temnot *

a roztrhl jejich pouta.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí,

neboť vylomil bronzové brány *

a železné závory rozbil.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.

2. ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.

II (17-32)

Chřadli pro svou nepravost *

a souženi byli pro své viny;

z duše se jim zhnusil každý pokrm *

a přiblížili se až k branám smrti.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Poslal své slovo a uzdravil je, *

zachránil je ze záhuby.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí.

Nechť podají děkovné oběti, *

nechť vypravují s jásotem o jeho skutcích.

Pustili se po lodích na moře, *

sháněli obchody po širých vodách.

Viděli Hospodinova díla *

a na širém moři jeho divy.

Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr, *

který do výše vzdouval vlny.

Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí, *

jejich duše se třásla v nebezpečí.

Potáceli se, vrávorali jak opilí, *

veškerá jejich zručnost byla v koncích.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Uklidnil bouři v tichý vánek, *

a utišily se mořské vlny.

Radovali se, že se uklidnily, *

a dovedl je do vytouženého přístavu.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí;

nechť ho oslavují v shromáždění lidu, *

nechť ho velebí ve sboru starších.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.

3. ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.

III (33-43)

Změnil řeky v pustinu *

a prameny vod ve vyprahlou zemi,

plodný kraj v solnou step *

pro zlobu jeho obyvatel.

Změnil poušť ve vodní pláň, *

vyprahlou zemi v prameny vod.

Usadil tam hladové *

a vystavěli si město k přebývání.

Oseli pole, založili vinice, *

domohli se hojné úrody.

Požehnal jim, a velmi se rozmnožili, *

nezmenšil počet jejich dobytka.

Avšak ubylo jich, dostali se do bídy *

tlakem neštěstí a útrapami.

Ale ten, který vylévá potupu na knížata *

a dává jim bloudit neschůdnou pouští,

pozdvihl chudáka z bídy *

a rodiny rozmnožil jako stáda.

Vidí to spravedliví a radují se, *

každá zloba zavře svá ústa.

Kdo je moudrý, aby to sledoval, *

kdo pochopí Hospodinovu lásku?

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.

Hospodine, tvé milosrdenství sahá až do nebes,

tvoje věrnost až k oblakům.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Kazatel

11,7 – 12,14

Úvahy o stáří

Sladké je světlo a milé pro oči je vidět slunce. Ano, i když někdo žije mnoho let, ať se ve všech raduje, ať si vzpomene, že pochmurných dnů bude hodně. Všechno, co se stane, je marnost.

Raduj se, jinochu, ve svém mládí,

ať tě rozveseluje srdce v tvém jinošství.

Jdi tam, kam tě vede tvé srdce,

sleduj to, co těší tvé oči,

ale věz, že ode všeho tě Bůh odvolá ke skládání účtů.

Vzdal starost ze svého srdce,

zažeň bolest ze svého těla,

neboť mladost a bujarost je marnost.

Pamatuj na svého Tvůrce ve dnech svého mládí,

než přijdou zlé doby

a dostaví se léta, o kterých řekneš:

„Nemám je rád,“

než se zatmí slunce a světlo,

měsíc a hvězdy,

než se s deštěm mraky navrátí,

kdy se budou chvět strážci domu,

kdy se shrbí silní muži,

přestanou pracovat prořídlé mlečky

a zatmí se těm, kdo hledí z oken,

zavřou se dveře navenek,

když zeslábne zvuk mlýnku,

zastaví se trylek ptáka

a zmlknou všichni zpěvaví ptáci.

I z výšek bude strach

a bázeň z cesty.

Mandloň zbělí květem,

ztěžka se vleče kobylka,

kapara je bez účinku –

neboť člověk odchází do svého věčného příbytku,

naříkači již obcházejí po ulicích,

než se přetrhne stříbrný řetěz,

roztříští lampa ze zlata,

rozbije vědro u pramene

a zlomí kolo u cisterny.

Pak se vrátí prach do země, odkud vzešel,

a duch se vrátí k Bohu, který ho dal.

Marnost nad marnost – praví Kazatel – všechno je marnost. Kromě toho, že Kazatel byl moudrý, ještě učil lidi vědění, mnoho naslouchal, přemýšlel a skládal četná přísloví. Kazatel se snažil nalézt bystrá slova a vhodně napsat slova pravdy.

Výroky mudrců jsou jako bodce,

sbírky pouček jsou jako zaražené hřebíky,

jsou dány od jednoho pastýře.

Co nad to je, toho se chraň, můj synu! Nepřestává se (totiž) psát mnoho knih; přílišné uvažování unavuje tělo.

Závěrem všeho slyš toto: Boj se Boha a zachovávej jeho přikázání, to je úkol každého člověka. Vždyť Bůh povolá na svůj soud každý skutek, všechno, co je skryté, ať je to dobré, nebo špatné.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Žl 71 (70),17.9; Žl 16 (15),11

Bože, učils mě od mého mládí, až dosud hlásám tvé podivuhodné činy. * Nezavrhuj mě v čas stáří.

U tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast. * Nezavrhuj mě v čas stáří.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu o smrti svatého Bedy Ctihodného od jeho žáka Cuthberta

(Nn. 4-6: PL 90,64-66)

Toužím spatřit Krista

Když nadešlo úterý před Nanebevstoupením Páně, počal Beda silněji churavět. Trpěl krátkým dechem a na nohou se ukázal mírný otok. Přesto celý ten den vyučoval a vesele diktoval. Občas mezi jiným řekl: „Učte se rychle, nevím, jak dlouho ještě budu živ a zda si mě zakrátko můj Tvůrce nevezme.“ Nám se však zdálo, že dobře zná svůj konec. Tak strávil noc v bdění a díkůčinění.

Když se rozednilo, tedy ve středu, přikázal, abychom pečlivě psali dál, co jsme začali. Dělali jsme to až do třetí hodiny. Od třetí hodiny jsme konali procesí s ostatky svatých, jak to vyžadoval zvyk toho dne. Ale jeden z nás zůstal s ním a řekl mu: „Milý mistře, z knihy, kterou jsi diktoval, chybí ještě jedna kapitola. Bylo by ti obtížné, odpovídat dále na otázky?“ On na to řekl: „Je to snadné. Vezmi si pero, uprav si ho a rychle piš!“ A ten tak učinil.

O deváté hodině mi řekl: „Mám ve své skříňce nějaké cenné věci: pepř, šátky a kadidlo. Běž rychle a přiveď ke mně kněze našeho kláštera, abych jim rozdal dárky, které mi Bůh daroval.“ A když se shromáždili, hovořil k nim a každého napomenul a snažně prosil, aby za něj sloužili mše a pečlivě vykonali modlitby. Oni to rádi slíbili.

Všichni naříkali a plakali, a hlavně proto, že řekl, že podle jeho soudu už nebudou dlouho vidět jeho tvář na tomto světě. Měli však radost, když řekl: „Je čas, chce-li to tak můj Stvořitel, abych se vrátil k tomu, který mě učinil, který mě utvořil z ničeho, když jsem ještě nebyl. Dlouho jsem žil a dobře se slitovný Soudce staral o můj život. Chvíle, kdy mám odejít, je tady, mám touhu zemřít a být s Kristem. Vždyť má duše touží spatřit svého Krále v jeho slávě.“ A ještě mnoho jiného říkal pro naše poučení a radostně strávil celý den až do večera.

A Wiberth, chlapec, o němž už byla řeč, ještě řekl: „Milovaný mistře, ještě jedna věta není dopsána.“ On na to: „Tak rychle piš!“ Po chvíli pravil chlapec: „Teď je věta hotova.“ A on odpověděl: „Dobře, řekl jsi pravdu, dokonáno jest. Vezmi mou hlavu do svých rukou, protože velmi rád budu sedět naproti svému svatému místu, kde jsem se modlíval. Tak budu moci vsedě vzývat svého Otce.“

A tak zpíval na podlaze svého domku: „Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.“ A když vyslovil jméno Ducha Svatého, vydechl naposled. A za to, že se zde vždycky s takovou opravdovostí snažil Boha chválit, odebral se, jak můžeme nepochybně věřit, do nebeských radostí, po nichž toužil.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Vždy bylo pro mne radostí studovat, vyučovat, psát a starat se o chrámový zpěv. * Je čas, abych se vrátil k tomu, který mě stvořil.

On o mne pečoval po celý můj život. * Je čas, abych se vrátil k tomu, který mě stvořil.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého kněze Bedu, aby svou zbožností a učeností vzdělával tvou církev; na jeho přímluvu dej, ať je i náš život prozářen pravou moudrostí. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky