Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Veliký jsi, Pane můj,
bez hranic je sláva tvá,
nevýstižná je tvá moc,
moudrost tvá je bezedná.
Kdo jsem já, že chválit chci
tebe, jenž jsi vševládný?
Jsem jen člověk, křehké nic
v díle tvého stvoření.
Člověk, který naříká
pod břemenem časnosti,
pod jhem hříchu pýchy své.
Ty však zveš mě k radosti.
Pro sebe jsi stvořil mě,
láskou všechno táhneš k sobě.
Nepokojné srdce je,
pokud nespočine v tobě.
ŽALMY
1. ant. Můj Bože, neodvracej se od mé úpěnlivé prosby a zachraň mne před úklady bezbožníka.
Naslouchej, Bože, mé modlitbě, †
neskrývej se před mou úpěnlivou prosbou, *
věnuj mi pozornost a vyslyš mě!
Zmítám se v neklidu, †
děsím se při křiku nepřítele, *
při povyku bezbožníka,
protože mě zavalují neštěstím *
a v hněvu proti mně brojí.
Srdce se ve mně chvěje *
a padla na mě smrtelná úzkost.
Strach a hrůza se na mě řítí *
a děs mě halí.
Říkám si: Kéž bych měl křídla jak holub, *
odletěl bych a dopřál si klidu.
Hle, daleko bych utekl, *
zůstal bych na poušti.
Rychle bych spěchal do útočiště *
před vichrem a bouří.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Můj Bože, neodvracej se od mé úpěnlivé prosby a zachraň mne před úklady bezbožníka.
2. ant. Pán mě vysvobodí od těch, kteří na mě dorážejí.
Pane, zmať a rozděl jim jazyky, *
vždyť vidím násilí a svár v městě.
Ve dne v noci obcházejí po jeho hradbách, *
vládne v něm útisk a bezpráví.
Uvnitř jsou úklady, *
z jeho náměstí nemizí násilí a podvod.
Kdyby mě potupil nepřítel, *
dovedl bych to snést,
kdyby se nade mě vypínal, kdo mě nenávidí, *
skryl bych se před ním.
Ale byls to ty, můj druh, *
můj přítel a důvěrník!
Vždyť jsme spolu byli v důvěrném styku, *
ve slavném průvodu jsme kráčeli v Božím domě.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pán mě vysvobodí od těch, kteří na mě dorážejí.
3. ant. Svou starost hoď na Hospodina, a on tě zachová.
Já však budu volat k Bohu, *
a Hospodin mě zachrání.
Večer, ráno i v poledne budu naříkat a sténat, *
a uslyší můj hlas.
Vykoupí mou duši a dá mi pokoj od těch, kteří na mě dorážejí, *
neboť je jich na mě mnoho.
Bůh to uslyší a zkruší je †
– on vládne od věčnosti – *
nechtějí se změnit a nebojí se Boha.
Kdekdo napřahuje ruku na přátele, *
znesvěcuje svoji smlouvu.
Úlisnější nad máslo jsou jeho ústa, *
ale srdce má nepřátelské,
nad olej lahodnější jsou jeho slova, *
jsou to však tasené meče.
Svou starost hoď na Hospodina, †
a on tě zachová, *
nikdy nedopustí, aby se viklal spravedlivý.
A ty, Bože, svrhneš je *
do jámy zkázy;
zákeřní vrazi nedosáhnou ani poloviny svých dnů. *
Já však důvěřuji v tebe, Hospodine!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Svou starost hoď na Hospodina, a on tě zachová.
Slyš mě, můj synu,
neodchyluj se od slov mých úst.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Daniela
10,1-21
Vidění muže a zjevení anděla
Třetího roku (vlády) perského krále Kýra bylo zjeveno slovo Danielovi, jinak nazvanému Baltazar. To slovo je pravdivé a ohlašuje veliké utrpení. Porozuměl tomu slovu a ve vidění do něho pronikl.
V těch dnech jsem já, Daniel, truchlil po celé tři týdny: nejedl jsem chutný pokrm, maso a víno jsem nevzal do úst, nemazal jsem se mastí, dokud nepřešly tři plné týdny. Dvacátého čtvrtého dne prvního měsíce, když jsem byl na břehu velké řeky, totiž Tigridu, pozdvihl jsem oči a díval jsem se, a hle – nějaký muž oblečený do lněných šatů s boky přepásanými čistým zlatem. Jeho tělo bylo jako chrysolit, jeho tvář zářila jako blesk, oči jako plápolající pochodně, jeho ramena a (celé tělo) až do špiček (prstů) nohou jako čistá měď, zvuk jeho hlasu byl jako hřmot velkého množství.
Já, Daniel, jsem měl to vidění sám; muži, kteří byli se mnou, ho neviděli, ale padla na ně velká hrůza; utekli do úkrytu. Já jsem zůstal sám a viděl jsem to velké zjevení, ale neměl jsem sílu, i výraz mé tváře se změnil k nepoznání, byl jsem bez moci.
Slyšel jsem zvuk jeho slov, ale jak jsem hlas jeho slov zaslechl, padl jsem beze smyslů s tváří obrácenou k zemi. A hle – dotkla se mě ruka, zatřásla mnou a (zdvihla) mě na kolena a na dlaně rukou. Řekl mi: „Danieli, miláčku (Boží), dávej pozor na slova, která budu k tobě mluvit, a postav se, protože nyní jsem byl poslán k tobě.“
Když ke mně promluvil toto slovo, postavil jsem se s třesením. Řekl mi: „Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy ses rozhodl mít pochopení a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena a já jsem přišel kvůli tvým prosbám. Avšak kníže perského království mi odporoval po jedenadvacet dní – ale tu Michael, jeden z prvních knížat, mi přišel na pomoc – a tak jsem tam zůstal u perského krále. Ale přišel jsem, abych tě poučil o tom, co se přihodí tvému národu na konci dnů, neboť je to ještě vidění pro budoucí doby.“
Když ke mně promluvil tato slova, padl jsem tváří na zem, aniž jsem co řekl. A hle – ten, který měl lidskou podobu, se dotkl mých rtů. Otevřel jsem svá ústa a mluvil jsem. Řekl jsem tomu, který stál přede mnou: „Můj pane, při tomto vidění mě přepadly mdloby a má síla zmizela. Jak by mohl služebník mého pána mluvit s takovým pánem, neboť nemám sílu, chybí mi dech.“ Tu opět ten, který měl lidskou podobu, se mě dotkl, posílil mě a řekl: „Neboj se, miláčku (Boží), pokoj s tebou! Buď statečný, buď silný!“
Když se mnou mluvil, cítil jsem se posilněn a řekl jsem: „Ať mluví můj pán, neboť jsi mě posilnil.“ Tu mi řekl: „Víš, proč jsem přišel k tobě? Vrátím se, abych bojoval s knížetem Persie; já vycházím, avšak hle – přichází kníže Řecka. Ale přece ti oznámím, co je zaznamenáno v knize pravdy. Není nikdo, kdo by mi stál po boku proti nim, kromě Michaela, vašeho knížete.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Dan 10,1.12.21
Daniel porozuměl Božímu slovu a ve vidění do něho pronikl. * Jeho prosby byly vyslyšeny.
Bylo mu oznámeno, co je zaznamenáno v knize pravdy. * Jeho prosby byly vyslyšeny.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze starokřesťanské homilie z 2. století
(Cap. 15,1 – 17,2: Funk 1,163-165)
Obraťme se k Bohu, který nás povolal
Nemyslím, že by bylo marné, že jsem vám radil ke zdrženlivosti. Kdo se té rady přidrží, nebude litovat, ale zachrání sebe i mne, který jsem mu tu radu dal. Neboť odměna za to, že přivedeme ke spáse duši, která bloudí a hyne, není malá. Bohu, který nás stvořil, se můžeme odvděčovat tím, že ten, kdo mluví i kdo poslouchá, bude mluvit i poslouchat s vírou a s láskou.
Vytrvejme tedy v tom, v co jsme uvěřili, spravedliví a svatí, abychom se mohli s důvěrou obracet k Bohu, který říká: Budeš volat, a odpovím ti: Zde jsem! Toto slovo je přece znamením velkého zaslíbení, neboť Pán sám o sobě prohlašuje, že je pohotovější dávat, než ho my prosíme. Když nás tedy zahrnuje taková štědrost, nezáviďme si navzájem, že jsme dostali tolik dobrého. Neboť stejně jako tato slova přinášejí štěstí těm, kdo podle nich jednají, nesou i odsouzení těm, kdo jich nedbají.
Když jsme tedy, bratři, dostali tak velkou příležitost k pokání, obraťme se včas k Bohu, který nás povolal, dokud máme někoho, kdo nás přátelsky přijme. Když se zřekneme pozemských rozkoší a nedovolíme své duši, aby hověla svým zlým choutkám, dostane se nám Ježíšova smilování. Měli byste vědět, že už přichází den soudu, jako žhoucí pec, takže roztají některá z nebes a celá země, jako olovo rozpouštějící se v ohni. A tehdy se objeví skryté i zjevné skutky lidí. Dobré je tedy dávat almužny jako pokání za hříchy; půst je lepší než modlitba, milodar lepší než obě dvě. Vždyť láska přikrývá množství hříchů a modlitba z dobrého svědomí vytrhuje ze smrti. Blahoslavený je každý, kdo se v tom osvědčí jako dokonalý; neboť almužna zmírňuje hřích.
Čiňme tedy pokání z celého srdce, ať nikdo z nás nezahyne. Máme-li přikázání, abychom činili i takové věci jako odvádět od model a vyučovat, tím spíš by neměla zahynout duše, která už Boha zná. Pomáhejme si tedy navzájem, abychom i ty, kdo jsou slabí, přiváděli k dobrému, abychom tak byli zachráněni všichni, a vzájemně se obracejme a povzbuzujme.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Kol 3,12.13.16; srov. Tit 2,12-13
Jako od Boha vyvolení snášejte se navzájem a odpouštějte si, moudře se navzájem poučujte a napomínejte. * A přitom očekávejte v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Ježíše Krista.
Odřekněte se bezbožného života i světských žádostí a žijte v tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně * a přitom očekávejte v blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Ježíše Krista.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí a milosrdný Bože, dej nám sílu překonávat všechno, co se nám staví do cesty, ať ti můžeme bez vnitřních i vnějších překážek svobodně sloužit. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky