Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Velký Bože mého života,
chci ti zpívat chvalozpěv
na všech třech březích
tvého jediného světla!
Chci se vrhnout se svou písní
do moře tvé slávy:
chci utonout s jásotem
ve vlnách tvé síly!
Zlatý Bože hvězd,
hlučící Bože bouří,
plamenný Bože ohňometných hor.
Bože proudů a moří,
Bože všech zvířat,
Bože klasů a divokých růží.
Děkuji ti, žes nás vzbudil
k životu, Pane.
Děkuji ti až ke kůrům
tvých andělů.
Buď chválen za všechno, co žije!
Bože svého Syna, velký Bože
svého věčného smilování,
velký Bože svých zbloudilých lidí,
Bože všech, kteří trpí,
Bože všech, kteří umírají,
bratrský Bože
na naší temné stopě.
Děkuji ti, žes nás vykoupil,
Pane, děkuji ti
až ke kůrům tvých andělů.
Buď chválen za naši blaženost!
Bože svého Ducha,
Bože proudící ve svých hlubinách
od lásky k lásce.
Hučící až do hlubin mé duše.
Vanoucí všemi mými prostory.
Propalující všechna srdce,
Svatý Stvořiteli nové země …
Chci ti zpívat chvalozpěv
na všech třech březích
tvého jediného světla! …
ŽALMY
1. ant. Buď s námi, jediný, všemohoucí Bože: Otče i Synu i Duchu Svatý.
Hospodine, náš Pane, †
jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi, *
svou velebností převýšils nebesa!
Z úst dětí a nemluvňat sis připravil slávu navzdory svým odpůrcům, *
abys umlčel pomstychtivého nepřítele.
Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *
na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil:
Co je člověk, že na něho myslíš, *
co je smrtelník, že se o něho staráš?
Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, *
ověnčils ho ctí a slávou,
dals mu vládnout nad dílem svých rukou, *
položils mu k nohám všechno:
ovce i veškerý dobytek, *
k tomu i polní zvířata,
ptáky na nebi a ryby v moři, *
vše, co se hemží na stezkách moří.
Hospodine, náš Pane, *
jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Buď s námi, jediný, všemohoucí Bože: Otče i Synu i Duchu Svatý.
2. ant. Trojjediný Bůh: Otec, Syn, Duch Svatý – láska, milost, společenství.
Radujte se, spravedliví, z Hospodina, *
sluší se, aby ho dobří chválili.
Citerou oslavujte Hospodina, *
hrejte mu na desetistrunné harfě.
Zpívejte mu píseň novou, *
dovedně sáhněte do strun, slavnostně je rozezvučte!
Neboť Hospodinovo slovo je správné, *
spolehlivé je celé jeho dílo.
Miluje spravedlnost a právo, *
země je plná Hospodinovy milosti.
Jeho slovem vznikla nebesa, *
dechem jeho úst všechen jejich zástup.
Vodstva moří shrnuje jako do měchu, *
do nádrží slévá oceány.
Nechť se bojí Hospodina celá země, *
všichni obyvatelé světa ať se před ním děsí.
On totiž řekl – a stalo se, *
on poručil – a vše povstalo.
Plány pohanů Hospodin maří, *
v nic uvádí myšlení národů.
Hospodinův úmysl trvá na věky, *
myšlenky jeho srdce po všechna pokolení.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Trojjediný Bůh: Otec, Syn, Duch Svatý – láska, milost, společenství.
3. ant. Trojjediný Bůh: Otec, Syn, Duch Svatý – zdroj; odlesk, dárce pravdy.
Blaze národu, jehož Bohem je Hospodin, *
blaze lidu, který si vyvolil za svůj majetek.
Z nebe shlíží Hospodin, *
vidí všechny smrtelníky.
Z místa, kde sídlí, dívá se *
na všechny obyvatele země.
Každému z nich uhnětl srdce, *
uvažuje o všech jejich skutcích.
Nezvítězí král početným vojskem, *
ani silák se nezachrání velkou udatností.
Zklame kůň, když jde o vítězství, *
nezachrání svou velikou silou.
Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí, *
nad těmi, kdo doufají v jeho milost,
aby jejich duše vyrval ze smrti, *
aby jim život zachoval za hladu.
Naše duše vyhlíží Hospodina, *
on sám je naše pomoc a štít.
V něm se raduje naše srdce, *
důvěřujeme v jeho svaté jméno.
Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství, *
jak doufáme v tebe.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Trojjediný Bůh: Otec, Syn, Duch Svatý – zdroj; odlesk, dárce pravdy.
Slovem Hospodinovým vznikla nebesa
a všechno, co je naplňuje.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům
2,1-16
Veliké tajemství Boží moudrosti
Bratři, když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného, než Ježíše Krista, a to ukřižovaného. Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvaných slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci. To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.
Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena. Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před lety předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale – jak stojí v Písmu – (my zvěstujeme) to, ‚co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují‘.
Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží. Kdo z lidí zná lidské nitro? Jen lidský duch, který je v člověku. Tak ani Boží nitro nezná nikdo, jen Duch Boží.
My jsme však nepřijali ducha světa, ale Ducha, který vychází z Boha. Tak můžeme poznat, co všecko nám Bůh dal darem. O tom také mluvíme – ne ovšem slovy, kterým učí lidská moudrost, ale tak, jak tomu učí Duch, takže nauku pocházející od Boha také vyjadřujeme řečí od něho vnuknutou.
Ovšem člověk se schopnostmi pouze přirozenými nepřijímá ty pravdy, které pocházejí od Božího Ducha. Zdají se mu hloupé a nemůže je pochopit, protože ty věci se dají posoudit jen s pomocí Ducha. Ale člověk produchovnělý může vynést úsudek o všem, sám však nepodléhá úsudku nikoho. Neboť ‚kdo poznal myšlenky Páně tak, že by ho mohl poučovat?‘ Avšak naše myšlenky jsou myšlenky Kristovy.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Ef 1,17.18; 1 Kor 2,12
Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, ať nám udělí dar moudře chápat, abychom o něm mohli mít správné poznání. * On ať osvítí naše srdce, abychom pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.
Nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha, který vychází z Boha. * On ať osvítí naše srdce, abychom pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy skrývá křesťanům jeho dědictví.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listů svatého Atanáše, biskupa
(Ep. 1 ad Serapionem, 28-30: PG 26,594-595.599)
Trojiční světlo, záře a milost – uvnitř i navenek
Jistě nebude bez užitku zkoumat, co je nám odedávna předáváno, jaké je učení a jaká víra obecné církve, jak ji sám Pán předal, apoštolové zvěstovali a Otcové uchovali. Právě na víře spočívají základy církve, a jestliže jí někdo pozbude, nemůže už být křesťanem, a to ani podle jména.
Tak tedy: Boží Trojice je svatá a dokonalá a je poznávána v Otci, v Synu a ve Svatém Duchu. A nemá přidáno nic cizího nebo vnějšího, ani nesestává ze stvořitele a stvořeného, ale celá má moc dávat bytí a tvořit; co do přirozenosti je sama sobě identická a nedílná a jednotná je její působnost a činnost. Neboť Otec činí všechno skrze Slovo v Duchu Svatém, a tak se uskutečňuje a zachovává jednota svaté Trojice. Takže církev hlásá jediného Boha, jenž je nade všemi, proniká všecky a je ve všech. Nade všemi je zajisté jako Otec, jako počátek a pramen všeho, zatímco proniká všecky působením Slova a je ve všech v Duchu Svatém.
Když píše svatý Pavel křesťanům do Korintu o duchovních darech, jako k Hlavě zaměřuje všechno k jedinému Bohu Otci: Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí.
Všechno, co Duch jednotlivě rozděluje, je Otcovým darem skrze Slovo, neboť vše, co patří Otci, je zároveň Synovo. A tedy také to, co v Duchu dává Syn, je vlastním darem Otcovým. A podobně: jestliže v nás přebývá Duch, přebývá v nás rovněž Slovo, od kterého jsme Ducha přijali, a ve Slově také Otec. A tak se v nás naplňuje, co bylo řečeno: Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Vždyť kde je světlo, tam je i jeho záře a také její působení, zářivá milost.
O tom nás opět poučuje Pavel, tentokrát ve druhém listě Korinťanům: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Svatého Ducha ať je s vámi se všemi. To znamená, že milost, dar věnovaný v Trojici, je darem Otcovým skrze Syna v Duchu Svatém a že stejně, jako se nám dostává milosti od Otce skrze Syna, tak se v nás nemůže sdílení daru uskutečnit jinak než v Duchu Svatém. Jestliže se nám dostalo podílu na Duchu, máme opravdu Otcovu lásku, Synovu milost a společenství s ním samým, Duchem.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Velebme Otce i Syna i Ducha Svatého, * chvalme a oslavujme ho navěky.
Ať je velebeno jeho slavné svaté jméno. * Chvalme a oslavujme ho navěky.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme, *
tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
oslavuje celá země.
Všichni andělé, *
cherubové i serafové,
všechny mocné nebeské zástupy *
bez ustání volají:
Svatý, Svatý, Svatý, *
Pán, Bůh zástupů.
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Oslavuje tě *
sbor tvých apoštolů,
chválí tě *
velký počet proroků,
vydává o tobě svědectví *
zástup mučedníků;
a po celém světě *
vyznává tě tvá církev:
neskonale velebný, *
všemohoucí Otče,
úctyhodný Synu Boží, *
pravý a jediný,
božský Utěšiteli, *
Duchu Svatý.
Kriste, Králi slávy, *
tys od věků Syn Boha Otce;
abys člověka vykoupil, *
stal ses člověkem a narodil ses z Panny;
zlomil jsi osten smrti *
a otevřel věřícím nebe;
sedíš po Otcově pravici *
a máš účast na jeho slávě.
Věříme, že přijdeš soudit, *
a proto tě prosíme:
přispěj na pomoc svým služebníkům, *
vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;
dej, ať se radují s tvými svatými *
ve věčné slávě.
* Poslední část (prosby) se může vynechat.
* Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *
veď ho a stále pozvedej.
Každý den tě budeme velebit *
a chválit tvé jméno po všechny věky.
Pomáhej nám i dnes, *
ať se nedostaneme do područí hříchu.
Smiluj se nad námi, Pane, *
smiluj se nad námi.
Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *
jak doufáme v tebe.
Pane, k tobě se utíkáme, *
ať nejsme zahanbeni na věky.
MODLITBA
Modleme se.
Bože Otče, tys poslal světu svého Syna a Svatého Ducha, a zjevils tak lidem tajemství svého vnitřního života; dej nám, abychom toto tajemství v pravé víře vyznávali, abychom hlásali jedinou věčnou slávu a klaněli se společné svrchované moci jediného božství ve třech osobách. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky