Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Panenská matko, dcerou jsi
Synáčka svého božského,
pokorná, i když vzácnější
nad tvory světa celého.
Bůh ve svém úradku tě měl,
by uskutečnil to, co chtěl:
vrcholem krásy, chloubou jsi
smrtelné přirozenosti.
A tu jsi zušlechtila tak,
že její Tvůrce vznešený
se skrze tebe vtělil pak
k úžasu všeho stvoření.
V tvém svatém lůně panenském
se oheň Boží lásky vzňal
a v jeho teple mateřském
zem rajské květy plodí dál.
Ať Otce s Utěšitelem
i tvého Syna lidstvo ctí,
že ozdobil tě oděvem
svých nejvzácnějších milostí. Amen
Nebo:
Do srdce tvého
jak do přehrady milosrdenství
svůj žal a úzkost vhazujeme
na ruce tvé jak na kotvy
naděje zavěšujeme poslední
ve chvílích nejtěžších
Panno věrná
Z tvých očí
Potěšení zarmoucených
sílu svou v žízni popíjíme
a radujeme se z nalezených cest
jež bolestný tvůj meč
klestil nám v houští bezradnosti
Před vpádem nepřátel
ať už jsou v nás či ve světě
do tebe se zavíráme
Věži Davidova
a před potopu nenávisti
hladiny oceánů zvedající
svět celý v sobě skryj
Archo úmluvy
Vůni, jež vábí nás ze všech stran
podivným magnetem milosti
usměrni
Růže tajemná
a podobu svou nám zjev
a podobu naši nám ukaž
v tobě
Zrcadlo spravedlnosti
Až půjdem okolo
a kladivem neodbytnosti své
prosbami na tebe zaklepem
Dome zlatý
nakloň se k nám
a polibkem pokoje
Uzdravení nemocných
malomocenství naše uzdrav
K tobě až přijdem naposled
poděkovat
jak do chrámu Šalomounova
a darem tělo s duší přinesem
ujmi se nás
a klíčem lásky mateřské
nebe nám otevři
Bráno nebeská
Nebo:
Bože v Trojici jediný,
z tebe vyšlo Slovo odvěké,
jež skrze Ducha Svatého
v Marii se stalo člověkem.
Dík za dar Matky Kristovy,
která i naší matkou je,
je radost rodu lidského,
církev ji zná a miluje.
Velebí naše duše Pána
i tebe, Maria, panenská Matko,
ty jsi po Kristu nejkrásnější
a vzácnější nad všechno zlato.
Andělský pozdrav „Milostiplná“
šeptáme v úžasu vždy znova,
zatímco ty nemluvíš slovy,
leč mateřstvím: Jsi Matkou Slova.
Ty jsi největší ženou Ducha
a lidství nejzralejší květ,
i náš duch raduje se s tebou,
dcero církve a sestro všech.
Jsi v Nazaretě s andělem,
v Betlémě se svým dítětem,
při prvním divu v Káni jsi,
pod křížem dovršuješ mateřství.
V tobě Bůh zjevil nové rysy
své lásky lidem darované,
lásky mateřské, sesterské
i dosud nepojmenované.
Chceme ji hledat, objevit,
nalézat v nové podobě,
Matko a Panno, dcero, sestro,
v svém rozjímání o tobě.
V poslušnosti a pokoře,
v čistotě, sebezapření,
chcem vtisknout světu rozměr tvůj,
daný v počátku stvoření.
Trojjedinému Bohu kéž
říkáme zas a zase
s tebou, Maria, v každý čas
své Fiat, Amen, staň se!
Nebo:
Stále jsi s námi, Ty, sluncem oděná
Na naší cestě hřbitovní
Jsi začátkem i koncem. Jsi světlem, kde je tma
Slza na ruce vraždění
Jsi výš nad krásu květu o Tvé podobě
Jsi níž než vězeň v cele
Jsi v křídlech písně o Tobě
Jsi dítětem v modlitbě neumělé
Jsi pevnou tvrzí válečného zděšení
Sama, a dravec odešel
V kamenech valených na nás Jsi ztišení
Jsi lípa za bzukotu včel
Pastýřka ovcí jsi, znáš práci hospodáře
a v duších dětí budíš dobro, ničíš zlo
Rodičko mlčení, Jsi stále tichá záře
V naše sedmibolestno
Sodomou vedeš ven
Od plének Domku až po Golgotu
Ty neopouštíš nás
V kapličkách polních cest Jsi růžencem
Když v našem vydechnutí posledním
své Ave ukládáš.
Nebo:
Maria bez poskvrny počatá,
Žena, jen žena, ale ta,
která svou mocí i přítomností
je větší než z bohyň minulosti
Kterákoli se zdála či snila, – jež
Tu jedinou práci má na práci, než
Veškerou slávu Boží propustit,
Tu slávu, která rozhodla se jít
Jen skrze ni a z ní se rozlévat
Ven a jiné cesty nehledat.
Že spjati a svázáni jsme, dím,
Kolem a kolem milosrdenstvím
Jakoby vzduchem; a tím spíš
je totéž Maria, po jménu výš.
Předivo předivné a šat divoucí
A přes náš hříšný globus se hrnoucí
Je ona, neboť Bůh vydal sám
Svou prozřetelnost jejím modlitbám.
Je víc než pouhá almužnice, ba
Je sama nejvýš sladká almužna
A lidstvu úradkem podílet se sluší
Na jejím životě jak životu na ovzduší…
… Ó buď jen, ty drahá, dím,
Matko, zcela mým ovzduším,
šťastnějším světem, v kterém bych
putoval a nepotkával hřích.
Kolem mne a nade mnou dli ty
Mým mrzkým očím v ústrety,
Ó sladké a širé nebe nad světy,
Mluv ke mně, sluchu se tkni,
O Boží lásce, ó vzduchu skutečný,
O prosbách, pokoře a pokání.
Světa mateční vzduchu divoucí,
Obejmi ach co ostrov plovoucí
mne, dítě své po tobě prahnoucí.
Nebo:
Buď pozdravena,
svatá Paní,
přesvatá Královno,
Matko Boží, Maria.
Buď pozdravena ty,
která jsi jeho palácem,
buď pozdravena,
která jsi jeho stanem.
Buď pozdravena,
která jsi jeho příbytkem,
buď pozdravena,
která jsi jeho rouchem.
Buď pozdravena,
která jsi jeho služebnicí.
Buď pozdravena,
která jsi jeho Matkou,
v níž všechna plnost milosti
a všechno dobro
bylo a stále je.
ŽALMY
1. ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství, navěky budeme chválit tvé jméno.
Bože, slýchali jsme na vlastní uši, *
naši otcové nám vyprávěli,
cos vykonal za jejich časů, *
v pradávných dobách.
Tys je svou rukou usadil, když jsi vyhnal pohany, *
dals jim růst, když jsi potřel národy.
Vždyť neobsadili zemi svým mečem, *
nepomohlo jim k vítězství jejich rameno,
byla to tvá pravice a tvé rámě, *
tvá jasná tvář, neboť jsi je miloval.
Tys můj král a můj Bůh, *
popřál jsi vítězství Jakubovi.
S tebou jsme zdolali své nepřátele, *
v tvém jménu jsme pošlapali své protivníky.
Na svém luku jsem si nezakládal, *
vítězství mi nedal můj meč.
Ty však jsi nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, *
zahanbils ty, kteří nás nenávidí.
Bohem jsme se stále honosili, *
navěky jsme chválili tvé jméno.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství, navěky budeme chválit tvé jméno.
2. ant. Ušetři, Hospodine, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
Nyní však jsi nás zavrhl a zahanbil, *
netáhneš už, Bože, s našimi vojsky.
Dopustil jsi, že jsme utíkali před odpůrci, *
nabrali si lupu ti, kdo nás nenávidí.
Vydal jsi nás jak ovce na porážku *
a rozptýlils nás mezi pohany,
takřka zadarmo jsi odprodal svůj národ, *
nezískal jsi mnoho jejich cenou.
Našim sousedům jsi nás vydal na pohanu, *
našemu okolí v potupu a posměch.
Dopustils, že jsme se stali pro národy pořekadlem, *
pohané nad námi posměšně kývají hlavou.
Svou hanbu mám stále na zřeteli, *
stud se mi hrne do tváře,
když slyším pohanu a výsměch, *
když vidím nepřítele, jak se chce pomstít.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Ušetři, Hospodine, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.
3. ant. Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku.
To vše nás stihlo, i když jsme na tebe nezapomínali *
ani nezrušili tvou smlouvu;
neodvrátilo se ani naše srdce *
a nesešly naše kroky z tvé stezky,
když jsi nás rozdrtil na strastiplném místě, *
a přikryl jsi nás temnotou.
Kdybychom zapomněli na jméno svého Boha, *
kdybychom vztáhli své ruce k cizímu bohu,
nebyl by na to Bůh přišel? *
Vždyť on zná tajnosti srdce!
Pro tebe jsme přece stále vražděni, *
mají nás jen za jatečné ovce!
Vzbuď se, proč spíš, Pane? *
Probuď se, neodháněj nás navždy!
Proč skrýváš svou tvář, *
zapomínáš na naši bídu a útisk?
Vždyť do prachu je sražena naše duše, *
na zemi leží naše tělo.
Povstaň nám na pomoc *
a vysvoboď nás pro svou lásku!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku.
Národy, slyšte Hospodinovo slovo
a zvěstujte ho po celé zemi.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
26,7-21
Píseň spravedlivých; příslib vzkříšení
Stezka spravedlivého je přímá,
spravedlivému rovnáš cestu.
Ano, čekáme na tebe, jak budeš soudit, Hospodine,
tvé jméno a vzpomínka na tebe jsou touhou duše.
Svou duší po tobě toužím v noci,
ale i v duchu tě hledám svým srdcem.
Až zazáří tvé rozsudky na zemi,
naučí se spravedlnosti obyvatelé světa.
Jestliže bezbožný dostane milost,
spravedlnosti se nenaučí;
v zemi práva jedná podle,
na Hospodinovu vznešenost nedbá.
Hospodine, tvá ruka je zdvižena – ale (oni to) nevidí.
Ať ke své hanbě uvidí, jak se o svůj lid staráš!
Oheň, kterým (planou) tvoji nepřátelé, ať je pohltí!
Hospodine, uděl nám pokoj,
neboť i všechny naše skutky jsou tvým dílem.
Hospodine, náš Bože, jiní páni než ty nám vládli,
ale jen v tobě budeme chválit tvé jméno.
Mrtví neožijí,
stíny nepovstanou,
proto jsi je potrestal a zničil,
zahladil jsi každou vzpomínku na ně.
Rozmnožil jsi národ, Hospodine,
rozmnožil jsi národ, oslavil jsi sebe,
rozšířil jsi všechny hranice země.
Hospodine, v úzkosti tě hledali,
mumlali zaříkání, když je (stíhal) tvůj trest.
Jako těhotná žena, když se blíží k porodu,
svíjí se a v bolestech křičí,
tak jsme byli před tebou, Hospodine.
Počali jsme a jako k porodu jsme pracovali,
a porodili jsme vítr;
nepřinesli jsme zemi spásu,
nenarodili se obyvatelé pro svět.
Ožijí tvoji mrtví, moji pobití vstanou.
Vzbuďte se a zajásejte, obyvatelé prachu.
Tvá rosa je rosou světla,
země zrodí stíny.
Nuže, můj lide, vejdi do svých komnat,
zavři za sebou dveře,
skryj se na chvilku,
dokud nepřejde hněv.
Neboť hle, Hospodin vyjde ze svého sídla,
aby potrestal nepravost obyvatel země;
země odhalí svou krev
a nepřikryje už své povražděné.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Iz 26,19; Dan 12,2
Mrtví ožijí, jejich těla vstanou, * vzbudí se a zajásají obyvatelé prachu.
Probudí se mnozí z těch, kteří spí v prachu země. * Vzbudí se a zajásají obyvatelé prachu.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dochované zprávy, zvané „Nican Mopohua“
(16. století, z archivu mexické arcidiecéze)
Copak tu nejsem já, tvá Matka
Stalo se to v roce 1531, na začátku prosince. Jakýsi Indián, chudý a přívětivý, který se jmenoval Jan Didak a pocházel z osady Cuauhtitlan, patřící duchovní správou k řeholníkům se sídlem v Tlatilolco, šel v sobotu časně ráno na bohoslužby do osady Tlatilolco. Když došel k návrší zvanému Tepeyac, už se rozednívalo. Uslyšel nad návrším zpěv. Když pak zpěv ustal a už nepřicházel, zaslechl seshora z návrší volání: „Milý Jene Didaku“. Hned se pokusil vystoupit tam, odkud poznal, že je volán.
Přišel na návrší a uviděl tam stát paní, která ho zavolala, aby přistoupil. Došel až k ní a užasl, jak byla půvabná: její šat zářil jako slunce. Hned mu tam oznámila své přání. Řekla mu: „Věz, milý synu, že já jsem svatá Maria, ustavičná Panna, Matka pravého Boha, Původce života, který všechno stvořil a udržuje, Pána nebe i země. Velmi chci, toužebně si přeji, aby byl vystavěn můj chrám na tom místě, které ti ukážu. Zjevně ho proslavím, tam budu prokazovat svou lásku a přízeň, pomoc a ochranu, poněvadž já jsem opravdu vaše laskavá Matka; i tvoje a všech, kdo přebýváte v této zemi, i všech ostatních, kteří mě milují, kteří mě hledají, kteří mě zbožně a s důvěrou vzývají. Tam budu pozorně naslouchat jejich pláči a zármutkům, v jejich nouzi jim budu prokazovat dobrodiní a v každé tísni přinášet úlevu. Aby se mé přání splnilo, jdi do Mexika, do biskupova paláce. Řekni mu, že tě posílám, abys mu oznámil, že si přeji, aby mi zde byl vystavěn dům, tady na návrší mně zbudován chrám.“
Když se dostal do města, hned přišel do domu biskupa, který se jmenoval Jan de Zumarrága, z řádu svatého Františka. Biskup ho vyslechl, a protože mu úplně nevěřil, řekl: „Synu, přijď znovu a já tě pak vyslechnu. Budu přemýšlet o tom, co by se dalo dělat s tvým úmyslem a přáním.“
Druhého dne spatřil Jan Didak Královnu, jak sestupuje z návrší, odkud se na něho dívala. Šla mu naproti a blízko návrší ho zastavila a řekla: „Poslyš, milý synu: Už se dále neboj, nebuď zarmoucený a nic si nedělej z nemoci svého příbuzného ani z jakéhokoli soužení. Copak tu nejsem já, tvá Matka? Copak nejsi pod mou záštitou a ochranou? Copak nejsi v mé náruči a v mých rukou? Copak potřebuješ cokoli jiného? Nebuď zarmoucený ani rozrušený. Vystup, milý synu, na návrší a na tom místě, kde jsi mě uviděl a kde jsem k tobě promlouvala, tam uvidíš různé květiny. Natrhej je a posbírej, potom přijď a přines je ke mně.“
Jan tedy přišel a přinesl Královně nebes květiny, které natrhal. Ona se na ně podívala, vzala je do svých vznešených rukou, znovu je uložila do Janova pláště a řekla mu: „Milý synu, tyto květiny jsou znamením, které doneseš biskupovi. Hle, ty jsi můj posel, svěřuji to tvé svědomitosti. Přísně ti nařizuji: Dej pozor, abys svůj plášť neotevřel a neukázal, co neseš, před nikým jiným než před biskupem. Vyprávěj mu také, jak jsem tě vybídla, abys vystoupil na návrší a natrhal tam květiny, a co jsi s úžasem spatřil; aby uvěřil a dal postavit chrám, jak si přeji.“
Jakmile to nebeská Královna Janovi uložila, rychle nastoupil cestu do Mexika. Šel s radostí, že všechno šťastně dopadlo. Vstoupil, postavil se před biskupa a vyprávěl mu všechno, co viděl a proč byl k němu poslán. Řekl mu: „Pane, splnil jsem, cos mi uložil. Přišel jsem k mé Paní, nebeské Královně, svaté Marii, Rodičce Boží, abych jí řekl, že žádáš znamení, abys mi uvěřil a abys zbudoval chrám tam, kde si sama Panna přeje. Řekl jsem jí tedy, že jsem slíbil přinést ti nějaké znamení, že je to její přání. Vyslechla, co požaduješ: vlídně přijala, že si přeješ znamení, máš-li splnit její přání, a dnes časně ráno mě k tobě znovu poslala.“
Shromáždilo se celé město: dívali se na úctyhodný obraz, žasli, obdivovali ho jako božské dílo a modlili se. Tehdy řekl příbuzný Jana Didaka, že to je zajisté záštita Panny a její obraz že se proto má nazývat Svatá Maria vždy Panna z Guadalupe.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Zj 12,1
Veliké znamení se objevilo na nebi: žena oděná sluncem, s měsícem pod nohama; * kolem její hlavy je koruna z dvanácti hvězd.
Andělé se radují, archandělé oslavují Pannu Marii; * kolem její hlavy je koruna z dvanácti hvězd.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, Otče milosrdenství, ty jsi svěřil svůj lid do zvláštní ochrany nejsvětější Matky tvého Syna: dopřej všem, kdo vzývají blahoslavenou Pannu Marii uctívanou v Guadalupe, aby se stále horlivější vírou hledali cesty spravedlnosti a pokoje pro všechny národy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky