10. duben 2024

Středa, doba velikonoční, 2. týden
2. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Toť vskutku pravý Boží den,

zářící světlem blaživým,

vždyť celý svět byl obmyt v něm

přesvatou krví ze svých vin.

On vrátil slepým světla svit

a hříšným naději zas vlil,

kdo by se musel strachem chvít,

když Pán i lotru odpustil?

Úžas jal nad tím anděly,

kteří trest těla viděli,

že lotr Krista prosící

směl věčně slávy dosíci.

V tom nesmírné tkví tajemství:

by sňal hřích, který na všech lpí,

a zbavil svět vin veškerých,

vtělený Bůh smyl z těla hřích.

Může být větší vznešenost,

než když hřích milost vyhledá,

žár lásky spálí bázlivost

a když smrt nový život dá?

Buď věčně, Kriste, věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

že vítězně jsi z hrobu vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

Nebo:

Ať z výšin nebe radost zní,

ať jásá země, moře s ní,

že po kříži Pán z hrobu vstal

a smrtelníkům žíti dal.

Vrací se milostivý čas,

den spásy zjevuje se zas,

v něm Beránkovou krví svět

tmy zbaven, září jako květ.

Proto tu oběť bělostnou

ctěme vždy s myslí radostnou

my, od ní tolik poctěni,

vždyť všechno dobré plyne z ní.

Nebo:

Jásejte, nebesa, zachvěj se, země!

Pán z hrobu živý vstal a kráčí ke mně.

Má zbabělosti necouvej, jdi vstříc,

buď si tvých hříchů sebevíc,

jen necouvej a jdi mu vstříc.

Ať zalije nás jeho jas,

ať hříchy z kořenů vytrhne z nás,

ať naší pýše zlomí vaz,

ať do duše nám hodí kvas,

ten kvásek milosrdné lásky,

z níž vykyne v nás chléb

k lámání bratřím.

Z lásky chléb, ne kámen!

Z kříže chléb, náš Kriste. Amen.

Nebo:

Ó bledý, lidský, bratrský a čistý,

ó pevný, úplný, čirý jak ametysty,

jsme připraveni již jak v listopadu listy.

Do tebe padneme, do tebe zřítíme se,

my skály poznali, studánky, jež jsou v lese,

a krutou odvahu v samotě, na útese.

My smrt jsme poznali a s tebou popřeme ji,

bolest, tu bolestnou přípravu na naději,

do rukou dáme ti, jež soucitem se chvějí.

A láska naše ví, že boj, ten boj náš svatý,

ty slavně zrytmuješ, ty krásný, odpočatý,

ve velkém poznání, až strháš z duší šaty.

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu,

chci žízni jeho znít, být stopkou jeho plodu.

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu.

ŽALMY

1. ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Žalm 39 (38)
Prosba těžce zkoušeného
Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti ... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8,20)
I (2-7)

Řekl jsem: dám si pozor na své chování, *

abych nezhřešil svým jazykem,

do svých úst si vložím uzdu, *

pokud bude přede mnou bezbožník.

Zmlkl jsem v tichu, zbaven štěstí, *

má bolest se však rozjitřila.

Srdce mi vzplálo v nitru, †

když jsem uvažoval, vznítil se oheň *

a jazykem jsem se ozval:

Dej mi poznat, Hospodine, můj konec, †

jaká je míra mých dnů, *

ať si uvědomím svou pomíjivost.

Hle, na pídě jsi vyměřil mé dny †

a můj život je před tebou jako nic, *

každý člověk trvá jen co dech.

Jen jako stín jde člověk životem, †

zbytečně se vzrušuje, *

hromadí, a neví pro koho.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

2. ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.

II (8-14)

A nyní, co mohu čekat, Pane? *

V tobě je má naděje.

Zbav mě všech mých nepravostí, *

nevydávej mě pro smích bláznu!

Mlčím, neotvírám svá ústa, *

vždyť tys to učinil!

Zbav mě své rány, *

hynu pod úderem tvé ruky.

Trestem káráš vinu člověka, †

ničíš jako mol, co má nejcennější: *

každý člověk je pouze jak dech.

Slyš, Hospodine, mou prosbu, †

nakloň svůj sluch k mému volání, *

nemlč k mým slzám!

Vždyť jsem u tebe jen hostem, *

přistěhovalcem, jako byli všichni moji otcové.

Odvrať ode mě svůj pohled, ať si vydechnu, *

dříve než odejdu a už nebudu.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k mým slzám.

3. ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost. Aleluja.

Žalm 52 (51)
Proti pomlouvači
Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1,31)

Proč se chlubíš hanebností, *

bezectný siláku?

Stále jen myslíš na zkázu, *

tvůj jazyk je jak ostrá břitva, ty pleticháři!

Podlost je ti milejší než dobro, *

lhaní víc než mluvit, jak se sluší.

V každé pomlouvačné řeči máš zálibu, *

falešný jazyku!

Proto tě Bůh zahubí, *

odstraní tě navždy,

vytáhne tě ze stanu, *

vyrve tě ze země živých.

Spravedliví to uvidí a zaleknou se, *

jemu se však vysmějí:

„Hle, člověk, který si nezvolil *

Boha za svou záštitu,

spoléhal na své velké bohatství, *

domohl se moci svou násilností.“

Já však jsem jako zelená oliva v Božím domě, *

stále se spoléhám na Boží slitovnost.

Ustavičně tě chci chválit, že jsi to učinil, *

před tvými svatými chci slavit tvé jméno, neboť je dobré.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Stále se spoléhám na Boží slitovnost. Aleluja.

Bůh vzkřísil Krista z mrtvých, aleluja,

když věříte, můžete zároveň v Boha i doufat, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

2,12-29

Vzkaz církevním obcím v Pergamu a v Tyatirách

Andělovi církevní obce v Pergamu napiš:

Toto praví ten, který má dvojsečný ostrý meč: Vím, kde bydlíš: tam, kde je trůn satanův. Ale pevně se držíš mého jména a nezapřels víru ve mne ani tehdy, kdy Antipas, můj věrný svědek, byl usmrcen u vás, kde bydlí satan. Mám však přece něco málo proti tobě: máš tam (lidi), kteří se drží učení Baláma, jenž poradil Balákovi, jak svést Izraelity k tomu, aby jedli z masa obětovaného modlám a dopouštěli se smilství. Tak máš i lidi, co se podobně drží názorů mikulášovců. Obrať se tedy, jinak přijdu brzo na tebe a budu s nimi bojovat mečem svých úst.

Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím: Kdo zvítězí, tomu dám ze skryté many; a dám mu (také) bílý kamínek, na tom kamínku bude vyryto nové jméno, které nezná nikdo jiný než ten, kdo ho dostane.

Andělovi církevní obce v Tyatirách napiš:

Toto praví Boží Syn, který má oči podobné ohnivému plamenu a nohy jako z mosazi: Znám tvoje skutky a lásku, víru, službu a trpělivost (v souženích); tvoje skutky stále rostou a množí se. Ale mám proti tobě, že trpíš Jezabelu, ženu, která se vydává za prorokyni a svými názory svádí mé služebníky, aby smilnili a jedli z masa obětovaného modlám. Poskytl jsem jí čas, aby se dala na pokání, ale nechce se obrátit a nechat smilnění. Hle, potrestám ji těžkou nemocí a ty, kteří s ní cizoloží, velikým soužením, nebudou-li dělat pokání za to, co s ní páchali, a její děti zahubím. Tak poznají všechny církevní obce, že já zkoumám ledví i srdce, a že odplatím každému z vás podle vašich skutků. Ale vám ostatním v Tyatirách, kdo odmítáte ono učení a kdo jste nepronikli do „satanových hlubin“, jak oni říkají, (vám pravím toto): Žádné jiné břemeno už na vás nevložím. Jen se pevně držte toho, co máte, dokud nepřijdu. Tomu, kdo zvítězí a zůstane věrný mým skutkům až do konce,

dám moc nad pohany:

bude jim vládnout železným prutem,

budou rozbiti jako nádoby z hlíny,

(podobně) jako jsem já dostal (tuto moc) od svého Otce,

a dám mu jitřní hvězdu.

Kdo má ucho, ať poslouchá, co říká Duch církevním obcím.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zj 2,18.23; 22,12

Toto praví Boží Syn, který má oči podobné ohnivému plamenu: Já zkoumám ledví i srdce, * a odplatím každému z vás podle vašich skutků, aleluja.

Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou. * A odplatím každému z vás podle vašich skutků, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Lva Velikého, papeže

(Sermo 12, De Passione, 3,6-7: PL 54,355-357)

Kristus žije ve své církvi

Nejmilejší, není pochyb o tom, že Syn Boží přijal lidskou přirozenost a spojil se s ní tak, že jeden a tentýž Kristus je nejen v onom člověku, který je prvorozený ze všeho stvoření, ale i ve všech svých svatých. A jako nelze oddělovat hlavu od údů, tak ani údy od hlavy.

I když to, že Bůh je všechno ve všem, neplatí o životě časném, ale věčném, přece přebývá již nyní ve svém chrámu, to jest v církvi, a nemůže od ní být odloučen, jak sám slíbil, když řekl: Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa.

Takže všechno, co Boží Syn učinil a učil, aby smířil svět s Bohem, neznáme jenom ze zkoumání minulosti, ale také to zakoušíme v mocném působení toho, co se děje nyní.

Je to Kristus, narozený působením Svatého Ducha z panenské Matky, kdo týmž Duchem oplodňuje svou neposkvrněnou církev, aby se ve křtu rodilo nesčetné množství Božích dětí, o nichž je řečeno: Kdo se zrodili ne z krve, ani z vůle těla, ani z vůle muže, ale z Boha.

Je to on, skrze něhož se celému světu dostává požehnání daného Abrahámovu potomstvu, neboť všichni byli přijati za syny; a patriarcha se stává otcem národů a synové zaslíbení se rodí z víry, ne z těla.

Je to on, kdo si ze všech národů, které jsou pod nebem, žádný národ nevyjímaje, vytváří jedno stádo svatých ovcí a každodenně naplňuje to, co slíbil, když řekl: Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince. Také ty musím přivést; a uposlechnou mého hlasu a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.

Říká sice v první řadě svatému Petrovi: Pas moje ovce, přece však jako jediný Pán sám řídí všechnu pastýřskou práci. Ty, kdo přicházejí ke skále, živí tak utěšenou a šťavnatou pastvou, že nesčetné ovce čerpají sílu z hojnosti jeho lásky a neváhají zemřít za jméno pastýře, stejně jako dobrý pastýř položil život za své ovce.

Je to Kristus, od něhož pochází nejen slavná statečnost mučedníků, ale i víra všech, kteří se znovu narodili ve svátosti znovuzrození.

A toto je správné slavení velikonočního Beránka s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy; když nové stvoření odloží kvas staré špatnosti a živí se tělem a krví samotného Pána.

Neboť účast na těle a krvi Kristově nepůsobí nic jiného, než že přecházíme v to, co přijímáme, a že toho, s nímž jsme zemřeli a byli pohřbeni a s nímž jsme byli vzkříšeni, nosíme vždycky a všude ve své duši i na svém těle.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Jan 10,14; Ez 34,11.13

Já jsem dobrý pastýř; * znám svoje ovce a moje ovce znají mne, aleluja.

Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Vyvedu je z národů a budu je pást. * Znám svoje ovce a moje ovce znají mne, aleluja.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty nám dáváš každoročně prožívat velikonoční tajemství našeho znovuzrození, a tak posiluješ naši naději, že budeme vzkříšeni z mrtvých; prosíme tě, veď nás, abychom se s láskou otvírali tomu, co s vírou slavíme. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky