23. listopad 2024

Sv. Kolumbána, opata
nezávazná památka

Narodil se kolem roku 543 ve východoirské provincii Leinsteru. Pod vedením sv. opata Comgalla v bangorském klášteře v severním Irsku se z něho stal horlivý mnich a úspěšný učitel. Po dlouhém období přísného řeholního života odešel s opatovým svolením v čele dvanácti mnichů na evropskou pevninu (590). Usadili se v Annegray v burgundských Vogé-zách a založili v okolí tři kláštery, nejslavnější z nich byl v Luxeuil. Žili podle velmi přísných řeholních pravidel, za jejichž přestoupení se ukládaly tvrdé tresty. Když byli z této krajiny vyhnáni, působili kolem curyšského a bodamského jezera v dnešním Švýcarsku. Vedením kláštera, který založili v dnešním kantonu St. Gallen, pověřil jednoho ze svých společníků, sv. Havla. Sám pak pokračoval dále na jih a založil klášter v Bobbiu v severní Itálii (613). Tam také 23. XI. 615 zemřel a je pohřben v kryptě jemu zasvěcené baziliky.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Ty věčné slávy původ jsi,

Ducha sedmeré milosti

uděl nám v tebe věřícím

a skloň se vlídně k prosícím.

Nemoci těla zažeň dál,

od mysli pohoršení vzdal,

vše podlé i s kořeny spal

a utiš srdcí těžký žal.

Rozjasni mysl světlem svým,

podporuj každý čestný čin,

slyš modlitby tě prosících,

dej věčný život v nebesích.

A až se k prosbám věrných svých

ty, Pane, skloníš milostiv,

kéž věčně z nitra vděčného

chválíme Trojjediného. Amen.

ŽALMY

1. ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Žalm 131 (130)
Důvěřuj v Boha jako dítě
Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11,29)

Hospodine, mé srdce se nevypíná, *

nevyvyšují se mé oči,

neženu se za velikými věcmi *

pro mě nedostižnými.

Spíše jsem uklidnil a utišil svou duši †

jako dítě na matčině klíně; *

jako dítě, tak je má duše ve mně.

Doufej, Izraeli, v Hospodina *

nyní i navěky.

Ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

2. ant. Hospodine, můj Bože, všechno, co jsem obětoval, daroval jsem s radostí a s upřímným srdcem.

Žalm 132 (131)
Boží přislíbení Davidovu domu
Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1,32)
I (1-10)

Pamatuj, Hospodine, na Davida, *

na veškerou jeho starostlivost,

jak přísahal Hospodinu, *

sliboval Mocnému Jakubovu:

„Nevkročím do svého obytného domu, *

nevstoupím na své připravené lůžko,

nepopřeji spánku svým očím, *

svým víčkům odpočinku,

dokud nenaleznu místo pro Hospodina, *

příbytek Mocnému Jakubovu.“

Hle, slyšeli jsme o ní v Efratě, *

nalezli jsme ji na polích Jaaru.

Vejděme do jeho příbytku, *

klaňme se u podnože jeho nohou.

Vstaň, Hospodine, vejdi na místo svého odpočinku *

ty i tvá vznešená archa!

Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost *

a tvoji zbožní ať se jásotem rozjásají!

Pro Davida, svého služebníka, *

neodmítej tvář svého pomazaného!

Ant. Hospodine, můj Bože, všechno, co jsem obětoval, daroval jsem s radostí a s upřímným srdcem.

3. ant. Hospodin splnil přísahu, kterou se zavázal Davidovi: upevnil jeho království na věky.

II (11-18)

Přísahal Hospodin Davidovi *

s věrností, kterou neporuší:

„Potomka z tvého rodu *

dosadím na tvůj trůn.

Budou-li tvoji synové dbát na mou smlouvu, *

na mé příkazy, kterým je naučím,

též jejich synové navěky *

budou sedět na tvém trůně!“

Neboť Hospodin si vyvolil Sión, *

přál si ho mít za své sídlo:

„To je můj příbytek navěky, *

zde budu sídlit, ten jsem si zvolil.

Jeho pokrmy štědře požehnám, *

jeho chudé nasytím chlebem.

Jeho kněze obléknu v spásu, *

jeho zbožní se jásotem rozjásají.

Zde dám vyrašit rohu Davidovu, *

rozžehnu svítilnu svému pomazanému.

Jeho nepřátele obléknu v hanbu, *

ale na něm zazáří má koruna.“

Ant. Hospodin splnil přísahu, kterou se zavázal Davidovi: upevnil jeho království na věky.

Pojďte, pozorujte Boží skutky,

které učinil k úžasu země.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Zachariáše

14,1-21

Poslední tíseň Jeruzaléma a jeho oslavení

Tak praví Hospodin: „Hle, přichází den pro Hospodina, kdy bude uprostřed tebe rozdělována kořist z tebe. Shromáždím k Jeruzalému všechny pohany do boje a město bude dobyto, domy vyloupeny a ženy znásilněny. Polovice města půjde do vyhnanství, ale zbytek lidu nebude z města vyhlazen.

Potom však Hospodin vytáhne a bude proti těm pohanům bojovat, jako bojoval (kdysi) v den bitvy. V ten den budou jeho nohy stát na Olivové hoře, která je na východ od Jeruzaléma; Olivová hora se rozštěpí uprostřed od východu na západ velmi velikým údolím a polovice hory ustoupí na sever a druhá polovice na jih. Utečete do údolí jejich hor, protože horské údolí se potáhne až k Jasolu; utečete, jako jste utíkali před zemětřesením v době judského krále Uzijáha. Potom přijde Hospodin, můj Bůh, a všichni svatí s ním.

V ten den nebude světlo, ale chladno a mráz. Bude to jeden den, známý (jen) Hospodinu: ani den, ani noc, v čas večera bude zase světlo. V ten den vyprýští živá voda z Jeruzaléma, polovice z ní poteče do moře východního a polovice do moře západního, poteče v létě i v zimě.

Hospodin bude králem nad celou zemí, v ten den bude (jen) jeden Hospodin a jedno jeho jméno. Celá země se změní v planinu od Geba k Rimmonu na jih od Jeruzaléma. Ten bude na výšině a bude obýván na svém místě od Benjamínovy brány až k místu Dřívější brány a až k Nárožní bráně, od věže Chananel až ke Královským lisům. Bude se v něm bydlet, nebude už prokletí, Jeruzalém bude bydlet v bezpečí.

To bude porážka, jíž stihne Hospodin všechny národy, které vytáhly proti Jeruzalému: tělo jim bude hnít, ještě když budou stát na svých nohou, v očních důlcích jim budou hnít oči a v ústech bude hnít jazyk.

V ten den způsobí u nich Hospodin veliký zmatek: jeden uchopí ruku svého bližního, ale (zároveň) ji napřáhne proti němu. I Juda bude bojovat v Jeruzalémě; bude shromážděno bohatství všech okolních pohanů: zlato, stříbro a velké množství oděvů. Stejnou porážkou stihne (Hospodin) koně, mezky, velbloudy, osly a všechen dobytek, který v těch táborech bude.

Ale všichni, kdo zbudou ze všech pohanů, kteří přitáhnou proti Jeruzalému, budou každý rok putovat, aby se klaněli Králi, Hospodinu zástupů, a slavili svátek stánků.

Jestliže však některý z národů země nebude do Jeruzaléma putovat, aby se klaněl Králi, Hospodinu zástupů, nebude na něj padat déšť. Jestliže nepřiputuje a nepřijde národ egyptský, stihne ho to neštěstí, kterým Hospodin zasáhne ty pohany, kteří nepřiputují, aby slavili svátek stánků. To bude trest na Egypťany a trest na všechny pohany, kteří nepřiputují, aby slavili svátek stánků.

V ten den bude (napsáno) na zvoncích koní: ‚Zasvěcen Hospodinu‘; hrnce v Hospodinově domě budou jako obětní misky před oltářem. Všechny hrnce v Jeruzalémě i v Judsku budou zasvěceny Hospodinu zástupů. Všichni obětující přijdou, vezmou z nich a budou v nich vařit. V ten den nebude už v domě Hospodina zástupů žádný kramář.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zach 14,8; 13,1; Jan 19,34

V ten den vyprýští živá voda z Jeruzaléma, * pramen pro Davidův dům na obmytí hříchu.

Jeden z vojáků Ježíšovi kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda, * pramen.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Pokyny“ od svatého Kolumbána

(Instr. 11,1-2: Opera, Dublin 1957, 106-107)

Velikou důstojností je pro člověka podobnost s Bohem

V Mojžíšově zákoně je psáno: Bůh stvořil člověka jako svůj obraz, podle své podoby. Uvažte, prosím, jak závažná je to věta. Všemohoucí Bůh, neviditelný, nepochopitelný, nevypověditelný, neocenitelný, utvořil člověka z prachu hlíny a poctil ho tím, že ho učinil svým obrazem. Co má člověk společného s Bohem? Co má společného hlína s duchem? Vždyť Bůh je duch. Je to veliký projev Boží blahovůle, že dal Bůh člověku obraz své věčnosti a podobnost se svým životem. Velikou důstojností je pro člověka podobnost s Bohem; jen aby si ji zachoval.

Bude-li člověk správně užívat schopností a sil, které mu Bůh vložil do duše, bude se podobat Bohu. A všechny síly, které Bůh do nás vložil při stvoření jako semeno, mu máme vracet, jak nás o tom poučuje v přikázáních. První je toto: Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, neboť on si zamiloval nás od počátku, dříve než jsme byli. Milovat Boha znamená tedy obnovovat v sobě jeho obraz. A Boha miluje ten, kdo plní jeho přikázání, neboť on řekl (skrze svého Syna): Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. A to je jeho přikázání, vzájemná láska, neboť říká: To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás.

Pravá láska se však neprojevuje jen slovem, ale činem, doopravdy. Vracejme tedy Bohu, našemu Otci, jeho obraz neporušený – svou svatostí, neboť on je svatý a říká: Buďte svatí, neboť já jsem svatý. Vracejte mu ho svou láskou, neboť on je láska, jak říká Jan: Bůh je láska. Vracejte ho svou dobrotou a pravdivostí, neboť on je dobrota a pravda. Nemalujme obraz, který s ním nemá nic společného. Kdo je surový, zlostný, pyšný, maluje obraz tyrana.

A tak abychom snad v sobě nevytvářeli obrazy tyranské, ať v nás vytvoří svůj obraz Kristus, a to tím, že řekne: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám. Ale co pomůže, uznáváme-li, že pokoj je dobrý, jestliže ho dobře nechráníme? To, co je nejlepší, bývá zároveň velice křehké, a co je vzácné, vyžaduje větší opatrnost a pečlivější ochranu. Pokoj je obzvláště křehký, neboť se rozbije lehkomyslnou řečí a vezme za své nejmenší urážkou bratra. A nic nedělá lidem tak dobře, jako mluvit o cizích věcech, starat se o cizí záležitosti, promarňovat čas mluvením páté přes deváté a utrhat na cti nepřítomným. Kdo nemůže říci: Pán mi dal dovedný jazyk, abych uměl znaveného poučovat utěšujícím slovem, ať raději mlčí; a říká-li něco, ať je to slovo pokojné.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Lk 6,47-48; Sir 25,15

Ukážu vám, komu se podobá každý, kdo ke mně přichází a moje slova slyší a podle nich jedná. * Je jako člověk, který stavěl dům: kopal do hloubky a položil základy na skálu.

Bázeň před Pánem předčí všechno. Kdo se podobá tomu, kdo ji má? * Je jako.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého Kolumbána, aby pracoval pro tvé království hlásáním evangelia a věrným plněním povinností řeholního života; na jeho přímluvu dej, ať i my hledáme především tebe a přičiňujeme se o rozkvět tvé církve. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky