Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Už skví se s dobou světější
den osmý po dnech týdenních.
Posvětil jsi jej, Ježíši,
ty první ze všech vzkříšených.
Teď dotkni se nás mocí svou,
ze snění naše mysli vzbuď,
potom ať těla povstanou,
jež nepostihla druhá smrt.
Už vbrzku k tobě do oblak
se vznesem, Kriste, blaženi,
že s tebou žít vždy budem pak,
ty živote náš, vzkříšení.
Až ve tvář budem zírat ti
tvou věčnou slávou prodchnuti,
poznáme tebe tak, jak jsi,
ty pravé světlo, radosti.
Nás dary sedmi bohaté
až odměnit dáš od Otce,
kéž naplní nás blaho tvé
pod vládou svaté Trojice. Amen.
ŽALMY
1. ant. Kristův kříž je pro nás stromem života.
Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, †
nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, *
a nezasedá ve shromáždění rouhačů,
ale má zalíbení v Hospodinově zákoně *
a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.
Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, *
ve svůj čas přináší ovoce,
listí mu nevadne *
a daří se mu vše, co koná.
Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: *
jsou jako pleva rozvátá větrem.
Proto neobstojí bezbožní na soudu *
ani hříšní ve shromáždění spravedlivých,
vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, *
ale cesta bezbožných skončí záhubou.
Ant. Kristův kříž je pro nás stromem života.
2. ant. Já jsem ustanovil svého krále na Siónu.
Proč se pohané bouří, *
proč národy strojí marné plány?
Pozdvihují se pozemští králové †
a vladaři se spolu umlouvají *
proti Hospodinu a jeho Pomazanému.
„Rozlámejme jejich okovy *
a odhoďme jejich pouta!“
Směje se ten, který na nebesích trůní, *
jsou Pánu k smíchu.
Potom k nim rozhorlen mluví, *
děsí je svým hněvem;
„Já jsem přece ustanovil svého krále *
na Siónu, na své svaté hoře!“
Vyhlásím Hospodinovo rozhodnutí, †
Pán mi řekl: „Ty jsi můj syn, *
já jsem tě dnes zplodil.
Požádej mě, a dám ti v majetek národy, *
do vlastnictví končiny země.
Můžeš je roztlouci železným prutem, *
jako hliněnou nádobu je můžeš rozbít.“
Nuže, králové, pochopte! *
Dejte si říci, vladaři země!
V bázni se podrobte Hospodinu, *
s chvěním ho poslouchejte,
aby se nerozhněval k vaší zhoubě, *
protože jeho hněv se roznítí rychle.
Blaze všem, *
kdo se k němu uchylují!
Ant. Já jsem ustanovil svého krále na Siónu.
3. ant. Ty jsi, Hospodine, můj štít, ty mi pozvedáš hlavu.
Hospodine, kolik je těch, kdo mě sužují! *
Mnoho jich na mě dotírá!
Mnoho jich o mně říká: *
„Ani Bůh mu nepomůže!“
Ty však, Hospodine, jsi můj štít, *
jsi má chlouba, ty mi pozvedáš hlavu!
Hlasitě jsem volal k Hospodinu, *
vyslyšel mě ze své svaté hory.
Klidně jsem ulehl a usnul. *
Probudil jsem se, protože mi Hospodin pomáhá.
Nezaleknu se ani tisíců, *
kteří mě obkličují.
Povstaň, Hospodine, *
můj Bože, zachraň mě!
Všem mým protivníkům jsi rozbil čelisti, *
bezbožníkům jsi vyrazil zuby!
U Hospodina je spása: *
Na tvém lidu ať spočine tvé požehnání!
Ant. Ty jsi, Hospodine, můj štít, ty mi pozvedáš hlavu.
Kristova nauka ať je u vás v plné síle,
moudře se navzájem poučujte a napomínejte.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům
7,2-16
Pavla potěšilo polepšení Korinťanů
(Bratři!) Dejte nám (v srdci) více místa! Nikomu jsme neublížili, nikoho jsme do zkázy neuvedli, nikoho jsme nepodvedli. Když tak mluvím, nechci vás tím odsuzovat. Už dříve jsem přece řekl, že jste v našem srdci, spojeni s námi na život a na smrt. Mám k vám plnou důvěru, velmi si na vás zakládám. Jsem plný útěchy, i při svém soužení překypuji radostí.
Když jsme totiž přišli do Makedonie, nedostalo se nám žádné úlevy, ale ze všech stran jen samé soužení: navenek boje, uvnitř úzkosti. Ale Bůh, který těší ztrápené, dopřál nám útěchy tím, že přišel Titus. A nejen tím, že přišel, ale i potěšením, které vy sami jste mu poskytli. Mohl nám totiž vypravovat, jak po mně toužíte, jak naříkáte, s jakou horlivostí se mě držíte. To mou radost ještě zvětšilo.
Tím listem jsem vás ovšem zarmoutil, ale nemrzí mě to. I kdyby mě to mrzelo – vidím totiž, že vás ten list, třebas jen nakrátko, zarmoutil – teď se však z toho raduji. Ne proto, že vám to způsobilo zármutek, ale proto, že vás ten zármutek přivedl ke změně smýšlení. Vždyť jste byli zarmouceni podle (vůle) Boží, takže jsme vám tím nezpůsobili vůbec žádnou škodu. Takový bohulibý zármutek působí totiž spásonosnou změnu smýšlení, a toho není třeba litovat. Světský zármutek však vede ke smrti. Podívejte se, jakou ve vás ten bohulibý zármutek vyvolal snaživost, ano i omluvy, rozhořčení, bázeň, touhu, horlivost, potrestání (viníka)! Po každé stránce jste dokázali, že v té věci jste bez viny. I když jsem vám tedy napsal, udělal jsem to ne kvůli tomu, kdo křivdu způsobil, ani kvůli tomu, komu bylo ukřivděno. Ale udělal jsem to proto, abyste si sami uvědomili – a Bůh to vidí – jak veliká je vaše horlivost pro nás. A to nás potěšilo.
A k tomu, že jsme byli tak potěšeni, se přidala ještě daleko větší radost z toho, jak se radoval Titus, protože od vás ode všech se mu dostalo vnitřního osvěžení. Jestliže jsem se před ním o vás s chloubou vyslovoval, necítil jsem se teď zahanben. Jako byla pravda všechno, co jsme vám říkali, tak se také ukázalo, že i to je pravda, když jsme vás před Titem tak vychvalovali. A jeho srdce je vám teď ještě více nakloněno, když si vzpomíná na poslušnost vás všech a jak jste ho přijali s uctivou bázní. Tak mám radost, že se mohu ve všem na vás spolehnout.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
2 Kor 7,9.10
Byli jste zarmouceni podle vůle Boží. * Bohumilý zármutek působí spásonosnou změnu smýšlení.
Světský zármutek vede ke smrti. * Bohumilý.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, na druhý list Korinťanům
(Hom. 14,1-2: PG 61,497-499)
Překypuji radostí i při svém soužení
Aby oslabil příkrost své výtky, zavádí Pavel svou řeč na lásku. Poté, co Korinťany pokáral a jmenovitě jim vyčetl, že za lásku mu neodpláceli láskou, nýbrž že se od jeho lásky odvrátili a spojili se s jinými, kteří jen přinášejí zkázu, mírní opět tvrdost výtky a říká: Dejte nám v srdci více místa, to znamená „Mějte nás rádi“. Žádá dobrodiní, jež vůbec není na obtíž a jež přináší větší užitek těm, kdo je poskytují, nežli těm, kdo je přijímají. A neřekl „Milujte“, nýbrž něco, co budilo soucit: Dejte nám v srdci více místa.
Kdo nás vyhnal z vaší mysli, ptá se, kdo nás vyhodil? Odkdy a proč pro nás máte tak málo místa? Řekl totiž o něco dříve: Ve vašem srdci je málo místa; nyní to vysvětluje jasněji a říká: Dejte nám v srdci více místa; a tím si Korinťany opět získává. Vždyť nic tak nepřispívá k vytváření vzájemné náklonnosti, jako když ten, kdo je milován, poznává, že ten, kdo jej miluje, nezměrně prahne po jeho lásce.
Už dříve jsem přece řekl, praví Pavel, že jste v našem srdci, spojeni s námi na život a na smrt. Taková je pravá silná láska; ačkoli jím opovrhli, přeje si spolu s nimi umírat i žít. Nejste v našich srdcích jakkoli, nýbrž tak, jak jsem řekl. Je totiž možno milovat, a přitom se vyhýbat nebezpečí; to však my nečiníme.
Jsem plný útěchy. Jaké útěchy? Té, která vyvěrá z vás, poněvadž jste se napravili a svými skutky jste mě potěšili. Už to tak bývá, že milující na jedné straně vytýká, že jeho láska není opětována, na druhé straně má obavu, aby nezpůsobil zármutek, kdyby jeho výtky přesáhly míru. Proto Pavel říká: Jsem plný útěchy, překypuji radostí.
Tím se praví: „Nepůsobili jste mi žádnou radost, avšak dostatečně jste se mi ospravedlnili a poskytli mi útěchu. Nejenže jste odstranili příčinu mého zármutku, ale udělali jste mi ještě větší radost.“
Když pak vysvětluje její velikost, neukazuje ji jenom tím, že říká překypuji radostí, nýbrž i tím, co připojuje: i při svém soužení. Neboť radost, kterou jste mi učinili, byla tak veliká, že ji nemohlo zastřít ani tak veliké soužení a že mírou své velikosti překonala všechny těžkosti, které na nás dolehly, a ani nám je nedala pocítit.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
2 Kor 7,4.6
Jsem plný útěchy, * i při svém soužení překypuji radostí.
Bůh, který těší ztrápené, dopřál nám útěchy. * I při svém.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, od tebe je všechna síla a svatost, ty jsi ochránce všech, kdo v tebe doufají; skloň se k nám, dej nám správné poznání a veď nás, ať věcí stvořených užíváme tak, aby nás už nyní přiváděly k tomu, co je věčné. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky