Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Jak svědčí kalendář,
rok starý skončený je
a nový nastává.
Však pomni, křesťane,
kdo novým člověkem
se vpravdě nestane,
ten stále doposud
jen v starém věku žije.
Chci k tobě blížit se.
tys, Pane, sluncem mým,
ty osvětluješ mne
a činíš živoucím.
Když ke mně blížíš se
zas ty, jak k zemi zdejší,
tu kvete srdce mé
jak jaro nejkrásnější.
Nebo:
Všem národům, všem pokolením,
nám v klopýtání každodenním,
všem podle měr, jak Pán je zná,
branou i klíčem života je
chudičká Panna, Paní ráje,
Královna povždy vítězná.
Vhroužena v slunce, po staletí
sahá po každém ze svých dětí
v paprsků láskyplné hře.
Paprsek – celé nebe nese.
A na každého dostane se,
kdo kalich duše otevře.
ŽALMY
1. ant. Zvyšte se, prastaré vchody, ať vejde král slávy.
Hospodinu náleží země i to, co je na ní, *
svět i ti, kdo jej obývají.
Neboť on jej založil nad moři, *
upevnil ho nad proudy vod.
Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, *
kdo smí stát na jeho svatém místě?
Ten, kdo má nevinné ruce a čisté srdce, †
jehož duše nebaží po marnosti, *
kdo svému bližnímu křivě nepřísahá.
Ten přijme požehnání od Hospodina, *
odměnu od Boha, svého spasitele.
To je pokolení těch, kdo po něm touží, *
kdo hledají tvář Jakubova Boha.
Zdvihněte, brány, své klenby, †
zvyšte se, prastaré vchody, *
ať vejde král slávy!
Kdo je ten král slávy? †
Silný a mocný Hospodin, *
Hospodin udatný v boji.
Zdvihněte, brány, své klenby, †
zvyšte se, prastaré vchody, *
ať vejde král slávy!
Kdo je ten král slávy? †
Hospodin zástupů, *
on je král slávy!
Ant. Zvyšte se, prastaré vchody, ať vejde král slávy.
2. ant. Boží Moudrost si zbudovala příbytek mezi lidmi.
Hospodin miluje, co založil na svatých horách, *
miluje brány Siónu nad všechna Jakubova sídla.
Slavné věci se o tobě vypravují, *
město Boží!
Připočtu Rahab i Bábel mezi své ctitele, †
ba i Filištínsko, Tyrus s Etiopií; *
i ti se tam narodili.
O Siónu se řekne: „Jeden jako druhý se v něm narodil, *
sám Svrchovaný mu dal pevný základ.“
Hospodin zapíše do knihy národů: *
„Tito se tam narodili.“
Při tanci budou zpívat: *
„Všechna zřídla mé spásy jsou v tobě.“
Ant. Boží Moudrost si zbudovala příbytek mezi lidmi.
3. ant. Náš Pán a Spasitel, před jitřenkou a před věky zplozený, se dnes zjevil světu.
Hospodin kraluje: třesou se národy; *
trůní nad cheruby: chvěje se země.
Hospodin na Siónu je veliký *
a nade všemi národy vyvýšený.
Ať chválí tvé veliké a hrozné jméno, *
neboť je svaté.
Pevně vládne ten, kdo miluje právo: †
tys určil, co je správné, *
právo a spravedlnost vykonáváš v Jakubovi.
Oslavujte Hospodina, našeho Boha, †
klaňte se u podnože jeho nohou, *
neboť je svatá.
Mojžíš a Árón jsou mezi jeho kněžími †
a Samuel mezi těmi, kdo vzývali jeho jméno: *
vzývali Hospodina, a on je vyslýchal.
Mluvíval k nim v oblačném sloupu, †
slýchali jeho příkazy, *
zákon, který jim dal.
Hospodine, náš Bože, tys je vyslyšel, †
Bože, byls k nim milostivý, *
ale také jsi trestal jejich přestupky.
Oslavujte Hospodina, našeho Boha, †
klaňte se na jeho svaté hoře, *
neboť svatý je Hospodin, náš Bůh!
Ant. Náš Pán a Spasitel, před jitřenkou a před věky zplozený, se dnes zjevil světu.
Slovo se stalo tělem, aleluja.
a přebývalo mezi námi, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu Židům
2,9-17
Kristus se ve všem připodobnil bratřím
Vidíme, že Ježíš, který byl trochu ponížen pod anděly, protože vytrpěl smrt, je korunován slávou a ctí, aby z milosti Boží za všechny (lidi) podstoupil smrt.
Bylo jistě vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy. Vždyť ten, kdo posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, mají stejný původ. Proto se neostýchá nazývat je svými bratry, když říká:
„Budu hlásat tvoje jméno svým bratřím,
uprostřed shromáždění budu tě chválit.“
A opět:
„Já svou důvěru vložím v něho“.
A ještě zase:
„Hle, tady jsem já i moje děti, které mi dal Bůh“.
Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i (Ježíš) přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových potomků. Proto se ve všem musel připodobnit (svým) bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným, a tak usmiřoval hříchy lidu.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Lk 1,28
Blahoslavená jsi, Panno Maria, neboť jsi nosila stvořitele světa: * Porodila jsi svého tvůrce a navěky zůstáváš pannou.
Buď zdráva, milosti plná! Pán s tebou! * Porodila.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého Atanáše, biskupa
(Epist. ad Epictetum, 5-9: PG 26,1058.1062-1066)
Slovo přijalo naše lidství z Marie
Slovo se ujalo Abrahámových potomků, proto se ve všem muselo připodobnit bratřím, říká apoštol, a vzít na sebe tělo podobné našemu. Právě proto je tu Maria, aby z ní toto tělo přijalo a jako vlastní je za nás obětovalo. Písmo připomíná narození a říká, zavinula ho do plének. Byly blahoslaveny prsy, které ho živily. Byla také přinesena oběť, protože lůno otevřel prvorozenec. Gabriel jí to zvěstoval jednoznačně, když neřekl prostě, co se narodí v tobě, aby to nebudilo dojem, že bylo tělo do ní vloženo zvenku, ale řekl z tebe, aby dal podnět k víře, že ten, který se narodí, narodí se z ní.
Stalo se to tak proto, aby Slovo přijalo naše lidství, přineslo je v oběť a zcela strávilo, a potom nám dalo účast na svém božství; takže apoštol mohl napsat tato slova: Toto tělo porušitelné musí na sebe vzít neporušitelnost, a toto tělo smrtelné musí na sebe vzít nesmrtelnost.
To není žádný výmysl, jak se někteří domnívají, naprosto ne! Spasitel se přece opravdu stal skutečným člověkem, a v tom je pramen spásy celé lidské přirozenosti. Naše spása není žádným vysněným přeludem a neznamená jen spásu těla, v Slově vzešla skutečně spása celého člověka, duše i těla.
Tělo Páně, jak se zrodilo z Marie podle Božích Písem, mělo tedy lidskou přirozenost, bylo skutečným tělem. Zajisté skutečným, poněvadž bylo totéž jako naše. Vždyť přece Maria je naší sestrou, protože všichni pocházíme z Adama.
Říká-li Jan: Slovo se stalo tělem, znamená to totéž, jako podobné výrazy na jiných místech; například u Pavla je napsáno: Kristus vzal na sebe prokletí za nás. Lidské tělo se nesmírně obohatilo spojením a sjednocením se Slovem: ze smrtelného se stalo nesmrtelným, bylo živočišné a stalo se zduchovnělým; ač povstalo ze země, prošlo nebeskými branami.
I když Slovo přijalo z Marie tělo, Trojice zůstane samozřejmě Trojicí a nedochází u ní k přírůstku ani k úbytku; je přece stále dokonalá. V Trojici poznáváme jediné božství, a tak církev hlásá jediného Boha, Otce Slova.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Lk 1,42
Svatá a neposkvrněná Matko Boží, nedovedu dost velebit tvé panenství, * neboť tys ve svém lůně nosila toho, kterého nebe nemohlo obsáhnout.
Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého, * neboť.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys vyvolil blahoslavenou Pannu Marii za Matku Spasitele lidského pokolení; dej, ať poznáváme, že ta, která nám zrodila původce života, stále se za nás u něho přimlouvá. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky