26. duben 2024

Pátek, doba velikonoční, 4. týden
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Toť vskutku pravý Boží den,

zářící světlem blaživým,

vždyť celý svět byl obmyt v něm

přesvatou krví ze svých vin.

On vrátil slepým světla svit

a hříšným naději zas vlil,

kdo by se musel strachem chvít,

když Pán i lotru odpustil?

Úžas jal nad tím anděly,

kteří trest těla viděli,

že lotr Krista prosící

směl věčně slávy dosíci.

V tom nesmírné tkví tajemství:

by sňal hřích, který na všech lpí,

a zbavil svět vin veškerých,

vtělený Bůh smyl z těla hřích.

Může být větší vznešenost,

než když hřích milost vyhledá,

žár lásky spálí bázlivost

a když smrt nový život dá?

Buď věčně, Kriste, věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

že vítězně jsi z hrobu vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

Nebo:

Ať z výšin nebe radost zní,

ať jásá země, moře s ní,

že po kříži Pán z hrobu vstal

a smrtelníkům žíti dal.

Vrací se milostivý čas,

den spásy zjevuje se zas,

v něm Beránkovou krví svět

tmy zbaven, září jako květ.

Proto tu oběť bělostnou

ctěme vždy s myslí radostnou

my, od ní tolik poctěni,

vždyť všechno dobré plyne z ní.

Nebo:

Jásejte, nebesa, zachvěj se, země!

Pán z hrobu živý vstal a kráčí ke mně.

Má zbabělosti necouvej, jdi vstříc,

buď si tvých hříchů sebevíc,

jen necouvej a jdi mu vstříc.

Ať zalije nás jeho jas,

ať hříchy z kořenů vytrhne z nás,

ať naší pýše zlomí vaz,

ať do duše nám hodí kvas,

ten kvásek milosrdné lásky,

z níž vykyne v nás chléb

k lámání bratřím.

Z lásky chléb, ne kámen!

Z kříže chléb, náš Kriste. Amen.

Nebo:

Ó bledý, lidský, bratrský a čistý,

ó pevný, úplný, čirý jak ametysty,

jsme připraveni již jak v listopadu listy.

Do tebe padneme, do tebe zřítíme se,

my skály poznali, studánky, jež jsou v lese,

a krutou odvahu v samotě, na útese.

My smrt jsme poznali a s tebou popřeme ji,

bolest, tu bolestnou přípravu na naději,

do rukou dáme ti, jež soucitem se chvějí.

A láska naše ví, že boj, ten boj náš svatý,

ty slavně zrytmuješ, ty krásný, odpočatý,

ve velkém poznání, až strháš z duší šaty.

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu,

chci žízni jeho znít, být stopkou jeho plodu.

Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu.

ŽALMY

1. ant. Naši otcové nám vyprávěli o Hospodinově moci a o jeho slavných činech. Aleluja.

Žalm 78 (77),1-39
Dobrota Boží a nevěrnost národa v dějinách spásy
Tyto věci se staly nám pro výstrahu. (1 Kor 10,6)
I (1-16)

Slyš, můj lide, mé naučení, *

nastav uši slovům mých úst!

Otevřu k průpovědi svá ústa, *

vyložím tajemné události z pradávných dob.

Co jsme slyšeli a poznali, *

co nám otcové vyprávěli,

nezatajíme jejich synům, *

příštímu pokolení budeme vypravovat

slavné Hospodinovy činy i jeho moc, *

podivuhodné skutky jím vykonané.

Dal totiž Jakubovi nařízení *

a stanovil příkaz pro Izraele,

aby o tom, co poručil našim otcům, *

poučili své syny.

Má to znát příští pokolení, synové, kteří se narodí, *

mají to vyprávět svým dětem,

aby vložili svou důvěru v Boha, †

aby nezapomněli na Boží skutky *

a zachovávali jeho nařízení.

Aby nebyli jako jejich otcové, *

vzpurné a zatvrzelé pokolení,

pokolení nestálého srdce, *

jehož duch nebyl věrný Bohu.

Efraimovci, dovední lukostřelci, *

dali se na útěk v den bitvy.

Nezachovali Boží smlouvu, *

odmítli jednat podle jeho zákona.

Zapomněli na jeho skutky, *

na podivuhodné činy, které jim ukázal.

Před jejich otci způsobil divy *

v egyptské zemi na taniské pláni.

Rozdělil moře a převedl je, *

postavil vody jako násep.

Za dne je vedl oblakem, *

po celou noc světlem ohně.

Rozštěpil skály na poušti *

a hojně je napojil proudem vody.

Potokům dal vytrysknout ze skály *

a vodě dal téci jak řekám.

Ant. Naši otcové nám vyprávěli o Hospodinově moci a o jeho slavných činech. Aleluja.

2. ant. Synové Izraele jedli manu a pili z duchovní skály, která je doprovázela. Aleluja.

II (17-31)

Přece však proti němu hřešili dále, *

nepřestali na poušti urážet Nejvyššího.

Pokoušeli Boha ve svém srdci, *

když žádali pokrm podle své choutky.

Pohrdlivě mluvili proti Bohu, *

řekli: „Dokáže Bůh prostřít stůl zde na poušti?

Ano, udeřil do skály, že vytekla voda a potoky se rozlily: *

ale dovede dát i chléb či opatřit maso svému lidu?“

Proto se Hospodin rozhněval, když to slyšel, †

a oheň vzplanul proti Jakubovi, *

i hněv vzkypěl proti Izraeli,

že nevěřili v Boha, *

nedůvěřovali v jeho pomoc.

Poručil tedy mrakům nahoře *

a otevřel brány nebes,

seslal na ně déšť many, aby se najedli, *

a dal jim nebeský pokrm.

Člověk jedl chléb silných, *

pokrm jim poslal do sytosti.

Východnímu větru dal vanout z nebe *

a svou mocí přivedl vítr od jihu.

Jak by to prach byl, seslal na ně déšť masa, *

jak by to byl mořský písek, dal jim pernaté ptáky.

Padli do jejich tábora, *

kolem jejich stanů.

Jedli a důkladně se nasytili, *

po čem toužili, jim splnil.

Neukojili ještě svou choutku, †

ještě měli pokrm ve svých ústech, *

když proti nim vzkypěl Boží hněv:

pobil jejich siláky, *

zahubil izraelské jinochy.

Ant. Synové Izraele jedli manu a pili z duchovní skály, která je doprovázela. Aleluja.

3. ant. Bůh je naší skálou a naším zachráncem. Aleluja.

III (32-39)

Přes to vše hřešili dál *

a nechtěli věřit jeho divům.

Tu náhle ukončil jejich dny, *

jejich léta nenadálou zhoubou.

Když je hubil, hledali ho, *

obraceli se a sháněli se po Bohu.

Vzpomínali si, že Bůh je jim skálou, *

že Nejvyšší, Bůh, je jim zachráncem.

Lísali se k němu ústy, *

ale svým jazykem mu lhali,

neboť jejich srdce nebylo k němu upřímné *

a nebyli věrni jeho smlouvě.

On však milostivě odpouštěl vinu a nehubil je, †

často potlačoval svůj hněv *

a nedal zcela vzplát své nevoli.

Pamatoval na to, že jsou jen tělo, *

jen vánek, který se rozplyne bez návratu.

Ant. Bůh je naší skálou a naším zachráncem. Aleluja.

Kristus vstal z mrtvých, aleluja,

raduje se z toho nebe i země, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

17,1-18

Veliký, ohavný Babylón

Jeden ze sedmi andělů, kteří měli sedm misek, přišel a mluvil se mnou: „Pojď, ukážu ti soud nad velkou nevěstkou, která trůní na mnoha vodách, s kterou králové země smilnili a jejímž vínem smilstva se opíjeli obyvatelé země.“

Odnesl mě v duchu na poušť. A viděl jsem ženu, sedící na rudé šelmě, plné rouhavých jmen, se sedmi hlavami a deseti rohy. Žena byla oblečena do nachu a šarlatu, vyšperkována zlatem, drahým kamením a perlami. V ruce držela zlatou číši, plnou ohavností a nečistot svého smilstva, a na čele měla napsáno jméno tajemného významu: „Veliký Babylón, matka nevěstek a ohavností na zemi“.

Viděl jsem, že ta žena je zpitá krví věřících a krví Ježíšových svědků. Když jsem se na ni díval, zmocnil se mě velký údiv. Ale anděl mi řekl: „Proč se divíš? Vysvětlím ti tajemství ženy i šelmy, která ji nese a má sedm hlav a deset rohů. Šelma, kterou jsi viděl, byla, ale (už) není; má však znovu vystoupit z propasti a přijde do záhuby. Obyvatelé na zemi, jejichž jméno není zapsáno od stvoření světa v knize života, budou uchváceni úžasem, až uvidí šelmu, která byla a není, a zase se objeví. Ať pochopí ten, kdo má moudrost. Sedm hlav znamená sedm pahorků, na nichž ta žena trůní. Je to také sedm králů: pět z nich už padlo, jeden žije, poslední však dosud nepřišel; až přijde, smí zůstat jenom nakrátko. Šelma pak, která byla a není, je sám ten osmý, ale patří k těm sedmi a jde do záhuby. A těch deset rohů, co jsi viděl, znamená deset králů, kteří se ještě vlády neujali, ale spolu se šelmou dostanou královskou moc, i když jenom na chvíli. Jsou stejné mysli a svou moc i sílu dávají šelmě. Začnou válku proti Beránkovi, ale Beránek nad nimi zvítězí – je (přece) Pán pánů a Král králů – a s ním i jeho povolaní, vyvolení a věrní.“

(Dále) mi řekl: „Vody, na kterých jsi viděl nevěstku trůnit, jsou lid a davy, národy a jazyky. Těch deset rohů, které jsi viděl, i ta šelma budou nevěstku nenávidět, oloupí ji a svléknou do naha, budou jíst její maso a upálí ji. Bůh jim totiž vnukl do srdce, aby vykonali jeho záměr, vykonali ho svorně, a odevzdali svou královskou moc šelmě, dokud se nesplní Boží slova. A žena, kterou jsi viděl, je to veliké město, které vykonává vládu nad králi země.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zj 17,14; 19,16

Králové země začnou válku proti Beránkovi, ale Beránek nad nimi zvítězí, je přece * Pán pánů a Král králů, aleluja.

Na plášti a na boku má napsáno svoje jméno: * Pán.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého Klementa I., papeže, Korinťanům

(Cap. 36,1-2.37-38: Funk 1,107-109)

Mnoha způsoby, jedinou cestou

To je cesta, milovaní, na níž jsme nalezli své spasení: Ježíš Kristus, velekněz našich obětí, ochránce a pomocník v naší slabosti.

Skrze něho vzhlížíme k nebeským výšinám; v něm se nám zrcadlí neposkvrněná a vznešená Boží tvář, on nám otevřel oči i srdce; skrze něho se naše nechápavá a zatemnělá mysl otvírá jako květ jeho podivuhodnému světlu; skrze něho nám Hospodin dopřál okusit nesmrtelného poznání; on je odlesk Boží slávy a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem, které mu bylo dáno.

Služme tedy, muži bratři, ve vší vytrvalosti jako vojáci podle jeho nejčistších příkazů!

Všimněme si, jak slouží vojáci pod našimi vojevůdci: jak ukázněně, ochotně a jak poslušně vykonávají jejich rozkazy. Všichni nejsou generály nebo plukovníky, ani setníky nebo četaři a tak dále, ale každý na svém místě koná, co mu přikazuje panovník a velitelé. Velcí nemohou být bez malých, ani malí bez velkých; všichni jsou nějak propojeni a vyplývá z toho užitek.

Vezměme i své tělo: Hlava bez nohou není nic, stejně ani nohy bez hlavy; i ty nejmenší části našeho těla jsou pro celek těla nezbytné a užitečné a všechny spolupracují a svorně se řídí jedním řádem, aby prospívalo celé tělo.

Ať se tedy celé naše tělo uchovává zdravé v Kristu Ježíši a každý nechť se podřizuje svému bližnímu podle toho, jaký dar milosti obdržel.

Silný ať pečuje o slabého, slabý ať má silného v úctě; bohatý ať je štědrý k chudému, chudý ať děkuje Bohu, že mu dal, kdo by mu pomohl, když má nedostatek. Moudrý ať dokazuje svou moudrost ne slovy, nýbrž dobrými skutky. Pokorný ať si nedává dobré vysvědčení sám, nýbrž ať to nechá na jiném. Cudný ať se nechlubí čistotou svého těla, ale ať si uvědomí, že jeho zdrženlivost je dar, který dostal od někoho jiného.

Rozvažme přece, bratři, z čeho máme svůj původ, co jsme byli zač, když jsme přišli na svět; z jakého hrobu a temnoty nás vyvedl na svůj svět ten, který nás uhnětl a stvořil, a co dobrého nám připravil ještě dřív, než jsme se narodili.

Ježto tedy to vše máme od něho, musíme mu za všechno vzdávat díky. Jemu buď sláva na věky věků, amen.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Kol 1,18; 2,12b.12a

On je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. * S ním jste byli také vzkříšeni, protože jste uvěřili v moc Boha, který ho vzkřísil z mrtvých, aleluja.

Křtem jste byli spolu s Kristem položeni do hrobu. * S ním jste byli.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, od tebe máme svou svobodu i spásu, a tvůj Syn nás svou krví vykoupil z otroctví hříchu a smrti; vyslyš naše prosby a udržuj v nás život, který nám dáváš, abychom ve spojení s tebou nacházeli trvalou jistotu a bezpečí. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky