Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Toť vskutku pravý Boží den,
zářící světlem blaživým,
vždyť celý svět byl obmyt v něm
přesvatou krví ze svých vin.
On vrátil slepým světla svit
a hříšným naději zas vlil,
kdo by se musel strachem chvít,
když Pán i lotru odpustil?
Úžas jal nad tím anděly,
kteří trest těla viděli,
že lotr Krista prosící
směl věčně slávy dosíci.
V tom nesmírné tkví tajemství:
by sňal hřích, který na všech lpí,
a zbavil svět vin veškerých,
vtělený Bůh smyl z těla hřích.
Může být větší vznešenost,
než když hřích milost vyhledá,
žár lásky spálí bázlivost
a když smrt nový život dá?
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
že vítězně jsi z hrobu vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
Nebo:
Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žíti dal.
Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven, září jako květ.
Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctěni,
vždyť všechno dobré plyne z ní.
Nebo:
Jásejte, nebesa, zachvěj se, země!
Pán z hrobu živý vstal a kráčí ke mně.
Má zbabělosti necouvej, jdi vstříc,
buď si tvých hříchů sebevíc,
jen necouvej a jdi mu vstříc.
Ať zalije nás jeho jas,
ať hříchy z kořenů vytrhne z nás,
ať naší pýše zlomí vaz,
ať do duše nám hodí kvas,
ten kvásek milosrdné lásky,
z níž vykyne v nás chléb
k lámání bratřím.
Z lásky chléb, ne kámen!
Z kříže chléb, náš Kriste. Amen.
Nebo:
Ó bledý, lidský, bratrský a čistý,
ó pevný, úplný, čirý jak ametysty,
jsme připraveni již jak v listopadu listy.
Do tebe padneme, do tebe zřítíme se,
my skály poznali, studánky, jež jsou v lese,
a krutou odvahu v samotě, na útese.
My smrt jsme poznali a s tebou popřeme ji,
bolest, tu bolestnou přípravu na naději,
do rukou dáme ti, jež soucitem se chvějí.
A láska naše ví, že boj, ten boj náš svatý,
ty slavně zrytmuješ, ty krásný, odpočatý,
ve velkém poznání, až strháš z duší šaty.
Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu,
chci žízni jeho znít, být stopkou jeho plodu.
Tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu.
ŽALMY
1. ant. Nechť řekne dům Izraelův: Jeho milosrdenství trvá navěky, aleluja.
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
Nechť řekne dům Izraelův: *
„Jeho milosrdenství trvá navěky.“
Nechť řekne dům Árónův: *
„Jeho milosrdenství trvá navěky.“
Nechť řeknou ti, kdo se bojí Hospodina: *
„Jeho milosrdenství trvá navěky.“
V soužení jsem volal Hospodina, *
Hospodin mě vyslyšel a vysvobodil.
Hospodin je se mnou, nebojím se, *
co by mi mohl udělat člověk?
Hospodin je se mnou, on je můj pomocník, *
a já vítězně shlížím na své nepřátele.
Lépe je utíkat se k Hospodinu *
než důvěřovat v člověka.
Lépe je utíkat se k Hospodinu *
než důvěřovat v mocné.
Ant. Nechť řekne dům Izraelův: Jeho milosrdenství trvá navěky, aleluja.
2. ant. Hospodin se stal mou spásou, aleluja.
Všichni pohané mě obklíčili, *
avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu.
Odevšad mě obklíčili, *
avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu.
Obklíčili mě jako včely, †
sežehli jak oheň trní, *
avšak potřel jsem je v Hospodinově jménu.
Vrazili do mě, abych padl, *
avšak Hospodin mi pomohl.
Hospodin je má síla a statečnost, *
stal se mou spásou.
Jásot ze spásy *
zní ve stanech spravedlivých.
Hospodinova pravice mocně zasáhla, †
Hospodinova pravice mě pozvedla, *
Hospodinova pravice mocně zasáhla.
Nezemřu, ale budu žít *
a vypravovat o Hospodinových činech.
Hospodin mě sice těžce ztrestal, *
nevydal mě však smrti.
Ant. Hospodin se stal mou spásou, aleluja.
3. ant. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích, aleluja.
Otevřte mně brány spravedlnosti, *
vejdu jimi, abych vzdal díky Hospodinu.
Toto je brána Hospodinova, *
jí procházejí spravedliví.
Děkuji ti, žes mě vyslyšel *
a stal se mou spásou.
Kámen, který stavitelé zavrhli, *
stal se kvádrem nárožním.
Hospodinovým řízením se tak stalo, *
je to podivuhodné v našich očích.
Toto je den, který učinil Hospodin, *
jásejme a radujme se z něho!
Hospodine, dej spásu, *
Hospodine, popřej zdaru!
Požehnaný, kdo přichází v Hospodinově jménu. *
Žehnáme vám z Hospodinova domu.
Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo. *
Seřaďte průvod s hojnými ratolestmi až k rohům oltáře!
Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; *
budu tě slavit, můj Bože!
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
Ant. Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v našich očích, aleluja.
Kristus vstal z mrtvých, aleluja,
raduje se z toho nebe i země, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Petra
3,1-17
Následování Krista
Ženy ať poslouchají svého muže. Pak i takoví, kteří nechtějí víru přijmout, budou získáni beze slov chováním své ženy, když budou pozorovat, že s nimi jednáte s úctou a že žijete čistě. Když se zdobíte, nesmí to být jen navenek: že byste si dělaly umělé účesy vlasů, věšely na sebe zlaté šperky a oblékaly si nádherné šaty. Spíše (se má krášlit) srdce (ozdobami) nepomíjejícími: dobrotou a tichostí ducha. Tohle má u Boha cenu! Tak se kdysi krášlívaly svaté ženy, které skládaly svou naději v Boha a byly svému muži podřízeny: tak Sára byla Abraháma poslušná a nazývala ho svým pánem. Jste její dcery, když jednáte dobře a nenecháte se od toho odstrašit.
Podobně vy, muži: žijte se svou ženou s rozvážností, protože ona je pohlaví slabší. Chovejte se k ní s (náležitou) úctou jako k spoludědičce milosti, to je života (věčného), aby vaše modlitby nenarážely na překážky.
A konečně: buďte všichni jednomyslní, plní zájmu o druhého, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní. Neodplácejte zlo zlem, nadávku nadávkou, ale spíše naopak: přejte dobré. Vždyť k tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání.
Neboť „kdo chce milovat život
a prožívat krásné dny,
musí dávat pozor na svůj jazyk,
(aby neříkal) nic špatného,
a na své rty, aby nemluvily falešně.
Ať se vyhýbá zlu a dělá dobro,
ať hledá pokoj a usiluje o něj.
Neboť oči Páně (jsou obráceny) na spravedlivé,
a jeho uši k jejich prosbám,
ale tvář Páně proti těm, kdo páchají zlo.“
A kdo by vám mohl ubližovat, když se budete horlivě snažit, abyste jednali dobře? I kdybyste museli trpět pro spravedlnost, blaze vám! Nebojte se jich, když vám vyhrožují, a nedejte se zneklidnit. Mějte v srdci posvátnou úctu ke Kristu jako k Pánu a buďte stále připraveni obhájit se před každým, kdo se vás ptá po důvodech vaší naděje, ale ovšem s jemností a skromností. Musíte však mít přitom sami dobré svědomí! Pak se budou muset zastydět za své špatné řeči ti, kdo pomlouvají vaše dobré křesťanské chování. Je přece lépe, abyste snášeli utrpení – chce-li to tak Bůh – za to, že jednáte dobře, než za to, že jste udělali něco špatného.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Lk 6,22.23; 1 Petr 3,14
Blahoslavení jste, když vás budou lidé nenávidět, když vás vyloučí ze svého středu, potupí a vaše jméno vyškrtnou jako prokleté kvůli Synu člověka. * Radujte se v ten den a jásejte, máte totiž v nebi velkou odměnu, aleluja.
I kdybyste museli trpět pro spravedlnost, blaze vám! * Radujte se.
DRUHÉ ČTENÍ
Z jeruzalémských katechezí pro nově pokřtěné
(Cat. 20, Mystagogica 2,4-6: PG 33,1079-1082)
Křest, znamení Kristova umučení
Byli jste přivedeni ke svaté koupeli, kde se uděluje božský křest, jako byl Kristus přenesen od kříže k připravenému hrobu.
A každému z vás byla položena otázka, zda věří ve jméno Otce, Syna i Ducha Svatého. Složili jste spasitelné vyznání víry a třikrát jste byli ponořeni do vody a opět jste se vynořili. Tím jste obrazně a symbolicky naznačili Kristův třídenní pobyt v hrobě.
Náš Spasitel dlel v útrobách země tři dny a tři noci; a tak jste i vy napodobili v prvním vynoření první den, který strávil Kristus v zemi, a ponořením noc. Neboť jako v noci už člověk nevidí, ale ve dne se pohybuje ve světle, tak jste při ponoření neviděli nic jako v noci a při vynoření jste se ocitli jako ve dne. V témže okamžiku jste zemřeli a zároveň se narodili. Ona spasitelná voda se pro vás stala hrobem i mateřským lůnem.
A hodí se na vás to, co řekl Šalomoun v jiné souvislosti: Je čas k narození i čas k umírání. U vás je však tomu naopak: je čas zemřít a je čas se narodit. Stejný čas způsobil oboje, současně se smrtí proběhlo vaše zrození.
Jak nová a neslýchaná je to věc! Nezemřeli jsme skutečně, ani jsme nebyli skutečně pohřbeni, ani jsme nebyli skutečně ukřižováni a nevstali z mrtvých. Stalo se to pouze obrazně, v napodobení. A přece to přináší skutečnou spásu.
Kristus byl skutečně ukřižován a opravdu pohřben a opravdu vstal z mrtvých. A nám bylo toto všechno uděleno z milosti; napodobením bereme účast na jeho umučení a získáváme skutečnou spásu.
Jak úžasná je to láska k lidem! Kristus si nechal probít hřeby své neposkvrněné ruce i nohy a musel snášet bolest, a mně je bez bolesti a námahy jen pro účast na jeho bolestech udělena spása.
Nikdo ať si tedy nemyslí, že křest spočívá jen v odpuštění hříchů a v milosti přijetí za Boží děti. Takový byl křest Janův, který přinášel jen odpuštění hříchů. My však přece velmi dobře víme, že tak, jako slouží křest k odpuštění hříchů a zjednává nám dar Ducha Svatého, je také obrazem a vyjádřením Kristova utrpení. Právě proto i Pavel volá: Copak nevíte, že my všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti? Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Jsou jako beránci, kteří právě došli k prameni života, a prozpěvují: Aleluja. * Jsou prozářeni novým světlem, aleluja.
Stojí před Beránkem, oděni bílým rouchem a s palmami v rukou. * Jsou prozářeni.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty shromažďuješ ve své církvi lidi ze všech národů, aby společně vyznávali tvé jméno; dej, ať všechny, kdo jsou pokřtěni, spojuje upřímná víra a tvořivá láska. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky