13. srpen 2024

Sv. Ponciána, papeže, a Hippolyta, kněze, mučedníků
nezávazná památka

Na začátku vlády císaře Maximina (235) byli oba odsouzeni k nuceným pracím v dolech na ostrově Sardinii a v krátké době tam zemřeli vyčerpáni nezdravým prostředím, namáhavou prací a hrubým zacházením. Jejich památka se slavila společně v den, kdy byly za papeže Fabiána (236-250) jejich tělesné pozůstatky převezeny do Říma (13. VIII.): Poncián byl pohřben v Kalistových katakombách a Hippolyt v katakombách při cestě vedoucí do Tivoli (via Tiburtina).
Poncián byl papežem v letech 230-235. Císař Alexandr Severus (222-235) se nechoval ke křesťanům nepřátelsky. Byla to doba vnějšího klidu a organizačního upevňování církve, ale zároveň vnitřního rozdvojení přímo v Římě. První papežský rozkol skončil teprve krátce před jeho smrtí. Spolu se vzdoropapežem Hippolytem byl odsouzen k nuceným pracím v dolech. Po deportaci na Sardinii se vzdal papežského úřadu (28. IX. 235) a vyzval římské duchovenstvo, aby si zvolili jeho nástupce. Vzdoropapež následoval jeho příkladu a vybídl své stoupence, aby se podřídili novému papeži.
Hippolyt pocházel pravděpodobně z Malé Asie nebo z Alexandrie, byl žákem sv. Ireneje a za papeže Viktora I. (189-199) zaujímal významné postavení jako teolog a církevní spisovatel. Na podstavci sochy, kterou mu jeho příznivci později postavili, je uvedeno jeho 15 spisů z nejrůznějších oborů. Nynější druhá anafora a modlitba pro svěcení biskupa mají svůj základ v jím zaznamenaném textu. Když se stal papežem bývalý otrok Zefyrin (199-217) a za nejbližšího spolupracovníka si vybral jáhna Kalista (také propuštěného otroka), vyčítal mu Hippolyt nepřesné vyjadřování o třech božských Osobách, jeho vlastní výroky však v tomto ohledu také nebyly zcela správné. Po jeho smrti (217) neuznal volbu nového papeže Kalista I. a přešel do otevřeného odboje. Stavěl se proti přijímání kajících odpadlíků zpět do církve a proti manželským sňatkům svobodných žen s otroky. Jako první vzdoropapež setrval v opozici i proti dalším dvěma papežům. Před svou mučednickou smrtí však vyzval své stoupence k obnovení jednoty.

Ranní chvály

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Již nese světu jitřenka

o šípech slunce milou zvěst,

v pestrý šat věci obléká

a bývalý jim vrací lesk.

Zář slunce bledne před tebou,

pro nás vždy živý Kriste náš;

jdem k tobě s písní prosebnou,

toužíme patřit na tvou tvář.

Otcovo Slovo, Moudrosti,

tobě se v řádu úžasném

svět snoubí, jeho skvělostí

jsme uchváceni v srdci svém.

Nám, dětem světla, prosícím

dej žitím kráčet bedlivě,

by mluvil náš mrav, každý čin

o mocné přízni Otcově.

Kéž nepřestoupí naše rty

než slova řeči upřímné,

ať pravdu blahem útěchy

v hlubinách nitra cítíme.

Laskavý vládce Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, byl jsi milostivý své zemi; odpustils vinu svého lidu.

Žalm 85 (84)
Naše spása je blízko
Když náš Spasitel přišel na zem, Bůh požehnal své zemi. (Origenes)

Byl jsi milostivý, Hospodine, své zemi, *

změnil jsi k dobru Jakubův úděl.

Odpustils vinu svého lidu, *

přikryl jsi všechny jeho hříchy.

Zadržels všechno své rozhořčení, *

uklidnil jsi žár svého hněvu.

Obnov nás, Bože, náš spasiteli, *

odlož svou nevoli proti nám!

Což se navěky budeš na nás zlobit, *

roztáhneš svůj hněv na všechna pokolení?

Což nám už nevrátíš život, *

aby se tvůj lid radoval v tobě?

Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství *

a dej nám svou spásu!

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh: *

jistě mluví o pokoji

pro svůj lid a pro své svaté *

a pro ty, kdo se k němu obracejí srdcem.

Jistě je blízko jeho spása těm, kteří se ho bojí, *

aby sídlila jeho velebnost v naší zemi.

Milosrdenství a věrnost se potkají, *

políbí se spravedlnost a pokoj.

Věrnost vypučí ze země, *

spravedlnost shlédne z nebe.

Hospodin též popřeje dobro *

a naše země vydá plody.

Spravedlnost bude ho předcházet *

a spása mu půjde v patách.

Ant. Hospodine, byl jsi milostivý své zemi; odpustils vinu svého lidu.

2. ant. Svou duší po tobě toužím v noci a zrána tě hledám svým srdcem.

Kantikum
Chvalozpěv po vítězství nad nepřáteli

Iz 26,1-4.7-9.12

Městské hradby mají dvanáct základních kamenů. (Srov. Zj 21,14)

Pevné město máme k spáse, *

(Pán) je opatřil hradbami a valem.

Otevřte brány, ať vejde spravedlivý národ, *

který střeží věrnost.

Jeho zásady jsou pevné, †

zachováš (mu) pokoj, *

neboť doufal v tebe.

Doufejte v Hospodina navždy, *

neboť Hospodin je skála navěky.

Stezka spravedlivého je přímá, *

spravedlivému rovnáš cestu.

Ano, čekáme na tebe, jak budeš soudit, Hospodine, *

tvé jméno a vzpomínka na tebe jsou touhou duše.

Svou duší po tobě toužím v noci, *

ale i v duchu tě hledám svým srdcem.

Až zazáří tvé rozsudky na zemi, *

naučí se spravedlnosti obyvatelé světa.

Hospodine, uděl nám pokoj, *

neboť i všechny naše skutky jsou tvým dílem.

Ant. Svou duší po tobě toužím v noci a zrána tě hledám svým srdcem.

3. ant. Bože, ukaž nám svou jasnou tvář.

Žalm 67 (66)
Ať chválí Boha všechny národy
Budiž vám známo: Pohanům je poslána tato Boží spása. (Sk 28,28)

Bože, buď milostiv a žehnej nám, *

ukaž nám svou jasnou tvář,

kéž se pozná na zemi, jak jednáš, *

kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.

Ať tě, Bože, velebí národy, *

ať tě velebí kdekterý národ!

Nechť se lidé radují a jásají, †

že soudíš národy spravedlivě *

a lidi na zemi řídíš.

Ať tě, Bože, velebí národy, *

ať tě velebí kdekterý národ!

Země vydala svou úrodu, *

Bůh, náš Bůh, nám požehnal.

Kéž nám Bůh žehná, *

ať ho ctí všechny končiny země!

Ant. Bože, ukaž nám svou jasnou tvář.

KRÁTKÉ ČTENÍ

1 Jan 4,14-15

My jsme očití svědkové toho, že Otec poslal svého Syna jako spasitele světa. Kdo vyznává, že Ježíš je Syn Boží, v tom zůstává Bůh a on v Bohu.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Bůh je má síla, * k němu se utíkám. Bůh.

On je mé útočiště, můj zachránce, * k němu se utíkám. Sláva Otci. Bůh.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Antifona k Zachariášovu kantiku: Bůh nám vzbudil mocného spasitele, jak slíbil od pradávna ústy svých proroků.

PROSBY

Kristus nás všechny vykoupil svou krví. Klanějme se mu a pokorně ho prosme:

Pane, pamatuj na svůj lid.

Králi a Vykupiteli náš, vyslyš svou církev, která tě chválí na počátku tohoto dne,

a nauč nás, ať bez přestání oslavujeme tvou velebnost.

Tys naše naděje a síla, v tebe důvěřujeme,

ať nikdy nedoufáme nadarmo.

Pohleď na naši slabost a pospěš nám na pomoc,

neboť nic nemůžeme dělat bez tebe.

Pamatuj na chudé a opuštěné, aby jim nový den nebyl břemenem,

ale útěchou a radostí.

Otče náš.

MODLITBA

Prosíme tě, Bože, ať věrnost svatých mučedníků Ponciána a Hippolyta povzbuzuje naši lásku k tobě a upevňuje naši víru. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky