22. květen 2024

Středa, mezidobí, 7. týden
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Ať, Pane všeho vědění,

ti patří naše nadšení.

Ty znáš všech srdcí tajemství

a sílíš nás svou milostí.

Pastýři, ovce chránící,

ztracené nalézající,

na pastviny své svěží vždy

nás k dobrým ovcím shromáždi.

Kéž soudcův hněv nás nesvrhne

v ponuré stádo pekelné,

kéž jsme tvým soudem určeni

tvých pastvin stát se ovcemi.

Buď tobě, Spasiteli náš,

čest, vítězství, moc, slávy jas,

vždyť nad vesmírem vládu máš

po všechny věky v každý čas. Amen.

ŽALMY

1. ant. Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech. 

Žalm 89 (88), 2-38
Bůh je milosrdný a věrný
Z (Davidova) potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako spasitele Ježíše. (Sk 13,23)
I (2-19)

Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech, *

 po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.

Řekl jsi totiž: „Navěky je založena milost.“ *

Na nebi jsi upevnil svou věrnost.

„Smlouvu jsem sjednal se svým vyvoleným, *

přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:

Navěky zajistím tvůj rod *

a tvůj trůn zbuduji na všechna pokolení.“

Nebesa oslavují tvé divy, Hospodine, *

a tvou věrnost shromáždění svatých.

Neboť kdo se může v oblacích rovnat Hospodinu, *

kdo z Božích synů se podobá Pánu?

Bůh je strašný ve sboru svatých, *

veliký a hrozný nad všechny kolem sebe.

Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? *

Mocný jsi, Hospodine, a tvá věrnost tě obklopuje.

Ty vládneš nad nezkrotným mořem, *

ty poutáš jeho vzduté vlny.

Tys probodl a rozdupal Rahab, *

svým silným ramenem jsi rozptýlil své nepřátele.

Tvá jsou nebesa, tvá je i země, *

založil jsi svět a vše, co jej plní.

Sever i jih jsi stvořil, *

Tábor a Hermon plesají v tvém jménu.

Tvé rámě je mocné, *

silná je tvá ruka, zdvižena tvá pravice.

Spravedlnost a právo jsou základem tvého trůnu, *

milost a věrnost před tebou kráčejí.

Šťastný je lid, který dovede oslavovat, *

chodí, Hospodine, v záři tvé tváře.

V tvém jménu jásají ustavičně *

a honosí se tvou spravedlností.

Neboť ty jsi leskem jejich moci *

a tvou přízní roste naše síla.

Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, *

náš král Svatému Izraele.

Ant. Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech.

2. ant. Kristus, Syn Boží, pochází jako člověk z rodu Davidova.

II (20-30)

Kdysi ve vidění jsi mluvil ke svým zbožným a řekls: †

„Jinochu jsem dal přednost před bojovníkem, *

povýšil jsem vyvoleného z lidu.

Nalezl jsem Davida, svého služebníka, *

pomazal jsem ho svým svatým olejem,

pevně ho drží má ruka *

i mé rámě ho posiluje.

Nepřítel ho neoklame, *

zvrácený člověk ho nepokoří.

Zničím před ním jeho protivníky *

a pobiji ty, kdo ho nenávidí.

Má věrnost a láska ho budou provázet, *

ve jménu mém zmohutní jeho síla.

Položím jeho ruku na moře *

a na řeky jeho pravici.

On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec, *

můj Bůh a skála mé spásy.

Já pak ho ustanovím prvorozeným synem, *

nejvyšším mezi králi země.

Navěky mu zachovám svou milost, *

má smlouva s ním platit nepřestane.

Dám věčné trvání jeho rodu, *

jeho trůn bude jako věk nebes.“

Ant. Kristus, Syn Boží, pochází jako člověk z rodu Davidova.

3. ant. Přísahal jsem Davidovi, svému služebníku; jeho potomstvo potrvá navěky.

III (31-38)

„Jestliže jeho synové opustí můj zákon *

a nebudou jednat podle mých příkazů,

jestliže poskvrní má ustanovení *

a nezachovají má přikázání:

potrestám metlou jejich nepravost *

a ranami jejich provinění.

Svou milost mu však neodejmu *

a svou věrnost neporuším.

Nezapřu svoji smlouvu, *

výrok svých rtů nepozměním.

Jednou provždy jsem přísahal při své svatosti, *

jistě neselžu Davidovi.

Jeho potomstvo potrvá navěky, *

jeho trůn bude přede mnou jako slunce,

jako měsíc, který je upevněn navěky, *

věrný svědek na nebi.“

Ant. Přísahal jsem Davidovi, svému služebníku; jeho potomstvo potrvá navěky.

Hospodine, tvé slovo osvěcuje,

nezkušenému dává moudrost.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Kazatel

5,9 – 6,8

Starosti s bohatstvím

Kdo miluje peníze, nenasytí se jimi, kdo miluje bohatství, nemá z něho užitek. I to je marnost. Kdo má hodně majetku, má hodně příživníků. Co z toho má vlastník? – jen se na majetek dívá.

Příjemný je spánek dělníkovi,

ať se nají málo nebo hodně.

Přesycenost však nedopřeje boháčovi usnout.

Kruté zlo jsem viděl pod sluncem. Bohatství střežené pánem k vlastní škodě. Toto bohatství se nějakým neštěstím ztratí, a vlastní syn nemá z něho nic. Vrátí se nahý, jak vyšel ze života své matky; odejde tak, jak přišel, a za všechnu svou námahu nedostane nic, co by vzal s sebou. I to je kruté zlo: odejde tak, jak přišel. Co bude mít z toho, že se namáhal do větru? Po všechny dny svého života jí v temnotě, v mnoha trápeních, v nemoci a mrzutosti.

Hle, co jsem uznal za dobré: Je hezké jíst, pít a mít se dobře při vší námaze, s kterou se člověk lopotí pod sluncem po všechny dny svého života, jak mu je určil Bůh. Ano, to je jeho úděl. Vskutku, každý člověk, jemuž dal Bůh bohatství, majetek a možnost se z něho těšit a užívat ho jako svůj podíl, ať se raduje při své lopotě, vždyť i tohle je dar Boží. Aspoň nebude mnoho vzpomínat na dny svého života, pokud Bůh zaměstnává jeho srdce radostmi.

Je jiné zlo, které jsem viděl pod sluncem, a to velmi trápí člověka. Bůh dává někomu bohatství, majetek a slávu, nic mu neschází, po čem takový člověk zatouží, ale nedopřeje mu, aby se z toho těšil, bude to užívat cizí člověk. To je marnost a zlé neštěstí. Kdyby někdo zplodil sto dětí, mnoho let byl živ a nespočet by bylo dnů jeho života, ale při tom se sám nenasytil dobrem a ani slušný pohřeb by nedostal, tu – říkám – lépe je nedonošenému plodu, který sice nadarmo přišel, zmizel v temnu a jehož jméno se kryje temnotou, ba který ani slunce neviděl a nepoznal, a přece je mu lépe než tomu člověku, i kdyby byl živ dvakrát tisíc let a přitom neokusil žádné dobro. Copak nespěje všechno na jedno místo?

„Všechna práce lidí je jen pro jídlo,

a přece duše se tím nenasytí.“

Jakou přednost má moudrý před hlupákem? Jakou přednost má chudák, který umí jednat s lidmi?

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Př 30,8; Žl 31 (30),15-16

Podvod a lež vzdal ode mne, Bože. * Ani bídu ani bohatství mi nedávej, jen to nutné mi dej k živobytí.

Hospodine, v tebe doufám; můj osud je ve tvé ruce. * Ani bídu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře svatého Jeronýma, kněze, ke knize Kazatel

(Cap. 5,17-19; 6,7.8: PL 23,1057-1059)

Hledejte to, co je v nebesích

Každý člověk, jemuž dal Bůh bohatství, majetek a možnost se z něho těšit a užívat ho jako svůj podíl, ať se raduje při své lopotě, vždyť i tohle je dar Boží. Aspoň nebude mnoho vzpomínat na dny svého života, pokud Bůh zaměstnává jeho srdce radostmi. Ve srovnání s tím, kdo užívá svého majetku ve tmě starostí a s velkou nechutí k životu shromažďuje to, co pomíjí, je na tom podle Písma lépe ten, kdo se těší z věcí přítomných. Zde je totiž v jejich užívání alespoň malá rozkoš, tam však pouze veliké starosti. A Kazatel uvádí důvody, proč je to dar Boží, když někdo může s radostí užívat svého bohatství. Protože nebude mnoho vzpomínat na dny svého života.

Bůh ho totiž odvolává v radosti jeho srdce: nebude ve smutku a nebude ho sužovat přemítání, přítomná radost a rozkoš ho od toho odvrátí. Ale podle slov apoštola je lepší myslet na duchovní pokrm a duchovní nápoj daný od Boha a vidět v každé své námaze dobro. Neboť jen při veliké námaze a snažení se nám podaří nahlédnout skutečně dobré věci. A to je náš úděl, abychom se ve svém snažení a namáhání radovali. Ovšem, i když je to dobré, není to ještě dobro, dokud se neukáže Kristus, náš život.

Všechno lidské pachtění je pro ústa, duše se však nenaplní. Co má moudrý navíc proti hlupákovi a co má ze života chudák, než umět jít vstříc životu? Všechno, po čem se lidé na tomto světě pachtí, pohltí ústa, rozkoušou zuby a předají žaludku k trávení. A i když to jícen trošku potěší, rozkoš to působí zřejmě jen tak dlouho, dokud to máme v hrdle.

A duši toho, kdo jí, to nakonec beztoho nenaplní. Jednak i nadále touží po jídle – a stejně mudrc ani hlupák nemohou žít bez jídla a chudák se nepídí po ničem jiném, než jak by utišil smysly svého ubohého těla, aby nehynulo hlady, jednak z tohoto nasycení ubohého těla nemá duše žádný užitek. S jídlem je na tom stejně mudrc i hlupák, a chudý jde tam, kde vidí bohatství.

Takže raději to pochopme jako výrok o církevním člověku: i když je vzdělán ve svatých Písmech a výsledek veškeré své práce okouší ve svých ústech, přece jeho duše není naplněna, neboť stále dychtí po učení. A v tom má moudrý víc než hlupák. Neboť ví, že je chudý – tou chudobou, která se v evangeliu nazývá blahoslavenou – a proto pospíchá, aby získal to, co je nutné pro život, kráčí po cestě strmé a úzké, která vede k životu, je chudý na špatné skutky a ví, kde přebývá náš život, Kristus.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Kaz 6,7; Sir 23,6

Všechna práce lidí je jen pro jídlo, * duše se tím nenasytí.

Nechť mě nepolapí smyslnost a honba za rozkoší. * Duše.

MODLITBA

Modleme se.

Dej nám, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždycky poznávali, co se ti líbí, a slovy i skutky věrně plnili tvou vůli. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky