Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla.
HYMNUS
Kdo z víry v Boha žijeme,
s nadějí k věčnu spějeme,
z milosti lásky nejčistší
vzdávejme chválu Ježíši.
Když v devět hodin vedli ho
na smrt, Beránka tichého,
tu s křížem na svých ramenou
nalezl ovci ztracenou.
Vzývejme Krista, Otce s ním
i s jejich Duchem společným:
jediný Bože v Trojici,
svou mocí chraň nás, prosící. Amen.
Nebo:
Každá neděle je vlastně neděle Květná,
květ týdne, šesti předchozích dnů posvěcení.
Ne změna barvy, střídání šatů to není.
Slyšíš, z modravé dálky zazněla flétna
a z vyhnanství vede sem věci, tváře, tvory,
to už nejsou upachtěnci všedního dne,
ale věci a bytůstky ze světla zrozené.
A ty sám, ještě včera navečer chorý
horečkou spěchu, mocí posedlosti,
vředy a nemocemi, které přinesl věk
a které nadarmo v sobě hledají lék,
zde stojíš mezi tolika vzácnými hosty
a náhle vcházíš v ten jejich důvěrný hlas.
I v tobě je svátek. Světlo tě políbilo.
Tím světlem, v němž není lži, měříš své dílo,
na dlani je potěžkáváš jako hospodář klas,
teď vidíš, je-li to sveřep či pšenice plavá,
co dílu chybí, co se mu nedostává,
kde potřebuje slunce či krev, kde hlínu a zem,
kde stačí přihladit palcem, kde máchnout kladivem.
Každá neděle je vlastně neděle Květná,
říká ti, že nezmizí jaro, že věčně jsi živý,
každá v tvém nitru rozsvěcuje ratolest jívy,
stvoření svěží a díla nespočetná,
v každé je víno a chléb a slunce pro růst a chvění,
světlo díla i světlo pro tvé posvěcení.
ŽALMY
Ant. Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina. A protože miloval svoje, projevil jim lásku až do krajnosti.
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, *
dává mi prodlévat na svěžích pastvinách,
vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout. *
Občerstvuje mou duši,
vede mě po správných cestách *
pro svoje jméno.
I kdybych šel temnotou rokle, *
nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou.
Tvůj kyj a tvá hůl, *
ty jsou má útěcha.
Prostíráš pro mě stůl *
před zraky mých nepřátel,
hlavu mi mažeš olejem, *
má číše přetéká.
Štěstí a přízeň mě provázejí *
po všechny dny mého života,
přebývat smím v Hospodinově domě *
na dlouhé, předlouhé časy.
Slavný je Bůh v Judsku, *
v Izraeli má veliké jméno.
Jeho stánek je v Salemu, *
jeho příbytek na Siónu.
Tam zlomil blesky luku, *
štít, meč a válečné zbraně.
Přišels, Přemocný, v záři světla *
z odvěkých hor.
Odvážní byli oloupeni, †
spí svým spánkem, *
zemdlely ruce všem rekům.
Na tvou hrozbu, Jakubův Bože, *
strnuly vozy i koně.
Tys hrozný. Kdo může před tebou obstát, *
když vzplane tvůj hněv?
Z nebe jsi vynesl rozsudek; *
země se zděsila a zmlkla,
když Bůh povstal k soudu, *
aby pomohl všem poníženým v zemi.
Vždyť zuřivé Edomsko bude tě chválit, *
kdo zbyli v Ematu, budou tě slavit.
Čiňte sliby a plňte je Hospodinu, svému Bohu, *
všichni, kdo jste kolem něho, přineste dary Hroznému!
On krotí pýchu knížat *
a děsí pozemské krále.
Ant. Bylo před velikonočními svátky. Ježíš věděl, že přišla jeho hodina. A protože miloval svoje, projevil jim lásku až do krajnosti.
KRÁTKÉ ČTENÍ
2 Kor 4,10-11
Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle. Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.
Byl týrán, ale podrobil se
a neotevřel svá ústa.
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal svého Syna: stal se člověkem, ponížil se a byl poslušný až k smrti kříže; dej, ať také my za všech okolností konáme tvou vůli, abychom tvého Syna následovali a měli účast na jeho vzkříšení. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky