11. březen 2024

Pondělí, doba postní, 4. týden
4. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla.

HYMNUS

Láska mi dala z nebe

sestoupit v tento svět,

ona mi káže sebe

dát v oběť, i svou krev.

Láskou mi srdce puká,

milostí přemnohou,

kříž ani smrti muka

ji zdolat nemohou.

Korunu nosit z trní

mě ona učí jen,

posměchu jenom pro ni

jsem terčem učiněn.

Že v žízni žluč jsem lokal,

že srdce pilo tresť,

že oštěp bok můj proklál,

jen dílo lásky jest.

Jen pro ni, přeubohý,

v úzkostech přebývám,

pro ni ruce i nohy

probity hřeby mám.

Tu věrnou muku moji

chceš splatit duše, rci?

Miluj mě! To mě zhojí.

Jen lásku, Lásko, chci.

ŽALMY

1. ant. Jak dobrý je Bůh k těm, kdo mají čisté srdce!

Žalm 73 (72)
Mé štěstí je být nablízku Bohu
Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11,6)
I (1-12)

Jak dobrý je Bůh k upřímným lidem, *

jak dobrý je Pán k těm, kdo mají čisté srdce!

Téměř již zakolísaly mé nohy, *

málem již uklouzly mé kroky,

neboť jsem záviděl bezbožným, *

když jsem pozoroval blahobyt hříšných.

Opravdu, nemají nesnáze, *

jejich tělo je zdravé a dobře živené.

Netrápí je lidské strasti, *

nemají soužení jak ostatní lidé.

Proto je obepíná pýcha jako náhrdelník, *

násilnictví je přikrývá jakoby šatem.

Z dobrého bydla vychází jejich nepravost, *

prýští výmysly srdce.

Posmívají se, vedou zlé řeči, *

z povýšenosti hrozí útlakem.

Svými ústy míří do nebe, *

jejich jazyk rejdí po zemi.

Proto se k nim obrací můj lid, *

jako by se chtěl hodně nalokat vody,

a praví: „Jak by to mohl Bůh vědět, *

má o tom Nejvyšší znalost?“

Hle, takoví jsou hříšníci, *

klidně si žijí, hromadí bohatství.

Ant. Jak dobrý je Bůh k těm, kdo mají čisté srdce!

2. ant. Smích hříšníků se obrátí v nářek a jejich radost ve smutek.

II (13-22)

Marně jsem tedy zachoval své srdce bez úhony *

a v nevinnosti myl své ruce?

Stále jsem v soužení *

a den co den v trestu.

Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni,“ *

zradil bych rod tvých synů.

Hloubal jsem, jak bych to poznal, *

ale zdálo se mi to obtížné,

až jsem vnikl do Božích tajemství *

a přihlédl k jejich konci.

Věru, stavíš je na kluzkou cestu, *

do zhouby je vrháš.

Jak se zhroutili v mžiku, *

zhynuli, pominuli se hrůzou!

Jako člověk pohrdá snem, když se probudí, *

tak, Pane, až povstaneš, pohrdneš jejich výmysly.

Když se mé srdce jitřilo *

a bolest bodala v ledví,

byl jsem nerozumný a nechápal jsem, *

byl jsem před tebou podobný němé tváři.

Ant. Smích hříšníků se obrátí v nářek a jejich radost ve smutek.

3. ant. Mé štěstí je být nablízku Bohu; kdo se od něho vzdaluje, zahyne.

III (23-28)

Já však chci stále být u tebe: *

uchopils mě za pravici,

povedeš mě svou radou *

a potom mě vezmeš do slávy.

Koho mám na nebi kromě tebe? *

Když jsem u tebe, nevábí mě země.

Touhou hyne mé tělo i duše, *

Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl.

Vždyť hle, kdo se od tebe vzdaluje, zahyne, *

zahubíš všechny, kdo jsou ti nevěrní.

Mé štěstí však je být nablízku Bohu, *

mít útočiště v Pánu, Hospodinu.

O všech tvých skutcích budu vypravovat *

v branách siónské dcery.

Ant. Mé štěstí je být nablízku Bohu; kdo se od něho vzdaluje, zahyne.

Čiňte pokání a věřte evangeliu,

přiblížilo se Boží království.

PRVNÍ ČTENÍ

Z třetí knihy Mojžíšovy

16,2-28

Den smíření

Hospodin řekl Mojžíšovi: „Promluv ke svému bratru Árónovi, ať nevstupuje v libovolné době do svatyně dovnitř za oponu před příkrov, který je na arše, aby nezemřel, až se objevím v oblaku nad příkrovem.

Jen tak smí Árón přistupovat ke svatyni: s mladým býčkem k oběti za hřích a s beranem k oběti zápalné. Oblékne si posvátnou lněnou suknici, pod ní bude mít na těle lněné spodky, přepáše se lněnou šerpou a ovine si lněný turban. Jsou to posvátná roucha. Celý se omyje vodou, než je oblékne.

Od společenství izraelských synů vezme dva kozly k oběti za hřích a jednoho berana k oběti zápalné. Potom přivede Árón býčka jako svou oběť za hřích, aby za sebe a za svůj dům vykonal smírčí obřady. Vezme i oba kozly a postaví je před Hospodina, u vchodu do stánku schůzky. O obou kozlech bude Árón losovat: jeden los pro Hospodina, druhý pro Azázela. Pak přivede Árón kozla, na kterého padl los pro Hospodina, a připraví jej v oběť za hřích. Kozel, na kterého padl los pro Azázela, bude postaven živý před Hospodina, aby na něm vykonal smírčí obřady a vyhnal jej k Azázelovi na poušť.

Potom přivede Árón býčka jako svou oběť za hřích, aby za sebe a za svůj dům vykonal smírčí obřady, a porazí ho jako svou oběť za hřích. Vezme z oltáře, od Hospodina, kadidelnici plnou žhavého uhlí a dvě hrsti jemného kadidla z vonných věcí a přinese to dovnitř za oponu; kadidlo vloží na oheň před Hospodina a oblak z kadidla zahalí příkrov, který je na arše úmluvy. A tak nezemře. Potom vezme trochu krve z býčka a stříkne ji prstem na příkrov z přední strany a před příkrov stříkne prstem trochu krve sedmkrát.

Pak porazí kozla, oběť za hřích lidu, a přinese jeho krev dovnitř za oponu. S jeho krví naloží stejně jako s krví býčka; stříkne ji na příkrov a před příkrov. Tak vykoná smírčí obřady za svatyni pro nečistotu izraelských synů, pro jejich přestoupení se všemi jejich hříchy.

Stejně bude postupovat při stánku schůzky, který je mezi nimi, uprostřed jejich nečistot. Nikdo z lidí nesmí být ve stánku schůzky, když vejde do svatyně k vykonávání smírčích obřadů, dokud nevyjde. Tam vykoná smírčí obřady za sebe i za svůj dům a za celé izraelské shromáždění. Potom vyjde k oltáři, který je před Hospodinem, a vykoná smírčí obřady za něj. Vezme trochu krve z býčka a krve z kozla a potře rohy oltáře dokola. Sedmkrát na něj stříkne prstem trochu krve. Tak jej očistí od izraelských synů a posvětí ho.

Když dokončí smírčí obřady za svatyni, za stánek schůzky a za oltář, přivede živého kozla. Árón vloží obě ruce na hlavu živého kozla. Vyzná nad ním všechny nepravosti izraelských synů a všechna jejich přestoupení se všemi jejich hříchy a vloží je na hlavu kozla: pak ho dá připraveným mužem vyhnat do pouště. Kozel na sobě ponese všechny jejich nepravosti do odlehlé země. Toho kozla vyžene na poušť.

Potom vstoupí Árón do stánku schůzky a svlékne lněná roucha, která si oblékl při vstupu do svatyně, a zanechá je tam. Celý se omyje vodou na posvátném místě a obleče si své šaty. Pak vyjde, vykoná zápalnou oběť za lid a smírčí obřady za sebe i za lid. Tuk z obětí za hřích obrátí na oltáři v obětní dým. Ten, kdo vyhnal kozla pro Azázela, vypere si šaty a celý se omyje vodou. Teprve pak smí vstoupit do tábora.

Býčka k oběti za hřích i kozla k oběti za hřích, jejichž krev byla přinesena do svatyně k smírčím obřadům, dá vynést ven za tábor. Jejich kůže, maso i výměty spálí ohněm. Ten, kdo je spálil, vypere si šaty a celý se omyje vodou. Teprve pak smí vstoupit do tábora.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Žid 9,11.12.24

Kristus přišel jako velekněz budoucích hodnot; ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví. * Vešel jednou provždy do svatyně a získal nám věčné vykoupení.

Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, ale do samého nebe. * Vešel.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií kněze Origena na třetí knihu Mojžíšovu

(Hom. 9,5.10: PG 12,515.523)

Kristus velekněz se nám stal smírnou obětí

Jednou do roka odchází velekněz od lidu a vstupuje na místo, kde je slitovnice (tj. příkrov na arše úmluvy) a nad slitovnicí cherubové a kde je archa úmluvy a kadidlový oltář. Nikdo tam nesmí vstoupit, vyjma velekněze.

Vzpomeňme přitom na našeho pravého velekněze, Pána Ježíše Krista, jak když žil v těle, byl celý rok s lidem, ten rok, o němž sám říká: Pán mě poslal zvěstovat chudým radostnou zvěst a vyhlásit milostivé léto Hospodinovo a den odpuštění – a jak v tom roce jedenkrát, v den smíření, vstoupil do velesvatyně; tj. po splnění svého božského poslání vystoupil nad nebesa a vstoupil k Otci, aby u něho získal smíření pro lidský rod a prosil ho za všechny, kdo v něho věří.

Toto smíření, které náš Pán lidem u Otce vydobyl, má na mysli apoštol Jan, když píše: Moje milé děti. Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy.

Podobně i Pavel připomíná smíření, jehož se nám dostalo, když říká o Kristu: Bůh ho ustanovil jako smírnou oběť v jeho krvi, která působí skrze víru. A tak pro nás trvá den smíření až do konce světa.

Boží slovo říká: Velekněz vloží kadidlo na oheň před Hospodina a oblak z kadidla zahalí příkrov, který je na arše úmluvy; a tak nezemře; potom vezme trochu krve z býčka a stříkne ji na příkrov směrem k východu.

Zde se vysvětluje, jak se ve Starém zákoně konal obřad, jímž se lidé snažili dosáhnout u Boha smíření. Ty však, kterýs přišel ke Kristu, pravému veleknězi, jenž ti získal Boží slitování a usmířil tě s Otcem svou krví, nezůstávej u krve tělesné, ale spíše se uč znát krev Slova a slyš, jak ti ono samo říká: To je má krev, která se za vás prolévá na odpuštění hříchů.

Není také bez zajímavosti, že se krví býčka kropí směrem k východu. Vždyť právě od východu se ti dostalo smíření. Odtud je totiž muž, zvaný vycházející, který se stal prostředníkem mezi Bohem a lidmi.

Jsi zde tedy zván, abys vždycky hleděl k východu, kde ti vychází Slunce spravedlnosti a kde se ti vždycky rodí světlo. Abys totiž nikdy nechodil ve tmě a aby tě poslední den nezastihl v temnotách. Aby se k tobě nevkradla noc a mrak nevědomosti, ale abys vždy žil ve světle vědění, abys měl pořád jasný den víry a stále setrvával ve světle lásky a pokoje.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Žid 6,20; 7,2.3

Jako předchůdce vstoupil pro nás do svatyně Beránek bez poskvrny. * Stal se veleknězem podle řádu Melchizedechova na věčné věky.

On je Král spravedlnosti, jeho království bude bez konce. * Stal se.

MODLITBA

Modleme se.

Ve své nevýslovné dobrotě nám, Bože, poskytuješ prostředky ke spáse, a tak nás neustále obnovuješ; veď svou církev, aby v ní dílo tvé milosti přinášelo užitek, a dávej jí, co potřebuje na své cestě k tobě. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky