5. červenec 2024

SV. CYRILA, MNICHA, A METODĚJE, BISKUPA,
PATRONŮ EVROPY, HLAVNÍCH PATRONŮ MORAVY

slavnost

Oba pocházeli ze Soluně a dříve než přišli pozváni knížetem Rostislavem na Velkou Moravu (863), působili nějaký čas jako misionáři u Chazarů na Krymu. Odtamtud přinesli ostatky sv. papeže Klementa I. nejprve do Konstantinopole, potom je vzali s sebou na Moravu a donesli je až do Říma (867). Aby mohli slavit bohoslužby v řeči lidu, jemuž měli hlásat evangelium, přeložili bohoslužebné knihy a Písmo svaté do slovanského jazyka. Postarali se také o výchovu svých žáků, aby jejich dílo mělo pokračovatele. Jejich svátek se od 14. století slavil u slovanských národů 9. března, v roce 1863 byl přeložen na 5. červenec a roku 1880 rozšířen pro celou církev. Papež Jan Pavel II. je 31. XII. 1980 prohlásil za spolupatrony Evropy.

Cyril se narodil kolem roku 827 jako nejmladší ze sedmi dětí. Jeho křestní jméno bylo Konstantin. Byl vychován v Konstantinopoli a tam také vyučoval a působil v diplomatických službách u císařského dvora. Pro slovanský jazyk vytvořil staroslověnské písmo. Na Moravě působil celkem 4 až 5 let. V Římě vstoupil do kláštera a přijal jméno Cyril. Zemřel 14. II. 869 a byl pohřben v bazilice sv. Klementa. Metoděj je rovněž řeholní jméno, původně se jmenoval snad Michal. Nejprve působil ve státní správní službě ve Slovany osídlené části byzantské říše. Kolem roku 840 dal přednost řeholnímu životu. Doprovázel svého mladšího bratra na Velkou Moravu a do Říma. Tam ho papež Hadrián II. vysvětil na kněze (868) a jmenoval ho arcibiskupem pro území Velké Moravy a Panonie (869). Pokračoval v díle, které se svým bratrem započal, a pokřtil českého knížete Bořivoje. Zemřel 6. IV. 885 a byl pohřben na velkomoravském Velehradě.

Papež Jan Pavel II. vyhlásil sv. Cyrila a Metoděje za spolupatrony Evropy 31. prosince 1980.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Splyňte, vy slovanští jazykové,

v jeden souzvuk, v jeden slavný ples:

naši svatí duchovní otcové,

buďte vroucně oslaveni dnes.

Poklad pravé víry otvírali,

dálek nedbali a únavy,

setbu lásky k Bohu zasévali

v půdu naší drahé Moravy.

Staré modly skáceli v prach země,

víry zář se vlastí rozlila,

vzrostlo Božích dětí nové plémě

svatých Metoda a Cyrila.

Kolik trní rostlo v cestě vaší,

kolik zklamání a nástrah zlých!

Všechno vaše srdce rádo snáší

z lásky k duším bratrů pohanských.

Sám Bůh odměnil vás věčným blahem,

slávou svou vás oděl na nebi,

také bratři v národu vám drahém

vaše jména vděčně velebí.

Kéž nám chrání vašich přímluv síla

poklad víry v srdci národa,

ať jej nikdy naše země milá

za blud, za nevěru neprodá.

Nebo:

(Kancionál č. 828. Při modlitbě bez zpěvu se může text v závorkách vynechat.)

Bože, cos ráčil před tisíci roky

rozžati otcům světlo víry blahé,

jenžto jsi řídil apoštolů kroky

z východu k naší Moravěnce drahé.

K tobě hlas prosby z této vlasti vane:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!

(K tobě hlas prosby z této vlasti vane:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!)

Na Velehradě bratři ze Soluně,

Cyril a Metod, kázali nám spásu;

ochranu skytli v církve svatém lůně,

učili národ znáti ctnosti krásu.

Od doby té nám světlo víry plane:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!

(Od doby té nám světlo víry plane:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!)

Jazykem rodným Boží chválu pěli,

mateřskou řečí knihy svaté psali,

získali láskou Kristu národ celý,

život nám na vše věky zachovali.

Nezhyne rod, jenž věřit neustane:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!

(Nezhyne rod, jenž věřit neustane:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!)

Kolik to bouří nad vlastí se sneslo,

o život bylo zápasit nám v boji,

mohutné sídlo Svatopluka kleslo,

Velehrad víry bez pohromy stojí.

Apoštolů to dílo požehnané:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!

(Apoštolů to dílo požehnané:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!)

Velehrad náš, ten rozkvétá vždy znova

a žádná moc už nám jej nerozboří,

pokud náš národ v hloubi srdce chová

důvěru k Matce, která divy tvoří.

Maria za nás prosit nepřestane:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!

(Maria za nás prosit nepřestane:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!)

Otcové naši, svatí apoštolé,

ctí vaše jména stále národ vděčný.

Neopouštějte nikdy svého pole,

ať vaše setba dozraje v plod věčný.

Ať na ni rosa požehnání kane:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!

(Ať na ni rosa požehnání kane:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!)

I když se pyšná nevěra kol vzmáhá

a peklo seje koukol nových zmatků,

nebudem dbáti odvěkého vraha,

nedáme sobě bráti věčných statků.

Víře vždy věrni budou Moravané:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!

(Víře vždy věrni budou Moravané:

Dědictví otců zachovej nám, Pane!)

ŽALMY

1. ant. Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.

Žalm 21 (20), 2-8.14
Poděkování za královo vítězství
Byl vzkříšen a přijal život na věčné časy. (Sv. Irenej)

Hospodine, z tvé síly se raduje král, *

jak velice jásá nad tvou pomocí!

Splnil jsi mu, po čem v srdci toužil, *

neodepřels, co jeho rty žádaly.

Neboť jsi mu vyšel vstříc s hojným požehnáním, *

vsadils mu na hlavu korunu z ryzího zlata.

Žádal od tebe život: dopřáls mu *

dlouhá léta na věčné časy.

Veliká je sláva jeho, protožes mu pomohl, *

ozdobils ho ctí a vznešeností.

Učinils ho věčným požehnáním, *

oblažils ho radostí před svou tváří.

Neboť král doufá v Hospodina, *

z milosti Nejvyššího nezakolísá.

Povstaň, Hospodine, ve své síle, *

tvou moc oslavíme zpěvem!

Ant. Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.

2. ant. Až se objeví nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy.

Žalm 92 (91)
Chvála Boha stvořitele
Vzdává se chvála za to, co učinil jednorozený Syn Boží. (Sv. Atanáš)
I (2-9)

Dobré je chválit Hospodina, *

opěvovat tvé jméno, Svrchovaný!

Zrána hlásat tvé milosrdenství *

a za noci tvou věrnost

na desetistrunné harfě a lyře, *

písní s doprovodem citery.

Neboť mi působíš radost, Hospodine, svými činy, *

z díla tvých rukou se veselím.

Jak velkolepá jsou tvá díla, Hospodine, *

jak hluboké tvé myšlenky!

Pošetilý člověk to nechápe, *

nerozumný nemá pro to smyslu.

I když bezbožníci raší jako tráva, *

i když kvetou všichni zlosynové,

jsou určeni pro věčnou zkázu, *

ty však jsi vznešený navěky, Hospodine!

Ant. Až se objeví nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy.

3. ant. Služebníku dobrý a věrný, pojď se radovat se svým Pánem.

II (10-16)

Neboť hle, tvoji nepřátelé, Hospodine, †

hle, tvoji nepřátelé zahynou, *

rozprášeni budou všichni zlosynové.

Mně však jsi dal buvolí sílu, *

pomazals mě nejčistším olejem.

Mé oko s pohrdáním hledí na mé nepřátele, *

mé uši s radostí slyší o osudu mých protivníků.

Spravedlivý pokvete jak palma, *

poroste jak cedr na Libanonu.

Kdo jsou zasazeni v domě Hospodinově, *

pokvetou v nádvořích našeho Boha.

Ještě ve stáří budou přinášet užitek, *

zůstanou šťavnatí a svěží,

aby hlásali, jak spravedlivý je Hospodin, má skála, *

v němž není nepravosti.

Ant. Služebníku dobrý a věrný, pojď se radovat se svým Pánem.

Uslyšíš z mých úst slovo

a budeš mluvit mým jménem.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům

1,4 — 2,4

Odvážili jsme se kázat vám radostnou Boží zvěst i přes mnohý těžký zápas

Víme o vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní. Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno (projevy) moci, (činností) Ducha Svatého a hlubokým přesvědčením. Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám.

A vy jste napodobovali nás i Pána, přijali jste nauku v mnohém soužení, s radostí Ducha Svatého, takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v Makedonii a Achaji. Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i po všech místech se roznesla (zpráva o tom), že jste uvěřili v Boha, takže my o tom už nemusíme nic říkat. Vždyť (tam lidé) sami o tom vypravují, jakého přijetí se nám u vás dostalo a jak jste se od model obrátili k Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se (Božího) hněvu.

Bratři, víte sami, že náš příchod k vám nebyl nadarmo. Naopak, po všem tom utrpení a urážkách, které jsme, jak víte, přestáli ve Filipech, odvážili jsme se s důvěrou v našeho Boha kázat vám radostnou Boží zvěst i přes mnohý těžký zápas. Když vás totiž povzbuzujeme, nepramení to z nějakého falešného přesvědčení, z nějakých nepoctivých úmyslů, ani vás nechceme klamat. Ale Bůh nám svěřil evangelium, když nás napřed vyzkoušel, a proto se nechceme svým kázáním dělat pěknými v očích lidí, ale (chceme se líbit) Bohu, který zkoumá naše srdce.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Sir 49,2; Sk 4,33a; Tim 3,16

Byli posláni, aby obrátili srdce lidu k Bohu. * S velkou působivostí vydávali svědectví o Ježíši Kristu.

Přinesli knihy Písma: Všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem. * S velkou.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze „Života svatého Cyrila“

(Žitije Konstantina, XVIII: MMFH, II, 113-115)

Ochraň své stádo, k němuž jsi mě poslal

Přiblížila se hodina, kdy se Cyrilovi mělo dostat pokoje a kdy měl být přenesen do věčného života. Tu pozdvihl své ruce k Bohu a v slzách se modlil: „Hospodine, můj Bože, ty, který jsi všechny kůry andělské i síly netělesné utvořil, nebe sklenul a zemi založil a vše, co jest, z nebytí v bytí přivedl, ty, který vždycky a všude nasloucháš těm, kdo činí tvou vůli, kdo se tě bojí a zachovávají tvá přikázání, vyslyš mou modlitbu a ochraň své věrné stádo, jemuž jsi mne, svého neužitečného a nehodného služebníka, postavil do čela.

Ty, který všechny zbavuješ všeliké bezbožné a pohanské zloby těch, kdo rouhavě mluví proti tobě, dej, ať se tvá církev hojně rozroste, spoj všechny vjedno, učiň je lidem vyvoleným, ať jsou jedné mysli v tvé pravé víře a správném vyznání, a vdechni jim do srdce slovo svého učení. Je to jistě tvůj dar, žes nás nehodné přijal za hlasatele evangelia svého Krista. Odevzdávám ti jakožto tvé ty, které jsi mi svěřil: usilují o dobré skutky a konají, co je ti milé. Spravuj je svou mocnou pravicí, vezmi je pod ochranu svých křídel, ať všichni chválí a oslavují tvé jméno, Otče i Synu i Duchu Svatý, navěky. Amen.“

Potom všechny políbil svatým políbením a řekl: „Veleben buď Hospodin, že nás nevydal za kořist zubům našich neviditelných nepřátel: léčka se přetrhla a on nás vysvobodil z jejich zkázy.“ A po těch slovech zesnul v Pánu ve svých dvaačtyřiceti letech.

Papež pak rozkázal všem Řekům, kteří byli v Římě, i všem Římanům, aby přišli se svícemi, zpívali nad ním (liturgii) a vystrojili mu pohřeb, jaký by vystrojili samému papeži. To také učinili.

Ale Cyrilův bratr Metoděj se obrátil na papeže se slovy: „Matka nás zapřísáhla, aby toho, kdo z nás dříve odejde na soud, dopravil bratr do jeho kláštera a tam jej pohřbil.“

Římští biskupové však řekli papeži: „Jelikož putoval po mnoha zemích, až ho Bůh přivedl sem a zde vzal jeho duši k sobě, měl by jako ctihodný muž zde také odpočívat.“

Proto ho uložili do hrobu po pravé straně oltáře v chrámu svatého Klimenta.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Dan 12,3; Jer 3,15

Moudří se budou skvít jako zář oblohy a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, * budou zářit jako hvězdy na věčné věky.

Dám vám pastýře podle svého srdce a budou vás pást rozumně a moudře. * Budou.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys poslal našim předkům svatého Cyrila a Metoděje, aby jim hlásali evangelium slovanským jazykem; dej, ať i my přijímáme s radostí tvé poselství a řídíme se jím ve svém životě. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky