9. březen 2024

Sobota, doba postní, 3. týden
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla.

HYMNUS

Láska mi dala z nebe

sestoupit v tento svět,

ona mi káže sebe

dát v oběť, i svou krev.

Láskou mi srdce puká,

milostí přemnohou,

kříž ani smrti muka

ji zdolat nemohou.

Korunu nosit z trní

mě ona učí jen,

posměchu jenom pro ni

jsem terčem učiněn.

Že v žízni žluč jsem lokal,

že srdce pilo tresť,

že oštěp bok můj proklál,

jen dílo lásky jest.

Jen pro ni, přeubohý,

v úzkostech přebývám,

pro ni ruce i nohy

probity hřeby mám.

Tu věrnou muku moji

chceš splatit duše, rci?

Miluj mě! To mě zhojí.

Jen lásku, Lásko, chci.

ŽALMY

1. ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. 

Žalm 107 (106)
Poděkování za vysvobození
Bůh poslal Izraelitům své slovo, když dal hlásat, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. (Sk 10,36)
I (1-16)

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *

jeho milosrdenství trvá navěky.

 Tak ať mluví vykoupení Hospodinem, *

ti, které vykoupil z nepřátelské moci,

které shromáždil ze zemí, *

od východu a od západu, ze severu a z jihu.

Bloudili na stepi, po pustině, *

nenašli cestu k městu, kde by mohli bydlet.

Hladověli a žíznili, *

život v nich chřadl.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Vedl je pravou cestou, *

aby došli do města, kde by mohli bydlet.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí,

neboť žíznivou duši ukojil, *

hladovou duši naplnil dobrými věcmi.

Seděli v hlubokých temnotách, *

spoutáni železem a strastí,

neboť se vzepřeli Božím příkazům, *

pohrdli úradkem nejvyššího.

Proto jim pokořil srdce útrapou, *

potáceli se, ale nikdo jim nepomohl.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Vyvedl je z hlubokých temnot *

a roztrhl jejich pouta.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí,

neboť vylomil bronzové brány *

a železné závory rozbil.

Ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.

2. ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.

II (17-32)

Chřadli pro svou nepravost *

a souženi byli pro své viny;

z duše se jim zhnusil každý pokrm *

a přiblížili se až k branám smrti.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Poslal své slovo a uzdravil je, *

zachránil je ze záhuby.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí.

Nechť podají děkovné oběti, *

nechť vypravují s jásotem o jeho skutcích.

Pustili se po lodích na moře, *

sháněli obchody po širých vodách.

Viděli Hospodinova díla *

a na širém moři jeho divy.

Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr, *

který do výše vzdouval vlny.

Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí, *

jejich duše se třásla v nebezpečí.

Potáceli se, vrávorali jak opilí, *

veškerá jejich zručnost byla v koncích.

Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *

a on je z jejich úzkostí vysvobodil.

Uklidnil bouři v tichý vánek, *

a utišily se mořské vlny.

Radovali se, že se uklidnily, *

a dovedl je do vytouženého přístavu.

Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *

za jeho divy k dobru lidí;

nechť ho oslavují v shromáždění lidu, *

nechť ho velebí ve sboru starších.

Ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.

3. ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.

III (33-43)

Změnil řeky v pustinu *

a prameny vod ve vyprahlou zemi,

plodný kraj v solnou step *

pro zlobu jeho obyvatel.

Změnil poušť ve vodní pláň, *

vyprahlou zemi v prameny vod.

Usadil tam hladové *

a vystavěli si město k přebývání.

Oseli pole, založili vinice, *

domohli se hojné úrody.

Požehnal jim, a velmi se rozmnožili, *

nezmenšil počet jejich dobytka.

Avšak ubylo jich, dostali se do bídy *

tlakem neštěstí a útrapami.

Ale ten, který vylévá potupu na knížata *

a dává jim bloudit neschůdnou pouští,

pozdvihl chudáka z bídy *

a rodiny rozmnožil jako stáda.

Vidí to spravedliví a radují se, *

každá zloba zavře svá ústa.

Kdo je moudrý, aby to sledoval, *

kdo pochopí Hospodinovu lásku?

Ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.

Kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu,

aby se ukázaly jeho skutky.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Mojžíšovy

40,16-38

Hospodinův oblak zahalil stan schůzky

Mojžíš učinil všecko přesně tak, jak mu Hospodin přikázal.

První den prvního měsíce druhého roku byl příbytek Boží postaven. Mojžíš postavil příbytek (takto): rozmístil podstavce, zasadil desky, zastrčil závory a vztyčil sloupy. V příbytku rozprostřel stan a nahoru na stan umístil pokrývku, tak jak mu přikázal Hospodin. Vzal svědectví (desky Zákona) a vložil je do archy, tyče prostrčil k arše a nahoru na archu dal slitovnici. Když přinesl archu do příbytku, zavěsil vnitřní oponu, a tak zastřel archu svědectví, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. Do stánku schůzky dal na severní stranu stůl, vně před oponu. Na něm narovnal vrstvu chleba před Hospodina, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. I svícen postavil do stánku schůzky proti stolu na jižní stranu příbytku. Nasadil lampy před Hospodina, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi.

Také zlatý oltář umístil do stánku schůzky před oponu. Zapálil na něm kadidlo z vonných látek, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. Ke vchodu do příbytku zavěsil (vnější) oponu. V nádvoří příbytku, (to je) stánku schůzky, postavil oltář pro celopaly a obětoval na něm celopaly i nekrvavé oběti, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. Mezi stánek schůzky a oltář umístil nádrž a nalil tam vodu k umývání. Mojžíš, Árón a jeho synové si tam myli ruce i nohy, myli se, když přicházeli do stánku schůzky a když přistupovali k oltáři, jak Hospodin přikázal Mojžíšovi. Zřídil (i) nádvoří kolem příbytku a oltáře. Zavěsil oponu ke vchodu do nádvoří. (Tak) dokončil Mojžíš (celé) dílo.

Tu oblak zahalil stan schůzky a Hospodinova velebnost naplnila příbytek. Mojžíš nemohl přistoupit ke stanu schůzky, neboť se nad ním vznášel oblak a Hospodinova velebnost naplnila příbytek.

Kdykoli se oblak z příbytku zvedl, synové Izraele vytáhli, a tak to dělali po celou dobu svého putování. Jestliže se oblak nezvedl, nevytáhli až do dne, kdy se zdvihl. Hospodinův oblak byl nad příbytkem ve dne a oheň v noci před očima celého domu Izraele po celou dobu putování.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

1 Kor 10,1.2; Ex 40,32.33

Všichni naši praotcové byli pod oblakem, všichni prošli mořem. * Všichni přijali Mojžíšův křest v oblaku.

Hospodinova velebnost naplnila příbytek, neboť všechno zahalil oblak. * Všichni.

DRUHÉ ČTENÍ

Z promluv svatého Řehoře z Nazianzu, biskupa

(Oratio 14, De pauperum amore, 38.40: PG 35,907.910)

Služme Kristu v chudých

Blahoslavení milosrdní, praví Písmo, neboť oni dojdou milosrdenství. Mezi blahoslavenstvími nepatří milosrdenství v žádném případě mezi poslední. Neboť Blaze tomu, kdo si všímá chudáka a ubožáka. A jinde: Blaze muži, který se slitovává a půjčuje. A na jiném místě: Spravedlivý pokaždé se ustrne a půjčí. Chopme se rychle toho požehnání, ať je vidět, že jsme pochopili, a buďme k druhým dobří!

Ani noc ať nepřerušuje konání tvého milosrdenství. Neříkej: Teď jdi, pak přijď, až zítra ti dám. Nechť nic nevstupuje mezi předsevzetí a dobrý skutek. Konání dobra je to jediné, co nesnese odkladu.

Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům. A dělej to rád a s ochotou. Bylo přece řečeno: Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí s radostí. Milost dobrého skutku se ti zdvojnásobí, vykonáš-li jej ochotně a rychle. Kdežto nabízí-li někdo něco nerad nebo z donucení, není to milé ani pěkné.

A tak se musíme radovat, a ne rmoutit, kdykoli prokazujeme dobrodiní. Bylo řečeno: Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, to znamená lakotně a malicherně zkoumat nebo otálet a reptat, co se stane? Něco velikého a obdivuhodného! Jaká a jak veliká odměna tě za to čeká! Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí. A kdo by netoužil po světle a po uzdravení?

Myslíte-li proto, Kristovi služebníci, bratři a spoludědici, že mě máte v něčem poslechnout, pak tedy navštěvujme Krista, pokud je čas, pečujme o Krista, živme Krista, odívejme Krista, Krista si získávejme a Kristu prokazujme úctu. Avšak nejen při stole jako někteří, nejen balzámy jako Maria, ne jenom hrobem jako Josef z Arimatie, ani věcmi potřebnými k pohřbu, jako Nikodém se svou polovičatou láskou ke Kristu, ani zlatem, kadidlem a myrhou, jako to učinili mágové před všemi těmi, o nichž byla řeč. Pán veškerenstva chce přece milosrdenství, nikoli oběť, a milosrdenství je mu nad desetitisíce obětovaných tučných beránků. Prokazujme mu tedy milosrdenství – v těch, kdo jsou chudí a v přítomné chvíli se ocitli v ponížení, aby nás, až jednou odtud odejdeme, přijali do věčných příbytků, právě skrze Krista, našeho Pána. Jemu buď sláva navěky. Amen.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Mt 25,35.40; Jan 15,12

Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít, byl jsem na cestě, a ujali jste se mě. * Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.

To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. * Amen, pravím.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty nám dáváš už v této postní době účast na Kristově smrti a vzkříšení; pomáhej nám, ať se dobře připravíme na slavení Velikonoc, abychom plně prožívali radost z našeho vykoupení. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky