31. říjen 2024

Sv. Wolfganga, biskupa
nezávazná památka

Narodil se kolem roku 924 ve Švábsku. Vzdělával se v klášterní škole v Reichenau a ve Würzburgu, byl učitelem na dómské škole a děkanem kapituly v Trevíru (956), vstoupil jako mnich do benediktinského kláštera v Einsiedeln ve Švýcarsku (965) a byl tam vysvěcen na kněze (kolem roku 970). Po krátkém misijním působení v Maďarsku (971) byl o Vánocích v roce 972 jmenován biskupem v Řezně (Regensburg). Byl velmi obětavý a vysoce vzdělaný, podporoval školy a kláštery, značně pozdvihl duchovní úroveň kněží. Tím, že souhlasil s odloučením Čech od své diecéze, umožnil v roce 973 založení biskupství v Praze. Zemřel 31. X. 994 v Puppingu u Lince; jeho tělo bylo z Rakouska převezeno po Dunaji do Řezna a tam pohřbeno v kostele sv. Emmerama. Jeho uctívání jako svatého bylo potvrzeno v roce 1052.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Učiň mě, Pane, nástrojem,

ať zářím tvým pokojem.

Kde dusí nenávist, ať lásku vnáším,

kde tiskne bezpráví, ať křivdy snáším,

ať smírem spojuji, kde dělí hádky,

ať pravdou přemáhám omyl a zmatky.

Učiň mě, Pane, nástrojem,

ať zářím tvým pokojem.

Ať vírou postavím hráz pochybnostem,

ať propast zoufalství překlenu mostem,

kde vládne temnota, ať světlo křesám,

se všemi smutnými ať v tobě plesám.

Učiň mě, Pane, nástrojem,

ať zářím tvým pokojem.

Požehnej, Pane můj, mé snaze přímé,

víc, než být potěšen, chci těšit jiné,

víc, než být pochopen, druhé chci chápat,

víc, než být milován, chci lásku dávat.

Učiň mě, Pane, nástrojem,

ať zářím tvým pokojem.

Kdo dává, dostává, mnohem víc přijme,

kdo ztrácí, nalézá sebe i jiné,

kdo bližním odpouští, sám milost pozná,

ba ani smrt mu víc nebude hrozná.

Učiň mě, Pane, nástrojem,

ať zářím tvým pokojem.

Nebo:

Můj Pane, můj Bože, sláva tobě

a všemu tvému tvorstvu,

které je tak podivuhodné, tak vznešené,

že pouhá jeho přítomnost mi stačí,

abych věděl, že jsi.

Požehnej mi, aby mi byla dána

síla vykonávat své povinnosti,

zušlechtit zemi a proměnit poušť v ráj,

v ráj, který by mohli obývat

Bůh a jeho společníci!

Ó Pane Bože, ty jsi tak velký, a přece tak útlý,

tak vznešený, a přece tak skromný,

že jsme zahanbeni

v přítomnosti tvé bezmezné lásky.

Kéž naše mysl nikdy nehostí myšlenku,

která by tě zastiňovala našemu zraku,

kéž naše rty nikdy nepronesou slovo,

které by tě před námi zakrývalo.

Kéž nikdy nekonáme skutky,

které by tě přiměly k tomu,

aby ses nám vzdaloval.

ŽALMY

1. ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství, navěky budeme chválit tvé jméno.

Žalm 44 (43)
Lid v tísni žádá o pomoc
V tom ve všem skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. (Řím 8,37)
I (2-9)

Bože, slýchali jsme na vlastní uši, *

naši otcové nám vyprávěli,

cos vykonal za jejich časů, *

v pradávných dobách.

Tys je svou rukou usadil, když jsi vyhnal pohany, *

dals jim růst, když jsi potřel národy.

Vždyť neobsadili zemi svým mečem, *

nepomohlo jim k vítězství jejich rameno,

byla to tvá pravice a tvé rámě, *

tvá jasná tvář, neboť jsi je miloval.

Tys můj král a můj Bůh, *

popřál jsi vítězství Jakubovi.

S tebou jsme zdolali své nepřátele, *

v tvém jménu jsme pošlapali své protivníky.

Na svém luku jsem si nezakládal, *

vítězství mi nedal můj meč.

Ty však jsi nám pomohl k vítězství nad našimi nepřáteli, *

zahanbils ty, kteří nás nenávidí.

Bohem jsme se stále honosili, *

navěky jsme chválili tvé jméno.

Ant. Bože, tys nám pomohl k vítězství, navěky budeme chválit tvé jméno.

2. ant. Ušetři, Hospodine, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

II (10-17)

Nyní však jsi nás zavrhl a zahanbil, *

netáhneš už, Bože, s našimi vojsky.

Dopustil jsi, že jsme utíkali před odpůrci, *

nabrali si lupu ti, kdo nás nenávidí.

Vydal jsi nás jak ovce na porážku *

a rozptýlils nás mezi pohany,

takřka zadarmo jsi odprodal svůj národ, *

nezískal jsi mnoho jejich cenou.

Našim sousedům jsi nás vydal na pohanu, *

našemu okolí v potupu a posměch.

Dopustils, že jsme se stali pro národy pořekadlem, *

pohané nad námi posměšně kývají hlavou.

Svou hanbu mám stále na zřeteli, *

stud se mi hrne do tváře,

když slyším pohanu a výsměch, *

když vidím nepřítele, jak se chce pomstít.

Ant. Ušetři, Hospodine, svůj lid, nedávej v potupu své dědictví.

3. ant. Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku.

III (18-27)

To vše nás stihlo, i když jsme na tebe nezapomínali *

ani nezrušili tvou smlouvu;

neodvrátilo se ani naše srdce *

a nesešly naše kroky z tvé stezky,

když jsi nás rozdrtil na strastiplném místě, *

a přikryl jsi nás temnotou.

Kdybychom zapomněli na jméno svého Boha, *

kdybychom vztáhli své ruce k cizímu bohu,

nebyl by na to Bůh přišel? *

Vždyť on zná tajnosti srdce!

Pro tebe jsme přece stále vražděni, *

mají nás jen za jatečné ovce!

Vzbuď se, proč spíš, Pane? *

Probuď se, neodháněj nás navždy!

Proč skrýváš svou tvář, *

zapomínáš na naši bídu a útisk?

Vždyť do prachu je sražena naše duše, *

na zemi leží naše tělo.

Povstaň nám na pomoc *

a vysvoboď nás pro svou lásku!

Ant. Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku.

Pane, ke komu půjdeme?

Ty máš slova věčného života.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Moudrosti

7,15-30

Moudrost je obraz Boha

Kéž mi dá Bůh mluvit, jak bych si přál,

myslit podle toho, co mi bylo dáno,

poněvadž on sám je vůdce moudrosti,

ten, kdo řídí moudré.

Neboť v jeho ruce jsme my i naše slova,

všechna rozvaha a dovednost v díle.

Bůh sám mi dal pravé poznání o tom, co je,

znát složení světa a sílu živlů,

počátek, konec i střed časů,

střídání slunovratů a proměnu období,

roční oběh a seskupení hvězd,

povahu živočichů a pudy divokých zvířat,

moc duchů a myšlenky lidí,

rozmanitost rostlin a léčivou sílu kořenů.

Poznal jsem to, co je skryté i zjevné,

neboť mě poučila moudrost, která to stvořila všechno.

V moudrosti je duch myslící, svatý,

jedinečný, a přece mnohotvárný, jemný,

hbitý, pronikající, neposkvrněný,

jasný, nepodléhající utrpení, milující dobro, bystrý,

nezkrotitelný, blahodárný, nakloněný lidem,

stálý, neklamný, bezstarostný,

všemohoucí, nade vším bdící,

pronikající všechny duchy

myslící, čisté a nejjemnější.

Neboť moudrost je pohyblivější než každý pohyb,

svou čistotou všechno proniká a prostupuje.

Ona je výdech Boží moci,

čirý výron slávy Všemohoucího,

protože nic poskvrněného se do ní nedostane,

neboť je odlesk věčného světla,

neposkvrněné zrcadlo Boží činnosti

a obraz jeho dobroty.

Ačkoli je jedna, všechno může,

i když v sobě zůstává, všechno obnovuje,

v průběhu věků vchází do svatých duší

a tvoří z nich Boží přátele a proroky.

Nic není Bohu tak drahé jako ten,

kdo přebývá s moudrostí.

Ona je totiž krásnější nad slunce

a nad všechna seskupení hvězd,

srovnána se světlem vítězí nad ním,

neboť po světle následuje noc,

ale zlo nic nezmůže proti moudrosti.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Kol 1,15-16; Mdr 7,26

Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. * V něm bylo stvořeno všechno.

Je odlesk věčného světla a obraz Boží dobroty. * V něm.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze „Života svatého Wolfganga“

(Othlon, Vita S. Wolfgangi, 29: MGH, Scriptores, IV, p.538)

Rád dám sám sebe i všechen svůj majetek, jen aby tam dům Boží dostal pevné základy

Z mnoha zbožných Wolfgangových činů je třeba uvést i to, co tento Boží služebník vykonal pro kmen Čechů. Tento kmen totiž nedávno před tím přijal křesťanskou víru a odvrhl, byť liknavě, bohaprázdné modly, ale vůbec nevěděl, jak by katolické náboženství uskutečňoval, neboť mu scházel pastýř.

Ale císař Ota II., přední pěstitel svatého náboženství, byl požádán slavným vévodou Jindřichem a dalšími věřícími, aby dílo, s kterým se u tohoto kmene započalo, pro lásku Boží královskou mocí dovršil. S těmito prosbami císař rád souhlasil. Ale poněvadž česká provincie byla farností řezenské diecéze, nemohl to provést, leč s podporou jejího biskupa. Proto vyslal k biskupovi poselstvo s žádostí, aby náhradou za tuto farnost přijal statky a dovolil v Čechách založit biskupství.

Tu se muž Boží nesmírně zaradoval z toho, co mu bylo řečeno a svolal své přední rádce žádaje od nich radu, jak by měl císaři vhodně odpovědět. Když mu jednohlasně radili, aby této žádosti nevyhověl, řekl: „Vidíme, že se pod zemí té provincie skrývá vzácná perla, a nezískáme ji, leda za tu cenu, že prodáme, co nám patří. Poslyšte proto, co pravím. Hle, já rád dám sám sebe i všechen svůj majetek, jen aby tam dům Boží dostal pevné základy, aby tamější církev byla posílena.“ To řekl a vzkázal císaři, že souhlasí. Když nastal čas uskutečnit dohodnutou směnu, vyhověl s takovou ochotou, že sám sestavil listinu privilegia.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Petr 5,2.3-4; Tit 1,7

Paste Boží stádce vám svěřené a vykonávejte nad ním dohled: ne jako dědiční páni ve svém údělu, ale buďte svému stádci vzorem. * Až se objeví nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy.

Církevní představený je přece Božím správcem, a musí to proto být muž bezúhonný: ne domýšlivý, ne lačný špinavého zisku. * Až se objeví.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys dal svatému biskupu Wolfgangovi moudrost a velkodušnost, takže měl na zřeteli vždycky jen prospěch tvého království; nauč i nás vidět potřeby tvé církve a spolupracovat na díle spásy. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky