Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla.
HYMNUS
Láska mi dala z nebe
sestoupit v tento svět,
ona mi káže sebe
dát v oběť, i svou krev.
Láskou mi srdce puká,
milostí přemnohou,
kříž ani smrti muka
ji zdolat nemohou.
Korunu nosit z trní
mě ona učí jen,
posměchu jenom pro ni
jsem terčem učiněn.
Že v žízni žluč jsem lokal,
že srdce pilo tresť,
že oštěp bok můj proklál,
jen dílo lásky jest.
Jen pro ni, přeubohý,
v úzkostech přebývám,
pro ni ruce i nohy
probity hřeby mám.
Tu věrnou muku moji
chceš splatit duše, rci?
Miluj mě! To mě zhojí.
Jen lásku, Lásko, chci.
ŽALMY
1. ant. Zpívejte Hospodinu, pamatujte na divy, které učinil.
Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno, *
hlásejte mezi národy jeho díla.
Zpívejte mu, hrejte mu, *
vypravujte o všech jeho divech!
honoste se jeho svatým jménem, *
ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina!
Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, *
stále hledejte jeho tvář!
Pamatujte na divy, které učinil, *
na jeho zázraky a rozsudky jeho úst,
potomstvo Abraháma, jeho služebníka, *
synové Jakuba, jeho vyvoleného!
Hospodin sám je náš Bůh, *
po celé zemi platí jeho rozhodnutí.
Pamatuje věčně na svoji smlouvu, *
na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení,
na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem, *
na svou přísahu Izákovi.
Jako závazek to stanovil Jakubovi, *
Izraelovi jako věčnou smlouvu.
Řekl: „Tobě dám kananejskou zemi *
v dědičný úděl.“
Ant. Zpívejte Hospodinu, pamatujte na divy, které učinil.
2. ant. Když byl spravedlivý prodán, Hospodin ho neopustil, a chránil ho před hříšníky.
I když jich bylo počtem málo, *
nemnoho, a byli v zemi přistěhovalci,
putovali od národa k národu, *
z jednoho království k jinému kmeni,
nedopustil, aby je kdo utlačoval *
a kvůli nim trestal krále:
„Nedotýkejte se mých pomazaných, *
neubližujte mým prorokům!“
Přivolal na zemi hlad, *
zbavil je chleba.
Poslal před nimi muže, *
Josef byl prodán za otroka.
Sevřeli pouty jeho nohy, *
do želez jeho hrdlo,
dokud se nesplnil jeho výrok, *
Hospodinovo slovo jej ověřilo.
Král poslal, a osvobodil ho, *
vládce národů ho propustil.
Ustanovil ho pánem svého domu *
a vládcem veškerého svého majetku,
aby vychovával knížata, jak uzná za vhodné, *
a jeho rádce učil moudrosti.
Ant. Když byl spravedlivý prodán, Hospodin ho neopustil, a chránil ho před hříšníky.
3. ant. Hospodin pamatoval na své svaté slovo, a vysvobodil svůj lid.
Tehdy přišel Izrael do Egypta *
a Jakub se stal hostem v Chámově zemi.
Nadmíru pak rozmnožil svůj národ *
a dal mu větší sílu než jeho protivníkům.
Zvrátil jim srdce, že nenáviděli jeho národ, *
že lstivě jednali s jeho služebníky.
Tehdy poslal Mojžíše, svého služebníka, *
Áróna, jehož si vyvolil.
Dělali mezi nimi jeho divy *
a zázraky v Chámově zemi.
Seslal temnoty, a nastala tma, *
ale oni odpírali jeho slovům.
Proměnil v krev jejich vody *
a zahubil jim ryby.
Jejich země se hemžila žabami, *
vnikly i do komnat jejich králů.
Rozkázal, a přiletěla hejna much, *
komáři byli v celém jejich kraji.
Místo deště dal jim krupobití, *
plameny ohně v jejich zemi.
Potloukl jim révu i fíky, *
polámal stromy na jejich území.
Rozkázal, a přiletěly kobylky *
a sarančat nespočetné spousty.
Zhltaly všechnu zeleň v jejich zemi, *
zhltaly jim plodiny obilí.
Pobil všechny prvorozené v jejich zemi, *
prvotiny veškeré jejich mužné síly.
Potom své vyvedl se stříbrem a zlatem, *
nebylo nemocných v jejich kmenech.
Egypťané se radovali, že odcházejí, *
neboť hrůza z nich padla na ně.
Rozestřel oblak, aby je chránil, *
oheň, aby svítil v noci.
Projevili žádost, i poslal jim křepelky *
a sytil je chlebem z nebe.
Rozrazil skálu, a vytryskla voda, *
valila se pouští jak řeka.
Neboť pamatoval na své svaté slovo, *
které dal Abrahámovi, svému služebníku.
V radosti vyvedl svůj národ, *
s jásotem své vyvolené.
Dal jim pohanské země, *
zmocnili se majetku národů,
aby zachovávali jeho zákony *
a dbali jeho nařízení.
Ant. Hospodin pamatoval na své svaté slovo, a vysvobodil svůj lid.
Kdo jedná podle pravdy, jde ke světlu,
aby se ukázaly jeho skutky.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu Židům
8,1-13
Kristovo kněžství nové smlouvy
Hlavní věc při tom, o čem mluvíme, je toto: Máme takového velekněze, který zaujal místo po pravé straně trůnu (Boží) velebnosti v nebi a vykonává službu ve svatyni, v pravém stánku, který postavil Pán, ne člověk.
Každý velekněz totiž bývá ustanoven k tomu, aby podával dary a oběti. Proto (i Ježíš) musí mít něco, co by podával jako oběť. Kdyby však byl na zemi, vůbec by nemohl být knězem, protože už (zde) jsou ti, kdo dary přinášejí, jak to předpisuje Zákon. Oni ovšem konají kněžskou službu (ve svatyni), která se té nebeské jen podobá a je (pouhým) jejím stínem. Když měl Mojžíš zbudovat stánek, dal mu přece (Bůh) rozkaz: „Dej pozor a udělej všecko podle vzoru, který ti byl ukázán na hoře.“
(Ježíš) tedy dosáhl o to vznešenější kněžské služby, oč lepší je smlouva, kterou on zprostředkoval a která spočívá na vznešenějších příslibech. Kdyby totiž ona dřívější (smlouva) byla bez vady, nebylo by ji třeba nahrazovat jinou.
Ale (Bůh) jim vytýká: „Hle – přijdou dni – praví Pán – kdy s Izraelovým domem a s Judovým domem uzavřu smlouvu novou: a nebude to smlouva, jakou jsem sjednal s jejich předky v den, kdy jsem je vzal za ruku, abych je vyvedl z egyptské země. To proto, že oni nezůstali smlouvě se mnou (věrni). Přestal jsem si jich (proto) všímat – praví Pán. Taková bude smlouva, kterou sjednám s Izraelovým domem po těch dnech – praví Pán: Svoje zákony jim vložím do mysli, do srdce jim je napíšu. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem! Nikdo už nebude svého spoluobčana poučovat, nikdo už nebude svému bratru říkat: ‚Poznej Pána!‘ Neboť všichni mě budou znát, od nejmenšího až po největšího. Jejich nepravosti jim odpustím a na jejich hříchy už nevzpomenu.“
Když tedy (Bůh) mluví o nové (smlouvě), prohlašuje tím tu dřívější za zastaralou. Co je však zastaralé a ztrácí sílu, je blízko zániku.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Žid 8,1.2; srov. 9,24
Máme takového velekněze, který zaujal místo po pravé straně trůnu Boží velebnosti v nebi. * A stará se tam o naše záležitosti u Boha.
Neboť Kristus nevešel do svatyně, zbudované lidskýma rukama, která je jenom napodobeninou té pravé, ale do samého nebe. * A stará se.
DRUHÉ ČTENÍ
Z promluv svatého Řehoře z Nazianzu, biskupa
(Oratio 45,23-24: PG 36,654-655)
Budeme účastni velikonočního hodu Beránkova
Budeme účastni velikonočního hodu Beránkova. Zatím sice ještě obrazně, nicméně s větší zjevností nežli ve Starém zákoně. Neboť Pascha Mojžíšova Zákona, nebojím se to říci, byla jen nejasným předobrazem nynějších Velikonoc. O něco později ho však budeme účastni dokonaleji a jasněji, to až s námi bude Slovo slavit onen nový hod v Otcově království, kdy nám odkryje a naučí nás znát věci, jež nám nyní sdělilo jen neúplně. A slavení velikonočního hodu Beránkova je stále něčím novým, nakolik jsme to nyní schopni chápat.
My se máme učit chápat, jaké je to hodování, Slovu přísluší učit a vštěpovat toto učení svým učedníkům. Učení je totiž pokrmem i pro toho, kdo jej poskytuje.
Nuže tedy, staňme se i my účastnými zákona, ale podle evangelia, nikoli podle litery; dokonale, ne nedokonale; navěky, ne na čas. Zvolme si hlavní město, ne Jeruzalém pozemský, nýbrž nebeský; ne tedy ten, který je nyní zdupán vojsky, nýbrž ten, jejž chválí a oslavují andělé.
Přinášejme oběti, ale ne mladá telata a beránky, jimž rostou rohy a kopyta; na těch je mnoho neživého a necitlivého; ale spolu s nebeskými zástupy obětujme Bohu oběť chvály na nebeském oltáři. Rozhrňme první závěs, přistupme ke druhému a nahlédněme do velesvatyně.
A abych řekl to nejdůležitější – obětujme Bohu sebe, ano den za dnem obětujme sebe samé i veškerá svá hnutí. Berme všechno doslova, utrpením napodobujme Kristovo utrpení, krví uctívejme krev Kristovu, ochotně vystupujme s Kristem na kříž.
Jsi-li Šimon z Kyrény, vezmi kříž a jdi za ním.
Byl-lis jako zločinec spolu s ním ukřižován, jakožto dobrý člověk v něm uznej Boha. Byl-li on také pro tebe a tvůj hřích počítán za jednoho z hříšníků, ty se pro něho staň spravedlivým. Padni na kolena před tím, jenž pro tebe visí na kříži; a jestliže visíš, hleď i ze špatnosti něco získat. Smrtí si vykup spásu. Vejdi s Ježíšem do ráje, abys poznal, co jsi ztratil. Pohleď na tamní krásu a reptala nech i s jeho rouháním zemřít venku.
Jsi-li Josef z Arimatie, požádej toho, kdo dal Ježíše přibít na kříž, aby ti dal jeho tělo, ať máš smírnou oběť celého světa.
Jsi-li Nikodém, ten tajný noční ctitel Páně, pomaž jej pohřebními mastmi.
Jsi-li některá z Marií, Salomé nebo Jana, hned na úsvitu prolévej slzy. Snaž se první spatřit odvalený kámen a snad i anděly nebo dokonce samotného Ježíše.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Žid 13,12-13; 12,4
Ježíš podstoupil utrpení za bránou, aby vlastní krví posvětil lid. * Vyjděme tedy k němu mimo tábor a snášejme urážky jako on.
Vždyť jste v boji proti hříchu ještě nekladli odpor až do krve. * Vyjděme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty se nikdy nepřestáváš starat o spásu všech lidí, v těchto dnech však hojněji svůj lid zahrnuješ milostí; pohleď na své vyvolené a svou láskou chraň a posiluj všechny, kdo se připravují na křest, i ty, které jsi už křtem přijal za vlastní. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky