9. červen 2024

10. Neděle v mezidobí
2. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Nic není bez hlasu,

Bůh slyší odevšad,

jak všechno stvoření

mu touží chválu vzdát.

Zrod písně nalezneš,

kde stojí svatý trůn,

tam harfa ladí se

a vzniká hudba strun.

Můj nástroj nezní sám,

hleď, já to jsem, jenž hraji,

a prsty Boží zas

mou duši rozechvívají.

Ta srdce, která jsou

tak tichá, jak chce Pán,

on rozechvívá rád,

až zvoní do všech stran.

V sluch Boží do nebes

nic nezní líbezněji,

než to, když v souzvuku

tvá ústa s duší znějí.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, můj Bože, velebností a vznešeností ses oděl, světlem se halíš jako pláštěm, aleluja.

Žalm 104 (103)
Chvála Boha, stvořitele
Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. (2 Kor 5,17)
I (1-12)

Veleb, duše má, Hospodina! *

Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!

Velebností a vznešeností ses oděl, *

světlem se halíš jako pláštěm.

Napjals nebesa jak stanovou plachtu, *

nad vodami jsi zbudoval své síně.

Z mraků si děláš svůj vůz, *

kráčíš na perutích větru.

Větry si volíš za své posly, *

za své služebníky plameny ohně.

Zemi jsi založil na jejích základech, *

nezakolísá na věčné věky.

Oceánem jsi ji přikryl jako šatem, *

nad horami stanuly vody.

Utekly před tvou hrozbou, *

zděsily se před rachotem tvého hromu.

Hory se zvedly, údolí klesla *

na místo, kterés jim určil.

Vymezil jsi hranici, kterou nesmějí přejít, *

aby znovu nepřikryly zemi.

Pramenům dáváš stékat v potoky, *

které plynou mezi horami.

Napájejí všechnu polní zvěř, *

divocí osli hasí svou žízeň.

Podél nich hnízdí nebeské ptactvo, *

ve větvích švitoří svou píseň.

Ant. Hospodine, můj Bože, velebností a vznešeností ses oděl, světlem se halíš jako pláštěm, aleluja.

2. ant. Hospodin dává chléb jako pokrm, i víno k radosti lidského srdce, aleluja.

II (13-23)

Ze svých komor zavlažuješ hory, *

země se sytí plody tvého díla.

Dáváš růst trávě pro dobytek, *

bylinám užitečným člověku,

aby dobýval ze země chléb *

i víno k radosti lidského srdce,

aby olejem rozjasnil tvář *

a chléb aby posílil srdce člověka.

Sytí se Hospodinovo stromoví, *

libanonské cedry, které zasadil.

Tam si ptáci stavějí hnízda, *

jedle jsou domovem čápům.

Vysoké hory kozorožcům, *

jezevcům jsou útulkem skály.

Měsíc jsi udělal, aby určoval čas, *

i slunce ví, kdy má zapadnout.

Když přivádíš tmu a nastává noc, *

potuluje se v ní kdejaké lesní zvíře.

Lvíčata řvou po kořisti *

a žádají od Boha svůj pokrm.

Když vychází slunce, stahují se *

a uléhají do svých doupat.

Tu vychází člověk ke svému dílu, *

ke své práci až do večera.

Ant. Hospodin dává chléb jako pokrm, i víno k radosti lidského srdce, aleluja.

3. ant. Bůh viděl všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.

III (24-35)

Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! †

Všechno jsi moudře učinil, *

země je plná tvého tvorstva.

Zde moře mohutné a široširé, †

v něm nespočetné hemžení *

živočichů drobných i velkých.

Po něm plují lodi *

i leviatan, jehož jsi stvořil, aby si v něm hrál.

Všichni čekají od tebe, *

že jim dáš obživu v pravý čas.

Ty jim dáváš, a oni sbírají, *

otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.

Děsí se, když skryješ svou tvář, †

hynou, když vezmeš jim život, *

a vracejí se do svého prachu.

Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, *

a obnovuješ tvář země.

Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, *

ať se Hospodin těší ze svého díla!

Když pohlédne na zemi, chvěje se, *

když se dotkne hor, dýmají.

Chci zpívat Hospodinu, pokud žiji, *

opěvovat chci svého Boha, dokud budu.

Kéž se mu líbí má píseň; *

má radost bude v Hospodinu.

Kéž na zemi vyhynou hříšníci, †

bezbožní ať už nejsou! *

Veleb, duše má, Hospodina!

Ant. Bůh viděl všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.

Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí,

a vaše uši, že slyší.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Sirachovcovy

46,1-12 (řec. 1-10)

Starozákonní hrdinové: Jozue a Kaleb

Hrdinou v boji byl Jozue, syn Nunův,

Mojžíšův nástupce v prorockém úřadě.

Již podle svého jména

byl velkým zachráncem pro Boží vyvolené,

když se mstil na buřičských nepřátelích,

aby Izraele obdařil dědičným majetkem.

Jak byl vznešený, když vztáhl své ruce

a rozmáchl se kopím proti městům!

Kdo mohl před ním obstát?

Vždyť vedl války Páně!

Nestanulo slunce na jeho pokyn

a jeden den se neprodloužil ve dva?

Vzýval nejvyššího Boha,

když jej odevšad tísnili nepřátelé,

a veliký Pán ho vyslyšel

a seslal krupobití neslýchané síly.

Vrhl je na nepřátelský národ

a na srázu zahubil útočníky,

aby pohané poznali sílu jeho zbraní,

že jejich protivníkem je Pán.

Byl naprosto věrný Bohu

a za Mojžíšova života ukázal svou zbožnost

jako Kaleb, syn Jefonův,

když se opřel lidu,

aby národ odvrátil od hříchu

a umlčel zlobné řeči.

Proto se oni dva zachránili

ze šesti set tisíc na pochodu,

aby vešli do dědictví,

do země oplývající mlékem a medem.

A Pán dal Kalebovi sílu,

která mu zůstala až do stáří,

aby vstoupil na výšiny země

a jeho potomstvo obdrželo majetek,

aby celé Jakubovo pokolení poznalo,

že je dobré poslouchat Pána.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Sir 46,5.3.4

Vzýval nejvyššího Boha, když jej odevšad tísnili nepřátelé. * Veliký Pán ho vyslyšel a seslal krupobití neslýchané síly.

Kdo mohl před ním obstát? Nestanulo slunce na jeho pokyn? * Veliký.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka, Římanům

(Inscriptio, nn. 1,1-2,2: Funk 1,213-215)

Nechci se líbit lidem, ale Bohu

Ignác, zvaný též Theoforos, církvi, která došla slitování ve velikosti nejvyššího Otce a jeho jediného syna, Ježíše Krista, církvi milované a osvícené z vůle toho, který chce všechno, co chce láska Ježíše Krista, našeho Boha; církvi, která zaujímá přední místo v celém území Římanů, církvi bohumilé a ctihodné, zasluhující blahoslavenství a chválu, hodné dosáhnout zaslíbení a svatosti, církvi stojící v čele společenství lásky, církvi, jejímž zákonem je Kristus a která nese jméno Otcovo. Tu zdravím ve jménu Ježíše Krista, syna Otcova, a všem, kteří jsou tělem duší zajedno s každým jeho přikázáním a nic je nemůže odloučit od plnosti Boží milosti a jsou prosti jakékoli falše, přeji plnost nejčistší radosti v Ježíši Kristu, našem Bohu.

Modlil jsem se k Bohu, abych směl spatřit vaše bohumilé tváře; velmi usilovně jsem prosil, abych toho dosáhl. A teď spoután pro Krista Ježíše doufám, že vás opravdu budu moci pozdravit, uzná-li mě Bůh ze své vůle za hodna dojít cíle. Počátek už se zdařil, teď jen abych dosáhl té milosti a bez překážek došel svého údělu. Bojím se ovšem vaší lásky, aby mi neuškodila. Neboť pro vás je snadné, co chcete učinit, mně však bude obtížné dosáhnout Boha, pokud vy mne neušetříte.

Nechci, abyste se hleděli zalíbit lidem, ale abyste se líbili Bohu, jako se ostatně už líbíte. Neboť já už nikdy nebudu mít takovou příležitost dosáhnout Boha, a vy nemůžete udělat nic lepšího, než když budete mlčet. Když tedy o mně pomlčíte, stanu se slovem Božím; dáte-li však průchod své lásce k mému pozemskému životu, budu dále jen lidským hlasem. Nic většího mi nemůžete dát, než abych byl obětován Bohu, dokud je oltář připraven, abyste v lásce sborem zpívali Otci v Ježíši Kristu, protože Bůh ve své milosti přivedl syrského biskupa z východu na západ. Je dobré zapadnout světu a vyjít v Bohu.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Gal 6,14; Řím 8,8; Flp 1,21

Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. * Pro mě život je Kristus a smrt ziskem.

Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu. * Pro mě.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, od tebe pochází všechno dobré; slyš naše pokorné prosby a dej, abychom tebou vedeni poznávali, co je správné, a s tvou pomocí to také konali. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky