24. březen 2024

KVĚTNÁ NEDĚLE

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla.

HYMNUS

Chválou boje vítězného

nyní ať náš jazyk zní

a nechť kříže vítězného

slaví triumf vznešený,

že zvítězil světa všeho

Vykupitel zmučený.

Nad praotcem podvedeným

sám Tvůrce se slitoval,

vždyť jablka soustem jedním

svůj rod smrti zaprodal.

I určil Pán cílem předním,

by strom kletbu stromu sňal.

Toto dílo k naší spáse

žádal si sám věcí řád,

aby dávný lhář a zrádce

byl do vlastní léčky jat

a nám lékem ten strom stal se,

z kterého nás uštkl had.

Proto když se dovršila

plnost času svatého,

poslán je z Otcova sídla

světa Tvůrce, kterého

Panna tělem obdařila

z lůna nedotčeného.

Když věk šesti pětiletí

Beránek už naplnil,

rád jde muky vytrpěti,

vždyť proto se narodil,

hle, už pní na stromu sněti,

kam k oběti přibit byl.

Otci, Synu buď táž sláva,

táž Duchu, jenž těší nás,

ať se ti táž úcta vzdává,

Trojice, po všechen čas,

vždyť tvá milost neustává

chránit nás, jež spasilas. Amen.

Nebo:

Každá neděle je vlastně neděle Květná,

květ týdne, šesti předchozích dnů posvěcení.

Ne změna barvy, střídání šatů to není.

Slyšíš, z modravé dálky zazněla flétna

a z vyhnanství vede sem věci, tváře, tvory,

to už nejsou upachtěnci všedního dne,

ale věci a bytůstky ze světla zrozené.

A ty sám, ještě včera navečer chorý

horečkou spěchu, mocí posedlosti,

vředy a nemocemi, které přinesl věk

a které nadarmo v sobě hledají lék,

zde stojíš mezi tolika vzácnými hosty

a náhle vcházíš v ten jejich důvěrný hlas.

I v tobě je svátek. Světlo tě políbilo.

Tím světlem, v němž není lži, měříš své dílo,

na dlani je potěžkáváš jako hospodář klas,

teď vidíš, je-li to sveřep či pšenice plavá,

co dílu chybí, co se mu nedostává,

kde potřebuje slunce či krev, kde hlínu a zem,

kde stačí přihladit palcem, kde máchnout kladivem.

Každá neděle je vlastně neděle Květná,

říká ti, že nezmizí jaro, že věčně jsi živý,

každá v tvém nitru rozsvěcuje ratolest jívy,

stvoření svěží a díla nespočetná,

v každé je víno a chléb a slunce pro růst a chvění,

světlo díla i světlo pro tvé posvěcení.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, můj Bože, velebností a vznešeností ses oděl, světlem se halíš jako pláštěm.

Žalm 104 (103)
Chvála Boha, stvořitele
Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. (2 Kor 5,17)
I (1-12)

Veleb, duše má, Hospodina! *

Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!

Velebností a vznešeností ses oděl, *

světlem se halíš jako pláštěm.

Napjals nebesa jak stanovou plachtu, *

nad vodami jsi zbudoval své síně.

Z mraků si děláš svůj vůz, *

kráčíš na perutích větru.

Větry si volíš za své posly, *

za své služebníky plameny ohně.

Zemi jsi založil na jejích základech, *

nezakolísá na věčné věky.

Oceánem jsi ji přikryl jako šatem, *

nad horami stanuly vody.

Utekly před tvou hrozbou, *

zděsily se před rachotem tvého hromu.

Hory se zvedly, údolí klesla *

na místo, kterés jim určil.

Vymezil jsi hranici, kterou nesmějí přejít, *

aby znovu nepřikryly zemi.

Pramenům dáváš stékat v potoky, *

které plynou mezi horami.

Napájejí všechnu polní zvěř, *

divocí osli hasí svou žízeň.

Podél nich hnízdí nebeské ptactvo, *

ve větvích švitoří svou píseň.

Ant. Hospodine, můj Bože, velebností a vznešeností ses oděl, světlem se halíš jako pláštěm.

2. ant. Hospodin dává chléb jako pokrm, i víno k radosti lidského srdce.

II (13-23)

Ze svých komor zavlažuješ hory, *

země se sytí plody tvého díla.

Dáváš růst trávě pro dobytek, *

bylinám užitečným člověku,

aby dobýval ze země chléb *

i víno k radosti lidského srdce,

aby olejem rozjasnil tvář *

a chléb aby posílil srdce člověka.

Sytí se Hospodinovo stromoví, *

libanonské cedry, které zasadil.

Tam si ptáci stavějí hnízda, *

jedle jsou domovem čápům.

Vysoké hory kozorožcům, *

jezevcům jsou útulkem skály.

Měsíc jsi udělal, aby určoval čas, *

i slunce ví, kdy má zapadnout.

Když přivádíš tmu a nastává noc, *

potuluje se v ní kdejaké lesní zvíře.

Lvíčata řvou po kořisti *

a žádají od Boha svůj pokrm.

Když vychází slunce, stahují se *

a uléhají do svých doupat.

Tu vychází člověk ke svému dílu, *

ke své práci až do večera.

Ant. Hospodin dává chléb jako pokrm, i víno k radosti lidského srdce.

3. ant. Bůh viděl všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré.

III (24-35)

Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! †

Všechno jsi moudře učinil, *

země je plná tvého tvorstva.

Zde moře mohutné a široširé, †

v něm nespočetné hemžení *

živočichů drobných i velkých.

Po něm plují lodi *

i leviatan, jehož jsi stvořil, aby si v něm hrál.

Všichni čekají od tebe, *

že jim dáš obživu v pravý čas.

Ty jim dáváš, a oni sbírají, *

otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.

Děsí se, když skryješ svou tvář, †

hynou, když vezmeš jim život, *

a vracejí se do svého prachu.

Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, *

a obnovuješ tvář země.

Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, *

ať se Hospodin těší ze svého díla!

Když pohlédne na zemi, chvěje se, *

když se dotkne hor, dýmají.

Chci zpívat Hospodinu, pokud žiji, *

opěvovat chci svého Boha, dokud budu.

Kéž se mu líbí má píseň; *

má radost bude v Hospodinu.

Kéž na zemi vyhynou hříšníci, †

bezbožní ať už nejsou! *

Veleb, duše má, Hospodina!

Ant. Bůh viděl všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré.

Až budu ze země vyvýšen,

potáhnu všechny lidi k sobě.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu Židům

10,1-18

Naše posvěcení skrze Kristovu oběť

Zákon obsahoval jen stín budoucích hodnot, ne však tyto věci ve skutečnosti. A proto nemá vůbec sílu, aby svými oběťmi, stále stejnými, které se rok co rok pořád opakují, přivedl k dokonalosti ty, kdo přistupují (k Bohu). Ty oběti by přece už (dávno) musely přestat, protože by svědomí už nic nevyčítalo těm, kteří Boha uctívají, když už jednou byli (od hříchů) očištěni. (Místo toho) se však při těch obětech každý rok vyvolává vědomí hříchů. Neboť krev býků a kozlů nemůže hříchy odstranit.

A tak (Kristus), když přicházel na svět, řekl:

„Dary ani oběti jsi nechtěl,

ale připravils mi tělo.

V celopalech a v obětech za hřích

jsi neměl zálibu.

Proto jsem řekl: Tady jsem,

abych plnil, Bože, tvou vůli,

jak je to o mně psáno ve svitku knihy.“

Po prvních slovech: „Dary ani oběti, celopaly ani oběti za hřích jsi nechtěl a neměls v nich zálibu“ – a přece to (všechno) se obětuje podle Zákona – hned dodává: „Tady jsem, abych plnil tvou vůli.“ To první ruší, aby ustanovil to druhé. A touto „vůlí“ jsme posvěceni obětováním těla Ježíše Krista jednou provždy.

Každý (jiný) kněz stojí denně ve službě a znovu a znovu přináší stejné oběti, které však vůbec nemají sílu, aby zahladily hříchy. Avšak (Kristus) podal za hříchy jednu jedinou oběť, a pak se navždycky posadil po Boží pravici a teď už jen čeká, „až mu budou jeho nepřátelé položeni k nohám jako podnož“. Jedinou obětí totiž přivedl k dokonalosti navždy ty, které posvětil.

Ale i Duch Svatý nám to dosvědčuje. Když totiž řekl: „Tuto smlouvu sjednám s nimi po těch dnech – praví Pán: svoje zákony jim vložím do srdce a do mysli jim je napíšu“, pak dodává: „a na jejich hříchy a nepravosti už nevzpomenu.“

Kde však je odpuštění hříchů, není už (třeba) oběti za hřích.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Žid 10,5.6.7.4 (Žl 40 (39),7-8)

Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo. V celopalech a v obětech za hřích jsi neměl zálibu. Proto jsem řekl: * Tady jsem, abych plnil, Bože, tvou vůli.

Krev býků a kozlů nemůže odstranit hříchy; proto Kristus při svém příchodu na svět řekl: * Tady jsem.

DRUHÉ ČTENÍ

Z promluv svatého Ondřeje Krétského, biskupa

(Oratio 9 in ramos palmarum: PG 97,990-994)

Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, král izraelský

Pojďte a vystupme spolu na Olivovou horu, pospěšme naproti Kristu vracejícímu se dnes z Betánie a kráčejícímu dobrovolně vstříc svému svatému a požehnanému utrpení, aby tak dovršil tajemství naší spásy.

Přichází tedy, dobrovolně se vydává na cestu do Jeruzaléma. Je to ten, který kvůli nám sestoupil z nebe, aby nás ze dna bídy povznesl spolu se sebou vysoko nad všechna knížata, mocnosti, síly a jak se jen jmenují, jak vykládá Písmo.

Nepřichází však jako někdo na vrcholu slávy, s pýchou a okázalostí. Nebude se hádat, praví Písmo, ani křičet, na ulicích nikdo neuslyší jeho hlas, ale bude mírný a pokorný, jeho příchod bude zdobit prosté chování i vzhled.

Nuže tedy, pospěšme spolu s tím, jenž chvátá k svému umučení, a napodobme ty, kteří mu vyšli vstříc. Ne však tím, že bychom mu na cestu prostírali olivové ratolesti, koberce, pláště nebo palmové větve, ale tím, že my sami se mu podle svých sil prostřeme na cestu, s duchem zkroušeným a s upřímným srdcem i pevnou vůlí, abychom přijali přicházející Slovo, abychom do sebe pojali Boha, i když ho nikdy nelze obsáhnout.

Vždyť ten, jenž je mírný, má radost, že se nám mohl ukázat ve své mírnosti. Zapadl do naší naprosté nicotnosti, aby mohl přijít a důvěrně se s námi stýkat a pro své příbuzenství s námi nás pozvednout a přivést opět k sobě.

I když poté, co nás svou krví očistil a jako prvotina se za nás obětoval, vystoupil do nebeských výšin k východu, jak se o něm říká – zřejmě do vlastní božské slávy, přece nechtěl přestat projevovat lidskému rodu svou lásku, a tak zároveň se sebou povýšil i lidskou přirozenost, pozvedaje ji z propasti země od slávy ke slávě.

Tak tedy prostřeme Kristu na cestu sebe samé. Neprostírejme neživá roucha nebo bezduché ratolesti, neprostírejme větvoví; je to hmota, která po použití ztrácí svěžest a potěší oči jen na několik hodin. Ale oděni jeho milostí, neboli jím samým – neboť vy všichni, pokřtění v Krista, oblékli jste se v Krista – my sami se prostřeme jako roucha a položme se mu k nohám.

A jestliže jsme byli dříve od hříchu rudí jako šarlat, a když nás očistil spasitelný křest, zběleli jsme pak jako vlna, nepřinášejme již vítězi nad smrtí palmové ratolesti, ale odměnu za vítězství.

Den za dnem opakujme po židovských dětech i my mávajíce duchovními ratolestmi své duše posvátné volání: Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, král izraelský.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Jan 12,12.13; Mt 21,8.9

Když se lidé dověděli, že Ježíš jde do Jeruzaléma, vyšli mu naproti. Veliké množství lidu pak prostřelo své pláště na cestu, jiní sekali ze stromů ratolesti, stlali je na cestu a volali: * Hosana Synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně!

Zástupy, které šly před ním i za ním, volaly: * Hosana.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal svého Syna: stal se člověkem, ponížil se a byl poslušný až k smrti kříže; dej, ať také my za všech okolností konáme tvou vůli, abychom tvého Syna následovali a měli účast na jeho vzkříšení. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky