Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Prosíme, Kriste, vlídně hleď
na sluhy tebe prosící,
ať víru naši neničí
zlo, kterým naplněn je svět.
Vypuďme špatnost z duše své,
závistí svést se nedejme,
urážky neodplácejme
a dobrým přemáhejme zlé.
Dej, by nám z nitra zmizela
lest, hněv a pýcha života
a s ní i naše lakota,
odvěký pramen všeho zla.
Ať cesty míru urovná
vždy nelíčená upřímnost,
ať skví se všude počestnost
a naděje vždy nezlomná.
Laskavý vládce Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALMY
1. ant. Hospodin je záštita mého života.
Boží cesta je dokonalá, †
Hospodinovo slovo, tříbené ohněm, *
štítem je všem, kdo se k němu utíkají.
Neboť kdo je Bohem kromě Hospodina, *
kdo je skálou kromě našeho Boha?
Bůh, který mě opásává silou, *
činí mé chování dokonalým,
mým nohám dal hbitost jako nohám laní *
a postavil mě na výšiny,
mé ruce vycvičil k boji *
a mé paže k napínání bronzového luku.
Ant. Hospodin je záštita mého života.
2. ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.
Dals mi svůj záchranný štít, †
tvá pravice mě podpírala *
a tvá starostlivost mě učinila mocným.
Mým krokům jsi otevřel širokou cestu, *
proto nezakolísaly mé nohy.
Honil jsem své nepřátele a dostihl je, *
nevrátil jsem se, dokud jsem je úplně nezničil.
Potřel jsem je, že se nemohli vzchopit, *
padli mi pod nohy.
Opásals mě statečností k boji, *
pode mě srazils mé protivníky,
Zahnals na útěk mé nepřátele *
a zničil ty, kdo mě nenávidí.
Křičeli o pomoc, ale nikdo jim nepomáhal, *
(volali) k Hospodinu, ale neslyšel je.
Rozdrtil jsem je jako prach na větru, *
jako bláto na ulicích jsem je rozšlapal.
Vyprostils mě, když se lid bouřil, *
vládcem národů jsi mě ustanovil.
Slouží mně lid, který jsem neznal, *
poslouchají mě na jediné slovo.
Cizinci se ucházejí o mou přízeň, *
strachem jsou stiženi, v hrůze opouštějí své tvrze.
Ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.
3. ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.
Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála, *
sláva buď Bohu, mému spasiteli!
Bohu, který mě pověřil odplatou, *
pod moji moc národy sklonil.
Vysvobodil jsi mě od mých nepřátel, †
povýšils mě nad moje odpůrce, *
vyrvals mě z násilníkovy moci.
Proto tě budu, Hospodine, mezi národy chválit, *
opěvovat chci tvoje jméno.
Veliká vítězství jsi popřál svému králi, †
dáváš přízeň svému pomazanému, *
Davidovi a jeho potomstvu navěky.
Ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.
Otevři mé oči, Pane,
ať pozoruji divy tvého zákona.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům
4,8-31
Stará úmluva rodí k otroctví – nová ke svobodě
Kdysi jste ve své neznalosti Boha otročili bohům, kteří ve skutečnosti vůbec bohové nejsou. Teď však, když jste Boha poznali, či spíše: když Bůh poznal vás, jak se můžete zase vracet k slabým a nuzným počátkům a chtít jim znova otročit? Slavíte dni a měsíce, doby a roky. Bojím se o vás, aby všechno moje lopocení u vás nebylo nadarmo.
Prosím vás, bratři: Buďte takoví, jaký jsem já; vždyť i já jsem byl takový, jací jste vy. V ničem jste mi neublížili. Víte přece, že jsem byl nemocen, když jsem vám poprvé hlásal evangelium. Byla to pro vás zkouška, když jste mě (viděli) v takovém tělesném stavu. A přesto jste mě s pohrdáním neodmítli, ale přijali jste mě jako Božího posla, jako samého Krista Ježíše.
Kam se podělo to vaše (tehdejší) nadšení? Vždyť o vás mohu dosvědčit, že byste si vlastní oči vyloupali a mně je dali, kdyby to bylo možné. Stal jsem se vaším nepřítelem proto, že vám říkám pravdu? Ti (lidé) si vás horlivě všímají, ale nemají dobré úmysly. Rádi by vás odloučili (od nás), abyste se stali jejich horlivými přívrženci. Je to dobré, když si druhého někdo horlivě všímá, ovšem v dobrém a vždycky. (Já jsem to dělal) nejenom na tu chvíli, dokud jsem byl u vás. Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. A přál bych si, abych byl nyní u vás a mohl s vámi mluvit přímo, protože si s vámi nevím rady.
Řekněte mi vy, kteří chcete žít pod Zákonem: Neslyšíte, co Zákon říká? Stojí přece v Písmu: ‚Abrahám měl dva syny; jednoho z otrokyně, druhého z manželky svobodné.‘ Syn z otrokyně se narodil způsobem přirozeným, syn z manželky svobodné však na základě zaslíbení. To v sobě tají ještě něco jiného: Ty (dvě ženy) představují dvě úmluvy; první z hory Sinaje – ta rodí k otroctví: to je Hagar. Hagar (znamená) horu Sinaj, která je v Arábii. To se dobře hodí na nynější Jeruzalém, protože ten se svými dětmi žije v otroctví. Jeruzalém, pocházející shora, je však svobodný – a to je naše matka. Je totiž psáno:
„Raduj se neplodná, kterás nerodila,
v jásot propukni ty, kterás nepoznala porodní bolesti.
Neboť mnoho dětí bude mít žena opuštěná,
více než ta, která má muže.“
A vy, bratři, jste jako Izák děti zaslíbení. Ale jako tehdy ten narozený způsobem přirozeným pronásledoval narozeného způsobem nadpřirozeným, tak je tomu i teď. Co však říká Písmo? ‚Vyžeň otrokyni i jejího syna; nebude přece dědit syn otrokyně se synem (manželky) svobodné!‘ Proto, bratři, nejsme dětmi otrokyně, ale (manželky) svobodné.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Gal 4,28.31; 5,1; 2 Kor 3,17
Jsme jako Izák děti zaslíbení. Proto nejsme dětmi otrokyně, ale manželky svobodné. * Kde je duch Páně, tam je svoboda.
To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. * Kde je.
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladu svatého Augustina, biskupa, na list Galaťanům
(Nn. 37.38: PL 35,2131-2132)
Aby ve vás vznikla podoba Kristova
Apoštol říká: Buďte takoví, jaký jsem já. Narodil jsem se jako Žid, ale když o tom uvažuji ve světle Ducha, nepřikládám takovým tělesným věcem vskutku žádnou váhu. Neboť i já jsem jako vy, to jest: jsem také člověk. Pak jim příhodně a jemně připomíná svoji lásku, aby ho neměli za svého protivníka. Říká totiž: Bratři, ničím jste mi neublížili. Jako by chtěl tím říci: „Nemyslete si tedy, že vám chci ublížit já.“
Navíc dokonce říká: Děti moje, aby ho následovali přímo jako otce. A pokračuje: Znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. Tady vlastně promluvila jeho ústy matka církev, neboť i jinde říká: Počínali jsme si mezi vámi tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti.
Ve věřícím vzniká Kristova podoba vírou, utváří se ve vnitřním člověku povolaném ke svobodě milosti, který je tichý a má pokorné srdce, nechlubí se záslužností svých činů, která není k ničemu. Ale právě milostí v něm vzniká jakýsi zárodek zásluhy, takže může být jedním z těch nejmenších, o nichž Kristus říká: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších, pro mne jste udělali. Kristova podoba vzniká v tom, kdo se připodobňuje Kristu. A Kristu se připodobňuje ten, kdo k němu přilne duchovní láskou.
Tak se napodobováním Krista stává tím, čím je sám Kristus, pokud to je na jeho úrovni vůbec možné. Jak říká Jan: Kdo tvrdí, že zůstává v Kristu, má se i sám chovat, jak se choval on.
Matka počne člověka k jeho podobě, a když se má v bolestech narodit, je tato podoba už hotová. Mohlo by nás tedy zarazit, proč apoštol říká: Znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. Ale těmi porodními bolestmi rozumějme úzkosti a starosti, které s nimi měl, než se narodili v Kristu. A má je znovu, když vidí nebezpečí, že budou zvikláni a svedeni. Tato starost a péče, kterou přirovnává k porodním bolestem, potrvá ovšem jen dotud, dokud nedorostou do zralé podoby Kristovy plnosti, takže už nebudou zmítáni závanem kdejakého učení.
Takže slova znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy, se nevztahují k počátku jejich víry, protože do ní se už narodili, ale k jejímu upevnění a zdokonalení. Tyto porodní bolesti připomíná i jinde, když říká, jak na něho denně doléhá starost o všecky církevní obce. Kdo cítí slabost, abych ji necítil i já? Kdo je sváděn ke hříchu, aby to nepálilo i mne?
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Ef 4,15; Př 4,18
Žijme podle pravdy a v lásce, * a tak porosteme po všech stránkách v něho, v Krista, který je naše hlava.
Cesta spravedlivých je jako světlo jitřenky, jejíž záře stoupá do bílého dne. * A tak.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, opatruj nás – svůj lid – s otcovskou láskou; a protože nemáme oporu jinde, než v naději na tvou milost, chraň nás stále svou mocí. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky