Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Hlásej, písni veselá:
Chvála budiž vzdána
Marii, že přijala
vůli svého Pána.
Hlásej, dávné proroctví,
hlásej lidu všemu,
zvěst o Boží pomoci
lidstvu zbloudilému.
Hlásej, zvěsti Janova,
z krajů od Jordánu:
Přímé cesty v srdce svá
připravujte Pánu.
Hlásej, dobo adventní,
Boží výzvu k smíru,
ať v nás lásku rozhojní,
naději a víru.
ŽALMY
1. ant. Zpívejte Hospodinu, pamatujte na divy, které učinil.
Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno, *
hlásejte mezi národy jeho díla.
Zpívejte mu, hrejte mu, *
vypravujte o všech jeho divech!
honoste se jeho svatým jménem, *
ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina!
Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, *
stále hledejte jeho tvář!
Pamatujte na divy, které učinil, *
na jeho zázraky a rozsudky jeho úst,
potomstvo Abraháma, jeho služebníka, *
synové Jakuba, jeho vyvoleného!
Hospodin sám je náš Bůh, *
po celé zemi platí jeho rozhodnutí.
Pamatuje věčně na svoji smlouvu, *
na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení,
na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem, *
na svou přísahu Izákovi.
Jako závazek to stanovil Jakubovi, *
Izraelovi jako věčnou smlouvu.
Řekl: „Tobě dám kananejskou zemi *
v dědičný úděl.“
Ant. Zpívejte Hospodinu, pamatujte na divy, které učinil.
2. ant. Když byl spravedlivý prodán, Hospodin ho neopustil, a chránil ho před hříšníky.
I když jich bylo počtem málo, *
nemnoho, a byli v zemi přistěhovalci,
putovali od národa k národu, *
z jednoho království k jinému kmeni,
nedopustil, aby je kdo utlačoval *
a kvůli nim trestal krále:
„Nedotýkejte se mých pomazaných, *
neubližujte mým prorokům!“
Přivolal na zemi hlad, *
zbavil je chleba.
Poslal před nimi muže, *
Josef byl prodán za otroka.
Sevřeli pouty jeho nohy, *
do želez jeho hrdlo,
dokud se nesplnil jeho výrok, *
Hospodinovo slovo jej ověřilo.
Král poslal, a osvobodil ho, *
vládce národů ho propustil.
Ustanovil ho pánem svého domu *
a vládcem veškerého svého majetku,
aby vychovával knížata, jak uzná za vhodné, *
a jeho rádce učil moudrosti.
Ant. Když byl spravedlivý prodán, Hospodin ho neopustil, a chránil ho před hříšníky.
3. ant. Hospodin pamatoval na své svaté slovo, a vysvobodil svůj lid.
Tehdy přišel Izrael do Egypta *
a Jakub se stal hostem v Chámově zemi.
Nadmíru pak rozmnožil svůj národ *
a dal mu větší sílu než jeho protivníkům.
Zvrátil jim srdce, že nenáviděli jeho národ, *
že lstivě jednali s jeho služebníky.
Tehdy poslal Mojžíše, svého služebníka, *
Áróna, jehož si vyvolil.
Dělali mezi nimi jeho divy *
a zázraky v Chámově zemi.
Seslal temnoty, a nastala tma, *
ale oni odpírali jeho slovům.
Proměnil v krev jejich vody *
a zahubil jim ryby.
Jejich země se hemžila žabami, *
vnikly i do komnat jejich králů.
Rozkázal, a přiletěla hejna much, *
komáři byli v celém jejich kraji.
Místo deště dal jim krupobití, *
plameny ohně v jejich zemi.
Potloukl jim révu i fíky, *
polámal stromy na jejich území.
Rozkázal, a přiletěly kobylky *
a sarančat nespočetné spousty.
Zhltaly všechnu zeleň v jejich zemi, *
zhltaly jim plodiny obilí.
Pobil všechny prvorozené v jejich zemi, *
prvotiny veškeré jejich mužné síly.
Potom své vyvedl se stříbrem a zlatem, *
nebylo nemocných v jejich kmenech.
Egypťané se radovali, že odcházejí, *
neboť hrůza z nich padla na ně.
Rozestřel oblak, aby je chránil, *
oheň, aby svítil v noci.
Projevili žádost, i poslal jim křepelky *
a sytil je chlebem z nebe.
Rozrazil skálu, a vytryskla voda, *
valila se pouští jak řeka.
Neboť pamatoval na své svaté slovo, *
které dal Abrahámovi, svému služebníku.
V radosti vyvedl svůj národ, *
s jásotem své vyvolené.
Dal jim pohanské země, *
zmocnili se majetku národů,
aby zachovávali jeho zákony *
a dbali jeho nařízení.
Ant. Hospodin pamatoval na své svaté slovo, a vysvobodil svůj lid.
Hospodin oznámil své slovo Jakubovi,
své zákony a přikázání Izraeli.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
21,6-12
Strážce ohlašuje pád Babylóna
Tak mi řekl Pán:
„Jdi, postav hlídku,
a co uvidí, ať ohlásí!
Uvidí-li vůz, spřežení koní,
jezdce na oslech a jezdce na velbloudech,
ať bedlivě pozoruje napjatým zrakem!“
Hlídka zavolala:
„Na stráži stojím, Pane,
ustavičně ve dne,
na své hlídce
stojím celé noci.
Hle, blíží se zástup mužů,
jedou po dvou!“
Ozývá se (hlas) a říká:
„Padl Babylón, padl
a všechny modly jeho bůžků
jsou na zemi v troskách!“
Můj (lide) pošlapaný, rozdrcený (jako) na mlatě!
Co jsem slyšel od Hospodina zástupů, od Boha Izraele, to jsem vám sdělil.
Výrok o Dumě:
Ze Seiru na mě volají:
„Strážce, kolik zbývá z noci?
Strážce, kolik zbývá z noci?“
Strážce řekl:
„Přichází jitro, ale také noc;
chcete-li se ptát, ptejte se,
vraťte se, přijďte!“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Zj 18,2.4.5
Anděl zavolal mocným hlasem: „Padl, padl ten veliký Babylón!“ Pak jsem uslyšel ještě jiný hlas z nebe: * Vyjděte z něho, můj lide, abyste neměli účast v jeho hříších.
Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh si připomenul jeho zločiny. * Vyjděte.
DRUHÉ ČTENÍ
Z listu svatého Ambrože
(Epist. 2,1-2.4-5.7: PL 16 [edit. 1845], 847-881)
Líbeznost tvých slov ať si podmaňuje lid
Ambrož Konstancovi, svému spolubratru v biskupském úřadě.
Vzal jsi na sebe kněžský úřad, sedíš u kormidla církve a uprostřed vln řídíš její loď. Třímej kormidlo víry pevně, aby tě prudké bouře pozemského života nevyvedly z míry. I když je moře velké a širé, ty se nestrachuj, vždyť Bůh svou církev od základu nad moři vybudoval a pevně ji usadil nad proudy vod.
Nikoli náhodou tedy zůstává Boží církev vzdor všemu vlnobití světa stále pevná, jak se sluší na stavbu, která je zbudována na skále apoštolů, a její základy neochvějně odolávají útokům běsnícího moře. Vlny se ji snaží spláchnout, ona se neotřásá; a přestože se na ni často s ohlušujícím burácením obořují všechny živly tohoto světa, má zcela bezpečný přístav, v němž najdou záchranu všichni, kdo se do něho v nebezpečí uchýlí. Církev však není pouze vystavena náporu mořských proudů; také se na vlnách vznáší. A jsou to nejspíš ty vlny, o kterých se praví: Zdvihají řeky svůj hlas. Existují totiž proudy, tryskající z nitra toho, jenž se napil nápoje Kristova a přijal Božího Ducha. A tyto vody pozdvihují svůj hlas, když překypují milostí Ducha.
A je řeka, která se vlévá do srdcí Božích vyvolených jako bystřina. A také příval vod, přinášející radost duši pokojné a tiché. Každý, koho tento mocný proud zaplaví, jako zaplavil evangelistu Jana nebo svaté Petra a Pavla, pozdvihuje svůj hlas; a jako roznesl zvučný hlas apoštolů do všech končin světa slova radostné zvěsti, stejně i tento člověk začne kázat evangelium Pána Ježíše.
Přijmi tedy i ty, co ti Kristus nabízí, aby se i tvůj hlas rozezněl. Shromáždi Kristovu vodu, tu, která chválí Hospodina, shromáždi vodu z mnoha míst, kam vypršela z prorockých mračen.
Každý, kdo shromažďuje vodu z hor a přivádí ji k sobě nebo kdo pije z pramenů, sám se stane mračnem dávajícím vodu. Naplň tedy hlubiny svého nitra, aby tvá země nasákla vláhou z vlastních studánek.
Nuže, kdo hojně shromažďuje, hojně čte a snaží se porozumět, ten se naplňuje. A kdo se naplnil, může dávat vláhu jiným. A proto Písmo říká: Jestliže jsou mraky plné, vylévají déšť na zem.
Ať jsou tedy tvé promluvy pramenem bohatým, čistým a průzračným: ať jejich mravní naučení naplňuje duši každého posluchače lahodností, líbeznost tvých slov ať si podmaňuje lid, aby s radostí kráčel tam, kam jej vedeš.
Tvá kázání ať jsou plná moudrosti. Proto i Šalomoun praví: Ústa moudrého jsou nástrojem poznání. A jinde: Tvá slova ať vždycky mají smysl. To znamená, aby se tvé promluvy vyznačovaly skvělým projevem a jasnozřivostí a aby tvoje kázání a výklady nepotřebovaly žádného dalšího potvrzení, naopak: tvá řeč má mluvit sama za sebe, ani slovo nemá přijít nazmar nebo se minout smyslem.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
2 Tim 4,2; srov. Mal 2,7
Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj * s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.
Rty kněze střeží poznání, z jeho úst se požaduje poučení. * S všestrannou.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys dal své církvi svatého biskupa Ambrože, učitele pravé víry a příklad apoštolské statečnosti; nepřestávej nám ani dnes dávat představené ochotné plnit tvou vůli a schopné statečně a moudře vést tvůj lid. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky