Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Buď můj život čest a chvála Boží,
jiným růže, sobě trní, hloží.
Být jak zrno, skryté v Boží zemi,
hrstka kvasu, o níž lidé neví…
Šířit radost, bolest nechat sobě,
hledat slabé, sílit, těšit v mdlobě.
Nehledat práv, plnit povinnosti,
chudý ve všem, bohatý jen v ctnosti,
opravdový až do morku kosti.
Sebe zapřít, stavět na milosti,
obejmout kříž, drtit změkčilosti.
Jiným sloužit, sám si sloužit nedat,
v oběť lásky sebe na kříž zvedat,
pobloudilé v náruč Boží volat,
zlobu láskou přemáhat a zdolat.
Nic nechtít a všechno dát,
Boha v bližních milovat!
S Matkou Boží pevně stát,
v dobrém růst a vytrvat!
Nebo:
Nebylo nic
svět nestvořen
jen Bože Ty.
A řekl jsi a svět se zvedl z nicoty.
Dny světa šly a já jsem nebyl v jeho dnech.
Bůh stvořil duši, člověk do plic nabral dech.
Svět byl tak veliký a tak prázdný stranou stál.
To já stál stranou. Tys mě k sobě povolal.
Svět by se zhroutil nebýt k Tobě pozvedán.
Na kříž je přibíjen a vzhůru zvedán Pán.
I teď je tu i nyní uvidět se dá
kněz zvedá Chléb, srdce se ve mně pozvedá.
Až klesnu na zemi a v prach se navrátím,
Ty sám mě pozvedneš a já Tě uchvátím.
Až svět se v oheň promění a bude soud,
pokyň mně k pravici a nedej zahynout.
ŽALMY
1. ant. Jak dobrý je Bůh k těm, kdo mají čisté srdce!
Jak dobrý je Bůh k upřímným lidem, *
jak dobrý je Pán k těm, kdo mají čisté srdce!
Téměř již zakolísaly mé nohy, *
málem již uklouzly mé kroky,
neboť jsem záviděl bezbožným, *
když jsem pozoroval blahobyt hříšných.
Opravdu, nemají nesnáze, *
jejich tělo je zdravé a dobře živené.
Netrápí je lidské strasti, *
nemají soužení jak ostatní lidé.
Proto je obepíná pýcha jako náhrdelník, *
násilnictví je přikrývá jakoby šatem.
Z dobrého bydla vychází jejich nepravost, *
prýští výmysly srdce.
Posmívají se, vedou zlé řeči, *
z povýšenosti hrozí útlakem.
Svými ústy míří do nebe, *
jejich jazyk rejdí po zemi.
Proto se k nim obrací můj lid, *
jako by se chtěl hodně nalokat vody,
a praví: „Jak by to mohl Bůh vědět, *
má o tom Nejvyšší znalost?“
Hle, takoví jsou hříšníci, *
klidně si žijí, hromadí bohatství.
Ant. Jak dobrý je Bůh k těm, kdo mají čisté srdce!
2. ant. Smích hříšníků se obrátí v nářek a jejich radost ve smutek.
Marně jsem tedy zachoval své srdce bez úhony *
a v nevinnosti myl své ruce?
Stále jsem v soužení *
a den co den v trestu.
Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni,“ *
zradil bych rod tvých synů.
Hloubal jsem, jak bych to poznal, *
ale zdálo se mi to obtížné,
až jsem vnikl do Božích tajemství *
a přihlédl k jejich konci.
Věru, stavíš je na kluzkou cestu, *
do zhouby je vrháš.
Jak se zhroutili v mžiku, *
zhynuli, pominuli se hrůzou!
Jako člověk pohrdá snem, když se probudí, *
tak, Pane, až povstaneš, pohrdneš jejich výmysly.
Když se mé srdce jitřilo *
a bolest bodala v ledví,
byl jsem nerozumný a nechápal jsem, *
byl jsem před tebou podobný němé tváři.
Ant. Smích hříšníků se obrátí v nářek a jejich radost ve smutek.
3. ant. Mé štěstí je být nablízku Bohu; kdo se od něho vzdaluje, zahyne.
Já však chci stále být u tebe: *
uchopils mě za pravici,
povedeš mě svou radou *
a potom mě vezmeš do slávy.
Koho mám na nebi kromě tebe? *
Když jsem u tebe, nevábí mě země.
Touhou hyne mé tělo i duše, *
Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl.
Vždyť hle, kdo se od tebe vzdaluje, zahyne, *
zahubíš všechny, kdo jsou ti nevěrní.
Mé štěstí však je být nablízku Bohu, *
mít útočiště v Pánu, Hospodinu.
O všech tvých skutcích budu vypravovat *
v branách siónské dcery.
Ant. Mé štěstí je být nablízku Bohu; kdo se od něho vzdaluje, zahyne.
Hospodine, miluji tvůj zákon,
rozjímám o tvých přikázáních.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
3,1-15
Napomenutí Jeruzalému
Hle, Pán, Hospodin zástupů,
odnímá Jeruzalému a Judovi posilu a podporu,
všechnu posilu z chleba a všechnu posilu z vody,
hrdinu a bojovníka,
soudce a proroka, věštce a starce,
velitele a váženého muže,
rádce a moudrého kouzelníka
i znalce zaříkání.
Za knížete jim dám chlapce,
výrostkové jim budou vládnout.
Lidé budou sužovat jeden druhého,
bližní bližního,
chlapec se osopí na starce,
bezvýznamný člověk na váženého muže.
Uchopí-li někdo druhého
z otcovského domu (a řekne):
„Máš šaty, buď naší hlavou
a ujmi se této trosky!“
– ten zvolá v onen den:
„Neumím léčit,
nemám ve svém domě chléb ani oděv,
nedělejte ze mě hlavu lidu!“
Ano, Jeruzalém se bortí a Juda padá,
neboť jejich jazyk a skutky jsou proti Hospodinu,
aby dráždily jeho vznešené oči.
Jejich drzá tvář svědčí proti nim,
svůj hřích hlásají jako Sodoma a neskrývají.
Běda jim, neboť sami sobě škodí!
Řekněte: „Spravedlivému bude dobře,
bude požívat ovoce svých skutků.“
Běda bezbožnému, stihne ho zlo,
sklidí odplatu svých skutků!
Dítě utiskuje můj lid
a ženy mu vládnou.
Můj lide, kdo tě blahoslaví, klamou tě
a odvádějí od cesty, kterou máš kráčet.
Přichází Hospodin, aby vedl spor,
povstává, aby soudil národy.
Hospodin začíná soud
s předními muži svého lidu a s jeho vládci:
„To vy jste spásli vinici,
co jste urvali chudákům, máte ve svých domech!
Co vás (to napadlo) utiskovat můj lid,
chudáka utlačovat?“
– praví Pán, Hospodin zástupů.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Iz 3,10.11.13
Spravedlivému bude dobře, bude požívat ovoce svých skutků. * Běda bezbožnému, stihne ho zlo, sklidí odplatu svých skutků!
Přichází Hospodin, aby vedl spor, povstává, aby soudil národy. * Běda.
DRUHÉ ČTENÍ
Z pojednání „O podivuhodném Srdci Ježíšově“ od svatého Jana Eudese
(Lib. 1,5: Opera omnia 6,107.113-115)
Pramen spásy a pravého života
Prosím tě, uvažuj o tom, že náš Pán Ježíš Kristus je tvoje pravá hlava a ty jsi jeden z jeho údů. On je pro tebe tím, čím je hlava pro údy. Všechno, co je jeho, je tvoje: jeho duch, srdce, tělo, duše i všechny schopnosti a síly. Máš jich všech užívat, jako by byly tvé vlastní, a tak ho svou službou chválit, milovat a oslavovat. A ty zase jsi pro něho tím, čím je úd pro hlavu. Proto si vroucně přeje užívat všech tvých schopností a sil, jako by byly jeho, ke službě Otci a k jeho oslavě.
Ale on je nejenom tvůj, on chce být také v tobě, chce v tobě žít a vládnout, jako žije a vládne hlava ve svých údech. Chce, aby všechno, co je v něm, žilo a vládlo v tobě: jeho duch v tvém duchu, jeho srdce v tvém srdci, všechny síly jeho duše v tvých duševních schopnostech a silách, a tak aby se na tobě naplnila slova: Oslavujte Boha svým tělem a aby Ježíšův život byl patrný na vás. A ty zase nejenom patříš Božímu Synu, ale máš být v něm, jako jsou údy přidruženy k hlavě. Všechno, co je v tobě, má být zapojeno do něho, od něho máš přijímat svůj život a dát se řídit. Nebudeš mít žádný pravý život, leč v něm, neboť on je jediný zdroj pravého života; mimo něj najdeš pouze smrt a zánik. On ať je jediným východiskem všech tvých hnutí, činů a životních úkonů. Z něho a pro něho máš žít, abys naplnil slova: Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými.
A dokonce jsi s Ježíšem jedno, tak jako jsou údy jedno s hlavou. Proto máš mít s ním jednoho ducha, jednu duši, jeden život, jednu vůli, jedno cítění, jedno srdce. A on sám má být tvým duchem, srdcem, láskou, životem, tvým vším.
Tyto veliké věci mají u křesťana původ ve křtu, rostou a upevňují se biřmováním a správným užíváním ostatních milostí, které mu uděluje Bůh, a nejvíce dorůstají k dokonalosti nejsvětější eucharistií.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Řím 14,7-9
Žádný z nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. * Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.
Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i nad živými. * Ať tedy.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty sis vyvolil svatého kněze Jana, aby hlásal nevystižitelné Kristovo bohatství; vyslyš naše prosby a dej, ať tě i my stále více poznáváme a ve světle evangelia jdeme cestou, která vede k tobě. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky