Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Nebeská radost, věčný jas
je odměnou za svědectví
vám, kteří za Kristem jste šli
cestami lásky, věrnosti.
Vidíte nás a slyšíte,
jste nebeskými přáteli
všech, kteří volají dnes k vám
ze slzavého údolí.
Zraněni láskou Kristovou
jste nesli svůj kříž tíživý
a v síle lásky zůstali
vždy poslušní a horliví.
Odolali jste nástrahám,
jež strojí ďábel i svět zlý,
vyznali Krista životem,
vítězství v nebi dosáhli.
Teď věčnou slávou zářící,
oporou buďte proseb těch,
kdo celým srdcem přejí si
vás následovat ve ctnostech.
Trojici Boží dík buď vzdán,
že její láska bezmezná
i kvůli vašim přímluvám
nás vede v sídla nadhvězdná. Amen.
Nebo:
Viděli jsme je
v jednu tvář tlučeni
druhou nastavovali
o šaty oloupeni
košili přidávali
plivanci oslepeni
do každého oka
jak David do praku
krvavý oblázek
vlastního srdce vkládali
a obludu
přesně přímo do čela
zasahovali
Pak jsme je viděli
jak petrklíči
na slunci utrženými
zatuchlé žaláře odmykali
a smrt
na řetěz uvazovali
bombám se přitom vnitřnosti
v popel proměňovaly
železo
lidského masa a krve lačné
rez přežvykovala
a z hlavní děl
vrabci mláďata vyváděli
lev vedle ovce trávu spásal
a vlk ležel oddaně
u nohou nemluvněte
Země si ryšavé vlasy
do pšeničných copů splétala
a do těžkých hroznů
víno stáčela
pro radost synů Božích
ŽALMY
1. ant. Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno! Slávou a ctí jsi ověnčil své svaté a dals jim vládnout nad dílem svých rukou.
Hospodine, náš Pane, †
jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi, *
svou velebností převýšils nebesa!
Z úst dětí a nemluvňat sis připravil slávu navzdory svým odpůrcům, *
abys umlčel pomstychtivého nepřítele.
Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, *
na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil:
Co je člověk, že na něho myslíš, *
co je smrtelník, že se o něho staráš?
Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, *
ověnčils ho ctí a slávou,
dals mu vládnout nad dílem svých rukou, *
položils mu k nohám všechno:
ovce i veškerý dobytek, *
k tomu i polní zvířata,
ptáky na nebi a ryby v moři, *
vše, co se hemží na stezkách moří.
Hospodine, náš Pane, *
jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!
Ant. Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno! Slávou a ctí jsi ověnčil své svaté a dals jim vládnout nad dílem svých rukou.
2. ant. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
Hospodine, kdo smí prodlévat v tvém stánku, *
kdo přebývat na tvé svaté hoře?
Kdo žije bez vady a koná spravedlnost, †
upřímně smýšlí ve svém srdci, *
svým jazykem nepomlouvá,
nečiní příkoří svému bližnímu, *
netupí svého souseda.
Nešlechetným člověkem pohrdá, *
ale váží si těch, kdo se bojí Hospodina,
nemění přísahu, i když je mu na škodu, †
nelichvaří svými penězi *
a nebere úplatky proti nevinnému.
Kdo takto jedná, *
nikdy nezakolísá!
Ant. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
3. ant. Svým svatým jsi ukázal cestu k životu, Hospodine, naplníš je radostí z patření na tebe.
Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. †
Pravím Hospodinu: „Ty jsi můj Pán. *
Bez tebe nemám štěstí.“
K svatým, kteří jsou v zemi, *
jak podivuhodnou mi dal lásku!
Rozmnožují si útrapy, *
kdo se drží cizích bohů;
nepřidružím svou úlitbu k jejich úlitbám krve, *
přes mé rty nepřejde ani jejich jméno.
Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, *
ty mně zachováváš můj úděl.
Můj podíl padl do rozkošného kraje, *
mám velikou radost ze svého dědictví!
Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, *
k tomu mě i za nocí vybízí mé nitro.
Hospodina mám neustále na zřeteli, *
nezakolísám, když je mi po pravici.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, *
i mé tělo bydlí v bezpečí,
neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, *
nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Ukážeš mi cestu k životu, †
u tebe je hojná radost, *
po tvé pravici je věčná slast.
Ant. Svým svatým jsi ukázal cestu k životu, Hospodine, naplníš je radostí z patření na tebe.
Pohleďte k Hospodinu, ať se rozveselíte.
vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
5,1-14
Vykoupil jsi nás Bohu z každého kmene, jazyka, lidu i národa
Já, Jan, uviděl jsem v pravici toho, který seděl na trůně, svitek popsaný uvnitř i zvenčí, zapečetěný sedmi pečetěmi. Také jsem spatřil mocného anděla, jak velkým hlasem provolává: „Kdo je hoden ten svitek otevřít a rozlomit jeho pečeti?“ A nikdo ani na nebi, ani na zemi nemohl ten svitek otevřít a do něho nahlédnout. Já jsem velice plakal, že nikdo nebyl shledán hodným, aby ten svitek otevřel a nahlédl do něho. Ale jeden z těch starců mi řekl: „Neplač! Hle, zvítězil lev z Judova kmene, Davidův potomek. On ten svitek s jeho sedmi pečetěmi otevře.“
A viděl jsem mezi trůnem se čtyřmi bytostmi a mezi starci Beránka, (který vypadal) jako zabitý. Měl sedm rohů a sedm očí, to je sedm Božích duchů, poslaných na celou zemi. (Beránek) přišel a vzal svitek z pravice toho, který seděl na trůně.
A když ten svitek vzal, ty čtyři bytosti padly před Beránkem, a také těch čtyřiadvacet starců, z nichž každý držel citeru a zlatou misku plnou kadidla: to jsou modlitby svatých. A zpívali píseň novou:
„Jsi hoden vzít svitek
a rozlomit jeho pečeti,
protožes byl zabit a svou krví jsi vykoupil Bohu (lidi)
z každého kmene, jazyka, lidu i národa
a vytvořil jsi z nich našemu Bohu království a kněze
vládnoucí nad zemí.“
Potom jsem měl vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů (shromážděných) kolem trůnu, bytostí a starců – bylo jich na miliony a stamiliony – a volali silným hlasem:
„Beránek, který byl zabit, si zaslouží,
aby přijal moc, bohatství, moudrost
a sílu, čest, slávu i chválu!“
A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: „Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!“ Tu ony čtyři bytosti přidaly: „Amen!“ a starci padli na tvář a poklonili se.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Zj 11,17-18; Žl 145 (144),10
Děkujeme ti, Pane, Bože vševládný, ty jsi, tys byl a ujal ses vlády. * Přišel čas dát odměnu tvým služebníkům prorokům a věřícím.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí! * Přišel.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Bernarda, opata
(Sermo 2: Opera omnia, Edit. Cisterc. 5 [1958],364-368)
Spěchejme k bratřím, kteří nás očekávají
K čemu je svatým naše chvála, k čemu je jim naše oslavování, k čemu i tento dnešní svátek? Co znamenají pozemské pocty pro ty, jimž podle spolehlivého Synova příslibu prokazuje poctu nebeský Otec? Co pro ně znamená, že je velebíme? Svatí nepotřebují, abychom je uctívali, a naše zbožná oddanost jim nepřináší žádný zisk. Je jasné, že to není důležité pro ně, ale pro nás, když s úctou slavíme jejich památku. Přiznávám se, že při vzpomínce na ně pociťuji, jak se ve mně probouzí mocná touha.
Především v nás památka svatých vzbuzuje nebo posiluje touhu patřit do jejich společnosti, která je pro nás tak žádoucí, a stát se spoluobčany a společníky blažených duchů, připojit se k shromáždění patriarchů, k zástupům proroků, radě apoštolů, velikému množství mučedníků, sdružení vyznavačů, sborům panen, být pohromadě a radovat se ve společenství všech svatých. Očekává nás obec prvorozených křesťanů, a my o to nedbáme; touží po nás svatí, a my si toho nevážíme; čekají na nás spravedliví, a my na to nehledíme.
Vzchopme se už konečně, bratři, povstaňme s Kristem, usilujme o to, co pochází shůry, a mysleme na to. Vzhlížejme s touhou k těm, kteří touží po nás, spěchejme k těm, kteří nás očekávají, předložme přání svého srdce těm, kteří nás vyhlížejí. Přejme si nejen být ve společnosti svatých, ale mít i účast na jejich štěstí, a toužíme-li po jejich přítomnosti, ucházejme se velmi horlivě také o to, abychom měli účast na jejich slávě. V této ctižádosti není nic zhoubného a vroucí touha po takové slávě není nic nebezpečného.
A druhá touha, která nás naplňuje při slavení památky svatých, směřuje k tomu, aby se i nám ukázal Kristus, náš život, tak jako se ukázal jim, a abychom se také my s ním ukázali ve slávě. Neboť zatím se nám Kristus, naše hlava, nepředstavuje tak, jak je nyní, ale máme ho před očima v té podobě, jakým se pro nás stal: ne s korunou slávy, ale ověnčený trním našich hříchů. Bylo by hanbou stát se zhýčkaným údem, když patříme k hlavě, korunované trním; zatím není žádný purpur ke cti, ale spíše na posměch. Až Kristus přijde, už se nebude zvěstovat jeho smrt, abychom věděli, že i my jsme už mrtví a že náš život je skrytý s ním. Tehdy se ukáže oslavená hlava a s ní budou zářit oslavené údy, neboť on přemění naše ubohé tělo, aby to odpovídalo slávě, kterou má hlava, to jest on sám.
Po této slávě tedy bezpečně dychtěme s celou ctižádostí. Abychom směli v tuto slávu doufat a ucházet se o tak velikou blaženost, k tomu je ovšem třeba velice toužit také po pomoci svatých, aby nám bylo dáno na jejich přímluvu, čeho nemůžeme sami dosáhnout.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Zj 19,5.6; Žl 33 (32),1
Chvalte našeho Boha, všichni, kdo mu sloužíte a kdo se ho bojíte, malí i velcí! * Pán, náš Bůh vševládný, se ujal království.
Radujte se, spravedliví, z Hospodina, sluší se, aby ho dobří chválili. * Pán.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, tvoji svatí jsou pro nás příkladem a pomáhají nám na cestě k tobě; při dnešní slavnosti si je všechny společně připomínáme a ve společenství s nimi tě prosíme: vyslyš nás a pro jejich zásluhy nám dávej všechno, co potřebujeme k jejich následování. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky