Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Jezu Kriste, Synu Boží,
plný nebeského zboží,
rač přítomen býti,
svým darem nás obdařiti,
slovo svoje nám předkládej,
v něm nasycení dej.
Ty jsi Slovo Otce svého
a obraz výborný jeho,
skrz tebe svou mocí
stvořil Otec všechny věci,
svým slovem vše udržuješ
a moudře spravuješ.
Ty, jenž jsi světlem národům
a ze všech vzděláváš svůj dům,
ty jsi naše slunce,
vycházející od Otce,
všechny jasně osvěcuješ,
život nám daruješ.
Přidej k tomu své milosti,
ať slova tvá s ochotností
srdcem přijímáme,
že jsme z Boha, poznáváme,
nejsme marní posluchači
spasitelných řečí.
Ať v zemi srdce našeho
Duchem tvým napraveného
slov tvých přijímání
nese hojné požehnání
a dar pravdy z tvé milosti
ať se v nás rozhostí.
Ať v tvé pravdě zůstáváme,
tak ovoce vydáváme
života ctnostného,
abychom mohli slavného
života v nebi dojíti,
s tebou věčně býti.
ŽALMY
1. ant. Kristův kříž je pro nás stromem života.
Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, †
nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, *
a nezasedá ve shromáždění rouhačů,
ale má zalíbení v Hospodinově zákoně *
a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.
Podobá se tak stromu zasazenému u vodních proudů, *
ve svůj čas přináší ovoce,
listí mu nevadne *
a daří se mu vše, co koná.
Jinak je tomu s bezbožnými, zcela jinak: *
jsou jako pleva rozvátá větrem.
Proto neobstojí bezbožní na soudu *
ani hříšní ve shromáždění spravedlivých,
vždyť Hospodin dbá o cestu spravedlivých, *
ale cesta bezbožných skončí záhubou.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Kristův kříž je pro nás stromem života.
2. ant. Já jsem ustanovil svého krále na Siónu.
Proč se pohané bouří, *
proč národy strojí marné plány?
Pozdvihují se pozemští králové †
a vladaři se spolu umlouvají *
proti Hospodinu a jeho Pomazanému.
„Rozlámejme jejich okovy *
a odhoďme jejich pouta!“
Směje se ten, který na nebesích trůní, *
jsou Pánu k smíchu.
Potom k nim rozhorlen mluví, *
děsí je svým hněvem;
„Já jsem přece ustanovil svého krále *
na Siónu, na své svaté hoře!“
Vyhlásím Hospodinovo rozhodnutí, †
Pán mi řekl: „Ty jsi můj syn, *
já jsem tě dnes zplodil.
Požádej mě, a dám ti v majetek národy, *
do vlastnictví končiny země.
Můžeš je roztlouci železným prutem, *
jako hliněnou nádobu je můžeš rozbít.“
Nuže, králové, pochopte! *
Dejte si říci, vladaři země!
V bázni se podrobte Hospodinu, *
s chvěním ho poslouchejte,
aby se nerozhněval k vaší zhoubě, *
protože jeho hněv se roznítí rychle.
Blaze všem, *
kdo se k němu uchylují!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Já jsem ustanovil svého krále na Siónu.
3. ant. Ty jsi, Hospodine, můj štít, ty mi pozvedáš hlavu.
Hospodine, kolik je těch, kdo mě sužují! *
Mnoho jich na mě dotírá!
Mnoho jich o mně říká: *
„Ani Bůh mu nepomůže!“
Ty však, Hospodine, jsi můj štít, *
jsi má chlouba, ty mi pozvedáš hlavu!
Hlasitě jsem volal k Hospodinu, *
vyslyšel mě ze své svaté hory.
Klidně jsem ulehl a usnul. *
Probudil jsem se, protože mi Hospodin pomáhá.
Nezaleknu se ani tisíců, *
kteří mě obkličují.
Povstaň, Hospodine, *
můj Bože, zachraň mě!
Všem mým protivníkům jsi rozbil čelisti, *
bezbožníkům jsi vyrazil zuby!
U Hospodina je spása: *
Na tvém lidu ať spočine tvé požehnání!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Ty jsi, Hospodine, můj štít, ty mi pozvedáš hlavu.
Kristova nauka ať je u vás v plné síle,
moudře se navzájem poučujte a napomínejte.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ezechiela
24,15-27
Ezechiel se stal znamením pro své krajany
Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, náhlou ranou ti odejmu potěšení tvých očí; nesmíš však naříkat ani plakat, nesmíš prolévat slzy. Jen tiše vzdychej, neoddávej se smutku, oviň si hlavu turbanem, na nohou nos sandály, nezahaluj svůj vous, nejez chléb nářku!“
Ráno jsem mluvil k lidu, večer pak mi zemřela žena a druhý den ráno jsem udělal, jak mi bylo rozkázáno. Tu mi řekli lidé: „Nechtěl bys nám oznámit, co tyto věci znamenají? Děláš je pro nás?“ Řekl jsem jim: „Hospodin mě oslovil: Mluv k Izraelovu domu: Tak praví Pán, Hospodin: Dám znesvětit svoji svatyni, pýchu vaší moci, potěšení vašich očí, touhu vašich duší. Mečem padnou vaši synové i vaše dcery, které jste zanechali. A budete dělat, co jsem udělal já: nezahalíte svůj vous, nebudete jíst chléb nářku. Budete mít turbany na hlavě, obuv na nohou; nebudete naříkat a plakat. Za své hříchy budete chřadnout, jeden nad druhým sténat. Ezechiel vám bude znamením: budete dělat všechno, co dělal on. Až se to stane, poznáte, že já jsem Pán, Hospodin!
A ty, synu člověka, v den, kdy jim odejmu jejich sílu, jejich pyšnou radost, potěšení jejich očí, předmět jejich starostí, jejich syny a jejich dcery, tehdy přijde k tobě uprchlík, aby tě o tom zpravil. V ten den se otevřou tvá ústa, budeš mluvit s uprchlíkem, nebudeš už němý. Tak pro ně budeš znamením: tu poznají, že já jsem Hospodin.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Ez 24,24; Jl 2,13
Ezechiel vám bude znamením: budete dělat všechno, co dělal on. * A poznáte, že já jsem Pán, Hospodin!
Roztrhněte svá srdce, a ne šaty, a obraťte se k Hospodinu, svému Bohu. * A poznáte, že já jsem Pán, Hospodin!
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Augustina, biskupa
(Sermo 46,13: CCL 41,539-540)
O slabých křesťanech
Neposílili jste, co bylo slabé, praví Pán. Říká to špatným pastýřům, těm, kteří myslí jen na sebe, ne na to, co patří Ježíši Kristu. Pastýřům, kteří k svému prospěchu užívají mléka a vlny, ale o ovce se vůbec nestarají, neřkuli aby posilovali ty, které chřadnou. Mezi ty, kdo jsou slabí, to jest nemají sílu, se počítají i nemocní; ale mezi slabým a mezi nemocným, to jest tím, kdo chřadne, vidím určitý rozdíl.
To, co se tady, bratři, nějak pokoušíme rozlišit, bychom snad při větší pečlivosti mohli ještě i sami rozlišit lépe, a právě tak by to mohl učinit někdo zkušenější nebo osvícenější. Prozatím však, abyste neměli zmatek v tom, o čem mluví Písmo, vám povím, jak tomu rozumím já: Slabý člověk je v nebezpečí, že upadne do pokušení, které ho zlomí. Churavý oproti tomu již onemocněl nějakou žádostí, která mu překáží v tom, aby šel Boží cestou a aby přijal Kristovo jho.
Jen si těch lidí všímejte: chtějí dobře žít a již se pro to rozhodli, ale jsou méně schopni snášet zlo než hotovi činit dobro. Přitom ke křesťanově síle nepatří jen konat, co je dobré, ale také vydržet, co je zlé. A tak ti, kdo projevují horlivost pro dobré skutky, ale nechtějí nebo nedovedou snášet hrozící útrapy, jsou slabí. Kdežto ti, které nějaká špatná touha učinila milovníky světa a odvedla je od dobrých skutků, jsou churaví a nemocní, neboť jejich choroba působí, že nemohou dělat nic dobrého, jako by neměli vůbec žádnou sílu.
Takový byl na duši onen ochrnulý, jehož nemohli vnést dovnitř k Pánu, a proto otevřeli střechu a tudy ho spustili. A právě tak bys to měl ty udělat s duší člověka: otevřít střechu a spustit před Pána ochrnulou duši, která nevládne žádným údem a není schopna konat nic dobrého, poněvadž ji tíží její hříchy a stůně nemocí své náruživosti. Máš-li tedy nemocného, který nevládne údy a je vnitřně ochrnulý, a chceš ho zavést k lékaři – lékař se třeba skrývá a je někde uvnitř; to znamená, že ten pravý smysl bývá v Písmech skrytý – svým výkladem skrytých věcí otevři střechu a spusť ochrnulého dovnitř.
Slyšeli jste, že se říká těm, kdo to nedělají ani se nesnaží to dělat: Neuzdravili jste nemocné, neobvázali jste, co bylo zraněné. To jsme tu již řekli. Myslí se přitom na toho, kdo je zlomený strachem ze zkoušek. Tu však přichází něco, čím se ovazuje, co je zlomené; útěcha slov: Bůh je věrný, on nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
1 Kor 9,22-23
U slabých stal jsem se slabým, abych získal slabé. * Pro všechny stal jsem se vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé.
A to všechno dělám proto, abych zároveň s nimi získal podíl v dobrech evangelia. * Pro všechny stal jsem se vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme, *
tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
oslavuje celá země.
Všichni andělé, *
cherubové i serafové,
všechny mocné nebeské zástupy *
bez ustání volají:
Svatý, Svatý, Svatý, *
Pán, Bůh zástupů.
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Oslavuje tě *
sbor tvých apoštolů,
chválí tě *
velký počet proroků,
vydává o tobě svědectví *
zástup mučedníků;
a po celém světě *
vyznává tě tvá církev:
neskonale velebný, *
všemohoucí Otče,
úctyhodný Synu Boží, *
pravý a jediný,
božský Utěšiteli, *
Duchu Svatý.
Kriste, Králi slávy, *
tys od věků Syn Boha Otce;
abys člověka vykoupil, *
stal ses člověkem a narodil ses z Panny;
zlomil jsi osten smrti *
a otevřel věřícím nebe;
sedíš po Otcově pravici *
a máš účast na jeho slávě.
Věříme, že přijdeš soudit, *
a proto tě prosíme:
přispěj na pomoc svým služebníkům, *
vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;
dej, ať se radují s tvými svatými *
ve věčné slávě.
* Poslední část (prosby) se může vynechat.
* Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *
veď ho a stále pozvedej.
Každý den tě budeme velebit *
a chválit tvé jméno po všechny věky.
Pomáhej nám i dnes, *
ať se nedostaneme do područí hříchu.
Smiluj se nad námi, Pane, *
smiluj se nad námi.
Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *
jak doufáme v tebe.
Pane, k tobě se utíkáme, *
ať nejsme zahanbeni na věky.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys nám uložil, abychom milovali tebe a bližního, neboť v tom je smysl a naplnění všech ustanovení posvátného zákona; dej nám sílu, abychom zachovávali tvá přikázání, naplnili je láskou, a tak vešli do věčného života. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky