4. prosinec 2024

Sv. Jana Damašského, kněze a učitele církve
nezávazná památka

Narodil se v 2. polovině 7. století v arabské křesťanské rodině. Kolem roku 700 vstoupil do kláštera sv. Sáby nedaleko Jeruzaléma a stal se knězem. Ve svých spisech a kázáních vykládal věroučné pravdy a hájil uctívání obrazů svatých. Jeho hlavní spis „Pramen poznání“ a zejména v něm obsažený „Výklad pravé víry“ získal u východních křesťanů podobnou autoritu, jakou mají na Západě spisy sv. Tomáše Akvinského. Zemřel ve vysokém věku kolem roku 749. V roce 1890 byl prohlášen za učitele církve. Byzantská liturgie dodnes užívá některých jeho hymnů.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Veliká je milost dána

věřícím od Krista Pána,

by se z ní těšili

a s vírou dobře činili;

za tu milost jej milujme,

věrně následujme.

On nám dá nebeské zboží,

neboť jsme synové Boží;

učme se od něho,

berme svatý příklad z něho,

tak jako on nás miloval

a nám přikazoval.

A všem, kteří jeho jménem

slouží jeho svatým slovem,

proň vše opouštějíc,

těm slíbeno zde stokrát víc;

ty on zvláště opatruje,

láskou zahrnuje.

V nebi chce jim více dáti,

věčnou ctí korunovati,

tam budou jasnější,

nad všechny hvězdy skvělejší,

budou míti slávu z něho

ti poslové jeho.

Vizme spolu, všichni věrní,

že práce nadarmo není

pro Krista milého

zde v následování jeho.

Prosme, ať nás k ní vzbuzuje

a v ní posiluje.

ŽALMY

1. ant. Miluji tě, Hospodine, má sílo. 

Žalm 18 (17), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství
V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11,13)
I (2-7)

Miluji tě, Hospodine, má sílo, *

 Hospodine, má skálo, mé útočiště; zachránce můj!

Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám, *

můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má!

Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála, *

a od svých nepřátel budu vysvobozen.

Obklopil mě smrtící příboj, *

přepadly mě záhubné přívaly,

ovinula mě osidla podsvětí, *

ohrozily mě léčky smrti.

Ve své tísni jsem vzýval Hospodina, *

k svému Bohu jsem volal o pomoc:

Ze své svatyně slyšel můj hlas, *

mé volání proniklo k jeho sluchu.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Miluji tě, Hospodine, má sílo.

2. ant. Hospodin mě vysvobodil, protože mě má rád.

II (8-20)

Zachvěla se a zatřásla země, †

zakolísaly základy hor *

a zachvěly se, neboť vzplál hněvem.

Vystoupil kouř z jeho chřípí, †

sžírající oheň z jeho úst, *

žhavé uhlí od něho vzplálo.

Nebesa sklonil a sestoupil, *

černý mrak byl pod jeho nohama.

Jel na cherubu a letěl, *

nesl se na křídlech větru.

Jako rouchem se temnotou oděl, *

zahalil se do tmavých vod, do hustých mračen.

Bleskem v jeho dohledu *

vzplálo žhavé uhlí.

Z nebe Hospodin zahřměl, *

Nejvyšší zaburácel svým hlasem.

Vyslal své šípy a rozptýlil je, *

vyslal přemnohé blesky a rozdrtil je.

Tu se ukázala dna oceánů, *

základy země byly obnaženy,

když Hospodin pohrozil, *

když zavanul dech jeho hněvu.

Napřáhl svou ruku z výšin a uchopil mě, *

vyprostil mě ze spousty vod,

vyrval mě mému mocnému nepříteli, *

těm, kdo mě nenáviděli, kdo mě předčili silou.

Přepadli mě v den pro mě osudný, *

ale Hospodin se mě zastal.

Vyvedl mě na volné prostranství, *

vysvobodil mě, protože mě má rád.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodin mě vysvobodil, protože mě má rád.

3. ant. Hospodin je mé světlo a má spása.

III (21-30)

Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti, *

odměnil mě podle čistoty mých rukou.

Vždyť jsem zachovával Hospodinovy cesty, *

nevzdálil jsem se hříchem od svého Boha.

Neboť jsem míval na zřeteli všechny jeho příkazy, *

jeho nařízením jsem se nevyhýbal,

ale byl jsem před ním bez úhony, *

uchoval jsem se bez viny.

Odplatil mi Hospodin podle mé spravedlnosti, *

podle čistoty mých rukou, kterou vidí svýma očima.

K dobrému člověku se chováš dobrotivě, *

s bezúhonným zacházíš láskyplně,

s upřímným jednáš upřímně, *

s vychytralým však obezřetně.

Neboť pokorný lid ty zachraňuješ, *

ale ponižuješ oči zpupných.

Ano, ty Hospodine, zažehuješ mou svítilnu, *

mou temnotu ozařuješ, můj Bože!

S tebou se vrhám na šiky nepřátel *

a hradby ztékám se svým Bohem.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodin je mé světlo a má spása.

Hospodine, náš Bože, obnov nás,

rozjasni svou tvář a budeme spaseni.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

5,1-7

Hospodinova vinice

Zazpívám (píseň) svému miláčkovi,

píseň svého přítele o jeho vinici.

Vinici měl můj přítel

na úrodném svahu.

Oplotil ji, očistil od kamení,

osázel ji ušlechtilou révou.

Uprostřed postavil věž,

i lis v ní vyhloubil:

čekal, že ponese hrozny,

ona však plodila pláňata.

Nyní tedy, obyvatelé Jeruzaléma

a judští mužové,

suďte mezi mnou a mou vinicí!

Co jsem měl ještě udělat své vinici

a neudělal jsem?

Když jsem čekal, že ponese hrozny,

proč přinesla plané plody?

Teď vám ukážu,

co udělám své vinici:

odstraním její plot,

že ji spasou,

rozbořím její zeď,

že ji rozšlapou.

Udělám z ní pustinu,

nebude ořezána ani okopána,

vzroste v trní a hloží.

Mrakům dám příkaz, aby ji nezkropily deštěm.

Vinicí Hospodina zástupů je dům Izraele,

Judovci – jeho milou sazenicí.

Čekal spravedlnost, a hle – nepravost,

(čekal) právo, a hle – bezpráví!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Žl 80 (79),14.15.3.16.15

Tvou vinici pustoší kanec z lesa a polní zvěř ji spásá. Pohleď, Pane, a probuď svou sílu, * ochraňuj, co tvá pravice zasadila.

Bože zástupů, vrať se, shlédni z nebe a podívej se, pečuj o tuto révu! * Ochraňuj, co tvá pravice zasadila.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Výklad pravé víry“ od svatého Jana Damašského

(Cap. 1: PG 95,417-419)

Povolals mě, Bože, abych sloužil tvým dětem

Tys mě, Bože, vyvedl z klínu otcova, tys mě utvářel pod srdcem matčiným a nahý jsem dík tobě přišel na tento svět, neboť veškeré zákony lidské přirozenosti se bez ustání naplňují podle tvých ustanovení.

Požehnáním Svatého Ducha jsi připravil mé nové stvoření a můj pravý život ne z vůle muže ani z touhy těla, ale z tvé milosti, kterou nelze slovy ani vylíčit. Připravils mé narození způsobem přesahujícím řád naší přirozenosti, neboť když jsi mě poslal na tento svět, přijals mě za své dítě a připočetl mezi syny tvé svaté a neposkvrněné církve.

Živils mě mlékem duchovním, mlékem tvých božských slov, posilovals mě hutným pokrmem, tělem našeho Pána Ježíše Krista, svého přesvatého a jednorozeného Syna, a dávals mi pít ze svatého kalicha jeho životodárnou krev, prolitou za spásu celého světa.

Neboť tys nás miloval, Bože, a svého milovaného jednorozeného Syna jsi dal jako výkupné za nás. A on přijal svůj úděl dobrovolně a bez zdráhání. Ano, sám se k tomu nabídl, a byl dán za oběť jako beránek nevinný. Ač Bůh, stal se člověkem a celou svou lidskou vůlí se dal k dispozici a tebe, Bože Otče, byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži.

A ty, Kriste, Pane a Bože můj, ses snížil až ke mně; mne, ovci zbloudilou, jsi vzal na vlastní ramena, pásl jsi mě na pastvách zelených a tvoji pastýři mě napájeli z pramenů pravého učení. I jim jsi nejprve sám poskytl pastvu a paks jim dal pást vybrané stádo svých vyvolených.

Prostřednictvím svého biskupa jsi mě teď, Pane, povolal, abych sloužil tvým dětem. Nevím ovšem, proč jsi to učinil a jaké plány se mnou máš, to víš jenom ty.

Prosím tě však, Pane: Zbav mě ohromné tíže mých hříchů, kterými jsem se těžce provinil, a očisť mou mysl i mé srdce. Buď mým jasným světlem a veď mě správnou cestou.

Když otevřu ústa, ať mluvím tvými slovy. Tvůj ohnivý Duch ať rozpálí můj jazyk, abych mluvil jasně a zřetelně a neustále byl proniknut tvou přítomností.

Buď, Pane, mým pastýřem a pomáhej mi v mé pastýřské službě. Kéž se mé srdce neuchyluje napravo ani nalevo, ale ať mě tvůj dobrý Duch vede po správné cestě, abych jednal podle tvé vůle až do konce.

A ty, vznešený vrchole dokonalé čistoty, znamenité shromáždění církve, ty můžeš počítat s Boží pomocí, neboť v tobě Bůh trvale přebývá: Kéž ode mne přijmeš toto učení víry jako bludu prosté a posilující církev, jaké nám bylo předáno od Otců.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Mal 2,6; Žl 89 (88),22

Učení pravdy bylo v jeho ústech, bezpráví se na jeho rtech neobjevilo. * Mnohé odvrátil od nepravosti.

Pevně ho drží má ruka i mé rámě ho posiluje. * Mnohé odvrátil od nepravosti.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého kněze Jana, aby s učitelskou moudrostí přesvědčivě hlásal pravou víru; prosíme tě: dej, ať i v nás zůstává tato víra pevná a nikdy nepřestává být naším světlem a oporou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky