24. říjen 2024

Čtvrtek, mezidobí, 29. týden
1. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.

HYMNUS

Řízením Boha živého

a z milosrdenství jeho

vštípen jsem v Krista Ježíše,

v společenství jeho církve.

Sluší se mně i každému

v Krista Pána vštípenému

víc a víc se zelenati

a ovoce vydávati.

Ó Bože, dej pomoc k tomu,

abych byl vždy v církve domu

jako oliva zelená,

užitečná, utěšená.

Lásky oleje svatého,

pomazání Ducha tvého,

rač mi ty sám uděliti,

dej ho v lampě srdce míti.

Jako ony moudré panny,

jak se sluší na křesťany,

kteří Ženicha čekají,

Krista, v němž naději mají.

ŽALMY

1. ant. Hospodin je záštita mého života.

Žalm 18 (17), 31-51
Poděkování za záchranu a vítězství
Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Řím 8,31)
IV (31-35)

Boží cesta je dokonalá, †

Hospodinovo slovo, tříbené ohněm, *

štítem je všem, kdo se k němu utíkají.

Neboť kdo je Bohem kromě Hospodina, *

kdo je skálou kromě našeho Boha?

Bůh, který mě opásává silou, *

činí mé chování dokonalým,

mým nohám dal hbitost jako nohám laní *

a postavil mě na výšiny,

mé ruce vycvičil k boji *

a mé paže k napínání bronzového luku.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodin je záštita mého života.

2. ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.

V (36-46)

Dals mi svůj záchranný štít, †

tvá pravice mě podpírala *

a tvá starostlivost mě učinila mocným.

Mým krokům jsi otevřel širokou cestu, *

proto nezakolísaly mé nohy.

Honil jsem své nepřátele a dostihl je, *

nevrátil jsem se, dokud jsem je úplně nezničil.

Potřel jsem je, že se nemohli vzchopit, *

padli mi pod nohy.

Opásals mě statečností k boji, *

pode mě srazils mé protivníky,

Zahnals na útěk mé nepřátele *

a zničil ty, kdo mě nenávidí.

Křičeli o pomoc, ale nikdo jim nepomáhal, *

(volali) k Hospodinu, ale neslyšel je.

Rozdrtil jsem je jako prach na větru, *

jako bláto na ulicích jsem je rozšlapal.

Vyprostils mě, když se lid bouřil, *

vládcem národů jsi mě ustanovil.

Slouží mně lid, který jsem neznal, *

poslouchají mě na jediné slovo.

Cizinci se ucházejí o mou přízeň, *

strachem jsou stiženi, v hrůze opouštějí své tvrze.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.

3. ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.

VI (47-51)

Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála, *

sláva buď Bohu, mému spasiteli!

Bohu, který mě pověřil odplatou, *

pod moji moc národy sklonil.

Vysvobodil jsi mě od mých nepřátel, †

povýšils mě nad moje odpůrce, *

vyrvals mě z násilníkovy moci.

Proto tě budu, Hospodine, mezi národy chválit, *

opěvovat chci tvoje jméno.

Veliká vítězství jsi popřál svému králi, †

dáváš přízeň svému pomazanému, *

Davidovi a jeho potomstvu navěky.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.

Otevři mé oči, Pane,

ať pozoruji divy tvého zákona.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Ester

5,1-5; 7,1-10

Král spolu s Amanem na hostině u Estery; Amanův konec

Třetího dne si Ester oblékla královské roucho a postavila se na vnitřní nádvoří královského domu proti královu příbytku. Král seděl na svém trůnu v zasedací síni proti vchodu do domu. Jakmile spatřil královnu Esteru stojící na nádvoří, zalíbila se jeho očím a vztáhl k ní zlaté žezlo, které držel v ruce. Ester se přiblížila a dotkla se konce žezla.

Tu jí král řekl: „Co si přeješ, královno Ester? Jaké je tvé přání? I kdyby sis přála polovinu království, bude ti dána.“ Ester odpověděla: „Uzná-li král za vhodné, nechť král s Amanem přijde dnes na hostinu, kterou jsem pro něho připravila.“ Král hned řekl: „Rychle jděte pro Amana, ať se splní Esteřino přání!“

A tak král s Amanem přišli, aby hodovali s královnou. Také druhého dne se král, když se rozjařil vínem, zeptal: „Jaké je tvé přání, Ester? Bude ti splněno. Co si přeješ? I kdyby sis přála polovinu mého království, dostaneš ji.“ Ona mu odpověděla: „Jestliže jsem získala tvou přízeň, králi, a uznáš-li to za vhodné, daruj mi můj život, o to tě žádám, a daruj mi můj lid, o to tě prosím. Vždyť já i můj lid jsme byli zaprodáni: máme být vyhlazeni, povražděni a zahubeni. Kéž jsme raději prodáni za otroky a otrokyně, to bych mlčela, protože tato nepříjemnost by nestála za to, aby se jí král obtěžoval.“

Král Achašveróš řekl: „Kdo a kde je ten, který se odvážil udělat něco takového?“ Ester odpověděla: „Naším protivníkem a nepřítelem je tenhle zvrhlík Aman.“ A ten, když to uslyšel, strnul hrůzou, tváří v tvář králi a královně.

Král se rozhněval, vstal od hostiny a odešel do zahrady u paláce. Také Aman vstal, aby si od královny Estery vyprosil život, neboť viděl, že král už rozhodl o jeho záhubě. Když se král vrátil ze zahrady do hodovní síně, shledal, že se Aman vrhl na pohovku, na níž byla Ester. Tu se král rozkřikl: „Chceš dokonce znásilnit královnu v mé přítomnosti a v mém domě!“ Ještě ani nedozněla ta slova z králových úst, a už zakryli Amanovi tvář. A Charbóna, jeden z dvořanů, kteří u krále konali službu, řekl: „Hle, před Amanovým domem už stojí šibenice, vysoká padesát loktů. Připravil ji pro Mardochea, který tím, co řekl, prokázal králi dobrou službu.“ Král na to řekl: „Pověste ho tam!“ Pověsili tedy Amana na šibenici, kterou připravil pro Mardochea; a králův hněv se utišil.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Est 10,9; Iz 48,20

Izrael volal k Bohu, a Bůh zachránil svůj lid. * Vysvobodil jej ze všeho zlého a učinil veliká znamení mezi národy.

Jásavým hlasem zvěstujte: Hospodin vykoupil svého služebníka Jakuba. * Vysvobodil jej ze všeho zlého a učinil veliká znamení mezi národy.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého Augustina, biskupa, Probě

(Ep. 130,14,25-26: CSEL 44,68-71)

Nevíme, oč se máme vlastně modlit

Snad se ještě zeptáš, proč apoštol řekl: Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. Těžko si totiž lze myslet, že by on sám anebo ti, k nimž se obracel, neznali modlitbu Páně.

Apoštol ukazuje, že ani on sám není uchráněn této nevědomosti. Nebo snad věděl, oč má prosit, když mu byl dán osten těla, posel satanův, který ho měl srážet, aby se nepovyšoval pro množství zjevení? Třikrát proto prosil Pána, aby mu ho odňal, neboť opravdu nevěděl, jak se má modlit. Potom uslyšel Boží odpověď, proč se nestalo, oč tak veliký muž prosil, a proč by také nebylo dobře, kdyby se tak stalo: Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.

V takových nesnázích, které mohou prospět i uškodit, často nevíme, zač se máme pořádně modlit. A přesto podle obecné lidské touhy prosíme, abychom z toho byli vysvobozeni, neboť jde o něco tvrdého a trudného, a naše slabost to nemůže snést. Musíme však natolik důvěřovat našemu Pánu Bohu, že když nás trápení nezbaví, neměli bychom si myslet, že tedy o nás nedbá, ale spíš bychom měli trpělivě snášet to zlé a doufat, že se obrátí v ještě větší dobro. Tak se totiž síla tím zřejměji projeví ve slabosti. To je psáno proto, aby si snad někdo o sobě příliš nemyslel, až budou vyslyšeny nějaké jeho netrpělivé prosby, ačkoliv by bylo pro něj prospěšnější, kdyby si nic nevymodlil; anebo je to psáno proto, aby se někdo nenechal zdrtit, když vyslyšen nebyl, a aby neztrácel naději v Boží smilování vůči sobě; vždyť možná prosí o něco, co by mu přineslo ještě krutější soužení, nebo by ho snad zdar zkazil a přivedl do záhuby. V takových případech opravdu nevíme, zač se máme modlit.

Dojde-li tedy k něčemu jinému, než oč prosíme, měli bychom to trpělivě snést a za všechno děkovat, a neměli bychom ani v nejmenším pochybovat, že je určitě lépe, když se děje to, co chce Bůh, než co si přejeme my. Takový příklad nám ostatně dal také sám náš Prostředník. Když řekl: Otče, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich, projevil lidskou vůli, kterou přijal, když se stal člověkem; ale vzápětí ji v sobě proměnil a dodal: avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty, Otče. Po zásluze se proto poslušností jednoho stali mnozí spravedlivými.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Mt 7,7.8; Žl 145 (144),18

Proste, a dostanete. * Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře.

Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají upřímně. * Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí Bože, od tebe máme všechno dobré a v tvých rukou je celý náš život, dej, ať chceme vždycky to, co chceš ty, a ať ti sloužíme s upřímným srdcem. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky