Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li uvedení do první modlitby dne.
HYMNUS
Když mile máj zavítá,
plesává zbožný Čech,
po krajích vlasti všech
zvuk zbožných písní znívá;
to ke tvé oslavě,
ó Jene z Nepomuku,
jenž přetrpěv zlou muku,
dlíš v rajském přístavě.
Co dalo v těžké chvíli,
když tebe mučil kat,
bys mohl odolat,
vítězné tobě síly?
Když plamen plápolal
a pálil údy tvoje,
kdo vedl tě v ty boje,
že jsi se nepoddal?
Bůh byl to všemohoucí,
k němužto v strasti té
se neslo srdce tvé,
nebeskou láskou vroucí;
měls k němu zření jen.
I my chcem věrně státi,
pro Boha krev svou dáti;
toť křesťan povinen.
Ó vyvolenče Boží,
jenž leskem hvězd se skvíš,
kéž nám též vyprosíš,
by tam, kde věčné zboží,
sám vládce světa nám
dle svého slitování
po zdejším bojování
otevřel nebes chrám.
ŽALMY
1. ant. Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Aleluja.
Proč se pohané bouří, *
proč národy strojí marné plány?
Pozdvihují se pozemští králové †
a vladaři se spolu umlouvají *
proti Hospodinu a jeho Pomazanému.
„Rozlámejme jejich okovy *
a odhoďme jejich pouta!“
Směje se ten, který na nebesích trůní, *
jsou Pánu k smíchu.
Potom k nim rozhorlen mluví, *
děsí je svým hněvem;
„Já jsem přece ustanovil svého krále *
na Siónu, na své svaté hoře!“
Vyhlásím Hospodinovo rozhodnutí, †
Pán mi řekl: „Ty jsi můj syn, *
já jsem tě dnes zplodil.
Požádej mě, a dám ti v majetek národy, *
do vlastnictví končiny země.
Můžeš je roztlouci železným prutem, *
jako hliněnou nádobu je můžeš rozbít.“
Nuže, králové, pochopte! *
Dejte si říci, vladaři země!
V bázni se podrobte Hospodinu, *
s chvěním ho poslouchejte,
aby se nerozhněval k vaší zhoubě, *
protože jeho hněv se roznítí rychle.
Blaze všem, *
kdo se k němu uchylují!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Aleluja.
2. ant. Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Aleluja.
U Hospodina hledám útočiště. †
Jak mi můžete říkat: *
„Uleť na hory jako pták!
Neboť hle, hříšníci napínají luk, †
svůj šíp kladou na tětivu, *
aby ve tmě zasáhli lidi upřímného srdce.
Když se totiž základy řítí, *
co může spravedlivý dělat?“
Hospodin však sídlí ve svém posvátném chrámě, *
na nebesích má Hospodin svůj trůn,
jeho oči pozorují, *
smrtelníky zkoumá jeho zrak.
Hospodin zkouší spravedlivého i bezbožníka, *
miluje-li kdo bezpráví, toho nenávidí z duše.
Sešle na hříšné déšť žhavého uhlí a síry, *
žhoucí vítr bude úděl jejich číše.
Vždyť Hospodin je spravedlivý, †
má rád spravedlivé skutky, *
zbožní uzří jeho tvář.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Aleluja.
3. ant. Pán zkoušel vyvolené jako zlato v tavicím kelímku, jako dokonalá oběť se mu zalíbili. Aleluja.
Slyš, Hospodine, spravedlivou žádost, †
všimni si mého nářku, *
popřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů!
Ty sám posuď mou spravedlnost, *
tvé oči vidí, co je správné.
Jestliže zkoušíš mé srdce, zkoumáš mě v noci, tříbíš mě ohněm, *
nenalezneš na mně nepravosti.
Má ústa se neprohřešila, jak lidé mají ve zvyku, *
podle slov tvých rtů jsem dbal na cesty zákona.
Mé kroky pevně setrvaly na tvých stezkách, *
nezakolísaly mé nohy.
Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože, *
popřej mi sluchu, slyš mé slovo!
Ukaž mi svou zvláštní milost *
ty, který zachraňuješ před odpůrci všechny, kdo se utíkají k tvé pravici.
Opatruj mě jako zřítelnici oka, †
do stínu svých perutí mě ukryj *
před hříšníky, kteří na mně páchají násilí.
Zuřiví nepřátelé mě obklopují, †
nepřístupným činí své bezcitné srdce, *
zpupně mluví svými ústy.
Už, už mě obkličují jejich kroky, *
oči své upírají, aby mě povalili na zem,
podobají se lvu, který dychtí po kořisti, *
nebo lvímu mláděti, které číhá z úkrytu.
Povstaň, Hospodine, vyraz proti němu a poval ho, †
svým mečem zachraň mou duši před hříšníkem, *
svou rukou mě, Hospodine, (zachraň) před lidmi,
před lidmi, pro které tento život znamená všechno, *
jejichž břicho plníš svými dary.
Jejich synové se dosyta najedí, *
a co zbude, nechávají svým dětem.
Já však ve spravedlnosti uzřím tvou tvář, *
až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Pán zkoušel vyvolené jako zlato v tavicím kelímku, jako dokonalá oběť se mu zalíbili. Aleluja.
Mnozí mě stíhají a tísní, Aleluja.
od tvých přikázání neustoupím. Aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
7,9-17
Vidění velikého zástupu vyvolených
(Já, Jan, viděl jsem) veliký zástup, který by nikdo nespočítal, ze všech národů, kmenů, plemen a jazyků; stáli před trůnem a před Beránkem, odění bílým rouchem, s palmami v rukou a volali mocným hlasem: „Za svou záchranu (vděčíme) našemu Bohu, který sedí na trůně, a Beránkovi!“
Všichni andělé, kteří stáli okolo trůnu, starců a čtyř bytostí, padli na tvář před trůnem, klaněli se Bohu a volali: „Amen. Chvála, sláva, moudrost, díky, čest, moc a síla (přísluší) našemu Bohu na věčné věky! Amen.“
Tu na mě promluvil jeden ze starců a zeptal se mě: „Kdo jsou tihle zde v bílém rouchu a odkud přišli?“ Odpověděl jsem mu: „Můj pane, to víš ty.“ Řekl mi: „To jsou ti, kdo přicházejí z velkého soužení; roucho si do běla vyprali v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem a ve dne v noci mu slouží v jeho chrámě. A ten, který sedí na trůně, se k nim (sníží) a bude s nimi bydlet. Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár, protože Beránek, který je uprostřed před trůnem, bude je pást a vodit k pramenům živé vody. Bůh sám jim setře každou slzu z očí.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Zj 2,10.11; Sir 4,28
Buď věrný až do smrti, a dám ti za odměnu život. * Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt, aleluja.
Až do smrti bojuj za pravdu a Pán bude bojovat za tebe proti tvým nepřátelům. * Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisů pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna
(Commentum super psalmum Noli aemulari, v. 34-35: Cod. vat. lat. 1122,130)
Bůh neopustí svoje věrné
Bezbožník číhá na spravedlivého, snaží se ho zabít. Nejdřív strojí pikle v duchu, takže jen on sám o tom ví, pak vyhlíží slídivým okem i navenek: vybírá místo, Olivovou horu, neboť Kristus tam často chodíval, rozvažuje o čase – jenom ne o svátcích, čeká na vhodnou příležitost, aby nenastal rozruch mezi lidem, určuje způsob – koho políbím, ten to je, toho se chopte, a volí okolnosti – velekněží a starší s ním poslali zástup.
Vizme společnost hříšníků, číhajících na cestě spravedlivých! Hříšník hříšníkem jen tak nepohrdne, naopak, zloděj se spolčuje s lupičem a zrádce se zrádcem, mluvka má rád žvanila a tyran ukrutníka. I zlí lidé mají totiž své oblíbence, takže se vzájemně milují, a kromě sebe nikoho, nýbrž nepřátelsky napadají ty, kteří nehodlají výt s vlky, ale chtějí bečet s ovcemi.
Ovečka spásá zelený pažit, ráda pobíhá, požírá vrboví, aniž ublíží květům, a když něco šťavnatého sežere, všechno přežvýká a nalévá se pak mlékem. A pastýři jdou za ní a těší se z ní. A když je vedena na smrt, mlčí. V takové ovci poznáváme našeho Krista, neboť on byl veden jako ovce na porážku, aniž otevřel ústa. A také učedníci a jiní svatí byli posláni jako ovce mezi vlky. Těmto dobrým ovcím divocí a krvelační vlci nepřejí a stavějí proti nim svůj opačný způsob života. Vlci se přece nespokojí (se) stejnou potravou, ukládají dokonce ovcím o život a lačnějí po jejich krvi a pronásledují je s neutuchající zuřivostí. Jsou přitom jaloví, zarostlí hrubou srstí, mléko nemají, maso mají smrduté, požírají zdechliny, nepřežvykují, stáje nemají, před pastýřem prchají.
I lidé bývají vlky, krutostí vlky dokonce předčí a lstivostí překonávají sebesilnější šelmy. Nad všechny šelmy jsou mocné šelmy lidské, neboť strojí úklady duši i tělu: ubližují duši spravedlivých, protože jim špatně radí a zavádějí je na scestí bludu, ubíjejí duši závistí, radí se, jak pomoci někomu na smrt, a posléze hubí i tělo nebo o jeho záhubě rozhodují.
Stejně jako nemůže zůstat beránek mezi vlky nedotčený, není si jist ani spravedlivý mezi hříšníky. Hříšník totiž usiluje spravedlivému o život nejrůznějšími intrikami, výslechy, léčkami, trýzněním, vražděním.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Žl 37 (36),1.5.39
Nehněvej se na ty, kdo konají zlo, nezáviď těm, kdo páchají nepravost. * Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat. Aleluja.
Spravedlivým přichází spása od Hospodina, v dobách tísně je jim útočištěm. * Hospodinu svěř svůj osud, v něho důvěřuj, on sám bude jednat. Aleluja.
CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme, *
tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
oslavuje celá země.
Všichni andělé, *
cherubové i serafové,
všechny mocné nebeské zástupy *
bez ustání volají:
Svatý, Svatý, Svatý, *
Pán, Bůh zástupů.
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Oslavuje tě *
sbor tvých apoštolů,
chválí tě *
velký počet proroků,
vydává o tobě svědectví *
zástup mučedníků;
a po celém světě *
vyznává tě tvá církev:
neskonale velebný, *
všemohoucí Otče,
úctyhodný Synu Boží, *
pravý a jediný,
božský Utěšiteli, *
Duchu Svatý.
Kriste, Králi slávy, *
tys od věků Syn Boha Otce;
abys člověka vykoupil, *
stal ses člověkem a narodil ses z Panny;
zlomil jsi osten smrti *
a otevřel věřícím nebe;
sedíš po Otcově pravici *
a máš účast na jeho slávě.
Věříme, že přijdeš soudit, *
a proto tě prosíme:
přispěj na pomoc svým služebníkům, *
vždyť jsi je vykoupil svou předrahou krví;
dej, ať se radují s tvými svatými *
ve věčné slávě.
* Poslední část (prosby) se může vynechat.
* Zachraň, Pane, svůj lid, žehnej svému dědictví, *
veď ho a stále pozvedej.
Každý den tě budeme velebit *
a chválit tvé jméno po všechny věky.
Pomáhej nám i dnes, *
ať se nedostaneme do područí hříchu.
Smiluj se nad námi, Pane, *
smiluj se nad námi.
Ať spočine na nás tvé milosrdenství, *
jak doufáme v tebe.
Pane, k tobě se utíkáme, *
ať nejsme zahanbeni na věky.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys vyvolil kněze a mučedníka Jana za obhájce práv církve a za strážce zpovědního tajemství; dej, ať následujeme příklad jeho statečnosti a věrně plníme službu, ke které jsi nás povolal. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí denní modlitby církve, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky