12. leden 2024

Pátek, mezidobí, 1. týden
1. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Bůh miluje spravedlnost

a hříchy nenávidí,

učiňme jí vždycky zadost,

a budem Bohu milí.

Ve víře stůjme Kristově,

a budem v lásce Otcově;

v ní podle svých povolání

zůstaňme do skonání.

Hleďme všichni v poslušnosti

vůli Boží plniti,

konejme to s ochotností,

jinak budem hřešiti.

A když nám někdo ublíží,

ať nás to příliš netíží,

snažme se za Kristem jíti

a milosrdní býti.

Budem syny Nejvyššího

v Kristově společenství,

v domě Otce nebeského

majíce účastenství.

Všechno z lásky podstupujme,

pro bližní se obětujme,

neboť to je oběť živá,

pro Krista Bohu libá.

Přinášejme ji s radostí

Krista v tom následujme

s odhodláním a věrností,

nic sebe nelitujme.

Ani Kristus nelitoval,

když se za nás v oběť vydal;

ó buďme mu v tom podobní

a milujme své bližní

ŽALMY

1. ant. Hospodine, povstaň mi na pomoc.

Žalm 35 (34), 1-2.3b.9-19.22-23.27-28
Bůh zachraňuje pronásledovaného
Sešli se... a usnesli se, že se Ježíše zmocní lstí a připraví ho o život. (Mt 26,3.4)
I (1-2.3b.9-12)

Oboř se, Hospodine, na mé protivníky, *

bojuj s těmi, kteří proti mně brojí.

Uchop štít a pavézu, †

povstaň mi na pomoc! *

Řekni mé duši: „Já jsem tvá spása!“

Má duše zajásá Hospodinu, *

radovat se bude pro jeho pomoc.

Ze všech svých sil budu volat: *

Hospodine, kdo se ti vyrovná?

Vysvobozuješ chudáka z moci silnějšího, *

nebohého ubožáka z lupičovy ruky.“

Vystoupili nespravedliví svědci, *

ptali se mě na to, co nevím.

Za dobré zlým se mi odměnili *

tím, že mě opustili.

Ant. Hospodine, povstaň mi na pomoc.

2. ant. Ujmi se mě, Hospodine, chraň mě svou mocí.

II (13-16)

Vždyť já, když oni churavěli, oděl se kajícím rouchem, †

postem se trýznil, *

modlitbou obíral v nitru,

jako k příteli, jako k bratru se choval, *

skleslý byl smutkem, jak bych nad matkou truchlil.

Ale když já jsem klopýtl, měli radost a srotili se, *

srotili se proti mně a bili mě znenadání.

Drásali mě bez přestání, †

tupili, posmívali se mi, *

skřípali proti mně zuby.

Ant. Ujmi se mě, Hospodine, chraň mě svou mocí.

3. ant. Můj jazyk bude stále oslavovat tvou spravedlnost.

III (17-19.22-23.27-28)

Pane, jak dlouho budeš přihlížet? †

Od řvoucích zvířat vysvoboď mou duši, *

od lvů můj život.

Vzdám ti díky ve velkém shromáždění, *

v zástupech lidu budu tě chválit.

Ať se nade mnou neradují moji nespravedliví nepřátelé, *

nechť škodolibě nemžourají, kdo mě nenávidí bez příčiny!

Viděl jsi to, Hospodine, nemlč, *

Pane, nevzdaluj se ode mě!

Probuď se, procitni a zachraň mě, *

Bože můj a Pane, ujmi se mě!

Nechť jásají a plesají, kdo přejí mé spravedlivé věci, *

ať mohou stále říkat: Buď veleben Hospodin, on přeje vše nejlepší svému služebníku.

Můj jazyk bude oslavovat tvou spravedlnost, *

stále hlásat tvou chválu.

Ant. Můj jazyk bude stále oslavovat tvou spravedlnost.

Můj synu, pamatuj na má slova,

dbej na mé příkazy a budeš žít.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Sirachovcovy

43,14-37 (řec. 13-33)

Přírodní jevy ukazují Boží velikost

Boží moc črtá blesky,

dává zazářit šípům svého soudu.

Proto se otvírají zásobárny

a mraky vylétají jako ptáci.

Svou mocí zahušťuje mraky

a drtí (je) v kameny krupobití.

Rachot jeho hromu děsí zemi,

jeho silou se třesou hory;

podle jeho vůle vane jižní vítr

i orkán severáku a vířící vichr.

Sype sníh jak hejno ptáků,

padá na zem jak mračno kobylek.

Oko obdivuje krásu jeho bělosti,

nad jeho přívalem srdce žasne.

Jako sůl sype na zem i jinovatku,

která mrzne v trnité ostny.

Vane studený severák

a na vodě se tvoří led;

všude na vodní hladině se usazuje,

povléká vodu jako krunýřem.

Stravuje hory, vysouší poušť

a spaluje trávu jak oheň.

Vláha však rychle všechno občerstvuje,

padá rosa a po úpalu vrací život.

Podle svého úradku dal (Bůh) poklesnout moři

a rozesadil na něm ostrovy.

Mořeplavci vyprávějí o jeho nebezpečích

a my žasnem, když tyto zvěsti slyšíme.

Jsou tam zvláštní a úžasné věci,

druhy všelijakých zvířat, ohromné obludy.

Božím působením končí vše zdárně,

všechno je spořádáno na jeho rozkaz.

Mohli bychom mluvit o mnohém,

ale nedosáhneme konce

– souhrn řeči: On je všechno.

Kde dostanem sílu, abychom ho velebili?

Vždyť On je větší než celé jeho tvorstvo.

Pán je strašný a svrchovaně velký

a jeho moc je úžasná.

Vy, kdo oslavujete Pána, chvalte ho,

jak jen můžete, ale on vás předčí.

Vy, kdo jej velebíte, přidejte na síle,

neustávejte, neboť vystihnout ho nelze.

Kdo ho viděl a může o tom vyprávět?

Kdo ho může velebit, jak si zasluhuje?

Je mnoho skrytých věcí, které jsou větší než tyto,

neboť vidíme jen málo z jeho skutků.

Vždyť Pán stvořil všechno

a zbožným lidem udělil moudrost.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Sir 43,29.30 (řec. 27.28)

Když chválíme Boha, mohli bychom mluvit o mnohém, ale nedosáhneme konce. * On je všechno.

Kde dostanem sílu, abychom ho velebili? Vždyť on je větší než celé jeho tvorstvo. * On je.

DRUHÉ ČTENÍ

Z pojednání „Proti pohanům“ od svatého Atanáše, biskupa

(Nn. 42-43: PG 25,83-87)

Skrze Slovo vytváří všechno opravdovou harmonii

Z věcí, které už jsou nebo které vznikají, není nic, co by nevzniklo ve Slově a skrze Slovo a co by v něm a skrze ně své bytí neudržovalo, jak říká Teolog: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl Bůh. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic.

Je to, jako když hudebník naladí lyru a umně spojuje hluboké tóny s vysokými a ty, co jsou uprostřed, ještě s dalšími, a vytváří tak jedinou harmonii. Podobně drží Boží moudrost celý svět jako lyru a spojuje to, co je ve vzduchu, s tím, co je na zemi, a to, co je na nebi, s tím, co je ve vzduchu, a dává částem navazovat na celky a všechno provádí svým pokynem a svou vůlí tak, že vytváří jeden svět a jeden světový řád plný krásy a harmonie. Samo Boží Slovo přitom bez pohnutí zůstává u Otce, samou podstatou své přirozenosti však uvádí všechno do pohybu podle toho, jak se zalíbí Otci. Takže všechno dostává od něho život a existenci podle vlastní přirozenosti a skrze ně vzniká podivuhodná a vpravdě božská harmonie.

Abychom se tak nesmírnou věc pokusili nahlédnout pomocí příkladu, představme si nějaký veliký sbor. Sestává z rozličných lidí, z dětí, žen, starců i lidí mladých, a řídí jej jediný sbormistr; každý zpívá podle své přirozenosti a podle svých schopností: muž zpívá jako muž, dítě jako dítě, stařec jako stařec, mladík jako mladík. A přece vytvářejí všichni dohromady jediný souzvuk. Anebo si představme, jak naše duše v tomtéž okamžiku uvádí v činnost různé naše smysly, každý podle jeho funkce, takže se obracejí k nějaké přítomné věci všechny zároveň: oko se dívá, ucho naslouchá, ruka se dotýká, čich cítí vůni a chuť ochutnává; a často se zapojují i ostatní části těla, například nohy chodí. A právě tak je tomu i s celým stvořením. A třebaže tento příklad jistě pokulhává, měl by nám pomoci k hlubšímu pochopení věci.

Vskutku, všechno se udržuje pohromadě jediným mocným vzmachem Božího Slova, takže každá jednotlivost se děje podle toho, co je jí vlastní, a zároveň vzniká ze všech věcí jediný řád.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Tob 12,6

Žehnejte Bohu a oslavujte ho přede všemi tvory * za to, co nám učinil dobrého.

Čestné je ukazovat Boží skutky a oslavovat jeho jméno. * Za to.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, náš nebeský Otče, vyslyš naše prosby a provázej nás svou ochranou: dej nám poznat, co máme dělat, a posiluj nás, abychom to skutečně konali. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky