27. říjen 2024

30. Neděle v mezidobí
2. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Veseliž se již nyní

všeliký člověk věrný,

v Bohu, svém spasiteli,

věrných svých vykupiteli.

Přišlo nám utěšení

z Božího navštívení,

z milosrdenství jeho,

nám v Kristu učiněného.

Co je nad to sladšího

a co radostnějšího,

nežli k Bohu přijíti,

naději spasení míti.

Po smutku a žalosti

dá Bůh pravé radosti

do srdce truchlivého;

v Bohu je proměna všeho.

Cestu zjevil z bezcestí

pro své milosrdenství,

kde bylo zahynutí,

tam Bůh dává věčné žití.

ŽALMY

1. ant. Hospodine, můj Bože, velebností a vznešeností ses oděl, světlem se halíš jako pláštěm, aleluja.

Žalm 104 (103)
Chvála Boha, stvořitele
Když se někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo. (2 Kor 5,17)
I (1-12)

Veleb, duše má, Hospodina! *

Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký!

Velebností a vznešeností ses oděl, *

světlem se halíš jako pláštěm.

Napjals nebesa jak stanovou plachtu, *

nad vodami jsi zbudoval své síně.

Z mraků si děláš svůj vůz, *

kráčíš na perutích větru.

Větry si volíš za své posly, *

za své služebníky plameny ohně.

Zemi jsi založil na jejích základech, *

nezakolísá na věčné věky.

Oceánem jsi ji přikryl jako šatem, *

nad horami stanuly vody.

Utekly před tvou hrozbou, *

zděsily se před rachotem tvého hromu.

Hory se zvedly, údolí klesla *

na místo, kterés jim určil.

Vymezil jsi hranici, kterou nesmějí přejít, *

aby znovu nepřikryly zemi.

Pramenům dáváš stékat v potoky, *

které plynou mezi horami.

Napájejí všechnu polní zvěř, *

divocí osli hasí svou žízeň.

Podél nich hnízdí nebeské ptactvo, *

ve větvích švitoří svou píseň.

Ant. Hospodine, můj Bože, velebností a vznešeností ses oděl, světlem se halíš jako pláštěm, aleluja.

2. ant. Hospodin dává chléb jako pokrm, i víno k radosti lidského srdce, aleluja.

II (13-23)

Ze svých komor zavlažuješ hory, *

země se sytí plody tvého díla.

Dáváš růst trávě pro dobytek, *

bylinám užitečným člověku,

aby dobýval ze země chléb *

i víno k radosti lidského srdce,

aby olejem rozjasnil tvář *

a chléb aby posílil srdce člověka.

Sytí se Hospodinovo stromoví, *

libanonské cedry, které zasadil.

Tam si ptáci stavějí hnízda, *

jedle jsou domovem čápům.

Vysoké hory kozorožcům, *

jezevcům jsou útulkem skály.

Měsíc jsi udělal, aby určoval čas, *

i slunce ví, kdy má zapadnout.

Když přivádíš tmu a nastává noc, *

potuluje se v ní kdejaké lesní zvíře.

Lvíčata řvou po kořisti *

a žádají od Boha svůj pokrm.

Když vychází slunce, stahují se *

a uléhají do svých doupat.

Tu vychází člověk ke svému dílu, *

ke své práci až do večera.

Ant. Hospodin dává chléb jako pokrm, i víno k radosti lidského srdce, aleluja.

3. ant. Bůh viděl všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.

III (24-35)

Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! †

Všechno jsi moudře učinil, *

země je plná tvého tvorstva.

Zde moře mohutné a široširé, †

v něm nespočetné hemžení *

živočichů drobných i velkých.

Po něm plují lodi *

i leviatan, jehož jsi stvořil, aby si v něm hrál.

Všichni čekají od tebe, *

že jim dáš obživu v pravý čas.

Ty jim dáváš, a oni sbírají, *

otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary.

Děsí se, když skryješ svou tvář, †

hynou, když vezmeš jim život, *

a vracejí se do svého prachu.

Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, *

a obnovuješ tvář země.

Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, *

ať se Hospodin těší ze svého díla!

Když pohlédne na zemi, chvěje se, *

když se dotkne hor, dýmají.

Chci zpívat Hospodinu, pokud žiji, *

opěvovat chci svého Boha, dokud budu.

Kéž se mu líbí má píseň; *

má radost bude v Hospodinu.

Kéž na zemi vyhynou hříšníci, †

bezbožní ať už nejsou! *

Veleb, duše má, Hospodina!

Ant. Bůh viděl všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.

Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí,

a vaše uši, že slyší.

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy Moudrosti

1,1-15

Chvála Boží Moudrosti

Milujte spravedlnost, vládcové země,

správně smýšlejte o Pánu

a hledejte ho upřímným srdcem.

Těm, kdo ho nepokoušejí, dává se nalézt,

a zjevuje se těm, kdo v něho věří.

Zvrácené myšlenky však od Boha oddělují,

všemohoucnost se neprojevuje na výzvy pošetilců.

Do zlovolné duše nevchází moudrost,

nesídlí v těle oddaném hříchu.

Svatý duch kázně utíká před lstí,

uniká nerozvážným myšlenkám,

odchází, když se blíží nepravost.

Vždyť moudrost je duch, který miluje lidi,

ale nenechává bez trestu tupitele, který se provinil slovy,

protože Bůh je svědkem jeho ledví,

pravdivým pozorovatelem jeho srdce

a posluchačem jeho řečí.

Duch Páně naplňuje svět

a ten, který vše obsahuje, ví o všem, co se mluví.

Nikdo se proto neskryje, kdo mluví bezbožně,

trestající spravedlnost ho nemine.

Vždyť záměry bezbožného se prozkoumají,

zpráva o jeho řečech dojde k Bohu,

aby se ztrestaly jeho viny.

Všechno slyší žárlivé ucho,

ani reptavé zašeptání mu neunikne.

Vyhýbejte se tedy zbytečnému reptání,

šetřte svůj jazyk, ať nepomlouvá,

poněvadž ani utajené slovo neprojde hladce

a prolhaná ústa zabíjejí duši.

Nevyzývejte smrt na bludných cestách svého žití,

nepřitahujte k sobě zhoubu skutky svých rukou.

Vždyť Bůh neudělal smrt

a nelibuje si, když hynou živí.

Ale všechno stvořil, aby to bylo;

stvořené věci na světě přinášejí prospěch,

jed zhouby v nich není;

ani smrt na zemi nevládne.

Spravedlnost smrti nepodléhá.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Př 3,13.15.17; Jak 3,17

Šťastný je člověk, jenž dosáhl moudrosti; všechny poklady se jí nemohou rovnat. * Její cesty jsou půvabné, k pokoji vedou její stezky.

Moudrost shora je především čistá, dále pokojná, shovívavá, plná milosrdenství a dobrých skutků. * Její.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého Klementa I., papeže, Korinťanům

(Cap. 19,2 – 20,12: Funk 1,87-89)

Bůh, dobrodinec všech, stvořil svět vhodně a souladně

Zahleďme se na Stvořitele a Otce celého světa a pevně se přimkněme k jeho velkolepým a nezměrným darům pokoje i dobrodiním! Popatřme na něho v mysli a pohlédněme duševními zraky na jeho shovívavou vůli; uvažme, jak převelice laskavá je vůči svému stvoření.

Řídí pohyby nebes, a ty se mu pokojně podřizují; den a noc běží po cestě, kterou jim určil, a nijak si navzájem nepřekážejí. Slunce, měsíc i hvězdy krouží svorně podle jeho příkazu bez odchylek po drahách jim vykázaných. Podle jeho vůle se země stává plodnou a v určený čas dává hojnost potravy lidem i zvířatům a všem tvorům, kteří jsou na ní. Neopožďuje se a nemění nic z jeho ustanovení.

Nevyzpytatelné a neproniknutelné propasti a hlubiny podléhají stejným zákonům. Nekonečné spousty mořských vod, shromážděné jeho stvořitelskou vůlí na určených místech, nepřekračují své hranice, nýbrž činí tak, jak jim přikázal. Řekl totiž: Až sem smíš přijít, tvé vlny se v tobě roztříští. Pro lidi bezbřehý oceán a světy za ním řídí Pán stejnými zákony.

Jarní, letní, podzimní a zimní období pokojně následují jedno za druhým. Větry konají svůj úkol v příslušný čas a bez závady; a nevysychající prameny, stvořené k užitku i pro zdraví, podávají bez ustání lidem životodárné prsy. A i nejdrobnější tvorové se setkávají v pokoji a svornosti.

To vše se děje svorně a pokojně, jak to přikázal veliký Stvořitel a Pán veškerenstva. Prokazuje tak dobrodiní všem, zvláště pak nám, kteří jsme se utekli k jeho slitování skrze našeho Pána Ježíše Krista; jemu budiž sláva a moc navěky. Amen.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Jdt 9,12.5

Vládce nebe a země, tvůrce vodstev, ty jsi král všeho stvoření, * vyslyš modlitbu svých služebníků.

Všechno, co už se stalo, i to, co teď je, i co přijde, závisí na tvém rozhodnutí. * Vyslyš.

CHVALOZPĚV Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí, věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ, aby se na nás splnilo, co slibuješ. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky