Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Zdráv buď, otče, od nás milovaný,
jehož Slezsko dalo Moravě.
K mučednictví Bohem povolaný,
kříž jsi nesl k jeho oslavě.
Jako slunce plaší noční stíny,
osvítil jsi luhy domoviny,
nedbals potu ani únavy,
svatý Jene, perlo Moravy.
Ústa tvoje nikdy nezjevila,
co jsi věděl jako zpovědník.
Muka tvého ducha nezlomila,
obstál kněz a Kristův učedník.
Pohled obracel jsi k nebes výši,
jménem volal, toužil po Ježíši,
který rány láskou uzdraví,
svatý Jene, perlo Moravy.
Na mučidlech v nevýslovné trýzni
modlitbou se stává každý vzdech,
v těžké zkoušce sílí té svou přízní
Kristus, přítel mučedníků všech.
On když břímě na ramena vloží,
v lidskou slabost vstoupí síla Boží,
překonává strach a obavy,
svatý Jene, perlo Moravy.
Povolávej k práci na vinici
z našich rodin nové dělníky.
Utuž věrné, probuď dosud spící,
učiň už ten zázrak veliký.
Ať se národ v zdravém jádru pozná,
omyly a bludy svoje dozná,
ať se vrátí v drahých dětech svých
do rozpjatých rukou Kristových!
ŽALMY
1. ant. Hospodine, popřej mi sluchu a zachraň mě. Aleluja.
K tobě se utíkám, Hospodine, ať nejsem zahanben navěky, *
vysvoboď mě, jsi spravedlivý!
Popřej mi sluchu, *
rychle mě zachraň!
Buď mi ochrannou skálou, *
opevněnou tvrzí k mé záchraně,
vždyť ty jsi má skála a má tvrz, *
pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.
Vyprostíš mě z léčky pro mě nastražené, *
neboť ty jsi mé útočiště.
Do tvých rukou svěřuji svého ducha, *
Hospodine, věrný Bože, ty mě vysvobodíš.
Ctitele nicotných model nenávidíš, *
já však důvěřuji v Hospodina.
Budu se veselit a jásat nad tvým slitováním †
že jsi shlédl na moji bídu, *
že jsi mé duši pomohl v tísni,
žes mě nevydal do moci nepříteli, *
ale postavils mé nohy na volné prostranství.
Ant. Hospodine, popřej mi sluchu a zachraň mě. Aleluja.
2. ant. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine. Aleluja.
Smiluj se nade mnou, Hospodine, je mi úzko, *
hořem chřadne mé oko, duše i tělo,
Neboť můj život hyne ve strastech, *
má léta v hořekování
Strast mě zbavuje síly, *
moje kosti chřadnou.
Všichni nepřátelé mnou opovrhují, †
sousedům jsem pro smích, na postrach svým známým, *
kdo mě venku zhlédne, prchá přede mnou.
Vypadl jsem z paměti, jako bych byl mrtev, *
podoben jsem rozbitému hrnci.
Vždyť se tolik o mně šeptá – slyšel jsem to – hrůza odevšad! *
Spolu se proti mně radí, usilují zničit mi život.
Já však, Hospodine, v tebe doufám, *
říkám: Ty jsi můj Bůh!
Můj osud je ve tvé ruce, *
vysvoboď mě z moci mých úhlavních nepřátel!
Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, *
zachraň mě svou slitovností.
Ant. Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine. Aleluja.
3. ant. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal podivuhodné milosrdenství. Aleluja.
Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine, †
uchovals ji těm, kdo se tě bojí, *
popřáváš ji těm, kdo se k tobě utíkají před lidmi.
Tvoje tvář je jim bezpečnou ochranou *
před spiknutím lidí,
ukrýváš je ve stanu *
před svárlivými řečmi.
Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal *
podivuhodné milosrdenství v opevněném městě
Už jsem si říkal sklíčeně: *
„Jsem zapuzen od tvých očí!“
Tys však uslyšel můj hlasitý nářek, *
když jsem volal k tobě o pomoc.
Milujte Hospodina, všichni jeho svatí, *
Hospodin zachovává věrné,
ale plnou měrou odplácí těm, *
kdo si počínají drze.
Vzmužte se a buďte srdnatí, *
všichni, kdo spoléháte na Hospodina.
Ant. Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal podivuhodné milosrdenství. Aleluja.
Má duše touží po Hospodinu, aleluja,
mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Jana
2,1-11
Nové přikázání
Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u Otce: Ježíše Krista spravedlivého. On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i za (hříchy) celého světa.
Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání. Kdo tvrdí: „Znám ho,“ ale jeho přikázání nezachovává, je lhář a není v něm pravda. Kdo však jeho slovo zachovává, v tom je Boží láska opravdu přivedena k dokonalosti. Podle toho můžeme poznat, že jsme v Kristu. Kdo tvrdí, že v něm zůstává, má se i sám chovat tak, jak se choval on.
Milovaní, nepíšu vám o (nějakém) novém přikázání. Je to přikázání staré, které jste slyšeli hned na začátku. To staré přikázání je slovo, které jste slyšeli. Ale přesto všechno je ono přikázání, o kterém vám píšu, (také) nové. Je to pravdivé vzhledem ke Kristu i k vám, neboť tma přechází a pravé světlo už svítí. Kdo tvrdí, že je ve světle, ale svého bratra nenávidí, je dosud ve tmě. Kdo svého bratra miluje, zůstává ve světle a pro nikoho není pohoršením. Kdo však svého bratra nenávidí, je ve tmě a žije ve tmě; neví, kam jde, protože jeho oči pro samou tmu nevidí.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Jan 13,34; 1 Jan 2,10.3
Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. * Kdo miluje svého bratra, zůstává ve světle, aleluja.
Podle toho víme, že jsme Krista poznali, když zachováváme jeho přikázání. * Kdo miluje.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisu římských vyznavačů svatému Cypriánovi, biskupu a mučedníkovi
(Ep. 31,3-4: CSEL 3,559-560)
Kdo vytrvá až do konce, bude spasen
Opravdu, co by se z Boží vůle mohlo stát člověku slavnějšího a šťastnějšího, než přímo při popravě a v samém středu katů smět velebit Pána Boha? Než uprostřed různých vybraných ukrutných muk přichystaných světskou mocí, bez ohledu na vykloubené údy, bez ohledu na zmučené a k smrti ztrýzněné tělo, hlasem sice skomírajícím, přesto však svobodným vyznávat Krista, Božího Syna? Než zanechat světa a jít do nebe, opustit lidi a přebývat mezi anděly? Než překonat veškeré pozemské překážky a zcela svobodný stanout před Boží tváří a bez prodlení zaujmout místo v nebeském království? Než se v Kristově jménu stát spoluúčastníkem Kristova utrpení a z božské dobroty svého Soudce sám se stát soudcem? Než vyznáním Kristova jména získat neposkvrněné svědomí a neuposlechnout svatokrádežných lidských zákonů proti víře a veřejně dosvědčit pravdu? Než vlastní smrtí si podrobit smrt, které se všichni bojí, a touto smrtí dojít nesmrtelnosti? Než být veškerými nástroji krutosti ztýrán a zmučen a těmito mukami muka překonat, silou ducha se vzepřít proti všem bolestem rozdrásaného těla a nezaleknout se proudů vlastní krve? Než svou smrt za víru začít milovat a být přesvědčen, že náš život neutrpěl žádnou újmu?
Přímo jako hlaholem polnice nás sám Pán vybízí k tomuto boji slovy svého evangelia: Blahoslavení, kdo budou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Blahoslavení budete, budou-li vás pronásledovat a nenávidět. Radujte se a plesejte. Vždyť stejně také jejich otcové pronásledovali proroky, kteří byli před vámi. A jinde: Budete také stát před králi a vládci a bratr vydá bratra na smrt a otec syna. Kdo však vytrvá až do konce, bude spasen. A také: Kdo zvítězí, toho vezmu k sobě na svůj trůn, jak i já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůně.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Jak 1,12; Sir 14,1; Mdr 10,14
Blaze muži, který ve zkouškách vydrží; když se osvědčí, dostane za odměnu život, jak to Pán slíbil těm, kdo ho milují. * Blaze tomu, kdo nehřeší svými ústy, aleluja.
Boží moudrost sestoupila s ním do žaláře, neopustila ho v okovech. * Blaze tomu.
Nebo:
Zpráva Jana Scintilly, sudího v Olomouci, kardinálu Dietrichsteinovi o umučení Jana Sarkandra, z roku 1621
Věci ze zpovědi ani na mučení by nevyjevil
Dne 18. února v danou hodinu se, podroušeni, sešli ve vězení k třetímu vyšetřování útrpným právem Stibor Žernovský, Beneš Pražma, Hartman z Buchheimů, Vilém Ullersdefer a Bítovského hofmistr. Z luterské rady přišli Vít Oesterreicher, Albrecht Muttal a Jiřík Richter. Stibor Žernovský nejprve dobrotivě napomínal zmíněného pana Sarkandra a domlouval mu, jestli si ohledně štolby na něco vzpomněl, aby se přiznal, vždyť ví, co už má při výslechu za sebou. Aby vypověděl, co měl zařizovat, kam zavezli peníze. Jinak že s ním budou muset zacházet tak, jak mají přikázáno.
Nato Žernovskému vpadl do řeči Beneš Pražma a na pana Sarkandra křičel, co proti nim chystají, že mu to jistě pan Lobkovic ve zpovědi řekl.
Slavné paměti pan Sarkander vše popřel, že nic neví, že mu ve zpovědi nic svěřeno nebylo. A kdyby snad bylo, že to už dávno zapomněl, i kdyby však věděl, že by to neprozradil, i kdyby ho na kusy trhali. Kam jel štolba, že neví, že v Krakově jen přenocoval. Také o penězích že neví, jen dvě vědra vína jak veze, viděl.
Po těchto slovech zostřili podnapilí vyšetřování útrpným právem. V Pánu zesnulého pana Sarkandra znovu přivázali a ten z Buchheimů ho nařídil pálit pochodněmi. Kat když z přinucení pana Sarkandra pálit začal, pochodně mu zhasly, a kat je mrzutě hodil na zem.
Pak k němu přistoupili Stibor Žernovský a Beneš Pražma a ptali se ho, zda nezná nic chytřejšího, jak by z něho ty věci vypáčili. Kat odpověděl, že pro takové osoby žádný jiný způsob nezná. Na to řekli Stibor Žernovský a Beneš Pražma, že kdysi v Uhrách viděli namáčet v oleji a síře peří, že z toho udělali jakoby náplast a s ní pak prováděli torturu a ta péra na lidi házeli. Načež kat rozsvítil svíce, dal je panu Sarkandrovi k bokům a také šest v síře a smole namočených per v plameni položil na prsa, ramena a rozličná místa. Když na jeho těle shořely a svíce dohořely, musil na rozkaz výše řečených rozsvítit další svíce a postavit je k bokům pana Sarkandra ...
Když okolo něho stáli, opakoval jen to, co řekl na začátku, že je nevinen, a jen se bez přestání odporoučel všemohoucímu Bohu, jeho milé Matce Panně Marii a svaté Anně. Vroucně se modlil a vzdychal. A tato tortura a mučení trvaly téměř tři hodiny.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Jak 1,12; Sir 14,1; Mdr 10,14
Blaze muži, který ve zkouškách vydrží; když se osvědčí, dostane za odměnu život, jak to Pán slíbil těm, kdo ho milují. * Blaze tomu, kdo nehřeší svými ústy, aleluja.
Boží moudrost sestoupila s ním do žaláře, neopustila ho v okovech. * Blaze tomu.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys dal svatému mučedníku Janovi statečnost a sílu, aby žil podle své víry a věrně zachoval zpovědní tajemství; na jeho přímluvu posiluj i nás v každém nebezpečí, abychom ti jako on vždycky zůstali věrní. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky