18. prosinec 2024

Středa, doba adventní, 3. týden
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Vítej, Jezu Kriste,

z nebeské výsosti,

vítej z Panny čisté,

náš předrahý hosti.

Přišels k nám od Otce,

spasení původce,

z tebe se těšíme,

všichni radujeme,

Kriste, Králi náš.

Navštívils nás hříšné

zde v tomto vězení,

z lásky své přílišné,

nás všech k vyproštění.

S nebeským bohatstvím

přišels k nám chudičkým,

bys nás obdaroval,

sebe sama nám dal,

Kriste, Králi náš.

Ty jsi Král důstojný,

Syn Všemohoucího,

Pán a Bůh velebný,

nad nějž nic vyššího:

Sebe jsi ponížil,

pro nás hříšné zmařil,

učiněns podobný

nám, krom hříchu rovný

Kriste, Králi náš.

Ó, co tebou hnulo,

že ses tak ponížil,

co k tomu nutilo,

abys hříšným sloužil?

Než milost horlivá,

ta spravedlnost tvá,

chtěls ji vždy činiti,

naším bratrem býti,

Kriste, Králi náš.

ŽALMY

1. ant. Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech. 

Žalm 89 (88), 2-38
Bůh je milosrdný a věrný
Z (Davidova) potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako spasitele Ježíše. (Sk 13,23)
I (2-19)

Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech, *

 po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.

Řekl jsi totiž: „Navěky je založena milost.“ *

Na nebi jsi upevnil svou věrnost.

„Smlouvu jsem sjednal se svým vyvoleným, *

přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:

Navěky zajistím tvůj rod *

a tvůj trůn zbuduji na všechna pokolení.“

Nebesa oslavují tvé divy, Hospodine, *

a tvou věrnost shromáždění svatých.

Neboť kdo se může v oblacích rovnat Hospodinu, *

kdo z Božích synů se podobá Pánu?

Bůh je strašný ve sboru svatých, *

veliký a hrozný nad všechny kolem sebe.

Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? *

Mocný jsi, Hospodine, a tvá věrnost tě obklopuje.

Ty vládneš nad nezkrotným mořem, *

ty poutáš jeho vzduté vlny.

Tys probodl a rozdupal Rahab, *

svým silným ramenem jsi rozptýlil své nepřátele.

Tvá jsou nebesa, tvá je i země, *

založil jsi svět a vše, co jej plní.

Sever i jih jsi stvořil, *

Tábor a Hermon plesají v tvém jménu.

Tvé rámě je mocné, *

silná je tvá ruka, zdvižena tvá pravice.

Spravedlnost a právo jsou základem tvého trůnu, *

milost a věrnost před tebou kráčejí.

Šťastný je lid, který dovede oslavovat, *

chodí, Hospodine, v záři tvé tváře.

V tvém jménu jásají ustavičně *

a honosí se tvou spravedlností.

Neboť ty jsi leskem jejich moci *

a tvou přízní roste naše síla.

Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, *

náš král Svatému Izraele.

Ant. Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech.

2. ant. Kristus, Syn Boží, pochází jako člověk z rodu Davidova.

II (20-30)

Kdysi ve vidění jsi mluvil ke svým zbožným a řekls: †

„Jinochu jsem dal přednost před bojovníkem, *

povýšil jsem vyvoleného z lidu.

Nalezl jsem Davida, svého služebníka, *

pomazal jsem ho svým svatým olejem,

pevně ho drží má ruka *

i mé rámě ho posiluje.

Nepřítel ho neoklame, *

zvrácený člověk ho nepokoří.

Zničím před ním jeho protivníky *

a pobiji ty, kdo ho nenávidí.

Má věrnost a láska ho budou provázet, *

ve jménu mém zmohutní jeho síla.

Položím jeho ruku na moře *

a na řeky jeho pravici.

On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec, *

můj Bůh a skála mé spásy.

Já pak ho ustanovím prvorozeným synem, *

nejvyšším mezi králi země.

Navěky mu zachovám svou milost, *

má smlouva s ním platit nepřestane.

Dám věčné trvání jeho rodu, *

jeho trůn bude jako věk nebes.“

Ant. Kristus, Syn Boží, pochází jako člověk z rodu Davidova.

3. ant. Přísahal jsem Davidovi, svému služebníku; jeho potomstvo potrvá navěky.

III (31-38)

„Jestliže jeho synové opustí můj zákon *

a nebudou jednat podle mých příkazů,

jestliže poskvrní má ustanovení *

a nezachovají má přikázání:

potrestám metlou jejich nepravost *

a ranami jejich provinění.

Svou milost mu však neodejmu *

a svou věrnost neporuším.

Nezapřu svoji smlouvu, *

výrok svých rtů nepozměním.

Jednou provždy jsem přísahal při své svatosti, *

jistě neselžu Davidovi.

Jeho potomstvo potrvá navěky, *

jeho trůn bude přede mnou jako slunce,

jako měsíc, který je upevněn navěky, *

věrný svědek na nebi.“

Ant. Přísahal jsem Davidovi, svému služebníku; jeho potomstvo potrvá navěky.

Vzpřimte se a zdvihněte hlavu,

protože se blíží vaše vykoupení.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

46,1-13

Hospodin proti babylónským modlám

Padl Bél, zhroutil se Nabo,

jejich modly (připadly) soumarům a dobytku.

Jejich sochy nesou jako břemena unavená (zvířata).

Zhroutily se, spolu padly,

nemohly zachránit ty, kdo je nesli;

samy půjdou do zajetí.

Slyš mě, Jakubův dome,

vy všichni, kteří jste zbyli z Izraelova domu,

které nosím od mateřského klína,

které chovám od mateřského lůna.

Až do (vašeho) stáří jsem stejný,

až do (vašich) šedin se budu (s vámi) vláčet.

Činil jsem (tak), ponesu (vás),

povleču se (s vámi) a zachráním (vás).

Ke komu mě přirovnáte, ke komu připodobníte,

s kým změříte, abychom si byli rovni?

Sypou z měšce zlato,

váží na váze stříbro,

najímají zlatníka, aby (z toho) udělal boha;

koří se a klanějí.

Berou ho na ramena a nesou,

stavějí na jeho místo,

on stojí a ze svého místa se nehýbá.

Když (někdo) k němu volá, neodpovídá,

z tísně ho nevysvobodí!

Pamatujte na to a zastyďte se,

vezměte si to k srdci, odpadlíci!

Rozpomeňte se na minulost odpradávna,

že já jsem Bůh

a jiný Bůh není,

není mně podobného.

Od počátku oznamuji poslední věci,

dávno předtím to, co se ještě nestalo.

Říkám: „Můj úradek se splní,

udělám všechno, co si přeji.“

Od východu povolám dravého ptáka,

z daleké země muže, kterého jsem zvolil.

Jak jsem řekl, tak to splním,

jak jsem si umínil, tak to provedu.

Slyšte mě, vy tvrdohlavci,

kteří jste vzdáleni od spravedlnosti.

Přiblížil jsem svou spravedlnost, není daleko,

má spása se neomešká.

Na Siónu udělím spásu

a Izraeli svou slávu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Iz 46,12.13

Slyšte mě, vy tvrdohlavci, kteří jste vzdáleni od spravedlnosti. * Na Siónu udělím spásu a Izraeli svou slávu.

Přiblížil jsem svou spravedlnost, není daleko, má spása se neomešká. * Na Siónu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu Diognetovi

(Cap. 8, 5 – 9, 6: Funk 1, 325-327)

Bůh zjevil svou lásku prostřednictvím svého Syna

Nikdo z lidí Boha ani nespatřil, ani o něm nedal zprávu, nýbrž on sám sebe zjevil. A zjevil se prostřednictvím víry, jíž jediné je umožněno Boha spatřit. Neboť Bůh, Pán a tvůrce všeho, ten, který všechno učinil a všemu dal svůj řád, lidi nejen miloval, nýbrž je i trpělivě snášel. Vždycky takový byl i je i bude, přívětivý a dobrý, neznalý hněvu a pravdivý. Právě on jediný je dobrý. Když pojal nějaký veliký a slovem nepopsatelný záměr, sdělil jej pouze svému Synu.

Proto se zdálo, dokud ve své moudrosti udržoval a střežil své úmysly ve skrytu, že o nás nedbá a že se o nás nestará. Avšak poté, kdy prostřednictvím milovaného Syna zjevil a učinil přístupným to, co bylo připraveno hned od počátku, poskytl nám najednou všechno: mohli jsme mít užitek z jeho dobrodiní, patřit na něj a chápat ho; kdo z nás by to byl kdy čekal?

I potom, co již pojal všechny své záměry a se Synem je rozvrhl, nechal nás až do nedávné doby nerozvážně se unášet nezřízenými hnutími, ježto jsme byli odvedeni z pravé cesty rozkošemi a vášněmi. Jistěže se nikterak z našich hříchů neradoval, nicméně je snášel. Jistěže onu dobu nepravostí neschvaloval, vytvářel však nynější čas spravedlnosti. Tehdy nás naše vlastní činy měly usvědčit, že nejsme hodni života, aby nás nyní za hodny života uznala Boží dobrota; tehdy se mělo zjevně prokázat, že na základě toho, co je v nás, do Božího království vejít nemůžeme, aby nám bylo darováno vejít tam Boží mocí.

Když se ale naplnila míra naší nepravosti a stalo se zcela zřejmým, že nám v její odplatu hrozí trest a smrt, a když přišla doba, předurčená Bohem k tomu, aby se začala osvědčovat jeho dobrota a moc (jak nezměrná je Boží mírnost a láska k člověku!), neměl nás v nenávisti, nezavrhl nás, nemstil se. Naopak nás trpělivě snášel, podepřel nás, slitoval se a sám vzal na sebe naše hříchy, vlastního Syna dal jako cenu za naše vykoupení: svatého za hříšníky, zlem nezasaženého za zlosyny, spravedlivého za nespravedlivé, neporušitelného za porušitelné, nesmrtelného za smrtelné. Vždyť co jiného mohlo překrýt naše hříchy nežli jeho spravedlnost? U koho jiného jsme mohli my hříšní a bezbožní dojít ospravedlnění než u samotného Božího Syna?

Jaká je to slastná směna, jaké neprobadatelné ustanovení, jaká neočekávaná dobrodiní! Hříšnost mnohých se ukryje v jednom spravedlivém, a spravedlnost jednoho ospravedlní mnohé nespravedlivé!

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Sk 4,12; Iz 9,5

V nikom jiném není spásy. * Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v němž bychom mohli být spaseni.

Dostane jméno: podivuhodný rádce, mocný Bůh, věčný otec, kníže pokoje. * Neboť.

MODLITBA

Modleme se.

Prosíme tě, všemohoucí Bože, zbav nás tíživého otroctví hříchu, abychom žili ve svobodě, kterou nám přinesl tvůj Syn, Ježíš Kristus, jehož narození se připravujeme oslavit. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky