Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Veselými hlasy
spolu prozpěvujme,
vždycky po vše časy
v Bohu se radujme,
chválu vzdávajíce,
za dobrodiní mu
stále děkujíce.
Radost nevýslovná
všemu světu přišla,
když hvězda přejasná
z Jakuba nám vyšla,
z níž slunce světlosti
povstalo předivně
všem věrným k radosti.
Hvězda ta přeskvoucí
je Panna Maria,
jež to drahé slunce,
Krista, porodila,
kterýžto z temnosti
ráčil nás vyvésti,
přivést k své jasnosti.
Nebo:
Miluj Pána Boha svého
vždy z celého srdce svého,
z celé duše i mysli své,
ze vší síly i moci své.
Miluj též bližního svého
tak jako sebe samého,
ne pro sebe, leč pro něho
a pro Pána Boha svého.
Každý na to vždy pamatuj,
obojího se přidržuj,
abys chráněn všeho zlého
došel království věčného.
ŽALMY
Ant. Anděl Gabriel oznámil Panně Marii, že se má stát matkou Božího Syna, a nepřestane být pannou.
Jak miluji tvůj zákon, Hospodine! *
Po celý den o něm rozjímám.
Moudřejším nad mé nepřátele mě učinil tvůj předpis, *
neboť navěky je se mnou.
Rozumnější jsem nad všechny své učitele, *
neboť rozjímám o tvých přikázáních.
Rozvážnější jsem nad starce, *
neboť zachovávám tvá nařízení.
Zadržuji své nohy od každé zlé cesty, *
abych dbal na tvá slova.
Neuchyluji se od tvých rozhodnutí, *
protože tys mě poučil.
Jak sladké jsou na mém patru tvé výroky, *
nad med jsou sladší pro má ústa.
Tvými nařízeními jsem zmoudřel, *
proto nenávidím kdejakou neřestnou cestu.
Proč jsi nás, Bože, nadobro zavrhl, *
proč dýmá tvůj hněv proti ovcím, které paseš?
Pamatuj na svou obec, kterou sis kdysi získal, †
na svůj kmen, který sis vykoupil do vlastnictví, *
na horu Sión, kde ses usídlil.
Zaměř své kroky k dávným troskám: *
nepřítel ve svatyni všechno zničil.
Tvoji protivníci hlučeli uvnitř svatého místa, *
své korouhve tam vztyčili na vítězství.
Jsou podobni těm, kdo v houštině mávají sekyrou, *
hned širočinou a kladivem rozbíjejí všechny její brány.
Tvou svatyni vydali ohni, *
až do základů znesvětili příbytek tvého jména.
Řekli si v srdci: „Vyhubme je naráz, *
spalte všechny Boží svatyně v zemi!“
Už nevidíme svá znamení, nemáme proroka *
a nikdo z nás neví, jak dlouho ještě.
Jak dlouho se bude, Bože, protivník rouhat, *
jak dlouho bude nepřítel neustále tupit tvé jméno?
Proč odtahuješ svou ruku *
a svou pravici necháváš ležet v klíně?
Bůh však je mým králem od pradávna, *
tolikrát popřál vítězství v zemi.
Ty jsi svou mocí rozdělil moře, *
ve vodách jsi zdrtil hlavy oblud.
Tys roztříštil leviatanovy hlavy, *
hodils ho za pokrm netvorům moře.
Tys dal vytrysknout pramenům a potokům, *
tys vysušil mohutné řeky.
Tvůj je den a tvá je noc, *
tys učinil měsíc i slunce.
Tys vymezil všechny hranice země, *
ustanovil jsi léto a zimu.
Pamatuj na to: nepřítel se ti rouhal, Hospodine, *
pošetilý národ tupil tvé jméno.
Nevydávej supovi život své hrdličky, *
nezapomínej natrvalo na život svých chudých!
Shlédni na svou smlouvu, *
vždyť zákoutí země i pole plná jsou násilí.
Ať se ponížený nevrací zklamán, *
ubohý a nuzný nechť chválí tvé jméno!
Povstaň, Bože, ujmi se své věci, *
mysli na potupu, kterou tě den co den stíhá blázen.
Nezapomínej na křik svých protivníků, *
povyk tvých odpůrců stále se vzmáhá.
Ant. Anděl Gabriel oznámil Panně Marii, že se má stát matkou Božího Syna, a nepřestane být pannou.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Iz 61,11
Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít setbě, tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti a slávě před všemi národy.
Přijď, Pane, a neprodlévej;
zahlaď hříchy svého lidu.
Modleme se.
Bože, ty jsi náš stvořitel a vykupitel, tvé věčné Slovo se stalo v lůně Panny Marie člověkem, tvůj Syn se stal jedním z nás a má účast na našem lidském životě; dej, ať my máme účast na jeho božství. Neboť on s tebou žije a kraluje na věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky