18. listopad 2024

Pondělí, mezidobí, 33. týden
1. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Patřme k Bohu tak moudrému,

pro nás zde v světě chudému,

Pánu Ježíšovi,

život jeho pracovitý,

pokorný a trpělivý,

všichni sobě važme.

Vždyť on sám nás k tomu vede,

říká: „Učte se ode mne,

neboť já jsem tichý

a také srdcem pokorný;

jen tak naleznete pokoj

duším vašim věčný.“

Opět praví v Písmu jinde:

„Každý, kdo mi slouží věrně,

za mnou vždycky půjde,

a tak všude tam, kde jsem já,

tam i služebník můj bude;

poctí ho Otec můj.

Neb je cesta velmi úzká,

která vede do života,

úzkostí všech plná,

protivenství i hanění;

a zřídka se člověk najde,

jenž by nalezl ji.

Ale mnozí jdou cestou zlou,

hledí na cestu širokou

a bránu prostrannou,

která vede k zatracení.“

A o ní sám Kristus svědčí,

že mnozí jdou po ní.

Na Krista se rozpomeňme,

neboť on sám proti sobě

strpěl pomlouvání

a od hříšníků rouhání;

vytrvejme až do konce,

jej následujíce.

ŽALMY

1. ant. Zachraň mě pro své slitování, Hospodine.

Žalm 6
Vzývání Božího milosrdenství v těžkém soužení
Nyní je moje duše rozechvěna ... Otče, vysvoboď mě od té hodiny. (Jan 12,27)

Hospodine, nekárej mě ve svém hněvu, *

netrestej mě ve svém rozhorlení!

Smiluj se nade mnou, Hospodine, vždyť jsem chorý, *

uzdrav mě, Hospodine, neboť mé kosti se chvějí

a má duše je nadmíru vyděšená; *

ale ty, Hospodine, jak dlouho ještě...?

Obrať se, Hospodine, vysvoboď mou duši, *

zachraň mě pro své slitování,

protože mezi mrtvými nemyslí na tebe nikdo: *

Kdo tě v podsvětí může chválit?

Jsem vysílen od svého nářku, †

noc jak noc pláčem skrápím své lože, *

smáčím své lůžko slzami.

Oko mám zamžené hořem, *

zestárlo vinou všech mých nepřátel.

Pryč ode mě, všichni pachatelé bezpráví, *

neboť Hospodin zaslechl mé hlasité naříkání.

Uslyšel Hospodin mou prosbu, *

Hospodin mou modlitbu přijal.

Ať se všichni moji nepřátelé zastydí, ať se vyděsí, *

ať se kvapně odklidí v hanbě!

Ant. Zachraň mě pro své slitování, Hospodine.

2. ant. Hospodin bude utlačovanému útočištěm v dobách tísně.

Žalm 9 (9 A)
Poděkování za vítězství
Znovu přijde soudit živé i mrtvé.
I (2-11)

Hospodine, chci tě oslavovat z celého svého srdce, *

chci vyprávět o všech tvých podivuhodných skutcích.

V tobě se chci radovat a jásat, *

opěvovat jméno tvé, Svrchovaný,

protože se moji nepřátelé stáhli, *

zhroutili se a zanikli před tvou tváří.

Zjednal jsi mi právo a spravedlnost, *

zasedl jsi na stolec jako spravedlivý soudce,

obořil ses na pohany, bezbožníka jsi potřel, *

navždy jsi vyhladil jejich jméno.

Nepřátelům došly síly, jsou natrvalo zhrouceni, *

rozbořil jsi města, zanikla jejich památka.

Hospodin však trůní věčně, *

stolec svůj postavil k soudu.

Podle práva bude svět soudit, *

podle spravedlnosti vyřkne rozsudek nad národy.

Hospodin bude utlačovanému útočištěm, *

útulkem v dobách tísně.

Budou v tebe důvěřovat, kdo se znají k tvému jménu, *

protože neopouštíš, Hospodine, ty, kteří tě hledají!

Ant. Hospodin bude utlačovanému útočištěm v dobách tísně.

3. ant. Budu tě chválit, Hospodine, ve shromáždění tvého lidu.

II (12-21)

Zpívejte Hospodinu, který sídlí na Siónu, *

rozhlašujte jeho činy mezi národy,

vždyť si na ně vzpomněl jako krevní mstitel, *

nezapomněl na výkřiky ubožáků.

Hospodine, smiluj se nade mnou, †

pohleď na mé soužení, které snáším od svých nepřátel, *

vysvoboď mě z bran smrti,

abych hlásal všechnu tvou chválu u bran siónské dcery, *

ať se rozjásám nad tvou pomocí!

Pohané zapadli do jámy, kterou vykopali, *

noha jim uvázla v léčce, kterou nastražili.

Hospodin se dal poznat, vykonal soud, *

do díla svých rukou se chytil hříšník.

Ať se hříšní stáhnou do podsvětí, *

všichni pohané, kteří nedbají o Boha,

neboť nebude navěky zapomenut chudák, *

naděje ubohých nezajde navždy!

Hospodine, povstaň, ať nezbujní člověk, *

pohané budou souzeni před tvou tváří!

Hospodine, nažeň jim strachu, *

ať si pohané uvědomí, že jsou jen lidé!

Ant. Budu tě chválit, Hospodine, ve shromáždění tvého lidu.

Pouč mne, Hospodine, ať zachovávám tvůj zákon

a chráním ho celým svým srdcem.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Joela

4,1-3.9-21

Poslední soud a věčná blaženost

Tak praví Hospodin:

„Hle, v těch dnech

a v té době,

kdy změním osud

Judy a Jeruzaléma,

shromáždím všechny národy

a přivedu je do údolí Josafat.

Tam se s nimi budu soudit

o svůj národ a o své dědictví – o Izraele:

rozptýlili je mezi národy

a moji zemi rozdělili.

Losovali o můj národ,

chlapce vyměnili za nevěstku,

dívku prodali za víno, aby mohli pít.

Rozhlaste to mezi národy,

provolejte svatou válku,

povzbuďte reky,

ať přitáhnou a vystoupí

všichni bojovníci!

Překujte své radlice v meče,

své vinařské nože v kopí,

slaboch ať řekne:

‚Já jsem hrdina!‘

Vyrazte a přijďte,

všechny okolní národy,

a tam se shromážděte!

Hospodine, sešli své hrdiny!

Ať povstanou národy a vystoupí

do údolí Josafat,

tam zasednu, abych soudil všechny

okolní národy.

Mávněte srpem,

neboť dozrála žeň,

pojďte a šlapejte,

lis je už plný,

nádržky přetékají,

neboť zloba národů je velká.

Nesmírná množství

jsou v údolí Rozhodnutí,

neboť blízko je Hospodinův den

v údolí Rozhodnutí.

Slunce a měsíc se zatměly

a hvězdy ztratily svou zář.

Hospodin zahřmí, ze Siónu

a z Jeruzaléma se ozve svým hlasem;

zachvějí se nebesa i země.

Hospodin je útočištěm svému lidu,

záštitou synům Izraele.

Tu poznáte, že já, Hospodin, jsem váš Bůh,

sídlím na Siónu, na své svaté hoře,

svatyní se stane Jeruzalém,

cizáci jím už nepotáhnou.

Tehdy budou hory mokvat moštem,

pahorky potečou mlékem,

všemi potoky Judska poplynou vody,

z Hospodinova domu vytryskne pramen,

zavlaží údolí Šittim.

Z Egypta bude poušť,

z Edomska pustá step

pro násilí na judských synech,

jejichž nevinnou krev prolili v jejich zemi.

Juda bude bydlet na věky,

Jeruzalém po všechna pokolení.

Jejich krev pomstím, bez trestu ji neponechám.

Hospodin přebývá na Siónu.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Jl 4,18; Zj 22,17.1

Hory budou mokvat moštem, všemi potoky Judska poplynou vody, z Hospodinova domu vytryskne pramen. * Kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.

Anděl mi ukázal řeku živé vody, jasnou jako křišťál, vytékající zpod trůnu Božího a Beránkova. * Kdo žízní.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „O odpuštění hříchů“ od svatého Fulgencia, biskupa v Ruspe

(Liber 2, 11,2 – 12,1.3-4: CCL 91 A,693-695)

Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt

Rázem, v jediném okamžiku, na konečné zatroubení polnice, neboť polnice zazní, mrtví vstanou s tělem neporušitelným a my budeme proměněni. Říká-li Pavel „my“, ukazuje, že spolu s ním se milosti budoucí proměny dostane těm, kdo jsou v tomto čase spolu s ním a jeho druhy spojeni společenstvím církve a spravedlivého života. O jakou proměnu jde, naznačuje slovy: Toto tělo porušitelné musí totiž na sebe vzít neporušitelnost, a toto tělo smrtelné musí na sebe vzít nesmrtelnost. Aby tedy mohla jednou následovat taková proměna v podobě spravedlivé odměny, předchází ji nyní proměna v podobě nezištné štědrosti.

Takže odměna budoucí proměny se slibuje těm, kdo se v tomto životě změnili od zlého k dobrému.

Působením milosti se v nich tedy děje to, že zde nejprve ospravedlněním duchovně vstávají z mrtvých, a tak v nich počíná Boží dar proměny; později se při vzkříšení těla proměna ospravedlněných dovršuje a dokonalé oslavení trvá již navěky, aniž se mění. Nejprve milost ospravedlnění a pak milost oslavení je totiž proměňuje tak, že v nich tato sláva zůstává bez proměny a navěky.

Zde se totiž proměňují prvním vzkříšením, které je osvěcuje a obrací. Jím přecházejí ze smrti k životu, z hříchu ke spravedlnosti, z nevěry k víře, ze zlých skutků k svatému životu. Proto nad nimi nemá druhá smrt žádnou moc. O takových se praví ve Zjevení: Blažený, kdo má účast na tomto prvním vzkříšení! Nad takovými druhá smrt nemá moc. A v téže knize se rovněž praví: Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt. Neboť stejně jako první vzkříšení spočívá v obrácení srdce, spočívá druhá smrt ve věčném trestu.

Každý, kdo nechce být odsouzen k věčnému trestu druhé smrti, by tedy měl pospíchat, aby se už zde stal účastným prvního vzkříšení. Ti totiž, kdo se dají v tomto životě proměnit bázní Boží a přecházejí od špatného života k dobrému, ti přecházejí ze smrti do života a jednou také projdou proměnou z hanby do slávy.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Kol 3,3-4; Řím 6,11

Jste už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. * Až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

Považujte se za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem. * Až se ukáže.

MODLITBA

Modleme se.

Věčný Bože, ty jsi původce všeho dobra; vyslyš naše prosby a dej, ať služba tobě je naší stálou radostí, neboť opravdové štěstí člověka je v tom, že ti může celým svým životem sloužit. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky