7. prosinec 2024

Sv. Ambrože, biskupa a učitele církve
památka

Narodil se kolem roku 339 v Trevíru jako syn římského vysokého správního úředníka. Sám také v Římě vystudoval řečnictví a práva. Svou veřejnou činnost začal v Sirmiu (Sremska Mitrovica v dnešním Srbsku). Když působil v Miláně, byl tam zvolen za biskupa a 7. XII. 374 přijal biskupské svěcení. Svědomitě doplňoval své znalosti a brzy se proslavil jako pastýř a učitel svěřeného lidu. Stavěl se proti zneužívání císařské moci a hájil čistotu učení víry proti ariánům. Jeden ze svých dopisů poslal i na naše území markomanské královně Fritigile (PL 14, 36). Podporoval zpěv lidu při slavení liturgie a sám podle východního vzoru skládal hymny. Zemřel na Bílou sobotu 4. IV. 397.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Věrná duše, radostně

máš Krále přijmouti,

srdce jemu poddati,

co starého, vše obnoviti

a na jeho příchod čekati

a s nadějí vstříc jemu jíti.

Neb on rychle pospíchá

svůj lid navštíviti,

pokoj s sebou přinésti,

zarmoucené obveseliti,

z moci hříchů vysvoboditi,

příbytek svůj u nás najíti.

V světle choďme, nebluďme,

ke Kristu se znejme

a v pravdě jemu služme,

s toužebným hlasem ho žádejme,

aby ráčil nás navštíviti,

svou milostí obohatiti.

Bychom v ní zde společně

vždycky přebývali,

do konce setrvali,

navěky v nebi kralovali,

dej nám to, Kriste přežádoucí,

ó Králi, Pane všemohoucí.

ŽALMY

1. ant. Zpívejte Hospodinu, pamatujte na divy, které učinil.

Žalm 105 (104)
Bůh je ve svých slibech věrný
Těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému. (Řím 8,28)
I (1-11)

Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno, *

hlásejte mezi národy jeho díla.

Zpívejte mu, hrejte mu, *

vypravujte o všech jeho divech!

honoste se jeho svatým jménem, *

ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina!

Uvažujte o Hospodinu a jeho moci, *

stále hledejte jeho tvář!

Pamatujte na divy, které učinil, *

na jeho zázraky a rozsudky jeho úst,

potomstvo Abraháma, jeho služebníka, *

synové Jakuba, jeho vyvoleného!

Hospodin sám je náš Bůh, *

po celé zemi platí jeho rozhodnutí.

Pamatuje věčně na svoji smlouvu, *

na slib, který ustanovil pro tisíc pokolení,

na smlouvu, kterou sjednal s Abrahámem, *

na svou přísahu Izákovi.

Jako závazek to stanovil Jakubovi, *

Izraelovi jako věčnou smlouvu.

Řekl: „Tobě dám kananejskou zemi *

v dědičný úděl.“

Ant. Zpívejte Hospodinu, pamatujte na divy, které učinil.

2. ant. Když byl spravedlivý prodán, Hospodin ho neopustil, a chránil ho před hříšníky.

II (12-22)

I když jich bylo počtem málo, *

nemnoho, a byli v zemi přistěhovalci,

putovali od národa k národu, *

z jednoho království k jinému kmeni,

nedopustil, aby je kdo utlačoval *

a kvůli nim trestal krále:

„Nedotýkejte se mých pomazaných, *

neubližujte mým prorokům!“

Přivolal na zemi hlad, *

zbavil je chleba.

Poslal před nimi muže, *

Josef byl prodán za otroka.

Sevřeli pouty jeho nohy, *

do želez jeho hrdlo,

dokud se nesplnil jeho výrok, *

Hospodinovo slovo jej ověřilo.

Král poslal, a osvobodil ho, *

vládce národů ho propustil.

Ustanovil ho pánem svého domu *

a vládcem veškerého svého majetku,

aby vychovával knížata, jak uzná za vhodné, *

a jeho rádce učil moudrosti.

Ant. Když byl spravedlivý prodán, Hospodin ho neopustil, a chránil ho před hříšníky.

3. ant. Hospodin pamatoval na své svaté slovo, a vysvobodil svůj lid.

III (23-45)

Tehdy přišel Izrael do Egypta *

a Jakub se stal hostem v Chámově zemi.

Nadmíru pak rozmnožil svůj národ *

a dal mu větší sílu než jeho protivníkům.

Zvrátil jim srdce, že nenáviděli jeho národ, *

že lstivě jednali s jeho služebníky.

Tehdy poslal Mojžíše, svého služebníka, *

Áróna, jehož si vyvolil.

Dělali mezi nimi jeho divy *

a zázraky v Chámově zemi.

Seslal temnoty, a nastala tma, *

ale oni odpírali jeho slovům.

Proměnil v krev jejich vody *

a zahubil jim ryby.

Jejich země se hemžila žabami, *

vnikly i do komnat jejich králů.

Rozkázal, a přiletěla hejna much, *

komáři byli v celém jejich kraji.

Místo deště dal jim krupobití, *

plameny ohně v jejich zemi.

Potloukl jim révu i fíky, *

polámal stromy na jejich území.

Rozkázal, a přiletěly kobylky *

a sarančat nespočetné spousty.

Zhltaly všechnu zeleň v jejich zemi, *

zhltaly jim plodiny obilí.

Pobil všechny prvorozené v jejich zemi, *

prvotiny veškeré jejich mužné síly.

Potom své vyvedl se stříbrem a zlatem, *

nebylo nemocných v jejich kmenech.

Egypťané se radovali, že odcházejí, *

neboť hrůza z nich padla na ně.

Rozestřel oblak, aby je chránil, *

oheň, aby svítil v noci.

Projevili žádost, i poslal jim křepelky *

a sytil je chlebem z nebe.

Rozrazil skálu, a vytryskla voda, *

valila se pouští jak řeka.

Neboť pamatoval na své svaté slovo, *

které dal Abrahámovi, svému služebníku.

V radosti vyvedl svůj národ, *

s jásotem své vyvolené.

Dal jim pohanské země, *

zmocnili se majetku národů,

aby zachovávali jeho zákony *

a dbali jeho nařízení.

Ant. Hospodin pamatoval na své svaté slovo, a vysvobodil svůj lid.

Hospodin oznámil své slovo Jakubovi,

své zákony a přikázání Izraeli.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

21,6-12

Strážce ohlašuje pád Babylóna

Tak mi řekl Pán:

„Jdi, postav hlídku,

a co uvidí, ať ohlásí!

Uvidí-li vůz, spřežení koní,

jezdce na oslech a jezdce na velbloudech,

ať bedlivě pozoruje napjatým zrakem!“

Hlídka zavolala:

„Na stráži stojím, Pane,

ustavičně ve dne,

na své hlídce

stojím celé noci.

Hle, blíží se zástup mužů,

jedou po dvou!“

Ozývá se (hlas) a říká:

„Padl Babylón, padl

a všechny modly jeho bůžků

jsou na zemi v troskách!“

Můj (lide) pošlapaný, rozdrcený (jako) na mlatě!

Co jsem slyšel od Hospodina zástupů, od Boha Izraele, to jsem vám sdělil.

Výrok o Dumě:

Ze Seiru na mě volají:

„Strážce, kolik zbývá z noci?

Strážce, kolik zbývá z noci?“

Strážce řekl:

„Přichází jitro, ale také noc;

chcete-li se ptát, ptejte se,

vraťte se, přijďte!“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Zj 18,2.4.5

Anděl zavolal mocným hlasem: „Padl, padl ten veliký Babylón!“ Pak jsem uslyšel ještě jiný hlas z nebe: * Vyjděte z něho, můj lide, abyste neměli účast v jeho hříších.

Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh si připomenul jeho zločiny. * Vyjděte.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého Ambrože

(Epist. 2,1-2.4-5.7: PL 16 [edit. 1845], 847-881)

Líbeznost tvých slov ať si podmaňuje lid

Ambrož Konstancovi, svému spolubratru v biskupském úřadě.

Vzal jsi na sebe kněžský úřad, sedíš u kormidla církve a uprostřed vln řídíš její loď. Třímej kormidlo víry pevně, aby tě prudké bouře pozemského života nevyvedly z míry. I když je moře velké a širé, ty se nestrachuj, vždyť Bůh svou církev od základu nad moři vybudoval a pevně ji usadil nad proudy vod.

Nikoli náhodou tedy zůstává Boží církev vzdor všemu vlnobití světa stále pevná, jak se sluší na stavbu, která je zbudována na skále apoštolů, a její základy neochvějně odolávají útokům běsnícího moře. Vlny se ji snaží spláchnout, ona se neotřásá; a přestože se na ni často s ohlušujícím burácením obořují všechny živly tohoto světa, má zcela bezpečný přístav, v němž najdou záchranu všichni, kdo se do něho v nebezpečí uchýlí. Církev však není pouze vystavena náporu mořských proudů; také se na vlnách vznáší. A jsou to nejspíš ty vlny, o kterých se praví: Zdvihají řeky svůj hlas. Existují totiž proudy, tryskající z nitra toho, jenž se napil nápoje Kristova a přijal Božího Ducha. A tyto vody pozdvihují svůj hlas, když překypují milostí Ducha.

A je řeka, která se vlévá do srdcí Božích vyvolených jako bystřina. A také příval vod, přinášející radost duši pokojné a tiché. Každý, koho tento mocný proud zaplaví, jako zaplavil evangelistu Jana nebo svaté Petra a Pavla, pozdvihuje svůj hlas; a jako roznesl zvučný hlas apoštolů do všech končin světa slova radostné zvěsti, stejně i tento člověk začne kázat evangelium Pána Ježíše.

Přijmi tedy i ty, co ti Kristus nabízí, aby se i tvůj hlas rozezněl. Shromáždi Kristovu vodu, tu, která chválí Hospodina, shromáždi vodu z mnoha míst, kam vypršela z prorockých mračen.

Každý, kdo shromažďuje vodu z hor a přivádí ji k sobě nebo kdo pije z pramenů, sám se stane mračnem dávajícím vodu. Naplň tedy hlubiny svého nitra, aby tvá země nasákla vláhou z vlastních studánek.

Nuže, kdo hojně shromažďuje, hojně čte a snaží se porozumět, ten se naplňuje. A kdo se naplnil, může dávat vláhu jiným. A proto Písmo říká: Jestliže jsou mraky plné, vylévají déšť na zem.

Ať jsou tedy tvé promluvy pramenem bohatým, čistým a průzračným: ať jejich mravní naučení naplňuje duši každého posluchače lahodností, líbeznost tvých slov ať si podmaňuje lid, aby s radostí kráčel tam, kam jej vedeš.

Tvá kázání ať jsou plná moudrosti. Proto i Šalomoun praví: Ústa moudrého jsou nástrojem poznání. A jinde: Tvá slova ať vždycky mají smysl. To znamená, aby se tvé promluvy vyznačovaly skvělým projevem a jasnozřivostí a aby tvoje kázání a výklady nepotřebovaly žádného dalšího potvrzení, naopak: tvá řeč má mluvit sama za sebe, ani slovo nemá přijít nazmar nebo se minout smyslem.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

2 Tim 4,2; srov. Mal 2,7

Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj * s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.

Rty kněze střeží poznání, z jeho úst se požaduje poučení. * S všestrannou.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys dal své církvi svatého biskupa Ambrože, učitele pravé víry a příklad apoštolské statečnosti; nepřestávej nám ani dnes dávat představené ochotné plnit tvou vůli a schopné statečně a moudře vést tvůj lid. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky