Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Bůh miluje spravedlnost
a hříchy nenávidí,
učiňme jí vždycky zadost,
a budem Bohu milí.
Ve víře stůjme Kristově,
a budem v lásce Otcově;
v ní podle svých povolání
zůstaňme do skonání.
Hleďme všichni v poslušnosti
vůli Boží plniti,
konejme to s ochotností,
jinak budem hřešiti.
A když nám někdo ublíží,
ať nás to příliš netíží,
snažme se za Kristem jíti
a milosrdní býti.
Budem syny Nejvyššího
v Kristově společenství,
v domě Otce nebeského
majíce účastenství.
Všechno z lásky podstupujme,
pro bližní se obětujme,
neboť to je oběť živá,
pro Krista Bohu libá.
Přinášejme ji s radostí
Krista v tom následujme
s odhodláním a věrností,
nic sebe nelitujme.
Ani Kristus nelitoval,
když se za nás v oběť vydal;
ó buďme mu v tom podobní
a milujme své bližní
ŽALMY
1. ant. Unaven jsem již voláním, oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha.
Zachraň mě, Bože, *
neboť vody mi sahají až k hrdlu.
Zapadl jsem do hlubokého bahna *
a nemám, oč bych se opřel nohou;
dostal jsem se do hluboké vody *
a proud mě zaplavuje
Unaven jsem již voláním, *
hrdlo mi ochraptělo;
oči mi zeslábly, *
když vyhlížím svého Boha.
Více než mám vlasů na hlavě, *
je těch, kteří mě bez důvodu nenávidí,
silnější než mé kosti jsou ti, kteří mě stíhají bez příčiny. *
Co jsem neuloupil, to mám vrátit?
Bože, ty znáš mou pošetilost, *
mé poklesky nejsou před tebou skryty.
Nechť nejsou kvůli mně zklamáni, kdo doufají v tebe, *
Pane, Hospodine zástupů,
nechť kvůli mně nejsou zbaveni naděje, kdo hledají tebe, *
Bože Izraele!
Vždyť pro tebe jsem snášel potupu, *
pohana pokryla mou tvář.
Svým bratrům stal jsem se cizincem, *
synům své matky neznámým.
Neboť mě stravuje horlivost pro tvůj dům, *
padají na mě urážky těch, kdo tě urážejí.
Postem jsem zkrušil svou duši, *
i to mi bylo na potupu.
Místo šatů jsem si oblékl žínici *
a byl jsem jim k smíchu.
Tlachají o mně ti, kteří sedí u brány, *
posměšně o mně zpívají opilci.
Ant. Unaven jsem již voláním, oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha.
2. ant. Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.
Já se však, Hospodine, obracím modlitbou k tobě *
v čas milosti, Bože!
Vyslyš mě ve své veliké lásce, *
věrně mi pomoz!
Vyprosť mě z bahna, abych neutonul, †
vysvoboď mě od těch, kteří mě nenávidí, *
vytáhni mě z hluboké vody!
Ať mě nezaplaví vodní příboj, †
ať mě nepohltí hlubina, *
ať propast nade mnou nezavře jícen!
Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, *
obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Neskrývej svou tvář před svým služebníkem; *
vždyť jsem v úzkostech, rychle mě vyslyš!
Přibliž se ke mně, vysvoboď mě, *
kvůli mým nepřátelům mě zachraň!
Ty znáš mou potupu, hanbu a zneuctění, *
před tebou jsou všichni moji protivníci.
Potupa zlomila mé srdce, a proto chřadnu, †
čekal jsem, že někdo bude mít soucit, ale nikdo tu nebyl, *
čekal jsem, kdo by mě potěšil, ale nikoho jsem nenašel.
Do pokrmu mi dali žluč *
a v žízni mě napojili octem.
Ant. Do pokrmu mi dali žluč a v žízni mě napojili octem.
3. ant. Hledejte Boha, a budete se radovat.
Já jsem ubohý a plný bolesti, *
ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc.
Písní budu slavit Boží jméno, *
velebit je budu zpěvem chvály.
To bude Hospodinu milejší než obětovat býka, *
než obětovat dobytče s kopyty a rohy.
Uvědomte si to, ubožáci, a radujte se; *
pookřejte v srdci vy, kdo hledáte Boha!
Neboť Hospodin slyší chudáky, *
nepohrdá svými vězni.
Nechť ho chválí nebe a země, *
moře a vše, co se v nich hýbe.
Neboť Bůh pomůže Siónu †
a vystaví judská města: *
budou tam bydlit a obsadí je.
Zdědí je potomci jeho služebníků, *
budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.
Ant. Hledejte Boha, a budete se radovat.
Ukaž mi své cesty, Hospodine,
pouč nás o svých stezkách.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Žalozpěvů
3,1-33
Nářek a naděje
Člověče, pohlédni na můj smutek, na mé soužení
(způsobené) metlou jeho hněvu.
Zahnal mě a zavedl
do tmy, v níž není světlo.
Každý den stále jen
obrací svou ruku proti mně.
Způsobil, že zvadla moje kůže i maso,
rozdrtil mi kosti.
Zhotovil pro mě jařmo,
mou hlavu ovinul námahou.
Dává mi přebývat v temnotách
jako dávno mrtvým.
Ze všech stran proti mně postavil zeď,
že nelze uniknout,
ukoval má pouta.
Ano, i když volám a prosím,
nevšímá si mé modlitby.
Mé cesty zazdil kvádry,
zmátl mé stezky.
Číhá na mě jako medvěd,
jako lev na skrytých místech.
Sehnal mě z cesty a rozsápal mě;
přivedl mě v opuštění.
Natáhl svůj luk a zamířil ho na mě
jako na terč pro své šípy.
Vystřílel do mých ledví
střely svého toulce.
Jsem na posměch všem národům,
stále se mi vysmívají.
Hořkostmi mě nasytil,
napojil mě pelyňkem.
Nechal mě lámat si zuby na křemeni,
zašlapal mě do prachu.
Vzdálena je od štěstí má duše,
zapomněl jsem, co je blaho.
Tu jsem si řekl: „Veta je po mé síle,
po mé naději v Hospodina!“
Rozpomeň se na mou bídu a nejistotu,
na ten pelyněk hořký.
Ustavičně to mám na paměti,
má duše ve mně chřadne.
Toto však mám na mysli,
a proto budu doufat:
Boží milost není jistě vyčerpána,
jistě není u konce jeho slitování.
Každého jitra je nové,
veliká je tvá věrnost.
Volám: „Mým údělem je Hospodin,
v něho budu doufat.“
Dobrotivý je Hospodin k těm, kdo v něho doufají,
k duši, která ho hledá.
Dobře je mlčky čekat
na Boží pomoc.
Dobré je muži, když nese
jařmo od svého mládí.
Ať jen naříká a sténá,
když ho na něho Bůh vložil.
Ať skloní svá ústa do prachu,
snad zbývá naděje.
Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije,
ať se nechá nasytit potupou.
Neboť nezavrhuje Pán
své vlastní potomstvo.
Jestliže potrestá, opět se smiluje
podle množství svého slitování.
Vždyť nesužuje pro svou rozkoš,
netrestá smrtelníky s rozkoší.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Pláč 3,54.55.56.57.58
Řekl jsem: Veta je po mně! Vzýval jsem tvé jméno, Hospodine. * Slyšel jsi můj hlas a řekl jsi: Neboj se!
Ty ses ujal mého práva, Hospodine, zachránil jsi mi život. * Slyšel.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií svatého Jana Zlatoústého
(Ante exsilium, nn. 1-3: PG 52,427-430)
Pro mě život je Kristus a smrt ziskem
Dotírají na nás přívaly a hrozivé bouře. Ale nebojíme se, že nás zaplaví, protože stojíme na skále. Ať sebevíc zuří moře, skálu neroztříští, ať sebevíc se zdvihá vlnobití, Ježíšovu lodičku nezatopí. A tak se ptám: Čeho bychom se báli? Snad smrti? Pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Nebo snad vyhnanství? Nu řekni! Hospodinu náleží země i to, co je na ní. Nebo že nám propadne majetek? Nic jsme si na svět nepřinesli a určitě si odtud také nic nebudeme moci odnést. Takže nic nedbám toho, čím hrozí tento svět, a co mi nabízí, je mi k smíchu. Z chudoby strach nemám, nejsem chtivý bohatství. Smrti se nebojím, žít netoužím, leda pro vaše dobro. Právě proto vám připomínám, co se děje, milovaní, a prosím vás, abyste neztráceli naději.
Což neslyšíš, jak Pán říká: Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich? A že by nebyl tam, kde je tolik lidí spojeno poutem lásky? Mám přece jeho záruku. Nebo snad spoléhám na vlastní síly? Mám to od něho černé na bílém. O to se mohu opřít, na to se mohu spolehnout, tady vždycky najdu klidný přístav. Byť se otřásá celý svět, já vlastním jeho přípis, čtu si jeho slova, v nich mám své hradby a svou stráž. Jaká že jsou to slova? Já jsem s vámi po všechny dny až do skonání světa!
Kristus je se mnou, koho bych se bál? Aťsi proti mně běsní přívaly vod, a třeba celé moře, třeba i hněv mocných; nic z toho pro mě nemá větší cenu než pavučina. A kdyby mě tu nezdržovala vaše opravdová láska, hned dnes bych se nezdráhal jít jinam. Vždycky si totiž říkám: Pane, buď vůle tvá. Udělám, ne co chce tenhle nebo tamten, ale co chceš ty. V tom je má pevnost, má nepřístupná skála, má spolehlivá opora. Chce-li to Bůh, budiž. Chce-li, abych tady zůstal, díky mu. A chce-li snad, abych byl kdekoli jinde, zase mu děkuji.
A všude, kde jsem, jste také vy, všude, kde jste vy, jsem i já, neboť jsme jedno tělo a tělo patří k hlavě jako hlava k tělu. Dělí nás vzdálenost, ale spojuje láska, a tak ani smrt nás nemůže rozdělit. A kdyby třeba i mé tělo umřelo, má duše bude žít a bude myslet na svůj lid.
Vy jste moji spoluobčané, moji otcové, bratři a synové, vy jste mé údy a mé tělo, vy jste mé světlo, mnohem dražší než světlo pozemské, než slunce. Však také, co pro mě může znamenat sluneční paprsek proti vaší lásce? Jeho záře je sice pro můj pozemský život užitečná, ale vaše láska je mou korunou pro budoucnost věčnou.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
2 Tim 2,9-10; Žid 13,6; Žl 27 (26),1
Kvůli evangeliu trpím, dokonce jako zločinec v poutech. Ale Boží slovo spoutáno není. Všechno snáším kvůli vyvoleným. * Pán je můj pomocník. Co mi může udělat člověk?
Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? * Pán.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, sílo těch, kdo v tebe doufají, tys dal svatému Janu Zlatoústému dar výmluvnosti a statečnost v protivenstvích; posiluj nás, ať následujeme příklad jeho trpělivosti, a veď nás svým slovem, které on hlásal. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky