Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Pán učí: Blahoslavení
chudí duchem, v kterých není
pýcha ni žádost bohatství,
těch je nebeské království.
Blahoslavení lkající,
rozličný kříž snášející,
nechají světa marností,
budou potěšeni dosti.
Blahoslavení jsou tiší,
kteří slyšíce neslyší,
v křivdách o pomstu nestojí,
na zemi nejspíš obstojí.
Blahoslavení jsou věčně,
kdo spravedlnost srdečně
milují a lační po ní,
jistě budou nasyceni.
Jsou také blahoslavení
všichni lidé milosrdní,
neb milosrdenství dojdou,
bědám časným, věčným ujdou.
Blahoslavenství mnohého
jsou všichni srdce čistého,
neboť každý má věděti,
že budou Boha viděti.
Blahoslavení také jsou
ti, kdo sváry těžce nesou,
bližní smiřují, rovnají,
synů Božích jméno mají.
Také jsou blahoslavení,
kdo jsou pro pravdu věznění,
vyhnanství neb smrt snášejí,
ti do nebe náležejí.
Vpravdě jste blahoslavení,
jestliže by vám lidé zlí
zlořečili, trápíce vás,
a mluvili vše zlé o vás.
Radujte se z té milosti,
že je v nebeské radosti
složena hojná odplata,
která vám nebude vzata.
ŽALMY
1. ant. Hospodin přichází soudit svůj lid; nebe i země zvěstují jeho spravedlnost.
Svrchovaný Bůh, Hospodin, promluvil a volal zem *
od východu slunce až na západ.
Bůh zazářil ze Siónu plného nádhery: *
přichází náš Bůh a nemlčí.
Před ním sžírající oheň *
kolem něho zuří bouře.
Shůry volá k nebesům i k zemi, *
hodlá soudit svůj lid:
„Shromážděte mi mé svaté, *
kteří obětí sjednali mou smlouvu!“
A nebesa zvěstují jeho spravedlnost, *
že sám Bůh je soudcem.
Ant. Hospodin přichází soudit svůj lid; nebe i země zvěstují jeho spravedlnost.
2. ant. Vzývej mě v soužení, a vysvobodím tě.
„Slyš, můj lide, budu mluvit, †
Izraeli, proti tobě budu svědčit, *
já jsem Bůh, tvůj Bůh!
Nekárám tě pro tvé oběti, *
vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.
Nemusím brát býka z tvého chléva *
ani kozly z tvých ohrad.
Neboť mně patří veškerá zvěř lesní *
a na svých horách mám zvířat na tisíce.
Znám všechny ptáky na nebi, *
mé je vše, co se hemží na poli.
Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat, *
vždyť můj je svět se vším, co ho plní!
Copak požívám maso z býků *
či piji kozlí krev?
Přinášej Bohu oběť chvály *
a plň Nejvyššímu své sliby!
Pak mě vzývej ve dni soužení, *
vysvobodím tě, a budeš mě chválit.“
Ant. Vzývej mě v soužení, a vysvobodím tě.
3. ant. Kdo přináší oběti chvály, ten mě ctí.
Ale hříšníkovi Bůh praví: †
„Proč odříkáváš má přikázání *
a bereš do úst mou smlouvu
ty, který nenávidíš kázeň *
a má slova házíš za sebe?
Když jsi viděl zloděje, běžel jsi s ním *
a s cizoložníky jsi míval účast.
Zlo jsi vypouštěl ze svých úst *
a tvůj jazyk osnoval úskok.
Bavil ses pomlouváním svého bratra, *
tupil jsi syna své matky.
Takto jsi jednal, a já mám mlčet? †
Myslil jsi, že jsem jako ty? *
Usvědčím tě a řeknu ti to do očí!
Uvažte to, kdo zapomínáte na Boha! *
Jinak vás zahubím a nikdo vám nepomůže!
Kdo přináší oběť chvály, ten mě ctí, *
kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.“
Ant. Kdo přináší oběti chvály, ten mě ctí.
Nepřestáváme se za vás modlit,
abyste dobře poznali Boží vůli.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
13,13 – 14,6
Job se dovolává Božího soudu
Job odpověděl svým přátelům:
„Mlčte a nechte mě mluvit,
ať mě cokoli stihne.
Ve svých zubech ponesu své tělo,
na svou dlaň položím svou duši.
Může mě zabít, nemám však jinou naději,
jak své chování před ním obhájit.
Již to je mi k prospěchu,
že se nesmí před ním objevit rouhač.
Slyšte mé slovo,
mému výkladu popřejte sluchu!
Nuže, připravil jsem svou při (k soudu),
vím, že budu uznán spravedlivým.
Kdyby ještě někdo chtěl se mnou se přít,
pak bych už raději mlčel a zemřel.
Jen dvou věcí mě ušetři,
a pak se před tebou nebudu skrývat:
Svou ruku vzdal ode mě,
ať mě neděsí hrůza z tebe!
Pak se ptej, a já odpovím,
nebo já budu mluvit, a ty mně odpověz!
Kolik je mých nepravostí a hříchů?
O mé nevěrnosti a vině mě pouč!
Proč skrýváš svou tvář,
máš mě za svého nepřítele?
Chceš děsit list odvátý větrem,
či pronásledovat suché stéblo,
že trpký osud mně předpisuješ
a přisuzuješ viny mého mládí?
Do klády svíráš mé nohy,
špehuješ všechny mé cesty,
značíš si stopy mých nohou.
Můj život je jako měch, který se rozpadá,
jako oděv, který mol rozežírá.
Člověk zrozený z ženy
má život krátký a plný neklidu.
Jako květ vypučí, zvadne,
prchá jako stín a nevydrží.
A přece na něj otvíráš své oči
a ženeš ho na soud se sebou?
Kdo může z nečistoty udělat čisté?
Jistě nikdo.
Když už jsou určeny jeho dni
a u tebe je počet jeho měsíců,
když už jsi mu stanovil cíl, který ho nemine,
tedy aspoň se od něho odvrať a nech ho,
ať jako nádeník užívá svého dne.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Job 13,20.21; Jer 10,24
Bože, nebudu se před tebou skrývat; svou ruku vzdal ode mě, * ať mě neděsí hrůza z tebe.
Potrestej mě, Hospodine, ale s mírou, ne ve svém hněvu. * Ať mě.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze zápisu o mučednické smrti svatého Justina a jeho druhů
(Cap. 1-5: cf. PG 6,1566-1571)
Přidržel jsem se pravého učení křesťanů
Zatčené svaté předvedli před římského prefekta Rustika. Když stanuli před tribunálem, řekl prefekt Rustikus Justinovi: „Především buď oddán bohům a poslouchej císaře!“ Justin odpověděl: „Nelze přece nikoho obžalovat nebo postihovat za to, že jsme poslušni příkazů našeho spasitele Ježíše Krista.“
Rustikus řekl: „K jakému učení se hlásíš?“ Justin na to: „Snažil jsem se seznámit se všemi naukami a přidržel jsem se pravého učení křesťanů, ačkoli se nelíbí těm, kdo žijí v zajetí bludu.“
Prefekt Rustikus se zeptal: „Tak tohle učení se ti líbí, ubožáku?“ A Justin přisvědčil: „Ano, právě tak, řídím se jím jako správným učením víry.“
A prefekt Rustikus řekl: „Co je to za učení?“ Justin odpověděl: „My uctíváme Boha křesťanů. Věříme, že on je od počátku jediný stvořitel a tvůrce všeho stvoření viditelného i neviditelného. A uctíváme Pána Ježíše Krista, Božího Syna, o kterém už proroci předpověděli, že přijde jako hlasatel spásy pro lidské pokolení a jako učitel znamenitých učedníků. Já jsem ovšem jen člověk, a proto jsem přesvědčen, že tváří v tvář jeho nekonečnému božství mohu říci jen velmi málo, leč uznávám, že proroci měli jistou moc, neboť předem zvěstovali o tom, o němž jsem právě prohlásil, že je Boží Syn. Vím totiž, že z vnuknutí nebes proroci prorokovali o jeho příchodu mezi lidi.“
Rustikus se otázal: „Jsi tedy křesťan?“ A Justin odpověděl: „Ano, jsem křesťan.“
Nato řekl prefekt Justinovi: „Poslyš, o tobě říkají, žes učenec, a ty sám si myslíš, že víš, které učení je pravé. Jestliže budeš zbičován a zaplatíš vlastní hlavou, jsi přesvědčen, že vystoupíš na nebesa?“ Justin potvrdil: „Doufám, že když tohle přestojím, budu mít podíl v Božím příbytku. Vím přece, že všem, kdo žili správně, zachová Bůh svou milost až do skonání celého světa.“
Prefekt Rustikus řekl: „Takže ty se domníváš, že jakmile přijdeš do nebe, dostaneš nějakou znamenitou odměnu?“ Justin odpověděl: „To se nedomnívám, ale prostě to vím, mám to za naprosto jisté.“
Prefekt Rustikus pravil: „Vraťme se však k věci, o niž jde. Je opravdu nutné a naléhavé, abyste se sebrali a jako jeden muž obětovali bohům.“ Justin odpověděl: „Žádný rozumně myslící člověk neodpadne od pravé víry k bezbožnosti.“
Prefekt Rustikus prohlásil: „Neučiníte-li podle příkazu, bez milosti budete dáni na mučení.“ Justin odpověděl: „Přejeme si trpět pro našeho Pána Ježíše Krista, a tak být spaseni. Neboť toto utrpení nám zprostředkuje spásu a dodá naději před daleko hroznějším všeobecným soudem našeho Pána a Spasitele.“ Stejně prohlásili také ostatní mučedníci: „Dělej, co chceš, ale my jsme křesťané, a modlám neobětujeme.“
Prefekt Rustikus pak vynesl rozsudek následujícími slovy: „Protože tito lidé nechtěli obětovat bohům a uposlechnout příkazu císařova, nechť jsou podle předpisu zákona zbičováni a vydáni hrdelnímu trestu.“
S chválou Boží na rtech šli svatí mučedníci na popraviště. Tam byli sťati, a tak mučednickou smrtí vyznali víru ve Spasitele.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Sk 20,21.24; Řím 1,16
Vážně jsem kladl na srdce židům i pohanům, aby se obrátili k Bohu s vírou v našeho Pána Ježíše Krista. * Můj život nemá vůbec pro mě cenu, jen když dokončím svůj běh a úkol, který jsem přijal od Pána Ježíše: vydávat svědectví pro evangelium o Boží milosti.
Za evangelium se nestydím. Jím se přece projevuje Boží moc a přináší záchrana každému, kdo věří, nejdříve ovšem židům, ale pak i pohanům. * Můj.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys poučil svatého mučedníka Justina, že kříž, přestože ho mnozí považují za nesmyslný, vede k dokonalému poznání Ježíše Krista; pomáhej i nám, abychom dokázali odolat svodům klamných nauk a zůstali vždy pevní ve víře. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky