Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Řízením Boha živého
a z milosrdenství jeho
vštípen jsem v Krista Ježíše,
v společenství jeho církve.
Sluší se mně i každému
v Krista Pána vštípenému
víc a víc se zelenati
a ovoce vydávati.
Ó Bože, dej pomoc k tomu,
abych byl vždy v církve domu
jako oliva zelená,
užitečná, utěšená.
Lásky oleje svatého,
pomazání Ducha tvého,
rač mi ty sám uděliti,
dej ho v lampě srdce míti.
Jako ony moudré panny,
jak se sluší na křesťany,
kteří Ženicha čekají,
Krista, v němž naději mají.
ŽALMY
1. ant. Hospodin je záštita mého života.
Boží cesta je dokonalá, †
Hospodinovo slovo, tříbené ohněm, *
štítem je všem, kdo se k němu utíkají.
Neboť kdo je Bohem kromě Hospodina, *
kdo je skálou kromě našeho Boha?
Bůh, který mě opásává silou, *
činí mé chování dokonalým,
mým nohám dal hbitost jako nohám laní *
a postavil mě na výšiny,
mé ruce vycvičil k boji *
a mé paže k napínání bronzového luku.
Ant. Hospodin je záštita mého života.
2. ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.
Dals mi svůj záchranný štít, †
tvá pravice mě podpírala *
a tvá starostlivost mě učinila mocným.
Mým krokům jsi otevřel širokou cestu, *
proto nezakolísaly mé nohy.
Honil jsem své nepřátele a dostihl je, *
nevrátil jsem se, dokud jsem je úplně nezničil.
Potřel jsem je, že se nemohli vzchopit, *
padli mi pod nohy.
Opásals mě statečností k boji, *
pode mě srazils mé protivníky,
Zahnals na útěk mé nepřátele *
a zničil ty, kdo mě nenávidí.
Křičeli o pomoc, ale nikdo jim nepomáhal, *
(volali) k Hospodinu, ale neslyšel je.
Rozdrtil jsem je jako prach na větru, *
jako bláto na ulicích jsem je rozšlapal.
Vyprostils mě, když se lid bouřil, *
vládcem národů jsi mě ustanovil.
Slouží mně lid, který jsem neznal, *
poslouchají mě na jediné slovo.
Cizinci se ucházejí o mou přízeň, *
strachem jsou stiženi, v hrůze opouštějí své tvrze.
Ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.
3. ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.
Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála, *
sláva buď Bohu, mému spasiteli!
Bohu, který mě pověřil odplatou, *
pod moji moc národy sklonil.
Vysvobodil jsi mě od mých nepřátel, †
povýšils mě nad moje odpůrce, *
vyrvals mě z násilníkovy moci.
Proto tě budu, Hospodine, mezi národy chválit, *
opěvovat chci tvoje jméno.
Veliká vítězství jsi popřál svému králi, †
dáváš přízeň svému pomazanému, *
Davidovi a jeho potomstvu navěky.
Ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.
Otevři mé oči, Pane,
ať pozoruji divy tvého zákona.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Sirachovcovy
42,15 – 43,13 (řec. 42,15 – 43,12)
Chvalozpěv na Boha Stvořitele
Chci připomínat díla Páně
a vypravovat, co jsem viděl.
Na rozkaz Páně povstala jeho díla
a tvorstvo poslouchá jeho vůli.
Zářící slunce shlíží na všechno
a sláva Páně naplňuje všechna jeho díla.
Svatí Páně nejsou schopni
vyprávět všechny jeho divy,
to, co Pán, Všemohoucí, pevně stanovil,
aby svět trval v jeho slávě.
Zkoumá hlubiny moře i (lidské) srdce,
a odkrývá jejich tajemství.
Nejvyšší zná všechno, co lze poznat,
a dívá se na znamení věků.
Oznamuje minulé i budoucí
a odhaluje stopy ke skrytým věcem.
Žádná myšlenka mu neujde,
není před ním skryté ani jedno slovo.
Uspořádal divy své moudrosti,
neboť on je od věčnosti do věčnosti.
Nelze mu přidat nebo ubrat
a nepotřebuje žádného rádce.
Jak milá jsou všechna jeho díla,
i když se z nich vidí jen jiskra.
To všechno žije a zůstává navěky,
všechno (jej) poslouchá za každých okolností.
Všechno je rozdílné, jedno od druhého,
nic neudělal s nedostatkem.
Jedna věc zdůrazňuje dokonalost druhé.
Kdo se nasytí, když se dívá na Boží krásu?
Nádhera na výsosti je čistá obloha,
skvostný je pohled na klenbu nebes.
Rozhlašuje (ho) slunce, když se ukazuje při východu,
podivuhodný výtvor, dílo Nejvyššího!
V poledne vysouší zemi,
kdo může obstát v jeho žáru?
Při pracích, při nichž je potřeba žár,
se dmýchá do pece,
slunce však vypaluje hory trojnásobně.
Vydechuje ohnivý žár,
vyzařuje paprsky, že až oslepují oči.
Velký je Pán, jeho stvořitel,
podle jeho slov pospíchá svou drahou.
I měsíc (svítí) vždy ve svou dobu,
určuje čas a je znamením navždy.
Podle měsíce se určují svátky,
dává světlo, kterého ubývá po úplňku.
Po každém novu se obnovuje, jak říká jeho jméno,
přibývá ho podivuhodně, když se mění,
je korouhví pro nebeské sbory,
září na nebeské klenbě.
Nádhera hvězd je okrasou nebe,
zářivě zdobí výšiny Páně.
Na slova Svatého plní svůj úkol
a neunavují se na svých hlídkách.
Podívej se na duhu a chval jejího tvůrce,
je překrásná ve svém lesku.
Skvostným obloukem běží kolem nebe,
napjaly ji ruce Nejvyššího.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Zj 4,11; srov. Est 4,17de
Pane, náš Bože, jsi hoden, abys přijal slávu, čest i moc, * protože jsi stvořil všechno, z tvé vůle to povstalo a bylo stvořeno.
Ty jsi stvořil nebe i zemi; ty jsi Pán celého světa. * Protože.
DRUHÉ ČTENÍ
Z pojednání „Proti pohanům“ od svatého Atanáše, biskupa
(Nn. 40-42: PG 25,79-83)
Boží Slovo všemu dává krásu, řád a soudržnost
Kristův Otec, nejsvětější a stojící vysoko nade vším stvořeným, je jako ten nejlepší kormidelník: svou moudrostí a svým Slovem, kterým je náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus, všude všechno řídí a spravuje, aby všechno směřovalo ke spáse, a všechno dělá tak, jak uznává za dobré. A dobré je všechno právě tak, jak se to stalo nebo jak to vidíme se dít, neboť taková je jeho vůle, jak jistě nikdo nepochybuje. Kdyby totiž byl pohyb stvoření beze smyslu a svět se jen nahodile zmítal, plným právem by se neměla přikládat žádná víra tomu, co bylo řečeno. Jestliže však byl svět založen na smysluplnosti, moudrosti a vědění a je vybaven veškerou krásou, nemůže být tím, kdo všechno takto stvořil a uspořádal, nikdo jiný než Slovo Boží.
Míním Slovo, živé a tvůrčí, Slovo samého Dobra, Boha veškerenstva; Slovo, které je sám Bůh, jenž vyslovuje sám sebe; Slovo, které je jiné než všechno, co vzniklo, a než všechno stvoření; vlastní a jediné Slovo dobrého Otce, jež celý tento svět stvořilo a svou prozřetelností osvěcuje. Je to totiž dobré Slovo dobrého Otce, a jako takové dalo všemu řád: spojilo navzájem protiklady a uspořádalo je v jediný soulad. Je to jediný a jednorozený Bůh, který vychází z Otce jako dobrý z dobrého pramene a všemu dává krásu, řád a soudržnost.
Bůh, který svým vlastním věčným Slovem všechno učinil a svému stvoření propůjčil jsoucnost, nedopustil, aby bylo vlastní přirozeností unášeno a zmítáno; vždyť tak by mohlo opět propadnout v nebytí. Ale protože je dobrý, celé stvoření svým Slovem řídí a udržuje, Slovem, které je sám Bůh, takže stvoření osvícené vedením, prozřetelností a správou Slova může pevně setrvávat ve svém bytí. Stvoření totiž musí mít podíl na Otcově Slovu, které opravdu je, a toto Slovo všemu stvoření pomáhá, aby i ono mohlo být a nepřestalo existovat. To by se mu totiž přihodilo, kdyby je neudržovalo Slovo, které je obrazem neviditelného Boha, prvorozené ze všeho stvoření. Protože skrze ně a v něm má své bytí všechno, to, co je viditelné i co je neviditelné. A to Slovo je hlavou církve, jak učí služebníci pravdy ve svatých písmech.
Nuže, toto všemohoucí a nejsvětější Otcovo Slovo proniká všechny věci a všude se šíří jeho moc a osvěcuje všechno viditelné i neviditelné. Toto Slovo všechno objímá a všechno pevně drží, takže nic nezůstává mimo jeho moc. Naopak, všem a skrze všechny, každému zvlášť a současně všem dohromady, dává život a udržuje ho.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. Př 8,23-25.27.30
Od začátku, dříve než povstala země, než byly propasti, jsem se narodila, než byly prameny bohaté vodou, * dříve než byly zaklíněny hory, před pahorky mě Bůh zrodil.
Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, s ním jsem všechno pořádala. * Dříve.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, náš nebeský Otče, vyslyš naše prosby a provázej nás svou ochranou: dej nám poznat, co máme dělat, a posiluj nás, abychom to skutečně konali. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky