Modlitba se čtením
Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Řízením Boha živého
a z milosrdenství jeho
vštípen jsem v Krista Ježíše,
v společenství jeho církve.
Sluší se mně i každému
v Krista Pána vštípenému
víc a víc se zelenati
a ovoce vydávati.
Ó Bože, dej pomoc k tomu,
abych byl vždy v církve domu
jako oliva zelená,
užitečná, utěšená.
Lásky oleje svatého,
pomazání Ducha tvého,
rač mi ty sám uděliti,
dej ho v lampě srdce míti.
Jako ony moudré panny,
jak se sluší na křesťany,
kteří Ženicha čekají,
Krista, v němž naději mají.
ŽALMY
1. ant. Hospodin je záštita mého života.
Boží cesta je dokonalá, †
Hospodinovo slovo, tříbené ohněm, *
štítem je všem, kdo se k němu utíkají.
Neboť kdo je Bohem kromě Hospodina, *
kdo je skálou kromě našeho Boha?
Bůh, který mě opásává silou, *
činí mé chování dokonalým,
mým nohám dal hbitost jako nohám laní *
a postavil mě na výšiny,
mé ruce vycvičil k boji *
a mé paže k napínání bronzového luku.
Ant. Hospodin je záštita mého života.
2. ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.
Dals mi svůj záchranný štít, †
tvá pravice mě podpírala *
a tvá starostlivost mě učinila mocným.
Mým krokům jsi otevřel širokou cestu, *
proto nezakolísaly mé nohy.
Honil jsem své nepřátele a dostihl je, *
nevrátil jsem se, dokud jsem je úplně nezničil.
Potřel jsem je, že se nemohli vzchopit, *
padli mi pod nohy.
Opásals mě statečností k boji, *
pode mě srazils mé protivníky,
Zahnals na útěk mé nepřátele *
a zničil ty, kdo mě nenávidí.
Křičeli o pomoc, ale nikdo jim nepomáhal, *
(volali) k Hospodinu, ale neslyšel je.
Rozdrtil jsem je jako prach na větru, *
jako bláto na ulicích jsem je rozšlapal.
Vyprostils mě, když se lid bouřil, *
vládcem národů jsi mě ustanovil.
Slouží mně lid, který jsem neznal, *
poslouchají mě na jediné slovo.
Cizinci se ucházejí o mou přízeň, *
strachem jsou stiženi, v hrůze opouštějí své tvrze.
Ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.
3. ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.
Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála, *
sláva buď Bohu, mému spasiteli!
Bohu, který mě pověřil odplatou, *
pod moji moc národy sklonil.
Vysvobodil jsi mě od mých nepřátel, †
povýšils mě nad moje odpůrce, *
vyrvals mě z násilníkovy moci.
Proto tě budu, Hospodine, mezi národy chválit, *
opěvovat chci tvoje jméno.
Veliká vítězství jsi popřál svému králi, †
dáváš přízeň svému pomazanému, *
Davidovi a jeho potomstvu navěky.
Ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.
Otevři mé oči, Pane,
ať pozoruji divy tvého zákona.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
38,1-30
Bůh odpovídá Jobovi
Hospodin odpověděl Jobovi z (hlubin) bouře a řekl:
„Kdo to zatemňuje prozřetelnost
slovy bez rozmyslu?
Opásej svá bedra jako hrdina,
zeptám se tě, ty mi odpověz!
Kdes byl, když jsem zakládal zemi?
Pověz to, když jsi tak moudrý!
Kdo určil její rozměry, ty přec to musíš vědět!
Kdo na ní roztáhl měřicí provaz?
Na čem jsou položeny její základy,
kdo zasadil její základní kámen,
když sborem zajásaly jitřní hvězdy
a zaplesali všichni Boží synové?
Kdo zahradil moře branami,
když vytrysklo, vyšlo z lůna,
když jsem je oblékl mraky jak šatem,
temnotou (přikryl) jak plénkami,
když jsem pro ně vylámal hranice
a položil závoru s bránou?
Řekl jsem: Až sem smíš přijít, ne dál,
zde se má tříštit bujnost tvých vln.
Dával jsi někdy rozkazy jitru,
ukázal zoře místo, na němž má stát,
aby uchopila okraje země
a z ní vytřásla zločince?
(Ona) mění zemi jak hlínu pod pečetí,
jak oděv ji barví.
Bere se hříšníkům jejich světlo,
láme se rozpřáhlé rámě.
Pronikl jsi až k pramenům moře,
v jeho hlubinách jsi kráčel?
Otevřely se ti brány smrti,
uzřel jsi brány temnot?
Díval ses na zemské dálavy?
Pověz, znáš to všechno?
Kde je cesta k příbytku světla,
kdepak je místo temnot,
abys je přenesl do jejich území
nebo jim ukázal cestu tam, kde bydlí?
Ty to víš, vždyť tenkrát ses narodil,
tvých dnů je veliký počet!
Pronikl jsi k skladištím sněhu
a uzřel jsi zásobárny krupobití,
které jsem uchoval pro doby úzkosti,
pro den boje a války?
Kde je cesta, na které se rozdělují vichry,
odkud se žhavý vítr šíří po zemi?
Kdo vyrývá řečiště záplavám,
dělá dráhu hřímajícím mrakům,
že prší na neobývanou zemi,
na step, kde nežije člověk,
že se napojí bídná pustina,
že vypučí bujná zeleň?
Má snad déšť otce,
rodí někdo krůpěje rosy?
Z čího lůna vychází led,
kdo plodí jíní nebes?
Voda tuhne jako v kámen,
povrch oceánu tvrdne.“
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Řím 9,20; Job 38,3
Člověče, kdopak ty vůbec jsi, že si troufáš přít se s Bohem! * Copak může říci výrobek mistrovi: Proč jsi mě udělal zrovna takto?
Opásej svá bedra jako hrdina, zeptám se tě, ty mi odpověz! * Copak.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze života svatého Norberta
(Cf. Vita s. Norberti: PL 170,1262.1269.1294.1295; Litteræ Apostolicæ ab Innocentio II ad S. Norbertum: Acta Sanctorum, 21, in Appendice, p. 50)
Mezi velkými veliký, mezi malými nepatrný
Norberta řadíme po zásluze mezi ty muže, kteří vynaložili značné úsilí na uskutečnění náboženské reformy papeže Řehoře VII. Především chtěl dosáhnout toho, aby duchovní žili přísně podle evangelia, oddáni apoštolátu, v čistotě a chudobě, aby si oblékli „nového člověka jak co do oděvu, tak co do důstojenství, tj. byli zároveň nositeli řeholního šatu a hodnosti kněžské“. Norbert chtěl, aby jeho kněží „šli cestou Písma svatého a jejich vůdcem aby byl Kristus“. Vždycky jim kladl na srdce trojí: „přistupovat k oltáři a denním modlitbám církve s čistým srdcem, v kapitulu (při vyznání vin v řeholním shromáždění) napravovat všechno, v čem se dostali na scestí nebo co opomněli, a bratrsky pečovat o chudé“.
Přitom po vzoru prvotní církve, shromážděné kolem apoštolů, shromáždil kolem kněží žijících v klášterním společenství takové množství věřících laiků, mužů i žen, že mnozí tvrdili, že od apoštolských dob nezískal žádný člověk v tak krátkém čase prostřednictvím své družiny tolik následovníků Krista na cestě k dokonalému životu.
Když se stal arcibiskupem, povolal své spolubratry, aby přivedli k pravé víře obyvatele slovanských zemí. A bez ohledu na bouře a pozdvižení lidu usiloval o to, aby také diecézní duchovenstvo přivedl k náboženské obnově.
Obzvláštní úsilí posléze věnoval tomu, aby při zachování plné svobody církevních voleb upevnil a rozhojnil soulad mezi Apoštolským stolcem a císařstvím. A tak se stalo, že papež Inocenc II. mu napsal: „Apoštolský stolec se z celého srdce těší z toho, že v tobě má tak oddaného syna.“ A zároveň ho císař učinil říšským arcikancléřem.
Při tom všem osvědčoval naprosto neohroženou víru. Říkávali o něm: „V Norbertovi máme vynikající vzor víry, jako máme v Bernardovi z Clairvaux vzor lásky.“ V přiměřenosti mravů byl dále „mezi velkými veliký, mezi malými nepatrný a vůči všem laskavý“. A vynikal skvělou výmluvností: „planoucí slovo Boží, spalující neřesti, podněcující ctnosti a otevřené duše naplňující moudrostí“ ho natolik pronikalo, že byl ustavičně ponořen do Božích věcí a bez bázně je šířil.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
2 Tim 4,2.5; srov. Sk 20,28
Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. * Buď vytrvalý ve zkouškách, pracuj jako hlasatel evangelia.
Dbej na sebe i na celé stádce, v kterém tě Duch Svatý ustanovil za představeného, abys spravoval Boží církev. * Buď.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys dal své církvi svatého biskupa Norberta a naplnils ho láskou k modlitbě a pastýřskou horlivostí; na jeho přímluvu dávej i dnes svému lidu pastýře podle svého srdce a hojnou duchovní pastvu. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky