Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Řízením Boha živého
a z milosrdenství jeho
vštípen jsem v Krista Ježíše,
v společenství jeho církve.
Sluší se mně i každému
v Krista Pána vštípenému
víc a víc se zelenati
a ovoce vydávati.
Ó Bože, dej pomoc k tomu,
abych byl vždy v církve domu
jako oliva zelená,
užitečná, utěšená.
Lásky oleje svatého,
pomazání Ducha tvého,
rač mi ty sám uděliti,
dej ho v lampě srdce míti.
Jako ony moudré panny,
jak se sluší na křesťany,
kteří Ženicha čekají,
Krista, v němž naději mají.
ŽALMY
1. ant. Hospodin je záštita mého života.
Boží cesta je dokonalá, †
Hospodinovo slovo, tříbené ohněm, *
štítem je všem, kdo se k němu utíkají.
Neboť kdo je Bohem kromě Hospodina, *
kdo je skálou kromě našeho Boha?
Bůh, který mě opásává silou, *
činí mé chování dokonalým,
mým nohám dal hbitost jako nohám laní *
a postavil mě na výšiny,
mé ruce vycvičil k boji *
a mé paže k napínání bronzového luku.
Ant. Hospodin je záštita mého života.
2. ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.
Dals mi svůj záchranný štít, †
tvá pravice mě podpírala *
a tvá starostlivost mě učinila mocným.
Mým krokům jsi otevřel širokou cestu, *
proto nezakolísaly mé nohy.
Honil jsem své nepřátele a dostihl je, *
nevrátil jsem se, dokud jsem je úplně nezničil.
Potřel jsem je, že se nemohli vzchopit, *
padli mi pod nohy.
Opásals mě statečností k boji, *
pode mě srazils mé protivníky,
Zahnals na útěk mé nepřátele *
a zničil ty, kdo mě nenávidí.
Křičeli o pomoc, ale nikdo jim nepomáhal, *
(volali) k Hospodinu, ale neslyšel je.
Rozdrtil jsem je jako prach na větru, *
jako bláto na ulicích jsem je rozšlapal.
Vyprostils mě, když se lid bouřil, *
vládcem národů jsi mě ustanovil.
Slouží mně lid, který jsem neznal, *
poslouchají mě na jediné slovo.
Cizinci se ucházejí o mou přízeň, *
strachem jsou stiženi, v hrůze opouštějí své tvrze.
Ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.
3. ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.
Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála, *
sláva buď Bohu, mému spasiteli!
Bohu, který mě pověřil odplatou, *
pod moji moc národy sklonil.
Vysvobodil jsi mě od mých nepřátel, †
povýšils mě nad moje odpůrce, *
vyrvals mě z násilníkovy moci.
Proto tě budu, Hospodine, mezi národy chválit, *
opěvovat chci tvoje jméno.
Veliká vítězství jsi popřál svému králi, †
dáváš přízeň svému pomazanému, *
Davidovi a jeho potomstvu navěky.
Ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.
Otevři mé oči, Pane,
ať pozoruji divy tvého zákona.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Samuelovy
6,1-23
Archa úmluvy přenesena do Jeruzaléma
David se znovu se všemi vybranými muži z Izraele, se třiceti tisíci, a s veškerým lidem, který byl s ním, vydal na cestu z Baalímu Judova, aby odtud přivezli Boží archu, při níž se vzývá Jméno, jméno Hospodina zástupů, trůnícího nad ní na cherubech. Vezli Boží archu na novém povozu. Vyzvedli ji z Abinadabova domu na pahorku. Oza a Ahio, Abinadabovi synové, povoz doprovázeli. Oza šel při Boží arše, Ahio před archou. David a všechen izraelský dům tančili ze všech sil před Hospodinem za doprovodu zpěvů, citer, harf, bubínků, chřestítek a cymbálů.
Když přišli k Nachonovu humnu, napřáhl Oza ruku k Boží arše a zachytil ji, protože spřežení vybočilo z cesty. Hospodin vzplanul proti Ozovi hněvem. Bůh ho tam pro neúctu zabil a on tam při Boží arše zemřel. Davida se hluboce dotklo, že se Hospodin obořil na Ozu, a proto nazval to místo Perez-Oza (to je Ozovo zbořenisko); jmenuje se tak dodnes. V onen den pojala Davida bázeň před Hospodinem. Řekl: „Jak by mohla Hospodinova archa vejít ke mně?“ Proto David nechtěl přenést Hospodinovu archu k sobě do Města Davidova. David ji dal tedy dopravit do domu Obed-edoma Gatského. V domě Obed-edoma Gatského zůstala Hospodinova archa tři měsíce. Hospodin Obed-edomovi i celému jeho domu žehnal.
Potom králi Davidovi oznámili, že Hospodin pro Boží archu žehná Obed-edomovu domu i všemu, co mu patří. David dal Boží archu odnést za jásotu z domu Obed-edoma vzhůru do Davidova města. Když ušli nosiči archy šest kroků, obětoval býka a tučné tele. A David, opásán lněným efodem, tančil ze všech sil před Hospodinem. Takto David a celý dům nesli Hospodinovu archu za jásotu a za zvuku trub. Když Hospodinova archa vstupovala do Města Davidova, Michol, dcera Saulova, se právě dívala z okna. Viděla krále Davida, jak se točí a vyskakuje před Hospodinem, a v srdci jím pohrdla.
Přinesli tedy Hospodinovu archu a položili ji na její místo doprostřed stánku, který pro ni David zřídil. Potom David přinesl před Hospodinem celopaly a pokojné oběti. Když David skončil s obětováním celopalů a pokojných obětí, požehnal lid ve jménu Hospodina zástupů. Pak podělil všechen lid, celé množství Izraele, muže i ženy, každému dal chlebovou placku, koláč z datlí a koláč z hrozinek. Potom všechen lid odešel do svého domova.
David se vrátil, aby požehnal svému domu. Tu Michol, dcera Saulova, vyšla Davidovi vstříc se slovy; „Jak se dnes proslavil izraelský král! Před očima otrokyň svých služebníků se dnes odhaloval jako nějaký blázen.“ David Michol odvětil: „Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a místo celého jeho domu a ustanovil mě vládcem Hospodinova lidu, Izraele, před Hospodinem jsem tak dováděl. I když budu ještě víc zlehčován než teď a budu docela maličký i ve vlastních očích, budu vážen právě u těch otrokyň, o nichž jsi mluvila.“ A Michol, dcera Saulova, neměla děti až do dne své smrti.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Žl 132 (131),13; 24 (23),7
Hospodin si vyvolil Sión, přál si ho mít za své sídlo. * Ať vejde král slávy.
Zdvihněte, brány, své klenby, zvyšte se, prastaré vchody, * ať vejde.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilie svatého Jeronýma, kněze, k nově pokřtěným
(In psalmum 41 ad neophytos: CCL 78, 542-544)
Půjdu k podivuhodnému stánku
Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne má duše po tobě, Bože. Jako ty laně dychtí po bystré vodě, tak i naše laňky, to jest ti, kteří opustili Egypt tohoto světa a ve vodách svého křtu usmrtili faraona a zahubili celé vojsko; ďábel je mrtev a pokřtění dychtí po pramenech jeho církve, po Otci, Synu a Duchu Svatém.
O Otci se jako o prameni píše v Jeremiášovi: Mne, pramen živé vody, opustili a kopali si cisterny, cisterny rozpukané, které nemohou udržet vodu.
A o Synu na jiném místě čteme: Opustili pramen moudrosti.
A o Duchu Svatém: Kdo se napije vody, kterou mu dám já, ... stane se v něm pramenem vody tryskající do věčného života. Tento výrok snadno pochopíme, protože sám evangelista říká, že tu Spasitel mluvil o Duchu Svatém. Tím je naprosto zřejmě dokázáno, že trojím pramenem církve je tajemství Trojice.
Po tom dychtí duše věřícího, po tom dychtí duše pokřtěného, a proto říká: Má duše žízní po Bohu, živém prameni. Nechtěla Boha prostě jen vidět, ale přímo hořela touhou po něm a žíznila po něm neuhasitelnou žízní. Před přijetím křtu si katechumeni mezi sebou říkali: Kdy už smím přijít a ukázat se před Boží tváří? A hle, oč usilovali, se jim splnilo. Přišli a stanuli před Boží tváří, přistoupili k oltáři a octli se tváří v tvář tajemství Spasitele.
Byli připojeni ke Kristovu tělu, byli znovuzrozeni v životodárném prameni, a proto mohou s důvěrou říkat: Půjdu k podivuhodnému stánku, k Božímu domu. Božím domem je církev, ona je tím podivuhodným stánkem, je příbytkem radosti a chvály, hlasem oslavujících.
Nuže vy, kteří jste se nyní oblékli v Krista, pojďte za mnou podle mých pokynů, nechte se z víru tohoto světa vylovit Božím slovem jako rybky udicí, a řekněte: U nás je všechno podstatně jinak. Neboť ryby vytažené z moře hynou, ale nás apoštolové vytáhli z moře tohoto světa a ulovili, abychom se z mrtvých stali živými. Když jsme byli ve světě, náš pohled se ztrácel v hlubinách a život jsme trávili v bahně. Ale jakmile jsme byli vytaženi z vln, začali jsme vidět slunce, začali jsme se dívat na pravé světlo. A zaplavila nás nesmírná radost, takže říkáme své duši: Doufej v Boha, vždyť zase ho budu chválit, svého spasitele a svého Boha.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Žl 27 (26),4
Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: * abych směl přebývat v Hospodinově domě po všechny dny svého života.
Abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám. * Abych směl.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty jsi světlo a nejsou v tobě žádné temnoty, tys nás přijal za vlastní, a tím jsi nás učinil syny světla; dej, ať v nás nenajde místo temnota bludů, ale ať v nás září světlo tvé pravdy. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky