16. září 2024

Sv. Kornélia, papeže, a Cypriána, biskupa, mučedníků
nezávazná památka
(jen na Moravě)

Kornélius byl původem Říman a žil v 1. polovině 3. století. Po smrti papeže Fabiána (250) se stal jeho nástupcem, ale až v roce 251, protože císař Decius se rozhodl definitivně zlikvidovat křesťanství, a proto zakázal volbu nového římského biskupa. Věřící však začali sami v zástupech přicházet na úřady a hlásili, že jsou křesťané; pro velké množství obviněných musely pak být ukládány menší tresty. Ale bylo dost i těch, kdo v té době zapřeli svou víru. Při jejich návratu do církve hájili papežové zásadu, že po vykonaném pokání mohou být znovu přijati. Učený římský kněz Novacián neuznával možnost kajícího návratu a dal se od svých stoupenců zvolit za protipapeže (251). Na římské synodě pak byli téhož roku novaciáni odsouzeni jako bludaři a rozkolníci. Kornélius byl po roce zatčen a vypovězen z Říma. Zemřel v červnu 253 v místech, kde je dnešní Civitavecchia. Koncem 3. století byly jeho ostatky přeneseny do Kalistových katakomb; dnes jsou uloženy v kostele Panny Marie v římské čtvrti Trastevere.
Cyprián se narodil kolem roku 210 v severoafrické pohanské rodině. Věnoval se řečnictví, po přijetí křesťanství (246) se stal knězem (248) a od roku 249 byl biskupem v Kartágu (v dnešním Tunisku). Podporoval papeže Kornélia v boji proti novaciánům a posiloval jeho autoritu mezi ostatními biskupy. Ve svých spisech pojednával nejčastěji o církvi a její jednotě a povzbuzoval pronásledované křesťany k statečnosti. Když severní Afriku sužovaly loupeživé nájezdy barbarských kmenů a morová nákaza, organizoval duchovní i hmotnou pomoc. Po roce 255 nechtěl uznávat platnost křtu uděleného od heretiků, a proto došlo mezi ním a papežem Štěpánem k určitému napětí. Dříve než došlo k vyřešení sporu, byl za pronásledování 14. IX. 258 v Kartágu sťat. Jeho ostatky dal Karel Veliký převézt do opatství Compiégne v Lyonu ve Francii. Jejich památka se slavila už od počátku společně; u nás (v Čechách) se kvůli svátku sv. Ludmily překládá z 16. IX. na dnešní den.

Ranní chvály

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Děkujeme, ó Bože náš,

že jsi z lásky otcovské

této noci naše byl stráž

a že nad námi svou moc

neprovedl nepřítel náš.

Tebe my, Otče prosíme,

veď nás svým Svatým Duchem,

ať před tebou nehřešíme,

dej, ať tento celý den

k tvé cti a chvále strávíme.

Zažeň od nás ďábla zlého,

vzdal od nás i člověka

lstivého a nepravého,

pošli k naší ochraně

anděla svého svatého.

A poněvadž v potu tváři

svůj chléb jísti musíme,

Bože, dobrý Hospodáři,

požehnej pracím našim,

ať se nám zde dobře daří.

Na tvou lásku spoléháme,

tobě se poroučíme

se vším, co od tebe máme,

dej, ať ve zdraví času

večerního se dočkáme.

ŽALMY

1. ant. Hned zrána nás, Bože, nasyť svou slitovností.

Žalm 90 (89)
Věčný Bůh, útočiště každého člověka
U Boha je jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. (2 Petr 3,8)

Pane, tys nám býval útočištěm *

od pokolení do pokolení!

Dříve než se zrodily hory, než povstala země a svět, *

od věčnosti do věčnosti jsi ty, Bože!

Rozkazem vracíš člověka v prach *

a pravíš: „Vraťte se, smrtelníci!“

Neboť tisíc let je v tvých očích †

jako včerejší den, který minul, *

a jako noční hlídka.

Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, *

podobají se pučící trávě:

Zrána kvete a bují, *

večer je skosena a vadne.

Hyneme vskutku pro tvůj hněv, *

děsíme se pro tvé rozhořčení.

Položils před sebe naše viny, *

naše tajné hříchy jsou ve světle tvé tváře.

Neboť pominuly všechny naše dny v tvém hněvu, *

jako vzdech jsme dokončili svá léta.

Našich let bývá úhrnem sedmdesát, *

u toho, kdo je při síle, osmdesát.

Většina jich je lopota a trýzeň, *

neboť rychle pomíjejí, a my odlétáme.

Kdo uváží sílu tvého hněvu *

a kdo se bojí tvé nevole?

Nauč nás počítat naše dny, *

ať dojdeme k moudrosti srdce.

Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? *

Slituj se nad svými služebníky!

Nasyť nás brzy svou slitovností, *

ať jásáme a radujeme se po celý život!

Potěš nás za dny, kdy jsi nás soužil, *

za léta, kdy jsme zakoušeli zlé.

Nechť se ukáže tvým služebníkům tvoje dílo, *

tvá sláva jejich synům.

Ať je nad námi dobrotivost Pána, našeho Boha, †

dej zdar práci našich rukou, *

dej zdar práci našich rukou!

Ant. Hned zrána nás, Bože, nasyť svou slitovností.

2. ant. Oslavujte Hospodina po všech končinách země.

Kantikum
Chvalozpěv o Bohu, vítězi a spasiteli

Iz 42,10-16d

Zpívali před trůnem píseň novou. (Zj 14,3)

Zpívejte Hospodinu píseň novou, *

jeho chválu od končin země,

vy, kdo se vydáváte na moře, †

a všechno, čím je naplněné, *

ostrovy a ti, kdo je obývají!

Ať zajásá poušť a její města, *

osady, v nichž bydlí Kedar!

Ať zpívají obyvatelé Petry, *

ať volají z vrcholů hor!

Ať vzdávají Hospodinu slávu, *

ať na ostrovech zvěstují jeho chválu!

Hospodin vyjde jako hrdina, *

jako bojovník se roznítí zápalem k boji,

vydá válečný pokřik *

a přemůže své nepřátele.

„Dlouho jsem byl nečinný, *

mlčel jsem a zdržoval se;

(nyní) jak rodička budu křičet, *

sténat a zároveň nabírat dech.

Zpustoším hory a vrchy, *

všechnu jejich zeleň nechám zvadnout,

proměním řeky v ostrovy, *

vysuším bažiny.

Povedu slepé po cestě, kterou neznají, *

dám jim chodit po neznámých stezkách,

tmu před nimi změním ve světlo, *

nerovnou půdu v rovinnou.“

Ant. Oslavujte Hospodina po všech končinách země.

3. ant. Chvalte jméno Hospodinovo, vy, kteří sloužíte v Hospodinově domě.

Žalm 135 (134), 1-12
Bůh je Pán světa a dobrodinec svého lidu
Vy jste rod vyvolený ... abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. (Srov. 1 Petr 2,9)

Chvalte jméno Hospodinovo; *

chvalte, Hospodinovi služebníci,

kteří sloužíte v Hospodinově domě, *

v nádvořích domu našeho Boha.

Chvalte Hospodina, protože dobrý je Hospodin, *

opěvujte jeho jméno, protože je sladké.

Neboť Hospodin si vyvolil Jakuba, *

Izraele za svůj majetek.

Vždyť já vím: velký je Hospodin *

a náš Pán je nade všemi bohy.

Cokoli chce Hospodin, činí na nebi i na zemi, *

v moři i ve všech hlubinách vod.

Přivádí mraky od končin země, †

blesky vyvolává déšť, *

ze svých komor vyvádí větry.

Pobil egyptské prvorozence, *

lidi i dobytek.

Seslal divy a zázraky uprostřed tebe, Egypte, *

na faraona a (na) všechny jeho služebníky.

Potřel mnohé národy *

a zabil mocné krále:

Sichona, krále amoritského, Oga, krále bašanského, *

a všechny krále kananejské.

Jejich zemi dal do majetku, *

do majetku Izraeli, svému lidu.

Ant. Chvalte jméno Hospodinovo, vy, kteří sloužíte v Hospodinově domě.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Srov. Jdt 8,25-27

Děkujme Hospodinu, našemu Bohu, on nás zkouší, jako zkoušel naše otce. Myslete na to, jak jednal s Abrahámem a Izákem a co všechno se stalo Jakubovi. Jako je nezničil, když zkoumal jejich srdce, tak ani nás. Hospodin švihá ty, kteří jsou mu blízko, aby jim dal výstrahu.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Radujte se, spravedliví, z Hospodina: * sluší se, aby ho všichni chválili. Radujte se.

Zpívejte mu píseň novou: * sluší se, aby ho všichni chválili. Sláva Otci. Radujte se.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Antifona k Zachariášovu kantiku: Vzácná je smrt, která platí krví za nesmrtelnost.

PROSBY

Kristus vyslyší a spasí ty, kdo v něho doufají. Volejme k němu:

Pane, chválíme tě a doufáme v tebe.

Pane, ty jsi štědrý a milosrdný,

děkujeme ti za tvou nesmírnou lásku k nám.

Ty s Otcem neustále ve světě působíš,

obnovuj všechno silou Svatého Ducha.

Otevři oči nám i našim bratřím,

abychom dnes viděli tvé podivuhodné skutky.

Ty nás dnes voláš ke své službě,

učiň, ať jsme našim bratřím služebníky tvé mnohotvárné milosti.

Otče náš.

MODLITBA

Bože, tys dal svému lidu horlivé pastýře a statečné mučedníky Kornélia a Cypriána; na jejich přímluvu posiluj naši vytrvalost ve víře a veď nás, abychom horlivě usilovali o jednotu církve. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky