14. říjen 2024

Sv. Kalista I., papeže a mučedníka
nezávazná památka

Narodil se v 2. polovině 2. století v římském Zátibeří. Pocházel z křesťanské rodiny a byl původně otrokem. Papež Zefyrin, původně také otrok, ho vysvětil na jáhna (kolem roku 199) a svěřil mu správu křesťanského hřbitova na Via Appia – dnešních Kalistových katakomb. Když pak byl sám zvolen za papeže (217), postavil se proti němu římský kněz Hippolyt se svými stoupenci. Kalist vystoupil proti sabeliánům a odsoudil jejich bludné učení o nejsvětější Trojici. Dovolil přijímat kající hříšníky zpět do církve. Uznával platnost manželství uzavřených mezi svobodnými ženami a otroky. V Zátibeří zřídil správní a dobročinný ústav, v jehož sousedství byla v době papeže Julia I. (337-352) postavena bazilika S. Maria in Trastevere; tam byl také 14. X. 222 ubit protikřesťanskými výtržníky. Pohřben byl nejprve v Kalepodiových katakombách a později přenesen do této baziliky.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Svítilnou pro nohy mé je slovo tvé, Kriste,

temnost zapuzuje a činí cesty jisté;

kdo přijímá i rozjímá slovo nábožně,

v světle chodí, jemu tma nepanuje,

to ovoce slovo přijaté způsobuje.

Lék vpravdě výborný nám hříšníkům připravil

Kristus, lékař pravý, který z nebe sestoupil,

on jsa Slovo věčné slovem svým zdraví dává;

duše hříšná života v sobě nemá,

avšak slovem Božím může být oživena.

Chce-li kdo do života věčného přijíti,

musí slovo Boží vskutku zachovávati,

neboť z Božího zákona nic nepomine,

co Bůh řekl, to vše se jistě stane.

Ať v nás slovo tvé zůstane, popřej nám, Pane.

ŽALMY

1. ant. Jak dobrý je Bůh k těm, kdo mají čisté srdce!

Žalm 73 (72)
Mé štěstí je být nablízku Bohu
Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11,6)
I (1-12)

Jak dobrý je Bůh k upřímným lidem, *

jak dobrý je Pán k těm, kdo mají čisté srdce!

Téměř již zakolísaly mé nohy, *

málem již uklouzly mé kroky,

neboť jsem záviděl bezbožným, *

když jsem pozoroval blahobyt hříšných.

Opravdu, nemají nesnáze, *

jejich tělo je zdravé a dobře živené.

Netrápí je lidské strasti, *

nemají soužení jak ostatní lidé.

Proto je obepíná pýcha jako náhrdelník, *

násilnictví je přikrývá jakoby šatem.

Z dobrého bydla vychází jejich nepravost, *

prýští výmysly srdce.

Posmívají se, vedou zlé řeči, *

z povýšenosti hrozí útlakem.

Svými ústy míří do nebe, *

jejich jazyk rejdí po zemi.

Proto se k nim obrací můj lid, *

jako by se chtěl hodně nalokat vody,

a praví: „Jak by to mohl Bůh vědět, *

má o tom Nejvyšší znalost?“

Hle, takoví jsou hříšníci, *

klidně si žijí, hromadí bohatství.

Ant. Jak dobrý je Bůh k těm, kdo mají čisté srdce!

2. ant. Smích hříšníků se obrátí v nářek a jejich radost ve smutek.

II (13-22)

Marně jsem tedy zachoval své srdce bez úhony *

a v nevinnosti myl své ruce?

Stále jsem v soužení *

a den co den v trestu.

Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni,“ *

zradil bych rod tvých synů.

Hloubal jsem, jak bych to poznal, *

ale zdálo se mi to obtížné,

až jsem vnikl do Božích tajemství *

a přihlédl k jejich konci.

Věru, stavíš je na kluzkou cestu, *

do zhouby je vrháš.

Jak se zhroutili v mžiku, *

zhynuli, pominuli se hrůzou!

Jako člověk pohrdá snem, když se probudí, *

tak, Pane, až povstaneš, pohrdneš jejich výmysly.

Když se mé srdce jitřilo *

a bolest bodala v ledví,

byl jsem nerozumný a nechápal jsem, *

byl jsem před tebou podobný němé tváři.

Ant. Smích hříšníků se obrátí v nářek a jejich radost ve smutek.

3. ant. Mé štěstí je být nablízku Bohu; kdo se od něho vzdaluje, zahyne.

III (23-28)

Já však chci stále být u tebe: *

uchopils mě za pravici,

povedeš mě svou radou *

a potom mě vezmeš do slávy.

Koho mám na nebi kromě tebe? *

Když jsem u tebe, nevábí mě země.

Touhou hyne mé tělo i duše, *

Bůh je navždy skála mého srdce a můj podíl.

Vždyť hle, kdo se od tebe vzdaluje, zahyne, *

zahubíš všechny, kdo jsou ti nevěrní.

Mé štěstí však je být nablízku Bohu, *

mít útočiště v Pánu, Hospodinu.

O všech tvých skutcích budu vypravovat *

v branách siónské dcery.

Ant. Mé štěstí je být nablízku Bohu; kdo se od něho vzdaluje, zahyne.

Hospodine, miluji tvůj zákon,

rozjímám o tvých přikázáních.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Aggea

2,10-23

Dosavadní kletba se změní v požehnání; Boží slib Zorobábelovi

Dvacátého čtvrtého dne devátého (měsíce) druhého roku Dareiovy (vlády) Hospodin oslovil proroka Aggea: „Tak praví Hospodin zástupů: Zeptej se kněží na (tento) příkaz (Zákona): Jestliže někdo nese posvěcené maso v lemu svého šatu a tím lemem se dotkne chleba nebo jiného jídla, vína, oleje nebo jiného pokrmu, bude tím (chléb) posvěcen?“ Kněží odpověděli: „Nebude.“

Aggeus (opět) řekl: „Jestliže poskvrněný mrtvolou se dotkne něčeho z těch věcí, budou poskvrněny?“ Kněží odpověděli: „Budou poskvrněny.“ Tu se Aggeus ujal slova a řekl: „Právě tak je (tomu) přede mnou s tímto národem a s tímto lidem – praví Hospodin – právě tak je poskvrněna každá práce jejich rukou a všechno, co tam obětují.

Nyní si dobře všimněte ode dneška i napříště: Dříve než byl v Hospodinově chrámě pokládán kámen ke kameni, co se vám stávalo? Když někdo přistoupil k hromadě obilí (pro) dvacet měřic, bylo jich deset; když někdo přistoupil k lisu, aby načerpal padesát džbánů, bylo jich dvacet. Bil jsem vás žhavým větrem, (obilnou) snětí a krupobitím na všem, čím se vaše ruce zabývaly, ale ke mně jste se neobrátili – praví Hospodin.

Všimněte si dobře ode dneška i napříště – od dvacátého čtvrtého dne devátého měsíce, ode dne, kdy byly položeny základy k Hospodinovu chrámu – všimněte si – je ještě zrno na sýpce? Nepřinesly ještě plody vinná réva, fíkovník, granátovník a olivový strom? Ode dneška budu žehnat!“

Hospodin oslovil Aggea dvacátého čtvrtého dne měsíce podruhé: „Řekni judskému místodržiteli Zorobábelovi: Otřesu nebem i zemí a zvrátím královské trůny a zničím moc pohanských království. Převrátím válečný vůz s těmi, kdo na něm jedou; padnou koně se svými jezdci, každý mečem svého druha. V ten den – praví Hospodin zástupů – vezmu tebe, můj služebníku Zorobábeli, synu Šealtielův – praví Hospodin – a učiním z tebe pečetní prsten, neboť jsem tě vyvolil“ – praví Hospodin zástupů.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Ag 2,6.7.9

Otřesu nebem i zemí, praví Hospodin zástupů. * Slávou naplním tento dům.

Budoucí sláva tohoto domu bude větší, než byla sláva prvního; na tomto místě dám pokoj. * Slávou.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Fortunátovi“ od svatého Cypriána, biskupa a mučedníka

(Cap. 13: CSEL 3,346-347)

V míru odměňuje Bůh dobré svědomí

Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Kdo by se tedy všemožně nesnažil dosáhnout tak veliké slávy, že se stane přítelem Božím, že se bude ihned radovat s Kristem, že po pozemských útrapách a mukách obdrží božskou odměnu? Pro vojáky tohoto světa je slávou vracet se po porážce nepřítele vítězně do vlasti. Ale oč je větší a slavnější vracet se po přemožení ďábla vítězně do ráje; přinést tam, odkud byl Adam vyhnán pro svůj hřích, znamení vítězství nad tím, který Adama oklamal; podat Pánu jako nejmilejší dar neporušenou víru, bezúhonnou statečnost mysli a skvělý projev oddanosti; doprovázet ho, až bude přicházet, aby se ukázala jeho moc nad nepřáteli; být mu po boku, až zasedne k soudu; stát se spoludědicem Kristovým, být postaven na roveň andělům a s patriarchy, apoštoly a proroky radostně vlastnit jako svůj úděl nebeské království. Jaké pronásledování a jaké útrapy by mohly tyto myšlenky překonat a porazit?

Když o tom mysl rozjímá, je statečná a vytrvalá, a duch, posílen jistotou pevné víry v život budoucího věku, se nezachvěje při žádných ďáblových hrozbách a výhrůžkách světa. Při pronásledování se uzavírá nepřátelsky země, ale je otevřeno nebe; hrozí antikrist, ale chrání Kristus; přichází smrt, ale následuje nesmrtelnost. Jaká je to čest a jaká vnitřní jistota odejít z tohoto světa radostně, odejít uprostřed soužení a úzkostí slavně, zavřít na chvíli oči, které se dívaly na lidi a na svět, a ihned je otevřít, aby uviděly Boha a Krista! Jak rychlý a šťastný přechod! Naráz jsi vzat ze země, abys byl usazen v království nebeském.

Na to je třeba myslet, nechat se tím prostoupit a rozjímat o tom dnem i nocí. Zastihne-li pronásledování Božího vojáka v takových myšlenkách, nebude možno zdolat jeho odvahu, odhodlanou k boji. Nebo kdyby byl odvolán ještě předtím, nezůstane bez odměny víra, která byla připravena k mučednictví. Bůh soudce dává odměnu bez ohledu na dobu: v pronásledování odměňuje zápas, v míru dobré svědomí.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. Sk 20,28; 1 Kor 4,2

Dbejte na celé stádce, v kterém vás Duch Svatý ustanovil za představené. * Starejte se o Boží lid, vykoupený krví Božího Syna.

Když někdo něco spravuje, požaduje se od něho, aby na něj bylo spolehnutí. * Starejte se.

MODLITBA

Modleme se.

Vyslyš, Bože, prosby svého lidu a pro zásluhy svatého papeže Kalista, jehož mučednickou smrt si dnes připomínáme, chraň svou církev a pomáhej nám překonávat životní obtíže. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky