19. červen 2024

Sv. Romualda, opata
nezávazná památka

Narodil se kolem roku 952 v Ravenně jako syn místního šlechtice. Stal se benediktinem (972), ale brzy začal vést poustevnický život (975). Dlouhá léta cestoval, hledal samotu a snažil se spojit benediktinskou řeholi se způsobem života staroegyptských poustevníků. Zakládal malé mnišské komunity, mezi nimi též v Camaldoli ve střední Itálii (1012), kde později vznikl řád kamaldulských mnichů poustevníků. Zemřel 19. VI. 1027 ve své poustevně ve Val di Castro poblíž Ravenny. V roce 1032 byl prohlášen za svatého.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Kristus Pán praví:

Ti, kdo zachovají

slovo moje s věrností,

smrti neokusí na věčnosti.

Kdo slyší slova

a je zachovává,

ten je blahoslavený,

a bude do slávy uvedený.

Písmo nám svědčí,

že pro slovo Boží

musí mnoho trpěti,

kdo se chce Krista zde přidržeti.

Nic se nebojme,

jenom v pravdě stůjme,

věříce jeho řeči

doufejme v pomoc jeho a péči.

Státi bezpečně

budem ustavičně

v jeho svatém učení,

neopustí nás až do skončení.

Ó milý Pane,

dej, ať v nás zůstane

užitek slova tvého,

přiveď nás do království věčného.

ŽALMY

1. ant. Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech. 

Žalm 89 (88), 2-38
Bůh je milosrdný a věrný
Z (Davidova) potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako spasitele Ježíše. (Sk 13,23)
I (2-19)

Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech, *

 po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost.

Řekl jsi totiž: „Navěky je založena milost.“ *

Na nebi jsi upevnil svou věrnost.

„Smlouvu jsem sjednal se svým vyvoleným, *

přísahal jsem Davidovi, svému služebníku:

Navěky zajistím tvůj rod *

a tvůj trůn zbuduji na všechna pokolení.“

Nebesa oslavují tvé divy, Hospodine, *

a tvou věrnost shromáždění svatých.

Neboť kdo se může v oblacích rovnat Hospodinu, *

kdo z Božích synů se podobá Pánu?

Bůh je strašný ve sboru svatých, *

veliký a hrozný nad všechny kolem sebe.

Hospodine, Bože zástupů, kdo je jako ty? *

Mocný jsi, Hospodine, a tvá věrnost tě obklopuje.

Ty vládneš nad nezkrotným mořem, *

ty poutáš jeho vzduté vlny.

Tys probodl a rozdupal Rahab, *

svým silným ramenem jsi rozptýlil své nepřátele.

Tvá jsou nebesa, tvá je i země, *

založil jsi svět a vše, co jej plní.

Sever i jih jsi stvořil, *

Tábor a Hermon plesají v tvém jménu.

Tvé rámě je mocné, *

silná je tvá ruka, zdvižena tvá pravice.

Spravedlnost a právo jsou základem tvého trůnu, *

milost a věrnost před tebou kráčejí.

Šťastný je lid, který dovede oslavovat, *

chodí, Hospodine, v záři tvé tváře.

V tvém jménu jásají ustavičně *

a honosí se tvou spravedlností.

Neboť ty jsi leskem jejich moci *

a tvou přízní roste naše síla.

Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, *

náš král Svatému Izraele.

Ant. Navěky chci zpívat o Hospodinových milostech.

2. ant. Kristus, Syn Boží, pochází jako člověk z rodu Davidova.

II (20-30)

Kdysi ve vidění jsi mluvil ke svým zbožným a řekls: †

„Jinochu jsem dal přednost před bojovníkem, *

povýšil jsem vyvoleného z lidu.

Nalezl jsem Davida, svého služebníka, *

pomazal jsem ho svým svatým olejem,

pevně ho drží má ruka *

i mé rámě ho posiluje.

Nepřítel ho neoklame, *

zvrácený člověk ho nepokoří.

Zničím před ním jeho protivníky *

a pobiji ty, kdo ho nenávidí.

Má věrnost a láska ho budou provázet, *

ve jménu mém zmohutní jeho síla.

Položím jeho ruku na moře *

a na řeky jeho pravici.

On mě bude vzývat: Ty jsi můj otec, *

můj Bůh a skála mé spásy.

Já pak ho ustanovím prvorozeným synem, *

nejvyšším mezi králi země.

Navěky mu zachovám svou milost, *

má smlouva s ním platit nepřestane.

Dám věčné trvání jeho rodu, *

jeho trůn bude jako věk nebes.“

Ant. Kristus, Syn Boží, pochází jako člověk z rodu Davidova.

3. ant. Přísahal jsem Davidovi, svému služebníku; jeho potomstvo potrvá navěky.

III (31-38)

„Jestliže jeho synové opustí můj zákon *

a nebudou jednat podle mých příkazů,

jestliže poskvrní má ustanovení *

a nezachovají má přikázání:

potrestám metlou jejich nepravost *

a ranami jejich provinění.

Svou milost mu však neodejmu *

a svou věrnost neporuším.

Nezapřu svoji smlouvu, *

výrok svých rtů nepozměním.

Jednou provždy jsem přísahal při své svatosti, *

jistě neselžu Davidovi.

Jeho potomstvo potrvá navěky, *

jeho trůn bude přede mnou jako slunce,

jako měsíc, který je upevněn navěky, *

věrný svědek na nebi.“

Ant. Přísahal jsem Davidovi, svému služebníku; jeho potomstvo potrvá navěky.

Hospodine, tvé slovo osvěcuje,

nezkušenému dává moudrost.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Soudců

6,33 – 7,8.16-22a

Gedeon zvítězil s nepatrným vojskem

Celý Midjan spolu s Amalekem a syny východu se spojili, přešli Jordán a utábořili se v dolině Jizreelu. Avšak Gedeona vyzbrojil duch Hospodinův a on zatroubil na polnici, a tak svolal k sobě Abiezrovce. Rozeslal posly po celém Manassesovi, takže i ten byl k němu přivolán. Rozeslal také posly k Ašerovi, Zabulonovi a Neftalimu a oni jim vytáhli naproti.

Potom Gedeon prosil Boha: „Chceš mou rukou vysvobodit Izraele, jak jsi prohlásil? Hle, rozprostírám na humně ovčí rouno. Bude-li rosa jenom na rouně a všude po zemi bude sucho, poznám, že mou rukou vysvobodíš Izraele, jak jsi řekl.“ Tak se také stalo. Nazítří za časného jitra rouno vyždímal a vytlačil z něho plný koflík rosy. Gedeon dále prosil Boha: „Nechť proti mně nevzplane tvůj hněv, když promluvím ještě jednou. Rád bych to s rounem zkusil ještě jednou. Kéž je jenom rouno suché a všude po zemi rosa!“ A Bůh to tak té noci učinil. Jenom rouno bylo suché, zatímco všude po zemi byla rosa.

Za časného jitra se Jerobaal, to je Gedeon, a všechen lid, který byl s ním, utábořili u pramene Haralu. Tábor Midjanitů byl od něho na sever, v dolině za návrším More. I řekl Hospodin Gedeonovi: „Je s tebou příliš mnoho lidu, než abych jim vydal Midjanity do rukou, aby se Izrael vůči mně nevychloubal: ‚Vysvobodil jsem se vlastní rukou.‘ Nuže, provolej teď k lidu: Kdo se bojí a třese, ať se z Gileadského pohoří vrátí a vzdálí.“ Vrátilo se dvaadvacet tisíc mužů z lidu, zůstalo jich jen deset tisíc. Hospodin však Gedeonovi řekl: „Ještě je lidu mnoho. Poruč jim, ať sestoupí k vodě, tam ti je vyzkouším. O kom ti řeknu: Půjde s tebou, ten s tebou půjde. Ale nesmí jít s tebou nikdo, o kom ti řeknu: Ten s tebou nepůjde.“ Poručil tedy lidu sestoupit k vodě. Hospodin řekl Gedeonovi: „Postavíš zvlášť každého, kdo bude chlemtat vodu jazykem jako pes, a každého, kdo si při pití klekne na kolena.“ Těch, kteří chlemtali a podávali si vodu rukou k ústům, bylo celkem tři sta mužů. Všechen ostatní lid klekal při pití vody na kolena.

Hospodin řekl Gedeonovi: „Třemi sty mužů, kteří chlemtali, vás vysvobodím a vydám ti Midjanity do rukou. Všechen ostatní lid ať odejde, každý do svého domova.“ Lid si tedy nabral příděl potravy a svoje polnice a Gedeon propustil všechny izraelské muže, každého k jeho stanu; jen těch tři sta si podržel. Tábor Midjanitů ležel pod ním v dolině.

Těch tři sta mužů rozdělil do tří oddílů, všem jim dal do rukou polnice a prázdné džbány a do džbánů pochodně. Poručil jim: „Sledujte mě a dělejte, co já. Hle, půjdu na okraj tábora, a co udělám, udělejte i vy. Až spolu s ostatními, kteří budou se mnou, zatroubím na polnici, zatroubíte i vy na polnice okolo celého tábora a zvoláte: ‚Za Hospodina a za Gedeona!‘“

Gedeon s třemi sty muži, kteří byli s ním, přišli na okraj tábora na počátku prostřední noční hlídky, právě když střídali strážné. Zatroubili na polnice a rozbili džbány, které měli v rukou. Tři oddíly najednou zatroubily na polnice a rozbily džbány; do levé ruky uchopili pochodně, do pravé polnice, aby troubili, a zvolali: „Meč za Hospodina a za Gedeona!“ Zůstali stát kolem tábora, každý na svém místě. V celém táboře nastal divý spěch, zmateně pokřikovali a dávali se na útěk. Zatímco tři sta mužů troubilo na polnice, Hospodin obrátil v celém táboře meč jednoho proti druhému.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

1 Kor 1,27-29; Lk 1,52

Ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné; ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, * aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.

Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil. * Aby.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze „Života svatého Romualda“ od svatého Petra Damianiho

(Cap. 31 et 69: PL 144,982-983.1005-1006)

Sebe se zřekl a následoval Krista

Romuald přebýval tři roky na území Parenza. První rok zřídil klášter a s bratřími v něm ustanovil opata, další dva roky žil jako poustevník. Tehdy ho povznesla Boží dobrota na vrchol veliké dokonalosti, takže veden Duchem Svatým viděl předem některé budoucí události a svým rozumem pronikl mnoho skrytých tajemství Starého i Nového zákona.

Často byl uchvácen takovým patřením na Boha, že se takřka úplně rozplýval v slzách, planul nevypověditelným žárem božské lásky a volal: „Drahý Ježíši, sladký jako med, má nevýslovná touho, radosti svatých, líbeznosti andělů“, a tak podobně. Nejsme schopni lidskými slovy vyjádřit, co on nadšeně pronášel pod vlivem Ducha Svatého.

Všude, kde se chtěl svatý muž usídlit, udělal si v cele nejdříve modlitebnu a oltář, pak se uzavřel a nikoho nepustil dovnitř.

Když vystřídal všechna místa svého přebývání a cítil, že se už blíží jeho konec, vrátil se nakonec do kláštera, který postavil ve Val di Castro. Tam s jistotou očekával blížící se smrt. Dal postavit celu s modlitebnou, uzavřel se v ní a až do smrti zachovával mlčení.

Když tedy byla poustevna připravena a jeho mysl se zabývala tím, že by se měl již brzy uzavřít, začal tělesně víc a víc trpět a tělo se klonilo k zemi, ani ne tak nemocí, jako spíše sešlostí věkem. Jednoho dne začal ponenáhlu pozbývat tělesných sil a dostavily se obtíže, které ho velmi unavovaly. Proto když se slunce už klonilo k západu, poručil oběma bratřím, kteří byli u něho, aby vyšli ven a zavřeli za sebou dveře cely; měli se k němu vrátit ráno a zpívat u něho jitřní chvály. Vyšli neradi, byli plni obav o jeho konec, a proto nespěchali hned k odpočinku. V úzkosti, že může nastat mistrova smrt, ukryli se v blízkosti cely a hlídali drahocenný poklad. Nějakou dobu tedy vyčkávali a pak se zbystřeným sluchem pozorně naslouchali. A když neslyšeli ani pohnutí těla ani zvuk hlasu, vytušili správně, co se stalo. Vyrazili dveře, rychle vešli dovnitř a rozsvítili světlo. Ale našli jen tělesnou schránku, ležící naznak; blažená duše byla vzata do nebe. Jeho tělo leželo jako nebeská perla, zatím ještě nepovšimnuta, která však měla být později uložena s poctou do pokladnice nejvyššího krále.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Dt 2,7; 8,5

Tvůj Bůh ti žehnal při veškeré práci tvých rukou, * znal tvé putování velikou pouští a byl stále s tebou.

Vychovával tě, jako člověk vychovává svého syna. * Znal.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého Romualda, aby v církvi obnovil a nově uspořádal poustevnický způsob života; veď i nás, ať sebeovládáním a následováním Krista šťastně dojdeme do nebeského království. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky