Bože, pospěš mi na pomoc.
Slyš naše volání.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Zachovej nás při svém slovu
a dej k němu víru živou,
ty sám, Ježíši, Pane náš,
neboť ty mdlobu nás všech znáš.
Poněvadž sami ze sebe
nemůžeme nic bez tebe,
v tvou ochranu se dáváme
a za to tebe žádáme:
Ať moc pravdy slova tvého
vejde do srdce našeho,
a tak ať jsme země plodná,
pro setbu tvoji příhodná.
V čemkoli jsme pobloudili,
naprav nás, Pastýři dobrý,
k stádu svému na ramenou
přines ovci svou ztracenou!
Slovo tvé, Pane, Kriste náš,
ať neopustí nikdo z nás!
Amen, ať se to vše stane,
zač tebe s vírou žádáme.
ŽALMY
1. ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. †
Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, *
jeho milosrdenství trvá navěky.
† Tak ať mluví vykoupení Hospodinem, *
ti, které vykoupil z nepřátelské moci,
které shromáždil ze zemí, *
od východu a od západu, ze severu a z jihu.
Bloudili na stepi, po pustině, *
nenašli cestu k městu, kde by mohli bydlet.
Hladověli a žíznili, *
život v nich chřadl.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Vedl je pravou cestou, *
aby došli do města, kde by mohli bydlet.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí,
neboť žíznivou duši ukojil, *
hladovou duši naplnil dobrými věcmi.
Seděli v hlubokých temnotách, *
spoutáni železem a strastí,
neboť se vzepřeli Božím příkazům, *
pohrdli úradkem nejvyššího.
Proto jim pokořil srdce útrapou, *
potáceli se, ale nikdo jim nepomohl.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Vyvedl je z hlubokých temnot *
a roztrhl jejich pouta.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí,
neboť vylomil bronzové brány *
a železné závory rozbil.
Ant. Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky.
2. ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.
Chřadli pro svou nepravost *
a souženi byli pro své viny;
z duše se jim zhnusil každý pokrm *
a přiblížili se až k branám smrti.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Poslal své slovo a uzdravil je, *
zachránil je ze záhuby.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí.
Nechť podají děkovné oběti, *
nechť vypravují s jásotem o jeho skutcích.
Pustili se po lodích na moře, *
sháněli obchody po širých vodách.
Viděli Hospodinova díla *
a na širém moři jeho divy.
Rozkázal a vyvolal bouřlivý vítr, *
který do výše vzdouval vlny.
Stoupali až k nebi, sestupovali do propastí, *
jejich duše se třásla v nebezpečí.
Potáceli se, vrávorali jak opilí, *
veškerá jejich zručnost byla v koncích.
Tu volali ve své tísni k Hospodinu, *
a on je z jejich úzkostí vysvobodil.
Uklidnil bouři v tichý vánek, *
a utišily se mořské vlny.
Radovali se, že se uklidnily, *
a dovedl je do vytouženého přístavu.
Ať chválí Hospodina za jeho milosrdenství, *
za jeho divy k dobru lidí;
nechť ho oslavují v shromáždění lidu, *
nechť ho velebí ve sboru starších.
Ant. Ve své tísni volejte k Hospodinu, a on vás vysvobodí.
3. ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.
Změnil řeky v pustinu *
a prameny vod ve vyprahlou zemi,
plodný kraj v solnou step *
pro zlobu jeho obyvatel.
Změnil poušť ve vodní pláň, *
vyprahlou zemi v prameny vod.
Usadil tam hladové *
a vystavěli si město k přebývání.
Oseli pole, založili vinice, *
domohli se hojné úrody.
Požehnal jim, a velmi se rozmnožili, *
nezmenšil počet jejich dobytka.
Avšak ubylo jich, dostali se do bídy *
tlakem neštěstí a útrapami.
Ale ten, který vylévá potupu na knížata *
a dává jim bloudit neschůdnou pouští,
pozdvihl chudáka z bídy *
a rodiny rozmnožil jako stáda.
Vidí to spravedliví a radují se, *
každá zloba zavře svá ústa.
Kdo je moudrý, aby to sledoval, *
kdo pochopí Hospodinovu lásku?
Ant. Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku.
Hospodine, tvé milosrdenství sahá až do nebes,
tvoje věrnost až k oblakům.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Micheáše
7,7-20
Boží lid očekává odpuštění hříchů a záchranu.
Já vyhlížím Hospodina,
čekám na Boha své spásy,
můj Bůh mě vyslyší!
Neraduj se ze mne, má nepřítelkyně,
jestliže jsem padl, (zase) vstanu;
i když sedím v temnotě,
Hospodin je mé světlo.
Snesu Hospodinův hněv,
neboť jsem zhřešil proti němu;
až se mé pře ujme,
zjedná mi právo,
přivede mě na světlo,
uzřím jeho spravedlnost.
Má nepřítelkyně to uvidí,
hanba pokryje
tu, která si říká:
„Kdepak je Hospodin, tvůj Bůh?“
Budou se na ní pást mé oči,
nyní bude rozdupána
jako bláto na ulicích!
Přijde den, kdy budou vystavěny tvé hradby,
v ten den budou tvé hranice rozšířeny.
V ten den se bude k tobě chodit
od Asýrie až k Egyptu,
od Egypta až k Řece,
od moře k moři
a od hory k hoře.
Ale země se stane pouští
kvůli svým obyvatelům,
pro ovoce jejich skutků.
Pas, (Hospodine, pastýřskou) holí svůj lid,
stádce, které vlastníš,
ty, kteří přebývají v lesní samotě,
uprostřed úrodných krajin;
ať se pasou v Bašanu, v Gileadu
jako za pradávných časů.
Ukaž nám divy (své moci),
jako za dnů, když jsi vycházel z Egypta.
Pohané to uvidí a zastydí se
pro všechno své násilnictví;
položí si ruku na ústa
a jejich uši ohluchnou.
Jako had budou lízat prach,
jako zemští plazi.
S třesením vylezou ze svých tvrzí
k Hospodinu, našemu Bohu –
budou se bát a před tebou strachovat.
Který bůh je ti podoben?
Zbytku svého dědictví odpouštíš nepravost,
promíjíš hřích.
Netrváš na svém hněvu navěky,
spíše máš zálibu v milosrdenství.
Znovu se smiluješ,
nebudeš dbát na naše viny,
všechny naše hříchy svrhneš do mořských propastí.
Jakubovi ukážeš věrnost,
Abrahámovi svoji přízeň,
jak jsi přísahal našim otcům
od pradávných časů.
ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
Srov. Žid 10,37; Mich 7,19
Přijde ten, který má přijít, a neomešká se; už nebude třeba se bát. * On je náš spasitel.
Nebude dbát na naše viny, všechny naše hříchy svrhne do mořských propastí. * On je náš spasitel.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Paciána, biskupa v Barceloně
(Nn. 6-7: PL 13,1093-1094)
Kdo je, Bože, podoben tobě, který ničíš nepravost?
Jako jsme nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země, tak nesme i podobnost s tím, který je z nebe. Neboť první člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. Budeme-li to činit, moji milí, již tedy nezemřeme. I když se toto naše tělo rozpadne, budeme žít v Kristu, jak on sám říká: Kdo věří ve mne, i když umřel, bude žít.
Ostatně na základě svědectví samého Pána máme jistotu, že Abrahám, Izák a Jakub i všichni Boží svatí žijí. Neboť Pán o nich říká: Oni všichni však žijí. Vždyť Bůh je Bohem živých, ne mrtvých. A apoštol o sobě říká: Pro mě život je Kristus a smrt ziskem. Mám touhu zemřít a být s Kristem. A jinde: Dokud jsme v tomto těle, jsme jako v cizině, daleko od Pána. V nynějším stavu totiž jen věříme, ale dosud ho nevidíme. To tedy znamená, že věříme, milovaní bratři. Ostatně: Máme-li naději jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí. Pozemský život mají, jak sami vidíte, i dobytek, šelmy a ptáci stejně jako my, anebo dokonce delší. Vlastní člověku je však to, co mu dal Kristus skrze Ducha Svatého, to jest věčný život, jestliže už ovšem nehřešíme. Neboť tak jako zlými činy smrt přivoláváme, ctností jí unikáme; takže zlými činy se život ztrácí, ctností se uchovává. Neboť odplata za hřích je smrt, dar Boží však je věčný život v Ježíši Kristu, našem Pánu.
On to je, kdo nás vykupuje, neboť nám odpustil všecky hříchy, jak praví apoštol, zrušil dlužní úpis o neposlušnosti, který svědčil proti nám, nadobro ho zničil tím, že ho přibil na kříž, vyšel z těla, mocnosti (pekla) vystavil potupě a nad nimi triumfoval. Osvobodil zajaté a zlomil naše pouta, jak řekl kdysi David: Hospodin zjednává právo utlačeným, Hospodin vysvobozuje vězně, Hospodin otvírá oči slepým. A jinde: Rozvázal jsi moje pouta, přinesu ti oběť díků. Byli jsme tedy zbaveni pout, a to když jsme skrze svátost křtu přijali Pánovo znamení; osvobodila nás Kristova krev a Kristovo jméno.
Ano, moji milí, jednou jsme omýváni, jednou osvobozováni, jednou přijímáni do nesmrtelného království. Jedinkrát jsou šťastni ti, jimž byly odpuštěny nepravosti a jejichž hříchy jsou přikryty. Pevně si proto držte, co jste přijali, šťastně to uchovávejte a už nehřešte. Zachovejte se od nynějška čistí a neposkvrnění až do dne Páně.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
1 Kor 15,47.49; Kol 3,9.10
První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. * My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe.
Svlečte ze sebe člověka starého a oblečte člověka nového, který se obnovuje k správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. * My jsme.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí, věčný Bože, tys nám poslal Ducha svého Syna a přijal jsi nás za vlastní; a proto k tobě smíme volat jako k Otci: upevni, co jsi v nás započal, abychom se mohli ujmout zaslíbeného dědictví. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká biskupská konference, 2018
© 1999-2023 J. Vidéky