5. prosinec 2024

Čtvrtek, doba adventní, 1. týden
1. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Věrná duše, radostně

máš Krále přijmouti,

srdce jemu poddati,

co starého, vše obnoviti

a na jeho příchod čekati

a s nadějí vstříc jemu jíti.

Neb on rychle pospíchá

svůj lid navštíviti,

pokoj s sebou přinésti,

zarmoucené obveseliti,

z moci hříchů vysvoboditi,

příbytek svůj u nás najíti.

V světle choďme, nebluďme,

ke Kristu se znejme

a v pravdě jemu služme,

s toužebným hlasem ho žádejme,

aby ráčil nás navštíviti,

svou milostí obohatiti.

Bychom v ní zde společně

vždycky přebývali,

do konce setrvali,

navěky v nebi kralovali,

dej nám to, Kriste přežádoucí,

ó Králi, Pane všemohoucí.

ŽALMY

1. ant. Hospodin je záštita mého života.

Žalm 18 (17), 31-51
Poděkování za záchranu a vítězství
Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Řím 8,31)
IV (31-35)

Boží cesta je dokonalá, †

Hospodinovo slovo, tříbené ohněm, *

štítem je všem, kdo se k němu utíkají.

Neboť kdo je Bohem kromě Hospodina, *

kdo je skálou kromě našeho Boha?

Bůh, který mě opásává silou, *

činí mé chování dokonalým,

mým nohám dal hbitost jako nohám laní *

a postavil mě na výšiny,

mé ruce vycvičil k boji *

a mé paže k napínání bronzového luku.

Ant. Hospodin je záštita mého života.

2. ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.

V (36-46)

Dals mi svůj záchranný štít, †

tvá pravice mě podpírala *

a tvá starostlivost mě učinila mocným.

Mým krokům jsi otevřel širokou cestu, *

proto nezakolísaly mé nohy.

Honil jsem své nepřátele a dostihl je, *

nevrátil jsem se, dokud jsem je úplně nezničil.

Potřel jsem je, že se nemohli vzchopit, *

padli mi pod nohy.

Opásals mě statečností k boji, *

pode mě srazils mé protivníky,

Zahnals na útěk mé nepřátele *

a zničil ty, kdo mě nenávidí.

Křičeli o pomoc, ale nikdo jim nepomáhal, *

(volali) k Hospodinu, ale neslyšel je.

Rozdrtil jsem je jako prach na větru, *

jako bláto na ulicích jsem je rozšlapal.

Vyprostils mě, když se lid bouřil, *

vládcem národů jsi mě ustanovil.

Slouží mně lid, který jsem neznal, *

poslouchají mě na jediné slovo.

Cizinci se ucházejí o mou přízeň, *

strachem jsou stiženi, v hrůze opouštějí své tvrze.

Ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.

3. ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.

VI (47-51)

Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála, *

sláva buď Bohu, mému spasiteli!

Bohu, který mě pověřil odplatou, *

pod moji moc národy sklonil.

Vysvobodil jsi mě od mých nepřátel, †

povýšils mě nad moje odpůrce, *

vyrvals mě z násilníkovy moci.

Proto tě budu, Hospodine, mezi národy chválit, *

opěvovat chci tvoje jméno.

Veliká vítězství jsi popřál svému králi, †

dáváš přízeň svému pomazanému, *

Davidovi a jeho potomstvu navěky.

Ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.

Národy, slyšte Hospodinovo slovo

a zvěstujte ho po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

16,1-5; 17,4-8

Sión útočištěm Moabitů; obrácení Efraima

Pošlete beránka vladařovi země,

z Petry na poušti k hoře siónské dcery.

Jako ptáčata na útěku,

jako mláďata vyplašená z hnízda,

tak budou moabské dcery

u arnonských brodů.

Dej radu, učiň rozhodnutí,

v pravé poledne vrhni svůj stín jako noc!

Skryj rozptýlené, nezrazuj uprchlíky!

Kéž u tebe smějí přebývat moabští vyhnanci,

buď jim skrýší před zhoubcem!

Je veta po tyranu,

skončilo zpustošení,

zmizel ze země ten, kdo ji deptal!

V milosrdenství bude upevněn trůn;

a na něm bude v Davidově stánku

věrně sedět soudce, který hledá právo

a rychle uplatňuje spravedlnost.

V ten den vybledne Jakubova sláva

a jeho tučné tělo zhubne.

Bude to, jako když sekáč shrnuje stébla

a jeho paže utíná klasy,

jako když se sbírají klasy v údolí Refaim.

Zbudou v něm jen paběrky,

jako když se oklepává oliva:

(zůstanou) dvě nebo tři olivky na konci větve,

čtyři až pět na vrcholku ovocného stromu

– praví Hospodin, Bůh Izraele.

V ten den vzhlédne člověk ke svému tvůrci

a jeho oči budou hledět na Svatého Izraele.

Nebude (s důvěrou) vzhlížet k oltářům,

které zhotovily jeho ruce,

na to, co udělaly jeho prsty,

na posvátné háje a kadidlové oltáře.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Jer 33,15.16; srov. Iz 16,5

Vzbudím Davidovi zákonitý výhonek, který bude uskutečňovat právo a spravedlnost na zemi. * To je jméno, kterým ho budou nazývat: „Hospodin je naše spravedlnost.“

Ve svém milosrdenství zbuduji trůn a na něm bude věrně sedět soudce, který hledá právo a rychle uplatňuje spravedlnost. * To je.

DRUHÉ ČTENÍ

Z komentáře svatého Efréma, jáhna, k evangelní harmonii „Diatessaron“

(Cap. 18,15-17: SCh 121,325-328)

Bděte: opět přijde

V úmyslu zabránit učedníkům, aby se ho tázali na chvíli jeho příchodu, řekl Kristus: O tom dni a té hodině však neví nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn. To není vaše věc, abyste věděli čas a okolnosti. Proto to skryl, abychom bděli a aby každý z nás považoval za možné, že se to stane za jeho života. Kdyby totiž zjevil, v kterém čase přijde, nebyl by jeho příchod předmětem zájmu a očekávání národů a věků. Řekl sice, že přijde, ale neřekl, kdy hodlá přijít; a tak pro všechna pokolení a věky zůstává živá naděje na jeho příchod.

Ačkoli Pán stanovil znamení svého příchodu, jejich chvíli není možné nějakým způsobem jasně vyrozumět. Vždyť tato znamení přicházela a přecházela v mnohých obměnách, ba vyskytují se i dosud. Jeho poslední příchod je totiž podobný prvnímu.

Vždyť přece jako na něj čekali spravedliví a proroci v domnění, že se zjeví za jejich dnů, tak i dnes touží každý věřící, aby jej směl uvítat ve své době, protože nezjevil den svého příchodu. Je tomu tak především z toho důvodu, aby se někdo nedomníval, že ten, jehož moci i panství podléhají rytmy i časy, je sám podroben osudu a hodině. Jak by tomu, kdo popsal známky svého příchodu, mohlo být skryto to, co sám ustanovil? Proto vylíčil svá znamení takovým způsobem, aby všechna pokolení i věky měly už od počátku důvod považovat za možné, že se jeho příchod uskuteční v jejich době.

Bděte! Když totiž tělo spí, ovládá nás přirozenost, a skutek se již neděje z naší vůle, nýbrž z pudového hnutí přirozenosti. Má-li duši v moci vážné ochromení, jako třeba skleslost nebo truchlivost, ovládá ji nepřítel a jejím prostřednictvím dělá to, co ona sama nechce. Přirozenosti vládne násilí, duši pak nepřítel.

Bdělost, kterou Pán přikázal, uložil tedy oběma stránkám člověka: tělu, aby je střežila před ospalostí, duši, aby ji střežila před otupělostí a bázlivostí. Jak praví i Písmo: procitněte, spravedliví, a procitám a pořád jsem u tebe a opět: neochabujte. Proto konajíce svěřenou službu, nenecháváme se ovládnout malomyslností.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Mt 25,13; 24,44.30

Bděte, protože neznáte den ani hodinu. * Buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.

Syn člověka bude přicházet s velikou mocí. * Buďte.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí Bože, přispěj nám svou mocí na pomoc a dej nám sílu překonávat překážky, které nám staví do cesty naše hříchy, ať v nás tvá milost může účinněji působit. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2023 J. Vidéky