Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Už nadešel čas milosti
nám udělený z výsosti,
jenž lékem střídmosti má z běd
vytrhnout malátný náš svět.
Den naší spásy přichází
s jasem, jenž z Krista vychází,
když srdce hříchem zraněné
postem se k Bohu pozvedne.
Dej, Bože, ať půst držíme
a myslí, tělem střídmí jsme,
než projdem žitím pozemským
k Velikonocům nebeským.
Ať v pokoře tě vesmír ctí,
jediný Bože v Trojici,
též my tě omilostněni
novými ctíme písněmi. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Naši otcové nám vyprávěli o moci Páně a o jeho podivuhodných skutcích.
Poslyš, můj lide, mé naučení, *
slovům mých úst nyní nastav uši!
K moudrému výroku otevřu rty, *
vyložím tajemství z dávného času.
To, co jsme slyšeli, poznali my, *
co nám už otcové vyprávěli,
nemáme před dětmi zamlčet, *
nýbrž dát vědět i příštímu rodu:
Pánovu slávu a jeho moc, *
podivuhodné skutky, jež konal.
S Jákobem příkaz ujednal, *
stanovil zákon v Izraeli,
našim otcům pak poručil, *
aby tak hlásali dál svým dětem,
ať o tom všechno potomstvo zví, †
všechny děti, co teprv se zrodí; *
ty pak svým dětem zas povědí dále:
vždy aby v Pána doufali †
na divy Boží nezapomněli *
a jeho příkazy zachovávali,
ať nejsou jak jejich otcové, *
vzpurné a zaryté pokolení,
rod, který nestálé srdce měl *
a který duchem se nedržel Boha.
Efraímovci, ač třímali luk, *
na útěk dali se, když došlo k bitvě.
Úmluva s Bohem jim nebyla nic, *
odmítli žít podle zákona Páně.
Zapomněli, co činil Bůh, *
jaké jim dopřál zázraky spatřit.
Před jejich otci způsobil div *
v egyptské zemi, v tanejských pláních.
Rozdělil moře a vedl je jím, *
vody postavil jako hráze.
Ve dne je provázel oblakem, *
po celou noc pak ohnivým světlem.
Na poušti skálu rozrazil, *
z ní je napojil pramenem hojným.
Potoky vyvedl ze skály, *
voda se hrnula v celých řekách.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Naši otcové nám vyprávěli o moci Páně a o jeho podivuhodných skutcích.
Ant. 2 Synové Izraele jedli manu a pili z duchovní skály, která je doprovázela.
Proti Bohu však hřešili dál, *
v poušti se vzepřeli Nejvyššímu.
Zachtělo se jim po chuti jíst, *
Boha tak v srdci pokoušeli.
Hněvali Boha a ptali se tak: *
„Dokáže Bůh i v poušti nám prostřít?
Udeřil sice do skály, *
že tryskla voda a potoky tekly;
umí však opatřit pro nás i chléb, *
dá svému lidu najíst se masa?“
To když Bůh slyšel, pojal ho hněv; †
na Jákobovce zasršel ohněm, *
zaplanul nevolí k Izraeli,
že víry k Bohu nemají dost, *
že v jeho pomoc nedoufají.
Nicméně přikázal oblakům, *
otevřel nad nimi nebeské brány,
jedlé maně dal na ně dštít *
a tak jim poskytl obilí z nebe.
Chlebem silných živil se lid; *
seslal jim pokrmu v plné míře.
Pak vzbudil nad nimi východní van, *
mohutně zadul i větrem jižním,
a maso pršelo jako prach, *
ptáků bylo jak mořského písku.
Padali doprostřed ležení, *
kolkolem stanů Izraele.
Po čem tak bažili, to jim dal; *
a oni jedli až do sytosti.
Jenže v své chtivosti neměli dost. *
ještě jim sousta vězela v ústech,
když na ně udeřil Boží hněv: †
smrt nechal mezi předáky řádit, *
mládež národa porazil k zemi.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Synové Izraele jedli manu a pili z duchovní skály, která je doprovázela.
Ant. 3 Vzpomněli, že jejich skálou je Pán, zachráncem že je Bůh svrchovaný.
Přesto však hřešili ještě i pak, *
neměli důvěru k divům Páně.
Ukrátil tedy jejich dny *
a jejich léta záhubou náhlou.
Až když je hubil, hledali jej, *
navraceli se a ptali se po něm.
Vzpomněli, že jejich skálou je Pán, *
zachráncem že je Bůh svrchovaný.
Ale to byl jen klam jejich úst, *
jazykem pouze jej obelhávali,
srdcem však nebyli upřímní, *
v úmluvě dávné mu nebyli věrní.
Přes to všechno byl slitovný dál, *
odpouštěl vinu a nezahubil.
Častokrát upustil od hněvu, *
potlačil svoje rozhorlení,
pamětliv, že jsou z masa jen, *
vánek, jenž odvane do nenávratna.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Vzpomněli, že jejich skálou je Pán, zachráncem že je Bůh svrchovaný.
Obraťte se k svému Pánu, Bohu.
Je dobrotivý a milosrdný.
PRVNÍ ČTENÍ
Ze čtvrté knihy Mojžíšovy
14,1-25
Reptání proti Mojžíšovi a Mojžíšova přímluva za lid
Veškeré společenství se dalo do křiku a hlasitě plakalo celou onu noc.
Všichni izraelští synové reptali proti Mojžíšovi a Árónovi a celé společenství jim vyčítalo: „Kéž bychom byli zemřeli v egyptské zemi nebo na této poušti! Kéž bychom zemřeli! Proč nás Hospodin přivedl do této země? Abychom padli mečem? Aby se naše ženy a děti staly kořistí? Nebylo by pro nás lepší vrátit se do Egypta?“ I řekli si vespolek: „Ustanovme si vůdce a vraťme se do Egypta!“
Tu padli Mojžíš a Árón na tvář před celým shromážděním společenství izraelských synů. Jozue, syn Nunův, a Kaleb, syn Jefunův, dva z těch, kdo dělali průzkum v zemi, roztrhli svá roucha a domlouvali celému společenství izraelských synů: „Země, kterou jsme při průzkumu procházeli, je země převelice dobrá. Jestliže nám Hospodin bude přát, uvede nás do této země a dá nám ji. Je to země oplývající mlékem a medem. Nevzpírejte se přece proti Hospodinu. Nebojte se lidu té země. Sníme je jako chleba. Jejich ochrana od nich odstoupila, kdežto s námi je Hospodin. Nebojte se jich!“
Celé společenství však křičelo, aby je ukamenovali. Vtom se všem izraelským synům ukázala při stánku schůzky Hospodinova sláva. Hospodin řekl Mojžíšovi: „Jak dlouho mě bude tento lid znevažovat? Jak dlouho mi nebude věřit přes všechna znamení, která jsem uprostřed něho konal? Budu ho bít morem a vydědím jej, a z tebe učiním větší a zdatnější národ, než je on.“
Mojžíš však řekl Hospodinu: „Uslyší o tom Egypťané, neboť z jejich středu jsi vyvedl tento lid svou mocí, a budou o tom vykládat obyvatelům této země. Ti slyšeli, že ty, Hospodine, jsi uprostřed tohoto lidu, že ty, Hospodine, se zjevuješ tváří v tvář. Tvůj oblak stojí nad nimi, v sloupu oblakovém chodíš před nimi ve dne a v sloupu ohnivém v noci. Když tento lid do jednoho usmrtíš, národy, které slyšely o tobě zprávu, řeknou: ‚Protože Hospodin nebyl s to uvést tento lid do země, kterou přísežně zaslíbil, pobil je na poušti.‘
Nuže, nechť se, prosím, vyvýší tvá moc, Panovníku, jak jsi prohlásil. Řekl jsi: ‚Hospodin je shovívavý a nesmírně milosrdný, odpouští vinu a přestupek, ale viníka nenechá bez trestu, vinu otců stíhá na synech do třetího i čtvrtého pokolení.‘ Promiň, prosím, tomuto lidu vinu podle svého velikého milosrdenství, jako jsi mu ji odpouštěl od Egypta až sem.“
Hospodin odpověděl: „Na tvou přímluvu promíjím. Avšak jakože jsem živ, Hospodinova sláva naplní celou zemi. Proto žádný z mužů, kteří viděli mou slávu a má znamení, jež jsem činil v Egyptě i na poušti, a pokoušeli mě už aspoň desetkrát a neposlouchali mě, nespatří zemi, kterou jsem přísežně zaslíbil jejich otcům. Nespatří ji žádný, kdo mě znevažoval. Jen svého služebníka Kaleba, protože byl jiného ducha a cele se mi oddal, uvedu do země, do níž vstoupil, a jeho potomstvo ji obsadí. V dolině sídlí Amalečané a Kananejci; zítra se tedy obraťte a táhněte pouští dál cestou k Rákosovému moři.“
RESPONSORIUM
Žl 102 (103),8.9.13.14
Vlídný a laskavý je Pán, shovívavý a milosrdný. Nechce se ustavičně přít, navěky v hněvu setrvávat. * Jako otec dětem odpouští, Pán je ke svým věrným milostivý.
Ví, z čeho jsme stvořeni, má na mysli, že jsme jen hlína. * Jako otec dětem odpouští, Pán je ke svým věrným milostivý.
DRUHÉ ČTENÍ
Z velikonočních listů svatého Atanáše, biskupa
(Ep. 5,1-2: PG 26,1379-1380)
Jednotou víry činí velikonoční tajemství blízkými všechny, kdo jsou si tělesně vzdálení
Jak je slavné a krásné, bratři, že po jednom svátku slavíme druhý, na jednu modlitbu navazujeme jinou, že se od jednoho postu dostáváme k dalšímu a že po jedné slavnosti přichází nová. A tak nastává opět ten čas, který nám nabízí nový začátek, neboť nás zve znovu slavit svaté Velikonoce, při nichž byl Pán obětován. Sytíme se jím sice stále jako chlebem života a naše duše se jako z pramene osvěžuje jeho drahocennou krví, přesto však stále žízníme a vždycky znovu toužíme. A on se všech žíznivých ujímá a ve své dobrotě zve každé žíznící srdce na sváteční slavnost: Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije. Tak přece zní výrok našeho Spasitele. Nejen tedy, že kdokoli přistoupí, uhasí svou žízeň, ale ať poprosí kdykoli, s radostí je mu dovoleno, aby ke Spasiteli přišel. Milost tohoto svátku se neomezuje na jediný den a jeho jasný paprsek nezapadá, ale vždycky je připraven osvítit duši, která po tom touží. Síla tohoto světla se ustavičně mocně projevuje na těch, jejichž srdce bylo osvíceno a kteří ve dne v noci naslouchají božským knihám, tak jako člověk, o němž se mluví v žalmu jako o blaženém: Blaze tomu, kdo nechodí, jak mu radí bezbožní, nepostává na cestě, kudy chodí hříšní, a nezasedá ve shromáždění rouhačů, ale má zalíbení v Hospodinově zákoně a o jeho zákoně přemítá dnem i nocí.
Bůh, který pro nás, moji drazí, tento svátek na počátku ustanovil, nám jej také dopřává každým rokem slavit. Ten, který vydal svého Syna na smrt, aby nás spasil, dává nám z téhož důvodu i svátek, který si v průběhu roku vždy touto dobou připomínáme. Tento svátek nás provází těžkostmi, na něž ve světě narážíme; a Bůh nám dopřává radost ze spasení, která z tohoto svátku vyzařuje, neboť nás shromažďuje kolem jediného stolu a na všech místech nás duchovně spojuje, takže se můžeme společně modlit a společně děkovat, jak se to ve svátek sluší a patří. Je to zázrak jeho dobroty: k tomuto svátku shromažďuje totiž všechny z velkých dálek a ty, kdo si snad zůstávají tělesně vzdálení, činí jednotou víry blízkými.
RESPONSORIUM
Srov. Sof 3,8.9; Jan 12,32
Proto na mne počkejte – je výrok Páně – v den, kdy povstanu, * tehdy dám národům čisté rty, aby všechny mohly vzývat jméno Páně a sloužit mu pod jedním jhem.
Až budu ze země vyvýšen, potáhnu všechny k sobě, * tehdy dám národům čisté rty, aby všechny mohly vzývat jméno Páně a sloužit mu pod jedním jhem.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty znáš naši slabost, a proto nám poskytuješ účinnou pomoc; dej, ať radostně přijímáme, co konáš pro naši záchranu, a zůstáváme ti věrní celým svým životem. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky