4. červenec 2024

Sv. Prokopa, opata
nezávazná památka
(v Čechách závazná památka)

Narodil se kolem roku 970 v Chotouni u Českého Brodu. Původně byl slovanským světským knězem, stal se benediktinem a později (kolem roku 1009) se rozhodl pro přísnější život poustevníka v lesní pustině u Sázavy. S pomocí knížete Oldřicha a jeho syna Břetislava I. tam kolem roku 1032 založil klášter a stal se jeho opatem. Zemřel na Sázavě 25. III. 1053 a papež Inocenc III. ho roku 1204 prohlásil za svatého. V sázavském klášteře se pěstovala slovanská bohoslužba jako dědictví po Velké Moravě (až do roku 1096).

Ranní chvály

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Ježíši, spáso, radosti,

blažených světlo nesmírné,

k nám shlédni, když dnes s vroucností

ochránce svého chválíme.

On svatou láskou vedený

rozkoší vzdal se pozemských

a milosti tvé zbraněmi

dobyl tvých sídel nebeských.

Prací a v boji urputném,

slzami, posty častými

získal moc nad zlým zloduchem,

až vešel do tvé otčiny.

Dnes v nevýslovných radostech

se Boží chvále oddává,

před Božím trůnem se nás všech

a otčiny své zastává.

Statečných sílo, Pane náš,

dej, ať ten, jehož triumf dnes

slavíme, stále chrání nás,

ať za ním jdeme do nebes.

Váháš-li vyslyšeti nás.

pro naše vlny přemnohé,

slyš aspoň svého sluhy hlas,

prosící za nás ubohé.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

jak nyní, tak i v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Bůh ho vedl do ticha samoty a mluvil k jeho srdci.

Žalm 62 (63), 2-9
Duše žízní po Bohu
Hledá Boha, kdo odkládá skutky temnoty.

Pane, můj Bože, tebe jen hledám, *

po tobě žízní celá má duše,

po tobě umdlévá touhou mé tělo, *

tak jako vyprahlá žíznivá země.

Tolik tě toužím ve svatyni spatřit, *

abych moh’ vidět tvou moc a tvou slávu!

Vždyť tvá milost je lepší než život, *

proto mé rty ti zpívají chválu.

Tak tě chci velebit, co živ budu, *

ve jménu tvém jenom ruce spínat.

Duše má bude jak morkem se sytit, *

jásavě budou tě chválit má ústa.

Když v lůžku za noci na tebe myslím, *

rozjímám o tobě za nočních bdění,

neboť ty stal ses mi pomocníkem, *

v stínu tvých křídel radostně plesám.

Přilnul jsem k tobě celou svou duší, *

ty mě svou pravicí podpíráš mocně.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Bůh ho vedl do ticha samoty a mluvil k jeho srdci.

Ant. 2 Od svého mládí se cvičil v kázni; usadil se v samotě a mlčel, protože pozvedal svou duši k Bohu.

Kantikum
Všechno tvorstvo chválí Boha

Dan 3, 57-88. 56

Chvalte našeho Boha, všichni, kdo mu sloužíte. (Zj 19, 5)

Velebte Pána, vy díla Páně, *

věčně ho chvalte a oslavujte!

Velebte Pána, andělé Páně, *

nebesa nebes, velebte Pána!

Velebte Pána, nebeské vody, *

mocnosti všechny, velebte Pána!

Velebte Pána, měsíci, slunce, *

vy hvězdy na nebi, velebte Pána!

Velebte Pána, vy deště a rosy, *

bouře a vichry, velebte Pána!

Velebte Pána, ohni a žáre, *

mrazy a vedra, velebte Pána!

Velebte Pána, lijáky, sněhy, *

ledy a zimy, velebte Pána!

Velebte Pána, sněhy a jíní, *

vy dny a noci, velebte Pána!

Velebte Pána, světlo i temno, *

blesky a mraky, velebte Pána!

Okrsku zemský, zvelebuj Pána, *

věčně jej chval a oslavuj jej!

Velebte Pána, vy hory a vrchy, *

všechno, co na zemi pučí, chval Pána!

Velebte Pána, prameny vody, *

moře a řeky, velebte Pána!

Velebte Pána, zvířata moří, †

jakož i vše, co se ve vodách hýbe, *

nebeští ptáci, velebte Pána!

Pána chval, zvěři divá i krotká, *

rody všech lidí, velebte Pána!

Izrael ať vždy jen velebí Pána: *

věčně ho chvalte a oslavujte!

Velebte Pána, vy kněží Páně, *

sluhové Boží, velebte Pána!

Chvalte jej, věrní, duší i duchem, *

zbožní a pokorní srdcem ho chvalte!

Velebte Pána, Ananiáši, Azariáši a Misaeli, *

věčně ho chvalte a oslavujte!

Otce i Syna i Svatého Ducha *

velebme věčně a oslavujme.

Pane, tys veleben na klenbě nebes, *

na věky chválen a oslavován.

Na konci tohoto kantika se nepřipojuje zakončení Sláva Otci.

Ant. Od svého mládí se cvičil v kázni; usadil se v samotě a mlčel, protože pozvedal svou duši k Bohu.

Ant. 3 Zřekl se světské slávy a Bůh mu dal za odměnu život, jak to slíbil těm, kdo ho milují.

Žalm 149
Jásot svatých
Synové církve, synové nového lidu, ať jásají nad Kristem, svým králem. (Hésychios)

Zazpívejte Pánu novou píseň, *

ať zní jeho chvála v obci zbožných!

Izrael ať raduje se z Tvůrce, *

děti Siónu ať krále chválí!

Slaví jeho jméno v chorovodech, *

na bubny a citery mu hrají!

Pán v svém lidu našel zalíbení, *

vítězstvím on věnčí ponížené.

Ať se věrní mocně zaradují, *

ať i na svých ložích zaplesají!

V hrdle svém ať Boží chválu mají, *

v ruce jílec dvousečného meče,

aby mohli pohanům se pomstít, *

aby vyřkli tresty nad národy,

uvázali v pouta jejich krále, *

do okovů jejich přední muže,

naplnili na nich psané právo. *

To je oslavou všech jeho zbožných.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Zřekl se světské slávy a Bůh mu dal za odměnu život, jak to slíbil těm, kdo ho milují.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Mdr 7, 13-14.16

Naučil jsem se moudrosti, bez závisti se o ni dělím, nechci ukrývat její bohatství, vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad. Ti, kdo ji získají, uzavírají přátelství s Bohem; v jeho ruce jsme my i naše slova, všechna rozvaha a dovednost v díle.

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

Chci ti ukázat cestu moudrosti, vést tě po správné stezce. * Začátek moudrosti je upřímná touha poučit se.

Chci ti ukázat cestu moudrosti, vést tě po správné stezce. * Začátek moudrosti je upřímná touha poučit se.

Cesta spravedlivých je jako světlo jitřenky, jejíž záře stoupá do bílého dne.

Začátek moudrosti je upřímná touha poučit se.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému.

Chci ti ukázat cestu moudrosti, vést tě po správné stezce. * Začátek moudrosti je upřímná touha poučit se.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Od rána se celým srdcem obrací k Bohu, svému Stvořiteli, k Nejvyššímu zdvihá svou duši, k modlitbě otvírá svá ústa.

Mesiáš a jeho předchůdce

Lk 1, 68-79

Požehnaný buď Pán, Bůh Izraele, *

protože navštívil a vykoupil svůj lid.

A vzbudil nám mocného spasitele *

z rodu Davida, svého služebníka.

Jak slíbil od pradávna *

ústy svých svatých proroků:

že nás zachrání od našich nepřátel *

a z rukou všech, kteří nás nenávidí.

Slitoval se nad našimi otci *

a rozpomenul se na svou svatou smlouvu:

na přísahu, kterou se zavázal našemu otci Abrahámovi, *

že nám dá,

abychom mu beze strachu *

a vysvobozeni z rukou nepřátel

zbožně a spravedlivě sloužili *

po všechny dny svého života.

A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, *

neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu

a dal jeho lidu poznat spásu *

v odpuštění hříchů

pro slitování a milosrdenství našeho Boha, *

kterým nás navštívil Vycházející z výsosti,

aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a v stínu smrti, *

a uvedl naše kroky na cestu pokoje.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. k Zachariášovu kantiku Od rána se celým srdcem obrací k Bohu, svému Stvořiteli, k Nejvyššímu zdvihá svou duši, k modlitbě otvírá svá ústa.

PROSBY

S vděčností chvalme Krista, dobrého Pastýře, který dal život za své ovce, a pokorně ho prosme:

Pane, buď pastýřem svého lidu.

Kriste, ty dáváš církvi pastýře, a jejich službou ujímáš svého lidu,

dej, ať v lásce těch, kteří nás vedou, poznáváme, jak nás miluješ.

Pane, buď pastýřem svého lidu.

Ty stále konáš skrze své zástupce službu pastýře a učitele,

nepřestávej nás nikdy vést prostřednictvím svých služebníků.

Pane, buď pastýřem svého lidu.

Ty prokazuješ svému lidu skrze jeho pastýře službu lékaře duše i těla,

ochraňuj náš život a veď nás ke svatosti.

Pane, buď pastýřem svého lidu.

Ty posíláš své svaté, aby slovem i příkladem vedli tvůj lid k tobě,

na jejich přímluvu nás posiluj, abychom vytrvali na cestě, která vede k věčnému životu.

Pane, buď pastýřem svého lidu.

Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé,
přijď království tvé,
buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům,
a neuveď nás v pokušení,
ale zbav nás od zlého.

MODLITBA

Bože, tys povolal svatého Prokopa, aby kolem sebe shromáždil ty, kdo se k tobě chtěli přiblížit modlitbou chvály a prací pro své bližní; na jeho přímluvu veď i nás, ať se modlíme a pracujeme tak, abychom stále žili ve spojení s tebou. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Pokud nepředsedá kněz nebo jáhen a při recitovaní jednotlivce se modlitba zakončí takto:

Pán nám žehnej,
ode všeho zlého nás ochraňuj
a doveď nás do života věčného.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky