Narodil se kolem poloviny 14. století v Pomuku (později Nepomuku) v Čechách. V letech 1369-1380 byl veřejným notářem a zároveň pracoval v úřadě generálních vikářů. Po vysvěcení na kněze byl farářem u sv. Havla (1380-1390) a kanovníkem kapituly u sv. Jiljí (1382-1389) a na Vyšehradě (1389-1393). Arcibiskup Jan z Jenštejna ho jmenoval svým generálním vikářem (1389-1393). Když vyvrcholilo napětí mezi králem Václavem IV. a arcibiskupem, stál na straně arcibiskupa a hájil svobodu a nezávislost církve na králově zvůli, zatímco král se snažil ovládnout církev a získat na svou stranu část vyššího duchovenstva. Byl podroben výslechu a mučení za osobní účasti krále. Jeho tělo bylo 20. III. 1393 vhozeno do Vltavy, potom prozatímně pohřbeno a později (snad 1396) přeneseno k pohřbení do katedrály. V následujících letech se mluvilo o další příčině jeho mučednické smrti, že totiž nechtěl porušit zpovědní tajemství. V roce 1721 byl prohlášen za blahoslaveného a 19.III.1729 za svatého.
Nona
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
HYMNUS
Teď skví se hodina ta již,
co vyprostila z temnot kříž,
celý svět ze tmy vyvedla
a nové světlo rozžehla.
Toť chvíle, kdy se rozhodl
Pán vzbudit těla ze hrobů
a jim vstát z mrtvých nařídil,
nový dech žití když jim vlil.
V obnovu světa věříme,
v němž zákon smrti pomine
a života dar blažený
potrvá bez omezení.
Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant. Aleluja, aleluja, aleluja.
Odpor mám k lidem vrtkavé mysli, *
zato však v lásce mám tvůj zákon.
Ty jsi má ochrana, ty jsi mi štítem, *
s důvěrou spoléhám na tvé slovo.
Odstupte ode mne, zlovolníci, *
zachovám příkazy svého Boha!
Stůj při mně dle svého slibu, ať žiji, *
nedopusť, abych se v naději zklamal!
Dej mi svou pomoc, a zachráněn budu, *
rád se chci držet tvých přikázání.
Zavrhneš ty, kdo tvé vůli se příčí, *
neboť jsou ve svém smýšlení lživí.
Všichni, kdo hřeší, jsou pro tebe struskou, *
proto tvé předpisy já mám v lásce.
Bázní před tebou trne mé tělo, *
v úctě se chvěji před tvými soudy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Bože, v dědictví tvé vtrhli pohané, †
svatyni tvou hrůzně pošpinili, *
Jeruzalém obrátili v trosky!
Ptákům pohodili těla sluhů tvých, *
mrtvoly tvých věrných divé zvěři.
Jako vodu prolévali jejich krev *
u Jeruzaléma, bez hrobníků.
Terčem urážek jsme pro své sousedy, *
na posměch a hanu pro vůkolní.
Do kdy, Pane, chceš se hněvat? Na věky? *
Má tvé rozhorlení planout ohněm?
Nečítej nám k tíži viny praotců! †
Pospěš k nám už se svým slitováním, *
protože jsme krutě poníženi.
Pomoz nám, ty Bože naší záchrany, *
vysvoboď nás pro své slavné jméno,
zachraň nás a odpusť naše hříchy, *
vysvoboď nás pro své svaté jméno!
Proč by měli pohané se posmívat: *
„Kdepak mají toho svého Boha?“
Na pohanech zjev – nám před očima – *
pomstu za prolitou krev svých sluhů!
Kéž se k tobě donese křik zajatých, *
mocnou paží před smrtí je zachraň!
Kdežto my, tvůj národ, ovce pastvy tvé, †
budeme tě chválit do věčnosti, *
zvěstovat tvou slávu z rodu na rod.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Uslyš nás, ty, jenž paseš Izrael, *
Josefův lid jak svoje stádo vodíš,
ty, který trůníš nad cherubíny, *
ukaž se, ať tě v plné slávě spatří
Efraím, Benjamin i Manasse! *
Vzbuď svoji moc a zachránit nás pospěš!
Povznes nás opět, Pane zástupů, *
rozjasni tvář, a budem zachráněni!
Jak dlouho ještě, Pane zástupů *
míníš se hněvat, když tvůj lid tě vzývá?
Slzavým chlebem jsi jej nasytil, *
slzami napojil jej v plné míře.
Za předmět pře jsi nás dal sousedům, *
až se nám proto nepřátelé smějí.
Povznes nás opět, Pane zástupů, *
rozjasni tvář, a budem zachráněni!
Sám révu z Egypta jsi přenesl, *
sám vyhnals pohany a révu vsadil.
Sám připravil jsi pro ni místa dost, *
vkořenila se, zaplnila zemi.
Svým stínem celé hory pokryla *
a svými ratolestmi Boží cedry.
Až k moři vyhnala své úponky, *
až k Eufratu své čilé letorosty.
Proč jen jsi strhl její ohradu? *
Teď, kdo jde kolem, na ní hrozny sbírá,
teď kanec divočák ji pustoší, *
kdekterá polní zvěř se na ní pase.
Obrať se, Pane zástupů, zas k nám! *
Popatři z výšin nebeských a pohleď!
Svou péčí se zas ujmi révy své, †
zahrady, již jsi vysázel svou paží, *
výhonku, který sám jsi vypěstil.
Ti, kdo ji spálili a zničili, *
ať zhynou hrůzou, zdrceni tvou tváří!
Chraň muže, jenž je po tvé pravici, *
chraň syna člověka, jejž vychoval sis!
Oživ nás, nespustíme se tě již, *
vzývat a chválit budeme tvé jméno!
Povznes nás opět, Pane zástupů, *
rozjasni tvář, a budem zachráněni!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Aleluja, aleluja, aleluja.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Zj 19, 7. 9
Radujme se, jásejme a vzdejme čest Bohu, neboť nadešla Beránkova svatba. Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině!
Kdo sejí v slzách, aleluja,
žnout budou s jásotem. Aleluja.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys vyvolil kněze a mučedníka Jana za obhájce práv církve a za strážce zpovědního tajemství; dej, ať následujeme příklad jeho statečnosti a věrně plníme službu, ke které jsi nás povolal. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Při společném slavení liturgie hodin se dodá:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky