22. březen 2024

Pátek, doba postní, 5. týden
1. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Už nadešel čas milosti

nám udělený z výsosti,

jenž lékem střídmosti má z běd

vytrhnout malátný náš svět.

Den naší spásy přichází

s jasem, jenž z Krista vychází,

když srdce hříchem zraněné

postem se k Bohu pozvedne.

Dej, Bože, ať půst držíme

a myslí, tělem střídmí jsme,

než projdem žitím pozemským

k Velikonocům nebeským.

Ať v pokoře tě vesmír ctí,

jediný Bože v Trojici,

též my tě omilostněni

novými ctíme písněmi. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.

Žalm 34 (35), 1-2. 3c. 9-19. 22-23. 27-28
Bůh zachraňuje pronásledovaného
Sešli se... a usnesli, že se Ježíše zmocní lstí a připraví ho o život. (Mt 26, 3. 4)
I

Boj vyhlas, Pane, těm, kdo mě bijí, *

napadni ty, kdo mě napadli!

Uchop svůj štít, svou pavézu zdvihni, †

povstaň a pospěš mi na pomoc, *

řekni mi: „Pomoc tvá jsem já!“

Zato má duše zajásá v Pánu *

z radosti nad jeho pomocí.

Tělem i duší pak budu volat: *

„Pane, kdo tobě se vyrovná!

Ty chráníš slabého před silnějším, *

chudáka před oloupením!“

Oni však předvedli falešné svědky *

k výslechu o tom, co nemohou znát.

Zlem se mi za dobro odvděčili: *

usilují mi o život.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Povstaň, Pane, a pospěš mi na pomoc.

Ant. 2 Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.

II

Když oni stonali, já chodil v žíních, †

za ně sám sebe mořil jsem posty – *

kéž bych svou modlitbu mohl vzít zpět!

Tak jako pro svého přítele, bratra, †

chodil jsem, jako bych za matkou truchlil, *

shrben a posypán popelem.

Nad pádem mým však se s radostí shlukli, *

shlukli se proti mně do jednoho,

tlačí se na mne i ti, které neznám, *

potupným křikem mě bez dechu štvou.

hanebně se mi posmívají, *

skřípají zuby proti mně.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Ujmi se mé pře, Pane, a ochraň mě, neboť jsi mocný.

Ant. 3 Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.

III

Pane, jak dlouho se budeš jen dívat? †

Zachraň mě před jejich zběsilostí, *

můj život vyrvi ze spárů lvích!

Vzdám ti pak díky před velkou obcí, *

chvály před četným shromážděním.

Aby se nade mnou neradovali *

všichni ti úskoční nepřátelé,

aby se pohledem nedomlouvali, *

kdo na mne bez příčin mají zášť.

Ty, Pane též to vidíš: už nemlč, *

nevzdal se, Pane, ode mne!

Procitni, povstaň mi na ochranu, *

zastaň se, Pane a Bože můj!

Ať se však radují ti, kdo jsou při mně, †

ať mohou říkat: „Pán je velký! *

Je svému věrnému zachráncem!“

Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, *

bez konce bude tě velebit!

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Jazyk můj vyzná tvou spravedlnost, bez konce bude tě velebit.

Obraťte se k svému Pánu, Bohu.

Je dobrotivý a milosrdný.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu Židům

7,11-28

Kristovo věčné kněžství

Kdyby se bylo dosáhlo spravedlnosti kněžstvím levitským – neboť lid přijal Zákon za jeho působení – nač by ještě musel být ustanovován nějaký jiný kněz podle řádu Melchizedechova, o kterém by se už nemohlo říci, že je knězem podle řádu Árónova?

Neboť mění-li se kněžství, mění se nutně i Zákon. A skutečně ten, o němž to všechno bylo řečeno, patří k jinému kmeni, z kterého nekonal nikdo službu u oltáře. Je přece všem známo, že náš Pán pochází z kmene Judova, a o kněžích z tohoto kmene Mojžíš nic neřekl.

A to je ještě zřejmější, protože se objevuje jiný kněz Melchizedechovi podobný, který se jím stal ne podle předpisu o tělesném původu, nýbrž mocí života nezničitelného. Vždyť o něm je dosvědčeno: „Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.“!

Tím se ovšem ruší dřívější nařízení jako slabé a neužitečné – Zákon totiž nic neudělal dokonalým – avšak místo toho přichází lepší naděje, kterou se přibližujeme k Bohu.

A platí to tím více, že se to nestalo bez přísahy; ti druzí se totiž stali kněžími bez přísahy, ale Ježíš se jím stal s přísahou od toho, který mu řekl:

„Pán přísahal a nebude toho litovat:

ty jsi kněz navěky.“

A proto se stal Ježíš ručitelem lepší smlouvy.

Dříve se mnozí stávali kněžími, protože umírali, a nemohli tedy jimi být stále; Ježíš však je navěky, a proto jeho kněžství nepřechází na někoho jiného. Proto také je schopen přinést navždy spásu těm, kdo skrze něho přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby se za nás přimlouval.

Ano, právě takového velekněze jsme potřebovali: aby byl svatý, nevinný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků, vyvýšený nad nebesa, který nemá zapotřebí, jako jiní velekněží, stále a stále podávat oběti nejprve za hříchy vlastní a teprve potom za hříchy lidu. Ježíš to učinil jednou provždy, když sám sebe přinesl v oběť. Zákon totiž ustanovuje za velekněze lidi, kteří jsou podrobeni slabosti; ale ona přísaha – pozdější než Zákon – ustanovuje Syna, který dosáhl dokonalosti navždy.

RESPONSORIUM

Žid 5,5.6; 7,20.21

Kristus si nepřisvojil slávu velekněžství sám, ale dal mu ji ten, který mu řekl: * Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.

Druzí se stali kněžími bez přísahy, ale Ježíš se jím stal s přísahou od toho, který mu řekl: * Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Petrovi o víře“ od svatého Fulgencia, biskupa v Ruspe

(Cap. 22.62: CCL 91 A, 726.750-751)

Sám sebe přinesl jako oběť za nás

Sama nejsvětější Trojice, jediný Bůh Starého i Nového zákona, vyžadovala od našich otců, aby jí přinášeli krvavé oběti. V těchto obětech se totiž naznačoval převzácný úkon oné oběti, v níž se sám Bůh Syn hodlal ve svém lidství milostivě obětovat za nás.

Podle apoštolského učení totiž sám sebe vydal za nás jako dar v oběť, vůni velmi příjemnou Bohu. Sám skutečný Bůh a skutečný velekněz, který kvůli nám vešel jednou provždy do svatyně, ne s krví býků a kozlů, ale se svou vlastní krví. Právě to naznačoval dříve židovský velekněz, když každým rokem vstupoval s krví do velesvatyně.

To je přece ten, který v sobě jediném poskytl vše, o čem věděl, že je to nutné k našemu vykoupení. Sám zároveň kněz i oběť, sám zároveň Bůh i chrám: kněz, neboť skrze něho jsme byli usmířeni; oběť, neboť jím jsme byli usmířeni; chrám, neboť v něm jsme byli usmířeni; a Bůh, neboť s ním jsme byli usmířeni. Sám je tedy knězem, obětí i chrámem, protože to všechno znamená Bůh ve svém lidství. Není však Bohem sám, protože tím je spolu s Otcem a Duchem Svatým ve svém kněžství.

Pevně se toho tedy drž a nikdy nepochybuj, že se samo jednorozené Boží Slovo, které se stalo člověkem, nabídlo Bohu za nás jako dar v oběť, vůni velmi příjemnou Bohu. Jemu spolu s Otcem a Duchem Svatým obětovali patriarchové, proroci a kněží ve Starém zákoně zvířecí oběti. Jemu s Otcem a Duchem Svatým, s nimiž má jediné božství, nepřestává nyní v Novém zákoně přinášet svatá a obecná církev po celém světě ve víře a lásce oběť chleba a vína.

V oněch dřívějších krvavých obětech bylo již totiž naznačeno tělo Kristovo, které on, sám bez hříchu, chtěl přinést v oběť za naše hříchy, a jeho krev, kterou chtěl prolít na odpuštění našich hříchů. V této oběti máme díkůvzdání a památku těla Kristova za nás obětovaného, i jeho krve za nás vylité z milosti samého Boha. O něm říká apoštol Pavel ve Skutcích apoštolů: Dbejte na sebe i na celé stádce, v kterém vás Duch Svatý ustanovil za představené, abyste spravovali Boží církev, kterou si Kristus získal vlastní krví.

V oněch dřívějších obětech bylo obrazně naznačeno, co nám má být darováno. V této oběti se zjevně ukazuje, co nám již Bůh daroval. V oněch dřívějších obětech se zvěstovalo, že Syn Boží má být zabit za hříšníky, v této se zvěstuje, že již byl za hříšníky zabit, jak svědčí apoštol: Kristus přece v ten čas, když jsme ještě byli slabí, zemřel za bezbožníky. A dále: Byli jsme s Bohem usmířeni smrtí jeho Syna v době, kdy jsme s ním byli ještě znepřáteleni.

RESPONSORIUM

Kol 1,21-22; srov. Řím 3,25

Kdysi jste byli odcizeni Bohu a s ním pro svoje smýšlení a špatné skutky znepřáteleni. Ale teď on s vámi obnovil dobrý poměr skrze Kristovo lidské tělo vydané na smrt. * To proto, abyste byli před ním svatí, neposkvrnění a bezúhonní.

Bůh ho ustanovil jako smírnou oběť, která se uskutečnila prolitím jeho krve a působí skrze víru. * To proto, abyste byli před ním svatí, neposkvrnění a bezúhonní.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty znáš naši křehkost a víš, jak jsme se dostali do područí hříchů; smiluj se nad námi a odpusť nám naše provinění, abychom byli zbaveni pout, která nás tíží. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky