Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Nejlepší Tvůrce stvoření,
náš Vládce, na nás pohlédni:
Nás, ponořené v těžké sny
z nezdravých dřímot vytrhni.
Ty, svatý Kriste, prosícím
shoď z beder těžké břímě vin.
Vždyť vstáváme s tvým vyznáním,
tmu rozrážíme zpěvem svým.
Zvedáme ruce se srdci
k tobě, jak konat za noci
nám už tvůj prorok přikázal
a Pavlův příklad ukázal.
Ty znáš zlé, jež jsme činili,
své nitro jsme ti odkryli,
své prosby v slzách vylili:
odpusť nám, čím jsme zhřešili.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
Ať Pane všeho vědění
ti patří naše nadšení.
Ty znáš všech srdcí tajemství
a sílíš nás svou milostí.
Pastýři ovce chránící,
ztracené nalézající,
na pastviny své svěží vždy
nás k dobrým ovcím shromáždi.
Kéž soudcův hněv nás nesvrhne
v ponuré stádo pekelné,
kéž jsme tvým soudem určeni
tvých pastvin stát se ovcemi.
Buď tobě, Spasiteli náš,
čest, vítězství, moc, slávy jas,
nad celým světem vládu máš
po všechny věky, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.
O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *
ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.
Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *
základy pevné má věrnost na nebi má.
Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *
David, služebník můj, má ode mne slib:
Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *
trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“
Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *
a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.
Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *
kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?
Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *
velký a hrozný, nad všechny vyvýšený!
Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *
Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.
Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *
ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.
Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *
mocným ramenem rozprášil odpůrce své.
Tvá jsou nebesa, tak jako je tvá i země, *
svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.
Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *
Tábor i Hermón jásají při jménu tvém.
Tvoje paže je plna obrovské síly, *
tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.
Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *
láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.
Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *
chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.
Denně se těší ze slávy tvého jména, *
jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.
Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *
a tvou přízní mohutní naše moc.
Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *
Svatému Izraele patří náš král.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.
Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.
Za onoho času mluvils ve vidění *
k svému věrnému a tak jsi prohlásil:
„Čelenku jsem vložil na mladého reka, *
z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.
Davida jsem našel, svého služebníka, *
jeho pomazal jsem svatým olejem,
aby moje ruka stále byla při něm, *
aby ho má paže posilovala.
Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *
žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.
Před ním budu drtit jeho protivníky, *
kdo ho nenávidí, všechny budu bít.
Provázet ho budu věrností a přízní *
a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.
Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *
a na mocné řeky jeho pravici.
On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj otec, *
jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.
Za to mu dám práva prvorozenectví, *
učiním ho prvním mezi vladaři.
Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *
zůstanu mu věrný v naší úmluvě.
Věčné zachování dám i jeho rodu, *
pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.
Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.
Jestli jeho děti opustí můj zákon, *
podle mého řádu nebudou-li žít,
poruší-li někdy, co jsem ustanovil *
a mých přikázání přestanou-li dbát,
potrestám je metlou za to provinění, *
pocítí mé důtky za spáchaný hřích.
Přesto od něho svou milost neodvrátím, *
ve své věrnosti ho přesto nezklamu.
Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *
co má ústa řekla, to už nezměním.
Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *
– ode mne se David klamu nedočká –
jeho rod že trvat bude do věčnosti, *
stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,
věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *
dokud mraky půjdou, pevně bude stát.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.
Zjevení tvých slov osvěcuje.
Vede i prosté k porozumění.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Soudců
6,33 – 7,8.16-22a
Gedeon zvítězil s nepatrným vojskem
Celý Midjan spolu s Amalekem a syny východu se spojili, přešli Jordán a utábořili se v dolině Jizreelu. Avšak Gedeona vyzbrojil duch Hospodinův a on zatroubil na polnici, a tak svolal k sobě Abiezrovce. Rozeslal posly po celém Manassesovi, takže i ten byl k němu přivolán. Rozeslal také posly k Ašerovi, Zabulonovi a Neftalimu a oni jim vytáhli naproti.
Potom Gedeon prosil Boha: „Chceš mou rukou vysvobodit Izraele, jak jsi prohlásil? Hle, rozprostírám na humně ovčí rouno. Bude-li rosa jenom na rouně a všude po zemi bude sucho, poznám, že mou rukou vysvobodíš Izraele, jak jsi řekl.“ Tak se také stalo. Nazítří za časného jitra rouno vyždímal a vytlačil z něho plný koflík rosy. Gedeon dále prosil Boha: „Nechť proti mně nevzplane tvůj hněv, když promluvím ještě jednou. Rád bych to s rounem zkusil ještě jednou. Kéž je jenom rouno suché a všude po zemi rosa!“ A Bůh to tak té noci učinil. Jenom rouno bylo suché, zatímco všude po zemi byla rosa.
Za časného jitra se Jerobaal, to je Gedeon, a všechen lid, který byl s ním, utábořili u pramene Haralu. Tábor Midjanitů byl od něho na sever, v dolině za návrším More. I řekl Hospodin Gedeonovi: „Je s tebou příliš mnoho lidu, než abych jim vydal Midjanity do rukou, aby se Izrael vůči mně nevychloubal: ‚Vysvobodil jsem se vlastní rukou.‘ Nuže, provolej teď k lidu: Kdo se bojí a třese, ať se z Gileadského pohoří vrátí a vzdálí.“ Vrátilo se dvaadvacet tisíc mužů z lidu, zůstalo jich jen deset tisíc. Hospodin však Gedeonovi řekl: „Ještě je lidu mnoho. Poruč jim, ať sestoupí k vodě, tam ti je vyzkouším. O kom ti řeknu: Půjde s tebou, ten s tebou půjde. Ale nesmí jít s tebou nikdo, o kom ti řeknu: Ten s tebou nepůjde.“ Poručil tedy lidu sestoupit k vodě. Hospodin řekl Gedeonovi: „Postavíš zvlášť každého, kdo bude chlemtat vodu jazykem jako pes, a každého, kdo si při pití klekne na kolena.“ Těch, kteří chlemtali a podávali si vodu rukou k ústům, bylo celkem tři sta mužů. Všechen ostatní lid klekal při pití vody na kolena.
Hospodin řekl Gedeonovi: „Třemi sty mužů, kteří chlemtali, vás vysvobodím a vydám ti Midjanity do rukou. Všechen ostatní lid ať odejde, každý do svého domova.“ Lid si tedy nabral příděl potravy a svoje polnice a Gedeon propustil všechny izraelské muže, každého k jeho stanu; jen těch tři sta si podržel. Tábor Midjanitů ležel pod ním v dolině.
Těch tři sta mužů rozdělil do tří oddílů, všem jim dal do rukou polnice a prázdné džbány a do džbánů pochodně. Poručil jim: „Sledujte mě a dělejte, co já. Hle, půjdu na okraj tábora, a co udělám, udělejte i vy. Až spolu s ostatními, kteří budou se mnou, zatroubím na polnici, zatroubíte i vy na polnice okolo celého tábora a zvoláte: ‚Za Hospodina a za Gedeona!‘“
Gedeon s třemi sty muži, kteří byli s ním, přišli na okraj tábora na počátku prostřední noční hlídky, právě když střídali strážné. Zatroubili na polnice a rozbili džbány, které měli v rukou. Tři oddíly najednou zatroubily na polnice a rozbily džbány; do levé ruky uchopili pochodně, do pravé polnice, aby troubili, a zvolali: „Meč za Hospodina a za Gedeona!“ Zůstali stát kolem tábora, každý na svém místě. V celém táboře nastal divý spěch, zmateně pokřikovali a dávali se na útěk. Zatímco tři sta mužů troubilo na polnice, Hospodin obrátil v celém táboře meč jednoho proti druhému.
RESPONSORIUM
1 Kor 1,27-29; Lk 1,52
Ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné; ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, * aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.
Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil. * Aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „O modlitbě Páně“ od svatého Cypriána, biskupa a mučedníka
(Nn. 13-15: CSEL 3,275-278)
Přijď království tvé, buď vůle tvá
Modlitba Páně pokračuje: Přijď království tvé. O příchod Božího království k nám prosíme podobně, jako když žádáme, aby v nás bylo posvěcováno Boží jméno. Neboť kdy Bůh nevládne? Anebo kdy u něho začíná, co vždycky bylo a být nepřestává? Prosíme, aby přišlo naše království, které nám Bůh přislíbil a Kristus získal svou krví a svým utrpením; jestliže jsme napřed žili ve světě v otroctví, máme posléze spolu s Kristem kralovat, jak to sám slibuje, když říká: Pojďte, požehnaní mého Otce; přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa.
I sám Kristus, milovaní bratři, může být tím Božím královstvím, po němž denně voláme, ať přijde, a přejeme si, aby ten příchod už brzy nadešel. Neboť jestliže je Kristus naším vzkříšením, protože v něm povstáváme k novému životu, stejně tak může být chápán jako Boží království, neboť v něm budeme vládnout. A správně prosíme o království Boží, to jest nebeské, protože je i království pozemské. Kdo se však už odřekl světa, je povýšen nad jeho pocty i kralování.
A dále v modlitbě pokračujeme slovy: Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Neříkáme tím, aby si Bůh dělal, co chce, ale prosíme, abychom my byli s to dělat to, co chce Bůh. Vždyť kdo může Bohu zabránit, aby udělal, co chce? Protože nám však překáží ďábel, aby se naše smýšlení a jednání ve všem podřizovalo Bohu, modlíme se a prosíme, aby se v nás uskutečnila Boží vůle. Má-li se ovšem v nás uskutečnit, musí sám Bůh chtít, to znamená, že potřebujeme pomoc a ochranu. Neboť nikdo nemá sílu ze sebe, ale každý má jistotu z Boží dobroty a Božího milosrdenství. Ostatně i Pán ukazuje na slabost lidské přirozenosti, kterou vzal na sebe, když říká: Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich. A aby dal příklad svým učedníkům, že mají plnit vůli Boží a ne svou, dodává: Avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.
Boží vůle pak je to, co sám Kristus konal a čemu učil: žít v pokoře, být pevný ve víře, skromný v řeči a spravedlivý v jednání, konat skutky milosrdenství, být ukázněných mravů; nedokázat bezpráví páchat, ale sám bezpráví snášet; žít s bratřími v pokoji, milovat Boha celým srdcem; mít na něm rád, že je Otec, a bát se ho, protože je Bůh; nedávat opravdu ničemu přednost před Kristem, poněvadž ani on nedal ničemu přednost před námi; přilnout k němu a nenechat se odloučit od jeho lásky, statečně a věrně stát při jeho kříži; a když dojde k zápasu o jeho jméno a čest, osvědčit při mluvení statečnost a vyznat Krista, při výslechu projevit důvěru v Boha a dát se do boje, při smrti ukázat vytrvalost a dostat korunu vítězství. To znamená, že chceme být Kristovými spoludědici, že jednáme podle Božích přikázání a že plníme vůli Otce.
RESPONSORIUM
Mt 7,21; Mk 3,35
Ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce, * vejde do nebeského království.
Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka. * Vejde do nebeského království.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, sílo všech, kdo v tebe doufají, bez tebe lidská slabost nic nezmůže; vyslyš naše prosby a nepřestávej nám pomáhat svou milostí, abychom plnili tvá přikázání a vždycky smýšleli i jednali podle tvé vůle. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky