17. duben 2024

Bl. Marie Manciniové, vdovy, mnišky
pro dominikány (OP)

Marie Manciniová pocházela z Pisy, při křtu dostala jméno Kateřina. Na přání svých rodičů se dvakrát provdala za vdovce a dvakrát ovdověla. V pětadvaceti letech byla dvojnásobnou vdovou se sedmi dětmi. Děti však zemřely, Kateřina další sňatek odmítla a rozhodla se věnovat hlubšímu duchovnímu životu. Zvláště na ni zapůsobilo setkání se svatou Kateřinou Sienskou. Na její doporučení vstoupila do společenství třetího řádu a po určité době do kláštera mnišek. Při vstupu dostala jméno Marie. Spolu s blahoslavenou Klárou Gambacortovou založily v Pise druhý klášter, ve kterém se zachovávala původní přísná pravidla. Po smrti blahoslavené Kláry byla Marie převorkou kláštera. Žila v horlivé kajícnosti, kontemplaci a službě chudým. Zemřela 22. ledna 1431. Od roku 1493 jsou její ostatky uloženy v klášterním kostele sv. Dominika v Pise. Její kult potvrdil 2. srpna 1855 bl. Pius IX.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Ta žena hodná pochvaly

a naší úcty pro ctnosti,

tak slaví triumf s anděly,

jak vyniká svou svatostí.

Vzývala s duší horoucí

plna slz Boha v nebesích

a bděla dlouho do noci

při neustálých postech svých.

Pohrdla slávou na světě

a s duší neposkvrněnou

po spravedlivém životě

odešla ve vlast nadhvězdnou.

Svůj domov obohatila

mnohými činy svatými,

aby se věčně sytila

radostmi věčné otčiny.

Trojjedinému dík buď, čest,

že nás na její přímluvy

po skončení všech našich cest

v ráj vezme k svatým za druhy. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. Aleluja.

Žalm 88 (89), 2-38
Milosrdenství Páně k Davidovu domu
Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako spasitele Ježíše. (Sk 13, 22.23)
I

O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *

ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.

Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *

základy pevné má věrnost na nebi má.

Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *

David, služebník můj, má ode mne slib:

Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *

trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“

Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *

a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.

Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *

kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?

Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *

velký a hrozný, nad všechny vyvýšený!

Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *

Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.

Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *

ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.

Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *

mocným ramenem rozprášil odpůrce své.

Tvá jsou nebesa, tak jako je tvá i země, *

svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.

Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *

Tábor i Hermón jásají při jménu tvém.

Tvoje paže je plna obrovské síly, *

tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.

Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *

láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *

chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.

Denně se těší ze slávy tvého jména, *

jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.

Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *

a tvou přízní mohutní naše moc.

Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *

Svatému Izraele patří náš král.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář. Aleluja.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova. Aleluja.

II

Za onoho času mluvils ve vidění *

k svému věrnému a tak jsi prohlásil:

„Čelenku jsem vložil na mladého reka, *

z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.

Davida jsem našel, svého služebníka, *

jeho pomazal jsem svatým olejem,

aby moje ruka stále byla při něm, *

aby ho má paže posilovala.

Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *

žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.

Před ním budu drtit jeho protivníky, *

kdo ho nenávidí, všechny budu bít.

Provázet ho budu věrností a přízní *

a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.

Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *

a na mocné řeky jeho pravici.

On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj otec, *

jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.

Za to mu dám práva prvorozenectví, *

učiním ho prvním mezi vladaři.

Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *

zůstanu mu věrný v naší úmluvě.

Věčné zachování dám i jeho rodu, *

pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova. Aleluja.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti. Aleluja.

III

Jestli jeho děti opustí můj zákon, *

podle mého řádu nebudou-li žít,

poruší-li někdy, co jsem ustanovil *

a mých přikázání přestanou-li dbát,

potrestám je metlou za to provinění, *

pocítí mé důtky za spáchaný hřích.

Přesto od něho svou milost neodvrátím, *

ve své věrnosti ho přesto nezklamu.

Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *

co má ústa řekla, to už nezměním.

Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *

– ode mne se David klamu nedočká –

jeho rod že trvat bude do věčnosti, *

stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,

věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *

dokud mraky půjdou, pevně bude stát.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti. Aleluja.

Bůh vzkřísil Krista z mrtvých, aleluja.

Takže když věříme, můžeme zároveň v Boha i doufat, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

9,1-12

Pohroma kobylek

Zatroubil pátý anděl. Viděl jsem hvězdu, jak se zřítila z nebe na zem. Byl jí dán klíč od propasti podsvětí. Jakmile tu propast otevřela, vyvalil se z ní dým jako z ohromné výhně – slunce i ovzduší se od dýmu z té propasti zatemnily – a z toho dýmu vyletěly na zem kobylky; byla jim dána moc, jakou na zemi mají štíři. Ale bylo jim přikázáno, že nesmějí škodit na zemi trávě ani žádné zelené rostlině ani žádnému stromu, jenom lidem, kteří nemají na čele Boží znamení. Nesměly je však usmrcovat, ale jen trápit po pět měsíců. Bolest kterou působí, se podobá bodnutí štíra. Tehdy lidé budou hledat smrt, a nenajdou ji, budou si přát umřít, ale smrt od nich uteče.

Vzhledem se ty kobylky podobaly koním vystrojeným do války; na hlavě měly jakoby zlatou korunu a jejich tvář připomínala lidský obličej; žíně měly jako ženské vlasy a zuby jako lvi; měly pancíře jako ze železa a šramot jejich křídel jako rachot vozů s mnoha koňmi, když se řítí do boje; ocasy měly jako štíři a v nich žihadla, aby mohly lidem škodit po pět měsíců; jako král je vedl anděl propasti, hebrejsky se jmenuje Abaddon, řecky Apollyon – Ničitel.

První „běda“ přešlo, a hle – už jsou tu dvě další.

RESPONSORIUM

Jl 3,3.5; Mk 13,33

Neobyčejné úkazy způsobím na nebi i na zemi: krev, oheň a sloupy dýmu. * Spasí se ten, kdo bude vzývat Hospodinovo jméno, aleluja.

Dejte si pozor, bděte a modlete se, protože nevíte, kdy ten čas přijde. * Spasí se ten, kdo bude vzývat Hospodinovo jméno, aleluja.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého Řehoře Velikého, papeže, na evangelia

(Lib. 2, hom. 36,11-13: PL 76,1272-1274)

Ve světě, ale ne ze světa

Měl bych vás napomenout, abyste se zřekli všech věcí, ale netroufám si. Nemůžete-li opravdu zanechat všeho pozemského, držte se věcí tohoto světa jen do té míry, aby si vás skrze ně svět nepodmanil; abyste vy vládli pozemskými věcmi, a ne ony vámi. Váš duch ať je pánem všeho, co máte; když už máte něco pozemského rádi, ať se nestanete otroky svých vlastních věcí.

Ano, užívejme časných věcí, ale dychtěme po věčných: všechno časné ať nám je prostředkem a cestou, to věčné však cílem a dovršením. Jenom jakoby úkosem hleďme na všecko světské dění a svůj duchovní zrak upírejme vpřed, všechnu pozornost věnujme tomu, kam směřujeme.

Zlo musíme vyrvat i s kořeny, a to nejen ze svého jednání, ale i z těch nejskrytějších myšlenek. Žádná tělesná rozkoš, žádná snaha o ukojení zvědavosti ani sebesžíravější ctižádost nás nesmí připravovat o hostinu Beránkovu. Dokonce i k tomu, co zde na světě konáme se vší počestností, bychom měli přistupovat jen tak mimochodem, aby pozemské věci, jež nám lahodí, sloužily tělu a vůbec nepřekážely duši.

Nuže, bratři, neodvažujeme se vám říci, abyste se všeho zřekli. Můžete ovšem, chcete-li. Ale i když si všecko podržíte, přece se všeho zřeknete, jestliže si v časných záležitostech povedete tak, abyste přitom celou duší směřovali k tomu, co je věčné. Světa opravdu užívá, jako by ho neužíval ten, kdo si navenek sice opatří veškeré nezbytnosti, které potřebuje k životu, ale nedovolí, aby všechny tyto věci opanovaly jeho mysl, takže mu zůstávají podrobeny a zvenčí mu slouží, aniž kdy mohou zlomit odhodlání duše směřující vzhůru k výšinám.

Tomu, kdo je takový, nejsou pozemské věci cílem vlastní touhy, ale pouze užitečnou pomůckou. Nic by tedy nemělo zdržovat touhu vašeho ducha a radost z žádné věci světa by vás neměla uvádět ve zmatek.

Milujeme-li dobro, ať náš duch nachází zalíbení v tom, co je dobrem lepším, to znamená v dobru nebeském. A bojíme-li se zla, mějme před duševním zrakem zlo věčné. Když totiž uvidíme, že právě na věčnosti jsou jak věci hodnější naší lásky, tak věci hodnější bázně, nebudeme zde na ničem lpět.

K takovémuto počínání máme pomocníka. Je jím Prostředník mezi Bohem a lidmi, a jestliže v nás hoří plamen pravé lásky k němu, pomůže nám, abychom všeho dosáhli rychleji. Neboť on žije a kraluje s Otcem a Svatým Duchem, Bůh na věky věků. Amen.

RESPONSORIUM

1 Kor 7, 29. 30. 31; 2, 12

Čas je krátký. Proto ti, kdo se radují, ať žijí, jako by se neradovali, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali. * Tento viditelný svět pomíjí. Aleluja.

My jsme nepřijali ducha světa. * Tento viditelný svět pomíjí, aleluja.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, dárce milosti a těšiteli zarmoucených, tys posiloval blahoslavenou Marii podivuhodnou trpělivostí a nezdolnou vytrvalostí v těžkostech života; na její přímluvu nám dej, ať se za všech životních okolností s upřímným srdcem věrně řídíme jedině tvou vůlí. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky