11. září 2024

Středa, mezidobí, 23. týden
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Nejlepší Tvůrce stvoření,

náš Vládce, na nás pohlédni:

Nás, ponořené v těžké sny

z nezdravých dřímot vytrhni.

Ty, svatý Kriste, prosícím

shoď z beder těžké břímě vin.

Vždyť vstáváme s tvým vyznáním,

tmu rozrážíme zpěvem svým.

Zvedáme ruce se srdci

k tobě, jak konat za noci

nám už tvůj prorok přikázal

a Pavlův příklad ukázal.

Ty znáš zlé, jež jsme činili,

své nitro jsme ti odkryli,

své prosby v slzách vylili:

odpusť nám, čím jsme zhřešili.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ať Pane všeho vědění

ti patří naše nadšení.

Ty znáš všech srdcí tajemství

a sílíš nás svou milostí.

Pastýři ovce chránící,

ztracené nalézající,

na pastviny své svěží vždy

nás k dobrým ovcím shromáždi.

Kéž soudcův hněv nás nesvrhne

v ponuré stádo pekelné,

kéž jsme tvým soudem určeni

tvých pastvin stát se ovcemi.

Buď tobě, Spasiteli náš,

čest, vítězství, moc, slávy jas,

nad celým světem vládu máš

po všechny věky, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Žalm 88 (89), 2-38
Milosrdenství Páně k Davidovu domu
Z Davidova potomstva vyvedl Bůh podle zaslíbení jako spasitele Ježíše. (Sk 13, 22.23)
I

O skutcích lásky tvé, Pane, chci na věky zpívat, *

ústy hlásat tvou věrnost všem pokolením.

Neboť tys řekl: „Na věky trvá má přízeň, *

základy pevné má věrnost na nebi má.

Se svým vyvoleným jsem uzavřel smlouvu, *

David, služebník můj, má ode mne slib:

Tvému potomstvu zajistím trvání věčné, *

trůn tvůj upevním pro všechna pokolení.“

Nebesa, Pane, oslavují tvé divy *

a tvoji věrnost veškeré zástupy svatých.

Neboť kdo nad mraky mohl by rovnat se Pánu, *

kdo z Božích synů Pánu by podoben byl?

Bůh – tam ve sboru svatých nadevše mocný, *

velký a hrozný, nad všechny vyvýšený!

Pane zástupů, kdo je tak, jako ty jsi? *

Stále a vždy vůkol tebe tvá věrnost a moc.

Ty jsi vládcem nade vším nezkrotným mořem, *

ty držíš na uzdě příboj vzedmutých vln.

Ty jsi jak mršinu zašlápl, rozmetal Rahab, *

mocným ramenem rozprášil odpůrce své.

Tvá jsou nebesa, tak jako je tvá i země, *

svět i vše, co v něm žije, stvořil jsi ty.

Ty jsi stvořil jižní i severní stranu, *

Tábor i Hermón jásají při jménu tvém.

Tvoje paže je plna obrovské síly, *

tvá ruka mocná, pravici zdviženu máš.

Trůn tvůj je podepřen spravedlností a právem, *

láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Šťastný je lid, jenž umí a ví, jak tě slavit, *

chodit před tebou, Pane, v tvém světle žít.

Denně se těší ze slávy tvého jména, *

jásají nad tím, jak jsi spravedlivý.

Neboť jen ty jsi jim veškerou krásou i silou *

a tvou přízní mohutní naše moc.

Vpravdě i štít náš náleží jedině Pánu, *

Svatému Izraele patří náš král.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Láska a věrnost předchází všudy tvou tvář.

Ant. 2 Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.

II

Za onoho času mluvils ve vidění *

k svému věrnému a tak jsi prohlásil:

„Čelenku jsem vložil na mladého reka, *

z lidu jsem jej zdvihl, mnou je vyvolen.

Davida jsem našel, svého služebníka, *

jeho pomazal jsem svatým olejem,

aby moje ruka stále byla při něm, *

aby ho má paže posilovala.

Žádný nepřítel ho lstivě neoklame, *

žádný zlosyn nesmí jeho pokořit.

Před ním budu drtit jeho protivníky, *

kdo ho nenávidí, všechny budu bít.

Provázet ho budu věrností a přízní *

a mým jménem bude vzrůstat jeho moc.

Na sám obzor moře vztáhnu jeho ruku, *

a na mocné řeky jeho pravici.

On pak ať mě vzývá, říká: Tys můj otec, *

jenom tys můj Bůh a skála spásy mé.

Za to mu dám práva prvorozenectví, *

učiním ho prvním mezi vladaři.

Do věčnosti časů zachovám mu přízeň, *

zůstanu mu věrný v naší úmluvě.

Věčné zachování dám i jeho rodu, *

pokud nebe trvá, zůstane mu trůn.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Syn Boží pochází jako člověk z rodu Davidova.

Ant. 3 Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.

III

Jestli jeho děti opustí můj zákon, *

podle mého řádu nebudou-li žít,

poruší-li někdy, co jsem ustanovil *

a mých přikázání přestanou-li dbát,

potrestám je metlou za to provinění, *

pocítí mé důtky za spáchaný hřích.

Přesto od něho svou milost neodvrátím, *

ve své věrnosti ho přesto nezklamu.

Svoji úmluvu s ním nikdy neporuším, *

co má ústa řekla, to už nezměním.

Při své svatosti jsem jednou odpřisáhl *

– ode mne se David klamu nedočká –

jeho rod že trvat bude do věčnosti, *

stálý přede mnou jak slunce jeho trůn,

věčně trvalý jak měsíc na nebesích, *

dokud mraky půjdou, pevně bude stát.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Při své svatosti jsem Davidovi odpřisáhl, jeho rod že trvat bude do věčnosti.

Zjevení tvých slov osvěcuje.

Vede i prosté k porozumění.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Habakuka

2,5-20

Zlořečení proti utlačovatelům

Věru, bohatství klame pyšného muže,

nebude mít trvání.

Roztahuje své hrdlo jak podsvětí,

je jako smrt a nenasytí se;

zabírá pro sebe všechny lidi

a shromažďuje pro sebe všechny národy.

Nebudou tito všichni o něm skládat pořekadla,

hanlivé písničky, hádanky a říkat:

„Běda tomu, kdo shromažďuje, co mu nepatří

– na jak dlouho? –

a zatěžuje se zástavami!“

Nepovstanou hned ti, kdo tě trápí,

a nevzbudí se ti, kdo tě souží,

a budeš jejich kořistí?

Protože jsi oloupil mnoho národů,

všechny ostatní národy oloupí tebe

pro krev lidí, pro znásilnění země,

měst a jejich obyvatel.

Běda tomu, kdo baží po nespravedlivém zisku

pro svůj dům,

aby si ve výšinách zbudoval hnízdo,

aby se vyprostil ze spárů zlého!

Pohanu jsi vymyslil pro svůj dům:

tím, že jsi vyhubil mnoho národů,

uškodil jsi sobě!

Kámen ze zdi bude křičet

a břevno z krovu mu bude odpovídat.

Běda tomu, kdo krví buduje město,

kdo své sídlo staví nepravostí!

Není stanoveno od Hospodina zástupů,

aby lidé pracovali pro oheň

a národy se namáhaly pro nic?

Země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy,

jako vody pokrývají moře.

Běda tomu, kdo dává pít svému příteli,

ale přidává svůj jed a opíjí ho,

aby se mohl pást na jeho nahotě!

Budeš nasycen potupou místo slávou:

i ty pij, a ukaž se nahý!

Obrátí se na tebe kalich z Hospodinovy pravice,

pohana se vychrstne na tvoji slávu!

Zpustošený Libanon tě přikryje,

vyděšená zvěř tě poděsí

pro krev lidí, pro znásilnění země,

měst a jejich obyvatel.

Co prospěje modla,

že ji řezbář vyřezává,

bůžek ulitý z kovu a lživá věštba?

A přece jeho tvůrce ve své dílo důvěřoval,

že tvořil němé modly!

Běda tomu, kdo dřevu říká: „Probuď se!“,

němému kameni: „Povstaň!“

Dá snad poučení?

Hle, je potažen zlatem a stříbrem,

a přece v něm dech života není!

Hospodin sídlí ve svém svatém chrámě,

celá země ať před ním mlčí!

RESPONSORIUM

Řím 2,12; 11,32; 3,23

Ti, kdo zhřešili, ale Zákona neznali, bez Zákona všichni propadnou záhubě. Všichni však, kdo Zákon měli a zhřešili, budou odsouzeni na základě Zákona. * Bůh dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství.

Vždyť všichni jsou hříšníky a nedostává se jim Boží slávy. * Bůh dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství.

DRUHÉ ČTENÍ

Z kázání svatého Bernarda, opata

(Sermo 5 de diversis, 4-5: Opera omnia, Edit. Cisterc. 6,1 [1970], 103-104)

Stupně rozjímání

Postavme se pevně na hradbu a opřeme se vší silou o Krista, nejpevnější skálu, jak je psáno: Na skálu postavil mé nohy, dal mi bezpečně kráčet. Když jsme se tak pevně postavili, rozjímejme, abychom poznali, co nám řekne a co máme my odpovědět na jeho výtky.

První stupeň rozjímání je, moji milí, tento: abychom ustavičně měli na mysli, co chce Pán, co se mu líbí a co je mu milé. Poněvadž každý z nás často chybuje a naše smělost se staví proti jeho správné vůli a nemůže se s ní spojit ani shodnout, skloňme se pod mocnou ruku nejvyššího Boha a všemožně se snažme představit se jeho milosrdným očím jako ubožáci a říkejme: Uzdrav mě, Hospodine, a budu zdráv, zachraň mě, a budu zachráněn. A také: Volám: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, zhřešil jsem proti tobě.

Když se oko našeho srdce očistí takovýmito úvahami, přestaneme se s hořkostí zabývat svým vlastním duchem, ale s velkým potěšením spíše duchem božským. A přestaneme uvažovat, jaká je Boží vůle v nás, nýbrž jaká je sama v sobě.

Život je totiž v jeho vůli. Proto nepochybujeme, že je pro nás užitečnější, a proto prospěšnější všechno, co se shoduje s jeho vůlí. Nuže, jak opravdově chceme zachovat život své duše, tak se ze všech svých sil starejme, abychom se od jeho vůle neodchýlili.

Když pak poněkud pokročíme v duchovním cvičení za vedení Ducha, který zpytuje i hlubiny Boží, uvažujme, jak laskavý je Pán, jak je dobrý sám v sobě. A s prorokem se modleme, abychom poznali vůli Páně, a nevstupujme již do svého srdce, ale do jeho chrámu. A přesto říkejme: Rmoutím se uvnitř v duši, proto vzpomínám na tebe.

Kolem těchto dvou věcí se točí celý duchovní život: abychom se při svém rozjímání spasitelně znepokojovali a rmoutili a abychom si při rozjímání o Bohu oddechli a v radosti Ducha Svatého měli útěchu. A tak abychom dosáhli bázně Boží a pokory, a skrze ni dospěli k naději a lásce.

RESPONSORIUM

Žl 111 (110),10; Mdr 6,18; Sir 19,18

Počátek moudrosti je bát se Hospodina: moudře jednají všichni, kdo tak činí; * jeho chvála zůstává navždy.

Láska k ní je zachovávat její přikázání, neboť všechna moudrost je v bázni před Pánem. * Jeho chvála zůstává navždy.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys nám poslal Vykupitele a přijímáš nás za své syny; pohlédni na nás s otcovskou láskou a dej, aby všichni, kdo věří v Krista, dosáhli pravé svobody a věčného dědictví. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky