29. leden 2024

Bl. Villany delle Botti, matky rodiny, terciářky
pro dominikány (OP)

Blahoslavená Villana byla dcerou Ondřeje delle Botti, florentského obchodníka. Narodila se v roce 1332. Ve třinácti letech chtěla vstoupit do kláštera, ale rodiče jí to nedovolili a poměrně brzy ji provdali. Mladá, krásná a bohatá Villana si zvykla na poněkud frivolní způsob života. Vypráví se, že když se jednou chystala za zábavou a oblékla se do nádherných šatů, uviděla v zrcadle strašného démona. Pochopila, že to je obraz její vlastní duše. Radikálně změnila svůj život. Pod vedením florentských dominikánů začala brát vážně duchovní život, vzorně plnila své povinnosti manželky, vstoupila do třetího řádu sv. Dominika. Všechen svůj majetek rozdala chudým a potřebným. Zemřela 26. ledna 1361 a byla pohřbena v kryptě dominikánského kostela Santa Maria Novella. Její kult potvrdil 27. března 1824 papež Lev XII.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.

Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.

HYMNUS

Ta žena hodná pochvaly

a naší úcty pro ctnosti,

tak slaví triumf s anděly,

jak vyniká svou svatostí.

Vzývala s duší horoucí

plna slz Boha v nebesích

a bděla dlouho do noci

při neustálých postech svých.

Pohrdla slávou na světě

a s duší neposkvrněnou

po spravedlivém životě

odešla ve vlast nadhvězdnou.

Svůj domov obohatila

mnohými činy svatými,

aby se věčně sytila

radostmi věčné otčiny.

Trojjedinému dík buď, čest,

že nás na její přímluvy

po skončení všech našich cest

v ráj vezme k svatým za druhy. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý
Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)
I

Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *

jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!

Přesto mé nohy málem klopýtly, *

mé kroky jen tak tak že neuklouzly:

neboť jsem vychloubačům záviděl, *

když jsem tak viděl, jak se hříšným daří.

Vždyť oni žádnou strastí netrpí *

a jejich tělo zdravé je a tučné.

Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *

a nesouží se jako druzí lidé.

Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *

jak rouchem oděni jsou násilnictvím.

Z tučnosti prýští jejich nepravost *

a zlými úmysly jim srdce kypí.

Pošklebují se, mluví darebně, *

z povýšenosti ubližují slovem.

Ústy si troufají až do nebe *

a jejich jazyk zrejdí celou zemi.

A proto se k nim obrací můj lid *

a loká jejich slova jako vodu.

Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *

Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“

Vidíte, tak si vedou hříšníci, *

jsou stále mocnější a žijí šťastně.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

II

Marně jsem tedy bezúhonně žil *

a omýval si ruce v nevinnosti?

Abych byl jenom týrán den co den *

a každé ráno dostával jen bití?

Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *

byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.

Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *

a připadalo mi to velmi těžké,

až pronikl jsem v Boží tajemství *

a prohlédl jsem konce těchto lidí.

Na kluzkou cestu jsi je uvedl *

a popravdě je vrháš do záhuby.

Jak najednou se propadají v nic, *

jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,

jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *

ten obraz člověk zapudí, jen vstane.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

III

Když se mé srdce rozhořčovalo *

a bolest mi až k ledví pronikala,

byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *

stál před tebou, jak nerozumné zvíře.

Já však chci trvale být u tebe, *

neboť ty sáms mě chopil za pravici.

Ty vždycky mě svou radou povedeš *

a nakonec pak do slávy mě přijmeš.

Koho mám kromě tebe na nebi? *

A na zemi nic nežádám než tebe.

Ať tělo mé i srdce pominou – *

Pán je má skála a můj úděl navždy!

Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *

zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.

Mým blahem je být v Boží blízkosti †

já všechnu důvěru jen v Pána skládám *

a budu hlásat všechny jeho skutky.

Sláva Otci i Synu *

i Duchu Svatému,

jako byla na počátku, i nyní i vždycky *

a na věky věků. Amen.

Ant. Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.

Víc nežli med mi chutnají v ústech.

PRVNÍ ČTENÍ

Z prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům

2,13 – 3,13

Přátelský vztah Pavla a Soluňanů

Bez ustání děkujeme Bohu za to, že když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží – vždyť jím skutečně je. A protože věříte, ukazují se na vás i jeho účinky. Následujete totiž, bratři, křesťanské Boží církevní obce v Judsku: i vy jste přece stejně trpěli od vlastních krajanů, jako oni od židů. Ti lidé zabili i Pána Ježíše i proroky a také nás odevšad vyháněli. Bohu se nelíbí a jsou se všemi lidmi znepřáteleni. My kážeme pohanům, aby mohli dojít spásy, a oni nám v tom brání. Tím jen víc a více doplňují míru svých hříchů. Boží trest však na ně přijde už co nevidět.

Bratři, na krátký čas jsme zůstali od vás odloučeni, ale jen tělem, ne srdcem; tím více jsme se snažili zase vás uvidět, tak živá byla naše touha. Proto jsme k vám chtěli přijít – já, Pavel, ne jednou, ale vícekrát – ale satan nám to překazil. Což nejste i vy naše naděje, naše radost a naše koruna, kterou se budeme moci chlubit před naším Pánem Ježíšem, až zase přijde? Ano, vy jste naše sláva i radost.

Protože jsme to nemohli déle vydržet, rozhodli jsme se zůstat sami v Athénách a poslali jsme Timoteje, našeho bratra a Božího spolupracovníka v hlásání Kristovy radostné zvěsti, aby vás utvrdil a povzbudil ve víře tak, že by se nikdo nedal zviklat těmito souženími. Vždyť sami víte, že to už je naše určení. Již tehdy, když jsme byli u vás, předem jsme vám říkali, že nás čeká soužení. A jak víte, tak se i stalo. Protože jsem to nemohl déle vydržet, poslal jsem k vám, abych se dověděl, jak to stojí s vaší vírou, zdali vás snad pokušitel nepokoušel, takže by pak naše námaha byla marná.

Teď se však Timotej vrátil od vás k nám a přinesl nám radostnou zprávu o vaší víře i o vaší lásce: jak nás uchováváte pořád v dobré paměti a že byste nás velmi rádi opět uviděli – stejně jako my vás! Při všech trampotách a při všem soužení nám přinesly útěchu zprávy o vás, bratři, a o vaší víře. Hned jsme zase okřáli, když jste pevní ve víře. Jak bychom mohli za vás Bohu dosti poděkovat za všechnu radost, kterou se kvůli vám radujeme před naším Bohem! Ve dne v noci se vroucně modlíme, abychom se mohli s vámi shledat a doplnit, co se ještě vaší víře nedostává.

Sám Bůh, náš Otec, i náš Pán Ježíš Kristus kéž nám upraví cestu k vám! A ve vás ať Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, jako ji i my máme k vám. Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými. Amen.

RESPONSORIUM

Srov. 1 Sol 3,12.13; 2 Sol 2,17

Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k druhému i ke všem lidem, * abyste byli bezúhonní a svatí.

On sám ať potěší vaše srdce a utvrdí v každém dobrém činu i slovu. * Abyste byli bezúhonní a svatí.

DRUHÉ ČTENÍ

Z homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, na Skutky apoštolů

(Homilia 20,4: PG 60,162-164)

Křesťanovo světlo nemůže zůstat skryté

Není nic jalovějšího než křesťan, který nedbá o blaho jiných lidí.

Tady se nemůžeš vymlouvat na svou chudobu, protože by tě usvědčila žena, která hodila do pokladnice svoje dva haléře. Také Petr říkal: Stříbro ani zlato nemám. A Pavel byl tak chudý, že nedostatkem trpěl velice často, takže se mu nedostávalo dokonce nejnutnějšího jídla.

Nemůžeš uvádět svůj prostý původ; vždyť i apoštolové byli lidé prostí a pocházeli z prostých rodin. Nemůžeš se schovávat za svoji neučenost, vždyť jim se nedostalo vzdělání. Nemůžeš namítat, že nejsi zdráv; ani Timotej nebyl, ten přece býval často nemocný.

Každý je s to pomáhat svému bližnímu, jen když chce dělat to, co může a má.

Nevidíte, jak jsou neplodné stromy silné, krásné a urostlé, jak jsou hladké a svou korunu rozpínají do výšky? A přece, kdybychom měli zahradu, jistě bychom v ní chtěli mít spíš granátové jabloně a úrodné olivy než takové stromy; ty jsou sice pro potěšení, ale ne k užitku, a je-li z nich vůbec nějaký prospěch, je nepatrný.

A takoví jsou lidé, kteří si hledí jenom svého. Vlastně ani takoví nejsou, ti se hodí jen k potrestání. Ty stromy se totiž hodí aspoň ke stavbě domu nebo ohrady chránící majetek. A takové byly ony pošetilé panny: čisté sice, počestné a zdrženlivé, ale nikomu užitečné. Takové stromy se spalují. A to jsou všichni lidé, kteří nedovedou dát Kristu najíst.

Dobře si přitom všimni, že nikdo z nich není obviňován pro své hříchy, že by sesmilnil nebo křivě přísahal, vůbec ne, nic takového, ale je obviňován proto, že nepomohl někomu druhému. Takový byl ten, který zakopal hřivnu: vedl sice život bezúhonný, ale pro někoho dalšího neužitečný.

Tážu se: Jak může někdo takový být křesťanem? Kdyby kvas zadělaný s moukou neproměnil všecko v jednolité těsto, byl by to opravdu kvas? Nebo copak můžeme nazývat voňavkou něco, co nenavoní ty, kdo ji použijí?

Neříkej, že nedokážeš získat jiné lidi. Kdybys totiž byl křesťan, není možné, aby se ti to nepovedlo. Neboť platí-li, že si nemůže odporovat to, co je přirozené, platí i to, co jsme řekli, protože je to založeno v samé povaze křesťana.

Boha nesmíš urážet. Řekneš-li, že slunce nemůže svítit, urážíš ho; a řekneš-li, že křesťan nemůže být prospěšný, urazil jsi Boha a prohlásil ho lhářem. Neboť spíše je možné, aby slunce nehřálo a nesvítilo, než aby křesťan kolem sebe nešířil světlo; spíš platí, že světlo je tmou, než že by mohlo dojít k něčemu takovému.

Neříkej, že je to nemožné, protože nemožný je opak. Nesmíš urážet Boha. Jestliže si správně uspořádáme svoje věci, rozhodně to tak bude a vyplyne to jako něco naprosto přirozeného. Křesťanovo světlo nemůže zůstat skryté, takovou zářivou lampu nelze zastřít.

RESPONSORIUM

Ef 5,8-9; Mt 5,14.16

Vy jste světlem v Pánu. Žijete jako děti světla. * Ovoce tohoto světla záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy.

Vy jste světlo světa. Ať vaše světlo svítí lidem. * Ovoce tohoto světla záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy.

Nebo:

Z kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 96,1.4.9: PL 38,584.586.588)

Všeobecné povolání ke svatosti

Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Co Pán přikazuje, připadá tvrdé a těžké: kdo ho chce následovat, má sebe sama zapřít. Není to ovšem tvrdé a těžké, když to přikazuje ten, kdo nám pomáhá, aby byl příkaz splněn.

Jistě je správné, co se říká v žalmu: Pro slova tvých úst jsem se držel cest tvrdých. Je však pravda i to, co říká sám Pán: Mé jho netlačí a mé břemeno netíží. Když je totiž na přikázání něco těžkého, láska to učiní lehkým.

Co znamená: Ať vezme svůj kříž? Aby snášel, co je obtížné, a tak mě následoval. Když mě někdo začne následovat, žít jako já a plnit má přikázání, bude mít jistě mnoho odpůrců, hodně lidí mu v tom bude bránit a hodně jich ho bude zrazovat, dokonce z těch, kteří údajně tvoří Kristovu družinu. Také ti, kteří bránili slepci volat o pomoc, byli z průvodců Kristových. Chceš-li být Kristovým následovníkem, všechno pokládej za kříž, vyhrožování i lichocení a všechny možné zákazy; a vezmi to všechno na sebe, snášej to a neklesej!

Nuže, v tomto světě, svatém a dobrém, s Bohem usmířeném a zachráněném – nebo přesněji zachraňovaném, ale skrze naději již zachráněném, neboť v naději se nám dostalo spásy – tedy v tomto světě, to znamená v církvi, která jako celek následuje Krista, obecně platí jeho výzva: Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe!

Tato výzva není tedy určena jenom pannám, a provdaným ženám nikoli; ani ji nemají poslouchat jen vdovy, zatímco manželky ne; ani není pouze pro mnichy, ale ne pro muže ženaté, nebo pro všechny osoby duchovní, ale ne pro laiky. Ne, celá církev, veškeré tělo se všemi údy, má následovat Krista, každý podle poslání jemu vlastního a od druhých odlišného.

Celá církev ať Krista následuje, jeho jediná, jeho holubice, jeho nevěsta, jeho vykoupená, mající věnem krev Ženichovu. Své místo tu má jak panenská neporušenost, tak vdovská zdrženlivost, ale i manželská cudnost.

Všecky tyto složky, mající zde svůj prostor, mají následovat Krista – podle svého rodu, místa i způsobu: mají se zapírat, to znamená, že si nemají o sobě myslet víc, než jsou; mají na sebe brát svůj kříž, to znamená, že pro Krista mají na světě snášet všechno, co jim svět naloží na ramena. A mají Krista milovat, neboť jedině on nikdy nepodvede, jenom jeho nelze oklamat a jen on neoklame. Mají ho milovat, protože jeho sliby jsou pravdivé. Protože však nedává vše hned, naše víra kolísá. Buď pevný, vytrvej, všechno snášej, vydrž každý průtah – a už jsi na sebe vzal kříž.

RESPONSORIUM

Vykonal před Bohem veliké skutky a chválil Pána celým svým srdcem. * Ať všem lidem vyprošuje odpuštění hříchů.

Hle, člověk bezúhonný, který upřímně ctil Boha, zdržoval se všeho zlého a vytrval ve své nevinnosti. * Ať všem lidem vyprošuje odpuštění hříchů.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, Otče milosrdenství, blahoslavenou Villanu jsi podivuhodně odvrátil od světských marností a pozvedls ji duchem pokory a pravého pokání. Proto tě prosíme: obnov v našich srdcích lásku k tobě, abychom se naplněni stejným duchem stále snažili sloužit ti novým životem. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Nakonec se připojí:

Dobrořečme Pánu.

Bohu díky.

Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.

Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).

Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky