Láska ke jménu Pána Ježíše, Spasitele, kterou pro svůj život a vyznání víry až k mučednické smrti čerpali křesťané v prvních staletích z apoštolských spisů a tradice, pokračovala i v dalších staletích. Na západě, nehledě na lidové formy zbožnosti, se spojovala s oslavami narození Páně a rostla zvláště od 12. století. V našem řádu jsou od jeho samotných počátků ve 13. století připomínáni četní bratři pro jejich zvláštní lásku k „nejsladšímu jménu Spasitele“, zejména bl. Jan z Vercelli (†1283) a bl. Jindřich Suso. Tato úcta významně roste rozšířením bratrstev Nejsvětějšího jména Ježíš, na jejichž zakládání měl náš řád velký podíl. Vlastní liturgické formuláře existují od 14. století, avšak začínají se ve skutečnosti používat až v dalších stoletích, v našem řádu na konci 17. století. Před liturgickou reformou Druhého vatikánského koncilu se svátek Nejsvětějšího jména Ježíš slavil o neděli mezi Obřezáním Páně (dne 1. ledna) a Zjevením Páně. Po reformě zůstala v misálu pouze votivní mše svatá Nejsvětějšího jména Ježíš, dokud třetí vydání Římského misálu nezavedlo památku Nejsvětějšího jména Ježíš na 3. leden.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Vzpomínko sladká, Ježíši,
slast srdcím skýtáš nejvyšší,
med však a všecko převýší,
když dlíš v nás, Lásko nejčistší.
Nic vroucnějšího nelze pět,
nic milejšího uslyšet,
nic vřelejšího pomyslet,
než Ježíš, onen božství květ.
Ježíši, jsi k litujícím
laskavý, také k prosícím,
jak dobrý jsi k hledajícím
a tebe nalézajícím!
Jazyk to není schopen říct,
ba ani písmo vyjádřit,
kdo zakusil, smí uvěřit,
co je to Krista v lásce mít.
Ježíši, naše radosti,
ty jsi odměnou budoucí,
ať v tobě naše sláva jest,
na věky tobě patří čest. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo. †
S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *
† Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,
ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *
ty jsi můj štít a záchrana moje!
Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *
osvobodil mě od nepřátel!
Smrtící vlny mě zalily, *
příboje zkázy mě plnily děsem.
Osidla temnot mě ovila, *
smyčky smrti se nade mnou zdrhly.
K Pánu jsem volal v úzkostech, *
k Bohu jsem křičel o záchranu.
Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *
k jeho uším došel můj nářek.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.
Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.
A tu se zachvěla, pohnula zem, †
v základech hor se zakolísala, *
jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.
Z jeho nozder valil se dým, †
z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *
řeřavé uhlíky sršely z něj.
Nachýlil nebe a sestoupil níž, *
s černými mračny pod nohama.
Na cherubovi přilétal, *
na perutích vichru se snášel.
Celý se halil v temnotách, *
do clony z tmavých vod a mraků.
Ze záře, která před ním šla, *
padaly kroupy a řeřavé uhlí.
Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *
hlasem svým Nejvyšší zaburácel.
Vysílal šípy do všech stran, *
blesky metal a kolkolem sršel.
I bylo vidět až na mořské dno, *
obnažily se základy země.
když jsi, Pane, zahrozil, *
zadul vichřicí svého hněvu.
Pro mne však z výšin svou pravicí sáh’, *
vyzdvihl mě z té záplavy vodní,
vyrval mě z rukou mých nepřátel, *
z přesily mocných nenávistníků.
Vrhli se na mne v můj neblahý den, *
Pán mi však přispěchal na ochranu.
Na volný prostor vyvedl mne, *
zachránil, v kom našel zalíbení.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.
Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.
Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *
splatil mi za to, že ruce mám čisté;
za to, že po cestách Páně jsem šel, *
od svého Boha neodpadl.
Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *
zákony jeho jsem neodmítal.
Zůstal jsem před ním bez viny, *
chránil se bedlivě před proviněním.
odplatil Pán mou nevinnost, *
neboť viděl, že ruce mám čisté.
K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *
a s dobrým jednáš dobrotivě.
Čistému odplácíš čistotou, *
k chytrákům však jsi opatrný.
Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *
pohledy zpupné však pokořuješ.
Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *
Bůh můj mé temnoty ozařuje.
S tebou ztékám valy a zdi, *
se svým Bohem přeskočím hradby.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.
Boží Syn přišel a dal nám rozum.
Abychom poznávali pravého Boha.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům
3,5-16
Život nového člověka
Umrtvěte všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou; pro tyto věci přichází Boží trest na neposlušné lidi. Tou cestou jste kráčeli kdysi také vy, když jste v tom žili. Ale teď i vy to všechno odložte: hněv, prchlivost, zlobu, nactiutrhačné a ošklivé řeči ze svých úst. Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním, a oblečte člověka nového, který se obnovuje k správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný; ale všecko a ve všem je Kristus.
Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy. A nadto nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k němu jste byli povoláni v jednom těle. Buďte za to vděční.
Kristova nauka ať je u vás ve své plné síle: moudře se navzájem poučujte a napomínejte. S vděčností zpívejte Bohu z celého srdce žalmy, chvalozpěvy a duchovní písně.
RESPONSORIUM
Srov. Gal 3,27-28
My všichni, pokřtění v Krista, oblékli jsme se v Krista: * všichni jsme jeden v Kristu Ježíši, našem Pánu.
Už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; * všichni jsme jeden v Kristu Ježíši, našem Pánu.
DRUHÉ ČTENÍ
Jedno ze dvou následujících:
Z drobných teologických spisů svatého Tomáše Akvinského
(Opusc. 60, De humanitate Iesu Christi Domini nostri: Ed. Lugdunensis, 1562, str. 417)
Jméno Ježíš má velkou a mnohonásobnou sílu
„A dali mu jméno Ježíš.“ Je známo, že jména se jednotlivým lidem vždy dávají podle nějaké vlastnosti toho, komu se dávají, nebo podle doby – jako když se jména svatých dávají těm, kteří se narodili na jejich svátek – nebo podle příbuzenství či nějaké jiné vlastnosti. Avšak jména, která jsou dána od Boha, vždy naznačují nějaký dar, který Bůh zdarma uštědřuje těm, jimž je jméno dáváno. Jako Abrahámovi bylo řečeno: Budeš se nazývat Abrahám, protože jsem tě ustanovil za otce mnoha národů, nebo Petrovi: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev. Protože tedy Kristus jako člověk obdržel takový dar milosti, aby skrze něho všichni byli spaseni, příhodně byl nazván jménem Ježíš, to znamená „spasitel“.
Musíme však říci, že toto jméno Ježíš má velkou a mnohonásobnou sílu. Je totiž útočištěm kajícníků, lékem pro nemocné, pomocí bojujícím, přímluvcem těch, kdo se modlí; protože přináší milost odpuštění hříchů, dar uzdravení, vítězství ve zkouškách, sílu a důvěru, že dosáhneme spásy.
O tom prvním je řečeno: Píšu vám, milé děti, protože vám byly odpuštěny hříchy pro Ježíšovo jméno. A jinde: O něm vydávají svědectví všichni proroci. Augustin říká: „Co jiného znamená Ježíš než spasitel? Tedy kvůli sobě samému buď mi Ježíšem! Nehleď, Pane, na moji špatnost, takže bys zapomněl na svou dobrotu.“ Ale všimněme si, že toto jméno je mu dáno při obřízce, čímž se naznačuje, že spaseni jsou ti, kdo byli duchovně obřezáni. O tom říká Bernard: „Bratři, nutně musíme být obřezáni, a tak přijmout jméno spásy. Být obřezáni, ovšem ne doslova, ale v duchu a v pravdě.“
O druhém je řečeno: Vylitý olej je tvé jméno. Olej znamená totiž úlevu od bolesti. Tak i toto jméno Ježíš. Bernard říká: „Máš, duše moje, uložený utišující prostředek v nádobě jména, kterým je Ježíš. Tento lék je účinný proti jakékoli chorobě.“ A Petr Ravenský: „To je jméno, které dalo slepým vidět, hluchým slyšet, chromým chodit, němým mluvit a mrtvým ožít.“
O třetím se říká: Pevná věž je jméno Hospodina, našeho Boha. A jinde: Ve jménu mém budou vyhánět zlé duchy A na jiném místě: Dvaasedmdesát učedníků se vrátilo a s radostí řekli: „Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!“ A k tomu Petr Ravenský: „Síla tohoto jména Ježíš zahnala na útěk z těl posedlých lidí veškerou ďábelskou moc.“
O čtvrtém je řečeno: O cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám. K tomu Augustin: „V mém jménu, to jest ve jménu Ježíše Krista. Kristus znamená král, Ježíš spasitel. O cokoli žádáme v tomto jménu, žádáme ve jménu Spasitele, a přece on je Spasitelem, nejenom když udělá, o co žádáme, ale i když to neudělá. Protože když vidí, že to, oč žádáme, je proti naší spáse, tím, že to neudělá, dokazuje, že je Spasitel. Lékař přece ví, co z toho, co si nemocný žádá, je pro jeho zdraví a co proti němu. Proto aby ho uzdravil, nesplní vůli nemocného, která je opačná.“
Všimni si Bernardových slov o Kristově obřízce a jeho pojmenování: „Je to velké a podivuhodné tajemství: chlapec je obřezán a je nazván Ježíš. Co znamená toto spojení? Že je to prostředník mezi Bohem a člověkem, který hned od svého narození v sobě spojuje božské a lidské, nejvyšší s nejnižším. Je narozen z ženy, ale tak, že s ovocem její plodnosti neopadal květ jejího panenství. Je zavinutý do plenek, ale ty jsou poctěny andělskými chválami. Je skrytý v jeslích, ale prozradí ho paprsek hvězdy zářící z nebe.“ Jestliže obřízka potvrzuje pravdivost přijaté lidské přirozenosti, pak jméno, které je nad každé jiné jméno, poukazuje na slávu velebnosti.
RESPONSORIUM
Srov. Žl 5, 12; Žl 88 (89), 16-17
Ať se zaradují všichni, kdo se k tobě utíkají, Pane; budou jásat na věky a budeš v nich přebývat: všichni se budou utíkat k tobě, * neboť milují tvé jméno.
Budou chodit ve světle tvé tváře, Pane, budou jásat každý den v tvém jménu. * Neboť milují tvé jméno.
Nebo:
Z listu blahoslaveného Jindřicha Susa o úctě k božskému jménu Ježíš
(Epist. XII: Opera latine reddita a Laurentio Surio, Coloniæ 1615, str. 263 a násl.)
Polož si mě na srdce jako pečeť
Všemohoucí a věčný Bůh žádá od čisté duše, aby si ho položila jako pečeť na své srdce. A tak každý, kdo upřímně miluje Boha, má vždy jakoby ústy duše zadržet některé zbožné obrazy nebo myšlenky, jimiž by se jeho srdce rozněcovalo a pozdvihovalo k Bohu.
Vždyť přece nejvyšší dokonalost v tomto životě spočívá v tom, abychom často mysleli na Boha, často v srdci po něm toužili, stále o něm hovořili, jeho výroky si do duše ukládali, pro něho pracovali a všechno opustili, jen na něho hleděli a jen jemu věnovali pozornost. Naše oči ať na něho s láskou hledí, naše uši pečlivě naslouchají jeho pobídkám, srdce, mysl i duše ať ho v lásce objímají. Když ho urazíme, usmiřme ho modlitbami. Když nás zkouší, snášejme to ochotně; když se skrývá, hledejme ho a nepřestávejme, dokud ho nenajdeme. A když ho najdeme, s úctou si ho podržme.
Ať jdeme nebo ať stojíme, ať pijeme nebo jíme, tento přeslavný klenot jména Ježíš má být vždy vtištěn do našeho nitra. Když nejsme schopni dělat nic jiného, máme ho alespoň očima vštěpovat do svých srdcí.
Jeho nejsladší jméno nosme vždy v ústech a když bdíme, s vážností na něj pamatujme, abychom i ve spánku o něm mohli snít a říkat spolu s prorokem: „Věčný Bože, nejsladší Moudrosti, jak dobrý jsi pro duši, která tě hledá a jedině po tobě touží.“
To je jistě nejlepší cvičení ze všech. Vždyť jakousi korunou všech cvičení je nepřetržitá modlitba: k ní totiž jako k cíli všechna ostatní cvičení směřují. Co jiného, prosím tě, dělají ti, kdo jsou v nebi, než že patří na Boha, milují ho a chválí?
S čím větší láskou tedy našeho Pána a Boha, onu věčnou moudrost, vštěpujeme do svých srdcí, čím častěji na něho patříme a v náruči svých srdcí ho objímáme, s tím větším potěšením nás on obejme v tomto i v budoucím životě.
RESPONSORIUM
Žl 55 (56), 11; Žl 105 (106), 47
Spolu s tvými svatými budu doufat ve tvé jméno, Pane; * protože je dobré.
Budeme tě oslavovat chvalozpěvem a vyznávat tvé svaté jméno. * Protože je dobré.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty jsi svého jednorozeného Syna učinil Spasitelem lidského rodu a přikázal jsi, aby byl nazván Ježíš; dopřej nám, prosíme, abychom se v nebesích mohli těšit z pohledu na toho, jehož svaté jméno uctíváme na zemi. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky