Pocházela z Magdaly na západním břehu Tiberiadského jezera. V evangeliu je uváděna jako první mezi ženami, které doprovázely Ježíše a jeho učedníky (Lk 8, 2-3). Spolu s Pannou Marií, apoštolem Janem a dalšími ženami stála pod Ježíšovým křížem (Jan 19, 25; srov. Mt 27, 56 a Mk 15, 40) a byla při jeho pohřbu (Mt 27, 61; Mk 15, 47). V neděli pak časné ráno byla mezi ženami, které přišly k prázdnému hrobu (Mk 16, 1; Lk 24, 10), setkala se se vzkříšeným Ježíšem a měla zprávu o tom oznámit jeho učedníkům (Jan 20, 1-18; srov. Mk 16, 9). Od doby sv. Řehoře Velikého ztotožňovala západní liturgie Marii Magdalénu s dalšími dvěma ženami: s Marií, sestrou Lazara a Marty (Lk 10, 38-41; Jan 11, 1 a násl.; 12, 1 a násl.; srov. Mk 14, 3-9 a Mt 26, 6-13) a s nejmenovanou hříšnicí u stolu v domě farizea (Lk 7, 36-50); východní liturgie však tyto tři ženy důsledně rozlišuje. Památka sv. Marie Magdalény se v západní církvi slaví od 12. století.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Magdalská hvězdo, vzácná ženo svatá,
všichni svou úctu dnes projevit jdou ti,
neboť jsi byla s Kristem úzce spjata
vroucími pouty.
Když je ti zjevná jeho moc tak děsná,
že mizí před ním duchové zla v temnu,
s bezmeznou vírou svěřuješ se vděčná
Lékaři svému.
Odtud ta síla lásky, jež tě nutí,
u nohou Mistra stále abys dlela,
abys jej péčí svou při každém hnutí
doprovázela.
Také ty v pláči dlíš pod křížem Pána,
vroucí svou láskou jako přikovaná,
pak jeho tělo myješ, mastmi mažeš
a v hrob je kladeš.
Nám, kterým z lásky Kristus vrací žití,
na slávě tvé dej věčnou účast míti,
ať Miláčkovi s tebou chvály vděčné
vzdáváme věčně. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 V moudrosti otevírá svoje ústa, na jazyku má laskavé poučení.
O Boží slávě vypravuje nebe, †
obloha hlásá díla jeho rukou, *
den dni to říká, noc to šeptá noci.
Není to ani řeč a nejsou slova: *
hovoří takto hlasem nepostižným.
Ten hlas však prostupuje celou zemi, †
zní mluva nebes na sám konec světa, *
až tam, kde slunci vybudoval stan.
Z něho pak slunce vychází jak ženich, *
těší se jako běžec před závodem.
Vychází od jednoho konce nebes †
a běží zas až na opačný konec, *
před jeho žárem nic se neschová.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. V moudrosti otevírá svoje ústa, na jazyku má laskavé poučení.
Ant. 2 Svaté ženy důvěřovaly v Boha a zpívaly ve svém srdci.
Srdce mi kypí radostnými slovy, †
svou píseň nyní králi zazpívám. *
Můj jazyk – rydlo rychlopísaře.
Jsi ze všech lidských synů nejkrásnější, †
spanilost se ti po rtech rozlévá, *
Pán proto požehnal ti na věky.
Opásej mečem, hrdino, svá bedra, *
ve vznešenosti své a nádheře
do boje vyjeď za věrnost a právo, *
ať koná divy tvoje pravice!
Máš ostré šípy, národy se skloní, *
odpůrci krále klesnou na mysli.
Tvůj božský stolec trvá do věčnosti, *
žezlo tvé vlády – žezlo nestranné.
Miluješ právo, nenávidíš křivdu, †
a proto pomazal tě Pán, tvůj Bůh, *
olejem radosti jak žádného.
Tvá roucha voní aloí a myrhou, *
ze síní slonových ti harfy zní.
Královská dcera v ústrety ti kráčí, †
královna stojí po tvé pravici, *
ofirským zlatem skvěle zdobená.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Svaté ženy důvěřovaly v Boha a zpívaly ve svém srdci.
Ant. 3 Přicházejí k Pánu s radostným jásotem.
Slyš, dcero, pohleď sem a nakloň ucho, *
zapomeň na svůj lid a otcův dům!
Král s dychtivostí touží po tvé kráse, *
neboť je pán tvůj, ty se před ním skloň!
I tyrský lid ti přináší své dary, *
o přízeň tvou se derou velmoži.
Královská dcera vchází v plné kráse, *
perlami, zlatem šat má protkaný.
Ve třpytném rouchu před krále ji vedou, *
panny její za ní kráčejí.
S radostným jásotem ji přivádějí *
a dovnitř v králův palác vcházejí.
Místo svých otců budeš teď mít syny *
a učiníš je v zemi knížaty.
Tvé jméno vštípit chci všem pokolením, *
ať na věky tě slaví národy.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Přicházejí k Pánu s radostným jásotem.
Stezku života mi ukazuješ.
Naplněnou radost před tvou tváří.
PRVNÍ ČTENÍ
Z listu svatého apoštola Pavla Římanům
12,1-21
Křesťanský život je duchovní bohoslužbou
Pro Boží milosrdenství vás, bratři, vybízím: přinášejte sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou! To ať je vaše duchovní bohoslužba. A nepřizpůsobujte se už tomuto světu, ale změňte se a obnovte svoje smýšlení, abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.
Protože mi byla dána ta milost, říkám každému z vás: Nikdo ať si o sobě nemyslí více, než co se patří myslet, ale skromně ve shodě s tím, v jaké míře udělil Bůh každému víru. Jako máme v jednom těle mnoho údů, ale tyto údy nemají všechny stejnou činnost, tak i my, i když je nás mnoho, jsme jedním tělem v Kristu, k sobě navzájem jsme však údy. Máme rozmanité duchovní dary podle milosti, která nám byla dána. Kdo má dar mluvit z vnuknutí, ať ho užívá úměrně k vlastní víře. Kdo má dar služby, ať ho uplatňuje ve službě. Kdo má dar vyučovat, ať se věnuje vyučování, kdo dar povzbuzovat, ať povzbuzuje. Kdo rozdává, ať to dělá velkodušně. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí s radostí.
Láska ať je bez přetvářky. Mějte v ošklivosti zlo, přidržujte se dobra. V bratrské lásce se navzájem mějte srdečně rádi, v uctivosti předcházejte jeden druhého. V horlivosti neochabujte, duchem buďte horliví, služte Pánu, v naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí. S věřícími se podílejte na jejich životních potřebách, ochotně poskytujte pohostinství. Žehnejte těm, kdo vás pronásledují, žehnejte, a neproklínejte. Radujte se s radujícími, plačte s plačícími. Buďte mezi sebou stejného smýšlení. Nedychtěte po věcech vysokých, ale spíše se sklánějte k věcem obyčejným. Nemyslete si, že jenom vy sami jste moudří.
Nikomu neodplácejte zlým za zlé. Usilujte o dobro pro všechny lidi. Jak je to jen možné – pokud záleží na vás – žijte v pokoji se všemi lidmi. Nezjednávejte si svoje právo sami, moji drazí, ale nechte Boha, aby on spravedlivě potrestal. Stojí totiž v Písmu: „Mně patří pomsta, já odplatím“, praví Pán. Ale spíše naopak: „Když tvůj nepřítel má hlad, dej mu najíst, když má žízeň, dej mu napít. Budeš-li to tak dělat, nahrneš mu na hlavu žhavé uhlí“. Nedopusť, aby tě zlo přemohlo, nýbrž přemáhej zlo dobrem.
RESPONSORIUM
Řím 12,2; Ef 4,23-24
Změňte se a obnovte svoje smýšlení, * abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.
Stále si obnovujte mysl po její duchovní stránce, * abyste dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.
DRUHÉ ČTENÍ
Z homilií svatého Řehoře Velikého, papeže, na evangelia
(Hom. 25,1-2.4-5: PL 76,1189-1193)
Domnívala se, že Pána odnesli, a vroucně po něm toužila
Když Marie Magdalská přišla ke hrobu a nenašla tam Pánovo tělo, domnívala se, že ho odnesli, a oznámila to učedníkům. Ti přišli, uviděli a uvěřili, že je tomu tak, jak to žena řekla. Pak je o nich napsáno: Učedníci se pak zase vrátili domů. A následuje: Marie však stála venku u hrobky a plakala.
Nyní je třeba se zamyslit nad tím, jak veliká a silná láska planula v srdci této ženy, že neodešla od Pánova hrobu, i když odešli i jeho učedníci. Usilovně hledala toho, kterého nenašla, plakala při tom hledání, domnívala se, že ho odnesli, a vroucně po něm toužila. A proto ho tehdy ona jediná uviděla, protože tam zůstala a dále hledala. Vždyť úspěch dobrého díla závisí na vytrvalosti, a sama Pravda říká: Kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
Na začátku tedy hledala, a nenalezla; ale nepřestala hledat, a proto nalezla. Dlouhým čekáním rostla její touha a byla stále větší, až mohla uchopit, co nalezla. Vždyť svatá touha dlouhým čekáním roste. Jestliže však čekáním ochabuje, není to pravá touha. Tak velkou láskou planuli ti, kdo dospěli k pravdě. Proto říká David: Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář? A také církev říká v Písni písní: Jsem raněna láskou, a na jiném místě: Má duše umdlévá.
Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš? Má uvést příčinu své bolesti, aby vzrostla touha, a tím, že vysloví jméno hledaného, vzplane k němu ještě větší láskou.
Ježíš jí říká: Marie! Když ji nazval jenom „ženo“, nepoznala ho, oslovuje ji tedy jejím jménem, jako by jí tím říkal: „Poznej toho, kdo tě dobře zná. Neznám tě jen všeobecně jako ostatní, tebe znám zcela jedinečně.“ A Marie, protože je oslovena svým jménem, poznává toho, kdo ji oslovil, a ihned mu říká Rabbuni, to znamená Mistře. Neboť on to byl, koho kolem sebe venku hledala, a rovněž on to byl, kdo ji k tomu vnitřně vedl.
RESPONSORIUM
Vrátila se od hrobu a oznámila učedníkům, že viděla Pána. * Jak je šťastná, že ona jako první mohla donést zprávu, že Kristus vstal z mrtvých a žije!
Spatřila toho, kterého milovala a dlouho s pláčem hledala, a zvěstovala to apoštolům. * Jak je šťastná, že ona jako první mohla donést zprávu, že Kristus vstal z mrtvých a žije!
HYMNUS Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme. *
Tebe, Pane, velebíme.
Tebe, věčný Otče, *
celá země uctívá.
Tobě všichni andělé, *
tobě všechny moci nebeské,
tobě cherubové, tobě serafové, *
bez ustání provolávají:
Svatý, * Svatý, * Svatý, *
Pán, Bůh zástupů!
Plná jsou nebesa i země *
tvé vznešené slávy.
Tebe oslavuje *
skvělý sbor apoštolů,
tebe oslavuje *
velký počet proroků,
tebe oslavují *
bělostné šiky mučedníků,
tebe oslavuje *
církev po širém světě:
tebe, Otce, *
neskonale velebného,
tvého milovaného, *
pravého a jediného Syna,
stejně jako Ducha Svatého, *
Utěšitele.
Ty jsi Král slávy, *
Kriste!
Ty jsi Otcův *
věčný Syn.
Abys vysvobodil člověka, přijals jeho tělo *
a neváhal ses narodit z Panny.
Ty jsi zvítězil nad smrtí *
a otevřel věřícím království nebes.
Sedíš po pravici Boží *
ve slávě Otce.
Věříme, že přijdeš *
jako soudce.
Proto tě prosíme, pomoz svým služebníkům; *
vždyť jsi je vykoupil předrahou krví!
Dej, abychom byli uvedeni k tvým svatým *
do věčné slávy.
* Poslední část (prosby) se může vynechat:
* Zachraň, Pane, svůj lid *
a žehnej svému dědictví.
Kraluj mu *
a vyvyš jej na věky.
Každého dne *
dobrořečíme tobě
a chválíme tvé jméno na věky, *
až na věky věků.
Rač nás, Pane, tohoto dne *
chránit před hříchem.
Smiluj se nad námi, Pane, *
smiluj se nad námi.
Sešli nám, Pane, své milosrdenství, *
jak v tebe doufáme.
V tebe, Pane, doufám, *
nebudu zahanben na věky.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tvůj jednorozený Syn poslal Marii Magdalénu, aby jako první zvěstovala jeho učedníkům radostné velikonoční poselství; na její přímluvu dej, ať i my hlásáme vzkříšeného Krista a jednou ho spatříme ve věčné slávě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky