Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky a na věky věků. Amen. Aleluja.
Tento úvod se vynechává, předcházelo-li pozvání k modlitbě.
HYMNUS
Toť vskutku pravý Boží den,
zářící světlem blaživým,
Vždyť celý svět byl omyt v něm
přesvatou krví ze svých vin.
On vrátil slepým světla svit
a hříšným naděj znovu vlil,
kdo by se musel strachem chvít,
když Pán i lotru odpustil?
Úžas jal nad tím anděly,
kteří trest těla viděli,
že lotr Krista prosící
směl věčné slávy dosíci.
V tom nesmírné tkví tajemství:
By sňal hřích, který na všech lpí,
a zbavil svět vin veškerých,
vtělený Bůh smyl z těla hřích.
Může být větší vznešenost,
než když hřích milost vyhledá,
žár lásky spálí bázlivost
a když smrt nový život dá?
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčné všechno tvorstvo ctí. Amen.
Ve všední dny po velikonočním oktávu je možné použít následující hymnus:
Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.
Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.
Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.
V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.
Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctění,
vždyť všechno dobré plyne z ní.
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal. Aleluja.
Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
jak až na věky je milosrdný!
Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
vykoupení z nepřátelské moci!
Shromáždil je ze všech končin země, *
kde je východ, západ, jih či sever.
Bloudili nehostinnou pustinou, *
nenacházeli místo k usídlení.
Hladem a žízní přitom strádali, *
život v nich ponenáhlu vyhasínal.
Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil.
Na správnou cestu on je uvedl, *
aby tak došli místa k osídlení.
Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
lačnící hrdlo plnil dobrotami.
Vězeli ve smrtelných temnotách, *
vrženi do bídy a do okovů,
že Božím příkazům se vzpírali *
a opovrhli radou Nejvyššího.
I bylo jejich srdce zkrušeno, *
že padali, a nikdo nepomohl.
Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil.
Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
přelomil jejich okovy a strhl.
Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal;
za to, že brány z bronzu rozrazil, *
závory železné že zlomil vedví.
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal. Aleluja.
Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy. Aleluja.
Ochuravěli pro svou nepravost, *
zkrušeni byli za své těžké viny.
Už se jim každý pokrm ošklivil, *
takže už měli blízko k branám smrti.
Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil.
Seslal své slovo, jím je uzdravil *
a zachránil je opět před záhubou.
Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
Ať přinášejí oběť děkovnou, *
s jásotem rozhlašují jeho skutky!
V lodích se vydávali na moře, *
po mnoha vodách pluli za obchodem;
přitom pak díla Páně vídali, *
žasli nad jeho divy v mořské hloubi.
Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
ten mořské vlny do vysoka vzdouval.
Vzlétali k nebi, do vln padali, *
že hrůzou v nich až duše zkomírala.
Zmítali, káceli se opile, *
se vší svou dovedností byli v koncích.
Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil.
Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
a zklidnilo se mořské vlnobití.
Radovali se z toho ztišení; *
a přivedl je k touženému místu.
Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
Ať ve shromáždění ho velebí, *
ve sboru starších ať jej oslavují!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy. Aleluja.
Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně. Aleluja.
On proměňoval řeky v pouště, *
prameny ve vyprahlou zem,
úrodné kraje v solné pláně *
za to, že zlý byl tamní lid.
Poušť zase změnil na jezero, *
vyprahlou hlínu na pramen:
tam usídlil pak hladovící, *
města si mohli zbudovat.
Zřídili pole, vinohrady *
a měli hojnou úrodu.
Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
i chovných zvířat měli dost.
Ten však, jenž ponižuje mocné *
a dá jim bloudit na poušti,
že zas jich ubylo a chřadli *
pod tíhou strádání a ran,
chudáka ale zvedl z bídy, *
jak stádo zmnožil jeho rod.
S radostí to vidí bohabojní, *
všechna zloba musí sklapnout ústa.
Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
V srdci chovej skutky lásky Páně!
Sláva Otci i Synu *
i Duchu Svatému,
jako byla na počátku, i nyní i vždycky *
a na věky věků. Amen.
Ant. S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně. Aleluja.
Bůh nás znovu zrodil, takže máme živou naději, aleluja.
Zmrtvýchvstáním Ježíše Krista, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
11,1-19
Dva Boží svědkové
Byla mi podána rákosová míra podobná holi se slovy: „Vstaň a změř Boží chrám i oltář a spočítej ty, kteří se tam klanějí. Vnější chrámové nádvoří však vynech a neměř ho, protože bude vydáno pohanům; ti budou šlapat po svatém městě dvaačtyřicet měsíců. Ale já pošlu své dva svědky, oblečené v žínice, aby prorokovali tisíc dvě stě šedesát dní.“ To jsou dvě olivy a dva svícny, které stojí před Pánem země. A kdyby jim chtěl někdo ublížit, oheň jim vyšlehne z úst a stráví jejich nepřátele; ano, kdo by jim chtěl ublížit, takto bude usmrcen. Oni mají moc uzavřít nebe, aby po dobu jejich působení nespadl déšť. Mají moc nad vodami, aby je obraceli v krev a bili zem rozličnými ranami, kdykoli by chtěli.
Ale až budou končit svoje svědectví, šelma, která vystupuje z propasti, začne proti nim válku, přemůže je a zabije. Jejich mrtvoly zůstanou ležet na ulici velkého města, které má obrazné jméno Sodoma a Egypt, kde byl také ukřižován jejich Pán. A lidé z různých národů, kmenů, jazyků a čeledí se budou dívat na jejich mrtvá těla tři a půl dne a nedovolí, aby jejich mrtvoly byly uloženy do hrobu. Obyvatelé země se z toho radují a veselí a posílají si navzájem dary, protože tito dva proroci jim způsobili hodně trápení.
Ale když uplynulo tři a půl dne, vešel do nich dech života od Boha. Postavili se na nohy, a velký strach padl na ty, kdo na ně hleděli. A uslyšeli, jak mocný hlas z nebe na ně volá: „Vystupte sem!“ Vystoupili tedy v oblaku do nebe a jejich nepřátelé se na ně dívali. V tu chvíli nastalo velké zemětřesení; desetina města se zřítila a při tom zemětřesení zahynulo sedm tisíc lidí. Ostatní se zalekli a vzdali čest Bohu na nebi.
Druhé „běda“ přešlo, a hle – třetí „běda“ rychle přichází.
A zatroubil sedmý anděl. Tu se ozvaly v nebi silné hlasy: „Teď se ujal vlády nad tímto světem náš Pán a jeho Pomazaný a bude kralovat na věčné věky!“
A oněch čtyřiadvacet starců, kteří sedí před Bohem na svých trůnech, padlo na tvář, poklonili se Bohu a volali:
„Děkujeme ti, Pane, Bože vševládný,
který jsi a který jsi byl,
žes převzal svou velikou moc a ujal ses vlády.
Pohané se rozzuřili,
ale tu přišel tvůj hněv a čas soudit mrtvé:
dát odměnu tvým služebníkům prorokům a věřícím
a těm, kdo se tě bojí, malým i velkým,
a zahubit ty, kdo hubili zemi.“
Boží chrám v nebi se otevřel a ukázala se v něm archa jeho úmluvy; a nastalo blýskání, ozvaly se hlasy a hromy, nastalo zemětřesení a spadlo velké krupobití.
RESPONSORIUM
Zj 11,15; Dan 7,27
Teď se ujal vlády nad tímto světem náš Pán a jeho Pomazaný * a bude kralovat na věčné věky, aleluja.
Jeho království je království věčné a všechny mocnosti mu budou sloužit a poslouchat ho. * A bude kralovat na věčné věky, aleluja.
DRUHÉ ČTENÍ
Z komentáře svatého Cyrilla Alexandrijského, biskupa, k Janovu evangeliu
(Lib. 4,2: PG 73,563-566)
Svoje tělo dal Kristus za život všech
Pán říká: Umírám za všechny, aby všichni skrze mne dostali život; všeliké tělo jsem vykoupil svým vlastním. V mé smrti totiž zemře smrt a se mnou znovu vstane padlá lidská přirozenost.
Vždyť proto jsem se stal podobným vám, proto jsem se stal člověkem z pokolení Abrahámova, abych se ve všem připodobnil bratřím. Správně to pochopil svatý Pavel, a proto říká: Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i on přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla.
Nikdy a nijak nemohl být zbaven moci ten, který má vládu nad smrtí, a tedy ani sama smrt, než že Kristus za nás dal sám sebe, on jediný jako výkupné za všechny; neboť byl nade všemi.
A proto ten, který se za nás obětoval Bohu a Otci jako oběť neposkvrněná, kdesi v Žalmech říká: Dary ani oběti jsi nechtěl, ale připravils mi tělo, celopaly a smírné oběti nežádáš; tehdy jsem řekl: Hle, přicházím.
Byl tedy ukřižován za všechny a pro všechny: tak jeden zemřel za všechny, abychom v něm všichni mohli žít; nebylo vlastně ani možné, aby ten, kdo je život sám, se dostal do područí smrti a podlehl zkáze. A že Kristus obětoval svoje tělo za život světa, to můžeme poznat i z jeho vlastních slov; říká přece: Otče svatý, zachovej je. A jinde: Pro ně se zasvěcuji.
Praví zasvěcuji, jako by řekl posvěcuji se a přináším jako neposkvrněnou oběť, jejíž vůně je Bohu milá. Zasvěcovalo se totiž, to jest podle zákona se nazývalo svatým to, co bylo přinášeno na oltář. Tak dal Kristus svoje tělo za život všech, skrze ně i nám znovu dává život. A já se pokusím vysvětlit, seč jsem, jakým způsobem se to děje.
Jakmile se totiž životodárné Boží Slovo usídlilo v těle, přetvořilo je v něco dobrého, sobě vlastního, to jest dalo mu svůj život, a když se s ním v tajemné jednotě spojilo, učinilo je oživujícím, neboť právě takové je svou přirozeností ono samo.
Takže Kristovo tělo oživuje ty, kdo mají na něm podíl: vyhání totiž smrt, nakolik je v těch, kdo jsou v jejím područí, a odvrací zkázu, neboť v něm samém se rodí naprosté zničení porušenosti.
RESPONSORIUM
Jan 10,14.15.10
Já jsem dobrý pastýř; znám svoje ovce * a za ovce dávám svůj život, aleluja.
Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v hojnosti. * A za ovce dávám svůj život, aleluja.
MODLITBA
Modleme se.
Shlédni, Bože, na ty, kdo v tebe uvěřili a byli obmyti křestní vodou, chraň v nich nový život, k němuž se v Kristu narodili, a dej, ať odolávají náporu zla a věrně uchovávají dar tvé milosti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Nakonec se připojí:
Dobrořečme Pánu.
Bohu díky.
Modlí-li se někdo sám, může toto zvolání vynechat.
Při slavení prodloužené vigilie před nedělí nebo slavností se vsunou před chvalozpěv Bože, tebe chválíme kantika a evangelium, jak je uvedeno v Dodatku (zatím ještě není zpracován pro online breviář).
Předchází-li modlitba se čtením bezprostředně před jinou částí liturgie hodin, může se začínat hymnem z této následující části; na konci modlitby se čtením se vynechá závěrečná modlitba i zvolání Dobrořečme Pánu a následující část začíná bez úvodního verše s odpovědí a Sláva Otci.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky