1. leden 2024

MATKY BOŽÍ, PANNY MARIE
Slavnost
(konec Oktávu Narození Páně)

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Kmen Jesse už se květem skví,

a ratolest plod vydala

vzešlý z plodného mateřství

Matky, jež pannou zůstala.

Ač světu první světlo dal

a s Otcem nebe zakládal,

nechal se v plénkách v jesličky

klást rukama své matičky.

Ač zákon světu uložil

o přikázáních deseti,

člověkem stát se zatoužil,

jho zákona chtěl snášeti.

Světlo i spása slaví zrod,

smrt s hrůzou prchá do temnot.

Pojď, člověče, bys uvěřil,

že z Panny Bůh se narodil.

Buď sláva tobě, Ježíši,

zrozený Pannou nejčistší,

i Otci, Duchu milosti

po všechny věky věčnosti. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Zvětšte se, pradávné vjezdy, pro příchod slavného krále.

Žalm 23 (24)
Pán vstupuje do své svatyně
Kristu se při jeho nanebevstoupení otevřely brány nebe. (Sv. Irenej)

Pánu zem patří se vším, co nese, *

jeho je svět i vše, co v něm žije.

Sám jej založil nad oceány, *

upevnil nad tekoucími proudy.

Kdo smí vstoupit na horu Páně, *

stanout na jeho svatém místě?

Ten, kdo má čisté ruce i srdce, *

neklame, nepřísahá křivě.

Dostane od Pána požehnání, *

u Boha Zachránce nalezne pomoc.

To je rod těch, kdo hledají Pána, *

hledají tvář Boha Jákobova.

Zvyšte se ještě, vy brány, †

zvětšte se, pradávné vjezdy, *

pro příchod slavného krále!

„Kdo je ten král tak slavný?“ †

Pán, jenž je silný a mocný, *

Pán, který mocný je v boji.

Zvyšte se ještě, vy brány, †

zvětšte se, pradávné vjezdy, *

pro příchod slavného krále!

„Kdo je ten král tak slavný?“ †

On, Pán zástupů věčných, *

On, král věčné slávy! 

Ant. Zvětšte se, pradávné vjezdy, pro příchod slavného krále.

Ant. 2 Člověk se v ní narodil, sám Svrchovaný jí dal pevný základ.

Žalm 86 (87)
Boží město, matka všech národů
Jeruzalém, pocházející shora, je svobodný – a je to naše matka. (Gal 4, 26)

Miluje Pán, co založil na svaté hoře: *

siónské brány nad všechna jákobská sídla.

Ty město Boží, sám praví na tvoji slávu: *

„Rahab i Bábel přičítám k těm, co mě znají!

Hle, Filišťané, Tyrští i Etiopané, *

ti všichni v něm jsou narozeni.

Vpravdě však Sión každý nazývá: Matko!“ *

Protože ten si zbudoval Svrchovaný.

Do svitku vpisuje Pán, když národy sčítá: *

„Ti všichni v něm jsou narozeni.“

Jako v tanci se radují, kdo v tobě žijí: *

„Všechny prameny mé spásy jsou v tobě.“ 

Ant. Člověk se v ní narodil, sám Svrchovaný jí dal pevný základ.

Ant. 3 Dnes se narodil Pán, náš Spasitel, od věků před jitřenkou zrozený.

Žalm 98 (99)
Svatý je Pán, náš Bůh
Ty jsi nad cheruby, tys změnil náš zlý úděl, když ses stal jedním z nás. (Sv. Atanáš)

Pán je král: a národy se chvějí. *

Nad cheruby trůní: zem se třese.

Veliký je náš Pán na Siónu, *

povznesený nad národy všemi.

Ať tvé velké, hrůzyplné jméno *

všichni slaví, protože je svaté!

Mocný je to král a přeje právu. *

Ty jsi pevně založil řád světa,

ty jsi právní řád a spravedlnost *

ustanovil v lidu Jákobově.

Chvalte Pána, jenž je naším Bohem! †

Poklekněte před podnoží jeho, *

pokloňte se, protože je svatý!

Mojžíš s Áronem jsou z jeho kněží, †

Samuel je z jeho vyznavačů: *

Pána vzývali a vyslyšel je.

Promlouval k nim z oblačného sloupu, †

naslouchali jeho přikázáním, *

zákonům, jež on jim ustanovil.

Vyslyšels je, Pane, ty náš Bože, †

byls jim vždycky Bohem milostivým, *

i když jejich přestupky jsi trestal.

Chvalte Pána, jenž je naším Bohem! †

Klaňte se na jeho svaté hoře, *

protože je svatý Pán, náš Bůh! 

Ant. Dnes se narodil Pán, náš Spasitel, od věků před jitřenkou zrozený.

Slovo se stalo tělem, aleluja.

A přebývalo mezi námi, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z listu Židům

2, 9-17

Kristus se ve všem připodobnil bratřím

Vidíme, že Ježíš, který byl trochu ponížen pod anděly, protože vytrpěl smrt, je korunován slávou a ctí, aby z milosti Boží za všechny lidi podstoupil smrt.

Bylo jistě vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy. Vždyť ten, kdo posvěcuje, i ti, kteří jsou posvěcováni, mají stejný původ. Proto se neostýchá nazývat je svými bratry, když říká:

„Budu hlásat tvoje jméno svým bratřím,

uprostřed shromáždění budu tě chválit.“

A opět:

„Já svou důvěru vložím v něho“.

A ještě zase:

„Hle, tady jsem já i moje děti, které mi dal Bůh“.

Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových potomků. Proto se ve všem musel připodobnit svým bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným, a tak usmiřoval hříchy lidu.

RESPONSORIUM

Lk 1, 28

Blahoslavená jsi, Panno Maria, neboť jsi nosila stvořitele světa: * Porodila jsi svého tvůrce a navěky zůstáváš pannou.

Buď zdráva, milosti plná! Pán s tebou! * Porodila.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého Atanáše, biskupa

(Epist. ad Epictetum, 5-9: PG 26,1058.1062-1066)

Slovo přijalo naše lidství z Marie

Slovo se ujalo Abrahámových potomků, proto se ve všem muselo připodobnit bratřím, říká apoštol, a vzít na sebe tělo podobné našemu. Právě proto je tu Maria, aby z ní toto tělo přijalo a jako vlastní je za nás obětovalo. Písmo připomíná narození a říká, zavinula ho do plének. Byly blahoslaveny prsy, které ho živily. Byla také přinesena oběť, protože lůno otevřel prvorozenec. Gabriel jí to zvěstoval jednoznačně, když neřekl prostě, co se narodí v tobě, aby to nebudilo dojem, že bylo tělo do ní vloženo zvenku, ale řekl z tebe, aby dal podnět k víře, že ten, který se narodí, narodí se z ní.

Stalo se to tak proto, aby Slovo přijalo naše lidství, přineslo je v oběť a zcela strávilo, a potom nám dalo účast na svém božství; takže apoštol mohl napsat tato slova: Toto tělo porušitelné musí na sebe vzít neporušitelnost, a toto tělo smrtelné musí na sebe vzít nesmrtelnost.

To není žádný výmysl, jak se někteří domnívají, naprosto ne! Spasitel se přece opravdu stal skutečným člověkem, a v tom je pramen spásy celé lidské přirozenosti. Naše spása není žádným vysněným přeludem a neznamená jen spásu těla, v Slově vzešla skutečně spása celého člověka, duše i těla.

Tělo Páně, jak se zrodilo z Marie podle Božích Písem, mělo tedy lidskou přirozenost, bylo skutečným tělem. Zajisté skutečným, poněvadž bylo totéž jako naše. Vždyť přece Maria je naší sestrou, protože všichni pocházíme z Adama.

Říká-li Jan: Slovo se stalo tělem, znamená to totéž, jako podobné výrazy na jiných místech; například u Pavla je napsáno: Kristus vzal na sebe prokletí za nás. Lidské tělo se nesmírně obohatilo spojením a sjednocením se Slovem: ze smrtelného se stalo nesmrtelným, bylo živočišné a stalo se zduchovnělým; ač povstalo ze země, prošlo nebeskými branami.

I když Slovo přijalo z Marie tělo, Trojice zůstane samozřejmě Trojicí a nedochází u ní k přírůstku ani k úbytku; je přece stále dokonalá. V Trojici poznáváme jediné božství, a tak církev hlásá jediného Boha, Otce Slova.

RESPONSORIUM

Srov. Lk 1, 42

Svatá a neposkvrněná Matko Boží, nedovedu dost velebit tvé panenství, * neboť tys ve svém lůně nosila toho, kterého nebe nemohlo obsáhnout.

Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého, * neboť.

HYMNUS Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys vyvolil blahoslavenou Pannu Marii za Matku Spasitele lidského pokolení; dej, ať poznáváme, že ta, která nám zrodila původce života, stále se za nás u něho přimlouvá. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky