Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Pastýřů hlavo, Kriste, jejich Vládce,
slavit dnes chceme svátek jednoho z nich,
proto mu pěje naše vděčné stádce
píseň chval zbožných.
Duch plný darem pomazání svého
obhájce pravdy učinil si z něho,
pevného v boji, aby mohl tvůj lid
na pastvy vodit.
On svému stádu vzorem byl i vůdcem,
byl světlem slepých, všude mírnil bídu,
všem stal se vším, byl prozíravým otcem
Božího lidu.
Kriste, jenž dáváš věnce zasloužené
svým věrným v nebi, dej ať ve svém díle
jdem s tímto vůdcem a tak dosáhneme
i téhož cíle.
Buď věčná sláva nejvyššímu Otci,
stejná buď tobě, Vládce, Spasiteli,
Svatému Duchu chválou stejně vroucí
ať zní svět celý. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.
Pane, z tvé síly se raduje král, *
nad tvou pomocí hlasitě jásá.
Vyplnils toužení jeho srdce, *
z jeho úst prosby jsi neoslyšel.
Ba, tys ho předešel milostí zdaru, *
korunu zlatou mu na hlavu vsadil.
Prosil tě o život: dal jsi mu darem *
délku dní života na všechny věky.
Veliká jest jeho sláva dík tobě, *
tys jej vznešenou nádherou oděl.
Činíš ho věčným požehnáním, *
z pohledu svého jej radostí plníš.
Neboť král v Pána důvěru skládá,
Nejvyšší nedá mu zakolísat.
Povstaň, Pane, v celé své moci! *
Zapějem chvalozpěv na tvoji sílu! △
Ant. Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech.
Ant. 2 Až se objeví kníže pastýřů, dostanete nevadnoucí věnec slávy.
Dobré je oslavovat Pána, *
opěvat, Nejvyšší, tvé jméno,
zrána tvou milosrdnost hlásat, *
za noci potom tvoji věrnost
s desítistrunnou harfou, s lyrou *
a s chvalozpěvy při citeře.
Blažíš mě, Pane, svými skutky, *
já plesám nad dílem tvých rukou.
Jak, Pane, skvělá jsou tvá díla, *
jak myšlenky tvé přehluboké!
Nerozumný to nepochopí, *
bláhový pro to nemá smysl.
Ať jako plevel bují hříšní, *
ať vzkvétají, kdo pášou křivdy,
to všechno jim je k věčné zkáze: *
ty však jsi navždy svrchovaný! △
Ant. Až se objeví kníže pastýřů, dostanete nevadnoucí věnec slávy.
Ant. 3 Služebníku dobrý a věrný, pojď se radovat se svým Pánem.
Neboť hle, tvoji nepřátelé, †
tví nepřátelé, Pane, zhynou, *
bezbožní budou rozprášeni.
Mně jsi dal sílu tuřích rohů, *
olejem čerstvým pomazals mě.
Zvysoka shlížím na odpůrce, *
naslouchám řečem pomlouvačů.
Jak palma vzkvete spravedlivý, *
vzroste jak libanonský cedr.
Kdo vsazeni jsou v domě Páně, *
pokvetou na nádvořích Božích.
Ponesou ovoce i v stáří, *
zůstanou šťavnatí a svěží
a budou svědčit: Pán je věrný, *
je skála má, je právo samo! △
Ant. Služebníku dobrý a věrný, pojď se radovat se svým Pánem.
Uslyšíš slovo z mých úst.
A budeš mluvit mým jménem.
PRVNÍ ČTENÍ
Z prvního listu svatého apoštola Pavla Titovi
1,7-11; 2,1-8
Vlastnosti a povinnosti biskupů
Církevní představený je Božím správcem, a musí to proto být muž bezúhonný: ne domýšlivý, ne prchlivý, ne oddaný pití, ne útočný, ne lačný špinavého zisku. Má však být pohostinný, milovat dobro, umět se ovládat, být spravedlivý, zbožný a zdrženlivý; takový, kdo se v kázání pevně drží spolehlivé nauky, aby byl schopný povzbuzovat ve zdravém učení a také usvědčovat odpůrce.
Je totiž mnoho lidí nepoddajných, mluvků a svůdců – jsou to zvláště ti, co pocházejí ze židovství. Těm je třeba zavřít ústa. Pro špinavý zisk učí věcem, které nejsou správné, a tak rozvracejí celé rodiny.
Ty uč tomu, co je shodné se zdravým učením: že starší muži mají být střídmí, vážní, umět se ovládat, zdraví ve víře, lásce a trpělivosti. Totéž platí o starších ženách, že mají být v chování důstojné: ne pomlouvačné, v pití vína umírněné, učitelky v dobrém; mají vést mladé ženy k tomu, aby měly rády svého muže i svoje děti, aby se ovládaly, byly čisté, o domácnost pečlivé, dobrotivé a svému muži podřízené, protože jinak by se o Božím slově mluvilo špatně.
Stejně tak napomínej mladé muže, aby se ovládali. Ty sám buď ve všem vzorem správného chování: ukazuj neporušenost v nauce, vážnost, zdravé učení, jemuž není možné nic vytknout, aby tak o nás protivník nemohl říci nic špatného a byl zahanben.
RESPONSORIUM
Srov. Sk 20,28; 1 Kor 4,2
Dbejte na celé stádce, v kterém vás Duch Svatý ustanovil za představené. * Starejte se o Boží lid, vykoupený krví Božího Syna.
Když někdo něco spravuje, požaduje se od něho, aby na něj bylo spolehnutí. * Starejte se.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Fulgencia, biskupa v Ruspe
(Sermo 1,2-3: CCL 91 A,889-890)
Správce věrný a prozíravý
Když chtěl Pán ukázat zvláštnost poslání služebníků, které postavil do čela svému lidu, pravil: Kdo je ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanovil nad svým služebnictvem, aby jim dával včas příděl pšenice? Blaze tomu služebníkovi, kterého pán při svém příchodu najde, že to dělá!
Kdo je, bratři, ten pán? Nepochybně Kristus, ten, který řekl svým učedníkům: Vy mě nazýváte Mistrem a Pánem, a to právem: to skutečně jsem.
A kdopak je to služebnictvo, velká rodina tohoto pána? Tvoří ji přirozeně ti, které sám Pán vykoupil z rukou nepřítele a učinil svým vlastnictvím. Touto velkou, Bohu zasvěcenou rodinou je obecná církev; dík své nevyčerpatelné plodnosti se šíří po celém světě a smí se honosit, že je vykoupena drahocennou krví svého Pána. Syn člověka přece nepřišel, aby si nechal sloužit – jak sám říká – ale aby sloužil a aby dal svůj život jako výkupné za všechny.
Vždyť on je také dobrý pastýř, který dal život za své ovce. Takže stádo dobrého pastýře je velká rodina Vykupitelova.
A kdo je ten správce, co má být věrný a zároveň rozvážný? To ať nám dosvědčí apoštol Pavel. Když mluví o sobě a o svých druzích, prohlašuje: Ať se každý na nás dívá jako na služebníky Kristovy a správce Božích tajemství. A když někdo něco spravuje, požaduje se od něho, aby na něj bylo spolehnutí.
Aby si snad někdo z nás nemyslel, že těmi správci se stali jenom apoštolové, a proto se nijak nestaral o službu v duchovním boji a místo toho, jako líný služebník, bez věrnosti a prozíravosti jen pospával, zase říká svatý apoštol, aby ukázal, že správci jsou také biskupové: Církevní představený je Božím správcem, a musí to proto být muž bezúhonný.
Jsme tedy hospodářovi služebníci, jsme správci našeho Pána a dostali jsme dávku pšenice, ze které vám máme rozdělovat.
A jestliže se ptáme, co ta míra pšenice obnáší, ukáže nám to opět svatý apoštol Pavel. Ten totiž říká: Podle toho, v jaké míře udělil Bůh každému víru.
Takže to, co Kristus nazývá mírou pšenice, označuje Pavel za míru víry, abychom poznali, že duchovní pšenicí není nic jiného než vznešené tajemství křesťanské víry. Ve jménu Páně vám z této míry pšenice rozdáváme, kdykoli osvíceni darem milosti Svatého Ducha s vámi probíráme pravidla pravé víry. A z téže míry pšenice dostáváte od Pánových správců, když denně nasloucháte slovu pravdy z úst Božích služebníků.
RESPONSORIUM
Mt 25, 21. 20
Služebníku dobrý a věrný, málo jsi spravoval věrně, mnoho ti svěřím. * Pojď se radovat se svým pánem.
Pane, pět hřiven jsi mi svěřil, hle – dalších pět jsem vydělal. * Pojď.
MODLITBA
Modleme se.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky