Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla.
HYMNUS
Tajemným zvykem vedeni
svatý půst zachovávejme,
jenž okruh čtyřiceti dní,
všem dobře známý, proběhne.
Už Zákon s proroky jej znal
a všem jej doporučoval,
pak posvětil jej Kristus sám,
všech věků Tvůrce a náš Pán.
Buďme teď ve všem střídmější:
v pokrmech, v spánku, při řeči,
i ve svých žertech, v nápoji,
a bděme ostražitěji.
Chraňme se svodů lákavých,
jsou zkázou myslí těkavých,
a nesvolme, by chytrou lstí
nás tyran svedl v otroctví.
To, trojjediný Bože, dej,
a v tom nám nejvíc pomáhej,
ať tato postní doba všem
přináší požehnanou žeň. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 V kříži Páně poznáváme strom života.
Šťasten, kdo nechodí, jak bezbožní mu radí, †
na cestu hříšníků kdo nestoupá *
a nesedává v kruhu rouhačů,
kdo naopak se těší ze zákona Páně *
a dnem i nocí o něm přemítá.
Je jako strom při živých vodách zasazený, *
ovoce nese správně ve svůj čas
a jeho listí nikdy nezvadá, *
cokoli počne, všechno se mu daří.
Ne tak s bezbožnými, naprosto ne tak: *
ti jsou jak pleva unášená větrem.
Bezbožní proto neobstojí na soudu *
a hříšní v shromáždění spravedlivých.
Vždyť cestu spravedlivých střeží Pán, *
zlá cesta hříšných vede do záhuby. △
Ant. V kříži Páně poznáváme strom života.
Ant. 2 Svého Krále jsem ustanovil na Siónu.
Proč se bouří kmeny pohanů, *
národy proč snují marné plány?
K boji povstávají králové, †
smlouvají se vládci proti Pánu, *
proti jeho pomazanému.
„Zpřetrhejme jejich okovy, *
shoďme ze sebe ta jejich pouta!“
Směje se jim na nebesích Pán, *
úsměšek má pro ně na svém trůnu.
Potom k nim však s hněvem promluví, *
vyděsí je ve svém rozhořčení:
„Já jsem svého krále dosadil *
na Siónu, na své svaté hoře!“
Rozhodnutí Páně rozhlásím. †
Takto ke mně promluvil můj Pán: *
„Tys můj syn, dnes já jsem tebe zplodil.
Požádej, a národy ti dám, *
zemi budeš vlastnit do všech končin.
Povládneš jim prutem železným, *
jako z hlíny džbán je můžeš rozbít!“
Proto, králové, už prohlédněte, *
poučit se dejte, vládci země!
V bázni služte Pánu, vzývejte ho, *
v rozechvění líbejte mu nohy,
ať se k vaší zkáze nerozhorlí, †
neboť hněvem snadno může vzplanout. *
Blaze všem, kdo důvěřují v něho! △
Ant. Svého Krále jsem ustanovil na Siónu.
Ant. 3 Ty však, Pane, jsi můj pevný štít, ty pozvedáš mou hlavu!
Pane, kolik je mých nepřátel, *
kolik těch, kdo proti mně se strojí!
Kolik těch, kdo o mně říkají: *
„Toho ani Bůh už nezachrání!“
Ty však, Pane, jsi můj pevný štít, *
jsi má chlouba, pozvedáš mou hlavu!
Hlasitě jsem volal k svému Pánu, *
vyslyšel mě ze své svaté hory.
Klidně uléhám a klidně spávám, *
klidně vstávám, neboť Pán mě chrání.
Ani tisíců se nezaleknu, *
když kol dokola mě obkličují.
Povstaň, Pane, zachraň mě, můj Bože! †
Vždy mým protivníkům rozbils tváře *
a všem zlým jsi povyrážel zuby.
Jenom u Pána je jistá spása, *
sešli svému lidu požehnání! △
Ant. Ty však, Pane, jsi můj pevný štít, ty pozvedáš mou hlavu!
Nejen z chleba žije člověk.
Ale z každého slova, které vychází z Božích úst.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Mojžíšovy
5,1 – 6,1
Zesílený útlak lidu
Mojžíš a Árón šli a řekli faraonovi: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: ‚Propusť můj lid, ať slaví můj svátek na poušti.‘“ Farao odpověděl: „Kdo je Hospodin, že mám uposlechnout jeho hlasu a propustit Izraele? Neznám Hospodina a Izraele nepropustím!“ Řekli: „Bůh Hebrejů se s námi setkal; dovol nám jít do pouště tři dny cesty a tam obětovat Hospodinu, našemu Bohu, aby nás snad nestihl morem nebo mečem.“ Egyptský král se na ně obořil: „Mojžíši a Áróne, proč odvracíte lid od jeho práce? Jděte ke své robotě!“ A farao dodal: „Až příliš je už toho vašeho lidu v zemi. A vy mi je chcete odvádět od roboty!“
A ještě v ten den farao poručil dozorcům nad lidem a jejich zapisovatelům: „Nedávejte už těm lidem slámu k výrobě cihel jako dříve, ať sami jdou a slámu si sbírají. Uložte jim vyrobit počet cihel jako dříve, nic z toho neslevte! Jsou líní, a proto křičí: ‚Pojďme a obětujme našemu Bohu!‘ Ať těžce dřou, nezdržují se a nestarají o hloupé řeči!“
Dozorci nad lidem a zapisovatelé vyšli a řekli lidu: „Tak praví farao: ‚Už vám nebudu dávat slámu. Sami jděte a berte si slámu, kde ji najdete. Ale z vašeho pracovního úkolu nic se vám nesleví!‘“ Lid se rozešel po celé egyptské zemi, aby sbíral ze strnišť slámu. A dozorci je nutili: „Každý den splníte celý svůj pracovní úkol, jak tomu bylo dříve, když jste dostávali slámu!“ Zato zapisovatelé ze synů Izraele, které nad nimi ustanovili faraonovi dozorci, byli biti. Těm vytýkali: „Proč jste včera a dnes nevyrobili stejný počet cihel jako dříve?“
Zapisovatelé ze synů Izraele přišli a stěžovali si faraonovi: „Proč tak jednáš se svými služebníky? Slámu už nedostáváme, a přesto se nám říká: ‚Vyrábějte nám cihly!‘ Hle, tvoji služebníci jsou biti a tvůj lid je obviňován.“ Farao odpověděl: „Jste líní, ano, jste líní! Proto říkáte: ‚Půjdeme a budeme obětovat Hospodinu!‘ Hned jděte pracovat, slámu nedostanete, ale předepsaný počet cihel musíte odvést!“
Zapisovatelé ze synů Izraele viděli, že se dostali do zlého postavení, neboť slyšeli: Nic se vám nesleví z denního počtu vašich cihel! Když vycházeli od faraona, potkali Mojžíše a Áróna, kteří tam na ně čekali, a spustili: „Ať se na vás Hospodin podívá a soudí: Zošklivili jste nás v očích faraonových i v očích jeho služebníků. Podali jste jim meč, aby nás pobili.“
Mojžíš se vrátil k Hospodinu a řekl: „Pane, proč týráš tento lid? Pročpak jsi mě poslal? Od té doby, kdy jsem šel k faraonovi, abych mluvil ve tvém jménu, týrá tento lid. A vůbec jsi svůj lid nevysvobodil!“
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Teď uvidíš, co udělám faraonovi. Propustí Izraelity mou silnou rukou, mým napřaženým ramenem je vyžene ze své země.“
RESPONSORIUM
Ex 5,1.3
Mojžíš stanul před faraonem a řekl: Tak praví Hospodin: * Propusť můj lid, ať slaví můj svátek na poušti.
Pán, Bůh Hebrejů, mne poslal k tobě a řekl: * Propusť.
DRUHÉ ČTENÍ
Z výkladů svatého Augustina, biskupa, na žalmy
(Ps 60,2-3: CCL 39,766)
V Kristu jsme byli pokoušeni, v něm jsme přemohli ďábla
Slyš, Bože, můj nářek, všimni si mé prosby. Kdo to říká? Zdá se, že jeden. Jedná se však opravdu jen o jednoho? Od končin země volám k tobě, když chřadne mé srdce. Tedy zřejmě ne jeden. Avšak přece pouze jeden, protože Kristus je jeden a my všichni jsme jeho údy. Vždyť jak by mohl jeden člověk volat ze všech končin země? A tak tím, kdo volá ze všech končin, se míní ono dědictví, o kterém je řečeno samotnému Synu: Požádej mě, a dám ti v dědičný majetek národy, do vlastnictví končiny země.
Tedy Kristovo vlastnictví, Kristovo dědictví, Kristovo tělo, jediná Kristova církev, ona jednota, kterou tvoříme – ta volá od končin země. A co volá? To, co jsem uvedl výše: Slyš, Bože, můj nářek, všimni si mé prosby; od končin země volám k tobě. Od končin země, to znamená odevšad.
Proč však volám? Když chřadne mé srdce. Tím se ukazuje, že církev nežije ve všech národech po celém světě ve velké slávě, ale ve velkém pokušení.
Náš život nemůže být během této pozemské pouti bez pokušení; cesta kupředu totiž vede jen přes naše zkoušky a jenom ten, kdo byl podroben zkoušce, ví, co v něm je. Vítězné koruny se dostane jen těm, kdo zvítězí, zvítězit však může jen, kdo podstoupí zápas, a k zápasu je třeba protivníka a zkoušek.
Onen volající od končin země má sice v srdci úzkost, ale není opuštěn. Pán se totiž rozhodl, že kvůli nám, kteří jsme jeho tělem, sám předem půjde naší cestou v tom svém těle, ve kterém zemřel, vstal z mrtvých a vstoupil na nebesa; aby tak údy s důvěrou očekávaly, že i ony se dostanou tam, kam je předešla hlava.
Tím tedy, že dopustil, aby ho ďábel pokoušel, přetvořil nás v sebe. Četli jsme v evangeliu, jak byl náš Pán Ježíš Kristus pokoušen na poušti od ďábla. Ďábel Krista pokoušel v plném slova smyslu. V Kristu jsi totiž byl pokoušen i ty: Z tebe si totiž Kristus vzal tělo, ze sebe ti dal spásu; z tebe si vzal smrt, ze sebe ti dal život; z tebe si vzal urážky, ze sebe ti dal pocty. Tedy z tebe si vzal zkoušky, ze sebe ti dal vítězství.
Jestliže jsme byli v něm pokoušeni, v něm také přemůžeme ďábla. Vidíš, že Kristus byl podroben zkoušce, a nevidíš, že zvítězil? Věz, že v něm jsi byl podroben zkoušce i ty, a věz, že v něm také vítězíš. Kristus se ovšem nemusel dát od ďábla pokoušet. Kdyby však nebyl pokoušen, nebyl by ti dal příklad a poučení, že máš možnost v pokušení zvítězit.
RESPONSORIUM
Jer 1,19; 39,18
Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě; * neboť já budu s tebou – praví Hospodin – abych tě vysvobodil.
Nepadneš mečem, ale zachráníš svůj život. * Neboť.
MODLITBA
Modleme se.
Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky