Jan Křtitel je kromě Panny Marie jediný světec, jehož tělesné narození se v liturgii oslavuje. Už v V. století se tento den připomínal šest měsíců před narozením Ježíše Krista. Z Lukášova evangelia se vyrozumívá, že Jan byl už před svým narozením naplněn posvěcující milostí, a to tehdy, když přišla Maria k Alžbětě. Byl povolán, aby svým kázáním o Božím království a voláním po obrácení lidu připravil příchod Ježíše Krista. Ježíš od něho přijal křest a jeho první učedníci přišli z okruhu Janových učedníků. Jan se považoval jen za hlas volajícího na poušti, za předchůdce mocnějšího, který má po něm přijít.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Do jeskyň v poušti už ve věku útlém,
odešels, chtěje před lidmi se skrýti,
bys neposkvrnil ani lehkým slůvkem
čisté své žití.
Velbloud svou srstí šat údům tvým skýtal,
a vlčí kůže na opasek, řemen,
bystřiny doušek, k obědu jsi jídal
kobylky s medem.
Tušícím srdcem též proroci jiní
viděli Světlo, jež vzejde nad lidstvem,
ty však jsi toho, jenž snímá všem viny,
ukázals prstem.
Na širém světě dosud žádný druhý
světější než Jan nezrodil se svatý,
jen on směl toho pokřtít, který dluhy
za lidstvo splatil.
Ať tobě věčně, Bože trojjediný,
nejhlubší úctu vzdává celé nebe.
Nám vykoupeným odpusť všechny viny,
prosíme tebe. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Pán mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě mě nazval jménem.
Pane, z tvé síly se raduje král, *
nad tvou pomocí hlasitě jásá.
Vyplnils toužení jeho srdce, *
z jeho úst prosby jsi neoslyšel.
Ba, tys ho předešel milostí zdaru, *
korunu zlatou mu na hlavu vsadil.
Prosil tě o život: dal jsi mu darem *
délku dní života na všechny věky.
Veliká jest jeho sláva dík tobě, *
tys jej vznešenou nádherou oděl.
Činíš ho věčným požehnáním, *
z pohledu svého jej radostí plníš.
Neboť král v Pána důvěru skládá,
Nejvyšší nedá mu zakolísat.
Povstaň, Pane, v celé své moci! *
Zapějem chvalozpěv na tvoji sílu! △
Ant. Pán mě povolal od matčina lůna, již v mateřském životě mě nazval jménem.
Ant. 2 Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl.
Dobré je oslavovat Pána, *
opěvat, Nejvyšší, tvé jméno,
zrána tvou milosrdnost hlásat, *
za noci potom tvoji věrnost
s desítistrunnou harfou, s lyrou *
a s chvalozpěvy při citeře.
Blažíš mě, Pane, svými skutky, *
já plesám nad dílem tvých rukou.
Jak, Pane, skvělá jsou tvá díla, *
jak myšlenky tvé přehluboké!
Nerozumný to nepochopí, *
bláhový pro to nemá smysl.
Ať jako plevel bují hříšní, *
ať vzkvétají, kdo pášou křivdy,
to všechno jim je k věčné zkáze: *
ty však jsi navždy svrchovaný! △
Ant. Z mých úst udělal nabroušený meč, ve stínu své ruky mě ukryl.
Ant. 3 To je svědectví, které vydal Jan: Po mně přijde ten, který byl dřív než já.
Neboť hle, tvoji nepřátelé, †
tví nepřátelé, Pane, zhynou, *
bezbožní budou rozprášeni.
Mně jsi dal sílu tuřích rohů, *
olejem čerstvým pomazals mě.
Zvysoka shlížím na odpůrce, *
naslouchám řečem pomlouvačů.
Jak palma vzkvete spravedlivý, *
vzroste jak libanonský cedr.
Kdo vsazeni jsou v domě Páně, *
pokvetou na nádvořích Božích.
Ponesou ovoce i v stáří, *
zůstanou šťavnatí a svěží
a budou svědčit: Pán je věrný, *
je skála má, je právo samo! △
Ant. To je svědectví, které vydal Jan: Po mně přijde ten, který byl dřív než já.
Jan přišel, aby svědčil o světle.
Aby všichni uvěřili skrze něho.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Jeremiáše
1,4-10.17-19
Povolání za proroka
Hospodin mě oslovil: Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil. Tu jsem řekl: Ach, Pane, Hospodine, neumím mluvit, neboť jsem ještě příliš mladý.
Hospodin mi pravil: Neříkej: Jsem ještě příliš mladý, neboť kamkoli tě pošlu, půjdeš, a vše, co ti rozkážu, budeš mluvit. Neboj se jich, neboť já jsem s tebou, abych tě vysvobodil – praví Hospodin.
Pak Hospodin vztáhl svou ruku, dotkl se mých úst a řekl: Hle, kladu svá slova do tvých úst. Ustanovuji tě dnes nad národy a nad říšemi, abys vytrhával a hubil, abys ničil a bořil, abys stavěl a sázel.
Přepásej svá bedra,
vstaň a mluv k nim vše, co ti přikážu.
Nelekej se jich,
abych tě nezbavil odvahy před nimi.
Já totiž dnes udělám z tebe opevněné město,
železný sloup a bronzovou zeď proti celé říši,
proti judským králům a jejím knížatům,
proti jejím kněžím a lidu země.
Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě,
neboť já jsem s tebou
– praví Hospodin –
abych tě vysvobodil.
RESPONSORIUM
Jer 1,5.9.10
Dříve než jsem tě utvořil v lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z mateřského života, posvětil jsem tě, * prorokem pro národy jsem tě ustanovil.
Hle, kladu svá slova do tvých úst. Ustanovuji tě dnes nad národy a nad říšemi. * Prorokem.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Augustina, biskupa
(Sermo 293,1-3: PL 38,1327-1328)
Hlas volajícího na poušti
Církev slaví Janovo narození jako něco posvátného, u žádného jiného světce se jeho narození slavnostně nepřipomíná. Slavíme jenom narození Janovo a narození Kristovo. To musí mít svůj důvod; a jestliže snad o tom vypovíme méně, než by si tak veliká událost zasluhovala, naše přemýšlení o tom je plodnější a hlubší.
Jan přichází na svět z neplodné staré ženy, Kristus z panny v mladistvém věku. Janovo narození se nesetkává s vírou, a otec se stává němým. Maria věří, že se jí Kristus narodí, a počíná ho vírou. Předložili jsme, o čem máme přemýšlet, a naznačili jsme, o čem budeme pojednávat. Ale je to jen úvod; a nebudeme-li stačit svými schopnostmi nebo nebudeme-li mít dost času na prozkoumání všech hlubin tak velikého tajemství, lépe vás poučí ten, který mluví ve vás i za naší nepřítomnosti, na nějž zbožně myslíte, jehož jste přijali do srdce a jehož chrámem jste se stali.
Jan jako by stál na rozhraní dvou Zákonů, Starého a Nového. Že Jan tvoří jakýsi předěl, to dosvědčuje sám Pán slovy: Proroci a Zákon až do Jana Křtitele. Je představitelem toho, co je staré, a hlasatelem toho, co je nové. Jako představitel toho starého se rodí ze starých rodičů; jako představitel toho nového se projevuje už v lůně matčině jako prorok. Neboť ještě dřív než se narodil, při příchodu Panny Marie, zaplesal v lůně své matky. Už tam bylo naznačeno, čím bude – naznačeno dřív, než se narodil. Ukázalo se, koho je předchůdcem, dřív než byl od něho spatřen. Je to něco božského, přesahuje to míru toho, co může lidská slabost. Nakonec přichází na svět, dostává jméno, a jeho otec může opět mluvit. Uvažuj, co tyto události symbolicky naznačují.
Zachariáš mlčí, ztratí hlas až do té chvíle, kdy se narodí Jan, předchůdce Páně, a hlas mu vrátí. Co znamená Zachariášovo mlčení, ne-li to, že proroctví zmizelo a že je před hlásáním Krista jakoby skryté a uzamčené? Otvírá se jeho příchodem, stává se jasným, když má přijít ten, který byl prorokován. Otevření úst Zachariášových při Janově narození odpovídá roztržení opony při Kristově smrti na kříži. Kdyby Jan ohlašoval sám sebe, neotevřel by Zachariášova ústa. Uvolňuje se jazyk, protože přichází na svět hlas. Neboť na otázku položenou Janovi, když už ohlašoval Pána: Kdo jsi?, on odpověděl: Já jsem hlas volajícího na poušti. Jan je hlas, Pán je však ten, o němž platí: Na počátku bylo Slovo. Jan byl pouze hlas pro stanovenou dobu; Kristus je Slovo, které bylo na počátku, Slovo věčné.
RESPONSORIUM
Lk 1, 76-77
A ty, synu, budeš prorokem Nejvyššího, * neboť půjdeš před Pánem, abys mu připravil cestu.
A dal jeho lidu poznat spásu v odpuštění hříchů. * Neboť.
HYMNUS Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys vyvolil svatého Jana Křtitele, aby připravil lid ochotný přijmout Krista; dej svému lidu pravou radost a veď všechny, kdo v tebe věří, po cestě pokoje a spásy. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky