17. září 2024

Sv. Kornélia, papeže, a Cypriána, biskupa, mučedníků
nezávazná památka
(jen v Čechách)

Kornélius byl původem Říman a žil v 1. polovině 3. století. Po smrti papeže Fabiána (250) se stal jeho nástupcem, ale až v roce 251, protože císař Decius se rozhodl definitivně zlikvidovat křesťanství, a proto zakázal volbu nového římského biskupa. Věřící však začali sami v zástupech přicházet na úřady a hlásili, že jsou křesťané; pro velké množství obviněných musely pak být ukládány menší tresty. Ale bylo dost i těch, kdo v té době zapřeli svou víru. Při jejich návratu do církve hájili papežové zásadu, že po vykonaném pokání mohou být znovu přijati. Učený římský kněz Novacián neuznával možnost kajícího návratu a dal se od svých stoupenců zvolit za protipapeže (251). Na římské synodě pak byli téhož roku novaciáni odsouzeni jako bludaři a rozkolníci. Kornélius byl po roce zatčen a vypovězen z Říma. Zemřel v červnu 253 v místech, kde je dnešní Civitavecchia. Koncem 3. století byly jeho ostatky přeneseny do Kalistových katakomb; dnes jsou uloženy v kostele Panny Marie v římské čtvrti Trastevere.
Cyprián se narodil kolem roku 210 v severoafrické pohanské rodině. Věnoval se řečnictví, po přijetí křesťanství (246) se stal knězem (248) a od roku 249 byl biskupem v Kartágu (v dnešním Tunisku). Podporoval papeže Kornélia v boji proti novaciánům a posiloval jeho autoritu mezi ostatními biskupy. Ve svých spisech pojednával nejčastěji o církvi a její jednotě a povzbuzoval pronásledované křesťany k statečnosti. Když severní Afriku sužovaly loupeživé nájezdy barbarských kmenů a morová nákaza, organizoval duchovní i hmotnou pomoc. Po roce 255 nechtěl uznávat platnost křtu uděleného od heretiků, a proto došlo mezi ním a papežem Štěpánem k určitému napětí. Dříve než došlo k vyřešení sporu, byl za pronásledování 14. IX. 258 v Kartágu sťat. Jeho ostatky dal Karel Veliký převézt do opatství Compiégne v Lyonu ve Francii. Jejich památka se slavila už od počátku společně; u nás (v Čechách) se kvůli svátku sv. Ludmily překládá z 16. IX. na dnešní den.

Ranní chvály

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Původce světla věčného,

celý jsi světlo a sám den,

jenž nezná temna žádného,

podstatou svou jsi světlo jen.

Noc bledne už a odchází

přede dnem, který blízko jest,

s jitřenkou úsvit přichází,

jenž šátkem zastřel světlo hvězd.

Vstáváme z lůžka s radostí

a za všechno ti děkujem,

že slunce, vítěz nad nocí,

přivádí k nám zas nový den.

Vroucně tě, svatý, prosíme,

ať v naše vášně, jejich vznět

tělesná žádost nevnikne,

nesvede mysl klamný svět.

Ať nestrhne nás k hádkám hněv

a břicho k poživačnosti,

ať nebouří se chtíčem krev,

nás neovládne lakomství.

Ať v mysli ostražití jsme

s tělem vždy neposkvrněným,

ať s Kristem dnešek strávíme

mu věrni celým srdcem svým.

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Na harfu, Pane, tobě budu hrát, chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou.

Žalm 100 (101)
Zásady dobrého vladaře
Jestliže mě milujete, budete zachovávat má přikázání. (Jan 14, 15)

Zazpívám o lásce a o zákonu, *

na harfu, Pane, tobě budu hrát.

Chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou, *

kéž vstoupí věrnost ke mně do nitra,

tak abych s nevinným a čistým srdcem *

celým svým domem mohl procházet.

Nechci se dívat na nic hanebného, †

oškliví se mi páchat nepravost, *

kéž na mně žádná nikdy neulpí!

Falešné srdce se mi zhloubi příčí, *

já o špatnosti nechci vědět nic.

Kdo na bližního skrytě nasazuje, *

takového já budu potírat,

kdo pyšně shlíží, nafoukaně smýšlí, *

toho já blízko sebe nestrpím.

Sám budu v zemi vyhledávat věrné, †

takoví ať jsou stále kolem mne! *

V mých službách budou, kdo si vedou řádně.

Kdo jedná lstivě, nesmí žít v mém domě *

a neobstojí přede mnou, kdo lže.

Denně chci stíhat všechny hříšné v zemi, *

násilné z města Páně vyhladím. 

Ant. Na harfu, Pane, tobě budu hrát, chci kráčet vždycky bezúhonnou cestou.

Ant. 2 Neodnímej od nás, Pane, své milosrdenství.

Kantikum
Azariášova modlitba v ohnivé peci

Dan 3, 26.27.29.34-41

Obraťte se a dejte se na pokání, aby vaše hříchy byly zahlazeny. (Sk 3, 19)

Požehnaný jsi, Pane, Bože našich otců, *

a chvályhodné a slavné je tvoje jméno na věky.

Neboť jsi spravedlivý ve všem, *

co jsi nám učinil.

Zhřešili jsme a nesprávně jsme jednali, když jsme tě opustili, *

a provinili jsme se ve všech věcech.

Pro své jméno nás, prosíme, nevydávej na věky, *

neruš svou úmluvu s námi.

Neodnímej od nás své milosrdenství †

pro Abraháma, svého miláčka, *

pro Izáka, svého služebníka, a Jákoba, svého svatého.

Jim jsi slíbil, že rozmnožíš jejich potomstvo *

jako hvězdy nebe a písek na břehu moře.

Vždyť už jsme, Pane, zmenšeni víc, než kterýkoli národ, *

na celé zemi jsme dnes poníženi pro své hříchy.

A není už knížete ani vůdce, *

není proroka ani celopalu,

není oběti ani darů ani kadidla, *

místa není, kde bychom před tebe kladli prvotiny,

abychom došli tvého milosrdenství; *

ale přijmi nás v duchu pokory a v zkroušenosti srdce.

Jako celopaly beranů a býků, *

jako tisíce tučných beránků,

tak budiž před tebou dnes tato naše oběť, †

aby se ti líbila, *

protože nebývají zahanbeni, kdo v tebe doufají.

Nyní tedy jdeme za tebou celým srdcem, *

a bojíme se tě a hledáme tvou tvář. 

Ant. Neodnímej od nás, Pane, své milosrdenství.

Ant. 3 Bože, chci ti novou píseň zpívat.

Žalm 143 (144), 1-10
Prosba za vítězství a pokoj
Všechno mohu v tom, který mi dává sílu. (Flp 4, 13)

Blahořečen budiž Pán, má skála! †

On mé ruce učí bojovat, *

moje prsty zdatně si vést v bitvě.

Je mi slitováním, je mi hradem, *

útočištěm mým a zachráncem,

štítem, na který je spolehnutí. *

Národy mé vládě podrobil.

Pane, co je člověk, že dbáš o něj, *

co syn lidský, že ho v mysli máš?

Vždyť je člověk jako pouhý vánek, *

jeho dny jak stín, jenž přeletí.

Pane, skloň svá nebesa a sestup, *

hor se dotkni, vystoupí z nich kouř.

Metej blesky své a rozežeň je, *

šípy své, ať padnou ve zmatek!

Napřáhni svou ruku z vysokosti, †

vytrhni mě ze záplavy vod, *

vysvoboď mě z rukou cizáků,

kteří ústy lživě promlouvají, *

křivá je i jejich pravice!

Bože, chci ti novou píseň zpívat, *

na desítistrunnou harfu hrát.

Ty jsi ten, kdo ochraňuje krále, *

spasil svého sluhu Davida. 

Ant. Bože, chci ti novou píseň zpívat.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Iz 55, 1

Vy všichni, kteří žízníte, pojďte k vodě; i když jste bez stříbra, pojďte, zásobte se a jezte, pojďte a kupujte bez stříbra a zadarmo víno a mléko!

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

Slyš můj hlas, Pane, * s důvěrou spoléhám na tvé slovo. Slyš.

S úsvitem přicházím, o pomoc prosím. * S důvěrou spoléhám na tvé slovo. Sláva Otci. Slyš.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Vzácná je smrt, která platí krví za nesmrtelnost.

PROSBY

Bůh nám dává tento nový den, abychom ho radostně chválili, a posiluje naši naději. Proto ho s důvěrou prosme:

Oslav své jméno, Bože, a vyslyš nás.

Bože, Otče našeho Spasitele Ježíše Krista,

vzdáváme ti díky, žes nám skrze něho dal poznání a nesmrtelnost.

Dej našim srdcím pravou pokoru,

abychom se podřizovali jeden druhému z úcty ke Kristu.

Vlej nám, svým služebníkům, svého Ducha,

abychom se měli navzájem upřímně rádi jako bratři.

Tys přikázal člověku, aby svou prací ovládal svět,

pomáhej nám, aby tě naše práce oslavovala a posvěcovala naše bratry.

Otče náš.

MODLITBA

Bože, tys dal svému lidu horlivé pastýře a statečné mučedníky Kornélia a Cypriána; na jejich přímluvu posiluj naši vytrvalost ve víře a veď nás, abychom horlivě usilovali o jednotu církve. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky