Narodil se kolem roku 355 poblíž Bordeaux ve Francii, kde byl jeho otec vysokým římským úředníkem. Zdědil rozsáhlé pozemky a také jeho žena Terezie, španělského původu, přinesla věnem velký majetek. Po přijetí křtu (389) prodal pozemky a peníze rozdal chudým. Odešel se svou ženou do Španělska a roku 394 byl v Barceloně vysvěcen na kněze. Potom se usadil v Nole v jihoitalské Campanii, tam založil a řídil řeholní společenství a stal se biskupem (411). Snažil se mírnit útrapy obyvatelstva způsobené gótskými nájezdy. Dopisoval si se sv. Augustinem, Ambrožem a Jeronýmem. Byl jedním z největších křesťanských básníků své doby. Zemřel 22. VI. 431 v Nole.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Ty, Bože, vlídný nadmíru,
původce díla vesmíru,
ač trojí v božství vznešeném,
jsi dárce bytí jeden jen.
Slyš vlídně tento chvalozpěv,
v němž ozývá se tklivý vzdech:
Kéž smíme jednou bez výhrad
čistým srdcem tě nazírat.
Ať oheň lásky očistné
do našich beder pronikne,
ať zbraně neodkládáme
a na tvůj příchod čekáme.
Za to, že ticho noční tmy
rušíme zpěvy zvučnými,
uděl nám hojné dary své
v nebeské vlasti zářivé.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Během dne:
Ty věčné slávy původ jsi,
Ducha sedmeré milosti
uděl nám v tebe věřícím
a skloň se vlídně k prosícím.
Nemoci těla zažeň v dál,
od mysli pohoršení vzdal,
vše podlé i s kořeny spal
a utiš srdcí těžký žal.
Rozjasni mysl světlem svým,
podporuj každý čestný čin,
slyš modlitby tě prosících,
dej věčný život v nebesích.
Teď po úsecích sedmi dní,
plyne čas žití veškeren,
a v osmý den, ten poslední,
nastane pro nás soudný den.
Náš Spasiteli, v onen čas,
ve hněvu neodsuzuj nás,
nás po levici nezařaď
dej po pravici tobě stát.
A až se k prosbám věrných svých
ty, Pane, skloníš milostiv,
kéž věčně z nitra vděčného
chválíme Trojjediného. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.
Slavte Pána za to, jak je dobrý, *
jak až na věky je milosrdný!
Tak ať mluví vykoupení Pánem, *
vykoupení z nepřátelské moci!
Shromáždil je ze všech končin země, *
kde je východ, západ, jih či sever.
Bloudili nehostinnou pustinou, *
nenacházeli místo k usídlení.
Hladem a žízní přitom strádali, *
život v nich ponenáhlu vyhasínal.
Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil.
Na správnou cestu on je uvedl, *
aby tak došli místa k osídlení.
Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
Napájel hrdlo jejich žíznivé, *
lačnící hrdlo plnil dobrotami.
Vězeli ve smrtelných temnotách, *
vrženi do bídy a do okovů,
že Božím příkazům se vzpírali *
a opovrhli radou Nejvyššího.
I bylo jejich srdce zkrušeno, *
že padali, a nikdo nepomohl.
Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil.
Z těch temnot smrtelných je vyvedl, *
přelomil jejich okovy a strhl.
Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal;
za to, že brány z bronzu rozrazil, *
závory železné že zlomil vedví. △
Ant. Ať chválí Pána za slitování, za divy, které k dobru lidí konal.
Ant. 2 Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.
Ochuravěli pro svou nepravost, *
zkrušeni byli za své těžké viny.
Už se jim každý pokrm ošklivil, *
takže už měli blízko k branám smrti.
Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil.
Seslal své slovo, jím je uzdravil *
a zachránil je opět před záhubou.
Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
Ať přinášejí oběť děkovnou, *
s jásotem rozhlašují jeho skutky!
V lodích se vydávali na moře, *
po mnoha vodách pluli za obchodem;
přitom pak díla Páně vídali, *
žasli nad jeho divy v mořské hloubi.
Přikázal, zdvihl vítr bouřlivý, *
ten mořské vlny do vysoka vzdouval.
Vzlétali k nebi, do vln padali, *
že hrůzou v nich až duše zkomírala.
Zmítali, káceli se opile, *
se vší svou dovedností byli v koncích.
Volali tedy k Pánu v úzkostech *
a on je z jejich bídy vysvobodil.
Bouřlivý vichr ztišil ve vánek *
a zklidnilo se mořské vlnobití.
Radovali se z toho ztišení; *
a přivedl je k touženému místu.
Ať chválí Pána za slitování, *
za divy, které k dobru lidí konal!
Ať ve shromáždění ho velebí, *
ve sboru starších ať jej oslavují! △
Ant. Viděli díla Páně a žasli nad jeho divy.
Ant. 3 S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.
On proměňoval řeky v pouště, *
prameny ve vyprahlou zem,
úrodné kraje v solné pláně *
za to, že zlý byl tamní lid.
Poušť zase změnil na jezero, *
vyprahlou hlínu na pramen:
tam usídlil pak hladovící, *
města si mohli zbudovat.
Zřídili pole, vinohrady *
a měli hojnou úrodu.
Žehnal jim, rozrostli se hojně, *
i chovných zvířat měli dost.
Ten však, jenž ponižuje mocné *
a dá jim bloudit na poušti,
že zas jich ubylo a chřadli *
pod tíhou strádání a ran,
chudáka ale zvedl z bídy, *
jak stádo zmnožil jeho rod.
S radostí to vidí bohabojní, *
všechna zloba musí sklapnout ústa.
Kdo jsi moudrý, měj to na paměti! *
V srdci chovej skutky lásky Páně! △
Ant. S radostí to vidí bohabojní, v srdci budou chovat skutky lásky Páně.
Pane, až k oblakům tvá věrnost dosahuje.
Tvé rozsudky jak mořské hlubiny.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Soudců
16,4-6.16-31
Dalila zradila Samsona
Samson se zamiloval do ženy v údolí Sorek. Jmenovala se Dalila. I přišla k ní filišťanská knížata se žádostí: „Hleď na něm vymámit, v čem spočívá jeho veliká síla, jak bychom ho přemohli a spoutali a zneškodnili. Každý z nás ti dá tisíc sto šekelů stříbra.“
Dalila tedy naléhala na Samsona: „Prozraď mi přece, v čem spočívá tvá veliká síla a čím tě spoutat, abys byl zneškodněn?“
Když jej po celé dny obtěžovala svými řečmi a dotírala na něho, že z toho byl až k smrti unaven, otevřel jí své srdce dokořán a řekl jí: „Nikdy se nedotkla mé hlavy břitva, protože jsem od života své matky Boží zasvěcenec. Kdybych byl oholen, má síla by ode mne odstoupila, zeslábl bych a byl bych jako každý člověk.“
Dalila viděla, že jí otevřel své srdce dokořán, a poslala filišťanským knížatům vzkaz: „Tentokrát přijďte, neboť mi otevřel své srdce dokořán.“ Filišťanská knížata k ní tedy přišla a přinesla s sebou stříbro. Ona ho uspala na klíně, zavolala jednoho muže a dala oholit sedm pramenů na jeho hlavě. Tak se stala příčinou jeho ponížení. Jeho síla od něho odstoupila. Křikla: „Samsone, jdou na tebe Filišťané!“ Procitl ze spánku a pomyslil si: „Dostanu se z toho jako dosud vždycky a pouta setřesu.“ Nevěděl, že Hospodin od něho odstoupil. Filišťané se ho zmocnili, vypíchli mu oči a odvlekli do Gazy, kde ho spoutali dvojitým bronzovým řetězem. Ve vězení musel mlít.
Ale vlasy na hlavě mu začaly hned po oholení dorůstat. Filišťanská knížata se shromáždila, aby obětovala velkou oběť svému bohu Dagonovi a aby se oddala radovánkám. Řekli: „Náš bůh nám vydal do rukou Samsona, našeho nepřítele.“
Když ho lid viděl, vychvaloval svého boha. Volali: „Náš bůh nám vydal do rukou našeho nepřítele, pustošitele naší země, který mnoho našich skolil.“
Rozjařili se a křičeli: „Zavolejte Samsona, ať nám poslouží k nevázaným hrám!“ Zavolali tedy Samsona z vězení, aby si s ním nevázaně pohrávali. Postavili ho mezi dva sloupy. Samson požádal mládence, který jej vedl za ruku: „Pusť mě, ať mohu ohmatat sloupy, na nichž budova spočívá, a opřít se o ně!“ Dům byl plný mužů i žen, byla tam všechna filišťanská knížata. I na střeše bylo tři tisíce mužů a žen, hodlajících přihlížet nevázaným hrám se Samsonem.
I volal Samson k Hospodinu a prosil: „Pane, Hospodine, rozpomeň se na mne a dej mi, prosím, jen ještě tentokrát sílu, Bože, abych rázem mohl vykonat na Filišťanech pomstu za svoje oči!“ Pak Samson pevně objal oba prostřední sloupy, na nichž budova spočívala, a vzepřel se proti nim, proti jednomu pravicí a proti druhému levicí. A řekl: „Ať zhynu zároveň s Filišťany!“ Napnul sílu, a dům se zřítil na knížata i na všechen lid, který byl v něm, takže mrtvých, které usmrtil umíraje, bylo víc než těch, které usmrtil zaživa.
I sestoupili jeho bratři a celý jeho dům, vynesli ho, vrátili se a pochovali ho mezi Soreou a Eštaolem v hrobě jeho otce Manoacha. Soudil Izraele po dvacet let.
RESPONSORIUM
Žl 42 (43),1; 30 (31),4; Sd 16,28
Bože, zjednej mi právo a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu. * Vždyť ty jsi má skála a má tvrz.
Rozpomeň se na mne a vrať mi dřívější sílu. * Vždyť.
DRUHÉ ČTENÍ
Z dopisu svatého Paulína
(Epist. 3 ad Alypium, 1.5.6: CSEL 29,13-14.17-18)
Bůh je po celém světě v těch, kdo jsou jeho, činný svou láskou skrze Ducha Svatého
Projevil jsi vůči mé ubohosti pravou lásku, dokonalou přízeň, pane opravdu svatý, po zásluze blahoslavený a vzácný. Neboť dopis, který jsem obdržel prostřednictvím služebníka Juliána, vracejícího se z Kartága, je pro mě tak jasným svědectvím o tvé svatosti, že se mi zdá, jako bych se o tvé lásce ke mně nedovídal, ale měl ji přímo před sebou. A je zřejmé, že tato láska pochází z Boha. On nás od počátku světa určil pro sebe, v něm jsme byli učiněni dřív, než jsme se narodili, neboť on nás učinil, ne my sami, on učinil, co teprve bude. Byli jsme tedy stvořeni jeho předzvěděním a jeho působením a spojovala nás láska, předcházející veškeré poznání, abychom měli podobnou vůli a žili v jednotě víry nebo ve víře v jednotu a znali se ze zjevení ducha dřív, než se uvidíme tělesnýma očima.
A tak se raduji a chlubím se v Bohu, neboť on, jeden a týž, je po celém světě v těch, kdo jsou jeho, činný svou láskou skrze Ducha Svatého. Toho vylévá na každého člověka, a tak hojným proudem vody osvěžuje své město. Mezi jeho občany tě podle zásluh učinil biskupem a posadil na apoštolský stolec vedle knížat svého lidu. A mě ubožáka vyzdvihl, pozvedl z prachu a chtěl, abych měl stejné postavení jako ty. Ale ještě víc se raduji z té milosti od Pána, že mi připravil místo v tvém srdci a vložil mě tam. Proto si činím nárok na to, že mohu zcela zvláště spoléhat na tvou lásku. A moje postavení i milost, které se mi dostalo, mě zavazují, aby nebyla má láska vůči tobě nedůvěřivá ani povrchní.
Aby ti o mně bylo známo všecko, věz, že byl někdejší hříšník teprve nedávno vyveden z temnot a stínu smrti a nadýchal se životodárného vánku ducha, a že teprve nedávno přiložil ruku na pluh a vzal na sebe Pánův kříž. Kéž mi pomáhají tvé modlitby, abych jej mohl donést až do konce. Bude ti to připočteno k zásluhám, budeš-li mi svou přímluvou ulehčovat břemeno. Neboť člověk svatý, který pomáhá tomu, kdo se s námahou vleče – neodvažuji se totiž užít slova „bratr“ – bude povýšen jako veliké město.
Poslal jsem tvé svatosti na znamení jednoty jeden chléb, požehnaný ve jménu nerozdílné Trojice. Přijmi laskavě ten chléb jakožto eulogii.
RESPONSORIUM
Sir 31, 8.11.10
Blahoslavený boháč, jenž se uchrání poskvrny a nehoní se za zlatem a neskládá naději v množství peněz. * Jeho štěstí bude zajištěno v Pánu.
Mohl zhřešit, a nezhřešil, konat zlo, a nekonal je. * Jeho štěstí.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys vedl svatého biskupa Paulína, aby se z lásky k chudým zřekl bohatství, a obdařils ho apoštolskou horlivostí; pomáhej i nám, ať následujeme příklad jeho dobroty. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky