Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Dnešní den sváteční prožijme v radosti,
ať naším srdcem zní zpěv pravé zbožnosti.
Pryč s každou veteší, vše se skvěj novostí:
srdce, skutky, hlas jasnější.
Vždyť vzpomínáme teď poslední hostiny.
S beránkem přesný chléb Kristus Pán s bratřími
měl při ní za pokrm, jak nařízeními
Zákon přikázal praotcům.
Slabým dal v Těle svém pramen k občerstvení,
svou Krev dal k pití těm, kdo jsou zarmouceni,
řka: Zde číš vezměte a často pijte z ní
všichni, kdo ve mně věříte.
A tak byl stanoven pro novou Svátost řád,
kterou Pán kněžím jen právo dal konávat.
A proto jenom jim patří brát, rozdávat
ji všem ostatním věřícím.
Tak se Chléb andělský pokrmem lidí stal,
ba ten Chléb nebeský proroctví překonal.
úžasný div: Náš Pán i všeho tvorstva Král
vlastním sluhou je požíván.
Prosíme, Pane náš, Bože Trojjediný,
jenž nás tak podpíráš, jak jsme ti věrnými,
svou cestou přiveď nás do věčné otčiny,
kde v jasném světle přebýváš. Amen.
Nebo:
Sacris sollémniis iuncta sint gáudia,
et ex præcórdiis sonent præcónia;
recédant vétera, nova sint ómnia,
corda, voces et ópera.
Noctis recólitur cena novíssima,
qua Christus créditur agnum et ázyma
dedísse frátribus iuxta legítima
priscis indúlta pátribus.
Dedit fragílibus córporis férculum,
dedit et trístibussánguinis póculum,
dicens: „Accípite quod trado vásculum;
omnes ex eo bíbite.“
Sic sacrifícium istud instítuit,
cuius offícium commítti vóluit
solis presbýteris, quibus sic cóngruit,
ut sumant et dent céteris.
Panis angélicus fit panis hóminum;
dat panis áelicus figúris términum.
O res mirábilis: mandúcat Dóminum
servus pauper et húmilis.
Te, trina Déitas únaque, póscimus;
sic nos tu vísitas sicut te cólimus:
per tuas sémitas duc nos quo téndimus
ad lucem quam inhábitas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, pojďte na svatbu, aleluja.
Pán je můj pastýř: nemám v ničem nouzi. †
Na tiché, svěží pastviny mě vodí, *
k pramenům, kde si mohu odpočinout.
Mé duši dává svěžest, provází mě *
po správných cestách, věren svému jménu.
I kdybych vešel do rokliny temnot, †
zlého se neděsím: vždyť ty jsi se mnou. *
Tvá hůl a kyj jsou pro mne ochranou.
Před očima mých nepřátel *
k jídlu mi prostíráš,
hlavu mi mažeš olejem, *
má číše přetéká.
Štěstí a přízeň u mne jsou, *
až pokud budu žít,
v Pánově domě přebývám *
do časů nejzazších. △
Ant. Řekněte pozvaným: Hostinu jsem přichystal, pojďte na svatbu, aleluja.
Ant. 2 Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije z věčného pramene.
Tak jako laň, jež dychtí po tekoucích vodách, *
tak dychtí, Bože, po tobě má duše.
Po Bohu žízním v duši, po svém živém Bohu: *
kdy konečně zas přijdu před tvou tvář?
Ve dne i v noci jenom slzy jsou můj pokrm, *
když denně slýchám: „Kde máš svého Boha?“
Duše mi přetéká, když si to představuji, †
jak pronikal jsem do svatyně Boží *
za chvalozpěvů svátečního davu.
Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
Jen doufej v Boha, zase ho budu slavit, *
toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj!
Jsem sklíčen, proto na tebe tak vroucně myslím †
tu od Jordánu, z hermonského kraje, *
a s této hory, která sluje Misar.
V šumu tvých vodopádů hloubka hloubku volá, *
tvé vlny, slapy přese mne se valí.
Za Pánem ve dne vzhlížím, v noci milost čekám, *
s písní se modlím k Bohu svého žití.
Bohu, své skále říkám: „Proč mě zapomínáš? *
Proč se mám vláčet, nepřítelem tísněn?“
Až do kostí mě bodá posměch protivníků, *
když denně slyším: „Kde máš svého Boha?“
Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †
Jen doufej v Boha, zase ho budu slavit, *
toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj. △
Ant. Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije z věčného pramene.
Ant. 3 Pán nás sytí vzácnou pšenicí, sytí nás sladkostí skalního medu.
Zpívejte Pánu, síle naší, *
jásejte vstříc Bohu Jákobovu!
Dejte se do zpěvu, do bubnů bijte, *
udeřte na zvučnou harfu a loutnu!
Zadujte na rohy o novoluní *
i při úplňku, v den našeho svátku!
Izrael má tak zákonem dáno, *
příkazem od Boha Jákobova,
zřízením, které obdržel Josef, *
když táhl Bůh proti Egypťanům.
Slyším hlas doposud nepoznaný: *
„Otevři ústa a naplním ti je.
Já jeho šíji jsem břemene zbavil, *
košů jsem zprostil jeho ruce.
Volals mě v nouzi, zachránil jsem tě, †
z hromových mračen jsem odpověděl; *
tys mě však u vody v Meribě zkoušel.
Lide můj, slyš mé napomenutí, *
kéž mě Izrael vyposlechne:
Nebudeš míti jiného boha, *
cizímu bohu nesmíš se klanět!
Já jsem Pán, to já jsem Bůh tvůj, *
který tě vyvedl z egyptské země!
Avšak můj národ na můj hlas nedbal, *
Izrael byl mě neposlušen.
Ať tedy dál jsou zaryti srdcem, *
ať jen si dělají podle svého.
Kdyby však byl můj národ mě slyšel, *
kdyby byl Izrael šel mou cestou,
hned bych byl jeho odpůrce srazil, *
svou rukou pokořil nepřátele.
Kdo jej má v zášti, dnes by se klaněl, *
v uctivém strachu by setrval navždy.
Svůj lid bych živil pšenicí vzácnou, *
sytil jej sladkostí skalního medu.“ △
Ant. Pán nás sytí vzácnou pšenicí, sytí nás sladkostí skalního medu.
Moudrost si zbudovala palác, aleluja.
Smísila víno a prostřela stůl, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z druhé knihy Mojžíšovy
24,1-11
Viděli Boha, dokonce i jedli a pili
Hospodin řekl Mojžíšovi: „Vystup k Hospodinu ty a Árón, Nádab a Abiu a sedmdesát z izraelských starších. Klaňte se zdálky. Mojžíš ať přistoupí k Hospodinu sám; ostatní ať nepřistoupí, ani lid ať s ním nevystoupí!“
Mojžíš tedy přišel a sdělil lidu všechna Hospodinova slova a ustanovení. Lid odpověděl jedním hlasem: „Splníme všechno, co mluvil Hospodin!“ Mojžíš pak všechna Hospodinova slova napsal; časně zrána pak vstal a postavil pod horou oltář a dvanáct pamětních kamenů podle dvanácti kmenů Izraele. Poslal jinochy ze synů Izraele, aby obětovali celopaly a přinesli býčky jako pokojné oběti Hospodinu.
Mojžíš vzal polovici krve, vlil ji do obětních misek a zbylou polovicí krve postříkal oltář. Pak vzal knihu smlouvy a četl ji nahlas lidu. A oni řekli: „Poslušně splníme všechno, co mluvil Hospodin.“ Potom vzal Mojžíš krev, pokropil lid a řekl: „Hle, to je krev smlouvy, kterou s vámi sjednal Hospodin podle všech těchto slov.“
Vystoupil Mojžíš a Árón, Nádab i Abiu a sedmdesát izraelských starších. Spatřili Boha Izraele a pod jeho nohama bylo cosi jako podlaha vytvořená ze safírů, cosi jako čisté nebe. Bůh nevztáhl ruku na vybrané muže ze synů Izraele. Mohli Boha vidět. Dokonce i jedli a pili.
RESPONSORIUM
Jan 6,48-49.51
Já jsem chléb života. Vaši otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. * Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe.
Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. * Já jsem.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze spisů svatého Tomáše Akvinského, kněze
(Opusculum 57, in festo Corporis Christi, lect. 1-4)
Jak drahocenná a podivuhodná je to hostina!
Protože nám jednorozený Syn Boží chtěl dát účast na svém božství, přijal naši přirozenost; stal se člověkem, aby člověka zbožštil.
A nejen to: On všechno, co si z našeho vzal, plně vynaložil na naši spásu; své tělo nabídl Bohu Otci v oběť smíření na oltáři kříže a svou krev vycedil jako naše výkupné a jako očistnou lázeň, abychom byli vykoupeni z ubohostí otroctví a očištěni ode všech hříchů.
Aby však v nás zůstávala trvalá památka na toto veliké obdarování, pod způsobami chleba a vína zanechal věřícím své tělo jako pokrm a svou krev jako nápoj.
Jak drahocenná a podivuhodná je to hostina, přinášející spásu a plná všeliké lahodnosti! Neboť co může být vzácnějšího než tyto hody? Nepředkládá se nám totiž žádné maso telat a kozlů jako kdysi za mojžíšského zákona, ale nabízí se nám tu sám Kristus, pravý Bůh. Vzbuzuje snad něco větší podivení než tato svátost?
Žádná jiná svátost není spasitelná jako tato: Zbavuje hříchů, rozmnožuje ctnosti, naplňuje duši hojností všech duchovních darů.
Církev ji přináší za živé i mrtvé, aby měl každý člověk prospěch z toho, co bylo zřízeno pro blaho a spásu všech.
A nikdo není s to vyjádřit sladkost této svátosti, neboť se v ní ochutnává duchovní blaženost přímo z jejího pramene a slaví se v ní památka oné závratné lásky, kterou Kristus ukázal svou smrtí na kříži.
A tak aby se nezměrnost této lásky přímo vryla hluboko do srdce všech věřících, ustanovil Kristus tuto svátost. Stalo se to při poslední večeři, když spolu se svými učedníky oslavil velikou noc a chystal se odejít z tohoto světa k Otci. Touto svátostí zanechal trvalou památku na své umučení, naplnil smysl starozákonních předobrazů, učinil největší ze svých divů a těm, které měl jeho odchod zarmoutit, připravil jedinečnou útěchu.
RESPONSORIUM
Tento chléb, to je tělo, které viselo na kříži; tento kalich, to je krev, která vytékala z boku. Vezměte a jezte tělo Kristovo; vezměte a pijte krev Kristovu. * Jste Kristovy údy.
Abyste nepřestávali tvořit jednotu, jezte pokrm, který vás vzájemně spojuje; abyste si byli vědomi, jakou máte cenu, pijte nápoj, kterým bylo zaplaceno vaše vykoupení. * Jste.
HYMNUS Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Pane Ježíši Kriste, tys za nás obětoval své tělo a krev a ve svátosti oltářní zůstáváš mezi námi; dej, ať slavíme památku tvého umučení s takovou úctou, aby nám účast na tvé oběti stále přinášela ovoce vykoupení. Neboť ty žiješ a kraluješ s Bohem Otcem v jednotě Ducha Svatého po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky