14. duben 2024

Třetí Neděle velikonoční
3. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Toť vskutku pravý Boží den,

zářící světlem blaživým,

Vždyť celý svět byl omyt v něm

přesvatou krví ze svých vin.

On vrátil slepým světla svit

a hříšným naděj znovu vlil,

kdo by se musel strachem chvít,

když Pán i lotru odpustil?

Úžas jal nad tím anděly,

kteří trest těla viděli,

že lotr Krista prosící

směl věčné slávy dosíci.

V tom nesmírné tkví tajemství:

By sňal hřích, který na všech lpí,

a zbavil svět vin veškerých,

vtělený Bůh smyl z těla hřích.

Může být větší vznešenost,

než když hřích milost vyhledá,

žár lásky spálí bázlivost

a když smrt nový život dá?

Buď věčně, Kriste, věrným svým

plesáním velikonočním.

Nás, milostí tvou vzkříšené,

vem k oslavě své vítězné.

Ježíši, každý tvor tě chval,

neboť jsi slavně z mrtvých vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčné všechno tvorstvo ctí. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Aleluja, kámen od hrobu je odvalen, aleluja.

Žalm 144 (145)
Chvála Božího majestátu
Spravedlivý jsi, Pane, ty, který jsi a který jsi byl. (Zj 16, 5)
I

Velebit tě budu, Bože můj a Králi, *

tvoje jméno slavit navždy, na věky.

Každodenně budu tebe oslavovat, *

tvoje jméno chválit navždy, na věky.

Pán je veliký a ve všem hodný chval, *

jeho velikost se nedá vystihnout.

Ať rod rodu hlásá chválu skutků tvých, *

o tvých mocných činech dále vypráví,

mluví o tvé slávě, lesku, nádheře! *

Velké divy tvé ať slaví písněmi,

o síle tvých činů s úctou hovoří, *

nesmírnost tvé moci líčí s úžasem!

Chválami ať hýří na tvou dobrotu, *

nad spravedlností tvou ať jásají!

Pán je dobrotivý, on je slitovný, *

shovívavý, plný milosrdenství.

Pán je milostivý vždy a vůči všem, *

jeho láska platí všemu stvoření. 

Ant. Aleluja, kámen od hrobu je odvalen, aleluja.

Ant. 2 Aleluja, ženo, koho hledáš? Živého mezi mrtvými, aleluja.

II

Ať tě, Pane, chválí všichni tvorové, *

tobě zasvěcení ať tě velebí!

Ať tvou slavnou vládu připomínají *

a tvou mocnou sílu zjevně hlásají!

Ať je lidem známa tvoje velká moc, *

sláva vznešeného tvého království.

Neboť vláda tvá je vládou pro věky, *

nade všemi rody panování tvé. 

Ant. Aleluja, ženo, koho hledáš? Živého mezi mrtvými, aleluja.

Ant. 3 Aleluja, neplač, Maria: Pán vstal z mrtvých, aleluja.

III

Pán je vždycky věrný ve všech slovech svých, *

plný milosti je ve všech skutcích svých.

Pán podepře všechny, kdo už klesají, *

všechny ponížené opět pozdvihne.

Oči všech jen k tobě hledí s nadějí, *

ty jim dáváš pokrm v náležitý čas,

ty, jenž otevíráš svoji štědrou dlaň, *

dobrotivě sytíš všechno živoucí.

Pán je spravedlivý na všech cestách svých, *

plný milosti je ve všech skutcích svých.

Pán je nablízku všem, kdo ho vzývají, *

všem, kdo vzývají ho s opravdovostí.

Plní přání těch, kdo pokorně ho ctí, *

slyší jejich prosby, záchranu jim dá.

Pán bdí nade všemi, kdo ho milují, *

všechny bezbožné však stihne záhubou.

Ať v mých ústech stále chvála Páně zní! †

Ať mu dobrořečí každý živý tvor *

vždy a do věčnosti, na věky všech věků! 

Ant. Aleluja, neplač, Maria: Pán vstal z mrtvých, aleluja.

Mé tělo znovu ožilo, aleluja.

Chci Boha vyznávat, aleluja.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana

6,1-17

Beránek otvírá Boží knihu

Já, Jan, jsem viděl, že Beránek rozlomil první ze sedmi pečetí, uslyšel jsem, jak jedna ze čtyř bytostí volá hromovým hlasem: „Pojď!“ Podívám se, a hle – bílý kůň; ten, který na něm seděl, držel luk. Byl mu dán věnec a vyjel jako vítěz, aby zvítězil.

Když rozlomil druhou pečeť, uslyšel jsem volat druhou bytost: „Pojď!“ A vyjel jiný kůň, rudý; tomu, který na něm seděl, byla dána moc, aby vzal zemi pokoj a lidé aby se navzájem pobíjeli, a byl mu dán velký meč.

Když rozlomil třetí pečeť, uslyšel jsem volat třetí bytost: „Pojď!“ Podívám se, a hle – kůň černý; ten, který na něm seděl, držel v ruce váhy. A uslyšel jsem, jak ze středu těch čtyř bytostí volá nějaký hlas: „Mírka pšenice za denár, tři mírky ječmene za denár. Avšak oleji a vínu neškoď!“

Když rozlomil čtvrtou pečeť, uslyšel jsem volat čtvrtou bytost: „Pojď!“ Podívám se, a hle – kůň plavý; ten, který na něm seděl, měl jméno Smrt a za ním šla říše mrtvých. A byla jim dána moc nad čtvrtinou země, aby hubili mečem, hladem, morem a zemskými šelmami.

Když rozlomil pátou pečeť, uviděl jsem pod oltářem duše těch, kteří byli zabiti pro Boží slovo a pro svědectví, které vydali. A volali ze všech sil: „Pane svatý a věrný, kdy konečně vykonáš soud a potrestáš obyvatele země za to, že prolili naši krev?“

Tu každému z nich bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, aby měli strpení ještě krátký čas, dokud nebude doplněn počet také jejich spoluslužebníky a jejich bratřími, kteří mají být utraceni jako oni.

Potom jsem měl další vidění, když rozlomil šestou pečeť, povstalo silné zemětřesení, slunce zčernalo jako tmavý pytel, měsíc byl samá krev a hvězdy padaly z nebe na zem, jako fíkovník shazuje padavky, když jím zalomcuje silný vítr, obloha zmizela, jako když se složí svitek, a všechny hory a ostrovy se vyšinuly ze svého místa. Pozemští králové a velmožové, velitelé, boháči a mocní a všichni, otroci i svobodní, skryli se do jeskyň a skalních trhlin v horách a volali na hory a skály: „Padněte na nás a ukryjte nás před tváří toho, který sedí na trůně, a před Beránkovým hněvem, protože přišel velký den jejich hněvu. Kdo bude moci obstát?“

RESPONSORIUM

Srov. Zj 6,9.10.11

Ti, kdo byli zabiti pro Boží slovo a pro svědectví, které vydali, volali: Pane, kdy konečně vykonáš soud a potrestáš ty, kdo prolili naši krev? A dostali odpověď, * že mají mít strpení ještě krátký čas, dokud nebude doplněn počet také jejich bratřími, aleluja.

Každému z nich bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, * že mají mít.

DRUHÉ ČTENÍ

Z „První apologie“ od svatého Justina, mučedníka

(Cap. 66-67: PG 6,427-431)

Slavení eucharistie

Tomuto pokrmu říkáme eucharistie, díkůvzdání. Nesmí na něm mít účast nikdo jiný než ten, kdo věří v pravdivost našeho učení, kdo byl omyt koupelí na odpuštění hříchů, koupelí znovuzrození, a kdo žije tak, jak nám to odkázal Kristus.

Nepřijímáme tu totiž obyčejný chléb a obyčejný nápoj; ale jak jsme byli poučeni, právě takovým způsobem, jakým byl náš spasitel Ježíš Kristus skrze Boží slovo učiněn tělem, a měl tělo a krev pro naši spásu, je tělem a krví vtěleného Ježíše také tento pokrm, nad nímž byla skrze jeho slovo pronesena modlitba díkůvzdání a z něhož se proměnou živí naše těla a naše krev.

Apoštolové totiž ve svých pamětech, které nám předali a které nazýváme evangelia, sdělili, že jim Ježíš dal následující příkaz: Když vzal do rukou chléb a vzdal Bohu díky, řekl: To konejte na mou památku; toto je mé tělo. A podobně když vzal do rukou kalich a vzdal Bohu díky, řekl: Toto je má krev. A že to svěřil pouze jim.

A my už si to od té doby stále navzájem připomínáme. Přitom ti z nás, kteří mají nějaký majetek, přispívají všem potřebným; a jsme stále pospolu. A při všem, co obětujeme, velebíme Stvořitele veškerenstva skrze jeho Syna Ježíše Krista a skrze Ducha Svatého.

V den, kterému se říká den Slunce (tj. v neděli), se všichni, ať přebývají ve městech nebo na venkově, shromažďují na jednom místě a čte se z pamětí apoštolů nebo ze spisů proroků, dokud je možno. Potom, když předčítající skončí, pronese představený řeč, v níž napomíná a vybízí k napodobování všeho toho krásného.

Potom všichni společně vstaneme a nahlas se modlíme. A jak jsme o tom již dříve mluvili, když naše modlitby skončí, přináší se chléb a víno s vodou. Dále se hlasitě modlí představený a vzdává Bohu díky, jak je mu dáno, a lid na to přisvědčuje slovem „amen“. Každý pak dostává a přijímá z pokrmu díkůvzdání a nepřítomným se posílá po jáhnech. Zámožní dobrovolně dávají podle vlastního uvážení, každý, co uzná za vhodné. To, co se takto sebere, se ukládá u představeného, a ten pak z toho vypomáhá sirotkům a vdovám i lidem, kteří pro nemoc nebo z nějaké jiné příčiny trpí nedostatkem, také uvězněným a cizincům, kteří tam zavítali na svých cestách, prostě stará se vůbec o všechny, kdo jsou v nouzi.

Toto shromáždění konáme všichni společně v den Slunce předně proto, že je to den, v němž Bůh změnil tmu a beztvarou hmotu a stvořil svět, a dále proto, že v tento den vstal náš spasitel Ježíš Kristus z mrtvých. Neboť den před Saturnovým dnem (tj. před sobotou) ho ukřižovali a den po Saturnově dni, to jest v den Slunce, se zjevil svým apoštolům a učedníkům a naučil je tomu, co jsme i vám předložili k úvaze.

RESPONSORIUM

Když měl Ježíš odejít ze světa k Otci, * ustanovil na památku své smrti svátost svého těla a krve, aleluja.

Dal své tělo za pokrm a svou krev za nápoj a řekl: To konejte na mou památku. * Ustanovil.

HYMNUS Bože, tebe chválíme

Bože, tebe chválíme.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys obnovil svůj lid, abychom se mohli znovu radovat, že jsme tvými syny; dej, ať v nás velikonoční radost stále trvá, abychom s pevnou nadějí očekávali slávu vzkříšení. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky