7. prosinec 2024

Sv. Ambrože, biskupa a učitele církve
Památka

Narodil se kolem roku 339 v Trevíru jako syn římského vysokého správního úředníka. Sám také v Římě vystudoval řečnictví a práva. Svou veřejnou činnost začal v Sirmiu (v dnešní Jugoslávii). Když působil v Miláně, byl tam zvolen za biskupa a 7.XII.374 přijal biskupské svěcení. Svědomitě doplňoval své znalosti a brzy se proslavil jako pastýř a učitel svěřeného lidu. Stavěl se proti zneužívání císařské moci a hájil čistotu učení víry proti ariánům. Jeden ze svých dopisů poslal i na naše území markomanské královně Fritigile (PL 14, 36). Podporoval zpěv lidu při slavení liturgie a sám podle východního vzoru skládal hymny. Zemřel na Bílou sobotu 4. IV. 397.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Nebeské Slovo, Syn ty jsi

a světlo z Otce prýštící,

jenž zrozen jdeš zachránit svět,

když naplnil se časů věk.

Už teď nám duši rozjasni

a plamen lásky zapal v ní,

ať zpráva plná radosti

z nás všechno podlé vyhostí.

Až brzy jako Soudce náš

hlubiny srdcí zotvíráš,

za skrytý hřích trest vyměříš,

věrné za dobré odměníš.

Kéž věčný trest nás nestihne

za mnohé skutky zločinné,

kéž se pak navždy staneme

občany vlasti blažené.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i s Duchem, který těší nás,

po všechny věky v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal.

Žalm 104 (105)
Bůh je ve svých slibech věrný
Apoštolové národům zvěstují podivuhodné skutky, jež vykonal Bůh. (Sv. Atanáš)
I

Slavte Pána, ctěte jeho jméno, *

zjevte jeho díla národům.

Zpívejte mu, na strunách mu hrejte, *

všechny jeho divy hlásejte!

Honoste se jeho svatým jménem! *

Ať se radují, kdo Pána ctí!

Dbejte o Pána a jeho sílu, *

stále hledejte jen jeho tvář!

Vzpomeňte si na divy, jež konal, *

znamení a soudy z jeho úst,

rode jeho sluhy Abraháma, *

děti vyvolence Jákoba!

Jenom on, jen Pán je naším Bohem, *

jeho soudy přes veškerou zem.

On je provždy pamětliv své smlouvy, *

pro sta pokolení dal svůj slib,

smlouvy uzavřené s Abrahámem, *

přísahy, co Izákovi dal.

Zákonem ji určil pro Jákoba, *

věčnou smlouvou pro Izraele.

Řekl: „Dám ti kananejskou zemi *

za určený úděl dědičný.“

Že jich počtem bylo dosud málo, *

maloučko, a hosty byli tam,

od národa k národu se táhli, *

z jedné říše mezi jiný lid,

nedovolil nikomu je tisknout, *

mnohé krále ztrestal kvůli nim:

„Nedotknete se mých pomazaných, *

neublížíte mým prorokům!“ 

Ant. Zpívejte Pánu, vzpomeňte si na divy, jež konal.

Ant. 2 Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z ruky hříšníků.

II

Když na zem svolal hladomor, *

odňal jí všechen živý chléb,

jednoho poslal před nimi: *

Josef byl prodán v otroctví.

Nohy mu pouty svázali, *

sevřeli hrdlo do želez,

až jeho slovo splněno *

a výrok Páně potvrzen.

Tu králi vnukl pustit jej: *

pán národů mu volnost dal.

K řízení svěřil mu svůj dům *

a do správy svůj majetek.

Dle svého měl vést knížata *

a rádce učit moudrosti. 

Ant. Pán neopustil spravedlivého, když byl prodán, a vysvobodil ho z ruky hříšníků.

Ant. 3 Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti.

III

I přišel do Egypta Izrael, *

byl Jákob hostem v zemi Chámově.

A v ní Pán mocně rozmnožil svůj lid, *

až ten byl silnější než domácí.

V těch vzbudil proti svému lidu zášť, *

zákeřnost proti služebníkům svým.

Pak poslal svého sluhu Mojžíše *

a Árona, jejž sám si vyvolil.

Činili jeho divy v Egyptě, *

znamení mocná v zemi Chámově!

Sám seslal temnoty, a byla tma, *

oni však jeho slov dbát nechtěli.

Proměnil tedy jejich vody v krev *

a ryby v nich jim nechal pohynout.

Celá zem hemžila se žábami, *

až do královských komnat nalezly.

Přikázal – přiletěly roje much, *

přeplněn komáry byl každý kout.

Namísto deště seslal příval krup, *

po celé zemi blesky planuly.

Vinice, fíkovníky potloukl, *

zporážel stromy v jejich krajinách.

Přikázal – vpadly mraky kobylek *

a nespočetné spousty sarančí.

Zničily v zemi všechno zelené, *

zničily vše, co pole zrodila.

Zahubil jim vše prvorozené, *

prvotiny všech jejich plodných sil.

Se zlatem, stříbrem svůj lid vyvedl, *

a v jejich kmenech nikdo nestonal.

Egypt byl jejich odchodu jen rád, *

neboť mu byli leda pro postrach.

I zaclonil je hustým oblakem *

a plamenem jim svítil za noci.

Žebrali na něm – dal jim křepelky, *

nebeským chlebem sytil lačnící.

Rozrazil skálu – voda vytryskla *

a proudem rozlila se do pouště.

Neboť měl v paměti svůj svatý slib, *

jak ho dal kdysi Abrahámovi.

Vyvedl národ, jenž se radoval, *

své vyvolené, kteří jásali.

A daroval jim kraje pohanů, *

majetku národů se zmocnili,

aby pak žili v jeho zákoně, *

zachovávali jeho příkazy. 

Ant. Pán měl v paměti svůj svatý slib a vyvedl svůj národ v radosti.

Slova svá zjevil Jákobovi.

Zákony, příkazy Izraeli.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Izaiáše

21,6-12

Strážce ohlašuje pád Babylóna

Tak mi řekl Pán:

„Jdi, postav hlídku,

a co uvidí, ať ohlásí!

Uvidí-li vůz, spřežení koní,

jezdce na oslech a jezdce na velbloudech,

ať bedlivě pozoruje napjatým zrakem!“

Hlídka zavolala:

„Na stráži stojím, Pane,

ustavičně ve dne,

na své hlídce

stojím celé noci.

Hle, blíží se zástup mužů,

jedou po dvou!“

Ozývá se hlas a říká:

„Padl Babylón, padl

a všechny modly jeho bůžků

jsou na zemi v troskách!“

Můj lide pošlapaný, rozdrcený jako na mlatě!

Co jsem slyšel od Hospodina zástupů, od Boha Izraele, to jsem vám sdělil.

Výrok o Dumě:

Ze Seiru na mě volají:

„Strážce, kolik zbývá z noci?

Strážce, kolik zbývá z noci?“

Strážce řekl:

„Přichází jitro, ale také noc;

chcete-li se ptát, ptejte se,

vraťte se, přijďte!“

RESPONSORIUM

Zj 18,2.4.5

Anděl zavolal mocným hlasem: „Padl, padl ten veliký Babylón!“ Pak jsem uslyšel ještě jiný hlas z nebe: * Vyjděte z něho, můj lide, abyste neměli účast v jeho hříších.

Neboť jeho hříchy se navršily až k nebi a Bůh si připomenul jeho zločiny. * Vyjděte.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého Ambrože

(Epist. 2,1-2.4-5.7: PL 16 [edit. 1845], 847-881)

Líbeznost tvých slov ať si podmaňuje lid

Ambrož Konstancovi, svému spolubratru v biskupském úřadě.

Vzal jsi na sebe kněžský úřad, sedíš u kormidla církve a uprostřed vln řídíš její loď. Třímej kormidlo víry pevně, aby tě prudké bouře pozemského života nevyvedly z míry. I když je moře velké a širé, ty se nestrachuj, vždyť Bůh svou církev od základu nad moři vybudoval a pevně ji usadil nad proudy vod.

Nikoli náhodou tedy zůstává Boží církev vzdor všemu vlnobití světa stále pevná, jak se sluší na stavbu, která je zbudována na skále apoštolů, a její základy neochvějně odolávají útokům běsnícího moře. Vlny se ji snaží spláchnout, ona se neotřásá; a přestože se na ni často s ohlušujícím burácením obořují všechny živly tohoto světa, má zcela bezpečný přístav, v němž najdou záchranu všichni, kdo se do něho v nebezpečí uchýlí. Církev však není pouze vystavena náporu mořských proudů; také se na vlnách vznáší. A jsou to nejspíš ty vlny, o kterých se praví: Zdvihají řeky svůj hlas. Existují totiž proudy, tryskající z nitra toho, jenž se napil nápoje Kristova a přijal Božího Ducha. A tyto vody pozdvihují svůj hlas, když překypují milostí Ducha.

A je řeka, která se vlévá do srdcí Božích vyvolených jako bystřina. A také příval vod, přinášející radost duši pokojné a tiché. Každý, koho tento mocný proud zaplaví, jako zaplavil evangelistu Jana nebo svaté Petra a Pavla, pozdvihuje svůj hlas; a jako roznesl zvučný hlas apoštolů do všech končin světa slova radostné zvěsti, stejně i tento člověk začne kázat evangelium Pána Ježíše.

Přijmi tedy i ty, co ti Kristus nabízí, aby se i tvůj hlas rozezněl. Shromáždi Kristovu vodu, tu, která chválí Hospodina, shromáždi vodu z mnoha míst, kam vypršela z prorockých mračen.

Každý, kdo shromažďuje vodu z hor a přivádí ji k sobě nebo kdo pije z pramenů, sám se stane mračnem dávajícím vodu. Naplň tedy hlubiny svého nitra, aby tvá země nasákla vláhou z vlastních studánek.

Nuže, kdo hojně shromažďuje, hojně čte a snaží se porozumět, ten se naplňuje. A kdo se naplnil, může dávat vláhu jiným. A proto Písmo říká: Jestliže jsou mraky plné, vylévají déšť na zem.

Ať jsou tedy tvé promluvy pramenem bohatým, čistým a průzračným: ať jejich mravní naučení naplňuje duši každého posluchače lahodností, líbeznost tvých slov ať si podmaňuje lid, aby s radostí kráčel tam, kam jej vedeš.

Tvá kázání ať jsou plná moudrosti. Proto i Šalomoun praví: Ústa moudrého jsou nástrojem poznání. A jinde: Tvá slova ať vždycky mají smysl. To znamená, aby se tvé promluvy vyznačovaly skvělým projevem a jasnozřivostí a aby tvoje kázání a výklady nepotřebovaly žádného dalšího potvrzení, naopak: tvá řeč má mluvit sama za sebe, ani slovo nemá přijít nazmar nebo se minout smyslem.

RESPONSORIUM

2 Tim 4, 2; Sir 48, 4. 8

Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj * s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.

Rty kněze střeží poznání, z jeho úst se požaduje poučení. * S všestrannou trpělivostí.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys dal své církvi svatého biskupa Ambrože, učitele pravé víry a příklad apoštolské statečnosti; nepřestávej nám ani dnes dávat představené ochotné plnit tvou vůli a schopné statečně a moudře vést tvůj lid. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky