Markéta byla nejmladší dcerou uherského krále, narodila se v roce 1242, tedy v době, kdy do Evropy vpadly hordy Tatarů. Uherský král Béla IV. se nezmohl na jakýkoliv odpor. V nejvyšší nouzi nabídl Markétu Bohu jako oběť za vysvobození země. Ve třech letech byla Markéta svěřena na výchovu dominikánským mniškám ve Veszprému [Vespremu]. Sama se pak rozhodla stát se mniškou. Její otec pro ni vybudoval nový klášter na tzv. Zaječím ostrově na Dunaji v Budě (dnes ostrov sv. Markéty). Žila ve skrytosti a sebeobětování. Nikdy nevystupovala jako královská dcera, vynikala pokornou službou svým spolusestrám a tvrdými kajícími skutky. Její základní ctností byla křesťanská pokora, skromnost a obětavá služba strádajícím. V roce 1262 vypukly neshody mezi jejím otcem, králem Bélou, a bratrem Štěpánem. Krátce nato došlo k občanské válce. Markéta to velmi těžce nesla. Uvědomovala si, že stále ještě nejsou odstraněny následky tatarského vpádu a země se dostává do nové války. Nebála se vytknout oběma rivalům jejich sobectví a bezcitnost. Sama se modlila a konala kající skutky za svou rodinu a národ. Dosáhla toho, že se její otec i bratr v roce 1266 na ostrově Panny Marie v její přítomnosti slavnostně usmířili. Zemřela 18. ledna 1270. Kanonizoval ji 19. listopadu 1943 Pius XII.
Ranní chvály
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Poctěna slávou Markéty
uherská země zaplesej,
Guzmanův řáde, také ty
radosti své dnes průchod dej.
Když vlast se octne v těžkostech,
v oběť se k smíru Božímu
nabídne a chce v svatých zdech
modlit se za svou otčinu.
V klášteře potom původ svůj
i královskou čest tajila,
nevinné tělo důtkami,
častými posty trápila.
Horoucí láska ke Kristu
ustavičně ji sílila,
by jeho údům nemocným
též neúnavně sloužila.
Chvála a věčná sláva buď
Bohu Otci i se Synem,
též Duchu, jenž je Zastáncem,
kéž na věky zní vesmírem. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Zdrcené srdce, Bože, neodmítáš.
Smiluj se nade mnou, Bože, *
jenž jsi tak milosrdný,
tak plný slitování, *
a moji nepravost zahlaď!
Smyj ze mne všechnu mou vinu *
a z mého hříchu mě očisť!
Uznávám, špatně jsem činil, *
svůj hřích mám na očích stále.
To proti tobě jsem hřešil, *
spáchal, co tobě se příčí,
takže tvůj soud je správný, *
tvůj ortel spravedlivý.
Vždyť jsem už narozen s vinou, *
matka mě počala s hříchem.
Ty máš rád upřímné srdce, *
v skrytu mě moudrosti učíš.
Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, *
umyj mě, bělejší budu než sníh.
Veselí, radost mi zakusit dopřej, *
ať jásají kosti, které jsi zdrtil.
Odvrať se tváří od mých hříchů, *
všechny mé špatnosti nadobro zahlaď.
Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, *
nového, stálého ducha mi dej.
Neodvrhuj mě od své tváře, *
ať ve mně trvá tvůj svatý duch.
Dej, ať se opět těším z tvé spásy, *
posil mě velkodušností.
Hříšníky budu učit tvým cestám, *
bezbožní k tobě se vrátí zas.
Před krveprolitím zachraň mě, Pane, *
zajásám, jak jsi spravedlivý!
Odemkni, Pane, opět má ústa, *
mé rty ti zapějí chvalozpěv.
V krvavých žertvách zálibu nemáš, *
obětí tou se ti nezavděčím.
Má oběť, Pane, je zkroušený duch, *
zdrcené srdce neodmítneš.
Oblaž, Pane, svou dobrotou Sión, *
zbuduj zas hradby Jeruzaléma!
Pak se ti zalíbí v obětech řádných, †
v zápalných žertvách a celopalech, *
na oltář budou ti býčky klást. △
Ant. Zdrcené srdce, Bože, neodmítáš.
Ant. 2 Pane, když se rozhněváš, na milosrdenství pamatuj.
Hab 3, 2-4. 13a. 15-19
Zaslechl jsem Pane, tvé slovo, *
a zděsil jsem se.
Vidím tvůj záměr, Pane, *
během času jej zjevíš;
během času jej oznam, †
a když se rozhněváš, *
na milosrdenství pamatuj!
Bůh už se blíží od poledne, *
Svatý od faranských hor.
Jeho sláva pokrývá nebe *
a zemi naplňuje jeho vznešenost.
Jeho záře je jako svit slunce, †
z jeho rukou planou blesky, *
síla je v nich skryta.
Vyšel jsi svůj lid chránit, *
spasit ho se svým Pomazaným.
Svým ořům jsi udělal v moři cestu *
přes bahno velikých vod.
Slyšel jsem, a celý jsem se zachvěl, *
tvůj hlas mi roztřásl rty.
Až do kostí mi pronikl hrozný děs *
a nohy se mi podlomily.
Jen abych přečkal ten den tísně *
a svůj lid našel připravený!
Fíkovník už nevyraší, *
vinice nedají plody:
výnos oliv zklame, *
pole obilí neurodí.
Vyhynula stáda ovcí, *
ve stájích už není skotu.
Já však budu jásat v Pánu, *
radovat se z Boha, svého Spasitele.
Pán Bůh je má síla, *
mým nohám dává hbitost laní.
Jako vítěz mne dovede na výšiny *
a já mu budu žalmy zpívat. △
Ant. Pane, když se rozhněváš, na milosrdenství pamatuj.
Ant. 3 Oslavuj Pána, Jeruzaléme! †
Oslavuj Pána, Jeruzaléme, *
† veleb Sióne, svého Boha!
On v tvých branách závory zpevnil, *
žehná tvým dětem, žijícím v tobě.
On tvé území v pokoji chrání, *
jadrnou pšenicí štědře tě sytí.
On své slovo sesílá na zem, *
co on vyřkne, se rozbíhá kvapem.
On dává sníh jak hebkou vlnu, *
jíní rozsévá jako popel.
Kroupy sype jak chlebové drobty, *
chladem jeho zmrzají vody:
sešle slovo, a roztají zase, *
větru dá zavát, a zas vody tekou.
Slova svá zjevil Jákobovi, *
zákony, příkazy Izraeli.
S žádným národem nejednal takto, *
žádnému jinému nedal svůj zákon. △
Ant. Oslavuj Pána, Jeruzaléme!
KRÁTKÉ ČTENÍ
Kol 3, 12-13
Jako od Boha vyvolení, svatí a milovaní projevujte navenek milosrdné srdce, dobrotu, pokoru, mírnost a trpělivost. Snášejte se a navzájem si odpouštějte, má-li kdo něco proti druhému. Pán odpustil vám, proto odpouštějte i vy.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
Tobě řeklo mé srdce: * Hledám tvou tvář. Tobě.
Po tvé tváři, Pane, toužím. * Hledám tvou tvář. Sláva Otci. Tobě.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Přinášejme sami sebe v oběť živou, svatou a Bohu milou. Stále prožívejme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i Ježíšův život byl patrný na našem těle.
PROSBY
Kristus se za nás vydal v oběť Otci, aby svou krví očistil naše svědomí od mrtvých skutků. Klaňme se mu a s upřímným srdcem volejme:
Pane, na tobě závisí naše spása.
Z tvé dobroty nám vzchází nový den,
dej, ať v nás také vzchází nový život.
Všechno jsi stvořil a moudře to zachováváš,
dej, ať ve tvém tvorstvu spatřujeme tvou věčnou stopu.
Svou krví jsi zpečetil novou a věčnou smlouvu,
dej, ať konáme, co přikazuješ, a zůstáváme tak věrni tvému zákonu.
Když jsi visel na kříži, vyšla z tvého boku krev a voda,
ať tento spasitelný proud smyje naše hříchy, aby se celá církev Boží naplnila radostí.
Otče náš.
MODLITBA
Bože, tys chtěl, aby svatá panna Markéta pod vedením Ducha Svatého zazářila milostí sebezáporu; dej, ať se nikdy neprotivíme tvé vůli a věrně konáme, co je ti milé. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky