5. srpen 2024

Posvěcení římské baziliky Panny Marie
nezávazná památka

Bazilika Santa Maria Maggiore v Římě je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších mariánských kostelů na Západě. Dřívější název „Panny Marie Sněžné“ má původ v legendárním vyprávění, že místo, kde měl být kostel postaven, se v srpnu pokrylo sněhem. Baziliku zbudovanou papežem Liberiem (352-366) přestavěl Sixtus III. (432-440) jako památku na koncil v Efesu (431), kde byl pro Pannu Marii výslovně potvrzen titul Matka Boží. Hadrián II. zde (867) v přítomnosti sv. Cyrila a Metoděje položil na hlavní oltář slovanské bohoslužebné knihy, a tak je schválil a povolil jejich užívání.

Ranní chvály

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Ty dárce světla přejasný,

k nám spolu s jasným úsvitem,

když rozpadly se noční tmy,

přivádíš zpátky nový den.

Jitřenka světla třpytivá,

ne ta, jež jako jedna z hvězd

se vzácným svitem zaskvívá,

o příchodu dne nesouc zvěst.

Ty jasnější však nad slunce

jsi samo světlo a den sám,

jenž proniká nám do srdce

až k nejskrytějším hlubinám.

Ať cudná mysl odolá

žádostem těla vzpurného,

ať duch v nevině uchová

svatý chrám těla čistého.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Kdy konečně zas přijdu před tvář Páně?

Žalm 41 (42)
Touha po Bohu a jeho svatyni
Kdo žízní, ať přijde, kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo. (Zj 22, 17)

Tak jako laň, jež dychtí po tekoucích vodách, *

tak dychtí, Bože, po tobě má duše.

Po Bohu žízním v duši, po svém živém Bohu: *

kdy konečně zas přijdu před tvou tvář?

Ve dne i v noci jenom slzy jsou můj pokrm, *

když denně slýchám: „Kde máš svého Boha?“

Duše mi přetéká, když si to představuji, †

jak pronikal jsem do svatyně Boží *

za chvalozpěvů svátečního davu.

Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †

Jen doufej v Boha, zase ho budu slavit, *

toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj!

Jsem sklíčen, proto na tebe tak vroucně myslím †

tu od Jordánu, z hermonského kraje, *

a s této hory, která sluje Misar.

V šumu tvých vodopádů hloubka hloubku volá, *

tvé vlny, slapy přese mne se valí.

Za Pánem ve dne vzhlížím, v noci milost čekám, *

s písní se modlím k Bohu svého žití.

Bohu, své skále říkám: „Proč mě zapomínáš? *

Proč se mám vláčet, nepřítelem tísněn?“

Až do kostí mě bodá posměch protivníků, *

když denně slyším: „Kde máš svého Boha?“

Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš? †

Jen doufej v Boha, zase ho budu slavit, *

toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj. 

Ant. Kdy konečně zas přijdu před tvář Páně?

Ant. 2 Ukaž nám, Pane, světlo svého slitování.

Kantikum
Modlitba za svaté město Jeruzalém

Sir 36, 1-7.10-13

Věčný život je to, že poznají tebe, jediného a pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. (Jan 17, 3)

Smiluj se nad námi, Bože všehomíra, a shlédni na nás, *

a ukaž nám světlo svého slitování.

Svou bázní pronikni všechny pohany, *

kteří tě nehledají,

aby poznali, že není Boha kromě tebe, *

a aby vyprávěli o tvých mocných činech.

Zdvihni svou ruku na cizí národy, *

ať vidí tvoji moc!

A jako jsi před nimi na nás ukázal svou svatost, *

tak se na nich proslav před našima očima,

aby tě poznali, jako my jsme poznali, *

že není Boha mimo tebe, Pane!

Znovu čiň znamení, opakuj divy, *

oslav svou pravici, své mocné rámě.

Shromáždi všechny Jákobovy kmeny, †

aby poznali, že není Boha mimo tebe, *

a aby vyprávěli o tvých mocných činech.

Dej jim znovu dědictví, *

jako měli od pradávna.

Smiluj se nad lidem, který dostal od tebe jméno, *

nad Izraelem, jehož jsi nazval svým prvorozeným.

Smiluj se nad svým svatým městem, *

nad Jeruzalémem, kde přebýváš.

Naplň Sión svými nevýslovnými slovy *

a svůj lid svou slávou. 

Ant. Ukaž nám, Pane, světlo svého slitování.

Ant. 3 Požehnaný jsi, Pane, na nebeské obloze.

Žalm 18 A (19 A)
Celá příroda chválí Boha, svého stvořitele
Navštívil nás ten, který vychází z výsosti... aby uvedl naše kroky na cestu pokoje. (Lk 1, 78.79)

O Boží slávě vypravuje nebe, †

obloha hlásá díla jeho rukou, *

den dni to říká, noc to šeptá noci.

Není to ani řeč a nejsou slova: *

hovoří takto hlasem nepostižným.

Ten hlas však prostupuje celou zemi, †

zní mluva nebes na sám konec světa, *

až tam, kde slunci vybudoval stan.

Z něho pak slunce vychází jak ženich, *

těší se jako běžec před závodem.

Vychází od jednoho konce nebes †

a běží zas až na opačný konec, *

před jeho žárem nic se neschová. 

Ant. Požehnaný jsi, Pane, na nebeské obloze.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Jer 15, 16

Když se nalezla tvá slova, byla mi pokrmem; tvé slovo se mi stalo radostí a potěšením srdce, protože mám tvé jméno, Hospodine, Bože zástupů!

KRÁTKÉ RESPONSORIUM

Jásejte vstříc Pánu, spravedliví, * zbožným sluší vroucí chvalozpěv. Jásejte.

Zazpívejte mu novou píseň. * Zbožným sluší vroucí chvalozpěv. Sláva Otci. Jásejte.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Ant. k Zachariášovu kantiku Svatá Boží Rodičko, Panno Maria, požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého.

PROSBY

Náš Spasitel nás učinil královským kněžstvem, abychom přinášeli oběti Bohu příjemné. Vděčně ho tedy vzývejme:

Pane, zachovej nás ve své službě.

Kriste, věčný Veleknězi, tys dal svému lidu podíl na svém kněžství,

uděl nám, abychom stále přinášeli duchovní oběti Bohu příjemné.

Uštědři nám v hojnosti plody svého Ducha,

trpělivost, dobrotu a vlídnost.

Ty, který jsi láska sama, dej, ať jsme s tebou v lásce spojeni,

ať správně jednáme, abychom tě chválili také svým životem.

Pomáhej nám hledat to, co je užitečné pro naše bratry,

aby snáze dosáhli spásy.

Otče náš.

MODLITBA

Milosrdný Bože, nehleď na naše provinění, a když se ti nemohou líbit naše vlastní skutky, shlédni na přímluvu Panny Marie, Matky svého Syna, a zachraň nás. Neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky