28. srpen 2024

Sv. Augustina, biskupa a učitele církve
Památka

Narodil se roku 354 v Tagaste v Numidii (dnešní Souk Ahras v severovýchodním Alžírsku). Vynikal neobyčejným nadáním a hloubkou ducha, v mládí však očekával světlo od filozofie, stal se stoupencem manicheismu a podléhal nespoutané smyslnosti. Jako učitel řečnictví v Miláně se dal pokřtít (387) spolu se svým nemanželským synem Adeodatem a přítelem Alypiem (pozdějším biskupem v Tagaste). Po návratu do Tagaste vybudoval se svými přáteli jakýsi druh řeholní obce (388-391). Přijal v městě Hippo (dnešní Annaba) kněžské svěcení (391) a stal se tam biskupem (395). Své biskupské sídlo proměnil v klášter s „augustiniánskou“ řeholí; ideálem tohoto způsobu života se stala apoštolská činnost a vše bylo podřízeno požadavkům pastorační služby. Zemřel 28. VIII. 430 v Hippo. Zůstalo po něm 113 spisů, mezi nimi některé pozoruhodně objemné, 218 dopisů a více než 500 dochovaných kázání. Jeho ostatky byly přeneseny nejprve na Sardinii a později (v 8. století) do katedrály v severoitalské Pavii.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Nejlepší Tvůrce stvoření,

náš Vládce, na nás pohlédni:

Nás, ponořené v těžké sny

z nezdravých dřímot vytrhni.

Ty, svatý Kriste, prosícím

shoď z beder těžké břímě vin.

Vždyť vstáváme s tvým vyznáním,

tmu rozrážíme zpěvem svým.

Zvedáme ruce se srdci

k tobě, jak konat za noci

nám už tvůj prorok přikázal

a Pavlův příklad ukázal.

Ty znáš zlé, jež jsme činili,

své nitro jsme ti odkryli,

své prosby v slzách vylili:

odpusť nám, čím jsme zhřešili.

Laskavý Vládce, Ježíši,

buď s Otcem ti čest nejvyšší,

i Duchu, který těší nás,

po všechny věky, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ať Pane všeho vědění

ti patří naše nadšení.

Ty znáš všech srdcí tajemství

a sílíš nás svou milostí.

Pastýři ovce chránící,

ztracené nalézající,

na pastviny své svěží vždy

nás k dobrým ovcím shromáždi.

Kéž soudcův hněv nás nesvrhne

v ponuré stádo pekelné,

kéž jsme tvým soudem určeni

tvých pastvin stát se ovcemi.

Buď tobě, Spasiteli náš,

čest, vítězství, moc, slávy jas,

nad celým světem vládu máš

po všechny věky, v každý čas. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo. 

Žalm 17 (18), 2-30
Poděkování za záchranu a vítězství
V tu chvíli nastalo velké zemětřesení. (Zj 11, 13)
I

S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo! *

 Pane, má skálo, má tvrzi, má spáso,

ty jsi můj Bůh, můj hrad, kde se skryji, *

ty jsi můj štít a záchrana moje!

Úpěnlivě volal jsem k Pánu, *

osvobodil mě od nepřátel!

Smrtící vlny mě zalily, *

příboje zkázy mě plnily děsem.

Osidla temnot mě ovila, *

smyčky smrti se nade mnou zdrhly.

K Pánu jsem volal v úzkostech, *

k Bohu jsem křičel o záchranu.

Ze svého chrámu slyšel můj hlas, *

k jeho uším došel můj nářek. 

Ant. S láskou tě vyznávám, Pane, má sílo.

Ant. 2 Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

II

A tu se zachvěla, pohnula zem, †

v základech hor se zakolísala, *

jak ve svém hněvu ji otřásal Pán.

Z jeho nozder valil se dým, †

z jeho úst šlehal sžíravý plamen, *

řeřavé uhlíky sršely z něj.

Nachýlil nebe a sestoupil níž, *

s černými mračny pod nohama.

Na cherubovi přilétal, *

na perutích vichru se snášel.

Celý se halil v temnotách, *

do clony z tmavých vod a mraků.

Ze záře, která před ním šla, *

padaly kroupy a řeřavé uhlí.

Nebesa s rachotem rozehřměl Pán, *

hlasem svým Nejvyšší zaburácel.

Vysílal šípy do všech stran, *

blesky metal a kolkolem sršel.

I bylo vidět až na mořské dno, *

obnažily se základy země.

když jsi, Pane, zahrozil, *

zadul vichřicí svého hněvu.

Pro mne však z výšin svou pravicí sáh’, *

vyzdvihl mě z té záplavy vodní,

vyrval mě z rukou mých nepřátel, *

z přesily mocných nenávistníků.

Vrhli se na mne v můj neblahý den, *

Pán mi však přispěchal na ochranu.

Na volný prostor vyvedl mne, *

zachránil, v kom našel zalíbení. 

Ant. Zachránil mě Pán, protože ve mně našel zalíbení.

Ant. 3 Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

III

Tak pro mou nevinnost učinil Pán, *

splatil mi za to, že ruce mám čisté;

za to, že po cestách Páně jsem šel, *

od svého Boha neodpadl.

Vskutku jsem všech jeho příkazů dbal, *

zákony jeho jsem neodmítal.

Zůstal jsem před ním bez viny, *

chránil se bedlivě před proviněním.

odplatil Pán mou nevinnost, *

neboť viděl, že ruce mám čisté.

K věrnému, Pane, jsi věrný i ty, *

a s dobrým jednáš dobrotivě.

Čistému odplácíš čistotou, *

k chytrákům však jsi opatrný.

Tak chráníš od zhouby pokorný lid, *

pohledy zpupné však pokořuješ.

Ano, má svítilna, Pane, jsi ty. *

Bůh můj mé temnoty ozařuje.

S tebou ztékám valy a zdi, *

se svým Bohem přeskočím hradby. 

Ant. Ty, Pane, zažehni mé světlo, ty ozař mé temnoty.

Všichni se divili milým slovům.

Která vycházela z jeho úst.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Jeremiáše

2,1-13.20-25

Nevěrnost Božího lidu

Hospodin mě oslovil:

„Jdi a křič do uší Jeruzaléma:

Tak praví Hospodin:

Vzpomínám na oddanost tvého mládí,

na lásku tvého zasnoubení,

když jsi šla za mnou na poušti,

v zemi bez osení.

Izrael byl majetek zasvěcený Hospodinu,

byly to prvotiny jeho úrody;

kdokoli z nich jedl, pykal za to,

stihlo ho neštěstí – praví Hospodin.

Slyšte Hospodinovo slovo, Jakubův dome

a všecky rody Izraelova domu!

Tak praví Hospodin:

Jaké bezpráví našli na mně vaši otcové,

že se ode mě vzdálili,

že chodili za marností

a marnosti propadli?

Neřekli: ‚Kde je Hospodin,

který nás vyvedl z egyptské země,

který nás převedl pouští,

zemí pustou, plnou roklí,

zemí vyprahlou a temnou,

zemí, kterou nikdo nechodí,

v níž nikdo nebydlí?‘

Uvedl jsem vás do země zahrad,

abyste jedli její ovoce a její plody,

vy však jste přišli a moji zemi poskvrnili,

zohavili jste mé dědictví.

Kněží se neptali: ‚Kde je Hospodin?‘

Neznali mě ti, kteří mají zákon v rukou.

Pastýři ode mě odpadli,

proroci prorokovali Bálovým jménem,

chodili za modlami.

Proto se mám ještě s vámi soudně vypořádat

– praví Hospodin –

přít se s vašimi syny.

Jděte na ostrovy Kittim a dívejte se,

pošlete mezi Kedařany a dobře pozorujte!

Vizte, zda se tam stalo něco takového!

Copak vyměnil některý národ své bohy?

– a ti přece bohy nejsou!

Můj národ však změnil svou slávu za modlu!

Užasněte, nebesa, nad tím

a velmi se zděste – praví Hospodin –

neboť dvojí zlo spáchal můj národ:

mne, pramen vody živé, opustili

a kopali si cisterny,

cisterny rozpukané,

které nemohou udržet vodu.

Dávno jsi už zlámala své jho,

roztrhla své provazy.

Řeklas: ‚Nebudu sloužit!‘

Neboť na každém vyvýšeném pahorku

a pod každým zeleným stromem

ses roztáhla, nevěstko!

Já jsem tě přece štípil z ušlechtilé révy,

pravé byly všecky sazenice.

Jak ses mi mohla zvrátit v révu zvrhlou?

I kdyby ses umyla louhem

a vypotřebovala mnoho mýdla,

špinavý zůstane přede mnou tvůj zločin

– praví Hospodin.

Jak můžeš říci: ‚Nejsem poskvrněna,

nechodila jsem za Bály?‘

Pohleď na své chování v Údolí,

uznej, cos učinila!

Lehká velbloudice, běhající křížem krážem,

divoká oslice, zvyklá na pustinu,

ve vášnivé touze lapá vítr.

Kdo utlumí její říji?

Ti, kdo ji hledají, nemusí se namáhat:

najdou ji v měsíci její říje.

Dej pozor na svou nohu, ať není bosá,

pozor na hrdlo, ať nevyprahne!

Ty však říkáš: ‚Nevadí! Ne!

Miluji cizince,

budu za nimi chodit.‘“

RESPONSORIUM

Jer 2,21; Mt 21,43; srov. Iz 5,7

Já jsem tě štípil z ušlechtilé révy, pravé byly všecky sazenice. Jak ses mi mohla zvrátit v révu zvrhlou? * Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.

Čekal jsem spravedlnost, a hle – nepravost, čekal jsem právo, a hle – bezpráví! * Vám bude.

DRUHÉ ČTENÍ

Ze spisu „Vyznání“ od svatého Augustina, biskupa

(Lib. 7,10.18; 10,27: CSEL 33,157-163.255)

Ó věčná pravdo, pravdivá lásko, láskyhodná věčnosti!

Vyzván, abych se vrátil k sobě, vstoupil jsem pod tvým vedením, Bože, do svého nitra; mohl jsem, neboť ty ses stal mým pomocníkem. Vstoupil jsem, a okem své duše, i když tak slabým, jsem uviděl nad tímto okem své duše, nad svým duchem, nezměnitelné světlo; ne to obyčejné, viditelné všem tvorům, ani jiné, sice větší, ale téhož druhu, které by pouze mnohem mocněji zářilo a naplňovalo všechno svým jasem. Ne, nebylo to světlo jako ostatní světla, ale jiné, úplně odlišné od všeho. Ani nebylo nad mým duchem jako olej nad vodou nebo jako nebe nad zemí; bylo vysoko nade mnou, protože mě stvořilo, a já jsem byl hluboko pod ním, protože jsem byl stvořen od něho. Ten, kdo zná pravdu, zná to světlo.

Ó věčná pravdo, pravdivá lásko, láskyhodná věčnosti! Ty jsi můj Bůh, po tobě toužím dnem i nocí. Jakmile jsem tě poznal, pozdvihl jsi mě, abych viděl, že je něco, co bych měl vidět, já že však dosud nejsem schopen vidět. A zasáhl jsi svým mocným světlem můj slabý zrak, a já jsem se zachvěl láskou i hrůzou. A shledal jsem, že jsem daleko od tebe v krajině úplně jiné, a jako bych slyšel z výsosti tvůj hlas: „Já jsem pokrm silných; musíš růst a budeš mě požívat. Nebudeš mě však proměňovat v sebe jako pokrm pro své tělo, ale ty se budeš proměňovat ve mne.“

Hledal jsem tedy způsob, jak získat sílu, potřebnou k tomu, abych tě požíval, ale nenacházel jsem, dokud jsem neobjal prostředníka mezi Bohem a lidmi, člověka Krista Ježíše, Boha, který je nade všecko: buď veleben navěky. On mě volal a říkal: Já jsem cesta, pravda a život; a pokrm, k jehož přijetí jsem dosud neměl sílu, spojil s tělem, neboť Slovo se stalo tělem, aby tvá moudrost, skrze niž jsi všechno stvořil, živila jako mléko naši dětskou slabost.

Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak dávná a přece tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval! Hle, tys byl uvnitř, když já jsem byl venku, a tam jsem tě hledal, vrhal jsem se na to krásné, co jsi stvořil, já netvor. Tys byl se mnou, ale já jsem s tebou nebyl. To, co by vůbec nebylo, kdyby to nebylo v tobě, drželo mě daleko od tebe. Tys volal, křičel a prorazil mou hluchotu; tys zářil, svítil a zahnal mou slepotu; tys vydával vůni a já jsem ji vdechl, a teď dychtím po tobě; okusil jsem, a nyní lačním a žízním; ty ses mne dotkl, a já hořím touhou po tvém pokoji.

RESPONSORIUM

Ó pravdo, světlo mého srdce, bloudil jsem, a rozpomenul jsem se na tebe; * vracím se vyprahlý a dychtím po tvém prameni.

Život, který žiji, už nežiji ze sebe; ze sebe jsem žil špatně, ve spojení s tebou žiji novým životem. * Vracím se.

MODLITBA

Modleme se.

Prosíme tě, Bože, posiluj ve své církvi ducha, kterým jsi naplnil svatého biskupa Augustina, a dej, ať i my stále toužíme po tobě a hledáme tebe, zdroj pravé moudrosti a původce lásky. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky