29. duben 2024

Sv. Kateřiny Sienské, panny a učitelky církve,
patronky Evropy, terciářky

Svátek
pro dominikány (OP)

Narodila se v Sieně 25. března 1347 jako předposlední z pětadvaceti dětí. Velmi mladá se zasvětila Bohu soukromým slibem čistoty. Kolem roku 1367 byla přijata mezi dominikánské řeholní terciářky. Pod vedením dominikánů Tomáše Caffariniho a blahoslaveného Rajmunda z Kapuy vedla intenzivní duchovní život. Byla omilostněna stigmaty. Sama poskytovala duchovní vedení mnoha lidem. Svou lásku ke Kristu neprožívala jen v nějakých mystických prožitcích, žila ji i ke Kristu mystickému, tedy k církvi. Vedle své osobní svatosti se jí podařilo úžasným způsobem rozvinout apoštolát lásky k církvi. Bolestně prožívala situaci církve ve své době. Papež žil v Avignonu a byl pod silným vlivem francouzského krále, jenž se projevoval nejen v oblasti politické, ale také v rozmařilém a nákladném způsobu života. Docházelo k postupnému zesvětšťování církve. Kateřina si byla vědoma, že jedinou cestou k obnově je vymanit papeže z područí francouzského dvora a přimět ho k návratu do Říma. To se sice podařilo, ale francouzský král se nevzdal a krátce nato nastal západní rozkol, schisma. Kateřina to velmi těžce nesla. Abychom pochopili její výjimečnost, musíme si uvědomit, že žena ve 14. století se nemohla účastnit veřejného života. Kateřina se však pohybovala mezi nejvýznamnějšími muži své doby. Do jejího kroužku patřili básníci i politici, umělci i teologové. Přestože neměla vzdělání, jaké si v té době mohly dopřát jen dcery nejvýznamnějších rodin, dokázala proniknout spleť italských i evropských poměrů. Deset let intenzivní činnosti ji naprosto vyčerpalo. Zemřela 29. dubna 1380. Kanonizována byla 29. června 1461 Piem II. Bl. Pius IX. ji prohlásil druhou patronkou města Říma. Tehdy byly její ostatky slavnostně přeneseny do baziliky Santa Maria sopra Minerva. V roce 1970 ji bl. Pavel VI. prohlásil za učitelku církve.

Tercie

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Nadešlo devět hodin již,

kdy Kristus na sebe vzal kříž:

Myšlenek nízkých zanechme

a v modlitbách jej vzývejme.

Kdo Krista srdcem přijímá,

své smysly chrání od zlého,

jej vede snaha upřímná

o lásku Ducha Svatého.

Toť hodina, kdy kletba vin

se rozplynula jako dým

a nám všem z přízně Kristovy

nadešlo blahé období.

Ježíši, každý tvor tě chval,

neboť jsi slavně z mrtvých vstal,

i Otce, Ducha milosti

ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.

ŽALTÁŘ

Ant. Aleluja, aleluja, aleluja.

Žalm 119 (120)
Mezi svárlivými lidmi toužím po pokoji
V soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí. (Řím 12, 12)

K Pánu jsem volal, když jsem trpěl útiskem, *

a on mě vyslyšel.

„Vysvoboď, Pane, duši od úskočných úst, *

jazyka lživého!“

Co za to dostaneš, co sklidíš nádavkem, *

ty lživý jazyku?

Jen z pevné ruky bojovníka břitký šíp, *

uhlíky z kručinek.

Běda, že mezi Moschy musím přebývat, *

ve stanech kedarských!

Přespříliš dlouho bydlím už sám vprostřed těch, *

kdo nenávidí mír!

Já mluvím o pokoji, mluvím o právu, *

a oni chtějí boj. 

Žalm 120 (121)
Strážce národa
Už nikdy nebudou mít hlad ani žízeň, nebude už do nich pražit slunce ani jakýkoli jiný žár. (Zj 7, 16)

K horám pozvedám oči, *

odkud přijde mi pomoc?

Od Pána přichází pomoc, *

on stvořil nebe i zemi.

On ti klopýtnout nedá, *

nezaspí ten, jenž tě chrání.

Nezaspí, nezdřímne strážce, *

jenž chrání Izraele.

Pán tě střeží a stíní, *

je po tvé pravici stále.

Za dne ti neškodí slunce, *

ani za noci měsíc.

Pán tě od zlého střeží, *

on střeží celý tvůj život.

Střeží tvůj odchod i návrat *

nyní a po všechny věky. 

Žalm 121 (122)
Svaté město Jeruzalém
Přistoupili jste k hoře Siónu a k městu živého Boha, k nebeskému Jeruzalému. (Žid 12, 22)

Zaradoval jsem se, když mi řekli: *

„Vydáme se do Pánova domu.“

Už se naše nohy zastavily, *

Jeruzaléme, v tvých slavných branách.

Jeruzaléme, jsi vybudován *

v pevné město, v sebe uzavřené!

Putují sem kmeny, kmeny Páně; †

tak to káže Izraeli zákon, *

aby jméno Páně oslavoval.

Zde jsou postaveny soudní stolce, *

pevné stolce Davidova domu.

Pokoj vyproste pro Jeruzalém: *

Ať jsou v bezpečí, kdo milují tě!

Ať v tvých hradbách rozhostí se pokoj *

a v tvých domech bezpečí ať trvá!

Pro blaho svých bratří a svých přátel *

stále budu říkat: Pokoj v tobě!

Pro dům Pána, jenž je naším Bohem, *

za tvůj zdar se stále budu modlit. 

Ant. Aleluja, aleluja, aleluja.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Gal 2, 19-20

Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval.

Jestliže jsme srostli s Kristem tak, že jsme mu podobní v jeho smrti, aleluja.

Budeme mu podobní i v jeho zmrtvýchvstání, aleluja.

ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

Modleme se.

Prostřednictvím svaté Kateřiny nás, Bože, poučuješ, že získáme světlo pravého sebepoznání, když poznáme současně a podivuhodně, co jsi ty v nás a co jsme my v tobě. Proto na její prosby dej, ať po tak pravdivém poznání prospíváme ve ctnosti, abychom tě dovedli den ze dne dokonaleji milovat a dokonaleji ti sloužit. Skrze Krista, našeho Pána.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky