Zpráva o jeho mučení je protkána pozdějšími legendárními prvky, ale už ze 4. století je doloženo, že mu jako arcijáhnovi papeže Sixta II. byla svěřena péče o hmotný majetek a charitativní činnost církve v Římě, a také to, že před smrtí byl mučen ohněm. Tam, kde byl 10.VIII.258 pohřben, dal Konstantin Veliký postavit baziliku. Dnešní bazilika zbudovaná (ve 13. století) na témže místě je jednou z pěti římských patriarchálních bazilik. Celkem mu bylo v Římě postaveno asi 34 kostelů, z nichž některé časem zanikly. Jeho úcta se brzy rozšířila po celé západní církvi.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Slavíme triumf mučedníka Páně,
jenž pomíjivých darů světa nedbal,
chudé odíval, sytil, v jejich dlaně
zlaťáky schoval.
Je mučen ohněm, protože však v srdci
plamenem hoří, ani nepocítí
palčivost ohně, ve své touze vroucí
po plném žití.
Andělské sbory vezmou duši jeho
do nebe, kde teď věnec slávy nosí.
Kéž zbaví hříšné vin a Všemocného
za lidstvo prosí.
Vzýváme tebe prosbou úpěnlivou:
Nám, mučedníku, vypros smilování,
dej srdce, jež plá vírou pevnou, živou
až do skonání.
Velebme vděčně všichni Boha Otce,
chvalme i Syna radostnými hlasy.
S oběma vládne vznešený Duch Tvůrce
na věčné časy. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
Proč se bouří kmeny pohanů, *
národy proč snují marné plány?
K boji povstávají králové, †
smlouvají se vládci proti Pánu, *
proti jeho pomazanému.
„Zpřetrhejme jejich okovy, *
shoďme ze sebe ta jejich pouta!“
Směje se jim na nebesích Pán, *
úsměšek má pro ně na svém trůnu.
Potom k nim však s hněvem promluví, *
vyděsí je ve svém rozhořčení:
„Já jsem svého krále dosadil *
na Siónu, na své svaté hoře!“
Rozhodnutí Páně rozhlásím. †
Takto ke mně promluvil můj Pán: *
„Tys můj syn, dnes já jsem tebe zplodil.
Požádej, a národy ti dám, *
zemi budeš vlastnit do všech končin.
Povládneš jim prutem železným, *
jako z hlíny džbán je můžeš rozbít!“
Proto, králové, už prohlédněte, *
poučit se dejte, vládci země!
V bázni služte Pánu, vzývejte ho, *
v rozechvění líbejte mu nohy,
ať se k vaší zkáze nerozhorlí, †
neboť hněvem snadno může vzplanout. *
Blaze všem, kdo důvěřují v něho! △
Ant. Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno; ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.
Ant. 2 Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.
K Pánu se utíkám! Jak smíte říkat: *
„Raději do hor uleť jako pták.
Hle, hříšníci už napínají luky, †
už přikládají na tětivu šíp, *
střílejí ve tmě proti poctivým.
Jestliže základy jsou otřeseny, *
co spravedlivý tady dokáže?“
Pán však, ten sídlí ve svém svatém chrámě, *
jeho trůn je na nebesích,
jeho oči hledí dolů, *
jeho zrak nás lidi zkoumá.
Pán zkouší bezbožné i spravedlivé: †
Kdo lne k násilí a křivdě, *
toho z duše nenávidí.
Ať na hříšné dští uhlíky a síru, *
žhavý vítr jim dá v úděl!
Protože Pán je vskutku spravedlivý, †
rád má spravedlivé skutky, *
zbožní spatří jeho tvář. △
Ant. Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás.
Ant. 3 Pán zkoušel vyvolené jako zlato v tavicím kelímku, jako dokonalá oběť se mu zalíbili.
Slyš, Pane, Spravedlivý, slyš můj hlas, *
vyslyš mou prosbu ze rtů, které nelhou!
Jen od tebe ať vyjde rozsudek, *
tvé oči samy vidí, co je právo.
Kdybys mé srdce zkoumal za noci, †
zkoumal mě do dna, ohněm tříbil mě, *
nepravost žádnou na mně nenalezneš.
Má ústa nehřeší, jak bývá zvyk, *
já jenom podle slov z tvých rtů se řídím.
Já kráčím po cestě tvých zákonů, *
má noha na tvé stezce nekolísá.
Já k tobě volám, Bože, vyslyš mě! *
Sluch ke mně nakloň, vyslechni mé slovo!
Učiň mi, Pane, div své milosti, †
zachraň ty, kdo se k tobě utíkají, *
před těmi, kdo se vzpouzejí tvé ruce.
Jak zřítelnici v oku svém mě střez, *
a v bezpečí mě ukryj pod svá křídla
před bezbožníky, co mě skličují, *
před nepřáteli, co mě krutě tísní.
Jest jejich srdce tukem zarostlé, *
a ústa mají plna zpupných řečí.
Číhají na mne, obstupují mě, *
očima měří, jak mě svalit na zem;
jako když lev se chystá na kořist, *
nebo lví mládě, které číhá vskrytu.
Povstaň už, Pane, sraz ho, hříšníka, *
svým mečem chraň můj život před rouhačem!
Svou rukou, Pane, chraň mě před lidmi! *
Ať jejich život vezme bídný konec!
Tím, cos jim přisoudil, jim naplň břich, †
ať mají dost i jejich synové *
a ještě zbytky nechají svým dětem!
Já, spravedlivý, spatřím však tvou tvář; *
až procitnu, tvůj zjev mě bude sytit. △
Ant. Pán zkoušel vyvolené jako zlato v tavicím kelímku, jako dokonalá oběť se mu zalíbili.
I když mě postihly útlak a tíseň.
Přesto se těším z tvých ustanovení.
PRVNÍ ČTENÍ
Ze Skutků apoštolů
6,1-6; 8,1b.4-8
Apoštolové vyvolili sedm jáhnů
Když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost, že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. Dvanáct apoštolů proto svolalo veškeré množství učedníků a řekli: „Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova.“
Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha Svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie. Postavili je před apoštoly, a oni na ně za modlitby vložili ruce.
V Jeruzalémě se tehdy strhlo veliké pronásledování církevní obce. Všichni kromě apoštolů se rozprchli po judském a samařském kraji.
Ti tedy, co se tak rozprchli, procházeli zemí a hlásali slovo evangelia. Tak přišel Filip do hlavního samařského města a hlásal tam Krista. Všichni lidé dávali pozor na to, co Filip mluví, protože slyšeli a viděli, že dělá zázraky. Z mnoha posedlých totiž vycházeli nečistí duchové s velkým křikem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnulých a chromých. Celé město se z toho převelice radovalo.
RESPONSORIUM
Mt 10,32; Jan 12,26
Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, praví Pán, * i já se přiznám k němu před svým Otcem v nebi.
Jestliže mi chce kdo sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. * I já se.
DRUHÉ ČTENÍ
Z kázání svatého Augustina, biskupa
(Sermo 304, 1-4: PL 38, 1395-1397)
Byl služebníkem krve Kristovy
Dnes nás zve římská církev k oslavě vítězství svatého Vavřince. Je to den, kdy přemohl běsnění světa, kdy odmítl, čím si ho chtěl svět získat, a tak dvojnásobně zvítězil nad ďábelskými úklady. V římské církvi, jak jste slyšeli, konal jáhenskou službu. Tam byl služebníkem krve Kristovy a tam také pro Kristovo jméno prolil svou vlastní krev. Svatý apoštol Jan zřejmě vysvětluje tajemství večeře Páně, když říká: Jako Kristus za nás položil svůj život, tak také my jsme povinni položit život za své bratry. Svatý Vavřinec to dobře pochopil, bratři; pochopil to a proměnil ve skutek; a co přijal u stolu Páně, to chtěl také dát. Miloval Krista ve svém životě a stal se mu podobným ve své smrti.
I my, bratři, Krista následujme, jestliže ho opravdu milujeme. Neboť nemůžeme vydat lepší ovoce toho, že Krista milujeme, než když dáváme příklad tím, že ho následujeme. Vždyť i Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v jeho šlépějích. Podle tohoto výroku se zdá, jako by apoštol Petr byl přesvědčen, že Kristus trpěl jenom za ty, kteří jdou v jeho šlépějích, a že Kristovo utrpení přináší užitek jenom těm, kteří jdou v jeho šlépějích. Svatí mučedníci šli za ním až k prolití krve, až k podobnosti v utrpení. Mučedníci šli v jeho šlépějích, ale nejen oni. Nebyl stržen most, když po něm přešli, nevyschl pramen, když se z něho napili.
Bratři, v zahradě Páně nejsou jen růže mučedníků, ale i lilie panen, břečťany těch, kdo žijí v manželství, a fialky vdov. A proto, moji milí, ať nikdo v žádném postavení nezoufá, jako by nebyl povolán. Kristus trpěl za všechny. Pravdivě je o něm psáno: On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy.
Chápejme tedy, jak má křesťan následovat Krista i mimo prolití krve a mimo nebezpečí utrpení. Apoštol říká o Kristu Pánu: Ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu. Jaká je v tom vznešenost! Ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk. Jaká poníženost!
Kristus se ponížil. Toho se drž, křesťane. Kristus se stal poslušným. Proč ty se vyvyšuješ? A když Kristus prošel touto cestou poníženosti až do konce a úplně zničil smrt, vstoupil do nebe. Následujme ho. Slyšme, co říká apoštol: Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici.
RESPONSORIUM
Svatý Vavřinec zvolal: Ctím svého Boha a jemu jedinému sloužím; * proto se nebojím tvého mučení.
Mně pomáhá můj Bůh, v něho doufám. * Proto.
HYMNUS Bože, tebe chválíme
Bože, tebe chválíme.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys naplnil svatého Vavřince žárem své lásky a dávals mu sílu, aby věrně konal jáhenskou službu a překonal všechny útrapy při mučení; nauč i nás následovat příklad jeho lásky: milovat, co miloval on, a zachovat věrnost tomu, co on svým životem vyznával. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky