Šimon, zvaný Horlivec (Lk 6, 13; Sk 1, 13) nebo Kananejský (Mt 10, 4; Mk 3, 18) je jedním z dvanácti apoštolů; první označení je z řeckého „zelotes“ a druhé z aramejského „quan’an“, obě mají stejný význam a bývali tak označováni příslušníci bojovné nacionalistické skupiny zelótů, kteří chtěli uspíšit Boží vládu na zemi odbojem proti římské nadvládě. Je proto pravděpodobné, že patřil mezi ně, dříve než se stal Ježíšovým učedníkem. Další biblické zprávy o něm nemáme; o jiném Šimonovi (Mt 13, 55; Mk 6, 3) se předpokládá, že to byl pozdější jeruzalémský biskup (po smrti apoštola Jakuba Mladšího).
Juda, který se v seznamech apoštolů objevuje jako Juda Jakubův (Lk 6, 16; Sk 1,13) nebo Tadeáš (Mt 10, 3; Mk 3,18), byl podle starobylé tradice považován za bratra apoštola Jakuba Mladšího a za autora jednoho z listů zařazených mezi knihy Nového zákona; někteří současní badatelé však jsou toho názoru, že je to málo pravděpodobné, a poukazují na to, že autor tohoto listu budí dojem, jako by se sám nepočítal mezi apoštoly (Jud 17). Janovo evangelium se o něm zmiňuje jen při líčení Ježíšova rozhovoru s apoštoly při poslední večeři (Jan 14,22). Oba položili život pravděpodobně v Persii. Jejich ostatky jsou dnes uloženy ve svatopetrské bazilice ve Vatikánu (pod dnešním oltářem sv. Josefa). Východní křesťané slaví jejich svátek odděleně (10. V. a 19. VI.).
Nona
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Svět celý v pohyb uvádíš,
ač v sobě trváš beze změn,
sám vodíš slunce oblohou
a v různé doby dělíš den.
Ach, rozsviť jasný večer nám,
až nakloní se žití běh,
a svatou smrtí ke slávě
nás do věčnosti vkročit nech.
To splň nám, dobrý Otče náš,
i ty, jenž rovné božství máš,
i Duchu, který těšíš nás
a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.
Nebo:
Hodina třetí z poledne,
jak dá Pán, v mžiku uběhne,
teď z hloubi srdce zbožného
velebme Trojjediného.
Ať nám vždy v srdci čistém tkví
přesvatá Boží tajemství.
Řiďme se vzorem Petrovým,
jenž křížem žehnal nemocným.
Ať zpěv nám tryská ze srdcí,
kéž apoštolé ochránci
nám slabé kroky pomohou
podpírat mocí Kristovou.
Ať sláva Bohu Otci zní,
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
ŽALTÁŘ
Ant. 1 Blahoslavení, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho.
Kéž se mi dostane, Pane, tvé lásky, *
pomoz mi podle svého slibu,
abych dal odpověď těm, kdo mě tupí; *
s nadějí spoléhám na tvá slova.
Neodnímej mi slovo pravdy, *
neboť doufám v tvá rozhodnutí.
Tvého zákona budu se držet, *
ve všem a vždycky a na věčné časy.
Po cestě volné budu si kráčet, *
protože dbám tvých nařízení.
Před králi zjevím tvá přikázání *
bez bázně, že se mi dostane hany.
Z příkazů tvých se radovat budu, *
protože k nim se upínám s láskou,
ruce k tvým příkazům vztahovat budu, *
rozjímat o tvých ustanoveních. △
Ant. Blahoslavení, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho.
Ant. 2 Mým pokrmem je plnit vůli Otce.
Doufal jsem, doufal v Pána, i sklonil se ke mně *
a vyslyšel moje volání.
Z jámy zkázy mě vytáhl, z bahna a kalu, †
mé nohy na skálu postavil, *
mým krokům opět jistotu dal.
Do úst mi vložil zpěv nový, chvalozpěv Bohu. †
Spatří to mnozí, pojme je bázeň, *
v důvěře skloní se před Pánem.
Šťastný člověk, jenž v Pána naději vkládá, †
jenž nedruží se ke zpupným *
a k těm, kdo upadli v lež a blud.
Mnohé divy jsi učinil, Pane, můj Bože, †
i záměry, které s námi máš; *
kdo by se tobě vyrovnal!
Kdybych měl o nich vyprávět, *
víc je jich, než se spočítat dá.
V žertvách a krvavých darech zálibu nemáš, †
smírné a zápalné oběti nechceš; *
avšak mě jsi otevřel sluch.
Řekl jsem tedy: „Hle, zde přicházím nyní! *
Ve svitku pro mne je příkaz psán.
Blaží mě, Bože můj, konat podle tvé vůle, *
tvůj zákon v hloubi srdce mám.“ △
Ant. Mým pokrmem je plnit vůli Otce.
Ant. 3 Já jsem ubohý nuzák, Pane, ty jsi má pomoc.
Tvou spravedlnost jsem zvěstoval před velkou obcí, *
ústa jsem nezamkl, Pane, ty víš.
Tvou spravedlnost nenechám pro sebe v skrytu, *
tvou věrnost a pomoc rozhlásím.
Ani tvou čestnost a laskavost *
před velkou obcí nesmlčím.
Neodpírej mi, Pane, své slitování, *
tvá milost a věrnost buď se mnou vždy!
Neboť mě skličují vůkol nesčetné strasti, †
mé hříchy na mne dopadly, *
že ani vzhlédnout si netroufám.
Mám jich víc, nežli na hlavě vlasů, *
ztratil jsem veškerou odvahu.
Kéž se ti, Pane, zlíbí mě vysvobodit! *
Pospěš mi, Pane, na pomoc!
Zato ať jásají, ať se radují v tobě *
všichni, kdo tebe hledají!
Ať mohou říkat: „Velký je Pán“, *
kdo k tobě volají o pomoc!
Já jsem jen ubohý nuzák; přijď ke mně, Pane! †
Ty jsi má pomoc, můj zachránce, *
neotálej už, Bože můj! △
Ant. Já jsem ubohý nuzák, Pane, ty jsi má pomoc.
KRÁTKÉ ČTENÍ
Sk 5, 41-42
Apoštolové odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří. Každý den učili dále v chrámě i po domech a hlásali radostnou zvěst, že Ježíš je Mesiáš.
Radujte se a jásejte, praví Pán.
Že vaše jména jsou zapsána v nebi.
ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys poslal své svaté apoštoly, aby přiváděli lidi k poznání spásy; vyslyš prosby své církve a na přímluvu svatého Šimona a Judy shromažďuj svůj vyvolený lid ze všech národů světa. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky