Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Nastala doba posvátná,
kdy podle Písma přijít má
mezi nás Tvůrce nebes sám,
nebeský Ženich církve k nám.
Rozumné panny jemu jdou
naproti s duší plamennou
a nesou lampy hořící,
radost jim září ze srdcí.
Ty nerozumné zmeškaly,
když do lamp oheň hledaly,
a marně buší v zoufalství
do bran věčného království.
A proto bdělí zůstaňme,
čisté srdce si uchraňme,
ať Pánu, až se navrátí,
můžeme vyjít naproti.
Dej, Králi, ať jsme hodni cti
i slávy tvého království,
ať smíme tebe též i my
velebit věčně písněmi. Amen.
Během dne:
Živote svatých, cesto, světlo spásy,
základe míru, dárce ctnosti vlídný,
Kriste, my tobě pokornými hlasy
zpíváme hymny.
Moc tvá se zračí v tom, co zmohou svatí,
co mají, co chtí srdci, slovy, činy,
vždyť jejich láska neustává pláti
plameny tvými.
Rač naší době dát mír, víru vroucí,
nemocným zdraví, hříšným odpustiti
a udělit všem dary nehynoucí
věčného žití.
Stejná buď sláva nejvyššímu Otci
i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,
a také Ducha, rovného jim mocí,
ctí vesmír celý. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.
Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *
jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!
Přesto mé nohy málem klopýtly, *
mé kroky jen tak tak že neuklouzly:
neboť jsem vychloubačům záviděl, *
když jsem tak viděl, jak se hříšným daří.
Vždyť oni žádnou strastí netrpí *
a jejich tělo zdravé je a tučné.
Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *
a nesouží se jako druzí lidé.
Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *
jak rouchem oděni jsou násilnictvím.
Z tučnosti prýští jejich nepravost *
a zlými úmysly jim srdce kypí.
Pošklebují se, mluví darebně, *
z povýšenosti ubližují slovem.
Ústy si troufají až do nebe *
a jejich jazyk zrejdí celou zemi.
A proto se k nim obrací můj lid *
a loká jejich slova jako vodu.
Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *
Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“
Vidíte, tak si vedou hříšníci, *
jsou stále mocnější a žijí šťastně. △
Ant. Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.
Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.
Marně jsem tedy bezúhonně žil *
a omýval si ruce v nevinnosti?
Abych byl jenom týrán den co den *
a každé ráno dostával jen bití?
Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *
byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.
Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *
a připadalo mi to velmi těžké,
až pronikl jsem v Boží tajemství *
a prohlédl jsem konce těchto lidí.
Na kluzkou cestu jsi je uvedl *
a popravdě je vrháš do záhuby.
Jak najednou se propadají v nic, *
jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,
jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *
ten obraz člověk zapudí, jen vstane. △
Ant. Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.
Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.
Když se mé srdce rozhořčovalo *
a bolest mi až k ledví pronikala,
byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *
stál před tebou, jak nerozumné zvíře.
Já však chci trvale být u tebe, *
neboť ty sáms mě chopil za pravici.
Ty vždycky mě svou radou povedeš *
a nakonec pak do slávy mě přijmeš.
Koho mám kromě tebe na nebi? *
A na zemi nic nežádám než tebe.
Ať tělo mé i srdce pominou – *
Pán je má skála a můj úděl navždy!
Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *
zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.
Mým blahem je být v Boží blízkosti †
já všechnu důvěru jen v Pána skládám *
a budu hlásat všechny jeho skutky. △
Ant. Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.
Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.
Víc nežli med mi chutnají v ústech.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Izaiáše
3,1-15
Napomenutí Jeruzalému
Hle, Pán, Hospodin zástupů,
odnímá Jeruzalému a Judovi posilu a podporu,
všechnu posilu z chleba a všechnu posilu z vody,
hrdinu a bojovníka,
soudce a proroka, věštce a starce,
velitele a váženého muže,
rádce a moudrého kouzelníka
i znalce zaříkání.
Za knížete jim dám chlapce,
výrostkové jim budou vládnout.
Lidé budou sužovat jeden druhého,
bližní bližního,
chlapec se osopí na starce,
bezvýznamný člověk na váženého muže.
Uchopí-li někdo druhého
z otcovského domu a řekne:
„Máš šaty, buď naší hlavou
a ujmi se této trosky!“
– ten zvolá v onen den:
„Neumím léčit,
nemám ve svém domě chléb ani oděv,
nedělejte ze mě hlavu lidu!“
Ano, Jeruzalém se bortí a Juda padá,
neboť jejich jazyk a skutky jsou proti Hospodinu,
aby dráždily jeho vznešené oči.
Jejich drzá tvář svědčí proti nim,
svůj hřích hlásají jako Sodoma a neskrývají.
Běda jim, neboť sami sobě škodí!
Řekněte: „Spravedlivému bude dobře,
bude požívat ovoce svých skutků.“
Běda bezbožnému, stihne ho zlo,
sklidí odplatu svých skutků!
Dítě utiskuje můj lid
a ženy mu vládnou.
Můj lide, kdo tě blahoslaví, klamou tě
a odvádějí od cesty, kterou máš kráčet.
Přichází Hospodin, aby vedl spor,
povstává, aby soudil národy.
Hospodin začíná soud
s předními muži svého lidu a s jeho vládci:
„To vy jste spásli vinici,
co jste urvali chudákům, máte ve svých domech!
Co vás to napadlo utiskovat můj lid,
chudáka utlačovat?“
– praví Pán, Hospodin zástupů.
RESPONSORIUM
Iz 3,10.11.13
Spravedlivému bude dobře, bude požívat ovoce svých skutků. * Běda bezbožnému, stihne ho zlo, sklidí odplatu svých skutků!
Přichází Hospodin, aby vedl spor, povstává, aby soudil národy. * Běda.
DRUHÉ ČTENÍ
Z komentáře svatého Řehoře Velikého, papeže, ke knize Job
(Lib. 3,39-40: PL 75,619-620)
Navenek boje, uvnitř úzkosti
Svatí mužové, když se octnou uprostřed boje, bývají vystaveni zároveň těm, kdo na ně útočí, i těm, kdo je chtějí svést. Těm prvním nastavují štít trpělivosti, na ty druhé vystřelují šípy učení; a do obojího boje se pouštějí s podivuhodnou vytrvalostí. Takže současně uvnitř moudře poučují zpozdilé a navenek statečně vzdorují nepříteli: ty první napravují učením, ty druhé drtí svou odolností. Svou tvrdošíjností totiž nabývají vrchu nad dotírajícím nepřítelem a ochabující spoluobčany pomáhají citlivě vést k záchraně: těm prvním se stavějí na odpor, aby nestrhli i další, o ty druhé mají starost, aby život ve spravedlnosti zcela neztratili.
Hleďme, jak se voják Božího tábora utkává na dvou frontách: Navenek boje, uvnitř úzkosti, říká apoštol. A vypočítává, co všechno musí snášet v boji zvenčí: V nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích ve městech, v nebezpečích v neobydlených krajích, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi falešnými bratry. A hned dodává, jakými zbraněmi v tomto boji odráží nepřítele: Vyčerpávající práce, mnohé bezesné noci, hlad a žízeň, časté posty, zima a chatrné oblečení.
Ale poslechněme, jakou hradbou bdělosti při tom všem zápase chrání vlastní tábor: Kromě toho každodenní nával ke mně a starost o všechny církevní obce. Hle, s jakým odhodláním na sebe bere boj a jak milosrdně se stará o sobě svěřené bližní. Vypráví, co zlého musí trpět, a dodává, co dobrého přitom dává druhým.
Uvažme tedy, kolik úsilí stojí zároveň snášet vnější protivenství a uvnitř chránit, co je slabé. Zvenčí musí apoštol snášet boj, rány, okovy a uvnitř trpí strachem, protože se bojí ne o sebe, ale aby jeho utrpení neuškodilo jeho žákům. Proto jim také píše: Aby se nikdo nedal zviklat těmito souženími; vždyť sami víte, že to už je naše určení. Ve vlastním trápení má starost o osud druhých, aby se jeho žáci nezdráhali vyznávat víru, když vidí, co pro ni on musí vytrpět.
Jak nezměrná je hlubina této lásky! Nehledí na vlastní trápení a jen se stará, aby srdce jeho žáků nepodléhalo hříšným svodům. Nehledí na rány vlastního těla a uzdravuje rány v srdci druhých. Právě takoví jsou všichni spravedliví: zatímco sami trpí, ani v bolestech svého trápení se nepřestávají starat o to, co je k užitku jiným. Ač sami strádají protivenstvím, učí druhé, co budou nutně potřebovat. Jsou jako velicí lékaři, kteří jsou sami stiženi nemocí, ale snášejí své otevřené rány a jiným rozdávají uzdravující léky.
RESPONSORIUM
Srov. Job 13,20-21; Jer 10,24
Bože, nebudu se před tebou skrývat; svou ruku vzdal ode mě, * ať mě neděsí hrůza z tebe.
Potrestej mě, Hospodine, ale s mírou, ne ve svém hněvu. * Ať mě.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys připravil všem, kdo tě milují, dary větší, než jsme schopni si představit; vlej nám do srdce vroucí lásku, abychom tě milovali za všech okolností a nade všechno a tak abychom dosáhli toho, že se na nás vyplní tvá zaslíbení převyšující všechny lidské tužby. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky