9. červenec 2024

Sv. Františka Fernándeze de Capillas, kněze,
Petra Sanse, biskupa, Augustina Žao Ronga, kněze,
a druhů, čínských mučedníků

nezávazná památka
pro dominikány (OP)

František Fernandez de Capillas je prvním čínským mučedníkem. Narodil se v Baquerin de Campos u Valencie 14. srpna 1607 jako nejmladší z pěti bratří. V Palencii se seznámil s dominikány a v roce 1623 vstoupil do řádu. Studoval ve Valladolidu a po ukončení studií odešel v roce 1631 na Filipíny. V Manile přijal 5. června 1632 kněžské svěcení. Deset let pracoval v nemocnici na ostrově Luzón a současně se připravoval na misii v Číně. V březnu 1642 mohl s několika spolubratry odejít do Číny, kde mu byla svěřena provincie Fokien. S nadšením působil ve své misii, pěšky chodil od vesnice k vesnici, často v nebezpečí života. Založil domorodou kongregaci sester sv. Dominika. V roce 1644 obsadili Čínu Tataři a tehdy nastalo kruté pronásledování křesťanů. Františka zajali 12. listopadu 1647 a dva měsíce jej podrobovali krutému mučení. Nakonec jej sťali ve Fogan 15. ledna 1648. Velké pronásledování pak nastalo v roce 1723, a to právě v provincii, kde působili dominikáni. Bratři se skryli a dál se tajně věnovali své službě mezi domorodými křesťany. Během let 1747 a 1748 zemřeli mučednickou smrtí Petr Sans (26. května 1747), Ambrož Kuo (28. října 1748), František Diaz Rincon (28. října 1748), František Serrano Frias (28. října 1748), Jáchym Royo Perez (28. října 1748) a Jan Alcober Figuera (28. října 1748). Spolu s ostatními čínskými mučedníky je kanonizoval 1. října 2000 sv. Jan Pavel II.
Svatý Augustin se narodil v Číně roku 1746. Příklad vytrvalosti svatých mučedníků ho přivedl od služby v císařském vojsku k víře. Stal se knězem a v roce 1815 kvůli vyznávání a hlásání evangelia i on zemřel jako mučedník. Spolu s ním se připomíná mnoho dalších mučedníků: biskupů, kněží, řeholníků a řeholnic, laiků mužů i žen, chlapců, děvčat i dětí, kteří v různých dobách a na různých místech Číny uprostřed soužení vydávali Kristu svědectví svými slovy i skutky.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Do noci vstaňme, všichni spolu bděme,

o svatých žalmech přitom rozjímejme

a Pánu pějme srdci vznícenými

líbezné hymny.

Ať za své písně Vládci laskavému

můžeme jednou k sídlu nebeskému

v průvodu jeho svatých vystoupiti

ve věčné žití.

To, dobrý Bože, neváhej nám dáti,

Otče i Synu i ty, Duchu Svatý,

ať celým světem nikdy neustává

tobě znít chvála. Amen.

Během dne:

Sluch svého božství pozorný a vlídný

k modlitbě naší nakloň, Bože, z nebe.

Prosby svých věrných služebníků přijmi,

prosíme tebe.

Nachyl k nám z trůnu tváře rozjasněné,

vlej olej v lampy dohořívající,

ať vzplanou jasem, a zapuď vše temné

z hlubiny srdcí.

Zbav nás všech hříchů, pln soucitu s námi,

omyj z nás špínu, pouta hříchů sejmi,

viníků ušetř a laskavou dlaní

ležící zvedni.

Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,

i tobě, Synu, z Otce narozený,

s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí

nad světy všemi. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Žalm 36 (37)
Úděl dobrých a zlých
Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. (Mt 5, 5)
I

Nerozhořčuj se nad špatnými, *

neřevni na ty, kdo pášou zlo!

Zakrátko zvadnou jako tráva, *

uschnou jak bujná bylina.

Důvěřuj v Pána a čiň dobro, *

pokojně, věrně v své zemi žij,

Jen v Pánu měj své potěšení: *

po čem tvé srdce touží, on dá.

Svou cestu života svěř Pánu, *

důvěřuj, on už učiní své.

Jak světlu dá vzejít tvé spravedlnosti *

a tvému právu jak bílému dni.

Tichý buď před Pánem, spolehni na něj, †

nežárli na toho, komu se daří, *

i když je přitom samá lest.

Přemáhej hněv a zanech záští, *

nezlob se, z toho roste jen zlo.

Zlí totiž budou vyhlazeni; *

kdo v Pána doufá, podrží zem.

Jen ještě chvíli, a bezbožník zmizí: *

pohleď, tu stál – a není ho již!

kdežto pokorní obdrží zemi *

a hojný pokoj bude jim přán. 

Ant. Svou cestu života svěř Pánu, on už učiní své.

Ant. 2 Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

II

Bezbožník ukládá spravedlivému *

a zuby skřípe na něho.

Pán však se jeho úkladům směje, *

vidí už nadcházet jeho den.

Hříšníci tasí svoje meče, *

k výstřelu napínají luk,

jen aby skláli ubožáka, *

pobili všechny pokojné.

Vnikne však jejich meč do jejich srdcí *

a jejich luky se přelomí.

Lepší je trocha poctivcova *

než velké jmění bezbožných;

protože hříšným se přerazí paže, *

kdežto poctivé podepře Pán.

Pán dobře zná život bezúhonných, *

dědictví jejich je navěky.

V neblahých dobách nebudou v hanbě, *

i za dnů hladu se nasytí.

Zatímco bezbožní propadnou zkáze: *

vždyť všichni nepřátelé Páně

jsou jen jako to luční kvítí: *

zaniknou, odvanou jako dým.

Hříšník se dluží, aniž co vrací; *

dobrý však z lásky rozdává.

Ty, jimž Pán žehná, zdědí zemi, *

ti, které proklel, vyhynou.

Pán posiluje kroky toho, *

čí život se mu zalíbil.

Padne-li, ležet nezůstane, *

vždyť Pán ho drží za ruku.

Ať mlád nebo k stáru, já nezažil nikdy, †

aby byl dobrý ponechán v bídě *

a jeho děti šly žebrotou.

Vždycky se slituje, potřebným půjčí, *

v dětech svých bude požehnán.

Odvrať se od zlého, čiň jen dobré, *

zůstaneš takto navěky živ.

Vždyť Pán má lásku k spravedlnosti *

a neopouští svoje věrné;

zatímco nepoctiví zajdou, *

rod hříšných bude vyhlazen.

Jen spravedliví zdědí zemi, *

navěky na ní budou žít. 

Ant. Odvrať se od zlého a čiň jen dobré, poctivé podepře Pán.

Ant. 3 Doufej v Pána, choď jeho cestou.

III

Ústa řádného mluví vždy moudře *

a jeho jazyk pravdivě.

V srdci si nese Boží zákon, *

krok jeho nezakolísá.

Za spravedlivým slídí hříšník *

a snaží se ho usmrtit.

Pán ho však nenechá napospas zlému, *

na soudu nedá ho odsoudit.

Doufej v Pána, choď jeho cestou †

a povýší tě k držení země, *

záhubu hříšných uvidíš.

Znával jsem hříšného násilníka, *

jak pyšný cedr se vypínal:

přišel jsem podruhé – nebylo ho, *

hledal jsem jej a nenašel!

Hleď na zbožné, hleď na poctivé: *

takovým patří budoucnost.

Bezbožní vesměs však dojdou zkázy, *

potomstvo hříšných vyhyne.

Sám Pán je spásou spravedlivých, *

v čas nouze jim je ochranou.

Pán jim dá pomoc a vysvobození *

za to, že v něho doufají. 

Ant. Doufej v Pána, choď jeho cestou.

Jen ty mě moudrému vědění nauč.

Neboť tvým příkazům důvěřuji.

PRVNÍ ČTENÍ

Z druhé knihy Samuelovy

18,6-17.24 – 19,5

Abšalonova smrt a Davidův zármutek

I vytáhl lid do pole proti Izraeli. K bitvě došlo v Efraimském lese. Izraelský lid tam byl Davidovými služebníky poražen. V ten den došlo k velké porážce, bylo dvacet tisíc padlých. Bitva se rozšířila po celé té zemi a les toho dne pohltil více lidu než meč.

Stalo se, že se Absalom náhodou střetl s Davidovými bojovníky. Absalom jel na mezku, a když se mezek dostal pod větvoví velkého dubu, uvázl hlavou v dubu a visel mezi nebem a zemí, zatímco mezek pod ním proběhl. Uviděl ho jeden muž a oznámil to Joabovi: „Viděl jsem Absaloma viset na dubu.“

Joab řekl muži, který mu to oznámil: „Když jsi ho viděl, proč jsi ho tam nesrazil k zemi? Byl bych ti dal deset šekelů stříbra a jeden pás.“ Ale ten muž Joábovi odvětil: „I kdybych dostal na ruku tisíc šekelů stříbra, nevztáhl bych ruku na královského syna. Na vlastní uši jsme přece slyšeli, co král přikázal tobě, Abišajovi a Ethajovi: ‚Jen mi dejte pozor na mládence Absaloma!‘ Mám být sám proti sobě? Před králem se přece pranic neukryje, ba ty sám by ses proti mne postavil.“ Joab řekl: „Nebudu se tu s tebou zdržovat“. Popadl tři oštěpy a vrazil je Absalomovi do srdce; ten byl ještě v objetí dubu živý. Deset Joabových zbrojnošů Absaloma obestoupilo a ubili ho k smrti.

Pak Joab zatroubil na polnici a lid přestal Izraele pronásledovat; Joab v tom lidu zabránil. Absaloma vzali, hodili ho v lese do velké strže a navršili na něj převelkou hromadu kamenů. Celý Izrael se rozutekl, každý ke svému stanu.

David právě seděl mezi dvěma branami. Strážný vystoupil na střechu brány nad hradbami, pozvedl oči a viděl muže, který běžel sám. Pozorovatel vzkřikl a oznámil to králi. Král řekl: „Je-li sám, nese dobrou zvěst.“ Zatímco se přibližoval víc a více, spatřila hlídka druhého běžce. Hlídka zvolala na strážného: „Hle, nějaký muž a běží sám.“ Král řekl: „Také ten ohlásí dobrou zvěst.“ Hlídka hlásila: „Připadá mi, že ten první, co běží, je jako Achimaas, syn Sadokův.“ Král podotkl: „To je dobrý muž a přichází s dobrou zvěstí.“

Achimaas hlasitě pozdravil krále: „Pokoj!“ Poklonil se králi tváří k zemi a pokračoval: „Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, jenž ti vydal muže, kteří pozdvihli ruce proti králi, mému pánu!“ Král se ptal: „Je s mládencem Absalomem vše v pořádku?“ Achimaas odvětil: „Když Joab posílal králova služebníka, a mne, služebníka tvého, viděl jsem veliký shluk, ale nevím nic.“ Král řekl: „Odstup a postav se tamhle!“

A on odstoupil a postavil se tam. A hle, přišel Kušan. Kušan řekl: „Radostná zpráva, můj pane, králi: Hospodin ti dnes zjednal spravedlnost vůči všem, kteří povstali proti tobě.“ Král řekl: „Je zdráv jinoch Absalom?“ Kušan odpověděl: „Ať mají stejný osud jako ten jinoch nepřátelé krále, mého pána, a všichni, kteří povstanou proti tobě se zlými úmysly!“

Král celý zdrcený vystoupil do horní místnosti brány a propukl v pláč. A cestou říkal: „Můj synu Absalome, můj synu; synu můj, Absalome! Kéž bych umřel já místo tebe, Absalome, můj synu, můj synu!“ Joab dostal zprávu: „Hle, král pláče a naříká nad Absalomem.“ Vítězství toho dne se změnilo pro všechen lid ve smutek, když slyšeli zprávu: „Král běduje nad svým synem!“ A vojsko vstoupilo toho dne do města kradmo, jako se vkrádá vojsko plné hanby, že se dalo v bitvě na útěk. Král si zavinul tvář a velmi hlasitě křičel: „Můj synu Absalome, Absalome, synu můj, synu můj!“

RESPONSORIUM

2 Sam 19,1; srov. Žl 54 (55),13.14; 40 (41),10

Král celý zdrcený vystoupil do horní místnosti brány, propukl v pláč a cestou říkal: * Absalome, můj synu, můj synu!

Kdyby mě potupil nepřítel, dovedl bych to snést. Ale byls to ty, kdo mi nastrojil úklady * Absalome.

DRUHÉ ČTENÍ

Jedno ze dvou následujících:

Z listu svatého Františka Fernandeze de Capillas z vězení svému představenému

(Desde la cárcel a su superior. Manuscrito en el archivo de la provincia del Rosario)

Ježíš budiž vaším průvodcem, bratře. Vím dobře, že nebudete bez trápení, spíše dosud se svatou žárlivostí v této trýzni. Proto si buďte jist, že ten, kdo mě sem vydal, je náš Pán a Bůh, a že z důvodu přebývání zde nestačí k mému vyproštění odtud lidské zásahy, dokud nepřijde hodina, pro niž Pán Ježíš Kristus určil mě odtud vyprostit.

Mandarín rozkázal, aby mě uvrhli do vězeňské cely s nohama v kládě a od té chvíle píšu na ten kousek papíru, který jsem našel náhodou na tomto místě, kde vše chybí. Jsou tu jen slzy ubohých uvězněných, zmírajících hladem a zimou, a není tu nikdo, kdo by na jejich slzy dal. Nanejvýš jim dávají polévku uvařenou z rýže a já se s nimi dělím o to, co dostávám, a sloužím jim tím, co mi pošlou, a jsem z toho velmi šťastný.

Ve městě už vědí, co je naším svatým zákonem. Mnohokrát to bylo kázáno veřejně i v soukromí. Jiného dne se dostatečně prokázala pravda našeho zákona, když jsem viděl všechny trpět pro ni se stejným smýšlením a když jsem odpovídal prostřednictvím tlumočníka na vše, z čeho nás obviňují. A dobře smýšlející zůstali uspokojení z toho, že náš zákon neobsahuje takové špatnosti, takže zlovolným již nedostačují ani důvody ani autorita učenců.

Učiňte, aby se za mě všichni modlili, aby mi Bůh, náš Pán, dal statečnost, jestliže snad zeslábnu v důsledku většího trýznění, abych ho oslavil smrtí a abych ve všem byl odevzdán do vůle našeho Pána. Už znám, co to je slabost, a jindy už jsem zažil, jak jsou pravdivá slova Páně, že mi ve slabostech udělí jinou než přirozenou sílu a že si nebude všímat těla, ale že na ně bude pohlížet, jako by mi nepatřilo, a že mi takto nedá nic, co by mě usoužilo, jak to chce tyran, až dokud mi nevezme život. Všichni dobře zpozorovali, že nelpím na životě, a mandarín mi sdělil, že mě chtějí popravit, aby mě zkoušel. Odpověděl jsem mu, ať udělá, co chce, že je mi jedno, zda zemřu nyní, nebo někdy jindy.

Starost o bratry ať vás nesvede, abyste dali tomu mandarínovi peníze na moje výkupné. Pán nám neposlal peníze na to, abychom je dali tyranu, ani jsem nečetl, že by během minulých pronásledování vysvobozovali služebníky Páně ze smrti penězi – tím spíše již předem – a že by to, co je pro chudé, dali tyranovi. Vždyť posvátní služebníci se obvykle uchylovali k svému Bohu, aby je vysvobodil, a pokud to bylo třeba, Pán je vysvobodil, tak jak vysvobodil Petra a další. Jasně jsem pochopil, že Pán mě sem vsadil, a že mě odtud vyprostí, pokud jsem hoden být křesťanům k nějakému prospěchu, a pokud ne, vezme mě s sebou, aby přestala má vidění.

RESPONSORIUM

Srov. Mt 10,18-20; Řím 8, 38-39

Duch svatý vložil do jeho úst slova moudrosti na obranu víry před soudci. * Zasloužil si korunu vítězství.

Ani vězení, ani muka, ani sama smrt ho nemohly odloučit od Boží lásky. * Zasloužil.

Nebo:

Z homilie svatého papeže Jana Pavla II. při kanonizaci čínských mučedníků

(Osservatore Romano, 2.-3. října 2000)

Darováním svého života zvěstovali spásonosné slovo

Tvé slovo je pravda, posvěť nás v lásce. Tato prosba, ozvěna modlitby, jíž se Kristus obrací k Otci po Poslední večeři, jako by vystupovala ze zástupu svatých a blahoslavených, které pokolení za pokolením vzbuzuje Duch Boží ve své církvi.

Dnes, dva tisíce let od počátku naší spásy, si přivlastňujeme tato slova, když máme před očima příklad svatosti Augustina Žao Ronga a 119 druhů, čínských mučedníků. Bůh Otec je posvětil svou láskou a vyslyšel tím přání svého Syna, který rozepjal ruce na kříži, svou smrtí na kříži zničil smrt a zvěstoval slávu zmrtvýchvstání, aby si získal svatý lid.

Zákon Páně působí radost. Tato slova responsoriálního žalmu odpovídají zkušenosti Augustina Žao Ronga a 119 druhů, mučedníků. Vydaná svědectví, která je s námi spojila, nám v jejich duchu dávají zahlédnout stopy hluboké vyrovnanosti a radosti.

Církev děkuje svému Pánu, že jí žehná a zavlažuje světlem a leskem svatosti těchto synů a dcer Číny. Prozřetelnost nám dopřává pokračovat v díkůvzdání Bohu za to, že dává církvi stále nové příklady evangelijního života a hrdinského svědectví. Mladá dívka Anna Wang ve věku 14 let odolává výhrůžkám kata, který ji vyzývá k odpadu od víry, a během přípravy na popravu stětím prohlašuje se zářící tváří: „Brána nebe je otevřena všem“ a pak třikrát zašeptá „Ježíši!“ A osmnáctiletý Či Žuzi neohroženě provolává těm, kdo mu právě uťali pravou ruku a chtějí mu stáhnout zaživa kůži: „Každý kousek mého těla a každá kapka mé krve vám budou znovu ukazovat, že jsem křesťan.“

Podobné přesvědčení a radost dosvědčilo dalších 85 Číňanů, mužů i žen různého věku a postavení – kněží, řeholnice i laici – když stvrdili svou nepomíjivou věrnost Kristu a církvi darem svého života. To se stalo během různých staletí v komplikovaných a obtížných obdobích čínských dějin. Církev chce touto kanonizací poukázat na hrdinskou věrnost těchto čínských synů a dcer, kteří se nenechali zastrašit hrozbou krutého pronásledování. Církev chce uznat, že tito mučedníci jsou nám všem příkladem odvahy a důslednosti i chloubou vznešeného čínského lidu, a je si vědoma, že v mučednících má nejen příklady k následování, ale také přímluvce u Otce. Potřebujeme totiž jejich pomoc, protože jsme voláni v každodenním životě ke stejné oddanosti a věrnosti, které ve své době ukázali mučedníci.

V tomto zástupu mučedníků září také 33 misionářů a misionářek, kteří opustili svou vlast a snažili se sžít s čínskou realitou, jejíž charakteristické rysy s láskou přijímali v touze hlásat Krista a sloužit tamějšímu lidu. Tam se též nacházejí jejich hroby, což naznačuje jejich definitivní příslušnost k Číně, kterou navzdory svým lidským omezením upřímně milovali a pro niž strávili všechny své síly. „My jsme nikdy neudělali nikomu nic zlého, naopak jsme mnohým učinili mnoho dobrého,“ odpověděl biskup Francesco [Frančesko] Fogolla gubernátorovi, který se ho chystal udeřit svým mečem.

Dnes na ně pohlížíme v jejich slávě a vzdáváme díky Bohu, který používá ubohé nástroje pro své velkolepé dílo spásy. Oni zvěstovali také darem svého života spásonosné Slovo a dali mnohé popudy pro rozvíjení lidské důstojnosti.

RESPONSORIUM

2 Kor 4,11.16.17; Řím 8,18

Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, ale neklesáme na mysli, neboť nynější lehké břemeno utrpení * zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy.

Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. * Zjednává.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, ty jsi dal svatému mučedníku Františkovi a jeho druhům život plný lásky k tvému jménu a velkou sílu při hlásání víry; dej, ať se na jejich přímluvu šíří tvé jméno v zemích, kde hlásali evangelium, a nám dej pevnost ve víře, kterou zpečetili svou krví. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky