Narodil se kolem roku 1080 v Xantenu v Porýní. Jako mladý šlechtic se stal kanovníkem v Xantenu a sekretářem císaře Jindřicha V. V roce 1115 přijal kněžské svěcení a změnil dosavadní způsob života. Spojoval rozjímavou modlitbu s aktivní službou duším. Tento odkaz zanechal i premonstrátskému řádu, jehož počátky sahají k roku 1120, kdy s několika společníky začal žít společně v Prémontré u Laonu v Šampani (Champagne), diecéze Soissons (český tištěný breviář chybně: v Provensálsku). Od roku 1126 byl arcibiskupem v Magdeburku a tam také 6. VI. 1134 zemřel a byl pohřben v premonstrátském kostele. Za svatého byl prohlášen roku 1582. Jeho ostatky byly přeneseny (1627) do Prahy na Strahov.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
V noci a časně ráno:
Když zakryla noc pláštěm tmy
barvy všech věcí na zemi,
slyš prosby, naše vyznání,
ty Soudce srdcí nestranný.
Odpusť nám všechny proviny,
smyj z naší duše poskvrny,
dej, Kriste, nám, ať milost tvá
zažene od nás smečky zla.
Hle, duch je hříchem podlomen
a zhoubná vina hlodá v něm.
Však chcem se temných činů vzdát
a tebe, Spáso, vyhledat.
A proto rozptyl mlžný dým
nám z duše světlem blaživým,
ať blahý cit ji naplní,
že smí dlít na tvém výsluní.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
Během dne:
Prosíme, Kriste, vlídně hleď
na sluhy tebe prosící,
ať víru naši neničí
zlo, kterým naplněn je svět.
Vypuďme špatnost z duše své,
závistí svést se nedejme,
urážky neoplácejme
a dobrým přemáhejme zlé.
Dej, by nám z nitra zmizela
lest, hněv a pýcha života
a s ní i naše lakota,
odvěký pramen všeho zla.
Ať cesty míru urovná
vždy nelíčená upřímnost,
ať skví se všude počestnost
a naděje vždy nezlomná.
Laskavý Vládce, Ježíši,
buď s Otcem ti čest nejvyšší,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky, v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.
Bůh, Boží cesta je dokonalá, †
výroky Páně tříbeny v ohni, *
on je štít všech, kdo v něm hledají spásu.
Vždyť kdo je Bůh nežli jedině Pán, *
kdo nežli sám náš Bůh je skálou?
Bůh, který silou mě opásal, *
cestu mou ochránil od úhony.
Jelení hbitost mým krokům dal, *
on mi dal kráčet po výšinách.
Ruce mé učil bojovat, *
paže mé napínat kovové luky. △
Ant. Výroky Páně jsou štítem všem, kdo v něm hledají spásu.
Ant. 2 Pravice tvá, Pane, mě podepírá.
Svou pomoc dals mi za můj štít, †
pravice tvá mě podepírá, *
silným mě činí, že ty jsi se mnou.
Volnou cestu mým krokům jsi dal, *
abych si kotník nepodvrtl.
nepřátele jsem dohonil, *
necouvl, až jsem je pobil.
Tak jsem je srazil, že nevstanou víc, *
zůstali ležet u mých nohou.
Tys k boji silou mě opásal, *
podlehnout dals mým protivníkům,
zahnals mé odpůrce na útěk, *
dopřáls mi za jejich záští je zničit.
Nadarmo křičeli o pomoc, *
volali k Pánu, a nevyslyšel je.
Rozdrtil jsem je na pouhý prach, *
rozšlápl jako na cestě bláto.
Tys mě vytrhl z přečetných vojsk, *
tys mi dal vládu nad národy.
Podrobil se mi i neznámý lid, *
poslušni jsou, jen zaslechnou o mně.
Cizinci s bázní mi vzdávají hold, *
s chvěním své hradby opouštějí. △
Ant. Pravice tvá, Pane, mě podepírá.
Ant. 3 Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.
Pán žije! Chvála buď Skále mé! *
Veleben budiž Bůh, má spása!
Bůh, jenž mi pomáhá k odplatě *
který mi národy podrobuje!
Před odpůrci mě zachránil, †
vyzdvihl nad všechny nepřátele, *
vytrhl z rukou násilníka.
Zato tě v národech oslavím, *
písněmi, Pane, tvé jméno chci chválit.
Pán svému králi byl milostiv, †
vyvýšil svého pomazaného, *
Davida i jeho potomstvo navždy. △
Ant. Pán žije! Veleben budiž Bůh, má spása.
Otevř mé oči, Pane, ať sledují bděle.
Podivuhodné zákony tvoje.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Job
38, 1-30
Bůh odpovídá Jobovi
Hospodin odpověděl Jobovi z hlubin bouře a řekl:
„Kdo to zatemňuje prozřetelnost
slovy bez rozmyslu?
Opásej svá bedra jako hrdina,
zeptám se tě, ty mi odpověz!
Kdes byl, když jsem zakládal zemi?
Pověz to, když jsi tak moudrý!
Kdo určil její rozměry, ty přec to musíš vědět!
Kdo na ní roztáhl měřicí provaz?
Na čem jsou položeny její základy,
kdo zasadil její základní kámen,
když sborem zajásaly jitřní hvězdy
a zaplesali všichni Boží synové?
Kdo zahradil moře branami,
když vytrysklo, vyšlo z lůna,
když jsem je oblékl mraky jak šatem,
temnotou přikryl jak plénkami,
když jsem pro ně vylámal hranice
a položil závoru s bránou?
Řekl jsem: Až sem smíš přijít, ne dál,
zde se má tříštit bujnost tvých vln.
Dával jsi někdy rozkazy jitru,
ukázal zoře místo, na němž má stát,
aby uchopila okraje země
a z ní vytřásla zločince?
Ona mění zemi jak hlínu pod pečetí,
jak oděv ji barví.
Bere se hříšníkům jejich světlo,
láme se rozpřáhlé rámě.
Pronikl jsi až k pramenům moře,
v jeho hlubinách jsi kráčel?
Otevřely se ti brány smrti,
uzřel jsi brány temnot?
Díval ses na zemské dálavy?
Pověz, znáš to všechno?
Kde je cesta k příbytku světla,
kdepak je místo temnot,
abys je přenesl do jejich území
nebo jim ukázal cestu tam, kde bydlí?
Ty to víš, vždyť tenkrát ses narodil,
tvých dnů je veliký počet!
Pronikl jsi k skladištím sněhu
a uzřel jsi zásobárny krupobití,
které jsem uchoval pro doby úzkosti,
pro den boje a války?
Kde je cesta, na které se rozdělují vichry,
odkud se žhavý vítr šíří po zemi?
Kdo vyrývá řečiště záplavám,
dělá dráhu hřímajícím mrakům,
že prší na neobývanou zemi,
na step, kde nežije člověk,
že se napojí bídná pustina,
že vypučí bujná zeleň?
Má snad déšť otce,
rodí někdo krůpěje rosy?
Z čího lůna vychází led,
kdo plodí jíní nebes?
Voda tuhne jako v kámen,
povrch oceánu tvrdne.“
RESPONSORIUM
Řím 9,20; Job 38,3
Člověče, kdopak ty vůbec jsi, že si troufáš přít se s Bohem! * Copak může říci výrobek mistrovi: Proč jsi mě udělal zrovna takto?
Opásej svá bedra jako hrdina, zeptám se tě, ty mi odpověz! * Copak.
DRUHÉ ČTENÍ
Ze života svatého Norberta
(Cf. Vita s. Norberti: PL 170,1262.1269.1294.1295; Litteræ Apostolicæ ab Innocentio II ad S. Norbertum: Acta Sanctorum, 21, in Appendice, p. 50)
Mezi velkými veliký, mezi malými nepatrný
Norberta řadíme po zásluze mezi ty muže, kteří vynaložili značné úsilí na uskutečnění náboženské reformy papeže Řehoře VII. Především chtěl dosáhnout toho, aby duchovní žili přísně podle evangelia, oddáni apoštolátu, v čistotě a chudobě, aby si oblékli „nového člověka jak co do oděvu, tak co do důstojenství, tj. byli zároveň nositeli řeholního šatu a hodnosti kněžské“. Norbert chtěl, aby jeho kněží „šli cestou Písma svatého a jejich vůdcem aby byl Kristus“. Vždycky jim kladl na srdce trojí: „přistupovat k oltáři a denním modlitbám církve s čistým srdcem, v kapitulu (při vyznání vin v řeholním shromáždění) napravovat všechno, v čem se dostali na scestí nebo co opomněli, a bratrsky pečovat o chudé“.
Přitom po vzoru prvotní církve, shromážděné kolem apoštolů, shromáždil kolem kněží žijících v klášterním společenství takové množství věřících laiků, mužů i žen, že mnozí tvrdili, že od apoštolských dob nezískal žádný člověk v tak krátkém čase prostřednictvím své družiny tolik následovníků Krista na cestě k dokonalému životu.
Když se stal arcibiskupem, povolal své spolubratry, aby přivedli k pravé víře obyvatele slovanských zemí. A bez ohledu na bouře a pozdvižení lidu usiloval o to, aby také diecézní duchovenstvo přivedl k náboženské obnově.
Obzvláštní úsilí posléze věnoval tomu, aby při zachování plné svobody církevních voleb upevnil a rozhojnil soulad mezi Apoštolským stolcem a císařstvím. A tak se stalo, že papež Inocenc II. mu napsal: „Apoštolský stolec se z celého srdce těší z toho, že v tobě má tak oddaného syna.“ A zároveň ho císař učinil říšským arcikancléřem.
Při tom všem osvědčoval naprosto neohroženou víru. Říkávali o něm: „V Norbertovi máme vynikající vzor víry, jako máme v Bernardovi z Clairvaux vzor lásky.“ V přiměřenosti mravů byl dále „mezi velkými veliký, mezi malými nepatrný a vůči všem laskavý“. A vynikal skvělou výmluvností: „planoucí slovo Boží, spalující neřesti, podněcující ctnosti a otevřené duše naplňující moudrostí“ ho natolik pronikalo, že byl ustavičně ponořen do Božích věcí a bez bázně je šířil.
RESPONSORIUM
2 Tim 4, 2.5; srov. Sk 20, 28
Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. * Buď vytrvalý ve zkouškách, pracuj jako hlasatel evangelia.
Dbej na sebe i na celé stádce, v kterém tě Duch Svatý ustanovil za představeného, abys spravoval Boží církev. * Buď vytrvalý.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, tys dal své církvi svatého biskupa Norberta a naplnils ho láskou k modlitbě a pastýřskou horlivostí; na jeho přímluvu dávej i dnes svému lidu pastýře podle svého srdce a hojnou duchovní pastvu. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky