26. říjen 2024

Bl. Damiána z Finalborga, kněze
pro dominikány (OP)

Narodil se počátkem 15. století ve Finalborgu u Milána, pocházel ze šlechtického rodu Fulcheri [Fulkeri]. Přes odpor své rodiny vstoupil do řádu. Byl členem observantní Lombardské kongregace. Po přijetí kněžského svěcení vynikl jako skvělý kazatel v Ligurii, Lombardii a Emilii. Jako kazatel vyzýval k pokání a obnově křesťanského života. Byl si vědom toho, že pokud má Boží slovo úspěšně hlásat, musí je nejprve sám žít. Proslul věrností nauce církve i zachováváním všech řádových zvyklostí. Pracoval rovněž na reformě řádu. Působil v klášteře sv. Marka ve Florencii, 1458 byl převorem v klášteře sv. Dominika v Castello a 1470 ve svém rodišti ve Finalborgu. Všechny své síly vydal do služeb církve a řádu. Poslední období svého života prožil v klášteře v Reggio Emilia, kde roku 1484 zemřel. Byl pohřben v klášterním kostele sv. Dominika. Jeho kult potvrdil 4. srpna 1848 bl. Pius IX.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Ty, Bože, vlídný nadmíru,

původce díla vesmíru,

ač trojí v božství vznešeném,

jsi dárce bytí jeden jen.

Slyš vlídně tento chvalozpěv,

v němž ozývá se tklivý vzdech:

Kéž smíme jednou bez výhrad

čistým srdcem tě nazírat.

Ať oheň lásky očistné

do našich beder pronikne,

ať zbraně neodkládáme

a na tvůj příchod čekáme.

Za to, že ticho noční tmy

rušíme zpěvy zvučnými,

uděl nám hojné dary své

v nebeské vlasti zářivé.

To splň nám, dobrý Otče náš,

i ty, jenž rovné božství máš,

i Duchu, který těšíš nás

a vládneš, Bože, v každý čas. Amen.

Během dne:

Ty věčné slávy původ jsi,

Ducha sedmeré milosti

uděl nám v tebe věřícím

a skloň se vlídně k prosícím.

Nemoci těla zažeň v dál,

od mysli pohoršení vzdal,

vše podlé i s kořeny spal

a utiš srdcí těžký žal.

Rozjasni mysl světlem svým,

podporuj každý čestný čin,

slyš modlitby tě prosících,

dej věčný život v nebesích.

Teď po úsecích sedmi dní,

plyne čas žití veškeren,

a v osmý den, ten poslední,

nastane pro nás soudný den.

Náš Spasiteli, v onen čas,

ve hněvu neodsuzuj nás,

nás po levici nezařaď

dej po pravici tobě stát.

A až se k prosbám věrných svých

ty, Pane, skloníš milostiv,

kéž věčně z nitra vděčného

chválíme Trojjediného. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Žalm 130 (131)
Důvěřuj v Boha jako dítě
Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem. (Mt 11, 29)

Pane, nejsem pyšné mysli, *

nepohlížím do vysoka,

nebažím po velkých věcech, *

které nad mou sílu jsou.

Ztišil, zklidnil jsem své srdce. *

Jako dítě v klíně matky,

jako dítě zkonejšené *

ztichla ve mně duše má.

Izraeli, doufej v Pána *

nyní, vždy a na věky! 

Ant. Kdo se poníží jako dítě, ten je v nebeském království největší.

Ant. 2 Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Žalm 131 (132)
Boží přislíbení Davidovu domu
Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. (Lk 1, 32)
I

Na Davida se, Pane, rozpomeň, *

na všechnu jeho námahu a péči,

na to, jak slavně Pánu přísahal, *

mocnému Jákobovu pevně slíbil:

„Nevkročím ve stan svého příbytku, *

na lože neulehnu k odpočinku,

ani své oči usnout nenechám, *

ani svým víčkům spánek nepopřeji,

než Pánu najdu místo příhodné, *

příbytek pro mocného Jákobova!

V Efratě slyšeli jsme o arše, *

na polích jaárských pak jsme ji našli.

Vejděme nyní v jeho příbytek, *

skloňme se k zemi před podnoží jeho!

Vstaň, Pane, vejdi tam, kde budeš dlít, *

ty i tvá vznešená a slavná archa!

Právo a řád buď rouchem kněží tvých, *

radostně ať ti jásají tví věrní!

Pro svého služebníka Davida *

pomazaného svého neodmítej! 

Ant. Můj Bože, v upřímnosti srdce jsem obětoval všecko.

Ant. 3 Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

II

Přísahal pevně Davidovi Pán, *

od svého slibu nikdy neustoupí:

„Na trůně tvém dám slavně zasednout *

dědici, který z tvého těla vzejde.

A jestli budou tvoji synové *

mé smlouvy dbát a řádů, jímž je učím,

dám pak i jejich synům zasednout *

pro věčné časy na trůně tvé vlády.“

Tak vpravdě Sión sobě zvolil Pán, *

jej přál si navždy za sídlo své vlády:

„Toto je na věky můj příbytek, *

zde budu sídlit v místě vytouženém.

Pokrmu jeho štědře požehnám *

a chlebem budu sytit jeho chudé.

Odění spásy jeho kněžím dám, *

jásat a plesat budou jeho věrní.

Tady moc Davidovu rozhojním, *

pomazanému svému světlo zjednám.

Dám jeho nepřátelům z hanby šat, *

on sám se bude skvít mým diadémem.“ 

Ant. Přísahal pevně Davidovi Pán, jeho království upevnil navěky.

Pojďte a bedlivě pohleďte na skutky Páně.

Toho, jenž úžas šíří po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Barucha

3,9-15.24 – 4,4

Pravá moudrost

Slyš, Izraeli, přikázání života,

napni sluch, abys poznal moudrost!

Čím to, Izraeli, že jsi v nepřátelské zemi,

že chřadneš v cizí zemi,

poskvrněn jako mrtvoly,

že jsi připočten k těm, kteří sestoupili do podsvětí?

Opustil jsi studnici moudrosti!

Neboť kdybys byl chodil po Boží cestě,

přebýval bys v pokoji navěky.

Nauč se, kde je poznání,

kde síla, kde důvtip,

abys tím poznal, kde je dlouhý věk a život,

kde v pokoji září oči.

Kdo nalezl místo moudrosti,

kdo vešel do jejích pokladnic?

Izraeli, jak veliký je Boží dům,

jak rozsáhlé je místo jeho panství!

Je veliké a nemá konce,

je vysoké a nesmírné.

Tam se narodili obři, slavní od pravěku,

velicí postavou, znalí boje.

Pán si je nevyvolil

a neukázal jim cestu k poznání.

Zahynuli, protože neměli rozvahu,

zahynuli pro svou pošetilost.

Kdo vystoupil na nebe a dostal moudrost,

kdo ji přivedl dolů z oblaků?

Kdo se přeplavil přes moře a nalezl ji

a přinesl ji za ryzí zlato?

Nikdo nezná k ní cestu,

nikdo nemůže vyzkoumat její stezku.

Zná ji však ten, který ví všecko,

svým důmyslem ji vynašel;

který založil zemi na věčné časy

a naplnil ji zvířaty;

který vypouští světlo, a ono jde,

volá na ně, a ono ho poslouchá s třesením.

Hvězdy vesele září na svých místech;

zavolá-li je, řeknou: „Tady jsme“

– a s radostí svítí svému Tvůrci.

To je náš Bůh,

nemůže být jiný k němu přirovnán.

Vynašel všechny cesty k moudrosti

a dal je svému služebníku Jakubovi

a Izraeli, svému miláčkovi.

Potom se moudrost ukázala na zemi

a stýkala se s lidmi.

Ona je knihou Božích přikázání

a zákonem, který platí na věčné časy;

všichni, kteří se jí drží,

přijdou k životu,

k smrti pak ti, kdo ji opustili.

Obrať se, Jakube, a uchop ji,

choď po cestě v jejím lesku, vstříc jejímu světlu!

Svou slávu nedávej jinému

ani to, co ti prospívá, cizímu národu.

Blahoslavení jsme, Izraeli,

že známe, co se líbí Bohu.

RESPONSORIUM

Řím 11,33; srov. Bar 3,32.37

Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i poznání! * Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání!

Ten, který ví všecko, zná moudrost a dal ji Izraeli, svému miláčkovi. * Jak neproniknutelná.

DRUHÉ ČTENÍ

Z dekretu 2. vatikánského koncilu o službě a životě kněží

(Presbyterorum ordinis, n. 12)

Povolání kněží k dokonalosti

Svátostí kněžství se kněží připodobňují Kristu Knězi. Jsouce služebníky Krista-Hlavy, mají jako spolupracovníci biskupského sboru stavět a budovat celé Kristovo tělo, jímž je církev. Již při křestním zasvěcení dostali jako všichni křesťané dar a znamení takového povolání a milosti, že přes všechnu lidskou slabost mohou a mají usilovat o dokonalost podle slova Páně: Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.

O tuto dokonalost mají ovšem usilovat obzvlášť kněží; ti se totiž přijetím kněžství zasvětili Bohu novým způsobem a stali se živými nástroji Krista, věčného Kněze, takže jsou s to v každém čase pokračovat v jeho podivuhodném díle, které svou nebeskou silou obnovilo celé lidské společenství.

Každý kněz tedy představuje svým způsobem samého Krista, a proto se mu také dostává zvláštní milosti, aby mohl ve službě těm, kdo jsou mu svěřeni, a celému Božímu lidu lépe následovat toho, jejž zastupuje, a aby slabost jeho lidské přirozenosti nalézala lék ve svatosti toho, který se pro nás stal veleknězem svatým, nevinným, neposkvrněným, odděleným od hříšníků.

Kristus, kterého Otec posvětil, tj. zasvětil a poslal na svět, vydal sám sebe za nás, vykoupil nás z každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem, horlivým v konání dobrých skutků; a tak skrze umučení vstoupil do své slávy. Podobně kněží: posvěceni pomazáním Svatého Ducha a posláni Kristem umrtvují v sobě skutky těla a cele se dávají do služby lidem; a tak ve svatosti, jíž je Kristus štědře obdarovává, jsou s to dosáhnout mužné zralosti.

A jsou-li poslušní ducha Kristova, který je oživuje a vede, konáním služby Ducha a spravedlnosti se pevně zakotvují v duchovním životě. Vždyť samy každodenní posvátné úkony a vůbec celá jejich služba, kterou vykonávají ve společenství s biskupem a ostatními kněžími, je usměrňují k dokonalosti života.

A vlastní svatost kněží zase značnou měrou přispívá k tomu, aby svou službu konali s užitkem: ačkoli totiž může Boží milost uskutečňovat dílo spásy i prostřednictvím nehodných služebníků, přece dává Bůh zpravidla přednost tomu, že svoje podivuhodné skutky vyjevuje prostřednictvím těch, kteří jsou otevřenější vůči podnětům a vedení Ducha Svatého a v důsledku svého důvěrného spojení s Kristem a pro svatost svého života mohou s apoštolem říkat: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

RESPONSORIUM

1 Sol 2, 8; Gal 4, 19

Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i vlastní život. * Tak velice jsem si vás oblíbil.

Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. * Tak velice.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys pro spásu věřících obdařil blahoslaveného kněze Damiána ctnostmi a podivuhodnou výmluvností; dej nám, prosíme, na jeho přímluvu, ať otevřeným srdcem přijímáme tvé slovo a stále rosteme v trpělivosti. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky