30. říjen 2024

Středa, mezidobí, 30. týden
2. týden žaltáře

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Zachránce lidstva, Kriste, světa Tvůrce,

Vládce nad vládci, obávaný Soudce,

slyš naše prosby, jež s chválami tvými

laskavě přijmi.

Pějem ti chvály ještě v noční době,

dopřej, ať jsou vždy milé zvláště tobě,

nás, Zdroji světla, osvěž a zbav tísní

nebeskou písní.

K šlechetným skutkům uděl nám dny přejné,

dej život, jejž nám zlá smrt neodejme,

by každý náš čin sloužil neustále

k věčné tvé chvále.

Zapal nám s ledvím naše nitro celé

svým božským ohněm uchovej nás bdělé,

ať všichni lampy ve svých rukou máme

v nichž světlo plane.

Stejná buď sláva nebeskému Otci

i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,

ať také Ducha, rovného jim mocí,

ctí vesmír celý. Amen.

Během dne:

Kriste, ty světlo, lásko, naše žití,

radosti světa, dobro nekonečné,

přišel jsi krví svou nás vykoupiti

z pout smrti věčné.

Do srdcí vlej nám lásku ohněm živým,

dej naší víře stále jasně hořet,

nauč nás přinést z čisté lásky k bližním

vždy každou oběť.

Ať se už od nás vzdálí zloduch zrádný,

přemožen silou, která proudí z tebe,

ať sídlí stále tvůj Svatý Duch s námi,

seslaný z nebe.

Buď věčná sláva vzdána Bohu Otci,

i tobě, Synu, z Otce narozený,

s nímž vládne Svatý Duch se stejnou mocí

nad světy všemi. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Žalm 38 (39)
Prosba těžce nemocného
Tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti... kvůli tomu, který ho podrobil. Zůstala však tvorstvu naděje. (Řím 8, 20)
I

Říkal jsem: Dám si na své cesty pozor, *

abych se neprohřešil jazykem;

a pokud bude bezbožník stát blízko, *

budu svá ústa držet na uzdě.

Ztichl jsem, zmlkl, i když nešťasten, *

ale má bolest jen se zjitřila,

srdce se v těle prudce rozpálilo. †

Oheň se vzňal, když jsem tak rozmýšlel, *

a já jsem musil nahlas promluvit:

„Dej mi už, Pane, uvidět můj konec †

a jakou míru dní mám před sebou, *

ať poznám tak svou pomíjejícnost.“

Hle, vyměřils mé dny jen na pídě, †

v tvých očích je můj život jako nic, *

a každý člověk jenom jako dech,

jen jako stín se tady člověk mihne, †

jen jako dech je všechno bohatství, *

jež hromadí, a neví pro koho. 

Ant. Také my uvnitř naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Ant. 2 Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

II

Co tedy, Pane, teď mám očekávat? *

Jen k tobě upínám svou naději.

Zachraň mě od všech křivd a nepravostí, *

bláznům mě nenechávej na posměch!

A teď už mlčím, ústa neotevřu, *

protože všechno je tvé řízení.

Odejmi ode mne své navštívení! *

Vždyť hynu pod tvou pádnou pravicí!

Člověka za hřích postihuješ trestem †

a ničíš jeho nádheru jak mol: *

je každý člověk jenom jako dech.

Slyš můj křik, Pane, vyslechni mou prosbu, †

nemlč k mým slzám, vždyť jsem já tvůj host, *

poutník jak všichni moji otcové.

Odvrať svůj přísný zrak a oddechnu si, *

dříve než odejdu a zaniknu. 

Ant. Slyš můj křik, Pane, nemlč k mým slzám.

Ant. 3 Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

Žalm 51 (52)
Proti pomlouvači
Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu. (1 Kor 1, 31)

Co ty tak silácky se chlubíš *

špatností vůči zbožným?

Jen zkázu kuješ, pletichaříš, *

jazyk máš jako břitvu.

Zlo ti je milejší než dobro, *

lež je ti víc než pravda.

Máš rád jen zraňující slova, *

jazyku pomlouvačný!

Bůh zato zahubí tě navždy, †

ze stanu vyvleče tě, *

ze země živých vytne.

Dobří to spatří plni bázně, *

on sám jim bude pro smích:

„Hle člověk, který nechtěl v Bohu *

hledat své útočiště,

jen v majetek svůj doufal, *

na ničemnosti stavěl.“

Já však se jak strom olivový *

zelenám v domě Božím,

spoléhám vždy a stále *

na Boží slitování.

Navždy ti budu vzdávat díky *

za toto tvoje dílo,

tvé jméno před věrnými chválit *

za tvoji dobrotivost. 

Ant. Já vždy a stále spoléhám na Boží slitování.

Doufám, Pane, z duše doufám.

Na tvé slovo vyčkávám.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Moudrosti

6,1-25

Moudrost je třeba milovat

Slyšte, králové, a buďte rozumní,

poučte se, vládcové dalekých krajin!

Nakloňte sluch vy, kteří ovládáte zástupy lidu,

kteří se pyšníte množstvím národů!

Od Pána jste dostali moc,

od Nejvyššího vládu.

On bude zkoumat vaše skutky a zkoušet vaše úmysly,

protože jste nevládli správně,

nezachovávali jste zákon,

nechovali jste se podle Boží vůle,

ačkoli jste služebníky jeho královské důstojnosti.

Pán na vás přijde strašně a rychle,

poněvadž držitele moci stihne neúprosný soud.

Malému se totiž odpustí z milosrdenství,

s velkou přísností však budou trestáni mocní.

Svrchovaný vládce se nikoho nebojí,

neohlíží se na moc,

protože on stvořil malého i velkého,

o všechny se stará stejně,

ale mocné očekává přísná zkouška.

Vládcové, k vám se tedy obracejí má slova,

abyste se naučili moudrosti a neklesli.

Ti totiž, kdo svatě střeží svaté příkazy,

budou uznáni za svaté,

ti, kdo jsou o nich poučeni, najdou ospravedlnění.

Buďte tedy žádostiví mých slov,

mějte po nich touhu, a poučí vás.

Moudrost září a nevadne,

snadno ji vidí ti, kdo ji milují,

dává se nalézt těmi, kdo ji hledají.

Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první.

Neunaví se, kdo k ní časně přichází,

najde ji, jak mu sedí u dveří.

Myslet totiž na ni, je svrchovaná prozíravost,

kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti.

Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni,

na cestách se jim ukazuje s přízní

a při každé myšlence jim vychází vstříc.

Neboť její začátek je zcela upřímná touha poučit se,

chtít se poučit je láska k ní,

láska k ní je zachovávat její přikázání,

dbát o přikázání je zajistit si nesmrtelnost,

nesmrtelnost pak dává místo u Boha.

A tak touha po moudrosti přivádí ke kralování.

Vládcové lidí, když se tedy těšíte z trůnů a žezel,

ctěte moudrost, abyste kralovali navěky.

Chci vám oznámit, co je moudrost a jak vznikla,

a neskryji vám o tom žádné tajemství,

ale hned od začátku chci vyzkoumat

a osvětlit, jak se poznává,

a pravdu o ní nenechám bez povšimnutí.

Ani se nespojím se sžíravou závistí,

protože ta nemá s moudrostí nic společného.

Množství moudrých lidí je štěstím pro svět

a rozumný král přináší blaho pro lid.

Proto se dejte mými slovy poučit

a budete z toho mít prospěch.

RESPONSORIUM

Mdr 7,13.14.28

Naučil jsem se moudrosti nezištně, bez závisti se o ni dělím, * vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad.

Nic není Bohu tak drahé jako ten, kdo přebývá s moudrostí. * Vždyť.

DRUHÉ ČTENÍ

Z listu svatého Klementa I., papeže, Korinťanům

(Cap. 30,3-4; 34,2 – 35,5: Funk 1,99.103-105)

Jděme cestou pravdy

Odějme se svorností v pokoře a zdrženlivosti, vzdalujme se všeho osočování a klevetění a ospravedlňujme se činy a ne slovy. Říká se totiž: Kdo mnoho mluví, uslyší také odpověď; či se domnívá tlachal, že je spravedlivý?

Musíme tedy být horliví v konání dobra, neboť všechno pochází od Boha. Předpovídá nám totiž: Hle, Hospodin, a jeho odplata před ním, aby odměnil každého podle jeho činů. Nabádá nás tedy, abychom v něho věřili z celého srdce a nebyli líní ani liknaví k ničemu, co je správné. Naše chlouba a smělá důvěra budiž v něm; podřizujme se jeho vůli; pozorujme, jak slouží jeho vůli všechno množství jeho andělů stojících před ním. Neboť Písmo praví: Desetitisíce desetitisíců stály před ním a tisíce tisíců mu sloužily a volaly: Svatý, svatý, svatý Hospodin zástupů, plné je všechno tvorstvo jeho slávy!

I my tedy svorně v jedno shromážděni s vroucností k němu vytrvale volejme jako z jedněch úst, abychom se stali účastni jeho velikých a slavných zaslíbení. Říká se totiž: Oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na lidské srdce nevstoupilo, co připravil těm, kdo na něj čekají.

Jak blahoslavené a jak podivuhodné jsou Boží dary, milovaní! Život v nesmrtelnosti, sláva ve spravedlnosti, pravda v otevřenosti, víra v důvěře, kázeň ve svatosti. A to všechno už podléhá našemu poznání. Jaké asi je tedy to, co se chystá pro všechny, kdo vytrvávají v naději? Jen sám nejsvětější Tvůrce a Otec všech věků ví, kolik toho je a jak je to krásné. My se proto vynasnažme, abychom se dostali do počtu těch, kdo na něho spoléhají, abychom dostali podíl na zaslíbených darech.

Ale jak k tomu dojde, milovaní? Přilneme-li svým smýšlením věrně k Bohu, zaměříme-li své úsilí k tomu, co je mu milé a příjemné, budeme-li jednat podle jeho nejčistší vůle, odvrhneme-li od sebe veškerou nepravost a zlobu, hrabivost, sváry, špatnosti a zlomyslnosti.

RESPONSORIUM

Žl 24 (25),4-5.16

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o svých stezkách. Veď mě ve své pravdě, * ty jsi Bůh, můj spasitel, nepřestávám v tebe důvěřovat.

Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý! * Ty jsi.

MODLITBA

Modleme se.

Všemohoucí věčný Bože, rozmnož naši víru, naději a lásku, ať s radostí plníme, co přikazuješ, aby se na nás splnilo, co slibuješ. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky