Jan Macias pocházel ze zchudlé šlechtické rodiny ve Španělsku. Narodil se v Ribera [Rivera] del Fresno v Estramaduře 2. března 1585. Brzy osiřel a musel se starat o obživu pro sebe a svou sestru Anežku. Když se mu podařilo zajistit budoucnost své sestry, odešel ve svých dvaceti letech do Ameriky za bohatstvím. Stále byl ještě dost mladý, a tak se ze strany svých krajanů často setkával s podrazy a zneužíváním své dobroty. Díky tomu se stal zvlášť citlivým vůči chudým a potřebným. Přes všechny nesnáze nikdy neztratil klid a dobrou náladu. Bylo to díky modlitbě, a zvláště modlitbě růžence, kterou žádný den nevynechal. V roce 1622 vstoupil do řádu v klášteře sv. Marie Magdalény v Limě. Řeholní sliby složil 23. září 1623. Velmi brzy byl pověřen službou vrátného a rozdáváním almužen chudým lidem, kteří do kláštera přicházeli. V této službě setrval dvaadvacet let. S láskou pečoval o potřebné, mnoho bloudících přivedl na cestu víry. Vytrvalou modlitbou růžence pomáhal především duším zemřelých. Zemřel po krátké nemoci 16. září 1645 v Limě. Jeho ostatky jsou od roku 1837 uloženy v bazilice sv. Růžence v Limě. Kanonizoval jej 28. září 1975 bl. Pavel VI.
Modlitba se čtením
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Ke slávě svaté Trojice,
jež dává věnce vítězné,
chválu tohoto svatého
služebníka dnes zpívejme.
Příkoří světa snášel rád,
na jeho prospěch nedbal nic,
však v lásce plné milostí
on bohatší byl mnohem víc.
Majetkem světa pohrdal,
usiloval o nebeský,
na ponížení nic nedbal,
osvobozen od marností.
Přej našim prosbám v každý čas,
prosíme, světče blažený,
dobrými dary potěš nás,
dej dojít věčné odměny.
Trojici Svaté sláva buď,
čest, moc i chvála na věky;
na nebešťanů přímluvu
kéž pomáhá nám z nebe vždy. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!
Oslavuj Pána, duše má, *
mé nitro jeho svaté jméno!
Oslavuj Pána, duše má, *
na jeho dobra nezapomeň!
Všechny tvé viny odpouští, *
ze všech tvých neduhů tě léčí;
tvůj život chrání záhuby, *
věnčí tě láskou, slitováním;
on blahem sytí tvoje dny, *
jak orlu obnovil tvou mladost.
Pán koná skutky milosti: *
všem utlačeným zjedná právo.
Ukázal cestu Mojžiši, *
své skutky dětem Izraele. △
Ant. Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň!
Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.
Vlídný a laskavý je Pán, *
shovívavý a milosrdný.
Nechce se ustavičně přít, *
navěky v hněvu setrvávat.
Nesplácí hříchy, nejedná, *
jak pro své viny zasloužíme.
Vždyť jak ční nebe nad zemí, *
tak velkou lásku má k svým věrným.
Jak od východu k západu *
vzdaluje od nás naše viny.
Jak otec dětem odpouští, *
Pán je k svým věrným milostivý.
Ví, z čeho jsme stvořeni, *
má na mysli, že jsme jen hlína.
Jsou jako tráva lidské dny: *
rozkvetou jako polní kvítek,
zavane vítr, sfoukne jej, *
a stopy po něm nezůstane. △
Ant. Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý.
Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně.
Však láska Páně do věků, *
je dobrotiv až k dětem dětí
u těch, kdo jeho smlouvu ctí *
a plní jeho přikázání.
Pán zřídil si trůn v nebesích *
a jeho vláda řídí vesmír.
Oslavte Pána, chvalte jej, †
vy jeho poslové, vy silní, *
kdo konáte, co on vám káže!
Oslavte Pána, zástupy, *
vy, kdo jste v službách jeho vůle!
Oslavte Pána, díla Páně, †
všude, kam sahá jeho vláda! *
Oslavuj Pána, duše má! △
Ant. Oslavte Pána, díla Páně.
Ukaž mi, Pane, cestu svých přikázání.
Rozjímat budu nad tvými divy.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy proroka Ezechiela
10,18-22; 11,14-25
Hospodinova velebnost opouští potrestané město
Hospodinova velebnost odešla od chrámového prahu a usadila se nad cheruby. Cherubové pak zdvihli křídla, když vycházeli, a vznesli se od země přede mnou, a s nimi zároveň se zdvihla i kola. Zastavili se u vchodu do východní brány Hospodinova domu; velebnost Izraelova Boha byla nahoře nad nimi.
Byly to stejné bytosti, které jsem viděl pod Izraelovým Bohem u řeky Kebaru a poznal jsem, že to byli cherubové. Každý měl čtveré vzezření a čtyři křídla a pod křídly měli jakoby lidské ruce. Co se týká jejich podoby: měly stejné vzezření, které jsem viděl u řeky Kebaru, a každý kráčel přímo vpřed.
Hospodin mě oslovil: „Synu člověka, o tvých bratřích, o bratřích tvých, o lidech, kteří byli s tebou odvlečeni do vyhnanství, i o celém Izraelově domě, o všech říkají jeruzalémští obyvatelé: ‚Daleko jsou od Hospodina, nám je dána země do vlastnictví!‘ Proto řekni: Tak praví Pán, Hospodin: Ačkoli jsem je dal daleko odvést mezi národy a rozptýlil jsem je po zemích, budu jim nakrátko svatyní v zemích, do kterých přišli. Proto řekni: Tak praví Pán, Hospodin: Shromáždím vás z národů a seberu vás ze zemí, v nichž jste rozptýleni, a dám vám izraelskou zemi. Přijdou tam a vyvrhnou z ní všechny její modly a všechny její ohavnosti. Dám jim nové srdce a do jejich nitra vložím nového ducha; odejmu z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa, aby následovali mé zákony, zachovávali má přikázání a plnili je; budou mým lidem a já budu jejich Bohem. Těm však, jejichž srdce následuje modly a ohavnosti, uvalím na hlavu jejich chování,“ – praví Pán, Hospodin.
Tu zdvihli cherubové křídla a kola se zdvihla současně s nimi. Velebnost Izraelova Boha byla nahoře nad nimi. Tu Hospodinova velebnost vystoupila ze středu města a zastavila se na hoře, která je na východ od města.
Potom mě síla zdvihla a přivedla mě ve vidění, v Božím duchu, do Chaldejska k vyhnancům. A vidění, které jsem měl, vzdálilo se ode mě. Vypravoval jsem pak vyhnancům všechno, co mi Hospodin ukázal.
RESPONSORIUM
Ez 10,18; Mt 23,37.38
Hospodinova velebnost odešla z chrámu. * Váš dům zůstane opuštěný.
Jeruzaléme, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti, ale nechtěli jste. * Váš dům.
DRUHÉ ČTENÍ
Jedno ze dvou následujících:
Z homilie svatého papeže Pavla VI. při kanonizaci svatého Jana Maciase
(AAS 67 [1975], str. 573-578)
Jan Macias je obdivuhodný a výmluvný svědek evangelijní chudoby. Jako mladičký sirotek ze skrovné mzdy pasáčka podporuje lidi, „své bratry“, a dělí se s nimi o víru. Jako vystěhovalec následuje svého svatého patrona Jana Křtitele a nepachtí se za majetkem jako ostatní, nýbrž nade vše touží, aby se naplnila Boží vůle. Jako kupecký mládenec a také jako vůdce pastevců tajně prokazuje skutky lásky chudým a učí je modlit se. Jako řeholník činí ze svých slibů vynikající důvod lásky k Bohu a k bližním.
„Pro sebe nehledá nic než Boha.“ V cele u brány spojuje velmi intenzivní život modlitby a pokání s péčí o ohromné množství strádajících. Poskytuje jim prostředky a přiděluje pokrm. Zříká se velké části jídla, aby nasytil hladové, protože jeho víra v nich vidí zvláštní přítomnost Ježíše Krista. Abychom to shrnuli několika slovy: nedokazuje život tohoto „otce chudých, sirotků a strádajících“, jak plodná je evangelijní chudoba, když ji někdo plně prožívá?
Když říkáme, že Jan Macias byl chudý, nemyslíme přitom na chudobu, která je totéž co škodlivá bída anebo nečinnost, která nedělá nic pro dosažení oprávněného slušného postavení. Takovou chudobu Bůh nechce ani jí nežehná. Máme na mysli důstojnou chudobu, která si pokorně vydělává na pozemský chléb jako plod vlastní práce.
Jak pečlivě a jak účinně přistupoval Jan k svému úkolu předtím, než se stal řeholníkem, i potom! Jeho páni a představení to otevřeně dosvědčují. Svýma rukama vždycky zajišťoval chléb pro sebe, chléb pro svou sestru, chléb pro mnoho skutků lásky. Onen chléb byl plodem příkladné práce, která byla plodná i ze sociálního hlediska, práce, která zdokonaluje člověka, vykupuje ho a připodobňuje Kristu a do duše vlévá dětinnou důvěru. V této důvěře člověk věří, že Otec, který živí nebeské ptactvo a šatí polní lilie, nepřestává dávat svým dětem to, co potřebují k životu. Nejprve hledejte Boží království a jeho spravedlnost a ostatní vám bude přidáno.
Ostatně, tvrdá práce Jana Maciase, které se s námahou věnoval, neodváděla jeho duši od Chleba nebeského. Vždyť už od dětství byl uveden do nejvnitřnějších hlubin Boží přítomnosti! Proto měl i uprostřed svých rozmanitých činností kontemplativní duši.
Důvěrný styk s Bohem ho nejen neodtahoval od lidí, ale působil, že se k nim a k jejich potřebám přibližoval s novou horlivostí a energií. Jeho úmyslem bylo, aby jim poskytl lék a přiváděl je k životu stále více důstojnějšímu, vyššímu, lidštějšímu a křesťanštějšímu.
Tím, že toto dělal, byl pouze poslušen učení a přikázání církve. Neboť církev dává chudým přednost a miluje evangelijní chudobu. Nikdy chudé neopustila v jejich strastech, ale podporovala je a povznesla k vyšší životní úrovni, která se více shoduje s jejich důstojností jakožto lidí a Božích dětí.
Toto všechno nám staví alespoň částečně před oči podobu tohoto svatého muže, neobyčejnou a strhující, podobu, která náleží do této doby, nádherný příklad pro nás a pro naši společnost.
Jan Macias umí vyzdvihnout důstojnost chudoby dvojím příkladem svého života: tím, že s důvěrou shání chléb pro chudé a že vytrvale hledá Chléb chudých, to jest Krista, který všechny posiluje a tak je vede k nejvyšší metě. Proto zajisté je dáno toto skvělé poselství nám a našemu století, nakaženému materialismem, který tak často trpí bezuzdnou honbou za požitky a zanedbává sociální povinnosti. Také je vystaveno na odiv jako účinný příklad oné „vnitřní jednoty“, kterou má křesťan uskutečnit v tomto pozemském životě, protože ho má naplnit vírou a láskou.
RESPONSORIUM
Opásejte se všichni ve vzájemném styku pokorou, * neboť Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.
Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek. * Neboť.
Nebo:
Z listu magistra řádu Vincence de Couesnongla [Kvenongla] u příležitosti kanonizace Jana Maciase
(Ex allocutione a Magistro Generali O. P. fr. Vincentio de Couesnongle in canonizatione Ioanis Macias habita – 26. 9. 1975)
Poselství Jana Maciase
Jan Macias nekázal ani nepsal. Tento pokorný bratr, nyní oslavený před celou církví, by byl náramně zmaten, kdyby mu někdo řekl, že jeho skromný život přinese světu poselství, a co víc, že to bude poselství sociální. Jeho skromný život nám svědčí za něho. Jeho život sám je poselstvím.
Jan Macias se ještě jako mladík odebral do Ameriky. Stal se vystěhovalcem z vlasti. Poznal totiž, co je vysídlení, bolestné vytržení z otcovské půdy, z poklidných zvyklostí. Poznal nejistotu, střídání naděje a strachu, obtíže s přesazením a přizpůsobováním. Byl jedním z těch nesčetných lidí, kteří byli věčně štváni ze země do země, nikoli pro potěšení nebo ze záliby v dobrodružství, ale z nutnosti.
Beze vší pochyby by mohl jít touto cestou svatosti, obětovat se pro chudé kdekoli a v kterékoli době. Ale stává se svatým mezi běženci, mezi nejchudšími. A to nám klade otázky.
Od doby, kdy žil Jan Macias, pokročil svět mnohem dále. Nejen že se od základů změnily životní podmínky. Ale otevřenější četbou evangelia – a také vlivem pozemských událostí (na to nesmíme zapomínat) – se křesťanský lid stal ve větší šíři přístupnější požadavkům lásky. Pochopili jsme totiž, že láska se nedá zúžit na trochu dobročinnosti a vnitřního úmyslu nebo také na hrdinnou oběť – vždycky však jednotlivce – pro záchranu jiných. Pochopili jsme, že láska musí být duší člověka, musí proniknout a proměnit veškerý život lidí a lidské společnosti.
Bratrská láska naprosto není nějakým přepychem lidí, kteří mají čas, peníze a dobrou vůli. Ani nemůže nahradit sociální řád, který se často snaží utlačovat chudé.
Bez pochyby bude zapotřebí, aby láska vždycky dávala náhradu za společnost. Ale hlavně je láska spravedlností pro všechny. To je smysl slov našeho předchůdce bratra Gilleta [Žileta]: „Musíme se přičinit, aby se dnešní milosrdná láska stala spravedlností zítřka.“ Milovat bratry znamená především chtít, aby byli v tomto světě, v naší společnosti přijímáni jako plnoprávní členové. Znamená to chtít, šťastně a s určitostí, aby cítili, že byli přijati, převzati a začleněni tak, jak si to pro lidskou důstojnost zaslouží.
Pravá láska žádá, abychom všemožně, pokud můžeme a máme, usilovali o společnost spravedlivější a lidštější.
Není pochyby, že svět úplně spravedlivý, řízený dokonalými zákony, kde by se zachovávala práva každého člověka, by byl studený, jako bez duše a bez naděje, protože by byl bez lásky. Spravedlnost, je-li sama, může být nelidská a žádný sociální zákon nemůže zplodit lásku.
Toto má vnímat zvláště učedník evangelia. Křesťané jsou povoláni k budování spravedlivého světa, kde by poutem mezi lidmi, národy a rozmanitými sdruženími lidí byla láska. Toto je poselství evangelia. To je také poselství Jana Maciase.
Je to však víc než poselství, protože je to něco jiného než nějaká závěť nebo posmrtná řeč. Je to nový pohled na svět. Je to mocný tlukot něčího srdce, je to kvas, je to pramen života vyvěrajícího do věčnosti.
Proto není poselství Jana Maciase pouze sociální. Především je to poselství božského Života.
Když nám církev staví před oči dobré skutky Jana Maciase a když tím vrhá jasnější světlo na jméno a tvář Boží, vyzývá všechny křesťany, aby oslavovali Otce v nebesích. Jan Macias zjevil ve své době svou láskou k chudým pravé Boží jméno americkým domorodcům, kteří je neznali: Bůh je Láska.
RESPONSORIUM
Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mne: * Amen, amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.
Pánu půjčuje, kdo se slitovává nad chuďasem. * Amen, amen.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty miluješ všechny lidi a chceš, aby byli spaseni. Svatý Jan Macias se z lásky k tobě všem podřizoval; na jeho přímluvu dej, ať jsme prodchnuti tajemstvím tvé dobrotivosti a ochotně obětujeme svůj život i vše, co máme, pro službu bratřím. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky