14. říjen 2024

Sv. Kalista I., papeže a mučedníka
nezávazná památka

Narodil se v 2. polovině 2. století v římském Zátibeří. Pocházel z křesťanské rodiny a byl původně otrokem. Papež Zefyrin, původně také otrok, ho vysvětil na jáhna (kolem roku 199) a svěřil mu správu křesťanského hřbitova na Via Appia – dnešních Kalistových katakomb. Když pak byl sám zvolen za papeže (217), postavil se proti němu římský kněz Hippolyt se svými stoupenci. Kalist vystoupil proti sabeliánům a odsoudil jejich bludné učení o nejsvětější Trojici. Dovolil přijímat kající hříšníky zpět do církve. Uznával platnost manželství uzavřených mezi svobodnými ženami a otroky. V Zátibeří zřídil správní a dobročinný ústav, v jehož sousedství byla v době papeže Julia I. (337-352) postavena bazilika S. Maria in Trastevere; tam byl také 14. X. 222 ubit protikřesťanskými výtržníky. Pohřben byl nejprve v Kalepodiových katakombách a později přenesen do této baziliky.

Modlitba se čtením

Bože, shlédni a pomoz.

Pane, pospěš mi pomáhat.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

V noci a časně ráno:

Nastala doba posvátná,

kdy podle Písma přijít má

mezi nás Tvůrce nebes sám,

nebeský Ženich církve k nám.

Rozumné panny jemu jdou

naproti s duší plamennou

a nesou lampy hořící,

radost jim září ze srdcí.

Ty nerozumné zmeškaly,

když do lamp oheň hledaly,

a marně buší v zoufalství

do bran věčného království.

A proto bdělí zůstaňme,

čisté srdce si uchraňme,

ať Pánu, až se navrátí,

můžeme vyjít naproti.

Dej, Králi, ať jsme hodni cti

i slávy tvého království,

ať smíme tebe též i my

velebit věčně písněmi. Amen.

Během dne:

Živote svatých, cesto, světlo spásy,

základe míru, dárce ctnosti vlídný,

Kriste, my tobě pokornými hlasy

zpíváme hymny.

Moc tvá se zračí v tom, co zmohou svatí,

co mají, co chtí srdci, slovy, činy,

vždyť jejich láska neustává pláti

plameny tvými.

Rač naší době dát mír, víru vroucí,

nemocným zdraví, hříšným odpustiti

a udělit všem dary nehynoucí

věčného žití.

Stejná buď sláva nejvyššímu Otci

i tobě, dobrý Vládce, Spasiteli,

a také Ducha, rovného jim mocí,

ctí vesmír celý. Amen.

PSALMODIE

Ant. 1 Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Žalm 72 (73)
Proč trpí spravedlivý
Blahoslavený, kdo se nepohorší nade mnou. (Mt 11, 6)
I

Jak je Bůh dobrotivý k poctivým, *

jak dobrý k těm, kdo čisté srdce mají!

Přesto mé nohy málem klopýtly, *

mé kroky jen tak tak že neuklouzly:

neboť jsem vychloubačům záviděl, *

když jsem tak viděl, jak se hříšným daří.

Vždyť oni žádnou strastí netrpí *

a jejich tělo zdravé je a tučné.

Jsou vzdáleni všem lidským trampotám *

a nesouží se jako druzí lidé.

Pýchou se skví jak zlatým řetězem, *

jak rouchem oděni jsou násilnictvím.

Z tučnosti prýští jejich nepravost *

a zlými úmysly jim srdce kypí.

Pošklebují se, mluví darebně, *

z povýšenosti ubližují slovem.

Ústy si troufají až do nebe *

a jejich jazyk zrejdí celou zemi.

A proto se k nim obrací můj lid *

a loká jejich slova jako vodu.

Říkají: „Jak by o tom věděl Bůh? *

Je Nejvyššímu vůbec něco známo?“

Vidíte, tak si vedou hříšníci, *

jsou stále mocnější a žijí šťastně. 

Ant. Jak je Bůh dobrý k těm, kdo čisté srdce mají.

Ant. 2 Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

II

Marně jsem tedy bezúhonně žil *

a omýval si ruce v nevinnosti?

Abych byl jenom týrán den co den *

a každé ráno dostával jen bití?

Když jsem si pomyslel: „Mluv jako oni,“ *

byl bych tím jenom zradil rod tvých synů.

Hloubal jsem tedy, jak to pochopit, *

a připadalo mi to velmi těžké,

až pronikl jsem v Boží tajemství *

a prohlédl jsem konce těchto lidí.

Na kluzkou cestu jsi je uvedl *

a popravdě je vrháš do záhuby.

Jak najednou se propadají v nic, *

jak hroutí se a v náhlé hrůze hynou,

jak sen, jenž s procitnutím odplyne, *

ten obraz člověk zapudí, jen vstane. 

Ant. Jejich smích se obrátí v nářek a radost ve smutek.

Ant. 3 Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

III

Když se mé srdce rozhořčovalo *

a bolest mi až k ledví pronikala,

byl jsem to hloupý, nic jsem nechápal, *

stál před tebou, jak nerozumné zvíře.

Já však chci trvale být u tebe, *

neboť ty sáms mě chopil za pravici.

Ty vždycky mě svou radou povedeš *

a nakonec pak do slávy mě přijmeš.

Koho mám kromě tebe na nebi? *

A na zemi nic nežádám než tebe.

Ať tělo mé i srdce pominou – *

Pán je má skála a můj úděl navždy!

Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, *

zatratíš všechny, kdo tě opouštějí.

Mým blahem je být v Boží blízkosti †

já všechnu důvěru jen v Pána skládám *

a budu hlásat všechny jeho skutky. 

Ant. Hle, hynou, kdo se tobě vzdalují, mým blahem je být v Boží blízkosti.

Jak mi tvé příkazy na patře sládnou.

Víc nežli med mi chutnají v ústech.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy proroka Aggea

2,10-23

Dosavadní kletba se změní v požehnání; Boží slib Zorobábelovi

Dvacátého čtvrtého dne devátého měsíce druhého roku Dareiovy vlády Hospodin oslovil proroka Aggea: „Tak praví Hospodin zástupů: Zeptej se kněží na tento příkaz Zákona: Jestliže někdo nese posvěcené maso v lemu svého šatu a tím lemem se dotkne chleba nebo jiného jídla, vína, oleje nebo jiného pokrmu, bude tím chléb posvěcen?“ Kněží odpověděli: „Nebude.“

Aggeus opět řekl: „Jestliže poskvrněný mrtvolou se dotkne něčeho z těch věcí, budou poskvrněny?“ Kněží odpověděli: „Budou poskvrněny.“ Tu se Aggeus ujal slova a řekl: „Právě tak je tomu přede mnou s tímto národem a s tímto lidem – praví Hospodin – právě tak je poskvrněna každá práce jejich rukou a všechno, co tam obětují.

Nyní si dobře všimněte ode dneška i napříště: Dříve než byl v Hospodinově chrámě pokládán kámen ke kameni, co se vám stávalo? Když někdo přistoupil k hromadě obilí pro dvacet měřic, bylo jich deset; když někdo přistoupil k lisu, aby načerpal padesát džbánů, bylo jich dvacet. Bil jsem vás žhavým větrem, obilnou snětí a krupobitím na všem, čím se vaše ruce zabývaly, ale ke mně jste se neobrátili – praví Hospodin.

Všimněte si dobře ode dneška i napříště – od dvacátého čtvrtého dne devátého měsíce, ode dne, kdy byly položeny základy k Hospodinovu chrámu – všimněte si – je ještě zrno na sýpce? Nepřinesly ještě plody vinná réva, fíkovník, granátovník a olivový strom? Ode dneška budu žehnat!“

Hospodin oslovil Aggea dvacátého čtvrtého dne měsíce podruhé: „Řekni judskému místodržiteli Zorobábelovi: Otřesu nebem i zemí a zvrátím královské trůny a zničím moc pohanských království. Převrátím válečný vůz s těmi, kdo na něm jedou; padnou koně se svými jezdci, každý mečem svého druha. V ten den – praví Hospodin zástupů – vezmu tebe, můj služebníku Zorobábeli, synu Šealtielův – praví Hospodin – a učiním z tebe pečetní prsten, neboť jsem tě vyvolil“ – praví Hospodin zástupů.

RESPONSORIUM

Ag 2,6.7.9

Otřesu nebem i zemí, praví Hospodin zástupů. * Slávou naplním tento dům.

Budoucí sláva tohoto domu bude větší, než byla sláva prvního; na tomto místě dám pokoj. * Slávou.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Fortunátovi“ od svatého Cypriána, biskupa a mučedníka

(Cap. 13: CSEL 3,346-347)

V míru odměňuje Bůh dobré svědomí

Utrpení tohoto času se nedají srovnat s budoucí slávou, která se zjeví na nás. Kdo by se tedy všemožně nesnažil dosáhnout tak veliké slávy, že se stane přítelem Božím, že se bude ihned radovat s Kristem, že po pozemských útrapách a mukách obdrží božskou odměnu? Pro vojáky tohoto světa je slávou vracet se po porážce nepřítele vítězně do vlasti. Ale oč je větší a slavnější vracet se po přemožení ďábla vítězně do ráje; přinést tam, odkud byl Adam vyhnán pro svůj hřích, znamení vítězství nad tím, který Adama oklamal; podat Pánu jako nejmilejší dar neporušenou víru, bezúhonnou statečnost mysli a skvělý projev oddanosti; doprovázet ho, až bude přicházet, aby se ukázala jeho moc nad nepřáteli; být mu po boku, až zasedne k soudu; stát se spoludědicem Kristovým, být postaven na roveň andělům a s patriarchy, apoštoly a proroky radostně vlastnit jako svůj úděl nebeské království. Jaké pronásledování a jaké útrapy by mohly tyto myšlenky překonat a porazit?

Když o tom mysl rozjímá, je statečná a vytrvalá, a duch, posílen jistotou pevné víry v život budoucího věku, se nezachvěje při žádných ďáblových hrozbách a výhrůžkách světa. Při pronásledování se uzavírá nepřátelsky země, ale je otevřeno nebe; hrozí antikrist, ale chrání Kristus; přichází smrt, ale následuje nesmrtelnost. Jaká je to čest a jaká vnitřní jistota odejít z tohoto světa radostně, odejít uprostřed soužení a úzkostí slavně, zavřít na chvíli oči, které se dívaly na lidi a na svět, a ihned je otevřít, aby uviděly Boha a Krista! Jak rychlý a šťastný přechod! Naráz jsi vzat ze země, abys byl usazen v království nebeském.

Na to je třeba myslet, nechat se tím prostoupit a rozjímat o tom dnem i nocí. Zastihne-li pronásledování Božího vojáka v takových myšlenkách, nebude možno zdolat jeho odvahu, odhodlanou k boji. Nebo kdyby byl odvolán ještě předtím, nezůstane bez odměny víra, která byla připravena k mučednictví. Bůh soudce dává odměnu bez ohledu na dobu: v pronásledování odměňuje zápas, v míru dobré svědomí.

RESPONSORIUM

Srov. Sk 20, 28; 1 Kor 4, 2

Dbejte na celé stádce, v kterém vás Duch Svatý ustanovil za představené. * Starejte se o Boží lid, vykoupený krví Božího Syna.

Když někdo něco spravuje, požaduje se od něho, aby na něj bylo spolehnutí. * Starejte se.

MODLITBA

Modleme se.

Vyslyš, Bože, prosby svého lidu a pro zásluhy svatého papeže Kalista, jehož mučednickou smrt si dnes připomínáme, chraň svou církev a pomáhej nám překonávat životní obtíže. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.

© 1999-2023 J. Vidéky