Narodil se koncem března 1389 ve Florencii jako syn notáře Niccola Pierozziho. Pod vlivem blahoslaveného Jana Dominiciho vstoupil v roce 1405 do řádu. Noviciát vykonal v Cortoně pod vedením blahoslaveného Vavřince z Ripafratty a pak studoval ve Fiesole. Žil velice přísným životem. V roce 1413 přijal kněžské svěcení. Zpočátku působil jako kazatel a zpovědník ve Florencii, další období svého života pak prožil především jako představený různých klášterů. V letech 1436-1444 byl prvním převorem a spoluzakladatelem slavného kláštera sv. Marka ve Florencii. Komunity bratří řídil s velkou moudrostí. V každém působišti odvedl kus reformátorské práce a všude ho provázela pověst svatého života. V roce 1439 se jako teolog účastnil Florentského koncilu a byl svědkem unie mezi východní a západní církví. Při této příležitosti jej poznal papež Evžen IV. a v roce 1446 jej jmenoval arcibiskupem ve Florencii. Jako arcibiskup pamatoval nejen na hospodářské a politické zájmy Florencie, ale byl také skvělým reformátorem, pastýřem, katechetou a kazatelem. Horlivě konal vizitace a odstraňoval všechny nepořádky. Patřil k předním teologům a pastoralistům své doby. Zemřel uprostřed svých bratří v klášteře sv. Marka 2. května 1459 a byl pohřben v klášterním kostele. Kanonizoval jej 31. května 1523 Hadrián VI.
Ranní chvály
Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Hluboké noci temnotu
jas Antonínův zahání;
života svého zázraky
a znameními nám září.
Byl bělostný svou čistotou,
vynikal světlem nauky,
biskup a pastýř nejlepší,
jenž vzorem ctností lidem byl.
Sám chudý, chudé miloval,
měl soucit s každým ubohým,
bez strachu zbloudilé hledal,
byl vlídný zvláště k pokorným.
Mezi mnohými jinými
Řád kazatelů si zvolil
aby se vědám věnoval
a mravy své též zušlechtil.
Ať sláva Bohu Otci zní
i tobě, Synu jediný,
i Duchu, který těší nás,
po všechny věky v každý čas. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Děkuji tomu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, že mě uznal za věrného a vzal mě do služby, aleluja.
Smiluj se nade mnou, Bože, *
jenž jsi tak milosrdný,
tak plný slitování, *
a moji nepravost zahlaď!
Smyj ze mne všechnu mou vinu *
a z mého hříchu mě očisť!
Uznávám, špatně jsem činil, *
svůj hřích mám na očích stále.
To proti tobě jsem hřešil, *
spáchal, co tobě se příčí,
takže tvůj soud je správný, *
tvůj ortel spravedlivý.
Vždyť jsem už narozen s vinou, *
matka mě počala s hříchem.
Ty máš rád upřímné srdce, *
v skrytu mě moudrosti učíš.
Pokrop mě yzopem, zas budu čistý, *
umyj mě, bělejší budu než sníh.
Veselí, radost mi zakusit dopřej, *
ať jásají kosti, které jsi zdrtil.
Odvrať se tváří od mých hříchů, *
všechny mé špatnosti nadobro zahlaď.
Stvoř ve mně čisté srdce, Pane, *
nového, stálého ducha mi dej.
Neodvrhuj mě od své tváře, *
ať ve mně trvá tvůj svatý duch.
Dej, ať se opět těším z tvé spásy, *
posil mě velkodušností.
Hříšníky budu učit tvým cestám, *
bezbožní k tobě se vrátí zas.
Před krveprolitím zachraň mě, Pane, *
zajásám, jak jsi spravedlivý!
Odemkni, Pane, opět má ústa, *
mé rty ti zapějí chvalozpěv.
V krvavých žertvách zálibu nemáš, *
obětí tou se ti nezavděčím.
Má oběť, Pane, je zkroušený duch, *
zdrcené srdce neodmítneš.
Oblaž, Pane, svou dobrotou Sión, *
zbuduj zas hradby Jeruzaléma!
Pak se ti zalíbí v obětech řádných, †
v zápalných žertvách a celopalech, *
na oltář budou ti býčky klást. △
Ant. Děkuji tomu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, že mě uznal za věrného a vzal mě do služby, aleluja.
Ant. 2 Pán vyvolil svého služebníka, aby pásl jeho dědictví, aleluja.
Hab 3, 2-4. 13a. 15-19
Zaslechl jsem Pane, tvé slovo, *
a zděsil jsem se.
Vidím tvůj záměr, Pane, *
během času jej zjevíš;
během času jej oznam, †
a když se rozhněváš, *
na milosrdenství pamatuj!
Bůh už se blíží od poledne, *
Svatý od faranských hor.
Jeho sláva pokrývá nebe *
a zemi naplňuje jeho vznešenost.
Jeho záře je jako svit slunce, †
z jeho rukou planou blesky, *
síla je v nich skryta.
Vyšel jsi svůj lid chránit, *
spasit ho se svým Pomazaným.
Svým ořům jsi udělal v moři cestu *
přes bahno velikých vod.
Slyšel jsem, a celý jsem se zachvěl, *
tvůj hlas mi roztřásl rty.
Až do kostí mi pronikl hrozný děs *
a nohy se mi podlomily.
Jen abych přečkal ten den tísně *
a svůj lid našel připravený!
Fíkovník už nevyraší, *
vinice nedají plody:
výnos oliv zklame, *
pole obilí neurodí.
Vyhynula stáda ovcí, *
ve stájích už není skotu.
Já však budu jásat v Pánu, *
radovat se z Boha, svého Spasitele.
Pán Bůh je má síla, *
mým nohám dává hbitost laní.
Jako vítěz mne dovede na výšiny *
a já mu budu žalmy zpívat. △
Ant. Pán vyvolil svého služebníka, aby pásl jeho dědictví, aleluja.
Ant. 3 Já budu pást své ovce. Ztracené budu hledat, rozptýlené přivedu zpět, aleluja.
Oslavuj Pána, Jeruzaléme, *
veleb Sióne, svého Boha!
On v tvých branách závory zpevnil, *
žehná tvým dětem, žijícím v tobě.
On tvé území v pokoji chrání, *
jadrnou pšenicí štědře tě sytí.
On své slovo sesílá na zem, *
co on vyřkne, se rozbíhá kvapem.
On dává sníh jak hebkou vlnu, *
jíní rozsévá jako popel.
Kroupy sype jak chlebové drobty, *
chladem jeho zmrzají vody:
sešle slovo, a roztají zase, *
větru dá zavát, a zas vody tekou.
Slova svá zjevil Jákobovi, *
zákony, příkazy Izraeli.
S žádným národem nejednal takto, *
žádnému jinému nedal svůj zákon. △
Ant. Já budu pást své ovce. Ztracené budu hledat, rozptýlené přivedu zpět, aleluja.
KRÁTKÉ ČTENÍ
1 Sol 2, 2b-4
Odvážili jsme se s důvěrou v našeho Boha kázat vám radostnou Boží zvěst i přes mnohý těžký zápas. Když vás totiž povzbuzujeme, nepramení to z nějakého falešného přesvědčení, z nějakých nepoctivých úmyslů, ani vás nechceme klamat. Ale Bůh nám svěřil evangelium, když nás napřed vyzkoušel, a proto se nechceme svým kázáním dělat pěknými v očích lidí, ale chceme se líbit Bohu.
KRÁTKÉ RESPONSORIUM
Uprostřed shromáždění otevřel mu Pán ústa. * Aleluja, aleluja. Uprostřed.
Pán ho naplnil duchem moudrosti a poznání. * Aleluja, aleluja. Sláva Otci. Uprostřed.
ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM
Ant. k Zachariášovu kantiku Vzbudím si věrného kněze, který bude jednat podle mého srdce a mého přání, zajistím mu dům, jenž potrvá, a on bude stále chodit přede mnou, aleluja.
Nebo: Veliký pokorou, bohatý chudobou a v těle anděl: ó svatý Antoníne, prosíme tě, oroduj za nás, aleluja.
PROSBY
Než Kristus vstoupil do nebe, síbil apoštolům Svatého Ducha. Obraťme se na Krista s prosbou:
Sešli nám svého Ducha.
Kriste, tys vstoupil do nebe, sešli nám toho, kterého Otec slíbil,
abychom byli vyzbrojeni mocí z výsosti.
Tys chtěl, aby tvoji učedníci byli opatrní jako hadi a bezelstní jako holubice,
skrze svého Ducha nás nauč prozíravosti a prostotě.
Přimlouvej se za nás po pravici Otcově jako náš Kněz,
modli se s námi jako Hlava církve.
Dej, ať ve svých bolestech máme účast na tvém utrpení,
abychom měli účast také na tvé slávě.
Otče náš.
MODLITBA
Bože, tys proslavil svatého biskupa Antonína darem moudrosti. Prosíme, vlej svým služebníkům ducha porozumění, pravdy a pokoje, aby celým srdcem poznávali, co je ti milé, a poznané ze všech sil uskutečňovali. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky