Bože, shlédni a pomoz.
Pane, pospěš mi pomáhat.
Sláva Otci, jako byla. Aleluja.
HYMNUS
Toť vskutku pravý Boží den,
zářící světlem blaživým,
Vždyť celý svět byl omyt v něm
přesvatou krví ze svých vin.
On vrátil slepým světla svit
a hříšným naděj znovu vlil,
kdo by se musel strachem chvít,
když Pán i lotru odpustil?
Úžas jal nad tím anděly,
kteří trest těla viděli,
že lotr Krista prosící
směl věčné slávy dosíci.
V tom nesmírné tkví tajemství:
By sňal hřích, který na všech lpí,
a zbavil svět vin veškerých,
vtělený Bůh smyl z těla hřích.
Může být větší vznešenost,
než když hřích milost vyhledá,
žár lásky spálí bázlivost
a když smrt nový život dá?
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčné všechno tvorstvo ctí. Amen.
Ve všední dny po velikonočním oktávu je možné použít následující hymnus:
Ať z výšin nebe radost zní,
ať jásá země, moře s ní,
že po kříži Pán z hrobu vstal
a smrtelníkům žití dal.
Vrací se milostivý čas,
den spásy zjevuje se zas,
v něm Beránkovou krví svět
tmy zbaven září jako květ.
Ta jeho smrt i s mučením
znamená odpuštění vin,
zas bez úhony ctnost se skví,
Pán smrtí dobyl vítězství.
V to skládáme svou naději,
že věřící teď snadněji
uvěří ve své vzkříšení,
jímž vejdou v život blažený.
Proto tu oběť bělostnou
ctěme vždy s myslí radostnou
my, od ní tolik poctění,
vždyť všechno dobré plyne z ní.
Buď věčně, Kriste, věrným svým
plesáním velikonočním.
Nás, milostí tvou vzkříšené,
vem k oslavě své vítězné.
Ježíši, každý tvor tě chval,
neboť jsi slavně z mrtvých vstal,
i Otce, Ducha milosti
ať věčně všechno tvorstvo ctí. Amen.
PSALMODIE
Ant. 1 Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň! Aleluja.
Oslavuj Pána, duše má, *
mé nitro jeho svaté jméno!
Oslavuj Pána, duše má, *
na jeho dobra nezapomeň!
Všechny tvé viny odpouští, *
ze všech tvých neduhů tě léčí;
tvůj život chrání záhuby, *
věnčí tě láskou, slitováním;
on blahem sytí tvoje dny, *
jak orlu obnovil tvou mladost.
Pán koná skutky milosti: *
všem utlačeným zjedná právo.
Ukázal cestu Mojžiši, *
své skutky dětem Izraele. △
Ant. Oslavuj Pána, duše má, na jeho dobra nezapomeň! Aleluja.
Ant. 2 Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý. Aleluja.
Vlídný a laskavý je Pán, *
shovívavý a milosrdný.
Nechce se ustavičně přít, *
navěky v hněvu setrvávat.
Nesplácí hříchy, nejedná, *
jak pro své viny zasloužíme.
Vždyť jak ční nebe nad zemí, *
tak velkou lásku má k svým věrným.
Jak od východu k západu *
vzdaluje od nás naše viny.
Jak otec dětem odpouští, *
Pán je k svým věrným milostivý.
Ví, z čeho jsme stvořeni, *
má na mysli, že jsme jen hlína.
Jsou jako tráva lidské dny: *
rozkvetou jako polní kvítek,
zavane vítr, sfoukne jej, *
a stopy po něm nezůstane. △
Ant. Jak otec dětem odpouští, Pán je k svým věrným milostivý. Aleluja.
Ant. 3 Oslavte Pána, díla Páně. Aleluja.
Však láska Páně do věků, *
je dobrotiv až k dětem dětí
u těch, kdo jeho smlouvu ctí *
a plní jeho přikázání.
Pán zřídil si trůn v nebesích *
a jeho vláda řídí vesmír.
Oslavte Pána, chvalte jej, †
vy jeho poslové, vy silní, *
kdo konáte, co on vám káže!
Oslavte Pána, zástupy, *
vy, kdo jste v službách jeho vůle!
Oslavte Pána, díla Páně, †
všude, kam sahá jeho vláda! *
Oslavuj Pána, duše má! △
Ant. Oslavte Pána, díla Páně. Aleluja.
Bůh vzkřísil Krista z mrtvých, aleluja.
Takže když věříme, můžeme zároveň v Boha i doufat, aleluja.
PRVNÍ ČTENÍ
Z knihy Zjevení svatého apoštola Jana
14,14 – 15,4
Hodina žně
Já, Jan, měl jsem vidění, a hle – bílý oblak a na oblaku sedí někdo podobný Synu člověka. Na hlavě měl zlatý věnec a v ruce ostrý srp. Potom vyšel z chrámu jiný anděl a silným hlasem volal na toho, který seděl na oblaku: „Dej se do práce svým srpem a žni! Přišla totiž hodina žně, obilí na zemi je úplně zralé.“ A tehdy ten, který seděl na oblaku, pustil se na zemi do práce svým srpem, a země byla požata.
Pak vyšel z chrámu v nebi ještě jiný anděl a také měl ostrý srp. Další anděl vyšel od oltáře, ten, který má moc nad ohněm, a zavolal silným hlasem na toho, který držel ostrý srp: „Dej se do práce svým ostrým srpem a uřež hrozny z pozemské vinice, protože bobule na ní jsou už úplně zralé.“ Pustil se tedy anděl svým srpem do práce na zemi, uřezal hrozny z pozemské vinice a naházel je do velkého lisu Božího hněvu. Lisovalo se mimo město a z lisu tekla krev a sahala koním až po uzdu na vzdálenost tisíc šest set honů.
A potom jsem viděl na nebi další znamení, veliké a podivuhodné: sedm andělů se sedmi posledními ranami, kterými se dovrší Boží hněv.
A viděl jsem něco jako průzračné moře smíšené s ohněm. U toho průzračného moře stáli ti, kdo zvítězili v boji se šelmou, s jejím obrazem a s číslem vyjadřujícím její jméno. Měli citery ke chvále Boží a zpívali píseň Mojžíše, Božího služebníka, a píseň Beránkovu:
„Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky,
Pane, Bože vševládný!
Spravedlivé a spolehlivé jsou tvé cesty,
králi národů!
Kdo by nevzdával, Pane, úctu
a slávu tvému jménu?
Vždyť ty jediný jsi svatý!
Všechny národy přijdou
a budou se před tebou klanět,
neboť se ukázalo, že tvá rozhodnutí jsou spravedlivá.“
RESPONSORIUM
Zj 15,3; Ex 15,11
Zpívali píseň Beránkovu: Veliké a podivuhodné jsou tvé skutky, Pane, Bože vševládný. * Spravedlivé a spolehlivé jsou tvé cesty, králi národů, aleluja.
Kdo je jako ty, vznešený ve svatosti, konáš podivuhodné věci. * Spravedlivé.
DRUHÉ ČTENÍ
Z traktátu „O Trojici“ od svatého Hilaria z Poitiers, biskupa
(Lib. 8,13-16: PL 10,246-249)
Přirozená jednota věřících v Bohu skrze vtělení Slova a svátost eucharistie
Jestliže se opravdu Slovo stalo tělem, pak také my opravdu přijímáme v Pánově pokrmu toto vtělené Slovo. Právem proto věříme, že v nás přirozeně zůstává; vždyť jakmile se narodil jako člověk, přijal také jednou provždy přirozenost našeho těla a svou lidskou přirozenost spojil ve spasitelném znamení těla, na němž máme účast, s přirozeností věčnou. A tak tvoříme všichni jednotu, neboť v Kristu je Otec a v nás je Kristus. Nuže, prostřednictvím těla je Kristus v nás a my jsme v něm; a to, co jsme my, je spolu s ním v Bohu.
Do jaké míry v něm prostřednictvím svátosti společenství těla a krve jsme, dosvědčuje on sám, když říká: Tento svět mě už neuvidí. Ale vy mě uvidíte, protože já jsem živ a také vy budete živi. Neboť já jsem ve svém Otci a vy ve mně a já ve vás. Kdyby měl přitom na mysli pouze jednotu vůle, proč by vykládal přímo o tom, jakého stupně a řádu má být jednota, která se má uskutečnit? Což ne proto, abychom věřili, že zatímco on je v Otci svou božskou přirozeností, my v něm jsme naopak v důsledku jeho tělesného zrození a on je přítomen v nás ve svátostném tajemství? Tak se tedy vysvětluje dokonalá jednota dosažená skrze Prostředníka: že zatímco my zůstáváme v něm, zůstává on v Otci; a zůstávaje v Otci zůstává v nás. A tak tedy dosahujeme jednoty s Otcem: když se Synem, který je v Otci přirozeně přítomen na základě svého zrození, jsme přirozeně v Otci také my, protože Syn v nás přirozeně zůstává.
O povaze této přirozené jednoty v nás říká on sám: Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm. Nebude v něm zajisté nikdo jiný, než v kom bude on sám. Jedině kdo jí Kristovo tělo, bude mít v sobě to, co on sám přijal.
O tajemství této dokonalé jednoty učil již dříve, když říkal: Tak jako mne poslal živý Otec a já žiji z Otce, tak i ten, kdo jí mé tělo, bude žít ze mne. Žije tedy skrze Otce; a stejným způsobem, jakým žije on skrze Otce, žijeme skrze jeho tělo i my.
Každého přirovnání se užívá k lepšímu porozumění, abychom na základě předloženého příkladu pochopili, oč se jedná. Nuže, hlavním motivem našeho života je, že při vší své tělesnosti máme v sobě Krista. Ten v nás zůstává skrze svoje tělo a my budeme žít skrze něho stejným způsobem, jakým žije on skrze Otce.
RESPONSORIUM
Jan 6,56; srov. Dt 4,7
Kdo jí mé tělo a pije mou krev, * zůstává ve mně a já v něm, aleluja.
Není jiný tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je náš Bůh blízko nám, kdykoli ho vzýváme. * Zůstává.
MODLITBA
Modleme se.
Bože, ty dáváš věřícím život, poníženým slávu a spravedlivým blaženost; vyslyš naše pokorné prosby a z nevyčerpatelného pokladu své lásky naplňuj naši touhu po těchto darech, které jsi nám ve své štědrosti slíbil. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.
Amen.
Text © Česká dominikánská provincie, 2015 a/nebo Česká biskupská konference, 2018.
© 1999-2023 J. Vidéky