23. říjen 2025

Sv. Jana Kapistránského, kněze
nezávazná památka

Narodil se 3. VI. 1386 v horském městečku Capestranu ve střední Itálii. Po vystudování práv se stal v Perugii soudcem (1413). Vstoupil k františkánům (1416) a po vysvěcení na kněze (kolem roku 1420) byl pověřen zakládáním přísnějších františkánských klášterů. Po roce 1425 vykonal mnoho cest po Itálii, do Francie, Holandska a Svaté země; svými kázáními strhoval davy v celé střední Evropě, též v mnoha městech v Čechách a na Moravě. Jako spoluorganizátor obrany křesťanské Evropy se velmi zasloužil o vítězství nad Turky u Bělehradu (1456). Brzy nato zemřel 23. X. 1456 v Iloku u Dunaje (v dnešním Chorvátsku). Za svatého byl prohlášen v roce 1690.

Modlitba se čtením

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Řízením Boha živého

a z milosrdenství jeho

vštípen jsem v Krista Ježíše,

v společenství jeho církve.

Sluší se mně i každému

v Krista Pána vštípenému

víc a víc se zelenati

a ovoce vydávati.

Ó Bože, dej pomoc k tomu,

abych byl vždy v církve domu

jako oliva zelená,

užitečná, utěšená.

Lásky oleje svatého,

pomazání Ducha tvého,

rač mi ty sám uděliti,

dej ho v lampě srdce míti.

Jako ony moudré panny,

jak se sluší na křesťany,

kteří Ženicha čekají,

Krista, v němž naději mají.

ŽALMY

1. ant. Hospodin je záštita mého života.

Žalm 18 (17), 31-51
Poděkování za záchranu a vítězství
Je-li Bůh s námi, kdo proti nám? (Řím 8,31)
IV (31-35)

Boží cesta je dokonalá, †

Hospodinovo slovo, tříbené ohněm, *

štítem je všem, kdo se k němu utíkají.

Neboť kdo je Bohem kromě Hospodina, *

kdo je skálou kromě našeho Boha?

Bůh, který mě opásává silou, *

činí mé chování dokonalým,

mým nohám dal hbitost jako nohám laní *

a postavil mě na výšiny,

mé ruce vycvičil k boji *

a mé paže k napínání bronzového luku.

Ant. Hospodin je záštita mého života.

2. ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.

V (36-46)

Dals mi svůj záchranný štít, †

tvá pravice mě podpírala *

a tvá starostlivost mě učinila mocným.

Mým krokům jsi otevřel širokou cestu, *

proto nezakolísaly mé nohy.

Honil jsem své nepřátele a dostihl je, *

nevrátil jsem se, dokud jsem je úplně nezničil.

Potřel jsem je, že se nemohli vzchopit, *

padli mi pod nohy.

Opásals mě statečností k boji, *

pode mě srazils mé protivníky,

Zahnals na útěk mé nepřátele *

a zničil ty, kdo mě nenávidí.

Křičeli o pomoc, ale nikdo jim nepomáhal, *

(volali) k Hospodinu, ale neslyšel je.

Rozdrtil jsem je jako prach na větru, *

jako bláto na ulicích jsem je rozšlapal.

Vyprostils mě, když se lid bouřil, *

vládcem národů jsi mě ustanovil.

Slouží mně lid, který jsem neznal, *

poslouchají mě na jediné slovo.

Cizinci se ucházejí o mou přízeň, *

strachem jsou stiženi, v hrůze opouštějí své tvrze.

Ant. Hospodine, tvá pravice mě podpírá.

3. ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.

VI (47-51)

Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála, *

sláva buď Bohu, mému spasiteli!

Bohu, který mě pověřil odplatou, *

pod moji moc národy sklonil.

Vysvobodil jsi mě od mých nepřátel, †

povýšils mě nad moje odpůrce, *

vyrvals mě z násilníkovy moci.

Proto tě budu, Hospodine, mezi národy chválit, *

opěvovat chci tvoje jméno.

Veliká vítězství jsi popřál svému králi, †

dáváš přízeň svému pomazanému, *

Davidovi a jeho potomstvu navěky.

Ant. Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli.

Otevři mé oči, Pane,

ať pozoruji divy tvého zákona.

PRVNÍ ČTENÍ

Z knihy Ester

5,1-5; 7,1-10

Král spolu s Amanem na hostině u Estery; Amanův konec

Třetího dne si Ester oblékla královské roucho a postavila se na vnitřní nádvoří královského domu proti královu příbytku. Král seděl na svém trůnu v zasedací síni proti vchodu do domu. Jakmile spatřil královnu Esteru stojící na nádvoří, zalíbila se jeho očím a vztáhl k ní zlaté žezlo, které držel v ruce. Ester se přiblížila a dotkla se konce žezla.

Tu jí král řekl: „Co si přeješ, královno Ester? Jaké je tvé přání? I kdyby sis přála polovinu království, bude ti dána.“ Ester odpověděla: „Uzná-li král za vhodné, nechť král s Amanem přijde dnes na hostinu, kterou jsem pro něho připravila.“ Král hned řekl: „Rychle jděte pro Amana, ať se splní Esteřino přání!“

A tak král s Amanem přišli, aby hodovali s královnou. Také druhého dne se král, když se rozjařil vínem, zeptal: „Jaké je tvé přání, Ester? Bude ti splněno. Co si přeješ? I kdyby sis přála polovinu mého království, dostaneš ji.“ Ona mu odpověděla: „Jestliže jsem získala tvou přízeň, králi, a uznáš-li to za vhodné, daruj mi můj život, o to tě žádám, a daruj mi můj lid, o to tě prosím. Vždyť já i můj lid jsme byli zaprodáni: máme být vyhlazeni, povražděni a zahubeni. Kéž jsme raději prodáni za otroky a otrokyně, to bych mlčela, protože tato nepříjemnost by nestála za to, aby se jí král obtěžoval.“

Král Achašveróš řekl: „Kdo a kde je ten, který se odvážil udělat něco takového?“ Ester odpověděla: „Naším protivníkem a nepřítelem je tenhle zvrhlík Aman.“ A ten, když to uslyšel, strnul hrůzou, tváří v tvář králi a královně.

Král se rozhněval, vstal od hostiny a odešel do zahrady u paláce. Také Aman vstal, aby si od královny Estery vyprosil život, neboť viděl, že král už rozhodl o jeho záhubě. Když se král vrátil ze zahrady do hodovní síně, shledal, že se Aman vrhl na pohovku, na níž byla Ester. Tu se král rozkřikl: „Chceš dokonce znásilnit královnu v mé přítomnosti a v mém domě!“ Ještě ani nedozněla ta slova z králových úst, a už zakryli Amanovi tvář. A Charbóna, jeden z dvořanů, kteří u krále konali službu, řekl: „Hle, před Amanovým domem už stojí šibenice, vysoká padesát loktů. Připravil ji pro Mardochea, který tím, co řekl, prokázal králi dobrou službu.“ Král na to řekl: „Pověste ho tam!“ Pověsili tedy Amana na šibenici, kterou připravil pro Mardochea; a králův hněv se utišil.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. Est 10,9; Iz 48,20

Izrael volal k Bohu, a Bůh zachránil svůj lid. * Vysvobodil jej ze všeho zlého a učinil veliká znamení mezi národy.

Jásavým hlasem zvěstujte: Hospodin vykoupil svého služebníka Jakuba. * Vysvobodil.

DRUHÉ ČTENÍ

Z traktátu „Zrcadlo kleriků“ od svatého Jana Kapistránského

(Pars 1, Venetiæ 1580,2)

Život řádných kleriků svítí a ozařuje druhé

Ti, kdo jsou povoláni k službě u oltáře Páně, mají dávat zářný příklad celým svým chvályhodným mravním životem, v němž už není žádná špína, žádná nečistota neřestí. Jako sůl země pro sebe i pro druhé mají důstojně vést společný život, a jako světlo světa mají s moudrou rozvahou osvěcovat ostatní, a tak dobře chápat, co zdůrazňoval náš nejvyšší učitel Ježíš Kristus nejen svým apoštolům a tehdejším učedníkům, ale i všem kněžím a klerikům, kteří přijdou po nich: Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.

Opravdu, po nečistých a špinavých klericích, prosáklých špínou neřestí a zapletených do řetězů zločinů, lidé šlapou jako po nejsprostším blátě, neboť ti se už nehodí, jak se předpokládá, ani sobě ani druhým k ničemu. Svatý Řehoř říká: „Když se někým opovrhuje pro jeho život, zbývá už jen pohrdnout i jeho kázáním.“

Když však duchovní zastávají svůj úřad dobře, zaslouží si dvojnásobnou odměnu, zvláště ti, kdo všechny své síly věnují kázání a vyučování. Ano, dvojnásobnou čest si zasluhují řádní kněží, jednak vzhledem k jejich postavení, jednak vzhledem k jejich osobnímu životu; jedna je časná a přechodná, druhá je duchovní a věčná. Neboť i když bydlí na zemi a jsou spolu se všemi smrtelnými tvory podrobeni nezbytnostem přirozenosti, přece se ze všech sil snaží žít podobně jako andělé v nebi, aby se líbili svému králi jako jeho chápaví služebníci. Proto, jako slunce vycházející světu na výšinách Božích, tak ať světlo kleriků svítí lidem, aby viděli jejich dobré skutky a velebili Otce v nebesích.

Vy jste světlo světa. A jako zdroj světla neozařuje sám sebe, ale rozlévá své paprsky kolem a ozařuje všechno ostatní, tak vzorný život řádných a spravedlivých kleriků svítí světlem svatosti a ozařuje ty, kdo se na ně dívají. Kdo je tedy ustanoven k tomu, aby se staral o jiné, ať ukazuje sám na sobě, jak se mají chovat jiní v domě Páně.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

1 Tim 5,17; Sir 4,24; 2 Tim 4,2

Ti, kdo všechny své síly věnují kázání a vyučování, zaslouží si dvojnásobnou odměnu. * Neboť po řeči se pozná moudrost a rozvaha v tom, jak mluví jazyk.

Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. * Neboť.

MODLITBA

Modleme se.

Bože, tys povolal svatého Jana Kapistránského, aby v dobách soužení posiloval tvůj křesťanský lid; pomáhej své církvi i dnes, aby žila v bezpečí a v trvalém míru. Prosíme o to skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky