13. srpen 2025

Sv. Ponciána, papeže, a Hippolyta, kněze, mučedníků
nezávazná památka

Na začátku vlády císaře Maximina (235) byli oba odsouzeni k nuceným pracím v dolech na ostrově Sardinii a v krátké době tam zemřeli vyčerpáni nezdravým prostředím, namáhavou prací a hrubým zacházením. Jejich památka se slavila společně v den, kdy byly za papeže Fabiána (236-250) jejich tělesné pozůstatky převezeny do Říma (13. VIII.): Poncián byl pohřben v Kalistových katakombách a Hippolyt v katakombách při cestě vedoucí do Tivoli (via Tiburtina).
Poncián byl papežem v letech 230-235. Císař Alexandr Severus (222-235) se nechoval ke křesťanům nepřátelsky. Byla to doba vnějšího klidu a organizačního upevňování církve, ale zároveň vnitřního rozdvojení přímo v Římě. První papežský rozkol skončil teprve krátce před jeho smrtí. Spolu se vzdoropapežem Hippolytem byl odsouzen k nuceným pracím v dolech. Po deportaci na Sardinii se vzdal papežského úřadu (28. IX. 235) a vyzval římské duchovenstvo, aby si zvolili jeho nástupce. Vzdoropapež následoval jeho příkladu a vybídl své stoupence, aby se podřídili novému papeži.
Hippolyt pocházel pravděpodobně z Malé Asie nebo z Alexandrie, byl žákem sv. Ireneje a za papeže Viktora I. (189-199) zaujímal významné postavení jako teolog a církevní spisovatel. Na podstavci sochy, kterou mu jeho příznivci později postavili, je uvedeno jeho 15 spisů z nejrůznějších oborů. Nynější druhá anafora a modlitba pro svěcení biskupa mají svůj základ v jím zaznamenaném textu. Když se stal papežem bývalý otrok Zefyrin (199-217) a za nejbližšího spolupracovníka si vybral jáhna Kalista (také propuštěného otroka), vyčítal mu Hippolyt nepřesné vyjadřování o třech božských Osobách, jeho vlastní výroky však v tomto ohledu také nebyly zcela správné. Po jeho smrti (217) neuznal volbu nového papeže Kalista I. a přešel do otevřeného odboje. Stavěl se proti přijímání kajících odpadlíků zpět do církve a proti manželským sňatkům svobodných žen s otroky. Jako první vzdoropapež setrval v opozici i proti dalším dvěma papežům. Před svou mučednickou smrtí však vyzval své stoupence k obnovení jednoty.

Nešpory

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Když krásu Božích stvoření

bedlivě rozvažuji,

divím se a k velebení

Tvůrce se povzbuzuji.

Nemohu, než se diviti

Boží všemohoucnosti,

dobrotu jeho chváliti,

klaněti se moudrosti.

Buď chválen Stvořitel všeho,

nyní i času každého.

Když slunce jasně svítící,

zářící barvou zlatou,

nevystihlou moc mající

z božských pokladů vzatou,

jasným bleskem osvícenou

tvář světu ukazuje,

moc Boží nevystiženou

všem lidem vypravuje.

Buď chválen Stvořitel všeho,

nyní i času každého.

Sladce zpívají ptáčkové,

velebí Tvůrce svého,

jenž jim dal hlasy takové,

zhynuli by bez něho.

Rovněž i kvítečky krásné

rozličné barevnosti

nejsou nic než hlasy jasné

k chvále Boží mocnosti.

Buď chválen Stvořitel všeho,

nyní i času každého.

Vidím oblohu nebeskou

hvězdami okrášlenou,

dole pak širokost zemskou

kvítím přiozdobenou

a cokoli je pěkného

a hodného vidění,

chválím Stvořitele svého,

neb je hoden chválení.

Buď chválen Stvořitel všeho,

nyní i času každého.

ŽALMY

1. ant. Kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem.

Žalm 126 (125)
Bůh je naše radost a naděje
Jako máte účast v soužení, tak budete mít účast i v útěše. (2 Kor 1,7)

Když Hospodin přiváděl siónské zajatce, *

byli jsme jako ve snách.

Tehdy byla naše ústa plná smíchu *

a náš jazyk plný jásotu.

Tehdy se říkalo mezi pohany: *

„Velkou věc s nimi udělal Hospodin!“

Ano, velkou věc s námi udělal Hospodin, *

naplnila nás radost.

Hospodine, změň náš osud, *

jako se mění údolí na jihu země.

Kdo sejí v slzách, *

žnout budou s jásotem.

Vycházejí s pláčem, *

když nesou semeno k setí:

přijdou však s jásotem *

a přinesou své snopy.

Ant. Kdo sejí v slzách, žnout budou s jásotem.

2. ant. Zbuduj nám, Hospodine, náš dům a chraň naše město.

Žalm 127 (126)
Lidská námaha je marná, nepomáhá-li Bůh
Jste Boží stavba. (1 Kor 3,9)

Když nestaví dům Hospodin, *

marně se lopotí, kdo ho stavějí;

když nestřeží město Hospodin, *

marně bdí strážce.

Marné je časně vstávat, †

dlouho vysedávat u práce, jíst chléb námahy; *

neboť svým miláčkům dává ho ve spánku.

Hle, Hospodinovým darem jsou synové, *

odměnou je plod lůna.

Čím jsou bojovníku šípy v ruce, *

tím jsou synové z mladých let.

Šťastný muž, který jimi naplnil svůj toulec; *

nepřijdou do hanby, když se budou v branách soudit s protivníky.

Ant. Zbuduj nám, Hospodine, náš dům a chraň naše město.

3. ant. Kristus je dříve zrozený než celé tvorstvo, on má ve všem prvenství.

Kantikum
Kristus je dříve zrozený než celé tvorstvo a prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých

Srov. Kol 1,12-20

Radostně (děkujme) Bohu Otci, *

že (nás) uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle.

On nás totiž vytrhl z moci temnosti *

a převedl do království svého milovaného Syna.

V něm máme vykoupení *

a odpuštění hříchů.

On je (věrný) obraz neviditelného Boha, *

dříve zrozený než celé tvorstvo.

V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, *

(svět) viditelný i neviditelný:

ať jsou to (andělé) při trůnu, ať jsou to panstva, †

ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. *

Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho.

(Kristus) je dříve než všechno (ostatní) *

a všechno trvá v něm.

A on je hlava těla, *

to je církve:

on je počátek, †

prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. *

Tak má ve všem prvenství.

(Bůh totiž) rozhodl, *

aby se v něm usídlila veškerá plnost (dokonalosti),

a že skrze něho usmíří se sebou všecko (tvorstvo) †

jak na nebi, tak na zemi *

tím, že jeho krví (prolitou) na kříži zjedná pokoj.

Ant. Kristus je dříve zrozený než celé tvorstvo, on má ve všem prvenství.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Ef 3,20-21

Bohu, který má moc vykonat na nás věci nad pomyšlení nesmírně vznešenější, než my prosíme nebo chápeme, tomu buď sláva v církvi ve spojení s Kristem Ježíšem, po všechna pokolení na věčné věky. Amen.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Na tebe spoléhám, Hospodine, * vysvoboď mě a smiluj se nade mnou. Na tebe.

Nezahlazuj mou duši s hříšníky, * vysvoboď mě a smiluj se nade mnou. Sláva Otci. Na tebe.

KANTIKUM PANNY MARIE

Antifona ke kantiku Panny Marie: Učinil mi veliké věci ten, který je mocný; jeho jméno je svaté.

PROSBY

Bůh seslal svého Syna, aby nás vykoupil a svým životem nám dal příklad k následování. Pokorně ho prosme:

Bože, ať tě svým životem chválíme.

Děkujeme ti za to, žes nás od věků vyvolil a povolal,

abychom získali slávu našeho Pána Ježíše Krista.

Sjednocuj v pravdě svého slova všechny, kdo vyznávají tvé svaté jméno,

a spojuj je poutem své lásky.

Stvořiteli světa, tvůj Syn chtěl pracovat svýma rukama mezi lidmi a s lidmi,

pamatuj na všechny, kteří si v potu tváře vydělávají svůj denní chléb.

Pamatuj také na ty, kdo se věnují službě bližnímu,

aby se nedali odradit od svého úmyslu nezdarem nebo lidskou lhostejností.

Prokaž našim zemřelým bratřím a sestrám své milosrdenství

a nevydávej je do moci zlého ducha.

Otče náš.

MODLITBA

Prosíme tě, Bože, ať věrnost svatých mučedníků Ponciána a Hippolyta povzbuzuje naši lásku k tobě a upevňuje naši víru. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky