17. září 2025

Sv. Kornélia, papeže, a Cypriána, biskupa, mučedníků
nezávazná památka
(jen v Čechách)

Kornélius byl původem Říman a žil v 1. polovině 3. století. Po smrti papeže Fabiána (250) se stal jeho nástupcem, ale až v roce 251, protože císař Decius se rozhodl definitivně zlikvidovat křesťanství, a proto zakázal volbu nového římského biskupa. Věřící však začali sami v zástupech přicházet na úřady a hlásili, že jsou křesťané; pro velké množství obviněných musely pak být ukládány menší tresty. Ale bylo dost i těch, kdo v té době zapřeli svou víru. Při jejich návratu do církve hájili papežové zásadu, že po vykonaném pokání mohou být znovu přijati. Učený římský kněz Novacián neuznával možnost kajícího návratu a dal se od svých stoupenců zvolit za protipapeže (251). Na římské synodě pak byli téhož roku novaciáni odsouzeni jako bludaři a rozkolníci. Kornélius byl po roce zatčen a vypovězen z Říma. Zemřel v červnu 253 v místech, kde je dnešní Civitavecchia. Koncem 3. století byly jeho ostatky přeneseny do Kalistových katakomb; dnes jsou uloženy v kostele Panny Marie v římské čtvrti Trastevere.
Cyprián se narodil kolem roku 210 v severoafrické pohanské rodině. Věnoval se řečnictví, po přijetí křesťanství (246) se stal knězem (248) a od roku 249 byl biskupem v Kartágu (v dnešním Tunisku). Podporoval papeže Kornélia v boji proti novaciánům a posiloval jeho autoritu mezi ostatními biskupy. Ve svých spisech pojednával nejčastěji o církvi a její jednotě a povzbuzoval pronásledované křesťany k statečnosti. Když severní Afriku sužovaly loupeživé nájezdy barbarských kmenů a morová nákaza, organizoval duchovní i hmotnou pomoc. Po roce 255 nechtěl uznávat platnost křtu uděleného od heretiků, a proto došlo mezi ním a papežem Štěpánem k určitému napětí. Dříve než došlo k vyřešení sporu, byl za pronásledování 14. IX. 258 v Kartágu sťat. Jeho ostatky dal Karel Veliký převézt do opatství Compiégne v Lyonu ve Francii. Jejich památka se slavila už od počátku společně; u nás (v Čechách) se kvůli svátku sv. Ludmily překládá z 16. IX. na dnešní den.

Ranní chvály

Bože, pospěš mi na pomoc.

Slyš naše volání.

Sláva Otci, jako byla. Aleluja.

HYMNUS

Noc temnou přečkavše,

velicí i malí,

jitra se dočkavše

zdraví jsme vstali;

vzdejme za to chválu

věčnému Králi.

Díky, Pane milý,

žes o nás péči měl

a žes v každé chvíli,

vždy nad námi bděl,

abychom ve zdraví

vstali, jak tys chtěl.

Teď se poroučíme

tvé svaté milosti,

s vírou tě prosíme,

rač nás z výsosti

spravovati, vésti

vždy svou moudrostí.

Dodávej nám síly

v našem povolání,

Pane Bože milý,

dej požehnání

jednomu každému

v jeho konání.

Neb bez tvé pomoci

naprosto marné je,

že ve dne i v noci

člověk pracuje;

jenom s tvou pomocí

k cíli směřuje.

ŽALMY

1. ant. Plné důvěry je mé srdce, Bože, plné důvěry je mé srdce. 

Žalm 108 (107)
Důvěra v Boha a prosba o pomoc
Protože Syn Boží je vyvýšen nad nebesa, hlásá se jeho sláva po celé zemi. (Arnobius)

Plné důvěry je mé srdce, Bože, †

plné důvěry je mé srdce, *

 budu zpívat a hrát.

Probuď se, má duše, probuď se, citero a harfo, *

chci vzbudit jitřenku.

Budu tě chválit mezi národy, Hospodine, *

budu tě oslavovat mezi pohany,

protože tvá milost je veliká až k nebi, *

tvá věrnost až do oblak.

Ukaž se ve své vznešenosti na nebesích, Bože, *

nad celou zemí nechť je tvá sláva!

Aby se zachránili tvoji miláčkové, *

pomoz svou pravicí a vyslyš nás!

Bůh pravil ve své svatyni: †

„S radostí rozdělím Sichem *

a rozměřím údolí Sukkot.

Mně patří území Gilead a Manasse, *

a Efraim je přilba mé hlavy, Juda mé žezlo.

Moab je má nádoba k umývání, †

na Edom hodím svůj střevíc, *

vítězně zajásám nad Filištínskem.“

Kdo mě přivede k opevněnému městu, *

kdo mě dovede do Edomska?

Zda ne ty, Bože, který jsi nás opustil; *

a již netáhneš, Bože, s našimi vojsky?

Přispěj nám na pomoc proti nepříteli, *

vždyť marná je lidská podpora.

S Bohem si povedeme udatně, *

on pošlape naše nepřátele.

Ant. Plné důvěry je mé srdce, Bože, plné důvěry je mé srdce.

2. ant. Bůh mě oblékl v roucho spásy a oděl mě šatem spravedlnosti.

Kantikum
Radost nad novým Jeruzalémem

Iz 61,10 – 62,5

Uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém... bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. (Zj 21,2)

Radostí budu jásat v Hospodinu, *

má duše zaplesá v mém Bohu,

neboť mi oblékl roucho spásy, *

oděl mě šatem spravedlnosti

jako ženicha okrášleného věncem, *

jako nevěstu ozdobenou šperky.

Jako země rodí rostlinstvo, *

jako zahrada dává vzejít setbě,

tak Pán, Hospodin, dá vyrašit spravedlnosti *

a slávě před všemi národy.

Kvůli Siónu neumlknu, *

kvůli Jeruzalému neutichnu,

dokud jeho spravedlnost nevzejde jak světlo, *

dokud se jeho spása nerozhoří jak pochodeň.

Tu národy uvidí tvou spravedlnost *

a všichni králové tvou slávu.

Obdaří tě novým jménem, *

které určí Hospodinova ústa.

Budeš nádhernou korunou v Hospodinově ruce, *

královskou čelenkou v dlani svého Boha.

Nebudeš se již nazývat „Opuštěná“ *

a tvá zem „Osamělá“.

Tvým jménem bude „Mé zalíbení je v ní“ *

a jméno tvé země „V manželství daná“,

neboť si v tobě zalíbil Hospodin *

a tvá země dostane muže.

Jako se jinoch snoubí s pannou, *

tak se s tebou zasnoubí tvoji synové.

Jako se raduje z nevěsty ženich, *

tak se tvůj Bůh zaraduje z tebe.

Ant. Bůh mě oblékl v roucho spásy a oděl mě šatem spravedlnosti.

3. ant. Pokud žiji, chci chválit Hospodina.

Žalm 146 (145)
Blaženost těch, kdo doufají v Boha
Chválíme Boha svým životem, to znamená svým jednáním. (Arnobius)

Duše má, chval Hospodina! †

Pokud žiji, chci chválit Hospodina, *

pokud budu, chci opěvovat svého Boha.

Nespoléhejte na knížata, *

na člověka, u něho není spásy.

Vrací se do své půdy, když vyjde jeho dech, *

tehdy se zhatí všechny jeho plány.

Šťastný, komu pomáhá Bůh Jakubův, *

kdo doufá v Hospodina, svého Boha.

On učinil nebe i zemi, *

moře i vše, co je v nich.

On zachovává věrnost navěky, †

zjednává právo utlačeným, *

dává chléb lačným.

Hospodin vysvobozuje vězně, *

Hospodin otvírá oči slepým,

Hospodin napřimuje sklíčené, *

Hospodin miluje spravedlivé.

Hospodin chrání přistěhovalce, †

podporuje sirotka a vdovu, *

ale mate cestu bezbožníků.

Hospodin bude vládnout na věky, *

tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

Ant. Pokud žiji, chci chválit Hospodina.

KRÁTKÉ ČTENÍ

Dt 4,39-40a

Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi, není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Ustavičně chci velebit Hospodina, * vždy bude v mých ústech jeho chvála. Ustavičně.

Vysvobodil mě ze všech obav, * vždy bude v mých ústech jeho chvála. Sláva Otci. Ustavičně.

ZACHARIÁŠOVO KANTIKUM

Antifona k Zachariášovu kantiku: Vzácná je smrt, která platí krví za nesmrtelnost.

PROSBY

Kristus, dokonalá podoba slávy Otcovy, všechno udržuje svým mocným slovem. S láskou ho vzývejme:

Vyslyš nás, Králi věčné slávy.

Pane, od tebe pochází naše víra a ty ji vedeš k dokonalosti,

děkujeme ti, že jsi nás povolal z temnot do svého podivuhodného světla.

Tys otvíral oči slepým a hluchým vracel sluch,

pomáhej i naší malé víře.

Pane, dej nám milost, ať stále zůstáváme ve tvé lásce,

aby nás nic nerozdělovalo.

Dej nám obstát v pokušení, vytrvat v soužení

a děkovat ti ve štěstí.

Otče náš.

MODLITBA

Bože, tys dal svému lidu horlivé pastýře a statečné mučedníky Kornélia a Cypriána; na jejich přímluvu posiluj naši vytrvalost ve víře a veď nás, abychom horlivě usilovali o jednotu církve. Skrze tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s tebou v jednotě Ducha Svatého žije a kraluje po všechny věky věků.

Amen.

Text © Česká biskupská konference, 2018

© 1999-2024 J. Vidéky