MEZIDOBÍ

1. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Začátek knihy Sirachovcovy

{r:Sir}1,1-25{/r} (řec. 1-20)

Tajemství Boží moudrosti

{v}1,1{/v}Všechna moudrost přichází od Boha

a je s_ním navěky.

{v}2{/v}Písek moře a kapky deště

a dny staletí – kdo může spočítat?

{v}3{/v}Výši nebes a šíři země,

hloubku moře – kdo může změřit?

{v}4{/v}Dříve než to všechno byla stvořena moudrost,

zkušená rozvaha je od věčnosti.

{v}5{/v}Zdroj moudrosti je Boží slovo na výsostech,

věčné příkazy jsou její cesty.

{v}6{/v}Kořen moudrosti – komu byl odhalen,

a záměry její – kdo poznává?

{v}7{/v}Znalost moudrosti – komu byla zjevena,

bohatou zkušenost – kdo pochopil?

{v}8{/v}Pouze jeden je moudrý, nesmírně strašný,

ten, který sedí na svém trůnu – Pán.

{v}9{/v}On ji stvořil,

viděl ji a spočítal

a vylil ji na všechna svá díla,

{v}10{/v}na vše, co žije, podle své štědrosti;

udělil ji těm, kteří ho milují.

{v}11{/v}Bázeň před Pánem je čest a sláva,

veselost a koruna radosti.

{v}12{/v}Bázeň před Pánem občerstvuje srdce

a přináší radost, veselí a dlouhý život.

{v}13{/v}Tomu, kdo se bojí Pána, nakonec bude dobře

a bude požehnán v_den své smrti.

{v}14{/v}Počátek moudrosti je bát se Pána,

věrným byla vrozena už v_mateřském lůně.

{v}15{/v}Mezi lidmi se usadila od pradávna,

věrně se přimkla k_jejich potomstvu.

{v}16{/v}Naplnění moudrosti je bát se Pána,

opájí (lidi) svými plody.

{v}17{/v}Celý jejich dům plní skvosty

a spižírny svými plody.

{v}18{/v}Koruna moudrosti je bázeň před Pánem,

dává vzejít blahu a zdraví.

{v}19{/v}Dává vyprýštit vědě a moudré rozvaze,

rozhojňuje slávu těm, kdo ji mají.

{v}20{/v}Kořen moudrosti je bát se Pána

a její ratolest je dlouhý život.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Sir 1,7a.10a.1a.9a{/r} (řec. 1,6.10.1)

Kořen moudrosti – komu byl odhalen, a záměry její – kdo poznává? Nejvyšší ji vylil na vše, co žije, {*} udělil ji těm, kteří ho milují.

Všechna moudrost přichází od Boha, a je s_ním navěky. {*} Udělil ji těm, kteří ho milují.

Z_listu svatého Klementa I., papeže, Korinťanům

(Cap. 59,2–60,4; 61,3: Funk 1,135-141)

Boží Slovo na výsosti je pramenem moudrosti

Budeme vytrvale a naléhavě prosit Stvořitele všeho, aby v_celém světě bděl nad spásou těch, které počítá ke svým vyvoleným, skrze svého milovaného služebníka Ježíše Krista. Skrze něho nás povolal z_temnoty ke světlu,{fnr}1{/fnr} z_nevědomosti k_poznání slávy svého jména, abychom v_jeho jméno doufali. V_něm je prvopočátek všeho stvoření. Tys otevřel oči našich srdcí,{fnr}2{/fnr} abychom poznali, že ty jsi ten jediný Nejvyšší mezi nejvyššími, Svatý mezi svatými.{fnr}3{/fnr} Ty ponižuješ pýchu domýšlivých{fnr}4{/fnr} a maříš úklady pohanů,{fnr}5{/fnr} pozvedáš ponížené a domýšlivé ponižuješ.{fnr}6{/fnr} Obohacuješ a ochuzuješ,{fnr}7{/fnr} vydáváš na smrt i_obdařuješ životem.{fnr}8{/fnr} Jsi jediný dobrodinec duchů a Bůh všech tvorů;{fnr}9{/fnr} nahlížíš do propastí,{fnr}10{/fnr} bdíš nad lidskými skutky, pomáháš těm, kdo jsou v_nebezpečí, a zachraňuješ zoufalé.{fnr}11{/fnr} Ty jsi stvořitel a pán všech duchů. Rozmnožuješ národy na zemi a ze všech jsi vyvolil ty, kteří tě milují skrze Ježíše Krista, tvého milovaného služebníka. Skrze něho jsi nás poučil, posvětil a vyvýšil.

Prosíme tě, Hospodine, buď naším pomocníkem a ochráncem.{fnr}12{/fnr} Přispěj těm z_nás, kteří jsou v_soužení, nad poníženými se slituj, sklíčené pozdvihni, ukaž se prosícím, nemocné uzdrav. Ty v_tvém lidu, kteří bloudí, uveď na správnou cestu. Nasyť lačné, vysvoboď naše vězně, posilni bezmocné, utěš bázlivé. Ať poznají všechny národy, že ty jediný jsi Bůh,{fnr}13{/fnr} Ježíš Kristus že je tvůj služebník a my tvůj lid, ovce tvé pastvy.{fnr}14{/fnr}

Na poznatelných účincích jsi ukázal neměnný řád světa. Ty, Pane, jsi stvořil okrsek země, jsi věrný po všechna pokolení, spravedlivý v_soudech, obdivuhodný v_síle a velebnosti. Moudře tvoříš a rozumně udržuješ, co jsi stvořil. Jsi dobrý ve všem, co je vidět, a laskavý k_těm, kdo v_tebe důvěřují. Milostivý a plný slitování, odpusť nám naše hříchy a nepravosti, poklesky a nedbalosti!

Nepočítej hříchy svých služebníků a služebnic, nýbrž nás očisť očistou své pravdy a veď naše kroky,{fnr}15{/fnr} abychom žili v_čistotě srdce{fnr}16{/fnr} a činili, co se líbí{fnr}17{/fnr} tobě i_našim vládcům.

Ano, Hospodine, ukaž nám svou tvář k_dobrému pokoji.{fnr}18{/fnr} Ať nás tvá mocná ruka střeží a tvé rameno{fnr}19{/fnr} ať nás ochrání před každým hříchem i_před těmi, kteří nás nespravedlivě nenávidí.

Dej svornost a pokoj nám i_všem obyvatelům země, jako jsi dal našim otcům, když k_tobě volali ve víře a v_pravdě.{fnr}20{/fnr} Ty jediný nám můžeš prokázat tato i_ještě větší dobrodiní. Tebe velebíme skrze velekněze a ochránce našich duší Ježíše Krista, skrze něhož buď tobě sláva a moc nyní i_po všechna pokolení až na věky. Amen.

{fn:1}Srov. {r}1 Petr 2,9{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ef 1,18{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Iz 57,15{/r} (LXX).{/fn} {fn:4}Srov. {r}Iz 57,16{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Žl 33 (32),10{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Lk 1,51-52{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}1 Sam 2,7{/r}; {r}Lk 1,53{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Dt 32,39{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Nm 16,22{/r}; {r}27,16{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Dan 3,55{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Jdt 9,11{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}Žl 115 (114),9{/r}.{/fn} {fn:13}Srov. {r}1 Král 8,60{/r}.{/fn} {fn:14}{r}Žl 79 (78),13{/r}; Srov. {r}Žl 95 (94),7{/r}; {r:Žl}100 (99),3{/r}.{/fn} {fn:15}Srov. {r}Žl 119 (118),133{/r}.{/fn} {fn:16}Srov. {r}1 Král 9,4{/r}.{/fn} {fn:17}Srov. {r}Dt 12,25{/r}.{/fn} {fn:18}Srov. {r}Žl 67 (66),2{/r}; {r:Žl}80 (79),4{/r}.{/fn} {fn:19}Srov. {r}Žl 136 (135),12{/r}.{/fn} {fn:20}Srov. {r}Žl 116 (115),13{/r}; {r}1 Tim 2,7{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Žl 77 (76), 14-16

Který Bůh je tak veliký jako Bůh náš? {*} Ty jsi Bůh, který činí divy.

Národům jsi dal poznat svou moc, svým ramenem jsi vykoupil svůj národ. {*} Ty jsi Bůh, který činí divy.

Z_knihy Sirachovcovy

{r:Sir}11,12-30{/r} (řec. 12-28)

Důvěra v_Boha

(Kdo) {v}11,12{/v}je slabý a potřebuje pomoc,

nemá sílu, topí se v_bídě,

ale oči Páně na něj vlídně shlížejí.

Zdvihne ho z_ponížení

{v}13{/v}a vyvýší jeho hlavu,

takže mnozí nad ním užasnou.

{v}14{/v}Dobro i_zlo, život i_smrt,

chudoba i_bohatství jsou od Pána.

{v}15{/v}Od Pána je moudrost, rozvaha a poznání zákona,

láska a správné chování pochází od něho.

{v}16{/v}Pošetilost a temnota jsou stvořeny pro hříšníky;

ti, kdo se kochají zlem, zestárnou s_ním.

{v}17{/v}Dary Páně zůstanou u_zbožných

a jeho přízeň je učiní šťastnými navždy.

{v}18{/v}Někdo zbohatne šetřením a skrblictvím

a to je jeho odměna:

{v}19{/v}Řekne-li: „Našel jsem pokoj,

a nyní budu užívat svého jmění,“

neví, jak dlouho to potrvá,

všechno zanechá cizím a umře.

{v}20{/v}Zůstaň ve svém zaměstnání a uplatňuj se v_něm,

zestárni ve svém povolání.

{v}21{/v}Neobdivuj skutky hříšníka,

ale důvěřuj v_Pána a vytrvej ve své námaze,

protože snadné je v_očích Páně

rychle, ba znenadání obohatit chudáka.

{v}22{/v}Požehnání Páně je odměnou zbožnému

a v_pravý čas rozkvete jeho naděje.

{v}23{/v}Neříkej: „Co bych se ještě namáhal,

co mi ještě nyní zbývá?“

{v}24{/v}Neříkej: „Mám všeho dost,

co by se mi nyní mohlo stát zlého?“

{v}25{/v}V_čas štěstí se nepamatuje na neštěstí

a v_čas neštěstí se nevzpomíná na štěstí.

{v}26{/v}Vždyť pro Pána je snadné v_den skonání

každému odplatit podle jeho chování.

{v}27{/v}Zlý čas dává zapomenout na radost,

a při poslední hodině člověka se odhalí jeho skutky.

{v}28{/v}Před smrtí nikoho nenazývej šťastným,

protože člověk se pozná podle svého konce.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Sir 11,19.20{/r}; srov. {r}Lk 12,17.18{/r}

Řekne-li boháč: „Našel jsem pokoj a nyní budu užívat svého jmění,“ {*} neví, jak dlouho to potrvá, všechno zanechá cizím a umře.

Uvažoval sám pro sebe: Strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i_své zásoby. {*} Neví, jak dlouho to potrvá, všechno zanechá cizím a umře.

Z_řeholních pravidel svatého Basila Velikého, biskupa

(Regulæ fusius tractatæ, Resp. 2,1: PG 31,908-910)

Schopnost milovat je nám vrozena

Láska k_Bohu nepotřebuje učitele. Právě tak jako nás nikdo neučil radovat se ze světla, toužit po životě, mít rád ty, kteří nás přivedli na svět a vychovali. A podobně, vlastně daleko víc, ani touha po Bohu nepřichází zvenčí dík nějakému cvičení či vyučování, nýbrž od chvíle, kdy živý tvor, mám na mysli člověka, začíná existovat, je do nás v_zárodku vložena duchovní schopnost a potřeba milovat. Tuto schopnost podchycuje škola Božích přikázání, pečlivě ji pěstuje, rozumně živí a s_Boží pomocí ji přivádí k_dokonalosti.

Líbí se mi vaše horlivost, nezbytná pro dosažení tohoto cíle. Dá-li Bůh, s_přispěním vašich modliteb se pokusíme v_moci Ducha Svatého, která nám byla dána, rozdmýchat jiskérku božské lásky, která je ve vás skryta.

Především si řekněme, že jsme už předem dostali od Boha sílu a schopnost plnit všechna přikázání, která nám dal. Takže si nemůžeme ani stěžovat, že se od nás žádá něco mimořádného, ani se pyšnit, že vracíme víc, než jsme dostali. Jestliže tedy těchto sil a schopností správně a náležitě užíváme, žijeme zbožným a ctnostným životem. Jestliže jich však užíváme špatně, řítíme se do neřesti.

Takže podstatu neřesti tvoří, když toho, co nám Bůh dal ke konání dobra, užíváme v_rozporu s_jeho přikázáními k_něčemu zlému. Naopak ctnost, kterou od nás Bůh požaduje, spočívá v_tom, že toho všeho budeme užívat v_dobrém svědomí a podle přikázání Páně.

Tak, a nyní budeme v_témže smyslu mluvit o_lásce. Když jsme dostali příkaz milovat Boha, dostali jsme zároveň schopnost milovat, která je nám hned od samého prvního okamžiku vrozena. Nepotřebujeme k_tomu vnější důkazy. Každý se totiž o_tom může sám a na sobě přesvědčit. Toužíme přece přirozeně po tom, co je krásné a dobré, byť se každému může zdát krásným a dobrým něco jiného. Nikdo nás nemohl učit lásce k_příbuzným a přátelům a ty, kteří nám prokazují dobro, zahrnujeme přece sami od sebe veškerou přízní.

Nuže, copak je něco obdivuhodnějšího než Boží krása? Nebo jaké pomyšlení je milejší a sladší než pomyšlení na Boží velkolepost? Je nějaká touha tak mocná a tak silná jako ta, kterou Bůh probouzí v_duši, která byla očištěna od veškeré neřesti a rozechvělá láskou volá: Jsem nemocná láskou?{fnr}1{/fnr} Zcela nevyslovitelná a nepopsatelná je skvělost Boží krásy!

{fn:1}{r}Pís 2,5{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 18,2-3{/r}

Miluji tě, Hospodine, má sílo, {*} Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj.

Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám. {*} Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj.

Z_knihy Sirachovcovy

{r:Sir}24,1b-33{/r} (řec. 1-23)

Moudrost ve stvoření a v_dějinách Izraele

{v}1{/v}Moudrost se sama chválí

a slaví uprostřed svého lidu.

{v}2{/v}Otvírá svá ústa ve shromáždění Nejvyššího

a velebí se před jeho zástupy:

{v}3{/v}„Vyšla jsem z_úst Nejvyššího,

jako mlha jsem přikryla zemi.

{v}4{/v}Na výsostech jsem se ubytovala,

na sloupu z_oblaků mám svůj trůn.

{v}5{/v}Okruh nebe jsem sama obcházela

i_nejhlubší propasti jsem procházela.

{v}6{/v}Vládla jsem na vlnách moře i_na celé zemi,

u_všech národů a kmenů.

{v}7{/v}U_nich všech jsem hledala odpočinek,

u_koho bych se mohla usadit.

{v}8{/v}Tu mi dal tvůrce veškerenstva rozkaz,

můj stvořitel mi poručil vztyčit stan.

Řekl mi: ‚Usaď se v_Jakubovi,

v_Izraeli měj své dědictví!‘

{v}9{/v}Před věky na počátku mě stvořil,

až navěky být nepřestanu.

{v}10{/v}Před ním ve svatostánku jsem konala svou službu

a pak na Siónu jsem obdržela sídlo.

{v}11{/v}Usadil mě v_městě, které miloval jako mě,

v_Jeruzalémě vykonávám svou moc.

{v}12{/v}V_lidu plném slávy jsem zapustila kořeny,

v_Pánově údělu, v_jeho dědictví.

{v}13{/v}Vyrostla jsem jako cedr na Libanonu,

jako cypřiš na hermonských horách.

{v}14{/v}Vyrostla jsem jako palma v_Engadi,

jak růžové keře v_Jerichu,

jak spanilá oliva na rovině,

vyrostla jsem jako platan.

{v}15{/v}Voněla jsem jako skořice a vonný balzám,

jako nejjemnější myrha jsem šířila vůni,

jako galbanum, onyx a stakte,

jako dým kadidla ve svatostánku.

{v}16{/v}Jak terebint jsem roztáhla své větve,

jsou to větve půvabu a slávy.

{v}17{/v}Do vnady jsem vypučela jak réva,

z_mých květů vyrostly bohaté a skvělé plody.

{v}19{/v}Přistupte ke mně, kdo po mně toužíte,

a nasyťte se mými plody.

{v}20{/v}Vždyť vzpomínka na mě je nad med sladší,

mít mě je nad plástev medu.

{v}21{/v}Kdo mě požívají, ještě lačnějí,

kdo mě pijí, ještě žízní.

{v}22{/v}Kdo mě poslouchá, nebude zklamán,

nezhřeší, kdo se o_mě snaží.“

{v}23{/v}To všechno je kniha smlouvy nejvyššího Boha,

zákon, který nám vyhlásil Mojžíš

jako dědictví pro Jakubovo společenství.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jan 14,6{/r}; {r}Sir 24,14{/r} (řec. 9)

Já jsem cesta, pravda a život. {*} Nikdo nepřichází k_Otci než skrze mne.

Před věky na počátku mě stvořil, až navěky být nepřestanu. {*} Nikdo nepřichází k_Otci než skrze mne.

Z_traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje, biskupa

(Lib. 4,6,3.5.6.7: SCh 100,442.446.448-454)

Poznání Otce je zjevení Syna

Nikdo nemůže poznat Otce bez Božího Slova, to znamená, nezjeví-li ho Syn, a nikdo nemůže poznat Syna bez Otcovy dobré vůle. A tuto dobrou vůli Otce uskutečňuje Syn: Otec posílá, Syn je posílán a přichází. Otce, který je pro nás zcela neviditelný a nevymezitelný, poznává jeho vlastní Slovo; a protože je Otec nevypověditelný, sám Syn nám o_něm řekl. A naopak, své Slovo zná jen Otec. To je ona dvojí skutečnost, kterou nám Pán zjevil. Proto tedy Syn odhaluje svým zjevením poznání Otce. A poznání Otce je zjevení Syna, neboť všechno je zjeveno prostřednictvím Slova.

To byl důvod, pro který Otec zjevil Syna: aby se v_něm on sám zjevil všem a aby všechny, kdo v_něho věří (věřit v_něho znamená konat jeho vůli), právem přijal do neporušitelnosti a věčné blaženosti.

Ve stvoření Slovo zjevuje Boha, jenž je stvořil, ve světě zjevuje Pána, jenž jej učinil, v_každém výtvoru zjevuje Umělce, jenž jej vytvořil, v_Synu zjevuje Otce, který ho zplodil. Všichni o_tom sice stejně hovoří, ale přesto nemají stejnou víru.

Už skrze Zákon a proroky zvěstovalo Slovo stejně sebe i_Otce. A ačkoli všichni lidé slyšeli stejně, přesto nevěřili stejně. Nakonec se Otec zjevil přímo ve svém Slově, které bylo viditelné a jehož se všichni mohli dotýkat, i_když ne všichni v_něj stejně uvěřili; všichni však viděli v_Synu Otce, neboť neviditelnou skutečností Syna je Otec a viditelnou skutečností Otce je Syn.

Syn slouží Otci a všechno od počátku až do konce vede k_naplnění. Bez něho nikdo nemůže poznat Boha. Neboť poznáním Otce je Syn a poznání Syna je v_Otci a skrze Syna je zjeveno. Proto Pán řekl: Nikdo nezná Syna než Otec, ani Otce nezná nikdo než Syn a ten, komu to Syn chce zjevit.{fnr}1{/fnr}

„Chce zjevit“ se netýká pouze budoucnosti, jako by Slovo začalo zjevovat Otce až po narození z_Marie. Má všeobecnou platnost a týká se času jako celku. Od počátku stojí Syn při svém díle a všem zjevuje Otce podle toho komu, kdy a jak Otec chce. A proto ve všem a skrze všechno je jeden Bůh Otec, jedno Slovo, to je Syn, a jeden Duch. A je jedna spása pro všechny, kdo v_něho věří.

{fn:1}{r}Mt 11,27{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 1,18{/r}; {r}Mt 11,27{/r}

Boha nikdo nikdy neviděl. {*} Jednorozený Bůh, který spočívá v_náručí Otcově, ten o_něm podal zprávu.

Nikdo nezná Otce, jenom Syn a ten, komu to chce Syn zjevit. {*} Jednorozený Bůh, který spočívá v_náručí Otcově, ten o_něm podal zprávu.

Z_knihy Sirachovcovy

{r:Sir}42,15 – 43,13{/r} (řec. 42,15 – 43,12)

Chvalozpěv na Boha Stvořitele

{v}42,15{/v}Chci připomínat díla Páně

a vypravovat, co jsem viděl.

Na rozkaz Páně povstala jeho díla

a tvorstvo poslouchá jeho vůli.

{v}16{/v}Zářící slunce shlíží na všechno

a sláva Páně naplňuje všechna jeho díla.

{v}17{/v}Svatí Páně nejsou schopni

vyprávět všechny jeho divy,

to, co Pán, Všemohoucí, pevně stanovil,

aby svět trval v_jeho slávě.

{v}18{/v}Zkoumá hlubiny moře i_(lidské) srdce,

a odkrývá jejich tajemství.

Nejvyšší zná všechno, co lze poznat,

a dívá se na znamení věků.

{v}19{/v}Oznamuje minulé i_budoucí

a odhaluje stopy ke skrytým věcem.

{v}20{/v}Žádná myšlenka mu neujde,

není před ním skryté ani jedno slovo.

{v}21{/v}Uspořádal divy své moudrosti,

neboť on je od věčnosti do věčnosti.

Nelze mu přidat nebo ubrat

a nepotřebuje žádného rádce.

{v}22{/v}Jak milá jsou všechna jeho díla,

i_když se z_nich vidí jen jiskra.

{v}23{/v}To všechno žije a zůstává navěky,

všechno (jej) poslouchá za každých okolností.

{v}24{/v}Všechno je rozdílné, jedno od druhého,

nic neudělal s_nedostatkem.

{v}25{/v}Jedna věc zdůrazňuje dokonalost druhé.

Kdo se nasytí, když se dívá na Boží krásu?

{v}43,1{/v}Nádhera na výsosti je čistá obloha,

skvostný je pohled na klenbu nebes.

{v}2{/v}Rozhlašuje (ho) slunce, když se ukazuje při východu,

podivuhodný výtvor, dílo Nejvyššího!

{v}3{/v}V_poledne vysouší zemi,

kdo může obstát v_jeho žáru?

{v}4{/v}Při pracích, při nichž je potřeba žár,

se dmýchá do pece,

slunce však vypaluje hory trojnásobně.

Vydechuje ohnivý žár,

vyzařuje paprsky, že až oslepují oči.

{v}5{/v}Velký je Pán, jeho stvořitel,

podle jeho slov pospíchá svou drahou.

{v}6{/v}I_měsíc (svítí) vždy ve svou dobu,

určuje čas a je znamením navždy.

{v}7{/v}Podle měsíce se určují svátky,

dává světlo, kterého ubývá po úplňku.

{v}8{/v}Po každém novu se obnovuje, jak říká jeho jméno,

přibývá ho podivuhodně, když se mění,

je korouhví pro nebeské sbory,

září na nebeské klenbě.

{v}9{/v}Nádhera hvězd je okrasou nebe,

zářivě zdobí výšiny Páně.

{v}10{/v}Na slova Svatého plní svůj úkol

a neunavují se na svých hlídkách.

{v}11{/v}Podívej se na duhu a chval jejího tvůrce,

je překrásná ve svém lesku.

{v}12{/v}Skvostným obloukem běží kolem nebe,

napjaly ji ruce Nejvyššího.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 4,11{/r}; srov. {r}Est 4,17de{/r}

Pane, náš Bože, jsi hoden, abys přijal slávu, čest i_moc, {*} protože jsi stvořil všechno, z_tvé vůle to povstalo a bylo stvořeno.

Ty jsi stvořil nebe i_zemi; ty jsi Pán celého světa. {*} Protože jsi stvořil všechno, z_tvé vůle to povstalo a bylo stvořeno.

Z_pojednání „Proti pohanům“ od svatého Atanáše, biskupa

(Nn. 40-42: PG 25,79-83)

Boží Slovo všemu dává krásu, řád a soudržnost

Kristův Otec, nejsvětější a stojící vysoko nade vším stvořeným, je jako ten nejlepší kormidelník: svou moudrostí a svým Slovem, kterým je náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus, všude všechno řídí a spravuje, aby všechno směřovalo ke spáse, a všechno dělá tak, jak uznává za dobré. A dobré je všechno právě tak, jak se to stalo nebo jak to vidíme se dít, neboť taková je jeho vůle, jak jistě nikdo nepochybuje. Kdyby totiž byl pohyb stvoření beze smyslu a svět se jen nahodile zmítal, plným právem by se neměla přikládat žádná víra tomu, co bylo řečeno. Jestliže však byl svět založen na smysluplnosti, moudrosti a vědění a je vybaven veškerou krásou, nemůže být tím, kdo všechno takto stvořil a uspořádal, nikdo jiný než Slovo Boží.

Míním Slovo, živé a tvůrčí, Slovo samého Dobra, Boha veškerenstva; Slovo, které je sám Bůh, jenž vyslovuje sám sebe; Slovo, které je jiné než všechno, co vzniklo, a než všechno stvoření; vlastní a jediné Slovo dobrého Otce, jež celý tento svět stvořilo a svou prozřetelností osvěcuje. Je to totiž dobré Slovo dobrého Otce, a jako takové dalo všemu řád: spojilo navzájem protiklady a uspořádalo je v_jediný soulad. Je to jediný a jednorozený Bůh, který vychází z_Otce jako dobrý z_dobrého pramene a všemu dává krásu, řád a soudržnost.

Bůh, který svým vlastním věčným Slovem všechno učinil a svému stvoření propůjčil jsoucnost, nedopustil, aby bylo vlastní přirozeností unášeno a zmítáno; vždyť tak by mohlo opět propadnout v_nebytí. Ale protože je dobrý, celé stvoření svým Slovem řídí a udržuje, Slovem, které je sám Bůh, takže stvoření osvícené vedením, prozřetelností a správou Slova může pevně setrvávat ve svém bytí. Stvoření totiž musí mít podíl na Otcově Slovu, které opravdu je, a toto Slovo všemu stvoření pomáhá, aby i_ono mohlo být a nepřestalo existovat. To by se mu totiž přihodilo, kdyby je neudržovalo Slovo, které je obrazem neviditelného Boha, prvorozené ze všeho stvoření.{fnr}1{/fnr} Protože skrze ně a v_něm má své bytí všechno, to, co je viditelné i_co je neviditelné. A to Slovo je hlavou církve, jak učí služebníci pravdy ve svatých písmech.

Nuže, toto všemohoucí a nejsvětější Otcovo Slovo proniká všechny věci a všude se šíří jeho moc a osvěcuje všechno viditelné i_neviditelné. Toto Slovo všechno objímá a všechno pevně drží, takže nic nezůstává mimo jeho moc. Naopak, všem a skrze všechny, každému zvlášť a současně všem dohromady, dává život a udržuje ho.

{fn:1}Srov. {r}Kol 1,15-18{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Př 8,23-25.27.30{/r}

Od začátku, dříve než povstala země, než byly propasti, jsem se narodila, než byly prameny bohaté vodou, {*} dříve než byly zaklíněny hory, před pahorky mě Bůh zrodil.

Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, s_ním jsem všechno pořádala. {*} Dříve než byly zaklíněny hory, před pahorky mě Bůh zrodil.

Z_knihy Sirachovcovy

{r:Sir}43,14-37{/r} (řec. 13-33)

Přírodní jevy ukazují Boží velikost

{v}43,13{/v}Boží moc črtá blesky,

dává zazářit šípům svého soudu.

{v}14{/v}Proto se otvírají zásobárny

a mraky vylétají jako ptáci.

{v}15{/v}Svou mocí zahušťuje mraky

a drtí (je) v_kameny krupobití.

{v}17a{/v}Rachot jeho hromu děsí zemi,

{v}16a{/v}jeho silou se třesou hory;

{v}16b{/v}podle jeho vůle vane jižní vítr

{v}17b{/v}i_orkán severáku a vířící vichr.

{v}18{/v}Sype sníh jak hejno ptáků,

padá na zem jak mračno kobylek.

Oko obdivuje krásu jeho bělosti,

nad jeho přívalem srdce žasne.

{v}19{/v}Jako sůl sype na zem i_jinovatku,

která mrzne v_trnité ostny.

{v}20{/v}Vane studený severák

a na vodě se tvoří led;

všude na vodní hladině se usazuje,

povléká vodu jako krunýřem.

{v}21{/v}Stravuje hory, vysouší poušť

a spaluje trávu jak oheň.

{v}22{/v}Vláha však rychle všechno občerstvuje,

padá rosa a po úpalu vrací život.

{v}23{/v}Podle svého úradku dal (Bůh) poklesnout moři

a rozesadil na něm ostrovy.

{v}24{/v}Mořeplavci vyprávějí o_jeho nebezpečích

a my žasnem, když tyto zvěsti slyšíme.

{v}25{/v}Jsou tam zvláštní a úžasné věci,

druhy všelijakých zvířat, ohromné obludy.

{v}26{/v}Božím působením končí vše zdárně,

všechno je spořádáno na jeho rozkaz.

{v}27{/v}Mohli bychom mluvit o_mnohém,

ale nedosáhneme konce

–_souhrn řeči: On je všechno.

{v}28{/v}Kde dostanem sílu, abychom ho velebili?

Vždyť On je větší než celé jeho tvorstvo.

{v}29{/v}Pán je strašný a svrchovaně velký

a jeho moc je úžasná.

{v}30{/v}Vy, kdo oslavujete Pána, chvalte ho,

jak jen můžete, ale on vás předčí.

Vy, kdo jej velebíte, přidejte na síle,

neustávejte, neboť vystihnout ho nelze.

{v}31{/v}Kdo ho viděl a může o_tom vyprávět?

Kdo ho může velebit, jak si zasluhuje?

{v}32{/v}Je mnoho skrytých věcí, které jsou větší než tyto,

neboť vidíme jen málo z_jeho skutků.

{v}33{/v}Vždyť Pán stvořil všechno

a zbožným lidem udělil moudrost.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Sir 43,29.30{/r} (řec. 27.28)

Když chválíme Boha, mohli bychom mluvit o_mnohém, ale nedosáhneme konce. {*} On je všechno.

Kde dostanem sílu, abychom ho velebili? Vždyť on je větší než celé jeho tvorstvo. {*} On je všechno.

Z_pojednání „Proti pohanům“ od svatého Atanáše, biskupa

(Nn. 42-43: PG 25,83-87)

Skrze Slovo vytváří všechno opravdovou harmonii

Z_věcí, které už jsou nebo které vznikají, není nic, co by nevzniklo ve Slově a skrze Slovo a co by v_něm a skrze ně své bytí neudržovalo, jak říká Teolog: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u_Boha a to Slovo byl Bůh. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic.{fnr}1{/fnr}

Je to, jako když hudebník naladí lyru a umně spojuje hluboké tóny s_vysokými a ty, co jsou uprostřed, ještě s_dalšími, a vytváří tak jedinou harmonii. Podobně drží Boží moudrost celý svět jako lyru a spojuje to, co je ve vzduchu, s_tím, co je na zemi, a to, co je na nebi, s_tím, co je ve vzduchu, a dává částem navazovat na celky a všechno provádí svým pokynem a svou vůlí tak, že vytváří jeden svět a jeden světový řád plný krásy a harmonie. Samo Boží Slovo přitom bez pohnutí zůstává u_Otce, samou podstatou své přirozenosti však uvádí všechno do pohybu podle toho, jak se zalíbí Otci. Takže všechno dostává od něho život a existenci podle vlastní přirozenosti a skrze ně vzniká podivuhodná a vpravdě božská harmonie.

Abychom se tak nesmírnou věc pokusili nahlédnout pomocí příkladu, představme si nějaký veliký sbor. Sestává z_rozličných lidí, z_dětí, žen, starců i_lidí mladých, a řídí jej jediný sbormistr; každý zpívá podle své přirozenosti a podle svých schopností: muž zpívá jako muž, dítě jako dítě, stařec jako stařec, mladík jako mladík. A přece vytvářejí všichni dohromady jediný souzvuk. Anebo si představme, jak naše duše v_tomtéž okamžiku uvádí v_činnost různé naše smysly, každý podle jeho funkce, takže se obracejí k_nějaké přítomné věci všechny zároveň: oko se dívá, ucho naslouchá, ruka se dotýká, čich cítí vůni a chuť ochutnává; a často se zapojují i_ostatní části těla, například nohy chodí. A právě tak je tomu i_s_celým stvořením. A třebaže tento příklad jistě pokulhává, měl by nám pomoci k_hlubšímu pochopení věci.

Vskutku, všechno se udržuje pohromadě jediným mocným vzmachem Božího Slova, takže každá jednotlivost se děje podle toho, co je jí vlastní, a zároveň vzniká ze všech věcí jediný řád.

{fn:1}{r}Jan 1,1.3{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Tob 12,6{/r}

Žehnejte Bohu a oslavujte ho přede všemi tvory {*} za to, co nám učinil dobrého.

Čestné je ukazovat Boží skutky a oslavovat jeho jméno. {*} Za to, co nám učinil dobrého.

Z_knihy Sirachovcovy

{r:Sir}44,1b-2.16 – 45,6{/r} (řec. 44,1-2.16 – 45,5)

Chvalozpěv na význačné muže: od Henocha do Mojžíše

{v}44,1{/v}Nyní chvalme slavné muže,

naše otce, podle dob, kdy žili.

{v}2{/v}Pán jim uštědřil mnoho slávy,

(ukázal) na nich svou velebnost od pradávna.

{v}16{/v}Henoch se líbil Pánu a byl přenesen (do nebe),

příklad kajícnosti pro své vrstevníky.

{v}17{/v}Noe byl uznán za zcela spravedlivého

jako výkupná cena v_čas hněvu.

Kvůli němu zbytek zůstal na zemi,

kvůli smlouvě s_ním skončila potopa.

{v}18{/v}Věčné smlouvy byly s_ním uzavřeny,

že už nebude zničeno nic z_toho, co žije.

{v}19{/v}Abrahám, slavný praotec mnoha národů,

nikdo mu není rovný slávou.

{v}20{/v}Zachovával Zákon Nejvyššího

a sjednal s_ním smlouvu.

Na svém těle smlouvu ustanovil

a ve zkoušce osvědčil svou věrnost.

{v}21{/v}Proto se mu (Bůh) zavázal přísahou,

že v_jeho potomstvu požehná národy,

že je rozmnoží jako písek na zemi,

že jeho potomstvo vyvýší jak hvězdy,

že jim dá majetek

od moře k_moři,

od Řeky až na konec země.

{v}22{/v}A právě tak to smluvil s_Izákem

kvůli Abrahámovi, jeho otci.

{v}23{/v}Požehnání všech předků

dal snést na Jakubovu hlavu.

Přiřkl mu hodnost prvorozence

a určil mu dědictví.

Vymezil je kmenům,

rozdělil je dvanácti pokolením.

{v}45,1{/v}(Z_Jakuba) dal vzejít Mojžíšovi, zbožnému muži,

který našel přízeň v_očích všech lidí

a byl drahý Bohu i_lidem_–

požehnaná buď památka na něj!

{v}2{/v}Poctil ho slávou, kterou mají svatí,

a udělal ho mocným na postrach nepřátelům.

{v}3{/v}Na jeho slova způsobil divy,

před králem ho podporoval,

pro svůj lid mu dal přikázání

a ukázal mu svou slávu.

{v}4{/v}Posvětil ho pro jeho věrnost a oddanost

a vyvolil ho ze všech lidí.

{v}5{/v}Dal mu slyšet svůj hlas

a uvedl ho do oblaku.

Tváří v_tvář mu dal přikázání,

moudrý zákon života,

aby naučil Jakuba smlouvě,

Izraele svým ustanovením.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Dt 6,3; 7,9; 6,5{/r}

Slyš, Izraeli, svědomitě zachovávej, co ti přikázal Hospodin. {*} Pochop tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je pravý Bůh, věrný Bůh, který zachovává smlouvu a lásku k_těm, kdo ho milují.

Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou. {*} Pochop tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je pravý Bůh, věrný Bůh, který zachovává smlouvu a lásku k_těm, kdo ho milují.

Z_listu svatého Klementa I., papeže, Korinťanům

(Cap. 31-33: Funk 1,99-103)

Od počátku Bůh všechny ospravedlnil vírou

Přidržme se tedy jeho požehnání a pohleďme, po kterých cestách požehnání přichází. V_duchu si připomeňme, co se stalo od počátku. Proč byl požehnán otec Abrahám? Zdali ne proto, že plný víry jednal spravedlivě a pravdivě? Izák se dal s_důvěrou ochotně vést jako oběť, přestože viděl, co nastává. Jakub kvůli bratrovi pokorně opustil svou zemi, odešel k_Lábanovi, sloužil mu a byla mu dána vláda nad dvanácti pokoleními Izraele.

Každý, kdo nezaujatě prozkoumá všechny jednotlivosti, pozná velikost Božích darů. Neboť od Jakuba pocházejí všichni kněží i_levité, kteří slouží při jeho oltáři; z_něho je Pán Ježíš podle těla; od něho jsou králové, vládci a knížata z_rodu Judova; ani ostatní jeho pokolení nejsou méně slavná, protože Pán slíbil: tvé potomstvo rozmnožím jako hvězdy na nebi{fnr}1{/fnr}. Všichni se tedy stali slavnými a velkými ne kvůli sobě samým, ani pro své skutky ani pro spravedlivé činy, které vykonali, nýbrž z_jeho vůle. Ani my tedy, jeho vůlí v_Ježíši Kristu povolaní, se neospravedlňujeme sami sebou, ani svou moudrostí nebo rozumností, ani zbožností nebo skutky, které jsme vykonali s_čistým srdcem, nýbrž vírou, kterou od věků všechny ospravedlnil všemohoucí Bůh: jemu buď sláva na věky. Amen.

Co tedy učiníme, bratři? Zanecháme snad dobrých skutků a upustíme od lásky? Nedopusť Hospodin, aby se nám to stalo, nýbrž pospěšme, abychom neúnavně a horlivě konali dobro. Neboť sám Tvůrce a Vládce veškerenstva se těší z_toho, co učinil. Svou svrchovanou mocí upevnil nebesa a svou nepochopitelnou moudrostí je uspořádal; i_zemi oddělil od vody, která ji obklopuje, založil ji na bezpečných základech své vůle, a zvířatům, která se na ní pohybují, nařídil, jak mají žít. Moře a tvory, které v_něm stvořil, podřídil pod svou moc.

A jako bytost nade vše vynikající a rozumem ostatní převyšující stvořil svýma svatýma a bezúhonnýma rukama člověka jako otisk své vlastní podoby. Neboť Bůh praví toto: Učiňme člověka jako náš obraz, podle naší podoby. A stvořil Bůh člověka, jako muže a ženu je stvořil.{fnr}2{/fnr} Když to vše dokončil, požehnal jim a řekl: Množte se a naplňte zemi!{fnr}3{/fnr} Pohleďme, že všichni spravedliví byli ozdobeni dobrými skutky; i_sám Pán se ozdobil dobrými skutky a zaradoval se. S_tímto vzorem před očima tedy bez váhání plňme jeho vůli a ze vší své síly konejme dílo spravedlnosti.

{fn:1}Srov. {r}Gn 15,5{/r}; {r:Gn}22,17{/r}; {r:Gn}26,4{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Gn 1,26-27{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Gn 1,28{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Dan 9,4{/r}; {r}Řím 8,28{/r}

Pán Bůh je Bůh silný a věrný, zachovává smlouvu a milosrdenství těm, kdo ho milují, {*} těm, kdo zachovávají jeho přikázání.

Těm, kdo milují Boha, všecko napomáhá k_dobrému. {*} Těm, kdo zachovávají jeho přikázání.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky