MEZIDOBÍ

2. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Z_páté knihy Mojžíšovy

{r:Dt}1,1.6-18{/r}

Poslední Mojžíšovy řeči na Moabské poušti

{v}1,1{/v}Toto jsou slova, která pronesl Mojžíš k_celému Izraeli v_Zajordání, ve stepní pustině naproti Sufu mezi Paranem, Tofelem, Labanem, Chaserotem a Di-zahabem:

{v}6{/v}„Hospodin, náš Bůh, k_nám promluvil na Chorebu: ‚Dosti dlouho jste již pobyli na této hoře. {v}7{/v}Obraťte se a táhněte dál, vstupte na pohoří Amoritů a ke všem jejich sousedům na pustině, v_pohoří i_v_přímořské nížině, v_Negebu a na mořském pobřeží, jděte do kanaanské země a na Libanon až k_veliké řece, řece Eufratu. {v}8{/v}Hleď, předal jsem vám zemi. Jděte obsadit zemi, o_níž Hospodin přísahal vašim otcům Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi, že ji dá jim a jejich potomstvu.‘

{v}9{/v}Pravil jsem vám: Nemohu se sám o_vás starat. {v}10{/v}Hospodin, váš Bůh, vás rozmnožil, že je vás dnes tolik jako nebeských hvězd. {v}11{/v}Hospodin, Bůh vašich otců, ať vás ještě tisíckrát rozmnoží a požehná, jak vám slíbil. {v}12{/v}Jak však já sám bych mohl unést vaše stížnosti, obtíže a spory? {v}13{/v}Ustanovte si muže moudré, rozumné a zkušené v_každém z_vašich kmenů a já vám je postavím v_čelo. {v}14{/v}Odpověděli jste mně: ‚Co jsi navrhl, to je dobré!‘

{v}15{/v}Vzal jsem tedy předáky vašich kmenů, moudré a zkušené muže, a ustanovil jsem je za vaše náčelníky, za velitele pluků, setnin, čet a družstev a za správce vašich kmenů. {v}16{/v}Tehdy jsem také přikázal vašim soudcům: Vyslechněte své bratry a suďte každého v_rozepři s_jeho bratrem i_cizincem spravedlivě. {v}17{/v}Při soudu nebuďte straničtí, vyslechněte jak malého, tak velkého a nikoho se nebojte; soud je věcí Boží. Záležitost, která bude pro vás obtížná, předložte mně a já ji vyslechnu. {v}18{/v}Tehdy jsem vám přikázal všechno, co máte dělat.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Dt 10,17; 1,17{/r}

Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů, Bůh veliký, silný a hrozný, {*} on nikomu nestraní a nebere úplatky.

Při soudu nikomu nenadržujte, vyslechněte malého stejně jako velkého; soud je věcí Boží. {*} On nikomu nestraní a nebere úplatky.

Z_listu svatého Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka, Efesanům

(Nn. 2,2–5,2: Funk 1,175-177)

Ve svornosti jednoty

Oslavujte ve všem Ježíše Krista, který oslavil vás, abyste – dokonalí v_jedné poslušnosti a poddaní biskupu a knězi – ve všem byli posvěceni.

Nepřikazuji vám to, jako bych něco znamenal. Neboť i_když jsem v_okovech pro jméno Ježíše Krista, nejsem v_něm dokonalý. Teď však začínám být učedníkem a mluvím k_vám jako k_učitelům. Prospěje mi totiž, když mě posilníte vírou, napomenutím, trpělivostí a vytrvalostí. Ale protože mi láska nedá vůči vám mlčet, prosím napřed já vás, aby se vaše myšlení shodovalo s_myšlením Božím. Neboť i_Ježíš Kristus, náš nade vše dokonalý život, smýšlí jako Otec, a právě tak i_všichni biskupové, ustanovení po všech krajích, smýšlejí jako Ježíš Kristus.

A tak je třeba, abyste žili v_jednotě se smýšlením biskupovým, což také děláte. Vaše ctihodné kněžstvo, hodné Boha, je s_biskupem v_takové jednotě jako struny s_kytarou. Proto vaše jednomyslnost a láskyplný soulad opěvují Ježíše Krista. A všichni buďte jedním sborem, abyste ve svorné harmonii, naladěni v_jedné Boží tónině, jedním hlasem zpívali skrze Ježíše Krista Otci, aby vám naslouchal a z_vašich dobrých činů poznal, že jste údy jeho Syna. Je tedy prospěšné, abyste vždy byli v_dokonalé jednotě, a tím abyste také vždy měli podíl na Bohu.

Když jsem se já mohl za tak krátkou dobu tolik sblížit s_vaším biskupem, ne po lidsku, ale duchovně, oč víc vám blahořečím za to, že jste spolu spojeni, tak jako církev s_Ježíšem Kristem a jako Ježíš Kristus s_Otcem,{fnr}1{/fnr} aby všechno bylo v_souladné jednotě. Nikdo ať se nemýlí! Kdo není při oltáři, připravuje se o_Boží chléb. A má-li modlitba jednoho či druhého takovou sílu, což teprve modlitba biskupa s_celou církví!

{fn:1}Srov. {r}Jan 17,21{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ef 4,1.3-4{/r}

Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali. {*} Horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje.

Jen jedno je (ono tajemné) tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. {*} Horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje.

Z_páté knihy Mojžíšovy

{r:Dt}4,1-8.32-40{/r}

Mojžíšova řeč k_lidu

Mojžíš řekl lidu toto:

{v}4,1{/v}„Nyní, Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, která vás učím zachovávat, abyste žili a šli obsadit zemi, kterou vám chce dát Hospodin, Bůh vašich otců. {v}2{/v}Nic nepřidáte k_tomu, co vám přikazuji, a nic z_toho neuberete, ale budete zachovávat příkazy Hospodina, svého Boha, které já vám přikazuji. {v}3{/v}Na vlastní oči jste viděli, co Hospodin učinil kvůli Bál-peorovi, že každého, kdo chodil za Bál-peorem, Hospodin, tvůj Bůh, vyhladil z_tvého středu. {v}4{/v}Ale vy, kteří jste se přimkli k_Hospodinu, svému Bohu, jste dodnes všichni živi.

{v}5{/v}Hleď, naučil jsem vás nařízením a ustanovením, jak mně to nařídil Hospodin, můj Bůh, abyste podle nich jednali v_zemi, do níž chcete vejít a obsadit ji.

{v}6{/v}Zachovávejte je a plňte, neboť tak budete v_očích národů moudří a rozumní: uslyší o_všech těchto nařízeních a řeknou: ‚Skutečně, moudrý a rozumný je tento velký národ!‘ {v}7{/v}Neboť kde je tak velký národ, jemuž by byli bohové tak blízko, jako je Hospodin, náš Bůh, kdykoli ho vzýváme. {v}8{/v}A kde je tak velký národ, který by měl spravedlivá nařízení a ustanovení, jako je celé toto zákonodárství, které já vám dnes prohlašuji.

{v}32{/v}Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi: (ptej se) od jednoho konce nebes k_druhému, stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, {v}33{/v}aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z_ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? {v}34{/v}Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v_Egyptě? {v}35{/v}Bylo ti dopřáno vidět, abys poznal, že Hospodin je pravý Bůh; není jiného než on sám.

{v}36{/v}Z_nebe ti dal slyšet svůj hlas, aby tě poučil; na zemi ti ukázal svůj veliký oheň a slyšel jsi z_ohně jeho slova. {v}37{/v}Poněvadž miloval tvé otce, po nich si vyvolil jejich potomstvo a vyvedl tě sám svou velikou silou z_Egypta, {v}38{/v}abys vyhnal před sebou národy, které byly větší a mocnější než ty, aby tě přivedl do jejich země a dal ti ji do majetku, jak je tomu dnes.

{v}39{/v}Uznej to dnes a uvaž v_srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi, není jiného Boha. {v}40{/v}Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy!“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Dt 4,6{/r}; srov. {r}Př 7,3{/r}

Zachovávejte příkazy Hospodina, svého Boha. {*} Tak budete v_očích národů moudří a rozumní.

Poslouchejte nařízení Pána a napište si je do srdce jako do knihy. {*} Tak budete v_očích národů moudří a rozumní.

Z_listu svatého Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka, Efesanům

(Nn. 13 – 18, 1: Funk 1, 183-187)

Mít víru v_Krista a lásku

Snažte se tedy častěji scházet k_eucharistii a k_Boží oslavě. Když se totiž často shromažďujete, hroutí se moc satanova a jednota vaší víry láme jeho hrozbu. Není nad pokoj, ve kterém ztichne všechen boj nebešťanů i_pozemšťanů.

Nic z_toho vám není skryto, máte-li dokonalou víru v_Ježíše Krista a lásku k_němu. Ty dvě jsou počátkem a koncem života: víra je počátek, láska cíl. Jejich sjednocení je Bůh, a všechno ostatní, co je dobré, vyplývá z_nich. Kdo má víru, nehřeší, a kdo miluje, nemůže nenávidět. Strom se pozná podle ovoce;{fnr}1{/fnr} tak se i_ti, kteří se prohlašují za křesťany, poznají podle skutků. Neboť teď nejde o_vyznání, ale o_to, aby člověk žil v_síle víry až do konce.

Lepší je mlčet a něčím být, než mluvit a nebýt nic. Dobře učí ten, jehož skutky jsou ve shodě s_tím, co říká. Neboť je jeden učitel, který řekl, a stalo se;{fnr}2{/fnr} ale i_to, co učinil mlčky, je hodno Otce. V_kom je slovo Ježíšovo, ten dokáže pravdivě slyšet i_jeho mlčení, aby byl dokonalý: aby už tím, co říká, jednal, a tím, co neříká, aby byl poznáván. Pánu nic není skryto; zná i_naše tajnosti. A tak všechno čiňme, jako by on v_nás přebýval, abychom byli jeho chrámem a on byl v_nás naším Bohem, jak tomu i_je a jak se ukáže před naší tváří. Proto ho opravdu milujme.

Nemylte se, bratři moji! Kdo rozvracejí rodiny, nedostanou podíl na Božím království.{fnr}3{/fnr} Když ti, kteří tak z_vůle těla činí, propadli smrti, tím spíš ti, kdo špatným učením kazí víru v_Boha, za niž byl Ježíš Kristus ukřižován! Takový, protože se poskvrnil, půjde do neuhasitelného ohně a stejně i_ten, kdo mu naslouchá.

Proto si Pán nechal pomazat hlavu, aby církvi vdechl neporušitelnost. Nedejte se umazat páchnoucím učením vládce tohoto světa; aby si vás neodvedl ze života do zajetí. Proč nejsme všichni moudří, když jsme dostali poznání od Boha, jímž je Ježíš Kristus? Proč pošetile hyneme a přehlížíme dar, který opravdu poslal Pán?

Můj duch, ač nehodný, patří kříži, který je pro nevěřící pohoršením, ale pro nás spásou a věčným životem.{fnr}4{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Mt 12,33{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 33 (32),9{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Kor 6,9-10{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Kor 1,20-23{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Kol 3,17{/r}; {r}1 Kor 10,31{/r}

Cokoli mluvíte nebo konáte, {*} všecko (dělejte) ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.

Všecko dělejte k_Boží oslavě. {*} Všecko (dělejte) ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte Bohu Otci.

Z_páté knihy Mojžíšovy

{r:Dt}6,4-25{/r}

Zákon lásky

(Mojžíš řekl lidu:) {v}6,4{/v}„Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. {v}5{/v}Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou! {v}6{/v}Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, zůstanou v_tvém srdci! {v}7{/v}Opakuj je svým synům, mluv o_nich, když budeš přebývat doma, když budeš na cestách, když budeš ležet i_stát. {v}8{/v}Přivaž je na svou ruku jako znamení a jako ozdobu mezi své oči. {v}9{/v}Napiš je na veřeje svého domu a na své brány!

{v}10{/v}Až tě přivede Hospodin, tvůj Bůh, do země, kterou přísahou zaslíbil dát tvým otcům Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi, do velikých a krásných měst, která jsi nevystavěl, {v}11{/v}do domů plných všeho bohatství, které jsi nenaplnil, k_vyhloubeným cisternám, které jsi nevysekal, do vinic a olivových sadů, které jsi nevysázel, až budeš jíst do sytosti, {v}12{/v}chraň se zapomenout na Hospodina, který tě vyvedl z_egyptské země, z_domu otroctví. {v}13{/v}Hospodina, svého Boha, se budeš bát, jemu sloužit a jen v_jeho jménu přísahat!

{v}14{/v}Nesmíte chodit za jinými bohy z_božstev těch národů, které jsou kolem vás, {v}15{/v}neboť uprostřed tebe je Bůh žárlivě milující, Hospodin, tvůj Bůh. Ať Hospodin, tvůj Bůh, nevzplane proti tobě hněvem a nevyhladí tě z_povrchu země. {v}16{/v}Nepokoušejte Hospodina, svého Boha, jako jste ho pokoušeli v_Masse. {v}17{/v}Musíte bedlivě dbát na příkazy Hospodina, svého Boha, na jeho dohody a nařízení, která ti přikázal. {v}18{/v}Budeš dělat jen to, co je správné a dobré v_Hospodinových očích, aby se ti dobře vedlo až půjdeš obsadit tu dobrou zemi, o_níž Hospodin přísahal tvým otcům, {v}19{/v}že z_ní před tebou vypudí všechny tvé nepřátele; tak přece mluvil Hospodin.

{v}20{/v}Až se tě tvůj syn v_budoucnu zeptá: ‚Co to jsou ty dohody, zákony a ustanovení, která vám přikázal Hospodin, náš Bůh,‘ {v}21{/v}odpovíš svému synu: ‚Byli jsme faraonovými otroky v_Egyptě a Hospodin nás vyvedl z_Egypta pevnou rukou. {v}22{/v}Před našimi zraky činil Hospodin znamení a zázraky veliké a zlé proti Egyptu, proti faraonovi i_proti celému jeho domu. {v}23{/v}Ale nás odtamtud vyvedl, aby nás uvedl sem a dal nám zemi, kterou přísežně přislíbil našim otcům. {v}24{/v}Hospodin nám přikázal, abychom dodržovali všechna tato nařízení, báli se Hospodina, svého Boha, aby s_námi bylo dobře po všechny dny, aby nás zachoval při životě, jak tomu je dnes. {v}25{/v}Bude se nám počítat za spravedlnost, budeme-li bedlivě dodržovat každý tento příkaz před Hospodinem, svým Bohem, jak nám přikázal.‘“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žl 19 (18),8.9{/r}; {r}Řím 13,8.10{/r}

Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši, Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost. {*} Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.

Kdo druhého miluje, splnil zákon. Naplněním zákona je láska. {*} Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.

Z_listu svatého Klementa I., papeže, Korinťanům

(Cap. 49-50: Funk 1,123-125)

Kdo může vystihnout pouto Boží lásky?

Komu je dána křesťanská láska, nechť plní Kristova přikázání.{fnr}1{/fnr} Kdo může vystihnout pouto Boží lásky? Kdo je schopen vyjádřit vznešenost jeho krásy? Výše, na kterou uvádí láska, je nevyslovitelná. Láska nás spojuje s_Bohem, láska přikrývá všechny hříchy,{fnr}2{/fnr} láska všechno snáší, ve všem je trpělivá; v_lásce není nic nečistého, nic domýšlivého; láska nezná rozkol, láska se nevzpouzí, láska koná všecko ve svornosti; láskou se všichni vyvolení Boží stali dokonalými, nic není Bohu milé bez lásky. V_lásce nás Pán k_sobě přijal;{fnr}3{/fnr} pro lásku, kterou k_nám měl, dal Ježíš Kristus, náš Pán, z_Boží vůle svou krev za nás, i_tělo za naše tělo a duši za naše duše.

Vidíte, milovaní, jak veliká a obdivuhodná je láska! Pro její dokonalost není slov. Kdo je schopen, aby byl shledán plný lásky, kromě těch, které Bůh uzná za hodné? Vyprošujme si tedy od jeho milosrdenství, abychom jí byli shledáni plní, bez lidského stranictví, bezúhonní. Všechna pokolení od Adama až po tento den pominula; ale ti, kteří byli z_Boží milosti dokonalí v_lásce, mají místo mezi zbožnými; a ty uvidíme, až přijde Kristovo království. Je totiž psáno: Vejděte na chviličku do svých komůrek, dokud nepřejde můj hněv a mé rozhořčení;{fnr}4{/fnr} a vzpomenu si na dobrý den a vzkřísím vás z_vašich hrobů.{fnr}5{/fnr}

Blahoslavení jsme, moji milí, když plníme Boží přikázání ve svornosti lásky, aby nám pro lásku byly odpuštěny hříchy. Je totiž psáno: Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, jehož hřích je přikryt. Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, v_jehož duši není klamu.{fnr}6{/fnr} To se týká těch, kteří jsou od Boha vyvoleni skrze Ježíše Krista, našeho Pána: jemu budiž sláva navěky. Amen.

{fn:1}Srov. {r}Jan 14,21{/r}; {r}Jan 15,10{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Petr 4,8{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Řím 15,7{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Iz 26,20{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Ez 37,12.13{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žl 32 (31),1-2{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Jan 4,16.7{/r}

My jsme uvěřili a poznali jsme lásku, jakou má Bůh k_nám. {*} Kdo zůstává v_lásce, zůstává v_Bohu a Bůh zůstává v_něm.

Milujme se navzájem, protože láska je z_Boha. {*} Kdo zůstává v_lásce, zůstává v_Bohu a Bůh zůstává v_něm.

Z_páté knihy Mojžíšovy

{r:Dt}7,6-14; 8,1-6{/r}

Izrael, národ vyvolený

(Mojžíš řekl lidu:) {v}7,6{/v}„Jsi lidem zasvěceným Hospodinu, svému Bohu; tebe si vyvolil Hospodin, tvůj Bůh, abys mu byl zvláštním lidem mezi všemi národy na povrchu země. {v}7{/v}Hospodin si ve vás zalíbil, vyvolil si vás ne proto, že byste byli četnější než všechny národy; vždyť jste mezi všemi národy nejmenší! {v}8{/v}Jen z_lásky k_vám, a proto, že Hospodin zachovává přísahu, kterou se zavázal vašim otcům, vyvedl vás mocnou rukou a vykoupil z_domu otroctví, z_ruky faraona, egyptského krále. {v}9{/v}Pochop tedy, že Hospodin, tvůj Bůh, je pravý Bůh, věrný Bůh, který zachovává smlouvu a lásku až do tisícího pokolení k_těm, kdo ho milují, kdo dbají na jeho příkazy, {v}10{/v}ale trestá právě toho, kdo jej nenávidí, tím, že ho zahubí; nebude odkládat, ale potrestá právě toho, kdo jej nenávidí. {v}11{/v}Proto zachovávejte příkazy, zákony a ustanovení, které vám já dnes přikazuji, a plňte je!

{v}12{/v}Za to, že tato ustanovení budete poslouchat a bedlivě je dodržovat, bude Hospodin, tvůj Bůh, zachovávat tobě smlouvu a milosrdenství, jak přísahal tvým otcům. {v}13{/v}Bude tě milovat a bude ti žehnat a rozmnoží tě. Požehná plodu tvého života i_plodu tvé role, tvému obilí, tvému moštu, tvému oleji, vrhu tvého skotu a přírůstku tvého bravu na zemi, o_níž se přísahou zavázal tvým otcům, že ti ji dá. {v}14{/v}Budeš požehnaný nad každý jiný lid, nevyskytne se neplodný nebo neplodná u_tebe ani u_tvého dobytka.

{v}8,1{/v}Bedlivě dodržujte každý příkaz, který ti dnes přikazuji, abyste zůstali naživu, rozmnožili se a obsadili zemi, kterou přísežně přislíbil Hospodin vašim otcům. {v}2{/v}Pamatuj na celou cestu, po níž tě vedl Hospodin, tvůj Bůh, čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil, aby tě zkoušel, aby poznal, co je v_tvém srdci, zda budeš zachovávat jeho příkazy, nebo ne.

{v}3{/v}Pokořil tě, dal ti pocítit hlad a nasytil tě manou, kterou jsi neznal ani ty ani tvoji otcové, aby tě poučil, že člověk nežije pouze chlebem, ale že člověk může žít vším, co vychází z_Hospodinových úst. {v}4{/v}Po těch čtyřicet let tvůj šat na tobě nezvetšel a noha ti neotekla. {v}5{/v}Uznej tedy ve svém srdci, že tě Hospodin, tvůj Bůh, vychovával, jako vychovává muž svého syna. {v}6{/v}Proto budeš dbát na přikázání Hospodina, svého Boha, chodit po jeho cestách a jeho se bát.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Jan 4,10.16{/r}; srov. {r}Iz 63,8.9{/r}

Bůh si nás zamiloval a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. {*} My jsme uvěřili a poznali jsme lásku, jakou má Bůh k_nám.

Pán se nám stal spasitelem, on sám nás ve své lásce vykoupil. {*} My jsme uvěřili a poznali jsme lásku, jakou má Bůh k_nám.

Z_věroučné konstituce 2. vatikánského sněmu o_církvi

(Lumen gentium, nn. 2.16)

Hle, já spasím svůj lid

Věčný Otec podle zcela svobodného a tajemného záměru své moudrosti a dobroty stvořil celý svět a rozhodl se povznést lidi k_účasti na Božím životě. Neopustil je, ani když klesli do hříchu Adamova, ale neustále jim nabízel pomoc ke spáse – se zřetelem na Krista, Vykupitele, jenž je obraz neviditelného Boha, dříve zrozený, než celé tvorstvo.{fnr}1{/fnr} Všechny vyvolené totiž Otec již před začátkem času vyhlédl a předurčil, aby byli ve shodě s_obrazem jeho Syna, aby tak on byl první z_mnoha bratří.{fnr}2{/fnr}

A stanovil, že ty, kdo věří v_Krista, shromáždí ve svatou církev. Ta byla už od počátku světa předobrazována a připravována v_dějinách izraelského lidu a ve Staré smlouvě, a když se naplnil čas, byla založena a vylitím Ducha se stala zjevnou a na konci věků bude slavně dovršena. Tehdy totiž, jak čteme u_svatých otců, budou všichni spravedliví počínajíc Adamem, od spravedlivého Ábela až k_poslednímu vyvolenému, shromážděni v_obecné církvi u_Otce.

Také ti lidé, kteří ještě nepřijali evangelium, jsou různými způsoby přiřazováni k_Božímu lidu.

Na prvním místě zajisté národ, s_nímž Bůh uzavřel smlouvu a jemuž dal zaslíbení a z_něhož vzal svůj lidský původ Kristus,{fnr}3{/fnr} tj. lid, pro své praotce tak drahý Bohu ve svém vyvolení: neboť Bůh nelituje, že něco daroval ani že někoho povolal.{fnr}4{/fnr}

Plán spásy však zahrnuje i_ty, kteří uznávají Stvořitele, a mezi nimi především muslimy, neboť ti vyznávají, že se drží víry Abrahámovy, a spolu s_námi se klaní Bohu jedinému a milosrdnému, tomu, který bude lidi soudit v_poslední den.

Bůh není daleko ani od těch, kteří ho hledají jako neznámého v_náznacích a obrazech, vždyť Bůh dává všem život, dech a vůbec všechno{fnr}5{/fnr} a Spasitel chce, aby všichni lidé byli spaseni.{fnr}6{/fnr}

Věčné spásy mohou totiž dosáhnout všichni, kdo nemohou za to, že neznají Kristovo evangelium a jeho církev, avšak s_upřímným srdcem hledají Boha a vlivem milosti se snaží ve skutečnosti plnit jeho vůli, jak ji poznávají z_hlasu svědomí. Boží prozřetelnost neodpírá pomoc nutnou ke spáse ani těm, kteří bez vlastní viny ještě nedospěli k_výslovnému poznání Boha, ale snaží se žít správně, jistě ne bez Boží milosti.

Neboť všechno, co je u_nich dobré a pravdivé, hodnotí církev jako přípravu na evangelium a jako dar od toho, jenž osvěcuje každého člověka, aby nakonec měl život.

{fn:1}{r}Kol 1,15{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Řím 8,29{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Řím 9,4-5{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Řím 11,28-29{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Sk 17,25-28{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Tim 2,4{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ef 1,9-10{/r}; {r}Kol 1,19-20{/r}

Bůh sám u_sebe ustanovil, až se naplní čas pro dílo spásy, že sjednotí v_Kristu vše, {*} co je na nebi i_na zemi.

Rozhodl, aby se v_něm usídlila veškerá plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko, {*} co je na nebi i_na zemi.

Z_páté knihy Mojžíšovy

{r}9,7-21.25-29{/r}

Hříchy lidu a Mojžíšova přímluva

(Mojžíš řekl lidu:) {v}9,7{/v}„Pamatuj, nezapomeň, jak jsi rozlítil Hospodina, svého Boha, na poušti. Ode dne, kdy jsi vyšel z_egyptské země, až do svého příchodu na toto místo jste byli vůči Hospodinu vzpurní. {v}8{/v}Rozlítili jste Hospodina na Chorebu. Hospodin se na vás rozhněval tak, že vás chtěl vyhladit. {v}9{/v}Když jsem vystoupil na horu, abych přijal kamenné desky, desky smlouvy, kterou s_vámi Hospodin uzavřel, zůstal jsem na hoře čtyřicet dní a čtyřicet nocí, chleba jsem nejedl a vodu nepil. {v}10{/v}A Hospodin mi dal obě kamenné desky psané prstem Božím, na nichž byla všechna slova, která k_vám Hospodin mluvil na hoře zprostředku ohně v_den shromáždění.

{v}11{/v}Po uplynutí čtyřiceti dní a čtyřiceti nocí mi Hospodin dal obě kamenné desky, desky smlouvy. {v}12{/v}A Hospodin mi řekl: ‚Vstaň a rychle odtud sestup, neboť tvůj lid, který jsi vyvedl z_Egypta, se vrhá do zkázy. Brzo sešli z_cesty, kterou jsem jim přikázal, udělali si slitou modlu.‘ {v}13{/v}Dále mi Hospodin řekl: ‚Vidím, jak je tento lid tvrdošíjný. {v}14{/v}Nech mě, já je vyhladím a vymažu jejich jméno pod nebem, z_tebe učiním národ zdatnější a početnější než jsou oni.‘

{v}15{/v}Obrátil jsem se a sestoupil z_hory, zatímco hora planula ohněm. Obě desky smlouvy jsem nesl v_rukou. {v}16{/v}Tu jsem spatřil, jak jste zhřešili proti Hospodinu, svému Bohu. Udělali jste si býčka, slitou modlu! Brzo jste sešli z_cesty, kterou vám přikázal Hospodin, váš Bůh. {v}17{/v}Uchopil jsem obě desky, odhodil jsem je a před vašimi zraky je roztříštil. {v}18{/v}Pak jsem se vrhl před Hospodinem k_zemi jako poprvé a ležel jsem čtyřicet dní a čtyřicet nocí, chleba jsem nejedl a vodu nepil, pro všechen váš hřích, kterým jste zhřešili, když jste se dopustili toho, co je zlé v_Hospodinových očích, a tak jste ho urazili. {v}19{/v}Obával jsem se hněvu a rozhořčení, jímž se Hospodin proti vám rozlítil, aby vás vyhladil. A Hospodin mě vyslyšel i_tentokrát.

{v}20{/v}Hospodin se velmi rozhněval i_na Áróna a chtěl ho zahladit. V_oné době jsem se proto modlil i_za Áróna. {v}21{/v}A váš hříšný výtvor, který jste udělali, toho býčka, jsem vzal a spálil v_ohni, roztloukl jsem jej a rozemlel jsem jej nadobro až na jemný prach; prach z_něho jsem vsypal do potoka, který stéká z_hory.

{v}25{/v}Tu jsem se vrhal před Hospodina, čtyřicet dní a čtyřicet nocí jsem se vrhal před něho, protože Hospodin řekl, že vás vyhladí.

{v}26{/v}Modlil jsem se k_Hospodinu: Pane, Hospodine, neuvaluj zkázu na svůj lid, na své dědictví, které jsi vykoupil svou velikou mocí a vyvedl z_Egypta pevnou rukou. {v}27{/v}Rozpomeň se na své služebníky, na Abraháma, Izáka a Jakuba, a nepřihlížej k_zatvrzelosti tohoto lidu, k_jeho zvůli a hříchu, {v}28{/v}aby neříkali v_zemi, z_níž jsi nás vyvedl: ‚Protože je Hospodin nemohl uvést do země, kterou jim slíbil, a měl je v_nenávisti, vyvedl je a na poušti je usmrtil.‘ {v}29{/v}Oni jsou přece tvůj lid a tvé dědictví, které jsi vyvedl svou velikou silou a vztaženou paží.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Ex 32,11.13.14; 33,17{/r}

Mojžíš řekl: Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu? Rozpomeň se na Abraháma, na Izáka a na Izraele, kterým jsi sám při sobě přísahal: Celou tuto zemi dám vašemu potomstvu. {*} Hospodin se nad nimi slitoval a nedopustil neštěstí, kterým hrozil svému lidu.

Hospodin pravil Mojžíšovi: Našel jsi u_mne milost a já tě znám jménem. {*} Hospodin se nad nimi slitoval a nedopustil neštěstí, kterým hrozil svému lidu.

Z_listu svatého Fulgencia, biskupa v_Ruspe

(Epist. 14,36-37: CCL 91,429-431)

Kristus stále žije a přimlouvá se za nás

Nejprve bychom si měli všimnout toho, že na konci modlitby říkáme „skrze tvého Syna, našeho Pána Ježíše Krista“ a že nikdy neříkáme „skrze Ducha Svatého“. Zajisté to katolická církev neříká jen tak zbytečně, ale s_odkazem na to tajemství, že prostředníkem mezi Bohem a lidmi se stal člověk Ježíš Kristus,{fnr}1{/fnr} kněz navěky podle řádu Melchizedechova,{fnr}2{/fnr} který skrze vlastní krev jednou provždy vešel do svatyně. Ne do svatyně, která byla vytvořena lidskýma rukama jako znamení té pravé,{fnr}3{/fnr} ale do samého nebe, kde je po Boží pravici a přimlouvá se za nás.{fnr}4{/fnr}

Tuto službu jeho velekněžského úřadu má na mysli apoštol, když říká: Skrze něho tedy podávejme Bohu stále oběť chvály, to je ovoce rtů, které chválí jeho jméno.{fnr}5{/fnr} Jeho prostřednictvím tedy podáváme oběť chvály a modlitby, neboť jeho smrtí jsme byli znovu usmířeni, když jsme předtím byli nepřátelé.{fnr}6{/fnr} Skrze něho se totiž může stát naše oběť přijatelnou před Božím zrakem, neboť on sám se pro nás ráčil stát obětí. A proto nás svatý Petr napomíná a říká: Vy sami se staňte živými kameny pro duchovní chrám, svatým kněžstvem, které přináší duchovní oběti, Bohu příjemné skrze Ježíše Krista.{fnr}7{/fnr} A z_toho důvodu tedy říkáme Bohu Otci: „Skrze našeho Pána, Ježíše Krista.“

Když se tu ovšem mluví o_knězi, nač jiného se zde ukazuje než na tajemství vtělení Páně, v_němž Boží Syn, ačkoli má božskou přirozenost, sám sebe se zřekl a vzal na sebe přirozenost služebníka.{fnr}8{/fnr} Proč se tak ponížil, že byl poslušný až k_smrti,{fnr}9{/fnr} a zmenšil se, až byl trochu ponížen pod anděly,{fnr}10{/fnr} ačkoli byl božstvím roven Otci? Proto se zmenšil Syn, i_když zůstal roven Otci, že se ráčil stát podobným člověku. Sám sebe zmenšil, když se sám sebe zřekl a vzal na sebe přirozenost služebníka. Kristovo zmenšení je tedy jeho zřeknutí se sebe sama. A to přece není nic jiného než přijetí přirozenosti služebníka.

Kristu však zůstává přirozenost Boží, je Boží Jednorozený, a vedle Otce také jemu přinášíme oběť. Zároveň ale přijal podobu služebníka a stal se knězem, takže skrze něho můžeme přinášet oběť živou, svatou a bohulibou. Nebyli bychom přece mohli přinášet žádnou oběť, kdyby se byl sám Kristus nestal pro nás obětí. V_něm je i_naše lidská přirozenost skutečnou spasitelnou obětí. Neboť když ukazujeme, že naše modlitby jsou obětovány skrze věčného kněze, našeho Pána, vyznáváme zároveň, že má naše skutečné lidské tělo. Však také apoštol říká: Každý velekněz je brán z_lidu a bývá ustanoven pro lid v_jeho záležitostech u_Boha, aby podával dary a oběti za hříchy.{fnr}11{/fnr} Když tedy říkáme „skrze tvého Syna“ a dodáváme „neboť on s_tebou žije a kraluje v_jednotě Ducha Svatého“, připomínáme tím jistě onu bytostnou jednotu, kterou má Otec i_Syn i_Duch Svatý. Z_toho vyplývá, že Kristus, který za nás vykonal kněžskou službu, je týž, k_jehož bytí podstatně náleží jednota s_Otcem a Duchem Svatým.

{fn:1}Srov. {r}1 Tim 2,5{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žid 7,17{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žid 9,12.11{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Řím 8,34{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Žid 13,15{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Řím 5,10{/r}.{/fn} {fn:7}{r}1 Petr 2,5{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Flp 2,6.7{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Flp 2,8{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Žid 2,7.9{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Žid 5,1{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žid 4,16.15{/r}

Přistupujme s_důvěrou k_trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost, {*} kdykoli potřebujeme pomoci.

Náš velekněz není takový, že by nebyl schopen mít soucit s_námi, slabými, {*} kdykoli potřebujeme pomoci.

Z_páté knihy Mojžíšovy

{r:Dt}10,12 – 11,9.26-28{/r}

Je třeba vyvolit si jedině Boha

(Mojžíš řekl lidu:) {v}10,12{/v}„Nuže, Izraeli, co žádá od tebe Hospodin, tvůj Bůh? Jenom aby ses bál Hospodina, svého Boha, chodil po všech jeho cestách, abys ho miloval a sloužil Hospodinu, svému Bohu, celým svým srdcem a celou svou duší, {v}13{/v}abys zachovával Hospodinovy příkazy a jeho zákazy, které ti já dnes přikazuji k_tvému dobru. {v}14{/v}Hle, Hospodinu, tvému Bohu, patří nebe a nebesa nebes, země i_vše, co je na ní. {v}15{/v}Přece však Hospodin přilnul jen k_tvým předkům z_lásky k_nim a po nich vyvolil jejich potomstvo, totiž vás, ze všech národů, jak je tomu dnes.

{v}16{/v}Obřežte si předkožku svého srdce a už nezatvrzujte svou šíji. {v}17{/v}Vždyť Hospodin, váš Bůh, je Bůh bohů a Pán pánů, Bůh veliký, silný a hrozný, který nikomu nestraní a nebere úplatky, {v}18{/v}zjednává právo sirotku a vdově, miluje přistěhovalce a dává mu chléb a šat. {v}19{/v}Milujte přistěhovalce, neboť jste byli přistěhovalci v_egyptské zemi. {v}20{/v}Hospodina, svého Boha, se boj, jemu služ, jeho se přidržuj a v_jeho jménu přísahej! {v}21{/v}On je tvá chlouba, on je tvůj Bůh, jenž pro tebe vykonal tyto veliké a hrozné skutky, které viděly tvé oči. {v}22{/v}Tvoji předkové sestoupili do Egypta v_počtu sedmdesáti osob, a nyní Hospodin, tvůj Bůh, tě rozmnožil jako hvězdy na nebi.

{v}11,1{/v}Miluj Hospodina, svého Boha, dbej na to, co ti uložil, na jeho zákony, ustanovení a příkazy po všechny dny.

{v}2{/v}Znáte dnes přece to, co vaši synové nepoznali a neviděli, totiž napomínání Hospodina, vašeho Boha, jeho velikost, jeho pevnou ruku a vztaženou paži, {v}3{/v}jeho znamení a činy, které vykonal uprostřed Egypta na faraonovi, králi egyptském, a celé jeho zemi, {v}4{/v}všechno, co učinil egyptskému vojsku, jeho koním a vozům, jak je zaplavil vodou Rákosového moře, když vás pronásledovali, ano, Hospodin je vyhubil – tak tomu je dodnes; {v}5{/v}a co s_vámi učinil na poušti, než jste přišli až na toto místo, {v}6{/v}a jak naložil s_Datanem a Abiramem, syny Rubenovce Eliaba, jak země rozevřela svůj chřtán a pohltila je i_s_jejich rodinami a stany i_s_celým jejich majetkem, který měli, uprostřed celého Izraele.

{v}7{/v}Na vlastní oči jste přece spatřili celé to veliké Hospodinovo dílo, které vykonal. {v}8{/v}Dbejte proto na každý příkaz, který vám dnes udílím, abyste mohli vkročit do země, do níž táhnete, a obsadit ji, {v}9{/v}a abyste byli dlouho živi na půdě, o_které Hospodin přísahal, že ji dá vašim otcům a jejich potomstvu, v_zemi oplývající mlékem a medem.

{v}26{/v}Hle, já vám dnes nabízím požehnání a kletbu. {v}27{/v}Požehnání, když budete poslouchat příkazy Hospodina, vašeho Boha, které já vám dnes přikazuji. {v}28{/v}Kletbu, když příkazy Hospodina, vašeho Boha, poslouchat nebudete a ustoupíte z_cesty, kterou vám já dnes přikazuji, a budete následovat cizí bohy, které jste neznali.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Jan 4,19; 5,3; 2,5{/r}

Milujeme Boha, protože on napřed miloval nás. Láska k_Bohu záleží právě v_tom, že zachováváme jeho přikázání. {*} Jeho přikázání nejsou těžká.

Kdo jeho slovo zachovává, v_tom je Boží láska opravdu přivedena k_dokonalosti. {*} Jeho přikázání nejsou těžká.

Ze spisu „O_duchovní dokonalosti“ od Diadocha z_Fótiky, biskupa

(Cap. 12.13.14: PG 65,1171-1172)

Jedině Boha máme milovat

Kdo má rád sebe, nemůže milovat Boha; kdo však sebe nemá rád kvůli neskonale většímu bohatství lásky k_Bohu, ten Boha miluje. Takový člověk nikdy nehledá svou slávu, ale slávu Boží. Kdo má rád sebe, ten svou slávu hledá; kdežto kdo má rád Boha, miluje slávu svého Stvořitele.

Vlastností citlivé duše, která miluje Boha, je stálé hledání této Boží slávy v_plnění přikázání a radost z_vlastní poníženosti, neboť Bohu náleží pro jeho vznešenost sláva, člověku pokora. Tou se člověk stává Bohu blízkým. Jestliže takto jednáme, budeme se radovat ze slávy Páně jako Jan Křtitel a budeme bez ustání opakovat: On musí růst, já však se menšit.{fnr}1{/fnr}

Znám jednoho člověka, který se sice trápí, že nemiluje Boha, jak by chtěl, ale přitom jej miluje do té míry, že je jeho duše ustavičně zachvácena vroucí touhou, aby byl Bůh v_něm oslaven, on sám aby však nebyl ničím. A takový ten člověk zůstává, i_když ho někdo chválí. Vždycky je si vědom, čím je. Ve své veliké touze po pokoře nemyslí na svou důstojnost. I_když jinak slouží Bohu, jak se na kněze sluší a patří, z_nesmírné touhy po lásce k_Bohu naprosto zapomíná na svou hodnost a v_pokoře ducha skrývá byť jen připomínku své důstojnosti v_hlubině své lásky k_Bohu, takže si ve své mysli neustále připadá jako služebník neužitečný, jako ten, komu tato hodnost nepatří; taková je jeho touha po pokoře. Tak si máme počínat i_my: máme prchat před veškerou ctí a slávou pro nesmírná bohatství lásky k_Bohu, který nás tak miloval.

Kdo miluje Boha z_celého srdce, je od něho poznán.{fnr}2{/fnr} Skutečně, jak velikou kdo v_hloubi duše zakouší Boží lásku, takovou i_on Boha miluje. Od té chvíle takový člověk žije vroucí touhou po světle poznání, které proniká až k_jádru věcí. Takový člověk přestává o_sobě vědět, je zcela proměněn Boží láskou. Žije tento život, jakoby nežil: žije sice v_těle, ale láska přitahuje jeho duši stále blíže k_Bohu. Jeho srdce spaluje oheň lásky, která jej neodolatelně poutá k_Bohu. Boží láskou byl totiž naprosto osvobozen od sebelásky. Když jsme byli ve vytržení, říká apoštol, bylo to mezi Bohem a námi, když jsme při smyslech, je to pro vás.{fnr}3{/fnr}

{fn:1}{r}Jan 3,30{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 8,3{/r}; {r}1 Kor 13,12{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}2 Kor 5,13{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 3,16{/r}; {r}1 Jan 4,10{/r}

Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, {*} aby žádný, kdo v_něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

V_tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás. {*} Aby žádný, kdo v_něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Z_páté knihy Mojžíšovy

{r:Dt}16,1-17{/r}

Slavení svátků

(Mojžíš řekl lidu:) {v}16,1{/v}„Dbej na měsíc abíb (to je měsíc klasů), abys slavil Pesach Hospodinu, svému Bohu, protože tě Hospodin, tvůj Bůh, v_měsíci abíbu vyvedl v_noci z_Egypta. {v}2{/v}Hospodinu, svému Bohu, budeš obětovat Pesach z_bravu nebo skotu na místě, které Hospodin vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno.

{v}3{/v}Nebudeš při něm jíst nic kvašeného. Po sedm dní budeš při něm jíst nekvašené chleby, chléb poroby, neboť jsi chvatně vyšel z_egyptské země. Po všechny dny svého života si budeš připomínat den, kdy jsi vyšel z_egyptské země. {v}4{/v}Na celém tvém území se u_tebe po sedm dní neuvidí kvas. Z_masa, které připravíš prvního dne navečer, nezůstane nic přes noc do rána. {v}5{/v}Nebudeš moci připravovat Pesach v_kterémkoli ze svých měst, která ti dává Hospodin, tvůj Bůh. {v}6{/v}Jenom na místě, které Hospodin, tvůj Bůh, vyvolí, aby tam přebývalo jeho jméno, připravíš Pesach večer při západu slunce v_ten čas, kdy jsi vyšel z_Egypta. {v}7{/v}Budeš vařit a budeš jíst na místě, které vyvolí Hospodin, tvůj Bůh. Ráno se pak vrátíš a půjdeš ke svým stanům. {v}8{/v}Šest dní budeš jíst nekvašené chleby, sedmého dne bude slavnostní shromáždění pro Hospodina, tvého Boha. Nebudeš vykonávat žádnou práci.

{v}9{/v}Odpočítáš si sedm týdnů. Od chvíle, kdy přiložíš srp ke stojícímu obilí, začneš počítat sedm týdnů. {v}10{/v}Pak budeš slavit Hospodinu, svému Bohu, slavnost týdnů. Dáš dobrovolně podle své možnosti z_toho, v_čem ti Hospodin, tvůj Bůh, požehná. {v}11{/v}A budeš se radovat před Hospodinem, svým Bohem, na místě, které vyvolí Hospodin, tvůj Bůh, aby tam přebývalo jeho jméno, ty i_tvůj syn a tvá dcera, tvůj otrok a tvá otrokyně, levita, který žije v_tvých branách, i_cizinec, sirotek a vdova, kteří jsou mezi vámi. {v}12{/v}Budeš si připomínat, že jsi byl v_Egyptě otrokem. Proto budeš bedlivě dodržovat tato nařízení.

{v}13{/v}Slavnost stánků budeš slavit po sedm dní, až shromáždíš úrodu ze svého humna a lisu. {v}14{/v}Při své slavnosti se budeš radovat ty i_tvůj syn a tvá dcera, tvůj otrok a tvá otrokyně, levita i_cizinec, sirotek a vdova, kteří žijí v_tvých branách. {v}15{/v}Sedm dní budeš slavit slavnost Hospodina, svého Boha, na místě, které Hospodin vyvolí. Vždyť Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná na veškeré tvé úrodě a při všem, co budeš dělat. Oddej se proto radosti.

{v}16{/v}Každý z_vás, kdo je mužského pohlaví, se ukáže třikrát v_roce před tváří Hospodina, tvého Boha, na místě, které on vyvolí: při slavnosti nekvašených chlebů, při slavnosti týdnů a při slavnosti stánků. A neukáže se před Hospodinem s_prázdnou. {v}17{/v}Každý přinese, co může dát, podle požehnání Hospodina, tvého Boha, které ti udělil.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Dt 16,14.15{/r}; {r}Nah 2,1{/r}

Při své slavnosti se budeš radovat ty i_tvůj syn i_tvá dcera, levita i_přistěhovalec, sirotek i_vdova. {*} Hospodin ti požehná, oddej se proto radosti.

Hle, po horách přichází posel radosti, který zvěstuje pokoj. Slav, Judo, své slavnosti. {*} Hospodin ti požehná, oddej se proto radosti.

Z_traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje, biskupa

(Lib. 4,18,1-2.4.5: SCh 100,596-598.606.610-612)

Čistá oběť církve

Oběť církve, o_které Pán učil, že má být přinášena v_celém světě, se před Bohem počítá za oběť čistou a jemu milou. Ne že by Bůh potřeboval naši oběť, ale protože ten, kdo obětuje, dochází v_tom, co obětuje, slávy, jestliže je jeho dar přijat. Darem se totiž prokazuje králi úcta i_láska. A takovou oběť chce Pán, abychom ve vší prostotě a nevinnosti obětovali; vždyť sám říká: Přinášíš-li tedy svůj dar k_oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar.{fnr}1{/fnr} Bohu se mají obětovat prvotiny jeho vlastního stvoření, jak říká Mojžíš: Neukážeš se před Hospodinovou tváří s_prázdnou.{fnr}2{/fnr} Když člověk Bohu děkuje za to, čím ho obdařil, je to pro něj zároveň tou největší ctí, jaké se mu může dostat.

Oběti jako takové nebyly zrušeny. Byly tehdy a jsou i_nyní: obětoval izraelský lid, obětuje i_církev. Změnil se pouze způsob: neobětují již otroci, ale svobodní. Pán je jeden a týž, ale oběť má svůj zvláštní charakter, jiný služebná oběť a jiný oběť svobodných, takže se i_v_obětech ukazuje, co je to svoboda. U_Boha totiž není nic prázdného, nic bezvýznamného, nic, co by nemělo smysl. Takže dříve tedy ti nesvobodní zasvěcovali Bohu pouze desátky z_toho, co měli, zatímco ti, kteří mají účast na svobodě, dávají Pánu k_dispozici všechno, co jim náleží. Dávají radostně a svobodně ne proto, že je to něco menšího, ale protože mají naději na větší věci, jako ta chudá vdova, která vhodila všechno, z_čeho měla být živa, do Boží pokladnice.{fnr}3{/fnr}

Máme tedy přinášet Bohu oběť a za vše děkovat Bohu, který nás stvořil. S_čistým úmyslem a s_vírou bez pokrytectví, v_pevné naději a s_vroucí láskou mu máme obětovat prvotiny toho, co mu patří, jeho stvoření. Ale takovou čistou oběť přináší Stvořiteli jedině církev, když mu s_díkůčiněním přináší oběť z_toho, co sám stvořil.

Obětujeme mu, co je jeho, a zároveň hlásáme společenství a jednotu a vyznáváme vzkříšení těla a ducha. Jako pozemský chléb, když je nad ním vzýván Bůh, není už chlebem obyčejným, ale je eucharistií sestávající ze dvou skutečností, pozemské a nebeské, tak i_naše těla, která eucharistii přijímají, nejsou již porušitelná, protože mají naději na vzkříšení.

{fn:1}{r}Mt 5,23-24{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ex 23,15{/r}; {r}Dt 16,16{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mk 12,44{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žid 10,1.14{/r}; {r}Ef 5,2{/r}

Zákon obsahoval jen stín budoucích hodnot, a proto nemá sílu, aby svými obětmi, které se pořád opakují, přivedl k_dokonalosti ty, kdo přistupují k_Bohu. {*} Kristus jedinou obětí přivedl k_dokonalosti navždy ty, které posvětil.

Miloval nás a zcela vydal sebe za nás jako dar v_oběť, velmi příjemnou vůni Bohu. {*} Kristus jedinou obětí přivedl k_dokonalosti navždy ty, které posvětil.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky