MEZIDOBÍ

3. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Z_páté knihy Mojžíšovy

{r:Dt}18,1-22{/r}

{p}

Levité. Praví a nepraví proroci

(Mojžíš řekl lidu:) {v}18,1{/v}„Levitští kněží, celý Léviův kmen, nebudou mít podíl ani dědictví s_Izraelem. Budou živi ze zápalných obětí Hospodinových, a z_jeho dědictví. {v}2{/v}Nebudou mít dědictví u_svých bratří. Jejich dědictvím bude sám Hospodin, jak jim přislíbil.

{v}3{/v}Kněžím podle práva náleží od lidu, od těch, kteří přinášejí k_obětnímu hodu dobytče ze skotu nebo z_bravu, toto: knězi dají plece, obě čelisti a žaludek. {v}4{/v}Budeš mu dávat prvotiny svého obilí, moštu a oleje i_prvotiny své ovčí stříže. {v}5{/v}Vždyť si jej vyvolil Hospodin, tvůj Bůh, ze všech tvých kmenů, aby po všechny dny stál on a jeho synové ve službě ve jménu Hospodinově.

{v}6{/v}Opustí-li levita kterékoliv své město z_celého Izraele, kde bydlí, a po příchodu se mu zcela zalíbí na místě, které Hospodin vyvolí, {v}7{/v}bude konat službu ve jménu Hospodina, svého Boha, jako ostatní jeho bratři levité, kteří tam stojí před Hospodinem. {v}8{/v}Bude jíst týž podíl, kromě toho, co by prodal po otcích.

{v}9{/v}Až vstoupíš do země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, neuč se jednat podle zlozvyků oněch národů. {v}10{/v}Ať se u_tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, kouzelník ani hadač ani čaroděj {v}11{/v}ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých. {v}12{/v}Každý, kdo činí tyto věci, se Hospodinu hnusí. Právě pro tyto ohavnosti Hospodin, tvůj Bůh, před tebou vyhání ony národy. {v}13{/v}Budeš se dokonale držet Hospodina, svého Boha. {v}14{/v}Tyto národy, které si podrobíš, poslouchají kouzelníky a věštce, ale tobě to Hospodin, tvůj Bůh, nedovolil.

{v}15{/v}Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z_tvého středu, z_tvých bratrů, toho budete poslouchat. {v}16{/v}To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v_den shromáždění, když jsi říkal: ‚Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.‘ {v}17{/v}Hospodin mi tehdy řekl: ‚Správně mluví. {v}18{/v}Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v_jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. {v}19{/v}Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit ve jménu mém, toho poženu k_zodpovědnosti. {v}20{/v}Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!‘

{v}21{/v}Řekneš-li si ve svém nitru: ‚Jak poznáme slovo, které Hospodin nepromluvil?‘ {v}22{/v}Nuže, promluví-li prorok jménem Hospodinovým a věc se nestane a nesplní, nepromluvil to slovo Hospodin. Opovážlivě je mluvil ten prorok sám; nemusíš mít z_toho strach.“

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Dt 18,18{/r}; {r}Lk 20,13{/r}; {r}Jan 6,14{/r}

Vzbudím jim proroka a vložím svoje slova v_jeho ústa. {*} Sdělí jim vše, co mu poručím.

Pošlu svého milovaného Syna. On je ten Prorok, který má přijít na svět. {*} Sdělí jim vše, co mu poručím.

Z_konstituce 2. vatikánského sněmu o_posvátné liturgii

(Sacrosanctum Concilium, nn. 7-8.106)

{p}

Kristus je přítomen ve své církvi

Kristus je stále přítomen ve své církvi, především v_liturgických úkonech. Je přítomen v_mešní oběti jak v_osobě sloužícího kněze, neboť ‚tentýž se nyní obětuje skrze službu kněží, který se tenkrát obětoval na kříži‘,{fnr}1{/fnr} tak zejména pod eucharistickými způsobami. Je přítomen svou mocí ve svátostech, takže když někdo křtí, křtí sám Kristus. Je přítomen ve svém slově: to zajisté mluví on, když se v_církvi předčítá Písmo svaté. I_tehdy je přítomen, když se církev modlí a zpívá, jak to sám slíbil: Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich.{fnr}2{/fnr}

Při tomto velkém díle, kdy se dokonale oslavuje Bůh a lidé se posvěcují, se vskutku Kristus vždycky spojuje se svou milovanou Nevěstou církví a ona svého Pána vzývá a skrze něho vzdává poctu věčnému Otci.

Právem se tedy liturgie chápe jako plnění kněžské služby Ježíše Krista, při kterém se viditelnými znameními naznačuje a způsobem každému z_nich vlastním uskutečňuje posvěcení člověka a tajemné tělo Ježíše Krista, to jest hlava i_údy, koná dokonalou veřejnou bohopoctu.

Proto je každé slavení liturgie činnost navýsost posvátná: je to dílo kněze Krista i_jeho těla, církve, a jeho účinnosti se žádná jiná činnost církve nevyrovná ani co do jména, ani co do důstojnosti.

V_pozemské liturgii jako bychom zakoušeli předchuť oné nebeské liturgie, která se slaví ve svatém městě Jeruzalémě, cíli našeho pozemského putování; tam sedí Kristus po Boží pravici a vykonává službu ve svatyni, v_pravém stánku.{fnr}3{/fnr} V_pozemské liturgii zpíváme se všemi nebeskými zástupy píseň o_Hospodinově slávě a uctíváme památku svatých v_naději na podíl a společenství s_nimi. A očekáváme Spasitele, našeho Pána Ježíše Krista,{fnr}4{/fnr} až se ukáže jako náš život a my se ukážeme s_ním ve slávě.{fnr}5{/fnr}

Podle apoštolské tradice, mající původ přímo ve dni Kristova vzkříšení, slaví církev velikonoční tajemství každý sedmý den, a ten se právem nazývá dnem Páně nebo Boží nedělí. V_ten den se mají věřící shromáždit, aby naslouchali Božímu slovu a měli účast na eucharistii, aby tak slavili památku umučení, zmrtvýchvstání a oslavení Pána Ježíše a vzdávali díky Bohu, že nás znovu zrodil, takže zmrtvýchvstáním Ježíše Krista máme živou naději.{fnr}6{/fnr} Takže den Páně je od počátku nejvlastnějším svátečním dnem, který se má zbožným věřícím stavět před oči a vštěpovat, aby se jim stal opravdovým dnem radosti a pracovního klidu. Jiné slavnosti nemají mít před ním přednost, ledaže jsou skutečně nanejvýš významné. Neboť den Páně je základem a jádrem celého liturgického roku.

{fn:1}Tridentský sněm, Sess. XXII.{/fn} {fn:2}{r}Mt 18,20{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Kol 3,1{/r}; {r}Žid 8,2{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Flp 3,20{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Kol 3,4{/r}.{/fn} {fn:6}{r}1 Petr 1,3{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Kristus se modlí za nás jako náš kněz; modlí se v_nás jako naše hlava; modlíme se k_němu jako k_svému Bohu. {*} Uvědomujeme si, že náš hlas je v_něm a jeho hlas v_nás.

Když v_modlitbě rozmlouváme s_Bohem, nesmíme z_toho vylučovat Božího Syna. {*} Uvědomujeme si, že náš hlas je v_něm a jeho hlas v_nás.

PONDĚLÍ

Z_páté knihy Mojžíšovy

{r:Dt}24,1 – 25,4{/r}

{p}

Povinnosti vůči bližnímu

(Mojžíš řekl lidu:) {v}24,1{/v}„Když si muž vezme ženu a ožení se s_ní, ona však u_něho nenalezne přízeň, neboť na ní shledal něco odporného, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu. {v}2{/v}Ona vyjde z_jeho domu, odejde a vdá se za jiného muže. {v}3{/v}Ale ten druhý muž k_ní také pojme nenávist, napíše jí rozlukový list, dá jí ho do rukou a vykáže ji ze svého domu. Anebo ten druhý muž, který si ji vzal za ženu, zemře. {v}4{/v}Tu její první manžel, který ji vykázal, si ji znovu za ženu vzít nemůže, když byla poskvrněna, neboť by to před Hospodinem byla ohavnost. Neuvalíš hřích na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává za dědictví.

{v}5{/v}Když se muž právě oženil, nebude vycházet do boje a nebude mu ukládán žádný úkol. Po jeden rok bude uvolněn pro svůj dům, aby se radoval se svou ženou, kterou si vzal.

{v}6{/v}Nikdo nesmí zabavit mlýnské kameny, spodní ani běhoun, neboť takový člověk jako by zabavil sám život.

{v}7{/v}Když bude někdo přistižen, že se zmocnil někoho ze svých bratří Izraelitů, hrubě s_ním nakládal a prodal ho, tedy ten zloděj zemře; tak odstraníš zlo ze svého středu.

{v}8{/v}Měj se na pozoru při ráně malomocenství, abys velmi bedlivě dodržoval všechno, o_čem vás poučí levitští kněží. Bedlivě dodržujte, co jsem jim přikázal. {v}9{/v}Pamatuj, co Hospodin, tvůj Bůh, učinil Mirjamě na cestě, když jste táhli z_Egypta.

{v}10{/v}Když poskytneš svému bližnímu nějakou půjčku, nevejdeš do jeho domu, abys na něm vymáhal zástavu. {v}11{/v}Zůstaneš venku a muž, kterému jsi půjčku poskytl, vynese ti zástavu ven. {v}12{/v}Jestliže je ten muž chudý, s_jeho zástavou neulehneš. {v}13{/v}Vrátíš mu zástavu při západu slunce, aby ulehl ve svém plášti a žehnal ti. To bude tvá spravedlnost před Hospodinem, tvým Bohem.

{v}14{/v}Nebudeš utiskovat nádeníka, chudého a potřebného ze svých bratří ani přistěhovalců, kteří žijí v_tvé zemi, v_tvých městech. {v}15{/v}Dáš mu jeho mzdu ještě téhož dne, než nad ním zapadne slunce, neboť je chudý a svým životem na ní závisí, aby nevolal proti tobě k_Hospodinu a aby na tobě nebyl hřích.

{v}16{/v}Nebudou usmrcováni otcové za syny a synové nebudou usmrcováni za otce, každý bude usmrcen pro vlastní hřích.

{v}17{/v}Nesmíš překrucovat právo přistěhovalce a sirotka, nesmíš brát do zástavy oděv vdovy. {v}18{/v}Pamatuj, žes byl otrokem v_Egyptě a že Hospodin, tvůj Bůh, tě odtamtud vykoupil, proto já ti přikazuji, abys tak jednal. {v}19{/v}Když budeš sklízet na poli svou žeň a zapomeneš na poli snop, nevracej se, abys ho vzal, patří to přistěhovalci, sirotku a vdově, aby ti požehnal Hospodin, tvůj Bůh, ve všem, co děláš. {v}20{/v}Když budeš srážet plody své olivy, nepátrej na větévkách po zbytcích, patří přistěhovalci, sirotku a vdově. {v}21{/v}Když budeš obírat svou vinici, nepaběrkuj po sobě, patří to přistěhovalci, sirotku a vdově. {v}22{/v}Pamatuj, žes byl otrokem v_egyptské zemi, proto já ti přikazuji, abys tak jednal.

{v}25,1{/v}Když mezi muži dojde ke sporu a oni se dostaví k_soudu, aby je rozsoudili, ať je spravedlivý ospravedlněn a vinný odsouzen. {v}2{/v}Je-li viník hoden mrskání, dá ho soudce položit a mrskat za své přítomnosti; dá mu vysázet počet ran podle jeho viny. {v}3{/v}Smí jej dát zmrskat nejvýše čtyřiceti ranami, aby tvůj bratr nebyl před tebou zlehčen, kdyby mu při mrskání přidal více ran.

{v}4{/v}Při mlácení nedáš dobytčeti náhubek.“

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mk 12,29.33{/r}; {r}Sir 35,4b-5a{/r} (řec. 2-3)

Náš Bůh je jediný Pán. {*} Milovat ho celým srdcem a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary.

Kdo prokazuje dobrodiní, vzdává oběť chvály. Vyhýbat se zlu, to se líbí Pánu. {*} Milovat ho celým srdcem a milovat bližního jako sám sebe je víc než všechny oběti a dary.

Z_pastorální konstituce 2. vatikánského sněmu o_církvi v_dnešním světě

(Gaudium et spes, n. 48)

{p}

Svatost manželství a rodiny

Muž a žena dík manželskému svazku nejsou už dva, ale jeden:{fnr}1{/fnr} důvěrným osobním spojením a společnou činností si vzájemně pomáhají a prokazují službu, zakoušejí smysl své jednoty a den ze dne jí plněji dosahují.

Toto důvěrné sjednocení jakožto vzájemné darování dvou osob, a také dobro dětí, vyžadují úplnou věrnost a nerozlučnou jednotu manželů.

Kristus Pán této mnohotvárné lásce bohatě požehnal, neboť vytryskla z_pramene lásky Boží a byla uspořádána po vzoru jeho vlastní jednoty s_církví.

Jako kdysi Bůh vyšel vstříc svému lidu smlouvou lásky a věrnosti, tak nyní Spasitel lidstva a Snoubenec církve vychází vstříc věřícím manželům svátostí manželství. Nadále s_nimi zůstává, aby tak, jako on miloval církev a sám sebe za ni vydal,{fnr}2{/fnr} i_manželé milovali jeden druhého ve vzájemné oddanosti a trvalé věrnosti.

Opravdová manželská láska má účast na lásce božské a mocí Kristova vykoupení a spásonosným působením církve se usměrňuje a obohacuje, takže spolehlivě vede manžele k_Bohu, pomáhá jim a dává sílu k_plnění jejich vznešeného úkolu otce a matky.

Právě proto křesťanské manžele posiluje a jakoby posvěcuje zvláštní svátost, aby dostáli povinnostem a důstojnosti svého stavu. V_síle této svátosti plní svůj úkol v_manželství a v_rodině a prodchnuti Kristovým duchem, jenž naplňuje celý jejich život vírou, nadějí a láskou, spějí stále více k_vlastní dokonalosti a vzájemnému posvěcení, a tím společně oslavují Boha.

Když rodiče dávají dobrý příklad a společně se modlí, také děti a všichni, kdo žijí v_rodinném kruhu, snáze naleznou cestu k_pravému lidství, k_spáse a svatosti. A protože jsou manželé povoláni k_důstojnosti otcovství a mateřství, mají svědomitě plnit povinnosti výchovy, zvláště náboženské, neboť ta je především úkolem rodičů.

Děti mají jako členové rodiny svůj podíl na posvěcení rodičů. Měly by jejich dobrodiní splácet opravdovou vděčností, úctou a důvěrou a v_neštěstí i_ve stáří při nich stát, jak se na děti sluší.

{fn:1}Srov. {r}Mt 19,6{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ef 5,25{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ef 5,32.25b.33b{/r}

Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve. {*} Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni.

Muž ať miluje svou ženu jako sám sebe a manželka ať zase svému muži projevuje úctu. {*} Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni.

ÚTERÝ

Z_páté knihy Mojžíšovy

{r:Dt}26,1-19{/r}

{p}

Vyznání víry Abrahámových synů

(Mojžíš řekl lidu:) {v}26,1{/v}„Až přijdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do vlastnictví, a obsadíš ji a usadíš se v_ní, {v}2{/v}vezmeš z_prvotin všech polních plodů, které vytěžíš ze své země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, vložíš je do koše a půjdeš k_místu, které vyvolí Hospodin, tvůj Bůh, aby tam přebývalo jeho jméno. {v}3{/v}Přijdeš ke knězi, který tam bude v_těch dnech a řekneš mu: ‚Vyznávám dnes Hospodinu, tvému Bohu, že jsem vstoupil do země, o_které přísahal Hospodin našim otcům, že nám ji dá.‘

{v}4{/v}Kněz vezme z_tvé ruky koš a položí ho před oltář Hospodina, tvého Boha. {v}5{/v}Ujmeš se slova a vyznáš před Hospodinem, svým Bohem: ‚Můj praotec byl potulným Aramejcem, sestoupil do Egypta a přebýval tam v_malém počtu osob jako přistěhovalec. Ale stal se tam národem velkým, mocným a početným. {v}6{/v}Egypťané však nás týrali, sužovali a podrobili tvrdému otroctví. {v}7{/v}Tehdy jsme křičeli k_Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin slyšel náš hlas, viděl naši bídu, lopotu a útlak. {v}8{/v}Hospodin nás vyvedl z_Egypta mocnou rukou, napřaženým ramenem, šířil velký strach a působil znamení a divy. {v}9{/v}Přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zem, zem oplývající mlékem a medem. {v}10{/v}Nyní hle – přináším prvotiny plodů půdy, kterou jsi mi dal, Hospodine!‘ Položíš koš před Hospodinem, svým Bohem, a pokloníš se Hospodinu, svému Bohu. {v}11{/v}Budeš se radovat ze všeho dobrého, co dal Hospodin, tvůj Bůh, tobě a tvému domu, ty i_levita i_přistěhovalec, který bude mezi vámi.

{v}12{/v}Když pak třetího roku, v_roce desátků, odvedeš všechny desátky ze své úrody a dáš je levitovi, přistěhovalci, sirotku a vdově, aby jedli v_tvých branách a nasytili se, {v}13{/v}řekneš před Hospodinem, svým Bohem: ‚Vynesl jsem z_domu, co bylo svaté, a dal jsem to levitovi a přistěhovalci, sirotku a vdově, zcela podle tvého příkazu, který jsi mi dal. Nepřestoupil jsem ani neopomenul žádné z_tvých přikázání. {v}14{/v}Nejedl jsem z_toho, když jsem měl zármutek, neodstranil jsem z_toho nic, když jsem byl nečistý, nedal jsem z_toho nic pro mrtvého. Poslechl jsem Hospodina, svého Boha, a učinil jsem vše, jak jsi mi přikázal. {v}15{/v}Shlédni ze svého svatého obydlí, z_nebes, a požehnej svému izraelskému lidu i_půdě, kterou jsi nám dal, jak jsi přísežně slíbil našim otcům, tu zemi oplývající mlékem a medem.‘

{v}16{/v}Hospodin, tvůj Bůh, ti dnes poroučí, abys prováděl tato nařízení a ustanovení, zachovával je a plnil z_celého svého srdce a z_celé své duše.

{v}17{/v}Zavázal jsi dnes Hospodina k_prohlášení, že bude tvým Bohem, když budeš chodit po jeho cestách, když budeš zachovávat jeho nařízení, příkazy a ustanovení a když ho budeš poslouchat. {v}18{/v}A Hospodin tě dnes zavázal, že mu chceš být zvláštním lidem, jak ti řekl, když budeš zachovávat všechny jeho příkazy. {v}19{/v}Nad všechny národy, které učinil, tě vyvýší ke slávě, cti a chvále, a ty budeš lidem zasvěceným Hospodinu, svému Bohu, jak to nařídil.“

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Petr 2,9.10{/r}; {r}Dt 7,7.8{/r}

Vy jste lid patřící Bohu jako vlastnictví. Kdysi jste nebyli jeho lid, teď však jste lid Boží. {*} Žili jste bez milosrdenství, teď však se jeho milosrdenství na vás projevilo.

Hospodin si vás vyvolil jen z_lásky k_vám a vykoupil vás z_domu otroctví. {*} Žili jste bez milosrdenství, teď však se jeho milosrdenství na vás projevilo.

Z_řeholních pravidel svatého Basila Velikého, biskupa

(Regulae fusius tractatae, Resp. 2,2-4: PG 31,914-915)

{p}

Jak se odvděčíme Hospodinu za to, co nám prokázal?

Může nějaké slovo plně vystihnout Boží dobrodiní? Je jich přece tak velké množství, že je nelze ani spočítat; a jejich velikost je taková, že stačí jediné z_nich, abychom byli zavázáni nekonečnou vděčností tomu, který nám je prokazuje.

Jedno však nechceme a nemůžeme nechat upadnout v_zapomenutí, a žádný z_těch, kdo mají zdravý rozum a přemýšlejí, nemůže o_tomto dobrodiní mlčet, i_když se mu k_tomu nedostává vhodných slov: Bůh stvořil člověka ke svému obrazu a podobnosti, prokázal mu čest, že může Boha poznávat, a ozdobil ho rozumem, a tím jej vyzdvihl nad ostatní živé tvory. Dal mu také schopnost těšit se z_neuvěřitelné krásy ráje a ustanovil jej pánem nade vším, co je na zemi. Člověk se však nechal přelstít hadem, upadl do hříchu a skrze hřích do smrti a do všeho, co s_ní souvisí.{fnr}1{/fnr} A přesto jej Bůh neopustil. Jako první pomoc mu dal zákon, pak ho svěřil andělům, aby ho chránili a pečovali o_něho.{fnr}2{/fnr} Posílal proroky, aby ho usvědčovali ze špatnosti a učili ctnosti; nápory zla vymycoval, zaslíbeními probouzel jeho zájem o_dobro a nezřídka ukazoval na příkladech různých postav, k_jakým koncům to obojí vede, aby jiné lidi předem varoval. A když jsme po tom všem přesto setrvávali v_nevěře, ani tehdy se od nás neodvrátil.

Boží dobrota nás neopustila, ani jsme nedokázali zničit jeho lásku k_nám svou hloupostí, v_níž jsme pohrdali poctami, jimiž nás zahrnoval, a chovali jsme se k_svému dobrodinci urážlivě. Naopak jsme byli vytrženi ze smrti a navráceni životu skrze našeho Pána Ježíše Krista. A způsob, jakým nám bylo v_této věci prokázáno dobrodiní, je ještě obdivuhodnější: Ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu, ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka.{fnr}3{/fnr}

A jinde: On nesl naše utrpení, vzal na sebe naše bolesti, byl zraněn pro nás, abychom jeho ranami byli uzdraveni.{fnr}4{/fnr} Nebo: Vykoupil nás z_kletby Zákona tím, že ono prokletí vzal na sebe za nás.{fnr}5{/fnr} Podstoupil nejpotupnější smrt, aby nás přivedl k_slavnému životu. Nestačilo mu však přitom, aby pouze vrátil mrtvé životu; dal jim navíc milost své božské důstojnosti{fnr}6{/fnr} a připravil jim věčné odpočinutí, které nesmírností štěstí převyšuje veškerou lidskou představu.

Jak se tedy odvděčíme Hospodinu za všechno, co nám prokázal?{fnr}7{/fnr} On je tak dobrý, že nežádá žádnou náhradu za to, co nám dal. Má dost na tom, že ho za to, co nám dal, milujeme. Mám-li říci, co pociťuji, když o_tom všem uvažuji, zmocňuje se mě hrůza a strach: bojím se, že jsem svou duchovní nerozvážností a utrácením času na zbytečnosti ztratil Boží lásku a že Kristu dělám jen samou hanbu.

{fn:1}Srov. {r}Řím 5,12{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žid 1,14{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Flp 2,6-7{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Iz 53,4.5{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Gal 3,13{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}2 Petr 1,4{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Žl 116 (115),12{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Žl 103 (102),2.4{/r}; {r}Gal 2,20{/r}

Veleb, duše má, Pána a nezapomeň na žádné z_jeho dobrodiní. {*} On vykupuje můj život ze záhuby, on mě věnčí láskou a slitováním.

On mě miloval a za mě se obětoval. {*} On vykupuje můj život ze záhuby, on mě věnčí láskou a slitováním.

STŘEDA

Z_páté knihy Mojžíšovy

{r:Dt}29,1-5.9-29{/r}

{p}

Zlořečení rušitelům smlouvy

{v}29,1{/v}Mojžíš svolal celý Izrael a řekl jim: „Na vlastní oči jste viděli, co učinil Hospodin v_egyptské zemi faraonovi a všem jeho služebníkům i_celé jeho zemi, {v}2{/v}na vlastní oči jsi viděl veliké zkoušky, znamení a ony veliké zázraky. {v}3{/v}Ale Hospodin vám nedal srdce, aby chápalo, ani oči, aby viděly, ani uši, aby slyšely, až do tohoto dne.

{v}4{/v}Když jsem vás vodil čtyřicet let pouští, pláště vám nezvetšely a opánky ti na noze nezpuchřely. {v}5{/v}Nejedli jste chléb a nepili jste víno ani opojný nápoj, abyste poznali, že já jsem Hospodin, váš Bůh.

{v}9{/v}Vy všichni stojíte dnes před Hospodinem, svým Bohem, vaši představitelé podle vašich kmenů, vaši starší, vaši správci, všichni izraelští mužové, {v}10{/v}vaše děti, vaše ženy i_tvůj host, který je ve tvém táboře, i_tvůj drvoštěp a nosič vody, {v}11{/v}abys vešel ve smlouvu Hospodina, svého Boha, kterou Hospodin, tvůj Bůh, s_tebou dnes pod kletbou uzavírá: {v}12{/v}že si z_tebe dnes ustavuje svůj lid a chce ti být Bohem, jak k_tobě mluvil a jak přísahal tvým otcům, Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi.

{v}13{/v}Avšak nejen s_vámi uzavírám pod kletbou tuto smlouvu, {v}14{/v}jak s_tím, který tu dnes s_námi stojí před Hospodinem, naším Bohem, tak s_tím, který tu dnes s_námi není. {v}15{/v}Vždyť víte, jak jsme přebývali v_egyptské zemi a jak jsme procházeli územím národů; sami jste jím prošli. {v}16{/v}Viděli jste jejich ohyzdné a hnusné modly, dřevo a kámen, stříbro a zlato, které mají v_úctě.

{v}17{/v}Ať není mezi vámi muž ani žena, čeleď ani kmen, jejichž srdce by se dnes odvrátilo od Hospodina, našeho Boha, takže by šli sloužit bohům těch národů. Ať není mezi vámi kořen plodící jed a pelyněk. {v}18{/v}Mohlo by se stát, že by někdo slyšel slova této kletby a v_duchu by si liboval: ‚Budu mít pokoj, i_když si budu žít v_zatvrzelosti srdce, vždyť to dopadne stejně s_opilým jako se střízlivým.‘ {v}19{/v}Takovému nebude Hospodin ochoten odpustit. Tehdy vzplane Hospodinův hněv i_jeho rozhorlení proti tomu muži a dolehne na něj každá kletba zapsaná v_této knize a Hospodin vymaže zpod nebes jeho jméno. {v}20{/v}Hospodin ho k_jeho zkáze odloučí od všech izraelských kmenů, podle všech kleteb smlouvy, zapsaných v_knize tohoto Zákona.

{v}21{/v}I_řekne příští pokolení, vaši synové, kteří povstanou po vás, i_cizinec, který přijde z_daleké země, až uvidí rány té země a její nemoci, které na ni Hospodin dopustil, {v}22{/v}celou zemi spálenou sírou a solí, že není osévána, že v_ní neklíčí a nevzchází žádná bylina, že je vyvrácená jako Sodoma a Gomora, Adma a Seboim, které vyvrátil Hospodin ve svém hněvu a rozhořčení, {v}23{/v}všechny národy řeknou: ‚Proč tak Hospodin s_touto zemí naložil? Proč tento veliký planoucí hněv?‘ {v}24{/v}A odpovědí: ‚Proto, že opustili smlouvu Hospodina, Boha svých otců, kterou s_nimi uzavřel, když je vyvedl z_egyptské země, {v}25{/v}a šli sloužit jiným bohům a klaněli se jim, bohům, jež neznali a které jim neurčil. {v}26{/v}Proto Hospodin vzplanul proti té zemi hněvem a uvedl na ni všechno zlořečení zapsané v_této knize. {v}27{/v}V_hněvu, v_rozhořčení a ve velikém rozlícení je Hospodin vyvrátil z_jejich země, jak je tomu dnes.‘

{v}28{/v}Skryté věci Hospodina, našeho Boha, staly se zjevnými nám a našim synům, abychom dodržovali všechna slova tohoto Zákona.“

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Gal 3,13-14{/r}; srov. {r}Dt 8,14{/r}

Kristus vzal na sebe za nás ono prokletí, a tak se pohanům dostává požehnání, které bylo slíbeno Abrahámovi. {*} Vírou dostáváme slíbený dar: Ducha Svatého.

Bůh nás vyvedl z_egyptské země a vysvobodil z_domu otroctví. {*} Vírou dostáváme slíbený dar: Ducha Svatého.

Z_kázání svatého Bernarda, opata

(Sermo 61,3-5: Opera omnia, 1839,1,2,3033)

{p}

Kde je velké provinění, tam je ještě větší milost

Kde jinde je bezpečný a jistý úkryt i_odpočinek pro slabé než ve Spasitelových ranách? Tím bezpečněji tam mohu přebývat, čím víc je Spasitel schopen nás zachránit. Svět kolem nás hlučí, tělo nás svírá, ďábel klade nástrahy. Já však neklesám, neboť mé základy stojí na pevné skále.{fnr}1{/fnr} Zhřešil jsem velkým hříchem. Svědomí bude znepokojeno, ale nezděsí se, protože budu mít na paměti Pánovy rány. Vždyť přece byl zraněn pro naše nepravosti.{fnr}2{/fnr} A co je tak smrtelné, že by to nebylo Kristovou smrtí ze smrti vysvobozeno? Když si tedy uvědomím, že existuje tak mocný a účinný lék, nemohu se už děsit žádné zlé nemoci.

A proto je zřejmé, že se mýlil ten, který řekl: Větší je má nepravost, než abych si zasloužil milost.{fnr}3{/fnr} Jsme přece údy Kristovy a jako nepřísluší údu, aby rozhodoval o_záležitostech hlavy, tak ani my nemůžeme rozhodovat o_tom, co si od Krista zasloužíme, a hovořit o_něčem, co není naší, ale jeho věcí.

Já však s_důvěrou čerpám ze srdce Páně to, čeho se mně samotnému nedostává, protože on oplývá milosrdenstvím a je mnoho míst, z_nichž toto milosrdenství prýští. Probodli jeho ruce i_nohy,{fnr}4{/fnr} otevřeli bok kopím;{fnr}5{/fnr} a z_těchto štěrbin mohu sát med ze skály a olej z_kamene nejtvrdšího,{fnr}6{/fnr} to znamená okusit a vidět, jak dobrý je Pán.{fnr}7{/fnr}

Přemýšlel a jeho myšlenky byly myšlenkami pokoje,{fnr}8{/fnr} ale já mu nerozuměl. Neboť kdo pochopil myšlení Páně? Kdo mu byl rádcem?{fnr}9{/fnr} Hřeb, který vše proniká, se mi však stal otvírajícím klíčem, takže vidím vůli Páně. A co mohu vidět tím otvorem? Křičí hřeb, křičí rána, že v_Kristu je skutečně Bůh usmiřován se světem.{fnr}10{/fnr} Meč pronikl jeho duši{fnr}11{/fnr} a přiblížilo se jeho srdce,{fnr}12{/fnr} takže již nemohl nemít soucit s_mojí slabostí.{fnr}13{/fnr}

Zákoutí nitra se ukazují skrze otevřené rány těla. Ukazuje se ono velké tajemství lásky,{fnr}14{/fnr} ona hlubina milosrdenství našeho Boha, s_kterou nás navštívil ten, který vychází z_výsosti.{fnr}15{/fnr} Cožpak rány neodhalují nitro? A z_čeho jiného než z_tvých ran by jasněji vysvítalo, Pane, že jsi dobrý, shovívavý a nejvýš milosrdný?{fnr}16{/fnr} Neboť nikdo nemá větší slitování než ten, který pokládá svůj život za ty, kdo propadli smrti a byli odsouzeni.{fnr}17{/fnr}

Takže mou odměnou je slitování Páně. Nepostrádám zajisté odměnu, stejně jako on nepostrádal slitování. A jako je hojné slitování Páně, tak i_já mám hojnost odměny. Vždyť jsem si přece vědom mnoha provinění. Kde se však rozmnožil hřích, tam se v_míře ještě daleko štědřejší ukázala milost.{fnr}18{/fnr} A jestliže Hospodinova láska je od věků na věky,{fnr}19{/fnr} také já na věky chci zpívat o_Hospodinových milostech.{fnr}20{/fnr} A co moje spravedlnost? Hospodine, budu hlásat jedině tvou spravedlnost.{fnr}21{/fnr} Ta je totiž i_mou spravedlností. Neboť ty sám ses mi stal spravedlností od Boha.

{fn:1}Srov. {r}Mt 7,25{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Iz 53,5{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Gn 4,13{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 22 (21),17{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 19,34{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Dt 32,13{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Žl 34 (33),9{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Jer 22,31{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Řím 11,34{/r}; srov. {r}Iz 40,13{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}2 Kor 5,19{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Žl 105 (104),18{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:12}{r}Žl 55 (54),22{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:13}Srov. {r}Žid 4,15{/r}.{/fn} {fn:14}Srov. {r}1 Tim 3,16{/r}.{/fn} {fn:15}Srov. {r}Lk 1,78{/r}.{/fn} {fn:16}{r}Žl 86 (85),5{/r}.{/fn} {fn:17}Srov. {r}Jan 15,13{/r}.{/fn} {fn:18}{r}Řím 5,20{/r}.{/fn} {fn:19}{r}Žl 103 (102),17{/r}.{/fn} {fn:20}{r}Žl 89 (88),2{/r}.{/fn} {fn:21}{r}Žl 71 (70),16{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Iz 53,5{/r}; {r}1 Petr 2,24{/r}

Byl proboden pro naše nepravosti, rozdrcen pro naše zločiny, tížily ho tresty pro naši spásu, {*} jeho rány nás uzdravily.

On sám na svém těle vynesl naše hříchy na dřevo kříže, abychom byli mrtví hříchům a žili spravedlivě. {*} Jeho rány nás uzdravily.

ČTVRTEK

Z_páté knihy Mojžíšovy

{r:Dt}30,1-20{/r}

{p}

Příslib smilování a návratu z_vyhnanství

(Mojžíš řekl lidu:) {v}30,1{/v}„Jestliže se na tobě splní všechna ta slova, ať požehnání nebo kletba, které jsem ti předložil, a vezmeš si je k_srdci u_všech národů, k_nimž tě Hospodin, tvůj Bůh, vyhnal, {v}2{/v}a vrátíš se k_Hospodinu, svému Bohu, a budeš poslouchat ty i_tvoji synové jeho hlas ve všem, co ti já dnes přikazuji, z_celého svého srdce a z_celé své duše, {v}3{/v}tu Hospodin, tvůj Bůh, změní tvůj osud a smiluje se nad tebou. Vrátí tě a shromáždí ze všech národů, mezi něž tě Hospodin, tvůj Bůh, rozptýlil. {v}4{/v}I_kdybys byl vyhnán až na konec nebe, i_odtamtud tě shromáždí Hospodin, tvůj Bůh, {v}5{/v}a odtamtud si tě vezme a uvede tě do země, kterou obsadili tvoji otcové, a ty ji znovu obsadíš a on ti bude prokazovat dobrodiní a rozmnoží tě víc než tvé otce.

{v}6{/v}Hospodin, tvůj Bůh, obřeže tvé srdce i_srdce tvého potomstva, a budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a budeš živ. {v}7{/v}Všechny tyto kletby pak vloží Hospodin, tvůj Bůh, na tvé nepřátele a na ty, kdo tě nenávistně pronásledovali. {v}8{/v}Ty budeš opět poslouchat Hospodina a dodržovat všechny jeho příkazy, které ti dnes udílím. {v}9{/v}Hospodin, tvůj Bůh, ti dá nadbytek dobrého v_každé práci tvých rukou, plodu tvého života a plodu tvého dobytka i_plodin tvé role. Hospodin bude mít opět nad tebou radost z_dobra, jako měl radost z_tvých otců. {v}10{/v}Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v_knize tohoto Zákona, a obrátíš se k_Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší.

{v}11{/v}Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. {v}12{/v}Není na nebi, že bys musel říkat: ‚Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?‘ {v}13{/v}Není daleko za mořem, že bys musel říkat: ‚Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?‘ {v}14{/v}Vždyť je ti to slovo velmi blízké, je v_tvých ústech a v_tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat.

{v}15{/v}Hleď, předkládám ti dnes život a štěstí, smrt i_neštěstí. {v}16{/v}Jestliže budeš poslouchat přikázání Hospodina, svého Boha, která já ti dnes přikazuji, a budeš milovat Hospodina, svého Boha, budeš-li chodit po jeho cestách a zachováš-li jeho přikázání, budeš žít a rozmnožíš se, a Hospodin, tvůj Bůh, ti požehná na zemi, do níž přicházíš, abys ji obsadil. {v}17{/v}Když se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, dáš-li se svést, aby ses klaněl jiným bohům a ctil je, {v}18{/v}oznamuji vám dnes, že jistě zahynete a nebudete žít dlouho na zemi, kterou se chystáte obsadit, až přejdete Jordán.

{v}19{/v}Nebe a zemi beru si dnes proti vám za svědka: Předkládám ti život, nebo smrt, požehnání, nebo kletbu. Vyvol si život, abys žil ty a tvoje potomstvo. {v}20{/v}Miluj Hospodina, svého Boha, poslouchej jeho hlas a lni k_němu, neboť jen tak budeš žít a dlouho zůstaneš na zemi, o_níž přísahal Hospodin, že ji dá tvým otcům Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi.“

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jer 29,13-14{/r}; {r}Mt 7,7{/r}

Budete mě hledat, a naleznete mě, budete-li mě hledat celým svým srdcem. {*} Dám se vám nalézt – praví Hospodin – přivedu vás ze zajetí.

Hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám. {*} Dám se vám nalézt – praví Hospodin – přivedu vás ze zajetí.

Z_kázání neapolského biskupa Jana

(Sermo 7: PLS 4,785-786)

{p}

Miluj Pána a kráčej po jeho cestách

Pán je mé světlo a má spása, koho bych se bál?{fnr}1{/fnr} Byl velký ten služebník, který věděl, jakým způsobem a odkud se mu dostávalo světla a jaký byl ten, který ho osvěcoval. Neviděl světlo, které spěje k_soumraku, ale ono světlo, které oko nevidí.{fnr}2{/fnr} Mysli osvícené tímto světlem nepadají do hříchů ani neklopýtají ve špatnostech.

Pán přece řekl: Choďte, dokud máte u_sebe světlo.{fnr}3{/fnr} A o_jakém jiném světle mohl mluvit, než o_sobě samém? To on řekl: Já jsem přišel na svět jako světlo,{fnr}4{/fnr} aby ti, kteří se dívají, neviděli,{fnr}5{/fnr} ale slepí aby dostali světlo.{fnr}6{/fnr} Takže sám Pán je naším světlem. Slunce spravedlnosti, které svými paprsky prozářilo celou svou obecnou církev rozšířenou po celém světě. To o_něm volal prorok: Pán je mé světlo a má spása, koho bych se bál?

Člověk, který má světlo uvnitř, nezakopne, nesejde z_cesty, všechno snese. Kdo zdaleka vidí domov, vydrží všechna protivenství, nermoutí se pro časné starosti, ale je pevně zakotven v_Bohu. Pokoří své srdce a všechno vydrží a ve své pokoře má trpělivost. Toto pravé světlo, které osvěcuje každého, kdo přichází na tento svět,{fnr}7{/fnr} se dává těm, kteří se bojí, vlévá se, komu chce a kde chce, ukazuje se tomu, komu ho Syn chce zjevit.{fnr}8{/fnr}

Kdo přebýval v_temnotách a ve stínu smrti,{fnr}9{/fnr} ve tmě zla a ve stínu hříchů, když vzejde světlo, děsí se, dělá si výčitky, stydí se a červená a říká: Pán je mé světlo a má spása, koho bych se bál? To je naše velká záchrana, bratři moji. Je to spása, která se nebojí slabostí ani neleká únavy ani nevidí bolest. Musíme tedy zcela a naprosto nejen jazykem, ale i_myslí volat a říkat: Pán je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Jestliže on sám osvěcuje a jestliže on sám zachraňuje, koho se budu bát? I_kdyby přišly mraky pochybností, Pán je mé světlo. Mohou přijít, ale nic nezmohou. Mohou na naše srdce útočit, ale nemohou nad ním zvítězit. I_kdyby nás zaslepila žádostivost, Pán je mé světlo. On je skutečně naše síla, dává se nám a také my se dáváme jemu. Běžte k_lékaři, dokud můžete, aby se vám nestalo, že nebudete moci, až budete chtít.

{fn:1}{r}Žl 27 (26),1{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 2,9{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 12,35{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 12,46{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Mk 4,12{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Mt 11,5{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Jan 1,9{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:8}Srov. {r}Mt 11,27{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Lk 1,79{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mdr 9,10.4{/r}

Sešli, Bože, moudrost od svého slavného trůnu, aby mně pomáhala a se mnou pracovala. {*} Abych poznal, co je ti milé.

Dej mi moudrost, která vedle tebe sedí na trůně. {*} Abych poznal, co je ti milé.

PÁTEK

Z_páté knihy Mojžíšovy

{r:Dt}31,1-15.23{/r}

{p}

Poslední slova Mojžíšova

Za Jordánem v_moabské zemi {v}31,1{/v}řekl Mojžíš všemu Izraeli tato slova: {v}2{/v}Pravil jim:

„Je mi dnes sto dvacet let a nemohu už vycházet a přicházet, a Hospodin mi řekl: ‚Tento Jordán nepřekročíš!‘ {v}3{/v}Hospodin, tvůj Bůh, sám půjde před tebou a vyhubí před tebou všecky tyto národy a zmocníš se jich. Jozue půjde před tebou, jak Hospodin poručil. {v}4{/v}Hospodin s_nimi udělá to, co udělal se Sichonem a Ogem, králi amoritskými, i_s_jejich zemí: zničil je. {v}5{/v}Hospodin vám je vydá a vy s_nimi naložíte zcela podle příkazu, který jsem vám dal. {v}6{/v}Buďte silní a stateční, nebojte se a neděste se před nimi, neboť Hospodin, tvůj Bůh, sám půjde s_tebou, nenechá tě a neopustí!“

{v}7{/v}Potom Mojžíš zavolal Jozua a řekl mu před celým Izraelem: „Buď silný a statečný, neboť ty půjdeš s_tímto lidem do země, o_níž Hospodin přísahal jejich otcům, že jim tu zemi dá, a ty ji dáš jim jako majetek. Hospodin sám půjde před tebou, nenechá tě a neopustí. Neboj se a nechvěj se!“

{v}9{/v}I_napsal Mojžíš tento Zákon a předal jej kněžím, levitům, kteří nosili archu Hospodinovy úmluvy, i_všem izraelským starším. {v}10{/v}Mojžíš jim přikázal: „Každého sedmého roku, v_roce určeném k_promíjení dluhu, o_slavnosti stánků, {v}11{/v}až přijde celý Izrael, aby se ukázal před tváří Hospodina, tvého Boha, na místě, které vyvolí, budeš předčítat tento Zákon před celým Izraelem, aby jej slyšeli. {v}12{/v}Shromáždi lid, muže i_ženy i_děti i_cizince, který žije v_tvých branách, aby slyšeli a učili se bát Hospodina, vašeho Boha, a bedlivě dodržovali všechna slova tohoto Zákona. {v}13{/v}Též jejich synové, kteří ho ještě neznají, ať poslouchají a učí se bát Hospodina, vašeho Boha, po všechny dny, co budete žít v_zemi, do níž přejdete přes Jordán, abyste ji obsadili.“

{v}14{/v}Hospodin řekl Mojžíšovi: „Hle, přiblížily se dny tvé smrti. Povolej Jozua a postavte se do stánku schůzky a já mu dám příkaz.“ Šel tedy Mojžíš s_Jozuem a postavili se do stánku schůzky. {v}15{/v}I_ukázal se Hospodin ve stánku v_oblakovém sloupu. Oblakový sloup stál nad vchodem do stánku.

{v}23{/v}Hospodin pak přikázal Jozuovi, synu Nunovu a řekl: „Buď rozhodný a udatný, neboť ty uvedeš syny Izraele do země, kterou jsem jim přísežně slíbil, a já budu s_tebou.“

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Dt 31,7.8{/r}; {r}Př 3,26{/r}

Buď silný a statečný, Hospodin sám půjde před tebou, nenechá tě a neopustí. {*} Neboj se a nechvěj se!

Hospodin bude tvou oporou a uchrání tvou nohu před léčkou. {*} Neboj se a nechvěj se!

Z_„Komentáře k_žalmům“ od svatého Jana Fishera, biskupa a mučedníka

(Ps 101: Opera omnia, ed. 1597, pp. 1588-1589)

{p}

Podivuhodné skutky Boží

Nejprve Bůh osvobodil izraelský národ z_egyptského otroctví. Už při tom vykonal mnoho divů a znamení: dal jim přejít suchou nohou Rudé moře, na poušti je nasytil pokrmem z_nebe, manou a křepelkami; když trpěli žízní, dal z_nejtvrdší skály vytrysknout nevysychajícímu prameni vody; dopřál jim vítězství nad všemi nepřáteli, kteří je sužovali válkou; způsobil, že Jordán na nějaký čas ustoupil zpět proti mocnému proudu svých vod; daroval jim zaslíbenou zemi a rozdělil ji podle počtu kmenů a rodů. Ale přestože jim toto všechno poskytl s_takovou láskou a štědrostí, byli mu lidé nevděční. Jako by na to všechno zapomněli, zanedbávali bohoslužbu, odmítli uctívat svého Boha a nejednou se provinili zločinem modloslužby.{fnr}1{/fnr}

A potom osvobodil i_nás. Když jsme byli ještě pohané a byli jsme nezadržitelně přitahováni k_němým modlám,{fnr}2{/fnr} vyťal nás z_kmene divoké olivy pohanství, očistil nás od všech divokých výhonků, narouboval nás na pravou olivu{fnr}3{/fnr} národa židovského, a tak nás připojil ke kořeni své milosti a štědré hojnosti. A nakonec ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky,{fnr}4{/fnr} jako vonnou, bohulibou oběť,{fnr}5{/fnr} aby nás vykoupil z_každé špatnosti a očistil si nás, abychom byli jeho vlastním lidem.{fnr}6{/fnr}

To všechno nejsou sice důkazy, ale jistě naprosto bezpečná svědectví o_jeho převeliké lásce a dobrotě vůči nám. Ale my jsme přesto lidé velmi nevděční, dokonce jsme překročili všechny hranice nevděku. Nedbáme na jeho lásku, neuvědomujeme si velikost jeho dobrodiní, ale původce a štědrého dárce tak velikých darů málem zahrnujeme pohrdáním a máme v_opovržení. Ba ani nesmírné milosrdenství, kterým bez ustání zahrnuje hříšníky, nás nepohne k_tomu, abychom uspořádali svůj život a mravy podle jeho nejsvětějších přikázání.

Toto si opravdu zaslouží, aby to bylo zapsáno na věčnou památku pro příští generace.{fnr}7{/fnr} Ať si všichni, kdo v_budoucnu ponesou jméno křesťanů, uvědomí, jak veliká je Boží dobrota vůči nám, a ať mu nikdy nepřestanou přinášet s_celou církví oběť chvály.

{fn:1}Srov. Ex; Joz.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 12,2{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Řím 11,24{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Řím 8,32{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Ef 5,2{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Tit 2,14{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Žl 102 (101),19{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 96 (95),1-3{/r}

Zpívejte Hospodinu píseň novou, zpívejte Hospodinu, všechny země. {*} Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno.

Vypravujte mezi pohany o_jeho slávě, mezi všemi národy o_jeho divech. {*} Zpívejte Hospodinu, velebte jeho jméno.

SOBOTA

Z_páté knihy Mojžíšovy

{r:Dt}32,48-52; 34,1-12{/r}

{p}

Mojžíšova smrt

{v}32,48{/v}Ještě téhož dne promluvil Hospodin k_Mojžíšovi: {v}49{/v}„Vystup zde na pohoří Abarím, na horu Nebo, která je v_moabské zemi, naproti Jerichu, a pohleď na kanaanskou zemi, kterou dávám synům Izraele do vlastnictví. {v}50{/v}Vystup na tu horu, na ní zemřeš a budeš připojen ke svému lidu, jako zemřel tvůj bratr Árón na hoře Hóru, a byl připojen ke svému lidu, {v}51{/v}protože jste se mi zpronevěřili uprostřed Izraelitů u_Vod sváru v_Kádeši na poušti Sinu, že jste uprostřed Izraelitů nevzdali čest mé svatosti. {v}52{/v}Proto uzříš zemi jen odtud, ale tam do země, kterou dávám synům Izraele, nevstoupíš.“

{v}34,1{/v}Mojžíš vystoupil z_moabských stepí na horu Nebo, na vrchol Pisga, který je proti Jerichu. Hospodin mu ukázal celou zemi: Gilead až k_Danu, {v}2{/v}celou (zemi) Neftali, zemi Efraim a Manasse, celou zemi judskou až k_západnímu moři, {v}3{/v}Negeb, okolí (Jordánu), planinu Jericha, města palem, až k_Soaru. {v}4{/v}Hospodin mu řekl: „To je ta země, o_níž jsem přísahal Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi: ‚Dám ji tvému potomstvu.‘ Ukázal jsem ti ji, ale nepřejdeš tam.“

{v}5{/v}A Mojžíš, Hospodinův služebník, tam zemřel {v}6{/v}v_moabské zemi podle Hospodinova slova. Pohřbili ho v_Údolí v_moabské zemi proti Bet Peoru, ale nikdo nezná jeho hrob až dodnes. {v}7{/v}Mojžíšovi bylo sto dvacet let, když zemřel, jeho oči nezeslábly, jeho životní síla nezmizela. {v}8{/v}Synové Izraele oplakávali Mojžíše na moabských stepích třicet dní. Potom skončila doba nářku a smutku nad Mojžíšem.

{v}9{/v}Jozue, syn Nunův, byl plný ducha moudrosti, neboť Mojžíš vložil na něj své ruce. Synové Izraele ho poslouchali, a tak vykonali příkaz, který dal Hospodin Mojžíšovi.

{v}10{/v}V_Izraeli už nepovstal prorok, jako byl Mojžíš, s_nímž Hospodin jednal tváří v_tvář. {v}11{/v}Kolik bylo znamení a divů, jimiž ho pověřil Hospodin, aby je vykonal v_egyptské zemi na faraonovi, na jeho služebnících a na celé jeho zemi! {v}12{/v}Jak silnou moc a jak velké úděsné skutky vykonal Mojžíš před očima celého Izraele!

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jan 1,14.16.17{/r}; {r}Sir 24,33{/r} (řec. 23)

Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Všichni jsme dostali z_jeho plnosti, neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, {*} milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista.

Zákon vyhlásil Mojžíš jako dědictví pro Jakubovo společenství. {*} Milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista.

Z_pastorální konstituce 2. vatikánského sněmu o_církvi v_dnešním světě

(Gaudium et spes, n. 18.22)

{p}

Tajemství smrti

Záhada lidského údělu nejvíce vystupuje tváří v_tvář smrti. Člověka netrápí jenom bolest a postupná tělesná sešlost, ale také, a snad ještě více, strach z_trvalého zániku. A tušení srdce ho vede správně, když se hrozí naprostého rozpadu a konečného zániku své osoby a odmítá je. Zárodek věčnosti, který v_sobě nosí a jejž nelze převést na pouhou hmotu, povstává proti smrti. Žádné výdobytky techniky, byť sebeužitečnější, nedovedou utišit úzkost člověka a ani prodloužení biologického věku vůbec nemůže uspokojit jeho touhu po dalším životě, která mu nevykořenitelně tkví v_srdci.

Tváří v_tvář smrti všechny představy selhávají, avšak církev poučená Božím zjevením tvrdí, že člověk byl od Boha stvořen pro blaženost, jejíž naplnění je mimo hranice pozemské bídy. Kromě toho tělesná smrt, jíž by byl člověk ušetřen, kdyby nezhřešil,{fnr}1{/fnr} má být podle učení křesťanské víry přemožena, až všemohoucí a milosrdný Spasitel vrátí člověku spásu, o_kterou se člověk svou vinou připravil. Bůh totiž člověka povolal a volá, aby k_němu celou svou přirozeností přilnul ve věčném společenství neporušitelného božského života. Tohoto vítězství dosáhl Kristus, když vlastní smrtí vysvobodil člověka ze smrti a sám znovu vstal k_životu.{fnr}2{/fnr} Dobře zdůvodněná víra tedy dává každému přemýšlejícímu člověku odpověď na jeho úzkost před tím, co ho v_budoucnosti čeká; a zároveň mu poskytuje možnost být v_Kristu ve společenství s_milovanými bratry, které mu smrt již vzala, a dává mu naději, že u_Boha dosáhli pravého života.

Na křesťana jistě doléhá nutnost a povinnost bojovat v_mnoha trápeních proti zlu a vytrpět i_smrt; ale ve spojení s_velikonočním tajemstvím je připodobněn Kristově smrti a posiluje ho naděje, že jde vstříc vzkříšení.{fnr}3{/fnr}

A to neplatí jen pro křesťany, ale i_pro všechny lidi dobré vůle, v_jejichž srdci neviditelně působí milost. Kristus totiž zemřel za všechny,{fnr}4{/fnr} a protože poslední povolání člověka je ve skutečnosti jen jedno, totiž božské, takže musíme být přesvědčeni, že Duch Svatý dává všem možnost, aby způsobem, který Bůh zná, získali účast na tomto velikonočním tajemství.

Takové a tak veliké je tajemství člověka, které věřícím vyzařuje z_křesťanského zjevení. Nuže skrze Krista a v_Kristu se tedy osvětluje záhada bolesti a smrti, která nás, pokud neznáme jeho evangelium, tak drtí. Kristus vstal z_mrtvých, svou smrtí smrt zničil a daroval nám život, abychom se v_Synu stali syny a v_Duchu mohli volat: Abba, Otče.{fnr}5{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Mdr 1,13{/r}; {r}Mdr 2,23-24{/r}; {r}Řím 5,21{/r}; {r}Řím 6,23{/r}; {r}Jak 1,15{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 15,56-57{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Flp 3,10{/r}; {r}Řím 8,17{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Řím 8,32{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Řím 8,15{/r}; {r}Gal 4,6{/r}; {r}Jan 1,12{/r}; {r}1 Jan 3,1{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 26 (27),1{/r}; {r:Žl}23 (22),4{/r}

Hospodin je mé světlo a má spása, koho bych se bál? {*} Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?

I_kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. {*} Hospodin je záštita mého života, před kým bych se třásl?


Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky