MEZIDOBÍ

4. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Začátek prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům

{r:1 Sol}1,1 – 2,12{/r}

Pavlova péče o_církevní obec v_Soluni

{v}1,1{/v}Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, která je ve spojení s_Bohem Otcem a s_Pánem Ježíšem Kristem. Milost vám a pokoj!

{v}2{/v}Stále děkujeme Bohu za vás za všechny, když si vás připomínáme ve svých modlitbách. {v}3{/v}Před naším Bohem a Otcem vzpomínáme bez přestání, jak je vaše víra účinná, láska obětavá a naděje v_našeho Pána Ježíše vytrvalá. {v}4{/v}Víme o_vašem vyvolení, bratři Bohem milovaní. {v}5{/v}Když jsme vám přinesli evangelium, nebyla to jen pouhá slova, naopak: bylo to provázeno (projevy) moci, (činností) Ducha Svatého a hlubokým přesvědčením. Vy sami víte, jak jsme se chovali mezi vámi kvůli vám.

{v}6{/v}A vy jste napodobovali nás i_Pána, přijali jste nauku v_mnohém soužení, s_radostí Ducha Svatého, {v}7{/v}takže jste se stali vzorem pro všechny věřící v_Makedonii a Achaji. {v}8{/v}Od vás se přece slovo Páně rozšířilo nejen po Makedonii a Achaji, ale i_po všech místech se roznesla (zpráva o_tom), že jste uvěřili v_Boha, takže my o_tom už nemusíme nic říkat. {v}9{/v}Vždyť (tam lidé) sami o_tom vypravují, jakého přijetí se nám u_vás dostalo a jak jste se od model obrátili k_Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému {v}10{/v}a vyčkávali z_nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z_mrtvých, totiž Ježíše; ten nás vysvobozuje od blížícího se (Božího) hněvu.

{v}2,1{/v}Bratři, víte sami, že náš příchod k_vám nebyl nadarmo. {v}2{/v}Naopak, po všem tom utrpení a urážkách, které jsme, jak víte, přestáli ve Filipech, odvážili jsme se s_důvěrou v_našeho Boha kázat vám radostnou Boží zvěst i_přes mnohý těžký zápas. {v}3{/v}Když vás totiž povzbuzujeme, nepramení to z_nějakého falešného přesvědčení, z_nějakých nepoctivých úmyslů, ani vás nechceme klamat. {v}4{/v}Ale Bůh nám svěřil evangelium, když nás napřed vyzkoušel, a proto se nechceme svým kázáním dělat pěknými v_očích lidí, ale (chceme se líbit) Bohu, který zkoumá naše srdce. {v}5{/v}A proto, jak sami víte, jsme nikdy neužívali úlisných řečí, ani jsme nic nedělali ze skryté lakoty – Bůh je svědek! {v}6{/v}Nehledali jsme slávu u_lidí, ani u_vás, ani u_jiných, {v}7{/v}ačkoli jako Kristovi apoštolové jsme vám mohli dát pocítit svou moc. Ale my jsme si mezi vámi počínali tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti. {v}8{/v}Tak jsme po vás toužili, že bychom vám nejraději nejen odevzdali Boží radostnou zvěst, ale dali za vás i_vlastní život. Tak velice jsme si vás oblíbili.

{v}9{/v}Přece si ještě vzpomínáte, bratři, na naši vyčerpávající námahu: ve dne v_noci jsme pracovali, abychom nikomu z_vás nebyli na obtíž, když jsme vám hlásali Boží evangelium. {v}10{/v}Vy i_Bůh jste svědky, jak jsme se k_vám věřícím chovali náležitě, spravedlivě a bezúhonně. {v}11{/v}Vždyť víte, jak jsme každého z_vás jako otec vlastní děti {v}12{/v}povzbuzovali, pobízeli a zapřísahali, abyste vedli život hodný Boha, který vás povolal do svého království a do své slávy.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Sol 1,9-10; 3,12.13{/r}

Obrátili jste se k_Bohu, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z_nebe jeho Syna, kterého vzkřísil z_mrtvých. {*} On nás vysvobozuje od blížícího se Božího hněvu.

Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku, ať posilní vaše srdce, abyste byli svatí. {*} On nás vysvobozuje od blížícího se Božího hněvu.

Z_listu svatého Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka, Smyrňanům

(Inscriptio; nn. 1,1 – 4,1: Funk 1,235-237)

Kristus nás povolal do svého království a do své slávy

Ignác, zvaný též Theoforos, přeje církvi Boha Otce a milovaného Ježíše Krista, které se dostalo všech darů milosti, naplněné vírou a láskou, které žádný z_darů nechybí, Bohem milované nositelce svatosti, která je v_asijské Smyrně, ať se co nejvíce těší neporušenému duchu a Božímu slovu.

Oslavuji Ježíše Krista Boha, který vám dal takovou moudrost; poznal jsem totiž, že setrváváte v_pevné víře, že jste jakoby tělem i_duchem přibiti na kříži Pána Ježíše Krista a upevněni v_lásce krví Kristovou, naplněni vírou v_našeho Pána, který skutečně je podle těla z_rodu Davidova{fnr}1{/fnr} a Boží Syn z_vůle a moci Boží, který se skutečně narodil z_panny, od Jana byl pokřtěn, aby naplnil všechnu spravedlnost.{fnr}2{/fnr} Za vlády Poncia Piláta a tetrarchy Heroda byl skutečně za nás přibit, a plodem tohoto Bohem požehnaného utrpení jsme my. Tak chtěl svým zmrtvýchvstáním na věky vztyčit znamení pro své svaté a věrné, ať ze židů nebo pohanů, v_jednom těle své církve.

To všechno totiž vytrpěl pro nás, abychom byli spaseni; a trpěl skutečně, jako skutečně i_sám sebe vzkřísil.

Vím a věřím, že je v_těle i_po zmrtvýchvstání. A když přišel k_těm, kteří byli spolu s_Petrem, řekl jim: „Sáhněte na mě, dotkněte se mě a poznáte, že nejsem nehmotný přízrak!“{fnr}3{/fnr} A hned se ho dotkli a uvěřili, zcela přesvědčeni jeho tělem i_duchem. Proto také smrtí pohrdali a ukázali se být nad ni povzneseni. Po zmrtvýchvstání však s_nimi jedl a pil v_lidském těle, ačkoliv duchovně byl sjednocen s_Otcem.

To vám, milovaní, připomínám, i_když vím, že vy také tak smýšlíte.

{fn:1}Srov. {r}Řím 1,3{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 3,15{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Lk 24,39{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Gal 2,19-20{/r}

Zákonu jsem umřel, abych žil pro Boha. Spolu s_Kristem jsem ukřižován. {*} Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

Život v_těle žiji ve víře v_Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval. {*} Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

Z_prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům

{r:1 Sol}2,13 – 3,13{/r}

Přátelský vztah Pavla a Soluňanů

{v}2,13{/v}Bez ustání děkujeme Bohu za to, že když jste nás uslyšeli kázat Boží slovo, vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží – vždyť jím skutečně je. A protože věříte, ukazují se na vás i_jeho účinky. {v}14{/v}Následujete totiž, bratři, křesťanské Boží církevní obce v_Judsku: i_vy jste přece stejně trpěli od vlastních krajanů, jako oni od židů. {v}15{/v}(Ti lidé) zabili i_Pána Ježíše i_proroky a také nás odevšad vyháněli. Bohu se nelíbí a jsou se všemi lidmi znepřáteleni. {v}16{/v}My kážeme pohanům, aby mohli dojít spásy, a oni nám v_tom brání. Tím jen víc a více doplňují míru svých hříchů. Boží trest však na ně přijde už co nevidět.

{v}17{/v}Bratři, na krátký čas jsme zůstali od vás odloučeni, ale jen tělem, ne srdcem; tím více jsme se snažili zase vás uvidět, tak živá byla naše touha. {v}18{/v}Proto jsme k_vám chtěli přijít – já, Pavel, ne jednou, ale vícekrát – ale satan nám to překazil. {v}19{/v}Což nejste i_vy naše naděje, naše radost a naše koruna, kterou se budeme moci chlubit před naším Pánem Ježíšem, až zase přijde? {v}20{/v}Ano, vy jste naše sláva i_radost.

{v}3,1{/v}Protože jsme to nemohli déle vydržet, rozhodli jsme se zůstat sami v_Athénách {v}2{/v}a poslali jsme Timoteje, našeho bratra a Božího spolupracovníka (v_hlásání) Kristovy radostné zvěsti, aby vás utvrdil a povzbudil ve víře {v}3{/v}tak, že by se nikdo nedal zviklat těmito souženími. Vždyť sami víte, že to už je naše určení. {v}4{/v}Již tehdy, když jsme byli u_vás, předem jsme vám říkali, že nás čeká soužení. A jak víte, tak se i_stalo. {v}5{/v}Protože jsem to nemohl déle vydržet, poslal jsem k_vám, abych se dověděl, (jak to stojí) s_vaší vírou, zdali vás snad pokušitel nepokoušel, takže by pak naše námaha byla marná.

{v}6{/v}Teď se však Timotej vrátil od vás k_nám a přinesl nám radostnou zprávu o_vaší víře i_o_vaší lásce: jak nás uchováváte pořád v_dobré paměti a že byste nás velmi rádi opět uviděli – stejně jako my vás! {v}7{/v}Při všech trampotách a při všem soužení nám přinesly útěchu (zprávy) o_vás, bratři, a o_vaší víře. {v}8{/v}Hned jsme zase okřáli, když jste pevní ve víře. {v}9{/v}Jak bychom mohli za vás Bohu dosti poděkovat za všechnu radost, kterou se kvůli vám radujeme před naším Bohem! {v}10{/v}Ve dne v_noci se vroucně modlíme, abychom se mohli s_vámi shledat a doplnit, co se ještě vaší víře nedostává.

{v}11{/v}Sám Bůh, náš Otec, i_náš Pán Ježíš Kristus kéž nám upraví cestu k_vám! {v}12{/v}A ve vás ať Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k_druhému i_ke všem (lidem), jako ji i_my (máme) k_vám. {v}13{/v}Ať posilní vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými. Amen.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}1 Sol 3,12.13{/r}; {r}2 Sol 2,17{/r}

Ať ve vás Pán rozhojňuje stále víc a více lásku jednoho k_druhému i_ke všem lidem, {*} abyste byli bezúhonní a svatí.

On sám ať potěší vaše srdce a utvrdí v_každém dobrém činu i_slovu. {*} Abyste byli bezúhonní a svatí.

Z_výkladu na žalmy, připisovaného svatému Hilariovi z_Poitiers

(Ps 132: PLS 1,224-245)

Všichni věřící měli jedno srdce a jednu duši

Hle, jak je dobré a jak milé, když bratři bydlí pospolu.{fnr}1{/fnr} Je dobré a milé, když bratři bydlí pospolu, protože když jsou jednotní, shromažďují se ve společenství církve. Když se nazývají bratry, jsou jedna vůle ve svorné lásce.

Čteme, že právě toto bylo v_prvním kázání apoštolů hlavní zásadou: Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši.{fnr}2{/fnr} Tak se to přece sluší na lid Boží; aby všichni pod jediným Otcem byli bratry, aby v_jediném Duchu byli jedno, aby v_jediném domě vystupovali jednomyslně a aby v_jediném těle byli opravdu údy jednoho těla.

Je milé a dobré, když bratři bydlí pospolu. Prorok nám nabízí přirovnání o_tom, jak je to dobré a milé, když říká: Jak olej na hlavě, který stéká na vousy Árónovy, který stéká na lem jeho roucha.{fnr}3{/fnr} Árónův olej, kterým byl pomazán na kněze, byl vyroben z_vonných látek a Bůh určil, aby se tohoto pomazání nejprve dostalo jeho veleknězi. Také náš Pán byl neviditelně pomazán, jako žádný z_jeho přátel. A není to pomazání pozemské: Nebyl pomazán olejem z_rohové nádoby, jak bývali pomazáni králové, ale byl pomazán olejem radosti.{fnr}4{/fnr} I_Árón byl podle zákona teprve po tomto pomazání nazván christus (to znamená „pomazaný“).

A stejně jako toto pomazání ničí v_každém srdci, do něhož bylo vlito, nečisté duchy, tak je i_nám dáno, že skrze pomazání lásky přímo vydechujeme bohulibou svornost, jak říká apoštol: Jsme jako vonné kadidlo (vydechující) Krista.{fnr}5{/fnr} Takže stejně jako Bůh nalezl zalíbení v_pomazání prvního velekněze Áróna, je mu dobré a milé, když bratři bydlí pospolu.

Árónovo pomazání stékalo z_hlavy na vousy. Vousy jsou čestným znamením mužného věku. Ani nám se nesluší, abychom v_Kristu byli nedospělí, leda abychom s_ohledem na to, co bylo řečeno, byli jako děti co do špatnosti, ale ne co do rozumu.{fnr}6{/fnr} To o_nevěřících apoštol říká, že jsou nedospělí, protože ještě nesnesou pevnou stravu a potřebují mléko: Krmil jsem vás mlékem, ne tuhým pokrmem, protože byste ho nebyli snesli. Dokonce ani teď ho ještě nesnášíte.{fnr}7{/fnr}

{fn:1}{r}Žl 133 (132),1{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Sk 4,32{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 133 (132),2{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 45 (44),8{/r}.{/fn} {fn:5}{r}2 Kor 2,15{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Kor 14,20{/r}.{/fn} {fn:7}{r}1 Kor 3,2{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Řím 12,5{/r}; {r}Ef 4,7{/r}; {r}1 Kor 12,13{/r}

I_když je nás mnoho, jsme jedním tělem v_Kristu, k_sobě navzájem jsme však údy. {*} Každému z_nás byly uděleny duchovní dary v_takové míře, v_jaké je chtěl Kristus dát.

Všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v_jedno tělo a všichni jsme byli napojeni jedním Duchem. {*} Každému z_nás byly uděleny duchovní dary v_takové míře, v_jaké je chtěl Kristus dát.

Z_prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům

{r:1 Sol}4,1-18{/r}

Svatost života a naděje na vzkříšení

{v}4,1{/v}Bratři, prosíme vás a napomínáme v_Pánu Ježíši: jak jste se od nás naučili, že máte žít, abyste se líbili Bohu, a jak i_žijete, tak ať v_tom vynikáte ještě více. {v}2{/v}Víte přece, které příkazy jsme vám dali z_(moci) Pána Ježíše. {v}3{/v}Neboť to je vůle Boží: vaše posvěcení! Zdržujte se smilství; {v}4{/v}naučte se každý držet svoje tělo ve svaté kázni a počestnosti, {v}5{/v}ne ve chtivé žádostivosti jako pohané, kteří neznají Boha. {v}6{/v}Nikdo ať v_té věci nezkracuje a nepodvádí svého bratra, protože Pán to všechno přísně trestá, jak jsme vám to už dříve pověděli a důrazně připomněli. {v}7{/v}Bůh nás přece nepovolal k_nečistotě, ale k_posvěcení! {v}8{/v}Proto, když tím (příkazem) někdo pohrdá, nepohrdá člověkem, ale Bohem, který vám dává svého Svatého Ducha.

{v}9{/v}O_bratrské lásce není vám třeba psát, sám Bůh vás totiž poučil, abyste se navzájem milovali, {v}10{/v}a vy se také tak chováte ke všem bratřím v_celé Makedonii. Ale povzbuzujeme vás, bratři, abyste v_tom byli stále horlivější. {v}11{/v}Pokládejte za věc své cti, že budete žít pokojně, plnit svoje (povinnosti) a živit se prací svých rukou, jak jsme vám to přikázali. {v}12{/v}Tak ti, kdo nejsou křesťané, si vás budou vážit, a budete na všech nezávislí.

{v}13{/v}Nechceme vás, bratři, nechat v_nevědomosti o_těch, kteří už zemřeli. Nesmíte pro ně truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. {v}14{/v}Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i_vstal z_mrtvých, (věříme) také, že s_Ježíšem přivede Bůh (k_životu) i_ty, kdo zesnuli ve spojení s_ním. {v}15{/v}Říkáme vám to přece, jak nás Pán o_tom poučil: My živí, kteří se dožijeme příchodu Páně, nepředstihneme ty, kdo budou už mrtví. {v}16{/v}Až totiž bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Bůh sestoupí z_nebe. Napřed vstanou zemřelí křesťané, {v}17{/v}potom my, kteří zůstaneme naživu, budeme spolu s_nimi uchváceni v_oblacích do vzduchu vstříc Pánu. A pak už budeme s_Pánem navždycky. {v}18{/v}Těšte se proto navzájem těmito slovy.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Sol 4,16{/r}; {r}Mk 13,27{/r}; srov. {r}Mt 24,31{/r}

Až bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Pán sestoupí z_nebe. {*} A shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe.

Až přijde Syn člověka, pošle své anděly s_mohutným hlasem polnice. {*} A shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od konce země až po konec nebe.

Z_traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje, biskupa

(Lib. 3,19,1.3 – 20,1: SCh 34,332.336-338)

Prvotiny vzkříšení v_Kristu

Slovo Boží se stalo člověkem, a Boží Syn se stal Synem člověka, aby se člověk spojený s_Božím Slovem a přijatý za syna mohl stát synem Božím.

Nemohli jsme jinak obdržet účast na neporušitelnosti a nesmrtelnosti, než že jsme byli s_neporušitelností a nesmrtelností spojeni. Ale jak bychom se mohli s_neporušitelností a nesmrtelností spojit, kdyby se neporušitelnost a nesmrtelnost nejprve nestala tím, čím jsme my, aby tak to, co je porušitelné, bylo pohlceno neporušitelností, a co je smrtelné, nesmrtelností,{fnr}1{/fnr} a my dosáhli přijetí za syny?{fnr}2{/fnr}

Takže tento Boží Syn a náš Pán je zároveň Otcovo Slovo i_Syn člověka, neboť se narodil jako člověk z_Marie, která pocházela z_lidského rodu a sama byla člověkem, a stal se tak Synem člověka.

Proto nám také sám Pán dal znamení dole z_hlubin i_nahoře z_výšin,{fnr}3{/fnr} ačkoli je člověk nežádal, protože ani netušil, že by panna mohla nosit pod srdcem a přitom zůstat pannou a porodit syna, a to dítě že by mohlo být „Bůh s_námi“,{fnr}4{/fnr} který sestoupil dolů na zem, aby hledal ztracenou ovci,{fnr}5{/fnr} své stvoření, a opět vystoupil vzhůru, aby přinesl a předal Otci takto nalezeného člověka.{fnr}6{/fnr} A on to učinil a sám se stal prvotinou vzkříšení člověka; aby tak jako vstala z_mrtvých hlava, vstalo i_celé ostatní tělo, to znamená celé lidstvo, až skončí čas kletby, která je stihla pro neposlušnost. Toto tělo má být pevně spojené klouby navzájem se zpevňujícími,{fnr}7{/fnr} růst a sílit Božím přispěním a každý z_údů má mít v_těle své vlastní a správné místo. Proto je u_Otce mnoho příbytků,{fnr}8{/fnr} že je i_mnoho údů v_těle.

A tak když člověk selhal, byl Bůh velkodušný. Vždyť předem viděl vítězství, kterého se mu dostane prostřednictvím Slova. Když milost ukázala v_slabosti svou sílu,{fnr}9{/fnr} podalo Boží Slovo důkaz o_Boží dobrotě a velkolepé moci.

{fn:1}Srov. {r}1 Kor 15,53-55{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Gal 4,5{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Iz 7,11{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Iz 7,14{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Lk 15,6{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Ef 4,9{/r}; {r}Lk 15,32{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Ef 4,16{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Jan 14,2{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}2 Kor 12,9{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 15,20-22{/r}

Kristus vstal z_mrtvých, a to jako první z_těch, kteří zesnuli. {*} Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých.

Jako pro svoje spojení s_Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s_Kristem všichni budou povoláni k_životu. {*} Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých.

Z_prvního listu svatého apoštola Pavla Soluňanům

{r:1 Sol}5,1-28{/r}

Chování synů světla

{v}5,1{/v}Co se týká času a chvíle (příchodu Páně), není třeba, bratři, abychom vám o_tom psali. {v}2{/v}Víte totiž sami velmi dobře, že onen den Páně přijde jako zloděj v_noci. {v}3{/v}Až budou (lidé) říkat: „Je pokoj a bezpečí“, tu na ně znenadání přitrhne záhuba jako porodní bolesti na těhotnou ženu. Nebudou moci uniknout. {v}4{/v}Ale vy, bratři, nejste ve tmě, že by vás ten den překvapil jako zloděj. {v}5{/v}Vy všichni jste přece synové světla a synové dne, noc ani tma nemá nad námi (právo)! {v}6{/v}Nesmíme se tedy oddávat spánku jako ostatní, ale naopak: zůstaňme bdělí a střízliví.

{v}7{/v}Neboť ti, kdo spí, spí v_noci, a kdo se opíjejí, opíjejí se v_noci. {v}8{/v}My však, kteří patříme dni, buďme střízliví, odění pancířem víry a lásky a přilbou naděje ve spásu. {v}9{/v}Bůh nás přece neurčil k_tomu, abychom propadli jeho hněvu, ale abychom získali spásu skrze našeho Pána Ježíše Krista, {v}10{/v}který za nás umřel, abychom my žili spojeni s_ním, ať už živí, nebo mrtví. {v}11{/v}Proto se navzájem potěšujte a jeden druhému duchovně prospívejte, jak už to ostatně děláte.

{v}12{/v}Prosím vás, bratři, abyste uznávali ty, kdo se mezi vámi namáhají, jsou v_církevní obci vašimi představenými a napomínají vás. {v}13{/v}Mějte je ve zvláštní lásce pro jejich práci. Mezi sebou žijte v_pokoji.

{v}14{/v}Žádáme vás, bratři: kárejte lidi nespořádané, dodávejte odvahy malomyslným, ujímejte se slabých, buďte trpěliví vůči všem. {v}15{/v}Hleďte, ať nikdo nikomu neoplácí zlým za zlé, ale usilujte vždycky o_dobro mezi sebou i_ke všem. {v}16{/v}Stále se radujte. {v}17{/v}Bez přestání se modlete. {v}18{/v}Ve všech životních podmínkách děkujte (Bohu). Tak to Bůh pro vás chce v_Kristu Ježíši.

{v}19{/v}Nezhášejte (oheň) Ducha, {v}20{/v}nepodceňujte dary promlouvání z_vnuknutí, {v}21{/v}ale všecko zkoumejte, a co je dobré, toho se držte. {v}22{/v}Varujte se zla, ať se objevuje pod jakoukoli tvářností.

{v}23{/v}Sám Bůh pokoje kéž vás dokonale posvětí. Ať si uchováte ducha neporušeného a duši i_tělo neposkvrněné pro příchod našeho Pána Ježíše Krista. {v}24{/v}Věrný je ten, který vás povolává, a on to také splní.

{v}25{/v}Bratři, modlete se i_za nás.

{v}26{/v}Svatým políbením pozdravte všecky bratry. {v}27{/v}Zapřísahám vás skrze Pána, abyste dali tento list přečíst všem bratřím.

{v}28{/v}Milost našeho Pána Ježíše Krista buď s_vámi!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Sol 5,9{/r}; {r}Kol 1,13{/r}

Bůh nás neurčil k_tomu, abychom propadli jeho hněvu, ale abychom získali spásu skrze našeho Pána Ježíše Krista, {*} ten za nás umřel, abychom my žili spojeni s_ním.

On nás vytrhl z_moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. {*} Ten za nás umřel, abychom my žili spojeni s_ním.

Ze spisu „O_duchovní dokonalosti“ od Diadocha z_Fótiky, biskupa

(Cap. 6.26.27.30: PG 65,1169.1175-1176)

Umění rozlišovat duchy se získává vnímavostí srdce

Světlo pravého poznání spočívá v_neomylném rozlišování dobra a zla. A když tomu tak je, pak cesta spravedlnosti, vedoucí srdce k_Bohu, který je Sluncem spravedlnosti, dovede posléze naši mysl až k_nekonečnému světlu poznání, které se otvírá tomu, kdo s_důvěrou hledá lásku.

Ti, kteří vstoupili do duchovního boje, musí neustále bránit své myšlení před přívaly rozmanitých hnutí, aby mysl dokázala rozlišovat myšlenky, které ji napadají. Ty, které jsou dobré a poslané od Boha, musí uložit do sklepení paměti, a ty, které jsou špatné a od zlého ducha, vyhodit ze zásobáren přirozenosti. Vždyť když je moře klidné, vidí rybáři až na dno, takže jim téměř žádná ryba neunikne. Když však je moře bičováno větry, skryjí rozbouřené vlny všechno, co by jinak za klidného bezvětří bylo výtečně vidět. V_takové situaci je veškeré umění rybářů marné.

Pouze Duch Svatý může očistit naše srdce. Jestliže totiž nepřijde ten, kdo je silnější, a nepřemůže zloděje, nikdy nebude jeho kořist zachráněna.{fnr}1{/fnr} Je tedy třeba za všech okolností usilovat, aby Duch Svatý mohl spočinout v_pokoji naší duše. To znamená, že při sobě musíme stále mít hořící světlo poznání. Bude-li stále zářit v_hlubinách našeho nitra, budou všechny zákeřné a pokoutní útoky démonů nejen zjevné, ale navíc ztratí citelně na síle, jakmile na ně padne toto svaté a slavné světlo.

Proto apoštol říká: Nezhášejte (oheň) Ducha,{fnr}2{/fnr} to znamená: nezarmucujte svatého Božího Ducha{fnr}3{/fnr} zlými skutky a špatnými myšlenkami, ať se nepřipravíte o_ochranu tohoto světla. Samozřejmě že ve skutečnosti nehasne to věčné a životodárné světlo Svatého Ducha, ale jeho zármutek, to znamená jeho odvrácení od nás způsobuje, že naše mysl zůstává bez světla poznání temná a zahalená mrakem.

Čidlem duše je jakýsi neomylný smysl, jehož prostřednictvím rozlišujeme věci. Je to jako s_naším tělesným smyslem chuti. Když jsme zdraví, neomylně rozlišujeme, co je dobré a co špatné, a dáváme přednost tomu, co nám chutná. Tak také naše srdce, když začne pracovat v_plném zdraví a zcela oproštěné od starostí, může pocítit hojnost Boží útěchy a nezapomenutelně si uchovat v_paměti tuto vnímavost, jejíž podstatou je láska, díky které může neomylně rozpoznat, na čem záleží; jak říká apoštol: A za to se modlím, ať stále víc a více roste vaše láska a s_ní i_poznání a všestranný úsudek, abyste dovedli volit to lepší.{fnr}4{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Lk 11,22{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Sol 5,19{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Ef 4,30{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Flp 1,9-10{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Tob 4,19; 14,8{/r}

Veleb Boha v_každé době a žádej od něho, ať řídí tvé cesty. {*} Tvé záměry ať se shodují s_tím, co chce on.

Snaž se konat, co je mu milé, věrně a ze všech svých sil. {*} Tvé záměry ať se shodují s_tím, co chce on.

Začátek druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům

{r:2 Sol}1,1-12{/r}

Pozdrav a děkování

{v}1,1{/v}Pavel, Silván a Timotej soluňské církevní obci, (která žije ve spojení) s_Bohem, naším Otcem, a s_Pánem Ježíšem Kristem. {v}2{/v}Milost vám a pokoj od Boha Otce a od Pána Ježíše Krista.

{v}3{/v}Bratři, máme povinnost stále za vás Bohu děkovat. Patří se to, protože vaše víra dělá velké pokroky a vzájemná láska jednoho každého i_všech vás se rozmáhá, {v}4{/v}takže na vás můžeme být v_Božích církevních obcích hrdi pro vaši stálost a víru ve všech pronásledováních a souženích, která snášíte. {v}5{/v}V_tom se právě ukazuje spravedlivý Boží soud: tak máte být uznáni za hodné Božího království, pro které trpíte.

{v}6{/v}Bude to přece projev Boží spravedlnosti, když vašim sužovatelům odplatí soužením a {v}7{/v}vám, kteří jste souženi, spolu s_námi ulehčením, až se Pán Ježíš (znova) ukáže a (přijde) z_nebe se svými mocnými anděly {v}8{/v}v_planoucím ohni, aby potrestal ty, kdo o_Bohu nechtějí nic vědět, i_ty, kdo neposlouchají evangelium našeho Pána Ježíše. {v}9{/v}Těm se dostane za trest věčné záhuby: (budou vzdáleni) od tváře Páně a (nebudou účastni) slávy, kterou ve své moci udělí, {v}10{/v}až přijde v_onen den, aby došel slávy ve svých věřících a aby na sebe soustředil obdiv u_všech, kdo víru přijali, protože u_vás naše svědectví došlo přijetí.

{v}11{/v}Proto se bez přestání za vás modlíme, aby vás učinil náš Bůh hodnými dober, ke kterým vás povolal, a svou mocí zdokonalil, že budete mít vždycky zálibu v_(konání) dobra a vaše víra (aby se projevovala) skutky. {v}12{/v}Pak bude jméno našeho Pána Ježíše oslaveno skrze vás, a vy (budete oslaveni) skrze něho podle milosti našeho Boha a Pána Ježíše Krista.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}2 Sol 1,10.12{/r}; {r}Žl 145 (144),13{/r}

Pán přijde, aby došel slávy ve svých věřících. {*} Jméno našeho Pána Ježíše bude oslaveno skrze nás, a my budeme oslaveni skrze něho.

Věrný je Hospodin ve všech svých slibech a svatý ve všech svých činech. {*} Jméno našeho Pána Ježíše bude oslaveno skrze nás, a my budeme oslaveni skrze něho.

Z_„Katechezí“ svatého Cyrila Jeruzalémského, biskupa

(Cat. 13,1.3.6.23: PG 33,771-774.779.799.802)

Ať je ti kříž radostí i_v_době pronásledování

Každý Kristův čin je chloubou obecné církve. Avšak chloubou nad všechny chlouby je kříž. To dobře věděl Pavel, když řekl: Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem Kristovým.{fnr}1{/fnr}

Byla to obdivuhodná věc, když slepý od narození nabyl u_Siloe opět zraku; ale co ostatní slepí po celém světě? Byla to jistě veliká a nadpřirozená věc, když byl Lazar po čtyřech dnech vzkříšen. Této milosti se ovšem dostalo pouze jemu; co však ostatní, kteří v_celém světě umírali v_důsledku hříchu? Obdivuhodné bylo, že se pět chlebů stalo zdrojem obživy pro pět tisíc lidí. Co to však znamenalo pro ty, kteří po celém světě trpěli hladem nevědomosti? Obdivuhodné bylo i_to, že žena, která po osmnáct let byla spoutána Satanem, byla vysvobozena. Co to však znamenalo pro nás, kteří jsme byli spoutáni řetězy svých hříchů?

Slavné vítězství kříže však osvítilo ty, kteří byli slepí nevědomostí, osvobodilo všechny, které zotročoval hřích, a vykoupilo všechny lidi na celém světě.

Za Spasitelův kříž se proto nestyďme, a spíše se jím chlubme. Slovo o_kříži je pro Židy kámen úrazu, pro ostatní bláznovství; ale pro nás je spásou. Těm, kdo jsou na cestě k_záhubě, je bláznovstvím, pro nás, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.{fnr}2{/fnr} Vždyť to nebyl pouhý člověk, kdo za nás umíral, ale Syn Boží, Bůh, jenž se stal člověkem.

Beránek zabitý podle nařízení Mojžíšova kdysi zadržel zhoubce opodál;{fnr}3{/fnr} ale což Beránek Boží, který snímá hřích světa, nečiní mnohem víc, když nás osvobozuje od hříchů? Jestliže krev obyčejného beránka působila spásu, čím spíše přináší spásu krev jednorozeného Syna?

Neodešel ze života z_nezbytí ani nebyl obětován násilím, ale dobrovolně. Poslyš, co říká: Mám moc život dát a mám moc zase ho přijmout.{fnr}4{/fnr} Ze svobodného rozhodnutí šel na smrt, s_radostí nad znamenitým dílem, s_potěšením z_koruny vítězství, plný štěstí ze spásy lidí. Za kříž se nestyděl, vždyť přinášel celému světu spásu. Nebyl to obyčejný člověk, kdo tu trpěl, ale Bůh, který se stal člověkem a byl poslušný až k_smrti, slavné smrti kříže.

Nuže, neraduj se z_kříže pouze v_čase pokoje, ale měj stejnou víru i_v_době pronásledování. Nebuď Ježíšovým přítelem pouze v_čase pokoje, a v_čase bojů nepřítelem. Nyní přijímáš od svého štědrého duchovního krále odpuštění hříchů a bohatství milostí. Až tedy vypukne boj, bojuj statečně za svého krále.

Ježíš byl za tebe ukřižován, ačkoli byl bez hříchu. A ty se zdráháš jít na kříž pro toho, který byl ukřižován pro tebe? Ty neprokazuješ milost, vždyť napřed se jí dostalo tobě. Ty jen s_díky splácíš dluh tomu, který byl na Golgotě ukřižován kvůli tobě.

{fn:1}{r}Gal 6,14{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 1,23.18{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ex 12,23{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 10,18{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 1,18.23{/r}

Ti, kteří jdou k_záhubě, považují nauku o_kříži za hloupost. {*} My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc.

Kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. {*} My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc.

Z_druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům

{r:2 Sol}2,1-17{/r}

Den Páně

{v}2,1{/v}Bratři, pokud jde o_dobu, kdy přijde náš Pán Ježíš Kristus a kdy my se u_něho shromáždíme, prosíme vás: {v}2{/v}nenechte si tak snadno poplést hlavu, či se dokonce polekat nějakým proroctvím nebo listem prý od nás poslaným, jako by ten den Páně měl už nastat. {v}3{/v}Nedejte se žádným způsobem od nikoho oklamat. Napřed totiž musí nastat odpad a objevit se člověk skrz naskrz hříšný, propadlý záhubě, {v}4{/v}protivník, který se povyšuje nade všecko, co nese jméno Boží nebo čemu se vzdává náboženská úcta. Posadí se dokonce v_Božím chrámě a bude se prohlašovat za Boha.

{v}5{/v}Když jsem byl ještě u_vás, říkával jsem vám to. Nevzpomínáte si? {v}6{/v}Víte, co ho teď zdržuje, že se nemůže objevit před určeným časem. {v}7{/v}Tajemství špatnosti však už pracuje; napřed ovšem musí ustoupit z_cesty ten, který ho dosud zdržuje.

{v}8{/v}A pak se objeví ten bezbožník, ale Pán Ježíš ho zahubí dechem svých úst a zničí svým slavným příchodem.

{v}9{/v}(Onen bezbožník) – podporován satanem – vystoupí s_velikou mocí, s_falešnými divy a zázraky {v}10{/v}a všemi možnými bezbožnými pletichami (ke zkáze) těch, kdo jsou určeni k_záhubě za to, že nepřijali lásku k_pravdě, aby byli spaseni. {v}11{/v}Proto na ně Bůh dopustí vliv bludu, že uvěří naukám lživým. {v}12{/v}Tak propadnou trestu všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale dali přednost špatnosti.

{v}13{/v}Je to naše povinnost, abychom Bohu stále za vás děkovali, bratři Pánem milovaní, že vás vyvolil jako první, abyste došli spásy. (To se stalo tak, že) vás Duch posvětil a vy že jste uvěřili v_pravdu. {v}14{/v}(Bůh) vás naším (kázáním) evangelia povolal k_tomu, abyste dosáhli slávy našeho Pána Ježíše Krista.

{v}15{/v}Nuže, bratři, stůjte pevně a držte se těch zásad, v_kterých jsme vás vyučili, ať už slovem nebo listem. {v}16{/v}Náš Pán Ježíš Kristus i_Bůh, náš Otec, který nás miloval a ve své dobrotě nám dal nepomíjející útěchu a radostnou naději – {v}17{/v}on sám ať potěší vaše srdce a utvrdí v_každém dobrém činu i_slovu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mt 24,30{/r}; {r}2 Sol 2,8{/r}

Objeví se znamení Syna člověka na nebi {*} a lidé uvidí Syna člověka přicházet s_velikou mocí a slávou.

Pak se objeví bezbožník, ale Pán Ježíš ho zahubí dechem svých úst. {*} A lidé uvidí Syna člověka přicházet s_velikou mocí a slávou.

Z_homilií připisovaných svatému Makariovi

(Hom. 18,7-11: PG 34,639-642)

Kéž dosáhnete dokonalé plnosti Kristovy

Ti, kteří byli uznáni za hodné stát se Božími dětmi a zrodit se shůry z_Ducha Svatého a mají v_sobě Krista, který je osvěcuje a činí z_nich nové stvoření, ti jsou četnými rozmanitými způsoby vedeni Duchem Svatým a v_jejich srdci neviditelně působí milost, takže jsou plni duchovního pokoje.

Někdy však jako by je přepadl pláč a nářek nad lidským pokolením: modlí se za celé lidstvo a propukají v_pláč a nářek, protože je rozněcuje duchovní láska ke všem lidem.

Jindy zase v_nich Duch zažehne takovou radost a lásku, že kdyby to bylo možné, pojali by do svého srdce všechny lidi a ani by přitom nerozlišovali mezi dobrými a zlými.

Někdy se v_pokoře ducha tak ponižují přede všemi lidmi, že se považují za nejbídnější a nejposlednější ze všech.

A jindy je Duch udržuje v_nevýslovné radosti.

Někdy jsou jako nějaký udatný rek, který si obléká plnou královskou zbroj a vyráží do boje proti nepřátelům, statečně se s_nimi utkává a vítězí nad nimi. Tak i_duchovní člověk si bere nebeskou zbroj Ducha, napadá nepřátele a v_boji s_nimi si je podrobuje.

Někdy spočívá duše v_hlubokém mlčení, klidu a míru. Prožívá čistě duchovní blaženost, nevýslovný pokoj a samou pohodu.

Jindy jí milost dává porozumění, nevýslovnou moudrost a nesdělitelné poznání Ducha, jaké žádný jazyk ani žádná ústa nemohou vypovědět.

A jindy se cítí jako každý jiný člověk.

Tak rozmanitě přebývá milost v_lidech a vede duši nejrůznějšími způsoby: podle Boží vůle ji jednou občerstvuje, jindy podrobuje různým zkouškám, aby ji dokonalou, bezúhonnou a čistou dovedla k_nebeskému Otci.

Vzývejme tedy i_my Boha, modleme se k_němu s_láskou a velikou nadějí, aby nám dal nebeskou milost daru Ducha a aby nás tento Duch řídil a vedl k_naplnění Boží vůle a rozmanitými způsoby nás občerstvoval svým pokojem. Aby nám milost tohoto vedení a cvičení a duchovní pokrok pomohly dosáhnout dokonalé plnosti Kristovy, jak říká apoštol: Dosáhnout plné míry{fnr}1{/fnr} Kristových (darů).

{fn:1}{r}Ef 3,19{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Jan 2,20.27{/r}; {r}Řím 8,26{/r}

Vy máte Ducha, kterého dává Svatý. Duch Svatý, kterého jste od něho přijali, zůstává ve vás. {*} Duch nám přichází na pomoc v_naší slabosti.

Nepotřebujete, aby vás někdo poučoval. Vás poučuje o_všem jeho Duch. {*} Duch nám přichází na pomoc v_naší slabosti.

Z_druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům

{r:2 Sol}3,1-18{/r}

Povzbuzení a rady

{v}3,1{/v}Bratři, modlete se za nás, aby se slovo Páně dále šířilo a bylo přijímáno s_úctou, jak je tomu i_u_vás, {v}2{/v}a abychom byli osvobozeni od lidí zvrácených a zlých, neboť věřit není dáno všem. {v}3{/v}Ale Pán je věrný: on vás bude sílit a chránit od zlého.

{v}4{/v}Spoléháme na vás, že s_(pomocí) Páně děláte a budete dělat, co vám nařizujeme. {v}5{/v}A Pán ať řídí vaše srdce k_Boží lásce a k_tomu, abyste byli trpěliví tak, jako byl Kristus.

{v}6{/v}Bratři, přikazujeme vám jménem Pána Ježíše Krista: straňte se každého bratra, který žije nespořádaně, a ne podle zásad, které jste od nás přijali. {v}7{/v}Víte sami, jak nás máte napodobovat. Když jsme byli u_vás, nezaháleli jsme {v}8{/v}ani jsme chleba nejedli od nikoho zadarmo. Naopak: ve dne v_noci jsme se lopotili, abychom nikomu z_vás nebyli na obtíž. {v}9{/v}Ne že bychom na to neměli právo, ale dáváme vám sami sebe za vzor, který byste mohli napodobovat. {v}10{/v}Ano, už tehdy, když jsme byli u_vás, přikazovali jsme vám: „Kdo nechce pracovat, ať nejí.“ {v}11{/v}A teď slyšíme, že někteří z_vás žijí zahálčivě a vůbec nepracují, ale jsou velmi zaměstnáni věcmi, do kterých jim nic není. {v}12{/v}Takovým (lidem) důrazně přikazujeme (mocí, kterou máme) od Pána Ježíše Krista, aby v_klidu pracovali a jedli chléb, na který si sami vydělají.

{v}13{/v}A vy, bratři, se nenechte od konání dobrých skutků odradit únavou. {v}14{/v}Kdyby však někdo nechtěl poslechnout našich pokynů (obsažených) v_tomto listě, na toho si dávejte pozor a nestýkejte se s_ním, aby se zastyděl. {v}15{/v}Ale nepovažujte ho za nepřítele, nýbrž napomeňte ho jako bratra.

{v}16{/v}Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a každým způsobem. Pán buď s_vámi se všemi.

{v}17{/v}Já, Pavel, (jsem napsal) pozdrav vlastní rukou. Tak označuji každý svůj list, tak píšu. {v}18{/v}Milost našeho Pána Ježíše Krista s_vámi se všemi!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Sol 2,13{/r}; {r}Ef 1,13{/r}

Když jste uslyšeli Boží slovo, {*} vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží – vždyť jím skutečně je.

Přijali jste slovo pravdy, radostnou zvěst o_své spáse. {*} Vzali jste ho ne jako slovo lidské, ale jako slovo Boží – vždyť jím skutečně je.

Z_pastorální konstituce 2. vatikánského sněmu o_církvi v_dnešním světě

(Gaudium et spes, nn. 35-36)

Řád lidské činnosti

Jak lidská činnost z_člověka vychází, tak k_němu i_směřuje. Neboť když člověk pracuje, nemění jenom věci a společnost, ale zdokonaluje i_sám sebe. Mnohému se naučí, rozvíjí své schopnosti, vychází ze sebe a překračuje se. Takový růst je při správném pochopení vzácnější než vnější bohatství, které lze shromáždit. Člověk má větší cenu pro to, co je, než pro to, co má.{fnr}1{/fnr} Podobně také všechno, co lidé dělají pro větší spravedlnost, širší bratrství a lidštější uspořádání společenských vztahů, je cennější než technický pokrok. Tento pokrok sice může poskytnout jakýsi materiální základ povznesení člověka, avšak sám není s_to je uskutečnit.

Takže normou lidské činnosti je, aby byla podle Božího plánu a Boží vůle v_souladu s_opravdovým dobrem lidstva a přitom ponechala člověku jako jedinci i_jako členu společnosti možnost plného rozvoje a naplnění vlastního povolání.

Mnoho našich současníků, jak se zdá, má obavu, že těsnější spojení lidské činnosti s_náboženstvím ohrožuje autonomii lidí, společenských skupin a vědeckých disciplín.

Rozumíme-li autonomií pozemských skutečností to, že stvořené věci nebo společenské útvary mají své vlastní zákony a hodnoty a člověk je má postupně rozpoznávat, používat jich a pořádat je, pak je požadavek takové autonomie naprosto oprávněný; není to totiž požadavek jenom dnešních lidí, ale je to i_v_souladu s_vůlí Stvořitelovou. Vyplývá totiž ze samé stvořenosti všech věcí, že mají svou vlastní trvalost, pravdivost a hodnotu, své vlastní zákony a řád; to všechno má člověk respektovat a uznat právo jednotlivých oborů vědy a techniky na vlastní metody.

Budiž nám proto dovoleno vyslovit politování nad některými postoji, které se někdy z_nedostatečného pochopení pro oprávněnou autonomii vědy vyskytly i_mezi křesťany. Vyvolaly totiž sváry a spory a dovedly mnoho duchů k_názoru, že věda a víra jsou v_rozporu.

Rozumí-li se však slovům o_autonomii časných skutečností tak, že stvořené věci nejsou závislé na Bohu a že jich člověk může používat bez vztahu ke Stvořiteli, pak každý, kdo uznává Boha, musí cítit, jak jsou takové názory mylné. Vždyť bez Stvořitele se stvoření ztrácí v_nicotě.

{fn:1}Srov. Pavel VI., projev k_diplomatickému sboru, 7._ledna 1965: AAS 57 [1965], 232.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Dt 2,7; 8,5{/r}

Tvůj Bůh ti při veškeré práci tvých rukou žehná; {*} zná tvou cestu a je s_tebou, abys v_ničem nestrádal.

Vychovává tě, jako člověk vychovává svého syna: {*} Zná tvou cestu a je s_tebou, abys v_ničem nestrádal.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky