MEZIDOBÍ

5. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Začátek listu svatého apoštola Pavla Galaťanům

{r:Gal}1,1-12{/r}

Evangelium hlásané Pavlem

{v}1,1{/v}Pavel, apoštol (ustanovený) ne od lidí ani prostřednictvím nějakého člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce, který ho vzkřísil z_mrtvých, {v}2{/v}a všichni bratři, kteří jsou se mnou, galatským církevním obcím; {v}3{/v}milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista, {v}4{/v}který se obětoval za naše hříchy, aby nás zachránil z_tohoto zlého světa, jak to chtěl Bůh, náš Otec – {v}5{/v}jemu buď chvála na věčné věky. Amen.

{v}6{/v}Divím se, že se od toho, který vás povolal v_Kristově milosti, tak rychle uchylujete k_jinému evangeliu. {v}7{/v}Ale to naprosto není nějaké jiné (evangelium)! To vás jen jistí lidé matou a rádi by překroutili evangelium Kristovo. {v}8{/v}Ale i_kdybychom vám my sami nebo anděl z_nebe hlásali evangelium odchylné od toho, které jsme vám hlásali, buď proklet! {v}9{/v}Co jsem řekl, opakuji ještě jednou: Hlásá-li vám kdo evangelium odchylné od toho, které jste přijali, buď proklet!

{v}10{/v}Snažím se teď, abych si získal přízeň u_lidí? Anebo u_Boha? Což se ucházím o_to, abych byl pěkný u_lidí? Kdybych ještě i_teď chtěl být pěkný u_lidí, nebyl bych Kristovým služebníkem.

{v}11{/v}Prohlašuji vám, bratři, že evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské: {v}12{/v}já jsem ho nepřijal ani se mu nenaučil od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Gal 1,3.11-12{/r}

Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista. {*} Evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské.

Nepřijal jsem ho od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista. {*} Evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské.

Z_výkladu svatého Augustina, biskupa, na list Galaťanům

(Præfatio: PL 35,2105-2107)

Rozumějme milosti Boží

Apoštol píše Galaťanům proto, aby pochopili, že jenom působením Boží milosti již nejsou podrobeni předpisům Zákona. Když jim totiž byla zvěstována milost evangelia, našli se někteří z_obřízky, ač podle jména křesťané, kteří však dosud plně nepochopili dobrodiní milosti a chtěli být nadále pod břemeny Zákona. Tato břemena ovšem Pán Bůh uložil těm, kteří sloužili ne spravedlnosti, ale hříchu. Spravedlivý zákon byl totiž dán pro nespravedlivé lidi, aby ukazoval jejich hříchy, nikoli aby je odstraňoval. Neboť hříchy odstraňuje jen milost z_víry, která se projevuje láskou.{fnr}1{/fnr} Galaťany, kteří již byli pod mocí milosti, chtěli tamti znovu podrobit břemenům Zákona a tvrdili, že evangelium jim nic nepomůže, nedají-li se obřezat a nebudou zachovávat i_ostatní tělesné židovské rituální předpisy.

Proto začali někteří Galaťané apoštola Pavla, který jim ukázal evangelium, podezřívat, jako by nezachovával kázeň ostatních apoštolů, kteří nutili pohany zachovávat židovské zvyklosti. Nátlaku těchto lidí podlehl i_apoštol Petr a dal se svést k_přetvářce, jako by si také on sám myslel, že pohanům evangelium nic nepomůže, nebudou-li zachovávat břemena Zákona. Ale apoštol Pavel právě v_tomto listě říká, že jej od tohoto pokrytectví odvrátil.{fnr}2{/fnr} Stejná otázka je i_v_listě Římanům. Zdá se však, že přece jen s_určitým rozdílem: Tam Pavel přímo rozsuzuje spor a urovnává hádky vzniklé mezi věřícími ze židovství a z_pohanství.

V_tomto listě však píše těm, kteří už podléhali vlivu autority křesťanů ze židovství, nutících je k_zachovávání Zákona. Galaťané jim začínali věřit, že apoštol Pavel nehlásá pravdu, když nechce, aby se dávali obřezávat. Proto začíná svůj list takto: Divím se, že se od toho, který vás povolal v_Kristově milosti, tak rychle uchylujete k_jinému evangeliu.{fnr}3{/fnr}

Tímto úvodem tedy stručně naznačil, proč jim píše. Avšak již samotným pozdravem, kde se nazývá apoštolem ustanoveným ne od lidí ani prostřednictvím nějakého člověka,{fnr}4{/fnr} což nenajdeme v_žádném jiném listě, dost jasně ukazuje, že ti, kteří je k_něčemu takovému sváděli, nejsou z_Boha, ale z_lidí. A pokud jde o_váhu jeho svědectví evangeliu, vyrovná se plně ostatním apoštolům, neboť to, že je apoštolem, není ani od lidí, ani skrze člověka, ale skrze Ježíše Krista a Boha Otce.

{fn:1}Srov. {r}Gal 5,6{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Gal 2,14{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Gal 1,6{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Gal 1,1{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Gal 3,23.22.24{/r}

Než přišla víra, byli jsme hlídáni Zákonem jako ve vězení, v_očekávání víry, která se měla zjevit. {*} Vírou v_Ježíše Krista se dostává zaslíbení těm, kdo věří.

Zákon byl naším vychovatelem pro Krista, abychom z_víry došli ospravedlnění. {*} Vírou v_Ježíše Krista se dostává zaslíbení těm, kdo věří.

Z_listu svatého apoštola Pavla Galaťanům

{r:Gal}1,13 – 2,10{/r}

Pavlovo povolání a apoštolát

{v}1,13{/v}Slyšeli jste, jak jsem se kdysi choval, když jsem byl ještě židem: pronásledoval jsem Boží církev, že to přesahovalo všechny meze, a snažil jsem se ji zničit. {v}14{/v}V_horlivosti pro židovství jsem ve svém národě předstihoval mnoho svých vrstevníků, protože jsem byl daleko více než oni zaujat zvyklostmi po předcích. {v}15{/v}(Bůh) si mě však už v_lůně mé matky vybral a svou milostí povolal a rozhodl, {v}16{/v}že mi zjeví svého Syna, abych o_něm kázal radostnou zvěst pohanům. Neradil jsem se hned s_lidmi {v}17{/v}ani jsem nešel nahoru do Jeruzaléma k_těm, kteří byli apoštoly přede mnou. Odešel jsem do Arábie a pak se znova vrátil do Damašku.

{v}18{/v}Za tři roky potom jsem se odebral do Jeruzaléma, abych z_vlastní zkušenosti poznal Petra, a pobyl jsem u_něho patnáct dní. {v}19{/v}Z_ostatních apoštolů jsem však viděl jen Jakuba, bratra Páně. {v}20{/v}Dovolávám se Boha za svědka, že nelžu, co vám tady píšu. {v}21{/v}Pak jsem šel do krajin syrských a kilikijských. {v}22{/v}Křesťanským obcím v_Judsku jsem však zůstal osobně neznám. {v}23{/v}Pouze slýchali: „Ten, který nás kdysi pronásledoval, teď sám hlásá tu víru, kterou dříve ničil.“ {v}24{/v}A chválili kvůli mně Boha.

{v}2,1{/v}Potom jsem šel znovu po čtrnácti letech do Jeruzaléma s_Barnabášem a vzal jsem s_sebou také Tita. {v}2{/v}Šel jsem tam, protože se mi o_tom dostalo zjevení. Předložil jsem jim tam evangelium, jak ho kážu mezi pohany, a v_soukromí (jsem to vyložil) těm, kteří něco znamenají, zdali snad neběžím nebo jsem neběžel nadarmo. {v}3{/v}Ale ani Titus, který byl se mnou, nebyl přinucen dát se obřezat, ačkoli byl Řek. {v}4{/v}(Tu otázku rozvířili) vetřelí falešní bratři. Vloudili se mezi nás a slídili po naší svobodě, kterou máme v_křesťanství, aby nás uvedli do otročení. {v}5{/v}Ale ani na okamžik jsme jim neustoupili a nepoddali se jim, aby vám zůstala pravda evangelia nezkráceně.

{v}6{/v}(A nebylo překážky ani) ze strany těch, kdo něco znamenají. – Čím byli předtím, to se mě netýká; Bůh nedělá rozdíly v_lidech. – Ti tedy, kdo něco znamenají, nic dalšího mi neuložili. {v}7{/v}Spíše naopak. Viděli, že je mně svěřeno, abych hlásal evangelium mezi pohany, jako zase Petrovi mezi židy. {v}8{/v}Vždyť ten, který pomáhal Petrovi v_apoštolátu mezi židy, pomáhal i_mně mezi pohany. {v}9{/v}Poněvadž Jakub, Petr a Jan – uznávané sloupy – poznávali, že mám k_tomu (od Boha) milost, podali mně i_Barnabášovi pravici na znamení, že patříme k_sobě: my že tedy máme být pro pohany, oni pro židy. {v}10{/v}Jenom nám (doporučili), abychom pamatovali na chudé. A to mi také vždycky leželo na srdci.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Kor 15,10{/r}; {r}Gal 2,8{/r}

Boží milostí jsem to, co jsem, {*} a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem.

Ten, který pomáhal Petrovi v_apoštolátu mezi židy, pomáhal i_mně mezi pohany. {*} A jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem.

Ze spisu „Breviloquium“ od svatého Bonaventury, biskupa

(Prologus: Opera omnia 5,201-202)

Z_poznání Ježíše Krista pramení pochopení celého Písma svatého

Písmo svaté nevzniklo z_lidských výmyslů, ale Božím zjevením, které vyšlo od Otce světel,{fnr}1{/fnr} od něhož mají původ všecky rody na nebi i_na zemi.{fnr}2{/fnr} Z_něho na nás proudí skrze jeho Syna, Ježíše Krista, Duch Svatý. Skrze Ducha Svatého, který rozdává a rozděluje dary každému, jak chce,{fnr}3{/fnr} je nám dána i_víra, a skrze víru přebývá Kristus v_našich srdcích.{fnr}4{/fnr} Toto je poznání Ježíše Krista, z_něhož jakožto z_počátku pramení síla a pochopení celého Písma svatého. Proto je nemožné, aby někdo začal pronikat do jeho poznání, nemá-li napřed vlitou víru v_Krista, která je jakoby svítilnou i_branou, a také základem celého Písma svatého. Právě víra je totiž v_čase, dokud nejsme doma u_Pána,{fnr}5{/fnr} pro všechna nadpřirozená osvícení jak pevným základem, tak svítilnou, která určuje směr, a branou, kterou se vstupuje dovnitř. A podle velikostí víry je také třeba měřit velikost chápavosti, která nám od Boha byla dána. Aby totiž někdo nechápal více, než co se patří, ale skromně ve shodě s_tím, v_jaké míře udělil Bůh každému víru.{fnr}6{/fnr}

Smyslem nebo užitkem Písma svatého však není cokoli, ale plnost věčného štěstí. Neboť je to Písmo, v_němž jsou slova věčného života.{fnr}7{/fnr} A ta byla napsána nejen proto, abychom věřili, ale i_proto, abychom měli život věčný. A tam zajisté budeme vidět a milovat a všechny naše touhy se vyplní. A pak, až budou vyplněny, skutečně poznáme lásku přesahující všechno poznání, a tak dosáhneme plné míry Božích (darů).{fnr}8{/fnr} Právě k_této plnosti se nás snaží přivést Boží Písmo, jak to pravdivě říká apoštolova výše uvedená věta. Takže s_tímto cílem a záměrem je třeba zkoumat Písmo svaté, vyučovat ho i_naslouchat mu.

Abychom však dosáhli zmíněného ovoce a po správné cestě, po níž nás vede Písmo svaté, došli přímo k_cíli, musíme začít od počátku. To znamená přistupovat k_Otci světel s_čistou vírou a pokorně před ním sklonit své srdce, aby nám on sám skrze svého Syna v_Duchu Svatém dal pravé poznání Ježíše Krista a s_poznáním i_jeho lásku. Jestliže budeme poznávat a milovat Krista, upevněni ve víře a zakotveni v_lásce budeme s_to poznat šířku a délku, výšku i_hloubku{fnr}9{/fnr} jeho svatého Písma a skrze toto poznání dojít k_tomu nejplnějšímu poznání nejsvětější Trojice a k_nejvyšší lásce k_ní. Právě k_tomu směřuje touha všech svatých, v_tom je i_základ a souhrn veškeré pravdy a dobra.

{fn:1}{r}Jak 1,17{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Ef 3,15{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Kor 12,11{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Ef 3,17{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}2 Kor 5,6{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Řím 12,3{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Jan 6,68{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Ef 3,19{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Ef 3,18{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Lk 24,27.25{/r}

Ježíš začal od Mojžíše, (probral dále) všechny proroky, {*} a vykládal, co se ve všech (částech) Písma na něj vztahuje.

Řekl: Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! {*} A vykládal, co se ve všech (částech) Písma na něj vztahuje.

Z_listu svatého apoštola Pavla Galaťanům

{r:Gal}2,11 – 3,14{/r}

Spravedlivý žije z_víry

{v}2,11{/v}Když přišel Petr do Antiochie, přímo jsem proti němu vystoupil, protože si zasloužil výtku. {v}12{/v}Než totiž přišli jistí lidé z_Jakubova okolí, jídal společně s_pohanokřesťany. Ale když přišli, začal se stranit a odlučovat, protože měl obavy z_oněch židokřesťanů. {v}13{/v}A s_ním se začali tak neupřímně chovat i_ostatní židokřesťané, takže dokonce i_Barnabáš byl stržen tou jejich neupřímností. {v}14{/v}Když jsem však viděl, že jejich jednání není ve shodě s_pravdou evangelia, řekl jsem Petrovi přede všemi: „Ty jsi žid, a přesto žiješ jako křesťané z_pohanství, a ne ze židovství. Jak tedy můžeš nutit pohany, aby zachovávali židovské zvyky! {v}15{/v}My jsme ovšem rodem Židé, a ne ‚hříšníci pocházející od pohanů‘. {v}16{/v}Víme, že člověk je uznán za spravedlivého jen tehdy, když uvěří v_Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, (jak je nařizuje) Zákon. (Z_toho důvodu) jsme přijali víru v_Ježíše Krista. Tak jsme byli uznáni za spravedlivé proto, že jsme uvěřili v_Krista, ne proto, že jsme dělali skutky Zákona. Pro skutky Zákona ‚nebude žádný‘ člověk ‚uznán za spravedlivého‘.

{v}17{/v}My se tedy snažíme, abychom byli ospravedlněni v_Kristu. (Ale kdyby se ukázalo), že přesto jsme hříšníci, nenapomáhá pak Kristus k_něčemu hříšnému? Naprosto ne! {v}18{/v}Kdybych zase znovu stavěl to, co jsem dříve bořil, usvědčoval bych sám sebe jako viníka (před Zákonem). {v}19{/v}Vždyť skrze Zákon jsem Zákonu umřel, abych žil pro Boha. Spolu s_Kristem jsem ukřižován. {v}20{/v}Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v_těle žiji ve víře v_Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval. {v}21{/v}Já nepohrdám Boží milostí. Kdyby se totiž k_ospravedlnění docházelo zachováváním Zákona, pak by Kristus umřel nadarmo.

{v}3,1{/v}Ach, vy pošetilí Galaťané! Kdo vás to uhranul? Vždyť vám byl zrovna před očima vykreslen Ježíš Kristus ukřižovaný! {v}2{/v}Jen to bych od vás rád věděl: dostali jste Ducha za skutky Zákona, anebo za víru, jak vám byla hlásána? {v}3{/v}To jste tak pošetilí? Začali jste duchem, a teď končíte tělem? {v}4{/v}Tak veliké věci jste prožili, a všechno je nadarmo? V_tom případě by to ovšem bylo nadarmo. {v}5{/v}Tedy ten, který vám uděluje Ducha a dělá mezi vámi zázraky, činí to za skutky Zákona, anebo za víru, jak vám byla hlásána?

{v}6{/v}Je tomu jako s_Abrahámem: ‚Uvěřil Bohu a to mu bylo uznáno za spravedlnost.‘ {v}7{/v}Dobře rozumějte: ti, kdo jednají na základě víry, to jsou (pravé) Abrahámovy děti. {v}8{/v}Písmo totiž už předvídalo, že Bůh uzná pohany za spravedlivé, když uvěří, a proto už předem Abrahámovi ohlásilo radostnou zvěst: ‚Skrze tebe dojdou požehnání všecky národy.‘ {v}9{/v}Proto ti, kdo jednají na základě víry, docházejí požehnání s_Abrahámem, který uvěřil.

{v}10{/v}Ti však, kdo se opírají o_skutky Zákona, jsou všichni pod kletbou. Stojí přece (v_Písmu): ‚Proklet je každý, kdo vytrvale neplní všechno, co je psáno v_knize Zákona.‘ {v}11{/v}Je tedy zřejmé, že ze Zákona nebývá od Boha nikdo ospravedlněn, protože ‚spravedlivý bude žít z_víry‘. {v}12{/v}Zákon však nemá na zřeteli víru, ale (tam platí): Kdo (ty předpisy) bude plnit, najde v_nich život. {v}13{/v}Kristus nás vykoupil z_té kletby Zákona tím, že ono prokletí vzal na sebe za nás. Stojí totiž v_Písmu: ‚Prokletý je každý, kdo visí na dřevě.‘ {v}14{/v}Tak se pohanům dostává skrze Ježíše Krista požehnání, které bylo slíbeno Abrahámovi, a my vírou dostáváme ten slíbený (dar): Ducha (svatého).

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Gal 2,16.21{/r}

Člověk je uznán za spravedlivého jen tehdy, když uvěří v_Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, (jak je nařizuje) Zákon. {*} Pro skutky Zákona nebude žádný člověk uznán za spravedlivého.

Kdyby se k_ospravedlnění docházelo zachováváním Zákona, pak by Kristus umřel nadarmo. {*} Pro skutky Zákona nebude žádný člověk uznán za spravedlivého.

Z_homilií kněze Origena na první knihu Mojžíšovu

(Hom. 8,6.8.9: PG 12,206-209)

Abrahámova oběť

Abrahám vzal dříví na celopal, naložil je na svého syna Izáka a do rukou si vzal oheň a nůž. A tak oba šli spolu.{fnr}1{/fnr} To, že si Izák sám nese dříví k_oběti, je předobraz: také Kristus si sám nesl kříž. A uvědomme si, že nést dříví k_oběti je povinností kněze. Kristus se tak stává obětí i_knězem zároveň. A co se dodává, že totiž odešli oba spolu, s_tím také souvisí. Když totiž Abrahám jako obětník nesl oheň a nůž, nešel Izák za ním, ale s_ním, aby bylo patrné, že má oběť uskutečnit spolu s_ním.

A co bylo dál? Příběh pokračuje: Izák se obrátil na svého otce Abraháma a řekl: Otče.{fnr}2{/fnr} Toto synovo slovo je v_takovém okamžiku slovem pokušitele. Považ jen, jak musel syn, který měl být obětován, takovým oslovením otce dojmout! I_když byl Abrahám naprosto pevně rozhodnut setrvat ve víře, přece je v_jeho odpovědi znát pohnutí, když říká: Co je, synu? Izák nato: Hle, tady je oheň a dříví, ale kde je ovce k_celopalu? Abrahám odpověděl: Bůh si vyhlédne ovci k_celopalu, synu.{fnr}3{/fnr}

Je úchvatné, jak výstižně a obezřetně Abrahám odpověděl. Nevím, co přitom v_duchu viděl, že nemluví v_čase přítomném, ale budoucím: Bůh si sám vyhlédne ovci. Synovi, který se ptal na přítomnost, odvětil předpovědí budoucnosti. Bůh si přece v_Kristu vyhlédl beránka.

Pak vztáhl Abrahám ruku a vzal nůž, aby zabil svého syna. Ale Hospodinův anděl zavolal k_němu z_nebe a pravil: Abraháme! Abraháme! A on se ozval: Tady jsem! (Anděl) pravil: Nevztahuj svou ruku na chlapce a nedělej mu nic zlého, neboť nyní vím, že se bojíš Boha.{fnr}4{/fnr} Srovnejme to s_tím, co říká apoštol, když mluví o_Bohu: Vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky.{fnr}5{/fnr} Pohleď, jak Bůh soutěží s_lidmi ve vznešené velkodušnosti: Abrahám přinesl Bohu smrtelného syna, který neměl zemřít, Bůh vydal nesmrtelného Syna na smrt.

Abrahám pozdvihl své oči a hle – za ním beran, který se chytil za rohy v_křoví.{fnr}6{/fnr} Už jsme myslím výše řekli, že Izák zde zobrazuje Krista; ale zdá se, že tento beran jej znázorňuje rovněž. Ale stojí za to vědět, v_čem je každý z_nich Kristu podoben: jak Izák, který nebyl zabit, tak beran, který byl zabit. Kristus je přece Slovo Boží, avšak Slovo, které se stalo tělem.{fnr}7{/fnr} Kristus zajisté trpěl, ale v_těle; a podstoupil smrt, ale bylo to jeho tělo. A to zde zobrazuje beran. Jak říká Jan: Hle, Beránek Boží, který snímá hříchy světa.{fnr}8{/fnr} Kdežto Slovo si uchovalo svou neporušitelnost, to jest Kristus podle Ducha. A toho zde znázorňuje Izák. Kristus je tedy jak oběť, tak velekněz: podle ducha přináší Otci oběť, podle těla je zároveň na oltáři kříže obětován.

{fn:1}{r}Gn 22,6{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Gn 22,7{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Gn 22,7-8{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Gn 22,10-12{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Řím 8,32{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Gn 22,13{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Jan 1,14{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Jan 1,29{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Gn 22,6.8{/r}; {r}Jan 19,17{/r}

Abrahám vzal dříví na celopal a naložil je na svého syna Izáka. {*} Bůh sám si vyhlédl ovci k_celopalu.

Ježíš si nesl kříž a šel na místo zvané Lebka, hebrejsky Golgota. {*} Bůh sám si vyhlédl ovci k_celopalu.

Z_listu svatého apoštola Pavla Galaťanům

{r:Gal}3,15 – 4,7{/r}

Význam a poslání Zákona

{v}3,15{/v}Bratři, použiji příkladu z_lidského života: Ani poslední vůli člověka, když je pořízena právoplatně, nemůže nikdo zrušit nebo k_ní něco přidat. {v}16{/v}Zaslíbení však byla dána Abrahámovi ‚i jeho potomku‘. (Písmo) neříká: ‚i_jeho potomkům‘, v_množném čísle, nýbrž v_jednotném: ‚i tvému potomku‘, a tím je Kristus. {v}17{/v}Chci tedy říci toto: Zákon přišel teprve po čtyřech stech třiceti letech. Nemůže proto zrušit ustanovení, které Bůh platně učinil už dříve, protože tím by padlo to zaslíbení. {v}18{/v}Kdyby totiž dědický nárok pocházel ze Zákona, ne(zakládal by se) už na slibu; ale Abrahámovi ho dal Bůh zdarma právě slibem.

{v}19{/v}Co tedy se Zákonem? – Ten byl přidán kvůli proviněním. (Měl trvat tak dlouho,) dokud se neobjeví potomek, na něhož se vztahovalo to zaslíbení. Andělé Zákon prohlásili a (byl oznámen) skrze prostředníka. {v}20{/v}Prostředníka však není třeba, kde je pouze jedna strana, Bůh však je jeden! {v}21{/v}Je snad proto Zákon proti Božím slibům? Naprosto ne! Kdyby totiž byl dán nějaký takový zákon, který by byl schopen dávat život, pak by ovšem ospravedlnění pocházelo skutečně ze Zákona. {v}22{/v}Písmo prohlásilo, že všichni jsou hříšníci. Tak se tedy vírou v_Ježíše Krista dostává zaslíbení těm, kdo věří.

{v}23{/v}Ale než přišla víra, byli jsme hlídáni Zákonem jako ve vězení, (v_očekávání) víry, která se měla zjevit. {v}24{/v}Zákon byl naším vychovatelem pro Krista, abychom z_víry došli ospravedlnění. {v}25{/v}Když však přišla víra, nejsme už pod vychovatelem. {v}26{/v}Vy všichni jste totiž Boží děti skrze víru v_Ježíše Krista, {v}27{/v}vy všichni, pokřtění v_Krista, oblékli jste se v_Krista: {v}28{/v}už není Žid anebo Řek, už není otrok anebo člověk svobodný, už není muž anebo žena; všichni jste jeden v_Kristu Ježíši. {v}29{/v}A když patříte Kristu, jste tedy Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.

{v}4,1{/v}Můj výklad je tento: Pokud je dědic nedospělý, v_ničem se neliší od otroka, ačkoli je pánem všeho. {v}2{/v}Podléhá poručníkům a správcům až do doby stanovené otcem. {v}3{/v}Tak to bylo i_s_námi: dokud jsme byli nedospělí, žili jsme pod vládou prvopočátků světa. {v}4{/v}Když se však naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, {v}5{/v}aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu. Tak jsme byli přijati za syny. {v}6{/v}A protože jste synové, poslal vám Bůh do srdce Ducha svého Syna, Ducha, který volá: „Abba, Otče!“ {v}7{/v}Už tedy nejsi otrok, ale syn a jako syn také dědic skrze Boha.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Gal 3,27-28{/r}; {r}Ef 4,24{/r}

Vy všichni, pokřtění v_Krista, oblékli jste se v_Krista: už není Žid anebo Řek. {*} Všichni jste jeden v_Kristu Ježíši.

Oblečte člověka nového, který je stvořen podle Božího vzoru jako skutečně spravedlivý a svatý. {*} Všichni jste jeden v_Kristu Ježíši.

Z_listů svatého Ambrože, biskupa

(Ep. 35,4-6.13: PL 16 [ed. 1845], 1078-1079.1081)

Jsme dědici Boží, spoludědici Kristovi

Ten, kdo s_pomocí Ducha ničí záludnosti těla, říká apoštol, bude žít. A není divu, že bude žít, protože každý, kdo má Božího Ducha, stává se Božím dítětem. Je dítětem Božím proto, že nepřijímá ducha otroctví, ale ducha těch, kdo byli přijati za vlastní. O_tom svědčí našemu duchu sám Duch Svatý, který potvrzuje, že jsme Boží synové.{fnr}1{/fnr} To je ten Duch, který v_našich srdcích volá Abba, Otče, jak je psáno v_listě ke Galaťanům.{fnr}2{/fnr} Ale velkým svědectvím o_tom, že jsme Boží děti, je i_to, že jsme dědici Boží a spoludědici Kristovi.{fnr}3{/fnr} Jeho spoludědicem je ten, kdo je společně s_ním oslaven, a to je pouze ten, kdo utrpením za něho trpí společně s_ním.{fnr}4{/fnr}

Aby nám dodal odvahu k_utrpení, připojuje, že všechno, co trpíme, je menší a nelze to srovnat s_dobrem, které nás čeká jako velká odměna za námahu a které se na nás zjeví;{fnr}5{/fnr} neboť až budeme přetvořeni k_obrazu Božímu, budeme smět hledět tváří v_tvář na jeho slávu.{fnr}6{/fnr}

A aby vyzdvihl velikost toho budoucího zjevení, dodává, že i_stvoření očekává toto zjevení synů Božích. Nyní je sice podrobeno marnosti, ale ne z_vlastní vůle, nýbrž v_naději, neboť doufá, že od Krista dosáhne milosti služby nebo spíš že i_ono bude vysvobozeno z_otroctví porušení a přijato do svobody slávy dětí Božích, takže bude jediná svoboda stvoření i_synů Božích, až se zjevně ukáže jejich sláva.{fnr}7{/fnr} Ale nyní, dokud se zjevení oddaluje, všechno tvorstvo společně sténá a očekává slávu našeho přijetí za syny a vykoupení. Jako matka před porodem nosí pod srdcem onoho ducha spásy a touží po jeho osvobození z_otroctví marnosti.{fnr}8{/fnr}

Smysl je přece jasný: Všichni, kdo mají prvotiny Ducha, sténají v_očekávání, že budou přijati za vlastní.{fnr}9{/fnr} A toto přijetí je vykoupením celého těla, až jako Boží děti díky přijetí za vlastní tváří v_tvář uvidíme ono božské a věčné dobro. V_církvi Páně už toto přijetí za syny existuje, když Duch volá Abba, Otče; jak stojí v_listě Galaťanům. Ale bude dovršeno, až vstanou všichni do nepomíjitelnosti, cti a slávy a budou smět patřit na Boží tvář. Tehdy opravdu člověčenství pozná, že je skutečně vykoupeno. A proto se apoštol chlubí a říká: Touto nadějí jsme byli spaseni.{fnr}10{/fnr} Naděje totiž přináší spásu, stejně jako víra a o_té je řečeno: Tvoje víra tě zachránila.{fnr}11{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Řím 8,13-16{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Gal 4,6{/r}; {r}Řím 8,15{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Řím 8,17{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. tamtéž.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Řím 8,18{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Kor 13,12{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Řím 8,19-21{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Řím 8,19-22{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Řím 8,23{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Řím 8,24{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Mk 5,34{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Řím 8,17{/r}; {r:Řím}5,9{/r}

Jsme dědici Boží a spoludědici Kristovi. {*} Musíme ovšem jako on trpět, abychom mohli spolu s_ním dojít spásy.

Budeme zachráněni skrze něho od Božího hněvu. {*} Musíme ovšem jako on trpět, abychom mohli spolu s_ním dojít spásy.

Z_listu svatého apoštola Pavla Galaťanům

{r:Gal}4,8-31{/r}

Stará úmluva rodí k_otroctví – nová ke svobodě

{v}4,8{/v}Kdysi jste ve své neznalosti Boha otročili bohům, kteří ve skutečnosti vůbec bohové nejsou. {v}9{/v}Teď však, když jste Boha poznali, či spíše: když Bůh poznal vás, jak se můžete zase vracet k_slabým a nuzným počátkům a chtít jim znova otročit? {v}10{/v}Slavíte dni a měsíce, doby a roky. {v}11{/v}Bojím se o_vás, aby všechno moje lopocení u_vás nebylo nadarmo.

{v}12{/v}Prosím vás, bratři: Buďte takoví, jaký jsem já; vždyť i_já jsem byl takový, jací jste vy. V_ničem jste mi neublížili. {v}13{/v}Víte přece, že jsem byl nemocen, když jsem vám poprvé hlásal evangelium. {v}14{/v}Byla to pro vás zkouška, když jste mě (viděli) v_takovém tělesném stavu. A přesto jste mě s_pohrdáním neodmítli, ale přijali jste mě jako Božího posla, jako samého Krista Ježíše.

{v}15{/v}Kam se podělo to vaše (tehdejší) nadšení? Vždyť o_vás mohu dosvědčit, že byste si vlastní oči vyloupali a mně je dali, kdyby to bylo možné. {v}16{/v}Stal jsem se vaším nepřítelem proto, že vám říkám pravdu? {v}17{/v}Ti (lidé) si vás horlivě všímají, ale nemají dobré úmysly. Rádi by vás odloučili (od nás), abyste se stali jejich horlivými přívrženci. {v}18{/v}Je to dobré, když si druhého někdo horlivě všímá, ovšem v_dobrém a vždycky. (Já jsem to dělal) nejenom na tu chvíli, dokud jsem byl u_vás. {v}19{/v}Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. {v}20{/v}A přál bych si, abych byl nyní u_vás a mohl s_vámi mluvit přímo, protože si s_vámi nevím rady.

{v}21{/v}Řekněte mi vy, kteří chcete žít pod Zákonem: Neslyšíte, co Zákon říká? {v}22{/v}Stojí přece v_Písmu: ‚Abrahám měl dva syny; jednoho z_otrokyně, druhého z_manželky svobodné.‘ {v}23{/v}Syn z_otrokyně se narodil způsobem přirozeným, syn z_manželky svobodné však na základě zaslíbení. {v}24{/v}To v_sobě tají ještě něco jiného: Ty (dvě ženy) představují dvě úmluvy; první z_hory Sinaje – ta rodí k_otroctví: to je Hagar. {v}25{/v}Hagar (znamená) horu Sinaj, která je v_Arábii. To se dobře hodí na nynější Jeruzalém, protože ten se svými dětmi žije v_otroctví. {v}26{/v}Jeruzalém, pocházející shora, je však svobodný – a to je naše matka. {v}27{/v}Je totiž psáno:

„Raduj se neplodná, kterás nerodila,

v_jásot propukni ty, kterás nepoznala porodní bolesti.

Neboť mnoho dětí bude mít žena opuštěná,

více než ta, která má muže.“

{v}28{/v}A vy, bratři, jste jako Izák děti zaslíbení. {v}29{/v}Ale jako tehdy ten narozený způsobem přirozeným pronásledoval narozeného způsobem nadpřirozeným, tak je tomu i_teď. {v}30{/v}Co však říká Písmo? ‚Vyžeň otrokyni i_jejího syna; nebude přece dědit syn otrokyně se synem (manželky) svobodné!‘ {v}31{/v}Proto, bratři, nejsme dětmi otrokyně, ale (manželky) svobodné.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Gal 4,28.31{/r}; {r:Gal}5,1{/r}; {r}2 Kor 3,17{/r}

Jsme jako Izák děti zaslíbení. Proto nejsme dětmi otrokyně, ale manželky svobodné. {*} Kde je duch Páně, tam je svoboda.

To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. {*} Kde je duch Páně, tam je svoboda.

Z_výkladu svatého Augustina, biskupa, na list Galaťanům

(Nn. 37.38: PL 35,2131-2132)

Aby ve vás vznikla podoba Kristova

Apoštol říká: Buďte takoví, jaký jsem já.{fnr}1{/fnr} Narodil jsem se jako Žid, ale když o_tom uvažuji ve světle Ducha, nepřikládám takovým tělesným věcem vskutku žádnou váhu. Neboť i_já jsem jako vy,{fnr}2{/fnr} to jest: jsem také člověk. Pak jim příhodně a jemně připomíná svoji lásku, aby ho neměli za svého protivníka. Říká totiž: Bratři, ničím jste mi neublížili.{fnr}3{/fnr} Jako by chtěl tím říci: „Nemyslete si tedy, že vám chci ublížit já.“

Navíc dokonce říká: Děti moje,{fnr}4{/fnr} aby ho následovali přímo jako otce. A pokračuje: Znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy.{fnr}5{/fnr} Tady vlastně promluvila jeho ústy matka církev, neboť i_jinde říká: Počínali jsme si mezi vámi tak něžně, jako když matka hýčká svoje děti.{fnr}6{/fnr}

Ve věřícím vzniká Kristova podoba vírou, utváří se ve vnitřním člověku povolaném ke svobodě milosti, který je tichý a má pokorné srdce, nechlubí se záslužností svých činů, která není k_ničemu. Ale právě milostí v_něm vzniká jakýsi zárodek zásluhy, takže může být jedním z_těch nejmenších, o_nichž Kristus říká: Cokoli jste udělali pro jednoho z_těchto mých nejposlednějších, pro mne jste udělali.{fnr}7{/fnr} Kristova podoba vzniká v_tom, kdo se připodobňuje Kristu. A Kristu se připodobňuje ten, kdo k_němu přilne duchovní láskou.

Tak se napodobováním Krista stává tím, čím je sám Kristus, pokud to je na jeho úrovni vůbec možné. Jak říká Jan: Kdo tvrdí, že zůstává v_Kristu, má se i_sám chovat, jak se choval on.{fnr}8{/fnr}

Matka počne člověka k_jeho podobě, a když se má v_bolestech narodit, je tato podoba už hotová. Mohlo by nás tedy zarazit, proč apoštol říká: Znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. Ale těmi porodními bolestmi rozumějme úzkosti a starosti, které s_nimi měl, než se narodili v_Kristu. A má je znovu, když vidí nebezpečí, že budou zvikláni a svedeni.{fnr}9{/fnr} Tato starost a péče, kterou přirovnává k_porodním bolestem, potrvá ovšem jen dotud, dokud nedorostou do zralé podoby Kristovy plnosti, takže už nebudou zmítáni závanem kdejakého učení.{fnr}10{/fnr}

Takže slova znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy, se nevztahují k_počátku jejich víry, protože do ní se už narodili, ale k_jejímu upevnění a zdokonalení. Tyto porodní bolesti připomíná i_jinde, když říká, jak na něho denně doléhá starost o_všecky církevní obce. Kdo cítí slabost, abych ji necítil i_já? Kdo je sváděn ke hříchu, aby to nepálilo i_mne?{fnr}11{/fnr}

{fn:1}{r}Gal 4,12{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. tamtéž.{/fn} {fn:3}Tamtéž.{/fn} {fn:4}{r}Gal 4,19{/r}.{/fn} {fn:5}Tamtéž.{/fn} {fn:6}{r}1 Sol 2,7{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Mt 25,40{/r}.{/fn} {fn:8}{r}1 Jan 2,6{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Gal 1,6-7{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Ef 4,13-14{/r}.{/fn} {fn:11}{r}2 Kor 11,28-29{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ef 4,15{/r}; {r}Př 4,18{/r}

Žijme podle pravdy a v_lásce, {*} a tak porosteme po všech stránkách v_něho, v_Krista, který je naše hlava.

Cesta spravedlivých je jako světlo jitřenky, jejíž záře stoupá do bílého dne. {*} A tak porosteme po všech stránkách v_něho, v_Krista, který je naše hlava.

Z_listu svatého apoštola Pavla Galaťanům

{r:Gal}5,1-25{/r}

Pravá svoboda

{v}5,1{/v}To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Buďte v_tom tedy pevní a nenechte se zase zapřáhnout do toho otrockého chomoutu. {v}2{/v}Podívejte se, já, Pavel, vám říkám: Budete-li přijímat obřízku, Kristus vám nic neprospěje. {v}3{/v}A znova to zdůrazňuji každému, kdo se dá obřezat, že je pak povinen plnit celý Zákon. {v}4{/v}Když hledáte ospravedlnění v_Zákoně, nemáte už s_Kristem co dělat, vypadli jste z_milosti. {v}5{/v}Ale my (vedeni) Duchem, opřeni o_víru, očekáváme věčný život, v_který doufáme. {v}6{/v}V_křesťanství totiž nic neplatí, zdali jsi obřezán, nebo neobřezán, ale víra, která se projevuje láskou.

{v}7{/v}Běželi jste dobře. Kdo vám však zabránil držet se pravdy? {v}8{/v}K_tomu vás nepohnul ten, který vás povolal. {v}9{/v}Malý kousek kvasu prokvasí celé těsto. {v}10{/v}Avšak já ve vás skládám svou důvěru (opřenou) o_Pána, že se ve svém smýšlení nijak nezměníte. Ale ten, kdo vás mate, neujde trestu, ať je to kdokoli. {v}11{/v}Já sám, bratři, že dosud hlásám obřízku? Ale proč potom stále ještě musím snášet pronásledování? Vždyť by tak přestalo to, co je na kříži tolik uráží! {v}12{/v}Ti, kdo vám nechtějí dát pokoj, ať se nechají třeba vyklestit!

{v}13{/v}Bratři, vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli k_prosazování sebe. Spíše si navzájem posluhujte láskou.

{v}14{/v}Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v_jediné větě: ‚Miluj svého bližního jako sebe.‘ {v}15{/v}Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste jeden druhého nepohltili!

{v}16{/v}Chci říci toto: Žijte duchovně, a nepropadnete žádostem těla. {v}17{/v}Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Mezi nimi je vzájemný odpor, takže neděláte, co byste chtěli.

{v}18{/v}Jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem. {v}19{/v}K_jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, {v}20{/v}modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, {v}21{/v}závist, opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to (ještě jednou): lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v_Božím království. {v}22{/v}Ale ovocem Ducha je láska, radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, {v}23{/v}tichost, zdrženlivost. Proti takovým věcem se nestaví žádný zákon.

{v}24{/v}Ti, kdo (náležejí) Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i_s_jeho vášněmi a žádostmi. {v}25{/v}Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Gal 5,18.22.25{/r}

Jestliže se necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem. {*} Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj.

Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme! {*} Ovocem Ducha je láska, radost, pokoj.

Z_kázání svatého Lva Velikého, papeže

(Sermo in Nativitate Domini 7,2.6: PL 54,217-218.220-221)

Poznej důstojnost své přirozenosti

Když se náš Pán Ježíš Kristus narodil jako pravý člověk, aniž by přitom přestal být pravým Bohem, stal se zárodkem nového stvoření a ve svém zrození dal lidskému rodu duchovní počátek. Což může naše mysl pochopit toto tajemství? A může snad nějaký jazyk vypovědět, jak veliká je to milost? Nepravost se vrací do nevinnosti, staroba do mládí, cizí jsou přijímáni za vlastní a dědictví připadá lidem zvenčí.

Probuď se, člověče, a poznej důstojnost své přirozenosti. Rozpomeň se, že jsi byl učiněn k_obrazu Božímu;{fnr}1{/fnr} ten byl sice v_Adamovi porušen, ale v_Kristu znovu obnoven. Užívej viditelných stvoření, jak se sluší a patří, stejně jako užíváš zemi, moře, nebe, vzduch, prameny a řeky. A všechno, co na nich je krásné a podivuhodné, ať ti slouží ke chvále a slávě Stvořitelově.

Tělesného světla se dotýkej tělesným smyslem, ale celou silou své mysli objímej to pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, přicházejícího na tento svět.{fnr}2{/fnr} O_tom světle říká Prorok: Přistupte k_němu a budete osvíceni a vaše tvář se nebude zardívat.{fnr}3{/fnr} Jsme-li totiž chrámem Božím a Boží Duch v_nás přebývá,{fnr}4{/fnr} má to, co má každý věřící ve své duši, větší hodnotu, než to, čemu se obdivuje na nebi.

Tím vás ovšem nenavádím, moji milí, ani vám neradím, abyste přehlíželi Boží díla, nebo dokonce ve věcech, které dobrý Bůh stvořil jako dobré, nacházeli něco, co by bylo v_rozporu s_vaší vírou. Užívejte však všech stvořených věcí a veškeré krásy tohoto světa rozumně a náležitě. Věci viditelné, jak praví apoštol, přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně.{fnr}5{/fnr}

Nuže, jelikož jsme se narodili pro přítomnost, ale byli znovuzrozeni pro budoucnost, nepropadněme dobru časnému, ale zaměřme se na dobro věčné. A abychom se mohli víc přiblížit k_poznání své naděje, uvažujme o_tom, co naší přirozenosti dala Boží milost. Slyšme, co říká apoštol: Jste už přece mrtví a váš život je s_Kristem skrytý v_Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i_vy s_ním ukážete ve slávě.{fnr}6{/fnr} S_tím, který žije a kraluje s_Otcem a Duchem Svatým po všechny věky věků! Amen.

{fn:1}Srov. {r}Gn 1,27{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 1,9{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 34 (33),6{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Kor 3,16{/r}.{/fn} {fn:5}{r}2 Kor 4,18{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Kol 3,3-4{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 144 (143),9{/r}; {r:Žl}118 (117),28{/r}

Bože, novou píseň ti zazpívám, {*} na harfě s_desíti strunami ti zahraji.

Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; budu tě slavit, můj Bože! {*} Na harfě s_desíti strunami ti zahraji.

Z_listu svatého apoštola Pavla Galaťanům

{r:Gal}5,25 – 6,18{/r}

Povzbuzení k_lásce a horlivosti

{v}5,25{/v}Protože Duch je naším životem, podle Ducha také jednejme! {v}26{/v}Neshánějme se po slávě, není to k_ničemu, nechovejme se k_sobě navzájem vyzývavě, nebuďme mezi sebou závistiví.

{v}6,1{/v}Bratři, kdyby někdo byl stržen náhle k_nějakému poklesku, uveďte ho na správnou cestu v_duchu mírnosti; jste přece lidé duchovní! Jen si dávej pozor každý sám na sebe, aby ses nedostal do pokušení i_ty! {v}2{/v}Jeden druhého břemena neste, a tak naplníte Kristův zákon. {v}3{/v}Když si někdo o_sobě myslí, že něco je, a zatím není nic, klame sám sebe. {v}4{/v}Každý ať si prozkoumá své vlastní dílo, a pak ať se chlubí každý jen sám sebou a ne na účet druhého. {v}5{/v}Vždyť každý má na nesení dost svých vlastních nedostatků.

{v}6{/v}Komu se dostává náboženského vyučování, má se všemožně starat ze svého majetku (o_zaopatření) toho, kdo ho vyučuje.

{v}7{/v}Nemylte se, Bůh se nenechá posmívat! Co kdo zasel, to také sklidí. {v}8{/v}Kdo totiž seje do svého těla, z_těla sklidí záhubu. Kdo však seje do ducha, z_ducha sklidí věčný život. {v}9{/v}Když prokazujeme dobro, nesmíme přitom propadnout únavě. Vydržíme-li, (dočkáme se) doby, kdy budeme sklízet. {v}10{/v}Dokud tedy máme ještě čas, prokazujme dobro všem, ale zvláště těm, kdo vírou patří s_námi do stejné rodiny.

{v}11{/v}Tohle připisuji vlastnoručně, a všimněte si, jak velkým písmem to dělám. {v}12{/v}Všichni ti, co by se rádi udělali pěknými zachováváním těch vnějších věcí, nutí vás k_tomu, abyste přijali obřízku. (Dělají to proto,) aby se vyhnuli pronásledování kvůli Kristovu kříži. {v}13{/v}Ale ani sami ti, kdo přijímají obřízku, Zákon nezachovávají. Rádi by však, abyste se dali obřezat, že se pak budou moci chlubit vaším tělem. {v}14{/v}Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu.

{v}15{/v}Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření. {v}16{/v}A na všechny, kdo se v_jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na (pravé) Boží Izraelity.

{v}17{/v}A pro budoucnost ať mě už nikdo (s_těmi věcmi) neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, (že náležím) Ježíšovi.

{v}18{/v}Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s_vámi, bratři! Amen.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Gal 6,7-8{/r}; {r}Jan 6,63{/r}

Co kdo zasel, to také sklidí. Kdo seje do svého těla, z_těla sklidí záhubu. {*} Kdo seje do ducha, z_ducha sklidí věčný život.

Co dává život, je duch, tělo nic neznamená. {*} Kdo seje do ducha, z_ducha sklidí věčný život.

Z_kázání blahoslaveného Izáka z_Hvězdy, opata

(Sermo 31: PL 194,1792-1793)

O_vznešenosti lásky

Proč se, bratři, tak málo staráme o_to, jak vzájemně hledat příležitosti ke spáse? Vždyť když vidíme, že někdo potřebuje více, měli bychom si více navzájem pomáhat a jeden druhému nosit břemena jako bratr bratru. K_tomu nás přece vybízí apoštol slovy: Jeden druhého břemena neste, a tak naplníte Kristův zákon.{fnr}1{/fnr} A jinde říká: Snášejte se navzájem v_lásce.{fnr}2{/fnr} To je přece ten zákon Kristův.

A když vidím u_svého bratra něco, co nelze napravit, ať už je to pod tlakem okolností nebo pro slabost těla či nepevnost mravů, proč to trpělivě nesnáším a ochotně ho nepotěším, jak je psáno: Jejich děti budou neseny na ramenou a utěšovány na kolenou?{fnr}3{/fnr} Není to tím, že mi chybí právě ona láska, která všechno vydrží, trpělivě snáší a laskavě miluje?{fnr}4{/fnr}

Takový je skutečný zákon Kristův. On ve svém utrpení opravdu nesl naše utrpení, ve své útrpnosti se obtížil našimi bolestmi.{fnr}5{/fnr} Miloval ty, které nesl, a nesl ty, které miloval. Kdo však napadá bratra, který je v_nouzi, nebo kdo využívá jeho slabostí všeho druhu, zcela nepochybně se podřizuje zákonu ďáblovu a naplňuje ho. Buďme proto k_sobě navzájem snášenliví, bratrsky se milujme, snášejme navzájem své slabosti, ale pronásledujme zlo.

Každý způsob duchovního života, který s_opravdovou poctivostí usiluje o_lásku Boží a pro Boha také o_lásku k_bližnímu, je Bohu obzvlášť milý, ať se uskutečňuje podle jakýchkoli pravidel a v_jakémkoli šatě. Je to přece láska, kvůli níž se všechno má nebo nemá stát, má nebo nemá změnit. Právě ona je jak počátek, tak konec, východisko i_cíl všeho směřování. Rozhodně není hříšné nic, co se děje opravdu kvůli lásce a z_lásky.

A tuto lásku kéž nám milostivě v_hojnosti dá ten, jemuž se bez lásky nemůžeme líbit a bez něhož nemůžeme vůbec nic.{fnr}6{/fnr} Ten žije a kraluje jako Bůh po všechny nekonečné věky. Amen.

{fn:1}{r}Gal 6,2{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Ef 4,2{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Iz 66,12{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Kor 13,7.4{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Iz 53,4{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Jan 15,5{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Jan 3,11{/r}; {r}Gal 5,14{/r}

To je poselství, které jste slyšeli už na začátku: {*} Máme se navzájem milovat.

Celý zákon ve své plnosti je obsažen v_jediné větě: {*} Máme se navzájem milovat.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky