Liturgické mezidobí

6. TÝDEN

PRVNÍ ČTENÍ

Začátek knihy Přísloví

{r:Př}1,1-7.20-33{/r}

Povzbuzení k_přijetí moudrosti

{v}1,1{/v}Průpovědi Šalomouna,

syna Davidova, izraelského krále,

{v}2{/v}aby se poznala moudrost a kázeň,

aby se pochopily poučné řeči,

{v}3{/v}aby zjednaly vzorné vychování,

spravedlnost, právo a mravnost,

{v}4{/v}aby daly zkušenost nezkušeným,

mládeži prozíravost a obezřelost.

{v}5{/v}Když je slyší moudrý muž, ještě více zmoudří,

rozumný pak získá schopnost,

{v}6{/v}aby pochopil průpovědi a moudrá rčení,

slova mudrců i_jejich tajenky.

{v}7{/v}Začátkem moudrosti je bázeň před Hospodinem,

znalostí a kázní pohrdají jen pošetilci.

{v}20{/v}Moudrost se ozývá na ulicích,

na náměstích povznáší svůj hlas.

{v}21{/v}Na vrcholu hradeb volá,

na křižovatkách v_městě mluví:

{v}22{/v}„Jak dlouho budou hlupáci milovat hloupost,

v_posměchu se kochat posměvači,

pošetilci nenávidět moudrost?

{v}23{/v}Přijmete-li mé výtky,

vyleji na vás svého ducha,

svoje myšlenky vám sdělím.

{v}24{/v}Volala jsem, ale vy jste se zdráhali,

vztahovala jsem ruku – ale nikdo si toho nevšiml.

{v}25{/v}Nedbali jste na žádnou z_mých rad,

nestáli jste o_mé výtky.

{v}26{/v}Pak já se budu těšit z_vašeho neštěstí,

vysměji se, až na vás přijde hrůza,

{v}27{/v}až vás stihne jako bouře úděs,

až se jako vichr dostaví zkáza,

až vás sevře úzkost a tíseň.

{v}28{/v}Tu budou po mně volat, já však neodpovím,

budou mě hledat, ale nenaleznou,

{v}29{/v}neboť nenáviděli moudrost,

nevybrali si bázeň před Hospodinem.

{v}30{/v}Nelíbila se jim má rada,

pohrdli každou mou výtkou.

{v}31{/v}Ať jen okusí z_plodů svého chování,

ať se nasytí svými záměry,

{v}32{/v}vždyť vlastní lenost zabije pošetilce,

hlupáky zahubí jejich bezstarostnost.

{v}33{/v}Kdo však mě slyší, bude žít v_bezpečí,

v_klidu, beze strachu před zlem.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Kor 3,18-19{/r}; {r:1 Kor}1,23.24{/r}

Domnívá-li se někdo z_vás, že je moudrý, jak to chce tento svět, musí se napřed stát „pošetilým“. Jenom tak se stane moudrým. {*} Moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v_očích Božích pošetilost.

Ale my kážeme Krista ukřižovaného, Boží moc a Boží moudrost. {*} Moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v_očích Božích pošetilost.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_komentáře svatého Efréma, jáhna, k_evangelní harmonii „Diatessaron“

(1,18-19: SCh 121,52-53)

Boží slovo je nevyčerpatelným zdrojem života

Bože, kdo by mohl zcela proniknout byť jen jediný z_tvých výroků? Toho, co zůstává mimo, je mnohem víc než toho, co jsme s_to pojmout. Je to, jako když žízniví pijí z_pramene. Boží slovo je mnohostranné a ti, kteří je přijímají, k_němu přistupují z_mnoha hledisek. Pán vykreslil své slovo mnoha barvami, aby každý, kdo se jím zabývá, na něm nalezl něco, co jej uchvátí. Ukryl ve svém slově nejrůznější bohatství, abychom z_něho všichni ve svém úsilí mohli něco pro sebe vytěžit.

Boží slovo je stromem života, který ti ze všech stran nabízí své požehnané plody, a je jako skála, která se otevřela na poušti a všem kolem poskytla duchovní nápoj. Apoštol říká: Jedli duchovní pokrm a pili duchovní nápoj.{fnr}1{/fnr}

Nikdo, kdo dostane nějaký díl tohoto bohatství, by si neměl myslet, že je v_Božím slově pouze to, co získal on. Spíš ať si uvědomí, že z_toho všeho, co Boží slovo obsahuje, dokázal vytěžit jen toto málo. A také by proto, že se mu podařilo získat pro sebe jen tuto částečku, neměl říkat, že je nějak chudé a neplodné, nebo jím pohrdat, ale spíš děkovat za jeho bohatství, i_když je není s_to vyčerpat. Raduj se, že jsi Božím slovem nasycen, a nermuť se z_toho, že tě jeho bohatství přesahuje. Ten, kdo má žízeň, se přece raduje z_toho, že může pít, a nermoutí se z_toho, že nemůže vypít celý pramen. Pramen má zdolat tvou žízeň, a ne aby tvá žízeň zdolala pramen. Když totiž uhasíš žízeň, aniž vyčerpáš pramen, můžeš pít znovu, až zase dostaneš žízeň. Kdežto kdybys zahnal žízeň tím, že bys celý pramen vypil, tvé vítězství by ti bylo jen ke škodě.

Děkuj za to, cos dostal, a nelituj toho, co zůstalo zatím nevyužito. Cos dostal a čehos dosáhl, je tvůj podíl; co zbylo, je tvé dědictví. Cos nemohl pro svou nedostatečnost dostat najednou, dostaneš jindy, jen když vytrváš. Nechtěj ve své chtivosti zhltnout naráz, co najednou zhltnout nelze. Ale také nebuď líný postupně čerpat z_toho, co můžeš.

{fn:1}{r}1 Kor 10,3-4{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Petr 1,25{/r}; srov. {r}Bar 4,1{/r}

Slovo Páně trvá navěky. {*} Slovo evangelia, které vám bylo zvěstováno.

Kniha Božích přikázání a zákon, který platí na věčné časy; všichni, kdo se ho drží, přijdou k_životu. {*} Slovo evangelia, které vám bylo zvěstováno.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy Přísloví

{r:Př}3,1-20{/r}

Jak se nachází moudrost

{v}3,1{/v}Můj synu, nezapomínej na mé poučení,

ať tvoje srdce zachovává mé příkazy!

{v}2{/v}Přinesou ti dlouhý věk,

léta života a štěstí.

{v}3{/v}Kéž tě neopustí láska a věrnost,

uvaž si je na šíji,

napiš si je na desku srdce,

{v}4{/v}a nalezneš přízeň a zdar

před Bohem i_lidmi.

{v}5{/v}Důvěřuj v_Hospodina celým svým srdcem

a nespoléhej na vlastní chytrost!

{v}6{/v}Mysli na něho při všech svých cestách

a on urovná všechny tvé stezky.

{v}7{/v}Nechtěj být moudrý ve vlastních očích,

boj se Hospodina a vzdaluj se zlého!

{v}8{/v}To bude prospěšné pro tvoje tělo,

to osvěží tvoje kosti.

{v}9{/v}Uctívej Hospodina dary ze svého majetku

tím nejlepším, co jsi získal.

{v}10{/v}Pak budou tvé sýpky oplývat obilím,

tvé kádě přetékat moštem.

{v}11{/v}Hospodinovým poučením nepohrdej, můj synu,

nehorši se, když tě kárá.

{v}12{/v}Hospodin kárá toho, koho má rád,

trestá nejmilejšího syna.

{v}13{/v}Šťastný je člověk, jenž dosáhl moudrosti,

ten, kdo našel poznání.

{v}14{/v}Neboť lepší je získat moudrost než stříbro,

její výnos je nad zlato.

{v}15{/v}Je vzácnější nad perly,

všechny tvé poklady se jí nemohou rovnat.

{v}16{/v}Dlouhý věk má v_pravici,

v_levici bohatství, slávu.

{v}17{/v}Její cesty jsou půvabné,

k_pokoji vedou její stezky.

{v}18{/v}Stromem života je těm, kdo se jí chápou,

cedrem je těm, kdo se k_ní vinou.

{v}19{/v}Hospodin založil zemi moudrostí,

svou rozumností zbudoval nebe.

{v}20{/v}Podle jeho plánu vytryskl oceán

a oblaka dávají padat rose.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Př 3,11.12{/r}; {r}Žid 12,7{/r}

Hospodinovým poučením nepohrdej, nehorši se, když tě kárá. {*} Hospodin kárá toho, koho má rád, trestá nejmilejšího syna.

Bůh s_námi jedná jako se svými syny. Vždyť kterého syna otec nekárá? {*} Hospodin kárá toho, koho má rád, trestá nejmilejšího syna.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_kázání svatého Bernarda, opata

(Sermo de diversis 15: PL 183,577-579)

O_hledání moudrosti

Usilujme o_pokrm, který nepomíjí;{fnr}1{/fnr} pracujme na díle naší spásy. Pracujme na vinici Páně, abychom mohli dostat denár denní mzdy.{fnr}2{/fnr} Usilujme o_moudrost, která říká: Kdo se o_mě snaží, nezhřeší.{fnr}3{/fnr} Svět je pole,{fnr}4{/fnr} říká Pravda. A tak na něm kopejme; je na něm skrytý poklad,{fnr}5{/fnr} vykopejme jej. Tím pokladem je moudrost, ta se přece loví z_hlubin.{fnr}6{/fnr} Všichni ji hledáme, všichni po ní toužíme.

Chcete-li se ptát, bylo řečeno, ptejte se, vraťte se, přijďte.{fnr}7{/fnr} Ptáš se, odkud se máš vrátit? Od svých žádostí se odvrať,{fnr}8{/fnr} praví Písmo. Avšak jestliže nenacházím moudrost ve svých tužbách, ptáš se, kde ji naleznu? Má duše totiž po ní nesmírně touží; a jestliže se mi snad podaří ji nalézt, nebude mi stačit, že jsem ji našel, jestliže nevložím do svého klína míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou.{fnr}9{/fnr} To je jistě správné. Neboť šťastný je člověk, jenž dosáhl moudrosti; ten, kdo našel poznání.{fnr}10{/fnr} Hledej ji tedy, dokud je k_nalezení, a volej ji, dokud je blízko.

Chceš slyšet, jak je blízko? Blízko tebe je to slovo, máš ho v_ústech i_ve svém srdci;{fnr}11{/fnr} jen ho musíš hledat s_čistým srdcem. Jestliže totiž najdeš srdcem moudrost, budou i_tvá ústa oplývat moudrostí. Ale hleď, abys jí oplýval, ne abys jí přetékal nebo ji vyvrhoval.

Nalezl jsi přímo med, jestliže jsi našel moudrost. Jen ho nesněz mnoho, aby ses ho nepřejedl a nezvrátil ho.{fnr}12{/fnr} Jez tak, abys byl vždy hladový. Neboť sama moudrost říká: Kdo mě požívají, ještě lačnějí.{fnr}13{/fnr} Nepřeceňuj to, co máš. Nepřejídej se, aby ti nebylo špatně, a hleď, aby ti nebylo odňato, co zdánlivě máš, kdybys předčasně přestal hledat. Dokud totiž můžeš moudrost hledat, protože je blízko, nesmíš ve svém hledání a vzývání ustávat. Aby to s_tebou nedopadlo, jak praví Šalomoun: Kdo snědl mnoho medu, tomu není dobře; tak i_ten, kdo je hledačem velebnosti, bude tísněn slávou.{fnr}14{/fnr}

Jako však je šťastný člověk, jenž dosáhl moudrosti, tak je blažený nebo dokonce ještě blaženější, kdo uvažuje o_moudrosti.{fnr}15{/fnr} Právě to totiž vede k_hojnosti.

Mají-li tvá ústa oplývat moudrostí a rozvážností, záleží na těchto třech věcech: musíš vyznávat vlastní hříšnost, dále musíš děkovat Bohu a chválit ho, a konečně musí tvá řeč sloužit poučení. Vždyť přece předně víra v_srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse.{fnr}16{/fnr} A také: Spravedlivý nejdřív obviňuje sebe sama.{fnr}17{/fnr} Za druhé máme velebit Pána, a za třetí, máme-li k_tomu dost moudrosti, máme vzdělávat bližního.

{fn:1}Srov. {r}Jan 6,27{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 20,2.9{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Sir 24,30{/r} (řec. 22).{/fn} {fn:4}{r}Mt 13,38{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Mt 13,44{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Job 28,18{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:7}{r}Iz 21,12{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Sir 18,30{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Lk 6,38{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Př 3,13{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Řím 10,8{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}Př 15,16{/r}.{/fn} {fn:13}{r}Sir 24,29{/r} (řec. 21).{/fn} {fn:14}{r}Př 25,27{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:15}{r}Sir 14,22{/r} (řec. 20).{/fn} {fn:16}{r}Řím 10,10{/r}.{/fn} {fn:17}{r}Př 18,17{/r} (Vulg.).{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mdr 7,10.11{/r}; {r:Mdr}8,2{/r}

Miloval jsem moudrost nad zdraví a krásu, chtěl jsem ji mít raději než denní světlo. {*} Spolu s_ní se mi dostalo všeho dobra.

Miloval jsem ji a vyhledával od své mladosti, zamiloval jsem se do její krásy! {*} Spolu s_ní se mi dostalo všeho dobra.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy Přísloví

{r:Př}8,1-5.12-36{/r}

Chvála věčné Moudrosti

{v}8,1{/v}Což nevolá Moudrost

a Poznání nezvedá svůj hlas?

{v}2{/v}Na vrcholu vyvýšenin, při cestě,

na křižovatkách stezek stojí,

{v}3{/v}u_bran volá plným hlasem,

u_příchodu do vrat nahlas křičí:

{v}4{/v}„K_vám, lidé, volám

svou výzvu k_lidskému pokolení:

{v}5{/v}Naučte se ze zkušenosti, nezkušení,

pošetilci, staňte se rozumnými!

{v}12{/v}Já, Moudrost, bydlím s_Rozvážností,

jsem přítelkyní Obezřelosti.

{v}13{/v}(Kdo se bojí Hospodina, nenávidí zlo.)

Pýchu, zpupnost, špatné chování,

falešná ústa, to nenávidím.

{v}14{/v}U_mne je rada a rozvážnost,

u_mne je pochopení a zdatnost.

{v}15{/v}Skrze mne kralují králové

a mocní rozhodují podle práva.

{v}16{/v}Skrze mne vládnou vladaři

a velmoži soudí zemi.

{v}17{/v}Miluji ty, kdo mě mají rádi,

kdo mě hledají, naleznou mě.

{v}18{/v}U_mne je bohatství a sláva,

pravé jmění a spravedlnost.

{v}19{/v}Lepší je můj plod než ryzí zlato,

můj výtěžek nad vytříbené stříbro.

{v}20{/v}Kráčím po cestě spravedlnosti,

prostředkem stezky práva,

{v}21{/v}abych obdařila své přátele bohatstvím

a jejich pokladnice naplnila.

{v}22{/v}Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů,

odpradávna před svými skutky.

{v}23{/v}Od věčnosti jsem utvořena,

od začátku, dříve než povstala země.

{v}24{/v}Než byly propasti, jsem se narodila,

než byly prameny, bohaté vodou,

{v}25{/v}dříve než byly zaklíněny hory,

před pahorky jsem se narodila,

{v}26{/v}dříve než učinil zemi a shromáždění vod,

první hroudy země.

{v}27{/v}Byla jsem tam, když rozpínal nebesa,

když nad propastí vyměřoval obzor,

{v}28{/v}když na výsostech upevňoval oblaka,

když dával sílu pramenům oceánu,

{v}29{/v}když určoval moři jeho meze,

aby vody nepřekročily jeho břehy,

když upevňoval základy země,

{v}30{/v}tu jsem u_něho přebývala jak nejmilejší dítě,

den co den jsem byla jeho potěšením,

před ním jsem si v_každou dobu hrála,

{v}31{/v}hrála jsem si na okruhu jeho země,

rozkoší mi bylo stýkat se s_lidmi.

{v}32a{/v}Nuže tedy, synové, slyšte mě,

{v}33{/v}slyšte kázeň, staňte se moudrými,

a nepohrdejte jí!

{v}32b{/v}Šťastni jsou ti, kdo střeží mé cesty.

{v}34{/v}Šťastný člověk, který mě slyší,

den co den bdí u_mých dveří,

střeží veřeje mých bran.

{v}35{/v}Kdo mě hledá, nalezne život,

od Hospodina dosáhne přízně.

{v}36{/v}Kdo mě uráží, sám sobě škodí;

všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Př 8,22.23{/r}; {r}Jan 1,1{/r}

Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, {*} od začátku, dříve než povstala země.

Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u_Boha a to Slovo byl Bůh. {*} Od začátku, dříve než povstala země.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_pojednání „Proti ariánům“ od svatého Atanáše, biskupa

(Oratio 2,78.81-82: PG 26,311.319)

Poznání Otce skrze tvořící a vtělenou Moudrost

Jednorozená Moudrost Boží sama všechno tvoří a působí. Neboť všechno jsi moudře učinil, jak říká žalmista, a země je plná tvého tvorstva.{fnr}1{/fnr} Aby však věci, které vznikly, nejenom byly, nýbrž byly dobře, rozhodl se Bůh dát stvořeným věcem svoji Moudrost; do všech zároveň i_do každé zvlášť vložit jakýsi otisk a krásu její podoby, aby bylo naprosto jasné, že stvořené věci zdobí moudrost a že jsou hodny Boha.

Podobně jako je naše slovo obrazem Božího Slova, které je Synem Božím, je také stvořená moudrost v_nás obrazem toho Slova, které je sama Moudrost. Protože schopnost našeho vědění a myšlení pramení v_této Moudrosti, jsme schopni tuto tvůrčí Moudrost přijímat a poznávat skrze ni Otce. Jak říká náš Pán: Kdo vyznává Syna, má také Otce{fnr}2{/fnr} a kdo přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.{fnr}3{/fnr} Protože tedy v_nás a ve všech věcech byl stvořen takovýto otisk Moudrosti, je přirozené, že pravá tvůrčí Moudrost přijímá to, co je jejím otiskem, opět za své, když říká: Pán mě vložil do svých děl.{fnr}4{/fnr}

Protože v_projevech Boží moudrosti, o_které jsme mluvili, svět Boha pro samou „moudrost“ nepoznal, uznal Bůh za dobré, že ty, kdo věří, zachrání „pošetilým“ kázáním.{fnr}5{/fnr} Neboť Bůh už nechtěl být poznáván jako v_dřívějších dobách jenom v_obrazu a náznaku moudrosti, který je ve stvořených věcech. Rozhodl se proto, aby sama pravá Moudrost na sebe vzala tělo a stala se člověkem a ten aby podstoupil smrt na kříži. Tím měli všichni věřící napříště dostat možnost být zachráněni skrze víru, založenou v_moudrosti kříže.

Je to táž Boží Moudrost, která dříve skrze svůj obraz vtisknutý do stvořených věcí (a tomu se říká stvoření) zjevovala sebe samu a skrze sebe i_svého Otce. A když se později táž Moudrost jsoucí Slovem stala tělem,{fnr}6{/fnr} jak říká Jan, a toto Slovo, které se stalo tělem, zrušilo smrt a zachránilo náš rod, stala se Boží Moudrost a skrze ni i_Otec ještě daleko zjevnější. Proto také říká: Dej jim, ať poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.{fnr}7{/fnr}

A tak se celá zem naplnila jeho poznáním. Neboť je jen jedno poznání: poznání Otce skrze Syna a poznání Syna dané od Otce.{fnr}8{/fnr} Otec se z_něho raduje a touž radostí se raduje Syn v_Otci, jak je psáno: Nacházel ve mně zalíbení, den co den jsem se radoval před jeho tváří.{fnr}9{/fnr}

{fn:1}{r}Žl 104 (103),24{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Jan 2,23{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 10,40{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Př 8,22{/r} (LXX).{/fn} {fn:5}{r}1 Kor 1,21{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Jan 1,14{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Jan 17,3{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Mt 11,27{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Př 8,30{/r} (LXX).{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Kol 2,6.9{/r}; {r}Mt 23,10{/r}

Jako jste přijali, že Kristus Ježíš je Pán, tak žijte dále ve spojení s_ním. {*} V_něm přebývá celá plnost božství tělesně.

Jenom jeden je váš Učitel – Kristus. {*} V_něm přebývá celá plnost božství tělesně.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy Přísloví

{r:Př}9,1-18{/r}

Moudrost a pošetilost

{v}9,1{/v}Moudrost si zbudovala palác,

opřela jej o_sedm sloupů.

{v}2{/v}Pobila dobytek, smísila víno,

připravila také svůj stůl.

{v}3{/v}Poslala své služebnice volat

z_vyvýšenin města:

{v}4{/v}„Kdo je nezkušený, ať sem přijde,

kdo je bez rozvahy, toho chci učit.

{v}5{/v}Pojďte, můj pokrm jezte,

víno, mnou nalité, pijte!

{v}6{/v}Nechte dětinství, a budete žít,

po cestě poznání choďte!“

{v}7{/v}Kdo kárá posměvače, dojde hanby,

kdo napomíná zločince, dělá si škodu.

{v}8{/v}Nekárej posměvače! Bude tě nenávidět!

Kárej moudrého, a bude tě mít rád.

{v}9{/v}Dej radu moudrému, a bude moudřejší,

pouč spravedlivého, a poroste v_poznání.

{v}10{/v}Počátek moudrosti je bát se Hospodina,

poznat Svatého – to je vědění.

{v}11{/v}Neboť skrze něj se tvé dni rozmnoží,

rozhojní ti léta života.

{v}12{/v}Jsi-li moudrý, jsi moudrý pro sebe,

jsi-li pošetilý, je to tvá škoda.

{v}13{/v}Paní Pošetilost je vášnivá,

přitom však hloupá a nic neví.

{v}14{/v}Sedí u_vchodu svého domu,

na trůnu na výšinách města,

{v}15{/v}zve pocestné,

ty, kdo chodí po přímé cestě:

{v}16{/v}„Kdo je nezkušený, ať sem přijde,

kdo je bez rozvahy, toho chci učit.

{v}17{/v}Kradená voda je sladká,

zakázaný chléb je chutný.“

{v}18{/v}A člověk neví, že u_ní jsou mrtví,

že v_hlubinách podsvětí jsou její hosté.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Lk 14,16-17{/r}; {r}Př 9,5{/r}

Jeden člověk chystal velkou hostinu, a když byl čas k_hostině, poslal svého služebníka, aby vyřídil pozvaným: {*} Pojďte, už je připraveno!

Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité, pijte! {*} Pojďte, už je připraveno!

DRUHÉ ČTENÍ

Z_komentáře Prokopia z_Gazy, biskupa, ke knize Přísloví

(Cap. 9: PG 87-1,1299-1303)

Boží Moudrost nám namíchala víno a připravila stůl

Moudrost si zbudovala palác.{fnr}1{/fnr} Mocný Bůh a Otec mající své bytí v_sobě samém si za příbytek vybudoval jednak celý vesmír, kde přebývá s_celou svou silou, jednak člověka, který byl stvořen k_obrazu Božímu a podobnosti s_ním a jehož přirozenost je zároveň viditelná i_neviditelná.

Opřela jej o_sedm sloupů.{fnr}2{/fnr} Člověku, jenž byl po dokončení celého stvoření utvořen podle Krista, Boží Moudrost dala sedmero darů Ducha Svatého, aby v_Krista věřil a zachovával jeho přikázání. Poznání budí ctnost a z_ctnosti naopak vyplývá poznání. Tak se dary Ducha duchovní člověk dotváří, neboť zralá víra mu dává pevný podíl nadpřirozeného dobra.

Tyto dary také zdokonalují přirozené světlo lidského ducha: Dar síly dává schopnost, abychom horlivě hledali Boží vůli, kterou bylo všechno stvořeno, a vždycky toužili ji z_běhu věcí poznat. Dar rady rozlišuje, co touto nejsvětější Boží vůlí je a co jí není, a umožňuje, abychom tuto nestvořenou a nesmrtelnou Boží vůli přijímali a podle ní mysleli, mluvili a žili. A dar rozumu působí, abychom ji schvalovali a na ni spoléhali a odmítali vše, co je s_ní v_rozporu.

Smísila v_číši své víno a připravila svůj stůl.{fnr}3{/fnr} Jako se v_číši mísí víno s_vodou, tak Moudrost spojila v_člověku duchovní a tělesnou přirozenost a s_poznáním stvořených věcí spojila v_takovém člověku i_poznání sebe samé jako příčiny všeho. Toto poznání opájí rozum jako víno vším, co se týká Boha. A tak ten, jenž je naším nebeským chlebem, sám živí naše duše ctností a opájí je a oblažuje svým učením. A to všechno bohatě prostírá k_duchovní hostině všem, kdo se jí touží zúčastnit.

Poslala své služebníky, aby hlasitě zvěstovali pozvání na pohár vína.{fnr}4{/fnr} Boží Moudrost poslala apoštoly jako služebníky božské vůle zvěstovat radostnou zvěst evangelia přicházející od Ducha, a proto převyšující každý psaný i_přirozený zákon. Boží Moudrost zve v_Kristu všechny k_sobě. V_něm se jako v_poháru pro míchání vína uskutečnilo podle tajemného plánu spásy podivuhodné spojení božské a lidské přirozenosti v_jednu osobu, aniž se obě přirozenosti smísily. A Moudrost Boží ústy svých služebníků volá: Komu schází moudrost, ať přijde ke mně.{fnr}5{/fnr} Kdo si jako blázen ve svém srdci říká, že Bůh není,{fnr}6{/fnr} ať odvrhne svou nevěru, s_vírou se ke mně obrátí a pozná, že jsem Stvořitel a Pán veškerenstva.

Toho, kdo nemá moudrost, zve: Pojďte, jezte se mnou chléb a pijte víno, které jsem vám namíchala.{fnr}7{/fnr} Těm, kterým scházejí skutky víry, říká Boží Moudrost, aby se jejich poznání zdokonalilo: Pojďte, jezte mé tělo, neboť vám dodá sílu a výživu jako chléb. Pijte mou krev, neboť vás naplní radostí mého učení jako víno a přivede vás k_podobnosti Boží; tato krev byla totiž podivuhodně namíchána s_božstvím pro vaši spásu.

{fn:1}{r}Př 9,1{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž.{/fn} {fn:3}{r}Př 9,3{/r} (LXX).{/fn} {fn:4}Srov. tamtéž.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Př 9,4{/r} (LXX).{/fn} {fn:6}Srov. {r}Žl 14 (13),1{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Př 9,4.5{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Př 9,1-2{/r}; {r}Jan 6,35.56{/r}

Moudrost si zbudovala palác, opřela jej o_sedm sloupů, smísila víno, připravila také svůj stůl. {*} Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.

Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v_něm. {*} Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy Přísloví

{r:Př}10,6-32{/r}

Různé úvahy

{v}10,6{/v}Požehnání spočívá na hlavě spravedlivého,

ale ústa zločinců skrývají podvod.

{v}7{/v}S_žehnáním se vzpomíná na spravedlivého,

jméno zločinců však shnije.

{v}8{/v}Rozumný člověk přijímá rozkazy,

zatímco tlučhuba si připravuje zkázu.

{v}9{/v}Kdo jedná upřímně, kráčí životem bezpečně,

kdo však své cesty kroutí, přijde k_pádu.

{v}10{/v}Kdo přimhuřuje oko, dělá škodu,

kdo kárá otevřeně, uzdravuje.

{v}11{/v}Živým pramenem jsou ústa spravedlivého,

ale ústa zločinců skrývají podvod.

{v}12{/v}Nenávist rozněcuje sváry,

ale láska přikrývá všechny chyby.

{v}13{/v}Na rtech rozumného nalezneš moudrost,

ale na záda nerozvážného patří hůl.

{v}14{/v}Moudří své vědomosti skrývají,

ústa pošetilého hrozí však zkázou.

{v}15{/v}Majetek je pro boháče nedobytným městem,

kdežto pro chudáky je neštěstím jejich bída.

{v}16{/v}Výdělek spravedlivého zachovává život,

zato výtěžek zločince přivádí k_zhoubě.

{v}17{/v}K_životu kráčí, kdo dbá na kázeň,

kdo však pohrdá výstrahou, bloudí.

{v}18{/v}Upřímné rty umlčují nenávist,

ale kdo rozsévá pomluvy, je hlupák.

{v}19{/v}Velké žvanění se neobejde bez hříchu,

kdo drží své rty na uzdě, je moudrý.

{v}20{/v}Ryzí stříbro je jazyk spravedlivého,

srdce zločinců však nestojí za nic.

{v}21{/v}Rty spravedlivého živí mnohé,

kdežto pošetilci zemřou pro nerozvážnost.

{v}22{/v}Hospodinovo požehnání přináší bohatství,

vlastní námaha nic k_tomu nepřidává.

{v}23{/v}Pošetilec s_radostí tropí hanebnosti,

ale pro moudrého (je radost) být moudrým.

{v}24{/v}Čeho se zločinec bojí, to ho stihne,

ale touha spravedlivých se vyplní.

{v}25{/v}Jak mizí bouře, tak mizí i_zlosyn,

spravedlivý má základ navěky.

{v}26{/v}Co zubům ocet a kouř očím,

to lenoch těm, kdo mu dávají příkaz.

{v}27{/v}Bázeň před Hospodinem prodlužuje život,

avšak ukrácena budou léta zločinců.

{v}28{/v}Očekávání spravedlivých skončí v_radosti,

zato naděje zločinců zvadne.

{v}29{/v}Hospodinova vůle je dokonalému oporou,

postrachem těm, kdo tropí zlo.

{v}30{/v}Spravedlivý nikdy nezakolísá,

zločinci však nezůstanou bydlet v_zemi.

{v}31{/v}Ústa spravedlivého pronášejí moudrost,

zvrhlý jazyk bude však vyrván.

{v}32{/v}Rty spravedlivého oplývají laskavostí,

ústa zločinců jsou samá zvrhlost.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žl 37 (36),30.31{/r}; {r:Žl}112 (111),6.7{/r}

Ústa spravedlivého mluví moudře, jeho jazyk hovoří, co je správné. {*} Boží zákon mu ovládá srdce.

Ve věčné paměti bude spravedlivý. Nemusí se obávat zlé zprávy. {*} Boží zákon mu ovládá srdce.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_výkladů svatého Ambrože, biskupa, na žalmy

(Ps 36,65-66: CSEL 64,123-125)

Otevři svá ústa Božímu slovu

Neustále bychom měli srdcem i_ústy uvažovat o_moudrosti. Tvůj jazyk ať pronáší úsudek, zákon tvého Boha ať je v_tvém srdci.{fnr}1{/fnr} Proto ti Písmo říká: Mluv o_nich (tj. o_Božích slovech), když budeš přebývat doma, když budeš na cestách, když budeš ležet i_stát.{fnr}2{/fnr} Mluvme tedy o_Pánu Ježíši, neboť on je sama moudrost a slovo, Slovo Boží.

Je totiž psáno i_toto: Otevři svá ústa Božímu slovu.{fnr}3{/fnr} Ať ten, kdo mluví Boží řečí a uvažuje o_Božích slovech, přímo dýchá Bohem. Vždycky mluvme o_Bohu. Když mluvíme o_moudrosti, je to on; když o_ctnosti, je to také on; když o_spravedlnosti, je to opět on; když o_míru, i_to je on; když mluvíme o_pravdě, životě a vykoupení, je to stále on.

Otevři svá ústa Božímu slovu, tak tedy je psáno. Ty je otevři, mluví on. Proto řekl David: Uslyším, co ve mně mluví Pán.{fnr}4{/fnr} A sám Syn Boží říká: Otevři svá ústa a naplním je.{fnr}5{/fnr} Ne všichni ovšem mohou dosáhnout dokonalé moudrosti jako Šalomoun,{fnr}6{/fnr} ani takové jako Daniel.{fnr}7{/fnr} Přece však je Duch moudrosti vléván úměrně všem, totiž všem, kdo věří. Jestliže věříš, máš Ducha moudrosti.

Vždycky, když budeš přebývat doma,{fnr}8{/fnr} uvažuj tedy a rozmlouvej o_tom, co je Boží. Slovem domov můžeme myslet církev a kostel, ale také naše vlastní soukromí, abychom vedli také vnitřní rozhovor. Mluv s_rozvahou, aby ses vyhnul hříchu, do něhož bys mohl upadnout skrze mnohomluvnost. Když sedíš, mluv k_sobě, jako bys sám sebe soudil. Mluv na cestě, abys nikdy nebyl prázdný. Na cestě mluvíš, jestliže mluvíš v_Kristu, neboť Kristus je cesta. Mluv na cestě k_sobě, mluv ke Kristu. Poslouchej, jak s_ním máš mluvit: Přeji si, praví, aby se muži na každém místě modlili tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.{fnr}9{/fnr} Mluv, člověče, i_když spíš, aby tě nezachvátil spánek smrti. Poslouchej, jak bys ve spánku měl mluvit: Nepopřeji spánku svým očím, svým víčkům odpočinku, dokud nenaleznu místo pro Hospodina, příbytek Mocnému Jakubovu.{fnr}10{/fnr} Ať vstáváš či se procházíš, hovoř o_něm, abys splnil, co se ti přikazuje. Poslouchej, jak tě Kristus povzbuzuje. Tvá duše říká: Hlas mého bratra tluče na dveře,{fnr}11{/fnr} a Kristus říká: Otevři mi, má sestro, moje milá.{fnr}12{/fnr} Poslouchej, jakým způsobem máš burcovat Krista: Duše říká: Zapřísahám vás, jeruzalémské dcery, jestliže vzkřísíte a znovu obnovíte lásku.{fnr}13{/fnr} Láska je Kristus.

{fn:1}Srov. {r}Žl 37 (36),30.31{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Dt 6,7{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 81 (80),11{/r} (Vetus Latina).{/fn} {fn:4}{r}Žl 85 (84),9{/r} (Vetus Latina).{/fn} {fn:5}{r}Žl 81 (80),11{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Král 3,28.59{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Dan 1,17{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Dt 6,7{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}1 Tim 2,8{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Žl 132 (131),4-5{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Pís 2,8{/r}; {r:Pís}5,2{/r}.{/fn} {fn:12}{r}Pís 5,2{/r}.{/fn} {fn:13}Srov. {r}Pís 3,5{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 1,30-31{/r}; {r}Jan 1,16{/r}

Bůh nám poslal Ježíše Krista jako (dárce) moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. {*} Kdo se chlubí, ať se chlubí v_Pánu.

Všichni jsme dostali z_jeho plnosti, a to milost za milostí. {*} Kdo se chlubí, ať se chlubí v_Pánu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy Přísloví

{r:Př}15,8-9.16-17.25-26.29.33{/r}; {r:Př}16,1-9{/r}; {r:Př}17,5{/r}

Postavení člověka před Bohem

{v}15,8{/v}Oškliví si Hospodin oběť zlosynů,

ale modlitba upřímných se mu líbí.

{v}9{/v}Oškliví si Hospodin zločinné chování,

ale rád má toho, kdo tíhne za spravedlností.

{v}16{/v}Lépe je mít málo v_bázni před Hospodinem

než mnohé poklady v_nepokoji.

{v}17{/v}Lepší je mísa zeleniny podaná s_láskou

než tučná hovězina s_nenávistí.

{v}25{/v}Hospodin vyvrací dům zpupných,

a upevňuje majetek vdovy.

{v}26{/v}Hospodin si oškliví špatné záměry,

ale příjemná mu jsou laskavá slova.

{v}29{/v}Daleko je Hospodin od zlosynů,

avšak slyší modlitbu spravedlivých.

{v}33{/v}Bázeň před Hospodinem je školou moudrosti,

pokora předchází slávu.

{v}16,1{/v}Člověk se v_mysli připravuje na řeč,

ale od Hospodina přichází, co vysloví jazyk.

{v}2{/v}Čisté se zdá člověku všechno, co dělá,

ale Hospodin tříbí duchy.

{v}3{/v}Svěř Hospodinu své záležitosti,

a tvé úmysly se zdaří.

{v}4{/v}Všechno činí Hospodin pro svůj účel,

také zlosynovi (chystá) den zkázy.

{v}5{/v}Hospodin si oškliví každého, kdo se povyšuje v_srdci,

jistě neujde trestu.

{v}6{/v}Stálou laskavostí se smývá vina,

bázní před Hospodinem se lze vyhnout zlému.

{v}7{/v}Schvaluje-li Hospodin chování nějakého člověka,

i_jeho nepřátele s_ním smíří.

{v}8{/v}Lepší je mít málo s_poctivostí

než mnoho příjmu nespravedlivě.

{v}9{/v}Člověk se napřemýšlí, jak má kráčet,

ale jeho kroky řídí Hospodin.

{v}17,5{/v}Kdo se posmívá chudákovi, tupí jeho Tvůrce,

kdo se raduje z_neštěstí, neujde trestu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Dt 6,12.13{/r}; {r}Př 15,33{/r}

Chraň se zapomenout na Hospodina, který tě vyvedl z_domu otroctví. {*} Hospodina, svého Boha se budeš bát a jedině jemu sloužit.

Bázeň před Hospodinem je školou moudrosti, pokora předchází slávu. {*} Hospodina, svého Boha se budeš bát a jedině jemu sloužit.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_výkladu svatého Augustina, biskupa, na první list Janův

(Tract. 4,6: PL 35,2008-2009)

Touha srdce míří k_Bohu

Co máme vlastně slíbeno? Budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.{fnr}1{/fnr} Jazyk mluví, jak umí; ostatní ať si domyslí srdce. Vždyť co mohl říci i_sám Jan, aby nám přiblížil toho, který jest? A co vůbec můžeme říci my lidé, kteří se mu svatostí nemůžeme ani zdaleka rovnat?

Spolehněme se tedy na ono pomazání Svatým Duchem, pomazání, které nám do srdce vkládá, co nedokážeme vyslovit.{fnr}2{/fnr} A protože nyní ještě nemůžete vidět, soustřeďte své úsilí na touhu.

Celý život křesťana je svatá touha po dobru. To, po čem toužíš, zatím nevidíš; ale touhou nabýváš schopnost, aby tě to zcela naplnilo, až to přijde a ty to uvidíš.

Je to podobné, jako když chceš naplnit pytel nebo měch a vidíš, že toho, cos dostal, je hodně; pak ten pytel nebo měch nebo něco jiného roztahuješ, protože víš, že toho, co tam chceš dát, je hodně, a pytel je úzký. Snažíš se natahováním zvětšit jeho objem. A stejně Bůh svým odkládáním zvětšuje tvou touhu a touhou rozšiřuje duši, aby při větší šíři více obsáhla.

Kéž nás tedy pronikne touha, bratři, vždyť máme být naplněni. Hleďte, jak Pavel rozpíná rámě, aby mohl obsáhnout to, co má přijít. Neboť říká: Ne, že už bych toho dosáhl nebo že jsem už dokonalý. Bratři, já si nenamlouvám, že už jsem to uchvátil.{fnr}3{/fnr}

Co tedy děláš v_tomto životě, když jsi ještě nedosáhl cíle? Ale o_jedno (mi jde): nedbám na to, co je za mnou, ale ženu se k_tomu, co je přede mnou. Běžím k_cíli za vítěznou nebeskou odměnou.{fnr}4{/fnr} Říká, že je napjatý a že běží za svým cílem. Nemyslí si, že by dokázal pochopit, co oko nevidělo, ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil.{fnr}5{/fnr}

Takový je náš život, že se cvičíme a připravujeme toužením. Ale svatá touha nás vycvičí jen potud, pokud své tužby odpoutáme od lásky k_časným věcem. Už jednou jsme si řekli, že to, co se má začít naplňovat, má být napřed prázdné. Máš-li být naplněn dobrým, vylej nejdříve to špatné.

Dejme tomu, že tě Bůh chce naplnit medem; jsi-li plný octa, kam dáš med? Je třeba to, co bylo v_nádobě, vylít, a nádobu řádně vyčistit, i_když to, aby mohla přijmout něco nového, dá práci a vyžaduje dřinu.

Mluvme si o_medu, mluvme o_zlatě, mluvme o_vínu; ať říkáme o_nevypověditelném cokoli, ať cokoli chceme říci, řeč jde o_Bohu. A řekneme-li Bůh, co jsme řekli? V_této jediné slabice je všechno, co očekáváme. Cokoli tedy dovedeme říci, nikdy nestačí. Nuže, natahujme se k_němu a otvírejme se mu, aby nás naplnil, až přijde. Budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.

{fn:1}{r}1 Jan 3,2{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Jan 2,27.20{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Flp 3,12.13{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Flp 3,13-14{/r}.{/fn} {fn:5}{r}1 Kor 2,9{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 37 (36),4-5{/r}

Raduj se v_Hospodinu {*} a dá ti, po čem touží tvé srdce.

Hospodinu svěř svůj osud, v_něho důvěřuj. {*} a dá ti, po čem touží tvé srdce.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy Přísloví

{r:Př}31,10-31{/r}

Chvála vzorné ženy

{v}31,10{/v}Řádnou ženu, kdo ji najde?

Větší cenu má než perly.

{v}11{/v}Srdce jejího manžela na ni spoléhá,

o_zisk nemá nouzi.

{v}12{/v}Přináší mu jen prospěch, nikdy škodu

po všechny dny svého života.

{v}13{/v}Shání vlnu a len,

pracuje radostnou rukou.

{v}14{/v}Je jako obchodní koráb,

zdaleka přiváží pokrm.

{v}15{/v}Ještě za noci vstává,

připravuje jídlo své rodině,

stravu svým služkám.

{v}16{/v}Obhlíží pole a získá ho,

z_výtěžku svých rukou sází vinici.

{v}17{/v}Statečností si opásává boky

a svoje ramena tuží.

{v}18{/v}Pociťuje, že její snaha je výnosná,

v_noci jí nehasne lampa.

{v}19{/v}Svýma rukama sahá po kuželi,

její prsty se chápou vřetena.

{v}20{/v}Svou dlaň otvírá ubožákovi,

své rámě nabízí chudákovi.

{v}21{/v}Nebojí se o_svůj dům, když sněží,

vždyť dvojmo jsou oblečeni všichni z_jejího domu.

{v}22{/v}Zhotovuje si přikrývky,

oděna je v_kment a purpur.

{v}23{/v}Její manžel je u_brány ve vážnosti,

když zasedá s_předními muži města.

{v}24{/v}Tká a prodává jemná roucha,

opasky dodává kupci.

{v}25{/v}Zdobí se silou a vážností,

s_úsměvem hledí vstříc budoucnosti.

{v}26{/v}V_moudrosti otvírá svoje ústa,

na jazyku má laskavé poučení.

{v}27{/v}Bdí nad chováním své rodiny,

v_zahálce nejí svůj pokrm.

{v}28{/v}Její synové se dostávají na přední místa, a proto ji chválí,

též její muž, a proto jí žehná:

{v}29{/v}„Zdatně si vede mnoho žen,

ty však je předčíš všechny!“

{v}30{/v}Půvab zklame, krása prchne,

zato žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu.

{v}31{/v}Dejte jí z_výtěžku jejích rukou,

neboť u_bran ji chválí její díla.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Př 31,30.10{/r}

Půvab zklame, krása prchne, {*} žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu.

Větší cenu má než perly. {*} Žena, která ctí Hospodina, zaslouží si chválu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_encykliky svatého papeže Pavla VI. o_předávání lidského života

(Humanæ vitæ, 8-9: AAS 60 [1968],485-486)

Manželská láska

Pravá povaha a vznešenost manželské lásky se nám ukáže, uvažujeme-li o_ní v_jejím nejvyšším zdroji, v_Bohu, protože Bůh je Láska,{fnr}1{/fnr} je to Otec, od něhož mají původ všecky rody na nebi i_na zemi.{fnr}2{/fnr}

Manželství tedy není výtvorem náhody ani nevzniklo vývojem slepě působících přírodních sil. Je to moudré a prozřetelné ustanovení Boha Stvořitele k_uskutečňování záměrů jeho lásky k_lidstvu. Manželé usilují výlučným osobním darováním sebe, které je jim vlastní, o_takové osobní společenství, jímž se vzájemně zdokonalují a spolupracují s_Bohem na plození a výchově nových životů.

Pro pokřtěné pak manželství na sebe bere i_důstojnost svátostného znamení milosti, poněvadž představuje spojení Krista a církve.

V_tomto světle jasně vynikají charakteristické známky a potřeby manželské lásky, o_nichž je třeba mít přesnou představu.

Především je to láska plně lidská, to jest současně smyslová i_duchovní. Není to tedy pouhý výraz pudu nebo citového hnutí, ale též, a hlavně, úkon svobodné vůle. Taková láska se udržuje a roste radostmi a bolestmi každodenního života, takže se manželé stávají jakoby jedním srdcem a jednou duší a dosahují společně své lidské dokonalosti.

Dále je to láska bezvýhradná, to jest zcela zvláštní způsob osobního přátelství, v_němž se manželé velkodušně podílejí na všem, bez nepatřičných výhrad nebo sobecké vypočítavosti. Kdo opravdu miluje svého manžela, nemiluje ho jen pro to, co od něho přijímá, ale pro něho samého. A dělá to s_radostí, že ho může obohatit tím, že se mu sám dává.

Je to též láska věrná a výlučná až do smrti. Tak to chápou ženich a nevěsta v_den, kdy na sebe dobrovolně a úplně vědomě berou úkol manželského svazku. Věrnost sice může být někdy těžká, ale nikdo nemůže popřít, že je vždycky možná, vznešená a záslužná. Příklad velmi mnohých manželů během staletí nejen ukazuje, že je ve shodě s_povahou manželství, ale že je i_zdrojem hlubokého a trvalého štěstí.

Konečně je to láska plodná, neboť není zcela vyčerpána vzájemným vztahem manželů, ale směřuje k_pokračování a vzbuzování nových životů.

{fn:1}Srov. {r}1 Jan 4,8{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Ef 3,15{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Jan 4,16.7{/r}

My, kteří jsme uvěřili, poznali jsme lásku, jakou má Bůh k_nám. {*} Kdo zůstává v_lásce, zůstává v_Bohu a Bůh zůstává v_něm.

Milujme se navzájem, protože láska je z_Boha. {*} Kdo zůstává v_lásce, zůstává v_Bohu a Bůh zůstává v_něm.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky