MEZIDOBÍ

10. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

NEDĚLE

Z_knihy Sirachovcovy

{r:Sir}46,1-12{/r} (řec. 1-10)

{p}

Starozákonní hrdinové: Jozue a Kaleb

{v}46,1{/v}Hrdinou v_boji byl Jozue, syn Nunův,

Mojžíšův nástupce v_prorockém úřadě.

Již podle svého jména

byl velkým zachráncem pro Boží vyvolené,

když se mstil na buřičských nepřátelích,

aby Izraele obdařil dědičným majetkem.

{v}2{/v}Jak byl vznešený, když vztáhl své ruce

a rozmáchl se kopím proti městům!

{v}3{/v}Kdo mohl před ním obstát?

Vždyť vedl války Páně!

{v}4{/v}Nestanulo slunce na jeho pokyn

a jeden den se neprodloužil ve dva?

{v}5{/v}Vzýval nejvyššího Boha,

když jej odevšad tísnili nepřátelé,

a veliký Pán ho vyslyšel

a seslal krupobití neslýchané síly.

{v}6{/v}Vrhl je na nepřátelský národ

a na srázu zahubil útočníky,

aby pohané poznali sílu jeho zbraní,

že jejich protivníkem je Pán.

{v}7{/v}Byl naprosto věrný Bohu

a za Mojžíšova života ukázal svou zbožnost

jako Kaleb, syn Jefonův,

když se opřel lidu,

aby národ odvrátil od hříchu

a umlčel zlobné řeči.

{v}8{/v}Proto se oni dva zachránili

ze šesti set tisíc na pochodu,

aby vešli do dědictví,

do země oplývající mlékem a medem.

{v}9{/v}A Pán dal Kalebovi sílu,

která mu zůstala až do stáří,

aby vstoupil na výšiny země

a jeho potomstvo obdrželo majetek,

{v}10{/v}aby celé Jakubovo pokolení poznalo,

že je dobré poslouchat Pána.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Sir 46,5.3.4{/r}

Vzýval nejvyššího Boha, když jej odevšad tísnili nepřátelé. {*} Veliký Pán ho vyslyšel a seslal krupobití neslýchané síly.

Kdo mohl před ním obstát? Nestanulo slunce na jeho pokyn? {*} Veliký Pán ho vyslyšel a seslal krupobití neslýchané síly.

Z_listu svatého Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka, Římanům

(Inscriptio, nn. 1,1-2,2: Funk 1,213-215)

{p}

Nechci se líbit lidem, ale Bohu

Ignác, zvaný též Theoforos, církvi, která došla slitování ve velikosti nejvyššího Otce a jeho jediného syna, Ježíše Krista, církvi milované a osvícené z_vůle toho, který chce všechno, co chce láska Ježíše Krista, našeho Boha; církvi, která zaujímá přední místo v_celém území Římanů, církvi bohumilé a ctihodné, zasluhující blahoslavenství a chválu, hodné dosáhnout zaslíbení a svatosti, církvi stojící v_čele společenství lásky, církvi, jejímž zákonem je Kristus a která nese jméno Otcovo. Tu zdravím ve jménu Ježíše Krista, syna Otcova, a všem, kteří jsou tělem duší zajedno s_každým jeho přikázáním a nic je nemůže odloučit od plnosti Boží milosti a jsou prosti jakékoli falše, přeji plnost nejčistší radosti v_Ježíši Kristu, našem Bohu.

Modlil jsem se k_Bohu, abych směl spatřit vaše bohumilé tváře; velmi usilovně jsem prosil, abych toho dosáhl. A teď spoután pro Krista Ježíše doufám, že vás opravdu budu moci pozdravit, uzná-li mě Bůh ze své vůle za hodna dojít cíle. Počátek už se zdařil, teď jen abych dosáhl té milosti a bez překážek došel svého údělu. Bojím se ovšem vaší lásky, aby mi neuškodila. Neboť pro vás je snadné, co chcete učinit, mně však bude obtížné dosáhnout Boha, pokud vy mne neušetříte.

Nechci, abyste se hleděli zalíbit lidem, ale abyste se líbili Bohu, jako se ostatně už líbíte. Neboť já už nikdy nebudu mít takovou příležitost dosáhnout Boha, a vy nemůžete udělat nic lepšího, než když budete mlčet. Když tedy o_mně pomlčíte, stanu se slovem Božím; dáte-li však průchod své lásce k_mému pozemskému životu, budu dále jen lidským hlasem. Nic většího mi nemůžete dát, než abych byl obětován Bohu, dokud je oltář připraven, abyste v_lásce sborem zpívali Otci v_Ježíši Kristu, protože Bůh ve své milosti přivedl syrského biskupa z_východu na západ. Je dobré zapadnout světu a vyjít v_Bohu.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Gal 6,14{/r}; {r}Řím 8,8{/r}; {r}Flp 1,21{/r}

Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. {*} Pro mě život je Kristus a smrt ziskem.

Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu. {*} Pro mě život je Kristus a smrt ziskem.

PONDĚLÍ

Začátek knihy Jozue

{r:Joz}1,1-18{/r}

{p}

Jozue je povolán od Boha a vybízí lid k_zachování jednoty

{v}1,1{/v}Po smrti Mojžíše, služebníka Hospodinova, řekl Hospodin Jozuovi, synu Nunovu, který Mojžíšovi přisluhoval: {v}2{/v}„Mojžíš, můj služebník, zemřel. Nyní tedy vstaň a přejdi s_veškerým tímto lidem přes tento Jordán do země, kterou dávám synům Izraele. {v}3{/v}Dal jsem vám každé místo, na které vaše noha šlápne, jak jsem přislíbil Mojžíšovi. {v}4{/v}Vaše pomezí povede od stepi a tohoto Libanonu až k_veliké řece, řece Eufratu, podél celé země Chetitů až k_Velkému moři, kde zapadá slunce. {v}5{/v}Po všechny dny tvého života se proti tobě nikdo nepostaví. Jako jsem byl s_Mojžíšem, budu i_s_tebou. Nenechám tě klesnout a neopustím tě.

{v}6{/v}Buď rozhodný a udatný, neboť ty rozdělíš tomuto lidu zemi v_dědictví, jak jsem se přísežně zavázal jejich otcům, že jim ji dám. {v}7{/v}Jen buď rozhodný a velmi udatný, bedlivě plň vše, co je v_Zákoně, který ti přikázal Mojžíš, můj služebník. Neodchyluj se od něho napravo ani nalevo, abys byl prozíravý ve všem, co budeš konat. {v}8{/v}Kniha tohoto Zákona ať se nevzdálí od tvých úst. Rozjímej nad ním ve dne v_noci, abys mohl bedlivě plnit vše, co je v_něm zapsáno. Potom tě bude na tvé cestě provázet zdar, potom budeš jednat prozíravě. {v}9{/v}Nepřikázal jsem ti snad: Buď rozhodný a udatný, neměj strach a neděs se, neboť Hospodin, tvůj Bůh, bude s_tebou všude, kam půjdeš?“

{v}10{/v}I_přikázal Jozue předákům lidu: {v}11{/v}„Projděte táborem a přikažte lidu: Připravte si zásobu potravin, neboť po třech dnech přejdete tento Jordán a půjdete obsadit zemi, kterou vám Hospodin, váš Bůh, dává do vlastnictví.“

{v}12{/v}Rubenovcům, Gádovcům a polovině kmene Manassesova pak Jozue řekl: {v}13{/v}„Pamatujte na to, co vám přikázal Mojžíš, služebník Hospodinův. Řekl: ‚Hospodin, váš Bůh, vám dopřál odpočinek a dal vám tuto zemi.‘ {v}14{/v}Vaše ženy, děti a stáda zůstanou v_zemi, kterou vám dal Mojžíš v_Zajordání. Vy pak, udatní silou, ozbrojeni jděte před svými bratřími a bojujte za ně, {v}15{/v}dokud Hospodin nedá odpočinout vašim bratřím jako i_vám, až i_oni obsadí zemi, kterou jim dává Hospodin, váš Bůh. Tak se vrátíte do země svého vlastnictví a obsadíte ji, (tu,) kterou vám dal Mojžíš, služebník Hospodinův, v_Zajordání na východě.“

{v}16{/v}Odpověděli Jozuovi: „Učiníme všechno, co jsi nám přikázal, a půjdeme všude, kam nás pošleš. {v}17{/v}Budeme tě poslouchat stejně, jako jsme poslouchali Mojžíše. Jen ať Hospodin, tvůj Bůh, je s_tebou, jako byl s_Mojžíšem. {v}18{/v}Kdo se tvému rozkazu postaví na odpor a tvých slov neuposlechne ve všem, co mu přikážeš, ať zemře. Jen buď rozhodný a udatný.“

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Joz 1,5.6.9{/r}; {r}Dt 31,20{/r}

Jako jsem byl s_Mojžíšem, budu i_s_tebou, praví Pán. {*} Buď rozhodný a udatný, neboť ty uvedeš můj národ do země oplývající mlékem a medem.

Neboj se, neboť budu s_tebou všude, kam půjdeš, a neopustím tě. {*} Buď rozhodný a udatný, neboť ty uvedeš můj národ do země oplývající mlékem a medem.

Z_listu svatého Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka, Římanům

(Nn. 3,1-5,3: Funk 1,215-219)

{p}

Nechci se křesťanem jenom nazývat, ale chci jím být

Nikdy jste nikoho nemátli, byli jste vždycky dobrými učiteli. A já chci, aby to, k_čemu svým učením vedete, zůstávalo v_platnosti. Jenom mi vyprošujte vnitřní i_vnější sílu, abych nejen mluvil, ale také chtěl; abych se křesťanem pouze nenazýval, ale také jím opravdu byl. Když jím totiž budu, také se jím budu moci nazývat a budu svědkem víry i_tehdy, když mě svět neuvidí. Nic, co se ukazuje, není dobré. Vždyť i_zjevení našeho Boha Ježíše Krista je patrnější, když je u_Otce. Křesťanství není věc přesvědčování, ale velikostí, i_když je u_světa v_nenávisti.

Píšu všem církvím, a všechny ujišťuji, že rád zemřu pro Boha; jen kdybyste vy tomu nebránili. Zapřísahám vás, abyste mi neprokazovali svou přízeň v_nepravý čas. Nechte mě, abych se stal potravou šelem, když se mi tak otevře cesta k_Bohu. Jsem pšenice Boží a budu rozemlet zuby šelem, aby se ze mne stal čistý chléb Kristův.

Raději se k_šelmám mějte, ať se stanou mým hrobem a nic z_mého těla nenechají, abych nebyl po smrti někomu na obtíž. Teprve pak budu pravým učedníkem Ježíše Krista, až svět neuvidí ani mé tělo. Vyproste mi od Krista, abych se skrze tyto nástroje stal pravou Boží obětí. Nepřikazuji vám jako Petr a Pavel. To byli apoštolové, já jsem odsouzenec; oni byli svobodní, já jsem stále ještě otrok. Ale půjdu-li na smrt, stanu se propuštěncem Ježíše Krista a v_něm vstanu jako svobodný. Teď se v_poutech učím, abych po ničem netoužil.

Celou cestu ze Sýrie až do Říma, po souši i_po moři, ve dne i_v_noci zápasím se šelmami, neboť jsem připoután k_deseti levhartům. To je vojenský oddíl, a čím více dobrého jim učiníte, tím jsou horší. Jejich ubližování je pro mne ovšem tím větším poučením; ale tím ještě nejsem ospravedlněn.{fnr}1{/fnr} Těším se na šelmy pro mne přichystané a přál bych si, aby vůči mně neváhaly. Sám se k_nim budu mít, aby mě rychle sežraly, a ne aby se mě ze strachu ani nedotkly jako některých. A kdyby se jim nechtělo, přinutím je. Mějte pro mne porozumění; sám vím, co mi prospívá. Právě začínám být učedníkem. Nic viditelného ani neviditelného mne nesmí zaujmout, jinak bych nedostal Ježíše Krista. Ať mě postihnou oheň a kříž i_smečky šelem; drásání, trhání, lámání kostí, nebo useknutí údů, rozdrcení celého těla a zlá ďábelská mučení, jen když dosáhnu Ježíše Krista.

{fn:1}Srov. {r}1 Kor 4,4{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Gal 2,19-20{/r}

Zákonu jsem umřel, abych žil pro Boha. Spolu s_Kristem jsem ukřižován. {*} Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

Život v_těle žiji ve víře v_Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval. {*} Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.

ÚTERÝ

Z_knihy Jozue

{r:Joz}2,1-24{/r}

{p}

Vírou nevěstka Rachab nezahynula, protože přijala vyzvědače v_dobrém

{v}2,1{/v}Jozue, syn Nunův, vyslal potají ze Šittimu dva muže jako zvědy. Řekl: „Jděte se podívat do té země a do Jericha.“ Šli tedy a vstoupili do domu jedné ženy jménem Rachab, nevěstky, a tam přespali. {v}2{/v}Králi Jericha bylo ohlášeno: „V_noci sem přišli nějací izraelští muži, aby obhlédli zemi.“ {v}3{/v}Jerišský král dal Rachabě rozkaz: „Vyveď ty muže, kteří k_tobě přišli a vstoupili do tvého domu. Přišli proto, aby obhlédli celou zemi.“

{v}4{/v}Ta žena oba muže odvedla a ukryla. Řekla: „Ano, ti muži ke mně přišli, ale já jsem nevěděla, odkud jsou. {v}5{/v}Když při setmění zavírali bránu, ti muži odešli. Nevím, kam šli. Rychle je pronásledujte, ať je dostihnete.“ {v}6{/v}Ona však je vyvedla na střechu a přikryla je lněnou slámou, kterou měla na střeše složenou; {v}7{/v}a oni ty muže pronásledovali směrem k_Jordánu až k_brodům. Jakmile pronásledovatelé vyšli, hned za nimi bránu zavřeli.

{v}8{/v}Zvědové se ještě neuložili k_spánku, když k_nim vstoupila na střechu. {v}9{/v}Řekla těm mužům: „Vím, že Hospodin dal zemi vám. Padla na nás hrůza před vámi a všichni obyvatelé země propadli před vámi zmatku. {v}10{/v}Slyšeli jsme, jak Hospodin před vámi vysušil vody Rákosového moře, když jste vycházeli z_Egypta, a jak jste v_Zajordání naložili se dvěma amoritskými králi, se Sichonem a Ogem, které jste zahubili. {v}11{/v}Jakmile jsme to uslyšeli, ztratili jsme odvahu a pozbyli jsme ducha, poněvadž Hospodin, váš Bůh, je Bohem nahoře na nebi i_dole na zemi. {v}12{/v}Zavažte se mi nyní přísahou před Hospodinem, že také vy prokážete milosrdenství domu mého otce, jako jsem já prokázala milosrdenství vám. Dejte mi věrohodné znamení, {v}13{/v}že ponecháte naživu mého otce a matku, mé bratry a sestry i_vše, co jim náleží, a že nás vysvobodíte před smrtí.“

{v}14{/v}Muži jí odpověděli: „Jsme odhodláni za vás zemřít. Nesmíte však vyzradit toto naše ujednání. Až nám Hospodin vydá zemi, prokážeme ti milosrdenství a osvědčíme věrnost.“ {v}15{/v}Potom je spustila po provaze z_okna; její dům byl totiž v_hradební zdi, bydlela na hradbách. {v}16{/v}A řekla jim: „Jděte na tamtu horu, aby na vás pronásledovatelé nenarazili, a skrývejte se tam po tři dny, dokud se nevrátí ti, kdo vás pronásledují; potom jděte svou cestou.“

{v}17{/v}Muži ji upozornili: „Budeme zproštěni přísahy, jíž jsi nás zavázala, {v}18{/v}jestliže neuvážeš, až vstoupíme do země, tuto šňůru z_karmínových vláken v_okně, z_něhož jsi nás spustila, a neshromáždíš k_sobě do domu svého otce a matku, své bratry a celý svůj dům. {v}19{/v}Kdo vyjde ze dveří tvého domu ven, jeho krev padne na jeho hlavu, a my budeme bez viny. Avšak krev každého, kdo bude s_tebou v_domě, padne na naši hlavu, kdyby na něj někdo vztáhl ruku. {v}20{/v}Vyzradíš-li toto naše ujednání, budeme zproštěni přísahy, jíž jsi nás zavázala.“ {v}21{/v}Odpověděla: „Staň se podle vašich slov.“ Nato je propustila a oni odešli. Pak uvázala na okno karmínovou šňůru.

{v}22{/v}Oni došli až na horu, kde zůstali tři dny, dokud se pronásledovatelé nevrátili; ti prohledali celou cestu, nikoho však nenašli. {v}23{/v}Oba muži se tedy vrátili; sestoupili z_hory, přešli Jordán a přišli k_Jozuovi, synu Nunovu. Vyprávěli mu o_všem, co se jim přihodilo. {v}24{/v}Řekli Jozuovi: „Hospodin nám dal celou zemi do rukou. Všichni obyvatelé země propadli před námi zmatku.“

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jak 2,24-26{/r}; {r}Žid 11,31{/r}

Člověk bývá ospravedlňován pro své skutky, ne jenom pro víru. Copak nevěstka Rachab nebyla ospravedlněna pro skutky, že totiž přijala posly a propustila je jinou cestou? {*} Jako tělo bez duše je mrtvé, tak i_víra bez skutků je mrtvá.

Pro svou víru nevěstka Rachab nezahynula jako ostatní nevěřící, protože přijala vyzvědače v_dobrém. {*} Jako tělo bez duše je mrtvé, tak i_víra bez skutků je mrtvá.

Z_listu svatého Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka, Římanům

(Nn. 6,1-9,3: Funk 1,219-223)

{p}

Moje touha je ukřižována

Žádné slasti světa ani žádné pozemské království by mi nebyly k_ničemu. Zemřít pro Ježíše Krista je pro mě lepší než kralovat nade všemi končinami země. Hledám toho, který pro nás zemřel, toužím po tom, který pro nás vstal z_mrtvých. A chvíle mého zrození už nadchází. Promiňte, bratři, ale nestůjte v_cestě mému životu a nepřejte si mou smrt. Když chci být Boží, nedávejte mě světu a nesvádějte mě hmotou. Nechte mě dojít čistého světla; až tam dojdu, bude ze mě pravý člověk. Dovolte mi, abych byl v_utrpení následovníkem svého Boha. Každý, kdo ho v_sobě má, musí vědět, co chci, a musí mít se mnou soucit, protože ví, co mě souží.

Vládce tohoto věku se mě hodlá zmocnit a zničit mé smýšlení obrácené k_Bohu. Nuže, ať mu nikdo z_vás, kteří jste u_toho, není nápomocen; postavte se naopak za mě, na Boží stranu. Neměli byste mít v_ústech Ježíše Krista, ale srdcem toužit po světě. Kéž ve vás nepřebývá závist. A ani kdybych vás osobně o_něco žádal, nevěřte mi, ale raději věřte tomu, co vám teď píšu, neboť vám píšu jako živý, který touží zemřít. Má touha je ukřižována a žádný oheň pozemské žádosti už ve mně neplane, to spíš je ve mně živá, mluvící voda, která mi uvnitř říká: „Vzhůru k_Otci!“ Nekochám se pomíjejícím pokrmem ani radovánkami tohoto života, chci chléb Boží, to jest tělo Ježíše Krista, ze semene Davidova, a za nápoj chci jeho krev, to jest lásku nepomíjející.

Nechci už žít podle lidí. Ale bude to tak, jestliže si to budete přát. Přejte, aby i_vám bylo přáno. Jen ve stručnosti vás prosím. Věřte mi! Sám Ježíš Kristus vám to zjeví, že mluvím pravdu, a to jsou ústa, která nelžou, jimi přece mluví sám Otec.

Proste za mě, abych došel cíle. Nepsal jsem vám podle těla, ale podle smýšlení Božího. Půjdu-li na smrt, přáli jste mi; jestliže však toho nebudu uznán hodným, nenáviděli jste mě.

Pamatujte při své modlitbě na církev v_Sýrii, jejímž pastýřem je teď místo mne Bůh. Sám Ježíš Kristus na ni bude dohlížet a také vaše láska. Já se však stydím k_ní počítat a nejsem toho ani hoden, neboť jsem z_nich poslední a nedochůdče.{fnr}1{/fnr} Ale budu někým, jestliže se mi dostane milosrdenství a dosáhnu Boha. Zdraví vás můj duch a láska církví, které mne přijaly ve jménu Ježíše Krista, a ne jako obyčejného pocestného. Vždyť dokonce ty, které nebyly při cestě, kudy jsem sám měl jít, mne předcházely do jednotlivých měst.

{fn:1}Srov. {r}1 Kor 15,8{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Kol 1,24.29{/r}

Teď pro vás trpím, ale raduji se z_toho, {*} protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z_toho prospěch jeho tělo, to je církev.

O_to usilovně pracuji a zápasím, jak mi on k_tomu dává sílu a jak se ona ve mně mocně projevuje. {*} Protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z_toho prospěch jeho tělo, to je církev.

STŘEDA

Z_knihy Jozue

{r:Joz}3,1-17{/r}; {r:Joz}4,14-19{/r}; {r:Joz}5,10-12{/r}

{p}

Lid přešel Jordán a slavil velikonoce

{v}3,1{/v}Za časného jitra vytáhl Jozue se všemi syny Izraele ze Šittímu, až přišli k_Jordánu; tam přenocovali, dříve než jej přešli. {v}2{/v}Když uplynuly tři dny, prošli předáci táborem {v}3{/v}a přikázali lidu: „Jakmile spatříte archu úmluvy Hospodina, svého Boha, a lévijské kněze, kteří ji nesou, vytáhnete ze svého místa a půjdete za ní. {v}4{/v}Mezi vámi a ní bude odstup zhruba dvou tisíc loket, abyste ji zdálky viděli a znali cestu, kudy se máte ubírat, neboť nikdy předtím jste touto cestou neprocházeli. Dbejte toho, abyste se k_arše nepřiblížili!“ {v}5{/v}Jozue pak vyzval lid: „Posvěťte se, neboť Hospodin zítra mezi vámi učiní podivuhodné věci.“ {v}6{/v}Potom se Jozue obrátil ke kněžím. Řekl: „Zvedněte archu úmluvy a ubírejte se před lidem.“ I_zvedli archu úmluvy a šli před lidem.

{v}7{/v}Hospodin řekl Jozuovi: „Dnes tě začnu oslavovat před celým Izraelem, aby poznali, že jsem s_tebou, jako jsem byl s_Mojžíšem. {v}8{/v}Poruč kněžím, kteří nesou archu úmluvy: ‚Až přijdete na kraj vod Jordánu, zastavíte se!‘ {v}9{/v}Jozue řekl synům Izraele: „Přistupte sem a slyšte slova Hospodina, svého Boha!“ {v}10{/v}Pak Jozue pokračoval: „Podle toho poznáte, že je uprostřed vás živý Bůh, který jistě před vámi vyžene Kananejce, Chetity, Chivity, Perizity, Girgašity, Amority i_Jebuzity. {v}11{/v}Hle, archa úmluvy Pána celé země přejde Jordán před vámi. {v}12{/v}Nyní si vyberte z_kmenů Izraele dvanáct mužů, po jednom muži z_každého kmene. {v}13{/v}Až nohy kněží, kteří ponesou archu Hospodina, Pána celé země, spočinou ve vodách Jordánu, vody Jordánu se rozdělí: voda, která přitéká shora, se zastaví jako nerozborná hráz.“

{v}14{/v}Když vytáhl lid ze svých stanů, aby přešel Jordán, kněží nesli archu úmluvy před lidem. Jordán v_čas žní (právě) vystoupil ze svých břehů. {v}15{/v}Když ti, kdo nesli archu, přišli k_Jordánu a jejich nohy se dotkly okraje vod, voda přitékající shora se zastavila. {v}16{/v}Vystoupla jako nerozborná hráz ve velké dálce u_města Adamu, které leží při Saretanu. Voda odtékající do moře Araby, do Solného moře, zcela zmizela a lid přešel před Jericho. {v}17{/v}Kněží, kteří nesli archu Hospodinovy úmluvy, se nepohnutě zastavili na suchém dně uprostřed Jordánu. Všechen lid přecházel po suchu, dokud lid Jordán úplně nepřešel.

{v}4,14{/v}Onoho dne vyvýšil Hospodin Jozua před očima celého Izraele, takže měli před ním bázeň, jako měli bázeň před Mojžíšem za jeho celého života. {v}15{/v}Hospodin řekl Jozuovi: {v}16{/v}„Přikaž kněžím nesoucím archu úmluvy, ať vystoupí z_Jordánu.“ {v}17{/v}Jozue tedy kněžím přikázal: „Vystupte z_Jordánu.“ {v}18{/v}Sotva však kněží nesoucí archu Hospodinovy úmluvy zprostřed Jordánu vystoupili, hned jak se nohy kněží odtrhly ode dna a stanuly na suchu, vrátily se vody Jordánu na své místo a rozlévaly se jako předtím v_celé své šíři.

{v}19{/v}Desátého dne prvního měsíce vystoupil lid z_Jordánu. Utábořili se v_Gilgalu při východním okraji Jericha.

{v}5,10{/v}Synové Izraele se utábořili v_Gilgalu a slavili velikonoce čtrnáctého dne toho měsíce večer na jerišských planinách. {v}11{/v}Na druhý den po velikonocích jedli z_úrody té země: nekvašené chleby a pražená zrna. {v}12{/v}Téhož dne přestala (padat) mana. Byl to druhý den, kdy jedli z_úrody té země. Synové Izraele už neměli manu, toho roku jedli z_výnosu země Kanaán.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Joz 4,22-25{/r}; {r}Žl 114 (113),5{/r}

Izrael přešel Jordán, neboť Hospodin vysušil jeho vody, jako to dříve učinil s_Rudým mořem. {*} Všechny národy země poznaly, jak mocná je ruka Hospodinova.

Co je ti, moře, že prcháš, Jordáne, že se obracíš nazpět? {*} Všechny národy země poznaly, jak mocná je ruka Hospodinova.

Z_homilií kněze Origena na knihu Jozue

(Hom. 4,1: PG 12,842-843)

{p}

O_přechodu řeky Jordánu

Přes Jordán vedla Boží lid archa úmluvy. Kněží a levité se zastavili, a vody, jako by vzdávaly poctu Božím služebníkům, zkrotily svůj běh a shromáždily se na jednom místě, a tak poskytly Božímu lidu bezpečnou cestu. A nediv se, když slyšíš o_tom prvním lidu vyprávět takové události; vždyť tobě, křesťane, který jsi ve svátosti křtu prošel jordánskými proudy, slibuje Boží slovo věci ještě mnohem větší a vznešenější, přímo cestu a průchod samým povětřím.

Jen si poslechni, co říká o_spravedlivých Pavel: Budeme uchváceni v_oblacích do vzduchu vstříc Kristu, a pak už budeme s_Pánem navždycky.{fnr}1{/fnr} Není vůbec nic, čeho by se musel spravedlivý bát, celé stvoření mu slouží.

A poslyš také, co mu slibuje Bůh ústy proroka: Když půjdeš ohněm, plamen tě neožehne, neboť já jsem Hospodin, tvůj Bůh.{fnr}2{/fnr} Spravedlivého tedy přijme každé místo a celé stvoření mu prokazuje povinnou službu. A nemysli si, že se všecky tyto věci děly jen dřív, kdežto tebe, který o_tom teď slyšíš, že se nic takového netýká! To všechno se tajemným způsobem naplňuje i_na tobě. Vždyť i_ty, kterýs nedávno opustil temnotu modloslužby a toužíš naslouchat slovům Božího zákona, teď právě vycházíš z_Egypta.

Když jsi byl přijat do počtu katechumenů a začal ses řídit církevními přikázáními, prošel jsi Rudým mořem a ocitl ses na cestě pouští. A denně se tu na čas zastavuješ, abys naslouchal Božímu zákonu a hleděl na Mojžíšovu tvář ozářenou Boží slávou. A až přistoupíš k_tajemnému křestnímu prameni a přítomní kněží a jáhnové tě zasvětí do onoho ctihodného a slavného svátostného tajemství, které znají jen ti, kterým náleží je znát, tehdy také prostřednictvím kněžské služby projdeš Jordánem a vstoupíš do zaslíbené země; tam tě po Mojžíšovi přivítá nový Jozue, Ježíš, a sám se ti stane vůdcem na nové cestě.

A ty pamětliv tolika a tak mocných Božích činů – vždyť se před tebou rozestoupilo moře a voda v_řece se zastavila – ty se k_nim obrátíš a zvoláš: Co je ti, moře, že prcháš? A ty, Jordáne, že se obracíš nazpět? Hory, proč poskakujete jako berani, pahorky, proč skáčete jako jehňata? A Boží slovo odpoví a řekne: Před Boží tváří poskočila země, před tváří Boha Jakubova, jenž mění skálu v_bažinu, křemen v_prameny vod.{fnr}3{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}1 Sol 4,17{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Iz 43,2-3{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 114 (113),5-8{/r} (Vulg.).{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mdr 17,1{/r}; {r:Mdr}19,22{/r}; {r}Žl 77 (76),20{/r}

Veliké a neproniknutelné jsou tvé úradky, Bože. {*} Zvelebil a oslavil jsi svůj lid.

Mořem vedla tvá cesta, tvá stezka spoustami vod. {*} Zvelebil a oslavil jsi svůj lid.

ČTRVTEK

Z_knihy Jozue

{r:Joz}5,13-6,21{/r}

{p}

Opevněné město nepřítele se zhroutilo

{v}5,13{/v}Když byl Jozue u_Jericha, rozhlédl se, a hle, naproti němu stojí muž a má v_ruce tasený meč. Jozue šel k_němu a zeptal se ho: „Patříš k_nám nebo k_našim protivníkům?“ {v}14{/v}Odvětil: „Nikoli. Jsem velitel Hospodinova zástupu, právě jsem přišel.“ I_padl Jozue tváří k_zemi, klaněl se a otázal se: „Jaký rozkaz má můj pán pro svého služebníka?“ {v}15{/v}Velitel Hospodinova zástupu Jozuovi odpověděl: „Zuj si z_nohou opánky, neboť místo, na němž stojíš, je svaté.“ A Jozue tak učinil.

{v}6,1{/v}Jericho se před Izraelity důkladně uzavřelo; nikdo nevycházel ani nevcházel.

{v}2{/v}Ale Hospodin řekl Jozuovi: „Hleď, vydal jsem ti do rukou Jericho i_jeho krále s_udatnými siláky. {v}3{/v}Vy všichni bojovníci obejdete město vždy jednou kolem. To budeš dělat po šest dní. {v}4{/v}Sedm kněží ponese před archou sedm polnic z_beraních rohů. Sedmého dne obejdete město sedmkrát a kněží zatroubí na polnice. {v}5{/v}Až zazní táhlý tón z_beraního rohu, jakmile uslyšíte zvuk polnice, vyrazí všechen lid mohutný válečný pokřik. Hradby města se zhroutí a lid je zteče, každý tam, kde právě bude.“ {v}6{/v}Jozue, syn Nunův, tedy povolal kněze a nařídil jim: „Přineste archu úmluvy a sedm kněží ať nese před Hospodinovou archou sedm polnic z_beraních rohů.“ {v}7{/v}Lidu řekl: „Pojďte a obcházejte město a ozbrojenci ať jdou před Hospodinovou archou.“

{v}8{/v}Stalo se, jak Jozue lidu nařídil. Sedm kněží nesoucích sedm polnic z_beraních rohů se ubíralo před Hospodinem a troubilo na polnice a archa Hospodinovy úmluvy šla za nimi. {v}9{/v}Ozbrojenci šli před kněžími troubícími na polnice a shromážděný zástup šel za archou, šli a troubili na polnice. {v}10{/v}Jozue dále lidu přikázal: „Zdržíte se válečného pokřiku, ani nehlesnete, ani slovo nevyjde z_vašich úst, až do dne, kdy vám nařídím: Strhněte pokřik. Pak strhnete pokřik.“ {v}11{/v}Obešla tedy Hospodinova archa město jednou kolem. Pak šli do tábora a v_táboře přenocovali.

{v}12{/v}Za časného jitra přinesli Jozue a kněží Hospodinovu archu. {v}13{/v}Sedm kněží neslo před Hospodinovou archou sedm polnic z_beraních rohů a za pochodu troubilo na polnice. Ozbrojenci šli před nimi a shromážděný zástup šel za Hospodinovou archou; šli a troubili na polnice. {v}14{/v}I_druhého dne obešli město jednou a vrátili se do tábora. To dělali po šest dní.

{v}15{/v}Ale sedmého dne časně, hned jak vzešla jitřenka, obešli město týmž způsobem sedmkrát; jen onoho dne obcházeli město sedmkrát. {v}16{/v}Když obcházeli posedmé, zatroubili kněží na polnice a Jozue lidu nařídil: „Strhněte válečný pokřik, neboť vám Hospodin město vydal. {v}17{/v}Město se vším všudy je prokleté před Hospodinem. Naživu zůstane jen nevěstka Rachab se všemi, kteří jsou u_ní v_domě, neboť skryla posly, které jsme vyslali. {v}18{/v}Jenom se mějte na pozoru před tím, co je prokleté, abyste nebyli vyhubeni jako prokletí, kdybyste vzali něco prokletého. Přivolali byste na izraelský tábor kletbu a uvrhli jej do zkázy. {v}19{/v}Všechno stříbro a zlato i_bronzové a železné předměty budou zasvěceny Hospodinu, dá se to na Hospodinův poklad.“

{v}20{/v}Když kněží zatroubili na polnice, lid strhl válečný pokřik. Jakmile lid zaslechl zvuk polnice, strhl mohutný pokřik. Hradby se zhroutily a lid vstoupil do města, každý tam, kde právě byl. Tak dobyli město. Všechno, co bylo v_městě, vyhubili ostřím meče jako prokleté, muže i_ženy, mladíky i_starce, též skot a brav i_osly.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Iz 25,1.2{/r}; {r}Žid 11,30{/r}

Hospodine, ty jsi můj Bůh, budu tě oslavovat a chválit tvé jméno. {*} Změnil jsi město v_hromadu trosek, navěky nebude vystavěno.

Vírou padly jerišské hradby, když je obcházeli sedm dní. {*} Změnil jsi město v_hromadu trosek, navěky nebude vystavěno.

Z_homilií kněze Origena na knihu Jozue

(Hom. 6,4: PG 12,855-856)

{p}

O_dobytí Jericha

Jericho je obklíčeno a je ho třeba dobýt. Ale jak bude Jericho dobyto? Nebude proti němu tasen meč, neužije se berana na zničení hradeb ani nezasviští šípy. Ozvou se pouze kněžské polnice, a tím se hradby Jericha zřítí.

V_Písmu se častěji setkáváme s_tím, že Jericho znamená vůbec svět. Vždyť i_člověk, o_němž se vypráví v_evangeliu, že sestupoval z_Jeruzaléma do Jericha a upadl do rukou lotrů,{fnr}1{/fnr} představuje bezpochyby Adama zapuzeného z_ráje do vyhnanství tohoto světa. A také ti slepci, ke kterým Ježíš v_Jerichu přišel a vrátil jim zrak,{fnr}2{/fnr} znázorňují lidi, kteří jsou v_tomto světě stiženi slepotou nevšímavosti, ale přichází k_nim Boží Syn. Takže toto Jericho, to znamená tento svět, se má zhroutit. Konec světa ostatně svaté knihy ohlásily již dávno.

A čím má být způsoben jeho konec? Jakými nástroji? Hlasy polnic,{fnr}3{/fnr} jak se tu píše. Jakých polnic? Toto skryté tajemství ti odhaluje Pavel. Poslechni si, co říká: Zazní polnice, a ti, kdo zemřeli v_Kristu, budou vzkříšeni k_nepomíjitelnosti;{fnr}4{/fnr} a až bude dán rozkaz, až zazní archandělův hlas a Boží polnice, sám Pán sestoupí z_nebe.{fnr}5{/fnr} Tak tedy Ježíš, náš Pán, polnicemi přemůže Jericho a zboří ho, takže se z_něho zachrání jedině nevěstka Rachab s_celou svou rodinou. Ježíš, náš Pán, přijde, jak je o_něm psáno; a přijde za zvuku polnic.

A zachrání jedině tu, která přijala jeho zvědy, tu, která přijala jeho apoštoly ve víře a poslušnosti a zavedla je na nejpřednější místo svého domu. Kéž Pán tuto nevěstku připojí a přidruží k_Izraelovu domu. Ale nepřipomínejme a nevyčítejme jí starou vinu. Kdysi byla sice nevěstkou, nyní však je čistá panna, zasnoubená jedinému, čistému muži, Kristu. Poslouchej, co o_ní říká apoštol: Musím vás představit jako čistou pannu jedinému muži, Kristu.{fnr}6{/fnr} I_on sám k_ní patřil, jak říká: Vždyť i_my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, bloudili jsme, byli jsme otroky všelijakých žádostí a rozkoší.{fnr}7{/fnr}

A chceš se ještě více dovědět, jak to, že už nevěstka není nevěstkou? Poslouchej ještě, co Pavel říká: Takoví jste byli, ale dali jste se obmýt, byli jste posvěceni pro jméno našeho Pána Ježíše Krista a skrze Ducha našeho Boha.{fnr}8{/fnr} Aby mohla vyváznout, a nezahynula spolu s_Jerichem, dostala Rachab od zvědů jako bezpečné znamení spásy purpurové vlákno. A také skrze purpur, Kristovu krev, dochází spásy tato obecná církev v_samém Ježíši Kristu, našem Pánu. Jemu patří sláva a moc na věky věků. Amen.

{fn:1}Srov. {r}Lk 10,30-35{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 20,29-34{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Joz 6,20{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Kor 15,52{/r}.{/fn} {fn:5}{r}1 Sol 4,16{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}2 Kor 11,2{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Tit 3,3{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}1 Kor 6,11{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Iz 49,22.26{/r}; {r}Jan 8,28{/r}

Hle, ukážu národům své znamení. {*} Celý svět pozná, že já jsem Pán, tvůj vykupitel.

Až povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že jsem to já. {*} Celý svět pozná, že já jsem Pán, tvůj vykupitel.

PÁTEK

Z_knihy Jozue

{r:Joz}10,1-14{/r}; {r:Joz}11,15-17{/r}

{p}

Lid Boží obsadil zemi Kanaán

{v}10,1{/v}Adonisedek, král jeruzalémský, se doslechl, že Jozue dobyl Haj a zničil jej – jako naložil s_Jerichem a s_jeho králem, tak naložil s_Hajem a s_jeho králem – a že obyvatelé Gibeonu uzavřeli s_Izraelem mír a jsou nyní mezi nimi. {v}2{/v}Tu se začali velmi bát, neboť Gibeon byl veliké město jako jedno z_měst královských; byl větší než Haj a všichni jeho muži byli siláci. {v}3{/v}Proto poslal Adonisedek, král jeruzalémský, vzkaz Hohamovi, králi hebronskému, Piramovi, králi jarmutskému, Jafiovi, králi lachišskému a Debirovi, králi eglonskému: {v}4{/v}„Přitáhněte mi na pomoc, ať porazíme Gibeon, neboť uzavřel mír s_Jozuem a syny Izraele!“ {v}5{/v}Pět amoritských králů se tedy vydalo společně na pochod, králové jeruzalémský, hebronský, jarmutský, lachišský a eglonský, každý se svými vojsky. Oblehli Gibeon a zahájili proti němu boj.

{v}6{/v}Gibeonští muži poslali k_Jozuovi do tábora v_Gilgalu s_prosbou: „Nenechávej své služebníky bez pomoci! Pospěš rychle k_nám a zachraň nás. Pomoz nám, neboť se proti nám srotili všichni amoritští králové, kteří sídlí v_pohoří.“ {v}7{/v}I_vytáhl Jozue z_Gilgalu a s_ním všechen bojeschopný lid, všichni siláci.

{v}8{/v}I_řekl Hospodin Jozuovi: „Neboj se jich, neboť jsem ti je vydal do rukou. Žádný z_nich před tebou neobstojí.“ {v}9{/v}Jozue táhl z_Gilgalu po celou noc a náhle je přepadl. {v}10{/v}A Hospodin je před Izraelem uvedl ve zmatek. Připravil jim u_Gibeonu zdrcující porážku. Pronásledoval je směrem k_bethoronskému svahu a pobíjel je až do Azeky a Makedy. {v}11{/v}Když před Izraelem utíkali a byli na bethoronské stráni, vrhal na ně Hospodin z_nebe balvany až do Azeky; tak umírali. Těch, kteří zemřeli po kamenném krupobití, bylo více než těch, které synové Izraele pobili mečem.

{v}12{/v}Tehdy mluvil Jozue k_Hospodinu, v_den, kdy Hospodin vydal synům Izraele Amority. Řekl před očima Izraele:

„Nehýbej se, slunce, v_Gibeonu,

měsíci, v_dolině Ajalonu.“

{v}13{/v}A slunce se nepohnulo a měsíc stál,

dokud lid nevykonal pomstu nad svými nepřáteli.

Není to zapsáno v_Knize Spravedlivého? Slunce stálo v_polovině nebes a nepospíchalo k_západu po celý den. {v}14{/v}Nikdy předtím ani potom nebylo dne, jako byl onen, aby Hospodin tak vyslyšel něčí hlas, neboť Hospodin bojoval za Izraele.

{v}11,15{/v}Jak přikázal Hospodin svému služebníku Mojžíšovi, tak Mojžíš přikázal Jozuovi a tak Jozue učinil. Nevynechal nic ze všeho toho, co Hospodin Mojžíšovi přikázal.

{v}16{/v}Jozue zabral celou tu zemi; pohoří i_celý Negeb, celou zemi Gošen, Přímořskou nížinu i_Jordánskou pustinu, izraelské pohoří i_přilehlou Přímořskou nížinu, od holých hřbetů, zvedajících se k_Seiru, až k_Baalgadu na Libanonské planině pod pohořím Hermonem. Všechny jejich krále zajal, pobil a usmrtil.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Ez 34,13.15{/r}

Vyvedu je z_národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je do jejich vlasti; {*} budu je pást na izraelských horách, v_údolích i_na zemských lučinách.

Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek. {*} Budu je pást na izraelských horách, v_údolích i_na zemských lučinách.

Z_výkladů svatého Ambrože, biskupa, na žalmy

(Ps 1,4.7-8: CSEL 64,4-7)

{p}

Drahá kniha žalmů

I_když celé Písmo svaté dýchá milostí Boží, přece jen zvlášť drahá je kniha Žalmů. Vždyť i_Mojžíš, ačkoli jinak vylíčil činy předků prostými slovy, jakmile nezapomenutelným způsobem převedl národ našich praotců přes Rudé moře a uviděl, jak se vody zavřely nad králem faraonem a všemi jeho vojsky, dal vzlétnout svému duchu k_výšinám (dosáhl přece něčeho, co bylo nad jeho lidské síly) a zapěl Hospodinu vítěznou píseň. Také Mirjam vzala bubínek a povzbuzovala ostatní ženy slovy: Zpívejme Hospodinu, neboť je velmi vznešený. Koně i_jezdce svrhl do moře.{fnr}1{/fnr}

Dějiny (Božího lidu) nám dávají návod k_jednání, zákon poučuje, proroctví zvěstují a napomenutí vedou k_nápravě, poučné spisy radí. V_knize Žalmů je to nejlepší z_toho všeho a přímo prostředek spásy člověka. Každý, kdo v_nich čte, může zde nalézt vybraný lék na rány svého vlastního trápení. Každý, kdo se chce správně rozhodnout, zde najde připravené rozličné druhy duchovního zápolení jakoby na kolbišti pro všechny duše nebo nějakém cvičišti ctností a může si vybrat to, o_čem se sám domnívá, že je to pro něho nejvhodnější, aby tak co nejsnadněji dosáhl věnce vítězství.{fnr}2{/fnr}

Jestliže se někdo snaží poznat činy předků a chtěl by je napodobit, najde v_jediném žalmu celý běh dějin praotců. A ve zkratce si je může uložit jako poklad do paměti. Chce-li někdo poznat sílu zákona, který je zcela vázán na lásku (neboť kdo druhého miluje, splnil zákon{fnr}3{/fnr}), ať čte v_žalmech o_tom, jak velkou lásku měl jediný člověk, který se sám vydal do těžkých nebezpečí, aby zahladil hanbu celého národa; a pozná, že sláva lásky není o_nic menší než vítězství ctnosti.

A co mám říci o_prorocké síle žalmů? Zatímco jiní zvěstovali jen v_náznacích, ukazuje se, že jedinému Davidovi bylo zjevně a otevřeně přislíbeno, že se Pán Ježíš narodí z_jeho rodu. Neboť Pán mu řekl: Potomka z_tvého rodu dosadím na tvůj trůn.{fnr}4{/fnr} Ale v_žalmech se Ježíš pro nás nejenom rodí, ale také podstupuje ono spasitelné umučení, odpočívá v_hrobě, vstává z_mrtvých, vystupuje na nebe a usedá po Otcově pravici. To, co by se neodvážil říci žádný člověk, to zde zvěstoval právě prorok David, a později to v_Evangeliu vyhlásil sám Pán.

{fn:1}{r}Ex 15,21{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 9,24-25{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Řím 13,8{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žl 132 (131),11{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 57 (56),8-9{/r}

Plné důvěry je mé srdce, Bože, plné důvěry je mé srdce, {*} budu zpívat a hrát.

Probuď se, má duše, probuď se, citero a harfo, chci vzbudit jitřenku. {*} Budu zpívat a hrát.

SOBOTA

Z_knihy Jozue

{r:Joz}24,1-7.13-28{/r}

{p}

Obnova smlouvy v_zaslíbené zemi

{v}24,1{/v}Jozue shromáždil všechny kmeny Izraele do Sichemu a svolal přední muže Izraele, jeho náčelníky, soudce a písaře. Když předstoupili před Boha, {v}2{/v}řekl Jozue všemu lidu: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Vaši předkové jako Terach, otec Abrahámův a Náchorův, přebývali kdysi za řekou (Eufratem) a sloužili jiným bohům. {v}3{/v}Vzal jsem Abraháma, vašeho otce, (ze země) za řekou (Eufratem) a vodil jsem ho po celé zemi kananejské, rozmnožil jsem jeho potomstvo a dal jsem mu Izáka. {v}4{/v}Izákovi jsem dal Jakuba a Ezaua, a Ezauovi do vlastnictví jsem dal hory Seir, zatímco Jakub a jeho synové sestoupili do Egypta. {v}5{/v}Potom jsem poslal Mojžíše a Áróna a potrestal jsem Egypťany divy, které jsem u_nich způsobil, a pak jsem vás vyvedl. {v}6{/v}Vaše otce jsem vyvedl z_Egypta a přišli jste k_moři. Egypťané však pronásledovali vaše otce a vozy a jezdce k_Rákosovému moři. {v}7{/v}Křičeli k_Hospodinu, a on položil temnotu mezi vás a Egypťany; dal je zaplavit mořem, a to je přikrylo. Na vlastní oči jste viděli, co jsem Egypťanům způsobil! Pak jste přebývali dlouhý čas na poušti.

{v}13{/v}Dal jsem vám zemi, na níž jste se nelopotili, města, která jste nevystavěli, a přece v_nich bydlíte a jíte z_vinic a oliv, které jste nevysadili.“

{v}14{/v}„Nuže, bojte se Hospodina a služte mu dokonale a upřímně. Odstraňte bohy, kterým sloužili vaši předkové za řekou (Eufratem) a v_Egyptě, a služte Hospodinu! {v}15{/v}Jestliže se vám nelíbí sloužit Hospodinu, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda bohům, kterým sloužili vaši předkové za řekou (Eufratem), či bohům Amoritů, v_jejichž zemi přebýváte. Já však a má rodina budeme sloužit Hospodinu!“

{v}16{/v}Lid odpověděl: „Daleko ať je od nás myšlenka, že bychom opustili Hospodina a sloužili bohům cizím. {v}17{/v}Vždyť Hospodin je náš Bůh. On vyvedl nás a naše otce z_egyptské země, z_domu otroctví, a udělal před našima očima tyto veliké divy a chránil nás po celé cestě, kterou jsme šli, a mezi všemi národy, jejichž středem jsme procházeli. {v}18{/v}Hospodin vyhnal před námi všecky národy a Amority, kteří přebývali v_zemi. I my chceme sloužit Hospodinu, neboť je náš Bůh!“

{v}19{/v}Tu řekl Jozue lidu: „Nebudete moci sloužit Hospodinu, neboť on je Bůh svatý, on je Bůh žárlivý, nebude snášet vaše přestupky a vaše hříchy. {v}20{/v}Jestliže opustíte Hospodina a budete sloužit bohům cizím, tu on se od vás odvrátí, zle s_vámi naloží a zahubí vás, i_když vám předtím prokázal dobrodiní.“

{v}21{/v}Ale lid Jozuovi odpověděl: „Nestane se tak, neboť chceme sloužit Hospodinu!“ {v}22{/v}Nato Jozue řekl lidu: „Sami jste si svědky, že jste si vyvolili Hospodina a chcete mu sloužit!“ – a oni odpověděli: „Ano, jsme svědky!“ {v}23{/v}Jozue pokračoval: „Nuže, odstraňte cizí bohy, kteří jsou u_vás, a přikloňte své srdce k_Hospodinu, Bohu Izraele!“ {v}24{/v}Lid odpověděl Jozuovi: „Hospodinu, našemu Bohu, chceme sloužit a jeho hlas poslouchat!“

{v}25{/v}Tak v_onen den Jozue sjednal s_lidem smlouvu a dal mu v_Sichemu zákony a právní ustanovení. {v}26{/v}Jozue napsal tato slova do knihy Božího zákona. Pak vzal velký kámen a postavil ho tam pod terebint, který byl na místě zasvěceném Hospodinu. {v}27{/v}Jozue řekl všemu lidu: „Hle, tento kámen bude mezi námi jako svědek, neboť slyšel všechna Hospodinova slova, která k_nám mluvil, a bude vám jako svědek, abyste svého Boha nezapírali.“ {v}28{/v}A Jozue lid propustil, každého do jeho dědičného podílu.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Joz 24,16.24{/r}; {r}1 Kor 8,5-6{/r}

Daleko ať je od nás myšlenka, že bychom opustili Hospodina a sloužili cizím bohům. {*} Hospodinu, našemu Bohu, chceme sloužit a jeho hlas poslouchat.

Pro nás je pouze jeden Bůh. {*} Hospodinu, našemu Bohu, chceme sloužit a jeho hlas poslouchat.

Z_výkladů svatého Ambrože, biskupa, na žalmy

(Ps 1,9-12: CSEL 64,7.9-10)

{p}

Budu zpívat s_vroucností, ale chci, aby zároveň zpíval i_rozum

Co je půvabnější než žalm? Krásně o_tom mluví sám David, který říká: Chvalte Hospodina, protože žalm je dobrý: Ať zní našemu Bohu příjemné a krásné chválení.{fnr}1{/fnr} A skutečně, v_žalmech je všechno: děkovný chvalozpěv Božího lidu a Boží oslava, chvála lidu i_hold veškerenstva; v_žalmech promlouvá celý svět i_hlas církve, zní v_nich jásavé vyznání víry i_naprostá oddanost Boží moci, radost ze svobody, křik veselí i_ozvěna radosti. Žalm mírní hněv, brání neklidu, přináší úlevu ve smutku. Je ochráncem v_noci, vůdcem a rádcem za dne; je naším štítem ve strachu, svátečním hodem ve svatosti; je obrazem klidu a zárukou míru a svornosti; tak jako citera vytváří z_rozdílných a nestejných hlasů jediný souzvuk písně. Žalm rozeznívá počátek dne, žalmem zní i_jeho konec.

V_žalmu se střetává učení s_krásou: zpěv je pramenem potěšení a zároveň nám přináší poučení. Co všechno jenom ti přijde na mysl při čtení žalmů! Tady čtu Zpěv pro milého,{fnr}2{/fnr} a hned hořím touhou po svaté lásce. Jinde narážím na milost zjevení, na svědectví o_zmrtvýchvstání a na dary nových zaslíbení. A opět jinde se učím vyhýbat hříchu a nestydět se za lítost nad svými vinami.

Co jiného je tedy žalm než nástroj ctností, na který hraje ctihodný prorok pomocí Ducha Svatého jako na lyru a rozeznívá zemi líbeznou nebeskou melodií? Když pomocí nástroje se strunami ze střev mrtvých zvířat vytváří z_různosti rozličných tónů souzvuk a vysílá k_nebesům píseň Boží chvály, zároveň nás tím přece poučuje, že nejprve musíme zemřít hříchu, a pak z_nástroje svého těla vyloudit akord ctnostných skutků, aby se naše láska a zbožnost donesla k_Pánu.

David nás také naučil, že je třeba, abychom zpívali v_hloubi duše, aby nám žalmy zněly v_srdci. A stejnou věc prohlašoval i_Pavel, když říkal: Budu konat modlitbu s_vroucností, ale chci, aby se přitom modlil i_rozum; budu zpívat chvály s_vroucností, ale chci, aby je zároveň zpíval i_rozum.{fnr}3{/fnr} Je totiž třeba utvářet náš život i_skutky se zřetelem k_vyšším cílům, aby sladké potěšení nedráždilo tělesné vášně, poněvadž ty nevedou k_osvobození duše, nýbrž ji zatěžují. I_svatý Prorok přece připomíná, že zpívá žalmy, aby vykoupil svou duši, když říká: Budu tě opěvovat na citeře, Bože, Svatý Izraele! Jásat budou moje rty, když ti budu zpívat, i_má duše, kterou jsi vykoupil.{fnr}4{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Žl 147 (146),1{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:2}{r}Žl 45 (44),1{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Kor 14,15{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žl 71 (70),22-23{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 92 (91),2.4{/r}

Dobré je chválit Hospodina, {*} opěvovat tvé jméno, Svrchovaný!

Na desetistrunné harfě a lyře, písní s_doprovodem citery {*} opěvovat tvé jméno, Svrchovaný!


Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky