MEZIDOBÍ

11. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Z_Knihy Soudců

{r:Sd}2,6 – 3,4{/r}

{p}

Přehled doby Soudců

{v}2,6{/v}Když Jozue propustil lid, odebrali se synové Izraele každý do svého dědictví, aby obsadili zemi. {v}7{/v}Lid sloužil Hospodinu po všechny dny Jozuovy a po celou dobu života starších, kteří Jozua přežili a viděli celé velké Hospodinovo dílo, které pro Izraele vykonal.

{v}8{/v}I_zemřel Hospodinův služebník Jozue, syn Nunův, ve věku sto desíti let. {v}9{/v}Pochovali ho na jeho dědičném území v_Timmatcheresu v_Efraimském pohoří severně od hory Gaaše. {v}10{/v}Též celé ono pokolení se odebralo ke svým otcům. Po nich nastoupilo jiné pokolení, které neznalo Hospodina ani jeho dílo, jež pro Izraele vykonal.

{v}11{/v}Synové Izraele konali to, co se Hospodinu nelíbilo: sloužili Bálům. {v}12{/v}Opustili Hospodina, Boha svých otců, který je vyvedl z_egyptské země, a chodili za jinými bohy, za bohy sousedních národů, klaněli se jim, a tak popouzeli Hospodina k_hněvu. {v}13{/v}Opustili Hospodina a sloužili Bálovi a Astartám. {v}14{/v}Proto vzplanul Hospodinův hněv proti Izraeli, vydal je do moci lupičů a ti je plenili, vydal je napospas okolním nepřátelům, takže jim už nemohli odolat. {v}15{/v}Do všeho, co podnikali, zasahovala Hospodinova ruka k_jejich neštěstí, jak to Hospodin řekl a přísahal. Uvedl je do svrchované tísně.

{v}16{/v}Tu jim Hospodin povolával soudce a ti je vysvobozovali z_moci jejich plenitelů. {v}17{/v}Ale ani své soudce neposlechli, byli Hospodinu nevěrní, klaněli se cizím bohům, sešli rychle z_cesty, kterou chodívali jejich otcové, když poslouchali Hospodinovy příkazy. Oni tak nejednali. {v}18{/v}Jestliže jim Hospodin povolal soudce, pomáhal mu a vysvobozoval je z_moci nepřátel, dokud ten soudce žil, neboť Hospodin měl soucit, když sténali pod svými utlačovateli a tyrany. {v}19{/v}Jakmile však soudce zemřel, obrátili, jednali hůř než jejich otcové. Chodili za jinými bohy, sloužili a klaněli se jim, neustoupili od svých zločinů a od svého zatvrzelého jednání.

{v}20{/v}Proto Hospodin vzplanul proti Izraeli hněvem a prohlásil: „Protože tento národ přestoupil moji smlouvu, kterou jsem uložil jejich otcům, a neposlouchají mě, {v}21{/v}ani já už před nimi nevyženu žádný z_těch národů, které ponechal Jozue, než zemřel. {v}22{/v}Jimi budu Izraele zkoušet, zda bude chodit po cestě Hospodinově právě tak bedlivě jako jejich otcové, či nebude.“ {v}23{/v}Hospodin tam proto tyto národy nechal a nevyhnal je hned, ani je nevydal do Jozuových rukou.

{v}3,1{/v}Tyto národy ponechal Hospodin, aby jimi zkoušel Izraele, totiž všechny ty, kteří nepoznali žádné boje o_Kanaán, {v}2{/v}aby je pokolení synů Izraele poznala a naučila se bojovat, ti totiž, kteří předtím boj vůbec nepoznali: {v}3{/v}ponechal pět filišťanských knížat a všechny Kananejce i_Sidoňany a Chivvity, kteří obývali Libanonské pohoří od hory Baalhermonu až po cestu do Ematu. {v}4{/v}Ti zůstali, aby byl skrze ně Izrael zkoušen, aby se ukázalo, budou-li poslouchat Hospodinovy příkazy, které přikázal jejich otcům skrze Mojžíše.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žl 106 (105),40.41.44.45{/r}; {r}Sd 2,16{/r}

Hospodinův hněv vzplanul proti jeho národu, vydal je do moci pohanů; ale shlédl na jejich soužení, když slyšel jejich prosbu. {*} Slitoval se pro své velké milosrdenství.

Povolával jim soudce a ti je vysvobozovali z_moci jejich plenitelů. {*} Slitoval se pro své velké milosrdenství.

Z_traktátu „O_modlitbě Páně“ od svatého Cypriána, biskupa a mučedníka

(Nn. 4-6: CSEL 3.268-270)

{p}

Modlitba ať vychází z_pokorného srdce

Když se modlíme, přednášejme své prosby ukázněně, klidně a skromně. Mějme na mysli, že stojíme před Boží tváří. Měli bychom se líbit Božím očím jak držením těla, tak tónem hlasu. Neboť je neslušné křičet a hlaholit, ale sluší se naopak modlit uctivě a skromně. Kromě toho náš Pán a Učitel přikázal nám modlit se v_ústraní na místech odlehlých a skrytých, ba i_v_ložnici.{fnr}1{/fnr} To se lépe srovnává s_vírou, vždyť máme vědět, že Bůh je všudypřítomný, že vidí a slyší každého a úplnost jeho velebnosti proniká i_místa odlehlá a skrytá, jak stojí v_Písmu: Copak jsem Bohem jen zblízka, Bohem zdaleka už nejsem? Může se člověk schovat v_úkrytu, abych já ho neuviděl? Nejsem to já, který naplňuje nebe i_zemi?{fnr}2{/fnr} A jinde: Všude jsou Hospodinovy oči a pozorují zlé i_dobré.{fnr}3{/fnr}

Také když se společně scházíme s_bratřími a slavíme s_Božím knězem svatou oběť, máme pamatovat na skromnost a ukázněnost. Nemáme odříkávat své modlitby nedbale a bez ladu a skladu a naše prosby mají být skromné a nemáme jimi na Boha dotírat s_hlučnou povídavostí;{fnr}4{/fnr} Bůh přece neposlouchá hlas, ale srdce; a není třeba připomínat něco hlasitě tomu, který zná i_naše myšlenky, jak potvrzuje Pán, když říká: Proč smýšlíte špatně ve svém srdci?{fnr}5{/fnr} Nebo na jiném místě: Všechny církevní obce poznají, že já zkoumám ledví i_srdce.{fnr}6{/fnr}

Na to dbala a to zachovávala Anna, předobraz církve z_první Knihy královské. Neprosila Hospodina s_hlasitým voláním, ale tiše a skromně, v_samých hlubinách svého srdce. Její prosba byla skrytá, ale víra zjevná, a nemodlila se ústy, ale srdcem, poněvadž věděla, že i_tak to Bůh slyší. A dostala všechno, oč žádala, protože prosila s_vírou. Písmo svaté to ostatně dosvědčuje: Mluvila ve svém srdci, pouze rty se jí pohybovaly, hlas ale nebyl slyšet; a Hospodin se na ni rozpomenul.{fnr}7{/fnr} Podobně čteme v_žalmech: Na svých ložích uvažujte ve svém srdci a utište se.{fnr}8{/fnr} Také Jeremiášovými ústy uvádí a učí Duch Svatý totéž: V_duchu je třeba se ti klanět, Pane!{fnr}9{/fnr}

Avšak ten, kdo se klaní, ať nezapomíná, nejmilejší bratři, ani na to, jak se modlil s_farizejem v_chrámě celník.{fnr}10{/fnr} Nehleděl opovážlivě k_nebi ani nevztahoval pyšně ruce, ale bil se v_prsa, vyznával své skryté hříchy a úpěnlivě prosil o_pomoc Boží milosrdenství. A zatímco farizej byl spokojený sám se sebou, ospravedlnění si zasloužil spíše celník, který takto prosil, neboť nedoufal ve spásu pro svou nevinnost – vždyť přece nikdo není bez viny, ale vyznal své hříchy a pokorně se modlil; a ten, který pokorným odpouští, jeho modlitbu vyslyšel.

{fn:1}Srov. {r}Mt 6,6{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jer 23,23-24{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Př 15,3{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Mt 6,7{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mt 9,4{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Zj 2,23{/r}.{/fn} {fn:7}{r}1 Sam 1,13.19{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Žl 4,5{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:9}Srov. {r}Bar 6,5{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:10}Srov. {r}Lk 18,10-14{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Uvědomme si, že při modlitbě předstupujeme před Boha a jeho anděly. {*} Ať naše slova vyjadřují naše smýšlení.

Bůh nás vyslyší ne pro naši mnohomluvnost, ale pro upřímné srdce a slzy lítosti. {*} Ať naše slova vyjadřují naše smýšlení.

PONDĚLÍ

Z_Knihy Soudců

{r:Sd}4,1-24{/r}

{p}

Debora a Barak

{v}4,1{/v}Po Ahodově smrti se synové Izraele dále dopouštěli toho, co je zlé v_Hospodinových očích. {v}2{/v}I_vydal je Hospodin napospas Jabinovi, králi kananejskému, který kraloval v_Asoru. Velitelem jeho vojska byl Sisara; ten sídlil v_Harosetu pohanů. {v}3{/v}I_úpěli synové Izraele k_Hospodinu, protože Jabin měl devět set železných vozů a po dvacet let syny Izraele krutě utlačoval.

{v}4{/v}Toho času v_Izraeli soudila prorokyně Debora, žena Lapidotova. {v}5{/v}Sedávala pod Debořinou palmou mezi Ramou a Betelem v_Efraimském pohoří a synové Izraele za ní přicházeli, aby je soudila. {v}6{/v}Ta poslala pro Baraka, syna Abinoemova z_neftalimské Kedeše, a naléhala na něho: „Sám Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje: ‚Táhni hned na horu Tábor a vezmi s_sebou deset tisíc mužů z_Neftalimovců a Zabulonovců. {v}7{/v}Já k_tobě přivedu k_potoku Kišonu velitele Jabinova vojska Sisaru i_jeho vozy a jeho davy a dám ti jej do rukou.‘“

{v}8{/v}Barak jí odpověděl: „Půjdeš-li se mnou, půjdu, nepůjdeš-li se mnou, nepůjdu.“ {v}9{/v}Řekla: „Určitě s_tebou půjdu, avšak na cestě, kterou půjdeš, se neproslavíš, Hospodin totiž vydá Sisaru do rukou ženy.“ I vstala Debora a vypravila se s_Barakem do Kedeše. {v}10{/v}Barak svolal do Kedeše Zabulona a Neftaliho; táhlo za ním deset tisíc mužů, i_Debora táhla s_ním. {v}11{/v}A Kenijec Haber se odloučil od Kajina, od potomků Chobaba, tchána Mojžíšova, a přemístil svůj stan k_dubu v_Saanajimu u_Kedeše. {v}12{/v}Když ohlásili Sisarovi, že Barak, syn Abinoemův, vytáhl na horu Tábor, {v}13{/v}shromáždil všechny své vozy, devět set železných vozů, i_všechen lid, který měl v_pohotovosti, z_Harosetu pohanů k_potoku Kišonu. {v}14{/v}Debora vyzvala Baraka: „Připrav se, toto je den, kdy ti Hospodin vydal Sisaru do rukou. Hospodin sám vytáhl před tebou.“

I sestoupil Barak z_hory Táboru a za ním deset tisíc mužů. {v}15{/v}Hospodin ostřím meče uvedl před Barakem ve zmatek Sisaru a všechny jeho vozy a celý tábor. Sisara seskočil z_vozu a prchal pěšky. {v}16{/v}Barak pronásledoval vozy a tábor až k_Harosetu pohanů. Celý Sisarův tábor padl ostřím meče, nezůstal ani jediný.

{v}17{/v}Sisara prchal pěšky ke stanu Jahely, ženy Kenijce Habera, neboť mezi chasorským králem Jabinem a domem Kenijce Habera byl mír. {v}18{/v}Jahel vyšla Sisarovi vstříc a zvala jej: „Uchyl se ke mně, můj pane, neboj se!“ Uchýlil se k_ní do stanu a ona ho přikryla houní. {v}19{/v}Poprosil ji: „Dej mi, prosím, napít trochu vody, mám žízeň.“ Otevřela měch s_mlékem, dala mu napít a přikryla ho. {v}20{/v}Nato ji požádal: „Stůj u_vchodu do stanu, a kdyby někdo přišel a ptal se tě: ‚Je zde někdo?‘ odpověz: ‚Není.‘“

{v}21{/v}I_uchopila Jahel, žena Haberova, stanový kolík, vzala do ruky kladivo, přikradla se k_němu a vrazila mu stanový kolík do spánku, že pronikl až do země. On totiž tvrdě spal, protože byl unaven. Tak zemřel. {v}22{/v}A tu, když Barak pronásledoval Sisaru, vyběhla mu Jahel vstříc a volala na něho: „Pojď, ukážu ti muže, kterého hledáš.“ Vstoupil k_ní, a hle, Sisara leží mrtev a v_jeho spánku vězí stanový kolík.

{v}23{/v}Onoho dne pokořil Bůh kananejského krále Jabina před syny Izraele. {v}24{/v}Ruka synů Izraele začala postupně tvrdě doléhat na kananejského krále Jabina, až Jabina, krále kananejského zničili.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Kor 1,27.29{/r}; {r}2 Kor 12,9{/r}; {r}1 Kor 1,28{/r}

Ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet. {*} Neboť síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.

Ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“ {*} Neboť síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.

Z_traktátu „O_modlitbě Páně“ od svatého Cypriána, biskupa a mučedníka

(Nn. 8-9: CSEL 3,271-272)

{p}

Naše modlitba je veřejná a společná

Učitel pokoje a Pán jednoty především nechtěl, abychom se modlili každý sám a soukromě, jako bychom prosili jen za sebe. Neříkáme: Otče můj, jenž jsi na nebesích, ani: Chléb můj dej mi dnes. A nikdo nežádá za odpuštění jen pro sebe, ani neprosí, aby jen on nebyl uváděn do pokušení a byl zbaven od zlého. Naše modlitba je veřejná a společná, a když se modlíme, nemodlíme se za jednotlivce, ale za všechen Boží lid, protože všichni tvoříme jednotu.

Bůh pokoje a Učitel svornosti, který nás vedl k_jednotě, chtěl, aby se jeden modlil za všechny, stejně jako on sám v_sobě nesl všechny. Touto zásadou se při modlitbě řídili tři jinoši zavření v_ohnivé peci, svorní v_jednohlasé prosbě a v_jednotě ducha. Potvrzuje to spolehlivě Písmo svaté, když nás poučuje, jak se modlili, dává nám příklad, který máme při modlitbě následovat, abychom dokázali být jako oni. Praví totiž: Tu tito tři jakoby jedněmi ústy chválili, velebili a oslavovali Boha.{fnr}1{/fnr} Mluvili jako jedněmi ústy, a to je ještě neučil modlit Kristus.

A když se takto modlili, byla jejich slova účinná a působivá, protože modlitba pokojná, prostá a duchovní dochází u_Pána sluchu. Dozvídáme se, že tak se modlili i_apoštolové a učedníci po nanebevstoupení Páně. Ti všichni jednomyslně setrvávali v_modlitbách spolu se ženami, s_Ježíšovou matkou Marií a s_jeho příbuznými.{fnr}2{/fnr} Setrvávali jednomyslně v_modlitbách, a svou vytrvalou a svornou modlitbou ukazovali, že Bůh, který svorným dává přebývat v_domě,{fnr}3{/fnr} vpouští do věčného Božího domova jen ty, kteří jsou při modlitbě jedné mysli.

Milovaní bratři, jaká to tajemství jsou skryta v_modlitbě Páně, jak mnohá a jak veliká! Jsou shrnuta do několika slov, avšak co je v_nich duchovní síly! Není tu opomenuto vůbec nic, všechno, oč máme prosit a se modlit, je obsaženo v_tomto stručném Božím návodu. Pán praví: Vy se modlete takto: Otče náš, jenž jsi na nebesích.{fnr}4{/fnr}

Nový člověk, znovuzrozený a z_Boží milosti svému Bohu navrácený, říká na prvém místě Otče, protože už začal být Božím dítětem. Neboť je řečeno: Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali. Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v_jeho jméno.{fnr}5{/fnr} Kdo tedy uvěřil v_jeho jméno a stal se Božím dítětem, má začít tím, že bude děkovat a vyznávat, že je Božím dítětem, a to tak, že Boha na nebesích nazve svým Otcem.

{fn:1}{r}Dan 3,51{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Sk 1,14{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 68 (67),7{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:4}{r}Mt 6,9{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jan 1,11-12{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 22 (21),23{/r}; {r:Žl}57 (56),10{/r}

Budu vyprávět svým bratřím o_tvém jménu, {*} uprostřed shromáždění budu tě chválit.

Budu tě chválit mezi národy, Pane, budu tě oslavovat mezi pohany. {*} Uprostřed shromáždění budu tě chválit.

ÚTERÝ

Z_knihy Soudců

{r:Sd}6,1-6.11-24{/r}

{p}

Povolání Gedeona

{v}6,1{/v}Synové Izraele se dále dopouštěli toho, co je zlé v_Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na sedm let do rukou Midjanitů. {v}2{/v}Ruka Midjanitů na Izraele mocně doléhala. Synové Izraele si dělali před Midjanity úkryty na horách, příkopy a opevnění.

{v}3{/v}Sotvaže Izrael zasel, přitáhli Midjanité s_Amalekem a syny východu a přepadli jej. {v}4{/v}Položili se proti nim a ničili úrodu země až po cestu do Gazy. Neponechávali v_Izraeli k_obživě ani ovci ani býka a ani osla. {v}5{/v}Přitáhli vždy se svými stády a stany; přihnali se jako kobylky v_takovém množství, že nebylo možno spočítat je ani jejich velbloudy. Přicházeli do země, aby ji ničili. {v}6{/v}Izrael byl od Midjanitů úplně zbídačen.

{v}11{/v}Hospodinův anděl přišel a sedl si v_Ofře pod terebint, který patřil Abiezrovci Joašovi. Jeho syn Gedeon vyklepával (holí) v_lisu pšenici, aby ji schoval před Midjanity. {v}12{/v}Hospodinův anděl se mu zjevil a řekl mu: „Hospodin s_tebou, statečný hrdino!“ {v}13{/v}Gedeon mu odpověděl: „Promiň, pane. Jestliže je Hospodin s_námi, proč nás to vše stihlo? Kde jsou všecky jeho zázraky, o_nichž nám vyprávěli naši otcové, když říkali: ‚Nevyvedl nás Hospodin z_Egypta?‘ Ale nyní nás Hospodin zavrhl a vydal do moci Midjanitů.“

{v}14{/v}Hospodin se k_němu obrátil a řekl: „Jdi v_této své síle! Ty vysvobodíš Izraele z_moci Midjanitů. Já tě posílám!“ {v}15{/v}On namítl: „Promiň, Pane, jak mám vysvobodit Izraele? Hle, můj rod je nejslabší v_Manassovi a já jsem nejnepatrnější v_domě svého otce!“ {v}16{/v}Hospodin mu řekl: „Budu s_tebou a ty pobiješ Midjanity, jako by to byl jeden muž.“ {v}17{/v}(Gedeon) mu odpověděl: „Jestliže jsem nalezl milost v_tvých očích, dej mi znamení, že jsi to ty, kdo se mnou mluvíš. {v}18{/v}Nevzdaluj se, dokud se k_tobě nevrátím. Přinesu ti dar a položím ho před tebe.“ Souhlasil: „Zůstanu až do tvého návratu.“

{v}19{/v}Gedeon odešel a připravil kůzle a nekvašené chleby z_míry mouky. Maso dal do košíku, polévku nalil do hrnce a přinesl (to vše) k_němu pod terebint a podal mu to. {v}20{/v}Anděl Boží mu poručil: „Vezmi maso a nekvašené chleby a polož na tuto skálu. Polévku vylej!“ On tak učinil. {v}21{/v}Hospodinův anděl se dotkl masa a nekvašených chlebů koncem napřažené hole, kterou měl v_ruce. Ze skály vyšlehl oheň a strávil maso i_nekvašené chleby. Hospodinův anděl mu pak zmizel z_očí.

{v}22{/v}Tu Gedeon viděl, že to byl Hospodinův anděl, a zvolal: „Běda mi, Pane, Hospodine, vždyť jsem viděl Hospodinova anděla tváří v_tvář!“ {v}23{/v}Hospodin mu řekl: „Pokoj tobě! Neboj se, nezemřeš!“

{v}24{/v}Gedeon tam vystavěl Hospodinu oltář a dal mu jméno: Hospodin je pokoj. Je v_abiezerské Ofře až dodnes.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 45,3-4{/r}; {r}Sd 6,14{/r}; srov. {r}Iz 45,6{/r}

Já jsem Hospodin; pro svého služebníka Jakuba, pro Izraele, svého vyvoleného, zavolal jsem tě jménem. {*} Jdi v_této své síle! Ty vysvobodíš Izraele.

Aby všichni poznali, že já jsem Hospodin, a že nikdo jiný není Bůh. {*} Jdi v_této své síle! Ty vysvobodíš Izraele.

Z_traktátu „O_modlitbě Páně“ od svatého Cypriána, biskupa a mučedníka

(Nn. 11-12: CSEL 3,274-275)

{p}

Posvěť se jméno tvé

Jak shovívavý je k_nám Pán a jak velikou nám prokazuje laskavost a dobrotu, když chce, abychom se před Boží tváří modlili tak, že svého Pána oslovujeme: Otče! a sami se nazýváme Božími syny,{fnr}1{/fnr} tak jako je Božím Synem Kristus! Nikdo z_nás by se neodvážil užívat v_modlitbě takového oslovení, kdyby nám on sám nedovolil se tak modlit. Proto máme mít na paměti a uvědomovat si, milovaní bratři, že když Boha nazýváme svým Otcem, máme se jako Boží děti také chovat, aby stejně jako my máme radost, že Bůh je naším Otcem, měl také radost on z_nás.

Žijme tak, abychom byli jako Boží chrámy a aby bylo opravdu vidět, že v_nás přebývá Bůh. Ať se naše jednání nezpronevěřuje Duchu: když už jsme začali být duchovní a Boží, máme také podle Ducha a božsky myslet a jednat. Vždyť přece sám Pán Bůh řekl: Ty, kdo mě ctí, poctím, ale ti, kdo mnou pohrdají, budou zlehčeni.{fnr}2{/fnr} A také svatý apoštol napsal ve svém listě: Už nepatříte sami sobě: Byli jste přece koupeni, a to za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha svým tělem.{fnr}3{/fnr}

Potom říkáme: Posvěť se jméno tvé!{fnr}4{/fnr} Tím nepřejeme Bohu, aby ho posvěcovaly naše modlitby, ale vyprošujeme si od něho, aby bylo jeho jméno posvěcováno v_nás. Vždyť od koho by mohl být Bůh posvěcován, když jen on posvěcuje? Ale protože sám řekl: Buďte svatí, neboť já jsem svatý,{fnr}5{/fnr} prosíme ho a modlíme se, abychom vytrvali v_tom, čím jsme začali být, když jsme byli posvěceni křtem. A prosíme o_to každý den. Každodenně se totiž potřebujeme posvěcovat; protože každodenně klesáme, neustálým posvěcováním se musíme očišťovat od svých hříchů.

A jaké je to posvěcování, kterého se nám dostává z_Boží dobroty, to hlásá apoštol, když říká: Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani zhýralci, ani lidé zvrácení, ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani utrhači, ani lupiči nebudou mít v_Božím království účast. A takoví bývali někteří z_vás. Ale dali jste se obmýt, byli jste posvěceni, byli jste ospravedlněni pro jméno Pána Ježíše Krista a skrze Ducha našeho Boha.{fnr}6{/fnr} Říká, že jsme byli posvěceni ve jménu Pána Ježíše Krista a v_Duchu našeho Boha. Modlíme se, aby v_nás toto posvěcení zůstalo, a protože náš Pán a soudce toho, kterého uzdravil a kterému daroval život, varuje, aby už nehřešil a nepotkalo ho něco horšího, neustále v_modlitbě prosíme a dnem i_nocí žádáme, aby v_nás sám Bůh chránil a uchovával posvěcení a nový život, které dostáváme z_jeho milosti.

{fn:1}Srov. {r}1 Jan 3,1{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Sam 2,30{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Kor 6,19-20{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 6,9{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Lv 11,44{/r}; {r}1 Petr 1,16{/r}.{/fn} {fn:6}{r}1 Kor 6,9-11{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ez 36,23.27{/r}; {r}Lv 11,44{/r}

Posvětím své veliké jméno a vložím do vás svého ducha, {*} způsobím, že budete žít podle mých zákonů, zachovávat má přikázání a plnit je.

Buďte svatí, protože já jsem svatý. {*} Způsobím, že budete žít podle mých zákonů, zachovávat má přikázání a plnit je.

STŘEDA

Z_knihy Soudců

{r:Sd}6,33 – 7,8.16-22a{/r}

{p}

Gedeon zvítězil s_nepatrným vojskem

{v}6,33{/v}Celý Midjan spolu s_Amalekem a syny východu se spojili, přešli Jordán a utábořili se v_dolině Jizreelu. {v}34{/v}Avšak Gedeona vyzbrojil duch Hospodinův a on zatroubil na polnici, a tak svolal k_sobě Abiezrovce. {v}35{/v}Rozeslal posly po celém Manassesovi, takže i_ten byl k_němu přivolán. Rozeslal také posly k_Ašerovi, Zabulonovi a Neftalimu a oni jim vytáhli naproti.

{v}36{/v}Potom Gedeon prosil Boha: „Chceš mou rukou vysvobodit Izraele, jak jsi prohlásil? {v}37{/v}Hle, rozprostírám na humně ovčí rouno. Bude-li rosa jenom na rouně a všude po zemi bude sucho, poznám, že mou rukou vysvobodíš Izraele, jak jsi řekl.“ {v}38{/v}Tak se také stalo. Nazítří za časného jitra rouno vyždímal a vytlačil z_něho plný koflík rosy. {v}39{/v}Gedeon dále prosil Boha: „Nechť proti mně nevzplane tvůj hněv, když promluvím ještě jednou. Rád bych to s_rounem zkusil ještě jednou. Kéž je jenom rouno suché a všude po zemi rosa!“ {v}40{/v}A Bůh to tak té noci učinil. Jenom rouno bylo suché, zatímco všude po zemi byla rosa.

{v}7,1{/v}Za časného jitra se Jerobaal, to je Gedeon, a všechen lid, který byl s_ním, utábořili u_pramene Haralu. Tábor Midjanitů byl od něho na sever, v_dolině za návrším More. {v}2{/v}I_řekl Hospodin Gedeonovi: „Je s_tebou příliš mnoho lidu, než abych jim vydal Midjanity do rukou, aby se Izrael vůči mně nevychloubal: ‚Vysvobodil jsem se vlastní rukou.‘ {v}3{/v}Nuže, provolej teď k_lidu: Kdo se bojí a třese, ať se z_Gileadského pohoří vrátí a vzdálí.“ Vrátilo se dvaadvacet tisíc mužů z_lidu, zůstalo jich jen deset tisíc. {v}4{/v}Hospodin však Gedeonovi řekl: „Ještě je lidu mnoho. Poruč jim, ať sestoupí k_vodě, tam ti je vyzkouším. O_kom ti řeknu: Půjde s_tebou, ten s_tebou půjde. Ale nesmí jít s_tebou nikdo, o_kom ti řeknu: Ten s_tebou nepůjde.“ {v}5{/v}Poručil tedy lidu sestoupit k_vodě. Hospodin řekl Gedeonovi: „Postavíš zvlášť každého, kdo bude chlemtat vodu jazykem jako pes, a každého, kdo si při pití klekne na kolena.“ {v}6{/v}Těch, kteří chlemtali a podávali si vodu rukou k_ústům, bylo celkem tři sta mužů. Všechen ostatní lid klekal při pití vody na kolena.

{v}7{/v}Hospodin řekl Gedeonovi: „Třemi sty mužů, kteří chlemtali, vás vysvobodím a vydám ti Midjanity do rukou. Všechen ostatní lid ať odejde, každý do svého domova.“ {v}8{/v}Lid si tedy nabral příděl potravy a svoje polnice a Gedeon propustil všechny izraelské muže, každého k_jeho stanu; jen těch tři sta si podržel. Tábor Midjanitů ležel pod ním v_dolině.

{v}16{/v}Těch tři sta mužů rozdělil do tří oddílů, všem jim dal do rukou polnice a prázdné džbány a do džbánů pochodně. {v}17{/v}Poručil jim: „Sledujte mě a dělejte, co já. Hle, půjdu na okraj tábora, a co udělám, udělejte i_vy. {v}18{/v}Až spolu s_ostatními, kteří budou se mnou, zatroubím na polnici, zatroubíte i_vy na polnice okolo celého tábora a zvoláte: ‚Za Hospodina a za Gedeona!‘“

{v}19{/v}Gedeon s_třemi sty muži, kteří byli s_ním, přišli na okraj tábora na počátku prostřední noční hlídky, právě když střídali strážné. Zatroubili na polnice a rozbili džbány, které měli v_rukou. {v}20{/v}Tři oddíly najednou zatroubily na polnice a rozbily džbány; do levé ruky uchopili pochodně, do pravé polnice, aby troubili, a zvolali: „Meč za Hospodina a za Gedeona!“ {v}21{/v}Zůstali stát kolem tábora, každý na svém místě. V_celém táboře nastal divý spěch, zmateně pokřikovali a dávali se na útěk. {v}22{/v}Zatímco tři sta mužů troubilo na polnice, Hospodin obrátil v_celém táboře meč jednoho proti druhému.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Kor 1,27-29{/r}; {r}Lk 1,52{/r}

Ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné; ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i_ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, {*} aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.

Mocné sesadil z_trůnu a ponížené povýšil. {*} Aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.

Z_traktátu „O_modlitbě Páně“ od svatého Cypriána, biskupa a mučedníka

(Nn. 13-15: CSEL 3,275-278)

{p}

Přijď království tvé, buď vůle tvá

Modlitba Páně pokračuje: Přijď království tvé.{fnr}1{/fnr} O_příchod Božího království k_nám prosíme podobně, jako když žádáme, aby v_nás bylo posvěcováno Boží jméno. Neboť kdy Bůh nevládne? Anebo kdy u_něho začíná, co vždycky bylo a být nepřestává? Prosíme, aby přišlo naše království, které nám Bůh přislíbil a Kristus získal svou krví a svým utrpením; jestliže jsme napřed žili ve světě v_otroctví, máme posléze spolu s_Kristem kralovat, jak to sám slibuje, když říká: Pojďte, požehnaní mého Otce; přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa.{fnr}2{/fnr}

I_sám Kristus, milovaní bratři, může být tím Božím královstvím, po němž denně voláme, ať přijde, a přejeme si, aby ten příchod už brzy nadešel. Neboť jestliže je Kristus naším vzkříšením, protože v_něm povstáváme k_novému životu, stejně tak může být chápán jako Boží království, neboť v_něm budeme vládnout. A správně prosíme o_království Boží, to jest nebeské, protože je i_království pozemské. Kdo se však už odřekl světa, je povýšen nad jeho pocty i_kralování.

A dále v_modlitbě pokračujeme slovy: Buď vůle tvá jako v_nebi, tak i_na zemi.{fnr}3{/fnr} Neříkáme tím, aby si Bůh dělal, co chce, ale prosíme, abychom my byli s_to dělat to, co chce Bůh. Vždyť kdo může Bohu zabránit, aby udělal, co chce? Protože nám však překáží ďábel, aby se naše smýšlení a jednání ve všem podřizovalo Bohu, modlíme se a prosíme, aby se v_nás uskutečnila Boží vůle. Má-li se ovšem v_nás uskutečnit, musí sám Bůh chtít, to znamená, že potřebujeme pomoc a ochranu. Neboť nikdo nemá sílu ze sebe, ale každý má jistotu z_Boží dobroty a Božího milosrdenství. Ostatně i_Pán ukazuje na slabost lidské přirozenosti, kterou vzal na sebe, když říká: Otče můj, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich. A aby dal příklad svým učedníkům, že mají plnit vůli Boží a ne svou, dodává: Avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.{fnr}4{/fnr}

Boží vůle pak je to, co sám Kristus konal a čemu učil: žít v_pokoře, být pevný ve víře, skromný v_řeči a spravedlivý v_jednání, konat skutky milosrdenství, být ukázněných mravů; nedokázat bezpráví páchat, ale sám bezpráví snášet; žít s_bratřími v_pokoji, milovat Boha celým srdcem; mít na něm rád, že je Otec, a bát se ho, protože je Bůh; nedávat opravdu ničemu přednost před Kristem, poněvadž ani on nedal ničemu přednost před námi; přilnout k_němu a nenechat se odloučit od jeho lásky, statečně a věrně stát při jeho kříži; a když dojde k_zápasu o_jeho jméno a čest, osvědčit při mluvení statečnost a vyznat Krista, při výslechu projevit důvěru v_Boha a dát se do boje, při smrti ukázat vytrvalost a dostat korunu vítězství. To znamená, že chceme být Kristovými spoludědici, že jednáme podle Božích přikázání a že plníme vůli Otce.

{fn:1}{r}Mt 6,10{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 25,34{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 6,10{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 26,39{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 7,21{/r}; {r}Mk 3,35{/r}

Ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce, {*} vejde do nebeského království.

Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i_sestra i_matka. {*} Vejde do nebeského království.

ČTVRTEK

Z_knihy Soudců

{r:Sd}8,22-23.30-32{/r}; {r:Sd}9,1-15.19-20{/r}

{p}

Lid Boží se pokouší ustanovit krále

{v}8,22{/v}Izraelští muži požádali potom Gedeona: „Buď naším vladařem, ty i_tvůj syn i_vnuk, protože jsi nás vysvobodil z_rukou Midjanitů.“ {v}23{/v}Ale Gedeon je odmítl: „Nebudu vaším vladařem, ani můj syn nebude vaším vladařem. Nad vámi bude vládnout Hospodin!“

{v}30{/v}Gedeon měl sedmdesát synů, kteří vzešli z_jeho beder; měl totiž mnoho žen. {v}31{/v}Také jeho družka mu v_Sichemu porodila syna; jemu dal jméno Abimelech. {v}32{/v}I_zemřel Gedeon, syn Joašův, v_utěšeném stáří a byl pochován v_hrobě svého otce Joaše v_abiezerské Ofře.

{v}9,1{/v}Abimelech, syn Jerobaalův, odešel do Sichemu k_bratrům své matky a promluvil k_nim i k_celé čeledi rodu své matky takto: {v}2{/v}„Oznamte všem sichemským občanům: Co je pro vás lepší, aby nad vámi vládlo sedmdesát mužů, samí Jerobaalovci, anebo aby nad vámi vládl jediný muž? Pamatujte, že jsem vaše krev a vaše tělo.“ {v}3{/v}Bratři jeho matky oznámili o_něm toto všechno všem sichemským občanům a ti se k_Abimelechovi přiklonili, neboť si řekli: „Je to náš bratr.“ {v}4{/v}Potom mu vydali sedmdesát šekelů stříbra z_chrámu Balberitova; za ně si Abimelech najal lehkomyslné a bezohledné muže, aby ho provázeli.

{v}5{/v}Vešel do otcovského domu v_Ofře a povraždil na jednom kameni své bratry Jerobaalovce, sedmdesát mužů. Zbyl jen Jotam, nejmladší syn Jerobaalův, protože se ukryl. {v}6{/v}Všichni měšťané ze Sichemu a celý Bet Millo se shromáždili. Šli a u_posvátného dubu v_Sichemu prohlásili Abimelecha králem.

{v}7{/v}Když to oznámili Jotamovi, šel a postavil se na vrcholu hory Garizim a nahlas na ně křičel: „Slyšte mě, měšťané Sichemu, aby Bůh slyšel i_vás! {v}8{/v}Šly stromy pomazat nad sebou krále: Řekly olivě: ‚Kraluj nad námi!‘ {v}9{/v}Oliva jim odpověděla: ‚Mám opustit svůj olej, kterým se uctívají bozi i_lidé, a kývat se nad stromy?‘

{v}10{/v}Stromy řekly fíkovníku: ‚Pojď a kraluj nad námi!‘ {v}11{/v}Fíkovník jim odpověděl: ‚Mám opustit svou sladkost a své výtečné ovoce a kývat se nad stromy?‘

{v}12{/v}Stromy řekly révě: ‚Pojď a kraluj nad námi!‘ {v}13{/v}Réva jim odpověděla: ‚Mám opustit svůj mošt, který obveseluje bohy i_lidi, a kývat se nad stromy?‘

{v}14{/v}Všechny stromy pak řekly bodláku: ‚Pojď a kraluj nad námi!‘ {v}15{/v}Bodlák odpověděl stromům: ‚Jestliže vskutku chcete pomazat mě nad sebou za krále, pojďte a hledejte útočiště v_mém stínu; jestliže ne, vyšlehne z_bodláku oheň a stráví libanonské cedry.‘

{v}19{/v}Jestliže jste tohoto dne jednali s_Jerobaalem a s_jeho domem věrně a bezelstně, radujte se z_Abimelecha a také on ať se raduje z_vás. {v}20{/v}Jestliže však nikoli, ať vyšlehne z_Abimelecha oheň a pozře sichemské občany i_Bet Millo, pak ať vyšlehne oheň ze sichemských občanů a z_Bet Millo a pozře Abimelecha.“

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Sd 8,23{/r}; {r}Zj 5,13{/r}

Nebudu vaším vladařem, ani můj syn nebude vaším vladařem. {*} Nad vámi bude vládnout Hospodin.

Tomu, kdo sedí na trůně, i_Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i_moc na věčné věky! {*} Nad vámi bude vládnout Hospodin.

Z_traktátu „O_modlitbě Páně“ od svatého Cypriána, biskupa a mučedníka

(Nn. 18.22: CSEL 3,280-281.283-284)

{p}

Po prosbě o_chléb žádáme o_odpuštění viny

Dále v_modlitbě prosíme: Chléb náš vezdejší (každodenní) dej nám dnes.{fnr}1{/fnr} To lze chápat duchovně i_doslovně, neboť Božím působením slouží chléb v_obojím významu spáse. Vždyť Kristus je chléb života, avšak není to chléb všech, ale náš chléb. Tak jako říkáme Otče náš, poněvadž Bůh je Otcem těch, kdo ho poznávají a v_něho věří, nazýváme Krista naším chlebem, protože je chlebem těch, kteří patří k_jeho tělu.

A o_tento chléb prosíme, abychom jej dostávali každý den, abychom my, kteří jsme v_Kristu a denně přijímáme jeho eucharistii jako pokrm spásy, nebyli odloučeni od Kristova těla pro nějaké těžší provinění, pro které bychom nesměli přijímat a museli se zdržet nebeského chleba. Vždyť on sám to hlásal, když řekl: Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z_nebe: Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé tělo, obětované za život světa.{fnr}2{/fnr}

Když tedy říká, že ten, kdo bude jíst z_jeho chleba, bude žít navěky, pak stejně jako je zřejmé, že budou žít ti, kdo patří k_jeho tělu a právem společenství přijímají eucharistii, je se naopak třeba obávat a modlit, aby nezůstal vzdálen spáse ten, kdo se zdržuje (přijímání) a odděluje se tím od Kristova těla; vždyť sám Kristus pronáší hrozivá slova: Když nebudete jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v_sobě život.{fnr}3{/fnr} A proto prosíme, abychom náš chléb, to jest Krista, dostávali denně a abychom se my, kteří v_Kristu zůstáváme a žijeme, neoddělovali od jeho posvěcení a jeho těla.

Potom prosíme i_za své hříchy: A odpusť nám naše viny, jako i_my odpouštíme našim viníkům.{fnr}4{/fnr} Po prosbě o_chléb žádáme o_odpuštění viny.

A je pro nás přímo nezbytné, prozíravé a spasitelné, že se nám připomíná, že jsme hříšníci a že musíme prosit za odpuštění svých hříchů: neboť kdykoli žádáme Boha za odpuštění, jsme nuceni zpytovat svědomí. Aby si nikdo z_nás samolibě nezakládal na své nevinnosti a ve své pýše ještě hlouběji nepropadal zkáze, každodenní příkaz modlit se za odpuštění hříchů nás napomíná a poučuje, že denně hřešíme.

Tak ostatně napomíná i_Jan ve svém listě: Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v_nás pravda. Když však uznáme, že se dopouštíme hříchů, Pán nám hříchy odpustí, protože věrně plní, co slíbil, a protože je spravedlivý.{fnr}5{/fnr} V_tomto svém listě shrnul obojí: i_to, že máme prosit za své hříchy, i_to, že když prosíme, dostane se nám odpuštění. Proto také říká, že Pán je věrný a věrně splní svůj slib, že odpustí hříchy. Vždyť ten, který nás naučil se modlit za odpuštění vin a hříchů, také přislíbil, že po modlitbě přijde Otcovo milosrdenství a odpuštění.

{fn:1}{r}Mt 6,11{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 6,51{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 6,53{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 6,12{/r}.{/fn} {fn:5}{r}1 Jan 1,8-9{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 31 (30),2.4{/r}; {r:Žl}25 (24),18{/r}

K_tobě se utíkám, Hospodine, ať nejsem zahanben navěky, vždyť ty jsi má skála a má tvrz, {*} pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.

Popatř na mou bídu a trápení, odpusť mi všechny hříchy! {*} Pro své jméno mě povedeš a budeš řídit.

PÁTEK

Z_Knihy Soudců

{r:Sd}13,1-25{/r}

{p}

Narození Samsonovo

{v}13,1{/v}Synové Izraele se dále dopouštěli toho, co je zlé v_Hospodinových očích. Proto je Hospodin vydal na čtyřicet let do rukou Filišťanů.

{v}2{/v}V_těch dnech žil jeden muž ze Soreje, z_kmene Danova, jmenoval se Manoach. Jeho žena byla neplodná a nerodila. {v}3{/v}Té ženě se zjevil Hospodinův anděl a řekl jí: „Hle, ty jsi neplodná a nerodíš; počneš však a porodíš syna. {v}4{/v}Ale chraň se pít víno nebo jiný opojný nápoj a jíst něco obřadně nečistého. {v}5{/v}Neboť hle – počneš a porodíš syna. Nůžky se nedotknou jeho hlavy, neboť ten chlapec bude už od mateřského života zasvěcen Bohu. On začne vysvobozovat Izraele z_moci Filišťanů.“

{v}6{/v}Žena to šla říci svému muži: „Přišel ke mně Boží muž, vzhledem se podobal Božímu andělu, byl velmi úctyhodný. Neptala jsem se ho, odkud je, a ani on mi neřekl své jméno. {v}7{/v}Pravil mi: ‚Hle, počneš a porodíš syna, ale nesmíš pít víno ani jiný opojný nápoj a nejez nic obřadně nečistého, neboť ten chlapec bude už od mateřského života zasvěcen Bohu až do dne své smrti.‘“ {v}8{/v}Manoach prosil Hospodina: „Prosím, Pane, nechť k_nám znovu přijde tebou poslaný Boží anděl a poučí nás, co máme dělat s_chlapcem, který se má narodit.“

{v}9{/v}Bůh Manoacha vyslyšel a Boží anděl přišel znovu k_té ženě, právě když seděla na poli a její muž Manoach nebyl s_ní. {v}10{/v}Žena rychle běžela povědět o_tom svému muži. Řekla mu: „Ukázal se mi ten muž, který ke mně onehdy přišel.“ {v}11{/v}Manoach šel hned za svou ženou, přišel k_tomuto muži a otázal se ho; „Jsi ty ten muž, který mluvil k_této ženě?“ On odpověděl: „Jsem.“ {v}12{/v}Manoach řekl: „Nuže, až se splní tvá slova, na co je nutno u_toho chlapce dbát a co s_ním máme činit?“ {v}13{/v}Hospodinův anděl Manoachovi odpověděl: „Ať se žena varuje všeho, o_čem jsem jí řekl. {v}14{/v}Ať neokusí ničeho, co pochází z_vinné révy. Nesmí pít víno ani opojný nápoj ani jíst něco nečistého. Ať bedlivě dbá na všechno, co jsem jí přikázal.“

{v}15{/v}Manoach řekl Hospodinovu andělu: „Dovol, abychom tě zdrželi a připravili ti kůzle.“ {v}16{/v}Ale Hospodinův anděl Manoachovi odpověděl: „I_kdybys mě zdržel, nejedl bych z_tvého pokrmu. Chceš-li však připravit zápalnou oběť, obětuj ji Hospodinu.“ Manoach totiž nevěděl, že je to anděl Hospodinův. {v}17{/v}Manoach se ještě Hospodinova anděla zeptal: „Jaké je tvé jméno? Rádi bychom tě poctili, až se splní tvá slova.“ {v}18{/v}Ale Hospodinův anděl mu odvětil; „Proč se ptáš na mé jméno? Je podivuhodné.“ {v}19{/v}Manoach vzal tedy kůzle a oběť přídavnou a obětoval na té skále Hospodinu; a ten před Manoachem a jeho ženou učinil podivuhodnou věc:

{v}20{/v}Když totiž vystupoval plamen z_oltáře k_nebi, vystoupil v_plameni z_oltáře i_Hospodinův anděl. Jak to uviděli Manoach a jeho žena, padli tváří k_zemi. {v}21{/v}Potom se už Hospodinův anděl Manoachovi a jeho ženě neukázal. Tehdy Manoach poznal, že to byl anděl Hospodinův, {v}22{/v}a řekl své ženě: „Určitě zemřeme, neboť jsme viděli Boha.“ {v}23{/v}Jeho žena mu však odpověděla: „Kdyby nás chtěl Hospodin usmrtit, nepřijal by od nás oběť zápalnou ani přídavnou, nebyl by nám toto všechno ukázal, ani by nám teď neoznámil něco takového.“

{v}24{/v}Žena pak porodila syna a dala mu jméno Samson. Chlapec rostl a Hospodin mu žehnal {v}25{/v}a duch Hospodinův ho začal povzbuzovat v_Danovském táboře mezi Soreou a Eštaolem.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Lk 1,13.15{/r}; {r}Sd 13,7.3.5{/r}

Anděl řekl Zachariášovi: Tvoje žena ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. Víno ani jiný opojný nápoj nebude pít a bude plný Ducha Svatého už od mateřského lůna. {*} Bude totiž zasvěcený Bohu.

Hospodinův anděl se zjevil manželce Manoachově a řekl jí: Počneš a porodíš syna. Nůžky se nedotknou jeho hlavy. {*} Bude totiž zasvěcený Bohu.

Z_traktátu „O_modlitbě Páně“ od svatého Cypriána, biskupa a mučedníka

(Nn. 23-24: CSEL 3,284-285)

{p}

Když jsme Boží děti, zůstaňme v_Božím pokoji

K_prosbě za odpuštění hříchů připojil Pán zákon obsahující jasnou podmínku a zavazující nás ke slibu: Máme prosit, aby nám byly naše viny odpuštěny podle toho, jak sami odpouštíme těm, kdo se provinili na nás. Buďme si tedy vědomi, že když prosíme za odpuštění hříchů, nemůžeme ho dosáhnout, pokud i_my sami neučiníme stejně těm, kdo se provinili proti nám. Proto i_na jiném místě Pán říká: Jakou mírou měříte, takovou se naměří vám.{fnr}1{/fnr} A ten služebník, kterému jeho pán odpustil celý dluh, a jenž přesto nechtěl svému druhovi odpustit, je uvržen do vězení. Protože nechtěl odpustit svému druhovi, přišel i_o_to, co už mu pán odpustil.{fnr}2{/fnr}

Ještě důrazněji, s_plnou vahou své soudcovské moci to vyhlašuje Kristus ve svých přikázáních, když říká: Kdykoli se postavíte k_modlitbě, odpouštějte, máte-li co proti komu, aby i_vám odpustil váš nebeský Otec vaše poklesky. Jestliže však vy neodpustíte, ani váš nebeský Otec vám neodpustí vaše poklesky.{fnr}3{/fnr} Pro soudný den ti nezůstane žádná omluva, neboť budeš souzen podle svého vlastního rozsudku a budeš trpět za to, co jsi udělal.

Bůh totiž přikázal, abychom byli mírumilovní a svorní a žili v_jeho domě jednomyslně{fnr}4{/fnr}: a když jsme se podruhé narodili, přeje si, abychom zůstali takoví, jakými nás učinil při našem znovuzrození, to jest abychom zůstali v_Božím pokoji, protože jsme Boží děti, a když máme jednoho Ducha, abychom také byli jednoho srdce a jedné mysli.{fnr}5{/fnr} Bůh tak nepřijímá ani oběť rozbratřeného člověka a přikazuje mu vrátit se od oltáře a napřed se smířit se svým bratrem, neboť teprve pak může být smírnými modlitbami usmířen i_Bůh.{fnr}6{/fnr} Bohu je větší obětí pokoj mezi námi, bratrská svornost a lid spojený v_jednotě Otce, Syna a Ducha Svatého.

Vždyť ani při obětech, které jako první přinesli Ábel a Kain, nehleděl Bůh na jejich dary, ale na srdce; a tak se mu zalíbil dar toho, který se mu líbil srdcem.{fnr}7{/fnr} Tím, že mírumilovný a spravedlivý Ábel obětoval svou oběť s_čistým srdcem, poučil i_ostatní, že když přinášejí dar na oltář, mají rovněž přicházet v_bázni Boží, v_upřímnosti srdce, v_duchu spravedlnosti, v_pokoji a svornosti. Takový byl Ábel, když přinášel Bohu oběť; po zásluze se pak stal Boží obětí také on sám; jako první mučedník slavně svou vlastní krví předznamenal umučení Páně, neboť v_něm byla Boží spravedlnost a pokoj. Takoví nakonec přijmou od Pána korunu, takoví budou v_den soudu soudit s_Pánem.

Zato o_tom, kdo se s_bratřími nesnáší a žije s_nimi v_nesváru místo v_pokoji, dosvědčuje blažený apoštol v_Písmu svatém, že i_kdyby byl pro Boží jméno zabit, neunikne soudu za nesvornost se svými bratry, protože: Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah,{fnr}8{/fnr} a vrah nedojde Božího království a nemůže žít s_Bohem. Nemůže být s_Kristem, kdo raději než Krista následoval Jidáše

{fn:1}{r}Mt 7,2{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 18,32-34{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mk 11,25-26{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 68 (67),7{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:5}Srov. {r}Sk 4,32{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Mt 5,23{/r} a násl.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Gn 4,3-7{/r}.{/fn} {fn:8}{r}1 Jan 3,15{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ef 4,1.3.4{/r}; {r}Řím 15,5.6{/r}

Povzbuzuji vás: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali, a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. {*} Jen jedno je vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni.

Kéž vám Bůh dá, abyste v_souladu stejně smýšleli. Tak budete moci svorně a jedněmi ústy oslavovat Boha. {*} Jen jedno je vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni.

SOBOTA

Z_Knihy Soudců

{r:Sd}16,4-6.16-31{/r}

{p}

Dalila zradila Samsona

{v}16,4{/v}Samson se zamiloval do ženy v_údolí Sorek. Jmenovala se Dalila. {v}5{/v}I_přišla k_ní filišťanská knížata se žádostí: „Hleď na něm vymámit, v_čem spočívá jeho veliká síla, jak bychom ho přemohli a spoutali a zneškodnili. Každý z_nás ti dá tisíc sto šekelů stříbra.“

{v}6{/v}Dalila tedy naléhala na Samsona: „Prozraď mi přece, v_čem spočívá tvá veliká síla a čím tě spoutat, abys byl zneškodněn?“

{v}16{/v}Když jej po celé dny obtěžovala svými řečmi a dotírala na něho, že z_toho byl až k_smrti unaven, {v}17{/v}otevřel jí své srdce dokořán a řekl jí: „Nikdy se nedotkla mé hlavy břitva, protože jsem od života své matky Boží zasvěcenec. Kdybych byl oholen, má síla by ode mne odstoupila, zeslábl bych a byl bych jako každý člověk.“

{v}18{/v}Dalila viděla, že jí otevřel své srdce dokořán, a poslala filišťanským knížatům vzkaz: „Tentokrát přijďte, neboť mi otevřel své srdce dokořán.“ Filišťanská knížata k_ní tedy přišla a přinesla s_sebou stříbro. {v}19{/v}Ona ho uspala na klíně, zavolala jednoho muže a dala oholit sedm pramenů na jeho hlavě. Tak se stala příčinou jeho ponížení. Jeho síla od něho odstoupila. {v}20{/v}Křikla: „Samsone, jdou na tebe Filišťané!“ Procitl ze spánku a pomyslil si: „Dostanu se z_toho jako dosud vždycky a pouta setřesu.“ Nevěděl, že Hospodin od něho odstoupil. {v}21{/v}Filišťané se ho zmocnili, vypíchli mu oči a odvlekli do Gazy, kde ho spoutali dvojitým bronzovým řetězem. Ve vězení musel mlít.

{v}22{/v}Ale vlasy na hlavě mu začaly hned po oholení dorůstat. {v}23{/v}Filišťanská knížata se shromáždila, aby obětovala velkou oběť svému bohu Dagonovi a aby se oddala radovánkám. Řekli: „Náš bůh nám vydal do rukou Samsona, našeho nepřítele.“

{v}24{/v}Když ho lid viděl, vychvaloval svého boha. Volali: „Náš bůh nám vydal do rukou našeho nepřítele, pustošitele naší země, který mnoho našich skolil.“

{v}25{/v}Rozjařili se a křičeli: „Zavolejte Samsona, ať nám poslouží k_nevázaným hrám!“ Zavolali tedy Samsona z_vězení, aby si s_ním nevázaně pohrávali. Postavili ho mezi dva sloupy. {v}26{/v}Samson požádal mládence, který jej vedl za ruku: „Pusť mě, ať mohu ohmatat sloupy, na nichž budova spočívá, a opřít se o_ně!“ {v}27{/v}Dům byl plný mužů i_žen, byla tam všechna filišťanská knížata. I_na střeše bylo tři tisíce mužů a žen, hodlajících přihlížet nevázaným hrám se Samsonem.

{v}28{/v}I_volal Samson k_Hospodinu a prosil: „Pane, Hospodine, rozpomeň se na mne a dej mi, prosím, jen ještě tentokrát sílu, Bože, abych rázem mohl vykonat na Filišťanech pomstu za svoje oči!“ {v}29{/v}Pak Samson pevně objal oba prostřední sloupy, na nichž budova spočívala, a vzepřel se proti nim, proti jednomu pravicí a proti druhému levicí. {v}30{/v}A řekl: „Ať zhynu zároveň s_Filišťany!“ Napnul sílu, a dům se zřítil na knížata i_na všechen lid, který byl v_něm, takže mrtvých, které usmrtil umíraje, bylo víc než těch, které usmrtil zaživa.

{v}31{/v}I_sestoupili jeho bratři a celý jeho dům, vynesli ho, vrátili se a pochovali ho mezi Soreou a Eštaolem v_hrobě jeho otce Manoacha. Soudil Izraele po dvacet let.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žl 43 (42),1{/r}; {r:Žl}31 (30),4{/r}; {r}Sd 16,28{/r}

Bože, zjednej mi právo a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu. {*} Vždyť ty jsi má skála a má tvrz.

Rozpomeň se na mne a vrať mi dřívější sílu. {*} Vždyť ty jsi má skála a má tvrz.

Z_traktátu „O_modlitbě Páně“ od svatého Cypriána, biskupa a mučedníka

(Nn. 28-30: CSEL 3,287-289)

{p}

Máme se modlit nejen slovy, ale i_skutky

Co je na tom divného, milovaní bratři, že nás Bůh naučil právě takovéto modlitbě? A že jako náš učitel shrnul všechny naše prosby do několika spasitelných vět? Už dávno to přece předpověděl prorok Izaiáš, když plný Ducha Svatého mluvil o_Boží velebnosti a lásce: Slovo dokoná a zkrátí ve spravedlnosti, praví, neboť Bůh rychle provede na celé zemi, co řekl.{fnr}1{/fnr} Neboť když náš Pán Ježíš Kristus přišel jako Boží Slovo pro všechny, chtěl shromáždit učené i_neučené a dát spasitelné přikázání všem bez rozdílu pohlaví a věku; proto vytvořil skvělý souhrn svých přikázání, aby se paměť těch, kdo se učí nebeské nauce, nemusela namáhat, ale aby se rychle naučili tomu, co je nezbytné k_prosté víře.

A tak, když učil, co je věčný život, se vznešenou a božskou stručností vyjádřil tajemství života slovy: Věčný život je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.{fnr}2{/fnr} Stejně, když vybíral ze Zákona a Proroků první a největší přikázání, říká: Slyš, Izraeli! Hospodin, náš Bůh, je jediný Pán. Proto miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou. To je první přikázání, druhé je podobné: Miluj svého bližního jako sám sebe. Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i_Proroci.{fnr}3{/fnr} A jinde: Co chcete, aby lidé dělali vám, to všechno i_vy dělejte jim, neboť v_tom je celý Zákon i_Proroci.{fnr}4{/fnr}

Avšak Pán nás učil se modlit nejen slovy, ale i_skutky: sám se přece často vroucně modlil a svědectvím svého příkladu ukazoval, co máme dělat, jak stojí v_Písmu: Uchyloval se na opuštěná místa a tam se modlil.{fnr}5{/fnr} A jinde: Vyšel na horu, aby se modlil, a celou noc strávil v_modlitbě s_Bohem.{fnr}6{/fnr}

Ale Pán se nemodlil a neprosil za sebe. – Vždyť proč by také prosil za sebe, když byl bez viny? Modlil se ovšem za naše provinění, jak sám prohlašuje, když říká Petrovi: Satan si vyžádal, aby vás směl protříbit jako pšenici; ale já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla.{fnr}7{/fnr} A později prosí Otce za všechny lidi, když praví: Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne: ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v_tobě, tak i_oni ať jsou v_nás.{fnr}8{/fnr}

Tak veliká je Boží dobrota a láska: Bůh chce naši spásu a nespokojuje se tím, že nás vykoupil svou krví, ale ještě za nás také prosí. A všimněte si, po čem toužil, když se za nás modlil: abychom setrvali v_jednotě tak, jako jsou jedno Otec a Syn.

{fn:1}Srov. {r}Řím 9,28{/r}; {r}Iz 10,22-23{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 17,3{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mk 12,29-31{/r}; {r}Mt 22,37-40{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 7,12{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Lk 5,16{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Lk 6,12{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Lk 22,31-32{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Jan 17,20-21{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 25 (24),1-2.5{/r}

K_tobě pozvedám svou duši, Hospodine, {*} můj Bože, v_tebe důvěřuji, kéž nejsem zahanben.

Veď mě ve své pravdě a uč mě, neboť ty jsi Bůh, můj spasitel, nepřestávám v_tebe důvěřovat. {*} Můj Bože, v_tebe důvěřuji, kéž nejsem zahanben.


Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky