MEZIDOBÍ

12. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Z_první knihy Samuelovy

{r:1 Sam}16,1-13{/r}

David pomazán na krále

{v}16,1{/v}Hospodin řekl Samuelovi: „Jak dlouho se budeš rmoutit pro Saula kvůli tomu, že jsem ho zavrhl, aby nebyl králem nad Izraelem? Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k_Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny.“ {v}2{/v}Samuel odpověděl: „Jak mohu jít? Saul se to dozví a zabije mě.“ Hospodin řekl: „Vezmi s_sebou tele a řekneš: ‚Přicházím obětovat Hospodinu.‘ {v}3{/v}Jessea pozveš k_oběti a já ti ukážu, co máš dělat: pomažeš mi, koho ti označím.“

{v}4{/v}Samuel tedy vykonal, jak mu řekl Hospodin, a odebral se do Betléma. Starší města mu znepokojeně šli naproti a řekli: „Je tvůj příchod pokojný?“ {v}5{/v}Odpověděl: „Pokojný. Přišel jsem obětovat Hospodinu. Posvěťte se a pojďte se mnou k_oběti.“ Posvětil též Jessea a jeho syny a pozval je k_oběti.

{v}6{/v}Když přišli a spatřil Eliaba, řekl si: „Jistě, tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný.“ {v}7{/v}Hospodin však řekl Samuelovi: „Nevšímej si jeho vzhledu ani jeho vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk: člověk soudí podle zdání, Hospodin vidí do srdce.“ {v}8{/v}Tu Jesse přivolal Abinadaba a předvedl ho před Samuela. On řekl: „Ani toho Hospodin nevyvolil.“ {v}9{/v}Jesse předvedl Šammu. I_řekl: „Ani toho Hospodin nevyvolil.“ {v}10{/v}Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: „Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho.“

{v}11{/v}A zeptal se: „Jsou to již všichni chlapci?“ Jesse odpověděl: „Ještě je nejmladší, ten pase stáda.“ Samuel tedy řekl Jesseovi: „Pošli pro něho, neboť nesedneme k_jídlu, dokud sem nepřijde.“ {v}12{/v}Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s_krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: „Nuže, pomaž ho; to je on.“ {v}13{/v}Samuel vzal roh s_olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i_nadále působil s_Davidem Hospodinův duch. Samuel vstal a odešel do Ramy.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žl 89 (88),20.22.21{/r}

Jinochu jsem dal přednost před bojovníkem, povýšil jsem vyvoleného z_lidu. {*} Pevně ho drží má ruka.

Nalezl jsem Davida, svého služebníka, pomazal jsem ho svým svatým olejem. {*} Pevně ho drží má ruka.

Z_traktátu „O_Trojici“ od kněze Faustina

(Nn. 39-40: CCL 69, 340-341)

Kristus je králem a knězem navěky

Náš Spasitel se podle těla stal skutečným Kristem, tj. Pomazaným, neboť je pravý král i_pravý kněz: je opravdu obojí, a nikdo ať si nemyslí, že některé z_těchto důstojenství je u_Spasitele menší. Slyš, jak sám říká, že se stal králem: Já jsem přece byl od něho ustanoven králem na Siónu, jeho svaté hoře.{fnr}1{/fnr} A slyš, že je také knězem, jak svědčí Otec, který o_něm říká: Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.{fnr}2{/fnr} Jako první byl ve Starém zákoně na kněze pomazán olejem pomazání Árón,{fnr}3{/fnr} a přece neříká „podle řádu Árónova“, aby nevzniklo přesvědčení, že i_Spasitelovo kněžství se může předávat posloupností. To kněžství, které představoval Árón, se totiž zakládalo na posloupnosti. Ale Spasitelovo kněžství se nástupnictvím na nikoho druhého nepřenáší, neboť on sám ustavičně zůstává knězem. A proto bylo napsáno: Ty jsi kněz navěky podle řádu Melchizedechova.

Spasitel je tedy podle těla jak králem, tak knězem, ale nebyl pomazán tělesně, nýbrž duchovně. Dávní králové a kněží Izraele, kteří byli olejem pomazáni tělesně, byli jednak králové, jednak kněží; nikdo však nebyl obojí zároveň, ale jeden každý z_nich byl buď král, nebo kněz. Kristu jedinému totiž náleží ve všem dokonalost a plnost, protože on přišel, aby naplnil zákon.

Ale i_když žádný z_nich nebyl zároveň obojím, přece když byli tělesně pomazáni olejem na krále nebo na kněze, nazývali se pomazanými. Spasitel však, který je skutečný Kristus, tj. Pomazaný, byl pomazán Duchem Svatým, aby se naplnilo, co o_něm bylo psáno: Proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem radosti před tvými druhy.{fnr}4{/fnr} Tím tedy byl pomazán více než druhové jeho jména, že byl pomazán olejem radosti, a tím není označován nikdo jiný než Duch Svatý.

Že je to pravda, dozvídáme se od samotného Spasitele. Neboť když vzal knihu proroka Izaiáše a otevřel ji, četl: Duch Páně je nade mnou, a proto mě pomazal.{fnr}5{/fnr} A pak řekl posluchačům, že se proroctví právě před nimi naplnilo. Ale i_kníže apoštolů Petr učil, že to pomazání, jímž se Spasitel stal Pomazaným, je Duch Svatý, a také moc Boží, jak hovořil ve Skutcích apoštolů k_muži věrnému a milosrdnému, který byl tehdy setníkem. Neboť mezi jiným řekl: Po křtu, který hlásal Jan, vyšel z_Galileje Ježíš Nazaretský, jehož Bůh pomazal Duchem Svatým a mocí, chodil zde a konal mocné činy a uzdravoval všechny, které opanoval ďábel.{fnr}6{/fnr}

Vidíš, že i_Petr řekl, že tento Ježíš byl podle těla pomazán Duchem Svatým a mocí. A tak se skutečně sám Ježíš podle těla stal Kristem, tj. Pomazaným, protože tím, že byl pomazán Duchem Svatým, se stal králem i_knězem navěky.

{fn:1}{r}Žl 2,6{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:2}{r}Žl 110 (109),4{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ex 21,7{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žl 45 (44),8{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Iz 61,1{/r}; srov. {r}Lk 4,17{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Sk 10,37.38{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Žid 9,12; 6,20{/r}

Ježíš, velekněz navěky podle řádu Melchizedechova, vešel jednou provždy do svatyně, {*} a tím nám získal věčné vykoupení.

Vstoupil tam pro nás jako předchůdce, {*} a tím nám získal věčné vykoupení.

Z_první knihy Samuelovy

{r:1 Sam}17,1-10.32.38-49.51{/r}

David bojuje s_Goliášem

{v}17,1{/v}Filišťané shromáždili své šiky k_bitvě. Shromáždili se do Soka, jež patří Judovi, a utábořili se mezi Sokem a Azekou v_Efes-dommímu. {v}2{/v}Také Saul a izraelští muži se shromáždili, utábořili se v_Terebintové dolině a seřadili se k_bitvě proti Filišťanům. {v}3{/v}Na hoře z_jedné strany stáli Filišťané, na hoře z_druhé strany stál Izrael a mezi nimi bylo údolí.

{v}4{/v}I_vycházíval z_filišťanských šiků zápasník jménem Goliáš z_Gatu, vysoký šest loket a jednu píď. {v}5{/v}Na hlavě měl bronzovou přilbu a byl oděn do šupinatého pancíře; váha pancíře byla pět tisíc šekelů bronzu. {v}6{/v}Na nohou měl bronzové holenice a na ramenou bronzový oštěp. {v}7{/v}Násada jeho kopí byla jako tkalcovské vratidlo a hrot jeho kopí vážil šest set šekelů železa. Před ním chodíval štítonoš. {v}8{/v}Goliáš stával a volal na izraelské řady. Říkal jim: „Proč vycházíte a řadíte se k_bitvě? Což nejsem já Filišťan a vy služebníci Saulovi? Vyberte si někoho, ať ke mně sestoupí. {v}9{/v}Když mě v_boji přemůže a zabije mě, budeme vašimi otroky. Avšak jestliže já přemohu jeho a zabiji ho, budete vy našimi otroky a budete nám sloužit.“ {v}10{/v}A Filišťan dodával:"Dneska jsem potupil izraelské řady. Vydejte mi někoho a budeme spolu bojovat.“

{v}32{/v}Když byl David přiveden k_Saulovi, pravil: „Ať neklesá na mysli můj pán kvůli Goliášovi. Tvůj služebník půjde bojovat proti tomu Filišťanu!“

{v}38{/v}Poté Saul oblékl Davida do svého odění, na hlavu mu dal bronzovou přilbu a oblékl ho do pancíře. {v}39{/v}Na jeho odění si David připásal jeho meč a pokusil se chodit, ale nebyl na to zvyklý. David tedy Saulovi řekl: „Nemohu v_tom chodit, nejsem zvyklý.“ A svlékl to ze sebe. {v}40{/v}Vzal si do ruky hůl, z_potoka si vybral pět těch nejhladších oblázků a vložil je do pastýřské mošny, která mu sloužila za torbu pro válečné potřeby, a potom s_prakem v_ruce postupoval proti Filišťanovi.

{v}41{/v}Také Filišťan se hnul kupředu a blížil se k_Davidovi se zbrojnošem, který před ním nesl štít. {v}42{/v}Když Filišťan vzhlédl a spatřil Davida, pohrdl jím, že byl chlapec – byl plavovlasý, hezký na pohled. {v}43{/v}Filišťan řekl Davidovi: „Copak jsem pes, že na mě jdeš s_holí?“ {v}44{/v}Filišťan pak Davidovi zlořečil při svých bozích a dodal: „Pojď tedy ke mně! Dám tvé tělo nebeským ptákům a polní zvěři!“ {v}45{/v}David Filišťanovi odpověděl: „Ty jdeš proti mně s_mečem a s_kopím a s_oštěpem, já však jdu proti tobě ve jménu Hospodina zástupů, Boha izraelských šiků, které jsi potupil. {v}46{/v}Dnes tě dal Hospodin do mé moci, zabiji tě, useknu ti hlavu a ještě dnes dám tvou mrtvolu i_mrtvoly filišťanského tábora nebeským ptákům a divoké zvěři. A tak se celá země doví, že Bůh je v_Izraeli. {v}47{/v}A celé toto shromáždění pozná, že Hospodin nedává zvítězit mečem a kopím, neboť Hospodin je pánem boje; proto vás dal do naší moci.“

{v}48{/v}Když se Filišťan hnul a blížil k_Davidovi, také David si pospíšil a běžel k_boji proti Filišťanovi. {v}49{/v}David sáhl rukou do mošny, vyndal z_ní jeden oblázek, vymrštil ho a zasáhl Filišťana do čela. Kámen mu uvázl v_čele a on padl tváří na zem. {v}51{/v}David přiběhl, postavil se nad Filišťana, chopil se jeho meče, vytáhl ho z_pochvy, usekl mu jím hlavu a tak ho dobil.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}1 Sam 17,37{/r}; {r}Žl 57 (56),4.5{/r}

Hospodin mě vytrhl z_drápů lva a medvěda, {*} on mě vytrhne z_rukou mých nepřátel.

Bůh sešle svou milost a věrnost, zahanbí ty, kteří se na mě sápou. {*} On mě vytrhne z_rukou mých nepřátel.

Z_traktátu „O_křesťanské dokonalosti“ od svatého Řehoře z_Nyssy, biskupa

(PG 46,254-255)

Křesťan je druhý Kristus

Pavel nejpřesněji ze všech pochopil, kdo je to Kristus i_jaký má být ten, kdo nosí jeho jméno, a vyložil to tím, jak sám jednal. Napodobil ho totiž tak věrně, že se až ukázalo, že v_sobě svého Pána přímo ztvárnil. Tímto nejsvědomitějším napodobením proměnil podobu své duše přímo ve svůj vzor, takže se zdálo, že to již není Pavel, kdo žije a mluví, ale že to v_něm žije sám Kristus. Tak to také tento skvělý muž sám říká, jsa si dobře vědom svého bohatství: Vždyť si žádáte důkaz toho, že mými ústy mluví Kristus,{fnr}1{/fnr} nebo: Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus.{fnr}2{/fnr}

Pavel nám dal jasně najevo, co znamená nosit Kristovo jméno. Vždyť říká, že Kristus je Boží moc a Boží moudrost;{fnr}3{/fnr} nazývá ho však také pokojem,{fnr}4{/fnr} nepřístupným světlem, v_němž přebývá Bůh,{fnr}5{/fnr} posvěcením a vykoupením{fnr}6{/fnr} i_vynikajícím veleknězem{fnr}7{/fnr} a velikonočním beránkem,{fnr}8{/fnr} smírnou obětí za duše,{fnr}9{/fnr} odleskem Boží slávy a výraznou podobou jeho podstaty,{fnr}10{/fnr} stvořitelem světa,{fnr}11{/fnr} duchovním pokrmem a nápojem, skálou a vodou,{fnr}12{/fnr} základem víry,{fnr}13{/fnr} nárožním kvádrem,{fnr}14{/fnr} obrazem neviditelného Boha,{fnr}15{/fnr} velikým Bohem,{fnr}16{/fnr} hlavou těla církve,{fnr}17{/fnr} dříve zrozeným než celé tvorstvo,{fnr}18{/fnr} prvním z_těch, kteří zesnuli,{fnr}19{/fnr} prvorozeným mezi vzkříšenými z_mrtvých,{fnr}20{/fnr} prvním z_mnoha bratří,{fnr}21{/fnr} prostředníkem mezi Bohem a lidmi,{fnr}22{/fnr} jednorozeným Synem, korunovaným slávou a ctí,{fnr}23{/fnr} Pánem slávy,{fnr}24{/fnr} majícím ve všem prvenství,{fnr}25{/fnr} dále králem spravedlnosti, králem pokoje,{fnr}26{/fnr} králem veškerenstva, majícím královskou moc neznající žádných hranic.{fnr}27{/fnr}

A nazývá ho ještě mnoha jinými takovými jmény, jež snad ani nelze pro množství vypočítat. Když si je všechna složíme jedno k_druhému, nad každým z_nich se zvlášť zamyslíme a uvědomíme si, co znamenají, pak získáme jakousi představu o_vznešenosti Kristova jména a z_jeho nevýslovné velikosti se nám přitom ukáže tolik, kolik jen je naše duše schopna pojmout.

Když tedy z_dobroty našeho Pána s_ním sdílíme to největší a nejbožštější jméno, první mezi všemi jmény, takže jsme ozdobeni jménem Kristovým a nazýváme se křesťané, je třeba, aby všechna označení, která toto jméno vysvětlují, se promítala také na nás, abychom jméno křesťanů nenosili neprávem, ale prokazovali je svým životem.

{fn:1}{r}2 Kor 13,3{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Gal 2,20{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Kor 1,24{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Ef 2,14{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Tim 6,16{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Kor 1,30{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Žid 4,14{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}1 Kor 5,7{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}1 Jan 2,2{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Žid 1,3{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Žid 1,2{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}1 Kor 10,3.4{/r}.{/fn} {fn:13}Srov. {r}1 Kor 3,11{/r}.{/fn} {fn:14}Srov. {r}Sk 4,11{/r}.{/fn} {fn:15}Srov. {r}Kol 1,15{/r}.{/fn} {fn:16}Srov. {r}Tit 2,13{/r}.{/fn} {fn:17}Srov. {r}Kol 1,18{/r}.{/fn} {fn:18}Srov. {r}Kol 1,15{/r}.{/fn} {fn:19}Srov. {r}1 Kor 15,20{/r}.{/fn} {fn:20}Srov. {r}Kol 1,18{/r}.{/fn} {fn:21}Srov. {r}Řím 8,29{/r}.{/fn} {fn:22}Srov. {r}1 Tim 2,5{/r}.{/fn} {fn:23}Srov. {r}Žid 2,7.9{/r}.{/fn} {fn:24}Srov. {r}1 Kor 2,8{/r}.{/fn} {fn:25}Srov. {r}Kol 1,18{/r}.{/fn} {fn:26}Srov. {r}Žid 7,2{/r}.{/fn} {fn:27}Srov. {r}1 Tim 6,15{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 5,12{/r}; {r:Žl}89 (88),16-17{/r}

Bože, ať se veselí všichni, kdo se k_tobě utíkají, ať jásají bez přestání; chraň je, ať se radují v_tobě, {*} kdo milují tvé jméno.

Chodí v_záři tvé tváře a v_tvém jménu jásají ustavičně, {*} kdo milují tvé jméno.

Z_první knihy Samuelovy

{r:1 Sam}17,57 – 18,9.20-30{/r}

Saulův hněv vůči Davidovi

{v}15,57{/v}Když se David po vítězství nad Filišťanem vrátil, uvedl ho Abner před Saula; Filišťanovu hlavu měl David v_ruce. {v}58{/v}Saul se ho otázal: „Čí syn jsi, mládenče?“ David odvětil: „Syn tvého služebníka Jesseho Betlémského.“

{v}18,1{/v}Když skončil rozhovor se Saulem, Jonatan přilnul celou duší k_Davidovi, zamiloval si ho jako sebe sama. {v}2{/v}Saul ho vzal onoho dne k_sobě a nedovolil mu vrátit se do otcovského domu. A {v}3{/v}Jonatan uzavřel s_Davidem smlouvu; miloval ho totiž jako sám sebe. {v}4{/v}Jonatan svlékl plášť, který měl na sobě, a dal jej Davidovi, též své odění i_s_mečem, lukem a opaskem. {v}5{/v}A David podnikal výpravy, a kamkoli ho Saul poslal, měl úspěch. Proto ho Saul ustanovil velitelem nad bojovníky. To se líbilo všemu lidu i_Saulovým služebníkům.

{v}6{/v}Když vojsko přitáhlo a David se vracel po zabití Filišťana, ze všech izraelských měst vycházely králi Saulovi na uvítanou ženy se zpěvem a tanci, s_bubínky, jásotem a cimbály. {v}7{/v}A ženy při tanci prozpěvovaly:

„Saul pobil své tisíce,

a David své desetitisíce.“

{v}8{/v}Saul se velmi rozhněval a bral tu věc ve zlém; řekl: „Davidovi dali desetitisíce, a mně dali tisíce! Schází mu už jen království!“ {v}9{/v}A od toho dne se Saul stále díval na Davida nevraživě.

{v}20{/v}Davida si však zamilovala Saulova dcera Michol. Oznámili to Saulovi a jemu se to zamlouvalo. {v}21{/v}Saul totiž řekl: „Dám mu ji, aby mu byla léčkou. A zasáhne ho ruka Filišťanů.“ Davidovi však Saul podruhé řekl: „Dnes se staneš mým zetěm.“ {v}22{/v}A Saul svým služebníkům přikázal: „Namluvte nenápadně Davidovi: Hle, král si tě oblíbil a všichni jeho služebníci tě milují. Nyní se můžeš stát královým zetěm.“ {v}23{/v}Saulovi služebníci to tedy Davidovi přednesli. David namítl: „Myslíte si, že je snadné stát se zetěm krále? Já jsem člověk chudý a nepatrný.“ {v}24{/v}Služebníci pak Saulovi oznámili: „David mluvil tak a tak.“ {v}25{/v}Saul poručil: „Řekněte Davidovi toto: Král nemá zájem o_věno, leč o_sto filišťanských předkožek. Nechť je vykonána pomsta nad královskými nepřáteli.“ Saul si myslel, že David padne Filišťanům do rukou.

{v}26{/v}Jeho služebníci oznámili tato slova Davidovi a Davidovi se zamlouvalo stát se královým zetěm. Ještě neuplynuly stanovené dny, {v}27{/v}když se David se svými muži vypravil a pobil mezi Filišťany dvě stě mužů. Jejich předkožky David přinesl; předali je v_plném počtu králi. Tak se stal královým zetěm.

Saul mu dal svou dceru Michol za ženu. {v}28{/v}Saul viděl a poznal, že Hospodin je s_Davidem, a jeho dcera Michol ho milovala. {v}29{/v}I_bál se Saul Davida ještě víc a byl po všechny dny Davidovým nepřítelem. {v}30{/v}A filišťanští velitelé táhli opět do pole. Ale kdykoli vytáhli, byl David úspěšnější než všichni Saulovi služebníci, takže jeho jméno bylo lidu velmi drahé.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žl 56 (55),2.4.14{/r}

Smiluj se nade mnou, Bože, neboť člověk po mně šlape, stále mě tísní bojem. {*} V_tebe budu doufat.

Tys vysvobodil můj život ze smrti, mé nohy z_pádu. {*} V_tebe budu doufat.

Z_traktátu „O_křesťanské dokonalosti“ od svatého Řehoře z_Nyssy, biskupa

(PG 46,283-286)

Celým životem hlásejme Krista

Jednání, řeč a smýšlení – to je trojí, v_čem se osvědčuje křesťanskost života. Na počátku všeho je jistě myšlenka; na druhém místě je slovo: následuje za myšlenkou a myšlenku vtištěnou do duše vyjevuje pomocí hlasu; a třetí pořadí po myšlence a slově zaujímá jednání, neboť uvádí ve skutek, co bylo zamýšleno. Kdykoli nás tedy v_běžném životě něco vede k_tomu, abychom jednali, mysleli nebo mluvili, je třeba dát se při každém slově, činu nebo úvaze důsledně vést Božími zásadami pravé víry, jejichž pomocí je Kristus poznáván a vyznáván; abychom nekonali ani nemluvili ani nemysleli nic, co by se rozcházelo s_jejich vznešenou důstojností.

Co má tedy dělat ten, jemuž se dostalo cti nosit slavné Kristovo jméno? Co jiného než ustavičně zpytovat své myšlenky, slova a činy, zda všechny směřují ke Kristu, anebo zda se spíše od Krista vzdalují? Takovéto správné rozlišování vlastních myšlenek, slov a činů se děje mnoha způsoby. Co je totiž konáno, myšleno nebo říkáno pod vlivem vášně, to nijak nesouzní s_Kristem, nýbrž naopak nese pečeť Božího Odpůrce. Ten špiní perlu duše vášněmi, jako by ji mazal blátem, a tak ničí její vzácný lesk.

Co je však prosté jakékoli poskvrny vášně, to směřuje k_původci vší vyrovnanosti a stálosti, a tím je Kristus. Kdo z_něho jako z_čistého, nezkaleného pramene čerpá myšlenky, je tak podoben svému vzoru, jako se voda vytrysklá z_pramene a nabraná do nádoby podobá vodě v_samém zřídle.

Je to jistě jedna a táž čistota, ta, která je v_Kristu, i_ta, kterou vidíme na tom, kdo se na jeho čistotě podílí. Avšak zatímco Kristus je sám její pramen, ten, kdo má na něm podíl, čerpá z_tohoto pramene a vnáší do života krásu Kristových myšlenek. To viditelné na člověku pak odpovídá tomu skrytému: smýšlení podle Krista vede k_dobře uspořádanému životu. A v_tom je po mém soudu dokonalost křesťanova života, že když neseme jméno odvozené od jména Kristova, ukazujeme své společenství s_ním v_mysli i_ve slovech i_ve způsobu života.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Kol 3,17{/r}; {r}Řím 14,7{/r}

Cokoli mluvíte nebo konáte, {*} všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše.

Žádný z_nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. {*} Všecko dělejte ve jménu Pána Ježíše.

Z_první knihy Samuelovy

{r:1 Sam}19,8-10{/r}; {r:1 Sam}20,1-17{/r}

Přátelství mezi Davidem a Jonatanem

{v}19,8{/v}Ale vypukla opět válka. David vytáhl do boje proti Filišťanům a připravil jim zdrcující porážku, že se před ním dali na útěk. {v}9{/v}Jenže zlý duch od Hospodina zase napadl Saula, když seděl ve svém domě. Měl kopí v_ruce a David hrál na citeru. {v}10{/v}Saul chtěl Davida přibodnout kopím ke stěně. Ten však před Saulem uskočil, takže Saul zabodl kopí do stěny. David té noci utekl a unikl.

{v}20,1{/v}David uprchl z_Naiotu v_Ramě a přišel si Jonatanovi postěžovat: „Co jsem provedl? Jaký je můj zločin? Jaký je můj hřích vůči tvému otci, že mi ukládá o_život?“ {v}2{/v}On mu odvětil: „Toho buď dalek! Nezemřeš. Vždyť můj otec neudělá ani to nejmenší, aniž se mi svěří. Proč by tohle můj otec přede mnou skrýval? Není tomu tak.“ {v}3{/v}David se ještě zapřisáhl a odporoval: „Tvůj otec určitě ví, že jsem získal tvou přízeň. Řekl: ‚Ať o_tom neví Jonatan, aby se netrápil.‘ Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, od smrti mě dělí jen krůček.“

{v}4{/v}Jonatan se tedy Davida otázal: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ {v}5{/v}David Jonatanovi řekl: „Hle, zítra je novoluní a já mám sedět s_králem u_jídla. Propusť mě a já se budu až do třetího dne navečer skrývat v_poli. {v}6{/v}Bude-li mě tvůj otec pohřešovat, řekneš: ‚David mě naléhavě prosil, aby si směl odběhnout do svého města Betléma; koná se tam výroční oběť pro celý rod.‘ {v}7{/v}Jestliže řekne: ‚Dobře‘, může být tvůj služebník klidný, jestliže však ho popadne vztek, věz, že se odhodlal k_nejhoršímu. {v}8{/v}Prokaž proto milosrdenství svému služebníku, neboť jsi vstoupil se svým služebníkem ve smlouvu před Hospodinem. Jestliže jsem spáchal nějaký zločin, usmrť mě ty sám. Proč bys mě teď vodil ke svému otci?“

{v}9{/v}Ale Jonatan odvětil: „Toho buď dalek! Dozvím-li se bezpečně, že se můj otec vůči tobě odhodlal k_nejhoršímu, neoznámím ti to snad?“ {v}10{/v}David se Jonatana otázal: „Kdo mi oznámí, když ti tvůj otec odpoví tvrdě?“

{v}11{/v}Jonatan Davida vybídl: „Pojď, vyjdeme na pole.“ Oba vyšli na pole. {v}12{/v}Tu řekl Jonatan Davidovi: „Při Hospodinu, Bohu Izraele! Když zítra či pozítří v_příhodnou dobu od svého otce vyzvím, že je to s_Davidem dobré, tedy k_tobě nikoho nepošlu a nebudu ti nic vzkazovat. {v}13{/v}Ať Hospodin ztrestá Jonatana, když ti nevzkážu, jestliže se můj otec vůči tobě rozhodne pro to nejhorší. Propustím tě a půjdeš v_pokoji. Hospodin buď s_tebou, jako byl s_mým otcem. {v}14{/v}Avšak i ty mi prokazuj Hospodinovo milosrdenství, pokud budu živ; a budu-li mrtev, {v}15{/v}nezpřetrhej svazky svého milosrdenství vůči mému domu nikdy, ani tenkrát, až Hospodin vyhladí Davidovy nepřátele z_povrchu země do posledního muže.“

{v}16{/v}I_uzavřel Jonatan s_Davidovým domem smlouvu: „Ať Hospodin volá Davidovy nepřátele k_odpovědnosti.“ {v}17{/v}Nadto zavázal Jonatan Davida přísahou při své lásce k_němu, neboť ho z_duše miloval.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Př 17,17{/r}; {r}1 Jan 4,7{/r}

Přítel miluje vždycky, {*} v_tísni ti bude bratrem.

Každý, kdo miluje, je zrozen z_Boha a poznává Boha. {*} V_tísni ti bude bratrem.

Z_traktátu „O_duchovním přátelství“ od blahoslaveného Elreda, opata v_Rievaulx

(Lib. 3: PL 195, 692-693)

Pravé, dokonalé a věčné přátelství

Vynikající mladík Jonatan nedbal na svůj královský původ, ani na to, že ho čeká královská budoucnost, a uzavřel smlouvu s_Davidem. Tím postavil v_přátelství na roveň pána a služebníka a před sebou dal přednost člověku, kterého jeho otec vyhnal, který se skrýval v_pustině, který byl odsouzen na smrt a měl být zavražděn. Sebe ponížil a jeho povýšil: Ty budeš králem, řekl, a já budu druhý po tobě.{fnr}1{/fnr}

Jak nádherný obraz opravdového přátelství, jak podivuhodná věc! Král zuřil na svého služebníka a celou zemi podněcoval proti němu, jako by byl uchvatitelem království. Kněze obviňuje ze zrady a pro pouhé podezření je vraždí. Pročesává lesy, prohledává údolí, hory a skály obkličuje ozbrojenou mocí. Všichni slibují, že budou mstiteli královy urážky. Jediný Jonatan, který mu spíš mohl závidět, se rozhodl postavit otci na odpor, dávat příteli zprávy, poskytnout mu radu v_takové tísni a dal přednost přátelství před královstvím. Ty budeš králem, řekl, a já budu druhý po tobě. A přitom mladíkův otec podněcoval jeho závist vůči příteli, trápil ho výčitkami, děsil hrozbami, že bude oloupen o_vládu, a připomínal mu, že přijde o_čest.

Ale ani když Saul vynesl nad Davidem rozsudek smrti, Jonatan přítele neopustil. Proč má David zemřít? Čím se provinil? Vlastní život nasadil, a když zabil Filišťana, radoval ses. Proč má tedy zemřít?{fnr}2{/fnr} Tato slova krále rozběsnila až k_nepříčetnosti, takže se pokusil kopím přibít Jonatana ke stěně a k_výhrůžkám připojil spílání. Ty, synu poběhlice, pravil, dobře vím, že ho miluješ k_hanbě své i_k_hanbě své nečisté matky.{fnr}3{/fnr} Pak ze sebe vychrlil všechen jed, aby potřísnil mladíkovo srdce. Připojil totiž slova budící ctižádost a rozněcující závist, zárodek žárlivosti a hořkosti. Dokud bude žít syn Jesseův, nebude tvé království pevné.{fnr}4{/fnr}

Na koho by nezapůsobila taková slova, kdo by se nezačal sžírat závistí? Čí láska, přízeň, přátelství by se tím nenarušilo, nezmenšilo nebo nebylo zapomenuto? Avšak tento mladík, který tak velice miloval, zachoval pravidla přátelství, byl pevný vůči hrozbám, trpělivý vůči spílání, kvůli přátelství pohrdl vládou, nemyslel na slávu, ale myslel na lásku. Ty budeš králem, pravil, a já budu druhý po tobě.

To je pravé, dokonalé, pevné a věčné přátelství. Takové nezničí žádná závist, ani nezmenší žádná podezíravost, ani nenaruší žádná ctižádost. Sebevíc zkoušeno nepovolí, sebevíc vystaveno útokům se nezhroutí. Tolikrát bičováno výčitkami zůstává nezlomné, tolikrát zraňováno bezprávím zůstává pevné. Jdi tedy, a stejně jednej i_ty.{fnr}5{/fnr}

{fn:1}{r}1 Sam 23,17{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Sam 19,5{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Sam 20,30{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Sam 20,31{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Lk 10,37{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Sir 6,14-15{/r}

Věrný přítel je mocná ochrana, {*} kdo ho najde, našel poklad.

Věrný přítel není k_zaplacení, nelze vyvážit jeho cenu. {*} Kdo ho najde, našel poklad.

Z_první knihy Samuelovy

{r:1 Sam}21,2-10{/r}; {r:1 Sam}22,1-5{/r}

Davidův útěk

{v}21,2{/v}I_přišel David do Nobu ke knězi Achimelechovi. Achimelech vyděšen vyšel Davidovi vstříc a otázal se ho: „Proč jsi sám? Není s_tebou nikdo?“ {v}3{/v}David knězi Achimelechovi odvětil: „Mám pověření od krále. Poručil mi: Nikdo ať nezví o_tom, k_čemu tě posílám a čím jsem tě pověřil. Družině jsem uložil, aby čekali na určeném místě. {v}4{/v}Nyní však mi dej, co máš po ruce, pět chlebů, či co se najde.“

{v}5{/v}Kněz Davidovi odpověděl takto: „Nemám po ruce obyčejný chléb, je tu jenom posvátný chléb. Jen jestli se družina vyvarovala styku se ženami.“ {v}6{/v}David odpověděl knězi ujištěním: „Jistě. Žen jsme se nedotkli ani včera ani předevčírem. Když jsem odcházel, byla těla členů družiny čistá, i_když šlo o_všední cestu. Tím spíše budou čistí tělem dnes.“ {v}7{/v}Kněz mu tedy dal posvátný chléb, protože tam jiný nebyl, totiž jenom chléb předkladný, který byl od Hospodinovy tváře odložen, aby tam byl položen čerstvý chléb v_den, kdy se starý odebíral.

{v}8{/v}V_onen den však tam byl jeden ze Saulových služebníků zdržující se před Hospodinem, jménem Doeg Edomský, nejpřednější ze Saulových pastýřů.

{v}9{/v}David se ještě tázal Achimelecha: „Nemáš zde po ruce nějaké kopí nebo meč? Nevzal jsem s_sebou svůj meč ani svou zbroj, protože králova záležitost byla neodkladná.“ {v}10{/v}Kněz řekl: „Je tu meč Filišťana Goliáše, kterého jsi zabil v_Terebintové dolině. Je zavinutý do pláště za efódem. Chceš-li si jej vzít, vezmi. Kromě něho tu žádný jiný není.“ David odvětil: „Není nad něj, dej mi jej.“

{v}22,1{/v}David odtud odešel a uchýlil se do jeskyně Odallamu. Když o_tom uslyšeli jeho bratři a celý dům jeho otce, sestoupili tam k_němu. {v}2{/v}Také se kolem něho shromáždili všichni utlačovaní, všichni stíhaní věřitelem a všichni, jejichž život byl plný hořkostí. Stal se jejich vůdcem. Bylo s_ním na čtyři sta mužů.

{v}3{/v}Odtud David odešel do Mispy Moabské. Moabskému králi řekl: „Ať tu prosím zůstanou můj otec a má matka s_vámi, dokud nezvím, jak se mnou Bůh naloží.“ {v}4{/v}Nechal je u_moabského krále a pobývali u_něho po všechny dny, pokud byl David ve skalní skrýši.

{v}5{/v}Prorok Gad pak řekl Davidovi: „Nezůstávej ve skalní skrýši. Odeber se do judské země.“ David šel, až přišel do lesa Haretu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Gal 5,18{/r}; {r:Gal}4,6{/r}; {r}Mk 2,25.26{/r}

Bůh nám poslal do srdce Ducha svého Syna. {*} Jestliže se necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.

Nikdy jste nečetli, co udělal David, když měl hlad? Jak vešel do Božího domu a jedl posvátné chleby. {*} Jestliže se necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.

Z_homilií svatého Řehoře z_Nyssy, biskupa

(Orat. 6 De beatitudinibus: PG 44,1263-1266)

Bůh je jako nepřístupná skála

To, co patrně zakoušejí ti, kdo se z_nějakého vysokého horského vrcholu dívají dolů na široširou vodní hladinu, přihodilo se i_mé mysli, když pohlédla z_výšin Pánova slova jako z_nějakého horského vrcholu do neproniknutelné hlubiny Božích myšlenek.

Na mnoha přímořských místech lze jistě vidět horu, která směrem k_moři vypadá, jako by jí bylo půl odříznuto, tak spadá přímo od vrcholu až do hlubin a při jejím vrcholu přečnívá nad hlubinu malý výběžek. Nu, a jako každý, kdo se z_takové vyhlídky v_tak veliké výšce podívá na moře, které leží v_hlubině pod ním, nejspíše dostane závrať, tak nyní jako by trpěla závratí i_moje duše, unešená do výšin následujících slov Páně: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.{fnr}1{/fnr}

Tento pohled slibuje Bůh těm, kdo očistili svá srdce. Avšak Boha nikdo nikdy neviděl,{fnr}2{/fnr} jak říká veliký Jan. A totéž dosvědčuje i_vznešený duch Pavlův, když říká: Nikdo z_lidí ho neviděl, ani uvidět nemůže.{fnr}3{/fnr} To je ona srázná, hladká a strmá skála, která neposkytuje myšlenkám žádnou oporu, na níž by mohly pevně stanout; také Mojžíš mezi svými zásadami prohlašuje, že Bůh je nepřístupný, takže naše mysl se k_němu nikterak nemůže přiblížit. Každá pomoc tu selže. Není totiž nikdo, jak Mojžíš říká, kdo by viděl Boha a zůstal naživu.{fnr}4{/fnr}

Vidět Boha však znamená věčný život! Avšak není možné, aby Boha bylo vidět – dosvědčují to sloupové víry – Jan, Pavel i_Mojžíš. Netočí se ti hlava z_hlubiny, která se při těch slovech otvírá? Je-li Bůh život, pak, kdo ho nevidí, nevidí život. Boha však vidět nelze, jak svědčí proroci a apoštolové, které Bůh poslal. V_co tedy může člověk vůbec ještě doufat?

Pán však ochabující naději pozvedá a dodává jí sílu. Stejně jako to učinil Petrovi: když byl v_nebezpečí, že zmizí v_hlubině, opět ho postavil na klidnou vodní hladinu, že se o_ni mohl při chůzi opřít.{fnr}5{/fnr}

Podá-li tedy i_nám Pán svou ruku a dá-li nám, kteří se ztrácíme v_hlubinách různých úvah, spočinout na docela jiném poznání, nebudeme se muset bát, neboť nás bude pevně držet Slovo a přímo nás povede za ruku. Vždyť blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha, jak praví Pán.

{fn:1}{r}Mt 5,8{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 1,18{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Tim 6,16{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Ex 33,20{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Mt 14,30-31{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Tim 6,16{/r}; {r}Žl 145 (144),3{/r}

Bůh přebývá v_nepřístupném světle. {*} Jemu patří čest a věčná moc.

Veliký je Hospodin a veškeré chvály hodný, jeho velikost je nevýstižná. {*} Jemu patří čest a věčná moc.

Z_první knihy Samuelovy

{r:1 Sam}25,14-24.28-39{/r}

David a Abigail

{v}25,14{/v}Jeden z_mládenců oznámil Nábalově ženě Abigaile: „Hle, David poslal z_pouště posly s_požehnáním pro našeho pána, ale on se na ně osopil. {v}15{/v}Ti muži se k_nám chovali velice dobře. Nebylo nám ubližováno a nic jsme nepohřešili po všechny dny, co jsme se s_nimi stýkali, když jsme byli na poli. {v}16{/v}Byli nám hradbou ve dne v_noci po všechny dny, co jsme byli s_nimi, když jsme pásli ovce. {v}17{/v}Teď uvaž a pohleď, co bys měla udělat. Vždyť se na našeho pána a celý jeho dům valí pohroma! A on je takový ničema, že se s_ním nedá mluvit.“

{v}18{/v}Abigail rychle vzala dvě stě chlebů, dva měchy vína, pět připravených ovcí, pět měr praženého zrní, sto sušených hroznů, dvě stě pletenců sušených fíků a naložila to na osly. {v}19{/v}Svým mládencům řekla: „Jděte napřed, já půjdu za vámi.“ Svému muži Nábalovi neoznámila nic. {v}20{/v}Když sjížděla na oslu dolů, kryta horou, tu proti ní sestupoval David se svými muži, takže na ně narazila. {v}21{/v}David si řekl: „Věru, nadarmo jsem střežil ve stepi všechno, co mu patřilo. Ze všeho, co má, nic nepohřešil. A přece se mi odplatil za dobro zlem. {v}22{/v}Ať mne Bůh potrestá, ušetřím-li ve všem, co má, do rána někoho z_mužského pohlaví.“

{v}23{/v}Jakmile Abigail uviděla Davida, rychle sesedla z_osla, padla před Davidem na tvář a poklonila se k_zemi. {v}24{/v}Padla mu k_nohám a zvolala: {v}28{/v}„Promiň své služebnici vinu. Vždyť Hospodin jistě zbuduje mému pánu trvalý dům. Můj pán vede boje Hospodinovy a po všechny tvé dny se na tobě nenašlo nic zlého. {v}29{/v}Kdyby někdo povstal, aby tě pronásledoval a ukládal ti o_život, ať je duše mého pána pojata do svazku živých u_Hospodina, tvého Boha. Ale duši tvých nepřátel ať vloží do praku a odmrští. {v}30{/v}Až Hospodin učiní mému pánu všechno to dobré, jež ti přislíbil, a pověří tě, abys byl vládcem nad Izraelem, {v}31{/v}nebudeš mít újmu ani výčitky, můj pane, že jsi prolil nevinnou krev a zjednal si sám právo. Až Hospodin prokáže mému pánu dobro, vzpomeň na svou služebnici.“

{v}32{/v}David Abigaile odvětil: „Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, že mi tě dnes poslal vstříc. {v}33{/v}A požehnán buď tvůj důvtip a požehnána ty sama, žes mě dnes zadržela, abych se nedopustil krveprolití a nezjednal si právo sám. {v}34{/v}Ale jakože je živ Hospodin, Bůh Izraele, který mi zabránil způsobit ti něco zlého, kdybys mi nebyla rychle vyšla vstříc, nezůstal by Nábalovi do jitřního úsvitu ani jediný mužského pohlaví.“ {v}35{/v}David od ní vzal, co mu přinesla, a řekl jí: „Pokojně jdi do svého domu. Hleď, vyslyšel jsem tě a beru na tebe ohled.“

{v}36{/v}Když Abigail přišla k_Nábalovi, měl právě ve svém domě hody jako nějaký král. Byl dobře naladěn, opilý až přespříliš. Proto mu až do jitřního úsvitu neoznámila ani to nejmenší. {v}37{/v}Ráno, když Nábal vystřízlivěl, oznámila mu jeho žena, co se událo. Tu ho ranila mrtvice a ztuhl jako kámen. {v}38{/v}Asi po deseti dnech Hospodin Nábala tvrdě zasáhl, takže zemřel.

{v}39{/v}Když David uslyšel, že Nábal zemřel, řekl: „Požehnán buď Hospodin, že rozhodl spor proti Nábalovi, jenž mě pohaněl, a že překazil svému služebníku zlý čin a že zlobu Nábalovu obrátil Hospodin na jeho hlavu.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Sam 25,32.33{/r}; {r}Mt 5,7{/r}

Požehnán buď Hospodin, Bůh Izraele, že mi tě dnes poslal vstříc. {*} Zadržela jsi mě dnes, abych se nedopustil krveprolití.

Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. {*} Zadržela jsi mě dnes, abych se nedopustil krveprolití.

Z_homilií svatého Řehoře z_Nyssy, biskupa

(Orat. 6 De beatitudinibus: PG 44,1266-1267)

Naděje, že uvidíme Boha

Toto zaslíbení je tak ohromné, že přesahuje všechnu míru blaženosti. Vždyť co by si kdo mohl přát nad takové dobro, když v_tom, kterého smí vidět, má všechno? Vidět znamená v_Písmu přece totéž co mít. Například: abys viděl štěstí Jeruzaléma{fnr}1{/fnr} znamená totéž jako „abys našel“. Nebo jinde ve slovech Nechť zmizí bezbožný, aby neviděl slávu Páně;{fnr}2{/fnr} tím neviděním míní prorok nemít na ní účast.

Kdo tedy vidí Boha, má skrze toto vidění všechno, co patří k_dobru: život bez konce, věčnou neporušitelnost, nesmrtelnou blaženost, království, které nekončí, ustavičnou radost, pravé světlo, oblažující hlas Ducha, nedostupnou slávu, neustálé plesání, prostě veškeré dobro.

Takové a tak veliké je tedy to, co se otvírá naší naději v_zaslíbení tohoto blahoslavenství. Slyšeli jsme však, že cestou k_onomu vidění je očištění srdce. Tu se mi zase honí hlavou myšlenka, zda snad čisté srdce nepatří mezi věci neproveditelné, které jsou nad lidské možnosti. Jestliže totiž jen v_čistotě srdce lze vidět Boha, ale ani Mojžíš, ani Pavel přitom Boha neviděli a tvrdí dokonce, že ho ani sami, ani nikdo jiný vidět nemůže, pak se zdá, že to, co nám Slovo zde v_blahoslavenství předkládá, je něco tak nemožného, že to nelze uskutečnit ani si představit.

Co je nám potom ale platné, že víme, jak lze Boha vidět, jestliže nemáme sílu a schopnost to uskutečnit? Vyjde to nastejno, jako by někdo jen řekl, že je blažené žít v_nebi, poněvadž je tam možné vidět to, co zde na světě k_vidění není. Kdyby ovšem ve své řeči ukázal na nějaký způsob, jak se do nebe dostat, mělo by již pro posluchače cenu vědět, že je blažené tam žít. Pokud však není cesta na nebesa volná, co je platné vědět o_nebeské blaženosti? Takové vědění přináší jedině zármutek nad tím, o_jak skvělé věci jsme připraveni, poněvadž jsou pro nás nedostupné. Což nás tedy Pán vybízí k_něčemu, co není v_našich možnostech? Což je jeho vznešené učení nad lidské síly?

Rozhodně nikoli. Od těch, kterým nedal křídla, přece nežádá, aby létali, ani nechce od těch, jimž dal schopnost žít na souši, aby žili pod vodou. Jestliže tedy ve všech ostatních případech zákon odpovídá možnostem těch, pro něž je určen, a nenutí je k_ničemu, čeho nejsou schopni, můžeme z_toho usoudit, že také to, co nám blahoslavenství ukazuje, je jistě v_našich silách, a nemusíme se tedy vzdávat naděje. Také soudíme, že ani Jan, ani Pavel, ani Mojžíš, ani nikdo jiný jim podobný nebyl připraven o_tu nadzemskou blaženost, která vyplývá z_vidění Boha; jistě ne ten, kdo řekl teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi předá spravedlivý soudce,{fnr}3{/fnr} ani ten, kdo ležel na Ježíšových prsou,{fnr}4{/fnr} ani ten, kdo slyšel Boží hlas říkat: poznal jsem tě ve všem všudy.{fnr}5{/fnr} Jestliže tedy nepochybujeme o_tom, že i_ti, kteří prohlašovali nazírání Boha za nemožné, jsou sami blažení, a blaženost přitom pramení z_vidění Boha, a Boha může vidět jenom ten, kdo má čisté srdce, pak určitě čistota srdce, pomocí níž se lze stát blaženým, není nedosažitelná!

Jak je ale možné dát za pravdu těm, kdo s_Pavlem hlásají, že patřit na Boha není v_naší moci, a zároveň tím nepopřít slovo Páně, které slibuje, že kdo má čisté srdce, uvidí Boha?

{fn:1}{r}Žl 128 (127),5{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Iz 26,10{/r}.{/fn} {fn:3}{r}2 Tim 4,8{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 21,20{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Ex 33,17{/r} (LXX).{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 42 (41),3{/r}; srov. {r}Job 19,27{/r}; {r}Žl 27 (26),13{/r}

Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: Kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář? {*} Hluboko do srdce vložil mi naději.

Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v_zemi živých. {*} Hluboko do srdce vložil mi naději.

Z_první knihy Samuelovy

{r:1 Sam}26,5-25{/r}

David se zachoval velkodušně vůči Saulovi

{v}26,5{/v}David se odebral na místo, kde se Saul utábořil. Uviděl místo, kde ležel Saul i_Abner, syn Nerův, velitel jeho vojska. Saul spal v_ležení a lid tábořil kolem něho. {v}6{/v}David vyzval Chetitu Achimelecha a Abišaje, syna Sarviova, bratra Joabova: „Kdo se mnou sestoupí k_Saulovi do tábora?“ Abišaj řekl: „Já s_tebou sestoupím.“

{v}7{/v}V_noci David a Abišaj přišli k_(Saulovu) mužstvu, a hle – Saul ležel a spal v_ohradě vozů, s_kopím zabodnutým do země u_své hlavy, Abner pak a lid spali kolem něho. {v}8{/v}Abišaj řekl Davidovi: „Dnes vydal Bůh tvého nepřítele do tvé ruky. Nuže dovol, abych ho přibodl jeho kopím k_zemi jedním bodnutím, druhého nebude třeba!“ {v}9{/v}David však Abišajovi odpověděl: „Nezabíjej ho! Kdo vztáhne beztrestně ruku na pomazaného od Hospodina?“ {v}10{/v}David dále řekl: „Jakože živ je Hospodin, jistě jej Hospodin zasáhne; buď nadejde jeho den, kdy zemře, anebo odejde do boje a bude smeten. {v}11{/v}Chraň mě však Hospodin, abych vztáhl ruku na Hospodinova pomazaného. Vezmi tady to kopí, které má v_hlavách, i_džbánek na vodu a odejděme.“ {v}12{/v}David vzal kopí a džbán vody od Saulovy hlavy a odešli. Nikdo je neviděl ani nezpozoroval a nikdo se neprobudil. Všichni spali, neboť na ně padl tvrdý spánek od Hospodina.

{v}13{/v}David přešel na protější stranu (údolí), zastavil se na vrcholu hory a zdaleka – byla to velká vzdálenost –_ {v}14{/v}volal na lid a na Abnera, syna Nerova: „Jestlipak odpovíš, Abnere?“ Abner se ozval: „Kdo jsi, že voláš na krále?“ {v}15{/v}David Abnerovi řekl: „Jsi přece muž. Kdo je ti v_Izraeli roven? Proč jsi nestřežil krále, svého pána? Někdo z_lidu přišel krále, tvého pána, odpravit. {v}16{/v}Nepočínal sis dobře. Jakože živ je Hospodin, jste syny smrti, protože jste nestřežili svého pána, Hospodinova pomazaného. Podívej se teď, kde je královo kopí a džbánek na vodu, který měl u_své hlavy!“

{v}17{/v}Saul poznal po hlase Davida. Otázal se: „Je to tvůj hlas, můj synu Davide?“ David řekl: „Je to můj hlas, králi, můj pane.“ {v}18{/v}Dále řekl: „Proč vlastně můj pán pronásleduje svého služebníka? Vždyť čeho jsem se dopustil? Co je na mně zlého? {v}19{/v}Nechť nyní král, můj pán, vyslechne slova svého služebníka. Jestli tě proti mně podněcuje Hospodin, nechť přijme vůni obětního daru. Jestli však lidé, ať jsou prokleti před Hospodinem. Vždyť mě dnes zapudili, abych se nemohl podílet na Hospodinově dědictví, jako by řekli: ‚Jdi sloužit jiným bohům.‘ {v}20{/v}Kéž má krev nevyteče na zem daleko od Hospodinovy tváře. Vždyť izraelský král vytáhl, aby hledal jedinou blechu, jako se honí po horách koroptev.“

{v}21{/v}Saul mu na to řekl: „Zhřešil jsem. Vrať se, můj synu Davide. Nic zlého ti už neudělám, protože sis dnes cenil mého života. Počínal jsem si jako pomatenec, převelice jsem chybil.“ {v}22{/v}David odpověděl: „Zde je kopí, králi! Ať sem přijde jeden ze služebníků a vezme ho. {v}23{/v}Hospodin odplatí každému podle jeho spravedlnosti a věrnosti; vždyť dnes tě vydal Hospodin do mé ruky, ale já jsem nechtěl vztáhnout ruku na pomazaného od Hospodina. {v}24{/v}Hle, jaký význam jsem dnes přikládal tvému životu, takový význam ať přikládá Hospodin životu mému. Kéž mě vysvobodí z_každé úzkosti!“

{v}25{/v}Saul Davidovi pravil: „Buď požehnán, můj synu Davide! Jistě mnoho vykonáš a dokážeš.“ David pak šel svou cestou a Saul se vrátil domů.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Sam 26,9.23{/r}

Kdo vztáhne beztrestně ruku na pomazaného od Hospodina? {*} Hospodin odplatí každému podle jeho spravedlnosti a věrnosti.

Vždyť dnes tě vydal Hospodin do mé ruky, ale já jsem nechtěl vztáhnout ruku na pomazaného od Hospodina. {*} Hospodin odplatí každému podle jeho spravedlnosti a věrnosti.

Z_homilií svatého Řehoře z_Nyssy, biskupa

(Orat. 6 De beatitudinibus: PG 44,1270-1271)

Boha lze najít v_lidském srdci

Tělesné zdraví je pro život člověka v_lidských očích zajisté něco dobrého. Šťasten však není ten, kdo všechno o_zdraví jen zná, ale ten, kdo zdravě opravdu žije. Jestliže by totiž někdo pěl ódy na zdraví, a přitom jedl škodlivý pokrm, ze kterého vznikají v_těle špatné šťávy a nemoci, k_čemu by mu bylo, že velebí zdraví, když ho sužují choroby? Podobně chápejme také to, o_čem jsme mluvili: Pán neříká, že je blažené něco o_Bohu vědět, ale Boha v_sobě mít. Říká přece: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.{fnr}1{/fnr} Nezdá se mi totiž, že by se zde slibovalo tomu, kdo má čisté oko duše, že uvidí Boha jako nějaký předmět, který má před sebou. Spíše se nám zde vznosným obratem předkládá totéž, co se na jiném místě vyjadřuje jasněji: Boží království je mezi vámi.{fnr}2{/fnr} Máme tak být poučeni, že kdo očistí své srdce od všeho stvoření a ode vší vášnivosti, uzří ve své vlastní kráse obraz Boží přirozenosti.

Zdá se mi tedy, že Slovo Boží chtělo ve své stručnosti vyslovit asi takovouto radu: Lidé, vy všichni, kdo nějak toužíte vidět to, co je opravdu dobré! Až uslyšíte, že Boží velebnost je vyvýšená až nad nebesa a že Boží slávu nelze poznat, Boží krásu vypovědět a Boží přirozenost pochopit, neupadejte v_zoufalství, jako byste nemohli uzřít to, po čem toužíte!

Jestliže totiž poctivým a svědomitým životem smyješ špínu, která se usadila na tvém srdci, zasvítíš Boží krásou. Když se železo, ještě před chvílí zčernalé a zašlé, zbaví brusem rzi, začne odrážet sluneční paprsky, leskne se a září. A právě tak nitro člověka, které Pán nazývá srdcem: odstraní-li se z_něho špína hříšného života, která jak rez zohyzdila jeho krásu, nabude opět původní podoby svého pravzoru, a člověk bude dobrý. Neboť co se dobru podobá, to dobré vskutku je.

Nuže, kdo se na sebe dívá, vidí v_sobě to, po čem touží. Proto blaze tomu, kdo má čisté srdce, poněvadž hledí-li na svou vlastní čistotu, vidí v_tomto obraze zároveň jeho pravzor. Ti, kdo se dívají, jak se slunce odráží v_zrcadle, neupírají sice oči k_vlastnímu nebi, a přece nevidí slunce v_odlesku zrcadla o_nic méně než ti, kdo hledí přímo na sluneční kotouč. Podobně i_vy, jako by Pán říkal: Jste sice slabí, abyste mohli vidět a nazírat nepřístupné Boží světlo, avšak vrátíte-li se ke kráse a půvabu Božího obrazu, který do vás byl od počátku otištěn, budete mít v_sobě samých, co hledáte.

Vždyť čistota, oproštěnost od hříchů a vášní a rozchod s_veškerým zlem jsou něčím božským. Jsou-li v_tvém srdci, je v_tobě zajisté Bůh. Když bude tvé nitro prosté každé špatnosti, když bude svobodné od vášní a hříchu a nedotčené žádnou poskvrnou, budeš blahoslavený a blažený, protože máš ostrý a jasný pohled, takže to, co uniká pohledu těch, kdo nejsou očištěni, ty pro svou čistotu vidíš. Oči tvé duše již nejsou zastřeny temnotou hmotných věcí a na čistém obzoru srdce se ti otvírá blažený výhled. A co vidíš? Čistotu, svatost, otevřenost, samé paprsky Boží přirozenosti, v_nichž lze vidět Boha.

{fn:1}{r}Mt 5,8{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Lk 17,21{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 14,6.9{/r}; {r:Jan}6,47{/r}

Ježíš řekl: Já jsem cesta, pravda a život. {*} Kdo vidí mne, vidí i_Otce.

Kdo ve mne věří, má život věčný. {*} Kdo vidí mne, vidí i_Otce.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky