MEZIDOBÍ

13. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Z_první knihy Samuelovy

{r:1 Sam}28,3-25{/r}

Saul u_věštkyně v_Endoru

{v}28,3{/v}Samuel zemřel a celý Izrael ho oplakával. Pochovali ho v_Ramě, jeho městě. Saul pak vymýtil ze země zaklínače a jasnovidce.

{v}4{/v}Filišťané se shromáždili, vtrhli do země a utábořili se v_Šunemu. Saul proto shromáždil celý Izrael a utábořil se v_pohoří Gelboe. {v}5{/v}Když Saul uviděl filišťanský tábor, strachy se celý roztřásl. {v}6{/v}I_doptával se Saul Hospodina, ale Hospodin mu neodpovídal ani skrze sny ani skrze urím ani skrze proroky.

{v}7{/v}Tu řekl Saul svým služebníkům: „Vyhledejte mi ženu, která vyvolává duchy zemřelých. Půjdu k_ní a dotážu se jí.“ Jeho služebníci mu řekli: „Taková žena, která vyvolává duchy zemřelých, je v_Endoru.“ {v}8{/v}Saul se přestrojil, vzal si jiné šaty a šel tam spolu se dvěma muži. Přišli k_té ženě v_noci a on jí řekl: „Věšti mi prostřednictvím ducha zemřelého. Přivolej mi, koho ti řeknu.“ {v}9{/v}Žena mu odpověděla: „Však ty víš, co udělal Saul, že vyhladil ze země zaklínače a jasnovidce. Proč mi strojíš léčku? Chceš mě vydat na smrt?“ {v}10{/v}Ale Saul se jí zapřisáhl při Hospodinu: „Jakože živ je Hospodin, žádný trest tě za to nestihne.“ {v}11{/v}Žena se ho zeptala: „Koho ti mám přivolat?“ Odvětil: „Přivolej mi Samuela.“

{v}12{/v}Když žena Samuela uviděla, hlasitě vykřikla a obrátila se na Saula: „Proč jsi mě obelstil? Vždyť ty jsi Saul!“ {v}13{/v}Ale král jí řekl: „Neboj se! Co vidíš?“ Žena Saulovi odvětila: „Vidím božský zjev, jak vystupuje ze země.“ {v}14{/v}Řekl jí: „Jak vypadá?“ Odpověděla: „Vystupuje starý muž, zahalený pláštěm.“ Saul poznal, že je to Samuel, sklonil se tváří až k_zemi a klaněl se.

{v}15{/v}Samuel se Saula otázal: „Proč rušíš můj klid? Proč jsi mě dal přivolat?“ Saul řekl: „Jsem ve velkých úzkostech. Bojují proti mně Filišťané a Bůh ode mne odstoupil. Vůbec mi neodpovídá ani prostřednictvím proroků ani skrze sny. Proto jsem zavolal tebe, abys mi oznámil, co mám dělat.“ {v}16{/v}Samuel odvětil: „Proč se ptáš mne, když Hospodin od tebe odstoupil a stal se tvým protivníkem? {v}17{/v}Hospodin učinil, co prohlásil skrze mne: Hospodin vytrhl království z_tvé ruky a dal je tvému bližnímu, Davidovi. {v}18{/v}Žes neuposlechl Hospodina a nestal se vykonavatelem jeho planoucího hněvu proti Amalekovi, za to ti dnes Hospodin udělá toto: {v}19{/v}Spolu s_tebou vydá Hospodin do rukou Filišťanů též Izraele. Zítra budeš ty i_tvoji synové u_mne. Také izraelský tábor vydá Hospodin do rukou Filišťanů.“

{v}20{/v}Saul se rázem skácel v_celé své délce k_zemi; tak velice se polekal Samuelových slov. Nebylo v_něm síly, protože nepojedl chleba celý den a celou noc. {v}21{/v}Žena přistoupila k_Saulovi a viděla, jak strašně se zhrozil. Řekla mu: „Hle, tvoje služebnice tě uposlechla. Dala jsem v_sázku svůj život. Poslechla jsem tě v_tom, cos mi poručil. {v}22{/v}Teď zase ty prosím poslechni svou služebnici. Předložím ti sousto chleba a pojíš, aby ses posílil, vždyť musíš pokračovat v_cestě.“ {v}23{/v}Ale on se zdráhal. Říkal: „Nebudu jíst.“ Jeho služebníci spolu s_tou ženou však na něho naléhali a on je uposlechl. Povstal ze země a posadil se na lože. {v}24{/v}Žena měla doma vykrmeného býčka. Rychle ho připravila k_hodu, nabrala mouky, zadělala a napekla nekvašených chlebů. {v}25{/v}Předložila to Saulovi i_jeho služebníkům a oni jedli. Pak se zvedli a odešli ještě té noci.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}1 Kron 10,14.13{/r}

Saul nedbal na Hospodinovo slovo a neplnil jeho příkaz. {*} Bůh přenesl jeho království na Davida.

Saul zemřel pro svou nevěrnost vůči Hospodinu, protože se dotazoval věštkyně a nedoufal v_Hospodina. {*} Bůh přenesl jeho království na Davida.

Z_homilií svatého papeže Pavla VI.

(Hom. Manilæ habita die 29 novembris 1970)

Hlásáme Krista až na konec světa

Běda mi, kdybych nehlásal evangelium!{fnr}1{/fnr} Neboť Kristus, on sám, mě právě k_tomu poslal. Já jsem apoštol, já jsem také svědek. Čím vzdálenější je cíl, čím obtížnější je úkol, tím mocněji na nás naléhá láska.{fnr}2{/fnr} Máme hlásat jeho jméno; Ježíš je Mesiáš, Syn Boha živého.{fnr}3{/fnr} On je ten, kdo nám zjevil neviditelného Boha, on je dříve zrozený než celé tvorstvo,{fnr}4{/fnr} všechno v_něm spočívá.{fnr}5{/fnr} On je učitel a vykupitel lidstva, pro nás se narodil, zemřel a vstal z_mrtvých.

On je středem dějin a středem vesmíru. On nás zná a miluje, je přítelem a průvodcem našeho života. Je mužem bolesti i_naděje. Právě on přijde znovu a bude nakonec naším soudcem, a jak doufáme, i_plností života a naší blažeností navěky.

Kéž bych o_něm nikdy nepřestal mluvit! Vždyť on je světlo a pravda, ano, cesta, pravda a život.{fnr}6{/fnr} On je chléb a pramen živé vody,{fnr}7{/fnr} neboť tiší náš hlad a naši žízeň. On je pastýř,{fnr}8{/fnr} vůdce, vzor, naše útěcha, náš bratr. Byl jako my, a víc než my malý, chudý, ponížený, vystavený strádání, utiskovaný a trpící. Kvůli nám mluvil a konal divy, kvůli nám založil nové království, kde chudí jsou blahoslavení, kde mír je obecným základem života, kde se dostává povýšení těm, kdo mají čisté srdce, a útěchy těm, kdo pláčou, kde ti, kdo hladovějí po spravedlnosti, docházejí nasycení,{fnr}9{/fnr} kde hříšníci mohou dosáhnout odpuštění a kde všichni lidé jsou bratři.

Ano, takový je Kristus Ježíš, ten, o_kterém jste už jistě slyšeli a kterému už většina z_vás jistě patří, protože jste křesťané. Vám, křesťané, tedy opakuji jeho jméno a i_všem ostatním je zvěstuji: Kristus Ježíš je začátek a konec, alfa a omega, král nového světa, tajemný a nejvyšší smysl lidských dějin a našeho osudu. On je prostředník{fnr}10{/fnr} a přímo most mezi zemí a nebem. On je v_nejhlubším smyslu Syn člověka, dokonaleji než všichni lidé, neboť je Syn Boží, věčný a nekonečný, a syn Marie, požehnané mezi všemi ženami,{fnr}11{/fnr} jeho matky podle těla a naší matky ze společenství s_Duchem tajemného těla.

Ježíš Kristus! Mějte na paměti: On to je, kterého vám hlásáme pro věčnost. A chceme, aby jeho jméno zaznívalo až do končin světa a po všechny věky věků.

{fn:1}Srov. {r}1 Kor 9,16{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}2 Kor 5,14{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 16,16{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Kol 1,15{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Kol 1,17{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Jan 14,6{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Jan 6,48{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Jan 10,11{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Mt 5,3-10{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}1 Tim 2,5{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Lk 1,42{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Tim 1,10{/r}; {r}Jan 1,16{/r}; {r}Kol 1,16-17{/r}

Náš spasitel Ježíš Kristus zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v_evangeliu. {*} Všichni jsme dostali z_jeho plnosti, a to milost za milostí.

Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho, on je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v_něm. {*} Všichni jsme dostali z_jeho plnosti, a to milost za milostí.

Z_první a z_druhé knihy Samuelovy

{r}1 Sam 31,1-4{/r}; {r}2 Sam 1,1-16{/r}

Saulova smrt

{v}31,1{/v}Filišťané bojovali proti Izraeli. Izraelští muži před Filišťany utíkali a padali pobiti v_pohoří Gelboe. {v}2{/v}Filišťané se pustili za Saulem a jeho syny. I_pobili Filišťané Saulovy syny Jonatana, Abinadaba a Malkíšuu.

{v}3{/v}Pak zesílil boj proti Saulovi. Objevili ho lukostřelci a těžce ho postřelili. {v}4{/v}Saul řekl svému zbrojnoši: „Vytas svůj meč a probodni mě jím, než přijdou ti neobřezanci, aby mě neprobodli oni a nezneuctili.“ Zbrojnoš však nechtěl, velmi se bál. Saul tedy uchopil meč a nalehl na něj.

{v}1,1{/v}Když se vrátil David od porážky Amalečanů, zůstal dva dny v_Siklagu. {v}2{/v}Třetího dne přišel člověk ze Saulova tábora; měl roztržené šaty a na hlavě prach. Když přišel k_Davidovi, padl tváří na zem a poklonil se. {v}3{/v}David mu řekl: „Odkud přicházíš?“ On mu odpověděl: „Zachránil jsem se z_izraelského tábora.“ {v}4{/v}David se ho zeptal: „Co se stalo? Prosím tě, pověz mi to!“ On odpověděl: „Lid utekl z_bitvy, mnoho lidu padlo, i_Saul i_jeho syn Jonatan jsou mrtví.“

{v}5{/v}David se zeptal mládence, který mu to oznámil: „Jak víš, že zemřel Saul a jeho syn Jonatan?“ {v}6{/v}Mládenec, který mu to oznámil, odvětil: „Náhodou jsem se ocitl v_pohoří Gelboe. A hle, Saul se opíral o_své kopí a vozy a jezdci už na něj dotírali. {v}7{/v}Ještě se obrátil, spatřil mě a zavolal na mě. Ozval jsem se: „Tu jsem.“ {v}8{/v}Zeptal se: „Kdo jsi?“ Odvětil jsem mu: „Jsem Amalečan.“ {v}9{/v}Vyzval mě: „Postav se ke mně a usmrť mě, neboť mě svírá smrtelná křeč, ale ještě je ve mně život.“ {v}10{/v}Postavil jsem se k_němu a usmrtil jsem ho. Poznal jsem, že po svém pádu stejně nebude živ. Sňal jsem mu z_hlavy královskou čelenku a z_paže náramek a přinesl jsem je sem svému pánu.“

{v}11{/v}David se chopil svých šatů a roztrhl je, a také všichni muži, kteří byli s_ním. {v}12{/v}Naříkali, plakali a postili se až do večera pro Saula, pro jeho syna Jonatana, pro Hospodinův lid a pro izraelský dům, protože padli mečem.

{v}13{/v}David se zeptal mládence, který mu to oznámil: „Odkud jsi?“ On řekl: „Jsem syn amaleckého přistěhovalce.“ {v}14{/v}David se na něj rozkřikl: „Jak to, že ses nebál vztáhnout ruku a zahubit Hospodinova pomazaného?“ {v}15{/v}David zavolal jednoho z_družiny a poručil: „Přistup a sraz ho!“ A on ho ubil k_smrti. {v}16{/v}David mu totiž řekl: „Krev, kterou jsi prolil, ať padne na tvou hlavu. Tvá ústa tě usvědčila, když jsi řekl: ‚Já jsem usmrtil Hospodinova pomazaného.‘“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}2 Sam 1,21.19{/r}

Hory v_Gelboe, rosa ani déšť ať na vás nesestoupí. {*} Tam padli izraelští hrdinové.

Izraeli, tvá sláva leží na tvých výšinách probodnuta. {*} Tam padli izraelští hrdinové.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Serm. 47,1.2.3.6, De ovibus: CCL 41,572-573.575-576)

On je náš Pán Bůh, a my jsme lid, který on vodí na pastvu

On je náš Pán Bůh, který nás stvořil. Ve slovech, která jsme zpívali, vyznáváme, že jsme Boží ovce. On je náš Bůh a my jsme lid, který pase, ovce vedené jeho rukou.{fnr}1{/fnr} Lidští pastýři si ovce, které mají, sami neučinili, ovce, které pasou, sami nestvořili. Ale náš Pán Bůh, právě protože je Bůh a Stvořitel, si ovce, které má a pase, sám učinil. A nikdo jiný mu ovce, které pase, nepořídil a ty, které si sám pořídil, nepase nikdo jiný.

Vyznali jsme tedy v_tomto zpěvu, že jsme jeho ovce, lid jeho pastvy, ovce, které on sám vodí. Nuže poslouchejme, co říká nám, svým ovcím. Předtím mluvil k_pastýřům,{fnr}2{/fnr} nyní mluví k_ovcím. Když mluvil k_pastýřům, naslouchali jsme jeho slovům s_úzkostí, vy s_klidem. Jak je tomu při jeho dnešních slovech? Snad obráceně? Můžeme my poslouchat s_klidem a vy s_chvějícím se srdcem? Nikoli. Především proto, že jsme pastýři: pastýř poslouchá s_chvějícím se srdcem nejen to, co se říká pastýřům, ale i_to, co se říká ovcím. Kdyby totiž to, co se říká ovcím, poslouchal s_klidem, příliš by se o_ovce nestaral. Již jsme vám, milovaní, řekli, že musíme mít na mysli dvě věci: za prvé, že jsme křesťané, za druhé, že jsme představení. Jako představení se počítáme mezi pastýře, jsme-li ovšem dobrými pastýři. Ale jako křesťané patříme spolu s_vámi mezi ovce. Ať tedy Pán mluví k_pastýřům nebo k_ovcím, musíme všemu naslouchat s_úzkostí a stálou starostí v_srdci.

Slyšme tedy, bratři, proč Pán kárá špatné ovce a co svým ovcím slibuje. Co se pak týká vás, moje ovce,{fnr}3{/fnr} říká. Předně bych vám chtěl říci, jaké je to štěstí patřit do Božího stáda. Kdo se nad tím zamyslí, bratři, musí se i_v_tomto bědném čase radovat. Komu totiž platí slova Izraelův pastýři,{fnr}4{/fnr} o_tom bylo také řečeno: Nebude dřímat a spát Izraelův strážce.{fnr}5{/fnr} On tedy nad námi bdí, když bdíme, a bdí nad námi, i_když spíme. Je-li tedy i_stádo svěřené člověku v_bezpečí, oč bezpečněji se musíme cítit my, když nás pase Bůh. A nejen proto, že nás pase, ale i_proto, že nás učinil.

Co se pak týká vás, moje ovce – tak praví Pán, Hospodin – budu soudit mezi ovcí a ovcí, mezi berany a kozly.{fnr}6{/fnr} Co dělají v_Božím stádu kozli? Kozli, kteří mají stanout po levici, jsou na týchž pastvinách a u_týchž pramenů jako ti, kteří mají stanout po pravici. Jsou napřed trpěni, ale budou odděleni. Zde se ovce cvičí v_trpělivosti, po vzoru trpělivosti Boží. Bůh je pak oddělí, a jedni půjdou na levici, druzí na pravici.

{fn:1}Srov. {r}Žl 95 (94),7.6{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ez 34,1-16{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Ez 34,17{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žl 80 (79),2{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Žl 121 (120),4{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Ez 34,17{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 10,27-28{/r}; {r}Ez 34,15{/r}

Moje ovce slyší můj hlas; já je znám a ony jdou za mnou. Já jim dávám věčný život. {*} Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z_rukou.

Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek. {*} Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z_rukou.

Z_druhé knihy Samuelovy

{r:2 Sam}2,1-11{/r}; {r:2 Sam}3,1-5{/r}

David pomazán v_Hebronu za krále Judska

{v}2,1{/v}Potom se David doptával Hospodina: „Mám se vypravit do některého judského města?“ Hospodin mu řekl: „Vyprav se.“ David se tázal: „Kam se mám vypravit?“ On řekl: „Do Hebronu.“ {v}2{/v}David se tam tedy vypravil i_se svými dvěma ženami, s_Achínoamou Jizreelskou a s_Abigailou, ženou po Nábalovi Karmelském. {v}3{/v}Také své muže, kteří byli s_ním, přivedl David i_s_jejich rodinami. Usadili se v_městech hebronských. {v}4{/v}I_přišli judští muži a pomazali tam Davida za krále nad domem judským.

{v}5{/v}Potom bylo Davidovi oznámeno: „Muži z_Jabeše v_Gileadu pochovali Saula.“ David poslal k_mužům v_Jabeši v_Gileadu posly se vzkazem: „Jste Hospodinovi požehnaní. Prokázali jste milosrdenství svému pánu Saulovi tím, že jste ho pochovali. {v}6{/v}Nechť nyní Hospodin prokáže milosrdenství a věrnost vám. I_já vám budu prokazovat dobro za to, co jste učinili. {v}7{/v}Teď jednejte rozhodně a buďte stateční. Váš pán Saul zemřel; avšak rovněž mne pomazal dům judský za krále nad sebou.“

{v}8{/v}Ale Abner, syn Nerův, velitel Saulova vojska, vzal Išbošeta, syna Saulova, a přivedl ho do Machanajimu. {v}9{/v}Ustanovil ho králem Gileadu, Ašúrců a Jizreelu i_nad Efrajimem, Benjamínem a celým Izraelem. {v}10{/v}Išbošetovi, synu Saulovu, bylo čtyřicet let, když začal nad Izraelem kralovat. Kraloval dva roky. Za Davidem stál pouze dům judský. {v}11{/v}David byl v_Hebronu králem nad domem judským celkem sedm let a šest měsíců.

{v}3,1{/v}Boj mezi domem Saulovým a Davidovým se protahoval, David se stále vzmáhal, zatímco dům Saulův stále upadal.

{v}2{/v}V_Hebronu se Davidovi narodili synové: Jeho prvorozený byl Amnon z_Achinoamy Jizreelské, {v}3{/v}jeho druhý syn byl Kileab z_Abigaily, ženy po Nábalovi Karmelském, třetí syn Absalom, syn Maaky, dcery gešúrského krále Talmaje, {v}4{/v}čtvrtý Adoniáš, syn Chagity, pátý Šefatjáš, syn Abitaly, {v}5{/v}a šestý Jitreám z_Davidovy manželky Egly. Ti se Davidovi narodili v_Hebronu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Gn 49,8.10{/r}

Judo, tvoji bratři tě budou chválit, {*} budou se ti klanět synové tvého otce.

Nebude odňato žezlo od Judy, vladařská hůl od jeho kolen, dokud nepřijde Vládce. {*} Budou se ti klanět synové tvého otce.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Serm. 47,12-14, De ovibus: CCL 41,582-584)

Kdybych se chtěl zalíbit lidem, nebyl bych služebník Kristův

To je naše chlouba: svědectví našeho svědomí.{fnr}1{/fnr} Jsou lidé, kteří lehkomyslně soudí, urážejí, našeptávají a reptají. Podezřívají z_toho, co neviděli, a předhazují dokonce to, z_čeho ani nemohou podezřívat. Co nám proti takovým lidem zbývá než svědectví našeho svědomí? Ale ani tam, bratři, kde bychom se mohli lidem líbit, nehledáme svoji slávu, ani nesmíme hledat svoji slávu, nýbrž jejich spásu. Musíme chodit po správné cestě, aby oni nebloudili, půjdou-li za námi. Ať nás napodobují, napodobujeme-li my Krista; ale nenapodobujeme-li ho, ať ho napodobují oni. Neboť on sám pase své stádo a je se všemi dobrými pastýři, protože ti všichni jsou v_něm.

Nejde nám tedy o_náš prospěch, chceme-li se líbit lidem, ale chceme se radovat z_lidí, a radujeme se, když se jim líbí, co je dobré, a to proto, že je jim to k_prospěchu, ne proto, že nám to dělá dobře. Je zřejmé, proti komu řekl apoštol: Kdybych chtěl být pěkný u_lidí, nebyl bych Kristovým služebníkem.{fnr}2{/fnr} A je také zřejmé, kvůli komu řekl: Vycházejte všem ve všem vstříc, jako i_já všem vycházím vstříc.{fnr}3{/fnr} Obojí je jasné a klidné, obojí čisté a nezkalené. Jen se klidně pas a pij, nezdupej pastvu a nezakal vodu.

Neboť i_od samého Pána Ježíše Krista, učitele apoštolů, jste jistě slyšeli: Tak ať vaše skutky svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v_nebesích.{fnr}4{/fnr} On vás přece tak učinil. My jsme lid, který pase, ovce, vedené jeho rukou.{fnr}5{/fnr} Jsi-li tedy dobrý, ať je pochválen ten, kdo tě dobrým učinil, a ne ty, který sám od sebe můžeš být jedině zlý. A jak bys mohl překrucovat pravdu, aby chválili tebe, když uděláš něco dobrého, a aby si stěžovali na Pána, když ty uděláš něco zlého? Ten, který řekl: Tak ať vaše skutky svítí lidem, řekl ovšem v_téže řeči také: Varujte se konat své spravedlivé skutky před lidmi.{fnr}6{/fnr} Takže stejně jako se ti zdálo, že si apoštol protiřečí, nacházíš totéž i_v_evangeliu. Kdybys však nečeřil hladinu svého srdce, poznal bys i_zde, že Písmo souhlasí, a také ty bys s_ním mohl žít v_pokoji.

Starejme se tedy, bratři, abychom nejen dobře žili, ale také dobře jednali před lidmi. Nejen abychom měli čisté svědomí, ale pokud to ve své slabosti a s_ohledem na lidskou křehkost dokážeme, dávejme dobrý pozor, abychom neudělali nic, co by mohlo tomu nejslabšímu z_bratří zavdat příčinu k_pohoršení. Jestliže sami spásáme svěží pastvu a pijeme čistou vodu, abychom nepošlapali svěží Boží louku a nezkalili čistou Boží vodu těm slabším ovcím, které se budou pást a pít po nás.

{fn:1}{r}2 Kor 1,12{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Gal 1,10{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Kor 10,33{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Mt 5,16{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Žl 95 (94),7{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Mt 6,1{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Flp 2,2.3-4{/r}; {r}1 Sol 5,14.15{/r}

Dovršte mou radost tím, že budete stejně smýšlet, že vás bude pojit jedna láska; z_pokory ať každý z_vás pokládá druhého za lepšího, než je sám. {*} Nikdo z_vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i_na prospěch druhých.

Ujímejte se slabých, buďte trpěliví vůči všem, usilujte vždycky o_dobro mezi sebou i_ke všem. {*} Nikdo z_vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i_na prospěch druhých.

Z_druhé knihy Samuelovy

{r:2 Sam}4,2 – 5,7{/r}

David vládne nad Izraelem; dobytí Jeruzaléma

{v}4,2{/v}Saulův syn měl dva muže, velitele houfů; jeden se jmenoval Baana a druhý Rechab. Byli to synové Rimona Beerotského z_Benjamínovců; Beerot se totiž také počítá k_Benjamínovi. {v}3{/v}Beeroťané však uprchli do Getaimu, kde pobývají jako přistěhovalci až dodnes.

{v}4{/v}Jonatan, syn Saulův, měl syna, který měl zchromené nohy. Bylo mu pět let, když z_Jizreelu došla zpráva o_Saulovi a Jonatanovi. Jeho chůva jej tehdy vzala a dala se na útěk. Při útěku tak pospíchala, že upadl; proto kulhal. Jmenoval se Mefibošet.

{v}5{/v}Synové Rimona Beerotského, Rechab a Baana, přišli za denního horka do Išbošetova domu. Ten ležel za poledne na lůžku, {v}6{/v}zatímco vrátná domu při čištění pšenice usnula. Zasadili mu ránu pod žebra; potom Rechab a jeho bratr Baana unikli. {v}7{/v}Když totiž vešli do domu, on ležel na svém lehátku ve své ložnici. Ubili ho k_smrti a uřízli mu hlavu; vzali ji a šli celou noc pustinou.

{v}8{/v}Išbošetovu hlavu donesli Davidovi do Hebronu. Řekli králi: „Tu je hlava Išbošeta, syna tvého nepřítele Saula, který ti ukládal o_život. Hospodin dopřál králi, mému pánu, dnešního dne pomstu nad Saulem i_nad jeho potomstvem.“ {v}9{/v}David odpověděl Rechabovi a jeho bratru Baanovi, synům Rimona Beerotského, slovy: „Jakože živ je Hospodin, který vykoupil můj život ze všeho soužení, {v}10{/v}toho, který mi oznámil: ‚Hle, Saul je mrtev‘, a pokládal se za zvěstovatele radosti, toho jsem v_Siklagu zajal a popravil. To jsem mu dal za tu zvěst. {v}11{/v}Jakpak když svévolníci zavraždí spravedlivého v_jeho domě a na jeho lůžku? To bych vás teď neměl volat k_odpovědnosti za jeho krev? To bych vás neměl vymýtit ze země?“ {v}12{/v}David přikázal družině, aby je popravili. Usekli jim ruce i_nohy a pověsili je u_rybníka v_Hebronu. Hlavu Išbošetovu vzali a pohřbili v_Abnerově hrobě v_Hebronu.

{v}5,1{/v}Všechny izraelské kmeny přišly k_Davidovi do Hebronu a řekly: „Hle, jsme tvá kost a tvoje maso. {v}2{/v}Již dávno, když byl Saul králem nad námi, řídil jsi všechny záležitosti Izraele a Hospodin ti řekl: Ty budeš pást můj izraelský lid, ty budeš vládcem nad Izraelem.“ {v}3{/v}Přišli tedy všichni přední mužové izraelští ke králi do Hebronu a král David s_nimi v_Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem, oni pak pomazali Davida za krále nad Izraelem. {v}4{/v}Davidovi bylo třicet let, když se stal králem; a kraloval čtyřicet let. {v}5{/v}V_Hebronu kraloval nad Judou sedm let a šest měsíců; v_Jeruzalémě kraloval třiatřicet let nad celým Izraelem i_nad Judou.

{v}6{/v}Král se svými muži pak vytáhl k_Jeruzalému proti Jebuzitům, obyvatelům té země. Ti řekli Davidovi: „Nevejdeš sem, slepí a kulhaví tě zaženou!“ To znamenalo: David sem nevstoupí. {v}7{/v}David však dobyl tvrze Siónu – a to je město Davidovo.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žl 2,2.6.1{/r}

Pozdvihují se pozemští králové a vladaři se spolu umlouvají proti Hospodinu a jeho Pomazanému. {*} Já jsem ustanovil svého krále na Siónu, na své svaté hoře.

Proč se pohané bouří, proč národy strojí marné plány? {*} Já jsem ustanovil svého krále na Siónu, na své svaté hoře.

Z_knihy „Cesta k_dokonalosti“ od svaté Terezie od Ježíše, panny

(Cap. 30,1-5: Œuvres complètes, Desclée De Brouwer, Paris, 1964, 467-468)

Přijď království tvé

Každý člověk, ať je jakkoliv hloupý a nerozumný, když chce o_něco požádat nějakého váženého a ctihodného muže, nejdříve rozvažuje a v_duchu si připravuje, jakým způsobem ho osloví, aby mu to bylo vhod a nevyvolal u_něho odpor nebo mu nezpůsobil potíže. Dále pak musí zvážit, co vlastně od něho bude žádat, k_čemu potřebuje to, oč prosí, zvláště je-li to něco mimořádného a velkého. Ostatně náš dobrý Ježíš nás sám učí, jak máme prosit. Právě toho je podle mého soudu zvlášť třeba si všimnout. Nemohl jsi, Pane, všecko shrnout do jediné věty a říci: Otče, dej nám vše, co je pro nás dobré a přiměřené? Zdálo by se totiž, že není třeba nic víc říkat, zvláště jde-li o_toho, který všechno tak dobře a dokonale zná.

Jistě by to stačilo, Moudrosti věčná, pokud jde o_tebe a tvého nebeského Otce, a ty ses také k_němu tak modlil v_zahradě Getsemanské. Tam jsi mu vyjevil své přání i_svůj strach, ale přitom ses zcela podřídil jeho vůli. Ale ty víš, můj Pane, že my nejsme tak odevzdaní do Otcovy vůle, jakos byl ty. A proto bylo třeba, abychom my prosili o_každou jednotlivou věc zvlášť, abychom přitom i_sami u_sebe rozvažovali, zda je to, oč žádáme, pro nás dobré a prospěšné, a abychom o_to přestali prosit, vidíme-li, že to pro nás není dobré. Jsme totiž takového založení, že nedostaneme-li právě to, oč prosíme, nestojíme o_to, co nám Bůh chce dát. Je to důsledek toho, že máme svobodnou vůli. A i_kdyby to bylo pro nás daleko nejlepší, nikdy nemáme pocit, že jsme štědře obdarováváni, dokud se nám hned přímo na dlaň, že to tak musím říci, nevyplácejí peníze hotově.

A tak nás dobrý Ježíš přímo učí slova, kterými máme prosit o_příchod jeho velkého království: Posvěť se jméno tvé, přijď království tvé.{fnr}1{/fnr} Jen prosím zvažte nesmírnou moudrost našeho Učitele. Snažím se to domyslet a je opravdu správné dobře pochopit, oč vlastně žádáme, když prosíme o_příchod Kristova království. Vznešený král totiž viděl, že nejsme schopni posvětit nebo oslavit svaté jméno věčného Otce, protože naše vlastní schopnosti jsou malé a příliš omezené, než abychom to dělali, jak náleží, ledaže by on sám se svou vznešeností nám v_tom nějak jinak nepomohl, totiž tím, že nám už tady dává své království. A tak náš dobrý Ježíš spojil a sjednotil obě tyto věci dohromady. Mělo by nám tedy být jasné, oč žádáme a jak moc záleží na tom, abychom o_to prosili náležitě a vroucně a vynaložili všechno, co můžeme, abychom se dárci zalíbili a dostáli všemu, co od nás požaduje. Proto vám chci na tomto místě říci a vysvětlit, co si já sama o_této věci myslím.

V_čem tedy podle mého mínění spočívá nejvyšší dobro v_nebeském království, když nechám stranou velké množství jiných věcí? V_tom, že tam už člověk nepřikládá žádnou cenu ničemu pozemskému a světskému, dále že se raduje zvlášť z_toho, že se všichni radují, a že cítí ustavičný vnitřní pokoj a nezměrné štěstí, protože jeho duše vidí, jak úplně všichni smrtelníci velebí a chválí Boha a dobrořečí jeho svatému jménu, že už nikdo z_lidí Boha neuráží hříchem, ale že ho všichni milují, a dokonce že se sama tato duše nezabývá ničím jiným než láskou, protože když Boha poznala, nemůže ho nemilovat.

A tak bychom ho měli milovat i_na tomto světě, i_když ne s_takovou dokonalostí a stejně bytostně; ale kdybychom ho lépe znali, jistě bychom ho milovali mnohem hlouběji a dokonaleji, než jak ho milujeme nyní.

{fn:1}{r}Mt 6,9-10{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Umí svým dětem dávat dobré dary, ale žádá od nás, abychom prosili, hledali a tloukli. {*} Dostaneme tím více, čím větší bude naše víra, pevnější naděje a vroucnější touha.

Zde platí spíše vzdechy než slova, spíše pláč než mluvení. {*} Dostaneme tím více, čím větší bude naše víra, pevnější naděje a vroucnější touha.

Z_druhé knihy Samuelovy

{r:2 Sam}6,1-23{/r}

Archa úmluvy přenesena do Jeruzaléma

{v}6,1{/v}David se znovu se všemi vybranými muži z_Izraele, se třiceti tisíci, {v}2{/v}a s_veškerým lidem, který byl s_ním, vydal na cestu z_Baalímu Judova, aby odtud přivezli Boží archu, při níž se vzývá Jméno, jméno Hospodina zástupů, trůnícího nad ní na cherubech. {v}3{/v}Vezli Boží archu na novém povozu. {v}4{/v}Vyzvedli ji z_Abinadabova domu na pahorku. Oza a Ahio, Abinadabovi synové, povoz doprovázeli. Oza šel při Boží arše, Ahio před archou. {v}5{/v}David a všechen izraelský dům tančili ze všech sil před Hospodinem za doprovodu zpěvů, citer, harf, bubínků, chřestítek a cymbálů.

{v}6{/v}Když přišli k_Nachonovu humnu, napřáhl Oza ruku k_Boží arše a zachytil ji, protože spřežení vybočilo z_cesty. {v}7{/v}Hospodin vzplanul proti Ozovi hněvem. Bůh ho tam pro neúctu zabil a on tam při Boží arše zemřel. {v}8{/v}Davida se hluboce dotklo, že se Hospodin obořil na Ozu, a proto nazval to místo Perez-Oza (to je Ozovo zbořenisko); jmenuje se tak dodnes. {v}9{/v}V_onen den pojala Davida bázeň před Hospodinem. Řekl: „Jak by mohla Hospodinova archa vejít ke mně?“ {v}10{/v}Proto David nechtěl přenést Hospodinovu archu k_sobě do Města Davidova. David ji dal tedy dopravit do domu Obed-edoma Gatského. {v}11{/v}V_domě Obed-edoma Gatského zůstala Hospodinova archa tři měsíce. Hospodin Obed-edomovi i_celému jeho domu žehnal.

{v}12{/v}Potom králi Davidovi oznámili, že Hospodin pro Boží archu žehná Obed-edomovu domu i_všemu, co mu patří. David dal Boží archu odnést za jásotu z_domu Obed-edoma vzhůru do Davidova města. {v}13{/v}Když ušli nosiči archy šest kroků, obětoval býka a tučné tele. {v}14{/v}A David, opásán lněným efodem, tančil ze všech sil před Hospodinem. {v}15{/v}Takto David a celý dům nesli Hospodinovu archu za jásotu a za zvuku trub. {v}16{/v}Když Hospodinova archa vstupovala do Města Davidova, Michol, dcera Saulova, se právě dívala z_okna. Viděla krále Davida, jak se točí a vyskakuje před Hospodinem, a v_srdci jím pohrdla.

{v}17{/v}Přinesli tedy Hospodinovu archu a položili ji na její místo doprostřed stánku, který pro ni David zřídil. Potom David přinesl před Hospodinem celopaly a pokojné oběti. {v}18{/v}Když David skončil s_obětováním celopalů a pokojných obětí, požehnal lid ve jménu Hospodina zástupů. {v}19{/v}Pak podělil všechen lid, celé množství Izraele, muže i_ženy, každému dal chlebovou placku, koláč z_datlí a koláč z_hrozinek. Potom všechen lid odešel do svého domova.

{v}20{/v}David se vrátil, aby požehnal svému domu. Tu Michol, dcera Saulova, vyšla Davidovi vstříc se slovy; „Jak se dnes proslavil izraelský král! Před očima otrokyň svých služebníků se dnes odhaloval jako nějaký blázen.“ {v}21{/v}David Michol odvětil: „Před Hospodinem, který mě vyvolil místo tvého otce a místo celého jeho domu a ustanovil mě vládcem Hospodinova lidu, Izraele, před Hospodinem jsem tak dováděl. {v}22{/v}I_když budu ještě víc zlehčován než teď a budu docela maličký i_ve vlastních očích, budu vážen právě u_těch otrokyň, o_nichž jsi mluvila.“ {v}23{/v}A Michol, dcera Saulova, neměla děti až do dne své smrti.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žl 132 (131),13{/r}; {r:Žl}24 (23),7{/r}

Hospodin si vyvolil Sión, přál si ho mít za své sídlo. {*} Ať vejde král slávy.

Zdvihněte, brány, své klenby, zvyšte se, prastaré vchody, {*} ať vejde král slávy.

Z_homilie svatého Jeronýma, kněze, k_nově pokřtěným

(In psalmum 41 ad neophytos: CCL 78,542-544)

Půjdu k_podivuhodnému stánku

Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne má duše po tobě, Bože.{fnr}1{/fnr} Jako ty laně dychtí po bystré vodě, tak i_naše laňky, to jest ti, kteří opustili Egypt tohoto světa a ve vodách svého křtu usmrtili faraona a zahubili celé vojsko; ďábel je mrtev a pokřtění dychtí po pramenech jeho církve, po Otci, Synu a Duchu Svatém.

O_Otci se jako o_prameni píše v_Jeremiášovi: Mne, pramen živé vody, opustili a kopali si cisterny, cisterny rozpukané, které nemohou udržet vodu.{fnr}2{/fnr}

A o_Synu na jiném místě čteme: Opustili pramen moudrosti.{fnr}3{/fnr}

A o_Duchu Svatém: Kdo se napije vody, kterou mu dám já, ... stane se v_něm pramenem vody tryskající do věčného života.{fnr}4{/fnr} Tento výrok snadno pochopíme, protože sám evangelista říká, že tu Spasitel mluvil o_Duchu Svatém.{fnr}5{/fnr} Tím je naprosto zřejmě dokázáno, že trojím pramenem církve je tajemství Trojice.

Po tom dychtí duše věřícího, po tom dychtí duše pokřtěného, a proto říká: Má duše žízní po Bohu, živém prameni.{fnr}6{/fnr} Nechtěla Boha prostě jen vidět, ale přímo hořela touhou po něm a žíznila po něm neuhasitelnou žízní. Před přijetím křtu si katechumeni mezi sebou říkali: Kdy už smím přijít a ukázat se před Boží tváří?{fnr}7{/fnr} A hle, oč usilovali, se jim splnilo. Přišli a stanuli před Boží tváří, přistoupili k_oltáři a octli se tváří v_tvář tajemství Spasitele.

Byli připojeni ke Kristovu tělu, byli znovuzrozeni v_životodárném prameni, a proto mohou s_důvěrou říkat: Půjdu k_podivuhodnému stánku, k_Božímu domu.{fnr}8{/fnr} Božím domem je církev, ona je tím podivuhodným stánkem, je příbytkem radosti a chvály, hlasem oslavujících.{fnr}9{/fnr}

Nuže vy, kteří jste se nyní oblékli v_Krista,{fnr}10{/fnr} pojďte za mnou podle mých pokynů, nechte se z_víru tohoto světa vylovit Božím slovem jako rybky udicí, a řekněte: U_nás je všechno podstatně jinak. Neboť ryby vytažené z_moře hynou, ale nás apoštolové vytáhli z_moře tohoto světa a ulovili, abychom se z_mrtvých stali živými. Když jsme byli ve světě, náš pohled se ztrácel v_hlubinách a život jsme trávili v_bahně. Ale jakmile jsme byli vytaženi z_vln, začali jsme vidět slunce, začali jsme se dívat na pravé světlo. A zaplavila nás nesmírná radost, takže říkáme své duši: Doufej v_Boha, vždyť zase ho budu chválit, svého spasitele a svého Boha.{fnr}11{/fnr}

{fn:1}{r}Žl 42 (41),2{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jer 2,13{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Bar 3,12{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 4,14{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 7,39{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žl 42 (41),3{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:7}Tamtéž.{/fn} {fn:8}{r}Žl 42 (41),5{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:9}Tamtéž.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Gal 3,27{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Žl 42 (41),6{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 27 (26),4{/r}

Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: {*} abych směl přebývat v_Hospodinově domě po všechny dny svého života.

Abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám. {*} Abych směl přebývat v_Hospodinově domě po všechny dny svého života.

Z_druhé knihy Samuelovy

{r:2 Sam}7,1-25{/r}

Nátanovo mesiánské proroctví

{v}7,1{/v}Když se usadil král (David) ve svém paláci a Hospodin mu popřál pokoj od všech okolních nepřátel, {v}2{/v}pravil král proroku Nátanovi: „Podívej se, já bydlím v_domě z_cedrů, zatímco Boží archa přebývá uprostřed stanových pláten.“ {v}3{/v}Nátan odpověděl králi: „Jdi a splň všechny záměry, které máš v_srdci, vždyť Hospodin je s_tebou!“

{v}4{/v}Ale v_oné noci ozvalo se Hospodinovo slovo k_Nátanovi: {v}5{/v}„Jdi a řekni mému služebníku Davidovi: Tak praví Hospodin: Ty mi chceš vystavět dům, kde bych bydlel? {v}6{/v}Vždyť jsem nebydlel v_domě ode dne, kdy jsem vyvedl izraelské syny z_Egypta, až do dneška; putoval jsem ve stanovém příbytku. {v}7{/v}Kdekoli jsem chodil s_izraelskými syny, zmínil jsem se snad slovem některému z_izraelských soudců, jimž jsem přikázal pást můj izraelský lid: Proč jste mi nevystavěli dům z_cedrů?

{v}8{/v}A nyní řekni mému služebníku Davidovi toto: Tak praví Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal z_pastviny od ovcí, abys byl vládcem nad mým izraelským lidem, {v}9{/v}a byl jsem s_tebou ve všem, cos podnikal; vyhubil jsem před tebou všechny tvé nepřátele. Zjednal jsem ti veliké jméno, jaké mají ti největší na zemi. {v}10{/v}Určím svému izraelskému lidu místo, zasadím ho tam a bude tam bydlet. Nebude se už děsit a lidé oddaní zločinu se neodváží ho sužovat jako dříve, {v}11{/v}v_dobách, kdy jsem ustanovil nad svým izraelským lidem soudce. Popřeji mu pokoj ode všech jeho nepřátel. Hospodin ti oznamuje, že vystaví dům tobě. {v}12{/v}Až se naplní tvé dny a uložíš se ke svým otcům, vzbudím po tobě potomstvo, které vzejde z_tvých útrob, a upevním jeho království. {v}13{/v}Postaví dům mému jménu a já upevním jeho královský trůn navěky. {v}14{/v}Já mu budu otcem a on mi bude synem; dopustí-li se nepravosti, budu ho bít stejnou metlou, jakou (biji) ostatní lidi, ranami, jako jiné smrtelníky; {v}15{/v}svou přízeň však mu neodejmu, jako jsem (ji) odňal Saulovi, kterého jsem odstranil od své tváře. {v}16{/v}Proto tvůj dům a tvé království potrvá přede mnou navěky, tvůj trůn bude pevný navždy.“

{v}17{/v}Nátan mluvil k_Davidovi podle všech těchto slov a podle tohoto vidění.

{v}18{/v}Když promluvil Nátan k_Davidovi, král vešel do stánku a před Hospodinem mluvil toto: {v}19{/v}„Kdo jsem já, Pane, Hospodine, a co je můj dům, žes mě přivedl až sem? To se ti však zdálo ještě málo, Pane, Hospodine, a proto jsi své sliby rozšířil i_na dům svého služebníka do daleké budoucnosti a dáváš to poznat člověku, Pane, Hospodine! {v}20{/v}O_čem by ještě mohl David k_tobě promluvit? Pane, Hospodine, ty znáš svého služebníka. {v}21{/v}Pro své slovo a podle svého srdce jsi učinil celou tuto velikou věc a dal o_ní vědět svému služebníku. {v}22{/v}Vždyť jsi tak veliký, Hospodine, Bože. Není žádného jako ty, není Boha kromě tebe, podle toho všeho, co jsme na vlastní uši slyšeli. {v}23{/v}Kdo je jako tvůj lid, jako Izrael, jediný národ na zemi, jejž si Bůh přišel vykoupit za (svůj) lid, a tak si učinil jméno! Vykonal jsi pro něj veliké a hrozné věci, pro svou zemi, před svým lidem, který sis vykoupil z_Egypta, z_národů, z_jeho bohů. {v}24{/v}Ustanovil jsi pro sebe svůj lid, Izraele, jako svůj lid navěky, a ty, Hospodine, stal ses jeho Bohem. {v}25{/v}A nyní, Hospodine, Bože, splň slib, který jsi dal svému služebníku a jeho domu navěky, a jednej podle toho, co jsi řekl.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Lk 1,30-33{/r}; {r}Žl 132 (131),11{/r}

Anděl řekl Marii: Hle, počneš a porodíš syna, Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida. {*} Bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky.

Přísahal Hospodin Davidovi s_věrností, kterou neporuší: Potomka z_tvého rodu dosadím na tvůj trůn. {*} Bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky.

Z_knihy „O_předurčení svatých“ od svatého Augustina, biskupa

(Cap. 15,30-31; PL 44,981-983)

Ježíš Kristus pocházel z_pokolení Davidova

Nejkrásnějším příkladem předurčení a milosti je sám Spasitel, prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.{fnr}1{/fnr} Jaké předchozí zásluhy, ať ze skutků či z_víry, si mohla získat lidská přirozenost, která v_něm je, že se tímto prostředníkem stal? Ať někdo odpoví, čím si onen člověk zasloužil, aby ho Slovo, které je od věčnosti s_Otcem, přijalo v_jednotu osoby jako jednorozeného Syna Božího? Předcházelo tomu z_jeho strany vůbec nějaké dobro? Co předtím dělal, v_co věřil, o_co prosil, aby ho to přivedlo k_této nevýslovné slávě? Právě Slovo, které tohoto člověka učinilo a přijalo, způsobilo, že od chvíle, kdy začal být, začal být zároveň jediným Synem Božím.

Kéž se nám tedy v_Kristu, naší Hlavě, ukáže sám pramen milosti, z_něhož se rozlévá milost do všech jeho údů, do každého podle míry, jakou je schopen pojmout. Každý člověk, který začne věřit, se stává křesťanem právě tou milostí, kterou se onen člověk od počátku stal Kristem; každý člověk se znovu rodí z_téhož Ducha, z_něhož se narodil Kristus, a týž Duch, který v_nás působí odpuštění hříchů, způsobil, že on žádný hřích neměl. A Bůh předem věděl, že to tak učiní. To je tedy ono předurčení svatých, nejjasněji zářící v_tom, který je Svatý svatých. Kdo by je mohl popírat, rozumí-li správně slovům Pravdy? Vždyť jsme právě poznali, že i_sám Pán slávy, jakožto člověk učiněný Synem Božím, byl předurčen.

Předurčen byl tedy Ježíš, a to tak, že ten, který měl být podle těla synem Davidovým, měl být zároveň podle Ducha posvěcení pravým a mocným Synem Božím,{fnr}2{/fnr} protože se narodil z_Ducha Svatého a z_Panny Marie. To je to jedinečné a nevýslovně uskutečněné přijetí člověka Božím Slovem, že se pravdivě a ve vlastním smyslu může nazývat zároveň Synem Božím i_synem člověka. Synem člověka, protože ten, kdo byl přijat, je člověk, a Synem Božím, protože ten, kdo ho přijal, je jednorozený Bůh; jinak bychom museli věřit ne v_trojici, ale ve čtveřici.

Předurčeno bylo i_toto veliké povznesení lidské přirozenosti, tak vznešené a závratně vysoké, že výš už se vůbec povznést nemůže. Stejně jako se samo božství už nemohlo pro nás pokořit hlouběji, než když přijalo lidskou přirozenost se vší tělesnou slabostí až po smrt na kříži.{fnr}3{/fnr} Takže jako byl ten jeden předurčen, aby byl naší Hlavou, tak jsme my všichni předurčeni, abychom byli jeho údy. Zde ať zmlknou lidské zásluhy, ty přece zahynuly skrze Adama, a ať zavládne Boží milost, ta, která vládne skrze Ježíše Krista, našeho Pána, jediného Božího Syna a jednoho Pána. A jen ten, kdo by v_naší Hlavě nalezl nějaké zásluhy, které předcházely onomu jedinečnému zrození, může i_v_nás, jeho údech, pátrat po nějakých zásluhách, které by předcházely znovuzrození každého z_nás.

{fn:1}{r}1 Tim 2,5{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Řím 1,4{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Flp 2,8{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Gal 4,4-5{/r}; {r}Ef 2,4{/r}; {r}Řím 8,3{/r}

Když se naplnil čas, Bůh poslal svého Syna, narozeného ze ženy, podrobeného Zákonu, {*} aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu.

Bůh nás miloval svou velikou láskou, poslal svého Syna, a on vzal na sebe tělo, jako mají hříšní lidé. {*} Aby vykoupil lidi, kteří podléhali Zákonu.

Z_druhé knihy Samuelovy

{r:2 Sam}11,1-17.26-27{/r}

Davidův hřích

{v}11,1{/v}Na jaře příštího roku, v_době, kdy králové táhnou do pole, David vyslal Joaba a s_ním své bojovníky a celého Izraele. Zpustošili území Ammonitů a oblehli Rabbat. David však zůstal v_Jeruzalémě.

{v}2{/v}Jednou k_večeru vstal David ze svého lůžka a procházel se na střeše královského domu. Tu spatřil ze střechy ženu, která se koupala; žena byla na pohled velmi hezká. {v}3{/v}David poslal vyptat se na ženu. Řekli mu: „Vždyť je to Batšeba, dcera Eliamova, manželka Chetity Uriáše.“ {v}4{/v}David poslal posly, aby ji přivedli, a když k_němu vešla, spal s_ní. {v}5{/v}Žena počala a dala to Davidovi vědět: „Počala jsem.“

{v}6{/v}David pak poslal k_Joabovi: „Pošli ke mně Chetitu Uriáše.“ A Joab poslal Uriáše k_Davidovi. {v}7{/v}Když Uriáš k_němu přišel, tázal se ho, daří-li se dobře Joabovi a mužstvu a jak pokračuje válka. {v}8{/v}Potom řekl David Uriášovi: „Zajdi do svého domu a umyj si nohy.“ Když Uriáš vyšel z_královského paláce, poslali za ním k_uctění královské jídlo. {v}9{/v}Uriáš však se uložil u_vchodu do královského paláce se služebníky svého pána a do svého domu nezašel. David dostal zprávu: „Uriáš do svého domu nezašel.“

{v}10{/v}Když oznámili Davidovi, že Uriáš do svého domu nezašel, otázal se David Uriáše: „Což jsi nepřišel z_cesty? Proč jsi tedy nezašel do svého domu?“ {v}11{/v}Uriáš Davidovi odvětil: „Archa, Izrael i_Juda sídlí v_stanech, můj pán Joab i_služebníci mého pána táboří v_poli. A já bych měl vstoupit do svého domu, jíst a pít a spát se svou ženou? Jakože jsi živ, jakože živa je tvá duše, něčeho takového se nedopustím!“ {v}12{/v}David Uriášovi řekl: „Pobuď tu ještě dnes, zítra tě propustím.“ Uriáš tedy zůstal v_Jeruzalémě toho dne i_nazítří. {v}13{/v}David ho pozval, aby s_ním jedl a pil, a opil ho. On však večer vyšel a ulehl na svém loži se služebníky svého pána. Do svého domu nezašel.

{v}14{/v}Druhého dne napsal David Joabovi list a poslal ho po Uriášovi. {v}15{/v}V_listě psal takto: „Postavte Uriáše dopředu do nejprudšího boje. Potom od něho ustupte, aby byl ubit a zemřel.“ {v}16{/v}Když tedy Joab obhlédl město, postavil Uriáše na místo, kde zpozoroval, že jsou udatní protivníci. {v}17{/v}Když mužové z_města udělali výpad, zaútočili na Joaba, a v_mužstvu byli padlí, i_mezi Davidovými bojovníky, a smrt našel i_Chetita Uriáš.

{v}26{/v}Když Uriášova žena uslyšela, že její muž Uriáš je mrtev, naříkala nad svým manželem. {v}27{/v}Jakmile však smutek pominul, David pro ni poslal, přijal ji do svého domu a ona se stala jeho ženou. Porodila mu pak syna. Ale v_očích Hospodinových bylo zlé, co David spáchal.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}2 Sam 12,9{/r}; {r}Ex 20,2.13.14{/r}

Chetitu Uriáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku. {*} Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, co je v_jeho očích zlé?

Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě vyvedl z_egyptské země. Nezabiješ, nezcizoložíš. {*} Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem a dopustil ses toho, co je v_jeho očích zlé?

Z_„Katechezí“ svatého Cyrila Jeruzalémského, biskupa

(Cat. 1,2-3.5-6: PG 33,371.375-378)

Vyznej se v_tomto příhodném čase

Je-li zde někdo, kdo je otrokem hříchu, ať se připraví ke znovuzrození pro svobodu Božích dětí skrze víru. Ať odloží to nejhorší otroctví, otroctví hříchů, a přijme nejvýš blaženou službu Páně; jedině tak bude uznán hodným obdržet dědictvím nebeské království. Vyznáním ze sebe svlékněte starého člověka, který hyne klamnými vášněmi, abyste oblékli nového člověka, který se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele.{fnr}1{/fnr} Vírou si získejte závdavek Ducha Svatého,{fnr}2{/fnr} abyste mohli být přijati do věčných příbytků.{fnr}3{/fnr} Přistupte k_svátosti, která vám vtiskne tajemné znamení, aby vás Pán dobře poznal. Máte být připojeni k_svatému a duchovnímu Kristovu stádu, abyste jednou stáli po jeho pravici a dostali jako dědictví život, který vám byl připraven.

Ti, kdo ovšem zůstávají pokryti chlupatou kůží povážlivých hříchů, ti budou stát po jeho levici, protože nepřistoupili k_Boží milosti, která se nabízí skrze Krista v_koupeli znovuzrození. Nemluvím tu o_znovuzrození tělesném, ale o_novém zrození duchovním. Tělu dávají život viditelní rodiče, duše se znovu rodí vírou. Neboť Duch vane, kam chce.{fnr}4{/fnr} A tak budeš-li toho hoden, jen když bude shledáno, že na tvém svědomí nelpí žádná nečistota pokrytectví, uslyšíš: Správně, služebníku dobrý a věrný.{fnr}5{/fnr}

Jestliže se někdo z_přítomných domnívá, že může pokoušet Boží milost,{fnr}6{/fnr} klame sám sebe a nezná její moc. Duši upřímnou a prostou přetvářky měj, člověče, před tím, který zkoumá srdce i_ledví.{fnr}7{/fnr}

Vezdejší čas je čas vyznání. Vyznej, co jsi spáchal, slovem i_skutkem, v_noci i_ve dne. Vyznej se v_tomto příhodném čase a přijmi v_tomto dni spásy{fnr}8{/fnr} nebeský poklad.

Vyčisti nádobu svého srdce, aby mohla pojmout více milostí. Neboť odpuštění hříchů je stejnou měrou dáno všem, ale společenství Svatého Ducha se dostává každému podle jeho víry.{fnr}9{/fnr} Jestliže se budeš namáhat málo, málo také dostaneš; ale budeš-li pracovat hodně, hojná bude i_odměna. Sám pro sebe běžíš, mysli na to, co ti prospěje.

Máš-li něco proti někomu, odpusť. Sám přistupuješ ke křtu, abys obdržel odpuštění hříchů, i_ty musíš odpustit tomu, kdo zhřešil proti tobě.{fnr}10{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Ef 4,22-24{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}2 Kor 5,5{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Lk 16,9{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 3,8{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mt 25,21{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Sk 5,9{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Žl 7,10{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}2 Kor 6,2{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Řím 12,3{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Mt 6,14.15{/r}; {r:Mt}18,21-35{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Př 28,13{/r}; {r}1 Jan 1,9{/r}

Kdo tají své zločiny, nemá zdar; {*} kdo je vyzná a opustí, dojde smilování.

Když uznáme, že se dopouštíme hříchů, Bůh nám hříchy odpustí, protože věrně plní, co slíbil, a protože je spravedlivý. {*} Kdo je vyzná a opustí, dojde smilování.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky