MEZIDOBÍ

14. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Z_druhé knihy Samuelovy

{r:2 Sam}12,1-25{/r}

Davidovo pokání

{v}12,1{/v}Hospodin poslal k_Davidovi proroka Nátana. Když k_němu přišel, řekl mu: „V_jednom městě byli dva muži, jeden bohatý a druhý chudý. {v}2{/v}Boháč měl velký počet bravu a skotu, {v}3{/v}a chudák neměl vůbec nic, jen jednu ovečku, kterou si koupil. Tu choval a ona rostla u_něho spolu s_jeho dětmi. Jedla z_jeho skývy a pila z_jeho misky a spávala v_jeho klíně; byla mu jako dcera. {v}4{/v}Přišla pak návštěva k_boháči. Bylo mu líto vzít ze svých ovcí a ze svého skotu a připravit pohoštění pocestnému, který k_němu přišel, proto vzal ovečku toho chudáka a připravil ji muži, který k_němu přišel.“ {v}5{/v}David vzplanul velkým hněvem proti tomu člověku a řekl Nátanovi: „Jako že je živ Hospodin, člověk, který to udělal, zasluhuje smrt! {v}6{/v}Ovci nahradí čtyřnásobně za to, že se dopustil takové věci a neměl slitování.“

{v}7{/v}Nátan řekl Davidovi: „Ty jsi ten muž! Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem a já jsem tě vysvobodil ze Saulovy ruky. {v}8{/v}Dal jsem ti dům tvého pána i_jeho ženy, dal jsem ti dům Izraele a Judy. Kdyby to bylo málo, cokoli jiného bych ti přidal. {v}9{/v}Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem, že jsi učinil, co je zlé v_jeho očích? Chetitu Uriáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku, zabil jsi ho mečem Ammonových synů. {v}10{/v}Proto se již nikdy nevzdálí meč od tvého domu za to, že jsi pohrdl Hospodinem, když jsi vzal manželku Chetity Uriáše, a udělals ji svou ženou. {v}11{/v}Tak praví Hospodin: Hle, dám povstat neštěstí proti tobě z_tvého vlastního domu: před tvýma očima vezmu tvé ženy a dám je tvému příbuznému a on bude spát s_tvými manželkami před očima tohoto slunce. {v}12{/v}Tys jednal skrytě, já však udělám tuto věc před celým Izraelem a na slunci!“

{v}13{/v}David řekl Nátanovi: „Zhřešil jsem proti Hospodinu!“ Nátan Davidovi odpověděl: „I_Hospodin ti odpouští hřích, nezemřeš; {v}14{/v}svým jednáním jsi však urazil Hospodina, proto syn, který se ti narodil, musí zemřít!“ {v}15{/v}Nátan se pak vrátil domů.

Hospodin tedy ranil dítě, které Uriášova manželka porodila Davidovi, {v}16{/v}a těžce onemocnělo. David se obrátil k_Bohu kvůli chlapečkovi a přísně se postil, šel a trávil noci leže na zemi. {v}17{/v}Dvořané jeho domu dělali vše možné, aby ho pohnuli vstát ze země, on však nechtěl a nejedl s_nimi.

{v}18{/v}Sedmého dne dítě zemřelo. Davidovi služebníci se mu báli oznámit, že dítě zemřelo. Říkali: „Když dítě bylo ještě naživu, domlouvali jsme mu, ale neuposlechl nás. Jak bychom mu teď mohli říci: ‚Dítě zemřelo?‘ Provedl by něco zlého.“ {v}19{/v}Když David viděl, že si jeho služebníci šeptají, porozuměl, že dítě zemřelo. David se tedy svých služebníků zeptal: „Dítě zemřelo?“ Odvětili: „Zemřelo.“

{v}20{/v}A David vstal ze země, umyl se, pomazal se, převlékl si oděv, vešel do Hospodinova domu a klaněl se. Pak vstoupil do svého domu a požádal, aby mu předložili chléb, a jedl. {v}21{/v}Jeho služebníci mu pravili: „Jak můžeš takto jednat? Dokud dítě bylo naživu, postil ses a plakal. Jakmile dítě zemřelo, vstaneš a jíš chléb.“ {v}22{/v}Odvětil: „Dokud dítě ještě žilo, postil jsem se a plakal, neboť jsem si říkal: Kdoví, zda se Hospodin nade mnou neslituje a zda dítě nezůstane naživu. {v}23{/v}Teď zemřelo. Proč bych se měl postit? Což je mohu ještě přivést zpět? Já půjdu k_němu, ale ono se ke mně nevrátí.“

{v}24{/v}Pak David potěšil svou ženu Batšebu, vešel k_ní a spal s_ní. I_porodila syna a on mu dal jméno Šalomoun. Toho si Hospodin zamiloval {v}25{/v}a ohlásil skrze proroka Nátana, že ho mají pojmenovat Jedidjáš (to je Hospodinův miláček) kvůli Hospodinu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Modl. Manasse 9.10.12; {r}Žl 51 (50),5.6{/r}

Mých hříchů je větší množství než písku v_moři, pro velikost své viny nejsem hoden pohlédnout k_nebi. {*} Vzbudil jsem tvůj hněv a spáchal jsem, co je před tebou zlé.

Já svou nepravost uznávám, můj hřích je stále přede mnou, proti tobě jsem se prohřešil. {*} Vzbudil jsem tvůj hněv a spáchal jsem, co je před tebou zlé.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Serm. 19,2-3: CCL 41,252-254)

Zkroušený duch, to je oběť Bohu

Uznávám svou nepravost,{fnr}1{/fnr} říká David. Já svůj hřích připouštím, ty jej odpouštěj. Nikdy se nemůžeme domnívat, že žijeme dobře a že jsme bez hříchu. Chválou našeho života by mělo být, že prosíme o_odpuštění. Ale nešťastní lidé bez naděje si svých hříchů nevšímají, zato jsou zvědaví na hříchy jiných. Nehledají, co by mohli napravit, ale co by mohli roztrhat. A protože sami pro sebe nemají omluvu, jsou vždycky ochotni obvinit druhého. Ne tak David, ten nám dal příklad, jak se modlit a činit zadost Bohu. Říká: Neboť já svou nepravost uznávám a můj hřích je stále přede mnou.{fnr}2{/fnr} Nezaměřuje se na hříchy druhých, ale sám sebe volá před svůj soud, nemazlí se se sebou, ale jde do sebe a proniká až do hlubin srdce. Nešetří se, a proto není drzost, že prosí, aby byl ušetřen.

Chceš se smířit s_Bohem? Nauč se, co máš udělat sám se sebou, aby se Bůh s_tebou smířil. Všimni si, co stojí v_témže žalmu. Čte se tam: Kdybys chtěl oběti, přinesl bych ti je; tobě však na zápalných obětech nezáleží.{fnr}3{/fnr} Zůstaneš tedy bez obětí? Nebudeš obětovat nic? Žádnou obětí nehodláš usmířit Boha? Co jsi říkal? Kdybys chtěl oběti, přinesl bych ti je; tobě však na zápalných obětech nezáleží. Čti dál, poslouchej a mluv: Zkroušený duch, to je oběť Bohu; srdcem zkroušeným a pokorným, Bože, nepohrdneš.{fnr}4{/fnr} Cos chtěl obětovat, jsi musel zavrhnout, ale přišels na to, co bys obětovat mohl. Jako tvoji praotcové jsi přiváděl k_oběti dobytek, říkalo se tomu zápalná oběť. Kdybys chtěl oběti, přinesl bych ti je. Jenže ty je nechceš, a přece bys nějakou oběť chtěl.

Na zápalných obětech ti nezáleží, říká David. Nezáleží-li ti na zápalných obětech, že bych ti nemohl obětovat vůbec nic? Kdepak. Zkroušený duch, to je oběť Bohu; srdcem zkroušeným a pokorným, Bože, nepohrdneš. Máš tedy co obětovat. Nemusíš obhlížet stáda a vypravovat lodi do dalekých zemí pro kadidlo a vonná koření. Hledej ve svém srdci, co by bylo Bohu milé. Je nutné srdce zkrušit. Bojíš se, že by ve zkroušenosti zahynulo? Máš tam přece: Stvoř mi čisté srdce, Bože.{fnr}5{/fnr} Nuže, má-li být čisté srdce stvořeno, musí být nečisté zkrušeno.

Když hřešíme, měli bychom se ošklivit sobě samým, protože Bohu se hříchy oškliví. A protože bez hříchu nejsme, buďme Bohu podobni aspoň v_tom, že se nám nebude líbit totéž co jemu. Aspoň zčásti se spojíš s_vůlí Boží, když se ti na sobě samém nelíbí to, co nenávidí ten, který tě učinil.

{fn:1}{r}Žl 51 (50),5{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 51 (50),18{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 51 (50),19{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Žl 51 (50),12{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 51 (50),12{/r}

Mé hříchy mě zasáhly jako šípy, ale dřív než se mé rány rozbolaví, {*} uzdrav mě lékem lítosti, Pane, můj Bože.

Stvoř mi čisté srdce, Bože, obnov ve mně ducha vytrvalosti. {*} Uzdrav mě lékem lítosti, Pane, můj Bože.

Z_druhé knihy Samuelovy

{r:2 Sam}15,7-14.24-30{/r}; {r:2 Sam}16,5-13{/r}

Absalomova vzpoura a Davidův útěk

{v}15,7{/v}V_těch dnech řekl Absalom králi: „Dovol mi jít do Hebronu splnit slib, který jsem učinil Hospodinu. {v}8{/v}Tvůj služebník totiž, když bydlel v_syrském Gesuru, učinil takovýto slib: Dá-li Hospodin, abych se vrátil do Jeruzaléma, budu sloužit Hospodinu.“ {v}9{/v}Král mu řekl: „Jdi v_pokoji!“ A on hned odešel do Hebronu.

{v}10{/v}Absalom poslal do všech izraelských kmenů zvědy s_rozkazem: „Jakmile uslyšíte polnici, provolejte: Absalom se stal v_Hebronu králem!“ {v}11{/v}S_Absalomem šlo z_Jeruzaléma dvě stě mužů. Byli pozváni, šli bezelstně, nic netušili. {v}12{/v}Absalom též poslal pro Achitofela Gilonského, Davidova rádce z_jeho města Gilo, zatímco připravoval obětní hody. Spiknutí nabývalo síly a s_Absalomem šlo stále více lidu.

{v}13{/v}K_Davidovi přišel posel a řekl: „Srdce izraelských mužů jde za Absalomem.“ {v}14{/v}David pravil všem svým služebníkům, kteří s_ním byli v_Jeruzalémě: „Utečme pryč, jinak před Absalomem neunikneme; rychle odejděme, aby si nepospíšil a nedostihl nás, nezasáhl nás neštěstím a nevyhubil město ostřím meče.“

{v}24{/v}A hle, i_Sadok a všichni Levité s_ním nesli archu Boží úmluvy. Postavili Boží archu a Abjatar obětoval, až úplně všechen lid z_města přešel. {v}25{/v}Potom král Sadokovi nařídil: „Dones Boží archu zpět do města. Naleznu-li u_Hospodina milost a on mě přivede zpět, dá mi spatřit ji i_svůj příbytek. {v}26{/v}Řekne-li: ‚Nelíbíš se mi‘, ať se mnou naloží, jak uzná za dobré.“ {v}27{/v}Dále král knězi Sadokovi řekl: „Ty jsi přece vidoucí. Vrať se pokojně do města i_se svým synem Achimaasem a s_Jonatanem, synem Abjatarovým; oba vaši synové ať jdou s_vámi. {v}28{/v}Hleďte, já se budu zdržovat u_brodu v_pustině, dokud mi od vás nepřijde nějaká zpráva.“ {v}29{/v}Sadok a Abjatar donesli tedy Boží archu zpět do Jeruzaléma a zůstali tam.

{v}30{/v}David pak stoupal po srázu Olivové hory, stoupal a stále plakal, hlavu měl zahalenou a šel bos. I_všechen zbrojný lid, který byl s_ním, měl hlavu zahalenou a vystupoval s_pláčem.

{v}16,5{/v}Když král David přišel do Bachurim – hle, vyšel odtamtud muž ze Saulova příbuzenstva. Jmenoval se Šimej, syn Gerův. Jak se blížil, stále zlořečil {v}6{/v}a házel kamení na Davida a na všechny jeho služebníky, ačkoli po jeho pravici i_levici šel všechen zbrojný lid a všichni význační bojovníci. {v}7{/v}A tak volal Šimej, když zlořečil: „Pryč, pryč, krvežíznivče a ničemo! {v}8{/v}Hospodin dal na tebe dopadnout všechnu krev Saulova domu, poněvadž jsi uchvátil království místo něho. Nyní dal Hospodin království do ruky tvého syna Absaloma. Hle, dostal ses do zaslouženého neštěstí, poněvadž jsi krvežíznivec!“

{v}9{/v}Tu řekl králi Abišaj, syn Serujin: „Proč má tento mrtvý pes zlořečit mému pánu, králi? Půjdu a srazím mu hlavu!“ {v}10{/v}Král však řekl: „Nestarejte se o_mě, synové Serujini! Jestliže zlořečí a jestliže mu Hospodin poručil: Zlořeč Davidovi! – kdo smí říci: Proč to děláš?“ {v}11{/v}David pak řekl Abišajovi a všem svým služebníkům: „Hle, můj syn, který vyšel z_mých útrob, usiluje o_můj život, tím spíše Benjamínovec! Nechte ho zlořečit, jestliže mu to Hospodin poručil. {v}12{/v}Snad Hospodin shlédne na mé soužení a splatí mi dobrem za kletbu tohoto dne.“ {v}13{/v}A David se svými muži pokračoval v_cestě. A Šimej se ubíral podle něho po svahu hory, šel a zlořečil a házel po něm kamení a metal prach.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žl 41 (40),10{/r}; {r}Mk 14,18{/r}

Ten, který jídal u_mého stolu, strojil mi úklady. {*} Můj přítel, jemuž jsem důvěřoval.

Jeden z_vás mě zradí, ten, který se mnou jí. {*} Můj přítel, jemuž jsem důvěřoval.

Z_listu svatého Klementa I., papeže, Korinťanům

(Nn 46,2–47,4; 48,1-6: Funk 1,119-123)

Každý ať hledá, co je k_užitku všem, a ne pouze jemu

Je psáno: Přimkněte se k_svatým, protože ti, kdo se k_nim přimknou, budou posvěceni. A na jiném místě se praví: S_mužem čistým budeš čistý, s_vyvoleným budeš vyvolený, ale se zvrhlým budeš zvrhlý.{fnr}1{/fnr} Přimkněme se tedy k_čistým a spravedlivým: ti přece jsou Boží vyvolení. Proč jsou mezi vámi spory, hněv, nesváry, roztržky a boje?{fnr}2{/fnr} Což nemáme jednoho Boha a jednoho Krista a jednoho Ducha milosti vylitého na nás? A není jediné povolání v_Kristu?{fnr}3{/fnr} Proč trháme a rveme údy Kristovy, bouříme se proti vlastnímu tělu a dospíváme ve své pošetilosti tak daleko, až zapomínáme, že jsme jedni údy druhých?{fnr}4{/fnr}

Myslete na slova Ježíše, našeho Pána! Řekl totiž: Běda tomu člověku; bylo by mu lépe, kdyby se byl nenarodil, než aby pohoršil jednoho z_mých vyvolených; bylo by mu lépe, kdyby byl s_mlýnským kamenem na krku hozen do moře, než aby svedl jednoho z_mých vyvolených.{fnr}5{/fnr} Váš rozkol svedl mnohé na scestí, mnohé uvrhl do malomyslnosti, mnohé do pochyb, nás všechny do zármutku: a váš spor trvá dosud!

Vezměte do rukou list blaženého apoštola Pavla. Co vám napsal nejdřív, když začal hlásat evangelium? Opravdu z_Ducha Svatého vám napsal o_sobě, o_Kéfovi a o_Apollovi, protože i_tehdy u_vás došlo k_rozštěpení. Ale tehdejší váš rozkol byl menším zlem, protože jste se přikláněli k_osvědčeným apoštolům a k_muži od nich doporučenému.{fnr}6{/fnr}

Rychle s_tím tedy skončeme, padněme na kolena před Hospodinem a s_pláčem jej prosme, aby nám byl milostivý, opět se s_námi smířil a přivedl nás zpět k_našemu důstojnému a svatému životu v_bratrské lásce. Neboť to je brána spravedlnosti otevřená k_životu, jak je psáno: Otevřete mně brány spravedlnosti, vejdu jimi, abych vzdal díky Hospodinu. Toto je brána Hospodinova, jí procházejí spravedliví.{fnr}7{/fnr} Mezi mnoha otevřenými branami je pouze tato branou spravedlnosti: brána v_Kristu. Blahoslavení jsou všichni, kdo jí vejdou, ve svatosti a spravedlnosti kráčejí správnou cestou a odhodlaně vše vykonávají. I_když má někdo víru, i_když je schopen vyjádřit poznání, i_když moudře rozeznává řeči a je bezúhonný ve svých skutcích, tím pokornější má být, čím se zdá větším, a má hledat, co je k_užitku všem, a ne pouze jemu.

{fn:1}Srov. {r}Žl 18 (17),26-27{/r} (LXX).{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 1,10{/r}; {r}Jak 4,1{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Kor 8,6{/r}; {r}Ef 4,4-6{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Kor 12,27{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Lk 17,1-2{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Kor 1,12{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Žl 118 (117),19-20{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 9,19.22{/r}; {r}Job 29,15-16{/r}

Jsem nezávislý na všech, a přece jsem udělal ze sebe služebníka všech. U_slabých jsem se stal slabým. {*} Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé.

Slepému jsem byl očima, nohama kulhavému. Pro chudé jsem byl otcem. {*} Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé.

Z_druhé knihy Samuelovy

{r:2 Sam}18,6-17.24 – 19,5{/r}

Abšalonova smrt a Davidův zármutek

{v}18,6{/v}I_vytáhl lid do pole proti Izraeli. K_bitvě došlo v_Efraimském lese. {v}7{/v}Izraelský lid tam byl Davidovými služebníky poražen. V_ten den došlo k_velké porážce, bylo dvacet tisíc padlých. {v}8{/v}Bitva se rozšířila po celé té zemi a les toho dne pohltil více lidu než meč.

{v}9{/v}Stalo se, že se Absalom náhodou střetl s_Davidovými bojovníky. Absalom jel na mezku, a když se mezek dostal pod větvoví velkého dubu, uvázl hlavou v_dubu a visel mezi nebem a zemí, zatímco mezek pod ním proběhl. {v}10{/v}Uviděl ho jeden muž a oznámil to Joabovi: „Viděl jsem Absaloma viset na dubu.“

{v}11{/v}Joab řekl muži, který mu to oznámil: „Když jsi ho viděl, proč jsi ho tam nesrazil k_zemi? Byl bych ti dal deset šekelů stříbra a jeden pás.“ {v}12{/v}Ale ten muž Joábovi odvětil: „I_kdybych dostal na ruku tisíc šekelů stříbra, nevztáhl bych ruku na královského syna. Na vlastní uši jsme přece slyšeli, co král přikázal tobě, Abišajovi a Ethajovi: ‚Jen mi dejte pozor na mládence Absaloma!‘ {v}13{/v}Mám být sám proti sobě? Před králem se přece pranic neukryje, ba ty sám by ses proti mně postavil.“ {v}14{/v}Joab řekl: „Nebudu se tu s_tebou zdržovat“. Popadl tři oštěpy a vrazil je Absalomovi do srdce; ten byl ještě v_objetí dubu živý. {v}15{/v}Deset Joabových zbrojnošů Absaloma obestoupilo a ubili ho k_smrti.

{v}16{/v}Pak Joab zatroubil na polnici a lid přestal Izraele pronásledovat; Joab v_tom lidu zabránil. {v}17{/v}Absaloma vzali, hodili ho v_lese do velké strže a navršili na něj převelkou hromadu kamenů. Celý Izrael se rozutekl, každý ke svému stanu.

{v}24{/v}David seděl mezi dvěma branami. Strážný vystoupil na střechu brány nad hradbami, pozvedl oči a viděl muže, který běžel sám. {v}25{/v}Pozorovatel vzkřikl a oznámil to králi. Král řekl: „Je-li sám, nese dobrou zvěst.“ Zatímco se přibližoval víc a více, {v}26{/v}spatřila hlídka druhého běžce. Hlídka zvolala na strážného: „Hle, nějaký muž a běží sám.“ Král řekl: „Také ten ohlásí dobrou zvěst.“ {v}27{/v}Hlídka hlásila: „Připadá mi, že ten první, co běží, je jako Achimaas, syn Sadokův.“ Král podotkl: „To je dobrý muž a přichází s_dobrou zvěstí.“

{v}28{/v}Achimaas hlasitě pozdravil krále: „Pokoj!“ Poklonil se králi tváří k_zemi a pokračoval: „Požehnán buď Hospodin, tvůj Bůh, jenž ti vydal muže, kteří pozdvihli ruce proti králi, mému pánu!“ {v}29{/v}Král se ptal: „Je s_mládencem Absalomem vše v_pořádku?“ Achimaas odvětil: „Když Joab posílal králova služebníka, a mne, služebníka tvého, viděl jsem veliký shluk, ale nevím nic.“ {v}30{/v}Král řekl: „Odstup a postav se tamhle!“ A on odstoupil a postavil se tam. {v}31{/v}A hle, přišel Kušan. Kušan řekl: „Radostná zpráva, můj pane, králi: Hospodin ti dnes zjednal spravedlnost vůči všem, kteří povstali proti tobě.“ {v}32{/v}Král řekl: „Je zdráv jinoch Absalom?“ Kušan odpověděl: „Ať mají stejný osud jako ten jinoch nepřátelé krále, mého pána, a všichni, kteří povstanou proti tobě se zlými úmysly!“

{v}19,1{/v}Král celý zdrcený vystoupil do horní místnosti brány a propukl v_pláč. A cestou říkal: „Můj synu Absalome, můj synu; synu můj, Absalome! Kéž bych umřel já místo tebe, Absalome, můj synu, můj synu!“ {v}2{/v}Joab dostal zprávu: „Hle, král pláče a naříká nad Absalomem.“ {v}3{/v}Vítězství toho dne se změnilo pro všechen lid ve smutek, když slyšeli zprávu: „Král běduje nad svým synem!“ {v}4{/v}A vojsko vstoupilo toho dne do města kradmo, jako se vkrádá vojsko plné hanby, že se dalo v_bitvě na útěk. {v}5{/v}Král si zavinul tvář a velmi hlasitě křičel: „Můj synu Absalome, Absalome, synu můj, synu můj!“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}2 Sam 19,1{/r}; srov. {r}Žl 55 (54),13.14{/r}; {r:Žl}41 (40),10{/r}

Král celý zdrcený vystoupil do horní místnosti brány, propukl v_pláč a cestou říkal: {*} Absalome, můj synu, můj synu!

Kdyby mě potupil nepřítel, dovedl bych to snést. Ale byls to ty, kdo mi nastrojil úklady {*} Absalome, můj synu, můj synu!

Z_výkladů svatého Augustina, biskupa, na žalmy

(Ps 32,29: CCL 38,272-273)

Ti, kdo jsou mimo, jsou našimi bratry, ať chtějí nebo nechtějí

Bratři, žádáme vás, abyste se nejen měli rádi navzájem, ale abyste měli rádi i_ty, kteří jsou mimo; ať už jsou to pohané, kteří dosud v_Krista nevěří, nebo od nás odloučení, kteří s_námi Hlavu vyznávají, ale od těla jsou odloučeni. Bratři, mělo by nám jich být líto jako vlastních bratrů. Ať chtějí nebo nechtějí, jsou našimi bratry. Přestanou jimi být, až se přestanou modlit: Otče náš.{fnr}1{/fnr}

O_jistých lidech řekl prorok: Těm, kteří vám řeknou: Nejste našimi bratry, odpovězte: Jste našimi bratry.{fnr}2{/fnr} Rozhlédněte se, o_kom by se to dalo říci. O_pohanech? Ne, nenazýváme je přece svými bratry ani podle Písma, ani podle církevních zvyklostí. Či snad o_Židech, kteří neuvěřili v_Krista?

Čtěte apoštola a uvidíte, že pokud apoštol řekne bratři, aniž cokoli přidá, nemá na mysli nikoho než křesťany. Proč svého bratra odsuzuješ nebo proč svým bratrem pohrdáš?{fnr}3{/fnr} A na jiném místě říká: Působíte bezpráví a škodu, a to bratřím.{fnr}4{/fnr}

Pak tedy ti, kdo říkají „Nejste našimi bratry“, nás považují za pohany. Proto nás chtějí i_znovu křtít a tvrdí, že my nemáme, co dávají oni. Důsledkem toho je jejich blud, že nás neuznávají za své bratry. Proč však nám řekl prorok Vy jim odpovězte: Jste našimi bratry, ne-li proto, že my uznáváme jejich křest, který již znovu neudílíme? Takže oni tím, že neuznávají náš křest, popírají, že jsme jejich bratry; a my jim tím, že neopakujeme jejich křest, ale uznáváme jej jako náš, říkáme: Jste našimi bratry.

Třeba řeknou: „Proč nás vyhledáváte? Co po nás chcete?“ Pak odpovězme: Jste našimi bratry. Třeba řeknou: „Jděte pryč, nemáme s_vámi nic společného.“ A my naopak s_vámi máme tuze společného: Vyznáváme jednoho Krista a musíme být v_jednom těle a pod jednou hlavou.

Zapřísaháme vás tedy, bratři, pro tu nejhlubší lásku, jejímž mlékem se živíme a jejímž chlebem se sytíme, pro Krista, našeho Pána, pro jeho dobrotivost vás zapřísahám. Je už čas, abychom jim projevovali velkou lásku a hojné milosrdenství, abychom se za ně k_Bohu modlili, aby jim jednou dal rozumné smýšlení, aby se vzpamatovali a viděli, že nemají vůbec nic, čím by mohli odporovat pravdě. Zůstala jim už jen chorobná podrážděnost a v_ní jsou tím slabší, čím víc si myslí, že mají sil. Za tyto slabé dávejte Bohu nejhlubší lásku svého srdce. I_když žijí podle světského rozumu, živočišně a světsky, jsou to naši bratři; neboť slaví tytéž svátosti — ne sice s_námi, ale tytéž; odpovídají týmž Amen — ne sice s_námi, ale týmž. Ze srdce se za ně modlete.

{fn:1}{r}Mt 6,9{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Iz 66,5{/r} (LXX).{/fn} {fn:3}{r}Řím 14,10{/r}.{/fn} {fn:4}{r}1 Kor 6,8{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ef 4,1.3-4{/r}

Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali. {*} Horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje.

Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. {*} Horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje.

Z_druhé knihy Samuelovy

{r:2 Sam}24,1-4.10-18.24b-25{/r}

Sčítání lidu a zbudování oltáře

{v}24,1{/v}Hospodin znovu vzplanul proti Izraeli hněvem a podnítil Davida proti nim: „Jdi, sečti Izraele a Judu!“ {v}2{/v}Král David řekl Joabovi a velitelům vojska, kteří byli s_ním: „Projděte všechny izraelské kmeny od Danu až po Beršebu a spočítejte lid, abych znal jeho počet.“ {v}3{/v}Joab králi namítl: „Nechť Hospodin, tvůj Bůh, zvětší tvůj lid jak chce, třeba stokrát. Kéž na vlastní oči to král, můj pán, vidí. Ale proč král, můj pán, o_to tak stojí?“ {v}4{/v}Královo rozhodnutí bylo však pro Joaba a velitele vojska nezvratné. Joab s_veliteli vojska vyšel od krále, aby sečetl lid Izraele.

{v}10{/v}Ale potom David pocítil v_srdci výčitky, že dal lid sečíst, a řekl Hospodinovi: „Těžce jsem zhřešil tím, co jsem udělal. Proto, Hospodine, odpusť nepravost svému služebníku. Jednal jsem velmi pošetile.“

{v}11{/v}Když David ráno vstal, dostal jeho věštec Gad Hospodinovo slovo: {v}12{/v}„Jdi a řekni Davidovi: Tak praví Hospodin: Tři věci ti předkládám: vyvol si jednu z_nich a já ti to udělám.“ {v}13{/v}Gad šel k_Davidovi oznámit mu to a řekl: „Mají ti na tvou zem přijít tři roky hladu? Nebo chceš po tři měsíce utíkat před svým nepřítelem, který tě bude pronásledovat? Nebo má být ve tvé zemi po tři dny mor? Proto si rozmysli a uvaž, co mám odpovědět tomu, kdo mě poslal.“ {v}14{/v}David řekl Gadovi: „Jsem ve veliké tísni; padněme raději do rukou Hospodina, neboť jeho milosrdenství je veliké, do rukou člověka upadnout nechci.“

{v}15{/v}Hospodin tedy seslal na Izraele mor, od toho jitra až do stanovené doby, a pomřelo z_lidu od Danu až po Beršebu sedmdesát tisíc lidí. Hospodin poslal anděla do Jeruzaléma, aby jej hubil. {v}16{/v}Ale Hospodin litoval neštěstí a řekl andělovi, který hubil lid: „Dost. Stáhni svou ruku zpět!“ – Hospodinův anděl byl u_humna Jebuzity Arauna.

{v}17{/v}Když David viděl anděla bít do lidu, řekl Hospodinovi: „Já jsem zhřešil, já jsem se dopustil nepravosti! Ale tito, ovce, co udělali? Prosím, ať je tvá ruka proti mně a proti domu mého otce!“

{v}18{/v}Toho dne přišel Gad k_Davidovi a řekl mu: „Vystup a postav Hospodinu na humně Arauna Jebuzity oltář.“

{v}24{/v}David tedy koupil to humno i_skot za padesát šekelů stříbra. {v}25{/v}I_vybudoval tam David Hospodinu oltář a obětoval zápalné a pokojné oběti.

Hospodin prosby za zemi přijal a pohroma byla od Izraele odvrácena.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}2 Sam 24,17{/r}; srov. {r}Dan 9,16{/r}; {r}1 Kron 21,15{/r}

Já jsem zhřešil, já jsem se dopustil nepravosti! Ale tito, ovce, co udělali? {*} Bože, ať se podle tvého milosrdenství odvrátí tvůj přísný hněv od tvého lidu.

Hospodin řekl andělovi, který hubil lidi: Dost! Stáhni svou ruku zpět! {*} Bože, ať se podle tvého milosrdenství odvrátí tvůj přísný hněv od tvého lidu.

Ze starokřesťanského spisu „Učení dvanácti apoštolů“

(Nn. 9,1 – 10,6; 14,1-3: Funk 2,19-22.26)

O_eucharistii

Při eucharistii budete takto děkovat: Nejprve při kalichu: „Děkujeme ti, Otče náš, za svatou révu tvého služebníka Davida, se kterou jsi nás seznámil skrze svého služebníka Ježíše; budiž ti sláva na věky.“

Pak při lámání chleba: „Děkujeme ti, Otče náš, za život a poznání, které jsi nám dal skrze svého služebníka Ježíše; budiž ti sláva na věky. Jako byl tento chléb, který lámeme, roztroušen po horách a shromážděný se stal jedním, tak ať je shromážděna tvá církev od končin země do tvého království. Neboť tvá je sláva i_moc skrze Ježíše Krista na věky.“

A z_vaší eucharistie ať nejí a nepije nikdo kromě pokřtěných ve jménu Páně. Protože právě o_tom Pán řekl: Nedávejte svaté věci psům.{fnr}1{/fnr}

Po nasycení poděkujte slovy: „Děkujeme ti, svatý Otče, za tvé svaté jméno, které jsi vložil do našich srdcí, a za poznání, víru a nesmrtelnost, kterou jsi nám zjevil skrze Krista, svého služebníka; budiž ti sláva navěky.

Ty jsi Pán veškerenstva a všechno jsi stvořil{fnr}2{/fnr} pro své jméno. Pokrm i_nápoj jsi dal lidem k_potěšení, aby ti děkovali. A nám jsi skrze svého služebníka daroval pokrm a nápoj duchovní a život věčný. A především ti děkujeme, že jsi mocný; budiž ti sláva na věky.

Pamatuj, Pane, na svou církev; chraň ji ode všeho zlého a učiň ji dokonalou ve své lásce. Shromáždi ji ze čtyř světových stran,{fnr}3{/fnr} posvěcenou, do svého království, které jsi pro ni připravil. Neboť tvá je moc i_sláva na věky.

Ať přijde milost a pomine tento svět. Hosana Bohu Davidovu.{fnr}4{/fnr} Kdo jsi svatý, přijď; kdo nejsi, čiň pokání. Maranatha;{fnr}5{/fnr} amen.“

V_neděli – v_den Páně – se shromážděte, lámejte chléb, vzdávejte díky, když jste předtím vyznali své hříchy, aby vaše oběť byla čistá. Ať mezi vás nechodí nikdo, kdo má spor se svým bližním, dokud se neusmíří, aby vaše oběť nebyla znesvěcena. To o_ní totiž řekl Pán: Na každém místě a v_každou dobu ať se mi přináší oběť čistá. Vždyť jsem velký král, praví Pán, a mé jméno je podivuhodné mezi národy.{fnr}6{/fnr}

{fn:1}{r}Mt 7,6{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Zj 4,11{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 24,31{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Mt 21,9.15{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Kor 16,22{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Mal 1,11.14{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 10,16-17{/r}

Kalich požehnání, který žehnáme – není to účast v_Kristově krvi? {*} Chléb, který lámeme – není to účast v_Kristově těle?

Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i_když je nás mnoho, neboť všichni máme účast na tom jednom chlebě. {*} Chléb, který lámeme – není to účast v_Kristově těle?

Z_první knihy Kronik

{r:1 Kron}22,5-19{/r}

David připravuje stavbu chrámu

{v}22,5{/v}David řekl: „Můj syn Šalomoun je ještě mladíček útlého věku. Má-li vybudovat Hospodinův dům do mohutné výše, aby proslul nádherou po všech zemích, musím pro to konat přípravy.“ Proto David ještě před svou smrtí vykonal mnoho příprav.

{v}6{/v}Pak zavolal svého syna Šalomouna a přikázal mu, aby Hospodinu, Bohu Izraele, vybudoval dům. {v}7{/v}David Šalomounovi řekl: „Můj synu, já sám jsem měl v_úmyslu vybudovat dům pro jméno Hospodina, svého Boha. {v}8{/v}Uslyšel jsem však slovo Hospodinovo: ‚Prolil jsi mnoho krve, vedl jsi velké války. Nebudeš budovat dům pro mé jméno, protože jsi na zemi přede mnou prolil mnoho krve. {v}9{/v}Hle, narodí se ti syn. Ten bude mužem odpočinutí. Jemu dám odpočinout ode všech jeho okolních nepřátel. Vždyť jeho jméno bude Šalomoun (to je Pokojný). Za jeho dnů poskytnu Izraeli pokoj a mír. {v}10{/v}On vybuduje dům pro mé jméno. On se stane mým synem a já mu budu Otcem. Jeho královský trůn nad Izraelem upevním navěky.‘

{v}11{/v}Nuže, můj synu, nechť je s_tebou Hospodin. Se zdarem vybuduješ dům Hospodina, svého Boha, jak to o_tobě vyřkl. {v}12{/v}Kéž ti Hospodin dá prozíravost a rozumnost, až tě ustanoví nad Izraelem, abys dbal na zákon Hospodina, svého Boha. {v}13{/v}Jen tehdy budeš mít zdar, budeš-li bedlivě plnit zákony a ustanovení, která Hospodin přikázal Mojžíšovi pro Izraele. Buď rozhodný a udatný! Neboj se a neděs! {v}14{/v}Hle, i_ve svém trápení jsem pro Hospodinův dům připravil sto tisíc talentů zlata, milión talentů stříbra, mědi a železa tolik, že se ani nedá zvážit. Připravil jsem též dřevo a kámen. A ty k_tomu ještě přidáš. {v}15{/v}S_tebou bude při díle mnoho dělníků, lamačů, kameníků a tesařů, každý, kdo je dovedný v_nějakém díle. {v}16{/v}Zlata, stříbra, mědi a železa je bezpočet. Dej se do práce a nechť je s_tebou Hospodin!“

{v}17{/v}David přikázal všem izraelským předákům, aby jeho synu Šalomounovi byli nápomocni: {v}18{/v}„Což není Hospodin, váš Bůh, s_vámi? Dal vám odpočinout ode všech okolních nepřátel. Vydal mi do rukou obyvatele země. Země je podmaněna Hospodinu a jeho lidu. {v}19{/v}Nyní tedy ze srdce a z_duše hledejte Hospodina, svého Boha, a dejte se do budování svatyně Hospodina, Boha, abyste mohli vnést archu Hospodinovy úmluvy a posvátné Boží náčiní do domu, který bude pro Hospodinovo jméno vybudován.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Kron 22,19{/r}; {r}Žl 132 (131),7{/r}; {r}Iz 56,7{/r}

Budujte svatyni pro Hospodina, svého Boha. {*} Vejděme do jeho příbytku, klaňme se u_podnože jeho nohou.

Hospodin praví: Můj dům bude domem modlitby pro všechny národy. {*} Vejděme do jeho příbytku, klaňme se u_podnože jeho nohou.

Z_výkladu svatého Ambrože, biskupa, na žalm 119 (118)

(Nn. 12.13-14: CSEL 62,258-259)

Boží chrám je svatý, a vy jste ten chrám

Já a Otec k_němu přijdeme a učiníme si u_něho příbytek.{fnr}1{/fnr} Až přijde, otevři mu svou bránu, otevři svou duši, rozevři náruč svého ducha, aby viděl bohatství prostoty, poklady pokoje, krásu milosti. Rozšiř své srdce, běž vstříc slunci věčného světla, které osvěcuje každého člověka.{fnr}2{/fnr} Toto pravé světlo svítí sice všem, jestliže však někdo zavře svá okna, sám se o_věčné světlo připraví. Zabráníš tedy i_Kristu, aby vstoupil, zavřeš-li bránu svého ducha. Mohl by vstoupit, avšak nechce se vetřít nevítán, nechce nutit ty, kdo sami nechtějí.

Narodil se z_Panny, vyšel z_jejího lůna, svými paprsky ozářil veškerý svět, aby svítil všem. Chápou to ti, kdo touží po jasu věčné záře, kterou nepřeruší žádná noc. Zatímco po slunci, které denně pozorujeme, následuje temná noc, Slunce spravedlnosti nikdy nezapadá, protože po moudrosti nikdy nepřichází zloba.

Blažený je tedy ten, na jehož bránu klepe Kristus. Naší branou je víra; je-li pevná, ochrání celý dům. Touto branou vstupuje Kristus. Proto také říká církev v_Písni písní: Slyš! Můj milý klepe. Poslouchej, jak klepe, poslouchej, jak touží vstoupit: Otevři mi, má sestro, moje milá, má holubičko, mé všechno! Vždyť mám hlavu smočenou rosou, mé vlasy jsou plné nočních kapek.{fnr}3{/fnr}

Všimni si, kdy nejvíce klepe Boží slovo na tvou bránu: když má hlavu smočenou noční rosou. Ve své milosti totiž navštěvuje ty, které souží trápení nebo pokušení, aby snad někdo nebyl přemožen strastmi a nepadl. Kristova hlava je tedy smočená kapkami rosy, jako by se potil, když jeho tělo trpí. A tak je třeba bdít, aby až přijde Snoubenec, neodešel, poněvadž jsme ho nevpustili. Neboť jestliže bys spal a tvé srdce by nebdělo, Kristus ani nezaklepe a odejde; jestliže však tvé srdce bdí, Kristus klepe a žádá, abys mu otevřel bránu.

Naše duše má tedy dveře, má i_brány, o_kterých je řečeno: Zdvihněte, brány, své klenby, zvyšte se, prastaré vchody, ať vejde král slávy.{fnr}4{/fnr} Jsi-li hotov otevřít tyto brány své víry, vejde k_tobě Král slávy s_vítězným znamením svého umučení. I_spravedlnost má své brány, neboť i_o_nich v_Písmu čteme; Pán Ježíš tam ústy proroka říká: Otevřte mně brány spravedlnosti.{fnr}5{/fnr}

Takže duše má dveře, duše má brány. K_těm dveřím přichází Kristus a klepe, klepe i_na brány. Nuže, otevři mu: chce vstoupit, chce najít svou Snoubenku, jak bdí.

{fn:1}Srov. {r}Jan 14,23{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 1,9{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Pís 5,2{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žl 24 (23),7{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Žl 118 (117),19{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Zj 3,20{/r}; srov. {r}Lk 12,37{/r}

Hle, stojím u_dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře mi dveře, {*} k_tomu vejdu a budu jíst u_něho a on u_mě.

Blaze tomu služebníkovi, kterého pán při svém příchodu najde, jak bdí. {*} K_tomu vejdu a budu jíst u_něho a on u_mě.

Z_první knihy Královské

{r:1 Král}1,11-35{/r}; {r:1 Král}2,10-12{/r}

David ustanovuje Šalomouna svým nástupcem

{v}1,11{/v}Nátan řekl Batšebě, matce Šalomounově: „Neslyšela jsi, že se Adoniáš, syn Chagitin, stal králem? A David, náš pán, o_tom neví. {v}12{/v}Pojď tedy, poradím ti, jak se zachráníš ty i_tvůj syn Šalomoun. {v}13{/v}Nuže, vejdi ke králi Davidovi a zeptej se ho: ‚Což jsi ty sám, králi, můj pane, nepřísahal své služebnici: Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn? Proč se tedy stal králem Adoniáš?‘ {v}14{/v}Zatímco tam ještě budeš s_králem mluvit, přijdu za tebou a potvrdím tvá slova.“

{v}15{/v}Batšeba tedy vešla do pokojíku ke králi. Král totiž byl už velmi starý a Šunemanka Abisag ho obsluhovala. {v}16{/v}Batšeba před králem poklekla a poklonila se mu. Král se otázal: „Co si přeješ?“ {v}17{/v}Odpověděla mu: „Můj pane, ty jsi své služebnici přísahal při Hospodinu, svém Bohu: ‚Tvůj syn Šalomoun bude po mně králem, ten dosedne na můj trůn.‘ {v}18{/v}A hle, teď se stal králem Adoniáš, a ty, králi, můj pane, o_tom nevíš. {v}19{/v}Už připravil obětní hod, býky a velké množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny, kněze Abjatara a velitele vojska Joaba, ale tvého služebníka Šalomouna nepozval. {v}20{/v}K_tobě, králi, můj pane, se upírají oči celého Izraele, abys jim oznámil, kdo po tobě dosedne na trůn krále, mého pána. {v}21{/v}Kdyby se stalo, že by král, můj pán, ulehl ke svým otcům, budeme tu stát já a můj syn Šalomoun jako hříšníci.“

{v}22{/v}Zatímco ještě mluvila s_králem, přišel prorok Nátan. {v}23{/v}Oznámili králi: „Je tu prorok Nátan.“ Vstoupil před krále a klaněl se mu tváří až k_zemi. {v}24{/v}Pak se Nátan otázal: „Králi, můj pane, což jsi řekl: ‚Po mně bude králem Adoniáš, ten zasedne na můj trůn?‘ {v}25{/v}Dnes totiž sestoupil a připravil obětní hod, býky a velké množství vykrmeného dobytka a bravu, a pozval všechny královy syny i_velitele vojska a kněze Abjatara a oni s_ním jedí a pijí a provolávají: ‚Ať žije král Adoniáš!‘ {v}26{/v}Ale mne, tvého služebníka, ani kněze Sadoka a Banajáše, syna Jojadova, ani tvého služebníka Šalomouna nepozval. {v}27{/v}Pochází tento rozkaz vskutku od krále, mého pána? Neuvědomil jsi svého služebníka o_tom, kdo po tobě dosedne na trůn, králi, můj pane.“

{v}28{/v}Král David odpověděl: „Zavolejte mi Batšebu.“ Vešla před krále a zůstala před ním stát. Král se zapřisáhl: {v}29{/v}„Jakože živ je Hospodin, který mě vykoupil z_každého soužení, {v}30{/v}jak jsem ti přísahal při Hospodinu, Bohu Izraele, králem bude po mně tvůj syn Šalomoun, ten dosedne na můj trůn místo mne; učiním tak ještě dnes.“ {v}31{/v}Batšeba poklekla, poklonila se králi tváří k_zemi a řekla: „Ať navěky žije král David, můj pán.“

{v}32{/v}Potom král David nařídil: „Zavolejte mi kněze Sadoka, proroka Nátana a Banajáše, syna Jojadova.“ Když předstoupili před krále, {v}33{/v}král jim řekl: „Vezměte s_sebou služebníky svého pána, posaďte mého syna Šalomouna na mou mezkyni a doveďte ho dolů ke Gihonu. {v}34{/v}Tam ho kněz Sadok a prorok Nátan pomažou za krále nad Izraelem. Zatroubíte na polnici a budete volat: ‚Ať žije král Šalomoun!‘ {v}35{/v}Pak půjdete za ním vzhůru a on přijde, dosedne na můj trůn a bude králem místo mne. Je to můj příkaz, aby on byl vládcem nad Izraelem i_nad Judou.“

{v}2,10{/v}David odpočinul se svými otci a byl pochován v_Davidově městě. {v}11{/v}Doba, po kterou vládl nad Izraelem, byla čtyřicet let; v_Hebronu vládl sedm let a v_Jeruzalémě třiatřicet let. {v}12{/v}Šalomoun nastoupil na trůn svého otce Davida a jeho královská moc se velmi upevnila.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Kron 29,11.12{/r}; {r}Žl 72 (71),1.2{/r}

Tobě, Hospodine, přísluší kralovat, {*} z_tvé ruky pochází všechna velikost a vláda.

Bože, svěř králi svou pravomoc, ať vládne nestranně tvým ubohým. {*} Z_tvé ruky pochází všechna velikost a vláda.

Z_listu svatého Klementa I., papeže, Korinťanům

(Nn. 50,1 – 51,3; 54,1-4: Funk 1,125-127.129)

Blahoslavení jsme, když plníme Boží přikázání ve svornosti lásky

Vidíte, milovaní, jak veliká a obdivuhodná věc je láska! Pro její dokonalost není slov. Kdo je schopen, aby byl shledán plný lásky, kromě těch, které Bůh uzná za hodné? Vyprošujme si tedy od jeho milosrdenství, abychom jí byli shledáni plní, bez lidského stranictví, bezúhonní. Všechna pokolení od Adama až po tento den pominula; ale ti, kteří byli z_Boží milosti dokonalí v_lásce, mají místo mezi zbožnými; a my je uvidíme, až přijde Kristovo království. Je totiž psáno: Vejděte na chviličku do svých komnat, dokud nepřejde můj hněv a mé rozhořčení;{fnr}1{/fnr} a vzpomenu si na dobrý den a vzkřísím vás z_vašich hrobů.{fnr}2{/fnr}

Blahoslavení jsme, moji milí, když plníme Boží přikázání ve svornosti lásky, aby nám pro lásku byly odpuštěny hříchy. Je totiž psáno: Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, jehož hřích je přikryt. Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, v_jehož duši není klamu.{fnr}3{/fnr} To se týká těch, kteří jsou od Boha vyvoleni skrze Ježíše Krista, našeho Pána: jemu budiž sláva na věky. Amen.

Prosme tedy o_odpuštění hříchů a všeho, čeho jsme se dopustili pod zákeřným vlivem odpůrcovým. Ale také všichni původci vzpoury a rozkolu musí vyhlížet společnou naději. Protože ti, kteří žijí v_bázni a lásce, chtějí raději sami upadnout v_soužení, než aby to potkalo jejich bližní. A raději snášejí vlastní odsouzení, než aby byla odsouzena krásná a spravedlivá svornost, která nám byla odkázána. Neboť je pro člověka lepší, když se vyzná ze svých hříchů, než aby své srdce zatvrdil.

Kdo je tedy mezi vámi šlechetný, milosrdný a plný lásky tak, že řekne: „Jsou-li kvůli mně nesváry, spory a rozkoly, vystěhuji se a půjdu, kam budete chtít, a učiním, co obec rozhodne; jen ať žije v_pokoji Kristovo stádo i_s_ustanovenými kněžími“? Kdo to učiní, získá si v_Kristu velikou slávu a všude jej přijmou. Neboť Hospodinu náleží země i_to, co je na ní.{fnr}4{/fnr} Tak si počínali a budou počínat, kdo žijí Božím životem a nikdy toho nebudou litovat.

{fn:1}Srov. {r}Iz 26,20{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ez 37,12{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 32 (31),1-2{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žl 24 (23),1{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Jan 4,21{/r}; {r}Mt 22,40{/r}

Bůh nám dal toto přikázání: {*} aby ten, kdo miluje Boha, miloval i_svého bratra.

Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i_Proroci. {*} Aby ten, kdo miluje Boha, miloval i_svého bratra.

Z_knihy Sirachovcovy

{r:Sir}47,14-31{/r} (řec. 12-25)

Dějiny Izraele: Od Šalomouna do Jorobeama

{v}47,12{/v}Po (Davidovi) nastoupil moudrý syn,

který kvůli němu žil šťastně.

{v}13{/v}Šalomoun vládl v_dobách pokoje,

koldokola mu Bůh popřál klidu,

aby zbudoval dům jeho Jménu

a připravil svatyni navěky.

{v}14{/v}Jak jsi byl moudrý ve svém mládí,

naplněn rozvahou jako řeka!

{v}15{/v}Přikryl jsi zemi svým věděním

a naplnils ji výroky jinotajů.

{v}16{/v}Na nejzazší ostrovy dospěla tvá pověst

a byl jsi milován pro svou pokojnou vládu.

{v}17{/v}Svými zpěvy, příslovími, výroky a výklady

jsi vzbudil úžas u_národů.

{v}18{/v}Jménem Pána, Boha,

který se nazývá izraelským Bohem,

jsi nahromadil zlata jako cínu,

jak olovo jsi rozmnožil stříbro.

{v}19{/v}Své boky však jsi odevzdal ženám,

jim jsi dal vládnout nad svým tělem.

{v}20{/v}Poskvrnil jsi svou slávu

a znesvětil jsi své lůžko,

takže jsi přivedl hněv na své děti

a zármutek na své potomstvo.

{v}21{/v}Povstala dvojí vláda

a z_Efraimu vzešlo buřičské království.

{v}22{/v}Pán však neodvolá své slitování,

ze svých slov nezruší ani jedno.

Neodmítne potomstvo svému vyvolenému,

nezničí plémě toho, kdo ho miloval.

Proto také dá Jakubovi zbytek

a Davidovi kořen, který z_něho vzešel.

{v}23{/v}I_uložil se Šalomoun ke svým otcům

a zanechal po sobě domýšlivce,

nejpošetilejšího z_lidu, zbaveného rozvahy,

Roboama, který zlou radou pohnul lid k_vzpouře.

{v}24{/v}Jorobeam, Nabatův syn, k_hříchu svedl Izraele,

ukázal Efraimovi cestu k_nepravosti.

Tehdy se jejich hříchy velmi rozmnožily,

takže je vyhnaly z_jejich země.

{v}25{/v}Vyhledávali kdejakou špatnost,

až je stihl trest.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Ez 37,21.22.23.24{/r}; {r}Jan 10,16{/r}

Shromáždím izraelské syny, nebudou již dvěma národy a neposkvrní se svými modlami. {*} Budou mým lidem a všichni budou mít jednoho pastýře.

Mám i_jiné ovce, které nejsou z_tohoto ovčince. Také ty musím přivést a bude jen jedno stádce. {*} Budou mým lidem a všichni budou mít jednoho pastýře.

Z_výkladů svatého Augustina, biskupa, na žalmy

(Ps 126,2: CCL 40,1857-1858)

Pán Ježíš Kristus je pravý Šalomoun

Když Šalomoun postavil Hospodinu chrám, byl to předobraz a podoba budoucí církve a Kristova těla. Proto říká Pán v_evangeliu: Zbořte tento chrám a já ve třech dnech jej zase postavím.{fnr}1{/fnr} Jako Šalomoun postavil starý chrám, tak si postavil chrám i_pravý Šalomoun náš Pán Ježíš Kristus, pravý kníže pokoje. Jméno Šalomoun totiž znamená „kníže pokoje“ a pravý kníže pokoje je ten, o_němž apoštol říká: Jen on je náš pokoj; obě dvě části (židy i_pohany), spojil vjedno.{fnr}2{/fnr} Skutečný kníže pokoje je ten, kdo v_sobě spojil dvě stěny přicházející z_různých stran a stal se jejich úhelným kamenem. Z_věřících ze židovství a z_věřících z_neobřezaných pohanů, z_dvojího lidu učinil jednu církev a stal se pro něj spojujícím úhelným kamenem a také skutečným knížetem pokoje.

On je tedy pravý Šalomoun, takže když první Šalomoun, syn Davidův a Batšebin, a izraelský král, vybudoval chrám, byl jen předobrazem tohoto Knížete pokoje. Abys proto nemyslel jen na Šalomouna, který stavěl Boží dům, ukazuje ti Písmo jiného Šalomouna a říká na začátku žalmu: Když nestaví dům Pán, marně se lopotí, kdo ho stavějí.{fnr}3{/fnr} Pán tedy staví dům, svůj dům staví Pán Ježíš Kristus. Na stavbě se lopotí mnozí, ale nestaví-li on, marně se lopotí, kdo dům stavějí.

Kdo to jsou ti, kdo se lopotí se stavbou? Všichni, kdo v_církvi kážou slovo Boží, kdo slouží Božími svátostmi. Všichni teď běžíme, všichni se namáháme,{fnr}4{/fnr} všichni stavíme; už před námi jiní běželi, namáhali se a stavěli. Ale když nestaví dům Pán, marně se lopotí, kdo ho stavějí. Proto když apoštolové, a zejména Pavel, viděli, jak se někteří řítí do záhuby, říkali: Slavíte dny a roky, měsíce a doby; bojím se o_vás, aby všechno to moje lopocení u_vás nebylo nadarmo.{fnr}5{/fnr} Protože věděl, že jeho Pán staví zevnitř, naříkal nad nimi, že se s_nimi namáhal zbytečně. Neboť my mluvíme navenek, on staví zevnitř. Upozornili jsme vás, jak máte poslouchat; co si však myslíte, ví jenom ten, který vidí i_naše myšlenky. To on staví, on napomíná, on hrozí, on otvírá rozum k_poznání, on obrací vaši mysl k_víře. A přesto se i_my namáháme jako dělníci.

{fn:1}{r}Jan 2,19{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Ef 2,14{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 127 (126),1{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Kor 9,24{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Gal 4,10-11{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ez 43,5{/r}; {r}Mt 12,6{/r}; {r}Jan 2,19{/r}

Chrám byl plný Hospodinovy velebnosti {*} Zde je někdo víc než chrám.

Zbořte tento chrám a ve třech dnech ho zase postavím. {*} Zde je někdo víc než chrám.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky