MEZIDOBÍ

15. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Neděle

Z_první knihy Královské

{r:1 Král}16,29 – 17,16{/r}

{p}

Začátek působení proroka Eliáše za vlády izraelského krále Achaba

{v}16,29{/v}V_třicátém osmém roce vlády judského krále Asy se stal králem nad Izraelem Achab, syn Amriho. Kraloval nad Izraelem v_Samaří dvacet dva roky. {v}30{/v}Dopouštěl se toho, co je zlé v_Hospodinových očích, více než všichni, kdo byli před ním.

{v}31{/v}Bylo mu málo chodit v_hříších Jorobeama, syna Nabatova. Vzal si za ženu Jezabelu, dceru Etbála, krále Sidóňanů, a chodil sloužit Bálovi a klaněl se mu. {v}32{/v}Postavil Bálovi oltář v_Bálově domě, který vystavěl v_Samaří. {v}33{/v}Achab také udělal posvátný kůl. Tím, čeho se dopouštěl, urážel Hospodina, Boha Izraele, víc než všichni izraelští králové, kteří byli před ním. {v}34{/v}V_jeho dnech vystavěl Hiel Bételský Jericho. Na Abíramovi, svém prvorozeném, položil jeho základ a na Segubovi, svém nejmladším, postavil jeho brány podle Hospodinova slova, které ohlásil skrze Jozua, syna Nunova.

{v}17,1{/v}Eliáš Tišban z_Tišbe v_Gileadu řekl (králi) Achabovi: „Jakože je živ Hospodin, Bůh Izraele, v_jehož službě stojím, nebude v_těchto letech rosa ani déšť, jen na můj rozkaz!“

{v}2{/v}Pak se k_němu ozvalo Hospodinovo slovo: {v}3{/v}„Jdi odtud a obrať se na východ a skryj se u_potoka Kerit, který je na východ od Jordánu. {v}4{/v}Z_potoka budeš pít a havranům poručím, aby tě tam živili.“ {v}5{/v}Šel tedy a učinil podle Hospodinova slova. Vypravil se a usadil u_potoka Kerit, který je na východ od Jordánu. {v}6{/v}Havrani mu ráno nosili chléb a večer maso a z_potoka pil. {v}7{/v}Za nějakou dobu vyschl potok (kde se Eliáš skrýval), poněvadž v_zemi nepršelo.

{v}8{/v}Tu se k_němu ozvalo Hospodinovo slovo: {v}9{/v}„Vstaň a jdi do sidónské Sarepty a usaď se tam. Neboť jsem poručil jedné vdově, aby tě živila.“ {v}10{/v}Vstal tedy a šel do Sarepty. Přišel k_bráně města, a hle – jedna vdova tam právě sbírala dříví. Zavolal ji a řekl: „Prosím, dej mi trochu vody v_nádobě, abych se napil.“ {v}11{/v}Když mu pro ni šla, zavolal za ní: „Vezmi s_sebou také kousek chleba!“ {v}12{/v}Ona odpověděla: „Jakože je živ Hospodin, tvůj Bůh, nemám nic upečeného, ale jen hrst mouky v_hrnci a trochu oleje ve džbánu. Právě sbírám pár kousků dřeva, pak půjdu a upeču z_toho sobě i_svému synu. Najíme se a umřem.“

{v}13{/v}Eliáš jí řekl: „Buď bez starosti, jdi a udělej, jak jsi řekla. Nejdřív z_toho upeč mně malou placku a přines mi to, pak půjdeš a upečeš sobě i_svému synu. {v}14{/v}Neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Nevyprázdní se hrnec s_moukou a neubude ze džbánu s_olejem až do dne, kdy Hospodin sešle déšť na zemi!“

{v}15{/v}Ona tedy šla a udělala podle Eliášových slov a jedla ona, on i_její syn po drahný čas. {v}16{/v}Z_hrnce se mouka nevyprázdnila a ze džbánu oleje neubývalo podle Hospodinova slova, které promluvil skrze Eliáše.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jak 5,17.18{/r}; {r}Sir 48,1.3{/r}

Eliáš se vroucně pomodlil, aby nepršelo, a nezapršelo; {*} znova se pomodlil, a nebe dalo déšť.

Tehdy povstal prorok Eliáš jak oheň a jeho slovo plálo jak pochodeň. Slovem Páně zavřel nebe. {*} Znova se pomodlil, a nebe dalo déšť.

Z_traktátu „O_svátostných tajemstvích“ od svatého Ambrože, biskupa

(Nn. 1-7: SCh 25 bis, 156-158)

{p}

Katecheze obřadů před křtem

Mravní zásady jsme probírali denně, když se předčítalo o_činech patriarchů nebo z_návodů knihy Přísloví, aby vás poučily a usměrnily a vy se naučili, jak nastoupit cestu našich předků, jak chodit v_jejich stopách a řídit se Božími výroky, a tak, až budete obnoveni křtem, abyste vedli takový způsob života, jaký se sluší na ty, kdo byli zbaveni hříchu.

Nyní je čas promluvit o_Božích tajemstvích a vyložit vlastní smysl svátostí. Kdybychom se domnívali, že jsme o_tom měli vykládat už před křtem, mohlo by to být hodnoceno spíš jako vyzrazování Božích tajemství těm, kdo nejsou dosud zasvěceni, než jejich vysvětlování. Samo světlo Božích tajemství kromě toho lépe pronikne do duše těch, kteří je spatří nečekaně, než kdyby mu předcházelo nějaké poučování.

Otevřte tedy uši a s_nedočkavostí vdechujte líbeznou vůni věčného života, která k_vám vane z_daru svátostí. Právě to jsme vám naznačili, když jsme při obřadu „otvírání sluchu“ říkali: Effatha! to znamená: Otevři se!{fnr}1{/fnr}, aby každý, kdo přistupuje k_milosti křtu, rozuměl, nač je tázán, a musel si vzpomenout, co má odpovědět. Jak čteme v_evangeliu, toto tajemné znamení učinil sám Kristus, když uzdravil hluchoněmého.{fnr}2{/fnr}

Potom se ti otevřela velesvatyně a tys vstoupil do svatyně znovuzrození. Zopakuj si, nač jsi byl tázán, a připomeň si, cos odpověděl. Zřekl ses ďábla i_jeho skutků, světa s_jeho požitky a rozkošemi. Tvoje slovo nezapadlo do hrobu mrtvých, ale je uchováno v_knize živých.{fnr}3{/fnr}

Viděl jsi přitom jáhna, kněze a biskupa. Nehleď na jejich lidskou podobu, ale na milost jejich služby. Mluvil jsi v_přítomnosti andělů, jak stojí v_Písmě: Rty kněze mají dbát vědomosti a poučení se hledá z_jeho úst, neboť je poslem Hospodina zástupů.{fnr}4{/fnr} To není klam ani lež, neboť ten, kdo ohlašuje Kristovo království a zvěstuje věčný život, je anděl. Neposuzuj ho podle vzhledu, ale podle jeho služby. Uvaž, co ti předal, mysli na jeho působení a měj v_úctě jeho stav.

Když jsi vstoupil, abys poznal svého nepřítele, když jsi mu chtěl říci, že se ho zříkáš, obrátil ses k_východu: neboť kdo se zříká ďábla, obrací se ke Kristu a dívá se mu přímo do očí.

{fn:1}{r}Mk 7,34{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mk 7,32-37{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 69 (68),29{/r}; {r}Iz 4,3{/r}; {r}Flp 4,3{/r}; {r}Zj 13,8{/r}; {r:Zj}17,8{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mal 2,7{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Tit 3,3.5{/r}; {r}Ef 2,3{/r}

I_my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, bloudili jsme, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a nenáviděli jsme se navzájem. {*} Ale Bůh nás ze svého milosrdenství spasil v_koupeli znovuzrození a obnovení Duchem Svatým.

I_my všichni jsme kdysi žili tak, jak si to žádalo tělo, a propadli jsme Božímu hněvu. {*} Ale Bůh nás ze svého milosrdenství spasil v_koupeli znovuzrození a obnovení Duchem Svatým.

Pondělí

Z_první knihy Královské

{r:1 Král}18,16b-40{/r}

{p}

Eliáš vítězí nad Bálovými proroky

{v}18,16{/v}Achab šel Eliášovi naproti. {v}17{/v}Když uviděl Eliáše, řekl mu: „Jsi to ty, jenž uvádíš Izraele do zkázy?“ {v}18{/v}Ten odvětil: „Izraele neuvádím do zkázy já, ale ty a dům tvého otce, že opouštíte Hospodinova přikázání a ty že chodíš za bály. {v}19{/v}Ale nyní zařiď, ať se ke mně shromáždí na horu Karmel celý Izrael a čtyři sta padesát Bálových proroků a čtyři sta proroků Ašéřiných, kteří jedí u_stolu s_Jezabelou.“

{v}20{/v}Král Achab obeslal všechny syny Izraele a shromáždil proroky na hoře Karmelu. {v}21{/v}Eliáš přistoupil ke všemu lidu a pravil: „Jak dlouho budete kulhat na dvě strany: Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním, jestliže Bál, jděte za Bálem!“ Lid mu neodpověděl ani slovo. {v}22{/v}Eliáš řekl lidu: „Já sám jsem zbyl jako Hospodinův prorok, ale proroků Bálových je čtyři sta padesát mužů. {v}23{/v}Nuže, ať nám dají dva býčky. Ať si vyberou jednoho býčka, rozčtvrtí ho a položí na dříví, ale oheň ať nerozdělávají, a já to udělám s_druhým býčkem, položím ho na dříví, ale oheň nerozdělám. {v}24{/v}Budete vzývat jméno svého boha a já budu vzývat jméno Hospodina. Bůh, který odpoví ohněm, to je pravý Bůh.“ Všechen lid odpověděl: „To je správná řeč!“

{v}25{/v}Eliáš pak řekl Bálovým prorokům: „Vyberte si jednoho býčka a připravte ho napřed, neboť vás je mnoho, vzývejte jméno svého boha, ale oheň nerozdělávejte!“ {v}26{/v}Vzali tedy býčka, připravili ho a vzývali Bálovo jméno od rána do poledne a křičeli: „Bále, vyslyš nás!“ Nebylo hlasu, nebylo odpovědi. Skákali kolem oltáře, který zbudovali. {v}27{/v}Když bylo poledne, Eliáš se jim posmíval: „Volejte hlasitěji, vždyť je to pravý bůh: buď je zaměstnán, buď odešel na stranu, nebo je na cestě, možná že spí a musí se probudit.“ {v}28{/v}Křičeli tedy hlasitě a podle svého obyčeje se bodali meči a oštěpy, až z_nich tekla krev.

{v}29{/v}Když přešlo poledne, dostali se do běsnivého vytržení až do doby, kdy bývá přinášena oběť – nebylo hlasu, nebylo odpovědi, nebylo vyslyšení. {v}30{/v}Eliáš pak řekl všemu lidu: „Přistupte ke mně!“ A všechen lid k_němu přistoupil. Eliáš obnovil Hospodinův oltář, který byl zbořen. {v}31{/v}Vzal dvanáct kamenů podle počtu synů Jakuba, k_němuž se ozvalo Hospodinovo slovo: Izrael je tvé jméno. {v}32{/v}Pak z_kamenů zbudoval oltář v_Hospodinově jménu a kolem oltáře vyhloubil příkop tak veliký, že ho bylo možné osít dvěma mírami obilí. {v}33{/v}Narovnal dříví, rozčtvrtil býčka a položil ho na dříví a pravil: „Naplňte čtyři džbány vodou a vylijte na oběť i_na dříví.“ {v}34{/v}Pak řekl: „Udělejte to podruhé!“ – a oni to opakovali. Znovu řekl: „Ještě potřetí!“ – a oni to učinili potřetí. {v}35{/v}Voda stékala kolem oltáře, takže se i_příkop naplnil vodou.

{v}36{/v}V_čas, kdy se přináší oběť, prorok Eliáš přistoupil a pravil: „Hospodine, Bože Abrahámův, Izákův a Izraelův, ať se dnes ukáže, že ty jsi Bůh v_Izraeli, že já jsem tvůj služebník, že jsem všechno toto učinil na tvé slovo. {v}37{/v}Vyslyš mě, Hospodine, vyslyš mě, ať tento lid pozná, že ty – Hospodin – jsi pravý Bůh, ty obrátíš jejich srdce!“

{v}38{/v}Hospodinův oheň spadl z_nebe a sežehl celopal, dříví, kameny i_zem a vysušil vodu, která byla v_příkopě. {v}39{/v}Všechen lid to viděl, padl na svou tvář a volal: „Hospodin je pravý Bůh, Hospodin je pravý Bůh!“ {v}40{/v}Eliáš jim poručil: „Pochytejte Bálovy proroky! Nikdo z_nich ať neunikne!“ Když je pochytali, zavedl je Eliáš dolů k_potoku Kišonu a tam je pobil.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Král 18,21{/r}; {r}Mt 6,24{/r}

Eliáš přistoupil ke všemu lidu a pravil: Jak dlouho budete kulhat na dvě strany? {*} Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním.

Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům. Nemůžete sloužit Bohu i_mamonu. {*} Jestliže Hospodin je Bůh, jděte za ním.

Z_traktátu „O_svátostných tajemstvích“ od svatého Ambrože, biskupa

(Nn. 8-11: SCh 25 bis, 158-160)

{p}

Znovu se rodíme z_vody a z_Ducha Svatého

Co jsi viděl v_křestní kapli? Přirozeně vodu, ale nejen ji: viděl jsi tam přisluhující jáhny, biskupa, který kladl otázky a uděloval svátost. Ze všeho nejdříve tě apoštol poučil, že nám nemají ležet na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně.{fnr}1{/fnr} I_jinde máš napsáno, že co je u_Boha neviditelné – jeho věčná moc a jeho božské bytí – to je možné už od začátku světa poznat světlem rozumu z_toho, co stvořil.{fnr}2{/fnr} Proto i_sám Pán praví: Nevěříte-li mně, věřte aspoň mým skutkům.{fnr}3{/fnr} Věř tedy, že je tam přítomen Bůh. Nebo bys věřil, že tam působí, a v_jeho přítomnost bys nevěřil? Odkud by se vzalo jeho působení, kdyby nepředcházela jeho přítomnost?

A uvaž, jak staré je toto tajemství, vždyť bylo naznačeno už při samém vzniku světa. Na samém začátku, když Bůh učinil nebe a zemi, jak čteme v_Písmu, Duch se vznášel nad vodami.{fnr}4{/fnr} Že by ten, který se vznášel, nebyl činný? Věz, že při utváření světa působil, prorok ti přece říká: Jeho slovem vznikla nebesa, dechem jeho úst všechen jejich zástup.{fnr}5{/fnr} Obojí je tedy podepřeno prorockým svědectvím; i_to, že se vznášel, i_to, že byl činný. Že se vznášel, říká Mojžíš, že je činný, dosvědčuje David.

A vezmi si jiné svědectví. Všechno stvoření bylo zkaženo svými nepravostmi.{fnr}6{/fnr} Nezůstane můj dech v_lidech, protože jsou tělesní,{fnr}7{/fnr} praví Písmo. Tím Bůh ukazuje, že tělesnou nečistotou a pádem do těžkého hříchu se ztrácí milost Ducha. Proto, když chtěl Bůh obnovit svůj původní dar, seslal potopu a spravedlivému Noemovi přikázal vstoupit do archy. A když potopa opadávala, vypustil nejdříve krkavce, a potom holubici, a ta se, jak čteme, vrátila s_olivovou ratolestí.{fnr}8{/fnr} Vidíš vodu, vidíš dřevo, hledíš na holubici, a ještě pochybuješ o_svátostném znamení? Je tu voda, do které se tělo ponořuje, aby všechen tělesný hřích byl smyt; pohřbívá se v_ní každé provinění. Je tu dřevo, na kterém byl přibit Pán Ježíš, když trpěl za nás. A je tu holubice, v_jejíž podobě sestoupil Duch Svatý, jak ses učil v_Novém zákoně;{fnr}9{/fnr} a Duch Svatý ti vdechuje do duše pokoj a do srdce klid.

{fn:1}{r}2 Kor 4,18{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Řím 1,20{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 10,38{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Gn 1,2{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Žl 33 (32),6{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Gn 6,11{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Gn 6,3{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Gn 7,1{/r}; {r:Gn}8,3-11{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Mk 1,10{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Iz 44,3.4{/r}; {r}Jan 4,14{/r}

Vyleji vodu na žíznivou půdu, potoky na vyprahlou zemi. A všechno poroste jako vrboví podle tekoucích vod. {*} Vyleji svého Ducha.

Stane se pramenem vody tryskající do života věčného. {*} Vyleji svého Ducha.

ÚTERÝ

Z_první knihy Královské

{r:1 Král}19,1-9a.11-21{/r}

{p}

Hospodin se zjevuje Eliášovi

{v}19,1{/v}Achab oznámil Jezabel, co udělal Eliáš a jak pobil mečem všechny proroky. {v}2{/v}Jezabel poslala k_Eliášovi posla se vzkazem: „Přísahám při bozích, že zítra v_tuto dobu udělám tobě, co se stalo každému z_nich!“ {v}3{/v}Eliáš se polekal a odešel, aby si zachránil život. Když přišel do Beršeby v_Judsku, zanechal tam svého služebníka. {v}4{/v}Sám šel na poušť asi den cesty. Šel si sednout pod jednu kručinku, přál si smrt a zvolal: „Už je toho dost, Hospodine, vezmi mi život, neboť nejsem lepší než moji otcové!“ {v}5{/v}Lehl si a usnul pod tou kručinkou. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: „Vstaň, jez!“ {v}6{/v}Podíval se a hle – u_jeho hlavy koláč upečený na rozžhaveném kameni a džbán vody. Najedl se a napil a znovu usnul.

{v}7{/v}Hospodinův anděl se vrátil podruhé, dotkl se ho a řekl: „Vstaň a najez se, neboť cesta by byla příliš dlouhá pro tebe.“ {v}8{/v}Vstal, najedl se a napil a šel v_síle toho pokrmu čtyřicet dní a čtyřicet nocí až k_Boží hoře Chorebu.

{v}9{/v}Když tam Eliáš přišel, přenocoval v_jeskyni. A tu se k_němu ozvalo Boží slovo. {v}11{/v}Řeklo mu: „Vyjdi ven a postav se na hoře před Hospodinem!“ Hospodin přecházel: prudký a silný vichr, který trhá hory a láme skály, vál před Hospodinem, ale Hospodin ve vichru nebyl. Potom nastalo zemětřesení, ale Hospodin v_zemětřesení nebyl. {v}12{/v}Po zemětřesení šlehal oheň, ale Hospodin v_ohni nebyl. Po ohni následoval šum jemného vánku. {v}13{/v}Když to Eliáš slyšel, zahalil si tvář pláštěm, vyšel ven a zastavil se u_vchodu do jeskyně, a hle – ozval se k_němu hlas: „Co tu děláš, Eliáši?“ {v}14{/v}Odpověděl: „Planu horlivostí pro Hospodina, Boha zástupů, neboť synové Izraele opustili tvou smlouvu, zbořili tvé oltáře, mečem zabili tvé proroky. Já jsem zbyl sám a činí úklady, aby mi vzali život.“

{v}15{/v}Hospodin mu pravil: „Jdi a vrať se stejnou cestou stepí do Damašku. Až tam přijdeš, pomaž Hazaela za krále nad Aramejci, {v}16{/v}Jehua, syna Nimšiho, za krále nad Izraelem, a Elizea, syna Šafatova z_Abel Mechola, pomaž za proroka místo sebe! {v}17{/v}Kdo unikne Hazaelovu meči, toho usmrtí Jehu, a kdo unikne Jehuovu meči, toho usmrtí Elizeus. {v}18{/v}Ale zachovám v_Izraeli sedm tisíc, všechny ty, jejichž kolena nepoklekla před Bálem a jejichž ústa ho nepolíbila.“

{v}19{/v}Když Eliáš odešel z_hory, nalezl Elizea, syna Šafatova, jak právě oral. Měl před sebou dvanáct spřežení, on sám byl při dvanáctém. Eliáš šel kolem něho a hodil na něj svůj plášť. {v}20{/v}Elizeus opustil býky, běžel za Eliášem a řekl: „Prosím, ať mohu políbit svého otce a svou matku a pak půjdu za tebou.“ Eliáš odpověděl: „Jdi a vrať se; co jsem ti měl učinit, to jsem udělal.“

{v}21{/v}Elizeus se tedy od něho vrátil, vzal spřežení býků, zabil je, na jejich jařmu uvařil maso a dal ho lidem k_jídlu. Pak vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Ex 33,21.22.20{/r}; {r}Jan 1,18{/r}

Hospodin řekl Mojžíšovi: Postav se na skálu. Až bude přecházet má velebnost, postavím tě do skalní trhliny a svou dlaní tě zakryji, dokud nepřejdu. {*} Žádný člověk nemůže vidět Boha a zůstat naživu.

Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v_náručí Otcově, ten o_něm podal zprávu. {*} Žádný člověk nemůže vidět Boha a zůstat naživu.

Z_traktátu „O_svátostných tajemstvích“ od svatého Ambrože, biskupa

(Nn. 12-16.19: SCh 25 bis, 162-164)

{p}

Všechno prožili jako předobraz

Apoštol tě poučuje, že všichni naši praotcové byli pod oblakem, všichni prošli mořem, všichni přijali Mojžíšův křest v_oblaku a v_moři.{fnr}1{/fnr} Konečně i_sám Mojžíš zpívá ve svém chvalozpěvu: Tys dal zavanout svému dechu, a přikrylo je moře.{fnr}2{/fnr} Pozoruješ, že už tehdy v_onom přechodu Hebreů byl obsažen předobraz svatého křtu? Tehdy zahynul Egypťan a Hebrej byl zachráněn. A o_čem jiném nás denně poučuje tato svátost, než že vina se utápí a blud propadá zkáze, kdežto zbožnost a nevinnost přecházejí bez úhony?

Slyšíš, že naši praotcové byli pod oblakem, a to pod dobrým oblakem, který zchladil žár tělesných vášní, pod dobrým oblakem, který zastiňuje ty, jež navštívil Duch Svatý. Nakonec sestoupil na Pannu Marii a moc Nejvyššího ji zastínila, když počala Vykupitele.{fnr}3{/fnr} I_tento zázrak se v_předobraze stal už skrze Mojžíše. Jestliže tedy Duch byl přítomen už v_předobraze, což není přítomen skutečně, když ti Písmo říká, že Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista?{fnr}4{/fnr}

„Mara“ byl hořký pramen, a když do něho Mojžíš hodil dřevo, pramen zesládl.{fnr}5{/fnr} Stejně tak voda bez kázání o_kříži Páně je bez užitku pro budoucí spásu; když však je posvěcena tajemstvím kříže, stává se spasitelnou a vhodnou k_použití pro duchovní koupel i_pro nápoj spásy. Podobně jako hodil Mojžíš jakožto prorok dřevo do onoho pramene, tak i_do tohoto pramene vkládá kněz kázání o_kříži Páně, a voda zesládne ve zdroj milosti.

Nevěř tedy jen svým tělesným očím: víc je vidět, co je neviditelné, protože to, co je vidět, je časné, ale to, co není vidět, je věčné. Víc je vidět to, co nelze postřehnout očima, co však lze vnímat duchem a srdcem.

A nakonec si vezmi poučení z_knihy Královské, které jsme četli dříve.{fnr}6{/fnr} Náman byl Syřan, měl malomocenství a neměl nikoho, kdo by ho očistil. Tu řekne zajatá dívka, že v_Izraeli je prorok, který by jej mohl od nákazy malomocenství očistit. Jak čteme, vzal zlato a stříbro a odebral se k_izraelskému králi. Když se král dozvěděl, proč přichází, roztrhl svůj šat a řekl, že hledá proti němu záminku, poněvadž od něho žádá víc, než je v_královské moci. Elizeus však králi vzkázal, ať Syřana pošle k_němu, aby poznal, že je v_Izraeli Bůh. A když přišel, přikázal mu, aby se sedmkrát ponořil do řeky Jordánu. Tu začal Náman sám u_sebe rozvažovat, že řeky v_jeho vlasti mají lepší vodu a že se v_nich často koupal, a nikdy ze sebe nesmyl malomocenství; odradilo ho to a příkazu proroka neuposlechl. Na domluvy a rady svých služebníků však přece svolil a vykoupal se; a byl očištěn. A tu pochopil, že je-li kdokoli očištěn, není to působením vody, ale milosti.

On ovšem pochyboval před svým uzdravením; ty však už jsi byl uzdraven, a proto nesmíš pochybovat.

{fn:1}{r}1 Kor 10,1-2{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ex 15,10{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Lk 1,35{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 1,17{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Ex 15,23-25{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}2 Král 5,1-15{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 78 (77),52.53{/r}; {r}1 Kor 10,2{/r}

Hospodin vyvedl svůj lid, {*} jejich nepřátele přikrylo moře.

Všichni přijali Mojžíšův křest v_oblaku a v_moři. {*} Jejich nepřátele přikrylo moře.

Středa

Z_první knihy Královské

{r:1 Král}21,1-21.27-29{/r}

{p}

Eliáš hájí spravedlnost

{v}21,1{/v}Nábot z_Jizreelu měl vinici, která byla u_paláce Achaba, krále samařského. {v}2{/v}Achab řekl Nábotovi: „Postup mi svou vinici, abych si z_ní udělal zelinářskou zahradu, protože je blízko mého domu. Dám ti za ni vinici lepší, nebo chceš-li, zaplatím ti za ni stříbrem.“ {v}3{/v}Nábot odpověděl Achabovi: „Chraň mě Hospodin, abych ti dal dědictví po předcích!“ {v}4{/v}Achab přišel do svého domu mrzutý a rozhněvaný kvůli řeči, kterou s_ním mluvil Nábot z_Jizreelu, když mu řekl: ‚Nedám ti dědictví po svých předcích.‘ Lehl si na lůžko, odvrátil svou tvář a nechtěl jíst.

{v}5{/v}Přišla k_němu jeho žena Jezabel a ptala se ho: „Proč jsi mrzutý, že nechceš ani jíst?“ {v}6{/v}Odpověděl jí: „Mluvil jsem s_Nábotem z_Jizreelu a řekl jsem mu: ‚Postup mi svou vinici za stříbro, nebo chceš-li, dám ti za ni jinou vinici‘, ale on řekl: ‚Nedám ti svou vinici!‘“ {v}7{/v}Tu mu jeho žena Jezabel řekla: „Ty ale umíš vládnout nad Izraelem! Vstaň, najez se a buď dobré mysli! Já už ti opatřím vinici Nábota z_Jizreelu!“

{v}8{/v}Napsala v_Achabově jménu dopis, zapečetila ho jeho pečetí a poslala dopis předním mužům a vznešeným spoluobčanům Nábotovým. {v}9{/v}V_dopise napsala: „Vyhlaste půst a posaďte Nábota mezi přední lidi. Posaďte před něho i_dva ničemy, a ti ať ho obžalují: ‚Proklínal jsi Boha a krále!‘ Vyveďte ho ven a ukamenujte k_smrti!“ {v}10{/v}Mužové města, předáci a jeho vznešení spoluobčané, provedli to, co jim Jezabel rozkázala, jak bylo napsáno v_dopise, který jim poslala. {v}12{/v}Vyhlásili půst a posadili Nábota mezi přední lidi. {v}13{/v}Pak přišli dva ničemové, sedli si před něj, a ti ničemové obžalovali Nábota před lidem: „Nábot proklínal Boha a krále!“ Vyvedli ho ven z_města a ukamenovali ho, že zemřel. {v}14{/v}Poslali Jezabel vzkaz: „Nábot byl ukamenován, je mrtev!“

{v}15{/v}Když Jezabel slyšela, že Nábot byl ukamenován a je mrtev, řekla Achabovi: „Vstaň, zaber vinici Nábota z_Jizreelu, kterou ti odpíral dát za stříbro. Nábot už nežije, je mrtvý.“ {v}16{/v}Když Achab slyšel, že Nábot je mrtev, vstal a sestoupil do vinice Nábota z_Jizreelu, aby se jí zmocnil.

{v}17{/v}Tu se ozvalo Hospodinovo slovo Tišbanu Eliášovi: {v}18{/v}„Vstaň, sestup naproti Achabovi, králi izraelskému, který sídlí v_Samaří. Hle, je v_Nábotově vinici, neboť tam sestoupil, aby se jí zmocnil. {v}19{/v}Řekneš mu: ‚Tak praví Hospodin: Zabil jsi a zmocnil ses?‘ Pak dodáš: ‚Tak praví Hospodin: Na místě, kde lízali psi krev Nábotovu, budou psi lízat i_krev tvou!‘“ {v}20{/v}Achab řekl Eliášovi: „Chytils mě při činu, můj nepříteli?“ Odpověděl: „Ano, chytil! Poněvadž ses zaprodal k_tomu, co je zlé v_Hospodinových očích, {v}21{/v}hle – já na tebe přivedu neštěstí a zametu za tebou, vyhladím Achabovi v_Izraeli každého mužského potomka, ať svobodného nebo otroka.“

{v}27{/v}Když Achab slyšel tato slova, roztrhl si šaty, oblékl si žínici na holé tělo, postil se, spal v_žínici a chodil stísněn. {v}28{/v}Tu se ozvalo Hospodinovo slovo Tišbanu Eliášovi: {v}29{/v}„Vidíš, jak se Achab pokořil přede mnou? Poněvadž se přede mnou pokořil, nepřivedu neštěstí na jeho dům v_jeho dnech, ale přivedu neštěstí ve dnech jeho syna.“

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jak 4,8.9.10{/r}; {r:Jak}5,6{/r}

Umyjte své ruce, hříšníci, a očisťte své srdce, lidé obojetní! {*} Naříkejte a plačte, pokořte se před Pánem.

Odsoudili jste spravedlivého a připravili ho o_život – on se vám nebrání. {*} Naříkejte a plačte, pokořte se před Pánem.

Z_traktátu „O_svátostných tajemstvích“ od svatého Ambrože, biskupa

(Nn. 19-21.24.26-38: SCh 25 bis, 164-170)

{p}

Voda neočišťuje bez Ducha Svatého

Tobě tedy bylo předem řečeno, abys nevěřil jen tomu, co jsi viděl, abys snad i_ty neřekl: Tohle že je ono veliké tajemství, co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil?{fnr}1{/fnr} Vidím přece vodu, kterou vídávám denně. Ta že by mě měla očistit? Vždyť jsem do ní vstupoval často, a nikdy jsem nebyl očištěn. A tak si uvědom, že voda neočišťuje bez Ducha.

Proto jsi četl, že při křtu jsou tři svědkové, voda, krev a Duch, a že ti tři jsou zajedno;{fnr}2{/fnr} protože kdybys jednoho z_nich ubral, už to není svátost křtu. Vždyť co je voda bez Kristova kříže? Obyčejný živel bez jakéhokoli svátostného účinku. Naopak zase bez vody není tajemství znovuzrození, neboť jestliže se někdo nenarodí z_vody a z_Ducha, nemůže vejít do Božího království.{fnr}3{/fnr} A konečně katechumen věří v_kříž Pána Ježíše, a je jím také označován, avšak dokud není pokřtěn ve jménu Otce i_Syna i_Ducha Svatého, nemůže získat odpuštění hříchů, ani načerpat z_daru duchovní milosti.

Zatímco onen Syřan ve Starém zákoně se ponořil sedmkrát, ty jsi byl pokřtěn ve jménu Trojice. Vyznal jsi Otce, pamatuj na to, co jsi učinil – vyznal jsi Syna a vyznal jsi Ducha. Drž se pořadí věcí: V_této víře jsi zemřel světu a vstal z_mrtvých Bohu; a v_onom živlu země jako bys byl spolu pohřben s_Kristem, a když jsi zemřel hříchu, byl jsi vzkříšen k_věčnému životu. Věř tedy, že tato voda není bez účinku.

A konečně onen ochrnulý od rybníka u_Ovčí brány.{fnr}4{/fnr} Čekal tam na člověka. Na koho jiného než na Pána Ježíše, narozeného z_Panny? Při jeho příchodu už totiž neuzdravoval nějaký náznak jednotlivce, ale sama Pravda všechny. On je tedy tím, kdo byl očekáván, a o_něm řekl Bůh Otec Janu Křtiteli: Na koho uvidíš sestupovat Ducha a zůstávat na něm, to je ten, který křtí Duchem Svatým.{fnr}5{/fnr} O_něm také vydal Jan svědectví slovy: Viděl jsem, jak Duch sestoupil jako holubice z_nebe a zůstal na něm.{fnr}6{/fnr} Proč i_zde sestoupil Duch jako holubice? Zřejmě proto, abys viděl a pochopil, že také ta holubice, kterou spravedlivý Noe vypustil z_archy,{fnr}7{/fnr} byla něco podobného, a abys v_ní poznal předobraz svátosti.

Je ještě něco, o_čem bys měl pochybovat? V_evangeliu přece na tebe jasně volá Otec: To je můj Syn, v_něm mám zalíbení;{fnr}8{/fnr} volá i_Syn, nad nímž se ukázal Duch Svatý jako holubice; a volá i_Duch Svatý, který jako holubice sestoupil; volá i_David: Hospodinův hlas nad vodami! Vznešený Bůh zaburácel hromem, Hospodin nad spoustami vod!{fnr}9{/fnr} A Písmo ti dosvědčuje, že i_na Jerobaalovy prosby sestoupil oheň z_nebe,{fnr}10{/fnr} a také na prosby Eliášovy že byl seslán oheň, který posvětil oběť.{fnr}11{/fnr}

A nehleď na osobní zásluhy kněží, ale na jejich službu. Ale jestliže bys přece přihlížel k_zásluhám, pak tak, jako si všímáš Eliáše, hleď i_na zásluhy Petra či Pavla, kteří toto tajemství přijali od Pána Ježíše a nám je předali. Oněm ve Starém zákoně byl poslán viditelný oheň, aby uvěřili, v_nás, kteří věříme, působí oheň neviditelný; u_nich šlo o_předobraz, pro nás je to připomínka. Proto věřím, že když kněží vzývají Pána Ježíše svými modlitbami, on je přítomen, neboť sám řekl: Kde jsou dva nebo tři, tam jsem i_já.{fnr}12{/fnr} Tím spíš dopřává svou přítomnost tam, kde je církev a kde jsou svátosti.

Sestoupil jsi tedy do vody. Vzpomeň si, cos odpověděl: že věříš v_Otce, věříš v_Syna, věříš v_Ducha Svatého. Není tam, že věříš ve většího a menšího a posledního, ale s_týmž důrazem prohlašuješ a se zavazuješ, že stejně věříš v_Syna, jako věříš v_Otce, a stejně věříš v_Ducha, jako věříš v_Syna; jen s_touto jedinou výjimkou: vyznáváš, že věříš, že na kříži trpěl pouze Pán Ježíš.

{fn:1}{r}1 Kor 2,9{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Jan 5,8{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 3,5{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 5,5{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jan 1,33{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Jan 1,32{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Gn 8,8-12{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Mt 3,17{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Žl 29 (28),3{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Sd 6,17-21{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}1 Král 18,38{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}Mt 18,20{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 3,11{/r}; {r}Iz 1,16.17{/r}

Ten, který má přijít po mně, je mocnější než já; jemu nejsem hoden ani opánky přinést. {*} On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm.

Přestaňte jednat zle, učte se jednat dobře. {*} On vás bude křtít Duchem Svatým a ohněm.

Čtvrtek

Z_první knihy Královské

{r:1 Král}22,1-9.15-23.29.34-38{/r}

{p}

Smrt bezbožného krále Achaba

{v}22,1{/v}Po tři roky nedošlo mezi Aramem a Izraelem k_válce. {v}2{/v}V_třetím roce sestoupil Josafat, král judský, ke králi izraelskému. {v}3{/v}Izraelský král řekl svým služebníkům: „Víte, že Ramot v_Gileadu patří nám? A my otálíme vzít jej z_rukou aramejského krále.“ {v}4{/v}Pak se otázal Josafata: „Půjdeš se mnou do války o_Ramot v_Gileadu?“

Josafat izraelskému králi odvětil: „Jsme jedno, já jako ty, můj lid jako tvůj lid, mí koně jako tví koně.“ {v}5{/v}Josafat izraelskému králi řekl: „Dotaž se ještě dnes na slovo Hospodinovo.“ {v}6{/v}Izraelský král shromáždil proroky, na čtyři sta mužů, a řekl jim: „Mám jít do války proti Ramotu v_Gileadu nebo mám od toho upustit?“ Odpověděli: „Jdi, Pán jej vydá králi do rukou.“ {v}7{/v}Ale Josafat se zeptal: „Cožpak tu už není žádný prorok Hospodinův, abychom se dotázali skrze něho?“ {v}8{/v}Izraelský král Josafatovi odpověděl: „Je tu ještě jeden muž, skrze něhož bychom se mohli dotázat Hospodina, ale já ho nenávidím, protože mi neprorokuje nic dobrého, nýbrž jen zlo. Je to Micheáš, syn Jimlův.“ Josafat řekl: „Nechť král tak nemluví!“ {v}9{/v}Izraelský král tedy povolal jednoho eunucha a řekl: „Rychle přiveď Micheáše, syna Jimlova.“

{v}15{/v}Když přišel ke králi, král mu řekl: „Micheáši, máme jít do války proti Ramotu v_Gileadu, nebo máme od toho upustit?“ On mu odpověděl: „Vytáhni, budeš mít úspěch. Hospodin jej vydá králi do rukou.“ {v}16{/v}Král ho okřikl: „Kolikrát tě mám zapřísahat, abys mi v_Hospodinově jménu nemluvil nic než pravdu?“ {v}17{/v}Micheáš odpověděl:

„Viděl jsem všechen Izrael

rozptýlený po horách

jako ovce, které nemají pastýře.

Hospodin řekl: ‚Zůstali bez pánů, ať se každý v_pokoji vrátí domů.‘“

{v}18{/v}Izraelský král řekl Josafatovi: „Neřekl jsem ti, že mi nebude prorokovat nic dobrého, nýbrž jen zlo?“

{v}19{/v}Ale Micheáš pokračoval: „Tak tedy slyš slovo Hospodinovo. Viděl jsem Hospodina, sedícího na trůně. Všechen nebeský zástup stál před ním zprava i_zleva. {v}20{/v}Hospodin řekl: ‚Kdo zláká Achaba, aby vytáhl a padl u_Ramotu v_Gileadu?‘ Ten říkal to a druhý ono. {v}21{/v}Tu vystoupil jakýsi duch, postavil se před Hospodina a řekl: ‚Já ho zlákám.‘ Hospodin mu pravil: ‚Čím?‘ {v}22{/v}On odpověděl: ‚Vyjdu a stanu se zrádným duchem v_ústech všech jeho proroků.‘ Hospodin řekl: ‚Ty ho zlákáš, ty to dokážeš. Jdi a učiň to!‘ {v}23{/v}A nyní, hle, Hospodin dal zrádného ducha do úst všech těchto tvých proroků. Hospodin ti ohlásil zlé věci.“

{v}29{/v}Král izraelský i_Josafat, král judský, vytáhli proti Ramotu v_Gileadu.

{v}34{/v}Kdosi však bezděčně napjal luk a zasáhl izraelského krále mezi články pancíře. Král řekl svému vozataji: „Obrať se a odvez mě z_bojiště, jsem raněn.“ {v}35{/v}Ale boj se toho dne tak vystupňoval, že král musel zůstat na voze proti Aramejcům; večer pak zemřel. Krev z_rány vytékala do korby vozu. {v}36{/v}Při západu slunce se táborem rozlehl pokřik: „Každý do svého města, každý do své země!“

{v}37{/v}Král tedy zemřel a byl dopraven do Samaří. V_Samaří krále pohřbili. {v}38{/v}Když oplachovali vůz v_samařském rybníku, chlemtali psi jeho krev a nevěstky se v_ní omývaly, podle slova Hospodinova, které ohlásil.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Jer 29,9.8.11{/r}; {r}Dt 18,18{/r}

Vaši proroci vám prorokují ve jménu mém lež, nedejte se od nich svádět. {*} Vím, jaké mám s_vámi úmysly.

Vzbudím proroka a vložím svoje slova v_jeho ústa. {*} Vím, jaké mám s_vámi úmysly.

Z_traktátu „O_svátostných tajemstvích“ od svatého Ambrože, biskupa

(Nn. 29-30.34-35.37.42: SCh 25 bis, 172-178)

{p}

Katecheze obřadů po křtu

Potom jsi přistoupil ke knězi. Zamysli se nad tím, co následovalo. Bylo to to, co říká David: Jak nejlepší olej na hlavě, který stéká na vousy, na vousy Árónovy.{fnr}1{/fnr} To je ten olej, o_kterém říká i_Šalomoun: Vylitý olej je tvoje jméno, proto tě dívky milují a přitáhly si tě.{fnr}2{/fnr} Kolik obnovených duší si tě dnes zamilovalo, Pane Ježíši, a volají: Přitahuj nás, poběžíme po vůni tvých šatů,{fnr}3{/fnr} aby vychutnaly vůni vzkříšení.

Snaž se pochopit, proč se to děje, neboť moudrý má oči ve své hlavě.{fnr}4{/fnr} Proto stékal ten olej na vousy, totiž na půvab mládí, a proto na vousy Árónovy, aby ses stal rodem vyvoleným, kněžským, královským.{fnr}5{/fnr} Všem se nám totiž dostává pomazání duchovní milostí pro Boží království a pro kněžství.

Potom jsi dostal bělostný oděv na znamení, žes odložil hřích, který tě pokrýval, a žes oblékl čistý závoj nevinnosti, jak o_tom říká prorok: Pokrop mě yzopem, a budu čistý, umyj mě, a budu bělejší než sníh.{fnr}6{/fnr} Kdo je totiž pokřtěn, je očištěn jak před očima Zákona, tak před očima evangelia: před Zákonem, protože pomocí svazečku yzopu kropil Mojžíš beránkovou krví;{fnr}7{/fnr} a před evangeliem, protože Kristův oděv zbělel jako sníh, když v_evangeliu zjevoval slávu svého vzkříšení.{fnr}8{/fnr} Bělejším než sníh se stává ten, komu se odpouští vina.{fnr}9{/fnr} Proto říká Pán také ústy Izaiášovými: I_kdyby jak šarlat byly vaše hříchy, vybílí se jako sníh.{fnr}10{/fnr}

Když církev dostala při koupeli znovuzrození{fnr}11{/fnr} tento oděv, říká: Černá jsem, přece však krásná, jeruzalémské dcery.{fnr}12{/fnr} Je černá křehkostí lidské přirozenosti, přece však krásná milostí, černá, protože ji tvoří hříšníci, přece však krásná tajemstvím víry. A když tento oděv vidí jeruzalémské dcery, říkají s_úžasem: Kdo je ta, jež vystupuje běloskvoucí?{fnr}13{/fnr} Byla černá, čím nyní tak najednou zbělela?

Když pak Kristus vidí svou církev v_bělostném oděvu – sám si totiž pro ni oblékl špinavé šaty, jak stojí v_knize proroka Zachariáše{fnr}14{/fnr} – nebo když vidí duši čistou a obmytou koupelí znovuzrození, praví: Jak jsi krásná, má milá, jak jsi krásná, máš oči jak holubice,{fnr}15{/fnr} ta holubice, v_jejíž podobě sestoupil Duch Svatý z_nebe.

Proto si opakuj, že jsi přijal duchovní pečeť ducha moudrosti a rozumu, ducha rady a síly, ducha poznání a zbožnosti, ducha posvátné bázně,{fnr}16{/fnr} a uchovej si, cos dostal.{fnr}17{/fnr} Bůh Otec ti vtiskl svou pečeť, Kristus Pán tě upevnil a vložil ti do srdce Ducha jako záruku,{fnr}18{/fnr} jak jsi se poučil z_četby apoštola.

{fn:1}{r}Žl 133 (132),2{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Pís 1,3{/r} (Vet. Lat.).{/fn} {fn:3}Tamtéž.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Kaz 2,14{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Petr 2,9{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žl 51 (50),9{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Ex 12,22{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Mt 17,2{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Žl 51 (50),4.9{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Iz 1,18{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Tit 3,5{/r}.{/fn} {fn:12}{r}Pís 1,5{/r}.{/fn} {fn:13}{r}Pís 8,5{/r} (Vet. Lat.).{/fn} {fn:14}Srov. {r}Zach 3,3{/r}.{/fn} {fn:15}{r}Pís 4,1{/r} (Vet. Lat.).{/fn} {fn:16}Srov. {r}Iz 11,2{/r} (Vet. Lat.).{/fn} {fn:17}Srov. {r}Zj 3,11{/r}.{/fn} {fn:18}Srov. {r}2 Kor 1,21-22{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ef 1,13-14{/r}; {r}2 Kor 1,21-22{/r}

Dostalo se vám potvrzení od slíbeného Ducha Svatého, když jste v_něho uvěřili. Duch je zárukou, že nám jednou připadne dědictví. {*} Tak se dovrší naše vykoupení.

Bůh nás posvětil, vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku. {*} Tak se dovrší naše vykoupení.

Pátek

Z_druhé knihy Kronik

{r:2 Kron}20,1-9.13-24{/r}

{p}

Boží pomoc věrnému králi Josafatovi

{v}20,1{/v}Potom se stalo, že vytáhli Moabité a Ammonité a s_nimi někteří z_Maonitů do války proti Josafatovi. {v}2{/v}Tu přišli a oznámili Josafatovi: „Vytáhlo proti tobě veliké množství z_krajin za mořem, z_Edomu. Hle, jsou v_Asasonthamaru, to jest v_Engadi.“

{v}3{/v}Josafat se otázal s_bázní Hospodina. Vyhlásil také po celém Judsku půst. {v}4{/v}Judejci se shromáždili, aby hledali pomoc od Hospodina. Také ze všech judských měst přišli hledat Hospodina.

{v}5{/v}Josafat stanul ve shromáždění Judejců a obyvatel Jeruzaléma v_Hospodinově domě před novým nádvořím {v}6{/v}a řekl: „Hospodine, Bože našich otců, cožpak nejsi ty Bůh na nebi, který vládne nade všemi královstvími národů? Máš v_rukou moc a sílu, nikdo se ti nemůže zpěčovat. {v}7{/v}Což jsi to nebyl ty, náš Bože, jenž jsi vyhnal obyvatele této země před Izraelem, svým lidem? Dal jsi ji navěky potomkům Abraháma, svého přítele. {v}8{/v}Usídlili se v_ní a vybudovali ti v_ní svatyni tvému jménu. Řekli: {v}9{/v}‚Jestliže na nás přijde něco zlého, meč soudu, mor či hlad, postavíme se před tento dům a před tebe, protože v_tomto domě dlí tvé jméno, a ve svém soužení budeme k_tobě volat, a ty nás vyslyšíš a zachráníš.‘“ {v}13{/v}Všichni Judejci stáli před Hospodinem i_se svými dětmi, ženami a syny.

{v}14{/v}Tu sestoupil uprostřed shromáždění duch Hospodinův na Jachaziela, syna Zachariáše, syna Banajáše, syna Jehiela, syna Matanjášova, Levity ze synů Asafových, {v}15{/v}a ten pravil: „Pozorně naslouchejte, všichni Judejci a obyvatelé Jeruzaléma, i_ty, králi Josafate. Toto vám praví Hospodin: ‚Nebojte se a neděste se tohoto velikého množství.‘ Boj není váš, ale Boží. {v}16{/v}Zítra proti nim sestupte, až budou vystupovat do svahu Sis. Potkáte je na konci úvalu směrem k_poušti Jeruelu. {v}17{/v}Vy přitom bojovat nemusíte. Postavte se, Judejci a obyvatelé Jeruzaléma, stůjte a uvidíte, jak vás Hospodin zachrání. Nebojte se a neděste se a zítra proti nim vytáhněte! Hospodin bude s_vámi.“ {v}18{/v}Na to se Josafat sklonil k_zemi a všichni Judejci i_obyvatelé Jeruzaléma padli před Hospodinem a klaněli se mu. {v}19{/v}Potom povstali Levité z_Kehatovců, aby chválili Hospodina, Boha Izraele, hlasem velice mocným.

{v}20{/v}Za časného jitra vytáhli na tekojskou poušť. Když vycházeli, Josafat se postavil a řekl: „slyšte mě, Judejci i_obyvatelé Jeruzaléma! Věřte v_Hospodina, svého Boha, a budete nepohnutelní; věřte jeho prorokům a bude vás provázet zdar.“ {v}21{/v}Po poradě s_lidem rozestavil před Hospodinem zpěváky, aby ho chválili v_posvátném rouchu. Šli před ozbrojenci a provolávali: „Chválu vzdejte Hospodinu, jeho milosrdenství je věčné.“

{v}22{/v}V_ten čas, kdy se dali do jásotu a chval, vyslal Hospodin zálohy proti Ammonitům a Moabitům i_proti hoře Seiru, proti těm, kteří přitáhli na Judejce, a byli poraženi. {v}23{/v}Ammonité a Moabité se totiž postavili proti obyvatelům hory Seiru, aby je pobili a vyhladili. Když pak skoncovali s_obyvateli Seiru, pomohli jedni druhým do zkázy.

{v}24{/v}Když vstoupili Judejci na výšinu s_výhledem na poušť a obrátili se směrem k_tomu shluku, spatřili jen mrtvá těla ležící na zemi; nikdo nevyvázl.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Ef 6,12.14{/r}; srov. {r}2 Kron 20,17{/r}

Vedeme zápas ne proti nějaké obyčejné lidské moci, ale proti těm, kteří mají svou říši tmy v_tomto světě. {*} Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy.

Důvěřujte Bohu, on vás zachrání. {*} Stůjte tedy pevně, opásáni kolem beder životem podle pravdy.

Z_traktátu „O_svátostných tajemstvích“ od svatého Ambrože, biskupa

(Nn. 43.47-49: SCh 25 bis, 178-180.182)

{p}

Nově pokřtěným o_eucharistii

Boží lid, obmytý a bohatě obdarovaný těmito znameními, spěchá ke Kristovu oltáři se slovy: Přistoupím k_Božímu oltáři, k_Bohu, který naplňuje radostí mé mládí.{fnr}1{/fnr} Když totiž odložil šat starého bludu, jako orlu se mu obnovilo jeho mládí{fnr}2{/fnr} a spěchá k_oné nebeské hostině. Přichází tedy, a při pohledu na vystrojený svatý oltář zvolá: Prostíráš pro mě stůl.{fnr}3{/fnr} K_těmto slovům jej přivádí David, když říká: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k_vodám, kde si mohu odpočinout.{fnr}4{/fnr} A trochu dále: I_kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha. Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, a jak je slavná tvá přetékající číše.{fnr}5{/fnr}

Je obdivuhodné, jak Bůh sesílal na praotce déšť many, takže se denně mohli sytit pokrmem z_nebe. Proto bylo řečeno: Člověk jedl chléb andělů.{fnr}6{/fnr} A přece všichni, kdo jedli tento chléb, zemřeli na poušti.{fnr}7{/fnr} Avšak tento pokrm, který přijímáš ty, tento chléb živý, který sestoupil z_nebe,{fnr}8{/fnr} zajišťuje bohatství věčného života, a kdokoli ho bude jíst, nezemře na věky,{fnr}9{/fnr} protože je to Kristovo tělo.

Uvaž nyní, zda je vznešenější chléb andělů nebo Kristovo tělo, které je vskutku životodárným tělem. Mana byla z_nebe, ono však nebe převyšuje; mana byla z_nebe, ono je od samého Pána nebes; mana podléhala zkáze, jestliže se uchovala na druhý den,{fnr}10{/fnr} ono nepodléhá žádnému porušení, a kdo z_něho jí se zbožností, také nepozná porušení. Židům vytryskla voda ze skály,{fnr}11{/fnr} pro tebe vytryskla krev z_Kristova boku; jim na hodinu zahnala žízeň voda, tobě zahnala Kristova krev žízeň na celou věčnost, neboť Žid pije a žízní dál, ty se napiješ a už nebudeš žíznit. Tamto všechno byl jen náznak, toto je skutečnost.

Jestliže to, nad čím žasneš, je jenom náznak, jak veliké musí být to, čeho pouhý náznak tě uvádí v_úžas? Že by to, co se událo praotcům, byl jen náznak? Poslouchej: Pili ze skály, která je doprovázela, a tou skálou byl Kristus. Ale přesto se většina z_nich Bohu nelíbila. Pomřeli na poušti. To se událo jako předobraz pro nás.{fnr}12{/fnr} Takže jsi poznal, co je víc: světlo je víc než stín, skutečnost je víc než předobraz, tělo Tvůrce a Pána víc než mana z_nebe.

{fn:1}{r}Žl 43 (42),4{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žl 103 (102),5{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 23 (22),5{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žl 23 (22),2{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Žl 23 (22),4-5{/r} (Vet. Lat.).{/fn} {fn:6}Srov. {r}Žl 78 (77),25{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:7}Srov. {r}Nm 14,16{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Jan 6,51{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Jan 6,50-51{/r}; {r:Jan}11,26{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Ex 16,20{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Ex 17,6{/r}.{/fn} {fn:12}{r}1 Kor 10,4-6{/r} (Vulg.).{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 10,1-2.11.3-4{/r}

Všichni naši praotcové prošli mořem a všichni přijali Mojžíšův křest v_oblaku a v_moři. {*} Bylo to napsáno jako poučení pro nás.

Všichni jedli stejný duchovní pokrm a všichni pili stejný duchovní nápoj. {*} Bylo to napsáno jako poučení pro nás.

Sobota

Z_druhé knihy Královské

{r:2 Král}2,1-15{/r}

{p}

Eliáš odnesen do nebe

{v}2,1{/v}Když Hospodin chtěl odnést Eliáše ve vichřici do nebe, šel Eliáš a Elizeus z_Gilgalu. {v}2{/v}Eliáš řekl Elizeovi: „Zůstaň zde, protože mě Hospodin posílá do Bételu.“ Elizeus mu odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.“

I_sestoupili do Bételu. {v}3{/v}Proročtí žáci, kteří byli v_Bételu, vyšli k_Elizeovi a otázali se ho: „Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?“ Odvětil: „Vím to také. Mlčte!“ {v}4{/v}A Eliáš mu řekl: „Elizee, zůstaň zde, protože Hospodin mě posílá do Jericha.“ Odvětil: „Jakože živ je Hospodin a jakože živ jsi ty, neopustím tě.“ I_přišli do Jericha.

{v}5{/v}Proročtí žáci, kteří byli v_Jerichu, přistoupili k_Elizeovi a řekli mu: „Víš, že Hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?“ Odvětil: „Vím to také. Mlčte!“ {v}6{/v}Eliáš řekl Elizeovi: „Zůstaň, prosím, zde, neboť Hospodin mě posílá k_Jordánu.“ (Elizeus) odpověděl: „Jakože je živ Hospodin a jakože jsi živ ty, neopustím tě!“ Šli tedy oba. {v}7{/v}Šlo také padesát z_prorockých učedníků a stanuli daleko stranou, zatímco se ti dva zastavili u_Jordánu. {v}8{/v}Eliáš vzal svůj plášť, svinul ho a udeřil jím o_vodu, takže se rozdělila na dvě strany a oba přešli suchou nohou.

{v}9{/v}Když přešli, řekl Eliáš Elizeovi: „Žádej, co bych ti měl udělat, dříve než budu od tebe vzat.“ Elizeus odpověděl: „Prosím, ať jsou na mně dvě třetiny tvého ducha!“ {v}10{/v}(Eliáš) řekl: „Těžkou věc žádáš. Uvidíš-li mě, až budu od tebe vzat, stane se ti tak, neuvidíš-li, nestane se.“ {v}11{/v}Když tak spolu šli a mluvili, hle – ohnivý vůz s_ohnivými koňmi oddělil je od sebe a Eliáš vystoupil ve vichřici do nebe.

{v}12{/v}Elizeus to viděl a zvolal: „Otče můj, otče můj, který řídíš válečný vůz Izraele!“ Když už ho neviděl, chopil se svých šatů a roztrhl je na dva kusy. {v}13{/v}Zdvihl Eliášův plášť, který z_něho spadl, obrátil se a stanul na břehu Jordánu. {v}14{/v}Vzal Eliášův pláš, který z_něho spadl, udeřil jím o_vodu a pravil: „Kde je Hospodin, Bůh Eliášův?“ Když udeřil o_vodu, ta se rozdělila na dvě strany a Elizeus přešel.

{v}15{/v}Viděli to proročtí žáci z_Jericha, kteří byli naproti, a řekli: „Na Elizeovi spočinul duch Eliášův.“ Šli mu vstříc a poklonili se mu až k_zemi.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mal 3,23-24{/r}; {r}Lk 1,15.17{/r}

Hle, pošlu vám proroka Eliáše, dříve než přijde veliký a strašný Hospodinův den. {*} Obrátí srdce otců k_synům, a srdce synů k_otcům.

Jan bude veliký před Pánem a půjde před ním v_duchu a moci Eliášově. {*} Obrátí srdce otců k_synům, a srdce synů k_otcům.

Z_traktátu „O_svátostných tajemstvích“ od svatého Ambrože, biskupa

(Nn. 52-54.58: SCh 25 bis, 186-188.190)

{p}

Svátost, kterou přijímáš, vzniká Kristovým slovem

Pozorujeme, že milost má větší účinnost než přirozenost, a to dosud jsme uváděli jen milost prorockého požehnání. Jestliže už lidské požehnání dokázalo změnit přirozenost, co potom řekneme přímo o_božském posvěcení, kdy působí samotná slova našeho Pána a Spasitele? Vždyť tato svátost, kterou přijímáš, vzniká Kristovým slovem. Jestliže Eliášova slova měla moc svolat oheň z_nebe,{fnr}1{/fnr} že by Kristova slova nedokázala změnit způsob existence pozemského živlu? O_veškerém díle světa jsi četl, že Bůh řekl, a stalo se,{fnr}2{/fnr} rozkázal, a všechno bylo stvořeno.{fnr}3{/fnr} Když tedy mohlo Kristovo slovo z_ničeho udělat něco, co tu předtím nebylo, jak by nemohlo změnit to, co tu je, v_něco, čím to nebylo? Je přece snazší věcem jejich přirozenost změnit než jim novou stvořit.

Ale nač potřebujeme důkazy? Použijme Kristova vlastního příkladu a pravdu tohoto tajemství podepřeme tajemstvím Vtělení. Což snad předcházel narození Pána Ježíše z_Marie přirozený úkon? Podle přirozeného řádu rodí žena ze spojení s_mužem. Je tedy jasné, že panna porodila mimo řád přírody. A právě toto tělo, které zpřítomňujeme, je z_panny. Proč tady u_Kristova těla hledáš přirozený řád, když mimo řád přírody bylo samo narození Pána Ježíše z_panny? A bylo to pravé Kristovo tělo, které bylo ukřižováno a pohřbeno, a tak máme opravdu svátost onoho jeho těla.

Sám Pán Ježíš volá: To je mé tělo.{fnr}4{/fnr} Než vysloví svatá slova požehnání, jmenuje jinou způsobu; ale po posvěcení mluví o_těle. Dále sám říká, že je to jeho krev.{fnr}5{/fnr} Před posvěcením se to nazývá jinak; po posvěcení se to jmenuje krev. A ty říkáš: „Amen,“ to znamená: „Je to skutečně tak.“ To, co mluví ústa, ať uvnitř vyznává duch; co se ozývá v_řeči, ať cítí také srdce.

Proto také církev, když vidí tak velikou milost, vybízí své děti a nabádá své nejbližší, aby společně přistoupili k_svátostem, a říká: Jezte, přátelé, pijte, veselte se, moji drazí.{fnr}6{/fnr} Co máme jíst a co máme pít, vyslovil Duch Svatý jinde ústy proroka: Okuste a vizte, jak dobrý je Pán, blaze člověku, který se k_němu utíká.{fnr}7{/fnr} V_této svátosti je Kristus, protože je tu Kristovo tělo. Není to tedy pokrm pro tělo, ale pro duši. Proto apoštol říká i_o_jeho předobraze, že naši praotcové jedli duchovní pokrm a pili duchovní nápoj.{fnr}8{/fnr} Neboť Boží tělo je tělo duchovní a Kristovo tělo je tělem Božího Ducha, protože Kristus je duch, jak čteme: Duch před naší tváří je Kristus Pán.{fnr}9{/fnr} A v_Petrově listě stojí: Kristus zemřel za nás.{fnr}10{/fnr} Tento pokrm pak posiluje naše srdce, a tento nápoj je k_radosti lidského srdce,{fnr}11{/fnr} jak připomíná prorok.

{fn:1}Srov. {r}1 Král 18,38{/r}; {r}Sir 48,1.3{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Gn 1{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 148,5{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 26,26{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Mt 26,28{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Pís 5,1{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Žl 34 (33),9{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}1 Kor 10,3-4{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Pláč 4,20{/r} (LXX).{/fn} {fn:10}Srov. {r}1 Petr 3,18{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Žl 104 (103),15{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 26,26{/r}; {r}Jan 6,51{/r}

Když jedli, Ježíš vzal chléb, požehnal ho, lámal a dával ho svým učedníkům se slovy: {*} Vezměte, jezte. To je mé tělo.

Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z_nebe. Kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. {*} Vezměte, jezte. To je mé tělo.


Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky