MEZIDOBÍ

16. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Začátek druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:2 Kor}1,1-14{/r}

Děkování uprostřed soužení

{v}1,1{/v}Pavel, z_Boží vůle apoštol Krista Ježíše, a bratr Timotej církevní obci Boží v_Korintě a všem křesťanům v_celé Achaji. {v}2{/v}Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a od Pána Ježíše Krista.

{v}3{/v}Buď veleben Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškeré útěchy. {v}4{/v}On nás těší ve všech našich souženích, abychom pak mohli těšit druhé v_jakémkoli soužení tou útěchou, jakou Bůh potěšuje nás. {v}5{/v}Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy. {v}6{/v}Když my jsme v_trápení, vám z_toho plyne útěcha a záchrana; když se nám dostává útěchy, plyne z_toho útěcha i_pro vás. A ta potom způsobuje, že statečně snášíte stejná utrpení jako my. {v}7{/v}A proto máme, pokud jde o_vás, pevnou naději; víme, že jako máte účast v_našich souženích, tak budete mít účast i_v_naší útěše.

{v}8{/v}Nechceme, bratři, abyste zůstali bez zpráv o_soužení, které nás postihlo v_Asii. Velmi těžce, nad lidské síly na nás dolehlo, takže jsme už nevěděli, jak to přežít. {v}9{/v}Dokonce jsme sami nad sebou už vynesli rozsudek smrti. (Ale to všechno se stalo proto,) abychom nespoléhali sami na sebe, nýbrž na Boha, který křísí mrtvé. {v}10{/v}On nás už z_tolika nebezpečí života zachránil a také zachrání. Ano, v_něj skládáme naději, že nás i_nadále bude zachraňovat, {v}11{/v}když vy nám budete pomáhat svými modlitbami, aby tak za nás jich děkovalo mnoho a mnohonásobně kvůli tomu dobrodiní, kterého se nám dostalo.

{v}12{/v}Vždyť toto je naše chlouba: svědectví našeho svědomí, že jsme se mezi lidmi – a hlavně u_vás – chovali prostě a bez falše, (jak to dává) Bůh: ne se světskou chytrostí, ale tak, (jak nám k_tomu Bůh poskytoval) milost. {v}13{/v}Neboť nepíšeme vám nic jiného, než co tu čtete a poznáváte. A doufám, že nás ještě poznáte úplně_– {v}14{/v}jak jste nás už poznali zčásti: že se totiž můžete chlubit námi a my zase vámi v_den našeho Pána Ježíše.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žl 94 (93),18-19{/r}; {r}2 Kor 1,5{/r}

Tvá milost, Hospodine, mě podpírá. {*} Když se mi v_nitru rozmnoží starosti, tvá útěcha vzpruží mou duši.

Jako se na nás ze všech stran valí Kristovo utrpení, tak se nám také skrze Krista dostává všestranné útěchy. {*} Když se mi v_nitru rozmnoží starosti, tvá útěcha vzpruží mou duši.

Z_listu svatého Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka, Magnesijským

(Inscriptio; nn. 1,1 – 5,2; Funk 1, 191-195)

Nestačí nazývat se křesťanem, ale také jím být

Ignác, jinak Theoforos, církvi v_Magnesii na Meandru, požehnané v_milosti Boha Otce v_Ježíši Kristu, našem spasiteli, v_němž ji pozdravuji a v_Bohu Otci i_v_Ježíši Kristu přeji vše dobré.

Když jsem poznal, jak dokonale v_Bohu uspořádaná je vaše láska, s_radostí jsem se rozhodl ve víře Ježíše Krista k_vám promluvit. Vyznamenán nejvznešenějším jménem, v_okovech, které nosím, chválím církve a vyprošuji jim sjednocení těla i_ducha Ježíše Krista, který je navždycky náš život, sjednocení ve víře a lásce, kterou nic nepřevyšuje, a nejvíc sjednocení s_Ježíšem a Otcem. V_něm, když odoláme a vyhneme se zpupnosti vládce tohoto světa, dosáhneme Boha.

Dostalo se mi té cti vás všechny vidět v_Damovi, Boha hodném vašem biskupovi, ctihodných kněžích Bassovi a Apolónovi a v_mém spoluslužebníku jáhnu Zótionovi, z_kterého mám radost, protože je poddán biskupovi jako milosti Boží a sboru kněží jako zákonu Ježíše Krista.

A neměli byste využívat toho, že je váš biskup mladý, ale s_ohledem na moc Boha Otce mu prokazujte veškerou úctu, jako jsem viděl na vašich svatých kněžích, že nezneužívají jeho zřejmého mládí, ale že se mu podřizují jako moudří v_Bohu, ale vlastně ne jemu, nýbrž Otci Ježíše Krista, biskupovi všech. Ke cti toho, který si nás vyvolil, se tedy patří poslouchat bez jakéhokoli pokrytectví; neboť to bys neklamal biskupa, kterého vidíš, ale podváděl toho neviditelného – a to není jednání proti člověku, ale proti Bohu, který zná i_věci skryté.

Patří se tedy nejen nazývat se křesťanem, ale také jím být; ne jako někteří, kteří sice biskupa tak nazývají, ale všechno dělají bez něho. Nezdá se mi, že by měli čisté svědomí, protože se nescházejí řádně podle přikázání.

Ale všechno má svůj konec a před námi je obojí – smrt i_život – a každý půjde tam, kam patří. Je to jako dvojí peníz, jeden Boží a druhý světa, a na každém je vyražen příslušný znak, na nevěřících znak tohoto světa, na věřících v_lásce znak Boha skrze Ježíše Krista, jehož život je v_nás jen tehdy, jsme-li ochotni trpět a zemřít jako on.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Tim 4,12.16.15{/r}

Buď pro věřící vzorem v_řeči i_v_chování, v_lásce, ve víře a v_čistotě. {*} Když si tak budeš počínat, povede to ke spáse jak tebe, tak tvé posluchače.

Vezmi si to k_srdci a v_tom žij, aby tvé pokroky byly všem zřejmé. {*} Když si tak budeš počínat, povede to ke spáse jak tebe, tak tvé posluchače.

Z_druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:2 Kor}1,15 – 2,11{/r}

Proč apoštol odložil svůj příchod

(Bratři!) {v}1,15{/v}Měl jsem v_úmyslu přijít nejdříve k_vám; tak by se vám dostalo dvojího dobrodiní: {v}16{/v}že bych totiž do Makedonie šel od vás a z_Makedonie že bych se zase vrátil k_vám a pak byste mě vypravili do Judska. {v}17{/v}Byla v_tom tedy nějaká lehkovážnost, když jsem to chtěl tak udělat? Nechávám se snad při rozhodování vést pohnutkami čistě lidskými, takže ‚ano, ano‘ by u_mne znamenalo zároveň i_‚ne, ne‘? {v}18{/v}Bůh je věrný: když k_vám mluvíme, neznamená to zároveň ‚ano‘ i_‚ne‘. {v}19{/v}Vždyť přece Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme u_vás hlásali – já totiž, Silván a Timotej – nebyl zároveň ‚ano‘ i_‚ne‘, ale u_něho je pouze ‚ano‘. {v}20{/v}Všechna Boží zaslíbení (našla) v_něm svoje ‚ano‘. Proto skrze něho voláme ‚amen‘ k_Boží slávě. {v}21{/v}Bůh upevňuje nás i_vás, abychom byli vždycky spojeni s_Kristem: posvětil nás, {v}22{/v}vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku.

{v}23{/v}Dovolávám se tedy Boha při své duši za svědka, že to bylo ze šetrnosti k_vám, když jsem dosud do Korinta nepřišel. {v}24{/v}Ne že bychom u_vás chtěli panovačně rozhodovat ve věcech víry, ale jen bychom rádi přispěli k_vaší radosti. Ve víře přece stojíte pevně.

{v}2,1{/v}Ale rozhodl jsem se tak jednat, abych vás nemusel znova zarmucovat, až k_vám přijdu. {v}2{/v}Neboť jestliže já vám působím zármutek, kdopak může způsobit radost mně? Jen ten, koho jsem zarmoutil já. {v}3{/v}Proto jsem vám to napsal, abych se při svém příchodu nedožil zármutku na těch, kdo mi mají dělat radost. Jsem přece o_vás všech přesvědčen, že moje radost je i_radost vás všech. {v}4{/v}Vždyť jsem vám to psal ve velkém soužení a úzkosti srdce a plakal jsem přitom. Ne abych vás zarmoutil, ale abyste poznali, jak vroucně vás mám rád.

{v}5{/v}Jestliže však někdo způsobil zármutek, nezarmoutil ani tak mne, jako spíše v_jistém smyslu – abych nepřeháněl – vás všechny. {v}6{/v}Tomu, o_něhož jde, stačí už to potrestání, kterého se mu dostalo od většiny. {v}7{/v}Spíše mu už odpusťte a potěšte ho, aby ho snad přílišný zármutek nestrávil. {v}8{/v}Proto vás vybízím, abyste se rozhodli pro lásku k_němu. {v}9{/v}Psal jsem vám tak i_proto, abych zkouškou na vás poznal, jste-li ve všem poslušní. {v}10{/v}Komu tedy odpouštíte vy, tomu odpouštím i_já. Vždyť cokoli jsem já odpustil – měl-li jsem co odpustit – udělal jsem to kvůli vám, a Kristus to vidí a schvaluje. {v}11{/v}Nesmíte se totiž dát oklamat od satana. Příliš dobře jsou nám známé jeho záměry.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}2 Kor 1,21-22{/r}; {r}Dt 5,2{/r}

Bůh nás upevňuje, abychom byli vždycky spojeni s_Kristem: {*} posvětil nás, vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku.

Hospodin, náš Bůh, s_námi uzavřel smlouvu. {*} Posvětil nás, vtiskl nám svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku.

Z_listu svatého Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka, Magnesijským

(Nn. 6,1 – 9,2; Funk 1, 195-199)

Jedna modlitba, jedna naděje v_lásce, dokonalá radost

Když jsem tedy v_těch jmenovaných osobách viděl celou obec ve víře a zamiloval si ji, napomínám vás, abyste se snažili všechno dělat v_Boží svornosti, pod vedením biskupa na místě Božím a kněží na místě sboru apoštolů, a mně velmi milým jáhnům ať je svěřena služba Ježíše Krista, který od věků byl u_Otce a na konci se zjeví. Mějte tedy všichni smýšlení stejné s_Božím a ctěte se navzájem. Nikdo ať neposuzuje svého bližního podle těla, ale vždycky se navzájem milujte v_Ježíši Kristu. Ať není mezi vámi nic, co by vás mohlo rozdělovat, ale buďte zajedno s_biskupem a s_těmi, kdo předsedají, aby to bylo vzorem a trvalým ponaučením.

Jako tedy Pán neudělal nic bez Otce, s_nímž je jedno, ani sám ani skrze apoštoly, tak ani vy nic nedělejte bez biskupa a kněží. Nepokoušejte se, aby vám připadalo moudrým, co můžete vykonat na vlastní pěst, ale ve společném shromáždění ať se projevuje jedna modlitba, jedna prosba, jedna mysl, jedna naděje v_lásce, v_dokonalé radosti, což je v_Ježíši Kristu, nad něhož nic není. Všichni se scházejte jako do jednoho Božího chrámu, jako k_jednomu oltáři, k_jednomu Ježíši Kristu, který od jednoho Otce vyšel, u_jednoho byl a k_němu se navrátil.

Nedejte se svést jiným učením, ani starými bájemi, které nejsou k_ničemu. Žijeme-li až dodnes podle židovství, stvrzujeme, že jsme nepřijali milost. Neboť Bohu blízcí proroci žili podle Ježíše Krista. Proto také byli pronásledováni, prodchnuti jeho milostí, aby nevěřící byli zcela přesvědčeni, že je jeden Bůh, který sám sebe zjevil skrze Ježíše Krista, svého Syna, který je jeho slovem, vzešlým z_mlčení, a který se ve všem líbil tomu, jenž ho poslal.

Když tedy ti, kteří žili ve starých zvyklostech, přešli k_nové naději a nedrží už sobotu, ale žijí podle dne Páně, ve kterém také vzešel náš život skrze něho a jeho smrt – někteří popírají toto tajemství, skrze něž se nám dostalo víry, a kvůli němuž všecko snášíme, abychom byli shledáni učedníky Ježíše Krista, našeho jediného učitele – jak bychom my mohli žít bez něho, jehož jako učitele očekávali i_proroci, jeho učedníci v_duchu? Proto také přišel ten, kterého spravedlivě očekávali, a vzkřísil je z_mrtvých.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Petr 3,8.9{/r}; {r}Řím 12,10.11{/r}

Buďte všichni jednomyslní, plní zájmu o_druhého, plní bratrské lásky, milosrdní a pokorní. {*} Vždyť k_tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání.

V_bratrské lásce se navzájem mějte srdečně rádi, v_uctivosti předcházejte jeden druhého, služte Pánu. {*} Vždyť k_tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání.

Z_druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:2 Kor}2,12 – 3,6{/r}

Pavel služebníkem nové smlouvy

{v}2,12{/v}Když jsem přišel do Troady, abych hlásal Kristovo evangelium, dveře se mi pro Pána otevřely dokořán. {v}13{/v}Přesto však jsem neměl v_duši klid, protože jsem nenalezl svého bratra Tita. A tak jsem se tam s_nimi rozloučil a šel jsem dále do Makedonie.

{v}14{/v}Ale díky Bohu, který skrze nás neustále vítězí v_Kristu a působí, že se naším prostřednictvím všude šíří vůně poznání o_něm. {v}15{/v}My jsme totiž Bohu jako vonné kadidlo (vydechující) Krista, a to jak mezi těmi, kdo docházejí spásy, tak i_mezi těmi, kdo jdou k_záhubě. {v}16{/v}Pro jedny vůně smrtonosná, vedoucí ke smrti, pro druhé zase vůně životodárná, vedoucí k_životu. Kdo však je k_tomu způsobilý? {v}17{/v}My jistě nepatříme k_těm lidem – a je jich mnoho – co s_Božím slovem kupčí. My mluvíme naprosto upřímně, jako vyslanci Boží a před Božím (zrakem), protože jsme spojeni s_Kristem.

{v}3,1{/v}Zase už začínáme sami sebe doporučovat? Potřebujeme snad – jako jistí lidé – doporučující listy na vás nebo od vás? {v}2{/v}Naším listem jste vy! Máme ho vepsaný do srdce, všichni lidé ho znají a mohou číst. {v}3{/v}Je to očividné, že jste Kristovým listem, který jsme my vyhotovili. Není však napsán inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na deskách kamenných, ale na (jiných) deskách: v_lidských srdcích.

{v}4{/v}Takovou důvěru máme k_Bohu skrze Krista, {v}5{/v}ne že bychom sami sobě mohli něco přičítat, jako (by to pocházelo) od nás, ale když na něco stačíme, je to od Boha. {v}6{/v}On nám také dal schopnost sloužit nové smlouvě, která (nespočívá) v_liteře, ale v_duchu. Neboť litera zabíjí, ale duch oživuje.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}2 Kor 3,4.6.5{/r}

Máme důvěru v_Boha skrze Krista. {*} On nám dal schopnost sloužit nové smlouvě, která nespočívá v_liteře, ale v_duchu.

Ne že bychom mohli sami sobě něco přičítat, jako by to pocházelo od nás, ale když na něco stačíme, je to od Boha. {*} On nám dal schopnost sloužit nové smlouvě, která nespočívá v_liteře, ale v_duchu.

Z_listu svatého Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka, Magnesijským

(Nn. 10,1-15: Funk 1,199-203)

Máte v_sobě Ježíše Krista

Nebuďme tedy necitelní vůči jeho dobrotě. Kdyby totiž on jednal jako my, už bychom nebyli. Protože jsme se tedy stali jeho učedníky, naučme se podle křesťanství žít. Kdo se nazývá jiným než tímto jménem, není Boží. Odstraňte tedy ten špatný kvas, který zastaral a zkysl, a proměňte se v_nový, kterým je Ježíš Kristus. Osolte se jím, aby se nikdo z_vás nekazil, protože zápach by vás usvědčil. Je nemístné mluvit o_Ježíši Kristu a žít podle židovství. Křesťanství neuvěřilo v_židovství, ale židovství v_křesťanství, v_němž se shromažďují všichni, kdo věří v_Boha.{fnr}1{/fnr}

O_těchto věcech, moji drazí, nepíšu proto, že bych věděl, že někdo z_vás tak smýšlí; chci vás jen, i_když menší než vy, chránit, abyste neupadli do osidel nicotného učení, ale byli dokonale poučeni o_narození, utrpení a zmrtvýchvstání, které se stalo v_době vlády Pontia Piláta; opravdu a jistě se narodil, trpěl a vstal z_mrtvých Ježíš Kristus, naše naděje, od níž kéž se nikdo z_vás neodvrátí.

Těším se z_vás ve všem, pokud jsem toho hoden. Neboť i_když jsem v_poutech, nejsem nic ani proti jedinému z_vás volných. Vím, že nezpychnete, neboť máte v_sobě Ježíše Krista. Ba ještě víc: když vás chválím, vím, že se spíše zastydíte, jak je psáno: spravedlivý je sám svým žalobcem.{fnr}2{/fnr}

Snažte se upevnit v_učení Pána i_apoštolů, aby všechno, co děláte, prospívalo{fnr}3{/fnr} tělu i_duchu, víře i_lásce, v_Synu a Otci a v_Duchu, na počátku a na konci, s_vaším nejctihodnějším biskupem a s_důstojně uvitým duchovním věncem vašeho kněžstva i_bohumilých jáhnů. Buďte poddáni biskupovi a sobě navzájem, jako Ježíš Kristus v_těle svému Otci a apoštolové Kristu i_Otci i_Duchu, abyste byli v_jednotě tělesné i_duchovní.

Protože vím, že jste plni Boha, napomenul jsem vás krátce. Pamatujte na mne ve svých modlitbách, abych dospěl k_Bohu, a na církev v_Sýrii – po níž nejsem hoden se nazývat; velmi potřebuji vaši modlitbu a lásku, sjednocené v_Bohu – aby se církvi v_Sýrii skrze vás dostalo vláhy.

Pozdravují vás Efezští ze Smyrny, odkud vám píši; jsou zde ke slávě Boží stejně jako vaši, kteří mne spolu s_Polykarpem, biskupem smyrenským, ve všem potěšili. A také ostatní církve vás ke cti Ježíše Krista pozdravují. Buďte silní v_Boží svornosti, majíce nerozdílného ducha, jímž je Ježíš Kristus.

{fn:1}Srov. {r}Flp 2,11{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Př 18,17{/r} (LXX).{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 1,3{/r} (LXX).{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ef 3,16.17.19{/r}; {r}Kol 2,6-7{/r}

Ať vám Bůh dá, aby Kristus vírou přebýval ve vašem srdci, {*} abyste upevněni v_lásce dosáhli plné míry Božích darů.

Žijte dále ve spojení s_ním, v_něm buďte zakořeněni a na něm stavějte, utvrzeni ve víře. {*} Abyste upevněni v_lásce dosáhli plné míry Božích darů.

Z_druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:2 Kor}3,7 – 4,4{/r}

Vznešenost novozákonní služby

{v}3,7{/v}Jestliže služba (Zákonu) vyrytému literami na kamenech a (vedoucí ke) smrti byla spojena s_takovým jasem, že se Izraelité nemohli podívat Mojžíšovi do tváře pro záři – třeba pomíjející – (která mu vycházela) z_obličeje, {v}8{/v}jak teprve daleko skvělejší musí být služba Ducha! {v}9{/v}Neboť jestliže služba (vedoucí k)_odsouzení byla tak slavná, oč daleko více bude slávou překypovat služba (vedoucí ke) spravedlnosti! {v}10{/v}A proto celou tu minulou slávu vůbec ani nejde slávou nazvat, když ji srovnáme s_touto nynější nesmírnou slávou. {v}11{/v}Když se tak slavně projevilo to, co je pomíjející, oč větší slávu má to, co je trvalé!

{v}12{/v}Když tedy máme takovou naději, vystupujme s_plnou jistotou. {v}13{/v}(Neděláme to) jako Mojžíš; on si kladl na tvář roušku, aby Izraelité nehleděli na to, jak ona pomíjející (záře) končí. {v}14{/v}Ale oni zůstali tupí, protože až dodneška u_nich trvá stejná rouška, když se čte Starý zákon, a není (jim) odhaleno, že přestává v_Kristu. {v}15{/v}Dodnes leží rouška na srdci Izraelitů, kdykoli se předčítá Mojžíš. {v}16{/v}Ale až se obrátí k_Pánu, rouška bude odstraněna. {v}17{/v}Ten Pán je však duch; a kde je duch Páně, tam je svoboda. {v}18{/v}My všichni s_nezakrytou tváří odrážíme jako v_zrcadle velebnost Páně, a tak se přetvořujeme stále víc a víc k_zářivé podobě, jakou má on. (Působí to) duch Páně.

{v}4,1{/v}Když jsme pověřeni tou službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. {v}2{/v}Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme každému lidskému úsudku před Bohem.

{v}3{/v}A je-li přesto naše evangelium nesrozumitelné, pak jen těm, kteří jdou k_záhubě. {v}4{/v}Nevěří, neboť bůh tohoto světa je zaslepil, takže nevidí jasně světlo evangelia o_božské slávě Krista, Božího obrazu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}2 Kor 3,18{/r}; {r}Flp 3,3{/r}

My všichni s_nezakrytou tváří odrážíme jako v_zrcadle velebnost Páně, {*} a tak se přetvořujeme stále víc a víc k_zářivé podobě, jakou má on.

Sloužíme Bohu způsobem vnitřním a hledáme svou chloubu v_Kristu Ježíši. {*} A tak se přetvořujeme stále víc a víc k_zářivé podobě, jakou má on.

Z_knihy Následování Krista

(Lib. 2,1,1-6)

Boží království je pokoj a radost v_Duchu Svatém

Obrať se celým srdcem k_Pánu a zanech tohoto bídného světa, a tvá duše dojde pokoje. Neboť Boží království je pokoj a radost v_Duchu Svatém.{fnr}1{/fnr} Kristus k_tobě přijde, a připravíš-li mu ve svém srdci důstojný příbytek, poskytne ti svou útěchu.

Všechnu svou slávu a krásu zjevuje v_nitru{fnr}2{/fnr} a jen tam rád přebývá. Člověka oddaného vnitřnímu životu navštěvuje často, příjemně s_ním rozmlouvá, poskytuje mu milou útěchu i_hojnost pokoje a uvádí ho v_úžas důvěrností svého přátelství.

Nuže, věrná duše, připrav své srdce tomuto Ženichovi, aby k_tobě ve své dobrotě přišel a v_tobě přebýval. Říká přece: Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a přijdeme k_němu a učiníme si u_něho příbytek.{fnr}3{/fnr}

Uvolni tedy místo pro Krista. Máš-li Krista, jsi bohatý a nic víc nepotřebuješ. On se o_tebe bude ve všem starat a věrně o_tebe pečovat, takže nebudeš muset spoléhat na lidi.

Slož všechnu svou důvěru v_Boha; on ať je tvou bázní i_tvou láskou. On za tebe převezme odpovědnost a učiní, co pro tebe bude nejlepší.

Zde nemáš trvalou vlast,{fnr}4{/fnr} a buď si kdekoli, všude jsi cizincem a poutníkem; a nikdy zde nenajdeš pokoj, pokud se co nejtěsněji nespojíš s_Kristem.

Tvé myšlenky ať jsou u_Nejvyššího a tvé prosby ať bez ustání směřují ke Kristu. Neumíš-li rozjímat o_věcech vznešených a nebeských, setrvávej u_Kristova umučení a rád přebývej v_jeho svatých ranách. A trp s_Kristem a pro Krista, chceš-li s_Kristem kralovat.

Kdybys jen jednou dokonale vstoupil do Ježíšova srdce a jen trochu okusil jeho vroucí lásky, naprosto bys přestal dbát vlastního pohodlí či nepohodlí, ale spíš by ses radoval z_křivdy, kterou ti někdo způsobil. Neboť Ježíšova láska působí, že člověk už nehledí na sebe.

{fn:1}Srov. {r}Řím 14,17{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žl 45 (44),14{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:3}{r}Jan 14,23{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žid 13,14{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 71 (70),1-2.5{/r}

K_tobě se utíkám, Hospodine, nechť nejsem zahanben navěky. {*} Ve své spravedlnosti mě vyprosť a vysvoboď.

Vždyť tys má naděje, má důvěra od mého mládí. {*} Ve své spravedlnosti mě vyprosť a vysvoboď.

Z_druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:2 Kor}4,5-18{/r}

Apoštolova křehkost a důvěra

{v}4,5{/v}Nehlásáme sebe, ale (kážeme, že) Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. {v}6{/v}Neboť Bůh, který řekl: ‚Ať ze tmy zazáří světlo!‘, zazářil i_v_našem srdci, aby osvítil (lidi) poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři.

{v}7{/v}Poklad (víry) máme v_nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám. {v}8{/v}Ze všech stran se na nás valí trápení, ale nesoužíme se. Býváme bezradní, ale ne zoufalí. {v}9{/v}Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k_zemi, ale ne zničeni. {v}10{/v}Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, aby i_Ježíšův život byl patrný na našem těle. {v}11{/v}Tak jsme my zaživa stále vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i_Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle. {v}12{/v}A tak v_nás pracuje smrt, ale ve vás život.

{v}13{/v}Protože máme téhož ducha víry, jak je řečeno v_Písmu: ‚Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil‘, věříme i_my, a proto také mluvíme. {v}14{/v}Vždyť víme, že ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí s_Ježíšem i_nás a společně s_vámi nás postaví před něho.

{v}15{/v}Všecko se to přece děje pro vás: čím více se totiž rozmnoží milost, tím větší počet (lidí) bude potom projevovat vděčnost k_Boží oslavě.

{v}16{/v}A proto neklesáme na mysli. Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje, {v}17{/v}neboť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, {v}18{/v}protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}2 Kor 4,6{/r}; {r}Dt 5,24{/r}

Bůh řekl: Ať ze tmy zazáří světlo! {*} Zazářil v_našem srdci.

Hle, Hospodin, náš Bůh, nám ukázal svou slávu a velikost, slyšeli jsme jeho hlas. {*} Zazářil v_našem srdci.

Z_výkladů svatého Ambrože, biskupa, na žalmy

(Ps 43,89-90: CSEL 64,324-326)

Dal jsi nad námi vzejít jasu své tváře

Proč skrýváš svou tvář?{fnr}1{/fnr} Když nás postihne nějaké trápení, takže se naší mysli zmocní temnoty, které brání našim očím vnímat záři pravdy, domníváme se, že Bůh nám skrývá svou tvář. Neboť když se Bůh obrátí k_naší mysli a navštíví ve své dobrotě našeho ducha, jsme si jisti, že nás nic nemůže obestřít temnotou. Vždyť i_tvář člověka září víc než ostatní části těla, a když se na někoho podíváme, tu si ho zapamatujeme, byl-li nám neznámý, anebo je-li nám známý, znovu si ho vybavíme, takže ho náš pohled nenechá ve skrytu. Tím spíš tedy ozáří Boží tvář toho, na koho pohlédne.

Tak jako o_mnoha jiných věcech, máme i_tady skvělý výrok svatého apoštola. Ten je věrným tlumočníkem Krista, takže naší mysli zprostředkovává lepší porozumění a případnější výklad o_Kristu. Říká tedy: Bůh, který řekl: „Ať ze tmy zazáří světlo!“, zazářil i_v_našem srdci, aby osvítil lidi poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři.{fnr}2{/fnr} Kde tedy v_nás Kristus září, jsme slyšeli. On je věčným jasem ducha, a Otec ho poslal na zem, abychom my, kteří jsme dosud byli v_zajetí pozemské temnoty, byli ozářeni jeho tváří a mohli patřit na to, co je věčné a nebeské.

Proč však mám mluvit o_Kristu, když už apoštol Petr mohl říci onomu chromému od narození: Podívej se na nás?{fnr}3{/fnr} A on se podíval na Petra, a byl osvícen milostí víry; kdyby nebyl upřímně uvěřil, nebyl by uzdraven.

Když tedy taková sláva spočívala už na apoštolech, není se co divit, že když Zacheus slyšel, že Pán Ježíš tudy prochází, vylezl na strom, protože byl malé postavy a v_zástupu lidí nemohl Ježíše vidět. Uviděl Krista a nalezl světlo; uviděl Krista, a z_toho, který dříve bral z_cizího, se stal ten, jenž rozdal svůj majetek.{fnr}4{/fnr}

Proč skrýváš svou tvář? To znamená: Pane, i_když před námi skrýváš svou tvář, přece jsi dal nad námi vzejít jasu své tváře.{fnr}5{/fnr} Uchováváme ji ve svém srdci a ona září v_hloubi našeho nitra. Vždyť kdybys skryl svou tvář, nikdo by nemohl dál žít.

{fn:1}{r}Žl 44 (43),25{/r}.{/fn} {fn:2}{r}2 Kor 4,6{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Sk 3,4{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Lk 19,1-10{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Žl 4,7{/r} (Vulg.).{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}2 Kor 4,6{/r}; {r}Žid 10,32{/r}

Bůh zazářil v_našem srdci. {*} Poznali jsme Boží velebnost na Kristově tváři.

Vzpomeňte si na minulé doby, kdy se vám dostalo světla, jak jste museli mnoho zápasit a trpět. {*} Poznali jsme Boží velebnost na Kristově tváři.

Z_druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:2 Kor}5,1-21{/r}

Naděje na příbytek v_nebi; služba usmíření

{v}5,1{/v}Víme, až bude stržen stan, v_kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům udělaný lidskýma rukama, ale věčný v_nebi. {v}2{/v}Proto vzdycháme plni touhy po tom, abychom si mohli vzít na sebe ještě (jako šat) i_svůj příbytek z_nebe, {v}3{/v}a to i_v_tom případě, když budeme shledáni oblečeni, ne svlečeni (ze své pozemské schránky). {v}4{/v}Ano, pokud jsme v_této pozemské schránce, vzdycháme a tíží nás to; nechtěli bychom být svlečeni, ale toužíme, abychom byli nadto ještě přioděni, aby tak byla smrtelná schránka pohlcena životem. {v}5{/v}Bůh sám nás tak k_tomu určil a dal nám Ducha jako záruku.

{v}6{/v}Jsme tedy ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v_tomto těle, jsme jako vyhnanci v_cizině, daleko od Pána. {v}7{/v}(To proto, že) v_nynějším stavu (v_Boha jen) věříme, ale dosud ho nevidíme. {v}8{/v}Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k_Pánu. {v}9{/v}A proto stůj co stůj usilujeme o_to, abychom se mu líbili, ať už v_domě (těla) zůstáváme, nebo se z_něho odebíráme. {v}10{/v}My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného.

{v}11{/v}Protože tedy víme, že je třeba bát se Pána, snažíme se lidi přesvědčit. Bůh nás dobře zná a doufám, že i_vy nás dobře znáte, když nás posuzujete podle zásad svědomí. {v}12{/v}Tím vám nechceme zase doporučovat sami sebe; dáváme vám jen možnost, abyste se námi mohli chlubit a abyste měli (co odpovědět) lidem, kteří se vychloubají vnějškem, ale o_srdce nedbají. {v}13{/v}Jestliže jsme si tedy počínali, jako bychom byli beze smyslů, bylo to proto, že Bůh tak chtěl. Jestliže jednáme jako při smyslech, je to pro vás.

{v}14{/v}Kristova láska nás nutí k_tomuto úsudku: Jeden zemřel za všechny, umřeli tedy všichni; {v}15{/v}a umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z_mrtvých. {v}16{/v}Proto my od nynějška nikoho neposuzujeme podle lidských měřítek. A třebaže jsme Krista kdysi posuzovali podle lidských měřítek, teď už to neděláme. {v}17{/v}Když se tedy někdo stal křesťanem, je to nové stvoření. To staré pominulo, nové nastoupilo.

{v}18{/v}A všecko to pochází od Boha; on nás smířil se sebou skrze Krista a svěřil nám službu, abychom (hlásali) toto usmíření. {v}19{/v}Vždyť Bůh pro Kristovy (zásluhy) smířil svět se sebou, lidem už nepřičítá jejich poklesky a nás pověřil kázáním o_tomto usmíření. {v}20{/v}Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh. Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s_Bohem! {v}21{/v}S_tím, který byl bez hříchu, jednal kvůli nám jako s_největším hříšníkem, abychom my skrze něho byli spravedliví u_Boha.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}2 Kor 5,18{/r}; {r}Řím 8,32{/r}

Bůh nás smířil se sebou skrze Krista {*} a svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření.

Ani vlastního Syna Bůh neušetřil, ale vydal ho za nás za všecky. {*} A svěřil nám službu, abychom hlásali toto usmíření.

Ze spisu „Vyznání“ od svatého Augustina, biskupa

(Lib 10,43,68-70: CCL 27,192-193)

Kristus zemřel za všechny

Tvé skryté milosrdenství ukázalo poníženým skutečného prostředníka; poslals jim ho, aby se na jeho příkladě naučili, co je to pravá pokora. On, prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš,{fnr}1{/fnr} se zjevil jako prostředník mezi smrtelnými hříšníky a nesmrtelným Spravedlivým: smrtelný jako lidé, spravedlivý jako Bůh. A protože odměnou spravedlnosti je život a pokoj, on svou spravedlností, která ho podstatně spojovala s_Bohem, vysvobodil ospravedlněné hříšníky od moci smrti, kterou dobrovolně s_nimi sdílel. Jak velice jsi nás miloval, dobrý Otče! Vždyť tys neušetřil svého jediného Syna, ale vydal jsi ho za nás{fnr}2{/fnr} hříšníky. Jak velice jsi nás miloval! Vždyť pro nás tvůj jediný Syn nelpěl na své rovnosti s_tebou, ale stal se poslušným až k_smrti na kříži.{fnr}3{/fnr} On jediný šel mezi mrtvé svobodně,{fnr}4{/fnr} neboť měl moc svůj život dát i_moc ho zase přijmout.{fnr}5{/fnr} Pro nás před tebou stojí jako vítěz i_jako oběť, a vítěz proto, že i_oběť; pro nás před tebou stojí jako kněz i_svatá oběť, a proto kněz, že i_svatá oběť. Pro tebe z_nás otroků udělal tvé děti, neboť on, který se z_tebe zrodil, se stal naším služebníkem.

Právem tedy v_něho doufám a na něho spoléhám, že skrze něho, jenž sedí po tvé pravici a za nás se u_tebe přimlouvá,{fnr}6{/fnr} uzdravíš všecky mé neduhy. Jinak bych si zoufal, neboť těch mých neduhů je množství a jsou veliké. Ale tvůj lék je silnější. Jen kdyby se tvé Slovo nestalo tělem a nepřebývalo mezi námi, bychom si mohli myslet, že je tvé Slovo člověku vzdálené, a zoufat si nad sebou. Zděšený svými hříchy a břemenem své bídy, přemítal jsem v_srdci a uvažoval o_útěku do samoty. Ale tys mi v_tom zabránil a posílils mě svými slovy: Proto Kristus zemřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel.{fnr}7{/fnr}

Hle, Pane, na tebe skládám svou starost o_život{fnr}8{/fnr} a budu pozorovat divy tvého zákona.{fnr}9{/fnr} Ty znáš moji nezkušenost{fnr}*{/fnr} a moji slabost, pouč a uzdrav mě. Tvůj Jednorozený, v_němž jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání,{fnr}10{/fnr} mne vykoupil vlastní krví. Ať mě neutlačují pyšní,{fnr}11{/fnr} neboť přemýšlím, za jakou cenu jsem byl vykoupen, a z_ní jím a piji i_rozdávám; a jako chudý toužím, abych se z_ní nasytil jako jeden z_těch, kdo jedí a nasytí se, jako jeden z_těch, kdo hledají Hospodina a budou ho chválit.{fnr}12{/fnr}

{fn:1}{r}1 Tim 2,5{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Řím 8,32{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Flp 2,6.8{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 88 (87),6{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 10,18{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Řím 8,34{/r}.{/fn} {fn:7}{r}2 Kor 5,15{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Žl 55 (54),23{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Žl 119 (118),18{/r}.{/fn} {fn:*}Srov. {r}Žl 69 (68),6{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Kol 2,3{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Žl 119 (118),122{/r}.{/fn} {fn:12}{r}Žl 22 (21),27{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Kor 5,14.15{/r}; {r}Řím 6,10{/r}

Kristova láska nás nutí k_tomuto úsudku: {*} Jeden umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z_mrtvých.

Kdo umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. {*} Jeden umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z_mrtvých.

Z_druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r}6,1 – 7,1{/r}

Pavlovy útrapy a výzva k_svatosti

{v}6,1{/v}Jako Boží spolupracovníci vás napomínáme, abyste nepřijali milost Boží nadarmo! {v}2{/v}(Bůh) přece říká:

‚V_době příhodné jsem tě vyslyšel,

v_den spásy jsem ti pomohl.‘

Hle, teď je ta „doba příhodná“, hle, teď je ten „den spásy“! {v}3{/v}Nikomu v_ničem nedáváme pohoršení, aby nebyla potupena (naše) služba, {v}4{/v}ale ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci všestrannou vytrvalostí, v_souženích, v_nesnázích, v_úzkostech, {v}5{/v}v_ranách, v_žalářích, v_nepokojích, v_námahách, ve bděních, v_postech; {v}6{/v}čistotou, poznáním, shovívavostí, dobrotivostí, Duchem Svatým, upřímnou láskou, {v}7{/v}slovem pravdy, silou Boží, zbrojí spravedlnosti v_útoku i_v_obraně; {v}8{/v}za pocty i_potupy, při zlé i_dobré pověsti. Že prý jsme svůdcové, a přece jsme pravdiví; {v}9{/v}že prý neznámí, a zatím jsme dobře známí; jako zmírající, a hle – žijeme; jako trestu propadlí, a přece na smrt vydáni nejsme; {v}10{/v}prý jsme smutní, a zatím se stále radujeme, jakoby chudáci, a přece mnohé obohacujeme, jako bychom nic neměli, a zatím máme všechno.

{v}11{/v}Korinťané, mluvil jsem k_vám docela otevřeně, srdce se mi otevřelo dokořán. {v}12{/v}Máte široké místo v_mém srdci, ale ve vašem je místa málo. {v}13{/v}Odplaťte mi stejným – jako k_synům mluvím – otevřte dokořán srdce i_vy.

{v}14{/v}Nespřahejte se už s_nevěřícími! Jaká účast spravedlnosti a nepravosti? Jaké společenství světla se tmou? {v}15{/v}Jaká shoda Krista s_Beliárem? Nebo jaký podíl věřícímu s_nevěřícím? {v}16{/v}Jaké spojení chrámu Božímu s_modlami? Vy jste přece chrám živého Boha! Bůh totiž řekl:

‚Budu přebývat a chodit mezi nimi,

budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘

{v}17{/v}Proto ‚vyjděte z_jejich společnosti

a oddělte se,‘ praví Pán,

‚a nedotýkejte se ničeho nečistého!

Potom vás přijmu za svoje:

{v}18{/v}budu vaším otcem

a vy budete mými syny a mými dcerami,

praví všemohoucí Pán‘.

{v}7,1{/v}Když tedy máme, milovaní, tato zaslíbení, očisťme se od každé poskvrny těla i_ducha, stále více s_Boží bázní pokračujme ve svatosti.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}2 Kor 6,14.16{/r}; {r}1 Kor 3,16{/r}

Co má společného spravedlnost s_nepravostí? Co má společného Boží chrám s_modlami? {*} Vy jste chrám živého Boha!

Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? {*} Vy jste chrám živého Boha!

Z_homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, na druhý list Korinťanům

(Hom. 13,1-2: PG 61,491-492)

Mé srdce se otevřelo dokořán

Mé srdce se otevřelo dokořán.{fnr}1{/fnr} Jako totiž každý tepelný zdroj působí, že se tělesa roztahují, tak i_láska působí, že se srdce otvírá. Je to přece ctnost a síla žhavá a vřelá. Láska otevřela i_Pavlova ústa a rozevřela jeho srdce. „Přece nemiluji jenom ústy,“ praví, „ale v_lásce s_nimi souzní i_moje srdce. Proto hovořím otevřeně celými ústy a celou myslí.“ Nebylo nic otevřenějšího nad Pavlovo srdce, které přímo mileneckou láskou, ano, tak pevně objímalo svou láskou všechny věrné; přitom se jeho láska netříštila a neoslabovala, nýbrž zůstávala vůči každému úplná. Avšak co je divného na tom, že měl takový vztah k_lidem věřícím, když jeho srdce milovalo celý svět včetně nevěřících?

Proto neříká: „Miluji vás“, nýbrž něco výraznějšího: Mluvil jsem k_vám docela otevřeně, srdce se mi otevřelo dokořán;{fnr}2{/fnr} všechny máme uvnitř, a to ne jakkoli, nýbrž s_ohromnou svobodou. Neboť kdo je milován, může se beze strachu volně pohybovat v_samých hlubinách milujícího srdce. Proto Pavel říká: Máte široké místo v_mém srdci, ale ve vašem je místa málo.{fnr}3{/fnr} Hleď, jak je ta výtka šetrná; tak jednají ti, kdo silně milují. Neřekl „nemilujete mě“, nýbrž „milujete nestejnou měrou“. Nechce je totiž kárat ostře.

A na Pavlovu neuvěřitelně vřelou lásku k_věřícím narážíme všude, jen když se začteme do výroků jeho jednotlivých listů. K_Římanům přece praví: Toužím vás spatřit.{fnr}4{/fnr} A dále: Často jsem si umínil přijít k_vám.{fnr}5{/fnr} A ještě: Aby mi už jednou konečně bylo dopřáno té radosti, že bych k_vám mohl přijít.{fnr}6{/fnr} Galaťanům pak říká: Moje děti, znovu vás bolestně rodím.{fnr}7{/fnr} Efesanům zase: Proto za vás klekám na kolena.{fnr}8{/fnr} A Soluňanům: Vždyť jakou mám já naději nebo radost nebo věnec slávy? Ne snad vás?{fnr}9{/fnr} Vždyť říkával, že je s_sebou nosí v_srdci, i_když je v_poutech.{fnr}10{/fnr}

A Kolosanům píše: Rád bych, abyste si byli vědomi, jaké tvrdé boje svádím o_vás a tolik ostatních, kteří mě nikdy neviděli na vlastní oči. Chci je povzbudit v_srdci.{fnr}11{/fnr} A Soluňanům: Jako když matka hýčká svoje děti, tak jsme po vás toužili, že bychom vám nejraději nejen odevzdali evangelium, ale dali za vás i_vlastní život.{fnr}12{/fnr} Praví: V_mém srdci máte široké místo.{fnr}13{/fnr} A neříká jenom, že je miluje, nýbrž že také od nich je milován, aby si je tak ještě víc získal. A těm, jimž vydává toto svědectví, praví: Titus přišel a vypravoval nám, jak po mně toužíte, jak naříkáte, s_jakou horlivostí se mě držíte.{fnr}14{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}2 Kor 6,11{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž.{/fn} {fn:3}{r}2 Kor 6,12{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Řím 1,11{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Řím 1,13{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Řím 1,10{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Gal 4,19{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Ef 3,14{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}1 Sol 2,19{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Flp 1,7{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Kol 2,1.2{/r}.{/fn} {fn:12}{r}1 Sol 2,7.8{/r}.{/fn} {fn:13}{r}2 Kor 6,12{/r}.{/fn} {fn:14}Srov. {r}2 Kor 7,7{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 13,4.6{/r}; {r}Př 10,12{/r}

Láska je shovívavá, dobrosrdečná, nezávidí, nedělá, co se nepatří. {*} Má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy.

Nenávist rozněcuje sváry, ale láska přikrývá všechny chyby. {*} Má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se, když lidé žijí podle pravdy.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky