MEZIDOBÍ

17. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Z_druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:2 Kor}7,2-16{/r}

Pavla potěšilo polepšení Korinťanů

(Bratři!) {v}7,2{/v}Dejte nám (v_srdci) více místa! Nikomu jsme neublížili, nikoho jsme do zkázy neuvedli, nikoho jsme nepodvedli. {v}3{/v}Když tak mluvím, nechci vás tím odsuzovat. Už dříve jsem přece řekl, že jste v_našem srdci, spojeni s_námi na život a na smrt. {v}4{/v}Mám k_vám plnou důvěru, velmi si na vás zakládám. Jsem plný útěchy, i_při svém soužení překypuji radostí.

{v}5{/v}Když jsme totiž přišli do Makedonie, nedostalo se nám žádné úlevy, ale ze všech stran jen samé soužení: navenek boje, uvnitř úzkosti. {v}6{/v}Ale Bůh, který těší ztrápené, dopřál nám útěchy tím, že přišel Titus. {v}7{/v}A nejen tím, že přišel, ale i_potěšením, které vy sami jste mu poskytli. Mohl nám totiž vypravovat, jak po mně toužíte, jak naříkáte, s_jakou horlivostí se mě držíte. To mou radost ještě zvětšilo.

{v}8{/v}Tím listem jsem vás ovšem zarmoutil, ale nemrzí mě to. I_kdyby mě to mrzelo – vidím totiž, že vás ten list, třebas jen nakrátko, zarmoutil_– {v}9{/v}teď se však z_toho raduji. Ne proto, že vám to způsobilo zármutek, ale proto, že vás ten zármutek přivedl ke změně smýšlení. Vždyť jste byli zarmouceni podle (vůle) Boží, takže jsme vám tím nezpůsobili vůbec žádnou škodu. {v}10{/v}Takový bohulibý zármutek působí totiž spásonosnou změnu smýšlení, a toho není třeba litovat. Světský zármutek však vede ke smrti. {v}11{/v}Podívejte se, jakou ve vás ten bohulibý zármutek vyvolal snaživost, ano i_omluvy, rozhořčení, bázeň, touhu, horlivost, potrestání (viníka)! Po každé stránce jste dokázali, že v_té věci jste bez viny. {v}12{/v}I_když jsem vám tedy napsal, udělal jsem to ne kvůli tomu, kdo křivdu způsobil, ani kvůli tomu, komu bylo ukřivděno. Ale udělal jsem to proto, abyste si sami uvědomili – a Bůh to vidí – jak veliká je vaše horlivost pro nás. {v}13{/v}A to nás potěšilo.

A k_tomu, že jsme byli tak potěšeni, se přidala ještě daleko větší radost z_toho, jak se radoval Titus, protože od vás ode všech se mu dostalo vnitřního osvěžení. {v}14{/v}Jestliže jsem se před ním o_vás s_chloubou vyslovoval, necítil jsem se teď zahanben. Jako byla pravda všechno, co jsme vám říkali, tak se také ukázalo, že i_to je pravda, když jsme vás před Titem tak vychvalovali. {v}15{/v}A jeho srdce je vám teď ještě více nakloněno, když si vzpomíná na poslušnost vás všech a jak jste ho přijali s_uctivou bázní. {v}16{/v}Tak mám radost, že se mohu ve všem na vás spolehnout.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}2 Kor 7,9.10{/r}

Byli jste zarmouceni podle vůle Boží. {*} Bohumilý zármutek působí spásonosnou změnu smýšlení.

Světský zármutek vede ke smrti. {*} Bohumilý zármutek působí spásonosnou změnu smýšlení.

Z_homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, na druhý list Korinťanům

(Hom. 14,1-2: PG 61,497-499)

Překypuji radostí i_při svém soužení

Aby oslabil příkrost své výtky, zavádí Pavel svou řeč na lásku. Poté, co Korinťany pokáral a jmenovitě jim vyčetl, že za lásku mu neodpláceli láskou, nýbrž že se od jeho lásky odvrátili a spojili se s_jinými, kteří jen přinášejí zkázu, mírní opět tvrdost výtky a říká: Dejte nám v_srdci více místa,{fnr}1{/fnr} to znamená „Mějte nás rádi“. Žádá dobrodiní, jež vůbec není na obtíž a jež přináší větší užitek těm, kdo je poskytují, nežli těm, kdo je přijímají. A neřekl „Milujte“, nýbrž něco, co budilo soucit: Dejte nám v_srdci více místa.

Kdo nás vyhnal z_vaší mysli, ptá se, kdo nás vyhodil? Odkdy a proč pro nás máte tak málo místa? Řekl totiž o_něco dříve: Ve vašem srdci je málo místa;{fnr}2{/fnr} nyní to vysvětluje jasněji a říká: Dejte nám v_srdci více místa; a tím si Korinťany opět získává. Vždyť nic tak nepřispívá k_vytváření vzájemné náklonnosti, jako když ten, kdo je milován, poznává, že ten, kdo jej miluje, nezměrně prahne po jeho lásce.

Už dříve jsem přece řekl, praví Pavel, že jste v_našem srdci, spojeni s_námi na život a na smrt.{fnr}3{/fnr} Taková je pravá silná láska; ačkoli jím opovrhli, přeje si spolu s_nimi umírat i_žít. Nejste v_našich srdcích jakkoli, nýbrž tak, jak jsem řekl. Je totiž možno milovat, a přitom se vyhýbat nebezpečí; to však my nečiníme.

Jsem plný útěchy.{fnr}4{/fnr} Jaké útěchy? Té, která vyvěrá z_vás, poněvadž jste se napravili a svými skutky jste mě potěšili. Už to tak bývá, že milující na jedné straně vytýká, že jeho láska není opětována, na druhé straně má obavu, aby nezpůsobil zármutek, kdyby jeho výtky přesáhly míru. Proto Pavel říká: Jsem plný útěchy, překypuji radostí.{fnr}5{/fnr}

Tím se praví: „Nepůsobili jste mi žádnou radost, avšak dostatečně jste se mi ospravedlnili a poskytli mi útěchu. Nejenže jste odstranili příčinu mého zármutku, ale udělali jste mi ještě větší radost.“

Když pak vysvětluje její velikost, neukazuje ji jenom tím, že říká překypuji radostí, nýbrž i_tím, co připojuje: i_při svém soužení.{fnr}6{/fnr} Neboť radost, kterou jste mi učinili, byla tak veliká, že ji nemohlo zastřít ani tak veliké soužení a že mírou své velikosti překonala všechny těžkosti, které na nás dolehly, a ani nám je nedala pocítit.

{fn:1}{r}2 Kor 7,2{/r}.{/fn} {fn:2}{r}2 Kor 6,12{/r}.{/fn} {fn:3}{r}2 Kor 7,3{/r}.{/fn} {fn:4}{r}2 Kor 7,4{/r}.{/fn} {fn:5}Tamtéž.{/fn} {fn:6}Tamtéž.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Kor 7,4.6{/r}

Jsem plný útěchy, {*} i_při svém soužení překypuji radostí.

Bůh, který těší ztrápené, dopřál nám útěchy. {*} I_při svém soužení překypuji radostí.

Z_druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:2 Kor}8,1-24{/r}

Pavel žádá sbírku pro Jeruzalém

{v}8,1{/v}Bratři, podáváme vám zprávu, jakého projevu Boží přízně se dostalo církevním obcím v_Makedonii: {v}2{/v}navštívilo je sice těžké soužení, ale byli přitom plní radosti, a přesto, že jsou tak velice chudí, velkodušně se projevilo jejich dobré srdce. {v}3{/v}Mohu to dosvědčit, že udělali všechno, co mohli, ano ještě více, než mohli, a sami od sebe {v}4{/v}a velmi naléhavě prosili o_milost, aby se směli zúčastnit na dobročinném díle k_podpoře křesťanů. {v}5{/v}Udělali více, než jsme čekali: už napřed sami sebe odevzdali Pánu a nám, protože Bůh to chtěl. {v}6{/v}A proto jsme vybídli Tita, aby i_toto dílo lásky u_vás dokončil, jak s_tím už dříve začal.

{v}7{/v}Nuže, jako vynikáte po každé stránce: ve víře i_ve slově, v_poznání, ve vší horlivosti a lásce, kterou jste od nás přijali, tak se vyznamenejte i_v_tomto díle lásky. {v}8{/v}Neříkám to jako rozkaz, ale chtěl bych na horlivosti druhých vyzkoušet, že také vaše láska je pravá. {v}9{/v}Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z_jeho chudoby. {v}10{/v}Přitom vám dávám radu, neboť vám to bude k_užitku. Začali jste to už dříve, minulý rok, nejen dělat, ale i_dělat ochotně. {v}11{/v}Teď tedy doveďte to dílo ke konci, aby té ochotné vůli také odpovídal vykonaný skutek – ovšem podle vašich možností. {v}12{/v}Neboť je-li tu ochota, je milá podle toho, co kdo má, ne, co kdo nemá. {v}13{/v}Nebylo by totiž dobré, že byste jiným v_tísni ulehčili, a sami do ní upadli. Spíše má nastat jakési vyrovnání: {v}14{/v}za nynějších okolností to, co vám přebývá, jim prospěje v_nedostatku, aby zase jejich přebytek doplnil to, co potřebujete vy. Tak se to vyrovná, {v}15{/v}jak stojí v_Písmu: ‚Kdo (nasbíral) mnoho, tomu nepřebývalo, a kdo málo, neměl nedostatek‘.

{v}16{/v}Díky Bohu, že dal Titovi do srdce stejný zájem o_vás. {v}17{/v}Neboť přijal toto (naše) vybídnutí, ba ukázal ještě větší horlivost a z_vlastního popudu se k_vám odebral. {v}18{/v}Posíláme s_ním i_bratra, o_kterém jde chvála po všech církevních obcích pro (hlásání) evangelia. {v}19{/v}Mimo to nám ho církevní obce také vybraly, aby nás doprovázel na cestě za tím dílem lásky, které konáme k_slávě samého Boha a jako projev naší ochoty. {v}20{/v}Chceme se tak vyhnout tomu, aby nás nikdo nemohl podezírat při obstarávání tohoto bohatého daru. {v}21{/v}Hledíme totiž, aby všecko bylo dobré nejen před Pánem, ale i_před lidmi. {v}22{/v}Zároveň však ještě posíláme s_nimi našeho bratra, o_kterém jsme se často při mnoha příležitostech přesvědčili, že je horlivý, a teď ještě horlivější, protože k_vám má plnou důvěru.

{v}23{/v}Co se týče Tita: je to můj společník a spolupracovník u_vás; co se pak týká těch našich bratří: jsou to poslové církevních obcí a dělají Kristu čest. {v}24{/v}Podejte jim proto důkaz, že je máte rádi a že to bylo oprávněné, když jsme se vámi před církevními obcemi chlubili.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}2 Kor 8,9{/r}; {r}Flp 2,7{/r}

Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: {*} On, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z_jeho chudoby.

Sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka. {*} On, ačkoli bohatý, stal se pro vás chudým, abyste vy zbohatli z_jeho chudoby.

Z_kázání svatého Cæsaria Arleského, biskupa

(Sermo 25,1: CCL 103,111-112)

O_milosrdenství Božím a lidském

Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.{fnr}1{/fnr} Sladké je už slovo milosrdenství, milovaní bratři, a je-li takové už pojmenování, oč skvělejší je samo milosrdenství? Ale ačkoli by ho všichni lidé rádi dosáhli, je smutné, že ne všichni jednají tak, aby si ho zasloužili. Ačkoli by všichni chtěli milosrdenství přijímat, je jen málo těch, kdo by chtěli milosrdenství také dávat.

Člověče, jak můžeš být tak drzý a chtít to, co sám dát nechceš? Už zde na zemi musí tedy oplývat milosrdenstvím, kdo si ho přeje dosáhnout v_nebi. A protože chceme, milovaní bratři, všichni dosáhnout milosrdenství, dělejme si z_něho ochránce už na tomto světě, aby nás to zachránilo i_ve světě budoucím. V_nebi je totiž takové milosrdenství, k_němuž lze dojít skrze různá milosrdenství pozemská. O_tom přece říká Písmo: Hospodine, tvé milosrdenství je v_nebi.{fnr}2{/fnr}

Je tedy milosrdenství pozemské a nebeské, totiž lidské a božské. Jaké je milosrdenství lidské? Jistě takové, že máš ohled na nouzi chudých. A jaké je milosrdenství božské? Nepochybně takové, že dává odpuštění hříchů. Cokoliv poskytne lidské milosrdenství na pozemské pouti, to milosrdenství Boží vrátí v_nebeské vlasti. Sám Bůh totiž trpí a hladoví ve všech chudých na tomto světě, jak sám řekl: Cokoli jste udělali pro jednoho z_těchto nejposlednějších, pro mne jste udělali.{fnr}3{/fnr} Takže Bůh, který milostivě dává z_nebe, chce přijímat na zemi.

A jací jsme my? Když Bůh dává, chceme přijímat, ale když žádá, nechceme dávat. Vždy, když chudák má hlad, strádá Kristus; sám přece prohlásil: Měl jsem hlad, a nedali jste mi najíst.{fnr}4{/fnr} Nepřehlížej tedy nouzi chudých, chceš-li bezpečně doufat v_odpuštění hříchů. Ve všech chudých, bratři, hladoví přece Kristus, to on sám má hlad a žízeň. A co dostane na zemi, to vrátí v_nebi.

Co, prosím vás, bratři, chcete anebo co hledáte, když přicházíte do kostela? Co jiného než milosrdenství? Dávejte tedy to pozemské a dostanete nebeské. Od tebe žádá chudý, a ty žádáš od Boha. Chudý chce kus chleba, ty věčný život. Dej žebrákovi, abys zasluhoval dostat od Krista. Slyš, jak on sám říká: Dávejte, a dostanete.{fnr}5{/fnr} Nevím, jak můžeš drze chtít dostat to, co sám nechceš dávat. Proto když přicházíte do kostela, podle svých možností dávejte chudým nějaké almužny.

{fn:1}{r}Mt 5,7{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 36 (35),6{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:3}{r}Mt 25,40{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 25,42{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Lk 6,38{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Lk 6,36.37{/r}; {r}Mt 5,7{/r}

Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec! {*} Odpouštějte, a bude vám odpuštěno, dávejte, a dostanete.

Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství. {*} Odpouštějte, a bude vám odpuštěno, dávejte, a dostanete.

Z_druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:2 Kor}9,1-15{/r}

Duchovní plody sbírky

{v}9,1{/v}Pokládám za zbytečné, abych se ještě dále rozepisoval o_této službě lásky pro křesťany. {v}2{/v}Vždyť znám vaši ochotu, a proto s_chloubou o_vás mluvím u_Makedoňanů (a říkám), že Achaja je připravena už od loňska. Ta vaše horlivost také pobídla (k_závodění) velmi mnoho jiných. {v}3{/v}Přesto však posílám ty bratry, aby se snad neukázalo, že to vůbec není pravda, když v_té věci mluvím o_vás s_chloubou. Řekl jsem, že už jste připraveni. {v}4{/v}Když pak se mnou přijdou Makedoňané, ne aby vás nalezli nepřipravené! To bychom se pak museli za to stydět – o_vás ani nemluvím! {v}5{/v}Proto jsem pokládal za nutné požádat ty bratry, aby k_vám šli napřed a připravili ten štědrý dar, už dříve slíbený. Až bude pohotově, ať je to štědrý dar, a ne jako když to dává lakomec!

{v}6{/v}A ještě něco. Kdo rozsévá skoupě, skoupě bude také sklízet, a kdo rozsévá požehnaně, požehnaně bude také sklízet. {v}7{/v}Každý ať dá podle toho, jak se sám u_sebe rozhodl, ne s_těžkým srdcem a proti své vůli, protože Bůh miluje radostného dárce. {v}8{/v}A Bůh je dosti mocný, aby vás hojně zahrnul svými dary, takže pak budete mít vždycky a ve všem dostatek, že stačíte i_na to, abyste dělali mnoho dobrých skutků. {v}9{/v}Stojí to v_Písmu:

‚Hojně rozdává chudým,

jeho štědrost potrvá navždy‘.

{v}10{/v}A ten, který poskytuje rozsévači semeno a chléb k_jídlu, poskytne a rozmnoží i_vám osivo a dá vzrůst plodům vaší štědrosti. {v}11{/v}Ve všem budete obohaceni, takže budete moci konat dobro všem – a to zase působí, že se naším prostřednictvím vzdávají díky Bohu. {v}12{/v}Vždyť práce v_této posvátné službě nejen pomáhá křesťanům v_jejich (rozmanitých) nedostatcích, ale velmi přispívá k_tomu, že jich mnoho za to děkuje Bohu. {v}13{/v}A když se osvědčíte v_této službě, oni potom chválí Boha za to, že se řídíte (zásadami) Kristova evangelia, které vyznáváte, a že se s_nimi – a tím se všemi – velkodušně dělíte. {v}14{/v}Také se pak za vás modlí a po vás touží, protože se vůči vám projevila tak přebohatě Boží milost. {v}15{/v}Bohu díky za ten jeho nevýslovný dar!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Lk 6,38{/r}; {r}2 Kor 9,7{/r}

Dávejte, a dostanete: míru dobrou, natlačenou a vrchovatou vám dají do klína. {*} Jakou mírou měříte, takovou se naměří vám.

Každý ať dá podle toho, jak se sám u_sebe rozhodl, ne s_těžkým srdcem a proti své vůli. {*} Jakou mírou měříte, takovou se naměří vám.

Z_homilií svatého Basila Velikého, biskupa

(Hom. 6 De caritate, 3.6: PG 31,266-267.275)

Ve spravedlnosti si rozsévejte

Napodobuj zemi, člověče! Přinášej plody jako ona a neukazuj se, že jsi něco horšího než neživá příroda. Ona ovšem nepěstuje své plody, aby jich sama užívala, ale aby sloužily tobě, kdežto ty můžeš všechny plody dobročinnosti, kterou prokážeš, sesbírat pro sebe, protože milost a odměna dobrých skutků se vrací štědrému dárci. Obdaroval jsi hladového, a to, cos dal, se stává tvým vlastnictvím a navíc se ti to vrací ještě s_nádavkem. Ano, jako přináší obilí zaseté do země užitek tomu, kdo si je zasel, tak i_chléb nabídnutý tomu, kdo má hlad, ti později přinese mnoho užitku. Ukončení žní a sklizně ať tedy u_tebe je začátkem nebeské setby, jak říká Písmo: Ve spravedlnosti si rozsévejte.{fnr}1{/fnr}

Peníze budeš přece muset zanechat zde, ať chceš nebo nechceš; slávu svých dobrých skutků však poneseš před Pána. Všichni budou stát před soudcem veškerenstva a budou tě nazývat živitelem a štědrým dobrodincem, a budou tě jmenovat všemi jmény, která vyjadřují lásku k_lidem.

Nevidíš snad, jak se na divadla, na komedianty, zápasníky a bojovníky se šelmami, jejichž samotný zjev už vzbuzuje odpor, utrácejí celé majetky pro pomíjející slávu okamžiku, pro křik a potlesk lidu? A ty jsi tak skoupý na výdaje, za něž bys mohl získat daleko větší slávu? Bůh by tě ocenil, andělé by tě společně chválili a všichni lidé, kolik jich bylo od počátku stvoření, by tě blahoslavili. A měl bys obdržet věčnou slávu, věnec spravedlnosti a nebeské království jako odměnu za to, že jsi dobře hospodařil s_pomíjivým bohatstvím. Ty však na to nic nedbáš a kvůli péči o_věci přítomné přezíráš ty, jež jsou předmětem naděje.

Nuže tedy, rozděluj svůj majetek na všechny strany, buď štědrý a velkorysý při dávání darů na chudé. Pak se o_tobě řekne: Rozděluje, dává chudým, jeho štědrost potrvá navždy.{fnr}2{/fnr}

Jakou vděčnost bys měl tedy projevovat svému dobrodinci chudákovi! Měl bys být plný radosti a štěstí za takovou čest. Vždyť nemusíš chodit a obtěžovat u_dveří jiných lidí; jsou to ti druzí, kteří sedí u_tvých. Ty však jsi mrzutý a nepřístupný, vyhýbáš se setkání, abys nemusel pustit z_rukou třeba jen nějakou maličkost. Znáš jen jednu odpověď: Nemám, nedám, jsem chudý. Máš pravdu, jsi chudý a nemáš nic: Jsi chudý v_lásce, chudý v_dobrotě k_lidem, chudý ve víře v_Boha, jsi chudý i_ve věčné naději.

{fn:1}{r}Oz 10,12{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 112 (111),9{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Iz 58,7-8{/r}

Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům. {*} Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, před tebou půjde tvá spravedlnost.

Když vidíš nahého, oblékni ho a neodmítej pomoc svému bližnímu. {*} Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, před tebou půjde tvá spravedlnost.

Z_druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:2Kor}10,1 – 11,6{/r}

Apoštolova obhajoba

(Bratři!) {v}10,1{/v}Já sám, Pavel, vás napomínám při Kristově tichosti a mírnosti! Když jsem u_vás, jsem prý chudák, ale zdálky mám proti vám plno odvahy. {v}2{/v}Dejte si však, prosím, pozor, abych pak u_vás nemusel ukázat tu odvahu, s_jakou se myslím mohu postavit proti jistým lidem, kteří se o_nás domnívají, že se dáváme vést lidskými zájmy. {v}3{/v}Žijeme ovšem v_lidském těle, ale boj vedeme ne pro zájmy lidské. {v}4{/v}Naše zbraně, kterými bojujeme, nejsou přece jen lidské, ale podivuhodně mocné na zbourání bašt: boříme rozumování {v}5{/v}a každou domýšlivost, která se zdvihá proti nauce od Boha (zjevené), přivádíme každého člověka správně uvažujícího k_tomu, aby poslouchal Krista, {v}6{/v}a jsme připraveni potrestat každou neposlušnost, dokud vaše poslušnost nebude dokonalá.

{v}7{/v}Dívejte se na věci, jak skutečně jsou. Jestliže je někdo o_sobě přesvědčen, že je Kristův, ať si jen zase uvědomí, že my nejsme o_nic méně Kristovi, než je on! {v}8{/v}I_kdybych trochu více mluvil o_své plné moci, kterou Pán dal k_vašemu duchovnímu prospěchu, ne k_vaší zkáze, nebude mi to k_hanbě. {v}9{/v}(Neříkám to proto), aby se zdálo, jako bych vám naháněl strach jenom listy. {v}10{/v}Prohlašují totiž: „Listy jsou důrazné a silné, ale když je tady, je to ubožák a jeho řeč nestojí za nic.“ {v}11{/v}Kdo tohle říká, ať si pamatuje: Jak mluvíme v_listech, když jsme od vás daleko, tak budeme i_jednat, až k_vám přijdeme!

{v}12{/v}My se přece ani neodvažujeme, abychom se postavili k_jistým lidem, kteří sami sebe doporučují, nebo abychom se s_nimi srovnávali! Jsou tak bláhoví, že se sami hodnotí podle sebe a srovnávají se sami se sebou. {v}13{/v}My se však nechlubíme bez míry, ale podle míry působení, které nám Bůh jako míru ustanovil: dojít až k_vám. {v}14{/v}Nenatahujeme se příliš daleko. (Tak by tomu bylo,) kdybychom až k_vám nedošli, ale my jsme dospěli s_Kristovým evangeliem skutečně až k_vám. {v}15{/v}Nechlubíme se neoprávněně (plody) cizích námah! A máme naději, že když vaše víra vzroste, ještě víc se u_vás rozšíří v_mezích nám (stanovených). {v}16{/v}Tak budeme moci kázat radostnou zvěst i_(v_krajinách) ležících za vámi a nebudeme se muset vychloubat tím, co je už hotovo v_cizím působišti.

{v}17{/v}Kdo se chlubí, ať se chlubí v_Pánu. {v}18{/v}Vždyť osvědčený muž není ten, kdo sám sebe doporučuje, ale ten, koho doporučuje Pán.

{v}11,1{/v}Kéž byste ode mě snesli trochu nerozumu! Ano, sneste to ode mě! {v}2{/v}Mám vás totiž tak žárlivě rád jako Bůh. Já jsem přece připravil vaše zasnoubení jedinému muži a musím vás představit Kristu jako čistou pannu. {v}3{/v}Bojím se však, aby se vaše smýšlení nepokazilo, (takže byste se uchýlili) od upřímné a svaté oddanosti vůči Kristu. Vždyť tak i_had svedl Evu svou lstivostí. {v}4{/v}Přijde k_vám někdo a hlásá jiného Ježíše, než jsme hlásali my, přijímáte jiného Ducha, než jste přijali (od nás), jiné evangelium, než jste kdysi od nás dostali – a vy to pěkně snesete! {v}5{/v}Já myslím, že nejsem v_ničem pozadu za těmi nadapoštoly! {v}6{/v}I_když v_řečnění zběhlý nejsem, o_poznání to neplatí. To jsme u_vás jasně ukázali při každé příležitosti.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}2 Kor 10,17-18.15{/r}

Kdo se chlubí, ať se chlubí v_Pánu. {*} Vždyť osvědčený není ten, kdo sám sebe doporučuje, ale ten, koho doporučuje Pán.

Nechlubíme se neoprávněně plody cizích námah. {*} Vždyť osvědčený není ten, kdo sám sebe doporučuje, ale ten, koho doporučuje Pán.

Z_„Katechezí“ svatého Cyrila Jeruzalémského, biskupa

(Cat. 18,23-25: PG 33,1043-1047)

Církev – shromáždění Božího lidu

Církev se nazývá katolickou, to jest obecnou, protože existuje v_celém světě, od jednoho konce země až ke druhému, a protože učí katolicky, to znamená v_plnosti a bez nedostatků všemu učení víry, jež mají lidé znát, ať jde o_skutečnosti viditelné nebo neviditelné, nebeské nebo pozemské. Nazývá se katolickou i_proto, že vede k_pravé bohopoctě celý lidský rod, vladaře i_poddané, učené i_neučené. A konečně proto, že vskutku obecně léčí a uzdravuje každý druh hříchů, jakých se dopouští duše i_tělo. Je v_ní totiž každý druh schopnosti a ctnosti, bez ohledu na jejich název, ať se projevují v_činech nebo slovech, nebo v_různých duchovních darech.

Řecký a latinský výraz pro církev, ekklésia znamená shromáždění a je to to nejvhodnější pojmenování, protože církev shromažďuje a sjednocuje všechny lidi, jak říká Pán v_Levitiku: shromáždi celé společenství ke vchodu do stánku schůzky.{fnr}1{/fnr} Je třeba poznamenat, že slovo „shromáždí“ je v_Písmu užito poprvé právě zde, když Hospodin ustanovuje Áróna do velekněžského úřadu. A v_Deuteronomiu říká Bůh Mojžíšovi: Shromáždi mi lid a dám jim slyšet svá slova, aby se mě naučili bát.{fnr}2{/fnr} Téhož slova ještě používá, když se mluví o_deskách Zákona: Na nich byla všechna slova, která s_vámi Hospodin mluvil na hoře zprostředku ohně v_den shromáždění.{fnr}3{/fnr} Jako by přímo řekl: „V_den, kdy vás Bůh povolal, jste byli shromážděni.“ Také žalmista říká: Vzdám ti díky ve velkém shromáždění, v_zástupech lidu budu tě chválit.{fnr}4{/fnr}

Žalmista už ostatně kdysi zpíval: Ve shromážděních velebte Boha, Hospodina, vy, kteří pocházíte z_Izraele!{fnr}5{/fnr} Když se však Židé spikli proti Spasiteli a přišli o_milost, vybudoval Spasitel z_pohanských národů druhé shromáždění, naši svatou křesťanskou církev, tu, o_níž prohlásil Petrovi: A na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou.{fnr}6{/fnr}

Takže když bylo odvrženo ono jediné židovské shromáždění Božího lidu, rozmnožila se po celé zemi shromáždění církve Kristovy, o_nichž se v_žalmech říká: Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chvála ať zaznívá ve shromáždění svatých.{fnr}7{/fnr} V_souladu s_tím také říká prorok Židům: Nemám ve vás zalíbení, praví Hospodin zástupů.{fnr}8{/fnr} A hned dodává: Od východu slunce až na západ je veliké moje jméno mezi pohany.{fnr}9{/fnr} O_takové svaté a katolické církvi píše Pavel Timotejovi: Musíš vědět, jak je třeba si počínat v_Božím domě, jímž je církev živého Boha, sloup a opora pravdy.{fnr}10{/fnr}

{fn:1}{r}Lv 8,3{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Dt 4,10{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Dt 9,10{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žl 35 (34),18{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Žl 68 (67),27{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Mt 16,18{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Žl 149,1{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Mal 1,10{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Mal 1,11{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}1 Tim 3,15{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Petr 2,9-10{/r}

Vy jste rod vyvolený, národ svatý, lid patřící Bohu jako vlastnictví, {*} abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.

Kdysi jste nebyli jeho lid, teď však jste lid Boží. {*} Abyste rozhlašovali, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu.

Z_druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:2 Kor}11,7-29{/r}

Proti nepravým apoštolům

(Bratři!) {v}11,7{/v}Udělal jsem chybu, když jsem se ponižoval, abyste vy byli povýšeni, že jsem vám hlásal Boží radostnou zvěst zadarmo? {v}8{/v}Jiné církevní obce jsem obíral a vzal jsem od nich na živobytí, abych mohl sloužit vám. {v}9{/v}A když jsem byl u_vás a měl nedostatek, nikomu jsem nebyl na obtíž. Neboť to, čeho se mi nedostávalo, doplnili bratři, kteří přišli z_Makedonie. A vůbec jsem se chránil a budu chránit, abych vám nebyl na obtíž. {v}10{/v}Dovolávám se Kristovy pravdy, která je ve mně: Nikdo mi v_achajských krajích nezabrání, abych se tím chlubil!

{v}11{/v}Proč? Že vás nemám rád? Bůh to ví, (že vás mám rád!) {v}12{/v}Avšak dělám to a budu to tak dělat dál, abych odňal záminku těm, kdo záminku hledají, aby se mohli chlubit stejně jako my. {v}13{/v}Ale to jsou lžiapoštolové, pracovníci podvodní, kteří se za Kristovy apoštoly jen vydávají. {v}14{/v}A není divu: vždyť i_satan na sebe brává podobu anděla světla. {v}15{/v}Není proto nic zvláštního, jestliže i_jeho pomocníci se vydávají za služebníky spravedlnosti. Avšak jejich konec bude hoden jejich skutků.

{v}16{/v}Opakuji: ať mě nikdo nepokládá za člověka bez rozumu. A i_kdyby, vezměte mě už jako člověka nerozumného, abych se i_já mohl trochu pochlubit. {v}17{/v}Co říkám, není podle Pánova vzoru, ale (říkám to) jako nerozumný, když se takovými věcmi chlubím. {v}18{/v}Když se mnozí chlubí věcmi jen lidskými, pochlubím se také. {v}19{/v}Vy přece ve své rozumnosti ochotně snášíte nerozumné. {v}20{/v}Necháváte si líbit, když vás někdo zotročuje, když vás vysává, když vás obírá, když se k_vám chová povýšeně, když vás bitím umlčuje. {v}21{/v}S_hanbou musím říci, že (v_tomhle) jsme opravdu byli slabí.

Ať už si kdo zakládá na čemkoli – to mluvím jako nerozumný – na tom si mohu zakládat i_já. {v}22{/v}Jsou Hebreové? Já také! Jsou Izraelité? Já také! Jsou Abrahámovi potomci? Já také! {v}23{/v}Jsou Kristovi služebníci? To mluvím už úplně bez rozumu: Já více než oni! Lopotil jsem se mnohem více, do žaláře jsem se dostal častěji, týrání jsem zakusil nad veškerou míru, v_nebezpečí smrti jsem se octl častokrát. {v}24{/v}Pětkrát jsem od židů dostal čtyřicet ran bez jedné, {v}25{/v}třikrát jsem byl bit pruty, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal na lodi, den a noc jsem se zmítal na širém moři. {v}26{/v}Často na cestách, v_nebezpečích na řekách, v_nebezpečích od lupičů, v_nebezpečích od vlastního národa, v_nebezpečích od pohanů, v_nebezpečích v_městě, v_nebezpečích v_neobydlených krajích, v_nebezpečích na moři, v_nebezpečích mezi falešnými bratry. {v}27{/v}K_tomu vyčerpávající práce, mnohé bezesné noci, hlad a žízeň, časté posty, zima a chatrné oblečení. {v}28{/v}Kromě toho každodenní nával ke mně a starost o_všechny církevní obce. {v}29{/v}Kdo cítí slabost, abych ji necítil i_já? Kdo je sváděn ke hříchu, aby to nepálilo i_mne?

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}2 Kor 11,7{/r}; {r}Gal 1,11.12{/r}

Hlásal jsem vám Boží radostnou zvěst. {*} Evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské.

Já jsem ho nepřijal od nějakého člověka, ale ze zjevení Ježíše Krista. {*} Evangelium, které jsem vám hlásal, není dílo lidské.

Z_„Katechezí“ svatého Cyrila Jeruzalémského, biskupa

(Cat. 18,26-29: PG 33,1047-1050)

Církev – nevěsta Kristova

Obecná, katolická, to je vlastní jméno této svaté církve a matky nás všech. Ona je zajisté nevěstou Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího. Je totiž psáno: Kristus miloval církev a vydal sám sebe za ni{fnr}1{/fnr} a všechno, co dále následuje. Ona je obrazem a napodobením hořejšího Jeruzaléma, který je svobodný a je matkou nás všech.{fnr}2{/fnr} Ta, která byla neplodná, má nyní mnoho dětí.{fnr}3{/fnr}

Když ta první byla zapuzena, ustanovil Bůh ve druhé, totiž obecné, katolické církvi, aby jedni byli misionáři, druzí proroky, třetí učiteli. Někteří dále mají moc dělat zázraky, jiní dar uzdravovat, pomáhat, řídit, mluvit rozličnými jazyky{fnr}4{/fnr} a vůbec všechny druhy schopností a ctností – mám-li jmenovat, tedy: moudrost, poznání, zdrženlivost a spravedlnost, milosrdenství a lásku k_lidem i_nepřemožitelnou trpělivost v_pronásledování.

Církev vyzbrojená spravedlností k_útoku i_obraně prochází slávou i_potupou.{fnr}5{/fnr} Zpočátku procházela pronásledováním a soužením, v_nichž ozdobila svaté mučedníky věnci uvitými z_nesčetných a rozmanitých květů trpělivosti. A nyní, když díky Bohu nastal čas míru, přijímá náležitý hold od králů, od mužů vysoce postavených a vůbec od všech lidí, ať jsou jakékoli rasy či postavení. Moc králů je ovšem omezena na lid určitých národů na různých místech. Jedině svatá obecná církev má na celém světě moc, která nemá hranic. A jak je psáno, Bůh zjednal svému území pokoj.{fnr}6{/fnr}

Tato svatá obecná církev nás vychovává a vede jak učením, tak příkladem vynikajících mravů, abychom dosáhli Božího království a dostali dědictvím věčný život. Proto zajisté všechno snášíme, abychom jej od Pána skutečně obdrželi. Vždyť cíl, který je před námi, nespočívá v_nějakých malých věcech, to, oč usilujeme, je přece život věčný. Proto se nám ve vyznání víry dostává naučení, abychom po onom věřím v_těla vzkříšení, to znamená ve vzkříšení z_mrtvých, o_kterém jsme už hovořili, věřili také v_život věčný. A právě o_ten vedeme my křesťané svůj životní boj.

Skutečný a pravý život je zajisté Otec. Ten skrze Syna dává v_Duchu Svatém vytrysknout jako z_pramene nebeským darům pro celé stvoření. A z_jeho dobroty se i_nám lidem dostalo skutečného zaslíbení daru věčného života.{fnr}7{/fnr}

{fn:1}{r}Ef 5,25{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Gal 4,26{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Gal 4,27{/r}.{/fn} {fn:4}{r}1 Kor 12,28{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}2 Kor 6,7-8{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žl 147,14{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Mt 19,29{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ef 1,13.14{/r}; {r:Ef}4,1{/r}

Dostalo se vám potvrzení od slíbeného Ducha Svatého, když jste přijali radostnou zvěst o_své spáse. {*} Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali.

Duch je zárukou, že nám jednou připadne dědictví. Tak se dovrší naše vykoupení. {*} Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali.

Z_druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:2 Kor}11,30 – 12,13{/r}

Apoštol se chlubí svou slabostí

{v}11,30{/v}Když už se musím chlubit, chci se chlubit svou slabostí. {v}31{/v}Bůh a Otec Pána Ježíše – který je velebený navěky – ví, že nelžu. {v}32{/v}V_Damašku místodržitel krále Arety dal město Damašek hlídat, aby se mě zmocnil. {v}33{/v}Ale byl jsem spuštěn v_koši otvorem v_hradbách, a tak jsem jeho rukám unikl.

{v}12,1{/v}Když už to chlubení musí být – ač to není k_ničemu – přejdu k_viděním a zjevením od Pána. {v}2{/v}Znám jednoho křesťana, který byl před čtrnácti lety uchvácen až do třetího nebe. Nevím, zdali byl v_těle, nevím, zdali byl mimo tělo. To ví Bůh. {v}3{/v}A vím o_tom člověku, že byl uchvácen do ráje – zdali byl v_těle, či mimo tělo, to nevím, to ví Bůh_– {v}4{/v}a že uslyšel slova nevyslovitelná, která člověk nesmí vyřknout. {v}5{/v}Tímto člověkem se budu chlubit; sebou se však chlubit nebudu, leda svými slabostmi. {v}6{/v}Kdybych se totiž chtěl pochlubit, nebudu nerozumný, protože budu mluvit pravdu. Ale nechám toho, aby mě někdo nepokládal za něco více, než co vidí, že jsem, nebo než co o_mně slyší.

{v}7{/v}Abych se pro vznešenost těch zjevení nepyšnil, byl mi dán do těla osten, posel to satanův, aby mě bil (do tváře). To proto, aby se mě nezmocňovala pýcha. {v}8{/v}Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby mě toho zbavil. {v}9{/v}Ale on mi řekl: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.“ Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. {v}10{/v}Proto s_radostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi, pronásledování a úzkosti (a snáším to) pro Krista. Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.

{v}11{/v}Tak jsem se stal nemoudrým; vy jste mě k_tomu přinutili. Mou obhajobu jste vlastně měli dělat vy. Já přece nejsem v_ničem pozadu za těmi nadapoštoly, třebaže sám nejsem nic. {v}12{/v}Mohli jste však (na mně) poznat u_vás (rozlišovací) známky apoštola: krajní trpělivost, znamení, zázraky a mocné skutky. {v}13{/v}V_čem jste byli tedy zkráceni proti ostatním církevním obcím? Snad v_tom, že já jsem vám na obtíž nepřipadl. Odpusťte mi tu křivdu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}2 Kor 12,10.9{/r}; {r:2 Kor}4,7{/r}

S_radostí přijímám slabosti a snáším to pro Krista. Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný. {*} Neboť síla milosti se tím zřejměji projeví ve slabosti.

Poklad víry máme v_nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu. {*} Neboť síla milosti se tím zřejměji projeví ve slabosti.

Z_listu svatého Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka, Polykarpovi

(Inscriptio, nn. 1,1 – 4,3: Funk 1,247-249)

Všechno máme snášet kvůli Bohu, aby i_on snesl nás

Ignác, zvaný též Theoforos, přeje Polykarpovi, biskupu církve smyrenské, jehož biskupem je Bůh Otec a Pán Ježíš Kristus, vše dobré.

Velmi chválím tvé zbožné smýšlení, jakoby založené na nepohnutelné skále, a vážím si toho, že se mi dostalo cti setkat se s_tvou bezúhonnou tváří; kéž bych se z_ní v_Bohu vždycky radoval. Napomínám tě skrze milost, v_niž jsi oděn, abys stále usilovněji závodil a všecky pobádal, aby byli spaseni. Zastávej své místo s_veškerou tělesnou i_duchovní pečlivostí. Starej se o_jednotu, nad niž nic lepšího není. Všechny snášej, jako tebe snáší Pán. Všechny zachovej v_lásce, jako až doposud. Neustále se modli, pros ještě o_dokonalejší rozum, než máš. Bdi s_neúnavným duchem. S_každým jednotlivě mluv v_souladu s_Bohem, snášej nemoci všech{fnr}1{/fnr} jako dokonalý bojovník. Kde je víc námahy, tam je i_větší odměna.

Budeš-li milovat dobré učedníky, z_toho ti chvála nevzejde;{fnr}2{/fnr} spíš si s_mírností získávej nakažené. Neléčí se všechny rány stejnou náplastí. Při horečce dávej mokré obklady. Ve všem buď chytrý jako had a prostý jako holubice.{fnr}3{/fnr} Proto jsi tělesný i_duchovní, abys vlídně jednal se vším, co se ti objeví před očima; pokud jde o_věci neviditelné, pros, aby ti byly zjeveny, aby ti nic nechybělo a abys oplýval všemi dary milosti. Jako si kormidelník žádá vítr a ten, koho zastihla bouře, si žádá přístav, žádá si tato doba tebe, abys spolu se svými dosáhl Boha. Žij střízlivě jako Boží bojovník; neboť odměnou je neporušitelnost a věčný život, o_němž jsi i_ty přesvědčen. V_každém ohledu přináším jako oběť za tebe svůj život a své okovy, kterým jsi projevil úctu.

Lidmi, kteří se zdají být věrohodní, ale učí odlišným věcem, se nedej zviklat. Stůj pevně jako kovadlina pod údery. Velký bojovník přijímá rány a vítězí. Hlavně však máme všechno snášet kvůli Bohu, aby i_on snesl nás. Buď ještě horlivější než jsi. Porozuměj době. Očekávej toho, který je nad časem, bez času, neviditelný, který se kvůli nám stal viditelným, nehmatatelný, bez utrpení, který kvůli nám ale trpěl, který pro nás všecko podstoupil.

Nezanedbávej vdovy; po našem Pánu starej se o_ně ty. Nic ať se neděje bez tvého souhlasu a ty nic nedělej bez Boha, jako ani neděláš. Buď pevný. Shromáždění ať jsou co nejčastěji, každého zvi jednotlivě. Otroky a otrokyně nepřehlížej, ale ať se ani oni nevyvyšují, raději ať pro slávu Boží ještě více slouží, aby od Boha dosáhli lepší svobody. Ať netouží po tom, abyste je ze společných prostředků vykupovali, protože by se mohli stát otroky chtivosti.

{fn:1}Srov. {r}Iz 53,4{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Lk 6,12{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 10,16{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Tim 6,11.12{/r}; srov. {r}2 Tim 2,10{/r}

Usiluj o_spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. {*} Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života.

Všecko snášej kvůli vyvoleným, aby také oni došli spásy. {*} Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života.

Z_druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:2 Kor}12,14 – 13,13{/r}

Apoštolova návštěva má přinést duchovní prospěch

(Bratři!) {v}12,14{/v}Jsem připraven, že k_vám přijdu. Už to bude potřetí. (Ani tentokrát) vám nebudu na obtíž. Nechci váš majetek, chci vás! Nemají přece shromažďovat majetek děti rodičům, ale rodiče dětem. {v}15{/v}A já s_největší ochotou vynaložím všechno, ano i_sám sebe vyčerpám pro vaše duše. Tak velice vás mám rád. (Zasloužím si tedy,) abyste vy měli mě rádi méně?

{v}16{/v}Ale budiž! Já sám jsem vám na obtíž nepřipadl. Ale jsem prý chytrák a lapil jsem vás lstí: {v}17{/v}vykořisťoval jsem vás pomocí někoho z_těch, které jsem k_vám poslal? Vybídl jsem Tita a s_ním jsem poslal ještě jednoho bratra. {v}18{/v}Vykořisťoval vás snad Titus? Copak jsme se oba nechovali úplně stejně? Copak jsme (nejednali) podle stejných zásad?

{v}19{/v}Dlouho si už asi myslíte, že se před vámi chceme obhajovat. (Ne!) Mluvíme před Bohem spojeni s_Kristem. Všecko to má sloužit, milovaní, k_vašemu duchovnímu prospěchu. {v}20{/v}Jednu obavu mám! Až k_vám přijdu, abych vás nenalezl v_tom stavu, v_jakém bych nechtěl, a vy abyste neshledali, že já jsem vůči vám takový, jakého si mě nepřejete. (To by se stalo,) kdyby se ukázal svár, žárlivost, hněvy, nevraživosti, pomluvy, donašečství, nadutosti, bouření. {v}21{/v}(Bojím se,) aby mě můj Bůh, až přijdu, zase u_vás nepokořil a já abych nemusel naříkat nad mnohými, kteří se už dříve provinili, ale nedali se na pokání (a nelitovali, že hřešili) nečistotou, smilstvím a prostopášností.

{v}13,1{/v}To k_vám jdu už potřetí. ‚Ústy dvou nebo tří svědků bude dokázána každá záležitost!‘ {v}2{/v}Řekl jsem už a říkám zase – když jsem totiž byl u_vás podruhé a když jsem teď nepřítomen – už předem těm, kdo se v_minulosti prohřešili, i_všem ostatním: až zase přijdu, nikoho nebudu šetřit. {v}3{/v}Vždyť si žádáte důkaz, že mými ústy mluví Kristus; a ten na vás není slabý, ale má vůči vám síly dost. {v}4{/v}Byl sice ukřižován jako slabý člověk, ale z_Boží moci je živ. I_my jsme s_ním slabí, ale přesto budeme mít dostatek síly, kterou nám na vás dal Bůh.

{v}5{/v}Zkoušejte sami sebe, zdali jste ve víře, sami sebe zkoumejte! Copak nepoznáváte sami na sobě, že Ježíš Kristus je ve vás? – leda že jste se snad neosvědčili. {v}6{/v}Ale mám naději, že poznáte, že my neosvědčení nejsme. {v}7{/v}Modlíme se však k_Bohu, abyste nedělali nic špatného. (Toužíme,) ne aby se ukázalo, jak jsme osvědčení, ale abyste vy konali dobro, (i_když se pak ukáže,) že my jsme neosvědčení. {v}8{/v}Vždyť nic nedokážeme proti pravdě, ale jen pro pravdu. {v}9{/v}A tak máme radost z_toho, když my jsme slabí, jen když vy jste silní. Za to se i_modlíme, aby u_vás bylo zase všecko uvedeno do pořádku. {v}10{/v}Proto píšu tohle z_dálky, abych při svém příchodu nemusel přísně použít své moci, kterou mi Pán dal na budování, ne na ničení.

{v}11{/v}Nakonec, bratři: žijte radostně, zdokonalujte se, buďte přístupni napomínání, buďte svorní, žijte v_pokoji, a Bůh, (dárce) lásky a pokoje, bude s_vámi.

{v}12{/v}Pozdravujte se navzájem svatým políbením. Pozdravují vás všichni věřící.

{v}13{/v}Milost Pána Ježíše Krista, láska Boží a společenství Svatého Ducha s_vámi se všemi!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}2 Kor 13,11{/r}; {r}Flp 4,7{/r}

Žijte radostně, zdokonalujte se, žijte v_pokoji. {*} Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s_vámi.

Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, uchrání vaše srdce a vaše myšlenky v_Kristu Ježíši. {*} Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s_vámi.

Z_listu svatého Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka, Polykarpovi

(Nn. 5,1 – 8,1.3: Funk 1,249-253)

Všechno se děje k_Boží cti

Čarodějnictví (špatným uměním) se vyhýbej, spíš o_tom mluv v_kázání. Mým sestrám domlouvej, aby milovaly Pána a spokojovaly se se svými muži tělesně i_duchovně. Podobně i_mé bratry vybízej ve jménu Ježíše Krista, aby milovali své manželky, jako Pán miluje církev.{fnr}1{/fnr} Kdo dokáže ke cti těla Páně vytrvat ve zdrženlivosti, ať tak žije bez vychloubání. Kdyby se vychloubal, je ztracen, a kdyby se vyvyšoval nad biskupa, propadne záhubě. Ženich a nevěsta ať se berou se souhlasem biskupa, aby to byl sňatek podle Pána a ne podle chtivosti. Všechno ať se děje k_Boží cti.

Na biskupa dbejte, aby Bůh dbal o_vás. Dávám se jako výkupné za všechny, kdo se podřizují biskupovi, kněžím, jáhnům; a s_nimi bych chtěl dosáhnout svého podílu v_Bohu. Společně se namáhejte, společně bojujte, společně ať putujete, společně trpíte, společně usínáte i_vstáváte jako Boží správci, hospodáři a služebníci. Hleďte se zalíbit tomu, pro koho bojujete a od koho dostáváte žold; nikdo z_vás ať se nestane zběhem. Váš křest ať je jako brnění, víra jako přilba, láska jako oštěp, trpělivost jako zbroj.{fnr}2{/fnr} Vaší úsporou ať jsou vaše skutky, abyste jednou podle svých zásluh obdrželi svůj podíl. Buďte v_mírnosti k_sobě navzájem shovívaví, jako je Bůh k_vám. Kéž z_vás vždycky mohu mít radost.

Protože církev v_syrské Antiochii, jak jsem se dozvěděl, dík vašim modlitbám žije v_pokoji, i_já jsem teď veselejší v_bezstarostné důvěře v_Boha, jen když skrze utrpení Boha dosáhnu, abych se při vzkříšení ukázal být vaším učedníkem. Bylo by dobré, v_Bohu velmi blažený Polykarpe, abyste svolali bohulibou poradu a zvolili někoho, koho máte velice rádi a jehož vytrvalost znáte, aby se mohl stát Božím poslem. Toho poctěte tím, aby šel do Sýrie a k_slávě Boží tam vaši neúnavnou lásku oslavil.

Křesťan nemá moc sám nad sebou, ale odevzdává se Bohu. Toto je dílo Boží a vaše, když ho vykonáte. Neboť důvěřuji milosti, že jste připraveni k_Bohu milému dobrému činu. Protože znám vaši snahu o_pravdu, povzbudil jsem vás jen těmito několika slovy.

Nestačil jsem však napsat všem církvím, neboť musím náhle podle rozkazu odplout z_Troady do Neapole. Napiš proto jako nositel Božího úmyslu ostatním církvím, které jsou tím směrem, aby udělaly totéž: které mohou, ať pošlou posla, ostatní aspoň list po tvých vyslancích, abyste byli oslaveni nepomíjejícím skutkem, jak si zasluhuješ.

Přeji vám, abyste byli vždycky v_našem Bohu Ježíši Kristu a zůstali v_něm v_jednotě s_Bohem a biskupem. Buďte zdrávi v_Pánu.

{fn:1}Srov. {r}Ef 5,25{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ef 6,11-17{/r}; {r}1 Sol 5,8{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 15,58{/r}; {r}2 Sol 3,13{/r}

Buďte pevní, nedejte se zviklat a vždy vynikejte v_díle Páně. {*} Víte přece, že vaše námaha není marná, když ji konáte ve spojení s_Pánem.

Nenechte se od konání dobrých skutků odradit únavou. {*} Víte přece, že vaše námaha není marná, když ji konáte ve spojení s_Pánem.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky