MEZIDOBÍ

18. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Začátek knihy proroka Amosa

{r:Am}1,1 – 2,3{/r}

Hrozby Boží spravedlnosti proti pohanům

{v}1,1{/v}Slova Amosa, jednoho z_pastýřů v_Tekoi. Vidění, která měl o_Izraelovi v_době judského krále Uzijáha a v_době izraelského krále Jorobeama, syna Joašova, dva roky před zemětřesením.

{v}2{/v}Řekl:

„Hospodin vydá řev ze Siónu,

z_Jeruzaléma se ozve svým hlasem,

pastviny pastýřů budou naříkat,

uschne vrcholek Karmelu.“

{v}3{/v}Tak praví Hospodin:

„Pro tři a pro čtyři zločiny Damašku

to neodvrátím:

za to, že branami ze železa rozdrtili Gilead,

{v}4{/v}sešlu na dům Chazaelův oheň

a pohltí paláce Benhadadovy.

{v}5{/v}Zlomím závoru Damašku,

zničím obyvatele z_Bikat Avenu

a z_Bet Edenu toho, který nosí žezlo,

aramejský lid pak půjde do zajetí v_Kiru“

–_praví Hospodin.

{v}6{/v}Tak praví Hospodin:

„Pro tři a pro čtyři zločiny Gazy

to neodvrátím:

za to, že do jednoho odvedli zajatce

a vydali je Edomitům,

{v}7{/v}sešlu na hradbu Gazy oheň

a pohltí její paláce.

{v}8{/v}Zničím obyvatele z_Ašdodu

a z_Aškalonu toho, který nosí žezlo,

vztáhnu svou ruku proti Ekronu

a zahyne zbytek Filišťanů“

–_praví Pán, Hospodin.

{v}9{/v}Tak praví Hospodin:

„Pro tři a pro čtyři zločiny Tyru

to neodvrátím:

za to, že do jednoho vydali zajatce Edomitům,

nepamatovali na bratrskou smlouvu,

{v}10{/v}sešlu na hradbu Tyru oheň

a pohltí jeho paláce.“

{v}11{/v}Tak praví Hospodin:

„Pro tři a pro čtyři zločiny Edomu

to neodvrátím:

za to, že mečem stíhal svého bratra,

porušil lásku k_němu,

že navěky choval svůj hněv

a navždy živil svůj vztek,

{v}12{/v}sešlu oheň na Teman

a pohltí paláce Bosry.“

{v}13{/v}Tak praví Hospodin:

„Pro tři a pro čtyři zločiny ammonských synů

to neodvrátím:

za to, že rozparovali těhotné (ženy) Gileadu,

aby rozšířili své území,

{v}14{/v}zapálím oheň na hradbě Rabbatu

a pohltí jeho paláce s_válečným rykem v_den bitvy

a s_vichrem v_den bouře.

{v}15{/v}Jejich král půjde do vyhnanství,

on a s_ním jeho knížata“

–_praví Hospodin.

{v}2,1{/v}Tak praví Hospodin:

„Pro tři a pro čtyři zločiny Moabu

to neodvrátím:

za to, že dal na vápno spálit

kosti edomského krále,

{v}2{/v}sešlu na Moaba oheň

a pohltí paláce Kerjotu,

Moab zemře za válečné vřavy,

za ryku a zvuku polnice.

{v}3{/v}Vyhubím v_něm vladaře,

s_ním zabiji všechna jeho knížata“

–_praví Hospodin.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Žl 9,8.9{/r}; {r}Am 1,2{/r}

Hospodin zasedne k_soudu, podle práva bude soudit svět, {*} podle spravedlnosti vyřkne rozsudek nad národy.

Z_Jeruzaléma zaburácí svým hlasem. {*} Podle spravedlnosti vyřkne rozsudek nad národy.

Z_listu Barnabášova

(Cap. 1,1-8; 2,1-5: Funk 1,3-7)

Naděje života – počátek a konec naší víry

Buďte zdrávi v_pokoji, synové a dcery, ve jménu našeho Pána, Ježíše Krista, který si nás zamiloval.

Velké a bohaté je ospravedlnění, kterého se vám dostalo od Boha; nadto se velmi raduji z_vašeho dobrého a vynikajícího ducha. Tak velice je ve vás vštípena milost duchovních darů. Proto se ještě více raduji v_naději na spásu, neboť ve vás opravdu vidím Ducha, jak je na vás vylit z_bohatého pramene Páně.{fnr}1{/fnr} Mám radost z_vytouženého shledání s_vámi.

Jsem přesvědčen a uvědomuji si, že jsem mnohému porozuměl, když Pán byl se mnou na cestě spravedlnosti; já nemohu jinak než vás milovat víc než svůj život; neboť ve vás přebývá velká víra a láska a naděje v_jeho život.{fnr}2{/fnr} Uvažoval jsem takto: když se snažím předat vám něco z_toho, co jsem obdržel, bude mi přičteno k_odměně, že pomáhám takovým duchům. Rozhodl jsem se krátce vám napsat, abyste svou vírou získali i_dokonalé poznání.

Tři jsou Pánova ustanovení: naděje života – počátek a konec naší víry; spravedlnost – počátek a konec soudu; láska ve veselosti a radost – svědectví pro skutky spravedlnosti. Pán nás skrze proroky seznámil s_věcmi minulými a dal nám okusit závdavek věcí budoucích. Když vidíme, jak se to podle jeho slov postupně uskutečňuje, musíme s_tím bohatšími a důstojnějšími dary přistupovat k_oltáři. Já vám však – ne jako učitel, ale jako jeden z_vás – aspoň něco vyložím, abyste se tím potěšili už v_tomto čase.

Protože doba je zlá{fnr}3{/fnr} a Protivník je mocný, musíme se mít na pozoru a dbát na ustanovení Páně. Pomocníky naší víry jsou bázeň a vytrvalost, našimi spolubojovníky trpělivost a zdrženlivost. Pokud jsou tyto neporušené a zůstávají zaměřené na Pána, radují se spolu s_nimi moudrost a chápání, vědění a poznání.

Skrze všechny proroky nám totiž zjevil, že nepotřebuje oběti, ani celopaly, ani dary. Je psáno: Nač je mi množství vašich obětí? – praví Hospodin. Už mám dost žertev beranů a tuku krmných telat; v_krvi býčků a kozlů nemám zalíbení. Nechci, abyste se mi chodili ukazovat. Kdo to od vás žádal, abyste vyšlapávali má nádvoří? Nenoste už nicotné oběti; kadidlo je mi odporné, vaše novoluní a soboty nesnáším.{fnr}4{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Tit 3,5.6{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Tit 1,2{/r}; {r:Tit}3,37{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ef 5,16{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Iz 1,11-13{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Gal 2,16{/r}; {r}Gn 15,6{/r}

Víme, že člověk je uznán za spravedlivého jen tehdy, když uvěří v_Ježíše Krista. {*} Přijali jsme víru, a tak jsme byli uznáni za spravedlivé.

Abrahám uvěřil Hospodinu, a ten ho za to uznal za spravedlivého. {*} Přijali jsme víru, a tak jsme byli uznáni za spravedlivé.

Z_knihy proroka Amosa

{r:Am}2,4-16{/r}

Hrozby Boží spravedlnosti proti Judovi a Izraeli

{v}2,4{/v}Tak praví Hospodin:

„Pro tři a pro čtyři zločiny Judy

to neodvrátím:

za to, že zavrhli Hospodinův zákon,

nezachovávali jeho příkazy

–_neboť je svedly jejich modly,

které následovali jejich otcové_–

{v}5{/v}sešlu oheň na Judu

a pohltí paláce Jeruzaléma.“

{v}6{/v}Tak praví Hospodin:

„Pro tři a pro čtyři zločiny Izraele

to neodvrátím:

protože za stříbro prodávali spravedlivého

a chudáka za pár opánků;

{v}7{/v}hlavy ubožáků drtili v_prachu země

a křivili právo pokorných;

syn s_otcem chodili za stejnou nevěstkou,

a tím znesvěcovali mé svaté jméno.

{v}8{/v}U_každého oltáře

se rozvalovali na šatech, daných do zástavy,

víno zabavené pili

v_domě svého Boha.

{v}9{/v}Já však jsem před nimi

zničil Amority,

kteří se výškou rovnali cedrům

a silou dubům,

zničil jsem jejich ovoce nahoře

i_jejich kořeny dole.

{v}10{/v}Já jsem vás vyvedl

z_egyptské země

a vodil jsem vás pouští

po čtyřicet let,

abyste se mohli zmocnit amoritské země,

{v}11{/v}z_vašich synů jsem vzbudil proroky

a z_vašich jinochů nazirejce.

Není tomu tak, synové Izraele?

–_praví Hospodin.

{v}12{/v}Vy však jste dávali nazirejcům pít víno

a prorokům jste poroučeli:

'Neprorokujte!'

{v}13{/v}Já vás stlačím až k_zemi,

jako je (k_zemi) tlačen vůz

naplněný snopy.

{v}14{/v}Rychlý neuteče,

silák nerozvine svou sílu,

hrdina nezachrání život.

{v}15{/v}Lučištník neobstojí,

běžec se nezachrání

a jezdec se nevysvobodí.

{v}16{/v}V_ten den i_nejodvážnější z_hrdinů

bude prchat nahý“

–_praví Hospodin.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Am 2,10.11.12{/r}; {r}Žl 95 (94),10-11{/r}

Já jsem vás vyvedl z_egyptské země a vodil jsem vás pouští po čtyřicet let. {*} Řekl jsem: Je to lid, který bloudí v_srdci, nepoznali mé cesty.

Z_vašich synů jsem vzbudil proroky, vy však jste prorokům poroučeli: Neprorokujte! {*} Řekl jsem: Je to lid, který bloudí v_srdci, nepoznali mé cesty.

Z_listu Barnabášova

(Cap. 2,6-10; 3,1.3; 4,10-14: Funk 1,7-9.13)

Nový zákon našeho Pána

Stará ustanovení Bůh zrušil, aby v_novém zákoně našeho Pána Ježíše Krista, v_němž není jha nutnosti,{fnr}1{/fnr} nebylo obětí, které jsou lidským dílem. Praví: Přikázal jsem snad vašim otcům, když vycházeli z_egyptské země, aby mi přinášeli celopaly a oběti?{fnr}2{/fnr} Naopak, přikázal jsem jim: žádný z_vás ať nesmýšlí ve svém srdci špatně o_svém bližním, a nelibuje si v_křivé přísaze.{fnr}3{/fnr}

Nejsme-li pošetilí, musíme pochopit dobrý úmysl našeho Otce. Říká nám, jak se k_němu můžeme přiblížit, protože nechce, abychom hledali v_bloudění jako oni. K_nám tedy takto promlouvá: Oběť Bohu příjemná je zkroušený duch, protože libou vůní je Pánu srdce, které oslavuje svého stvořitele.{fnr}4{/fnr} Proto musíme, bratři, pečlivě dbát o_svou spásu, aby do nás nepronikl Zlý se svou lstí a nepřipravil nás o_náš život.

Opět jim o_těchto věcech praví: Proč se pro mne postíte, praví Pán, aby bylo dnes slyšet křik vašich hlasů? Takový půst jsem si nepřál, praví Hospodin, aby se člověk trýznil.{fnr}5{/fnr} Nám pak praví: Hle, toto je půst, jaký se mně líbí, praví Hospodin: rozvaž všechna nespravedlivá pouta, uvolni uzly jha, utiskované propusť na svobodu a roztrhej každý nespravedlivý úpis. Lámej svůj chléb hladovému, když vidíš nahého, obleč ho. Lidi bez přístřeší přijmi do svého domu.{fnr}6{/fnr}

Vyhýbejme se každé marnivosti, důsledně mějme v_nenávisti skutky špatné cesty. Nestahujte se do svého ústraní, jako byste už byli ospravedlněni,{fnr}7{/fnr} ale scházejte se ve shromáždění a společně hledejte, co vám všem prospívá. Písmo totiž praví: Běda těm, kdo jsou moudří ve svých očích a sami před sebou chytří.{fnr}8{/fnr} Buďme lidmi ducha, buďme dokonalým chrámem Božím. Pokud je v_našich silách, cvičme se v_bázni Boží a usilujme o_plnění jeho přikázání, abychom se radovali z_jeho příkazů. Hospodin soudí svět bez ohledu na osobu.{fnr}9{/fnr} Každému bude dáno podle jeho skutků. Je-li dobrý, jeho spravedlnost jej předchází, je-li zlý, mzda za jeho špatnost je před ním. Dejte pozor, abychom jako povolaní neodpočívali a neusnuli ve svých hříších, jinak by kníže zla získal nad námi vládu a vyhnal nás z_království Páně.

Uvažte ještě toto, moji bratři: když vidíte, jak Izrael přes všechna znamení a všechny zázraky, které se u_něho udály, byl od Boha opuštěn, mějte se na pozoru, aby to nebylo s_námi tak, jak je psáno: Mnoho je povolaných, ale málo vyvolených.{fnr}10{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Gal 5,1{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jer 7,22{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Zach 8,17{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 51 (50),19{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Iz 58,4.5{/r} (LXX).{/fn} {fn:6}Srov. {r}Iz 58,6-7{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Žid 10,25{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Iz 5,21{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}1 Petr 1,17{/r}; {r}Řím 2,11{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Mt 22,14{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Gal 3,23.22.24{/r}

Než přišla víra, byli jsme hlídáni Zákonem jako ve vězení, v_očekávání víry, která se měla zjevit. {*} Vírou v_Ježíše Krista se dostává zaslíbení těm, kdo věří.

Zákon byl naším vychovatelem pro Krista, abychom z_víry došli ospravedlnění. {*} Vírou v_Ježíše Krista se dostává zaslíbení těm, kdo věří.

Z_knihy proroka Amosa

{r:Am}7,1-17{/r}

Vidění zkázy Izraele

{v}7,1{/v}Toto mi ukázal Pán, Hospodin: Hle, on sám utvořil kobylky, když začala růst otava; bylo to po senoseči (odvedené jako daň) králi. {v}2{/v}Když už téměř sežraly zeleň země, prosil jsem: „Odpusť, prosím, Pane, Hospodine! Jak obstojí Jakub, vždyť je malý!“ {v}3{/v}Slitoval se tedy Hospodin kvůli tomu. „Nestane se to“ – řekl Pán, Hospodin.

{v}4{/v}Toto mi ukázal Pán, Hospodin: Hle, Pán, Hospodin, povolal k_soudu oheň a ten zhltal velkou propast a hltá (i_Hospodinův) úděl. {v}5{/v}Prosil jsem: „Přestaň, prosím, Pane, Hospodine! Jak obstojí Jakub, vždyť je malý!“ {v}6{/v}Slitoval se tedy Hospodin kvůli tomu: „Ani to se nestane“ – řekl Pán, Hospodin.

{v}7{/v}Toto mi ukázal Pán, Hospodin: Hle, muž stál na omítnuté zdi a v_ruce měl zednickou lžíci. Hospodin mi pravil: „Co vidíš, Amosi?“ {v}8{/v}Odpověděl jsem: „Zednickou lžíci.“ Pán pravil: „Položím zednickou lžíci doprostřed svého izraelského lidu, už mu neodpustím. {v}9{/v}Budou zbořeny Izákovy výšiny, izraelské svatyně budou zpustošeny, s_mečem povstanu proti Jorobeamovu domu.“

{v}10{/v}Betelský kněz Amasjáh vzkázal izraelskému králi Jorobeamovi: „Amos štve proti tobě uprostřed izraelského domu. Země nemůže snést všechny jeho řeči. {v}11{/v}Tak totiž mluví Amos: Jorobeam zahyne mečem a Izrael bude vyhnán ze své země!“

{v}12{/v}Amasjáh řekl také Amosovi: „Vidoucí, seber se a uteč do judské země, tam se živ a tam prorokuj! {v}13{/v}V_Betelu už prorokovat nesmíš, neboť zde je králova svatyně a říšský chrám.“

{v}14{/v}Amos odpověděl Amasjáhovi: „Nejsem prorok ani prorocký učedník, jsem pastýř a pěstitel smokvoní. {v}15{/v}Hospodin mě vzal od stáda a řekl mi: 'Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu!'

{v}16{/v}Nyní slyš Hospodinovo slovo: Ty říkáš: 'Neprorokuj proti Izraeli, neslintej na Izákův dům.' {v}17{/v}Proto tak praví Hospodin: 'Tvá žena bude v_městě nevěstkou, tvoji synové a tvé dcery padnou mečem, tvé pozemky budou rozděleny měřickým provazem, ty sám zemřeš v_nečisté zemi; Izrael bude vyhnán ze své země.'“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Am 3,7.8{/r}; {r}7,15{/r}

Pán, Hospodin, neudělá nic, aniž zjeví svůj úradek svým služebníkům, prorokům. {*} Když Hospodin promluvil, kdo by neprorokoval?

Hospodin mě vzal od stáda a řekl mi: Jdi a prorokuj mému lidu! {*} Když Hospodin promluvil, kdo by neprorokoval?

Z_listu Barnabášova

(Cap. 5,1-8; 6,11-16: Funk 1,13-15.19-21)

Nové stvoření

Proto se Pán obětoval a vydal své tělo záhubě, abychom – skropení jeho krví – byli očištěni od hříchů a posvěceni. Neboť jak ve vztahu k_Izraeli, tak i_ve vztahu k_nám je o_tom takto psáno: Byl proboden pro naše nepravosti, zmučen pro naše hříchy. Jeho krví jsme byli uzdraveni. Byl veden jako ovce na porážku a mlčel jako beránek před tím, jenž jej stříhá.{fnr}1{/fnr} Proto musíme Pánu převelice děkovat, že nám oznámil věci minulé, abychom byli moudří v_přítomnosti a rozuměli i_věcem budoucím. Písmo pak praví: Ne nadarmo napínají sítě před ptáky.{fnr}*{/fnr} Říká to proto, že právem hyne člověk, který zná cestu spravedlnosti, a přece jde cestou temnoty.

A_ještě toto, moji bratři: Pán podstoupil utrpení za naše duše – on, Pán celého vesmíru, jemuž řekl Bůh před počátkem světa: Učiňme člověka jako náš obraz, nám podobného.{fnr}2{/fnr} – Proč tedy snášel utrpení z_lidských rukou? Uvědomte si toto: Proroci mající od něho milost to o_něm prorokovali. A on sám to snášel proto, že bylo třeba, aby se zjevil v_těle, a tak zlomil moc smrti a ukázal vzkříšení z_mrtvých.{fnr}3{/fnr} Učinil tak i_proto, aby splnil zaslíbení dané otcům a aby si v_době, kdy žil na zemi, připravil nový lid{fnr}4{/fnr} a ukázal, že po vzkříšení z_mrtvých bude soudit. A pak mluvil k_Izraeli a učil ho s_velikými znameními a divy. Velmi ho miloval.

Když nás obnovil odpuštěním hříchů, dal nám nový charakter, jako bychom měli duši dítěte. Bylo to, jako by nás znovu stvořil. Písmo totiž mluví o_nás, když Bůh říká Synovi: Učiňme člověka jako náš obraz, nám podobného. Ať vládne nad zvířaty země, nad nebeským ptactvem a nad mořskými rybami.{fnr}5{/fnr} A když viděl, že naše podoba je dobrá, řekl: Rozplozujte se a rozmnožujte se a naplňte zemi.{fnr}6{/fnr}

Já však ti chci ukázat, jak Pán mluví k_nám. V_posledním čase vykonal nové stvoření. Pán praví: Hle, činím poslední věci jako první.{fnr}7{/fnr} Na to poukazoval prorok, když oznamoval: Vejděte do země oplývající mlékem a medem a ovládněte ji.{fnr}8{/fnr} Jsme nově stvořeni, jak zase praví ústy jiného proroka: Odejmu z_jejich těla srdce kamenné – totiž z_těla těch, kteří podle jeho prozřetelnosti obdrželi Božího Ducha – a dám jim srdce z_masa.{fnr}9{/fnr} Neboť on sám se chtěl zjevit v_těle mezi námi a u_nás přebývat. Příbytek našeho srdce, milovaní bratři, je pro Pána svatým chrámem. Vždyť Pán znovu praví: Budu tě oslavovat v_shromáždění svých bratří a zpívat tobě uprostřed shromáždění svatých.{fnr}**{/fnr} Neboť jsme to my, koho uvedl do té dobré země!

{fn:1}Srov. {r}Iz 53,5.7{/r}.{/fn} {fn:*}Srov. {r}Přís 1,17{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Gn 1,26{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}2 Tim 1,10{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Lk 1,17{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Gn 1,26{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Gn 1,28{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Mt 19,30{/r}; {r:Mt}20,16{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Ex 33,3{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Ez 11,19{/r}.{/fn} {fn:**}Srov. {r}Žl 22 (21),23{/r}; {r:Žl}107 (106),32{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Sk 3,25{/r}; {r}Gal 3,8{/r}

Vy jste synové proroků a máte účast ve smlouvě, kterou Bůh uzavřel s_vašimi otci, když prohlásil Abrahámovi: {*} V_tvém potomstvu budou požehnány všechny rody na zemi.

Písmo už předvídalo, že Bůh uzná pohany za spravedlivé, když uvěří, a proto už předem Abrahámovi ohlásilo radostnou zvěst: {*} V_tvém potomstvu budou požehnány všechny rody na zemi.

Z_knihy proroka Amosa

{r:Am}9,1-15{/r}

Záchrana spravedlivých

{v}9,1{/v}Viděl jsem Pána

stát nad oltářem.

Řekl: „Udeř do hlavice (sloupu),

až se zachvějí prahy (chrámu);

všem jim rozbij hlavu,

i_posledního z_nich zabiji mečem;

kdo by z_nich chtěl utéci, neuteče,

a kdo by se chtěl zachránit, nezachrání se.

{v}2{/v}Kdyby sestoupili do podsvětí,

i_odtamtud je má ruka vyvede;

i_kdyby vstoupili na nebe,

i_odtamtud je svrhnu.

{v}3{/v}I_kdyby se skryli na vrcholu Karmelu,

i_tam je vyhledám a vezmu;

i_kdyby se skryli před mýma očima

v_hlubinách moře,

poručím tam hadu, a ten je uštkne;

{v}4{/v}i_kdyby odešli do vyhnanství,

hnáni svými nepřáteli,

poručím tam meči, a ten je pobije;

upřu na ně svůj zrak

k_neštěstí, a ne ke štěstí.“

{v}5{/v}Pán, Hospodin zástupů,

se dotýká země, a ta se třese;

budou na ní naříkat všichni obyvatelé.

Celá jako Nil vystupuje (z_břehů)

a opadává jak egyptská Řeka.

{v}6{/v}(Hospodin) staví na nebi stupně (svého trůnu),

na zemi zakládá svou klenbu;

volá mořské vody

a vylévá je na zemský povrch

–_jeho jméno je Hospodin.

{v}7{/v}„Synové Izraele,

copak nejste pro mě jako synové Kuše?

–_praví Hospodin.

Nevyvedl jsem Izraele

z_egyptské země,

Filišťany z_Kaftoru

a Aramejce z_Kiru?

{v}8{/v}Hle, oči Pána, Hospodina, se upírají

na hříšné království;

zničím ho

z_povrchu země;

ale přece Jakubův dům

nevyhladím docela

–_praví Hospodin.

{v}9{/v}Neboť hle, já poručím

a zatřesu mezi všemi národy Izraelovým domem,

jako se (pšenice) vytřásá v_řešetu,

že ani zrníčko nepadne na zem.

{v}10{/v}Mečem zahynou všichni hříšníci mého národa,

kteří říkají: 'Nás zhouba nestihne, nepotká!'

{v}11{/v}V_ten den zbuduji

rozpadlou Davidovu chýši,

její trhliny zazdím,

zbořeniny obnovím,

jak za dávných dnů ji vystavím,

{v}12{/v}aby ovládli to,

co zbylo z_Edomu,

a všechny národy,

které jsou nazvány podle mě

–_tak praví Hospodin, který to způsobí.

{v}13{/v}Hle, přicházejí dny

–_praví Hospodin_–

kdy oráč zastihne žence,

kdo šlape hrozny, (zastihne) rozsévače,

hory budou oplývat mladým vínem

a všechny pahorky se rozvlní (obilím).

{v}14{/v}Změním osud svého izraelského lidu,

zpustošená města si vystaví a osídlí je,

vysadí vinice a z_nich budou pít víno,

založí si zahrady a z_nich budou jíst plody.

{v}15{/v}Zasadím je do jejich země,

nikdo už je nevyrve

z_půdy, kterou jsem jim dal!“

–_praví Hospodin, tvůj Bůh.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Sk 15,17.16.14.15{/r}

Vrátím se a znovu postavím Davidovu chýši, praví Pán. {*} Budou mě hledat všechny národy, které znají mé jméno.

Bůh udělal první krok, když si chtěl z_pohanů získat lid pro sebe, jak je psáno: {*} Budou mě hledat všechny národy, které znají mé jméno.

Z_listu Barnabášova

(Cap. 19,1-3.5-7.8-12: Funk 1,53-57)

Cesta světla

Cesta světla je tedy taková: Chce-li se někdo tou cestou ubírat k_vytčenému cíli, ať si hledí svých skutků. Poznání, jak po ní jít, které nám bylo dáno, je takové:

Budeš milovat svého Stvořitele, ctít budeš svého Tvůrce, oslavovat toho, jenž tě vykoupil ze smrti. Budeš prostého srdce a duchem bohatý. Nepřipojíš se k_lidem, kteří chodí po cestě smrti, budeš nenávidět vše, co se nelíbí Bohu, nenávidět všechno pokrytectví a neopustíš přikázání Páně. Nebudeš se vyvyšovat, ale ve všem budeš pokorný.{fnr}1{/fnr} Nebudeš sám sebe oslavovat. Neměj špatný úmysl proti svému bližnímu, nedovol své duši pýchu.

Budeš milovat svého bližního víc než svůj život. Nezabiješ dítě v_matčině lůně, ani po narození je neusmrtíš. Nezřekneš se svého syna ani své dcery, ale od mládí je budeš učit bázni Boží. Nedychti po tom, co patří tvému bližnímu, a nebuď lakomý. Nebudeš srdcem tíhnout k_pyšným, ale rád se budeš stýkat s_pokornými{fnr}2{/fnr} a spravedlivými.

Co se ti přihodí, přijímej jako dobré, protože – jak víš – nic se neděje bez Boha. Nebudeš nestálý ani obojetný.

O_všechno se rozděl se svým bližním a nedělej si nároky na žádný majetek: vždyť máte-li společenství ve věcech neporušitelných, tím spíše v_porušitelných. Nebudeš ukvapený v_řeči. Vždyť ústa jsou léčkou smrti.{fnr}3{/fnr} Nakolik můžeš, žij bezúhonně s_ohledem na svou duši. Nenastavuj své ruce k_braní a nezavírej je, když máš něco dát. Jako zřítelnici svého oka miluj každého, kdo ti zvěstuje slovo Boží.

Ve dne v_noci mysli na den soudu a každodenně usiluj o_společenství svatých. Jednak usilovně hlásej slovo, neváhej povzbuzovat a přemýšlej, jak slovem zachránit duše, jednak přilož k_dílu i_svou ruku, aby ti mohly být odpuštěny tvé hříchy.

Neváhej dávat a nereptej, když dáváš. Věz přitom, kdo je dobrým dárcem odměny. Budeš chránit, cos přijal, nic nepřidáš ani neubereš.{fnr}4{/fnr} Navždy budeš nenávidět Zlého. Budeš soudit spravedlivě.{fnr}5{/fnr} Nebudeš vyvolávat roztržky, ale svářící se sblížíš a usmíříš je. Budeš vyznávat své hříchy. Nepůjdeš se modlit se špatným svědomím. Taková je cesta světla.

{fn:1}Srov. {r}Mt 23,12{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Řím 12,16{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Př 18,21{/r}; {r}Jak 3,8{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Dt 12,32{/r}; {r:Dt}13,1{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Dt 1,16{/r}; {r}Př 31,9{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 119 (118),101-102{/r}

Zadržuji své nohy od každé zlé cesty, {*} abych dbal na tvá slova.

Neuchyluji se od tvých rozhodnutí, protože tys mě poučil. {*} Abych dbal na tvá slova.

Začátek knihy proroka Ozeáše

{r:Oz}1,1-9; 3,1-5{/r}

Bůh posílá svému lidu proroka jako znamení své lásky

{v}1,1{/v}Hospodinovo slovo, které uslyšel Ozeáš, syn Bériův, v_době judských králů Uzijáha, Jotama, Achaze, Ezechiáše a v_době izraelského krále Jorobeama, syna Joašova.

{v}2{/v}Začátek Hospodinovy řeči ústy Ozeáše.

Hospodin řekl Ozeášovi: „Jdi a vezmi si ženu uvolněných mravů a (měj s_ní) syny uvolněných mravů, neboť ustavičným mravním uvolněním se vzdaluje země od Hospodina.“

{v}3{/v}Odešel tedy a vzal si Gomeru, dceru Diblajimovu. Počala a porodila mu syna. {v}4{/v}Hospodin mu řekl: „Dej mu jméno ‚Jizreel‘, neboť zanedlouho potrestám na Jehuově domu krveprolití v_Jizreelu a ukončím království domu Izraele. {v}5{/v}Tehdy zlomím luk Izraele v_údolí Jizreele.“

{v}6{/v}Když opět počala a porodila dceru, řekl mu (Hospodin): „Nazvi ji ‚Bez milosrdenství‘, neboť se už nesmiluji nad domem Izraele, nebudu jim stále odpouštět; {v}7{/v}ale smiluji se nad domem Judy a vysvobodím je, protože jsem Hospodin, jejich Bůh; nevysvobodím je však lukem nebo mečem ani válkou, koňmi a jezdci.“ {v}8{/v}Když odstavila (dceru) ‚Bez milosrdenství‘, znovu počala a porodila syna. {v}9{/v}(Hospodin) řekl: „Dej mu jméno ‚Nejste můj lid‘, neboť vy nejste můj lid a já nejsem pro vás ‚Ten, který jsem‘!“

{v}3,1{/v}Hospodin mi řekl: „Jdi znovu a miluj ženu, milovanou od jiného, cizoložnici, jako Hospodin miluje syny Izraele. Oni se však obracejí k_cizím bohům a milují koláče z_vinných hroznů.“

{v}2{/v}Koupil jsem si ji tedy za patnáct stříbrných a půldruhého korce ječmene {v}3{/v}a řekl jsem jí: „Dlouho budeš se mnou zůstávat, nebudeš smilnit, nebudeš patřit jinému, ale ani já nevejdu k_tobě.“

{v}4{/v}Neboť dlouho zůstanou synové Izraele bez krále, bez knížete, bez oběti, bez posvátného sloupu, bez bohoslužebného roucha a bez soch (bůžků). {v}5{/v}Potom se však synové Izraele obrátí a budou hledat Hospodina, svého Boha, a Davida, svého krále, s_bázní se budou utíkat k_Hospodinu a jeho blahu na konci dob.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Petr 2,9.10{/r}; {r}Řím 9,26{/r}

Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo. {*} Kdysi jste nebyli jeho lid, teď však jste lid Boží.

Kde jim bylo řečeno: Nejste mým lidem, tam budou nazváni syny živého Boha. {*} Kdysi jste nebyli jeho lid, teď však jste lid Boží.

Z_traktátů Balduina, biskupa z_Canterbury

(Tract. 10: PL 204,513-514.516)

Silná jako smrt je láska

Smrt je silná, může nás zbavit daru života. Láska je silná, může nám vrátit ještě lepší život.

Smrt je silná, může nám vzít schránku tohoto těla. Láska je silná, může vzít smrti její kořist a dát nám ji zase zpět.

Smrt je silná a žádný člověk jí nemůže odolat. Láska je silná a může ji přemoci, otupit její zbraň, odrazit její nápor, zrušit její vítězství. A dojde k_tomu, až bude přemožena a uslyší slovo: Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Smrti, kdepak je tvůj bodec?{fnr}1{/fnr}

Silná jako smrt je láska,{fnr}2{/fnr} protože Kristova láska přináší smrti smrt. Proto praví: Budu tvou smrtí, ó_smrti, budu tvou ranou, podsvětí.{fnr}3{/fnr} Ovšem také láska, kterou my milujeme Krista, i_ta je silná jako smrt. Je totiž také něčím jako smrt, protože láskou starý život hasne, hříchy mizí a mrtvé skutky jdou stranou.

Tato naše láska ke Kristu, jakkoli se nemůže rovnat jeho lásce k_nám, přece se jí v_něčem podobá, je jejím obrazem a podobenstvím. Neboť on dříve miloval nás{fnr}4{/fnr} a příkladem lásky, který nám dal, se stal naší pečetí, která nám vtiskuje jeho podobu; pozemskou podobu odkládáme a bereme na sebe nebeskou;{fnr}5{/fnr} jako jsme sami milováni, tak milujeme i_my jeho. Tak nám zanechal příklad, abychom šli v_jeho stopách.{fnr}6{/fnr}

Proto říká: Polož mě jako pečeť na své srdce.{fnr}7{/fnr} Jako kdyby řekl: Miluj mě, jako já miluji tebe. Měj mne stále ve své mysli, ve své paměti, ve své touze, ve svém vzdychání, nářku i_vzlykotu. Měj na paměti, člověče, jak jsem tě stvořil, jak jsem tě nad ostatní stvoření vyvýšil, jakou hodností jsem tě poctil, jakou slávou a ctí jsem tě ověnčil, jak jsem tě postavil jen málo za anděly a jak jsem ti všecko položil k_nohám.{fnr}8{/fnr} Měj na paměti nejen, co jsem ti učinil, ale jaké utrpení a jakou pohanu jsem pro tebe snášel. A řekni sám, zdali se ke mně nechováš nespravedlivě, když mne nemiluješ. Vždyť kdo tě miluje tak jako já? Což jsem to nebyl já, kdo tě stvořil? Což jsem to nebyl já, kdo tě vykoupil?

Zbav mě, Pane, mého kamenného srdce, zbav mě srdce tvrdého a neobřezaného a dej mi srdce nové, srdce z_masa, srdce čisté.{fnr}9{/fnr} Ty, který srdce očišťuješ a očištěné miluješ, vezmi si mé srdce a zabydli se v_něm, pevně je drž a naplň je, ty výšino nad mé výšiny a hlubino nad mé hlubiny. Ty vzore krásy, ty pečeti svatosti, přetvoř mé srdce podle svého obrazu; přetvoř mé srdce podle svého milosrdenství, Bože, ty skálo mého srdce a můj podíle navěky.{fnr}10{/fnr} Amen.

{fn:1}{r}1 Kor 15,55{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Pís 8,6{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Oz 13,14{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:4}{r}1 Jan 4,10{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Kor 15,49{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Petr 2,21{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Pís 8,6{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Žl 8,6.7{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Ez 11,19{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Žl 73 (72),26{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Pís 8,6-7{/r}; {r}Jan 15,13{/r}

Silná jako smrt je láska. Její výheň je výheň ohně, plamen Hospodinův. {*} Zátopy vod nemohou uhasit lásku.

Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. {*} Zátopy vod nemohou uhasit lásku.

Z_knihy proroka Ozeáše

{r:Oz}2,4a-d.8-26{/r}

Izrael potrestaný za svou nevěru se vrátí k_Bohu

Tak praví Hospodin:

{v}2,4{/v}„Obžalujte svou matku; obžalujte (ji),

ona není mou ženou

a já nejsem jejím mužem;

ať odstraní z_tváře svá smilstva.

{v}8{/v}Proto jí zahradím

cestu trním,

vystavím zeď,

že nenajde své stezky.

{v}9{/v}Poběží za svými milenci,

ale nedostihne je,

bude je hledat, ale nenalezne.

Pak řekne: ‚Půjdu a vrátím se

ke svému prvnímu muži,

tehdy mi bylo lépe než nyní.‘

{v}10{/v}Neuznala, že já

jí dal obilí, víno i_olej,

a zahrnul ji stříbrem

i_zlatem, z_nichž udělali Bála.

{v}11{/v}Proto vezmu zpět

své obilí v_jeho čas,

i_své víno v_jeho dobu,

odejmu svou vlnu a len,

které přikrývaly její nahotu.

{v}12{/v}Pak odhalím její ohanbí

před očima jejích milenců,

nikdo ji nevytrhne z_mé ruky.

{v}13{/v}Učiním konec veškeré její radosti,

její slavnosti, novoluní

i_její sobotě a všem jejím svátkům.

{v}14{/v}Zpustoším její vinice i_fíkové (sady),

o_nichž řekla: ‚Jsou mojí mzdou,

kterou mě obdařili moji milenci.‘

Změním je v_houštinu,

spase je divoká zvěř.

{v}15{/v}Potrestám ji za dny bálů,

kdy jim pálila kadidlo,

zdobila se kroužky a náhrdelníky,

kdy chodila za svými milenci

a na mě zapomněla

–_praví Hospodin.

{v}16{/v}Proto ji přemluvím,

zavedu na poušť

a budu mluvit k_jejímu srdci.

{v}17{/v}Ze stejného místa jí vrátím vinice

i_údolí Achor, bránu naděje.

Bude poslušná

jak ve dnech své mladosti,

jako když vycházela z_egyptské země.

{v}18{/v}V_ten den

–_praví Hospodin_–

budeš ke mně volat: „Můj muži!“,

už ke mně nezvoláš: „Můj Bále!“

{v}19{/v}Jména bálů odejmu z_jejích úst,

nebude se už pamatovat na jejich jména.

{v}20{/v}V_ten den sjednám pro ně smlouvu

s_divokou zvěří, s_nebeským ptactvem

i_s_drobnou zvířenou země.

Luk, meč a válku

vyhladím ze země

a dám jim uléhat v_bezpečí.

{v}21{/v}Navěky se s_tebou zasnoubím,

zasnoubím se s_tebou spravedlností a právem,

milosrdenstvím a slitováním.

{v}22{/v}Zasnoubím se s_tebou věrností,

a tak poznáš Hospodina.

{v}23{/v}V_ten den vyslyším

–_praví Hospodin_–

vyslyším nebesa

a ta vyslyší zemi.

{v}24{/v}Země vyslyší

obilí, víno a olej

a ty vyslyšíš Jizreele.

{v}25{/v}Zasadím si ho do země

a smiluji se nad (dcerou,

která byla nazvána) ‚Bez milosrdenství‘;

{v}26{/v}(synu, který byl nazván) ‚Nejsi můj lid‘,

řeknu: ‚Jsi můj lid!‘

a on odpoví: ‚Ty jsi můj Bůh!‘“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 19,7.9{/r}; {r}Oz 2,22{/r}

Nadešla Beránkova svatba, jeho nevěsta se připravila. {*} Blaze těm, kdo jsou pozváni k_Beránkově svatební hostině.

Zasnoubím se s_tebou věrností, a tak poznáš Hospodina. {*} Blaze těm, kdo jsou pozváni k_Beránkově svatební hostině.

Ze spisu „Duchovní píseň“ od svatého Jana od Kříže, kněze

(Red. A, str. 38)

Zasnoubím se s_tebou navěky

Duše s_Bohem spojená a v_Boha přetvořená dýchá v_Bohu a k_Bohu zvláštním vznešeným dechem, podobným tomu, jímž dýchá sám v_sobě Bůh, který v_té duši přebývá, jako její vzor. Toto, jak to já chápu, chtěl vyslovit svatý Pavel, když říká: Protože jste synové, poslal Bůh do vašich srdcí Ducha svého Syna, který volá: Abba, Otče.{fnr}1{/fnr} Tak tomu bývá u_dokonalých lidí.

Není divu, že je duše něčeho tak vznešeného schopna: dá-li jí Bůh milost dospět k_jednotě, jež se podobá Božímu spojení v_nejsvětější Trojici, proč bychom nemohli uvěřit, že duše je s_to myslet, poznávat a milovat v_Trojici a spolu s_touto Trojicí způsobem podobným samému Bohu, byť jen skrze účast, neboť to v_ní působí sám Bůh?

Ale jak se to děje, nemůže žádná moc ani moudrost vyjádřit jinak než poukazem na to, jak nám Boží Syn tento vznešený stav a postavení sám vyprosil a zasloužil, že jsme se totiž stali Božími syny.{fnr}2{/fnr} Prosil přece Otce: Otče, chci, aby tam, kde jsem já, byli se mnou i_ti, které jsi mi dal.{fnr}3{/fnr} Aby tak ve spojení se mnou vykonali totéž, co já. A dále řekl: Prosím nejen za ně, ale také za ty, kdo pro jejich slovo uvěří ve mne; ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v_tobě, tak i_oni ať jsou v_nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal. A slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno: já v_nich a ty ve mně. Tak ať i_oni jsou v_dokonalé jednotě, aby svět poznal, že ty jsi mě poslal a žes je miloval, jako jsi miloval mne.{fnr}4{/fnr}

Děje se to tak, že s_nimi Otec sdílí tutéž lásku, kterou sdílí se Synem, i_když ne podle přirozenosti jako se Synem, nýbrž skrze sjednocení a přetvoření láskou. Nemáme to tedy chápat tak, jako by tu Syn říkal Otci, aby všichni svatí byli jedno svou podstatou a přirozeností, jako jsou jedno Otec a Syn; znamená to pouze, aby byli jedno spojením lásky, jako jsou spojením v_lásce jedno Otec se Synem. Takže se duším dostává darem spoluúčasti všeho toho, co Otci a Synu patří z_přirozenosti: jsou tedy skrze účastenství skutečně bohy,{fnr}5{/fnr} protože se Bohu podobají a mají s_ním podíl.

Proto říká Petr: Milost vám a pokoj kéž se rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána. Jeho božská moc nám darovala všechno, (co potřebujeme) pro dosažení spásy a bohabojného života, totiž tím, že poznáváme toho, který nás povolal, (aby se projevila) jeho moc a sláva. A proto jsme od něho dostali vzácná a nesmírná přislíbení: abyste tím měli účast na božské přirozenosti.{fnr}6{/fnr} Aby se duše opravdu podílela na díle Trojice v_této výše řečené jednotě, to je v_plnosti možné jistě jen v_budoucím životě; ale už v_tomto životě může člověk zakusit nevšední náznak toho a přímou předchuť.

Co však děláte, vy duše, stvořené k_tomu, abyste užívaly takových nesmírných darů? Kam to obracíte své úsilí? Slepota Adamových dětí je věru k_pláči; ačkoli je zaplavuje tolik světla, nic nevidí a vůči tak mocnému volání jsou naprosto hluší.

{fn:1}Srov. {r}Gal 4,6{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Jan 3,1{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 17,24{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 17,20-23{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 10,34.35{/r}.{/fn} {fn:6}{r}2 Petr 1,2-4{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Jan 3,1.2{/r}

Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil: {*} nejen že se smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme.

Víme, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. {*} Nejen že se smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme.

Z_knihy proroka Ozeáše

{r:Oz}5,15d – 7,2{/r}

Obrácení, není-li upřímné, zůstane bez užitku

Tak praví Hospodin:

{v}5,15d{/v}„V_soužení budou toužit po mně:

{v}6,1{/v}‚Nuže, vraťme se k_Hospodinu:

on (nás) rozdrásal a on nás uzdraví,

on (nás) zranil a on nás obváže!

{v}2{/v}Po dvou dnech nám vrátí život,

třetího dne nás vzkřísí,

před jeho tváří budeme žít.

{v}3{/v}Poznávejme Hospodina,

snažme se ho poznat!

Jako jitřenka jistě vysvitne,

přijde k_nám jako déšť raný,

jako déšť pozdní, který zavlaží zemi.‘

{v}4{/v}Co mám dělat s_tebou, Efraime,

co mám dělat s_tebou, Judo?

Vaše láska je jak ranní mráček,

jako rosa, která záhy mizí.

{v}5{/v}Proto jsem je otesával skrze proroky,

zabíjel slovy svých úst,

ale má spravedlnost vyjde jak světlo,

{v}6{/v}protože chci lásku, a ne oběť,

poznání Boha (chci) víc než celopaly.

{v}7{/v}Oni však v_Admě porušili smlouvu,

tam se mi zpronevěřili.

{v}8{/v}Městem zločinců je Gilead,

potřísněné krví.

{v}9{/v}Jako lupiči, kteří číhají na chodce,

je tlupa kněží;

vraždí na cestě ty, kdo jdou do Sichemu,

věru, páchají hanebnost.

{v}10{/v}V_Izraelově domě jsem viděl strašnou věc:

Efraim tam smilní, poskvrnil se Izrael.

{v}11{/v}Také pro tebe, Judo, je připravena žeň,

až změním osud svého lidu.

{v}7,1{/v}Když jsem chtěl Izraele léčit,

ukázala se nepravost Efraima

a neřest Samaří,

protože páchají podvod;

vloupává se zloděj,

lupičské bandy přepadají na ulici.

{v}2{/v}Nemyslí na to,

že pamatuji na všechny jejich neřesti.

Kolem nich jsou nyní jejich zločiny,

jsou před mou tváří.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mt 9,13{/r}; {r}Oz 6,6.4{/r}

Jděte a naučte se, co znamená: {*} Chci lásku, a ne oběť, poznání Boha chci víc než celopaly.

Vaše láska je jak ranní mráček, jako rosa, která záhy mizí. {*} Chci lásku, a ne oběť, poznání Boha chci víc než celopaly.

Z_traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje, biskupa

(Lib. 4,17,4-6: SCh 100,590-594)

Chci lásku, a ne oběť

Bůh nežádal od svého lidu oběti ani celopaly, ale víru, poslušnost a spravedlnost, a to pro jeho spásu. U_proroka Ozeáše, aby je poučil o_své vůli, řekl: Chci lásku, a ne oběť, poznání Boha (chci) víc než celopaly.{fnr}1{/fnr} I_náš Pán to připomínal, když řekl: Kdybyste věděli, co znamená: Milosrdenství chci, a ne oběť, neodsuzovali byste nevinné.{fnr}2{/fnr} Tím vydal svědectví, že proroci zvěstovali pravdu, a ostatní usvědčil z_jejich zaviněné nevědomosti.

Svým učedníkům dal také radu, aby přinášeli Bohu prvotiny z_jeho stvoření; ne že by to Bůh potřeboval, ale aby oni sami nebyli neplodní a nevděční. A proto také vzal jednu ze stvořených věcí, chléb, vzdal díky a řekl: To je mé tělo.{fnr}3{/fnr} Podobně vzal z_toho stvoření, jež je kolem nás, také kalich, vyznal, že je to jeho krev, a poučil nás, že je to nová oběť Nového zákona. Tu pak přijala od apoštolů církev a po celém světě ji přináší Bohu, tomu, který nám dává pokrm, jako prvotiny svých darů v_Novém zákoně.

O_tom již předpověděl Malachiáš, jeden ze dvanácti proroků: Nemám ve vás zalíbení, praví Hospodin zástupů, nepřijmu oběť z_vašich rukou. Neboť od východu slunce až na západ je veliké moje jméno mezi pohany a na každém místě se obětuje a přináší mému jménu oběť čistá, vždyť veliké je moje jméno mezi pohany, praví Hospodin zástupů.{fnr}4{/fnr} Tím jasně naznačil, že původní lid přestane přinášet Bohu oběti, ale také že mu bude přinášena oběť na každém místě, a to oběť čistá, a že jeho jméno bude oslavováno mezi národy.

A_čí je to jméno, které je oslavováno mezi národy? Je to jméno našeho Pána, skrze něhož je oslaven Otec, a je oslaven i_člověk. Protože však je to jméno jeho vlastního Syna, a to jméno mu dal on,{fnr}5{/fnr} nazývá jeho jméno svým. Je to jako kdyby král namaloval obraz svého syna. Právem může říkat, že ten obraz je jeho, a to z_dvojího důvodu: jednak proto, že je to obraz jeho syna, a také proto, že ho vytvořil on sám. Tak je tomu i_se jménem Ježíše Krista, které je v_církvi oslavováno po celém světě. Toto jméno tedy Otec prohlásil za své, protože je to jméno jeho Syna a protože ho sám vytvořil a dal ke spáse lidí.{fnr}6{/fnr}

Jelikož tedy jméno Syna patří i_Otci a jelikož církev na každém místě přináší skrze Ježíše Krista oběť všemohoucímu Bohu, z_tohoto obojího ohledu se správně říká: Na každém místě se obětuje a přináší mému jménu oběť čistá.{fnr}7{/fnr} Kadidlem pak nazývá Jan ve Zjevení modlitby svatých.{fnr}8{/fnr}

{fn:1}{r}Oz 6,6{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 12,7{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 26,26{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mal 1,10-11{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Mt 1,21{/r}; {r}Lk 1,31{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Sk 4,12{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Mal 1,11{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Zj 5,8{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Lk 22,9.20{/r}; {r}Př 9,5{/r}

To je mé tělo, které se za vás vydává; tento kalich je nová smlouva zpečetěná mou krví, která se za vás prolévá, praví Pán. {*} To konejte na mou památku.

Pojďte, můj pokrm jezte, víno, mnou nalité, pijte. {*} To konejte na mou památku.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky