MEZIDOBÍ
20. TÝDEN
MODLITBA SE ČTENÍM
Z_knihy proroka Izaiáše
{r:Iz}6,1-13{/r}
{p}Izaiáš povolán za proroka
{v}6,1{/v}Toho roku, kdy zemřel král Uzijáh, viděl jsem sedět Pána na vysokém a vznešeném trůnu, lem jeho (roucha) naplňoval svatyni. {v}2{/v}Nad ním stáli serafové. Každý měl šest křídel: dvěma si zastíral tvář, dvěma si zastíral nohy a dvěma létal. {v}3{/v}Jeden volal na druhého:
„Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů,
celá země je plná jeho slávy.“
{v}4{/v}Čepy prahů se chvěly tímto voláním a dům se naplnil dýmem.
{v}5{/v}Tu jsem zvolal:
„Běda mně, je se mnou konec!
Vždyť jsem člověk nečistých rtů,
mezi lidem nečistých rtů bydlím,
a Krále, Hospodina zástupů, jsem viděl svýma očima!“
{v}6{/v}Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů, v_ruce měl rozžhavený kámen, který vzal kleštěmi z_oltáře. {v}7{/v}(Tím) se dotkl mých úst a řekl:
„Hle, dotklo se to tvých úst,
zmizí tvá nepravost,
bude smyt tvůj hřích!“
{v}8{/v}Pak jsem slyšel hlas Páně, jak praví: „Koho mám poslat, kdo nám půjde?“ Řekl jsem: „Zde jsem, mne pošli!“ {v}9{/v}(On pak) pravil:
„Jdi a pověz tomuto lidu:
Poslouchejte dobře, ale nerozumějte;
dívejte se vytrvale, ale nepoznávejte!
{v}10{/v}Zatvrď srdce tohoto lidu,
zacpi mu uši,
zalep mu oči,
ať očima nevidí,
ať ušima neslyší,
ať srdcem nechápe,
aby se neobrátil a neuzdravil!“
{v}11{/v}Tu jsem řekl: „Na jak dlouho, Pane?“ Odpověděl: „Dokud nebudou města zpustošena, bez obyvatel, domy bez lidí
a země zanechána pustá.“
{v}12{/v}Hospodin z_ní odvede lidi daleko,
takže bude v_zemi veliká spoušť.
{v}13{/v}I_když v_ní zbude jen desetina,
znovu bude zničena
jako terebint a jako dub,
z_nichž při skácení zůstane pařez.
Z_pařezu (vzejde) svaté potomstvo.
{p}ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
{r}Zj 4,8{/r}; {r}Iz 6,3{/r}
Svatý, svatý, svatý Pán, Bůh vševládný, který byl, který je a který přijde. {*} Celá země je plná jeho slávy.
Serafové volali jeden na druhého: Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů. {*} Celá země je plná jeho slávy.
Z_homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, na Matoušovo evangelium
(Hom. 15,6.7; PG 57,231-232)
{p}Sůl země a světlo světa
Vy jste sůl země.{fnr}1{/fnr} Ale nevztahujte tento výrok, praví Kristus, na svůj osobní život, nýbrž na celý svět. Neposílám vás přece do dvou měst, ani do deseti nebo dvaceti, ani k_jedinému národu tak jako proroky, nýbrž po zemi i_po moři do celého světa, a to světa strašlivě postiženého. Řekl-li Vy jste sůl země, poukázal na to, že se celá lidská přirozenost pomátla a vinou hříchů je zkažená. Proto od učedníků vyžaduje, aby měli především ty ctnosti, jež jsou potřebné a užitečné k_pastýřské péči o_množství lidí. Neboť kdo je tichý, skromný, milosrdný a spravedlivý, neomezuje dobré skutky pouze na sebe, nýbrž usiluje o_to, aby tyto výtečné prameny prýštily také ve prospěch druhých. A kdo má čisté srdce, umí vytvářet pokoj a je pronásledován pro pravdu, ten usměrňuje svůj život k_obecnému blahu.
Nedomnívejte se tedy, praví Kristus, že se máte pustit do nějakých lehkých zápasů nebo že přitom půjde pro vás o_nějaké maličkosti: Vy jste sůl země. Oč tedy jde? Obnovovali snad učedníci to, co bylo shnilé? Rozhodně ne: Není ani možné, aby přidání soli nějak vylepšilo to, co je shnilé. To jistě nečinili. Zato to, co bylo předtím obnoveno a jim svěřeno a zbaveno oné hniloby, to potom solili a uchovávali v_té novosti, kterou přijali od Pána. Neboť osvobození od hniloby hříchů bylo dílem Kristovy ctnosti, a navždy zabránit návratu do té hniloby, to bylo dílem jejich úsilí a snažení.
Pozoruješ, jak Pán znenáhla ukazuje, že jsou jeho učedníci postaveni nad proroky? Neříká přece, že by byli učiteli jenom pro Palestinu, ale pro celou zemi. Nedivte se tedy, říká, že jsem ostatní pominul a mluvím jenom k_vám a vystavuji vás tak velikým nebezpečenstvím. Uvědomte si jen, do kolika měst, krajů a ke kolika národům vás hodlám vyslat jako učitele. Proto chci nejen, abyste byli rozvážní vy sami, ale abyste rozvážnosti učili také druhé. Neboť nebudete-li to tak dělat, ani sami sebe nezachráníte.
Mnozí pošetilí se budou moci s_vaší pomocí vzpamatovat. Avšak zbloudíte-li vy, strhnete s_sebou do záhuby i_druhé. Takže čím větší úkoly se vám svěřují, tím větší musíte vynakládat úsilí. Proto praví: Jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K_ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.{fnr}2{/fnr}
A aby se učedníci nebáli vystoupit na veřejnosti poté, co slyšeli, když vás budou tupit a pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost,{fnr}3{/fnr} říká: „Kdybyste na to nebyli připraveni, marně jste byli vyvoleni. Nutně vás tedy bude provázet zlořečení, v_ničem vám však neuškodí, naopak vydá svědectví o_vaší pevnosti. Jestliže se však pro strach ze zlořečení zřeknete patřičného nadšení, utrpíte mnohem horší věci, všichni o_vás budou špatně mluvit a budou vámi pohrdat, a to právě znamená ono pošlapání.“
Potom přechází Kristus k_jinému, ještě vznešenějšímu přirovnání: Vy jste světlo světa.{fnr}4{/fnr} Opět světa, nikoli jednoho národa nebo dvaceti měst, nýbrž veškerého světa. Světlo duchovní, skvělejší než sluneční záře, právě tak duchovní jako ona sůl. Napřed tedy sůl, a nyní světlo: abys poznal, jak velký zisk přinášejí nesmlouvavá slova a jak velký užitek plyne ze závažné nauky. Pevně nás drží a nedovolí, abychom se spustili; vede nás ke ctnosti a dává sílu hledět vpřed. Nemůže se skrýt město položené na hoře; a když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu.{fnr}5{/fnr} Tím znovu vede učedníky k_dokonalému způsobu života a učí je, aby byli pečlivě připraveni k_veřejnému zápolení, jako ti, kdo mají před očima všech lidí zápasit uprostřed jeviště světa.
{fn:1}{r}Mt 5,13{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž.{/fn} {fn:3}{r}Mt 5,11{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 5,14{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mt 5,14.15{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
{r}Sk 1,8{/r}; {r}Mt 5,16{/r}
Až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc. {*} Budete mými svědky až na konec země.
Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v_nebesích. {*} Budete mými svědky až na konec země.
PondělíZ_knihy proroka Izaiáše
{r:Iz}3,1-15{/r}
{p}Napomenutí Jeruzalému
{v}3,1{/v}Hle, Pán, Hospodin zástupů,
odnímá Jeruzalému a Judovi posilu a podporu,
všechnu posilu z_chleba a všechnu posilu z_vody,
{v}2{/v}hrdinu a bojovníka,
soudce a proroka, věštce a starce,
{v}3{/v}velitele a váženého muže,
rádce a moudrého kouzelníka
i_znalce zaříkání.
{v}4{/v}Za knížete jim dám chlapce,
výrostkové jim budou vládnout.
{v}5{/v}Lidé budou sužovat jeden druhého,
bližní bližního,
chlapec se osopí na starce,
bezvýznamný člověk na váženého muže.
{v}6{/v}Uchopí-li někdo druhého
z_otcovského domu (a řekne):
„Máš šaty, buď naší hlavou
a ujmi se této trosky!“
{v}7{/v}– ten zvolá v_onen den:
„Neumím léčit,
nemám ve svém domě chléb ani oděv,
nedělejte ze mě hlavu lidu!“
{v}8{/v}Ano, Jeruzalém se bortí a Juda padá,
neboť jejich jazyk a skutky jsou proti Hospodinu,
aby dráždily jeho vznešené oči.
{v}9{/v}Jejich drzá tvář svědčí proti nim,
svůj hřích hlásají jako Sodoma a neskrývají.
Běda jim, neboť sami sobě škodí!
{v}10{/v}Řekněte: „Spravedlivému bude dobře,
bude požívat ovoce svých skutků.“
{v}11{/v}Běda bezbožnému, stihne ho zlo,
sklidí odplatu svých skutků!
Dítě utiskuje můj lid
a ženy mu vládnou.
{v}12{/v}Můj lide, kdo tě blahoslaví, klamou tě
a odvádějí od cesty, kterou máš kráčet.
{v}13{/v}Přichází Hospodin, aby vedl spor,
povstává, aby soudil národy.
{v}14{/v}Hospodin začíná soud
s_předními muži svého lidu a s_jeho vládci:
„To vy jste spásli vinici,
co jste urvali chudákům, máte ve svých domech!
{v}15{/v}Co vás (to napadlo) utiskovat můj lid,
chudáka utlačovat?“
–_praví Pán, Hospodin zástupů.
{p}ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
{r}Iz 3,10.11.13{/r}
Spravedlivému bude dobře, bude požívat ovoce svých skutků. {*} Běda bezbožnému, stihne ho zlo, sklidí odplatu svých skutků!
Přichází Hospodin, aby vedl spor, povstává, aby soudil národy. {*} Běda bezbožnému, stihne ho zlo, sklidí odplatu svých skutků!
Z_komentáře svatého Řehoře Velikého, papeže, ke knize Job
(Lib. 3,39-40: PL 75,619-620)
{p}Navenek boje, uvnitř úzkosti
Svatí mužové, když se octnou uprostřed boje, bývají vystaveni zároveň těm, kdo na ně útočí, i_těm, kdo je chtějí svést. Těm prvním nastavují štít trpělivosti, na ty druhé vystřelují šípy učení; a do obojího boje se pouštějí s_podivuhodnou vytrvalostí. Takže současně uvnitř moudře poučují zpozdilé a navenek statečně vzdorují nepříteli: ty první napravují učením, ty druhé drtí svou odolností. Svou tvrdošíjností totiž nabývají vrchu nad dotírajícím nepřítelem a ochabující spoluobčany pomáhají citlivě vést k_záchraně: těm prvním se stavějí na odpor, aby nestrhli i_další, o_ty druhé mají starost, aby život ve spravedlnosti zcela neztratili.
Hleďme, jak se voják Božího tábora utkává na dvou frontách: Navenek boje, uvnitř úzkosti,{fnr}1{/fnr} říká apoštol. A vypočítává, co všechno musí snášet v_boji zvenčí: V_nebezpečích na řekách, v_nebezpečích od lupičů, v_nebezpečích od vlastního národa, v_nebezpečích od pohanů, v_nebezpečích ve městech, v_nebezpečích v_neobydlených krajích, v_nebezpečích na moři, v_nebezpečích mezi falešnými bratry.{fnr}2{/fnr} A hned dodává, jakými zbraněmi v_tomto boji odráží nepřítele: Vyčerpávající práce, mnohé bezesné noci, hlad a žízeň, časté posty, zima a chatrné oblečení.{fnr}3{/fnr}
Ale poslechněme, jakou hradbou bdělosti při tom všem zápase chrání vlastní tábor: Kromě toho každodenní nával ke mně a starost o_všechny církevní obce.{fnr}4{/fnr} Hle, s_jakým odhodláním na sebe bere boj a jak milosrdně se stará o_sobě svěřené bližní. Vypráví, co zlého musí trpět, a dodává, co dobrého přitom dává druhým.
Uvažme tedy, kolik úsilí stojí zároveň snášet vnější protivenství a uvnitř chránit, co je slabé. Zvenčí musí apoštol snášet boj, rány, okovy a uvnitř trpí strachem, protože se bojí ne o_sebe, ale aby jeho utrpení neuškodilo jeho žákům. Proto jim také píše: Aby se nikdo nedal zviklat těmito souženími; vždyť sami víte, že to už je naše určení.{fnr}5{/fnr} Ve vlastním trápení má starost o_osud druhých, aby se jeho žáci nezdráhali vyznávat víru, když vidí, co pro ni on musí vytrpět.
Jak nezměrná je hlubina této lásky! Nehledí na vlastní trápení a jen se stará, aby srdce jeho žáků nepodléhalo hříšným svodům. Nehledí na rány vlastního těla a uzdravuje rány v_srdci druhých. Právě takoví jsou všichni spravedliví: zatímco sami trpí, ani v_bolestech svého trápení se nepřestávají starat o_to, co je k_užitku jiným. Ač sami strádají protivenstvím, učí druhé, co budou nutně potřebovat. Jsou jako velicí lékaři, kteří jsou sami stiženi nemocí, ale snášejí své otevřené rány a jiným rozdávají uzdravující léky.
{fn:1}{r}2 Kor 7,5{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž{r:2 Kor} 11,26{/r}.{/fn} {fn:3}Tamtéž{r:2 Kor} 11,27{/r}.{/fn} {fn:4}Tamtéž{r:2 Kor} 11,28{/r}.{/fn} {fn:5}{r}1 Sol 3,3{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. {r}Job 13,20-21{/r}; {r}Jer 10,24{/r}
Bože, nebudu se před tebou skrývat; svou ruku vzdal ode mě, {*} ať mě neděsí hrůza z_tebe.
Potrestej mě, Hospodine, ale s_mírou, ne ve svém hněvu. {*} Ať mě neděsí hrůza z_tebe.
ÚterýZ_knihy proroka Izaiáše
{r:Iz}7,1-17{/r}
{p}Hrozba války – znamení Emanuele
{v}7,1{/v}Za dnů Achaza, syna Jotama, který byl synem Uzijáha, judského krále, vytáhl Resin, král aramejský, a Pekach, syn Remaljáhův, král izraelský, proti Jeruzalému do boje, ale nemohli ho dobýt.
{v}2{/v}Davidův dům dostal zprávu: Aramejci táboří v_Efraimsku. Tu se zachvělo (královo) srdce i_srdce jeho lidu, jako se chvějí stromy v_lese větrem. {v}3{/v}Hospodin řekl Izaiášovi: „Jdi naproti Achazovi, ty a tvůj syn Šearjašub, na konec vodovodu horního rybníka na cestu u_valchářova pole {v}4{/v}a řekneš mu:
Hleď zůstat klidný a neboj se, neklesej na mysli před těmito dvěma kousky čadících oharků, před Resinem, zuřícím hněvem, a Aramejci a před synem Remaljáhovým, {v}5{/v}poněvadž se proti tobě spikli Aramejci s_Efraimity a synem Remaljáhovým a řekli: {v}6{/v}‚Potáhneme na Judsko, naženeme mu hrůzu, obsadíme ho a uděláme tam králem syna Tabealova.‘“
{v}7{/v}Tak praví Pán, Hospodin:
„Nezdaří se to, nestane se to!
{v}8{/v}Hlavou Aramejska je Damašek
a hlavou Damašku je Resin
(ještě šedesát pět let,
a přestane Efraim být národem).
{v}9{/v}Hlavou Efraimska je Samaří
a hlavou Samaří je Remaljáhův syn.
Jestliže neuvěříte,
neobstojíte.“
{v}10{/v}Znovu mluvil Hospodin k_Achazovi: {v}11{/v}„Vyžádej si znamení od Hospodina, svého Boha, ať hluboko v_podsvětí, či nahoře na výšinách!“ {v}12{/v}Achaz však řekl: „Nebudu žádat, nebudu pokoušet Hospodina.“ {v}13{/v}Tu pravil (Izaiáš): „Slyšte tedy, Davidův dome! Nestačí vám omrzovat lidi, že omrzujete i_mého Boha? {v}14{/v}Proto vám dá znamení sám Pán: Hle, panna počne a porodí syna a dá mu jméno Emanuel (to je ‚Bůh s_námi‘). {v}15{/v}Bude jíst smetanu a med, aby uměl zavrhovat zlo a volit dobro. {v}16{/v}Neboť dříve než bude chlapec umět zavrhovat zlo a volit dobro, bude opuštěna země, jejíchž dvou králů se hrozíš. {v}17{/v}Hospodin přivede na tebe, na tvůj lid a na dům tvého otce dny, jaké nebyly od té doby, kdy odpadl Efraim od Judy: (přivede asyrského krále).“
{p}ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
{r}Iz 7,14{/r}; {r:Iz}8,10{/r}; {r}Lk 1,30.31{/r}
Hle, panna počne a porodí syna {*} a bude nazván Emanuel, to je Bůh s_námi.
Neboj se, Maria. Počneš a porodíš syna {*} a bude nazván Emanuel, to je Bůh s_námi.
Z_homilií svatého Bernarda, opata, obsažených v_pojednání „Chvály panenské Matky“
(Hom. 2,1-2.4: Opera omnia, Edit. Cisterc. 4 [1966],21-23)
{p}Od Nejvyššího připravená, od otců předobrazená
Narození Boží se muselo stát tak, aby se Bůh narodil z_Panny. A Panně bylo přiměřené, aby porodila Boha. A proto, když se měl Stvořitel lidí narodit z_člověka jako člověk, musel si především vybrat, ba spíše vytvořit takovou matku, o_které věděl, že ho bude hodna a že se mu bude líbit.
Chtěl tedy, aby to byla panna: z_Neposkvrněné aby se narodil Neposkvrněný, jenž očistí poskvrny všech lidí.
Chtěl také, aby byla pokorná: měl se z_ní narodit ten, jenž je tichého a pokorného srdce a jenž chtěl na sobě ukázat příklad těchto ctností, všem velmi potřebný a k_spáse prospěšný. Dal tedy Panně milost být matkou, té, které již předtím sám vnukl slib panenství a dal dar pokory.
Jak jinak by ji potom mohl anděl nazvat milostiplnou, kdyby v_ní bylo nějaké sebemenší dobro, jež by nebylo z_milosti? Ta, která měla počít a porodit Svatého svatých, musela mít svaté tělo, a proto dostala dar panenství, a musela mít svatou duši, a proto dostala dar pokory.
A tak královská panna, ozdobená těmito perlami ctností a skvějící se dvojím šperkem duše i_těla, známá svou sličností a krásou na nebesích, upoutala na sebe pohledy nebešťanů, takže i_sám Král po ní ve svém srdci zatoužil{fnr}1{/fnr} a poslal k_ní z_výšin nebeské poselství.
Anděl byl poslán k_panně,{fnr}2{/fnr} říká Písmo, k_té, která byla panna tělem, panna duší, panna zaslíbením, panna svatá duchem i_tělem,{fnr}3{/fnr} jak říká apoštol. Ne k_panně, která byla teprve nedávno nebo náhodou objevena, ale k_panně, která byla od věků vyvolena, kterou Nejvyšší předem znal a pro sebe připravil, panna anděly chráněná, otci předobrazená a proroky zaslíbená.
{fn:1}Srov. {r}Žl 45 (44),3.12{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Lk 1,26-27{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Kor 7,34{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
{r}Lk 1,35.30{/r}; {r}Žl 45 (44),11.12{/r}
Duch Svatý sestoupí na tebe, Maria, a moc Nejvyššího tě zastíní. Tvé dítě bude nazváno svaté, Syn Boží. {*} Neboť jsi nalezla milost u_Boha.
Slyš, dcero, pohleď a naslouchej. Sám král touží po tvé kráse. {*} Neboť jsi nalezla milost u_Boha.
StředaZ_knihy proroka Izaiáše
{r:Iz}9,7 – 10,4{/r}
{p}Boží hněv proti království Izraele
{v}9,7{/v}Pán poslal rozsudek proti Jakubovi,
dopadl na Izraele.
{v}8{/v}Pozná (to) všechen lid,
Efraim i_obyvatelé Samaří.
V_pýše a nadutosti srdce (však říkají):
{v}9{/v}„Cihly se zřítily, ale budeme stavět z_kvádrů,
sykomory jsou podťaty, nahradíme je cedry!“
{v}10{/v}Tu proti němu podnítil Hospodin nepřátele
a popudil jeho protivníky:
{v}11{/v}Aramejce od východu a Filišťany od západu
–_požírali Izraele plnými ústy.
Tím vším jeho hněv nepřestal
a jeho ruka dál zůstává napřažena.
{v}12{/v}Lid se však nevrátil k_tomu, kdo ho bil,
a Hospodina zástupů nehledali.
{v}13{/v}Tehdy usekl Hospodin od Izraele hlavu i_ocas,
palmovou ratolest i_rákos v_jediném dni.
{v}14{/v}Stařec a vážený muž je hlava,
prorok, který učí klamu, je ocas.
{v}15{/v}Vůdci tohoto lidu jsou svůdci;
ti, kdo jsou vedeni, se dostali do zkázy.
{v}16{/v}Proto se Pán nezaraduje nad jeho jinochy,
nesmiluje se nad jeho sirotky a vdovami,
neboť všichni jsou bezbožní zločinci
a podle mluví každá ústa.
Tím vším jeho hněv nepřestal
a jeho ruka dál zůstává napřažena.
{v}17{/v}Ano, bezbožnost hoří jak oheň,
požírá trní a hloží,
zapaluje lesní houštinu,
že se do výšky valí kotouče kouře.
{v}18{/v}Hněvem Hospodina zástupů se vznítila země
a lid se stal potravou ohně,
druh nešetří druha.
{v}19{/v}Hltá napravo, přesto však má hlad,
požírá nalevo, ale není sytý,
každý požírá maso svého bližního.
{v}20{/v}Manasse Efraima a Efraim Manasse
a proti Judovi (se spolčují) oba.
Tím vším jeho hněv nepřestal
a jeho ruka dál zůstává napřažena.
{v}10,1{/v}Běda těm, kdo vydávají zločinné zákony,
a když (je) píšou, píšou nespravedlnost,
{v}2{/v}aby chudáky utiskovali na soudu
a zbavili práva ubožáky mého lidu,
takže vdovy jsou jejich kořistí;
i_sirotky olupují!
{v}3{/v}Co učiníte v_den trestu
a pohromy, která přijde z_daleka?
Ke komu se utečete o_pomoc
a kde zanecháte svou slávu?
{v}4{/v}Se zajatci se zhroutíte
a padnete mezi zabité.
Tím vším jeho hněv nepřestal
a jeho ruka dál zůstává napřažena.
{p}ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
{r}Pláč 2,1{/r}
Hospodin si ve svém hněvu zošklivil siónskou dceru. {*} Z_nebe svrhl na zem Izraelovu slávu.
Nevzpomněl si na podnož svých nohou v_den svého hněvu. {*} Z_nebe svrhl na zem Izraelovu slávu.
Z_kázání svatého Augustina, biskupa
(Sermo Caillau-Saint-Yves 2,92: PLS 2,441-442)
{p}Kdo vytrvá až do konce, bude spasen
Kdykoli nás postihne nějaké trápení či soužení, je to pro nás napomenutím i_výstrahou. Neboť ani sama naše svatá Písma nám neslibují pokoj, bezpečí, klid. Evangelium nezamlčuje ani soužení, trápení a pohoršení. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen.{fnr}1{/fnr} Co vlastně dobrého kdy přinesl tento život už od doby prvního člověka? Od tehdy člověk propadl smrti, od tehdy ho stihla kletba, z_níž nás vysvobodil až Kristus Pán.
Nemáme však, bratři, reptat, jako někteří reptali, jak říká apoštol, a umřeli za to na hadí uštknutí.{fnr}2{/fnr} Co tak neobvyklého, bratři, postihuje právě teď lidské pokolení, čím by netrpěli již naši předkové? A kdy musíme trpět něco takového, o_čem víme, že to postihlo už je? Jistě shledáváš, že lidé reptají na svou dobu, že prý to bylo za dob našich rodičů lepší. Kdyby se mohli vrátit zpět do časů svých rodičů, i_tam by reptali. Určitě si myslíš, že ty minulé časy byly dobré; jen proto, že už ti nepatří, proto jsou dobré.
Jsi-li už zbaven kletby, uvěřil-lis už v_Božího Syna a znáš-li už svatá Písma a byl jsi v_nich vychován, divím se, že si můžeš myslet, že Adam žil v_lepší době. I_tvoji rodiče nesli Adamovo břímě. Je to přece ten Adam, kterému bylo řečeno: V_potu své tváře budeš jíst chléb, s_námahou budeš obdělávat zemi, ze které jsi byl vzat, trní a bodláčí ti bude plodit.{fnr}3{/fnr} To si zasloužil a to má, stihlo ho to podle spravedlivého Božího soudu. Proč tedy považuješ minulou dobu za lepší než tu, ve které žiješ? Od prvního Adama až k_Adamovi dneška jen práce a pot, trní a bodláčí. Nebo jsme zapomněli na potopu? Zapomněli jsme na kruté doby hladu a válek? Je o_tom přece psáno proto, abychom ani teď v_přítomné době nereptali proti Bohu.
Jakéže to tedy byly časy? Což se všichni, když o_nich slyšíme nebo čteme, nechvějeme hrůzou? Měli bychom tedy za naši dobu spíše děkovat, než na ni reptat.
{fn:1}{r}Mt 10,22{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Kor 10,10{/r} (Vet. Lat.).{/fn} {fn:3}Srov. {r}Gn 3,19.18{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
{r}Žl 77 (76),6-7.3{/r}; {r:Žl}51 (50),3{/r}
Přemýšlím o_dávných dnech, na zašlá léta si vzpomínám. V_noci uvažuji ve svém srdci, přemítám a můj duch hloubá. {*} Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství.
V_den svého soužení hledám Pána, má ruka se v_noci vzpíná bez únavy. {*} Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství.
ČtvrtekZ_knihy proroka Izaiáše
{r:Iz}11,1-16{/r}
{p}Kořen Jesse; návrat zbytku Božího lidu
Toto praví Hospodin:
{v}11,1{/v}„Vyrazí ratolest z_pahýlu Jesse,
výhonek vypučí z_jeho kořenů,
{v}2{/v}spočine na něm duch Hospodinův:
duch moudrosti a rozumu,
duch rady a síly,
duch poznání a bázně před Hospodinem.
{v}3{/v}Má zálibu v_bázni před Hospodinem.
Nebude soudit podle zdání očí,
nebude rozhodovat podle doslechu,
{v}4{/v}ale podle spravedlnosti bude soudit chudé
a podle práva se bude rozhodovat pro pokorné v_zemi.
Bude bít zemi holí svých úst,
usmrtí bezbožného dechem svých rtů.
{v}5{/v}Spravedlnost bude provazem jeho beder
a věrnost bude pásem jeho ledví.
{v}6{/v}Vlk bude přebývat s_beránkem,
levhart si lehne vedle kozlátka,
tele a lvíče budou žrát pospolu
a malý chlapec je bude vodit.
{v}7{/v}Pást se bude kráva s_medvědicí,
jejich mláďata ulehnou spolu,
lev bude žrát jako býk plevy.
{v}8{/v}Kojenec si bude hrát nad dírou zmije
a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada.
{v}9{/v}Nikdo nebude škodit ani zabíjet
na celé mé svaté hoře,
protože poznání Hospodina naplní zemi,
tak jako vody pokrývají moře.
{v}10{/v}Tehdy se objeví kořen Jesse
jako znamení národům;
pohané ho budou hledat
a jeho sídlo bude slavné.
{v}11{/v}V_ten den opět vztáhne Pán svou ruku,
aby získal zbytek svého lidu,
který zbyl (po vyhnanství) v_Asýrii a Egyptu,
Pathrosu a Etiopii,
Elamu a Šinearu,
Chamatu a na mořských ostrovech.
{v}12{/v}Zdvihne znamení národům,
sebere rozprchlé z_Izraele
a rozptýlené z_Judy shromáždí od čtyř stran země.
{v}13{/v}Zmizí Efraimova žárlivost
a sokové Judy budou vyhlazeni.
Efraim už nebude žárlit na Judu
a Juda nebude bojovat proti Efraimovi.
{v}14{/v}Na západě se vrhnou na svahy Filišťanů,
spolu oloupí syny Východu,
vztáhnou svou ruku na Edomity a Moabity,
i_Ammonité je budou poslouchat.
{v}15{/v}Hospodin vysuší záliv Egyptského moře,
silou svého dechu zdvihne svou ruku na Řeku
a rozrazí ji na sedm ramen,
takže se dá přejít v_sandálech.
{v}16{/v}Tak vznikne cesta pro zbytek mého lidu,
který bude ušetřen od Asýrie,
jako ji měl Izrael v_den,
kdy vystupoval z_egyptské země.“
{p}ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
{r}Iz 55,12{/r}; {r:Iz}11,16{/r}
S_radostí vyjdete, v_pokoji budete vedeni; {*} hory a pahorky propuknou před vámi v_jásot a všecko stromoví pole bude tleskat rukama.
Vznikne cesta pro zbytek mého lidu, jako ji měl Izrael v_den, kdy vystupoval z_egyptské země. {*} Hory a pahorky propuknou před vámi v_jásot a všecko stromoví pole bude tleskat rukama.
Z_traktátů Balduina, biskupa v_Canterbury
(Tract. 7: PL 204,477-478)
{p}Květ vyrostl z_kořene Jesse
K_andělskému pozdravu, kterým denně s_patřičnou úctou zdravíme blahoslavenou Pannu, vždycky připojujeme a požehnaný plod života tvého.{fnr}1{/fnr} Tento dodatek připojila Alžběta; když ji Panna pozdravila, Alžběta jako by opakovala závěr andělského pozdravu a řekla: Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého.{fnr}2{/fnr} Je to ten plod, o_němž říká Izaiáš: V_ten den se Hospodinův výhonek stane ozdobou a slávou, plod země bude ctí a chloubou těm, kteří se zachrání z_Izraele.{fnr}3{/fnr} Kdo jiný by mohl být ten plod než svatý Izraelův, semeno Abrahámovo, výhonek Hospodinův a květ vyrostlý z_kořene Jesse,{fnr}4{/fnr} plod života, na němž se podílíme.
Je požehnaný už v_semeni a požehnaný ve výhonku, požehnaný v_květu, požehnaný v_daru a požehnaný v_každém díkůvzdání i_vyznání. Kristus se stal semenem Abrahámovým jako potomek Davidův podle těla.
On jediný mezi všemi lidmi byl shledán dokonalý ve všem dobrém. On dostal Ducha bez odměřování,{fnr}5{/fnr} aby sám mohl naplnit všechnu spravedlnost.{fnr}6{/fnr} Neboť jeho spravedlnost vystačí pro všechny národy, jak je psáno: Jako země rodí rostlinstvo, jako zahrada dává vzejít setbě, tak Pán, Hospodin, dává vzklíčit spravedlnosti a slávě před všemi národy.{fnr}7{/fnr} To je tedy výhonek spravedlnosti, požehnání mu dává vzrůst a zdobí jej květ slávy. Jak velké slávy? Takové, že větší si nelze myslet, ano takové, jakou si vůbec nelze představit. Květ vyrostl z_kořene Jesse. Kam až vyrostl? Nad všechny výšiny, neboť Ježíš Kristus je ve slávě Boha Otce.{fnr}8{/fnr} Jeho velebnost přesahuje nebesa,{fnr}9{/fnr} takže je výhonkem Hospodinovým v_nádheře a slávě a vznešeným plodem země.
Ale jaké ovoce přináší tento plod nám? Jistě ovoce požehnání z_požehnaného plodu. Neboť z_tohoto semene, výhonku a květu vyrůstá ovoce požehnání a dosahuje až k_nám: Nejdřív jakoby v_semeni, když se nám dostává milosti odpuštění, pak jako ve výhonku, když roste naše spravedlnost, a konečně v_květu, když jsme v_očekávání slávy, nebo jí dosahujeme. Je to ovoce požehnané Bohem a v_Bohu, to znamená, že Bůh je jím oslaven. A je požehnané také pro nás, to znamená, že se nám od něho dostává požehnání a v_něm jsme oslaveni. Neboť podle zaslíbení řečeného Abrahámovi dal Bůh Abrahámovi požehnání pro všecky národy.
{fn:1}{r}Lk 1,42{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž.{/fn} {fn:3}{r}Iz 4,2{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Iz 11,1{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 3,34{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Mt 3,15{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Iz 61,11{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Flp 2,11{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:9}Srov. {r}Žl 8,2{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
{r}Řím 15,12{/r}; {r}Žl 72 (71),17.7{/r}
Vypučí výhonek z_Jesseova kořene a bude vládnout nad národy. Pohané v_něj budou skládat naději. {*} Jeho jménu se bude žehnat navěky.
V_jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje. {*} Jeho jménu se bude žehnat navěky.
PátekZ_knihy proroka Izaiáše
{r:Iz}30,1-18{/r}
{p}Marnost smluv uzavřených s_jinými národy
{v}30,1{/v}„Běda buřičským synům – praví Hospodin.
Strojíte plány, ale ne moje,
uzavíráte smlouvy, ale ne v_mém duchu,
a tak hromadíte hřích na hřích.
{v}2{/v}Odcházíte a sestupujete do Egypta
–_neptáte se však mých úst_–
hledáte ochranu u_faraona,
utíkáte se do stínu Egypta.
{v}3{/v}Faraonova ochrana vám bude k_hanbě,
útěk do stínu Egypta k_potupě.
{v}4{/v}I_když jsou jeho knížata v_Soanu
a jeho poslové odešli do Chanes,
{v}5{/v}všichni se zklamou
v_národě, který jim neprospěje;
není k_prospěchu ani k_užitku,
ale k_potupě a k_hanbě.“
{v}6{/v}Výrok o_soumarech v_Negebu:
Zemí soužení a tísně,
(zemí) lvic a řvoucích lvů,
zmijí a okřídlených draků
nesou na hřbetech oslů své bohatství,
na hrbech velbloudů své poklady
národu, který (jim) neprospěje.
{v}7{/v}Pomoc Egypta je jalová a marná.
Proto jsem ho nazval: „Obluda v_klidu“.
{v}8{/v}Nyní jdi, napiš to před nimi na desku,
vryj to jako nápis,
aby to bylo pro příští dobu,
na svědectví provždy.
{v}9{/v}Neboť je to vzpurný lid,
prolhaní synové,
synové, kteří nechtějí slyšet Hospodinův zákon.
{v}10{/v}Říkají vidoucím: „Nemějte vidění!“
a věštcům: „Nevěštěte nám, co je správné!
Mluvte o_tom, co se nám líbí, mějte vidění klamná!
{v}11{/v}Odchylte se od cesty, odbočte ze stezky,
dejte nám pokoj se Svatým Izraele!“
{v}12{/v}Proto tak mluví Svatý Izraele:
„Za to, že jste pohrdli tímto slovem,
že jste doufali ve zvrácenost a nevěrnost
a na ně se spoléhali,
{v}13{/v}za to pro vás bude tato nepravost
jako trhlina, (hrozící) pádem
a provalující se ve vysoké zdi,
která se náhle, znenadání zhroutí.
{v}14{/v}Rozbije se, jako bývá bez milosti rozbita
hrnčířská nádoba,
že se nenalezne mezi jejími zlomky střepina,
kterou by se vzal ohníček z_ohniště
nebo kterou by se z_cisterny nabrala voda.“
{v}15{/v}Proto tak řekl Pán, Hospodin, Svatý Izraele:
„Jestliže se obrátíte a zůstanete klidní,
budete zachráněni;
v_pokoji a důvěře je vaše síla.“
Vy však jste nechtěli {v}16{/v}a řekli jste:
„Nikoli! Na koních utečeme!“
–_proto také budete utíkat!
„Vsedneme na rychlé oře!“
–_proto také rychlí budou vaši stihatelé!
{v}17{/v}Tisíc (vás) se zděsí hrozby jediného
a před hrozbou pěti utečete (všichni),
až zůstanete (sami)
jako žerď na vrcholu hory
a jako korouhev na pahorku!
{v}18{/v}A přece Hospodin čeká, aby se smiloval nad vámi,
a přece se zvedá, aby se slitoval nad vámi,
neboť Hospodin je spravedlivý Bůh;
šťastní jsou všichni, kdo doufají v_něho!
{p}ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
{r}Iz 30,15.18{/r}
Jestliže se obrátíte a zůstanete klidní, budete zachráněni; {*} v_pokoji a důvěře je vaše síla.
Hospodin čeká, aby se smiloval nad vámi; šťastní jsou všichni, kdo doufají v_něho. {*} V_pokoji a důvěře je vaše síla.
Z_výkladů svatého Ambrože, biskupa, na žalmy
(Ps 48,13-14: CSEL 64,367-368)
{p}Jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš
Bratr nevykoupí, vykoupí člověk; není s_to zaplatit Bohu své výkupné, cenu za vykoupení svého života.{fnr}1{/fnr} To znamená: Proč bych se měl bát za dnů neštěstí?{fnr}2{/fnr} Vždyť co mi může uškodit, když nejenže nepotřebuji vykupitele, ale sám jsem vykupitelem všech? Jiné vysvobodím, a o_sebe bych se třásl? Hle, všechno učiním nové,{fnr}3{/fnr} a to je přece víc než jen bratrský cit a láska. Koho nemůže vykoupit bratr zrozený z_téže matky, protože mu v_tom brání tatáž slabá lidská přirozenost, toho vykoupí člověk; avšak ten člověk, o_kterém je napsáno, že Pán pošle jim člověka, který je vysvobodí,{fnr}4{/fnr} a který sám o_sobě řekl: Vy mě chcete zabít, člověka, který vám mluvil pravdu.{fnr}5{/fnr}
Avšak, třebaže je to člověk, kdo ho pozná? A proč ho nikdo nepozná? Protože stejně jako je jenom jediný Bůh, tak je i_jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš.{fnr}6{/fnr} On jediný vykupuje člověka a svou láskou překonává lásku, jaká bývá mezi rodnými bratry; neboť za cizí lidi prolil svou božskou krev, a tu nemůže nikdo jiný dát ani za bratra. Aby nás vykoupil z_hříchu, neušetřil svého vlastního těla: vydal sám sebe jako výkupné za všechny,{fnr}7{/fnr} jak ujišťuje jeho věrný svědek apoštol Pavel, který říká: Mluvím pravdu, nelžu.{fnr}8{/fnr}
Ale proč může vykupovat jen on? Protože se mu nikdo nemůže vyrovnat v_lásce, že by dal život za své služebníky, ani se mu nemůže vyrovnat ve svatosti, neboť všichni jsou pod vládou hříchu, všichni jsou zasaženi Adamovým hříchem. Jen Vykupitel činí výjimku, ten nemůže podléhat starému hříchu. Pod tím „člověkem“ tedy rozumějme Pána Ježíše, který vzal na sebe lidskou přirozenost, aby ve svém těle ukřižoval hřích všech lidí a svou krví zrušil jejich dlužní úpis.{fnr}9{/fnr}
Snad ale namítneš: Jak to, že se popírá, že má vykoupit bratr, když on sám pravil: Budu vyprávět svým bratřím o_tvém jménu?{fnr}10{/fnr} On nám však neodpustil hříchy jako bratr, ale jako člověk Kristus Ježíš, v_němž byl Bůh. Tak to je totiž psáno: Bůh pro Kristovy zásluhy smířil svět se sebou.{fnr}11{/fnr} Pro zásluhy toho Krista Ježíše, o_němž jediném bylo řečeno, že Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.{fnr}12{/fnr} Ne tedy jako bratr, ale jako Pán mezi námi přebýval, když se stal člověkem.
{fn:1}{r}Žl 49 (48),8-9{/r} (Vet. Lat.).{/fn} {fn:2}{r}Žl 49 (48),6{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Zj 21,5{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Iz 19,20{/r} (Vet. Lat.).{/fn} {fn:5}{r}Jan 8,40{/r}.{/fn} {fn:6}{r}1 Tim 2,5{/r}.{/fn} {fn:7}{r}1 Tim 2,6{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Řím 9,1{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Kol 2,14{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Žl 22 (21),23{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}2 Kor 5,18-19{/r}.{/fn} {fn:12}{r}Jan 1,14{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
{r}Iz 53,12{/r}; {r}Lk 23,34{/r}
Sám sebe vydal na smrt a dal se přičíst k_zločincům. {*} Nesl hříchy mnohých a prosil za viníky.
Ježíš řekl: Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí. {*} Nesl hříchy mnohých a prosil za viníky.
SobotaZ_knihy proroka Izaiáše
{r:Iz}37,21-35{/r}
{p}Proroctví o_asyrském králi
{v}37,21{/v}Izaiáš, syn Amosův vzkázal Ezechiášovi: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Pokud jde o_tvou modlitbu ke mně, týkající se asyrského krále Senacheriba, {v}22{/v}toto praví Hospodin proti němu:
‚Pohrdá tebou a posmívá se ti panna, dcera Siónu,
za tebou potřásá hlavou dcera Jeruzaléma.
{v}23{/v}Koho jsi potupil, komu ses rouhal?
Proti komu jsi povznesl hlas
a pyšně zdvihl své oči?
Proti Svatému Izraele!
{v}24{/v}Svými služebníky jsi potupil Pána,
neboť jsi řekl: ‚S_množstvím svých vozů
jsem vyjel na horské výšiny, na hřebeny Libanonu.
Skácel jsem jeho vysoké cedry,
jeho nejkrásnější cypřiše.
Pronikl jsem až do jeho nejzazších výšek,
do houštiny jeho lesa.
{v}25{/v}Vykopal jsem studny a pil vody (v_cizích zemích).
Chodidly svých nohou jsem vysušil
všechny egyptské řeky.‘
{v}26{/v}Což jsi to neslyšel?
Dávno jsem to učinil. Od prastarých dob
jsem to připravoval, teď jsem to uskutečnil.
Došlo ke zničení:
opevněná města (se změnila) ve zpustošené trosky.
{v}27{/v}Jejich obyvatelé, zbaveni sil,
se zděsili, zahanbili.
Stali se podobnými trávě na poli,
zelenému býlí a pleveli na střeše
spálenému východním větrem.
{v}28{/v}Znám, jak sedáš,
jak vycházíš a přicházíš,
i_tvoje zuření proti mně.
{v}29{/v}Protože proti mně zuříš,
takže se tvá zpupnost dostala do mých uší,
proto vložím do tvého chřípí kroužek,
uzdu do tvých pysků
a odvedu tě zpět cestou,
po níž jsi přišel.
{v}30{/v}Tobě, (Ezechiáši), bude znamením toto:
Jezte letos, co lze sebrat,
druhý rok to, co samo vzroste,
třetí rok sejte a žněte,
sázejte vinice a jezte jejich plody!
{v}31{/v}Zbytek z_Judova domu, který zůstal,
zapustí kořen dolů
a plod vydá vzhůru.
{v}32{/v}Z_Jeruzaléma totiž vyjde zbytek,
to, co se zachránilo ze siónské hory.
Způsobí to horlivost Hospodina zástupů.
{v}33{/v}Proto tak praví Hospodin o_asyrském králi:
Nevejde do tohoto města,
nevstřelí tam šíp,
nenastaví proti němu štít,
neobklíčí ho náspem.
{v}34{/v}Vrátí se cestou, kterou přišel,
a nevejde do tohoto města – praví Hospodin.
{v}35{/v}Ochráním toto město a vysvobodím ho
kvůli sobě a kvůli svému služebníku Davidovi.“
{p}ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
{r}Žl 98 (97),3.1{/r}
Hospodin se rozpomenul na svou dobrotu a věrnost Izraelovu domu. {*} Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha.
Vítězství je dílem jeho pravice, jeho svatého ramene. {*} Všechny končiny země uzřely spásu našeho Boha.
Z_výkladů svatého Ambrože, biskupa, na žalmy
(Ps 48,14-15: CSEL 64,368-370)
{p}Kristus smířil svět s_Bohem svou krví
Když Kristus smiřoval svět s_Bohem, sám jistě smíření nepotřeboval. Za jaký hřích by přece měl usmiřovat ten, kdo byl bez hříchu?{fnr}1{/fnr} Ostatně, když židé na něm žádali chrámovou daň, která se podle Zákona platila za hřích, řekl Petrovi: Šimone, od koho vybírají pozemští králové poplatky a daně? Od svých synů nebo od cizích? Když odpověděl: Od cizích, Pán mu řekl: Synové tedy k_tomu vázáni nejsou. Abychom je však nepohoršili, vhoď udici, a tu rybu, která se první chytí, vezmi, otevři jí ústa a najdeš stříbrný peníz. Ten vezmeš a dáš jej za mě a za sebe.{fnr}2{/fnr}
Tím dává najevo, že za sebe nemusí podávat smírnou oběť, poněvadž nebyl otrok hříchu, ale Boží Syn prostý jakékoli chyby. Neboť Syn osvobozuje, kdežto otrok je ve stavu viny. Syn proto není ničím povinen, ani nedává výkupné za svůj život,{fnr}3{/fnr} vždyť jeho krev mohla být víc než dostatečnou cenou za vykoupení všech hříchů celého světa.{fnr}4{/fnr} A tak ten, který za sebe není nic dlužen, právem osvobozuje jiné.
Avšak ještě víc. Nejenže Kristus za sebe nedluží žádné výkupné ani smírnou oběť za hřích, ale je to dokonce možno chápat tak, že ani žádný jednotlivý člověk není povinen za sebe usmiřovat, protože Kristus je smírná oběť za všechny a sám je vykoupením všech.
Vždyť který člověk by se mohl odvážit vykupovat sebe sama vlastní krví, když Kristus prolil svou krev na vykoupení všech? Může se něčí krev srovnávat s_krví Kristovou? Nebo který člověk je tak mocný, že by za sebe mohl dát větší smírnou oběť, než když se obětoval Kristus, který sám svou krví smířil svět s_Bohem? Může být nějaký větší obětní dar nebo nějaká vznešenější oběť? Kdo může být lepším obhájcem než ten, který se stal přímluvcem za hříchy všech a dal svůj život jako výkupné za nás?{fnr}5{/fnr}
Nepožaduje se tedy, aby smírnou oběť či výkupné podávali všichni jednotliví lidé, poněvadž cenou za všechny je Kristova krev, jíž nás vykoupil Pán Ježíš. To on samojediný usmířil Otce; a trpěl až do konce, protože na sebe vzal naše utrpení, jak sám říká: Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte, a já vás občerstvím.{fnr}6{/fnr}
{fn:1}Srov. {r}2 Kor 5,21{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 17,24-27{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 49 (48),8{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Jan 2,2{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Jan 2,1{/r}; {r}Mt 20,28{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Mt 11,28{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Srov. {r}Kol 1,21-22{/r}; {r}Řím 3,25{/r}
Když jste byli odcizeni Bohu a s_ním pro svoje smýšlení a špatné skutky znepřáteleni, obnovil s_vámi dobrý poměr skrze Kristovo lidské tělo, vydané na smrt. {*} Abyste byli před ním svatí, neposkvrnění a bezúhonní.
Ustanovil ho jako smírnou oběť v_jeho krvi. {*} Abyste byli před ním svatí, neposkvrnění a bezúhonní.
Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky