MEZIDOBÍ

21. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Začátek knihy proroka Sofoniáše

{r:Sof}1,1-7.14 – 2,3{/r}

Den Božího soudu

{v}1,1{/v}Hospodinovo slovo, které uslyšel Sofoniáš, syn Kušiho, syna Gedaljáhova, syna Amarjáhova, syna Ezechiášova v_době judského krále Jošíjáha, syna Amonova.

{v}2{/v}„Smetu naprosto všechno

z_povrchu země

–_praví Hospodin.

{v}3{/v}Smetu lidi i_dobytek,

smetu nebeské ptactvo

i_mořské ryby.

Nastane zkáza bezbožníků;

vyhubím lidi z_povrchu země

–_praví Hospodin.

{v}4{/v}Vztáhnu svou ruku proti Judovi

a proti všem obyvatelům Jeruzaléma;

zničím z_tohoto místa to, co zbylo po Bálovi,

a jména modlářských i_(Hospodinových) kněží;

{v}5{/v}ty, kdo se klanějí na střechách

nebeskému zástupu;

ty, kdo se klanějí a přísahají při Hospodinu

a přísahají i_při Milkomovi;

{v}6{/v}ty, kdo se odvracejí od Hospodina,

ty, kdo Hospodina nehledají a o_něj se nestarají.“

{v}7{/v}Mlčte před Pánem, Hospodinem,

neboť je blízko Hospodinův den!

Hospodin připravil oběť,

zasvětil své pozvané.

{v}14{/v}Blízko je veliký den Hospodinův,

je blízko a (nastane) velmi rychle!

Hořký je hlas Hospodinova dne,

i_hrdina v_něm bude křičet.

{v}15{/v}Onen den je den hněvu,

den soužení a tísně,

den zkázy a zhouby,

den temnot a mlhy,

den mraků a bouře.

{v}16{/v}Den troubení a válečného ryku

proti opevněným městům,

proti vysokým cimbuřím.

{v}17{/v}Budu soužit lidi,

že budou tápat jako slepci,

neboť hřešili proti Hospodinu.

Jejich krev bude vylita jako prach

a jejich vnitřnosti jako výkaly.

{v}18{/v}Ani jejich zlato ani jejich stříbro

je nebude moci zachránit

v_den Hospodinova hněvu.

V_ohni jeho rozhorlení

bude strávena celá země,

neboť s_rychlostí způsobí zhoubu

všem obyvatelům země.

{v}2,1{/v}Shromážděte se, sejděte se,

nemilovaný lide,

{v}2{/v}dříve než budete rozptýleni

jako odvanutá pleva,

dokud na vás nepřijde

žár Hospodinova hněvu,

dokud na vás nepřijde den

Hospodinova hněvu.

{v}3{/v}Hledejte Hospodina,

všichni pokorní v_zemi,

kteří jednáte podle jeho výroku.

Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru,

snad se skryjete

v_den Hospodinova hněvu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Sof 2,3{/r}; {r}Lk 6,20{/r}

Hledejte Hospodina, všichni pokorní v_zemi, kteří jednáte podle jeho výroku. {*} Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru.

Blahoslavení, vy chudí, neboť vaše je Boží království. {*} Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru.

Z_pastorální konstituce 2. vatikánského sněmu o_církvi v_dnešním světě

(Gaudium et spes, n. 39)

Nástin nového věku

Neznáme čas, kdy země a lidstvo dospějí k_svému konci, ani nevíme, jak se má proměnit vesmír.{fnr}1{/fnr} Podoba tohoto viditelného světa zohyzděného hříchem sice pomíjí,{fnr}2{/fnr} ale dostává se nám poučení, že Bůh připravuje nový příbytek a novou zemi, ve které přebývá spravedlnost{fnr}3{/fnr} a jejíž blaženost naplní a překoná každou touhu po uspokojení, která klíčí v_lidském srdci.{fnr}4{/fnr} Tehdy bude smrt přemožena a Boží synové budou v_Kristu vzkříšeni a to, co bylo zaseto ve slabosti a porušitelnosti, obleče neporušitelnost;{fnr}5{/fnr} zůstane však láska{fnr}6{/fnr} a její dílo, a veškeré tvorstvo, které Bůh stvořil pro člověka, bude osvobozeno z_otroctví marnosti.{fnr}7{/fnr}

Dostává se nám příhodného napomenutí, že člověku nic neprospěje, kdyby získal celý svět, ale sebe sama ztratil.{fnr}8{/fnr} Očekávání nové země ovšem nesmí oslabovat, ale spíše povzbuzovat úsilí o_zvelebení této země, kde roste ono tělo nové lidské rodiny, které již může poskytnout jakýsi nástin nového věku. A tak i_když je třeba pečlivě rozlišovat pozemský pokrok od růstu Kristova království, přesto má tento pokrok pro Boží království veliký význam, pokud může přispět k_lepšímu uspořádání lidské společnosti.{fnr}9{/fnr}

Neboť hodnoty lidské důstojnosti, bratrského společenství a svobody, a vůbec všechny ty dobré plody přírody i_našeho přičinění, které jsme v_Duchu Páně a podle jeho příkazu na zemi rozmnožovali, potom opět nalezneme, avšak očištěné od každé špíny, osvícené a proměněné, až Kristus odevzdá Otci věčné a všeobecné království, „království pravdy a života, království svatosti a milosti, království spravedlnosti, lásky a pokoje“{fnr}10{/fnr}. Už zde na zemi je to království tajemně přítomno; s_příchodem Páně však bude dovršeno.

{fn:1}Srov. {r}Sk 1,7{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 7,31{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}2 Kor 5,2{/r}; {r}2 Petr 3,13{/r}.{/fn} {fn:4}{r}1 Kor 2.9{/r}; {r}Zj 21,4-5{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Kor 15,42.53{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. tamtéž, {r:1 Kor}13,8{/r}; {r:1 Kor}3,14{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Řím 8,19-21{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Lk 9,25{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. Pius XI., encykl. Quadragesimo anno.{/fn} {fn:10}Preface o_Kristu Králi.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 96 (95),11{/r}; {r}Iz 49,13{/r}; {r}Žl 72 (71),7{/r}

Radujte se, nebesa, zajásej, země, radostně se veselte, hory. {*} Hospodin se smilovává nad svými ubožáky.

V_jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje. {*} Hospodin se smilovává nad svými ubožáky.

Z_knihy proroka Sofoniáše

{r:Sof}3,8-20{/r}

Bůh slibuje záchranu chudým v_Izraeli

{v}3,8{/v}„Jen na mě počkej

–_praví Hospodin_–

na den, kdy vstanu jako svědek.

(To je) mé rozhodnutí: shromáždím národy

a sesbírám království,

abych na ně vylil své rozhořčení,

všechen žár svého hněvu;

ohněm mého rozhorlení

bude pohlcena celá země.

{v}9{/v}Tehdy očistím

rty národům,

aby všechny vzývaly Hospodinovo jméno

a sloužily mu svorně.

{v}10{/v}(Až z_končin) za etiopskými řekami

přinesou mi dary

ti, kdo mě ctí,

synové mého rozptýleného (lidu).

{v}11{/v}Tu se již nebudeš hanbit

za žádné své skutky,

kterými ses na mně prohřešil,

neboť z_tebe odstraním

tvé pyšné chvástaly,

už se nebudeš vypínat

na mé svaté hoře.

{v}12{/v}Uprostřed tebe zanechám

lid pokorný a chudý.“

Budou hledat své útočiště v_Hospodinově jménu

ti, kdo zbudou z_Izraele.

{v}13{/v}Nebudou konat nepravost,

nebudou lhát,

v_jejich ústech se nenajde

podvodný jazyk.

Když se budou pást a odpočívat,

nikdo je nebude děsit.

{v}14{/v}Jásej, siónská dcero,

zaplesej, Izraeli,

raduj se a vesel celým srdcem,

jeruzalémská dcero!

{v}15{/v}Zrušil Hospodin tvůj trest,

odstranil tvé nepřátele,

uprostřed tebe je Hospodin králem Izraele,

zla se už neboj!

{v}16{/v}V_onen den bude řečeno Jeruzalému:

„Neboj se, Sióne,

ať neochabují tvé ruce!

{v}17{/v}Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe,

hrdina, vítěz;

bude nad tebou plesat v_radosti,

obnovil k_tobě svou lásku,

{v}18{/v}s_veselím nad tebou zajásá

jak za dnů shromáždění.“

„Odstraním z_tebe zkázu,

už nebudeš snášet její hanbu.

{v}19{/v}Hle, tehdy já pobiji

všechny, kdo tě sužovali;

pomohu chromým,

shromáždím rozprchlé,

ctí a slávou je ozdobím

po celé zemi, kde byli v_hanbě,

{v}20{/v}v_ten čas, kdy vás přivedu,

v_době, kdy vás shromáždím.

Slávou a ctí vás ozdobím

mezi všemi národy země,

až změním váš osud

před vaším zrakem“

–_praví Hospodin.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Sof 3,12.13.9{/r}

Uprostřed tebe zanechám lid pokorný a chudý. Budou hledat své útočiště v_Hospodinově jménu. {*} Ti, kdo zbudou z_Izraele, nebudou konat nepravost.

Tehdy očistím rty národům, aby všichni vzývali Hospodinovo jméno. {*} Ti, kdo zbudou z_Izraele, nebudou konat nepravost.

Z_výkladu svatého Tomáše Akvinského, kněze, na Janovo evangelium

(Cap. 10, lect. 3)

Zbytku Izraele dám pastvu i_odpočinek

Já jsem dobrý pastýř.{fnr}1{/fnr} O_Kristu jistě platí, že je pastýř: neboť tak jako pastýř vede a pase stádo, posiluje Kristus své věřící duchovním pokrmem, a dokonce i_svým tělem a krví. Byli jste kdysi jako bludné ovce, ale nyní jste se vrátili k_pastýři a strážci svých duší,{fnr}2{/fnr} říká apoštol. A prorok: Jako pastýř pase své stádo.{fnr}3{/fnr} Říká-li ovšem Kristus, že pastýř vchází dveřmi a dveře že je on sám,{fnr}4{/fnr} pak říká-li zde, že je pastýř, měl by vcházet sám skrze sebe. A také vchází, protože sám sebe zjevuje a sám ze sebe zná Otce. A my vcházíme skrze něho, neboť skrze něho docházíme blaženosti.

Ale pozor, nikdo jiný kromě něho nemůže být dveřmi a nikdo jiný nemůže být pravým světlem, leda zprostředkovaně. Ani Jan Křtitel nebyl světlem, ale měl svědčit o_tom světle.{fnr}5{/fnr} O_Kristu se však říká, že byl pravé světlo, které osvěcuje každého člověka.{fnr}6{/fnr} A tak nikdo o_sobě neříká, že je dveřmi, to si Kristus vyhradil pro sebe. Zato svěřil i_jiným, aby byli pastýři, to dal i_svým údům. Tak byl pastýřem Petr a pastýři byli i_ostatní apoštolové a všichni dobří biskupové. Dám vám pastýře podle svého srdce,{fnr}7{/fnr} říká Písmo. Přestože však představení církve, jeho synové, jsou všichni pastýři, zde říká záměrně: Já jsem dobrý pastýř. Chce tím zdůraznit moc lásky. Protože nikdo nemůže být dobrý pastýř, jestliže se láskou nespojí s_Kristem vjedno a nestane se tak údem pravého Pastýře.

Láska je úřední povinností dobrého pastýře. Proto Kristus říká: Dobrý pastýř dává za ovce svůj život.{fnr}8{/fnr} Mezi dobrým a špatným pastýřem je totiž rozdíl: dobrý pastýř dbá o_to, co prospívá stádu, špatný dbá o_to, co prospívá jemu samému. Pastýř, který pase zvířata, se nemusí pro své stádo vydávat v_nebezpečí smrti, aby byl dobrý. Spása duchovního stáda je však víc než život pastýře, takže když je spása tohoto stáda v_nebezpečí, musí být každý duchovní pastýř hotov ztratit život, jen aby stádo zachránil. A to je to, co Pán říká: Dobrý pastýř dává za ovce svůj život – to jest život pozemský. Činí tak proto, že je to jeho povolání, i_proto, že své ovce miluje. Obojího je třeba: aby mu byly svěřeny, i_aby je miloval, neboť první bez druhého nestačí.

A toto své učení sám Kristus potvrdil svým příkladem: Kristus za nás položil svůj život; také my jsme povinni položit život za své bratry.{fnr}9{/fnr}

{fn:1}{r}Jan 10,11{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Petr 2,25{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Iz 40,11{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 10,2.7{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jan 1,8{/r}.{/fn} {fn:6}Tamtéž, {r:Jan 1,}9{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Jer 3,15{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Jan 10,11{/r}.{/fn} {fn:9}{r}1 Jan 3,16{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ez 34,12{/r}; {r}Jan 10,28{/r}

Vyhledám své ovce, {*} vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v_mlhavém a mračném čase.

Nezahynou navěky a nikdo mi je nevyrve z_rukou. {*} Vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v_mlhavém a mračném čase.

Začátek knihy proroka Jeremiáše

{r:Jer}1,1-19{/r}

Jeremiáš povolán za proroka

{v}1,1{/v}Slova Jeremiáše, syna Chilkijáhova, z_kněží usedlých v_Anatotě, v_Benjaminově území. {v}2{/v}Hospodin k_němu mluvil za dnů judského krále Jošíjáha, syna Amonova, třináctého roku jeho vlády, {v}3{/v}ale i_za dnů judského krále Jehojakima, syna Jehošíjáhova, až do konce jedenáctého roku judského krále Sidkijáha, syna Jošíjáhova, do pátého měsíce, kdy bylo odvlečeno obyvatelstvo Jeruzaléma do vyhnanství.

{v}4{/v}Hospodin mě oslovil: {v}5{/v}„Dříve než jsem tě utvořil v_lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z_mateřského života, posvětil jsem tě, prorokem pro národy jsem tě ustanovil.“

{v}6{/v}Tu jsem řekl: „Ach, pane, Hospodine, neumím mluvit, neboť jsem ještě příliš mladý.“

{v}7{/v}Hospodin mi pravil:

„Neříkej: ‚Jsem ještě příliš mladý‘,

neboť kamkoli tě pošlu, půjdeš,

a vše, co ti rozkážu, budeš mluvit.

{v}8{/v}Neboj se jich,

neboť já jsem s_tebou, abych tě vysvobodil“

–_praví Hospodin.

{v}9{/v}Pak Hospodin vztáhl svou ruku, dotkl se mých úst a řekl:

„Hle, kladu svá slova do tvých úst.

{v}10{/v}Ustanovuji tě dnes nad národy a nad říšemi,

abys vytrhával a hubil,

abys ničil a bořil,

abys stavěl a sázel.“

{v}11{/v}Hospodin mě oslovil: „Co vidíš, Jeremiáši?“ Řekl jsem: „Vidím mandloňový prut.“ {v}12{/v}Hospodin odpověděl: „Dobře jsi viděl, neboť já bdím nad svým slovem a splním ho.“

{v}13{/v}Hospodin mě oslovil podruhé: „Co vidíš?“ Řekl jsem: „Vidím hrnec, v_němž to vře, jeho hořejší část je odvrácena od severu.“

{v}14{/v}Hospodin mi odpověděl:

„Od severu vyvře neštěstí

na všechny obyvatele země.

{v}15{/v}Neboť já svolám všechny severní říše

–_praví Hospodin.

Přijdou a každá postaví svůj trůn

u_vchodu do bran Jeruzaléma,

kolem dokola u_všech jeho hradeb

i_ve všech judských městech.

{v}16{/v}Vypořádám se s_nimi soudně

pro všechnu jejich špatnost, že mě opustili,

že obětovali kadidlo cizím bohům

a klaněli se dílům svých rukou.

{v}17{/v}Ty však přepásej svá bedra,

vstaň a mluv k_nim vše, co ti přikážu.

Nelekej se jich,

abych tě nezbavil odvahy před nimi.

{v}18{/v}Já totiž dnes udělám z_tebe opevněné město,

(železný sloup a) bronzovou zeď proti celé říši,

proti judským králům a jejím knížatům,

proti jejím kněžím i_lidu země.

{v}19{/v}Budou proti tobě bojovat, ale nepřemohou tě,

neboť já budu s_tebou

–_praví Hospodin_–

abych tě vysvobodil.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jer 1,5.9{/r}; {r}Iz 42,6{/r}

Dříve než jsem tě utvořil v_lůně, znal jsem tě; dříve než jsi vyšel z_mateřského života, posvětil jsem tě. {*} Kladu svá slova do tvých úst.

Já, Hospodin, jsem tě povolal ve spravedlnosti a ustanovil jsem tě prostředníkem smlouvy lidu a světlem národů. {*} Kladu svá slova do tvých úst.

Z_homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa

(Hom. De diabolo tentatore 2, 6: PG 49,263-264)

Patero cest pokání

Chcete, abych se zmínil také o_cestách pokání? Je jich poměrně mnoho, jsou různé a odlišné a všechny vedou k_nebi.

První cestou pokání je odsouzení hříchů: Ty první vypočti své hříchy, abys byl ospravedlněn.{fnr}1{/fnr} Proto také pravil prorok: Řekl jsem: Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti, a tys odpustil, co jsem zavinil hříchem.{fnr}2{/fnr} Musíš tedy i_ty odsoudit to, čím jsi zhřešil; Pánu to postačí k_ospravedlnění. Vždyť kdo odsoudil to, čím zhřešil, neupadne už tak snadno znovu do stejného hříchu. Podněcuj žalobce ve svém nitru, vlastní svědomí, abys jednou neměl žalobce před soudnou stolicí Páně.

Nuže to je jedna výtečná cesta k_pokání. Ale ani ta další není o_nic horší: Nemysleme na křivdy utrpěné od nepřátel, ovládejme hněv a odpouštějme provinění svým spoluslužebníkům. Pak bude i_nám odpuštěno, čeho jsme se dopustili vůči Pánu. A to je další způsob usmíření hříchů. Bylo to přece řečeno: Jestliže odpustíte těm, kdo se vůči vám provinili, váš nebeský Otec odpustí i_vám.{fnr}3{/fnr}

Chceš znát i_třetí cestu pokání? Je to vroucí a správná modlitba, vyvěrající z_hloubi srdce.

A chceš-li poznat i_čtvrtou, budu mluvit o_milosrdenství, neboť to má značnou a mnohonásobnou moc.

A konečně ani skromnost a pokora nepotlačují hříšnou přirozenost méně než všechno to, o_čem už byla řeč. Dosvědčuje to celník: o_dobrých skutcích mluvit nemohl, místo všeho tedy prokázal pokoru, a tak se zbavil tíživého břemene hříchů.{fnr}4{/fnr}

Nuže, ukázali jsme pět cest pokání: první je odsouzení hříchů, druhou jdeme, když odpouštíme svým bližním jejich provinění, třetí spočívá v_modlitbě, čtvrtá v_milosrdenství a pátá v_pokoře.

Neotálej tedy a každodenně kráčej všemi těmi cestami. Vždyť jsou to cesty příhodné a nemůžeš se ani vymlouvat na chudobu, naopak, i_kdybys žil chuději než všichni ostatní, stejně se můžeš přestat hněvat jako být pokorný nebo se upřímně modlit či odsuzovat hříchy; v_žádném případě ti chudoba nebude na překážku. O_čem tu mluvím? Že ani při oné cestě pokání, kde je třeba vynakládat majetek, (mám na mysli almužnu), že ani tam nám chudoba nebrání jednat podle přikázání. To přece prokázala vdova, která dala dva haléře.{fnr}5{/fnr}

Když jsme tu tedy poznali způsob, jak máme léčit své rány, užívejme těch léků. Tak znovu nabudeme opravdového zdraví, s_důvěrou se budeme moci účastnit svaté hostiny, s_velikou slávou vykročit vstříc Kristu, králi slávy, a z_milosti, milosrdenství a dobroty našeho Pána Ježíše Krista trvale dosáhnout věčné blaženosti.

{fn:1}{r}Iz 43,26{/r} (LXX).{/fn} {fn:2}{r}Žl 32 (31),5{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 6,14{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Lk 18,13{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Mk 12,42{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Tob 12,8-9{/r}; {r}Lk 6,37-38{/r}

Dobrá je modlitba s_postem. Lepší je rozdávat almužnu než schovávat poklady zlata. {*} Almužna očišťuje od každého hříchu.

Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete. {*} Almužna očišťuje od každého hříchu.

Z_knihy proroka Jeremiáše

{r:Jer}2,1-13.20-25{/r}

Nevěrnost Božího lidu

{v}2,1{/v}Hospodin mě oslovil:

{v}2{/v}„Jdi a křič do uší Jeruzaléma:

Tak praví Hospodin:

Vzpomínám na oddanost tvého mládí,

na lásku tvého zasnoubení,

když jsi šla za mnou na poušti,

v_zemi bez osení.

{v}3{/v}Izrael byl majetek zasvěcený Hospodinu,

byly to prvotiny jeho úrody;

kdokoli z_nich jedl, pykal za to,

stihlo ho neštěstí – praví Hospodin.

{v}4{/v}Slyšte Hospodinovo slovo, Jakubův dome

a všecky rody Izraelova domu!

{v}5{/v}Tak praví Hospodin:

Jaké bezpráví našli na mně vaši otcové,

že se ode mě vzdálili,

že chodili za marností

a marnosti propadli?

{v}6{/v}Neřekli: ‚Kde je Hospodin,

který nás vyvedl z_egyptské země,

který nás převedl pouští,

zemí pustou, plnou roklí,

zemí vyprahlou a temnou,

zemí, kterou nikdo nechodí,

v_níž nikdo nebydlí?‘

{v}6{/v}Uvedl jsem vás do země zahrad,

abyste jedli její ovoce a její plody,

vy však jste přišli a moji zemi poskvrnili,

zohavili jste mé dědictví.

{v}8{/v}Kněží se neptali: ‚Kde je Hospodin?‘

Neznali mě ti, kteří mají zákon v_rukou.

Pastýři ode mě odpadli,

proroci prorokovali Bálovým jménem,

chodili za modlami.

{v}9{/v}Proto se mám ještě s_vámi soudně vypořádat

–_praví Hospodin_–

přít se s_vašimi syny.

{v}10{/v}Jděte na ostrovy Kittim a dívejte se,

pošlete mezi Kedařany a dobře pozorujte!

Vizte, zda se tam stalo něco takového!

{v}11{/v}Copak vyměnil některý národ své bohy?

–_a ti přece bohy nejsou!

Můj národ však změnil svou slávu za modlu!

{v}12{/v}Užasněte, nebesa, nad tím

a velmi se zděste – praví Hospodin_–

{v}13{/v}neboť dvojí zlo spáchal můj národ:

mne, pramen vody živé, opustili

a kopali si cisterny,

cisterny rozpukané,

které nemohou udržet vodu.

{v}20{/v}Dávno jsi už zlámala své jho,

roztrhla své provazy.

Řeklas: ‚Nebudu sloužit!‘

Neboť na každém vyvýšeném pahorku

a pod každým zeleným stromem

ses roztáhla, nevěstko!

{v}21{/v}Já jsem tě přece štípil z_ušlechtilé révy,

pravé byly všecky sazenice.

Jak ses mi mohla zvrátit v_révu zvrhlou?

{v}22{/v}I_kdyby ses umyla louhem

a vypotřebovala mnoho mýdla,

špinavý zůstane přede mnou tvůj zločin

–_praví Hospodin.

{v}23{/v}Jak můžeš říci: ‚Nejsem poskvrněna,

nechodila jsem za Bály?‘

Pohleď na své chování v_Údolí,

uznej, cos učinila!

Lehká velbloudice, běhající křížem krážem,

{v}24{/v}divoká oslice, zvyklá na pustinu,

ve vášnivé touze lapá vítr.

Kdo utlumí její říji?

Ti, kdo ji hledají, nemusí se namáhat:

najdou ji v_měsíci její říje.

{v}25{/v}Dej pozor na svou nohu, ať není bosá,

pozor na hrdlo, ať nevyprahne!

Ty však říkáš: ‚Nevadí! Ne!

Miluji cizince,

budu za nimi chodit.‘“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jer 2,21{/r}; {r}Mt 21,43{/r}; srov. {r}Iz 5,7{/r}

Já jsem tě štípil z_ušlechtilé révy, pravé byly všecky sazenice. Jak ses mi mohla zvrátit v_révu zvrhlou? {*} Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.

Čekal jsem spravedlnost, a hle – nepravost, čekal jsem právo, a hle – bezpráví! {*} Vám bude Boží království odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce.

Ze spisu „Pokyny“ od svatého Kolumbána, opata

(Instr. 13, De Christo fonte vitæ, 1-2: Opera, Dublin 1957, 116-118)

Kdo žízní, ať ke mně přijde a napije se

Nejmilejší bratři, pozorně poslouchejte, co vám chci říci. Měli byste vyslechnout něco důležitého, chci totiž mluvit o_vodě božského pramene. Žízeň vaší duše by se jí měla zmírnit, nikoli však uhasit. Napijte se, ale ne dosyta; však už nás jiný pramen, pramen života, volá k_sobě a říká: Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!{fnr}1{/fnr}

Uvědomte si, co pijete. Ať vám to řekne Jeremiáš a ať to řekne sám pramen: Mne, pramen vody živé, opustili, praví Pán.{fnr}2{/fnr} Sám Pán, náš Bůh Ježíš Kristus, je tedy pramen života a zve nás k_sobě, abychom z_něho jako z_pramene pili. Pije z_něho, kdo jej miluje, pije ten, kdo se sytí Božím slovem. Kdo hodně miluje, hodně touží. Pije, kdo plane láskou k_moudrosti.

A hleďte, odkud tento pramen vyvěrá: tryská odtud, odkud přichází i_chléb; neboť tentýž je chlebem i_pramenem, jediný Syn, náš Bůh, Kristus Pán. Po něm máme stále hladovět a žíznit. Ať se jím sebevíce krmí naše láska a sytí naše touha, nepřestávejme po něm nikdy přímo lačnět a stejně z_něho ve své neuhasitelné žízni bez ustání pijme jako z_pramene: pijme z_něho s_největší chtivostí a těšme se z_jeho zvláštní lahodnosti.

Neboť Pán je sladký a dobrý.{fnr}3{/fnr} I_když z_něho už jíme a pijeme, přece stále hladovíme a žízníme, protože nejsme s_to svůj pokrm nikdy úplně sníst a nápoj úplně vypít. Dostáváme ho, ale stále je ho dost, pijeme, ale neubývá ho, protože náš chléb je věčný a pramen nevysychající a k_tomu lahodný. Proto říká prorok: Kdo žízníte, jděte k_prameni.{fnr}4{/fnr} Je to tedy pramen pro žíznivé, ne pro nasycené, a proto k_sobě volá hladovějící a žíznící a nazývá je blahoslavenými,{fnr}5{/fnr} že nikdy nemají dost, ale čím více pijí, tím více žízní.

Skutečně stojí za to, bratři, abychom po pramenu moudrosti, po Slovu Božím na výsostech{fnr}6{/fnr} toužili, abychom ho vyhledávali a vždycky milovali, protože v_něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání,{fnr}7{/fnr} jak říká apoštol. Kdo tedy žízní, je pozván, aby si tu načerpal.

Když žízníš, pij z_pramene života; když hladovíš, jez chléb života. Blahoslavení, kteří hladovějí po tomto chlebu a žízní po tomto prameni: stále budou jíst a pít, a přece po něm budou stále toužit. To, co se tu stále jí a pije, je velice lahodné; stále po tom budeme hladovět a žíznit, stále to budeme okoušet a po tom toužit. Jak to říká královský prorok: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý.{fnr}8{/fnr}

{fn:1}{r}Jan 7,37{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jer 2,13{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 34 (33),9{/r}; {r}1 Petr 2,3{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Iz 55,1{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Mt 5,6{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Sir 1,5{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:7}{r}Kol 2,3{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Žl 34 (33),9{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 7,37-38{/r}

Ježíš stál v_chrámě a hlasitě zvolal: {*} Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije, ten, kdo ve mě věří.

Potečou proudy živé vody z_jeho nitra. {*} Kdo žízní, ať přijde ke mně a pije, ten, kdo ve mě věří.

Z_knihy proroka Jeremiáše

{r:Jer}3,1-5.19 – 4,4{/r}

Výzva k_obrácení

{v}3,1{/v}Hospodin mě oslovil:

„Jestliže muž propustí svou ženu

a ona od něho odejde

a vezme si jiného muže_–

vrátí se k_ní zase (první muž)?

Nebude ta žena zneuctěna?

Ty však, (která) jsi smilnila s_mnoha milovníky,

směla by ses ke mně vrátit?

–_praví Hospodin.

{v}2{/v}Zdvihni oči k_výšinám a rozhlédni se,

kde jsi nebyla zneuctěna;

sedávala jsi u_cest a čekala na ně

jako Arab na poušti,

poskvrnila jsi zemi

svými smilstvy a zločiny.

{v}3{/v}Proto byly zadrženy deště

a nebyla jarní vláha.

Zjednala sis čelo nevěstky,

stydět ses nechtěla.

{v}4{/v}Nevoláš snad nyní ke mně: ‚Můj otče!?

Ty jsi přítel mého mládí!

{v}5{/v}Což se bude hněvat ustavičně,

setrvá navěky v_hněvu?‘

Hle, tak mluvíš, ale jednáš zle, jak jen můžeš!

{v}19{/v}Myslil jsem si: Jak bych tě chtěl zařadit mezi syny

a dát ti rozkošnou zemi

jako nejvzácnější dědictví mezi všemi národy!

Myslil jsem si: Budeš mě nazývat otcem

a nepřestaneš za mnou chodit.

{v}20{/v}Ale jako bývá žena nevěrná svému manželovi,

tak jste se stali nevěrnými mně, izraelský dome“

–_praví Hospodin.

{v}21{/v}Je slyšet křik na pahorcích,

pláč a nářek synů Izraele,

že převrátili své chování,

zapomněli na Hospodina, svého Boha.

{v}22{/v}„Vraťte se, odpadlí synové,

a zhojím váš odpad.“

„Hle, přicházíme k_tobě,

neboť ty jsi Hospodin, náš Bůh.

{v}23{/v}Lživé jsou pahorky,

hluk na horách!

Jen v_Hospodinu, našem Bohu,

je spása pro Izraele.

{v}24{/v}Hanebné modly hltaly

od našeho mládí jmění našich otců,

jejich brav i_skot,

jejich syny i_dcery.

{v}25{/v}Lehněme si do své hanby,

ať nás přikryje naše potupa,

neboť jsme hřešili proti Hospodinu, svému Bohu,

my i_naši otcové od svého mládí až dodnes,

nechtěli jsme slyšet hlas Hospodina, svého Boha.“

{v}4,1{/v}„Když se obrátíš, Izraeli – praví Hospodin_–

smíš se ke mně vrátit.

Když se vzdáš svých ohavností,

nebudeš bloudit daleko ode mě!

{v}2{/v}Když budeš přísahat: ‚Živ je Hospodin‘

podle pravdy, práva, spravedlnosti,

v_tobě národy dojdou požehnání,

v_tobě dojdou slávy.

{v}3{/v}Neboť tak praví Hospodin lidu Judska i_Jeruzaléma:

Zorejte si úhor

a nerozsévejte do trní!

{v}4{/v}Obřežte se pro Hospodina,

odstraňte předkožky svých srdcí,

mužové judští i_obyvatelé jeruzalémští,

aby můj hněv nevyšlehl jak oheň

a nevzplál, že by ho nikdo nemohl uhasit

pro špatnost vašich skutků.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jer 14,7{/r}; {r}Žl 130 (129),3{/r}

Svědčí-li naše nepravosti proti nám, jednej, Hospodine, ke cti svého jména! {*} Našich zpronevěr je mnoho, hřešili jsme proti tobě.

Budeš-li uchovávat v_paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? {*} Našich zpronevěr je mnoho, hřešili jsme proti tobě.

Ze spisu „Pokyny“ od svatého Kolumbána, opata

(Instr. 13, De Christo fonte vitæ, 2-3: Opera, Dublin 1957, 118-120)

Tys, Bože, naše všecko

Bratři, následujme hlas, kterým nás k_prameni života volá Život sám. Není to jen pramen živé vody, ale také pramen věčného života, pramen světla a zdroj osvícení. Neboť z_něho pochází všechno: moudrost i_život a věčné světlo. Původce života je pramenem života, stvořitel světla je pramenem světla. Odpoutejme se proto od viditelných věcí a přenesme se z_tohoto světa vzhůru do nebeských výšin a hledejme tam pramen světla, pramen života a pramen živé vody – jako duchovní a moudré ryby, abychom mohli pít živou vodu tryskající do života věčného.{fnr}1{/fnr}

Kéž bys mne připustil k_tomu prameni, milosrdný Bože a laskavý Pane, abych i_já směl s_tvými žíznícími pít z_proudu živé vody živého pramene! Jeho nesmírná lahodnost ať mě naplní nebeskou radostí a navždycky mě k_sobě připoutá, abych mohl říkat: „Jak sladký je pramen živé vody, z_něhož nepřestává nikdy proudit voda tryskající do života věčného{fnr}2{/fnr}!“

Ty sám, Pane, jsi ten pramen, po němž nikdy nemůžeme přestat toužit, i_když z_něho budeme bez ustání nabírat. Ustavičně nám dávej tuto vodu,{fnr}3{/fnr} Kriste Pane, ať je i_v_nás pramenem tryskajícím do života věčného. Jistěže prosím o_veliké věci, kdo by to nevěděl? Ale ty, Králi slávy, jsi vždycky uměl dávat velké věci a velké jsi také slíbil: není přece nic většího nad tebe, a ty ses nám daroval, sebe jsi za nás vydal.

Proto tě prosíme: Dej nám poznat, co milujeme, neboť neprosíme o_nic jiného kromě tebe. Ano, tys naše všecko, náš život, naše světlo, naše spása, náš pokrm a náš nápoj, náš Bůh. Naplň, prosím, náš Ježíši, naše srdce oním vanutím svého Ducha a zraň naši duši svou láskou, aby si každý z_nás mohl v_duchu pravdivě říci: Dej mi poznat toho, jehož miluje má duše,{fnr}4{/fnr} neboť jsem raněná láskou.{fnr}5{/fnr}

Přeji si mít taková zranění, Pane. Vždyť blahoslavená je duše, která je takto zraněna láskou; taková duše hledá pramen, pije z_něho, a přitom stále žízní a stále touží, ač stále pije a stále nabírá. Miluje, a přece stále hledá, je zraňována, a tím se uzdravuje. Kéž touto spasitelnou ranou ráčí zranit nitro naší duše sám Bůh a náš Pán Ježíš Kristus, ten laskavý zachránce a lékař. Neboť on je jedno s_Otcem a Duchem Svatým na věky věků. Amen.

{fn:1}Srov. {r}Jan 4,14{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž.{/fn} {fn:3}Srov. tamtéž, {r:Jan 4,}15{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Pís 1,6{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:5}Srov. tamtéž {r:Pís}2,5{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 4,14-15{/r}

Kdo se napije vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. {*} Voda, kterou mu dám, stane se v_něm pramenem vody tryskající do života věčného.

Pane, dej mi tu vodu, abych už nikdy neměla žízeň. {*} Voda, kterou mu dám, stane se v_něm pramenem vody tryskající do života věčného.

Z_knihy proroka Jeremiáše

{r:Jer}4,5-8.13-28{/r}

Nepřítel přijde od severu

Tak praví Hospodin:

{v}4,5{/v}„Hlásejte to v_Judsku,

provolávejte v_Jeruzalémě,

trubte v_zemi na rohy,

křičte silně:

‚Shromážděme se a vejděme do opevněných měst!‘

{v}6{/v}Zdvihněte znamení směrem k_Siónu,

utíkejte, neotálejte!

Neboť od severu přivedu pohromu,

velikou zkázu.

{v}7{/v}Lev vystoupil ze své houštiny,

vyrazil zhoubce národů,

vyšel ze svého místa,

aby změnil tvou zem v_pustinu;

tvá města budou pobořena,

zbavena obyvatel.

{v}8{/v}Proto se přepásejte žínicemi,

naříkejte a hořekujte,

neboť není od nás odvrácen žár Hospodinova hněvu.

{v}13{/v}Hle – vystupuje jako mračno,

jeho vozy (se ženou) jak smršť,

rychlejší než orli jsou jeho koně.

Běda nám, neboť je po nás veta!

{v}14{/v}Umyj své srdce od špatnosti, Jeruzaléme,

abys byl zachráněn!

Jak dlouho budou v_tobě zůstávat hříšné myšlenky?

{v}15{/v}Hle – od Danu přichází zpráva,

od efraimských hor oznamují zhoubu.

{v}16{/v}Sdělte to a zvěstujte po Judsku,

ať to slyší až v_Jeruzalémě:

‚Z_daleké země přicházejí nepřátelé,

křičí na judská města.

{v}17{/v}Obklíčí (Jeruzalém) jak polní hlídači,

neboť mě popudil k_hněvu‘ – praví Hospodin.

{v}18{/v}Tvé chování a tvé skutky ti to způsobily;

to je tvé neštěstí,

že je ti hořko, že ti to vniká do srdce!

{v}19{/v}Mé nitro, mé nitro! Jak mě to bolí!

Záhyby mého srdce!

Bouří se to ve mně,

nemohu mlčet!

Slyším hlas polnice,

válečný ryk.

{v}20{/v}Zkázu za zkázou oznamují,

je zpustošená celá země.

Ve chvilce jsou zničeny mé stany,

v_okamžiku jsou stržena má (stanová) plátna.

{v}21{/v}Jak dlouho budu vídat válečné korouhve,

slýchat hlas trouby?

{v}22{/v}Ano, můj národ je pošetilý,

nechce mě znát,

jsou to zpozdilí synové, bez rozumu;

jsou moudří, aby činili zlo,

ale neschopní konat dobro.

{v}23{/v}Hleděl jsem na zemi, a hle – byla prázdná a pustá;

(díval jsem se) na nebesa – zmizela jejich světla.

{v}24{/v}Hleděl jsem na hory, a hle – chvěly se

a všecky pahorky se třásly.

{v}25{/v}Hleděl jsem – nebylo tu člověka;

všecko nebeské ptactvo prchlo.

{v}26{/v}Hleděl jsem, a hle – ze zahrad poušť;

všechna města byla spálena

od Hospodina žárem jeho hněvu!

{v}27{/v}Tak praví Hospodin:

‚Bude zpustošena celá země,

ano, úplně ji zničím!

{v}28{/v}Proto bude naříkat země

a nebesa nahoře ztemní;

řekl jsem to, a nelituji toho,

rozhodl jsem se, a neodvolám to.‘“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Jer 4,24-26{/r}; {r:Jer}8,18{/r}; {r}Žl 85 (84),5{/r}

Žárem tvého hněvu, Hospodine, je zpustošena celá země, ale ty se smiluj {*} a neznič nás!

Obnov nás, Bože, náš spasiteli, odlož svou nevoli proti nám {*} a neznič nás!

Z_komentáře svatého Jeronýma, kněze, ke knize proroka Joela

(PL 25, 967-968)

Obraťte se ke mně

Obraťte se ke mně celým svým srdcem{fnr}1{/fnr} a dokažte kajícnost ducha postem, slzami a nářkem. Abyste, když se nyní postíte, byli potom nasyceni, když nyní pláčete, abyste se potom smáli,{fnr}2{/fnr} a když nyní naříkáte, abyste potom byli potěšeni. Je dávným zvykem si ve smutku a neštěstí roztrhnout roucho. Učinil to i_velekněz, jak připomíná evangelium, když chtěl zdůraznit provinění Pána a Spasitele.{fnr}3{/fnr} A o_Pavlovi a Barnabášovi čteme, že to udělali, když slyšeli rouhání.{fnr}4{/fnr} Proto vám radím: roztrhněte si ne oděv, ale svá srdce.{fnr}5{/fnr} Jsou plná hříchu, a jestliže nebudou roztržena, roztrhnou se sama jako staré měchy. A až to učiníte, vraťte se k_svému Pánu Bohu, neboť vaše dřívější hříchy vás od něho odcizily. Neztrácejte pro velikost svých hříchů naději na odpuštění, neboť velká láska zahladí velké hříchy.{fnr}6{/fnr}

Hospodin je dobrý a milosrdný,{fnr}7{/fnr} nechce smrt hříšníků, ale pokání,{fnr}8{/fnr} je trpělivý a bohatý na slitování.{fnr}9{/fnr} Není netrpělivý jako my lidé, ale dlouho toužebně čeká na naše pokání. Jímá ho lítost nad každým zlem.{fnr}10{/fnr} To znamená, že jestliže se budeme kát ze svých hříchů, i_on bude litovat svých hrozeb a nedopustí na nás to zlé, jímž nám hrozil. Jestliže změníme své smýšlení, i_on je změní. Tím zlým nesmíme na tomto místě rozumět opak ctnosti. Jde spíše o_trápení, jak čteme jinde: Každý den má dost svého trápení{fnr}11{/fnr} nebo: Jestliže se stane ve městě neštěstí, nedopustil to Bůh?{fnr}12{/fnr}

Joel výše řekl: Hospodin je dobrý a milosrdný, trpělivý a bohatý na slitování, jímá ho lítost nad každým zlem.{fnr}13{/fnr} Aby nás však tato velká Boží dobrotivost neučinila lehkomyslnými, připojuje ústy proroka: Kdo ví, zda se neobrátí a neodpustí, nezanechá po sobě požehnání?{fnr}14{/fnr} Jako by říkal: Já, jak mi přísluší, nabádám k_pokání, vím však, že Bůh je nevýslovně laskavý, jak ostatně říká David: Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství, pro své velké slitování zahlaď mou nepravost.{fnr}15{/fnr} Ale protože nemůžeme znát hloubku bohatství, moudrosti a vědění Božího,{fnr}16{/fnr} zmírňuji svůj výrok a spíše vyjadřuji touhu než nárok, když říkám: Kdo ví, zda se neobrátí a neodpustí? Ono kdo ví je třeba chápat spíše tak, že to nemůžeme vědět nebo že je to obtížné.

(Kdo ví, zda nezanechá) obětní dar a úlitbu pro Hospodina, vašeho Boha.{fnr}17{/fnr} To znamená, že když nám Pán dá požehnání a odpustí nám naše hříchy, budeme s_to přinášet Bohu oběti.

{fn:1}{r}Jl 2,12{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Lk 6,21{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 26,65{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Sk 14,14{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jl 2,13{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Mt 5,7{/r}; {r}Jak 2,13{/r}; {r}1 Petr 4,8{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Jl 2,16-14{/r}; {r}Žl 86 (85),5.15{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Ez 33,11{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Jl 2,13{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. tamtéž.{/fn} {fn:11}{r}Mt 6,14{/r}.{/fn} {fn:12}{r}Am 3,6{/r}.{/fn} {fn:13}Srov. {r}Jl 2,13{/r}.{/fn} {fn:14}{r}Jl 2,14{/r}.{/fn} {fn:15}{r}Žl 51 (50),3{/r}.{/fn} {fn:16}Srov. {r}Řím 11,33{/r}.{/fn} {fn:17}{r}Jl 2,14{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Jl 2,12.13{/r}; {r}Kol 2,14{/r}

Obraťte se k_Hospodinu celým svým srdcem, {*} aby zničil dlužní úpis, který svědčil proti vám.

Roztrhněte svá srdce, a ne pouze šaty, a obraťte se k_Hospodinu, svému Bohu, {*} aby zničil dlužní úpis, který svědčil proti vám.

Z_knihy proroka Jeremiáše

{r:Jer}7,1-20{/r}

O_klamném spoléhání se na chrám

{v}7,1{/v}Řeč, kterou promluvil Hospodin k_Jeremiášovi: {v}2{/v}„Postav se do brány Hospodinova domu a volej tam tato slova: Slyšte Hospodinovo slovo, všichni Judovci, vy, kteří vcházíte těmito branami, abyste se klaněli Hospodinu!

{v}3{/v}Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: napravte své chování a skutky, a dám vám přebývat na tomto místě. {v}4{/v}Nespoléhejte se na klamná slova: ‚Je to chrám Hospodinův, chrám Hospodinův, chrám Hospodinův!‘ {v}5{/v}Neboť když své jednání a skutky napravíte, když budete uplatňovat ve vzájemných sporech spravedlnost, {v}6{/v}když nebudete utiskovat přistěhovalce, sirotky a vdovy, když nebudete na tomto místě vylévat nevinnou krev, když nebudete na svou vlastní škodu chodit za cizími bohy, {v}7{/v}dám vám přebývat na tomto místě, v_zemi, kterou jsem dal vašim otcům, od věků až na věky.

{v}8{/v}Vy však skládáte svou naději v_klamné řeči, ze kterých nemáte užitek. {v}9{/v}Kradete, zabíjíte, cizoložíte, křivě přísaháte, obětujete Bálům, chodíte za cizími bohy, které neznáte, {v}10{/v}a pak přicházíte, předstupujete přede mě v_tomto domě, který má moje jméno, a říkáte: ‚Jsme v_bezpečí‘, abyste dál dělali všecky tyto ohavnosti. {v}11{/v}Což pokládáte tento dům, který má moje jméno, za lupičské doupě?

Pak i_já budu na něj tak pohlížet – praví Hospodin. {v}12{/v}Jděte do mého sídla v_Silo, na které jsem zpočátku vložil své jméno, a podívejte se, co jsem s_ním udělal pro zvrhlost svého izraelského lidu! {v}13{/v}A nyní, protože jste páchali všecky tyto skutky – praví Hospodin – poněvadž jste neslyšeli, ačkoli jsem k_vám ustavičně a důrazně mluvil, protože jste neodpověděli přesto, že jsem na vás volal, {v}14{/v}naložím s_tímto domem, který má mé jméno a do kterého vy skládáte svou naději, s_místem, které jsem dal vám a vašim otcům, jako jsem naložil se Silem. {v}15{/v}Zavrhnu vás od své tváře, jako jsem zavrhl všechny vaše bratry, celé Efraimovo potomstvo.

{v}16{/v}Ty pak se nemodli za tento lid, nevysílej úpěnlivou prosbu za ně, nenaléhej na mě, neboť tě nevyslyším. {v}17{/v}Což nevidíš, co oni tropí v_judských městech a po jeruzalémských ulicích? {v}18{/v}Synové sbírají dříví, otcové zapalují oheň a ženy hnětou těsto, aby pekly koláče královně nebes; obětují úlitby cizím bohům, aby mi ublížili. {v}19{/v}Ubližují mně – praví Hospodin – či spíše sami sobě k_své vlastní hanbě? {v}20{/v}Proto praví Hospodin: Hle, má nevole a můj hněv se vyleje na toto místo, na lidi i_na dobytek, na stromy v_polích i_na plody země; zapálí se a nebude uhašen.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jer 7,11{/r}; {r}Iz 56,7{/r}; {r}Jan 2,16{/r}

Což pokládáte tento dům, který má moje jméno, za lupičské doupě? {*} Můj dům bude domem modlitby pro všechny národy.

Nedělejte z_domu mého Otce tržnici! {*} Můj dům bude domem modlitby pro všechny národy.

Z_homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, na Matoušovo evangelium

(Hom. 50, 3-4: PG 58, 508-509)

Ne abys krášlil chrám, a přitom nedbal trpícího

Chceš prokazovat úctu Kristovu tělu? Nepřehlížej tedy, že je nahé: abys mu tady v_chrámě neprokazoval úctu hedvábnými rouchy, a venku nepřehlížel, že je deptá zima a nahota. Kdo řekl: To je mé tělo{fnr}1{/fnr} a tím slovem stvrdil skutečnost, je týž, který řekl: Viděli jste mě hladovět, a nedali jste mi jíst, a také: Cokoli jste neudělali pro jednoho z_těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.{fnr}2{/fnr} Toto jistě nevyžaduje žádná roucha, nýbrž čistou duši; tamto však vyžaduje mnohou péči.

Učme se tedy být moudří a uctívejme Krista tak, jak to chce on sám. Tomu, kdo je uctíván, je přece nejmilejší taková pocta, jakou si sám přeje, nikoli taková, jakou si vymyslíme my. Tak například Petr se domníval, že bude pro Krista poctou, nedá-li si od něho umýt nohy; co chtěl, nebyla ovšem pocta, nýbrž něco opačného.{fnr}3{/fnr} Také ty prokazuj Bohu takovou poctu, jakou on sám v_přikázáních stanovil, a majetku užívej ve prospěch chudých. Vždyť Bohu přece není třeba zlatých rouch, nýbrž zlatých duší.

To neříkám proto, že bych chtěl zabraňovat darování takových věcí chrámu, požaduji však, aby je provázely, ba předcházely skutky milosrdenství. Bůh zajisté přijímá i_ty dary, milosrdenství však mnohem raději. Tam totiž má užitek jenom ten, kdo dary přináší, tady však i_ten, kdo je přijímá. Tam může být takový čin i_příležitostí se ukázat, zde však jde o_milosrdenství a o_lásku k_bližnímu.

Co prospěje, je-li Kristův stůl plný zlatých kalichů, zatímco sám Kristus hyne hladem? Nejprve hladového nasyť a teprve pak můžeš z_přebytku vyzdobit i_jeho stůl. Dal bys udělat zlatý kalich, ale pohár studené vody bys nepodal? Co prospěje opatřovat zlatem zdobené pokrývky na Kristův oltář, jemu však neposkytnout ani to nejnutnější oblečení? K_čemu by to bylo? Řekni ostatně: Kdybys viděl, že se někomu nedostává základního jídla, a ty by ses nesnažil zahnat jeho hlad, a jen bys obložil jeho stůl stříbrem, myslíš, že by ti byl vděčný? Nebo by ho to spíše rozhořčilo? Anebo kdybys viděl někoho oblečeného do roztrhaných hadrů a zkřehlého zimou, a místo abys mu dal oděv, bys mu stavěl zlaté sloupy a tvrdil, že to děláš na jeho počest, nemyslíš, že by se domníval, že si z_něho tropíš posměch a že ho strašně urážíš?

Stejně tak uvažuj i_o_Kristu, když jde kolem tebe jako žebrák a cizinec, který nemá střechu nad hlavou, ale ty ho nepřijmeš jako svého hosta a místo toho dáváš vyzdobit podlahu, stěny a sloupové hlavice a zavěšuješ světla na stříbrné řetězy. A on je zatím spoutaný v_žaláři, a ty se na něho nechceš ani jít podívat. Neříkám to proto, že bych zabraňoval prokazovat i_takovéto pocty; jen doporučuji věnovat se navíc i_něčemu dalšímu, nebo spíš především tomu. Nestalo se, aby někdo byl někdy obviněn z_toho, že neprokazoval pocty, ale tomu, kdo nedbá skutků lásky, hrozí zatracení, neuhasitelný oheň a trest ve společnosti zlých duchů. Takže ne abys krášlil chrám a přitom nedbal trpícího bratra; neboť on je drahocennější příbytek Boží než chrám.

{fn:1}{r}Mt 26,26{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 25,42.45{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 13,8{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 25,35.40{/r}; {r}Př 19,17{/r}

Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít, byl jsem na cestě, a ujali jste se mě. {*} Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z_těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali.

Půjčuje Hospodinu, kdo má soucit s_chudákem. {*} Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z_těchto mých nejposlednějších bratří, pro mě jste udělali.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky