MEZIDOBÍ

22. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Z_knihy proroka Jeremiáše

{r:Jer}11,18-20{/r}; {r}12,1-13{/r}

Prorok dává nahlédnout do nitra své duše

{v}11,18{/v}Hospodin mě o_tom poučil, a já jsem to poznal;

tehdy jsem viděl jejich zlé skutky.

{v}19{/v}Byl jsem jako krotký beránek,

kterého vedou na porážku.

Ani potuchy jsem neměl, že mi strojí úklady:

„Zničme strom i_s_jeho mízou,

vytněme ho ze země živých,

ať není památky po jeho jméně!“

{v}20{/v}Hospodine zástupů,

spravedlivý soudce,

který zkoumáš srdce i_ledví,

kéž vidím tvoji pomstu nad nimi,

neboť tobě svěřuji svou při.

{v}12,1{/v}Sice jsi spravedlivý, Hospodine,

o_to se nebudu s_tebou přít,

přece však bych chtěl s_tebou mluvit

o_spravedlnosti:

Proč se bezbožníkům všechno daří,

proč jsou všichni zrádní odpadlíci bez starosti?

{v}2{/v}Sázíš je a zapouštějí kořen,

prospívají a nesou ovoce;

blízko jsi jejich ústům,

ale daleko jsi od jejich srdce.

{v}3{/v}Ty však mě, Hospodine, znáš, díváš se na mě

a zkoumáš mé srdce, jak o_tobě smýšlím.

Odvleč je tedy jako stádo na porážku

a zasvěť je pro den zabití!

{v}4{/v}Jak dlouho má mít země smutek,

(jak dlouho) má zeleň na všech polích vadnout?

Pro zvrácenost jejích obyvatel

vyhynula zvěř i_ptactvo,

neboť řekli: „(Bůh) nevidí naše cesty.“

{v}5{/v}„Jestliže jsi s_pěšími běžel a unavili tě,

jak budeš moci závodit s_koňmi?

Jestliže se necítíš bezpečný v_pokojné zemi,

co budeš dělat v_houštinách Jordánu?

{v}6{/v}Neboť i_tvoji bratři a tvá rodina,

i_oni tě zrazují, naprosto všichni tě odsuzují;

nevěř jim, když k_tobě přátelsky mluví.“

{v}7{/v}„Opustil jsem svůj dům,

zavrhl jsem své dědictví,

dal jsem to, co je mi nejdražší

do rukou svých nepřátel.

{v}8{/v}Moje dědictví je pro mne jako lev v_lese:

začalo na mě řvát,

proto ho nenávidím.

{v}9{/v}Moje dědictví je pro mě pestrým ptákem,

odevšad na něj dorážejí dravci.

Pojďte, shromážděte se, všecka divoká zvířata,

pospěšte k_žrádlu!

{v}10{/v}Mou vinici zpustošilo mnoho pastýřů,

můj podíl pošlapali;

v_holou poušť proměnili

můj milovaný podíl!

{v}11{/v}Udělali z_něho poušť,

pustina přede mnou naříká.

Celá země je zpustošena,

ale nikdo si toho nevšímá.“

{v}12{/v}Na všechny pahorky v_poušti

přišli ničitelé,

neboť Hospodinův meč hltá;

od jednoho konce země k_druhému

nikdo nemá pokoj.

{v}13{/v}Seli pšenici a žali trní;

namáhali se bez užitku.

Budete se hanbit za svou úrodu

kvůli rozjitřenému Hospodinovu hněvu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jan 12,27-28{/r}; {r}Žl 42 (41),6{/r}

Nyní je moje duše rozechvěna. Co mám říci? Otče, vysvoboď mě od té hodiny? Ale právě kvůli té hodině jsem přišel. {*} Otče, oslav své jméno!

Proč se rmoutíš, má duše, a proč ve mně sténáš? {*} Otče, oslav své jméno!

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 23 A,1-4: CCL 41,321-323)

Pán se nad námi slitoval

Můžeme být šťastni, jestliže to, o_čem slyšíme a co zpíváme, také konáme. Když posloucháme, zaséváme, a co konáme, to již je plod z_té setby. To vám chci, moji milí, předem připomenout, abyste nechodili bez užitku do kostela; abyste tolik dobrého jen neposlouchali, ale také podle toho dobře žili. Milostí jeho jsme spaseni, říká apoštol, ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit; jeho milostí jsme spaseni.{fnr}1{/fnr} Náš dřívější život nebyl tak dobrý, aby se Bohu zalíbil a on aby si jej zamiloval a řekl: Pojďme na pomoc těmto lidem, poněvadž dobře žijí. Nelíbil se mu náš život, nelíbilo se mu v_nás nic, co jsme dělali my, ale neztratil zalíbení v_tom, co v_nás učinil on sám. Proto zavrhne to, co jsme učinili, a zachrání to, co učinil on.

Nebyli jsme dobří; ale smiloval se nad námi a poslal svého Syna, aby zemřel, ne za dobré, ale za špatné, ne za spravedlivé, ale za hříšné: Kristus zemřel za bezbožníky.{fnr}2{/fnr} Co však čteme dál? Vždyť sotva kdo položí život za spravedlivého – možná že se někdo umřít odhodlá za toho, kdo je mu milý.{fnr}3{/fnr} Snad by se našel někdo, kdo by se odhodlal zemřít za spravedlivého. Kdo by však chtěl zemřít za nespravedlivého, za hříšného, za špatného? Jedině Kristus, tak spravedlivý, že ospravedlnil i_nespravedlivé.

Neměli jsme tedy, moji bratři, na svém účtě žádné dobré skutky, ale samé špatné. Ale přestože skutky lidí byly zlé, jeho milosrdenství lidi neopustilo. A tak Bůh poslal svého Syna, aby nás vykoupil: ne zlatem ani stříbrem, ale za cenu prolité vlastní krve,{fnr}4{/fnr} neposkvrněný Beránek byl veden k_oběti za poskvrněné, a kdyby jen poskvrněné, a ne zcela zkažené! Takovou milost jsme tedy přijali. Žijme podle té milosti, kterou jsme dostali, nehřešme proti ní. Přišel k_nám tak skvělý lékař, odpustil nám všechny hříchy. Hodláme-li být zase nemocní, nejen že budeme sami sobě škodit, ale projevíme také nevděk vůči lékaři.

Jděme tedy jeho cestami, které nám ukázal, zvláště cestou pokory, kterou se pro nás stal on sám.{fnr}5{/fnr} Cestu pokory nám totiž ukázal v_přikázáních a sám jí prošel tím, že za nás trpěl. Aby mohl za nás zemřít – ten, který zemřít nemohl, Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.{fnr}6{/fnr} Nesmrtelný vzal na sebe smrtelnost, aby mohl za nás zemřít a svou smrtí zabít naši smrt.

To všechno učinil Pán, to nám daroval. Velký se ponížil, ponížený se dal zabít, zabitý vstal z_mrtvých a byl povýšen, aby nás mrtvé nenechal v_podsvětí, ale aby k_sobě povýšil při vzkříšení mrtvých ty, které už teď povýšil jako spravedlivé ve víře a vyznání. Dal nám tedy jako cestu pokoru. Budeme-li se jí držet, svěřili jsme se Pánu a nezpíváme zbytečně Velebíme tě, Bože, velebíme a vzýváme tvé jméno.{fnr}7{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Ef 2,8-9{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Řím 5,6{/r}.{/fn} {fn:3}Tamtéž, {r:Řím 5,}7{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Petr 1,18.19{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Mt 11,29{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Jan 1,14{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Žl 75 (74),2{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 86 (85),12-13{/r}; {r:Žl}118 (117),28{/r}

Chci tě chválit, Pane, můj Bože, celým svým srdcem a věčně velebit tvé jméno. {*} Neboť veliká byla ke mně tvá láska.

Ty jsi můj Bůh, děkuji ti; budu tě slavit, můj Bože! {*} Neboť veliká byla ke mně tvá láska.

Z_knihy proroka Jeremiáše

{r:Jer}19,1-5.10 – 20,6{/r}

O_rozbitém džbánu

{v}19,1{/v}Tak pravil Hospodin: „Jdi si koupit hliněný džbán od hrnčíře, vezmi s_sebou několik předních mužů z_lidu a několik předních kněží {v}2{/v}a jdi ven do údolí Ben-Hinnom, které je u_vchodu do Hrnčířské brány, a hlásej tam slova, která k_tobě promluvím. {v}3{/v}Řekneš: Slyšte Hospodinovo slovo, judští králové i_jeruzalémští obyvatelé! Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Přivedu na toto místo neštěstí, takže každému, kdo o_něm uslyší, bude znít v_uších, {v}4{/v}protože mě opustili, odcizili (mi) toto místo, obětovali na něm kadidlo cizím bohům, které neznali ani oni ani jejich otcové. Judští králové naplnili toto místo krví nevinných: {v}4{/v}zřídili výšiny Bálům, aby pálili své děti ohněm v_zápalnou oběť Bálům, což jsem jim neporučil, nepřikázal, ani mně to nenapadlo.

{v}10{/v}Pak rozbiješ džbán před očima mužů, kteří půjdou s_tebou, {v}11{/v}a řekneš jim: Toto praví Hospodin zástupů: Tak rozbiji tento lid a toto město, jako se rozbíjí hrnčířská nádoba, kterou už nelze spravit. V_Tofetu budou pochovávat, protože nebude jiné místo k_pohřbení. {v}12{/v}Tak naložím s_tímto místem – praví Hospodin – a s_jeho obyvatelstvem; učiním z_tohoto města Tofet. {v}13{/v}Jeruzalémské domy i_domy judských králů budou nečisté jako místo Tofet, jako všechny domy, na jejichž střechách obětovali všem nebeským souhvězdím a přinášeli úlitby cizím bohům.“

{v}14{/v}Potom přišel Jeremiáš z_Tofetu, kam ho poslal Hospodin, aby tam prorokoval, zastavil se v_nádvoří Hospodinova domu a řekl všemu lidu: {v}15{/v}„Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Hle, uvalím na toto město i_na všecka města v_jeho okolí veškeré neštěstí, kterým jsem mu hrozil, neboť zatvrdili svou šíji, aby neposlouchali moje řeči.“

{v}20,1{/v}Kněz Pašchur, syn Immerův, který byl vrchním dozorcem v_Hospodinově domě, uslyšel Jeremiáše, jak prorokuje tyto řeči. {v}2{/v}Pašchur dal proroka Jeremiáše zbít a vsadit do klády, která byla v_hořejší Benjamínově bráně u_Hospodinova domu. {v}3{/v}Nazítří však dal Pašchur Jeremiáše z_klády vyvést. Jeremiáš mu řekl: „Hospodin tě nenazývá už Pašchur, ale ‚Hrůza ze všech stran‘, {v}4{/v}neboť tak praví Hospodin: Hle, vydám tě všanc hrůze, tebe i_všechny tvé přátele: Padnou mečem svých nepřátel a tvé oči to uvidí. Všechen judský lid vydám do rukou babylónského krále; zavede je do Babylóna a mečem je pobije. {v}5{/v}Dám všechno jmění tohoto města, všechen jeho majetek i_všecky skvosty i_poklady judských králů do rukou jejich nepřátel a oni je ukořistí, vezmou a odvezou do Babylóna. {v}6{/v}Ty pak, Pašchure, i_všichni obyvatelé tvého domu půjdete do zajetí; do Babylóna přijdeš, tam umřeš a tam budeš pochován ty i_všichni tvoji přátelé, kterým jsi prorokoval lež!“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mt 23,37{/r}; srov. {r}Jer 19,15{/r}

Jeruzaléme, Jeruzaléme! Zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo jsou k_tobě posláni. {*} Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti, jako shromažďuje kvočna svoje kuřátka pod křídla, ale nechtěli jste.

Zatvrdil jsi svou šíji, abys neposlouchal moje řeči. {*} Kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti, jako shromažďuje kvočna svoje kuřátka pod křídla, ale nechtěli jste.

Z_knihy „Následování Krista“

(Lib. 3,3)

Já jsem učil své proroky

Slyš, synu, má slova, slova nejlíbeznější, která převyšují moudrost všech filozofů a mudrců tohoto světa.

Má slova jsou duch a jsou život{fnr}1{/fnr} a nelze je vážit lidskými soudy. Nelze s_nimi zacházet podle povrchního zalíbení, ale je nutné jim mlčky naslouchat a přijímat je s_veškerou pokorou a s_velikou vroucností.

I_řekl jsem: Šťastný člověk, jehož vychováváš, Hospodine, a ve svém zákoně vyučuješ, abys mu popřál klidu od zlých časů,{fnr}2{/fnr} a aby nebyl na zemi opuštěn.

Já, praví Pán, jsem od počátku učil proroky{fnr}3{/fnr} a dosud nepřestávám mluvit ke všem. Avšak mnozí jsou k_mému hlasu hluší a zatvrzelí. Mnozí raději naslouchají světu než Bohu a spíše jdou za tím, po čem touží jejich tělo, než za tím, co se líbí Bohu. Svět slibuje věci časné a nicotné, a lidé mu slouží s_velkou dychtivostí; já slibuji věci nejvzácnější a věčné, a srdce smrtelníků zůstává netečné. Kdo mi vždycky a všude slouží a mě poslouchá tak pečlivě, jako se slouží světu a jeho pánům?

Nuže styď se, služebníku líný a nespokojený, vždyť jiní jsou ochotnější k_záhubě než ty k_životu. A jiní se více radují z_nicotnosti než ty z_pravdy.

Často se ovšem ve své naději zklamou, kdežto mé zaslíbení nezklame nikoho; já nepropustím s_prázdnou nikoho, kdo mi důvěřuje. Dám, co jsem slíbil; splním, co jsem řekl; jen když věrně setrvá v_mé lásce až do konce. Já jsem ten, kdo odplatí všem dobrým a přísně zkoumá všechny zbožné.

Zapiš si má slova do srdce a bedlivě o_nich uvažuj; v_době pokušení ti budou velmi potřebná. Čemu nerozumíš nyní při četbě, to jistě pochopíš v_den navštívení. Dvojím způsobem navštěvuji své vyvolené: jednak pokušením, jednak útěchou. A denně jim dávám dvoje naučení: jedno, když kárám jejich hříchy, druhé, když je povzbuzuji, aby prospívali v_ctnostech.

Kdo zná moje slova a pohrdá jimi, má soudce, který ho bude soudit v_den poslední.{fnr}4{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Jan 6,63{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 94 (93),12-13{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žid 1,1{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 12,48{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Př 23,26{/r}; {r:Př}5,1{/r}; {r:Př}4,20{/r}

Dej mi, synu, své srdce, kéž se líbí tvým očím moje cesty! {*} Dej pozor na moji moudrost!

Můj synu, dbej na má slova, k_mým řečem nakloň svůj sluch! {*} Dej pozor na moji moudrost!

Z_knihy proroka Jeremiáše

{r:Jer}20,7-18{/r}

Jeremiášův stesk

{v}20,7{/v}Svedl jsi mě, Hospodine, a dal jsem se svést;

byl jsi silnější než já a přemohls mě!

Celý den jsem na posměch,

všichni se mi vysmívají.

{v}8{/v}Kdykoli mluvím, musím křičet,

ohlašovat násilí a zpustošení;

Hospodinovo slovo se mi stalo

pohanou a posměchem po celý den.

{v}9{/v}Řekl jsem si: „Nebudu se již o_něho starat,

nebudu již mluvit jeho jménem.“

Tu se (jeho slovo) stalo v_mém nitru hořícím ohněm,

zavřeným v_mých kostech;

snažil jsem se ho snést,

ale nebylo to možné.

{v}10{/v}Ano, slyšel jsem nepřátelské umlouvání mnohých:

„Hrůza ze všech stran! Udejte ho! Udáme ho!“

I_ti, kteří se mnou žili v_přátelství,

číhají na můj pád:

„Snad se dá svést a zmocníme se ho

a pomstíme se na něm!“

{v}11{/v}Ale Hospodin je se mnou jako silný bojovník;

proto ti, kteří mě stíhají, padnou a nic nesvedou.

Velmi budou zahanbeni, neboť ničeho nedosáhnou;

bude to věčná hanba, nezapomene se na ni.

{v}12{/v}Hospodine zástupů, který zkoušíš spravedlivého,

který vidíš ledví i_srdce,

kéž uzřím tvou pomstu nad nimi,

neboť tobě jsem svěřil svou při.

{v}13{/v}Zpívejte Hospodinu, chvalte Hospodina,

že vysvobodil život ubohého z_ruky zlosynů!

{v}14{/v}Zlořečený den, kdy jsem se zrodil!

Ať není požehnán den, kdy mě má matka porodila!

{v}15{/v}Zlořečený muž, který zvěstoval mému otci:

„Narodilo se ti dítě, chlapeček“

a rozradoval ho!

{v}16{/v}Ať je tomu člověku, jako je městům,

která Hospodin vyvrátil bez slitování;

ať z_jitra slyší poplach

a válečný lomoz o_polednách,

{v}17{/v}protože mě nezabil hned v_mateřském lůně,

aby moje matka byla mým hrobem

a její život byl těhotný věčně.

{v}18{/v}Proč jsem vyšel z_mateřského lůna,

abych viděl jen útrapy a bolest,

aby mé dny uplynuly v_hanbě?

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jer 20,10-11{/r}; {r}Žl 31 (30),14{/r}

I_ti, kteří se mnou žili v_přátelství, číhají na můj pád: Snad se dá svést a zmocníme se ho! {*} Ale Hospodin je se mnou jako silný bojovník.

Slyšel jsem nepřátelské umlouvání mnohých: Hrůza ze všech stran! Spolu se proti mně radí, usilují zničit mi život. {*} Ale Hospodin je se mnou jako silný bojovník.

Z_knihy „Následování Krista“

(Lib. 3,14)

Pravda Páně trvá navěky

Hřímáš nade mnou svými soudy, Pane, bázní a hrůzou rozechvíváš všechny mé kosti, takže má duše se nadmíru děsí. Ohromen stojím a pozoruji, že ani nebesa nejsou čistá v_tvých očích.{fnr}1{/fnr} Když jsi i_na andělech shledal špatnost{fnr}2{/fnr} a neušetřil je, co bude se mnou? Hvězdy padaly z_nebe,{fnr}3{/fnr} čeho bych se pak mohl opovážit já, pouhý prach?

Ti, jejichž skutky se zdály hodné chvály, padli na samé dno, a ty, kteří jedli andělský chléb, jsem viděl, jak si libují v_mlátě pro vepře.{fnr}4{/fnr}

Ano, veta je po svatosti, dáš-li ty, Pane, ruku zpět. Neprospěje žádná moudrost, když ty přestaneš řídit. Nepomůže žádná síla, když ty přestaneš udržovat.

Neboť opustíš-li nás, toneme a hyneme; jen přijdeš k_nám, vzchopíme se a ožíváme. Neboť jsme nestálí, a jen ty nás posilňuješ; vychládáme, a jen ty nás rozněcuješ.

Všechna marná sláva se rozplývá v_hlubině tvých soudů nade mnou.{fnr}5{/fnr}

Čím je veškeré tělo před tvým zrakem?{fnr}6{/fnr} Copak se může hlína chlubit před hrnčířem?{fnr}7{/fnr} Jak se může vynášet marnou chloubou ten, jehož srdce je opravdu oddáno Bohu?

Ani celý svět nepřivede k_pýše toho, koho si podmanila pravda. A žádná ústa lichometná nepohnou tím, kdo všechnu svou naději zakotvil v_Bohu. Neboť všichni ti mluvkové nejsou nic; a sotva dozní jejich hlas, zajdou. Ale pravda Páně trvá navěky.{fnr}8{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Job 15,15{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Job 4,18{/r}; {r}2 Petr 2,4{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Zj 6,13{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Lk 15,16{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Iz 45,9{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Kor 1,29{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Iz 29,16{/r}; {r:Iz}45,9{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Žl 117 (116),2{/r} (Vulg.).{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 119 (118),114-115.113{/r}

Bože, ty jsi má ochrana a můj štít, důvěřuji tvému slovu. {*} Zachovám předpisy svého Boha.

Nenávidím nestálé lidi, miluji však tvůj zákon. {*} Zachovám předpisy svého Boha.

Z_knihy proroka Jeremiáše

{r:Jer}26,1-15{/r}

Jeremiáš v_nebezpečí smrti, protože předpovídal zkázu chrámu

{v}26,1{/v}Na počátku vlády judského krále Jehojakima, syna Jošíjáhova, Hospodin mě oslovil:

{v}2{/v}„Tak praví Hospodin: Postav se do nádvoří Hospodinova domu a mluv ke všem judským městům, ze kterých přicházejí lidé, aby se klaněli v_Hospodinově domě, všecky řeči, které jsem ti přikázal, abys jim řekl; nevynech ani slovo! {v}3{/v}Snad poslechnou a odvrátí se každý od svého zlého chování, takže mi bude líto seslat neštěstí, kterým je hodlám stihnout pro jejich zlé skutky.

{v}4{/v}Řekni jim: Tak praví Hospodin: Jestliže mě neposlechnete a nebudete jednat podle mého zákona, který jsem vám dal, {v}5{/v}nebudete-li poslouchat slova mých služebníků proroků, které k_vám ustavičně a usilovně posílám, ale vy je neposloucháte: {v}6{/v}naložím s_tímto domem jako se Silem a toto město vydám jako kletbu všem národům země.“

{v}7{/v}Kněží, proroci a všichni lidé slyšeli Jeremiáše, když mluvil tato slova v_Hospodinově domě. {v}8{/v}Když pak Jeremiáš domluvil vše, co mu přikázal Hospodin oznámit všemu lidu, chopili ho kněží, proroci a všechen lid s_křikem: „Teď musíš umřít! {v}9{/v}Proč jsi prorokoval v_Hospodinově jménu: ‚Jako Silo bude tento dům a město zpustne, že v_něm nebude ani jeden obyvatel!‘“

Všichni lidé v_Hospodinově domě se srotili proti Jeremiášovi. {v}10{/v}Když uslyšeli nejvyšší judští úředníci o_této věci, odebrali se z_královského paláce do Hospodinova domu a posadili se k_soudu u_vchodu Nové brány Hospodinova domu.

{v}11{/v}Kněží a proroci pravili nejvyšším úředníkům a všemu lidu: „Tento muž zasluhuje, aby byl odsouzen na smrt, neboť prorokoval proti tomuto městu, jak jste slyšeli na vlastní uši.“

{v}12{/v}Jeremiáš řekl úředníkům a všemu lidu: „Hospodin mě poslal; abych prorokoval proti tomuto domu a proti tomuto městu všechna slova, která jste slyšeli. {v}13{/v}Proto nyní napravte své mravy, své skutky a poslouchejte hlas Hospodina, vašeho Boha, a Hospodinovi bude líto seslat neštěstí, kterým vám hrozil. {v}14{/v}Já sám jsem ve vašich rukou; naložte se mnou, jak za dobré a za správné uznáváte; {v}15{/v}vězte však, že zabijete-li mě, nevinnou krví zatížíte sami sebe, toto město i_jeho obyvatelstvo, neboť mne k_vám opravdu poslal Hospodin, abych mluvil do vašich uší všechna tato slova.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jer 26,15{/r}; {r}Mt 27,24{/r}

Zabijete-li mě, {*} nevinnou krví zatížíte sami sebe, toto město i_jeho obyvatelstvo.

Pilát si před očima lidu umyl ruce a řekl: Nemám vinu na krvi tohoto člověka. {*} Nevinnou krví zatížíte sami sebe, toto město i_jeho obyvatelstvo.

Z_komentáře kněze Origena k_Janovu evangeliu

(Tomus 10,20: PG 14,369-372)

Kristus mluvil o_chrámu svého těla

Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.{fnr}1{/fnr} Zdá se mi, že se tu poukazuje na ty židy, kteří tíhli k_tělesným a smyslovým věcem. Ti se velmi rozhořčili, když Ježíš vyhnal penězoměnce, kteří svým počínáním dělali z_Otcova domu tržiště. Žádali znamení, z_něhož by bylo zřejmé, že božské Slovo, které oni nepřijímají,{fnr}2{/fnr} má právo takové věci činit. Na otázku: Jakým znamením dokážeš, že tohle smíš dělat?{fnr}3{/fnr} Spasitel odpovídá, jako by mluvil o_židovském chrámě, přitom však míní své vlastní tělo: Zbořte tento chrám, a ve třech dnech jej zase postavím.

Obojí ovšem, svatyně i_Ježíšovo tělo, je podle jednoho z_výkladů obrazem církve. Církev totiž bývá nazývána chrámem, neboť je vystavěna z_živých kamenů, učiněná duchovním chrámem, svatým kněžstvem,{fnr}4{/fnr} zbudována na základech apoštolů a proroků, a Kristus Ježíš je nárožní kvádr.{fnr}5{/fnr} Také je však řečeno: Vy jste Kristovo tělo a každý z_vás jeho úd.{fnr}6{/fnr} A tak i_kdyby se zdálo, že pronásledovatelé útočící proti celistvosti chrámu jakoby rozrušují ladnou soudržnost jeho kvádrů a svými piklemi v_pronásledováních a souženích rozpojují všechny Kristovy kosti, jak se píše v_jednadvacátém žalmu,{fnr}7{/fnr} bude chrám znovu vystavěn a tělo třetího dne zase vstane,{fnr}8{/fnr} po dni zloby, který na ně přijde, i_po následujícím dni dokonání všeho.{fnr}9{/fnr}

Neboť třetí den nadejde v_novém nebi a nové zemi, až bude přemožena smrt a tyto kosti, všechen dům izraelský, o_veliké neděli vstanou z_mrtvých.{fnr}10{/fnr} A tak Kristovo vzkříšení po jeho umučení na kříži obsahuje i_tajemství zmrtvýchvstání celého Kristova těla. A jako bylo ono viditelné Ježíšovo tělo ukřižováno, pohřbeno a potom vzkříšeno, tak bylo zároveň s_ním ukřižováno i_celé Kristovo tělo složené ze svatých, a již nežije. Neboť nikdo z_nich si, právě tak jako Pavel, nezakládá na ničem jiném než na kříži našeho Pána Ježíše Krista, skrze něhož je on sám pro svět ukřižován a svět pro něho.{fnr}11{/fnr}

Nejenže je však s_Kristem přibit na kříž a ukřižován pro svět, ale spolu s_Kristem je také pohřben. Byli jsme spolu s_Kristem pohřbeni,{fnr}12{/fnr} říká apoštol. A jako by již zakoušel jakousi předchuť vzkříšení, dodává: A vstali jsme spolu s_ním z_mrtvých.{fnr}13{/fnr}

{fn:1}{r}Jan 2,19{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 1,11{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 2,18{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Petr 2,5{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Ef 2,20{/r}.{/fn} {fn:6}{r}1 Kor 12,27{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Žl 22 (21),15{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Mk 13,14{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}1 Petr 3,3.10.13{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Ez 37,11{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Gal 6,14{/r}.{/fn} {fn:12}{r}Řím 6,4{/r}.{/fn} {fn:13}Srov. tamtéž.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 6,19-20{/r}; {r}Lv 11,43.44{/r}

Vaše tělo je chrámem Ducha Svatého, který ve vás bydlí a kterého vám dal Bůh, a proto už nepatříte sami sobě. Byli jste přece koupeni, a to za vysokou cenu. {*} Oslavujte Boha svým tělem.

Neposkvrňujte se: buďte svatí, neboť já jsem svatý. {*} Oslavujte Boha svým tělem.

Z_knihy proroka Jeremiáše

{r:Jer}29,1-14{/r}

Jeremiášův list vyhnancům

{v}29,1{/v}Tak zněl list, který poslal prorok Jeremiáš z_Jeruzaléma předním mužům z_vyhnanců, kněžím, prorokům i_všemu ostatnímu lidu, odvlečenému Nabuchodonosorem z_Jeruzaléma do Babylóna. {v}2{/v}Stalo se to potom, když musel odejít z_Jeruzaléma král Jechonjáh, královna-matka, dvořané, judští i_jeruzalémští hodnostáři, kováři a zámečníci. {v}3{/v}Poslal ho po Elasovi, synu Šafanovu, a po Gemarjáhovi, synu Chilkijáhovu, které vypravil judský král Sidkijáh k_babylónskému králi Nabuchodonosorovi do Babylóna.

{v}4{/v}Zněl: „Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele, všem vyhnancům, kteří byli odvlečeni z_Jeruzaléma do Babylóna: {v}5{/v}Stavte domy a bydlete v_nich; zakládejte zahrady a jezte jejich ovoce! {v}6{/v}Žeňte se a ploďte syny a dcery; dávejte svým synům ženy a své dcery vdávejte, ať rodí syny i_dcery; množte se tam a nedopusťte, aby vás ubylo! {v}7{/v}Pečujte o_blaho města, do kterého jsem vás vyvedl, a modlete se za ně k_Hospodinu, neboť v_jeho blahobytu bude i_váš blahobyt.

{v}8{/v}Tak zajisté praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Nedejte se svádět od vašich proroků, kteří jsou mezi vámi, ani od vašich hadačů a neposlouchejte jejich sny, které mívají! {v}9{/v}Neboť vám prorokují ve jménu mém lež; neposlal jsem je – praví Hospodin.

{v}10{/v}Tak praví Hospodin: Teprve až se naplní Babylónu sedmdesát let, postarám se o_vás a splním vám svůj slib: přivedu vás zase na toto místo. {v}11{/v}Znám své myšlenky, které mám o_vás – praví Hospodin – to, co zamýšlím pro vaše blaho, a ne pro utrpení: dát vám budoucnost plnou naděje. {v}12{/v}Budete mě vzývat, budete se ke mně modlit, a já vás vyslyším. {v}13{/v}Budete mě hledat, a naleznete mě, budete-li mě hledat celým svým srdcem. {v}14{/v}Dám se vám nalézt – praví Hospodin – přivedu vás ze zajetí, shromáždím vás ze všech národů a ze všech míst, kamkoli jsem vás rozptýlil – praví Hospodin – vrátím vás tam, odkud jsem vás vyhnal.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žl 105 (104),1.4{/r}; srov. {r}Sir 2,11b{/r} (řec. 10)

Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno. {*} Uvažujte o_Hospodinu a jeho moci, stále hledejte jeho tvář!

Nikdo, kdo doufal v_Pána, nebyl zklamán. {*} Uvažujte o_Hospodinu a jeho moci, stále hledejte jeho tvář!

Z_kázání svatého Lva Velikého, papeže

(Sermo 95,1-2: PL 54,461-462)

Vložím svůj zákon do jejich nitra

Moji milí, když Pán Ježíš Kristus kázal evangelium o_Božím království a léčil po celé Galileji různé nemoci, rozšířila se všude v_Sýrii pověst o_jeho mocných činech. A z_celé Judeje proudily k_nebeskému lékaři davy lidí. Poněvadž totiž my nevědomí lidé jen velmi neochotně věříme něčemu, co nevidíme, a neochotně doufáme v_něco, co neznáme, musel Bůh pozemským dobrodiním a viditelnými zázraky povzbudit ty, jimž se mělo dostat nebeského poučení, aby nepochybovali, že ten, jehož nejlaskavější moc zakusili, přináší také učení, které vede ke spáse.

A_tak se Pán, aby proměnil vnější léky ve vnitřní a po zhojení těla uzdravil také duši, odloučil od zástupů, jež ho obklopovaly, a odešel do ústraní na blízké hoře.{fnr}1{/fnr} Tam zavolal apoštoly a z_výšin svého tajemného trůnu jim svěřoval své vznešené učení. Již volbou místa, a vůbec tím, co činil, naznačoval, že to byl on sám, kdo se kdysi milostivě rozhodl promluvit k_Mojžíšovi. Tehdy ovšem mluvil s_hrozivou spravedlností, zatímco nyní se svatou mírností, aby se naplnilo, co bylo zaslíbeno slovy proroka Jeremiáše: Hle, blíží se dni, praví Hospodin, kdy sjednám s_Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu. Po těch dnech, praví Hospodin, vložím svůj zákon do jejich nitra, napíšu jim ho do srdce.{fnr}2{/fnr}

Takže ten, který mluvil k_Mojžíšovi, mluvil také k_apoštolům: rychlá ruka písaře Slova{fnr}3{/fnr} zapsala do srdce učedníků ustanovení Nové smlouvy. Nehalil jej však přitom jako kdysi žádný hustý oblak, ani strašlivý rachot ani blesky neodstrašovaly lid, aby nevystupoval na horu. Byla to klidná rozmluva přístupná sluchu všech kolemstojících. Laskavost milosti tak překonala příkrost zákona a duch synovství odstranil otrocký strach.

A_jaké je Kristovo učení, to vyjadřují jeho svaté výroky, v_nichž ti, kdo touží dojít do věčné blaženosti, poznají stupně tohoto přešťastného výstupu. Blahoslavení chudí v_duchu, říká, neboť jejich je nebeské království.{fnr}4{/fnr} Nebylo by snad jasné, o_jakých chudých zde sama Pravda mluví, kdyby po slovech: Blahoslavení chudí, nedodal již nic, z_čeho by nebylo patrné, o_jakou chudobu jde. Pak by se zdálo, že už sama bída, pod jejímž těžkým a tvrdým tlakem mnozí trpí, stačí k_tomu, aby člověk došel do nebeského království. Když ale říká: Blahoslavení chudí v_duchu, ukazuje, že se lidem nebeského království dostane spíše pro pokoru smýšlení než pro nedostatek pozemských statků.

{fn:1}Srov. {r}Mt 5,1{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jer 31,31.33{/r} (srov. {r}Žid 8,8{/r}).{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 45 (44),2{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 5,3{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 78 (77),1-2{/r}

Slyš, můj lide, mé naučení, {*} nastav uši slovům mých úst!

Otevřu k_průpovědi svá ústa, vyložím tajemné události z_pradávných dob. {*} Nastav uši slovům mých úst!

Z_knihy proroka Jeremiáše

{r:Jer}30,18 – 31,9{/r}

Příslib vysvobození

{v}30,18{/v}Tak praví Hospodin:

„Hle, změním osud Jakubových stanů,

slituji se nad jeho příbytky,

na své výšině zas bude vystavěno město,

palác bude vybudován na svém starém místě.

{v}19{/v}Chvalozpěv z_nich bude znít,

hlas jásajících.

Rozmnožím je, a nebude jich málo;

oslavím je, a nebudou bez vážnosti.

{v}20{/v}Jeho synů bude jak za dávných časů,

jeho shromáždění u_mě potrvá pevně,

trestem stihnu všechny, kdo jej utlačují.

{v}21{/v}Vzejde z_něho jeho vladař,

povstane kníže z_jeho středu.

Dovolím mu a přistoupí ke mně.

Kdo by se jinak odvážil přiblížit ke mně?

–_praví Hospodin.

{v}22{/v}Budete mým lidem

a já budu vaším Bohem.

{v}23{/v}Hle, Hospodinova bouře, jeho hněv vypukne,

–_vířivá smršť

na hlavu bezbožných se snese!

{v}24{/v}Neobrátí se Hospodinův hněv,

dokud nevykoná, dokud nesplní záměry svého srdce.

Na konci času to pochopíte.

{v}31,1{/v}V_té době – praví Hospodin

budu Bohem všech rodů Izraele,

oni pak budou mým lidem.

{v}2{/v}Tak praví Hospodin:

Lid, který byl ušetřen meče,

nalezl na poušti milost.

Izrael došel na místo svého odpočinku.“

{v}3{/v}Zdaleka se mu zjevil Hospodin:

„Věčnou láskou jsem tě miloval,

proto jsem ti zachoval smilování.

{v}4{/v}Zase tě zbuduji a budeš vystavěna,

Izraelova panno!

Znovu se ozdobíš svými bubínky

a vejdeš do ráje jásajících.

{v}5{/v}Budeš opět štěpovat vinice

na samařských horách.

Štěpovat budou štěpaři a budou z_nich též požívat.

{v}6{/v}Neboť přijde den,

kdy budou strážní volat

na efraimském pohoří:

‚Vstaňme a vystupme na Sión

k_Hospodinu, svému Bohu!‘

{v}7{/v}Neboť tak praví Hospodin:

Oslavujte Jakuba,

jásejte nad prvním z_národů,

ať je slyšet váš jásot:

‚Zachránil Hospodin svůj národ,

zbytky Izraele!‘

{v}8{/v}Hle, přivedu je nazpět ze severní země,

shromáždím je od končin země;

slepí a kulhaví budou mezi nimi

spolu se ženami v_naději a nedělkami;

veliký zástup bude těch, kteří se sem vrátí.

{v}9{/v}Přicházejí s_pláčem,

ale útěchou je doprovázím;

přivedu je k_vodním proudům

přímou cestou, na níž neklopýtnou.

Stal jsem se totiž Izraeli otcem,

Efraim je mým prvorozencem.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jer 31,6{/r}; {r}Iz 2,5{/r}

Přijde den, kdy budou strážní volat: {*} Vstaňme a vystupme na Sión k_Hospodinu, svému Bohu!

Jakubův dome, vzhůru, choďme v_Hospodinově světle. {*} Vstaňme a vystupme na Sión k_Hospodinu, svému Bohu!

Z_kázání svatého Lva Velikého, papeže

(Sermo 95,2-3: PL 54,462)

Blahoslavení chudí v_duchu

Není pochyby o_tom, že pokory dosáhnou snáze chudí než bohatí. Chudým je totiž v_jejich nouzi důvěrně blízká mírnost, zatímco bohatí se pro svůj majetek rádi naparují. Přesto se však najdou i_lidé velmi zámožní, kterým jejich bohaté jmění neslouží k_pyšné nadutosti, ale ke skutkům lásky, a v_tomto duchu počítají za největší zisk to, že vynakládají námahu na odstranění bídy druhých.

Účast na této ctnosti je dána lidem jakéhokoli postavení a kterékoli vrstvy, neboť i_když nemají stejné prostředky, mohou mít stejný úmysl. A není důležité, nakolik se liší ve svých pozemských statcích, jsou-li si v_duchovním bohatství rovni. Blahoslavená je tedy ta chudoba, která se nenechá zajmout láskou k_časným věcem a neprahne po rozmnožení svého pozemského vlastnictví, ale touží se obohatit poklady nebeskými.

Příklad takové velkorysé chudoby nám po Pánovi dávají předně apoštolové; ti opustili bez rozdílu všechno, co měli, a na zavolání nebeského mistra se s_radostí obrátili, zanechali rybolovu a stali se rybáři lidí.{fnr}1{/fnr} Získali tak i_mnoho jiných; ti napodobili jejich víru a byli jim tak podobní, že tito synové prvotní církve byli v_jedné víře všichni jednoho srdce a jedné duše.{fnr}2{/fnr} Zřekli se totiž všech svých věcí a celého svého majetku, a v_této přesvaté chudobě zbohatli statky věčnými. Podle kázání apoštolů se radovali, že na světě nic nemají, a přece jim s_Kristem patří všechno.{fnr}3{/fnr}

Když proto svatý apoštol Petr vcházel jednou do chrámu a chromý ho prosil o_almužnu, řekl mu: Stříbro ani zlato nemám. Ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského – vstaň a choď.{fnr}4{/fnr} Co je vznešenějšího než takováto pokora? A co je bohatší než tato chudoba? Nemá peněžní prostředky, má však moc nad přírodou. Toho, který vyšel z_lůna matky chromý, uzdravuje Petr pouhým slovem. A ten, kdo nemohl dát minci s_císařovým obrazem,{fnr}5{/fnr} obnovil v_člověku obraz Kristův.

Bohatství tohoto daru však nepomohlo jen tomu, jemuž byla navrácena chůze, ale také pěti tisícům lidí, kteří tehdy pro toto zázračné uzdravení uvěřili tomu, co Petr kázal.{fnr}6{/fnr} A tak chudák, který neměl co dát žebrákovi, rozdal tak štědře hojnost Boží milosti: stejně jako dal jednomu člověku do pořádku nohy, uzdravil i_srdce tolika tisícům věřících, těm, jež našel chromé, a naplnil je Kristovou svěžestí.

{fn:1}Srov. {r}Mt 4,19{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Sk 4,32{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}2 Kor 6,10{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Sk 3,6{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Mt 17,23-26{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Sk 4,4{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 5,1-3{/r}; {r:Mt}11,5{/r}

K_Ježíšovi přistoupili jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je: {*} Blahoslavení chudí v_duchu, neboť jejich je nebeské království.

Slepí vidí, chromí chodí, chudým se hlásá radostná zvěst. {*} Blahoslavení chudí v_duchu, neboť jejich je nebeské království.

Z_knihy proroka Jeremiáše

{r:Jer}31,15-22.27-34{/r}

Předpověď záchrany a nové smlouvy

{v}31,15{/v}Tak praví Hospodin:

Hlas je slyšet v_Ramě, nářek a hořký pláč,

Ráchel oplakává své syny,

nedá se potěšit nad ztrátou svých synů.“

{v}16{/v}Ale tak praví Hospodin:

„Přestaň již plakat,

osuš své oči!

Vždyť dostaneš odměnu za své trápení

–_praví Hospodin_–

vrátí se z_nepřátelské země.

{v}17{/v}Máš ještě naději pro svou budoucnost

–_praví Hospodin_–

synové se vrátí do svého území!

{v}18{/v}Slyším, slyším, jak naříká Efraim:

‚Potrestals mě, byl jsem potrestán

jako nezkrocený býček;

přiveď mě zpět, a já se vrátím,

neboť ty jsi Hospodin, můj Bůh.

{v}19{/v}Po svém poblouzení jsem se obrátil

a když jsem přišel k_rozumu,

bil jsem se v_prsa.

Hanbím se a stydím,

neboť s_sebou nosím neřest svého mládí.‘

{v}20{/v}Je mi snad Efraim synem tak drahým,

dítětem mého potěšení,

že kdykoli mu hrozím,

přece ještě na něho pamatuji?

Proto se pro něho chvěje mé nitro milosrdenstvím;

musím se nad ním smilovat“ – praví Hospodin.

{v}21{/v}Postav si milníky,

vztyč ukazatele směru,

všímej si cesty,

stezky, po níž jsi šla!

Vrať se, Izraelova panno,

vrať se do těchto svých měst!

{v}22{/v}Jak dlouho budeš otálet,

odpadlá dcero?

Novou věc tvoří Hospodin na zemi:

žena se uchází o_muže!

{v}27{/v}„Hle, blíží se dni – praví Hospodin_–

kdy oseji Izraelův i_Judův dům

semenem lidí i_semenem dobytka.

{v}28{/v}Jako jsem bděl nad nimi,

abych je vytrhával a hubil,

abych ničil, bořil a kazil,

tak budu nad nimi bdít,

abych je stavěl a sázel – praví Hospodin.

{v}29{/v}Za těch dnů se už nebude říkat:

‚Otcové jedli nezralé hrozny,

a synům z_toho trnou zuby.‘

{v}30{/v}Ale každý zemře pro svou nepravost;

zuby budou trnout tomu,

kdo bude jíst nezralé hrozny.

{v}31{/v}Hle, blíží se dni – praví Hospodin_–

kdy sjednám s_Izraelovým a Judovým domem

novou smlouvu:

{v}32{/v}ne jako byla smlouva,

kterou jsem sjednal s_jejich otci,

když jsem je vzal za ruku,

abych je vyvedl z_egyptské země;

smlouva, kterou zrušili,

ačkoli já jsem byl jejich pánem – praví Hospodin.

{v}33{/v}Taková bude smlouva,

kterou sjednám s_Izraelovým domem

po těch dnech – praví Hospodin:

Vložím svůj zákon do jejich nitra,

napíšu jim ho do srdce,

budu jim Bohem a oni budou mým lidem!

{v}34{/v}Nebude již učit druh druha,

bratr bratra:

‚Poznej Hospodina!‘

Neboť mě poznají všichni

od nejmenších do největšího – praví Hospodin.

Jejich nepravosti jim odpustím

a na jejich hřích už nevzpomenu.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žl 51 (50),12.11{/r}

Stvoř mi čisté srdce, Bože! {*} Obnov ve mně ducha vytrvalosti.

Odvrať svou tvář od mých hříchů a zahlaď všechny mé viny. {*} Obnov ve mně ducha vytrvalosti.

Z_kázání svatého Lva Velikého, papeže

(Sermo 95,4-6: PL 54,462-464)

Blaženost Kristova království

Po chvále blažené chudoby Pán pokračoval: Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.{fnr}1{/fnr} Moji milí, tento pláč, jemuž je tu zaslíbena věčná útěcha, nemá nic společného s_trápením tohoto světa. Nářky, jež vycházejí ze zármutku celého lidského rodu, ani nemohou nikoho učinit blahoslaveným. Důvod naříkání svatých je docela jiný, docela jiná je příčina pláče blahoslavených. V_zbožném zármutku oplakávají buď cizí nebo vlastní hříchy. Nermoutí se pro to, co koná Boží spravedlnost, ale jsou smutní z_toho, čeho se dopouští lidská nepravost. Přitom je mnohem víc třeba plakat nad tím, kdo se něčeho zlého dopouští, než nad tím, kdo tím zlem trpí, poněvadž na nešlechetného přivolává jeho vlastní špatnost trest, zatímco spravedlivého přivádí trpělivost ke slávě.

Dále Pán říká: Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.{fnr}2{/fnr} Tichým a mírným, pokorným a skromným, jakož i_všem, kdo jsou ochotni snášet jakékoli bezpráví, je tu zaslíbeno vlastnictví země. To nemůžeme rozhodně pokládat za malé či bezcenné dědictví, jako by nesouviselo s_přebýváním v_nebesích, protože se tím rozumí, že jiní do nebeského království nevejdou. Takže země, která byla zaslíbena tichým a má být dána do vlastnictví mírným, je tělo svatých, které se pro jejich pokoru promění v_blaženém vzkříšení a obleče se do slávy nesmrtelnosti. V_ničem již nebude odpírat duchu{fnr}3{/fnr} a bude v_dokonalé jednotě souznít s_jeho vůlí. Neboť tehdy bude vnější člověk pokojným a naprostým majetkem člověka vnitřního.{fnr}4{/fnr}

Nuže toto dědictví obdrží tiší ve věčném pokoji, a až porušitelné vezme na sebe neporušitelnost a smrtelné vezme na sebe nesmrtelnost,{fnr}{/fnr} na jejich právu se již nikdy nic nezmění; zkouška se tak změní v_odměnu a břemeno v_čest.

{fn:1}{r}Mt 5,4{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 5,5{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Gal 5,17{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Řím 5,22{/r}; {r}Ef 3,16{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Kor 15,54{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 5,5-6.4{/r}

Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni. {*} Blahoslavení, kteří lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.

Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví. {*} Blahoslavení, kteří lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky