MEZIDOBÍ

23. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

NEDĚLE

Z_Knihy proroka Jeremiáše

{r:Jer}37,21{/r}; {r:Jer}38,14-28{/r}

{p}

Jeremiáš ve vězení nabádá Sidkijáha k_míru

{v}37,21{/v}Král Sidkijáh přikázal, aby byl Jeremiáš zavřen ve vězeňském dvoře a aby mu dávali každý den chléb z_ulice pekařů, dokud vůbec byl v_městě chléb. A tak zůstal Jeremiáš ve vězeňském dvoře.

{v}38,14{/v}Král Sidkijáh poslal pro proroka Jeremiáše, vzal si ho ke třetímu vchodu Hospodinova domu. Král řekl Jeremiášovi: „Chtěl bych se tě na něco zeptat; nic přede mnou netaj!“ {v}15{/v}Jeremiáš řekl Sidkijáhovi: „Když ti něco oznámím, dáš mě popravit, když ti dám radu, neposlechneš mě!“ {v}16{/v}Král Sidkijáh tedy potají přísahal Jeremiášovi: „Živ je Hospodin, který nám dal tento život! Nezabiji tě a nevydám tě do rukou těchto lidí, kteří ti ukládají o_život!“

{v}17{/v}Jeremiáš tedy řekl Sidkijáhovi: „Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jestliže se vydáš velitelům babylónského krále, budeš žít a toto město nebude spáleno; budeš zachován ty i_tvůj dům. {v}18{/v}Jestliže se však nevydáš velitelům babylónského krále, bude vydáno toto město do rukou Chaldejců a spálí ho; ty pak neunikneš z_jejich rukou.“ {v}19{/v}Král Sidkijáh řekl Jeremiášovi: „Mám strach z_Judovců, kteří utekli k_Chaldejcům, abych snad nebyl vydán do jejich rukou a zvůle.“

{v}20{/v}Jeremiáš odpověděl: „Nebudeš jim vydán. Uposlechni, prosím, Hospodinova hlasu v_tom, co ti říkám, a bude ti dobře a zůstaneš živ. {v}21{/v}Nebudeš-li se však chtít vzdát – hle, co mi Hospodin zjevil: {v}22{/v}Všechny ženy, které zbudou v_domě judského krále, řeknou, až budou vyvedeny k_velitelům babylónského krále:

‚Svedli tě a přemohli

tvoji nejdůvěrnější přátelé!

Sami utekli,

když se tvé nohy zabořily do bahna!‘

{v}23{/v}Všechny tvé ženy i_syny vyvedou k_Chaldejcům. Neunikneš z_jejich rukou, neboť budeš chycen, octneš se v_rukou babylónského krále. Město bude spáleno.“

{v}24{/v}Tu Sidkijáh řekl Jeremiášovi: „Ať se nikdo nedozví o_této rozmluvě, sice zemřeš! {v}25{/v}Kdyby se doslechli úředníci, že jsem s_tebou mluvil, a kdyby k_tobě přišli a ptali se: ‚Pověz nám,cos mluvil s_králem a co ti říkal král – netaj to před námi, nebo tě zabijeme‘, {v}26{/v}řekneš jim: ‚Prosil jsem úpěnlivě krále, aby mě neposílal zase nazpět do Jehonatanova domu, že bych tam umřel.‘“

{v}27{/v}Když skutečně přišli všichni úředníci k_Jeremiášovi a ptali se ho, řekl jim to, co mu král přikázal. Dali mu tedy pokoj, neboť nikdo jiný onen rozhovor nevyslechl. {v}28{/v}Jeremiáš pak zůstal ve vězeňském dvoře až do dne, kdy byl Jeruzalém dobyt.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}2 Kor 6,4-5{/r}; srov. {r:Žid}11,37.38{/r}

Ve všem se prokazujeme jako Boží služebníci všestrannou vytrvalostí, v_souženích, {*} v_nesnázích, v_úzkostech, v_ranách, v_žalářích.

Ti, kterých svět nebyl hoden, zakoušeli útisk a násilí: {*} v_nesnázích, v_úzkostech, v_ranách, v_žalářích.

Z_kázání svatého Lva Velikého, papeže

(Sermo 95,6-8: PL 54,464-465)

{p}

Křesťanská moudrost

Dále Pán říká: Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.{fnr}1{/fnr} Není to hlad po ničem tělesném ani žízeň po ničem pozemském; ale tato lačnost touží po nasycení darem spravedlnosti a po uvedení do všech skrytých tajemství, přeje si být naplněna samým Pánem.

Šťastný duch, který si žádá za pokrm spravedlnost a prahne po takovém nápoji! Nedychtil by ovšem po něm, kdyby již něco z_jeho lahodnosti neokusil. Když ale slyší, jak mu prorok říká: Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý,{fnr}2{/fnr} dostává se mu už něčeho z_této nadpozemské sladkosti a rozhořívá se láskou nejčistší rozkoše; přestal si cenit všech časných věcí a celý vzplanul touhou sytit se a opájet spravedlností. Pochopil zároveň, jak správné je ono první přikázání, které praví: Miluj Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou.{fnr}3{/fnr} Vždyť milovat Boha není nic jiného než milovat spravedlnost.

A stejně jako se k_této lásce k_Bohu přidružuje zároveň láska k_bližnímu, tak se i_zde s_touhou po spravedlnosti snoubí ctnost milosrdenství. Říká se tu proto: Blahoslavení milosrdní, neboť nad nimi se Bůh také smiluje.{fnr}4{/fnr}

Uvědom si, křesťane, důstojnost své moudrosti a snaž se poznat, jakými cestami a k_jakému cíli jsi povolán. Milosrdenství tě chce mít milosrdným a spravedlnost spravedlivým, aby se tak Stvořitel zjevoval ve svém stvoření a aby v_zrcadle lidského srdce zazářil Boží obraz, vykreslený v_náčrtu následování. Víra těch, kdo o_to usilují, se nezklame: dostaneš, co si přeješ, a bez konce budeš mít, co miluješ.

Skrze milosrdenství je ti všechno čisté;{fnr}5{/fnr} a tak se již dostáváš k_blahoslavenství, které Pán zaslibuje vzápětí: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.{fnr}6{/fnr} Je to veliké štěstí, moji milí, čeká-li na někoho takový cíl. A co to znamená mít čisté srdce, ne-li usilovat o_ctnosti, o_kterých byla dříve řeč? Čí mysl však může pochopit a čí jazyk vyložit, jaká je to blaženost vidět Boha? A přece to nastane, až bude proměněn způsob našeho bytí, až uvidíme ne již v_zrcadle či v_náznacích, ale tváří v_tvář{fnr}7{/fnr} samo božství, tak jak je,{fnr}8{/fnr} což nikdo z_lidí dříve vidět nemohl. Co oko nevidělo, ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil,{fnr}9{/fnr} to dostane skrze nevýslovnou radost věčného patření.

{fn:1}{r}Mt 5,6{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 34 (33),9{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Dt 6,5{/r} (srov. {r}Mt 22,37{/r}; {r}Mk 12,30{/r}; {r}Lk 10,27{/r}).{/fn} {fn:4}Srov. {r}Mt 5,7{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Lk 11,41{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Mt 5,8{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}1 Kor 13,12{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}1 Jan 3,2{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}1 Kor 2,9{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 31 (30),20{/r}; {r}1 Kor 2,9{/r}

Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine, uchovals ji těm, kdo se tě bojí, {*} popřáváš těm, kdo se k_tobě utíkají.

Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk ani nikdy nepomyslil, {*} popřáváš těm, kdo se k_tobě utíkají.

PONDĚLÍ

Z_Knihy proroka Jeremiáše

{r:Jer}42,1-16{/r}; {r:Jer}43,4-7{/r}

{p}

Osudy Jeremiáše a lidu po pádu Jeruzaléma

{v}42,1{/v}Všichni vůdcové ozbrojených tlup, Jochanan, syn Kareachův, Azarjáh, syn Hošajáhův, i_ostatní lid od nejmenšího až po největšího přistoupili k_proroku Jeremiášovi {v}2{/v}a řekli mu: „Vyslyš naši prosbu a modli se za nás k_Hospodinu, svému Bohu, za celý tento zbytek, neboť zůstalo nás málo z_mnoha, jak vidíš na vlastní oči. {v}3{/v}Ať nám Hospodin, tvůj Bůh, oznámí cestu, po které máme jít a co máme dělat.“

{v}4{/v}Prorok Jeremiáš jim řekl: „Vyslyším vás. Budu se modlit k_Hospodinu, vašemu Bohu, jak si přejete. Všechno, co mi odpoví, vám oznámím, nic vám nezamlčím.“ {v}5{/v}Oni řekli Jeremiášovi: „Ať je nám Hospodin pravdivým a věrným svědkem, že uděláme všechno, s_čím tě k_nám Hospodin pošle. {v}6{/v}Ať je to příjemné nebo ne, poslechneme hlas Hospodina, našeho Boha, k_němuž tě posíláme, aby nám bylo dobře, když budeme poslouchat hlas Hospodina, našeho Boha.“

{v}7{/v}Když uplynulo deset dní, Hospodin oslovil Jeremiáše. {v}8{/v}Ten povolal Jochanana, syna Kareachova, a všecky vůdce tlup, kteří byli s_ním, i_všechen lid od nejmenšího až po největšího {v}9{/v}a řekl jim: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele, k_němuž jste mě poslali, abych mu přednesl vaši prosbu: {v}10{/v}Jestliže zůstanete klidně v_této zemi, vystavím vás a už nezbořím, zasadím a už nevyplením; je mi líto neštěstí, které jsem vám způsobil. {v}11{/v}Nebojte se babylónského krále, před nímž máte strach; nebojte se ho – praví Hospodin – neboť já jsem s_vámi, pomohu vám a z_jeho ruky vás vysvobodím. {v}12{/v}Dám vám u_něho milost, že se nad vámi smiluje a nechá vás bydlet ve vaší zemi.

{v}13{/v}Jestliže však řeknete: ‚Nebudeme bydlet v_této zemi‘, neposlechnete hlas Hospodina, svého Boha, {v}14{/v}ale naopak se rozhodnete: ‚Nikoli, půjdeme do egyptské země, abychom už neviděli válku, neslyšeli zvuk polnice, netrpěli hlad, tam se usadíme‘; {v}15{/v}pak tedy slyšte Hospodinovo slovo vy, kteří jste zbyli! Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Jestliže upřete svůj zrak na Egypt, abyste tam šli, a vkročíte do něho, abyste tam bydleli: {v}16{/v}meč, kterého se bojíte, stihne vás tam v_egyptské zemi a hlad, který vám působí starosti, přijde na vás v_Egyptě a tam zemřete.

{v}43,4{/v}Jochanan, syn Kareachův, všichni vůdcové ozbrojených tlup a všechen lid neposlechli Hospodinův hlas, aby zůstali v_judské zemi; {v}5{/v}ale Jochanan, syn Kareachův, a všichni vůdcové tlup vzali zbytky Judovců, kteří se ze všech národů, mezi něž se rozprchli, vrátili, aby bydleli v_Judsku, {v}6{/v}muže, ženy, děti, královské dcery, všechny lidi, které zanechal Nabuzaradan, velitel tělesné stráže, s_Gedaljáhem, synem Achikama, syna Šafanova, vzali i_proroka Jeremiáše a Barucha, syna Nerijáhova, {v}7{/v}a vešli do egyptské země – neposlechli totiž Hospodinův hlas – a přišli až do Tafnesu.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jer 42,2{/r}; {r}Pláč 5,3{/r}

Modli se za nás k_Hospodinu, svému Bohu, za celý tento zbytek, {*} zůstalo nás málo z_mnoha.

Stali jsme se sirotky bez otce, naše matky jsou jako vdovy. {*} Zůstalo nás málo z_mnoha.

Z_kázání svatého Lva Velikého, papeže

(Sermo 95,8-9: PL 54,465-466)

{p}

Hojný pokoj těm, kdo milují tvůj zákon

Blažené hledění na Boha je právem zaslíbeno čistému srdci. Neboť zkalený zrak nebude moci vidět zář pravého světla. A co bude pro čistou mysl rozkoší, bude trestem pro mysl poskvrněnou. Nechť se tedy rozptýlí mlhy všech pozemských marností a nechť se vnitřní zrak protře a zbaví každého nánosu nepravosti, aby se jasný pohled mohl pást tak velkolepým patřením na Boha.

Máme-li toho dosáhnout, patří k_tomu podle našeho názoru i_to, co následuje: Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.{fnr}1{/fnr} Toto blahoslavenství nechválí, moji milí, shodu s_kýmkoliv či jakoukoli svornost, nýbrž jen takovou, o_níž apoštol říká: Mějte pokoj s_Bohem,{fnr}2{/fnr} nebo o_níž říká prorok: Hojný pokoj těm, kdo milují tvůj zákon, nic zlého je nemůže potkat.{fnr}3{/fnr}

Takový pokoj však bezpečně nezaručují ani nejužší pouta přátelství ani nejbližší spřízněnost povah, pokud neodpovídají Boží vůli. Shoda na základě nešlechetných žádostí, zločinné úmluvy nebo spiknutí k_něčemu zlému nemají s_tímto pokojem nic společného. Láska ke světu nejde dohromady s_láskou k_Bohu, a do společenství Božích synů nedojde, kdo se neodloučí od pokolení propadlého tělu. Avšak ti, kteří jsou stále s_Bohem a horlivě myslí na to, aby zachovávali jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje,{fnr}4{/fnr} nikdy se neprotiví věčnému zákonu, ale věrně se modlí: Buď vůle tvá jako v_nebi, tak i_na zemi.{fnr}5{/fnr}

To oni vytvářejí pokoj, mezi takovými je opravdová jednomyslnost a svatá svornost a jim také navěky náleží jméno synové Boží a spoludědici Kristovi.{fnr}6{/fnr} Neboť lásce k_Bohu a lásce k_bližnímu přísluší, že necítí žádné protivenství a nebojí se žádných úkladů. Naopak, po ukončení zápasu se všemi pokušeními spočine v_nejhlubším pokoji, skrze našeho Pána Ježíše Krista, který s_Otcem a Duchem Svatým žije a kraluje na věky věků. Amen.

{fn:1}{r}Mt 5,9{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Řím 5,1{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 119 (118),165{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Ef 4,3{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mt 6,10{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Řím 8,17{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Iz 38,3{/r}; {r}1 Jan 5,3{/r}

Ať je naše srdce celé ve službách našeho Boha. {*} Jeho přikázání nejsou těžká.

Láska k_Bohu záleží právě v_tom, že zachováváme jeho přikázání. {*} Jeho přikázání nejsou těžká.

ÚTERÝ

Začátek knihy proroka Habakuka

{r:Hab}1,1 – 2,4{/r}

{p}

Modlitba v_době zpustošení

{v}1,1{/v}Hrozebný výrok,

který (přijal) ve vidění prorok Habakuk:

{v}2{/v}Jak dlouho již volám o_pomoc, Hospodine,

–_ty však neslyšíš;

křičím k_tobě: „Násilí!“

–_ty však nepomáháš.

{v}3{/v}Proč mi dáváš hledět na bezpráví?

Můžeš se dívat na soužení?

Zpustošení a násilí je přede mnou,

povstávají hádky, rozmáhá se svár.

{v}4{/v}Proto nemá platnost zákon

a právo se nikdy neprosadí.

Poněvadž bezbožný přemáhá spravedlivého,

proto vládne zvrácené právo.

{v}5{/v}„Hleďte na pohany a dívejte se,

divte se a užasněte:

za vašich dob činím skutek,

nikdo tomu neuvěří, až se o_něm bude vypravovat.

{v}6{/v}Hle, já vzbudím Chaldejce,

krutý a útočný národ,

který probíhá širou zemí,

aby zabral sídla, která mu nepatří.

{v}7{/v}Je hrozný a strašný,

vyhlásí právo a svou svrchovanost.

{v}8{/v}Jeho koně jsou rychlejší než levharti,

divočejší než vlci na stepi;

rychle přijíždějí jezdci,

jeho jezdci přijedou z_veliké dálky,

přilétnou jak orel,

který se vrhá na žrádlo.

{v}9{/v}Všichni se ženou za násilím,

tváře všech jsou jako žhoucí vítr,

zajatce hromadí jak písek.

{v}10{/v}Králům se vysmívá,

knížata mu jsou pro kratochvíli,

žert si dělá z_každé pevnosti,

(kolem) nasype val a zmocní se jí.

{v}11{/v}Přižene se a přežene jak vichr,

ze své síly si udělá boha.“

{v}12{/v}Hospodine, což nejsi od pradávna,

můj Bůh, můj svatý,

který neumíráš?

Hospodine, poslal jsi (Chaldejce, aby konal) právo,

(ty), Skálo, určil jsi ho, aby trestal.

{v}13{/v}Máš čisté oči, že se nemůžeš dívat na zlo,

na soužení nemůžeš patřit;

proč se tedy díváš na nevěrné,

proč mlčíš k_tomu, když bezbožník ničí toho,

kdo je spravedlivější než on?

{v}14{/v}Jednáš s_lidmi jako s_rybami moře,

jako s_havětí, která nemá vládce.

{v}15{/v}(Nepřítel je) všechny tahá udicí,

chytá je svou sítí,

svým čeřenem je sbírá,

proto se raduje a jásá.

{v}16{/v}Proto přináší oběti své síti,

svému čeřenu pálí kadidlo,

neboť jimi se stal jeho úděl tučným,

vydatným jeho pokrm.

{v}17{/v}Má proto stále vyprazdňovat svou síť,

zabíjet národy bez slitování?

{v}2,1{/v}Na svou stráž se postavím,

vystoupím na stanoviště,

číhat budu, abych viděl, co (Pán) ve mně mluví,

co mi odpovídá na mou stížnost.

{v}2{/v}Hospodin mi odpověděl:

„Napiš vidění,

vyryj ho zřetelně na desky,

aby ho mohl každý snadno přečíst.

{v}3{/v}Na určený čas totiž ještě (čeká) vidění,

spěje však k_naplnění a nezklame.

I_když ještě prodlévá, počkej na ně,

neboť jistě se splní, nedá se zdržet.

{v}4{/v}Hle, zahynul ten, kdo nebyl upřímný v_duši,

spravedlivý však bude žít pro svou věrnost.“

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žid 10,37-38.39{/r}

Už jen chvilku, malou chvilku, a přijde ten, který má přijít, a neomešká se. {*} Spravedlivý bude žít z_víry.

Nepatříme k_těm, kteří se ze strachu vzdalují, a tak jdou k_záhubě, ale k_těm, kdo věří, a tím si zachrání život. {*} Spravedlivý bude žít z_víry.

Z_kázání svatého Bernarda, opata

(Sermo 5 de diversis, 1-4: Opera omnia, Edit. Cisterc. 6,1 [1970], 98-103)

{p}

Na svou stráž se postavím, abych viděl, co mi řekne Pán

V_evangeliu čteme, jak Pán v_kázání nabádal učedníky, aby jedli jeho tělo a skrze toto tajemství měli účast na jeho utrpení. Tehdy někteří řekli: To je tvrdá řeč!{fnr}1{/fnr} A od toho času už s_ním nechodili. Když se pak zeptal učedníků, zda i_oni chtějí odejít, řekli: Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života.{fnr}2{/fnr}

A musím vám říci, bratři, že je to tak až dodnes: Některým je jasné, že slova, která Ježíš mluví, jsou duch a život,{fnr}3{/fnr} a proto jdou za ním. Jiným připadají Ježíšova slova jako tvrdá a hledají si ubohou útěchu jinde. Moudrost totiž volá na náměstích,{fnr}4{/fnr} to jest na široké a prostranné cestě, která vede k_smrti,{fnr}5{/fnr} a volá ty, kteří po ní jdou, zpátky.

Hospodin konečně praví: Čtyřicet let jsem byl tomu pokolení nablízku; řekl jsem: je to lid, který bloudí v_srdci, nepoznali mé cesty.{fnr}6{/fnr} A v_jiném žalmu stojí: Jednou promluvil Bůh.{fnr}7{/fnr} Ano, jednou, protože stále. Je to jedna řeč bez přestání, ustavičná a trvalá.

Mluví hříšníkům do duše a usvědčuje je z_poblouzení srdce, protože chce v_tom srdci sám přebývat a tam promlouvat. Činí to, čemu učil ústy proroků: Mluvte k_srdci Jeruzaléma.{fnr}8{/fnr}

Vidíte, bratři, jak spasitelně nás napomíná prorok; abychom nezatvrzovali své srdce, když dnes uslyšíme jeho hlas.{fnr}9{/fnr} Ostatně téměř tatáž slova čteme i_v_evangeliu a u_proroka. Pán v_evangeliu říká: Mé ovce slyší můj hlas.{fnr}10{/fnr} A svatý David praví v_žalmu: Jsme jeho lid (to jest bezpochyby lid Páně) a stádce jeho pastvy.{fnr}11{/fnr} Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.{fnr}12{/fnr}

A slyš konečně proroka Habakuka, jak neskrývá Boží pokárání, ale pečlivě a starostlivě na ně myslí. Praví totiž: Na svou stráž se postavím, vystoupím na stanoviště, abych viděl, co mi bude řečeno, a co bych měl odpovědět svému karateli.{fnr}13{/fnr} Nuže zapřísahám vás, bratři, i_my buďme na stráži, protože je čas boje.

Řiďme svůj život podle srdce, kde přebývá Kristus, podle úsudku a rady rozumu. Ovšem zdravě, to znamená tak, abychom nespoléhali výlučně na ně, abychom se tak neopírali o_vratkou stráž.

{fn:1}{r}Jan 6,60{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž, {r:Jan 6,}60{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. tamtéž, {r:Jan 6,}63{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Př 1,20{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Mt 7,13{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žl 95 (94),10{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:7}Srov. {r}Žl 62 (61),12{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Iz 40,2{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Žl 95 (94),8{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Jan 10,27{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Žl 100 (99),3{/r}; srov. {r}Žl 95 (94),7{/r}.{/fn} {fn:12}Tamtéž, {r:Žl 95,}8{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:13}{r}Hab 2,1{/r} (Vulg.).{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 18 (17),23{/r}; {r:Žl}19 (18),9{/r}; {r}1 Jan 2,5{/r}

Míval jsem na zřeteli všechny příkazy svého Boha, jeho nařízením jsem se nevyhýbal. {*} Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci. Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.

Kdo jeho slovo zachovává, v_tom je Boží láska opravdu přivedena k_dokonalosti. {*} Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci. Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.

STŘEDA

Z_knihy proroka Habakuka

{r:Hab}2,5-20{/r}

{p}

Zlořečení proti utlačovatelům

{v}2,5{/v}Věru, bohatství klame pyšného muže,

nebude mít trvání.

Roztahuje své hrdlo jak podsvětí,

je jako smrt a nenasytí se;

zabírá pro sebe všechny lidi

a shromažďuje pro sebe všechny národy.

{v}6{/v}Nebudou tito všichni o_něm skládat pořekadla,

hanlivé písničky, hádanky a říkat:

„Běda tomu, kdo shromažďuje, co mu nepatří

–_na jak dlouho?_–

a zatěžuje se zástavami!“

{v}7{/v}Nepovstanou hned ti, kdo tě trápí,

a nevzbudí se ti, kdo tě souží,

a budeš jejich kořistí?

{v}8{/v}Protože jsi oloupil mnoho národů,

všechny ostatní národy oloupí tebe

pro krev lidí, pro znásilnění země,

měst a jejich obyvatel.

{v}9{/v}Běda tomu, kdo baží po nespravedlivém zisku

pro svůj dům,

aby si ve výšinách zbudoval hnízdo,

aby se vyprostil ze spárů zlého!

{v}10{/v}Pohanu jsi vymyslil pro svůj dům:

tím, že jsi vyhubil mnoho národů,

uškodil jsi sobě!

{v}11{/v}Kámen ze zdi bude křičet

a břevno z_krovu mu bude odpovídat.

{v}12{/v}Běda tomu, kdo krví buduje město,

kdo (své) sídlo staví nepravostí!

{v}13{/v}Není (stanoveno) od Hospodina zástupů,

aby lidé pracovali pro oheň

a národy se namáhaly pro nic?

{v}14{/v}Země bude naplněna poznáním Hospodinovy slávy,

jako vody pokrývají moře.

{v}15{/v}Běda tomu, kdo dává pít svému příteli,

(ale) přidává svůj jed a opíjí ho,

aby se mohl pást na jeho nahotě!

{v}16{/v}Budeš nasycen potupou místo slávou:

i_ty pij, a ukaž se nahý!

Obrátí se na tebe kalich z_Hospodinovy pravice,

pohana (se vychrstne) na tvoji slávu!

{v}17{/v}Zpustošený Libanon tě přikryje,

vyděšená zvěř tě poděsí

pro krev lidí, pro znásilnění země,

měst a jejich obyvatel.

{v}18{/v}Co prospěje modla,

že ji řezbář vyřezává,

bůžek ulitý (z_kovu) a lživá věštba?

A přece jeho tvůrce ve své dílo důvěřoval,

že tvořil němé modly!

{v}19{/v}Běda tomu, kdo dřevu říká: „Probuď se!“,

němému kameni: „Povstaň!“

Dá snad poučení?

Hle, je potažen zlatem a stříbrem,

a přece v_něm dech (života) není!

{v}20{/v}Hospodin (sídlí) ve svém svatém chrámě,

celá země ať před ním mlčí!

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Řím 2,12{/r}; {r:Řím}11,32{/r}; {r:Řím}3,23{/r}

Ti, kdo zhřešili, ale Zákona neznali, bez Zákona všichni propadnou záhubě. Všichni však, kdo Zákon měli a zhřešili, budou odsouzeni na základě Zákona. {*} Bůh dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství.

Vždyť všichni jsou hříšníky a nedostává se jim Boží slávy. {*} Bůh dopustil, že všichni upadli do neposlušnosti, aby všem prokázal milosrdenství.

Z_kázání svatého Bernarda, opata

(Sermo 5 de diversis, 4-5: Opera omnia, Edit. Cisterc. 6,1 [1970], 103-104)

{p}

Stupně rozjímání

Postavme se pevně na hradbu a opřeme se vší silou o_Krista, nejpevnější skálu, jak je psáno: Na skálu postavil mé nohy, dal mi bezpečně kráčet.{fnr}1{/fnr} Když jsme se tak pevně postavili, rozjímejme, abychom poznali, co nám řekne a co máme my odpovědět na jeho výtky.

První stupeň rozjímání je, moji milí, tento: abychom ustavičně měli na mysli, co chce Pán, co se mu líbí a co je mu milé. Poněvadž každý z_nás často chybuje{fnr}2{/fnr} a naše smělost se staví proti jeho správné vůli a nemůže se s_ní spojit ani shodnout, skloňme se pod mocnou ruku nejvyššího Boha a všemožně se snažme představit se jeho milosrdným očím jako ubožáci a říkejme: Uzdrav mě, Hospodine, a budu zdráv, zachraň mě, a budu zachráněn.{fnr}3{/fnr} A také: Volám: Hospodine, smiluj se nade mnou, uzdrav mě, zhřešil jsem proti tobě.{fnr}4{/fnr}

Když se oko našeho srdce očistí takovýmito úvahami, přestaneme se s_hořkostí zabývat svým vlastním duchem, ale s_velkým potěšením spíše duchem božským. A přestaneme uvažovat, jaká je Boží vůle v_nás, nýbrž jaká je sama v_sobě.

Život je totiž v_jeho vůli.{fnr}5{/fnr} Proto nepochybujeme, že je pro nás užitečnější, a proto prospěšnější všechno, co se shoduje s_jeho vůlí. Nuže, jak opravdově chceme zachovat život své duše, tak se ze všech svých sil starejme, abychom se od jeho vůle neodchýlili.

Když pak poněkud pokročíme v_duchovním cvičení za vedení Ducha, který zpytuje i_hlubiny Boží, uvažujme, jak laskavý je Pán, jak je dobrý sám v_sobě. A s_prorokem se modleme, abychom poznali vůli Páně, a nevstupujme již do svého srdce, ale do jeho chrámu. A přesto říkejme: Rmoutím se uvnitř v_duši, proto vzpomínám na tebe.{fnr}6{/fnr}

Kolem těchto dvou věcí se točí celý duchovní život: abychom se při svém rozjímání spasitelně znepokojovali a rmoutili a abychom si při rozjímání o_Bohu oddechli a v_radosti Ducha Svatého měli útěchu. A tak abychom dosáhli bázně Boží a pokory, a skrze ni dospěli k_naději a lásce.

{fn:1}{r}Žl 40 (39),3{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:2}{r}Jak 3,2{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jer 7,14{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žl 41 (40),5{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Žl 30 (29),6{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:6}{r}Žl 42 (41),7{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 111 (110),10{/r}; {r}Mdr 6,18{/r}; {r}Sir 19,18{/r}

Počátek moudrosti je bát se Hospodina: moudře jednají všichni, kdo tak činí; {*} jeho chvála zůstává navždy.

Láska k_ní je zachovávat její přikázání, neboť všechna moudrost je v_bázni před Pánem. {*} Jeho chvála zůstává navždy.

ČTVRTEK

Začátek knihy Žalozpěvů

{r:Pláč}1,1-12.18-20{/r}

{p}

Zpustošení Jeruzaléma

{v}1,1{/v}Ach, jak opuštěné sedí

město kdysi plné lidí!

Stalo se podobným vdově,

(město) kdysi slavné mezi národy;

vládkyně nad zeměmi

se octla v_porobě.

{v}2{/v}Bolestně pláče v_noci,

slzy jí kanou po líci.

Nikdo ji netěší ze všech jejích milenců;

všichni přátelé ji zradili,

stali se z_nich nepřátelé.

{v}3{/v}Juda šel do vyhnanství pro svou nepravost,

pro množství svého modlářství.

Sídlí mezi pohany,

nenalézá klid;

dostihli ho všichni, kdo se za ním hnali,

když byl v_tísni.

{v}4{/v}Cesty k_Siónu truchlí,

neboť nikdo nejde na slavnost;

všechny jeho brány jsou opuštěny,

vzdychá jeho kněžstvo,

jeho panny sténají,

sám je plný hořkostí.

{v}5{/v}Zvítězili jeho odpůrci,

jeho nepřátelé mají úspěch,

neboť pro množství jeho nepravostí

na něj Hospodin seslal bolest;

jeho děti jdou do zajetí,

hnány svým protivníkem.

{v}6{/v}Siónská dcera je zbavena

celé své krásy;

její knížata jsou jako berani,

kteří nenašli pastvu;

zhroutili se vyčerpáním

před tím, který je žene.

{v}7{/v}Jeruzalém vzpomíná

na dny své bídy a svého bloudění,

(na všechny své poklady,

které míval od pradávna),

když jeho lid upadal do moci nepřítele

a nikdo mu nepomohl.

Viděli to nepřátelé

a smáli se jeho zkáze.

{v}8{/v}Velmi zhřešila jeruzalémská dcera,

zhnusila se všem,

všichni její ctitelé jí pohrdli,

protože viděli její nahotu;

ona hlasitě vzdychá

a odvrací se.

{v}9{/v}Na lemu jejích šatů lpí nečistota,

už se nestará o_budoucnost,

klesla tak, že to vzbuzuje podiv,

nemá těšitele.

„Shlédni, Hospodine, na mou bídu,

nepřítel jásá!“

{v}10{/v}Protivník vztáhl svou ruku

na všechny její poklady;

vidí, jak do její svatyně

vcházejí pohané,

kterým jsi zakázal

vstoupit do tvého shromáždění.

{v}11{/v}Všechen její lid sténá,

hledá chléb;

dává své skvosty za pokrm,

aby zachránil život.

„Shlédni, Hospodine, a uvaž,

jak jsem potupená!

{v}12{/v}Vy všichni, kteří jdete okolo cestou,

pohleďte a vizte,

zdali je bolest jako bolest má,

která mně byla způsobena,

jíž mě zasáhl Hospodin

v_den svého rozjitřeného hněvu!

{v}18{/v}Spravedlivý je Hospodin,

neboť jsem vzdorovala jeho slovu.

Nuže, slyšte to, všechny národy,

a pohleďte na mou bolest.

Moje panny i_moji jinoši

odešli do zajetí.

{v}19{/v}Volala jsem na své milence,

ti však mě zradili,

moji kněží a moji starci

zahynuli v_městě,

když se sháněli po jídle,

aby zachránili život.

{v}20{/v}Pohleď, Hospodine, jak je mi úzko,

v_mých útrobách to vře,

srdce se mi v_nitru svíjí,

že jsem se zpupně vzepřela,

venku vraždí meč,

uvnitř (řádí) smrt.“

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Pláč 1,16.18.12{/r}

Daleko je ode mě těšitel, který mě sílil. {*} Slyšte to všechny národy, a pohleďte na mou bolest.

Pohleďte a vizte, zdali je bolest jako bolest má. {*} Slyšte to všechny národy, a pohleďte na mou bolest.

Z_výkladu svatého Bruna, kněze, na žalmy

(Ps 84: edit. Cartusiae de Pratis, 1891, 376-377)

{p}

Zapomenu-li na tebe, Jeruzaléme

Jak milý je tvůj příbytek! Má duše touží vstoupit do Hospodinových nádvoří,{fnr}1{/fnr} to jest do vznešenosti nebeského Jeruzaléma, který je městem Božím.

A žalmista také říká, proč touží přijít do Hospodinových nádvoří: Ano, Pane, ty jenž jsi Bůh nebeských zástupů, můj králi a Bože můj, je to proto, že je blaze těm, kdo přebývají v_tvém domě,{fnr}2{/fnr} v_nebeském Jeruzalémě. Jako by říkal: Kdo by netoužil přijít do tvých nádvoří, když jsi Bůh, to jest Stvořitel i_Pán zástupů a Král, a když všichni, kdo bydlí ve tvém domě, jsou blažení? Nádvoří jsou zde žalmistovi totéž co dům, a když říká „blaze“, naznačuje, že jde o_takovou blaženost, jakou si vůbec lze představit. A protože tě mohou chválit oddanou láskou stále,{fnr}3{/fnr} to jest věčně, jsou zcela jistě blažení: nemohli by chválit věčně, kdyby nebyli věčně blažení.

K_této blaženosti nemůže nikdo dospět sám ze sebe, i_kdyby měl naději, víru i_lásku. Ale blaze člověku tomu, čili jen ten člověk té blaženosti dojde, jenž u_tebe nalézá pomoc{fnr}4{/fnr} k_takovému výstupu do blaženosti, na jaký se ve svém srdci připravil. To znamená, že jen o_tom můžeme říci, že dojde blaženosti, kdo se na ni připravil ve svém srdci mnohými ctnostmi a dobrými skutky a komu tvá milost k_tomu dala sílu. Že se k_ní totiž nikdo sám ze sebe nedostane, víme od Pána: Nikdo nevstoupil do nebe, rozuměj sám ze sebe, leč Syn člověka, který je na nebesích.{fnr}5{/fnr}

Říkám, že se chystá vystoupit v_tomto slzavém údolí,{fnr}6{/fnr} to jest v_tomto životě, který je ve srovnání s_oním životem nízký a plný slz a utrpení, kdežto o_onom životě bys mohl říci, že je to hora a že je plný radosti.

Když však žalmista řekl blaze člověku, jenž u_tebe nalézá pomoc,{fnr}7{/fnr} mohl by se někdo zeptat: A pomůže mu k_tomu Bůh? Na to je odpověď, že Bůh blaženým opravdu pomáhá. Náš zákonodárce, totiž Kristus, který nám dal zákon, přece žehná a stále bude žehnat mnohonásobnými dary své milosti, jimiž všechny své naplní požehnáním, to jest povznese k_blaženosti. A tímto požehnáním půjdou se silou stále větší{fnr}7a{/fnr} vzhůru; a v_budoucnosti uvidí na nebeském Siónu Krista jako Boha bohů – neboť Kristus jakožto Bůh dá všem svým účast na svém božství. Dalo by se to říci i_tak, že v_těch, kdo tvoří Sión, bude duchovně vidět Boha bohů, totiž Trojici jako jednoho Boha. To znamená: svým rozumem v_sobě uvidí Boha, kterého zde vidět nemohou, a bude Bůh všechno ve všem.{fnr}8{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Žl 84 (83),2-3{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž, {r:Žl 84 (83),}5{/r}.{/fn} {fn:3}Tamtéž.{/fn} {fn:4}Tamtéž, {r:Žl 84 (83),}6{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 3,13{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Žl 84 (83),6-7{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:7}Tamtéž, {r:Žl 84 (83),}6{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:7a}Srov. {r}Žl 84 (83),8{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}1 Kor 15,28{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Jan 3,2-3{/r}

Už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. {*} Víme, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.

Každý, kdo skládá tuto naději v_něho, uchovává se čistý, jako on je čistý. {*} Víme, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.

PÁTEK

Z_knihy Žalozpěvů

{r:Pláč}3,1-33{/r}

{p}

Nářek a naděje

{v}3,1{/v}Člověče, pohlédni na můj smutek, na mé soužení

(způsobené) metlou jeho hněvu.

{v}2{/v}Zahnal mě a zavedl

do tmy, v_níž není světlo.

{v}3{/v}Každý den stále jen

obrací svou ruku proti mně.

{v}4{/v}Způsobil, že zvadla moje kůže i_maso,

rozdrtil mi kosti.

{v}5{/v}Zhotovil pro mě jařmo,

mou hlavu ovinul námahou.

{v}6{/v}Dává mi přebývat v_temnotách

jako dávno mrtvým.

{v}7{/v}Ze všech stran proti mně postavil zeď,

že nelze uniknout,

ukoval má pouta.

{v}8{/v}Ano, i_když volám a prosím,

nevšímá si mé modlitby.

{v}9{/v}Mé cesty zazdil kvádry,

zmátl mé stezky.

{v}10{/v}Číhá na mě jako medvěd,

jako lev na skrytých místech.

{v}11{/v}Sehnal mě z_cesty a rozsápal mě;

přivedl mě v_opuštění.

{v}12{/v}Natáhl svůj luk a zamířil ho na mě

jako na terč pro své šípy.

{v}13{/v}Vystřílel do mých ledví

střely svého toulce.

{v}14{/v}Jsem na posměch všem národům,

stále se mi vysmívají.

{v}15{/v}Hořkostmi mě nasytil,

napojil mě pelyňkem.

{v}16{/v}Nechal mě lámat si zuby na křemeni,

zašlapal mě do prachu.

{v}17{/v}Vzdálena je od štěstí má duše,

zapomněl jsem, co je blaho.

{v}18{/v}Tu jsem si řekl: „Veta je po mé síle,

po mé naději v_Hospodina!“

{v}19{/v}Rozpomeň se na mou bídu a nejistotu,

na ten pelyněk hořký.

{v}20{/v}Ustavičně to mám na paměti,

má duše ve mně chřadne.

{v}21{/v}Toto však mám na mysli,

a proto budu doufat:

{v}22{/v}Boží milost není jistě vyčerpána,

jistě není u_konce jeho slitování.

{v}23{/v}Každého jitra je nové,

veliká je tvá věrnost.

{v}24{/v}Volám: „Mým údělem je Hospodin,

v_něho budu doufat.“

{v}25{/v}Dobrotivý je Hospodin k_těm, kdo v_něho doufají,

k_duši, která ho hledá.

{v}26{/v}Dobře je mlčky čekat

na Boží pomoc.

{v}27{/v}Dobré je muži, když nese

jařmo od svého mládí.

{v}28{/v}Ať jen naříká a sténá,

když ho na něho Bůh vložil.

{v}29{/v}Ať skloní svá ústa do prachu,

snad zbývá naděje.

{v}30{/v}Ať nastaví líce tomu, kdo ho bije,

ať se nechá nasytit potupou.

{v}31{/v}Neboť nezavrhuje Pán

své vlastní potomstvo.

{v}32{/v}Jestliže potrestá, opět se smiluje

podle množství svého slitování.

{v}33{/v}Vždyť nesužuje pro svou rozkoš,

netrestá smrtelníky s_rozkoší.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Pláč 3,54.55.56.57.58{/r}

Řekl jsem: Veta je po mně! Vzýval jsem tvé jméno, Hospodine. {*} Slyšel jsi můj hlas a řekl jsi: Neboj se!

Ty ses ujal mého práva, Hospodine, zachránil jsi mi život. {*} Slyšel jsi můj hlas a řekl jsi: Neboj se!

Z_kázání blahoslaveného Izáka z_Hvězdy, opata

(Sermo 11: PL 194, 1728-1729)

{p}

Kristus nechce nic odpustit bez církve

Dvě věci příslušejí jedinému Bohu: pocta vyznání a moc odpuštění. Jemu se musíme vyznávat, od něho musíme očekávat odpuštění. Jedině Bohu totiž náleží odpouštět hříchy,{fnr}1{/fnr} a proto je třeba se mu vyznávat. Ale když se Všemohoucí zasnoubil s_bezmocnou a Vznešený s_nízkou, učinil tím služku královnou. Tu, která byla v_pozadí, u_jeho nohou, postavil po svém boku. Vždyť z_jeho boku vyšla, a proto se s_ní zasnoubil. A jako všechno, co je Otcovo, patří Synu, a co je Synovo, patří Otci, protože jsou podle přirozenosti jedno, tak dal Snoubence všechno, co bylo jeho, a všechno, co patřilo Snoubence, se stalo zároveň vlastnictvím Snoubencovým. Tak ji také učinil jedno se sebou i_s_Otcem. Syn se přimlouvá za Snoubenku a říká Otci: Jako ty, Otče, ve mně a já v_tobě, tak i_oni ať jsou jedno v_nás.{fnr}2{/fnr}

Tak tedy je Snoubenec jedno s_Otcem a jedno se Snoubenkou; to, co shledal na Snoubence špatné, odstranil a přibil to na kříž: vynesl její hříchy na kříž a sňal je skrze kříž. Co jí bylo přirozené a vlastní, to přijal a oblékl na sebe; a co je jemu vlastní a božské, to jí dal sdílet. Odstranil totiž, co bylo ďábelské, vzal na sebe, co bylo lidské, a daroval božské, aby všechno Snoubenčino patřilo Snoubenci. Proto říká ten, který nezhřešil a nikdo od něho neslyšel nic neupřímného:{fnr}3{/fnr} Smiluj se nade mnou, Hospodine, vždyť jsem chorý.{fnr}4{/fnr} Kdo má jeho slabost, aby měl i_jeho nářek, aby všechno, co má Snoubenec, patřilo i_Snoubence. Také čest vyznání a moc odpouštět. Proto je třeba říci: Jdi, ukaž se knězi!{fnr}5{/fnr}

Církev tedy nemůže nic odpustit bez Krista; a Kristus nechce nic odpustit bez církve. Církev může odpustit jen kajícníkovi, to jest tomu, koho se dotkl Kristus; a Kristus nechce nic odpustit tomu, kdo pohrdá církví. Co tedy Bůh spojil, člověk nerozlučuj!{fnr}6{/fnr} Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve.{fnr}7{/fnr}

Neodděluj tedy hlavu od těla, to by nikde nebyl celý Kristus. Kristus totiž není nikdy celý bez církve, jako církev není nikde celá bez Krista. Celý a úplný Kristus je hlava a tělo. Proto říká: Nikdo nevystoupil do nebe kromě toho, který sestoupil z_nebe, totiž Syn člověka.{fnr}8{/fnr} A ten je jediným člověkem, který odpouští hříchy.

{fn:1}Srov. {r}Mk 2,7{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 17,21{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Petr 2,22{/r}; {r}Iz 53,9{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žl 6,3{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mt 8,4{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Mt 19,6{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Ef 3,32{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Jan 3,13{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 17,20.21.22.18{/r}

Prosím, aby všichni byli jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v_tobě; {*} aby byli jedno, jako my jsme jedno.

Slávu, kterou jsi dal mně, dal jsem já jim, {*} aby byli jedno, jako my jsme jedno.

SOBOTA

Z_knihy Žalozpěvů

{r:Pláč}5,1-22{/r}

{p}

Prosebné volání

{v}5,1{/v}Rozpomeň se, Hospodine, na to, co se nám stalo,

pohlédni a viz naše pohanění!

{v}2{/v}Naše dědictví se dostalo cizincům,

vetřelcům naše domy.

{v}3{/v}Stali jsme se sirotky bez otce,

naše matky jsou jako vdovy.

{v}4{/v}Svou vodu pijem za peníze,

své dříví získáváme za plat.

{v}5{/v}Jařmem na šíji byli jsme oslabeni,

jsme unaveni a nemáme klid.

{v}6{/v}Do Egypta jsme vztáhli ruce,

do Asýrie, abychom se nasytili chlebem.

{v}7{/v}Naši otcové hřešili – a nejsou,

my však nesem jejich nepravosti.

{v}8{/v}Panují nad námi otroci,

z_jejich ruky nás nikdo nemůže vytrhnout.

{v}9{/v}Přinášíme si v_nebezpečí chléb,

že meč stihatele vezme nám život.

{v}10{/v}Naše kůže jsou černé jako pec

od palčivého hladu.

{v}11{/v}Na Siónu zneuctili ženy,

panny v_judských městech.

{v}12{/v}Jejich rukou byla pověšena knížata,

před starci nemají úctu.

{v}13{/v}Jinoši musí nosit žernov,

chlapci klesají pod dřívím.

{v}14{/v}Starci vymizeli z_bran,

jinoši zanechali hudby na strunné nástroje.

{v}15{/v}Zmizela radost našeho srdce,

v_nářek se změnil náš rej.

{v}16{/v}Spadla koruna z_naší hlavy;

běda nám, že jsme zhřešili!

{v}17{/v}Proto zchřadlo naše srdce,

proto se zkalil náš zrak:

{v}18{/v}na hoře Siónu jsou lupiči,

rejdí po ní lišky.

{v}19{/v}Ty však, Hospodine, zůstáváš na věky,

tvůj trůn je po všechna pokolení.

{v}20{/v}Proč bys na nás zapomínal na věky,

proč bys nás opouštěl na dlouhé doby?

{v}21{/v}Vrať nás, Hospodine, k_sobě, a my se vrátíme,

obnov nám bývalé časy,

{v}22{/v}jestliže jsi nás naprosto nezavrhl,

nerozhněval se na nás navždy!

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Pláč 5,19.20-21{/r}

Ty, Hospodine, zůstáváš navěky. {*} Nezapomínej na nás a neopouštěj nás!

Obrať naše srdce k_sobě, a my se k_tobě navrátíme. {*} Nezapomínej na nás a neopouštěj nás!

Z_promluv svatého Atanáše, biskupa

(Oratio de incarnatione Verbi, 10: PG 25, 111-114)

{p}

Obnov naše dny jako na počátku

Bůh – Slovo, to jest Slovo předobrého Otce, ten, skrze něhož povstal lidský rod, neopustil lidské pokolení propadající zmaru. Naopak, překonal smrt, do níž se lidé řítili, a to tím, že jí vydal své vlastní tělo a netečného člověka pohnul svým učením k_lepšímu: všechny lidské věci uvedl svou silou a mocí do pořádku.

A potvrdit to může autoritou teologů, Spasitelových učedníků, každý, kdo by četl jejich spisy. Tam říkají: Kristova láska nás nutí k_tomuto úsudku: Jeden zemřel za všechny, umřeli tedy všichni; a umřel za všechny, abychom už nežili sobě, ale pro toho, který za nás umřel a vstal z_mrtvých, pro našeho Pána Ježíše Krista.{fnr}1{/fnr} A opět: Vidíme však, že Ježíš, který byl trochu ponížen pod anděly, protože vytrpěl smrt, je korunován slávou a ctí, aby z_milosti Boží za všechny (lidi) podstoupil smrt.{fnr}2{/fnr} Dále apoštol ukazuje také na příčinu, proč nebylo třeba ničeho jiného, než právě toho, aby se Bůh Slovo stal člověkem: Bylo jistě vhodné, aby ten, pro něhož a skrze něhož je všechno, přivedl do slávy mnoho synů tím, že utrpením zdokonalí původce jejich spásy.{fnr}3{/fnr} Tím míní, že vyvést lidi ze záhuby, jíž propadli, nemohlo příslušet nikomu jinému než právě Bohu Slovu, témuž, který je na počátku stvořil.

A následujícím způsobem také prohlašují, že Slovo vlastně přijalo lidské tělo, aby se mohlo stát obětí za podobná těla: Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i_(Ježíš) přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v_otroctví strachem před smrtí.{fnr}4{/fnr} Obětí vlastního těla také učinil konec zákonu, který platil proti nám, a obnovil pro nás počátek života, neboť nám dal naději na vzkříšení.

Smrt totiž získala moc nad lidmi vinou lidí. Proto se také Bůh Slovo musel stát člověkem, aby mohl smrt zrušit a vzkřísit život. Ten, který na svém těle nosil Krista, říká: Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení z_mrtvých. Jako totiž pro spojení s_Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s_Kristem všichni budou povoláni k_životu.{fnr}5{/fnr} A tak dále, jak to následuje. Nyní už totiž neumíráme jako odsouzenci, nýbrž jako ti, kteří mají být vzkříšeni z_mrtvých, očekáváme obecné vzkříšení všech. Bůh, který je jeho původcem i_dárcem, je zajisté uskuteční v_pravý čas.

{fn:1}Srov. {r}2 Kor 5,14-15{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žid 2,9{/r}.{/fn} {fn:3}Tamtéž, {r:Žid 2,}10{/r}.{/fn} {fn:4}Tamtéž, {r:Žid 2,}14-15{/r}.{/fn} {fn:5}{r}1 Kor 15,21-22{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Řím 3,23-24{/r}; {r}1 Kor 15,22{/r}

Všichni jsou hříšníky a nedostává se jim Boží slávy. {*} Působením Boží milosti docházejí ospravedlnění zdarma, protože je vykoupil Kristus Ježíš.

Jako pro spojení s_Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s_Kristem všichni budou povoláni k_životu. {*} Působením Boží milosti docházejí ospravedlnění zdarma, protože je vykoupil Kristus Ježíš.


Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky