MEZIDOBÍ

24. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Začátek knihy proroka Ezechiela

{r:Ez}1,3-14.22-28{/r}

Vidění Hospodinovy slávy ve vyhnanství

{v}1,3{/v}Hospodin oslovil kněze Ezechiela, syna Buziova, v_Chaldejsku u_řeky Kebar a zde na něm spočinula Hospodinova ruka.

{v}4{/v}Měl jsem vidění: Hle, od severu přicházel bouřlivý vichr, veliký mrak; v_něm kol dokola zář a plápolající oheň a z_něho zářilo cosi jako blyštící se kov; {v}5{/v}uprostřed toho bylo vidět čtvero jakýchsi živých bytostí. Jejich vzhled: měly lidskou podobu. {v}6{/v}Každá měla čtveré vzezření a čtyři křídla. {v}7{/v}Jejich nohy byly rovné – jejich kopyta byla jako kopyta telete – blyštila se jako čistá měď. {v}8{/v}Lidské ruce měly pod křídly ke čtyřem stranám; všechny čtyři (bytosti) měly vlastní vzezření i křídla. {v}9{/v}Křídla jedné se dotýkala křídel druhé. Když kráčely, neobracely se, ale každá kráčela čelem vpřed.

{v}10{/v}Jejich vzezření mělo tuto podobu: vzezření člověka. Všechny čtyři měly vzezření lva na své pravé straně, všechny čtyři měly vzezření býka na své levé straně a všechny čtyři měly vzezření orla.

{v}11{/v}Jejich křídla byla rozpjata do výše, dvě křídla každé z_nich se dotýkala křídel druhé a dvě přikrývala jejich těla. {v}12{/v}Každá z_nich chodila čelem vpřed; kráčely tam, kam je duch pudil, a když chodily, neobracely se.

{v}13{/v}Mezi těmi bytostmi bylo vidět jakoby žhoucí uhlí, které plálo mezi bytostmi jako pochodně. Oheň byl plný záře a z_ohně vycházely blesky. {v}14{/v}Bytosti se mihotaly sem i_tam jako blesk.

{v}22{/v}Nad hlavami bytostí bylo cosi podobného klenbě, vypadalo to jako křišťál, svrchu roztažený nad jejich hlavami. {v}23{/v}Pod klenbou byla křídla jedné rozpjata přímo ke druhé, dvěma křídly přikrývala každá své tělo.

{v}24{/v}Když se pohybovaly, slyšel jsem šelest křídel jako hukot vodních spoust, jako hřmění Všemohoucího, jako lomoz množství, jako lomoz tábořícího (vojska); když se zastavily, pohyb jejich křídel se zpomalil.

{v}25{/v}Když zazněl hlas nad klenbou, která byla nad jejich hlavou, zastavily se a pohyb jejich křídel se zpomalil. {v}26{/v}Nad klenbou, která byla nad jejich hlavou, bylo cosi jako safírový kámen; bylo to podobné trůnu a na tom, co bylo podobné trůnu, byla nahoře postava, která měla podobu člověka. {v}27{/v}Viděl jsem cosi jako blyštící se kov a jako oheň z_něho sálající kol dokola, od jeho beder nahoru. Od beder dolů jsem viděl cosi jako oheň zářící kolem dokola: {v}28{/v}bylo to podobné duze, která se objeví v_mracích v_den deště. Tak zářilo kol dokola zjevení Hospodinovy slávy. Když jsem ji viděl, padl jsem na svou tvář a slyšel jsem hlas, který mluvil.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Ez 1,26.28{/r}; {r}Zj 5,13{/r}

Na tom, co bylo podobné trůnu, byla nahoře postava, která měla podobu člověka. {*} Tomu, který sedí na trůně, i_Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i_moc na věčné věky!

Tak zářilo kol dokola zjevení Hospodinovy slávy. {*} Tomu, který sedí na trůně, i_Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i_moc na věčné věky!

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 46,1-2: CCL 41,529-530)

Jsme křesťané, a navíc představení

Veškerá naše naděje je v_Kristu a on je také celá naše pravá a spasitelná sláva. To, moji milovaní, jistě neslyšíte poprvé, vždyť patříte ke stádu toho, který střeží a pase Izrael.{fnr}1{/fnr} Protože jsou však pastýři, kteří si tak sice rádi nechávají říkat, ale povinnosti pastýřů nechtějí plnit, zamyslíme se nad tím, co je takovým řečeno ústy proroka. Vy tomu naslouchejte s_pozorností, my bychom to měli vyslechnout s_bázní.

Hospodin mě oslovil: Synu člověka, prorokuj proti pastýřům Izraele, prorokuj a řekni jim:{fnr}2{/fnr} Tato slova jsme slyšeli při čtení (z_knihy proroka Ezechiela) a nyní bych si, moji milovaní, chtěl s_vámi o_nich trochu pohovořit. Sám Pán nechť mi pomůže, abych říkal pravdu, to jest abych nemluvil sám ze sebe. Budu-li totiž mluvit sám ze sebe, budu pastýřem, který pase sám sebe, a ne ovce. Pochází-li však to, co říkám, od něho, pak vás pase on sám, ať už skrze kohokoli. Tak praví Pán, Hospodin: Běda pastýřům Izraele, kteří pásli sami sebe! Či neměli pastýři pást ovce?{fnr}3{/fnr} To znamená, že pastýři nemají pást sami sebe, nýbrž ovce. To je první, co se těmto pastýřům klade za vinu: že pasou sami sebe, ne ovce. Kdo jsou ti, kteří pasou sami sebe? Ti, o_kterých apoštol říká: Všichni myslí jen na svoje zájmy, ne na zájmy Ježíše Krista.{fnr}4{/fnr}

Do tohoto úřadu, na kterém spočívá těžká odpovědnost, nás Pán ustanovil na základě své vlastní pravomoci, ne pro naše zásluhy. A musíme jasně rozlišovat dvě věci: jednak že jsme křesťané, jednak že jsme představení. Křesťany jsme totiž pro sebe, představenými pro vás. V_tom, že jsme křesťané, bychom měli vidět vlastní prospěch, v_tom, že jsme představení, výlučně prospěch váš.

Je také mnoho lidí, kteří jsou křesťané, ale nejsou představení, a ti asi docházejí k_Bohu snáze, protože čím menší břemeno nesou, tím lehčeji se jim jde. My však krom toho, že jsme křesťané, a jako takoví budeme Bohu skládat účty ze svého života, jsme také představení, a jako takoví budeme Bohu skládat účty ze svého správcovství.{fnr}5{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Žl 80 (79),2{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Ez 34,1-2{/r}.{/fn} {fn:3}Tamtéž.{/fn} {fn:4}{r}Flp 2,21{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Lk 16,2{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 23 (22),1-2.3{/r}

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, {*} dává mi prodlévat na svěžích pastvinách.

Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. {*} Dává mi prodlévat na svěžích pastvinách.

Z_knihy proroka Ezechiela

{r:Ez}2,8 – 3,11.16-21{/r}

Ezechiel povolán za proroka

Hospodin ke mně promluvil: {v}2,8{/v}„Ty, synu člověka, slyš, co ti pravím, a nebuď vzpurný jako toto vzpurné plemeno; otevři ústa a jez, co ti dám.“ {v}9{/v}Viděl jsem ruku vztaženou ke mně, a v_ní svinutou knihu. {v}10{/v}Rozvinul ji přede mnou; byla popsána uvnitř i_zvenčí. Byly v_ní napsány žalozpěvy, vzdechy a bědy.

{v}3,1{/v}Tu mi řekl: „Synu člověka, cokoli se ti dostane, jez; sněz tuto knihu a jdi a mluv k_synům Izraele!“ {v}2{/v}Když jsem otevřel ústa, dal mi sníst tu knihu {v}3{/v}a řekl mi: „Synu člověka, nasyť své břicho a naplň své útroby touto knihou, kterou ti dávám!“ Snědl jsem ji a zesládla mi v_ústech jako med.

{v}4{/v}Pak mi řekl: „Synu člověka, jdi k_Izraelovu domu a mluv k_nim moje slova. {v}5{/v}Neboť nejsi poslán k_lidu nesrozumitelné řeči a neznámého jazyka, ale k_Izraelovu domu; {v}6{/v}ani k_mnohým národům nesrozumitelné řeči a neznámého jazyka, jejichž slovům bys nemohl rozumět: kdybych tě poslal k_nim, oni by tě poslouchali. {v}7{/v}Izraelův dům však tě nebude chtít poslouchat, poněvadž nechtějí poslouchat mne: celý Izraelův dům má totiž drzé čelo a tvrdé srdce. {v}8{/v}Hle, dělám tvou tvář tvrdou jako jejich tváře a tvé čelo tvrdé jako jejich čela; jako diamant, {v}9{/v}tvrdší než křemen dělám tvou tvář. Neboj se jich a nestrachuj se jich, neboť je to vzpurné plemeno.“

{v}10{/v}Nato mi řekl: „Synu člověka! Všechna má slova, která k_tobě mluvím, si vlož do srdce, pozorně je slyš {v}11{/v}a jdi, odeber se k_vyhnancům, k_synům svého lidu, mluv k_nim a řekni jim: Tak praví Pán, Hospodin, ať už poslechnou, nebo ne.“

{v}16{/v}Když pak minulo sedm dní, oslovil mě Hospodin: {v}17{/v}„Synu člověka! Ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš z_mých úst slovo, napomeneš je mým jménem. {v}18{/v}Když řeknu bezbožnému: Zemřeš! a ty ho nebudeš varovat, když mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého bezbožného chování a byl živ – umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z_tvé ruky. {v}19{/v}Když však budeš bezbožného varovat, ale on se neodvrátí od své bezbožnosti, od svého zvráceného chování, on jistě zemře pro svou nepravost, ty však sám sebe zachráníš.

{v}20{/v}Když se spravedlivý odvrátí od své spravedlnosti a bude páchat nepravost, položím mu do cesty obtíže: on zemře, protožes ho nevaroval, pro svůj hřích umře a nevzpomene se na jeho spravedlivé skutky, které učinil: ale jeho krev budu vymáhat z_tvé ruky. {v}21{/v}Ale když spravedlivého napomeneš, aby nehřešil, a on nezhřeší: jistě bude živ, protože se dal napomenout, a ty sám sebe zachráníš.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Ez 3,17{/r}; {r:Ez}2,6{/r}; {r:Ez}3,8{/r}

Ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš z_mých úst slovo, napomeň je mým jménem. {*} Neboj se jich, neměj strach z_jejich řečí.

Hle, dělám tvou tvář tvrdou jako jejich tváře a tvé čelo tvrdé jako jejich čela. {*} Neboj se jich, neměj strach z_jejich řečí.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 46,3-4: CCL 41,530-531)

Pastýři, kteří pasou sami sebe

Boží slovo se s_nikým nemazlí. Podívejme se, jak oslovuje pastýře, kteří pasou sami sebe, a ne ovce. Sytíte se mlékem, odíváte vlnou, vykrmená zvířata zabíjíte, ale mé ovce nepasete. Neposílili jste, co bylo slabé, neuzdravili jste nemocné, neobvázali jste, co bylo zraněné, nepřivedli zpět, co bylo rozptýlené; nehledali ztracené, i_co bylo silné, jste zahubili. Rozprchly se mé ovce bez pastýře.{fnr}1{/fnr}

Pastýřům, kteří pasou sami sebe, a ne ovce, se zde říká, co mají rádi a nač nedbají. Nuže co rádi dělají? Sytíte se mlékem, odíváte vlnou. Proto apoštol říká: Kdo sází vinici, a nejí z_jejích plodů? Kdo pase stádo, a nepožívá mléko od stáda?{fnr}2{/fnr} Vidíme tedy, že mlékem stáda je všechno to, čím Boží lid přispívá na časné živobytí představených. Neboť o_tom právě mluvil apoštol, když říkal, co jsem připomněl.

A ačkoli se apoštol sám rozhodl žít z_práce vlastních rukou a nežádat od ovcí mléko, přesto řekl, že by měl na toto mléko právo a že to Pán ustanovil tak, aby ti, kdo zvěstují evangelium, také z_evangelia žili.{fnr}3{/fnr} A připomíná, že jiní spoluapoštolové tohoto práva využili: ne že by si ho neprávem osobovali, ale protože jim skutečně patřilo. On šel ještě dál a nebral si ani to, co mu patřilo. Odpustil jim i_to, nač měl nárok; ale ani jiný nevymáhal něco, co by mu nepříslušelo. Pavel jen učinil víc. Snad tím přímo představoval milosrdného Samařana, který přivedl raněného do hostince a řekl: Co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.{fnr}4{/fnr}

Co víc bychom měli říkat o_těch, kteří nevyžadují od stáda mléko? Jsou milosrdnější anebo spíš poskytují službu milosrdenství plněji. Mají možnost a dělají všechno, co mohou. Patří jim za to chvála, aniž bychom ovšem měli ty druhé odsuzovat. Vždyť ani sám apoštol nežádal, co bylo stanoveno. Ale jistě si přál, aby ovce mnoho rodily, a ne aby byly neplodné a měly málo mléka.

{fn:1}Srov. {r}Ez 34,3-5{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Kor 9,7{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. tamtéž, {r:1 Kor 9,}14{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Lk 10,35{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ez 34,15-16{/r}

Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek – praví Pán, Hospodin. {*} Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené.

Posílím slabé, budu střežit tučné a silné. {*} Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené.

Z_knihy proroka Ezechiela

{r}Ez 8,1-6.16 – 9,11{/r}

Soud nad hříšným Jeruzalémem

{v}8,1{/v}Šestého roku šestého (měsíce) pátého dne měsíce; když jsem byl ve svém domě a přední judští mužové seděli přede mnou, náhle na mně spočinula ruka Pána, Hospodina.

{v}2{/v}Měl jsem vidění: hle – postava jakoby muže: dolů od toho, co se zdálo být jeho bedry, byl oheň, a od jeho beder vzhůru to vypadalo jako zář, jako blyštící se kov. {v}3{/v}A cosi jako vztažená ruka mě uchopilo za kštici hlavy a síla mě zdvihla mezi zemi a nebe a uvedla mě v_Božím vidění do Jeruzaléma ke vchodu vnitřní brány, směřující k_severu, kde byla postavena modla, která budí žárlivost.

{v}4{/v}A hle – zjevila se tu velebnost Boha Izraele jako ve vidění, které jsem měl v_údolí. {v}5{/v}Řekl mi: „Synu člověka, zdvihni oči k_severu!“ Zdvihl jsem oči k_severu, a hle – na severu oltářové brány u_vchodu byla ta modla žárlivosti. {v}6{/v}Tu mi řekl: „Synu člověka, vidíš, co tito (lidé) činí? Veliké ohavnosti, které zde páchá dům Izraele, abych se vzdálil od své svatyně. Avšak uvidíš ohavnosti ještě větší!“

{v}16{/v}Pak mě zavedl do vnitřního nádvoří Hospodinova domu, a hle – u_vchodu do Hospodinova chrámu mezi předsíní a oltářem se pětadvacet mužů, obrácených zády k_Hospodinovu chrámu a tváří na východ, klanělo slunci. {v}17{/v}Potom mi řekl: „Viděl jsi to, synu člověka? Copak je to Judovu domu málo páchat ohavnosti, které tu činí, když naplňují i_zemi násilím a zase mě popouzejí k_hněvu? Pohleď, dávají si ratolest k_nosu! {v}18{/v}Proto také já s_nimi naložím v_hněvu. Mé oko jim neodpustí a nesmiluji se; i_když budou volat k_mým uším velkým hlasem, nevyslyším je!“

{v}9,1{/v}Zatímco jsem poslouchal, volal velikým hlasem: „Přiblížili se ti, kteří mají potrestat město, a každý má v_ruce smrtící nástroj.“ {v}2{/v}A hle – šest mužů přicházelo cestou od hořejší brány, která směřuje k_severu, a každý měl svůj nástroj zhouby v_ruce. S_nimi byl jeden muž, oděný lněným rouchem, a měl po boku písařské potřeby; vešli a postavili se vedle měděného oltáře. {v}3{/v}Zatím se velebnost Izraelova Boha zdvihla z_cherubů, na nichž byla, ke chrámovému prahu. (Hospodin) pak zavolal muže, který byl oblečen ve lněné roucho a měl po boku písařské potřeby, {v}4{/v}a řekl mu: „Jdi městem Jeruzalémem a poznamenej křížem čela mužů naříkajících a truchlících nade všemi ohavnostmi, které se v_něm dějí.“ {v}5{/v}Ostatním však řekl tak, že jsem to slyšel: „Jděte městem za ním a bijte, ať se vaše oko nesmiluje, buďte bez lítosti! {v}6{/v}Starce, jinocha, pannu, děti i_ženy bijte až do vyhubení. Nikoho se však nedotýkejte, kdo má znamení kříže! Začněte od mé svatyně!“

Začali tedy od oněch předních mužů, kteří byli před chrámem. {v}7{/v}A řekl jim: „Znesvěťte chrám, pobitými naplňte nádvoří! Vyjděte!“ Vyšli tedy a pobíjeli v_městě.

{v}8{/v}Zatímco zabíjeli a já jsem zůstal sám, padl jsem na tvář a volal jsem: „Ach běda, Pane, Hospodine, chceš snad zahubit všechno, co zbývá z_Izraele, když vyléváš na Jeruzalém svůj hněv?“ {v}9{/v}Tu mi řekl: „Převeliká je nepravost Izraelova a Judova domu, země je naplněna krví a město nespravedlností, neboť říkají: Hospodin opustil zemi a Hospodin nevidí. {v}10{/v}Proto jim ani mé oko neodpustí a neslituji se; jejich chování jim přičtu k_tíži.“

{v}11{/v}A hle – muž, který byl oblečen ve lněné roucho a měl po boku psací potřeby, hlásil: „Udělal jsem, jak jsi mi rozkázal.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mt 24,21.22{/r}; {r}Zj 7,3{/r}

Bude veliké soužení, a kdyby ty dny nebyly zkráceny, nikdo by se nezachránil. {*} Kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.

Neškoďte zemi ani moři, dokud nepoznamenáme na čele služebníky našeho Boha. {*} Kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 46,4-5: CCL 41,531-533)

Pavlův příklad

Když byl Pavel vězněn pro vyznání pravdy a svým časem se octl ve veliké nouzi, poslali mu bratři podporu, aby ulehčili jeho chudobě a bídě. V_odpovědi jim pak děkoval a řekl: Udělali jste dobře, že jste mi pomohli v_mém tíživém postavení. Já jsem se naučil být spokojen s_tím, co mám. Dovedu žít v_hojnosti, ale umím také snášet bídu. Všechno mohu v_tom, který mi dává sílu. Ale udělali jste dobře, když jste mi poslali, co potřebuji.{fnr}1{/fnr}

Přijal tedy jejich dobrodiní v_tom, co mu scházelo; aby však ukázal, že nepatří mezi ty, kdo pasou sami sebe, a ne ovce, neraduje se ani tolik z_toho, že mu ulehčili v_jeho bídě, jako ho spíš těší jejich účinlivost. Za čím tedy vlastně šel? Ne že bych vyhledával dary, říká, ale hledám hodně kladných položek.{fnr}2{/fnr} Jako by říkal: Nechci z_toho sám mít prospěch, chci jen, abyste vy nezůstali s_prázdnýma rukama.

Ovšem ti, kdo nemohou dělat to, co Pavel, totiž živit se vlastní prací, ať dostávají od ovcí mléko, aby měli, co potřebují. Ale ať při tom nezapomínají, že ovce jsou slabé. Také ať v_tom nehledají pro sebe výhody, aby to nevypadalo, jako že zvěstují evangelium jen proto, aby se nějak uživili. Mají připravovat cestu, aby světlo slova pravdy mohlo přijít k_lidem. Neboť jsou jako svítilny, jak je psáno: Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří.{fnr}3{/fnr} A jinde: Nikdo, když rozsvítí svítilnu, nestaví ji pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v_domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v_nebesích.{fnr}4{/fnr}

Když ti svítí v_domě lucerna, cožpak nedoléváš olej, aby nezhasla? Kdyby ale svítilna ani po nalití oleje nesvítila, rozhodně by neměla stát na svícnu, ale měla by se hned vyhodit. Takže přijmout to, co je zapotřebí k_životu, je nezbytné, a je věcí lásky to poskytnout. Ale ne že by bylo evangelium na prodej a že by cenou za ně bylo to, co dostávají na živobytí ti, kdo je zvěstují. Pokud je někdo takto prodává, prodává velikou věc za něco bezcenného. Měl by dostávat od lidí nutné živobytí, ale odměnu za správcovství jedině od Pána. Vždyť lidé nemohou odplatit těm, kdo jim slouží z_lásky k_evangeliu. Však oni také odměnu nečekají, jedině od toho, od něhož má přijít pro všechny spása.

Co se tedy vyčítá těm pastýřům a co se jim klade za vinu? Že se živili mlékem a šatili vlnou, ale na ovce nedbali. Že totiž mysleli jen na sebe, a ne na to, co patří Ježíši Kristu.{fnr}5{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Flp 4,14.11-13.16{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž, {r:Flp 4,}17{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Lk 12,35{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Lk 8,16{/r}; {r}Mt 5,15-16{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Flp 2,21{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Kor 12,14-15{/r}; {r}Flp 2,17{/r}

Nechci váš majetek, chci vás! Nemají přece shromažďovat majetek děti rodičům, ale rodiče dětem. A já s_největší ochotou vynaložím všechno, {*} ano i_sám sebe vyčerpám pro vaše duše.

A kdybych musel prolít v_oběť i_svou krev při posvátné službě vaší víře, raduji se z_toho. {*} Ano i_sám sebe vyčerpám pro vaše duše.

Z_knihy proroka Ezechiela

{r:Ez}10,18-22{/r}; {r:Ez}11,14-25{/r}

Hospodinova velebnost opouští potrestané město

{v}10,18{/v}Hospodinova velebnost odešla od chrámového prahu a usadila se nad cheruby. {v}19{/v}Cherubové pak zdvihli křídla, když vycházeli, a vznesli se od země přede mnou, a s_nimi zároveň (se zdvihla) i_kola. Zastavili se u_vchodu do východní brány Hospodinova domu; velebnost Izraelova Boha byla nahoře nad nimi.

{v}20{/v}Byly to stejné bytosti, které jsem viděl pod Izraelovým Bohem u_řeky Kebaru a poznal jsem, že to byli cherubové. {v}21{/v}Každý měl čtveré vzezření a čtyři křídla a pod křídly měli jakoby lidské ruce. {v}22{/v}Co se týká jejich podoby: měly stejné vzezření, které jsem viděl u_řeky Kebaru, a každý kráčel přímo vpřed.

{v}11,14{/v}Hospodin mě oslovil: {v}15{/v}„Synu člověka, o_tvých bratřích, o_bratřích tvých, o_lidech, kteří byli s_tebou odvlečeni do vyhnanství, i_o_celém Izraelově domě, o_všech říkají jeruzalémští obyvatelé: ‚Daleko jsou od Hospodina, nám je dána země do vlastnictví!‘ {v}16{/v}Proto řekni: Tak praví Pán, Hospodin: Ačkoli jsem je dal daleko odvést mezi národy a rozptýlil jsem je po zemích, budu jim nakrátko svatyní v_zemích, do kterých přišli. {v}17{/v}Proto řekni: Tak praví Pán, Hospodin: Shromáždím vás z_národů a seberu vás ze zemí, v_nichž jste rozptýleni, a dám vám izraelskou zemi. {v}18{/v}Přijdou tam a vyvrhnou z_ní všechny její modly a všechny její ohavnosti. {v}19{/v}Dám jim nové srdce a do jejich nitra vložím nového ducha; odejmu z_jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z_masa, {v}20{/v}aby následovali mé zákony, zachovávali má přikázání a plnili je; budou mým lidem a já budu jejich Bohem. {v}21{/v}Těm však, jejichž srdce následuje modly a ohavnosti, uvalím na hlavu jejich chování,“ – praví Pán, Hospodin.

{v}22{/v}Tu zdvihli cherubové křídla a kola (se zdvihla) současně s_nimi. Velebnost Izraelova Boha byla nahoře nad nimi. {v}23{/v}Tu Hospodinova velebnost vystoupila ze středu města a zastavila se na hoře, která je na východ od města.

{v}24{/v}Potom mě síla zdvihla a přivedla mě ve vidění, v_Božím duchu, do Chaldejska k_vyhnancům. A vidění, které jsem měl, vzdálilo se ode mě. {v}25{/v}Vypravoval jsem pak vyhnancům všechno, co mi Hospodin ukázal.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Ez 10,18{/r}; {r}Mt 23,37.38{/r}

Hospodinova velebnost odešla z_chrámu. {*} Váš dům zůstane opuštěný.

Jeruzaléme, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvoje děti, ale nechtěli jste. {*} Váš dům zůstane opuštěný.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 46,6-7: CCL 41,533-534)

Ať nikdo nemyslí jen na svoje zájmy, ale na zájmy Ježíše Krista

Řekli jsme si, co to znamená živit se mlékem, ptejme se tedy dále, co znamená šatit se vlnou. Kdo poskytuje mléko, ten poskytuje živobytí, kdo poskytuje vlnu, ten poskytuje úctu. A to jsou dvě věci, které od lidu žádají ti, kdo pasou sami sebe, a ne ovce: výhoda zajištěného živobytí a prokazování cti a chvály.

Oděv je případným obrazem cti, neboť přikrývá nahotu. Každý člověk je totiž slabý. A co to znamená? Že váš představený není nic jiného než vy. Má tělo a je smrtelný, jí, spí a zase vstává; narodil se a musí zemřít. Uvážíš-li tedy, co je tvůj představený sám o_sobě, zjistíš, že je to jen člověk. Prokazuješ-li mu přesto větší úctu, jako bys zakrýval, co je slabé.

Hleďte, jaké roucho přijal od dobrého Božího lidu apoštol Pavel, když mohl říci: Přijali jste mě jako Božího posla. Mohu o_vás dosvědčit, že byste si vlastní oči vyloupali a mně je dali.{fnr}1{/fnr} Ale což snad proto, že mu prokazovali takovou úctu, zavíral oči nad těmi, kdo bloudili, aby snad nebyl odmítnut nebo aby ho nechválili méně, kdyby je káral? Vždyť kdyby to udělal, patřil by k_těm, kdo pasou sami sebe, ne ovce. Asi by si totiž sám u_sebe řekl: „Co je mi do toho? Ať si každý dělá, co chce. Mám zajištěné živobytí, mám zajištěnou úctu: mám dost jak mléka, tak i_vlny. Ať si každý poradí, jak umí.“ Tedy je ti docela jedno, když si každý dělá, co chce? Potom tě nebudu dělat představeným, ale budeš prostým jednotlivcem z_mého lidu: Trpí-li jeden úd, trpí s_ním všechny ostatní údy.{fnr}2{/fnr}

A tak apoštol připomíná, jak se k_němu chovali, aby se snad nezdálo, že zapomněl na jejich úctu: dosvědčuje, že ho přijali jako Božího posla a že ho chovali jako zřítelnici svého oka. A přece přichází k_ovci, která je nemocná a trpí vředem, a ránu jí rozřízne, ne že by přivíral nad chorobou oko. Stal jsem se vaším nepřítelem, ptá se, proto, že vám říkám pravdu?{fnr}3{/fnr} Přijímal tedy z_mléka ovcí, jak jsme před chvilkou připomněli, a šatil se jejich vlnou, ale ovce nezanedbával. Neboť nemyslel jen na své zájmy, ale na zájmy Ježíše Krista.{fnr}4{/fnr}

{fn:1}{r}Gal 4,14.15{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Kor 12,26{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Gal 4,16{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Flp 2,21{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Petr 5,2.3{/r}; {r}Mk 9,34{/r}

Paste Boží stádce vám svěřené, jak to chce Bůh, ne pro špinavý zisk, ale ochotně. {*} Buďte svému stádci vzorem.

Kdo chce být první, ať je ze všech poslední a služebníkem všech. {*} Buďte svému stádci vzorem.

Z_knihy proroka Ezechiela

{r:Ez}12,1-16{/r}

Symbolický úkon naznačuje odchod lidu do vyhnanství

{v}12,1{/v}Hospodin mě oslovil: {v}2{/v}„Synu člověka, bydlíš mezi vzpurným plemenem, které má oči k_vidění, a nevidí, uši k_slyšení, a neslyší, protože je to vzpurné plemeno. {v}3{/v}Ty tedy, synu člověka, připrav si před nimi za bílého dne zavazadla vyhnance a přestěhuj se před jejich očima ze svého místa na místo jiné; snad uznají, že jsou vzpurné plemeno. {v}4{/v}Vynes za bílého dne před jejich očima svá zavazadla ven, zavazadla vyhnance; sám však vyjdeš před nimi večer, jako odcházejí vyhnanci. {v}5{/v}Před jejich očima si prokopej zeď a vyjdi skrze ni. {v}6{/v}Před jejich očima nes na ramenou (svá zavazadla), vyjdeš za tmy, přikryješ svou tvář, takže neuvidíš zemi; činím totiž z_tebe znamení pro dům Izraele.“

{v}7{/v}I_udělal jsem, jak mi bylo poručeno: za bílého dne jsem vynesl svá zavazadla jako vyhnanec, večer pak jsem si prokopal zeď, za tmy jsem vyšel a před jejich očima jsem na ramenou nesl (zavazadla).

{v}8{/v}Ráno mě Hospodin oslovil: {v}9{/v}„Synu člověka, jistě ti řekl dům Izraele, dům vzpurný: ‚Co děláš?‘ {v}10{/v}Řekni jim: Tak praví Pán, Hospodin: Toto hrozebné proroctví patří vládci, který je v_Jeruzalémě, a všemu Izraelovu domu, který v_něm sídlí.

{v}11{/v}Řekni: Já jsem vám znamením: Jak jsem učinil, tak se jim stane: do vyhnanství, do zajetí půjdou! {v}12{/v}A vládce, který je mezi nimi, ponese na ramenou (svá zavazadla) – a vyjde za tmy. Prokopají zeď, aby ho vyvedli, přikryje svou tvář, aby neuviděl očima zemi. {v}13{/v}Roztáhnu proti němu svou síť, bude polapen do mých tenat, přivedu ho do Babylóna, do chaldejské země – tu však neuvidí – a zemře tam. {v}14{/v}Do všech větrů rozptýlím všechny, kteří jsou kolem něho, jeho reky i_válečné sbory a za nimi vytasím meč.

{v}15{/v}Tu poznají, že já jsem Hospodin, až je rozptýlím mezi národy a rozpráším po zemích. {v}16{/v}Zanechám však z_nich několik lidí, (zachráněných) od meče, hladu a moru, aby vypravovali všechny jejich ohavnosti mezi národy, k_nimž přijdou. Poznají, že já jsem Hospodin.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Ez 12,15{/r}; {r}Žl 89 (88),31.33{/r}

Rozptýlím je mezi národy a rozpráším po zemích. {*} Poznají, že já jsem Hospodin.

Jestliže opustí můj zákon a nebudou jednat podle mých příkazů, potrestám jejich nepravost. {*} Poznají, že já jsem Hospodin.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 46,9: CCL 41,535-536)

Buď pro věřící vzorem

Když Pán řekl, co tito pastýři s_oblibou dělávají, říká také, na co nedbají. Mezi ovcemi se šíří nákazy. Zdravé a dobře živené jsou vzácností – takové, které se vydatně živí pravdou a dobře se pasou na pastvinách milosti Boží. Jenže špatní pastýři ani takové ovce neušetří. Jako by nestačilo, že se nestarají o_neduživé a slabé, ani o_bloudící a ztracené. Nakolik to záleží na nich, hubí i_ty silné a tučné. Ony však přesto žijí, z_Božího milosrdenství žijí. Co se však týče špatných pastýřů samých, ti ty ovce zabíjejí. Ptáš se, jak zabíjejí? Tím, že sami špatně žijí a dávají špatný příklad. Anebo je snad nadarmo řečeno Božímu služebníku, který má významné místo mezi těmi, kdo paří k_nejvyššímu pastýři: Ty sám buď ve všem vzorem správného chování?{fnr}1{/fnr} Anebo jinde: Buď pro věřící vzorem?{fnr}2{/fnr}

Neboť i_statná ovce, vidí-li, že jejich představený žije zhusta špatně, a odvrátí-li v_té chvíli oči od Božích nařízení a bude hledět na takového člověka, začne si v_srdci říkat: „Jestliže takhle žije můj představený, proč pak bych i_já nedělala, co dělá on?“ Tak ten pastýř hubí statnou ovci. A hubí-li takto statnou ovci, co potom dělá s_těmi ostatními, když tu, kterou vůbec nemusel vypiplávat, ale už ji našel silnou a statnou, svým špatným životem přivedl do záhuby?

Říkám vám, moji milovaní, a znovu to opakuji: I_když ovce žijí a pevně stojí v_Pánově slovu, i_když se drží toho, co od Pána slyšely: Dělejte, co říkají, ale podle jejich skutků nejednejte{fnr}3{/fnr} – přesto ten, kdo před lidem vede špatný život, zabíjí ze své strany každého, kdo ho pozoruje. Ať si nenamlouvá, že ten člověk přece nezemřel. Ano, žije, ale přesto je takový špatný pastýř vrahem. Podobně jako když se smyslný člověk dívá s_hříšnou touhou na nějakou ženu: ačkoli ta žena zůstává čistá, on sám se dopouští cizoložství. Pán to přece říká pravdivě a jasně: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s_ní zcizoložil ve svém srdci.{fnr}4{/fnr} Nevkročil sice do její ložnice, ale v_komůrce svého srdce už s_ní spí.

Právě tak každý, kdo vede špatný život před očima těch, jimž je postaven do čela, zabíjí ze své strany i_ty, kteří jsou zdatní. Kdo se řídí jeho příkladem, zahyne; kdo ne, uchová si život. Špatný pastýř však ze své strany zabíjí oba dva: Vykrmená zvířata zabíjíte, praví Pán, ale mé ovce nepasete.{fnr}5{/fnr}

{fn:1}{r}Tit 2,7{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Tim 4,12{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 23,3{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 5,28{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Ez 34,3{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Lk 12,48{/r}; {r}Mdr 6,6{/r}

Kdo mnoho dostal, od toho se mnoho očekává, {*} komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.

S_velkou přísností budou trestáni mocní. {*} Komu se mnoho svěřilo, od toho se bude víc žádat.

Z_knihy proroka Ezechiela

{r:Ez}16,3.5b-7a.8-15.35.37a.40-43.59-63{/r}

Jeruzalém – nevěrná snoubenka Hospodinova

{v}16,3{/v}Tak praví Pán, Hospodin, Jeruzalému: „Celý tvůj původ je z_kananejské země: tvůj otec byl Amorita, tvá matka byla Chetitka. {v}5b{/v}Hned po narození jsi byla pohozena na širé pole pro svou ošklivost.

{v}6{/v}Když jsem šel kolem tebe a viděl tě, jak se zmítáš ve své krvi, řekl jsem ti: Žij ze své krve a vzrůstej! {v}7a{/v}Polním poupětem jsem tě učinil, vyrostla jsi, rozvinula ses, dospěla do svrchované krásy.

{v}8{/v}Tu jsem šel kolem tebe a viděl jsem tě – byl to tvůj čas, čas lásky – rozprostřel jsem na tebe lem svého pláště, přikryl tvou nahotu, přísahal jsem ti a uzavřel s_tebou smlouvu – praví Pán, Hospodin – a stala ses mou. {v}9{/v}Umyl jsem tě vodou a očistil tě od krve, pomazal tě olejem. {v}10{/v}Dal jsem tě obléknout do pestrobarevného šatu, obul jsem tě do střevíců z_delfíní kůže, ovinul jsem ti hlavu turbanem z_kmentu, přioděl jsem tě hedvábným rouchem. {v}11{/v}Ozdobil jsem tě klenoty, náramky jsem navlékl na tvé ruce, náhrdelník na tvé hrdlo. {v}12{/v}Vložil jsem kroužky do tvého chřípí, náušnice do uší a nádhernou čelenku na hlavu. {v}13{/v}Zdobila ses zlatem a stříbrem, odívala ses kmentem, hedvábím, pestrobarevným rouchem. Jedla jsi pečivo z_nejjemnější mouky, med a olej, stala ses překrásnou a schopnou kralování. {v}14{/v}Tvé jméno se rozneslo mezi národy pro tvou krásu, neboť bylas dokonalá ozdobou, kterou jsem tě obdařil – praví Pán, Hospodin.

{v}15{/v}Ty ses však spoléhala na svou krásu, využívala jsi své slávy a oddávala ses každému, kdo šel kolem, a zahrnovala ho svým smilstvím, a stala ses jeho.

{v}35{/v}Proto, nevěstko, slyš Hospodinovo slovo: {v}37a{/v}Hle – shromáždím všechny tvé milence. {v}40{/v}Přivedou na tebe zástupy, ukamenují tě a probodnou tě svým mečem. {v}41{/v}Tvé domy spálí ohněm a potrestají tě před očima mnoha žen. Tak ukončím tvé smilství, mzdu už nebudeš dávat. {v}42{/v}Ukojím na tobě svůj hněv, přestanu na tebe žárlit, uklidním se a nebudu se už hněvat. {v}43{/v}Poněvadž jsi nebyla pamětliva dnů své mladosti, popouzela jsi mě ke hněvu ve všech těchto věcech, proto hle – i_já nechám dopadnout tvé chování na tvou hlavu – praví Pán, Hospodin – nepřidáš už jinou hanebnost ke všem svým ohavnostem.

{v}59{/v}Tak praví Pán, Hospodin: Učiním s_tebou tak, jako tys učinila, když jsi pohrdla přísahou a zrušila smlouvu. {v}60{/v}Rozpomenu se však na svoji smlouvu, sjednanou s_tebou za dnů tvého mládí, a uzavřu s_tebou smlouvu věčnou.

{v}61{/v}Vzpomeň si na své chování a zastydíš se, když vezmu tvé větší i_menší sestry a dám ti je jako dcery, avšak ne pro dřívější smlouvu s_tebou. {v}62{/v}Uzavřu s_tebou smlouvu novou a poznáš, že já jsem Hospodin, {v}63{/v}aby ses rozpomenula a zahanbila a nemohla již otevřít ústa pro hanbu, až ti odpustím všechno, co jsi udělala“ – praví Pán, Hospodin.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Ez 16,27.60{/r}; {r}Iz 54,7{/r}

Vztáhl jsem proti tobě svoji ruku. {*} Na maličkou chvilku jsem tě opustil, avšak s_velkým slitováním se tě znovu ujmu.

Rozpomenu se na svoji smlouvu sjednanou s_tebou za dnů tvého mládí a uzavřu s_tebou smlouvu věčnou. {*} Na maličkou chvilku jsem tě opustil, avšak s_velkým slitováním se tě znovu ujmu.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 46,10-11: CCL 41,536-538)

Připrav svou duši na pokušení

Již jste slyšeli, co špatní pastýři s_oblibou dělávají. A teď se podívejte, nač nedbají: Neposílili jste, co bylo slabé, neuzdravili jste nemocné, zraněné – to jest zlomené – jste neobvázali. Nepřivedli jste zpět, co bylo rozptýlené, nehledali ztracené, i_co bylo silné, jste zahubili,{fnr}1{/fnr} zničili, zabili. Neduživost ovce znamená, že člověk je vnitřně slabý a mohl by podlehnout pokušení, kdyby na něho nenadále a nečekaně dolehlo.

Když takový člověk věří, nedbalý pastýř mu neřekne: Synu, když přicházíš sloužit Bohu, stůj pevně ve spravedlnosti a bázni a připrav svou duši na pokušení.{fnr}2{/fnr} Neboť kdo takto mluví, ten slabého posiluje a ze slabého dělá silného, takže jakmile uvěří, nespoléhá už na přízeň tohoto světa.{fnr}3{/fnr} Kdyby byl totiž naučený spoléhat na přízeň světa, dosažené štěstí by ho zkazilo, a až by na něho přišla protivenství, bolestně by ho to ranilo nebo snad úplně zničilo.

Ten, kdo ho tak špatně vede, ho přirozeně staví na písek místo na skálu. A tou skálou je Kristus.{fnr}4{/fnr} Křesťané mají Krista napodobovat v_jeho utrpení, ne od něho žádat příjemný život. Slabému dodáme sílu, když mu řekneme: „Musíš od tohoto světa samozřejmě čekat pokušení; ale Pán tě ze všech bezpečně vyvede, pokud tvé srdce od něho neodpadne. Neboť on přišel trpět, aby tvé srdce posílil, přišel zemřít, přišel se dát poplivat a korunovat trním, přišel se dát zasypat urážkami a nakonec se dal přibít na kříž. To všechno učinil pro tebe, ty pro něho nic. Nic nebylo pro něho, ale všechno pro tebe.“

Jací jsou to však pastýři, když se bojí urazit své posluchače, a tak je nejen nepřipravují na hrozící pokušení, ale dokonce jim slibují štěstí tohoto světa, které přece Bůh tomuto světu neslíbil? On předpověděl, že na tento svět bude přicházet až do konce trápení za trápením, a ty bys chtěl, aby křesťan byl z_tohoto trápení vyňat? Právě proto, že je křesťan, bude naopak muset na tomto světě vytrpět víc.

Však apoštol říká: Všichni, kdo chtějí zbožně žít v_Kristu, budou pronásledováni.{fnr}5{/fnr} Poslouchej dobře, pastýři, který myslíš jen na sebe, a ne na to, co patří Ježíši Kristu.{fnr}6{/fnr} Apoštol praví: Všichni, kdo chtějí zbožně žít v_Kristu, budou pronásledováni; ale ty říkáš: „Budeš-li v_Kristu zbožně žít, budeš mít hojnost všeho dobrého. A nemáš-li děti, dostaneš je a všechny vychováš, žádné ti nezemře.“ Takhle tedy vypadá to tvoje stavění? Dej pozor, co děláš a na čem stavíš. Vždyť buduješ na písku. Přijde déšť, přiženou se vody, zvedne se vichřice a oboří se na takový dům, a on spadne a jeho pád bude veliký.{fnr}7{/fnr}

Opusť písčinu a stavěj na skále: neboť chceš-li, aby někdo byl křesťan, musí být v_Kristu. Ať uváží Kristovo nezasloužené utrpení, ať uváží, že ten, který byl bez jediného hříchu, vrací, co neuchvátil,{fnr}8{/fnr} a ať uváží, co mu říká Písmo: Pán šlehá každého, koho uznává za svého syna.{fnr}9{/fnr} Buď ať se tedy připraví na rány, anebo ať si nepřeje být přijat za syna.

{fn:1}{r}Ez 34,4{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Sir 2,1{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 7,24-25{/r}.{/fn} {fn:4}{r}1 Kor 10,4{/r}.{/fn} {fn:5}{r}2 Tim 3,12{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Flp 2,21{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Mt 7,27{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Žl 69 (68),5{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Žid 12,6{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Sol 2,4.3{/r}

Bůh nám svěřil evangelium, když nás napřed vyzkoušel; {*} svým kázáním se nechceme dělat pěknými v_očích lidí, ale chceme se líbit Bohu.

Když vás povzbuzujeme, nepramení to z_nějakého falešného přesvědčení, z_nějakých nepoctivých úmyslů, ani vás nechceme klamat. {*} Svým kázáním se nechceme dělat pěknými v_očích lidí, ale chceme se líbit Bohu.

Z_knihy proroka Ezechiela

{r:Ez}18,1-13.20-32{/r}

Každý bude souzen podle vlastních skutků

{v}18,1{/v}Hospodin mě oslovil: {v}2{/v}„Co je vám, že stále opakujete o_izraelské zemi toto přísloví?:

‚Otcové jedli nezralé hrozny,

a synům z_toho trnou zuby.‘

{v}3{/v}Jakože jsem živ – praví Pán, Hospodin – nebude už nikdo v_Izraeli, kdo by toto přísloví opakoval. {v}4{/v}Hle, mně náleží všichni: život otce, jako život syna. Zemře ten, kdo zhřeší!

{v}5{/v}Jestliže je někdo spravedlivý, jedná podle spravedlnosti a práva, {v}6{/v}nejí maso s_krví, neobrací své oči k_modlám Izraelova domu, neposkvrní manželku svého bližního, nepřistoupí k_ženě v_době jejího krvácení, {v}7{/v}nikoho neutlačuje, vrátí dlužníkovi zástavu, nic nebere násilně, svůj chléb dává lačnému, obléká nahého, {v}8{/v}nebude lichvářsky půjčovat, nebude brát úrok, nebude podporovat nic zlého, bude-li každého soudit podle pravdy, {v}9{/v}následovat mé příkazy, bude-li zachovávat mé zákony a plnit je – ten je spravedlivý a jistě bude živ – praví Pán, Hospodin.

{v}10{/v}Zplodí-li pak syna násilníka a vražedníka, který se dopouští některých z_těchto věcí, {v}11{/v}nedělá nic z_toho, co činil jeho otec, ale jí maso s_krví, poskvrňuje manželku svého bližního, {v}12{/v}utlačuje chudáka a ubožáka, bere násilím, nevrací zástavu, obrací své oči k_modlám, páchá nepravost, {v}13{/v}lichvářsky půjčuje a bere úrok – jistě nebude živ. Protože páchal všechny tyto ohavnosti, jistě zemře! Sám bude příčinou své smrti.

{v}20{/v}Ten, kdo zhřešil, zemře! Syn nebude pykat za otcovu vinu a otec nebude pykat za synovu vinu. Na spravedlivém ulpí jeho spravedlnost, na zločinném jeho zločinnost.

{v}21{/v}Jestliže se zločinec odvrátí od svých hříchů, které páchal, bude-li zachovávat mé příkazy, bude jednat podle práva a spravedlnosti, jistě bude živ a nezemře. {v}22{/v}Nebude se vzpomínat na žádné jeho nepravosti, které spáchal. Bude žít pro svou spravedlnost, kterou činí. {v}23{/v}Mám snad zalíbení v_zločincově smrti – praví Pán, Hospodin – anebo spíše (chci), aby změnil své chování a byl živ?

{v}24{/v}Opustí-li však spravedlivý svou spravedlnost a bude-li jednat ohavně jako zločinec, bude živ? Na žádný jeho spravedlivý skutek, který učinil, se nevzpomene, zemře pro svou nevěrnost, které se dopustil, pro hřích, který spáchal.

{v}25{/v}Říkáte: ‚Pán nejedná správně!‘ Slyšte tedy, izraelský dome! Je to mé jednání, které není správné, nebo spíš vaše? {v}26{/v}Jestliže spravedlivý opustí svou spravedlnost a páchá nepravost a zemře, zemře pro nepravost, které se dopustil. {v}27{/v}Jestliže se však zločinec odvrátí od svých zlých skutků, které spáchal, a jedná podle práva a spravedlnosti, sám sebe zachrání. {v}28{/v}Neboť proto, že se bál a odvrátil od všech svých nepravostí, které spáchal, jistě bude živ a nezemře. {v}29{/v}Izraelův dům praví: ‚Pán nejedná správně!‘ Je to mé jednání, které není správné, izraelský dome, nebo spíše vaše?

{v}30{/v}Proto každého z_vás budu soudit podle jeho chování, izraelský dome – praví Pán, Hospodin. Přestaňte a odvraťte se od všech svých nepravostí, abyste se neobtížili vinou! {v}31{/v}Oprosťte se tedy od všech svých nevěrností, jichž jste se dopustili vůči mně, a utvořte si nové srdce a nového ducha! Proč byste chtěli zemřít, izraelský dome? {v}32{/v}Vždyť nemám zálibu ve smrti toho, který má umřít – praví Pán, Hospodin. Obraťte se, a budete žít!“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jer 31,29{/r}; {r}Ez 18,30.20{/r}

Už se nebude říkat: Otcové jedli nezralé hrozny, a synům z_toho trnou zuby. {*} Každého z_vás budu soudit podle jeho chování.

Syn nebude pykat za otcovu vinu a otec nebude pykat za synovu vinu. {*} Každého z_vás budu soudit podle jeho chování.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 46,11-12: CCL 41,538-539)

Přilož obvaz útěchy

Písmo říká: Pán šlehá každého, koho uznává za svého syna.{fnr}1{/fnr} A ty říkáš: „Třeba se mě to netýká“? Koho však se netýkají útrapy bití, toho se netýká ani synovství. Tážeš se: „Což takto šlehá každého svého syna?“ Ovšemže šlehá, právě tak jako šlehal svého Jednorozeného. A tento jednorozený Syn, zrozený z_Otcovy podstaty, rovný Otci božskou přirozeností,{fnr}2{/fnr} Slovo, skrze něž bylo všechno stvořeno{fnr}3{/fnr} – ten neměl být za co trestán. Avšak proto přijal tělo, aby se nevyhnul ranám. Cožpak tedy ten, kdo šlehá svého Jednorozeného, který se nijak neprovinil, ponechá bez trestu provinilého, jehož za syna přijal? Apoštol říká, že takový není povolán k_synovství.{fnr}4{/fnr} Byli jsme přijati za syny, abychom byli spoludědici Jednorozeného,{fnr}5{/fnr} a také abychom byli jeho dědictvím. Požádej mě, a dám ti v_majetek národy.{fnr}6{/fnr} On nám tedy ve svém utrpení dal příklad.

Slabý by jistě neměl ochabovat při pomyšlení na budoucí pokušení ani se nechat svést klamnou nadějí či podlomit strachem. Řekni mu: Připrav svou duši na pokušení.{fnr}7{/fnr} Snad také začne klesat na mysli, bude se bát a nebude se chtít pokušení postavit. Tu mu můžeš říci ještě něco jiného: Bůh je věrný, on nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete.{fnr}8{/fnr} Slíbit něco takového a předpovědět budoucí útrapy znamená posílit slabého. A jestliže tomu, kdo se příliš bojí, a je proto vyděšený, přislíbíš Boží milosrdenství – ne že by pokušení nepřišla, ale že Bůh nedopustí zkoušku nad jeho síly – ovážeš tím, co je zlomené.{fnr}9{/fnr}

Jsou totiž lidé, kteří když slyší o_nadcházejících útrapách, tím více se vyzbrojí a přímo po nich žízní jako po tom pravém nápoji. Nespokojují se s_lékem, kterého se dostává věřícím, ale touží po mučednické slávě. Ale jsou zase jiní, které to láme a ochromuje, jakmile uslyší, že jim hrozí zkoušky, které nutně musejí přijít, kterým se právě křesťan nemůže vyhnout a které nepozná nikdo jiný než ten, kdo opravdu chce být křesťanem.

Přilož tedy obvaz útěchy, ovaž, co je zlomené. Řekni: „Neboj se, ten, v_něhož jsi uvěřil, v_pokušení neopustí. Bůh je věrný a nedopustí, abys byl zkoušen nad své síly.“ To nejsou moje slova, to ti říká apoštol. Ten, co také říká: Žádáte důkaz, že mými ústy mluví Kristus?{fnr}10{/fnr} Když to tedy slyšíš, slyšíš to od samého Krista, a také od Pastýře, který pase Izrael.{fnr}11{/fnr} K_němu se totiž obrací výrok: Napojíš nás slzami, ne však přes míru.{fnr}12{/fnr} Takže totéž, co praví apoštol: Nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete, říká i_prorok: Ne však přes míru. Ty se hlavně nespouštěj toho, kdo tě napomíná i_povzbuzuje, kdo tě děsí i_utěšuje, kdo tě zraňuje i_léčí.

{fn:1}{r}Žid 12,6{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Flp 2,6{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 1,3{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žid 12,7-8{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Řím 8,14-16{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žl 2,8{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Sir 2,1{/r}.{/fn} {fn:8}{r}1 Kor 10,13{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Ez 34,16{/r}.{/fn} {fn:10}{r}2 Kor 13,3{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Žl 80 (79),2{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. tamtéž, {r:Žl 80 (79),}6{/r} (Vulg.).{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Řím 8,37{/r}; {r}2 Kor 7,5{/r}

Bože, stále jsme pro tebe vydáváni na smrt, jsme pokládáni za ovce určené na porážku, {*} ale skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval.

Ze všech stran jen samé soužení: navenek boje, uvnitř úzkosti. {*} Ale skvěle vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky