MEZIDOBÍ

25. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Z_knihy proroka Ezechiela

{r:Ez}24,15-27{/r}

Ezechiel se stal znamením pro své krajany

{v}24,15{/v}Hospodin mě oslovil: {v}16{/v}„Synu člověka, náhlou ranou ti odejmu potěšení tvých očí; nesmíš však naříkat ani plakat, nesmíš prolévat slzy. {v}17{/v}Jen tiše vzdychej, neoddávej se smutku, oviň si hlavu turbanem, na nohou nos sandály, nezahaluj svůj vous, nejez chléb nářku!“

{v}18{/v}Ráno jsem mluvil k_lidu, večer pak mi zemřela žena a druhý den ráno jsem udělal, jak mi bylo rozkázáno. {v}19{/v}Tu mi řekli lidé: „Nechtěl bys nám oznámit, co tyto věci znamenají? Děláš je pro nás?“ {v}20{/v}Řekl jsem jim: „Hospodin mě oslovil: {v}21{/v}Mluv k_Izraelovu domu: Tak praví Pán, Hospodin: Dám znesvětit svoji svatyni, pýchu vaší moci, potěšení vašich očí, touhu vašich duší. Mečem padnou vaši synové i_vaše dcery, které jste zanechali. {v}22{/v}A budete dělat, co jsem udělal já: nezahalíte svůj vous, nebudete jíst chléb nářku. {v}23{/v}Budete mít turbany na hlavě, obuv na nohou; nebudete naříkat a plakat. Za své hříchy budete chřadnout, jeden nad druhým sténat. {v}24{/v}Ezechiel vám bude znamením: budete dělat všechno, co dělal on. Až se to stane, poznáte, že já jsem Pán, Hospodin!

{v}25{/v}A ty, synu člověka, v_den, kdy jim odejmu jejich sílu, jejich pyšnou radost, potěšení jejich očí, předmět jejich starostí, jejich syny a jejich dcery, {v}26{/v}tehdy přijde k_tobě uprchlík, aby tě o_tom zpravil. {v}27{/v}V_ten den se otevřou tvá ústa, budeš mluvit s_uprchlíkem, nebudeš už němý. Tak pro ně budeš znamením: tu poznají, že já jsem Hospodin.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Ez 24,24{/r}; {r}Jl 2,13{/r}

Ezechiel vám bude znamením: budete dělat všechno, co dělal on. {*} A poznáte, že já jsem Pán, Hospodin!

Roztrhněte svá srdce, a ne šaty, a obraťte se k_Hospodinu, svému Bohu. {*} A poznáte, že já jsem Pán, Hospodin!

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 46,13: CCL 41,539-540)

O_slabých křesťanech

Neposílili jste, co bylo slabé,{fnr}1{/fnr} praví Pán. Říká to špatným pastýřům, těm, kteří myslí jen na sebe, ne na to, co patří Ježíši Kristu.{fnr}2{/fnr} Pastýřům, kteří k_svému prospěchu užívají mléka a vlny, ale o_ovce se vůbec nestarají, neřkuli aby posilovali ty, které chřadnou. Mezi ty, kdo jsou slabí, to jest nemají sílu, se počítají i_nemocní; ale mezi slabým a mezi nemocným, to jest tím, kdo chřadne, vidím určitý rozdíl.

To, co se tady, bratři, nějak pokoušíme rozlišit, bychom snad při větší pečlivosti mohli ještě i_sami rozlišit lépe, a právě tak by to mohl učinit někdo zkušenější nebo osvícenější. Prozatím však, abyste neměli zmatek v_tom, o_čem mluví Písmo, vám povím, jak tomu rozumím já: Slabý člověk je v_nebezpečí, že upadne do pokušení, které ho zlomí. Churavý oproti tomu již onemocněl nějakou žádostí, která mu překáží v_tom, aby šel Boží cestou a aby přijal Kristovo jho.

Jen si těch lidí všímejte: chtějí dobře žít a již se pro to rozhodli, ale jsou méně schopni snášet zlo než hotovi činit dobro. Přitom ke křesťanově síle nepatří jen konat, co je dobré, ale také vydržet, co je zlé. A tak ti, kdo projevují horlivost pro dobré skutky, ale nechtějí nebo nedovedou snášet hrozící útrapy, jsou slabí. Kdežto ti, které nějaká špatná touha učinila milovníky světa a odvedla je od dobrých skutků, jsou churaví a nemocní, neboť jejich choroba působí, že nemohou dělat nic dobrého, jako by neměli vůbec žádnou sílu.

Takový byl na duši onen ochrnulý, jehož nemohli vnést dovnitř k_Pánu, a proto otevřeli střechu a tudy ho spustili.{fnr}3{/fnr} A právě tak bys to měl ty udělat s_duší člověka: otevřít střechu a spustit před Pána ochrnulou duši, která nevládne žádným údem a není schopna konat nic dobrého, poněvadž ji tíží její hříchy a stůně nemocí své náruživosti. Máš-li tedy nemocného, který nevládne údy a je vnitřně ochrnulý, a chceš ho zavést k_lékaři – lékař se třeba skrývá a je někde uvnitř; to znamená, že ten pravý smysl bývá v_Písmech skrytý – svým výkladem skrytých věcí otevři střechu a spusť ochrnulého dovnitř.

Slyšeli jste, že se říká těm, kdo to nedělají ani se nesnaží to dělat: Neuzdravili jste nemocné, neobvázali jste, co bylo zraněné.{fnr}4{/fnr} To jsme tu již řekli. Myslí se přitom na toho, kdo je zlomený strachem ze zkoušek. Tu však přichází něco, čím se ovazuje, co je zlomené; útěcha slov: Bůh je věrný, on nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete.{fnr}5{/fnr}

{fn:1}{r}Ez 34,4{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Flp 2,21{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mk 2,1-12{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Ez 34,4{/r}.{/fn} {fn:5}{r}1 Kor 10,13{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 9,22-23{/r}

U_slabých stal jsem se slabým, abych získal slabé. {*} Pro všechny stal jsem se vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé.

A to všechno dělám proto, abych zároveň s_nimi získal podíl v_dobrech evangelia. {*} Pro všechny stal jsem se vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé.

Z_knihy proroka Ezechiela

{r:Ez}34,1-6.11-16.23-31{/r}

Izrael – Hospodinovo stádo

{v}34,1{/v}Hospodin mě oslovil: {v}2{/v}„Synu člověka, prorokuj proti pastýřům Izraele, prorokuj a řekni jim: Pastýři, tak praví Pán, Hospodin:

Běda pastýřům Izraele, kteří pásli sami sebe! Či neměli pastýři pást své stádo? {v}3{/v}Sytili jste se mlékem, odívali vlnou, vykrmená zvířata jste si zabíjeli, ale stádo jste nepásli. {v}4{/v}Neposílili jste, co bylo slabé, neuzdravili jste nemocné, neobvázali jste, co bylo zraněné, nepřivedli zpět, co bylo rozptýlené, nehledali ztracené, násilím jste ovládli silné. {v}5{/v}Rozprchly se (ovce) bez pastýře, staly se potravou veškeré divoké zvěři. {v}6{/v}Mé stádo se rozprchlo a bloudí po všech horách, po všech vysokých pahorcích, po celé širé zemi se rozprchlo mé stádo, a nikdo ho nehledá, nikdo se po něm neptá!

{v}11{/v}Tak praví Pán, Hospodin: Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. {v}12{/v}Jako se pastýř stará o_své stádo, když je mezi svými rozptýlenými ovcemi, tak budu pečovat o_své ovce a vysvobodím je ze všech míst, kam se rozprchly v_mlhavém a mračném čase. {v}13{/v}Vyvedu je z_národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je do jejich vlasti, budu je pást na izraelských horách, v_údolích i_na zemských lučinách. {v}14{/v}Povedu je na tučnou pastvu, budou přebývat na nejvyšších izraelských horách, odpočinou si tam v_dobrém ovčinci, na izraelských horách budou požívat žírnou pastvu.

{v}15{/v}Já budu pást své stádo, já jim dám odpočinek – praví Pán, Hospodin. {v}16{/v}Budu hledat ztracené, zpět přivedu rozptýlené, obvážu zraněné, posílím slabé, budu střežit tučné a silné, pást je budu svědomitě.

{v}23{/v}Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást, svého služebníka Davida, on je bude pást, on jim bude pastýřem. {v}24{/v}Já, Hospodin, budu jim Bohem, můj služebník David bude knížetem mezi nimi. Já, Hospodin, jsem tak řekl. {v}25{/v}Uzavřu s_nimi smlouvu pokoje, vyženu divokou zvěř ze země, budou bezpečně bydlet na stepi, v_lesích budou spát. {v}26{/v}Usadím je kolem své hory, v_příhodný čas jim sešlu déšť, bude to déšť požehnání. {v}27{/v}Polní stromoví vydá svůj plod i_země svou úrodu, v_bezpečí budou bydlet na své půdě. Poznají, že já jsem Hospodin, až zlomím tyče jejich jařma a vysvobodím je z_moci otrokářů. {v}28{/v}Nebudou už kořistí národů, nebude je už hltat divoká zvěř, v_bezpečí budou bydlet, nikdo je nebude děsit.

{v}29{/v}V_hojnosti jim dám bujné rostlinstvo, nebudou už na zemi trápeni hladem, nebudou už pro pohanu lidem. {v}30{/v}Tehdy poznají, že já, Hospodin, jejich Bůh, jsem s_nimi, a oni, izraelský dům, jsou mým národem – praví Pán, Hospodin. {v}31{/v}Vy, moje ovce, jste stádem, které já pasu, a já jsem vaším Bohem – praví Pán, Hospodin.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Ez 34,12.13.14{/r}; {r}Jan 10,10{/r}

Vysvobodím své ovce ze všech míst, kam se rozprchly v_mlhavém a mračném čase, a přivedu je do jejich vlasti. {*} Povedu je na tučnou pastvu.

Já jsem přišel, aby měly život a aby ho měly v_hojnosti. {*} Povedu je na tučnou pastvu.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 46,14-15: CCL 41,541-542)

Hlásej slovo, přicházej s_ním, ať je to vhod či nevhod

Nepřivedli jste zpět, co bylo rozptýlené, nehledali ztracené.{fnr}1{/fnr} Proto jsme upadli do rukou lupičů, uchvátily nás zuby dravých vlků. Kvůli těmto nebezpečím vás prosíme, abyste se za nás modlili. Jenže ovce jsou vzdorovité. Neboť když zabloudí a my je hledáme, k_vlastní zkáze ve svém bloudění prohlašují, že k_nám nepatří: „Co po nás chcete? Proč nás hledáte?“ Jako by pravou příčinou toho, proč po nich toužíme a proč je hledáme, nebylo, že bloudí a hynou. „Jestliže bloudím nebo hynu,“ říká taková ovce, „co je ti do toho? Proč mě hledáš?“ Protože jsi zabloudil, chci tě přivolat zpátky. Protože jsi se ztratil, chci tě nalézt. „Ale já chci takto bloudit a chci se ztratit.“

Tak ty chceš takto bloudit a chceš se ztratit? Tím spíše to nechci já. Ano, troufám si to říci, i_když s_tím nepřicházím vhod. Slyším totiž, jak apoštol říká: Hlásej slovo, přicházej s_ním, ať je to vhod či nevhod.{fnr}2{/fnr} Komu vhod a komu nevhod? Vhod samozřejmě těm, kdo chtějí, nevhod těm, kdo nechtějí. Přicházím jistě nevhod, jestliže se odvažuji říci: „Ty chceš bloudit a chceš se ztratit, ale já nechci.“ A nechce to především ten, který mi hrozí. A kdybych snad chtěl, poslechni si, co mi říká a jak mě kárá: Nepřivedli jste zpět, co bylo rozptýlené, nehledali ztracené. Mám se snad tebe bát víc než jeho? Všichni se musíme objevit před Kristovým soudem.{fnr}3{/fnr}

Budu tedy zbloudilé volat zpět a budu hledat ztracené. Budu to dělat, ať chceš nebo nechceš. I_když se při tom hledání poraním o_lesní křoví, proderu se i_těmi nejužšími soutěskami a prosekám se každou houštinou. Všechno překonám, jen když mi Pán, který mi hrozí, dá k_tomu sílu. Zavolám nazpět ty, kdo bloudí, a přivedu zpátky ty, kdo se ztratili. Nechceš-li, abych měl trápení, přestaň bloudit a neztrácej se. Dost na tom, že se trápíme, když bloudíš a když se ztrácíš. Bojím se však, že kdybych se o_tebe nestaral, zahubil bych tak i_to, co je silné. Jen si poslechni, co následuje: I_co bylo silné, jste zahubili.{fnr}4{/fnr} Kdybych totiž nedbal o_toho, kdo bloudí a kdo se ztrácí, zachtělo by se bloudit a ztratit se i_tomu, kdo je silný.

{fn:1}{r}Ez 34,4{/r}.{/fn} {fn:2}{r}2 Tim 4,2{/r}.{/fn} {fn:3}{r}2 Kor 5,10{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Ez 34,4{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Sir 4,23-24{/r}; {r}2 Tim 4,2{/r}

Nezadržuj slovo v_pravý čas a neskrývej svou moudrost. {*} Po řeči se pozná moudrost a rozvaha v_tom, jak mluví jazyk.

Hlásej slovo! Přicházej s_ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s_všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. {*} Po řeči se pozná moudrost a rozvaha v_tom, jak mluví jazyk.

Z_knihy proroka Ezechiela

{r:Ez}36,16-36{/r}

Budoucí obnova Božího lidu: nové srdce, nový duch

{v}36,16{/v}Hospodin mě oslovil: {v}17{/v}„Synu člověka, když bydlel Izraelův dům ve své vlasti, poskvrnil ji svým chováním i_svými skutky; jejich chování bylo přede mnou jako nečistota ženy v_době její měsíční nevolnosti. {v}18{/v}Proto jsem na ně vylil svůj hněv pro krev, kterou prolili na zemi, znesvěcenou jejich modlami. {v}19{/v}Rozptýlil jsem je mezi národy, do zemí rozehnal, soudil jsem je podle jejich chování a skutků. {v}20{/v}Kamkoli však přišli mezi národy, znesvěcovali mé svaté jméno, neboť se říkalo: ‚Je to lid Hospodinův, a přece museli vyjít z_jeho země!‘ {v}21{/v}Slitoval jsem se tedy nad svým svatým jménem, znesvěceným od Izraelova domu mezi národy, k_nimž přišli.

{v}22{/v}Proto řekni Izraelovu domu: Tak praví Pán, Hospodin: Nedělám to pro vás, Izraelův dome, ale pro své svaté jméno, které jste znesvětili mezi národy, k_nimž jste přišli. {v}23{/v}Posvětím své veliké jméno, znesvěcené mezi národy. Vy jste ho mezi nimi znesvětili! Tu poznají národy, že já jsem Hospodin – praví Pán, Hospodin – až na vás před jejich očima dokážu, že jsem svatý!

{v}24{/v}Vezmu vás z_národů, shromáždím vás ze všech zemí a přivedu vás do vaší vlasti. {v}25{/v}Pokropím vás očistnou vodou a budete čistí ode všech svých nečistot, očistím vás od všech vašich model. {v}26{/v}Dám vám nové srdce, vložím do vás nového ducha, odejmu z_vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce z_masa. {v}27{/v}Vložím do vás svého ducha a způsobím, že budete žít podle mých zákonů, zachovávat má přikázání a plnit je. {v}28{/v}Budete bydlet v_zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já budu vaším Bohem.

{v}29{/v}Ze vší vaší nečistoty vás vysvobodím; přivolám obilí a rozmnožím ho, nevydám vás už hladu. {v}30{/v}Rozmnožím ovoce stromů a polní úrodu, abyste už nemuseli kvůli hladu snášet pohanu národů. {v}31{/v}Tu si vzpomenete na své špatné chování, své nedobré skutky, sebe sami si zošklivíte pro své nepravosti a hanebnosti. {v}32{/v}Nedělám to kvůli vám – praví Pán, Hospodin – ať je vám to známo! Styďte se a propadněte se hanbou za své chování, Izraelův dome!

{v}33{/v}Tak praví Pán, Hospodin: Až vás očistím ze všech vašich nepravostí, osídlím města; až budou obnoveny trosky, {v}34{/v}bude zpustošená země znovu obdělávána – ta, která byla pouští v_očích každého, kdo jí procházel. {v}35{/v}Tehdy se řekne: ‚Tato země, která byla zpustošena, je teď jako zahrada v_Edenu; zničená, zpustošená a vyvrácená města jsou znovu opevněna a obývána.‘ {v}36{/v}Tu poznají národy, které kolem vás zbudou, že já, Hospodin, jsem vystavěl, co bylo zříceno, znovu zasadil, co bylo zpustošeno. Já, Hospodin, jsem to řekl a také to vykonám.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Ez 11,19-20.19{/r}

Odejmu z_jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z_masa, aby následovali mé zákony; {*} budou mým lidem a já budu jejich Bohem.

Dám jim nové srdce a do jejich nitra vložím nového ducha. {*} Budou mým lidem a já budu jejich Bohem.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 46,18-19: CCL 41,544-546)

Církev je jako vinná réva, která se rozrůstá na všechny strany

(Mé ovce bloudí) po všech horách, po všech pahorcích, po celé zemi se rozprchly.{fnr}1{/fnr} Co znamená: Po celé zemi se rozprchly? Jdou za vším pozemským, mají zálibu v_tom, co se na zemi blýská. Nechtějí zemřít, aby tak byl jejich život skryt v_Kristu.{fnr}2{/fnr} Po celé zemi, protože milují pozemské věci a protože bludné ovce jsou rozptýlené po celé zemi. A ačkoli jsou na různých místech, zrodila je všechny jediná matka – pýcha. Právě tak jako všechny věrné křesťany rozptýlené po celé zemi zrodila naše jediná matka, obecná církev.

Není potom divu, že zatímco pýcha plodí roztržky, láska plodí jednotu. Právě matka všech, církev, a právě pastýř v_ní přece všude hledá ty, kdo bloudí, posiluje ty, kdo jsou slabí, léčí ty, kdo jsou neduživí, obvazuje ty, kdo jsou ranění, jedněm pomáhá z_toho, druhým z_onoho, aniž by se navzájem znali. Ona je ovšem zná všecky, neboť se prostírá všude.

Církev je tedy jako vinná réva, která se rozrůstá na všechny strany, zatímco ti rozptýlení jsou jako neužitečné suché klestí, které vinař právem odřezává, neboť nenese žádné plody. Činí to proto, aby révu očistil, ne aby ji zmrzačil. A tak ty suché ratolesti zůstanou tam, kde byly odříznuty, réva však roste do všech stran. A vinař ví jak o_větvích, které na révě zůstaly, tak o_těch, které leží pod ní, protože byly odříznuty.{fnr}3{/fnr}

Volá však zbloudilé zpátky.{fnr}4{/fnr} Vždyť i_o_ulomených větvích apoštol říká: Bůh je dost mocný, aby je znova narouboval.{fnr}5{/fnr} Ať už mluvíme o_ovcích, které zabloudily od stáda, nebo o_větvích, odříznutých od kmene révy, Bůh má zajisté stejnou moc zavolat ovce zpátky i_naroubovat ratolesti znovu na kmen; je přece nejvyšší pastýř{fnr}6{/fnr} a je pravý vinař{fnr}7{/fnr}. Rozprchly se po celé zemi a nikdo je nehledá, nikdo se po nich neptá.{fnr}8{/fnr} Totiž mezi špatnými pastýři není nikdo, kdo by je hledal, a mezi lidmi není člověka, který by je zavolal zpátky.

Proto, pastýři, slyšte Hospodinovo slovo: Jakože jsem živ, praví Pán, Hospodin.{fnr}9{/fnr} Hleďte, jak začíná. Jako by se zapřísahal, jako by dosvědčoval, že žije: Jakože jsem živ, praví Hospodin. Pastýři zemřeli, ale ovce jsou v_bezpečí; vždyť Hospodin žije. Jakože jsem živ, praví Hospodin. Kteří pastýři že zemřeli? Ti, kteří myslí jen na sebe, ne na to, co patří Ježíši Kristu.{fnr}10{/fnr} Znamená to tedy, že musí existovat také pastýři, kteří nemyslí jen na sebe, ale na to, co patří Ježíši Kristu? Jistěže existují a jistěže se najdou; jsou a budou i_takoví.

{fn:1}Srov. {r}Ez 34,6{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Kol 3,3{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 15,1{/r} a násl.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Ez 34,16{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Řím 11,23{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Jan 10,14{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Jan 15,1{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Ez 34,6{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Ez 34,7-8{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Flp 2,21{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Kor 3,4-6{/r}

Máme důvěru k_Bohu skrze Krista, ne že bychom mohli sami sobě něco přičítat, jako by to pocházelo od nás. {*} Když na něco stačíme, je to od Boha.

On nám dal schopnost sloužit nové smlouvě, která nespočívá v_liteře, ale v_duchu. {*} Když na něco stačíme, je to od Boha.

Z_knihy proroka Ezechiela

{r:Ez}37,1-14{/r}

Hospodin vzkřísí svůj národ

{v}37,1{/v}Hospodinova ruka na mě spočinula, Hospodin mě v_duchu vyvedl a přivedl do širokého údolí, které bylo plné kostí. {v}2{/v}Pak mi poručil jít kolem nich dokola – bylo jich totiž na širém poli velmi mnoho a byly už velmi vyschlé – {v}3{/v}a řekl mi: „Synu člověka, mohou tyto kosti ožít?“ Odpověděl jsem: „Pane, Hospodine, ty to víš!“ {v}4{/v}Pak mi pravil: „Prorokuj o_těchto kostech! Řekneš jim: Suché kosti, slyšte Hospodinovo slovo! {v}5{/v}Tak praví Pán, Hospodin, těmto kostem: Vdechnu vám dech (života) a znovu ožijete. {v}6{/v}Dám na vás zase šlachy, přikryji vás masem, potáhnu vás kůží, dám vám dech (života) a ožijete. Tak poznáte, že já jsem Hospodin.“

{v}7{/v}Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo rozkázáno. Když jsem prorokoval, nastal hluk, veliké chrastění, kosti se spojovaly jedna s_druhou. {v}8{/v}Viděl jsem potom, jak se na nich objevily šlachy, vyrostlo maso, svrchu je potáhla kůže, ale nebyl v_nich život. {v}9{/v}Potom mi řekl: „Prorokuj k_dechu (života), prorokuj, synu člověka, a řekni k_dechu (života): Tak praví Pán, Hospodin: Přijď, dechu (života), od čtyř větrů a věj na tyto zabité, ať ožijí!“

{v}10{/v}Když jsem prorokoval, jak mi poručil, vešel do nich dech (života), ožili a postavili se na nohy – byl to velmi veliký zástup.

{v}11{/v}Pak mi řekl: „Synu člověka, tyto kosti, to je celý Izraelův dům. Stále jen říkají: ‚Uschly naše kosti, zhynula naše naděje, veta je po nás!‘ {v}12{/v}Proto prorokuj a řekni jim: Tak praví Pán, Hospodin: Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z_nich, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. {v}13{/v}Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! {v}14{/v}Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi, a tak poznáte, že já, Hospodin, jsem to řekl a vykonal“ – praví Hospodin.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Ez 37,12.14{/r}; {r}Jan 11,25{/r}

Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z_nich, můj lide. {*} Vdechnu vám svého ducha a ožijete.

Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i_když umřel, bude žít. {*} Vdechnu vám svého ducha a ožijete.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 46,20-21: CCL 41,546-548)

Dělejte, co vám říkají, ale podle jejich skutků nejednejte

Proto, pastýři, slyšte Hospodinovo slovo.{fnr}1{/fnr} Ale co máte slyšet? Tak praví Pán, Hospodin: Hle, já přijdu na pastýře, vymáhat budu své ovce z_jejich rukou.{fnr}2{/fnr}

Slyšte a pamatujte si to, ovce Božího stáda: Bůh zavolá špatné pastýře k_odpovědnosti za své ovce, bude žádat účty z_jejich smrti. Neboť na jiném místě říká ústy téhož proroka: Synu člověka, ustanovil jsem tě strážným pro Izraelův dům. Když uslyšíš z_mých úst slovo, napomeň je mým jménem. Když řeknu bezbožnému: Zemřeš! a ty mu nebudeš domlouvat, aby se odvrátil od svého chování, umře on, bezbožník, pro svou nepravost, ale jeho krev budu vymáhat z_tvé ruky. Když se však budeš snažit odvrátit bezbožného od jeho chování, aby se změnil, ale on nezmění své chování, zemře pro svoji nepravost, ty však sám sebe zachráníš.{fnr}3{/fnr}

Co to znamená, bratři? Vidíte, jak nebezpečné je mlčet? Takový člověk zahyne, a zahyne právem; zahyne ve své nepravosti a ve svém hříchu, neboť ho zahubila jeho nedbalost. Mohl totiž najít živého pastýře, který říká: Jakože jsem živ, praví Hospodin.{fnr}4{/fnr} Ale protože na to nedbal a ani jeho představený a ten, kdo ho měl sledovat a napomínat, ho nenapomenul, sám zahyne po právu, a také jeho představený bude právem odsouzen. Jestliže bys však bezbožnému, kterému já sám hrozím mečem, řekl: Zemřeš! ano, zemřeš, ale on by se hrozícímu meči nesnažil uniknout a meč by na něho dopadl a zahubil ho, pak on zemře ve svém hříchu, ty si však zachráníš život. My proto nesmíme mlčet; ale i_kdybychom snad mlčeli, musíte naslouchat slovům Pastýře ze svatých Písem.

Dále bych rád, abychom se podívali, zda Pán odejme ovce špatným pastýřům a svěří je dobrým. Přímo ho vidím, jak špatným pastýřům ovce bere. Říká přece: Hle, já přijdu na pastýře, vymáhat budu své ovce z_jejich rukou. Zbavím je pasení mých ovcí, nebudou pastýři pást sami sebe.{fnr}5{/fnr} Neboť když jim říkám, aby pásli mé ovce, pasou místo mých ovcí sami sebe. Zbavím je pasení mých ovcí.

Jak to, že jim už nedovolí, aby pásli jeho ovce? Dělejte, co vám říkají, ale podle jejich skutků nejednejte.{fnr}6{/fnr} Jako by říkal: „Mluví sice mými slovy, ale jednají podle sebe.“ Když neděláte, co dělají špatní pastýři, nejsou to oni, kdo vás pase. Když však zachováváte, co vám říkají, pasu vás já sám.

{fn:1}{r}Ez 34,9{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž, {r:Ez 34,}10{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Ez 33,7-9{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Ez 34,8{/r}.{/fn} {fn:5}Tamtéž, {r:Ez 34,}10{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Mt 23,3{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Lk 12,42-43{/r}; {r}1 Kor 4,2{/r}

Kdo je ten věrný a rozvážný správce, kterého pán ustanovil nad svým služebnictvem? {*} Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že koná svou povinnost.

Když někdo něco spravuje, požaduje se od něho, aby na něj bylo spolehnutí. {*} Blaze tomu služebníku, kterého pán při svém příchodu najde, že koná svou povinnost.

Z_knihy proroka Ezechiela

{r:Ez}37,15-28{/r}

Znamení naznačující nové spojení Izraele a Judy

{v}37,15{/v}Hospodin mě oslovil: {v}16{/v}„Nyní ty, synu člověka, vezmi si kus dřeva a napiš na něj: Juda a Izraelovi synové, jeho druzi. Pak si vezmi druhé dřevo a napiš na něj: Josef, Efraimovo dřevo a celý Izraelův dům, jeho druzi.

{v}17{/v}Pak spoj jedno dřevo s_druhým a budou v_tvé ruce jedním kusem. {v}18{/v}Když se tě pak zeptají synové tvého lidu: ‚Nechtěl bys říci, co nám tím chceš oznámit?‘ – {v}19{/v}tu jim odpověz: Tak praví Pán, Hospodin: Hle, vezmu Josefovo dřevo, které je v_ruce Efraimově a izraelských kmenů s_ním spolčených, a přidám ho k_Judovu dřevu, spojím ho v_jedno dřevo a budou jedním kusem v_mé ruce.

{v}20{/v}Kusy dřeva, na které jsi psal, budeš držet před nimi ve své ruce {v}21{/v}a řekneš jim: Tak praví Pán, Hospodin: Hle, vezmu izraelské syny z_národů, ke kterým šli, a shromáždím je ze všech stran a přivedu je do jejich vlasti. {v}22{/v}Udělám z_nich jeden národ na zemi, na izraelských horách; všichni budou mít jednoho krále, nebudou již dvěma národy, nebudou již rozděleni na dvě království. {v}23{/v}Už se neposkvrní svými modlami a bůžky, všemi svými hanebnostmi; a až je vysvobodím ze všech jejich nevěrností, kterými se prohřešili, očistím je a budou mým lidem a já budu jejich Bohem.

{v}24{/v}Můj služebník David jim všem bude králem a jediným pastýřem; budou následovat má nařízení, mé zákony budou zachovávat a plnit. {v}25{/v}Budou bydlet v_zemi, kterou jsem dal svému služebníku Jakubovi, kterou obývali jejich otcové. Budou na ní bydlet oni i_jejich synové, i_synové jejich synů navždy; David, můj služebník, bude navěky jejich vladařem.

{v}26{/v}Uzavřu s_nimi smlouvu pokoje: bude to věčná smlouva: požehnám je a rozmnožím, navěky zbuduji svou svatyni u_nich. {v}27{/v}Můj příbytek bude mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem. {v}28{/v}Tak poznají národy, že já jsem Hospodin, který posvěcuje Izraele, když má svatyně bude navěky mezi nimi.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Ez 37,21.22{/r}; {r}Jan 10,16{/r}

Hle, vezmu izraelské syny, shromáždím je ze všech stran a udělám z_nich jeden národ. {*} A bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.

Mám i_jiné ovce, které nejsou z_tohoto ovčince. Také ty musím přivést; {*} a bude jen jedno stádce, jen jeden pastýř.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 46,24-25.27: CCL 41,551-553)

Budu své ovce pást na dobré pastvě

Vyvedu je z_národů, shromáždím je ze zemí a přivedu je do jejich vlasti, budu je pást na izraelských horách.{fnr}1{/fnr} Hospodin založil izraelské hory, tvůrce svatých Písem. Zde se paste, abyste se pásli v_bezpečí. Pochutnávejte si na všem, co odtud pochází, všechno ostatní vyplivněte. A abyste nezabloudili v_mlze,{fnr}2{/fnr} poslouchejte hlas pastýře. Shromážděte se u_hor Písma Svatého. Zde je potěšení vašeho srdce, zde není nic jedovatého ani nestravitelného; zde jsou nejbohatší pastvy. Jen ve zdraví přijďte a ve zdraví se paste na izraelských horách.

Při potocích a po vší osídlené zemi.{fnr}3{/fnr} Neboť z_hor, o_kterých jsme mluvili, vyvěrají proudy kázání evangelia. Vždyť jejich hlas zní po celé zemi{fnr}4{/fnr} a celá země se raduje a nabízí hojnost svých plodů ovcím, které se tu smějí pást.

Budu je pást na dobré pastvě, na vysokých izraelských horách. Tam budou jejich ohrady,{fnr}5{/fnr} to jest tam si odpočinou a tam budou říkat: „Jak je nám tu dobře.“ A také tam budou říkat: „Našli jsme pravdu, je jasné, že jsme nezabloudili.“ Spočinou v_Boží slávě jakoby v_horských ohradách. A usnou,{fnr}6{/fnr} to jest odpočinou si a bude jim dobře.

Budou se pást na tučné pastvě, na vysokých horách.{fnr}7{/fnr} Již jsem řekl, že jde o_izraelské hory, o_dobré hory, k_nimž pozvedáme oči, aby nám odtud přišla pomoc.{fnr}8{/fnr} Ale pomoc nám přichází od Hospodina, který učinil nebe i_zemi.{fnr}9{/fnr} A tak abychom nevkládali naději do samotných hor, byť dobrých, když Hospodin řekl: Budu pást své ovce na izraelských horách, hned dodává: Já sám je budu pást.{fnr}10{/fnr} Neboť pomoc ti přichází od Hospodina, který učinil nebe i_zemi.{fnr}11{/fnr}

A nakonec říká: Budu je pást a soudit.{fnr}12{/fnr} Tak může pást jedině Pán, aby pásl a soudil. Neboť kdo z_lidí smí soudit člověka? Všude je plno unáhlených soudů: Vždyť ten, nad kým jsme už zoufali, se může náhle obrátit a stát nejlepším; a ten, o_kom jsme zase měli vysoké mínění, může náhle ochabnout a stát se nejhorším. Ani ve svých obavách, ani ve svých sympatiích si nemůžeme být naprosto jisti.

Jaký dnes kdokoli z_lidí je, ví stěží on sám. Nějaké povědomí ovšem o_tom má. Jaký však bude zítra, to jistě ani on sám neví. Ale Pán pase a soudí, a každému dává, co mu přísluší: Jedněm to, druhým ono, každému, jak náleží, to nebo ono. Ví zajisté dobře, co dělá. Pase a soudí ty, které vykoupil, když byl sám odsouzen. Pase tedy a soudí.

{fn:1}{r}Ez 34,13{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. tamtéž, {r:Ez 34,}12{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. tamtéž, {r:Ez 34,}13{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 19 (18),5{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Ez 34,14{/r} (Vet. Lat.).{/fn} {fn:6}Srov. tamtéž.{/fn} {fn:7}Srov. tamtéž.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Žl 121 (120),1{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. tamtéž, {r:Žl 121 (120),}2{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Ez 34,15{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Žl 121 (120),2{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}Ez 34,16.17{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 10,14{/r}; {r}Ez 34,11.13{/r}

Já jsem dobrý pastýř; {*} znám svoje ovce a moje ovce znají mne.

Hle, já sám vyhledám své stádo a ujmu se ho. Vyvedu je z_národů a budu je pást. {*} Znám svoje ovce a moje ovce znají mne.

Z_knihy proroka Ezechiela

{r:Ez}40,1-4{/r}; {r:Ez}43,1-12{/r}; {r:Ez}44,6-9{/r}

Vidění obnovy chrámu a Izraele

{v}40,1{/v}Dvacátého pátého roku našeho vyhnanství, na začátku roku, desátého dne měsíce čtrnáctého roku po vyvrácení města, právě toho dne spočinula na mně Hospodinova ruka a přenesl mě tam. {v}2{/v}Přenesl mě v_Božích viděních do izraelské země a usadil na velmi vysokou horu, na níž bylo proti mně cosi jako vystavěné město.

{v}3{/v}Přenesl mě tedy tam, a hle – muž, který měl bronzové vzezření a v_ruce lněný provazec a prut na měření, stál v_bráně. {v}4{/v}Ten muž mi řekl: „Synu člověka, bedlivě se dívej, pozorně poslouchej, pečlivě si všímej všeho, co ti ukážu, neboť proto jsi byl sem přiveden, abych ti to ukázal. Všechno, co uvidíš, vypravuj izraelskému domu.“

{v}43,1{/v}Vedl mě k_bráně směřující k_východu, {v}2{/v}a hle – od východu přicházela velebnost Izraelova Boha; její zvuk byl jako zvuk vodních spoust a od Boží velebnosti zářila země. {v}3{/v}Dostal jsem stejné vidění, které jsem měl, když přišel, aby zničil město; bylo to stejné vidění, které jsem viděl u_řeky Kebaru. Padl jsem na svou tvář. {v}4{/v}Hospodinova velebnost vešla do chrámu branou, která směřuje k_východu. {v}5{/v}Tu mě zdvihla síla a uvedla mě do vnitřního nádvoří, a hle – chrám byl plný Hospodinovy velebnosti.

{v}6{/v}Zatímco anděl stál vedle mě, slyšel jsem, jak ke mně mluví kdosi z_chrámu. {v}7{/v}Řekl mi: „Synu člověka, zde je místo pro můj trůn, zde je místo, na němž budou spočívat chodidla mých nohou, kde budu navěky bydlet uprostřed synů Izraele; Izraelův dům už neznesvětí mé svaté jméno – ani oni, ani jejich králové svým smilstvím nebo modlami svých králů, {v}8{/v}kteří stavěli své prahy vedle mých prahů, své veřeje vedle mých veřejí; jen zeď byla mezi mnou a jimi. Poskvrnili mé svaté jméno hanebnostmi, které spáchali; proto jsem je ve svém hněvu vyhladil. {v}9{/v}Nyní však odstraní daleko ode mě své smilstvo i_modly svých králů, proto budu mezi nimi bydlet navěky.

{v}10{/v}Nuže ty, synu člověka, ukaž Izraelovu domu tento chrám – ať se stydí pro své nepravosti – jeho podobu i_rozměry, {v}11{/v}aby se styděli za všechno, co spáchali – ukaž jim tvar chrámu, jeho zařízení, jeho východy i_vchody, celý jeho plán i_všechny jeho obřady a pravidla. Napiš je před nimi, aby dbali všech jeho obřadů i_zákonů a plnili je. {v}12{/v}Toto je zákon pro chrám: Na vrcholu hory je všechno jeho území kolem dokola svatosvaté. To je zakládací listina pro chrám.

{v}44,6{/v}Řekneš vzpurnému (lidu) Izraelova domu: Tak praví Pán, Hospodin: Už je dost všech vašich nepravostí, Izraelův dome! {v}7{/v}Uváděli jste totiž cizince s_neobřezaným srdcem a neobřezaným tělem, aby přebývali v_mé svatyni a znesvěcovali můj dům, a zatímco jste pro mě obětovali pokrmy, tuk a krev, rušili jste mou smlouvu všemi svými nepravostmi. {v}8{/v}Nepečovali jste o_mé svaté věci, ale (cizince) jste pověřili, aby vykonávali v_mém chrámě, co jsem předepsal. {v}9{/v}Proto tak praví Pán, Hospodin: Žádný z_cizinců s_neobřezaným srdcem a neobřezaným tělem nevejde do mé svatyně, (žádný) ze všech těch, kteří přebývají mezi syny Izraele.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Ez 43,4-5{/r}; srov. {r}Lk 2,27{/r}

Hospodinova velebnost vešla do chrámu branou, která směřuje k_východu. {*} Chrám byl plný Hospodinovy velebnosti.

Rodiče uvedli dítě Ježíše do chrámu. {*} Chrám byl plný Hospodinovy velebnosti.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 46,29-30: CCL 41,555-557)

Všichni dobří pastýři jsou zahrnuti v_osobě jediného pastýře

Kristus tě tedy pase a soudí,{fnr}1{/fnr} odděluje své ovce od ovcí, které nejsou jeho. Mé ovce, praví, slyší můj hlas a jdou za mnou.{fnr}2{/fnr}

Zde mi připadá, že všichni dobří pastýři jsou zahrnuti v_osobě jediného pastýře. Ne že by dobří pastýři chtěli, ale jsou zahrnuti v_tom jediném. Mnohost představují ti, kdo jsou rozdělení. Mluví se však o_jediném pastýři,{fnr}3{/fnr} neboť se tu nabádá k_jednotě. Určitě se zde totiž nemlčí o_více pastýřích, ale mluví se o_jediném z_toho důvodu, že by Pán tehdy nenašel nikoho, komu by svěřil své ovce. Ale svěřil je, až když našel Petra. Ano, právě v_Petrovi zajistil jednotu. Apoštolů bylo mnoho, ale jen jedinému se říká: Pas mé ovce.{fnr}4{/fnr} Rozhodně to neznamená, že nejsou žádní dobří pastýři, tak si to jistě nesmíme vykládat, ani s_Božím milosrdenstvím se přece nesrovnává, že by se nerodili a nebyli ustanovováni.

Ostatně jsou-li dobré ovce, jsou také dobří pastýři, neboť z_dobrých ovcí se stávají dobří pastýři. Ale všichni dobří pastýři jsou zahrnuti v_osobě jediného, neboť jsou v_dokonalé jednotě. Když pasou oni, pase Kristus. Neboť ženichovi přátelé neprosazují svůj hlas, ale radují se z_hlasu ženichova.{fnr}5{/fnr} Proto pase on sám, kdykoli pasou oni. A proto také může Pán říci: „Já je pasu.“{fnr}6{/fnr} Neboť v_nich je jeho hlas a je v_nich i_jeho láska. A proto, když Pán svěřoval své ovce Petrovi, jako svěřuje člověk něco druhému, chtěl, aby s_ním byl Petr v_dokonalé jednotě: aby on sám byl hlavou a Petr aby představoval tělo, to jest církev. A aby tvořili přímo jedno tělo jako ženich a nevěsta.

A proto když mu svěřoval své ovce, co mu napřed řekl, aby mu je nesvěřoval tak, jak člověk svěřuje něco člověku? Petře, miluješ mě? A on odpověděl: Miluji. A znovu: Miluješ mě? A odpověděl: Miluji. A potřetí: Miluješ mě? Odpověděl: Miluji.{fnr}7{/fnr} Vyznal svou lásku, aby potvrdil jednotu. Takže ve všech pastýřích pase jediný Pán a oni v_něm.

Mlčí se sice o_dobrých pastýřích, a přece se o_nich nemlčí. Pastýři zasluhují chválu, ale kdo se chlubí, ať se chlubí v_Pánu.{fnr}8{/fnr} To znamená, že pase Kristus, to znamená, že se pase pro Krista, to znamená, že se pase v_Kristu a že se nepase mimo Krista, pro sebe. Není to pro neschopnost pastýřů, když prorok říká, jako by ohlašoval nějaké špatné časy: Já budu pást své ovce.{fnr}9{/fnr} Neznamená to: Nemám je komu svěřit. Vždyť když Petr a ostatní apoštolové ještě žili na tomto světě, už tehdy říká on jediný, ve kterém jsou všichni jedno: Mám i_jiné ovce, které nejsou z_tohoto ovčince. Také ty musím přivést, aby bylo jedno stádce a jeden pastýř.{fnr}10{/fnr}

Jsou tedy všichni pastýři v_tom jediném, skrze ně zní jeho jediný hlas, který mají ovce slyšet a jít za svým pastýřem. Ne za tím či oním, ale za jediným. Jejich ústy zaznívá jeho jediný hlas, nemluví různými hlasy. Napomínám vás, bratři: Buďte všichni zajedno a ať nejsou mezi vámi roztržky.{fnr}11{/fnr} Tento hlas, prostý jakéhokoli rozkolu, očištěný od každého bludu kéž ovce slyší a jdou za svým pastýřem, který říká: Mé ovce slyší můj hlas a jdou za mnou.

{fn:1}Srov. {r}Ez 34,16.17{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 10,27{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ez 34,23{/r}; {r}Jan 10,16{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 21,17{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 3,29{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Ez 34,15{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Jan 21,15-17{/r}.{/fn} {fn:8}{r}1 Kor 1,31{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Ez 34,15{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Jan 10,16{/r}.{/fn} {fn:11}{r}1 Kor 1,10{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Dobrý pastýři, ty neznáš spánku, ale stále bdíš nad svým lidem. {*} Pane, neopouštěj své stádce.

Ať na nás sestoupí tvé milosrdenství a chrání nás, aby k_nám neměl přístup náš úhlavní nepřítel, lstivý pokušitel. {*} Pane, neopouštěj své stádce.

Z_knihy proroka Ezechiela

{r:Ez}47,1-12{/r}

Vidění pramene vody vytékajícího z_chrámu

{v}47,1{/v}Anděl mě zavedl ke vchodu do chrámu, a hle – pod chrámovým prahem prýštila voda směrem na východ – na východ totiž bylo chrámové průčelí – voda stékala pravou chrámovou stranou na jih od oltáře. {v}2{/v}Pak mě vyvedl severní branou a venku mě vedl až k_vnější bráně směřující na východ, a hle – voda vytékala z_jižní strany.

{v}3{/v}Ten muž vyšel ven směrem k_východu, měl v_ruce měřicí provazec a naměřil tisíc loket a dal mi přebrodit vodu: sahala ke kotníkům. {v}4{/v}Naměřil opět tisíc loket a dal mi přebrodit vodu: sahala ke kolenům, a naměřil zase tisíc loket a dal mi ji přebrodit: sahala k_bokům. {v}5{/v}Naměřil dalších tisíc loket: byla to řeka, kterou jsem nemohl přebrodit, neboť voda tak vzrostla, že se dala jen přeplavat, byla to řeka, která se přebrodit nedala. {v}6{/v}Tu mi řekl: „Jistě ses díval, synu člověka!“ Pak mě přivedl zpět na břeh řeky.

{v}7{/v}Když jsem se vrátil zpět, viděl jsem na břehu řeky veliké množství stromoví z_obou stran. {v}8{/v}Řekl mi: „Tato voda, která vytéká do východní krajiny, stéká do pouště a končí v_moři ve slaných vodách a jeho voda je tím uzdravena. {v}9{/v}Kamkoli se řeka dostane, oživnou všichni živočichové, kteří se v_ní hemží; velmi mnoho ryb bude tam, kam se dostane tato voda a vše se uzdraví. {v}10{/v}Rybáři budou bydlet u_moře; budou napínat své sítě od Engadi k_En Eglajim, množství jeho ryb bude ve svých druzích nesčetné jako ve Velikém moři. {v}11{/v}Bažiny a laguny u_jeho pobřeží nebudou uzdraveny, budou ponechány na (dobývání) soli.

{v}12{/v}Nad řekou pak, na jejím břehu z_obou stran vzroste všeliké ovocné stromoví; neopadne jeho listí, nepřestane jeho ovoce; každý měsíc ponese čerstvé plody, neboť jeho voda bude vytékat ze svatyně: jeho ovoce bude pokrmem, lékem jeho listí.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Ez 47,1.9{/r}; srov. {r}Jan 4,14{/r}

Viděl jsem vodu vytékající z_chrámu po pravé straně. {*} A všichni, k_nimž se ta voda dostane, budou uzdraveni.

Voda, kterou jim dám já, stane se v_nich pramenem vody tryskající do života věčného. {*} A všichni, k_nimž se ta voda dostane, budou uzdraveni.

Z_výkladu svatého Hilaria z_Poitiers, biskupa, na žalmy

(Ps 64,14-15: CSEL 22,245-246)

Proudy bystřin jsou k_radosti Božímu městu

Boží řeka je naplněna vodou a připravils jim pokrm; ano, taková je tvá příprava.{fnr}1{/fnr} Pokud jde o_řeku, není vůbec o_čem pochybovat. Neboť prorok praví: Proudy bystřin jsou k_radosti Božímu městu.{fnr}2{/fnr} A sám Pán praví v_evangeliu Kdo se napije vody, kterou mu dám já, z_jeho nitra potečou proudy živé vody, tryskající do života věčného.{fnr}3{/fnr} A jinde: Kdo ve mě věří, jak říká Písmo, proudy potečou z_jeho nitra. To řekl o_Duchu Svatém, jejž měli dostat ti, kdo v_něj uvěřili.{fnr}4{/fnr} Tato Boží řeka je tedy plná vody. Zaplavují nás totiž dary Ducha Svatého a z_tohoto pramene života se na nás vylévá Boží řeka plná vody. A máme připravený i_pokrm.

A jaký je to pokrm? Přece ten, jímž se připravujeme ke společenství s_Bohem{fnr}5{/fnr}; neboť přijímáním svatého těla se máme posléze dostat do společenství svatého těla. Právě to je smysl slov našeho žalmu: Připravils jim pokrm, ano; taková je tvá příprava. Ten pokrm nám totiž přináší přítomnou spásu, ale zároveň nás připravuje pro budoucnost.

My, kteří jsme byli znovuzrozeni svátostí křtu, máme zajisté převelikou radost, kdykoli cítíme, že v_nás začíná působit Duch Svatý, neboť začínáme tušit obsah Božích tajemství a rozumět proroctvím, začínáme mluvit moudře, dostává se nám pevné naděje, darů uzdravování i_moci nad pokořenými zlými duchy. To všechno do nás proniká jako kapky dešťové vody, a třebaže působí pomalu, přinášejí mnohonásobné plody.

{fn:1}Srov. {r}Žl 65 (64),10{/r} (Vet. Lat.).{/fn} {fn:2}{r}Žl 46 (45),5{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 4,14{/r}; {r:Jan}7,38{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 7,38.39{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}2 Petr 1,4{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Žl 36 (35),8.9.10{/r}; {r:Žl}65 (64),5{/r}

Jak vzácná je tvá milost, Bože, napájíš nás proudem svého blaha. {*} U_tebe je pramen života.

Kéž se nasytíme blahem tvého domu. {*} U_tebe je pramen života.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky