MEZIDOBÍ

27. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Začátek prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi

{r:1 Tim}1,1-20{/r}

Timotejovo poslání; Pavel služebník evangelia

{v}1,1{/v}Pavel, apoštol Krista Ježíše z_rozkazu Boha, našeho spasitele, a Krista Ježíše, naší naděje, {v}2{/v}Timotejovi, svému pravému synu ve víře: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a od Krista Ježíše, našeho Pána.

{v}3{/v}Když jsem odcházel do Makedonie, prosil jsem tě, abys dále zůstal v_Efesu a důrazně poučil jisté lidi, {v}4{/v}že si nemají začínat s_nějakým jiným učením a že se nemají zabývat bájemi a nekonečnými rodokmeny, protože takové věci dávají spíše podnět k_rozepřím, než aby to bylo na prospěch Božímu plánu spásy, (založenému) na víře. {v}5{/v}Cíl tohoto nařízení je láska, která (plyne) z_čistého srdce, z_dobrého svědomí a opravdové víry. {v}6{/v}Někteří se z_této cesty uchýlili a dali se do prázdného řečnění; {v}7{/v}chtějí být učiteli zákona, a zatím vůbec nerozumějí tomu, co říkají a o_čem se s_takovou jistotou vyslovují.

{v}8{/v}Víme ovšem, že zákon je dobrý, když ho někdo náležitě používá, {v}9{/v}když totiž ví, že zákon byl ustanoven ne proti spravedlivým, ale proti (lidem) špatným a nepoddajným, proti bezbožníkům a hříšníkům, proti bohaprázdným a světákům, proti těm, kdo vztahují ruce na otce a na matku, proti vrahům, {v}10{/v}smilníkům, lidem zvráceným, otrokářům, lhářům, křivopřísežníkům a proti všemu, co odporuje zdravému učení, {v}11{/v}které je shodné s_evangeliem o_slávě blaženého Boha, jenž mi ho svěřil.

{v}12{/v}Děkuji tomu, který mi dal sílu, Kristu Ježíši, našemu Pánu, že mě uznal za věrného a vzal mě do služby, {v}13{/v}ačkoli jsem byl dříve rouhač, pronásledovatel a násilník. Dostalo se mi však milosrdenství, protože jsem to dělal z_nevědomosti ve (své) nevěře. {v}14{/v}Milost našeho Pána se však na mně tím hojněji projevila s_vírou a láskou v_Kristu Ježíši.

{v}15{/v}Na tuto nauku je spolehnutí a zaslouží si, aby se jí naprosto věřilo: Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já mezi ně patřím na prvním místě. {v}16{/v}Ale právě proto jsem došel milosrdenství, aby tím Ježíš Kristus na mně jako na prvním ukázal celou svoji shovívavost; já jsem měl být příkladem pro ty, kdo v_něho v_budoucnosti uvěří, (a tak dosáhnou) věčného života.

{v}17{/v}Králi věků, Bohu nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému buď čest a sláva na věčné věky. Amen.

{v}18{/v}Toto je poselství, které ti kladu na srdce, můj synu Timoteji, ve shodě s_prorockými výroky, pronesenými o_tobě, abys – opřen o_ně – bojoval dobrý boj {v}19{/v}a měl přitom víru a dobré svědomí. Někteří lidé se ho zbavili, a proto ztroskotali ve víře. {v}20{/v}Patří mezi ně Hymenaios a Alexandr; ty jsem vydal satanovi, aby se odnaučili mluvit rouhavě.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Tim 1,14.15{/r}; {r}Řím 3,23{/r}

Milost našeho Pána se na mně tím hojněji projevila s_vírou a láskou. {*} Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky.

Vždyť všichni jsou hříšníky a nedostává se jim Boží slávy. {*} Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky.

Z_„Knihy o_správě pastýřské“ od svatého Řehoře Velikého, papeže

(Lib. 2,4: PL 77,30-31)

Pastýř ať umí v_pravý čas mlčet a v_pravý čas promluvit

Představený ať umí v_pravý čas mlčet a v_pravý čas promluvit, aby nemluvil o_tom, o_čem má pomlčet, a nezamlčel, co má vyslovit. Neuvážené mluvení přece zavádí druhé do omylu a nemístné mlčení zase nechává v_omylu ty, kteří mohli být poučeni. Nerozumní představení se totiž často bojí mluvit přímo pravdu ze strachu, aby neztratili přízeň u_lidí. Takoví se ovšem, jak říká Pravda sama, nestarají o_svěřené stádo jako praví pastýři, ale tím, že se schovávají za své mlčení, jsou jako nájemníci, protože, když přichází vlk, utečou.

Proto jim Pán ústy proroka vytýká: Jsou to němí psi, kteří nedovedou štěkat.{fnr}1{/fnr} Nebo si stěžuje: Nevskočili jste do průlomu a nepostavili jste ochrannou zeď pro Izraelův dům, abyste obstáli v_boji v_Hospodinův den.{fnr}2{/fnr} Vskočit do průlomu znamená vystoupit statečným slovem na obranu stáda proti mocným tohoto světa. A obstát v_boji v_den Hospodinův znamená odpírat ničemným nepřátelům z_lásky ke spravedlnosti.

Když se pastýř bojí říci pravdu, nedělá nic jiného, než že svým mlčením vlastně utíká. Kdo se pro své stádo opravdu staví na odpor, staví tím kolem domu Izraelova hradbu proti nepřátelům. Proto říká Pán provinilému lidu: Tvoji proroci ti vydávali za vidění klam a podvod, neodhalovali tvou nepravost, aby tě pohnuli k_pokání.{fnr}3{/fnr} Proroky totiž Písmo svaté nazývá často učitele, kteří ukazují, jak pomíjivá je přítomnost, a vyhlašují, co má přijít. A Boží slovo jim vytýká, že viděli falešně, protože se bojí kárat viny a nesmyslně namlouvají hříšníkům, že se jim nic nestane. Že neodhalují nepravost viníků a místo pokárání mlčí.

Neboť káravá slova jsou klíčem, který otvírá: může odkrýt vinu, o_níž ten, kdo ji spáchal, často ani neví. Proto říká Pavel: Aby byl schopný povzbuzovat ve zdravém učení a také usvědčovat odpůrce.{fnr}4{/fnr} Proto říká Malachiáš: Rty kněze mají dbát vědomosti a poučení se hledá z_jeho úst, neboť je poslem Hospodina zástupů.{fnr}5{/fnr} Proto Pán skrze Izaiáše napomíná: Volej, nepřestávej, jak polnice povznes svůj hlas!{fnr}6{/fnr}

Neboť každý, kdo přijímá kněžskou službu, přijímá povolání hlasatele, který má předem ohlašovat, že za ním přichází strašný soudce. Neumí-li však kněz kázat, je jako němý hlasatel, který nevydá ani hlásku. A proto na první pastýře sestoupil Duch Svatý v_podobě jazyků, takže těm, které naplnil, dal okamžitě schopnost o_něm mluvit.

{fn:1}{r}Iz 56,10{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Ez 13,5{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Pláč 2,14{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:4}{r}Tit 1,9{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mal 2,7{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Iz 58,1{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 51 (50),15.16-17{/r}

Bezbožné budu učit tvým cestám a hříšníci se budou obracet k_tobě. {*} Můj jazyk zajásá nad tvou spravedlností.

Otevři mé rty, Pane, aby ústa má zvěstovala tvou chválu. {*} Můj jazyk zajásá nad tvou spravedlností.

Z_prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi

{r:1 Tit}2,1-15{/r}

Výzva k_modlitbě

{v}2,1{/v}První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i_děkovné za všecky lidi, {v}2{/v}za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v_opravdové zbožnosti a počestnosti. {v}3{/v}Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. {v}4{/v}On chce, aby se všichni lidé zachránili a (došli) k_poznání pravdy. {v}5{/v}Je totiž (jenom) jediný Bůh a (jenom) jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, {v}6{/v}který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; {v}7{/v}a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola – to mluvím pravdu a nelžu – za učitele víry a pravdy mezi pohany.

{v}8{/v}Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru. {v}9{/v}Podobně i_ženy se mají chovat důstojně. Ať se zdobí, ale počestně a cudně: ne (marnivými) účesy, zlatými (šperky), perlami nebo drahými šaty, {v}10{/v}ale spíše dobrými skutky, jak se sluší na ženy, které se hlásí k_bázni Boží.

{v}11{/v}Poučování má každá žena přijímat v_tichosti a plné podřízenosti. {v}12{/v}Nedovoluji, aby žena sama poučovala ani aby vládla nad mužem; má se v_tichosti držet zpátky. {v}13{/v}První byl přece stvořen Adam, (teprve) potom Eva. {v}14{/v}A svést se nedal Adam, nýbrž svést se dala žena, a tak klesla. {v}15{/v}Ale zachrání se mateřstvím, jen když vytrvá ve víře, v_lásce, (snaze) o_svatý život a v_cudnosti.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Tim 2,5-6{/r}; {r}Žid 2,17{/r}

Je jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš. {*} On vydal sám sebe jako výkupné za všechny.

Proto se ve všem musel připodobnit svým bratřím, aby se stal v_jejich záležitostech u_Boha veleknězem milosrdným a věrným. {*} On vydal sám sebe jako výkupné za všechny.

Z_traktátu „O_Kainovi a Ábelovi“ od svatého Ambrože, biskupa

(Lib. 1,9,34.38-39: CSEL 32,369.371-372)

Je třeba se modlit především za celé tělo církve

Přinášej Bohu oběť chvály a plň Nejvyššímu své sliby!{fnr}1{/fnr} Chválit Boha znamená dodržet a splnit slib. Proto se také dává za vzor onen Samaritán, který, když byl Pánovým slovem spolu s_jinými devíti malomocnými očištěn od malomocenství, jako jediný se vrátil ke Kristu, velebil Boha a děkoval. O_něm Ježíš říká: „Nikdo z_nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal Bohu chválu, než tento cizinec?“ A jemu řekl: „Vstaň a jdi! Tvá víra tě zachránila.“{fnr}2{/fnr}

Svým božským způsobem tě Pán Ježíš poučil o_dobrotě Otce, který umí dávat dobré věci, abys od dobrého žádal to, co je dobré.{fnr}3{/fnr} A současně nás napomenul, abychom se modlili usilovně a často; ne tak, abychom modlitbu protahovali až do omrzení, ale spíše abychom se modlili často a vytrvale. Do dlouhé modlitby se totiž většinou dostávají zbytečnosti, a když ji přerušíme, snadno se do ní vkrádá roztržitost.

Dále Pán napomíná, že když prosíš o_odpuštění, musíš především ty sám umět odpouštět druhým, abys svou prosbu doporučil slovem svého jednání.{fnr}4{/fnr} I_apoštol učí, že se máš modlit bez hněvu a sváru,{fnr}5{/fnr} aby tvou modlitbu nic nerušilo a neznehodnocovalo. Učí také, že se máš modlit všude,{fnr}6{/fnr} třebaže Spasitel říká: Vejdi do své komůrky.{fnr}7{/fnr}

Pochop však, že nejde o_komůrku uzavřenou stěnami, aby tak bylo zavřené tvoje tělo, ale o_komůrku, která je v_tobě, ve které jsou uzavřeny tvé myšlenky a ve které přebývají tvé city. Tato komůrka tvé modlitby je všude s_tebou a stále je uzavřená, jediným svědkem je v_ní sám Bůh.

Dostává se ti také poučení, že se máš modlit především za lid, to jest za celé tělo církve, za všechny údy tvé matky, neboť právě to je znamením vzájemné lásky. Prosíš-li totiž za sebe, budeš prosit právě jen za sebe. A jestliže se modlí každý jen za sebe, dostává se hříšníkovi méně milosti než tomu, kdo se přimlouvá. Když se však každý modlí za všechny, všichni se také modlí za každého jednotlivého člověka.

Tedy závěrem: Prosíš-li jen za sebe, jak jsme řekli, budeš za sebe prosit jen ty sám. Prosíš-li však za všechny, budou všichni také prosit za tebe, protože i_ty patříš k_těm všem. Je jistě velkou odměnou, že se každý jednotlivec svými modlitbami přimlouvá za každého z_Božího lidu. Není v_tom žádná opovážlivost, ale větší pokora a hojnější užitek.

{fn:1}{r}Žl 50 (49),14{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Lk 17,18-19{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 7,11{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Mk 11,25{/r}; {r}Mt 6,14-15{/r}; {r:Mt}18,35{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Tim 2,8{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. tamtéž.{/fn} {fn:7}{r}Mt 6,6{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 61 (60),2-3.6{/r}

Slyš, Bože, můj nářek, všimni si mé prosby! {*} Od končin země volám k_tobě.

Ty jsi, Bože, slyšel mé sliby, dal jsi mi dědictví těch, kdo ctí tvé jméno. {*} Od končin země volám k_tobě.

Z_prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi

{r:1 Tim}3,1-16{/r}

Služebníci církve

{v}3,1{/v}Správně se říká: „Kdo usiluje o_to, aby se stal církevním představeným, snaží se o_vznešený úřad.“ {v}2{/v}Takový představený musí být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, ušlechtilý, pohostinný, způsobilý učit, {v}3{/v}ne pijan, ne útočný, ale mírný, ne svárlivý nebo hrabivý. {v}4{/v}Musí umět dobře spravovat svůj dům a přidržovat svoje děti k_poslušnosti, aby žily naprosto čestně. {v}5{/v}Jestliže někdo nedovede spravovat svou domácnost, jak se bude moci starat o_Boží obec? {v}6{/v}(Dále to) nesmí být člověk teprve nedávno obrácený, aby mu to snad nestouplo do hlavy a nepropadl stejnému odsouzení jako ďábel. {v}7{/v}Také je nutné, aby měl dobré jméno u_těch, kdo stojí mimo církev. Jinak padne za oběť špatným řečem a (chytne se) do ďáblovy pasti.

{v}8{/v}Totéž platí o_jáhnech: mají to být lidé důstojní, ne obojetní v_řeči, ne oddaní vínu, ne lační špinavého zisku, {v}9{/v}kteří uchovávají tajemné pravdy víry v_čistém svědomí. {v}10{/v}I_oni musí být napřed zkoumáni, a teprve potom mohou vykonávat službu, když se ukáže jejich bezúhonnost. {v}11{/v}Právě tak ženy se musí chovat počestně, nesmějí být pomlouvačné, ale střídmé a ve všem spolehlivé. {v}12{/v}Jáhnové mají být jenom jednou ženatí, mají umět držet v_pořádku svoje děti a vůbec vlastní domácnost. {v}13{/v}Ti totiž, kdo se osvědčí jako jáhni, získají si vážené postavení a radostnou jistotu ve víře v_Krista Ježíše.

{v}14{/v}Mám sice naději, že k_tobě co nejdříve přijdu, ale přece ti o_těchto věcech píšu. {v}15{/v}Kdybych se totiž opozdil, abys věděl, jak je třeba se chovat v_Božím domě, v_církvi živého Boha, která je sloupem a pevnou oporou pravdy. {v}16{/v}A to je skutečně hluboké náboženské tajemství:

(Kristus,) který přišel v_lidské přirozenosti,

byl ospravedlněn Duchem,

ukázal se andělům,

byl hlásán pohanům,

došel víry ve světě,

byl vzat do slávy.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Sk 20,28{/r}; {r}1 Kor 4,2{/r}

Dbejte na celé stádce, v_kterém vás Duch Svatý ustanovil za představené. {*} Starejte se o_Boží lid, vykoupený krví Božího Syna.

Když někdo něco spravuje, požaduje se od něho, aby na něj bylo spolehnutí. {*} Starejte se o_Boží lid, vykoupený krví Božího Syna.

Začátek listu svatého Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka, Tralským

(Inscriptio; nn. 1,1 – 3,2; 4,1-2; 6,1; 7,1 – 8,1: Funk 1,203-209)

Chci vás chránit jako své milované děti

Ignác, zvaný též Theoforos, svaté církvi, milované Bohem, Otcem Ježíše Krista, která je v_asijském Tralles, vyvolené a hodné Boha, žijící v_pokoji těla i_ducha skrze utrpení Ježíše Krista, k_němuž, jak doufáme, dospějeme, až vstaneme z_mrtvých. Posílám jí plnost apoštolského pozdravu a přeji co nejvíce radosti.

O_vašem čistém smýšlení a neotřesitelné vytrvalosti, které nemáte jen ve zvyku, ale v_povaze, jsem se dozvěděl od vašeho biskupa Polybia. Z_vůle Boží a Ježíše Krista přišel do Smyrny a mne spoutaného pro Ježíše Krista potěšil tak, jako kdybych v_něm viděl celou vaši obec. Přijal jsem od něho výraz náklonnosti, jaká se Bohu líbí, a vzdával jsem chválu, když jsem slyšel, že jste napodobiteli Boha.{fnr}1{/fnr}

Neboť když se podřizujete biskupovi jako Ježíši Kristu, zdá se mi, že nežijete podle lidí, ale podle Ježíše Krista, který za vás umřel, abyste – věříce v_jeho smrt – své smrti unikli. Je tedy nutné jednat jako vy: nepodnikat nic bez biskupa. Podřizujte se i_kněžím jako apoštolům Ježíše Krista, naší naději,{fnr}2{/fnr} v_níž ať vždycky žijeme.

Sluší se také, aby se jáhni, služebníci tajemství Ježíše Krista, v_každém ohledu všem líbili. Neboť nejsou služebníky jídla a pití, ale služebníky Boží církve. Jako ohni se tedy mají vyhýbat nařčení z_něčeho špatného.

Všichni ať také ctí jáhny jako Ježíše Krista, stejně jako biskupa, který je obrazem Otce, a kněze jako radu Boží a sbor apoštolů. Bez nich se nedá mluvit o_církvi. Jsem přesvědčen, že o_tom smýšlíte stejně. Neboť jsem dostal výraz vaší lásky a mám ji u_sebe ve vašem biskupovi: už jeho vystupování je velkým poučením a mírnost je jeho silou.

Mnohému s_Boží pomocí rozumím, ale sám nad sebou bdím, abych pro vychloubání nezahynul. Musím teď být ostražitý a nevěnovat pozornost těm, kdo mne vynášejí. Když mi to říkají, jako by mne bičovali. Rád bych totiž trpěl, ale nevím, jsem-li toho hoden. Moji ctižádost mnozí nevidí, ale já s_ní těžce bojuji. Je mi zapotřebí mírnosti, na které ztroskotává vládce tohoto věku.

Napomínám vás tedy – ne já, ale láska Ježíše Krista_–: živte se jen křesťanským pokrmem, jiným bylinám se vyhýbejte, totiž bludům.

Tak tomu bude, když nezpychnete a nedáte se odtrhnout od Boha Ježíše Krista, od biskupa a od apoštolských příkazů. Kdo je při oltáři, je čistý; kdo je mimo, není čistý; to znamená: kdo něco činí bez biskupa, kněží a jáhnů, ten nemá čisté svědomí.

Ne snad, že bych se něco takového od vás dozvěděl. Chci vás jen varovat, protože vás mám rád.

{fn:1}Srov. {r}Ef 5,1{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Tim 1,1{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ef 4,3-6{/r}; {r}1 Kor 3,11{/r}

Snažte se zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. Jen jedno je ono tajemné tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. {*} Jeden Pán, jedna víra, jeden křest.

Jeden Bůh a Otec všech. {*} Jeden Pán, jedna víra, jeden křest.

Z_prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi

{r:1 Tim}4,1 – 5,2{/r}

Bludaři a jejich učení

{v}4,1{/v}Duch prohlašuje docela jasně: V_posledních dobách někteří (lidé) odpadnou od víry a budou se držet bludařských duchů a ďábelských nauk, {v}2{/v}prolhaných pokrytců, kteří mají ve svém svědomí vypálené znamení, {v}3{/v}(protože) zakazují manželství a (jisté) pokrmy, které Bůh (přece) stvořil proto, aby je lidé věřící a pravdy znalí s_děkováním požívali. {v}4{/v}Vždyť všechno, co Bůh stvořil, je dobré, a žádný pokrm není zakázaný, když ho člověk přijímá s_děkováním: {v}5{/v}posvěcuje se Božím slovem a modlitbou.

{v}6{/v}Když to takhle bratřím předkládáš, bude z_tebe dobrý služebník Krista Ježíše, živený pravdami víry a správného učení, jehož ses (vždycky) věrně držel. {v}7{/v}Světácké a babské povídačky odmítej.

Cvič se však ve zbožnosti. {v}8{/v}Cvičení tělesné je užitečné k_máločemu, zbožnost však je užitečná ke všemu. Má přece slíbenou (odměnu) v_životě tomto i_v_budoucím. {v}9{/v}Je to nauka spolehlivá a zaslouží si, aby ji všichni přijali. {v}10{/v}A když my na to vynakládáme všecky své síly a o_to zápasíme, je to proto, že jsme založili svou naději na živém Bohu. On je spasitel všech lidí, zvláště věřících. {v}11{/v}To nařizuj a tomu vyučuj!

{v}12{/v}Nikdo tě nesmí podceňovat proto, že jsi mladý. Naopak: buď pro věřící vzorem v_řeči i_v_chování, v_lásce, ve víře a v_čistotě. {v}13{/v}Než přijdu, věnuj se čtení, napomínání, vyučování. {v}14{/v}Nenech v_sobě ležet ladem Boží dar, který ti byl dán prorockým vnuknutím a vzkládáním rukou starších. {v}15{/v}Vezmi si to k_srdci a v_tom žij, aby tvé pokroky byly všem zřejmé. {v}16{/v}Dávej si pozor sám na sebe i_na to, čemu učíš. Buď v_tom vytrvalý. Když si tak budeš počínat, povede to ke spáse jak tebe, tak tvé posluchače.

{v}5,1{/v}Na staršího muže se neosopuj, ale domlouvej mu jako otci, mladším mužům jako bratrům, {v}2{/v}starším ženám jako matkám, mladším ženám jako sestrám s_naprostou čistotou.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Tim 4,8.9.10{/r}; {r}2 Kor 4,9{/r}

Zbožnost je užitečná ke všemu. Má přece slíbenou odměnu v_životě tomto i_v_budoucím. Je to nauka spolehlivá a zaslouží si, aby ji všichni přijali. {*} Založili jsme svou naději na živém Bohu.

Býváme pronásledováni, ale ne opuštěni. Býváme sráženi k_zemi, ale ne zničeni. {*} Založili jsme svou naději na živém Bohu.

Z_listu svatého Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka, Tralským

(Nn. 8,1 – 9,2; 11,1 – 13,3: Funk 1,209-211)

Obnovte se ve víře, která je tělem Pána, a v_lásce, která je jeho krví

Zachovejte si mírnost a obnovte se ve víře, která je tělem Pána, a v_lásce, která je krví Ježíše Krista. Nikdo z_vás ať nemá nic proti bližnímu. Nedávejte pohanům příležitost, aby kvůli několika nemoudrým hanobili celou Boží obec.{fnr}1{/fnr} Běda tomu, pro jehož pošetilost se někteří rouhají mému jménu.{fnr}2{/fnr}

Buďte tedy hluší, když k_vám někdo mluví bez Ježíše Krista, který pochází z_rodu Davidova, který se opravdu narodil, jedl a pil, skutečně byl pronásledován pod Ponciem Pilátem, skutečně byl ukřižován a umřel před očima nebešťanů, pozemšťanů i_těch, kteří jsou v_podsvětí.{fnr}3{/fnr} On také skutečně vstal z_mrtvých, když ho vzkřísil jeho Otec. A ten stejně vzkřísí i_nás, kdo v_něj věříme; učiní tak v_Ježíši Kristu, bez něhož nemáme skutečný život.

Varujte se tedy těch špatných výhonků, které nesou smrtonosné plody; kdo jich okusí, zemře. Protože takové nevypěstoval Otec.{fnr}4{/fnr} Kdyby tomu tak bylo, projevily by se jako větve (stromu) kříže, a jejich ovoce by bylo nepomíjitelné. Svým utrpením a křížem zve Kristus vás, své údy.{fnr}5{/fnr} Neboť hlava se nemůže narodit bez údů, když Bůh slibuje jednotu, kterou je on sám.

Pozdravuji vás ze Smyrny spolu s_Božími církvemi, které jsou tu se mnou a ve všem mě povzbudily na těle i_na duchu. Kvůli Ježíši Kristu nosím pouta a modlím se, abych dospěl k_Bohu; a ta pouta vás prosí: vytrvejte ve svornosti a ve společné modlitbě.{fnr}6{/fnr} Každý z_vás – a zejména kněží – má posilovat biskupa ke cti Otce, Ježíše Krista a apoštolů.

Prosím vás v_lásce, abyste mne vyslechli, abych se tím, co píšu, nestal svědkem proti vám. A za mne se také modlete. Potřebuji vaši lásku v_Božím milosrdenství, abych byl hoden dojít toho osudu, který je přede mnou, a nebyl zavržen.{fnr}7{/fnr}

Zdraví vás láska Smyrenských a Efeských. Pamatujte ve svých modlitbách na církev v_Sýrii, po níž nejsem hoden se nazývat, protože jsem ze všech poslední. Buďte silní v_Ježíši Kristu, poddáni biskupovi jako Božím přikázáním a stejně i_sboru kněží. A jeden druhého navzájem milujte nerozděleným srdcem.

Můj duch se dává za vás jako očistná oběť, nejen teď, ale také až dosáhnu Boha. Zatím jsem ještě v_nebezpečí, ale Otec je věrný a vyplní mou a vaši prosbu v_Ježíši Kristu, v_němž kéž jsme shledáni dokonalými.

{fn:1}Srov. {r}1 Tim 5,14{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Iz 52,5{/r}; {r}Řím 2,24{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Flp 2,10{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Mt 15,13{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Řím 12,4-5{/r}; {r}Ef 5,20{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Sk 1,14{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}1 Kor 9,27{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Sol 2,14-15{/r}; {r}Sir 15,13{/r}

Bůh vás naším kázáním evangelia povolal k_tomu, abyste dosáhli slávy našeho Pána Ježíše Krista. {*} Nuže, stůjte pevně a držte se těch zásad, v_kterých jsme vás vyučili.

Pán každou ohavnost nenávidí, nemůže být milá těm, kdo se ho bojí. {*} Nuže, stůjte pevně a držte se těch zásad, v_kterých jsme vás vyučili.

Z_prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi

{r:1 Tim}5,3-25{/r}

Pokyny o_vdovách a o_duchovních

{v}5,3{/v}Podporuj vdovy, jsou-li skutečně opuštěné. {v}4{/v}Má-li však některá vdova děti nebo vnuky, (ti) především si musí zvyknout, že mají plnit svoje povinnosti vůči vlastní rodině a (svým) rodičům splácet přijatá dobrodiní. Tak se to líbí Bohu. {v}5{/v}Vdova, která je ve svém vdovství skutečně osamělá, skládá svou naději v_Pána a ve dne v_noci se vytrvale modlí a prosí. {v}6{/v}Ale když myslí jenom na rozkoše, je zaživa mrtvá. {v}7{/v}Důrazně jim také připomínej, aby se chovaly bezúhonně. {v}8{/v}Když se někdo nestará o_svoje (lidi), a hlavně o_členy své rodiny, zapřel víru a je horší než pohan.

{v}9{/v}Mezi vdovy smí být do seznamu přijímána jen taková, které je aspoň šedesát let, byla vdána jen jednou {v}10{/v}a je chvalně známa dobrými skutky: vychovala svoje děti, byla pohostinná, umývala křesťanům nohy, pomáhala souženým a vůbec se všestranně věnovala dobrým skutkům. {v}11{/v}Mladší vdovy však odmítej. Když se v_nich totiž ozve žádostivost nehodná Krista, chtějí se vdávat. {v}12{/v}Tak na sebe uvalují odsouzení, protože porušují dřívější závazek. {v}13{/v}K_tomu si ještě zvykají zahálčivě obcházet po domech; ale nejen že jsou zahálčivé, ale i_klevetivé, starají se o_věci, do kterých jim nic není, a mluví řeči, jaké se nepatří. {v}14{/v}Proto chci, aby se mladší vdovy (zase) vdávaly, rodily děti a vedly domácnost, aby tak nedávaly (našim) protivníkům žádnou příležitost k_pomluvám. {v}15{/v}Některé z_nich se už dokonce octly na scestí a (propadly) satanovi.

{v}16{/v}Má-li některá věřící žena (u_sebe) vdovy, ať se stará o_jejich vydržování; církevní obec se tím nemá zatěžovat, aby mohla pomáhat vdovám skutečně osamělým.

{v}17{/v}Když duchovní zastávají svůj úřad dobře, zaslouží si dvojnásobnou odměnu, zvláště ti, kdo všechny své síly věnují kázání a vyučování. {v}18{/v}Písmo přece praví: ‚Býkovi, když mlátí, nedáš náhubek‘ a ‚Dělník má právo na svou mzdu‘. {v}19{/v}Žalobu proti duchovnímu nepřijímej, leda když (se opírá) o_výpověď dvou nebo tří svědků. {v}20{/v}Ty však, kdo žijí špatně, kárej přede všemi, aby i_ostatní dostali strach. {v}21{/v}Zapřísahám tě při Bohu, při Kristu Ježíši a při vyvolených andělích: zachovávej tato (pravidla) bez předsudků a nic nedělej ze stranickosti. {v}22{/v}Na nikoho nevkládej ukvapeně ruce. Nesmíš mít účast na cizích hříších. Uchovej se čistý.

{v}23{/v}Nepij už jen vodu, ale ber si také trochu vína kvůli svému žaludku a když tak často stůněš.

{v}24{/v}U_některých lidí jsou jejich hříchy zjevné, a to ještě před vyšetřením, u_jiných vycházejí najevo až potom. {v}25{/v}Stejně tak i_dobré skutky jsou nabíledni; a třebaže je tomu někdy jinak, nemůže se to natrvalo ukrýt.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Flp 1,27{/r}; {r:Flp}2,4.5{/r}

Chovejte se tak, jak to odpovídá Kristovu evangeliu. {*} Nikdo z_vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i_na prospěch druhých.

Mějte v_sobě to smýšlení, jaké měl Kristus Ježíš. {*} Nikdo z_vás ať nehledí jenom na vlastní prospěch, ale i_na prospěch druhých.

Z_listu svatého Ignáce Antiochijského, biskupa a mučedníka, Filadelfanům

(Inscriptio; nn. 1,1 – 2,1; 3,2 – 5,1: Funk 1,225-229)

Jeden biskup se sborem kněží a jáhnů

Ignác, zvaný též Theoforos, církvi Boha Otce i_Pána Ježíše Krista, která je v_asijské Filadelfii, církvi omilostněné a utvrzené Boží svorností, bez rozdílu naplněné radostí skrze umučení našeho Pána a jeho vzkříšením ujištěné o_plnosti slitování. Ve společenství krve Ježíše Krista tu církev zdravím, neboť ona je věčnou a trvalou radostí, především je-li zajedno se svým biskupem a jeho kněžími a jáhny, kteří jsou ustanoveni podle učení Ježíše Krista a které on podle své vůle utvrdil pevností svého Svatého Ducha.

O_tom biskupovi jsem poznal, že službu pro společné blaho nezískal ani ze svého rozhodnutí ani skrze lidi,{fnr}1{/fnr} ani pro marnou ctižádost, ale v_lásce Boha Otce a Pána Ježíše Krista. Jsem celý užaslý nad jeho laskavostí: on svým mlčením dokáže víc než prázdní mluvkové, nebo: souzní s_přikázáními jako loutna se strunami. Má duše proto blahoslaví jeho zbožnou mysl, neboť jsem poznal, že je ctnostná a dokonalá, blahoslaví jeho klid a jeho rozvážnost v_plnosti dobroty živého Boha.

Nuže, jako děti světla pravdy{fnr}2{/fnr} se vyhýbejte rozkolu a špatným naukám. A kde je pastýř, tam za ním jděte jako ovce.{fnr}3{/fnr}

Neboť všichni, kdo jsou Boží a Kristovi, jsou s_biskupem. Také všichni, kdo se kajícně vrátili k_jednotě církve, jsou rovněž Boží, takže mohou žít podle Ježíše Krista. Nemylte se, bratři moji, kdokoli jde za rozkolníkem, nebude mít účast v_Božím království;{fnr}4{/fnr} a kdokoli žije podle cizího učení, nesrovnává se s_Kristovým utrpením.

Dbejte tedy, abyste slavili jednu eucharistii, neboť jedno je tělo našeho Pána Ježíše Krista a jeden je kalich sjednocení v_jeho krvi;{fnr}5{/fnr} a jeden je oltář, tak jako je jeden biskup spolu s_kněžstvem a jáhny, svými spoluslužebníky. Takže cokoli konáte, konejte podle Boha.

Bratři moji, mé srdce je láskou k_vám zjihlé a bdí nad vámi s_největší radostí. Nejsem to však já, ale Ježíš Kristus, neboť já spoutaný pro něho se přece jen bojím, protože ještě nejsem dokonale připraven. Ale vaše modlitba k_Bohu mě zdokonalí, abych spoléhaje na evangelium jako živé tělo Ježíšovo a na apoštoly jako kněžstvo církve dosáhl toho údělu, jehož se mi z_Božího milosrdenství dostalo.

{fn:1}Srov. {r}Gal 1,1{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Lk 16,8{/r}; {r}Jan 12,36{/r}; {r}1 Sol 5,5{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 10,4{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Kor 6,10{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Kor 10,16.17{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ef 2,20.22.21{/r}

Jste jako budova: Jejími základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je nárožní kámen. {*} V_něm i_vy jste budováni působením Ducha v_Boží příbytek.

V_něm je celá stavba spojena a vyrůstá ve svatý chrám v_Pánu. {*} V_něm i_vy jste budováni působením Ducha v_Boží příbytek.

Z_prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi

{r:1 Tim}6,1-10{/r}

Pokyny o_otrocích a o_falešných učitelích

{v}6,1{/v}Všichni, kdo nosí otrocké jařmo, ať se chovají ke svým pánům se vší možnou uctivostí, aby se nemluvilo špatně o_Bohu a jeho nauce. {v}2{/v}Ti pak, kdo jsou u_pánů věřících, ať je nemají v_menší vážnosti jen proto, že to jsou bratři. Naopak: tím ochotněji ať jim slouží, protože jsou to věřící, Boží přátelé, kteří vděčně přijímají jejich služby. Tak vyučuj a povzbuzuj!

{v}3{/v}Učí-li někdo jinak a nedrží se zdravých slov Pána Ježíše Krista a učení shodného se zbožností, {v}4{/v}je nafoukaný, ničemu nerozumí, je to chorobný šťoural a hádá se o_slovíčka. Z_toho pak povstává jen nevraživost, sváry, urážky, zlomyslné podezřívání {v}5{/v}a ustavičné třenice mezi lidmi zkaženými, kteří ztratili smysl pro pravdu a domnívají se, že zbožnost je pramenem zisku.

{v}6{/v}Zbožnost je skutečně pramenem zisku pro toho, kdo je se vším spokojen; {v}7{/v}nic jsme si přece na svět nepřinesli a nic si z_něho také nemůžeme odnést. {v}8{/v}Máme-li však co jíst a do čeho se obléci, buďme s_tím spokojeni. {v}9{/v}Ti, kdo chtějí hromadit bohatství, upadají do pokušení a zamotávají se do mnohých nesmyslných a škodlivých žádostí, které vrhají lidi do zkázy a záhuby. {v}10{/v}Neboť kořenem všeho zla je láska k_penězům; a už mnoho těch, kteří se po nich pachtili, zbloudilo ve víře a připravilo si mnoho bolestí.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mt 6,25{/r}; {r}1 Tim 6,8{/r}

Nedělejte si starosti o_svůj život, co budete jíst, ani o_své tělo, do čeho je budete oblékat. {*} Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty?

Máme-li co jíst a do čeho se obléci, buďme s_tím spokojeni. {*} Což není život víc než jídlo a tělo víc než šaty?

Z_„Kommonitoria“ od svatého Vincence Lerinského, kněze

(Cap. 23: PL 50,667-668)

Rozvoj učení křesťanského náboženství

Lze v_Kristově církvi očekávat náboženský rozvoj? Samozřejmě lze, a to velmi značný.

Vždyť kdo by byl vůči lidem tak nepřející a natolik se protivil Bohu, aby se tomu snažil zabránit? Je však třeba, aby při tom šlo skutečně o_rozvoj víry, nikoli o_její záměnu. Rozvoji čehokoli je vlastní to, že to při růstu zůstává samo sebou, zatímco při změně se jedno proměňuje v_druhé.

Je tedy žádoucí, aby rostl a bohatě a mocně se rozvíjel rozum, vědění a moudrost po stupních let a věků jak u_jednotlivců, tak u_celého společenství, jak u_každého člověka, tak u_celé církve, ovšem svým vlastním směrem, to znamená v_rámci téhož učení, v_témže smyslu a v_témže obsahu.

Náboženský rozvoj duše by se měl podobat rozvoji těla: tělesné údy sice postupem let znásobují své rozměry a rozvíjejí se, přesto však stále zůstávají týmiž údy jako předtím. Je sice velký rozdíl mezi rozpukem mládí a zralostí stáří, ale každý je jako stařec týmž člověkem, kterým byl coby mladík, takže ačkoli se postava a vzhled téhož člověka mění, přece jde o_jednu a tutéž bytost, o_jednu a tutéž osobu.

Těla kojenců jsou malá a mládenců velká, a přece jde stále o_totéž tělo. A kolik údů mají maličcí, tolik i_mužové; a jsou-li nějaké části těla, jež se snad utvářejí až v_době zralejšího stáří, vyvíjet se začaly již ve stavu zárodku; takže později u_starců se neobjevuje nic nového, co by již dříve nebylo skryto v_chlapcích.

Není proto pochyb, že je to řádné a správné pravidlo rozvoje, že je to právoplatný a nádherný řád růstu, jestliže přibývající věk jen dotváří u_dospívajících části a tvary, jaké Stvořitelova moudrost již předtím založila v_maličkém.

Kdyby tedy lidský jedinec přijal postupně nějakou podobu nepříslušející jeho rodu, nebo kdyby se třeba něco přidalo nebo ubralo co do počtu jeho údů, nutně by celé tělo zahynulo nebo se stalo zrůdným, nebo by se jistě alespoň oslabilo. Také pro učení křesťanského náboženství by měly platit tytéž zákony rozvoje: průběhem let se má upevňovat, průběhem času rozšiřovat a průběhem věků vyrůstat k_výšinám.

Naši předkové odedávna zasévali do tohoto pole církve pšenici setby víry: bylo by tedy velice zlé a nepatřičné, abychom my, jejich potomci, sklízeli místo zrna skutečné pravdy plevel podvrženého bludu.

Spíše je správné a příhodné, aby bez vzájemných rozporů mezi prvotním a konečným pšeničná setba pěstěním rostla a my také sklízeli úrodu zrna křesťanského učení; když z_oněch prvopočátků semene s_přibývajícím časem něco klíčí, ať se to i_nyní šlechtí a vzdělává.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Dt 4,1.2{/r}; {r}Jan 6,6.3{/r}

Izraeli, poslouchej nařízení a ustanovení, kterým vás učím. {*} Nic nepřidáte k_tomu, co vám přikazuji, a nic z_toho neuberete.

Slova, která jsem vám mluvil, jsou duch a jsou život. {*} Nic nepřidáte k_tomu, co vám přikazuji, a nic z_toho neuberete.

Z_prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi

{r:1 Tim}6,11-21{/r}

Poslední napomenutí

{v}6,11{/v}Muži Boží, usiluj o_spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. {v}12{/v}Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života. K_němu jsi byl povolán, a proto jsi složil před mnoha svědky slavnostní vyznání.

{v}13{/v}Před Bohem, který všem dává život, a před Kristem Ježíšem, který před Ponciem Pilátem vydal slavnostní svědectví, ti nařizuji: {v}14{/v}Uchovej nauku bez poskvrny a bez úhony až do slavného příchodu našeho Pána Ježíše Krista. {v}15{/v}Ten (příchod) nám ukáže ve svůj čas blahoslavený a jediný Panovník, Král králů a Pán pánů. {v}16{/v}On jediný má nesmrtelnost a přebývá v_nepřístupném světle. Nikdo z_lidí ho neviděl, ani uvidět nemůže. Jemu (patří) čest a věčná moc! Amen.

{v}17{/v}Důtklivě připomínej těm, kdo jsou na tomto světě bohatí, aby si o_sobě nemysleli kdovíco a aby neskládali svou naději ve věc tak nejistou, jako je bohatství, ale v_Boha, který nám všechno hojně poskytuje k_užívání. {v}18{/v}Ať konají dobro, obohacují se dobrými skutky a rádi štědře rozdávají. {v}19{/v}Tak si mohou naskládat pěkný základ pro budoucnost, aby dosáhli pravého života.

{v}20{/v}Milý Timoteji, opatruj, co ti bylo svěřeno! Vyhýbej se prázdným světským řečem a opačným naukám nepravého poznání. {v}21{/v}Někteří se na to (poznání) odvolávali, a zbloudili ve víře. Milost buď s_vámi!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Kol 2,6.7{/r}; {r}Mt 6,19-20{/r}

Jako jste přijali, že Kristus Ježíš je Pán, tak žijte dále ve spojení s_ním, v_něm buďte zakořeněni a na něm stavějte, utvrzení ve víře, jak jste v_ní byli vyučeni. {*} A nepřestávejte Bohu děkovat.

Neshromažďujte si poklady na zemi; shromažďujte si však poklady v_nebi. {*} A nepřestávejte Bohu děkovat.

Z_homilií svatého Řehoře Velikého, papeže, na evangelia

(Hom. 17,3.14: PL 76,1139-1140.1146)

Čím máme sloužit

Poslyšme, co říká Pán učedníkům, které posílá kázat: Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.{fnr}1{/fnr} Na velkou žeň je málo dělníků. Musíme to říkat s_velkým zármutkem, protože mnozí lidé by sice chtěli slyšet něco dobrého, ale není, kdo by jim to řekl. Vidíte, jak je svět plný kněží, ale na Božích žních najdete jen velice málo dělníků. Kněžskou službu jsme sice přijali, ale práci, která k_ní patří, neděláme.

Uvažte však, nejmilejší bratři, jen uvažte, co se tu říká: Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Vy proste za nás, abychom byli s_to pro vás dělat, co se sluší, aby náš jazyk neumdléval a stále vás povzbuzoval, aby nám, kteří jsme byli pověřeni kazatelskou službou, spravedlivý Soudce nepřičetl k_tíži naši nemluvnost. Často jistě svazuje jazyk kazatelů jejich vlastní špatnost, ale často se stává také z_viny podřízených, že se představeným bere možnost kázat.

Jednak tedy svazuje kazatelům jazyk jejich vlastní špatnost, jak říká žalmista: Ale hříšníkovi Bůh praví: Proč odříkáváš má přikázání?{fnr}2{/fnr} A jednak brání kazatelům mluvit hříšnost jejich podřízených, jak říká Pán Ezechielovi: Dám přilnout tvému jazyku k_patru, takže oněmíš a přestaneš je napomínat, neboť je to vzpurné plemeno.{fnr}3{/fnr} Jako kdyby přímo řekl: Kazatelské slovo se ti odebírá proto, že lid, který mne dráždí svými skutky, si nezaslouží být povzbuzován k_pravdě. Z_čí viny se tedy kazateli bere slovo, není nesnadné poznat. Ale že pastýřovo mlčení škodí někdy i_jemu samému, vždycky však jeho podřízeným, to je zcela jisté.

A ještě jedna věc mne, nejmilejší bratři, na životě pastýřů velice trápí. Aby se však nezdálo, že tím, co říkám, někomu křivdím, obviňuji tím zároveň i_sebe, i_když jsem v_této situaci do značné míry proti své vůli, dohnán tísnivými poměry této barbarské doby.

Nuže sklouzli jsme do vnějších záležitostí, a tak něco jiného jsme přijali jako hodnost, a něco jiného z_povinnosti svého úřadu skutečně vykonáváme. Opomíjíme kazatelskou službu a zdá se mi, že se jednou budeme zodpovídat za to, že si necháváme říkat biskupové, ačkoli jimi jsme jen podle jména, a ne doopravdy. Neboť ti, kdo nám byli svěřeni, opouštějí Boha, a my mlčíme. Vězí v_ničemnostech, a my jim cestu k_nápravě nepodáváme.

Ale jak bychom mohli napravovat životy druhých, když zanedbáváme svůj vlastní? Upnuli jsme se k_světským starostem a ztrácíme vnitřní citlivost tím víc, čím horlivějšími se jevíme ve vnějších věcech.

Dobře proto říká svatá církev o_svých nemocných údech: Udělali ze mě strážkyni vinic, vlastní vinici jsem neuhlídala.{fnr}4{/fnr} Udělali i_z_nás strážce vinic a my se téměř nestaráme ani o_svoji vlastní: pleteme se do vnějších činností, a zanedbáváme to, čím máme sloužit.

{fn:1}{r}Mt 9,37-38{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 50 (49),16{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Ez 3,26{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Pís 1,6{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Lk 10,2{/r}; {r}Žl 62 (61),9{/r}

Žeň je sice mnohá, ale dělníků málo. {*} Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

Lidé, doufejte v_něho v_každé době, před ním vylejte své srdce. {*} Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky