MEZIDOBÍ

28. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Začátek knihy proroka Aggea

{r:Ag}1,1 – 2,9{/r}

Výzva k_znovuvystavění chrámu a příslib jeho budoucí slávy

{v}1,1{/v}Druhého roku (vlády) krále Dareia, prvního dne šestého měsíce, promluvil Hospodin ústy proroka Aggea k_judskému místodržiteli Zorobábelovi, synu Šealtielovu, a k_veleknězi Jozuovi, synu Josadakovu: {v}2{/v}„Tak praví Hospodin zástupů: Tento lid říká: ‚Ještě nepřišel čas, aby byl stavěn Hospodinův dům.‘" {v}3{/v}Promluvil tedy Hospodin ústy proroka Aggea takto: {v}4{/v}„Vy máte pro sebe čas, abyste bydleli v_domech s_vykládaným stropem, Hospodinův dům však má být pustý?

{v}5{/v}Nyní praví Hospodin zástupů toto: Zamyslete se nad svým jednáním! {v}6{/v}Sili jste mnoho, sklidili však málo, jedli jste, nejste však nasyceni, pili jste, ale nestačí to k_opojení, oblékli jste se, není vám však teplo, kdo se dal najmout za mzdu, vložil ji do děravého měšce.

{v}7{/v}Tak praví Hospodin zástupů: Zamyslete se nad svým jednáním! {v}8{/v}Vystupte na horu, přineste dříví a (znovu) vystavte chrám! V_něm budu mít zalíbení, v_něm chci být oslavován, – praví Hospodin. {v}9{/v}Očekávali jste mnoho, a hle – urodilo se málo, a co jste přinesli domů, vyfoukal jsem pryč. Proč to? – ptá se Hospodin zástupů. Kvůli mému domu, že je pustý, a vy každý spěcháte jen do vlastního domu. {v}10{/v}Proto se nad vámi zavřelo nebe, že nedává rosu, proto země zadržuje svoji úrodu. {v}11{/v}Přivolal jsem sucho na zemi a na hory, na obilí, na víno, na olej a na všechno, co plodí půda, na lidi, na dobytek i_na každou práci rukou.“

{v}12{/v}Zorobábel, syn Šealtielův, a velekněz Jozue, syn Josadakův, i_všichni ostatní z_lidu uposlechli hlasu Hospodina, svého Boha, a slov proroka Aggea, kterého k_nim poslal Hospodin, jejich Bůh; lid se Hospodina bál.

{v}13{/v}Řekl tedy lidu Aggeus, Hospodinův posel v_Hospodinově zastoupení: „Já jsem s_vámi – praví Hospodin.“ {v}14{/v}Hospodin vzbudil ducha judského místodržitele Zorobábela, syna Šealtielova, a ducha velekněze Jozua, syna Josadakova, i_ducha všeho ostatního lidu; přišli a dali se do práce na domě Hospodina zástupů, svého Boha, {v}15{/v}dvacátého čtvrtého dne šestého měsíce druhého roku (vlády) krále Dareia.

{v}2,1{/v}Dvacátého prvního dne sedmého měsíce promluvil Hospodin ústy proroka Aggea: {v}2{/v}„Mluv k_judskému místodržiteli Zorobábelovi, synu Šealtielovu, a k_veleknězi Jozuovi, synu Josadakovu, i_k_ostatním z_lidu: {v}3{/v}Kdo zbývá ještě mezi vámi, jenž viděl tento dům v_jeho prvotní slávě? A jak ho vidíte nyní? Nezdá se vám jako nic ve vašich očích?

{v}4{/v}Vzmuž se nyní, Zorobábeli – praví Hospodin – vzmuž se, veleknězi Jozue, synu Josadakův, vzmužte se, všichni lidé země – praví Hospodin – a pracujte, neboť já jsem s_vámi – praví Hospodin zástupů. {v}5{/v}Slovo, které jsem s_vámi sjednal při vašem východu z_Egypta, a můj duch zůstanou mezi vámi, nebojte se!“

{v}6{/v}Neboť tak praví Hospodin zástupů: „Ještě jednou, za malou chvíli, otřesu nebem i_zemí, mořem i_souší; {v}7{/v}otřesu všemi národy, přijdou (sem) skvosty všech národů, slávou naplním tento dům – praví Hospodin zástupů. {v}8{/v}Mně patří stříbro, mně patří zlato – praví Hospodin zástupů. {v}9{/v}Budoucí sláva tohoto domu bude větší, než byla sláva prvního – praví Hospodin zástupů. Na tomto místě dám pokoj – praví Hospodin zástupů.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Ag 1,8{/r}; {r}Iz 56,7{/r}

Vystupte na horu a znovu vystavte chrám! {*} V_něm budu mít zalíbení – praví Hospodin.

Můj dům bude domem modlitby pro všechny národy. {*} V_něm budu mít zalíbení – praví Hospodin.

Z_komentáře svatého Cyrila Alexandrijského, biskupa, ke knize proroka Aggea

(Cap. 14: PG 71,1047-1050)

Mé jméno bude oslaveno mezi národy

V_čase, kdy přišel náš Spasitel, se Boží chrám ukázal v_nesrovnatelně větší slávě. Byl o_to vznešenější a krásnější, oč se liší bohoslužba starozákonní od bohoslužby v_Kristu, bohoslužby evangelia, nebo oč se liší stín pravdy od pravdy samé.

K_tomu bych asi měl ještě něco říci. Kdysi byl jenom jeden chrám, a to v_Jeruzalémě, a jen izraelský národ v_něm konal oběti. Potom se však jednorozený Boží Syn stal jakoby jedním z_nás, ačkoli byl Pán a Bůh, a dopřál nám světlo,{fnr}1{/fnr} jak říká Písmo, a od té doby se svět zaplnil svatými příbytky a nesčetnými ctiteli, kteří oslavují Boha veškerenstva duchovními obětmi a duchovním kadidlem. To je, jak se domnívám, to, co zvěstoval Malachiáš, když mluvil v_Božím zastoupení: Jsem velký král, praví Hospodin zástupů, mé jméno je veliké mezi pohany a na každém místě se mému jménu přináší kadidlo a oběť čistá.{fnr}2{/fnr}

Je tedy pravdivý výrok, že sláva nového chrámu, to jest církve, bude větší nežli toho prvního.{fnr}3{/fnr} Těm, kteří se o_něj starají a pracují na jeho budování, dá Bůh a Spasitel jako odměnu za práci, či spíše jako dar z_nebe Krista, pokoj všech, skrze něhož máme přístup k_Otci v_jednom Duchu.{fnr}4{/fnr} Prohlašuje to, když říká: Na tomto místě dám pokoj, duchovní pokoj, který získá každý, kdo bude pracovat na zbudování tohoto chrámu.{fnr}5{/fnr} I_sám Kristus na jiném místě říká: Svůj pokoj vám dávám.{fnr}6{/fnr} O_tom, co to přinese těm, kteří jej budují s_láskou, nás poučí Pavel: Pokoj Kristův, který převyšuje všecko pomyšlení, uchrání vaše srdce i_vaše myšlenky.{fnr}7{/fnr} A také moudrý Izaiáš se modlil: Hospodine, náš Bože, uděl nám pokoj, neboť i_všechny naše skutky jsou tvým dílem.{fnr}8{/fnr} Ti, kterým byl jednou darován Kristův pokoj, snadno uchrání svou duši a mohou zaměřit svou mysl k_ušlechtilému životu ctnosti.

Tak se každému, kdo se podílí na budování církve, dává zaslíbení pokoje. Ať už takový člověk církev přímo buduje a je nad Božím domem ustanoven mystagogem, to jest tím, kdo uvádí do posvátných tajemství, anebo pečuje o_vlastní duši a je živým a duchovním kamenem svatého chrámu a duchovního Božího příbytku,{fnr}9{/fnr} zcela jistě z_toho vytěží nějaký prospěch a bez nesnází bude moci dosáhnout spásy své duše.

{fn:1}{r}Žl 118 (117),27{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mal 1,14.11{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ag 2,9{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Ef 2,18{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Ag 2,9{/r} (LXX).{/fn} {fn:6}{r}Jan 14,27{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Flp 4,7{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Iz 26,12{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Ef 2,22{/r}; {r}1 Petr 2,4.5{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 84 (83),5-6{/r}; srov. {r}Zach 2,15{/r}

Blaze těm, kdo přebývají v_tvém domě, stále tě mohou chválit. {*} Blaze člověku, jenž u_tebe nalézá pomoc.

Mnohé národy se přidají k_tobě, Hospodine, a stanou se tvým lidem. {*} Blaze člověku, jenž u_tebe nalézá pomoc.

Z_knihy proroka Aggea

{r:Ag}2,10-23{/r}

Dosavadní kletba se změní v_požehnání; Boží slib Zorobábelovi

{v}2,10{/v}Dvacátého čtvrtého dne devátého (měsíce) druhého roku Dareiovy (vlády) Hospodin oslovil proroka Aggea: {v}11{/v}„Tak praví Hospodin zástupů: Zeptej se kněží na (tento) příkaz (Zákona): {v}12{/v}Jestliže někdo nese posvěcené maso v_lemu svého šatu a tím lemem se dotkne chleba nebo jiného jídla, vína, oleje nebo jiného pokrmu, bude tím (chléb) posvěcen?“ Kněží odpověděli: „Nebude.“

{v}13{/v}Aggeus (opět) řekl: „Jestliže poskvrněný mrtvolou se dotkne něčeho z_těch věcí, budou poskvrněny?“ Kněží odpověděli: „Budou poskvrněny.“ {v}14{/v}Tu se Aggeus ujal slova a řekl: „Právě tak je (tomu) přede mnou s_tímto národem a s_tímto lidem – praví Hospodin – právě tak je poskvrněna každá práce jejich rukou a všechno, co tam obětují.

{v}15{/v}Nyní si dobře všimněte ode dneška i_napříště: Dříve než byl v_Hospodinově chrámě pokládán kámen ke kameni, {v}16{/v}co se vám stávalo? Když někdo přistoupil k_hromadě obilí (pro) dvacet měřic, bylo jich deset; když někdo přistoupil k_lisu, aby načerpal padesát džbánů, bylo jich dvacet. {v}17{/v}Bil jsem vás žhavým větrem, (obilnou) snětí a krupobitím na všem, čím se vaše ruce zabývaly, ale ke mně jste se neobrátili – praví Hospodin.

{v}18{/v}Všimněte si dobře ode dneška i_napříště – od dvacátého čtvrtého dne devátého měsíce, ode dne, kdy byly položeny základy k_Hospodinovu chrámu – všimněte si – {v}19{/v}je ještě zrno na sýpce? Nepřinesly ještě plody vinná réva, fíkovník, granátovník a olivový strom? Ode dneška budu žehnat!“

{v}20{/v}Hospodin oslovil Aggea dvacátého čtvrtého dne měsíce podruhé: {v}21{/v}„Řekni judskému místodržiteli Zorobábelovi: Otřesu nebem i_zemí {v}22{/v}a zvrátím královské trůny a zničím moc pohanských království. Převrátím válečný vůz s_těmi, kdo na něm jedou; padnou koně se svými jezdci, každý mečem svého druha. {v}23{/v}V_ten den – praví Hospodin zástupů – vezmu tebe, můj služebníku Zorobábeli, synu Šealtielův – praví Hospodin – a učiním z_tebe pečetní prsten, neboť jsem tě vyvolil“ – praví Hospodin zástupů.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Ag 2,6.7.9{/r}

Otřesu nebem i_zemí, praví Hospodin zástupů. {*} Slávou naplním tento dům.

Budoucí sláva tohoto domu bude větší, než byla sláva prvního; na tomto místě dám pokoj. {*} Slávou naplním tento dům.

Z_traktátu „Proti Fabiánovi“ od svatého Fulgencia, biskupa v_Ruspe

(Cap. 28,16-19: CCL 91 A,813-814)

Účast na těle a krvi Páně nás posvěcuje

Když přinášíme svatou oběť, naplňuje se to, co podle svědectví svatého apoštola přikázal sám náš Spasitel: Pán Ježíš právě v_tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb, vzdal díky, rozlámal ho a řekl: Toto je moje tělo, které se za vás (vydává); to čiňte na mou památku. Podobně vzal po večeři i_kalich a řekl: Tento kalich je nová smlouva, potvrzená mou krví; kdykoli z_něho budete pít, čiňte to na mou památku. Kdykoli totiž jíte tento chléb a pijete z_tohoto kalicha, zvěstujete smrt Páně, dokud (on) nepřijde.{fnr}1{/fnr}

Svatá oběť se tedy koná proto, abychom zvěstovali smrt Páně a konali památku toho, jenž za nás položil vlastní život. Sám přece říká: Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život.{fnr}2{/fnr} Protože tedy Kristus za nás zemřel z_lásky, pak kdykoli při eucharistii konáme památku jeho smrti, žádáme tím o_lásku skrze příchod Svatého Ducha. Pokorně si vyprošujeme, abychom právě pro lásku, s_níž se Kristus dal za nás ukřižovat, i_my mohli přijmout milost Ducha Svatého, aby pro nás byl svět ukřižován a my pro svět.{fnr}3{/fnr} Abychom tak napodobovali smrt našeho Pána: jako Kristus tím, že umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha,{fnr}4{/fnr} tak i_my musíme žít novým životem,{fnr}5{/fnr} a protože jsme obdarováni láskou, máme zemřít hříchu a žít pro Boha.{fnr}6{/fnr}

Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha Svatého, který nám byl dán.{fnr}7{/fnr} Vždyť už sama účast na těle a krvi Páně, když jíme jeho chléb a pijeme jeho kalich, nás bez pochyby vede k_tomu, abychom zemřeli světu, měli spolu svůj život s_Kristem skrytý v_Bohu{fnr}8{/fnr} a přibili vlastní tělo na kříž spolu se svými vášněmi a žádostmi.{fnr}9{/fnr}

Takže všichni věřící, kteří milují Boha a bližního, i_když nepijí kalich tělesného utrpení, pijí přece kalich lásky Páně: jím opojeni pak umrtvují své pozemské sklony,{fnr}10{/fnr} a oblečeni v_Pána Ježíše Krista, nepečují o_své tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti,{fnr}11{/fnr} a neleží jim na srdci věci viditelné, ale neviditelné.{fnr}12{/fnr} Kalich Páně zajisté pijeme tehdy, jestliže si uchováváme svatou lásku; bez ní nikomu nic neprospěje, i_kdyby do ohně skočil.{fnr}13{/fnr} Avšak s_darem lásky se nám poskytuje, že můžeme skutečně být tím, co tajemně slavíme při svaté oběti.

{fn:1}{r}1 Kor 11,23-26{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 15,13{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Gal 6,14{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Řím 6,10{/r}.{/fn} {fn:5}Tamtéž, {r:Řím 6,}4{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. tamtéž, {r:Řím 6,}11{/r}.{/fn} {fn:7}Tamtéž, {r:Řím}5,5{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Kol 3,3{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Gal 5,24{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Kol 3,5{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Řím 13,14{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}2 Kor 4,18{/r}.{/fn} {fn:13}Srov. {r}1 Kor 13,3{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Lk 22,19{/r}; {r}Jan 6,58{/r}

Ježíš vzal chléb, vzdal díky, lámal ho a dával se slovy: {*} To je mé tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku!

To je ten chléb, který sestoupil z_nebe. Kdo jí tento chléb, bude žít navěky. {*} To je mé tělo, které se za vás vydává. To konejte na mou památku!

Začátek knihy proroka Zachariáše

{r:Zach}1,1 – 2,4{/r}

Vidění znovuvybudovaného Jeruzaléma

{v}1,1{/v}V_osmém měsíci, v_druhém roce Dareiovy (vlády), Hospodin oslovil proroka Zachariáše, syna Berechjáha, syna Iddova, a řekl:

{v}2{/v}„Hospodin se velmi rozhněval na vaše otce. {v}3{/v}Ale řekni jim: Tak praví Hospodin zástupů: Obraťte se ke mně – praví Hospodin zástupů – a (já) se obrátím k_vám – praví Hospodin zástupů. {v}4{/v}Nebuďte jako vaši otcové, k_nimž dřívější proroci volali: Tak praví Hospodin zástupů: Odvraťte se od svého špatného chování i_od svých zlých myšlenek, ale oni neslyšeli a o_mě nedbali – praví Hospodin. {v}5{/v}Vaši otcové – kde jsou? A proroci? Mohou žít navěky? {v}6{/v}Nedostala se snad k_vašim otcům má slova i_mé příkazy, které jsem uložil svým služebníkům prorokům? Obrátili se tedy a řekli: ‚Jak Hospodin zástupů hrozil, že bude s_námi jednat podle našeho chování a našich skutků, tak s_námi jednal.‘“

{v}7{/v}Dvacátého čtvrtého dne jedenáctého měsíce – to je měsíc šebat – druhého roku Dareiovy (vlády) Hospodin oslovil proroka Zachariáše, syna Berechjáha, syna Iddova (a ten řekl): {v}8{/v}„Měl jsem v_noci vidění: Hle, muž seděl na ryšavém koni, který stál mezi myrtovými keři, a ty byly v_hlubině; za ním byli koně ryšaví, plaví a bílí.

{v}9{/v}Zeptal jsem se: ‚K čemu ti zde jsou, můj pane?‘ Anděl, který se mnou mluvil, mi odpověděl: ‚Já ti ukážu, co to znamená.‘ {v}10{/v}Tu se ujal slova ten muž, který stál mezi myrtovými keři: ‚To jsou ti, které poslal Hospodin, aby procházeli zemí.‘ {v}11{/v}Odpověděli Hospodinovu andělu stojícímu mezi myrtovými keři: ‚Procházeli jsme zemí, a hle – celá země přebývá v_pokoji.‘

{v}12{/v}Tu se ujal slova Hospodinův anděl a řekl: ‚Hospodine zástupů, jak dlouho ještě nebudeš mít slitování s_Jeruzalémem a judskými městy, na které se hněváš? Je to už sedmdesátý rok!‘ {v}13{/v}Nato odpověděl Hospodin andělovi, který se mnou mluvil, dobrotivými, utěšujícími slovy.

{v}14{/v}Anděl, který se mnou mluvil, mi řekl: ‚Ohlas toto: Tak praví Hospodin zástupů: Horlím pro Jeruzalém a Sión velkou horlivostí, {v}15{/v}ale velmi se hněvám na zpupné pohany, kteří překročili míru, když já jsem se hněval jen málo. {v}16{/v}Proto tak praví Hospodin: S_milosrdenstvím se zase obrátím k_Jeruzalému, můj dům bude v_něm vystaven – praví Hospodin zástupů – (znovu) bude natažen měřický provaz v_Jeruzalémě. {v}17{/v}Ohlas ještě toto: Tak praví Hospodin zástupů: Ještě budou oplývat má města blahobytem, zase potěší Hospodin Sión a znovu si vyvolí Jeruzalém!‘

{v}2,1{/v}Zdvihl jsem oči a měl jsem vidění: Hle, čtyři rohy! {v}2{/v}Zeptal jsem se anděla, který se mnou mluvil: ‚Co mají znamenat?‘ Odpověděl mi: ‚To jsou ty rohy, které rozptýlily (obyvatele) Judy, Izraele a Jeruzaléma.‘ {v}3{/v}Hospodin mi ukázal čtyři kováře. {v}4{/v}Zeptal jsem se ho: ‚Co ti zde mají dělat?‘ Řekl mi: ‚To jsou rohy, které rozptýlily Judu na jednotlivé muže, takže nikdo z_nich nezdvihl hlavu. Přišli tedy ti zde, aby poděsili pohany, aby srazili rohy těch, kteří zdvihli roh proti judské zemi a rozptýlili její (obyvatele).‘“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zach 1,16{/r}; srov. {r:Zach 1,}17{/r}

Tak praví Hospodin: S_milosrdenstvím se zase obrátím k_Jeruzalému. {*} Můj dům bude v_něm vystavěn.

Zase potěším Sión a znovu si vyvolím Jeruzalém. {*} Můj dům bude v_něm vystavěn.

Ze spisu „Pokyny“ od svatého Kolumbána, opata

(Instr. De compunctione, 12,2-3: Opera, Dublin 1957, pp. 112-114)

Nehasnoucí světlo v_chrámě věčného velekněze

Jak blažení a šťastní jsou ti služebníci, které Pán při svém příchodu najde, jak bdí!{fnr}1{/fnr} Blažené bdění, čeká-li se na Boha, původce všeho, který všechno naplňuje a všechno přesahuje!

Kéž by i_mne, docela nepatrného, ale přece svého služebníka, ráčil podobně probudit ze spánku netečnosti a zapálit ohněm božské lásky! Kéž až nad hvězdy šlehá plamen jeho lásky a plane touha po jeho nesmírné milosti! Kéž tento božský život ve mně hoří bez ustání!

Kéž bych žil tak, aby má svítilna v_noci stále hořela v_chrámě mého Pána, aby svítila všem, kdo vcházejí do domu mého Boha! Hospodine, ve jménu Ježíše Krista, tvého Syna a mého Boha, tě prosím: Dej mi takovou lásku, která nikdy nehasne; ať se moje svítilna dá zapálit, a nedá zhasit; ať mě hřeje a druhým svítí.

A ty, Kriste, náš nejmilejší Spasiteli, rač naše svítilny zapálit. Ať trvale svítí v_tvém chrámě a od tebe, věčné Světlo, ať dostávají světlo nehasnoucí, aby se naše temnoty rozjasnily a my abychom zaplašovali temnoty světa.

Prosím tě, můj Ježíši, dávej mé svítilně hojnost svého světla, ať se mi v_jeho záři objeví svatyně svatých tvého velikého chrámu, do níž vstupuješ jako věčný Velekněz. Abych ustavičně jen tebe viděl, na tebe hleděl a po tobě toužil. Aby se moje láska obracela jen k_tobě a moje svítilna stále svítila a hořela před tebou.

Ukaž se nám, prosím, nejmilejší Spasiteli, když klepeme na dveře, abychom tě mohli poznat a jen tebe milovat, tebe jediného, a jen po tobě toužit, jen o_tobě rozjímat dnem i_nocí, o_tobě stále přemýšlet. Vdechni nám, prosím, takovou lásku, jakou se sluší mít rád a milovat tebe, Bože. Ať láska k_tobě naplní celé naše nitro, naprosto si nás podmaní a zmocní se všech našich smyslů, abychom kromě tebe, který jsi věčný, nemohli milovat nic jiného. A ať tuto velikou lásku nedokáže uhasit ani záplava, která je ve vzduchu, na zemi i_v_moři, jak se praví v_Písmu: Zátopy vod nemohou uhasit lásku.{fnr}2{/fnr}

Aby se to všechno i_v_nás vyplnilo, nebo aspoň plnit začalo, kéž nám dá tvoje milost, náš Pane Ježíši Kriste. Budiž ti sláva na věky věků. Amen.

{fn:1}{r}Lk 12,37{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Pís 8,7{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Iz 60,19-20{/r}

Už nebudeš potřebovat slunce, aby ti svítilo ve dne, ani měsíční zář ti nebude svítit. {*} Hospodin ti bude světlem věčným, tvůj Bůh bude tvou slávou.

Už nezapadne tvé slunce, nebude ubývat tvého měsíce. {*} Hospodin ti bude světlem věčným, tvůj Bůh bude tvou slávou.

Z_knihy proroka Zachariáše

{r:Zach}3,1 – 4,14{/r}

Boží přísliby veleknězi Jozuovi a místodržiteli Zorobábelovi

{v}3,1{/v}(Hospodin) mi ukázal velekněze Jozua, který stál před Hospodinovým andělem. Po jeho pravici stál satan, aby ho obžaloval.

{v}2{/v}Tu řekl Hospodinův anděl satanovi: „Ať tě Hospodin zkrotí, satane, ať tě zkrotí Hospodin, který si vyvolil Jeruzalém! Což to není oharek vytažený z_ohně?“ {v}3{/v}Jozue, když stál před andělem, byl oblečen do špinavých šatů. {v}4{/v}(Anděl) se ujal slova a řekl těm, kdo stáli před ním: „Svlékněte ho ze špinavých šatů!“ Pak pokračoval: „Hleď, sňal jsem z_tebe tvou nepravost a dám tě obléci do slavnostních šatů!“ {v}5{/v}Potom řekl: „Dejte mu na hlavu čistý turban!“ Vsadili mu na hlavu čistý turban a oblékli ho do šatů. (To vše se stalo) v_přítomnosti Hospodinova anděla.

{v}6{/v}Hospodinův anděl zapřísahal Jozua: {v}7{/v}„Tak praví Hospodin zástupů: Jestliže budeš chodit po mých cestách a dobře mi sloužit, pak i_ty budeš spravovat můj dům, budeš střežit má nádvoří a já ti dám přístup k_těm, kdo zde stojí.

{v}8{/v}Slyš, veleknězi Jozue, ty i_tvoji druhové, kteří před tebou sedí – jsou to mužové, kteří jsou předzvěstí: Přivedu svého služebníka (jménem) Výhonek. {v}9{/v}Hle, kámen, který kladu před Jozua! Na tomto jednom kameni je sedm očí, já sám do něho vryji rytinu – praví Hospodin zástupů – v_jednom dni odstraním nepravost této země. {v}10{/v}Tehdy – praví Hospodin zástupů – jeden bude zvát druhého pod vinný kmen a pod fíkovník.“

{v}4,1{/v}Anděl, který se mnou mluvil, se vrátil a probudil mě jako toho, kdo má být probuzen ze spánku. {v}2{/v}Řekl mi: „Co vidíš?“ Odpověděl jsem: „Viděl jsem svícen celý ze zlata, nahoře měl (baňatou) mísu (na olej), na ní sedm lamp, a každá lampa, která byla nahoře, měla sedm zobců (pro knoty).

{v}3{/v}Vedle svícnu byly dvě olivy, jedna po pravé straně (baňaté) mísy, druhá po její levé straně.“ {v}4{/v}Ujal jsem se slova a řekl jsem andělovi, který se mnou mluvil: „Co to znamená, můj pane?“ {v}5{/v}Anděl, který se mnou mluvil, mi odpověděl: „Ty nevíš, co to znamená?“ Řekl jsem: „Nevím, můj pane.“

{v}6{/v}Tu se ujal slova a řekl mi: „To je Hospodinovo slovo k_Zorobábelovi: Ani vojskem, ani silou, ale mým duchem – praví Hospodin zástupů. {v}7{/v}Kdo jsi ty, veliká horo, před Zorobábelem? Rovina se z_tebe stane! On vytáhne poslední kámen nahoru a bude volat: Jak je krásný!

{v}8{/v}Hospodin mě oslovil: {v}9{/v}Zorobábelovy ruce založily tento dům a jeho ruce ho dokončí; poznáte, že mě k_vám poslal Hospodin zástupů. {v}10{/v}Kdo pohrdal dnem malých začátků? Zaradují se, až uvidí olovnici v_Zorobábelově ruce. Těch sedm (lamp) jsou Hospodinovy oči, které prohlížejí celou zemi.“

{v}11{/v}Ujal jsem se slova a řekl: „Co znamenají ty dvě olivy po pravé a levé straně svícnu?“ {v}12{/v}Podruhé jsem se ujal slova a zeptal se: „Co znamenají dvě olivové ratolesti, které dvěma zlatými trubicemi vylévají zlato?“ {v}13{/v}Řekl mi: „Ty nevíš, co znamenají?“ Odpověděl jsem: „Nevím, můj pane.“ {v}14{/v}Odvětil mi: „To jsou dva pomazaní, kteří stojí před Pánem celé země.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zj 11,4{/r}. srov. {r:Zj 11,}3{/r}

To jsou dvě olivy a dva svícny. {*} Stojí před Pánem země.

Pán pošle své dva svědky, aby prorokovali. {*} Stojí před Pánem země.

Z_pojednání svatého Maxima Vyznavače, opata, o_nejasných místech Písma svatého

(Quaest. 63: PG 90,667-670)

Světlo, které osvěcuje každého člověka

Světlo vyzdvižené na svícen je světlo Otcovo, pravé světlo, které osvěcuje každého člověka, když přichází na svět,{fnr}1{/fnr} náš Pán Ježíš Kristus. Ten se stal jedním z_nás a přijal naše tělo, stal se naším světlem a jako světlo byl zvěstován; to znamená, že ten, který je podle přirozenosti Otcovou Moudrostí a Božím Slovem, je se zbožnou vírou hlásán v_Boží církvi, a když je život uspořádán podle zásad ctnosti, je toto Světlo zachováváním přikázání vysoko vyzdvihováno, až svítí všem národům. Svítí všem, kteří jsou v_domě, to jest na tomto světě, jak sám Bůh a Slovo na jednom místě říká: Nikdo nerozsvěcuje svítilnu, aby ji postavil pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v_domě.{fnr}2{/fnr} Světlem míní samozřejmě sebe: ten, který byl ze své přirozenosti Bohem, se podle Božího plánu spásy stal také člověkem.

Domnívám se, že právě to rozpoznal i_veliký David, když nazývá Hospodina světlem; říká přece: Svítilnou mým nohám je tvůj zákon a světlem mé stezce.{fnr}3{/fnr} Ano, takový je můj Spasitel a Bůh, že zaplašuje temnoty nevědomosti a hříchu, a proto ho také Písmo nazývá světlem.

Právě on jediný jako světlo zaplašil mrákoty nevědomosti a zahnal temnoty zloby a hříchu, a tak se stal pro všechny cestou spásy. Ctností a věděním přivádí k_Otci ty, kdo se plněním Božích přikázání odhodlávají jít za ním jako za cestou spravedlnosti. Svícnem pak se míní svatá církev: skrze kázání v_ní Boží Slovo září a osvěcuje paprsky pravdy všechny, kdo přebývají v_tomto světě jakoby v_domě, a naplňuje duše všech lidí poznáním Boha.

V_žádném případě nechce být Slovo drženo pod zmíněnou nádobou: jeho vůlí je, aby bylo umístěno na samém vrcholu jako největší ozdoba církve. Kdyby totiž bylo Boží Slovo drženo literou Zákona jakoby pod nádobou, všichni lidé by přišli o_věčné světlo; i_kdyby se snažili vymanit ze smyslového vnímání, které klame a je s_to pouze přebírat omyly, a nejvýš postihnout hanbu a záhubu každého lidského těla, duchovního vidění by se jim nedostalo. To až skrze Slovo umístěné na svícnu, aby všechny osvěcovalo, totiž Slovo dané církvi, to jest v_její duchovní bohoslužbě.

Vždyť litera bez duchovního porozumění má jenom ten smysl, že nahrazuje své vyslovení: neumožňuje, aby k_mysli pronikl skutečný význam napsaného.

Nuže, když pěstěním rozjímání i_činnosti zapalujeme svou svítilnu, totiž rozum rozsvěcující světlo poznání, nestavme ji pod nádobu, abychom nebyli odsouzeni, že jsme nepostižitelný význam moudrosti nahradili literou. Postavme naopak své světlo na svícen; tím přirozeně míním svatou církev, jež na výšinách pravého poznání zapaluje pro všechny pochodeň Božího učení.

{fn:1}{r}Jan 1,9{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 5,15{/r}; srov. {r}Lk 11,33{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 119 (118),105{/r} (LXX).{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 12,35.36{/r}; {r:Jan}9,39{/r}

Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma. {*} Dokud máte světlo, věřte v_to světlo, abyste byli syny světla.

Já jsem přišel na tento svět, aby ti, kdo nevidí, viděli. {*} Dokud máte světlo, věřte v_to světlo, abyste byli syny světla.

Z_knihy proroka Zachariáše

{r:Zach}8,1-17.20-23{/r}

Příslib spásy v_novém Jeruzalémě

{v}8,1{/v}Hospodin zástupů promluvil takto:

{v}2{/v}„Tak praví Hospodin zástupů:

Velikou horlivostí horlím pro Sión,

horlím pro něj velikým hněvem.

{v}3{/v}Tak praví Hospodin: Vrátím se na Sión, budu přebývat uprostřed Jeruzaléma, Jeruzalém bude nazván věrným městem a hora Hospodina zástupů horou svatou.

{v}4{/v}Tak praví Hospodin zástupů: Znovu budou sedat starci a stařeny na jeruzalémských náměstích, pro vysoké stáří každý s_holí v_ruce. {v}5{/v}Náměstí města budou plná chlapců a děvčat, budou si hrát na jeho náměstích.

{v}6{/v}Tak praví Hospodin zástupů: I_když se to zdá podivuhodné v_očích těch, kdo v_těchto dnech zbyli z_tohoto lidu, musí to být podivuhodné i_v_mých očích? – praví Hospodin zástupů.

{v}7{/v}Tak praví Hospodin zástupů:

Hle, vysvobodím svůj lid

ze země východu i_západu slunce,

{v}8{/v}přivedu je,

budou bydlet uprostřed Jeruzaléma,

budou mým lidem

a já jim budu Bohem

v_pravdě a spravedlnosti.

{v}9{/v}Tak praví Hospodin zástupů: Ať zesílí ruce vám, kteří v_těchto dnech z_úst proroků slyšíte slova o_dni, kdy byl položen základ k_domu Hospodina zástupů, abyste mohli vystavět chrám.

{v}10{/v}Neboť před těmi dny nedostávali mzdu

ani lidé, ani dobytek;

ten, kdo vcházel, i_ten, kdo vycházel,

nebyl v_bezpečí před nepřítelem;

dopouštěl jsem

vzájemnou nenávist lidí.

{v}11{/v}Nyní se však nebudu chovat jako v_dřívějších dobách

k_těm, kdo zbyli z_tohoto lidu

–_praví Hospodin zástupů.

{v}12{/v}(Vzejde) setba pokoje:

vinice vydá svůj plod,

země vydá svou úrodu,

nebesa vydají svou rosu;

to všechno

dávám do vlastnictví

těm, kdo zbyli z_tohoto lidu.

{v}13{/v}Jako jste byli pro pohany kletbou, dome judský a dome izraelský, tak vás zachráním, abyste byli požehnáním; nebojte se! Ať vaše ruce zesílí! {v}14{/v}Neboť tak praví Hospodin zástupů: jako jsem se rozhodl působit vám zlo, když mě popouzeli k_hněvu vaši otcové – praví Hospodin zástupů – a neměl jsem slitování, {v}15{/v}tak jsem se v_těchto dnech znovu rozhodl obdařit dobrem Jeruzalém a judský dům, nebojte se!

{v}16{/v}Musíte však plnit toto: jeden druhému mluvte pravdu, ve svých branách konejte soudy, které vedou k_pokoji! {v}17{/v}Nesmýšlejte v_srdci špatně o_svém bližním, nelibujte si v_křivé přísaze, neboť právě to všechno nenávidím" – praví Hospodin.

{v}20{/v}„Tak praví Hospodin zástupů: {v}21{/v}Ještě přijdou národy a obyvatelé mnohých měst, přijdou obyvatelé jednoho města k_obyvatelům města druhého a řeknou: ‚Pojďme usmířit Hospodina, pojďme hledat Hospodina zástupů! Já půjdu také.‘ {v}22{/v}Přijdou mnohé národy, mocné kmeny, aby hledaly Hospodina zástupů v_Jeruzalémě a usmířily ho.

{v}23{/v}Tak praví Hospodin zástupů: V_těch dnech deset lidí ze všech pohanských jazyků uchopí lem šatu jednoho Judovce a řeknou: ‚Chceme jít s_vámi, neboť jsme slyšeli, že s_vámi je Bůh.‘“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Zach 8,7.9{/r}; {r}Sk 3,25{/r}

Tak praví Hospodin zástupů: Hle, vysvobodím svůj lid ze země východu i_západu slunce. {*} Ať zesílí ruce vám, kteří v_těchto dnech z_úst proroků slyšíte tato slova.

Vy jste synové proroků a máte účast ve smlouvě, kterou Bůh uzavřel s_vašimi otci. {*} Ať zesílí ruce vám, kteří v_těchto dnech z_úst proroků slyšíte tato slova.

Z_výkladu svatého Augustina, biskupa, na Janovo evangelium

(Tract. 26,4-6: CCL 36,261-263)

Hle, vysvobodím svůj lid.

Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec.{fnr}1{/fnr} Nemysli si, že jsi přitahován proti své vůli: ducha přitahuje i_láska. Nemusíme se obávat lidí, kteří odvažují každé slovo, ale jsou na hony vzdáleni porozumění věci, zejména věci Boží, že by nás snad mohli na toto biblické slovo evangelia nachytat, kdyby nám řekli: „Jak mohu věřit ze svobodného rozhodnutí vůle, jsem-li tažen?“ Na to já říkám: „To je málo, věřit jen ze svobodného rozhodnutí vůle. Musí tě strhávat také rozkoš.“

Co je to být přitahován rozkoší? Raduj se v_Hospodinu a dá ti, po čem touží tvé srdce.{fnr}2{/fnr} Existuje přece určitá rozkoš srdce, kterou pociťujeme z_lahodného nebeského chleba. Mohl-li básník říci: „Každý je tažen svou rozkoší“,{fnr}3{/fnr} ne nutností, ale rozkoší, ne povinností, ale potěšením, oč směleji můžeme říci, že je člověk přitahován ke Kristu, jestliže se kochá pravdou, jestliže se kochá blažeností, jestliže se kochá spravedlností a jestliže se kochá věčným životem? To všechno je přece Kristus!

Mají snad svou rozkoš jen tělesné smysly a duch je o_rozkoš ochuzen? Nemá-li duch svou rozkoš, proč je řečeno: Lidé se utíkají do stínu tvých křídel, sytí se hojností tvého domu, napájíš je proudem svého blaha; neboť u_tebe je pramen života, v_tvé záři vidíme světlo?{fnr}4{/fnr}

Přiveď mi někoho, kdo je zamilovaný, ten bude vědět, co říkám. Přiveď mi někoho, kdo je plný touhy, kdo hladoví, kdo putuje touto pouští a žízní a dychtí po prameni ve věčné vlasti, přiveď mi někoho takového, ten bude vědět, co říkám. Mluvím-li však k_člověku chladnému, ten neví, o_čem je řeč.

Ukaž ovci zelenou ratolest, a máš ji; ukaž chlapci oříšky, a jde. Přímo pospíchá, kam ho to táhne, táhne ho náklonnost, netáhneš ho žádným tělesným násilím, přitahuje ho láska v_srdci. Zamilovaní jsou opravdu přitahováni pozemskými radostmi a rozkošemi, které postupně odhalují. Je tedy pravda, že každý je tažen svou rozkoší. A Kristus zjevený Otcem že by nepřitahoval? Vždyť po čem touží duše silněji než po pravdě? Proč má mít žíznivé hrdlo a přát si tu správnou vnitřní chuť k_rozeznávání toho, co je dobré? Přece proto, aby mohla jíst a pít moudrost, spravedlnost, pravdu a věčnost.

Vždyť Ježíš říká: Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti – ovšemže tady na zemi – neboť oni budou nasyceni,{fnr}5{/fnr} rozuměj: tam na věčnosti. Dám mu, co miluje, dám mu, v_co doufá; uvidí, v_co uvěřil, aniž to ještě viděl; bude jíst, po čem lační, dosyta se napije toho, po čem žízní. Kdy? Při vzkříšení mrtvých, protože já ho vzkřísím v_poslední den.{fnr}6{/fnr}

{fn:1}{r}Jan 6,44{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 37 (36),4{/r}.{/fn} {fn:3}Vergilius, Ecloga 2,65.{/fn} {fn:4}{r}Žl 36 (35),8-10{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mt 5,6{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Jan 6,54{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 6,44.45{/r}

Nikdo nemůže přijít ke mně, jestliže ho nepřitáhne Otec, který mě poslal. {*} Každý, kdo slyšel Otce a u_něho se učil, přichází ke mně.

Stojí psáno v_Prorocích: Všichni budou vyučeni od Boha. {*} Každý, kdo slyšel Otce a u_něho se učil, přichází ke mně.

Začátek knihy proroka Malachiáše

{r:Mal}1,1-14{/r}; {r:Mal}2,13-16{/r}

Varování nedbalým a nevěrným kněžím

{v}1,1{/v}Prorocký výrok. Hospodinovo slovo k_Izraeli ústy Malachiáše. {v}2{/v}„Miloval jsem vás – praví Hospodin. Ale řekli jste: ‚V_čem jsi nás miloval?‘ Nebyl Ezau Jakubův bratr? – praví Hospodin – a miloval jsem Jakuba, {v}3{/v}kdežto Ezaua jsem nenáviděl, jeho hory jsem změnil v_pustinu, jeho dědičný podíl (jsem dal) šakalům pouště. {v}4{/v}Kdyby Edom řekl: ‚Jsme (sice) zničeni, ale znovu vystavíme, co je zničené,‘ tak praví Hospodin zástupů: Oni vystavějí, já však zbořím; budou je nazývat ‚území bezbožnosti‘ a ‚lid, na který se Hospodin hněvá navěky‘. {v}5{/v}Na vlastní oči to uvidíte a řeknete: ‚Hospodin ukazuje, že je mocný (i)_za hranicemi Izraele.‘

{v}6{/v}Syn ctí svého otce a otrok svého pána. Jestliže jsem já otec, kde je úcta ke mně? Jestliže jsem já Pán, kde je bázeň přede mnou? – praví Hospodin zástupů vám, kněží, kteří pohrdáte mým jménem a říkáte: ‚V_čem jsme pohrdli tvým jménem?‘ {v}7{/v}Přinášíte na můj oltář poskvrněný chléb! A ptáte se: ‚Čím jsme tě poskvrnili?‘ Tím, že říkáte: ‚Hospodinův stůl se může poskvrnit.‘ {v}8{/v}Když obětujete slepá (zvířata), není to zlé? A když obětujete kulhavá a neduživá (zvířata), není to zlé? Jen je přines svému místodržiteli, bude se mu to líbit, získáš si jeho přízeň? – praví Hospodin zástupů.

{v}9{/v}Proto nyní usmiřte Boží tvář, aby se nad vámi smiloval. Vaší rukou se to stalo! Naleznete přízeň? – praví Hospodin zástupů. {v}10{/v}Kdo z_vás zavře bránu, abyste zbytečně nezapalovali můj oltář? Nemám ve vás zalíbení – praví Hospodin zástupů – nepřijmu oběť z_vašich rukou. {v}11{/v}Neboť od východu slunce až na západ je veliké moje jméno mezi pohany a na každém místě se obětuje a přináší mému jménu oběť čistá, vždyť veliké je moje jméno mezi pohany – praví Hospodin zástupů.

{v}12{/v}Vy však jste ho znesvětili tím, že říkáte: ‚Stůl Páně je znečištěn, i_jeho pokrm je k_pohrdání.‘ {v}13{/v}Říkáte: ‚Jaká námaha!‘ a pohrdáte jím – praví Hospodin zástupů. Přinášíte uloupené, kulhavé i_neduživé a z_nich obětujete. Mám to snad přijímat z_vaší ruky se zalíbením? – praví Hospodin. {v}14{/v}Ať je zlořečen podvodník, který udělá slib, a ačkoli má ve svém stádě samce, obětuje potom Pánu zmrzačené (zvíře). Vždyť jsem (přece) mocný Král – praví Hospodin zástupů – moje jméno je obávané mezi pohany.

{v}2,13{/v}A ještě toto děláte: Hospodinův oltář pokrýváte slzami, pláčem a vzdycháním, že (prý) se už neobracím k_oběti a nepřijímám dar z_vaší ruky s_přízní, {v}14{/v}a ptáte se: ‚Proč?‘ Protože Hospodin je svědkem mezi tebou a manželkou tvého mládí, které ses stal nevěrným, ačkoli byla tvou družkou, s_níž jsi uzavřel smlouvu. {v}15{/v}Nezpůsobil (Bůh), že jste jedno tělo a jeden duch? A nežádá tato jednota potomstvo od Boha? Dejte si tedy pozor na svůj život; nebuď nevěrný manželce svého mládí! {v}16{/v}Jestliže se někdo rozvede z_nenávisti – praví Hospodin, Bůh Izraele – nepravost pokryje jeho šat – praví Hospodin zástupů; dejte si tedy pozor na svůj život a nebuďte nevěrní!“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mal 1,10{/r}; {r:Mal}2,16{/r}

Nemám ve vás zalíbení, praví Hospodin zástupů. {*} Dejte si pozor na svůj život a nebuďte nevěrní!

Nepřijmu oběť z_vašich rukou. {*} Dejte si pozor na svůj život a nebuďte nevěrní!

Ze spisu „O_městě Božím“ od svatého Augustina, biskupa

(Lib. 10,6: CCL 47,278-279)

Na každém místě se obětuje a přináší mému jménu oběť čistá

Pravou obětí je každý čin, který konáme, abychom se spojili ve svatém společenství s_Bohem, to jest čin směřující k_tomu nejvyššímu dobru, jímž můžeme být skutečně blažení. Takže dokonce ani milosrdenství, kterým pomáháme člověku, není obětí, neděje-li se pro Boha. Neboť přestože obětuje člověk, je oběť věcí božskou, takže i_stará latina ji nazývala posvátným, božským činem (sacrificium). Proto je obětí i_člověk ve jménu Božím zasvěcený a Bohu zaslíbený, pokud odumírá světu, aby žil Bohu. Vždyť i_to patří k_milosrdenství, které prokazuje každý sám sobě. Proto je psáno: Milosrdenství měj se svou duší, líbě se Bohu.{fnr}1{/fnr}

Jestliže tedy pravými oběťmi jsou skutky milosrdenství vůči nám samým nebo vůči bližním, pokud se vztahují k_Bohu, a jestliže se skutky milosrdenství nekonají pro nic jiného, než abychom byli zbaveni bídy, a tak byli blažení (a k_tomu dochází výhradně tím dobrem, o_němž se praví: Mé štěstí je být nablízku Bohu{fnr}2{/fnr}), vyplývá z_toho, že celá vykoupená obec, to znamená shromáždění a společenství svatých, je obětována jako univerzální oběť Bohu skrze Velekněze, který obětoval také sám sebe v_utrpení za nás, abychom byli tělem tak vznešené hlavy. Učinil to v_podobě služebníka. Právě tu obětoval a v_té byl obětován, protože v_ní je prostředníkem, v_ní je knězem, v_ní je obětí.{fnr}3{/fnr}

Proto nás apoštol napomenul, abychom svá těla přinášeli v_oběť živou, svatou a Bohu milou, to ať je naše duchovní bohoslužba,{fnr}4a{/fnr} a abychom se nepřizpůsobovali tomuto světu, ale změnili se a obnovili svoje smýšlení, abychom dovedli rozeznat, co je vůle Boží, co je dobré, bohulibé a dokonalé.{fnr}4b{/fnr} My sami jsme tou celou obětí. Říká: Protože mi byla dána ta milost, říkám každému z_vás: Nikdo ať si o_sobě nemyslí více, než co se patří myslet, ale myslete skromně ve shodě s_tím, v_jaké míře udělil Bůh každému víru. Jako máme v_jednom těle mnoho údů, ale tyto údy nemají všecky stejnou činnost, tak i_my, i_když je nás mnoho, jsme jedním tělem v_Kristu, k_sobě navzájem jsme však údy. Máme rozmanité duchovní dary podle milosti, která nám byla dána.{fnr}5{/fnr}

To je tedy oběť křesťanů: počtem mnozí, v_Kristu jedno tělo.{fnr}6{/fnr} To také slaví církev ve svátosti oltářní, kterou věřící dobře znají. V_té se církvi také ukazuje, že v_tom, co obětuje, se obětuje ona sama.

{fn:1}{r}Sir 30,24{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:2}{r}Žl 73 (72),28{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Tim 2,5{/r}.{/fn} {fn:4a}{r}Řím 12,1{/r}.{/fn} {fn:4b}Srov. {r}Řím 12,2{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Řím 12,3-6a{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Kor 10,17{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mich 6,6.8{/r}; {r}Dt 10,14.12{/r}

Co mám přinést Hospodinu? Člověče, řeklo se ti, co je dobré, co Hospodin od tebe žádá: {*} co jiného než jednat spravedlivě, milovat milosrdenství a pokorně kráčet se svým Bohem.

Hospodinu, tvému Bohu, patří nebe i_země a vše, co je na ní. Nuže, co žádá od tebe Hospodin, tvůj Bůh? {*} Co jiného než jednat spravedlivě, milovat milosrdenství a pokorně kráčet se svým Bohem.

Z_knihy proroka Malachiáše

{r:Mal}3,1-24{/r}

Hospodinův den

{v}3,1{/v}Hle, pošlu svého anděla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Panovník, jehož hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte. Hle, přichází – praví Hospodin zástupů. {v}2{/v}Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví?

Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako rostlina valchářů! {v}3{/v}Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zlato a stříbro a potom zase budou obětovat Hospodinu ve spravedlnosti. {v}4{/v}Zase bude Hospodinu příjemná oběť Judy a Jeruzaléma jako za dávných dnů, jako za minulých let. {v}5{/v}Přijdu k_vám, abych (vykonal) spravedlnost; budu pohotovým svědkem proti kouzelníkům, cizoložníkům, křivopřísežníkům, proti těm, kdo utlačují nádeníka, vdovu a sirotka, porušují právo přistěhovalce a mě se nebojí – praví Hospodin zástupů.

{v}6{/v}Neboť já jsem Hospodin a nezměnil jsem se,

ale vy, Jakubovi synové, ještě jste neskončili (s_hříchy).

{v}7{/v}Od dob svých otců

jste se vzdálili od mých platných přikázání

a nezachovávali jste je.

Obraťte se ke mně,

a já se obrátím k_vám

–_praví Hospodin zástupů.

Vy se však ptáte: „V_čem se máme obrátit?“

{v}8{/v}Smí člověk Boha šidit?

Ale vy mě šidíte!

Řekli jste: „V_čem jsme tě ošidili?“

V_desátcích a prvotinách.

{v}9{/v}Kletbou jste prokleti,

protože mě šidíte – celý národ!

{v}10{/v}Přineste všechny desátky do skladiště,

aby byl pokrm v_mém domě,

a pak mě zkoušejte v_tom

–_praví Hospodin zástupů_–

zda vám neotevřu průduchy nebes

a nevyleji na vás plnost požehnání.

{v}11{/v}Kvůli vám pohrozím škůdcům,

aby vám nekazili plody země,

aby vaše réva nebyla na poli neplodná

–_praví Hospodin zástupů.

{v}12{/v}Všichni pohané vás budou velebit,

neboť budete vytouženou zemí

–_praví Hospodin zástupů.

{v}13{/v}Drze proti mně mluvíte – praví Hospodin. Ptáte se: „Copak jsme mezi sebou mluvili proti tobě?“ {v}14{/v}Říkáte: „Zbytečné je sloužit Bohu! Jaký užitek máme z_toho, že vůči němu zachováváme závazky, že kráčíme před Hospodinem zástupů v_kajícím šatě? {v}15{/v}Nyní musíme za šťastné prohlásit lidi zpupné, vždyť mají úspěch ti, kdo se dopouštějí bezbožnosti, pokoušejí Boha, ale zůstávají bez pohromy!“

{v}16{/v}Tak mezi sebou rozmlouvali bohabojní, jeden s_druhým. Hospodin to pozoroval a slyšel – před ním byla psána pamětní kniha pro ty, kdo se bojí Hospodina a ctí jeho jméno. {v}17{/v}Stanou se mým majetkem – praví Hospodin zástupů – v_den, kdy budu jednat. Smiluji se nad nimi, jako se otec smilovává nad synem, který mu slouží. {v}18{/v}Opět uzříte rozdíl mezi spravedlivým a bezbožným, mezi tím, kdo Bohu slouží, a kdo mu neslouží.

{v}19{/v}Neboť hle, přijde den, který plane jako pec, slámou se stanou všichni zpupní, všichni, kdo se dopouštějí bezbožnosti! Den, který přijde, je spálí – praví Hospodin zástupů – že po nich nezůstane kořen ani větev!

{v}20{/v}Vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má na svých křídlech uzdravení; vyjdete a budete poskakovat jako vykrmená telátka. {v}21{/v}Rozšlapete bezbožníky, budou jako popel pod chodidly vašich nohou v_den, kdy budu jednat – praví Hospodin zástupů.

{v}22{/v}Pamatujte na zákon mého služebníka Mojžíše,

kterému jsem na Chorebu

přikázal pro celého Izraele

příkazy a ustanovení.

{v}23{/v}Hle, pošlu vám

proroka Eliáše,

dříve než přijde

veliký a strašný Hospodinův den.

{v}24{/v}Obrátí srdce otců k_synům,

a srdce synů k_otcům,

abych nemusel přijít

a stihnout zemi kletbou!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mal 3,1{/r}; {r}Lk 1,15.17{/r}

Hle, pošlu svého anděla, aby mi připravil cestu. {*} Bude plný Ducha Svatého.

Půjde v_duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k_dětem, neposlušné k_smýšlení spravedlivých a připravil Pánu ochotný lid. {*} Bude plný Ducha Svatého.

Z_pastorální konstituce 2. vatikánského sněmu o_církvi v_dnešním světě

(Gaudium et spes, nn. 40.45)

Já jsem alfa i_omega, začátek i_konec

Prolínání pozemské a nebeské obce lze postihnout jen vírou, zůstává přímo tajemstvím lidských dějin, neboť ty budou až do plného zjevení slávy Božích synů narušovány hříchem. Když ovšem církev sleduje svůj cíl, to jest spásu, nejenže zprostředkovává člověku Boží život, nýbrž jistým způsobem také vrhá jeho odlesk na celý svět, hlavně tím, že osobnosti člověka vrací důstojnost a umocňuje ji, že upevňuje soudržnost lidské společnosti a dodává každodennímu lidskému usilování hlubší smysl a význam. Takže církev je přesvědčena, že prostřednictvím svých jednotlivých členů i_v_celé své pospolitosti může přispět k_humanizaci lidské rodiny a jejích dějin.

Ať už církev sama světu pomáhá, nebo se jí od světa mnohého dostává, vždycky jí přitom jde o_jedinou věc: aby přišlo Boží království{fnr}1{/fnr} a uskutečnila se spása celého lidstva. Všechno dobro, které může Boží lid poskytnout během svého pozemského putování lidské rodině, plyne zajisté z_toho, že církev je „všeobecnou svátostí spásy“,{fnr}2{/fnr} která zjevuje tajemství Boží lásky vůči lidem a zároveň je uskutečňuje.

Boží Slovo, skrze něž bylo všechno stvořeno,{fnr}3{/fnr} se samo skutečně stalo tělem,{fnr}4{/fnr} aby tak ve svém plném lidství všechny spasilo a celé veškerenstvo znovu přivedlo k_jednotě pod jednou hlavou.{fnr}5{/fnr} Pán je cílem lidských dějin, bodem, do něhož se sbíhají tužby dějin a civilizace, středem lidského pokolení, radostí všech srdcí a naplněním všech jejich tužeb. To jeho vzkřísil Otec z_mrtvých, vyvýšil a usadil po své pravici, a jeho ustanovil soudcem živých i_mrtvých.{fnr}6{/fnr} Jeho Duchem oživeni a sjednoceni putujeme vstříc dovršení lidských dějin, které je v_plné shodě s_jeho láskyplným záměrem: Sjednotit v_Kristu vše, co je na nebi i_na zemi.{fnr}7{/fnr}

Sám Pán praví: Hle, přijdu brzy a moje odplata se mnou, abych odměnil každého podle jeho činů. Já jsem alfa i_omega, první i_poslední, začátek i_konec.{fnr}8{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Mt 6,10{/r}.{/fn} {fn:2}Lumen gentium, VII,48.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 1,3{/r}; srov. {r}1 Kor 8,6{/r}; srov. {r}Kol 4,17{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 1,14{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Ef 1,10{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Sk 10,42{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Ef 1,10{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Zj 22,12-13{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Sk 10,36{/r}; {r:Sk}4,12{/r}; {r:Sk}10,42{/r}

Bůh poslal své slovo, když dal hlásat radostnou zvěst, že nastává pokoj skrze Ježíše Krista. {*} On je Pánem nade všemi a v_nikom jiném není spásy.

To je Bohem ustanovený soudce nad živými i_mrtvými. {*} On je je Pánem nade všemi a v_nikom jiném není spásy.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky