MEZIDOBÍ

29. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Začátek knihy Ester

{r:Est}1,1-3.9-13.15-16.19{/r}; {r:Est}2,5-10.16-17{/r}

Odmítnutí královny Vašti a vyvolení Estery

{v}1,1{/v}Achašveróš, který kraloval nad sto dvaceti sedmi krajinami od Indie až po Etiopii, {v}2{/v}seděl na svém královském trůnu na hradě v_Šúšanu. {v}3{/v}V_třetím roce svého kralování uspořádal velkou hostinu pro všechny své velmože a služebníky. Byli před ním shromážděni vojenští činitelé perští a médští, šlechta a správcové krajin.

{v}9{/v}Také královna Vašti pořádala hostinu pro ženy v_královském domě krále Achašveróše.

{v}10{/v}Sedmého dne, když se král rozjařil vínem, nařídil Mehúmanovi, Bizetovi, Charbónovi, Bigtovi, Abagtovi, Zetarovi a Karkasovi, sedmi dvořanům, kteří ho obsluhovali, {v}11{/v}aby před něho přivedli královnu Vašti s_královskou korunou. Chtěl národům a velmožům ukázat její krásu; byla totiž půvabného vzhledu.

{v}12{/v}Ale ona se zdráhala, a přestože jí král poslal po dvořanech příkaz, odmítla přijít. Král se velmi rozhněval a v_návalu zlosti {v}13{/v}se obrátil na mudrce znalé časů, neboť všechno konával po poradě s_těmi, kteří znali zákony a právo předků. {v}15{/v}Otázal se: „Co se má podle zákona stát s_královnou Vašti za to, že neučinila, co jí po dvořanech vzkázal král Achašveróš?“

{v}16{/v}Tu řekl Memíkan před králem a velmoži: „Královna Vašti se provinila nejen proti králi, ale i_proti všem velmožům a proti všem národům, které žijí ve všech krajinách krále Achašveróše. {v}17{/v}Uzná-li to král za vhodné, ať vydá královské nařízení, které se zapíše mezi zákony perské a médské a bude neodvolatelné: ‚Vašti už nesmí předstoupit před krále Achašveróše a její královskou hodnost ať dostane jiná, lepší než je ona.‘“

{v}2,5{/v}Na hradě Šúšanu byl jeden žid jménem Mardocheus, syn Jaira, syna Šimeje, syna Kišova, Benjamínovec. {v}6{/v}Byl přestěhován z_Jeruzaléma s_přesídlenci, kteří byli přestěhováni spolu s_judským králem Jechonjáhem, kterého přestěhoval babylónský král Nabuchodonozor. {v}7{/v}Vychovával Hadasu neboli Esteru, dceru svého strýce, protože ztratila oba rodiče. Byla to dívka krásné postavy a půvabného vzhledu. Po smrti jejího otce a její matky ji Mardocheus přijal za vlastní dceru.

{v}8{/v}Když se rozhlásil králův výnos, a podle jeho ustanovení bylo mnoho dívek shromážděno na hradě v_Šúšanu pod dohled Hegajův, také Ester byla dána do královského domu pod dohled Hegaje, strážce žen. {v}9{/v}Dívka se mu zalíbila a získala jeho přízeň. Hned jí poskytl náležitou péči a příděly jídla. Přidělil jí též sedm nejvybranějších dívek z_královského domu a umístil ji i_její dívky do nejlepší části domu pro ženy. {v}10{/v}Ester neřekla, z_jakého národa a rodu pochází, protože jí Mardocheus přikázal, aby o_této věci pomlčela.

{v}16{/v}Tak byla Ester vzata ke králi Achašveróšovi do jeho královského domu desátého měsíce, to je měsíce tebetu, v_sedmém roce jeho kralování. {v}17{/v}Král si Esteru zamiloval nade všechny ženy; získala více jeho přízně a náklonnosti než všechny ostatní dívky. Na hlavu jí vložil královskou korunu a ustanovil ji královnou místo Vašti.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žl 113 (112),5-8{/r}; {r}Lk 1,51-52{/r}

Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, který trůní na výsosti a shlíží dolů na nebe i_na zem? {*} Slabého zdvihá z_prachu, ze smetiště povyšuje chudého, aby ho posadil vedle knížat.

Rozptýlil ty, kdo v_srdci smýšlejí pyšně, mocné sesadil z_trůnu a ponížené povýšil. {*} Slabého zdvihá z_prachu, ze smetiště povyšuje chudého, aby ho posadil vedle knížat.

Z_listu svatého Augustina, biskupa, Probě

(Ep. 130,8,15.17 – 9,18: CSEL 44,56-57.59-60)

Rozněcujme v_modlitbě svou touhu

Nač se rozptylujeme vším možným a klademe si otázku, oč se modlit? Proč se bojíme, že bychom se třeba mohli modlit nepatřičně, a neřekneme raději slova žalmu: Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v_Hospodinově domě po všechny dny svého života, abych požíval Hospodinovy něhy a patřil na jeho chrám.{fnr}1{/fnr} Tam se přece všechny dny naplňují bez přicházení a pomíjení, začátek jednoho není koncem druhého; všechny jsou zároveň a bez konce, neboť ani život, jemuž ty dny patří, nemá konec.

Abychom dosáhli tohoto blaženého života, sám pravý Život nás naučil se modlit: ne mnohomluvně, jako kdybychom měli být vyslyšeni tím spíš, čím budeme upovídanější – vždyť se modlíme k_tomu, který, jak říká Pán, ví, co potřebujeme, dříve než ho o_to požádáme.{fnr}2{/fnr}

Můžeme se ptát, proč nás učí modlit, když zná naše potřeby dříve, než ho o_něco poprosíme. Tato otázka by nás mohla dráždit, kdybychom se nedovtípili, že náš Pán a Bůh tím nechce poznávat naši vůli, tu přece nemůže neznat, ale že se v_modlitbách rozněcuje naše touha, jíž můžeme obsáhnout to, co se nám Bůh chystá dát. Neboť je to něco ohromného, my však jsme malí a pro přijetí tohoto daru je v_nás těsno. Proto se nám říká: Otevřte dokořán srdce, nespřáhejte se s_nevěřícími.{fnr}3{/fnr}

Tímto ohromným darem je něco, co oko nevidělo, neboť to není barva, ani ucho neslyšelo, neboť to není zvuk, ani nevstoupilo do lidského srdce, neboť srdce člověka má naopak vystoupit k_němu;{fnr}4{/fnr} a my jsme s_to jej obsáhnout tím víc, čím víc a čím věrněji v_něj věříme, čím pevněji v_něj doufáme a čím horoucněji po něm toužíme.

Právě v_této víře, naději a lásce se tedy nepřetržitě modlíme svou ustavičnou touhou. Avšak v_určitých hodinách a dobách prosíme Boha také slovy, abychom se těmito znameními věcí sami povzbuzovali, abychom si sami uvědomovali, nakolik jsme v_této touze pokročili, a abychom se sami ještě více pobízeli k_jejímu rozněcování. Neboť čím vřelejší je láska, tím velkolepější je to, co působí. Říká-li tedy apoštol: Bez přestání se modlete,{fnr}5{/fnr} neznamená to nic jiného než: bez ustání mějte touhu po blaženém životě, což není žádný jiný život než život věčný, a žádejte si ho od toho, který jediný ho může dát.

{fn:1}{r}Žl 27 (26),4{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 6,8{/r}.{/fn} {fn:3}{r}2 Kor 6,13-14{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Kor 2,9{/r}.{/fn} {fn:5}{r}1 Sol 5,17{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jer 29,13.12.11{/r}

Budete mě hledat, praví Hospodin, a naleznete mě, budete-li mě hledat celým svým srdcem. {*} Budete se ke mně modlit, a já vás vyslyším.

Dám vám budoucnost plnou naděje. {*} Budete se ke mně modlit, a já vás vyslyším.

Z_knihy Ester

{r:Est}3,1-15{/r}

Židé se octli v_nebezpečí

{v}3,1{/v}Král Achašveróš povýšil Amana, syna Amedatova, Agagovce, a postavil jeho křeslo nad křesla všech velmožů, které měl při sobě. {v}2{/v}Všichni královi služebníci, kteří zasedali v_královské bráně, klekali a klaněli se před Amanem, neboť tak přikázal král. Ale Mardocheus neklekal ani se neklaněl. {v}3{/v}Královští služebníci, kteří zasedali v_královské bráně, se Mardochea tázali: „Proč nezachováváš králův příkaz?“ {v}4{/v}Říkali mu to den co den, ale on je nechtěl poslechnout. Oznámili to tedy Amanovi, aby viděli, zda bude trvat na svém. Řekl jim totiž, že je žid.

{v}5{/v}Když si Aman zjistil, že Mardocheus před ním nekleká a že se neklaní, velmi se rozzlobil. {v}6{/v}Bylo mu však příliš málo vztáhnout ruku na Mardochea samotného; oznámili mu totiž, že pochází z_židovského národa. A proto Aman usiloval vyhladit všechen židovský lid žijící v_Achašveróšově království.

{v}7{/v}V_prvém měsíci, to je v_měsíci nisanu, v_dvanáctém roce vlády krále Achašveróše, byl vržen do osudí před Amanem los, to je (hebrejsky) pur, kterého dne a kterého měsíce má být židovský národ vyhlazen. A vyšel třináctý den dvanáctého měsíce, zvaného adar. {v}8{/v}A Aman řekl králi Achašveróšovi: „Je tu jakýsi lid, roztroušený po všech provinciích tvého království, lišící se od ostatních národů. Řídí se jinými zákony, které ostatní neznají, a na královská nařízení nedbá. Není v_zájmu krále, aby se jim to trpělo. {v}9{/v}Uzná-li král za vhodné, nechť dá písemný příkaz, aby byli zahubeni; a já dám odvážit do rukou správců tvého pokladu deset tisíc talentů stříbra.“ {v}10{/v}Král sňal z_ruky svůj pečetní prsten a dal jej Agagovci Amanovi, synu Amedatovu, nepříteli židů. {v}11{/v}Potom řekl král Amanovi: „Stříbro, které nabízíš, se ti ponechává a s_lidem si dělej, co chceš.“

{v}12{/v}Třináctého dne prvního měsíce byli povoláni královští písaři a podle Amanova příkazu byl vydán přípis královským satrapům a místodržitelům v_jednotlivých provinciích a velmožům z_jednotlivých národů, napsaný pro každou krajinu jejím písmem a pro každý národ jeho jazykem. Psalo se jménem krále Achašveróše a pečetilo se královým prstenem. {v}13{/v}Dopisy byly poslány po rychlých poslech do všech provincií království. Měli být vyhlazeni, povražděni a zahubeni všichni židé, od chlapců až po starce, děti i_ženy, v_jediném dni, a to třináctého dne dvanáctého měsíce – to je měsíce adaru, a jejich majetek měl být vydán v_plen.

{v}14{/v}Text přípisu měl být vyhlášen ve všech provinciích jako zákon, aby to všechny národy věděly a připravily se na stanovený den. {v}15{/v}Rychlí poslové, kteří byli vysláni, spěšně vykonali králův příkaz. A hned byl ten výnos vyvěšen na hradě v_Šúšanu. Král a Aman začali hodovat, a v_městě Šúšanu nastalo zděšení.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Est 4,17c{/r}; {r}Žl 44 (43),27{/r}; {r}Est 4,17l{/r}

Pane, všemohoucí králi, v_tvé moci je všechno a není nikoho, kdo by mohl odporovat tvé vůli. {*} Povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku!

Vyslyš mou modlitbu a obrať náš smutek v_radost. {*} Povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku!

Z_listu svatého Augustina, biskupa, Probě

(Ep. 130,9,18 – 10,20: CSEL 44,60-63)

V_určitých hodinách obracejme svou mysl k_modlitbě

Máme ustavičně toužit po blaženém životě od Pána Boha a ustavičně se modlit. Přesto však v_určitých hodinách přestáváme myslet na ostatní starosti a činnosti, které pomáhají tu touhu rozněcovat, a plně se věnujeme modlitbě; slovy modlitby si připomínáme, jak máme usilovat o_to, po čem toužíme: aby touha, která se v_nás rozhořela, zase neochladla nebo úplně neuhasla, kdybychom ji častěji nerozdmýchávali.

Říká-li proto apoštol: Předkládejte Bohu své prosby,{fnr}1{/fnr} nelze to chápat tak, že by se Bůh s_nimi teprve seznamoval – zná je přece dobře, dřív než jsou vyřčeny – to nám se stávají u_Boha známými, když je totiž trpělivě předkládáme Bohu, místo abychom o_nich dlouze vykládali lidem.

Přitom ovšem není špatné ani neužitečné modlit se dlouho, má-li člověk čas, to jest, když mu v_tom nebrání jiné oprávněné a nutné povinnosti – třebaže i_při nich se máme ustavičně modlit, jak jsem již řekl, onou vřelou touhou. Ale ani delší modlení neznamená ještě modlit se mnohomluvně, ačkoli si to někteří lidé myslí. Něco jiného je totiž mnoho slov, a něco jiného dlouhotrvající náklonnost mysli. Dokonce o_samém Pánu je psáno, že strávil celou noc na modlitbách a že se často dlouho modlil.{fnr}2{/fnr} Což nám tak nedával příklad v_čase náležitý prosebník a zároveň s_Otcem vyslyšitel věčný?

Bratři v_Egyptě se prý modlí často, avšak jejich modlitby jsou kratičké, jakoby spěšně vystřelované, aby bdělá a zbystřená pozornost, která je při modlitbě ze všeho nejpotřebnější, protahováním neochabla a neotupěla. Tím nám opět jasně ukazují, že tuto pozornost nemáme ani přepínat, pokud už to nemůžeme vydržet, ani ji narušovat, pokud bychom ještě vydržet mohli.

Modlitba se tedy má varovat mnoha slov, ne však mnoha proseb, pokud trvá soustředěná pozornost. Mnoho mluvit totiž znamená usilovat v_modlitbě o_potřebnou věc zbytečnými slovy. Avšak mnoho prosit znamená získávat si toho, koho prosíme, vytrvalým, zbožným a planoucím srdcem. Děje se to tedy spíše povzdechem než slovy, spíše pláčem než oslovením. Vždyť naše slzy shromažďuje před svou tvář,{fnr}3{/fnr} a naše vzdychání není skryté{fnr}4{/fnr} před tím, jenž všechno stvořil skrze své Slovo a lidská slova nepotřebuje.

{fn:1}{r}Flp 4,6{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Lk 6,12{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 56 (55),9{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 38 (37),10{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 88 (87),2-3{/r}; {r}Iz 26,8b{/r}

Hospodine, můj Bože, volám ve dne, hořekuji před tebou v_noci. {*} Kéž pronikne k_tobě má modlitba.

Tvé jméno a vzpomínka na tebe jsou touhou mé duše. {*} Kéž pronikne k_tobě má modlitba.

Z_knihy Ester

{r:Est}4,1-8.8a.9-17{/r}

Aman připravil vyhlazení židů

{v}4,1{/v}Když se Mardocheus dozvěděl o_všem, co se stalo, roztrhl svůj šat, oblékl si žíněné roucho a posypal hlavu popelem. Vyšel doprostřed města a převelice hořekoval. {v}2{/v}Tak došel až před královskou bránu; do královské brány totiž nebylo dovoleno vejít v_žíněném rouchu. {v}3{/v}A všude, v_každé provincii, kamkoli se dostal králův výnos a rozkaz, nastal u_židů veliký smutek, půst, pláč a nářek; žíněné roucho a popel se pro mnohé staly lůžkem.

{v}4{/v}Tu přišly Esteřiny dívky a dvořané a oznámili jí to. Když to uslyšela, sevřela ji nesmírná úzkost. Poslala Mardocheovi šaty, aby odložil žíněné roucho, a oblékl si je; ale on je nepřijal. {v}5{/v}Ester tedy zavolala Atacha, jednoho z_dvořanů, kterého král ustanovil k_její službě, a přikázala mu, aby šel k_Mardocheovi a zjistil, proč to dělá. {v}6{/v}Atach vyšel k_Mardocheovi na městské prostranství před královskou branou. {v}7{/v}Mardocheus mu oznámil všechno, co ho potkalo a jak velké množství stříbra slíbil Aman dát do královské pokladny za vyhlazení židů. {v}8{/v}Dal mu také opis výnosu o_jejich vyhlazení, který byl vyvěšen v_Šúšanu. Měl ho ukázat královně a vybídnout ji, aby šla ke králi uprosit ho a přimluvit se za svůj lid. Vzkázal po něm: „Vzpomeň si na dny své bídy, kdy jsem tě živil vlastní rukou! Aman, druhý po králi, promluvil proti nám, aby nás vydal na smrt, ale ty volej k_Hospodinu, přimluv se za nás u_krále a vysvoboď nás ze smrti!“

{v}9{/v}Atach se vrátil a oznámil Esteře Mardocheův vzkaz. {v}10{/v}A ona mu přikázala, aby Mardocheovi vyřídil její odpověď: {v}11{/v}„Všichni královi služebníci a všechny provincie, které jsou pod jeho pravomocí, vědí, že pro každého muže i_ženu, kteří by bez pozvání vešli do vnitřního nádvoří ke králi, platí jediný zákon: má být ihned usmrcen, ledaže by k_němu král vztáhl zlaté žezlo; pak může zůstat naživu. Ale já jsem už třicet dní nebyla zavolána ke králi.“ {v}12{/v}Když to Mardocheus uslyšel, {v}13{/v}znovu vzkázal Esteře: „Nedomnívej se, že kvůli tomu, že jsi v_domě králově, ty jediná vyvázneš životem, na rozdíl od všech židů. {v}14{/v}Neboť budeš-li v_tuto chvíli mlčet, vysvobození a záchrana přijde židům odjinud, ale ty a dům tvého otce zahynete. A kdo ví, zda jsi nedosáhla královské hodnosti právě pro chvíli, jako je tato.“

{v}15{/v}Ester tedy vzkázala Mardocheovi: {v}16{/v}„Jdi, shromáždi všechny židy, kteří jsou v_Šúšanu, a postěte se za mne. Nejezte a nepijte po tři dny a tři noci. Také já a mé dívky se budeme takto postit. A potom půjdu ke králi, i_když budu jednat proti zákonu. Mám-li zahynout, zahynu.“ {v}17{/v}Mardocheus odešel a učinil všechno, co mu Ester přikázala.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Est 4,17bb{/r}; {r}Tob 13,2{/r}; {r}Jdt 6,19{/r}

Pomoz mi, Pane, můj Bože, vždyť nemám nikoho než tebe. {*} Ty trestáš a smilováváš se, svrhuješ do podsvětí a vyvádíš ze záhuby.

Pohleď na jejich zpupnost a smiluj se nad námi v_našem ponížení. {*} Ty trestáš a smilováváš se, svrhuješ do podsvětí a vyvádíš ze záhuby.

Z_listu svatého Augustina, biskupa, Probě

(Ep. 130,11,21 – 12,22: CSEL 44,63-64)

O_modlitbě Páně

Potřebujeme slova, abychom si sami připomněli a ujasnili, oč vlastně prosíme; ne že bychom si mysleli, že je třeba Pána poučovat nebo přemlouvat.

Když tedy říkáme: Posvěť se jméno tvé, připomínáme si, že máme toužit, aby jeho jméno, které je vždy svaté, bylo jako svaté chováno také u_lidí, to jest, aby jím lidé nepohrdali. Takže to není něco k_prospěchu Božímu, ale lidskému.

A tím, že říkáme: Přijď království tvé – to přece rozhodně přijde, ať chceme či nechceme – probouzíme v_sobě touhu, aby toto království přišlo k_nám a abychom v_něm směli kralovat.

Když říkáme: Buď vůle tvá jako v_nebi, tak i_na zemi, vyprošujeme si od Boha poslušnost: aby se v_nás děla jeho vůle tak, jak ji činí jeho andělé na nebesích.

Když říkáme: Chléb náš vezdejší dej nám dnes, pak toto dnes znamená v_tomto čase. Prosíme tím jednak o_základní živobytí, které zahrnujeme pod jméno chleba, jenž tvoří jeho nejdůležitější část, jednak o_svátost věřících, která je v_tomto čase rovněž nutná, ne ovšem k_dosažení pozemského štěstí, ale blaženosti věčné.

Když říkáme: Odpusť nám naše viny, jako i_my odpouštíme našim viníkům, připomínáme si nejen, oč máme prosit, ale také, co máme dělat, abychom mohli být vyslyšeni.

Když říkáme: Neuveď nás v_pokušení, připomínáme si, že musíme prosit, aby nás neopustila Boží pomoc a my se nedali oklamat nějakým pokušením a nepřivolili mu anebo mu ze slabosti nepodlehli.

Když říkáme: Zbav nás od zlého, připomínáme si, že ještě nejsme v_onom dobru, kde nebudeme trpět žádným zlem. Tato poslední prosba modlitby Páně je vlastně tak široká, že ať se křesťan octne v_jakémkoli soužení, může do ní vložit všechen svůj nářek a vylít všechny své slzy. Touto prosbou může svou modlitbu začínat, v_ní může setrvávat a jí opět skončit.

Právě těmito slovy bylo tedy žádoucí svěřit naší paměti veškeré záležitosti. Neboť ať pronášíme jakákoli jiná slova – probouzející a rozjasňující vnitřní vroucnost anebo podporující její růst – neříkáme nic, co by nebylo obsaženo v_modlitbě Páně, pokud se ovšem modlíme správně a náležitě. Když ale někdo říká něco, co nelze s_touto modlitbou z_evangelia sloučit, pak i_když se snad nemodlí nepřípustně, přece se modlí, jak ho vede tělo. Proč však bychom vlastně nemohli říci, že je to nepřípustné? Vždyť přece ti, kdo se znovu zrodili z_Ducha, se mají modlit, jak je vede Duch.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Mak 1,5.3{/r}

Ať Bůh vyslyší vaše modlitby a odpustí vaše viny. {*} Ať vás neopouští v_dobách tísně.

Ať vás všechny naplní svou milostí, abyste ho ctili a ochotně konali jeho vůli. {*} Ať vás neopouští v_dobách tísně.

Z_knihy Ester

{r:Est}4,17m-17kk{/r}

Modlitba královny Ester

{v}4,17m{/v}Celý Izrael ze všech sil volal k_Hospodinu, protože jim nastávala jistá smrt.

{v}17n{/v}Královna Ester se utekla k_Pánu, neboť se bála smrtelného nebezpečí, které hrozilo. {v}17o{/v}Odložila slavnostní roucho a oblékla šat sklíčenosti a žalu, místo vzácných voňavek si nasypala na hlavu popel a své tělo velmi zkrušila postem. {v}17p{/v}Se svými služebnicemi ležela od rána do večera na zemi, a tak se modlila:

{v}17q{/v}„Bože Abrahámův, Bože Izákův a Bože Jakubův,

jsi požehnaný!

Pomoz mně opuštěné,

nemám mimo tebe jiného pomocníka, Pane,

{v}17r{/v}neboť mi hrozí nebezpečí.

{v}17s{/v}Z_knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,

že jsi zachránil Noema ve vodách potopy.

{v}17t{/v}Z_knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,

že jsi Abrahámovi a jeho třem stům osmnácti mužům

dal zvítězit nad devíti králi.

{v}17u{/v}Z_knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,

že jsi vysvobodil Jonáše z_útrob veliké ryby.

{v}17v{/v}Z_knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,

že jsi vysvobodil Ananiáše, Azariáše a Misaela

z_ohnivé pece.

{v}17x{/v}Z_knih svých předků jsem

slyšela číst, Pane,

že jsi zachránil Daniela

ze lví jámy.

{v}17y{/v}Z_knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,

že ses slitoval nad králem Ezechiášem,

když měl zemřít a prosil o_život,

a přidal jsi mu patnáct let života.

{v}17z{/v}Z_knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,

že jsi vyslyšel toužebnou modlitbu Anny,

když prosila o_narození syna.

{v}17aa{/v}Z_knih svých předků jsem slyšela číst, Pane,

že až do konce vysvobozuješ

všechny, kdo se ti líbí.

{v}17bb{/v}Pomoz nyní mně opuštěné,

nemám nikoho jen tebe,

Pane, můj Bože!

{v}17cc{/v}Ty víš,

že si tvá služebnice oškliví lože neobřezaných.

{v}17dd{/v}Bože, ty víš,

že jsem nejedla z_prokletého stolu

ani nepila víno z_jejich obětí.

{v}17ee{/v}Ty víš,

že ode dne, kdy jsem byla přenesena sem,

neradovala jsem se, Pane,

z_ničeho než z_tebe.

{v}17ff{/v}Bože, ty víš,

že od chvíle, kdy je na mé hlavě tento úbor,

štítím se ho jako hadru při měsíčním krvácení

a nenosím ho v_den, kdy nemusím.

{v}17gg{/v}Pomoz nyní mně osiřelé

a vlož do mých úst vhodnou řeč před tváří lva (krále)

a učiň, abych se mu zalíbila!

Proměň jeho srdce, aby nenávidělo našeho nepřítele,

ať zahyne i_s_těmi, kteří stejně smýšlejí!

{v}17hh{/v}Nás však vysvoboď z_rukou našich nepřátel,

proměň náš zármutek v_radost

a naše bolesti v_záchranu!

{v}17ii{/v}Ty pak, kdo se pozvedají nad tvůj vyvolený lid, Bože,

potrestej pro výstrahu!

{v}17kk{/v}Ukaž se, Pane, projev se, Pane!“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Est 4,17c.gg.b{/r}

Pane, všemohoucí králi, v_tvých rukou je všechno, vlož do mých úst správná a vhodná slova. {*} Nedej umlknout ústům těch, kdo tě opěvují!

Vyslyš mou prosbu a buď milostiv svému dědičnému údělu. {*} Nedej umlknout ústům těch, kdo tě opěvují!

Z_listu svatého Augustina, biskupa, Probě

(Ep. 130,12,22 – 13,24: CSEL 44,65-68)

Nenajdeš nic, co by nebylo obsaženo v_modlitbě Páně

Někdo kupříkladu říká: Proslav se ve všech národech, jako ses proslavil mezi námi.{fnr}1{/fnr} Nebo: Tvoji proroci ať se ukáží jako spolehliví.{fnr}2{/fnr} Co jiného tím říká než: Posvěť se jméno tvé?

Někdo říká: Mocný Bože, proměň nás, ukaž svou tvář a budeme spaseni.{fnr}3{/fnr} Co jiného tím říká než: Přijď království tvé?

Někdo říká: Řiď mé cesty podle svého slova a ať mi nevládne žádná nepravost.{fnr}4{/fnr} Co jiného tím říká než: Buď vůle tvá jako v_nebi, tak i_na zemi?

Někdo říká: Ani bídu, ani bohatství mi nedávej.{fnr}5{/fnr} Co jiného tím říká než: Chléb náš vezdejší dej nám dnes?

Někdo říká: Pamatuj, Hospodine, na Davida a všechnu jeho laskavost.{fnr}6{/fnr} Nebo: Hospodine, jestliže jsem spáchal tyto věci: jestliže lpí na mých rukou nepravost, jestliže jsem vrátil zlo těm, kteří mi oplácejí zlem.{fnr}7{/fnr} Co jiného tím říká než: Odpusť nám naše viny, jako i_my odpouštíme našim viníkům?

Někdo říká: Vyrvi mě z_rukou mých nepřátel, Bože, osvoboď mě od těch, kteří se nade mě vypínají.{fnr}8{/fnr} Co jiného tím říká než: Zbav nás od zlého?

I_když probereš všechna slova svatých proseb, myslím, že nenajdeš nic, co by nebylo obsaženo a zahrnuto v_modlitbě Páně. Je tedy možné se modlit novými a novými slovy, a přesto říkáme stále totéž, nelze si vymyslet něco jiného.

Těmito slovy se máme bez jakýchkoli pochyb modlit za sebe, za své blízké, ale i_za cizí, ba i_za nepřátele, i_když na jednoho myslí naše srdce v_modlitbě tak, na druhého jinak, podle toho, jak blízký či vzdálený vztah k_němu máme, podle stupně vřelosti našeho citu.

Myslím tedy, že víš, nejen jak se máš modlit, ale také oč máš prosit. Nepoučuji tě však o_tom já, nýbrž ten, který to ve své dobrotě naučil nás všechny.

Máme hledat blažený život, o_něj máme Boha prosit. Co znamená být blažený? Mnoho lidí už o_tom dlouze hovořilo. Ale proč bychom hledali mnoho odpovědí u_mnoha lidí? Boží Písmo to říká stručně a pravdivě: Šťastný národ, jehož Bohem je Hospodin.{fnr}9{/fnr} Abychom náleželi k_tomuto lidu a mohli dospět k_tomu, že budeme patřit na Boha a žít s_ním bez konce, máme přikázání, jehož cílem je láska z_čistého srdce, z_dobrého svědomí a z_opravdové víry.{fnr}10{/fnr}

V_téže trojici stojí místo dobrého svědomí také naděje.{fnr}11{/fnr} Potom jsou to tedy víra, naděje a láska, které vedou k_Bohu toho, kdo se modlí, to znamená toho, kdo věří, doufá a touží, a také uvažuje, oč vlastně v_modlitbě Páně prosí.

{fn:1}Srov. {r}Sir 36,4{/r} (řec. 3).{/fn} {fn:2}{r}Sir 36,18{/r} (řec. 15).{/fn} {fn:3}{r}Žl 80 (79),4{/r} (Vet. Lat.).{/fn} {fn:4}{r}Žl 119 (118),133{/r} (Vet. Lat.).{/fn} {fn:5}{r}Př 30,8{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žl 132 (131),1{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:7}{r}Žl 7,4.5{/r} (Vet. Lat.).{/fn} {fn:8}{r}Žl 59 (58),2{/r} (Vet. Lat.).{/fn} {fn:9}{r}Žl 144 (143),15{/r}.{/fn} {fn:10}{r}1 Tim 1,5{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}1 Kor 13,13{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 102 (101),2{/r}.srov.{r:Žl 102 (101),}18{/r}; {r:Žl}130 (129),2{/r}

Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k_tobě! {*} Ty se skláníš k_modlitbě opuštěných a nepohrdáš jejich prosbou.

Tvůj sluch ať je nakloněn k_mé snažně prosbě. {*} Ty se skláníš k_modlitbě opuštěných a nepohrdáš jejich prosbou.

Z_knihy Ester

{r:Est}5,1-5{/r}; {r}7,1-10{/r}

Král spolu s_Amanem na hostině u_Estery; Amanův konec

{v}5,1{/v}Třetího dne si Ester oblékla královské roucho a postavila se na vnitřní nádvoří královského domu proti královu příbytku. Král seděl na svém trůnu v_zasedací síni proti vchodu do domu. {v}2{/v}Jakmile spatřil královnu Esteru stojící na nádvoří, zalíbila se jeho očím a vztáhl k_ní zlaté žezlo, které držel v_ruce. Ester se přiblížila a dotkla se konce žezla.

{v}3{/v}Tu jí král řekl: „Co si přeješ, královno Ester? Jaké je tvé přání? I_kdyby sis přála polovinu království, bude ti dána.“ {v}4{/v}Ester odpověděla: „Uzná-li král za vhodné, nechť král s_Amanem přijde dnes na hostinu, kterou jsem pro něho připravila.“ {v}5{/v}Král hned řekl: „Rychle jděte pro Amana, ať se splní Esteřino přání!“

{v}7,1{/v}A tak král s_Amanem přišli, aby hodovali s_královnou. {v}2{/v}Také druhého dne se král, když se rozjařil vínem, zeptal: „Jaké je tvé přání, Ester? Bude ti splněno. Co si přeješ? I_kdyby sis přála polovinu mého království, dostaneš ji.“ {v}3{/v}Ona mu odpověděla: „Jestliže jsem získala tvou přízeň, králi, a uznáš-li to za vhodné, daruj mi můj život, o_to tě žádám, a daruj mi můj lid, o_to tě prosím. {v}4{/v}Vždyť já i_můj lid jsme byli zaprodáni: máme být vyhlazeni, povražděni a zahubeni. Kéž jsme raději prodáni za otroky a otrokyně, to bych mlčela, protože tato nepříjemnost by nestála za to, aby se jí král obtěžoval.“

{v}5{/v}Král Achašveróš řekl: „Kdo a kde je ten, který se odvážil udělat něco takového?“ {v}6{/v}Ester odpověděla: „Naším protivníkem a nepřítelem je tenhle zvrhlík Aman.“ A ten, když to uslyšel, strnul hrůzou, tváří v_tvář králi a královně.

{v}7{/v}Král se rozhněval, vstal od hostiny a odešel do zahrady u_paláce. Také Aman vstal, aby si od královny Estery vyprosil život, neboť viděl, že král už rozhodl o_jeho záhubě. {v}8{/v}Když se král vrátil ze zahrady do hodovní síně, shledal, že se Aman vrhl na pohovku, na níž byla Ester. Tu se král rozkřikl: „Chceš dokonce znásilnit královnu v_mé přítomnosti a v_mém domě!“ Ještě ani nedozněla ta slova z_králových úst, a už zakryli Amanovi tvář. {v}9{/v}A Charbóna, jeden z_dvořanů, kteří u_krále konali službu, řekl: „Hle, před Amanovým domem už stojí šibenice, vysoká padesát loktů. Připravil ji pro Mardochea, který tím, co řekl, prokázal králi dobrou službu.“ Král na to řekl: „Pověste ho tam!“ {v}10{/v}Pověsili tedy Amana na šibenici, kterou připravil pro Mardochea; a králův hněv se utišil.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Est 10,9{/r}; {r}Iz 48,20{/r}

Izrael volal k_Bohu, a Bůh zachránil svůj lid. {*} Vysvobodil jej ze všeho zlého a učinil veliká znamení mezi národy.

Jásavým hlasem zvěstujte: Hospodin vykoupil svého služebníka Jakuba. {*} Vysvobodil jej ze všeho zlého a učinil veliká znamení mezi národy.

Z_listu svatého Augustina, biskupa, Probě

(Ep. 130,14,25-26: CSEL 44,68-71)

Nevíme, oč se máme vlastně modlit

Snad se ještě zeptáš, proč apoštol řekl: Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit.{fnr}1{/fnr} Těžko si totiž lze myslet, že by on sám anebo ti, k_nimž se obracel, neznali modlitbu Páně.

Apoštol ukazuje, že ani on sám není uchráněn této nevědomosti. Nebo snad věděl, oč má prosit, když mu byl dán osten těla, posel satanův, který ho měl srážet, aby se nepovyšoval pro množství zjevení? Třikrát proto prosil Pána, aby mu ho odňal, neboť opravdu nevěděl, jak se má modlit. Potom uslyšel Boží odpověď, proč se nestalo, oč tak veliký muž prosil, a proč by také nebylo dobře, kdyby se tak stalo: Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.{fnr}2{/fnr}

V_takových nesnázích, které mohou prospět i_uškodit, často nevíme, zač se máme pořádně modlit. A přesto podle obecné lidské touhy prosíme, abychom z_toho byli vysvobozeni, neboť jde o_něco tvrdého a trudného, a naše slabost to nemůže snést. Musíme však natolik důvěřovat našemu Pánu Bohu, že když nás trápení nezbaví, neměli bychom si myslet, že tedy o_nás nedbá, ale spíš bychom měli trpělivě snášet to zlé a doufat, že se obrátí v_ještě větší dobro. Tak se totiž síla tím zřejměji projeví ve slabosti. To je psáno proto, aby si snad někdo o_sobě příliš nemyslel, až budou vyslyšeny nějaké jeho netrpělivé prosby, ačkoliv by bylo pro něj prospěšnější, kdyby si nic nevymodlil; anebo je to psáno proto, aby se někdo nenechal zdrtit, když vyslyšen nebyl, a aby neztrácel naději v_Boží smilování vůči sobě; vždyť možná prosí o_něco, co by mu přineslo ještě krutější soužení, nebo by ho snad zdar zkazil a přivedl do záhuby. V_takových případech opravdu nevíme, zač se máme modlit.

Dojde-li tedy k_něčemu jinému, než oč prosíme, měli bychom to trpělivě snést a za všechno děkovat, a neměli bychom ani v_nejmenším pochybovat, že je určitě lépe, když se děje to, co chce Bůh, než co si přejeme my. Takový příklad nám ostatně dal také sám náš Prostředník. Když řekl: Otče, jestliže je to možné, ať mě mine tento kalich, projevil lidskou vůli, kterou přijal, když se stal člověkem; ale vzápětí ji v_sobě proměnil a dodal: avšak ne jak já chci, ale jak chceš ty, Otče.{fnr}3{/fnr} Po zásluze se proto poslušností jednoho stali mnozí spravedlivými.{fnr}4{/fnr}

{fn:1}{r}Řím 8,26{/r}.{/fn} {fn:2}{r}2 Kor 12,9{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 26,39{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Řím 5,19{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 7,7.8{/r}; {r}Žl 145 (144),18{/r}

Proste, a dostanete. {*} Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře.

Blízko je Hospodin všem, kdo ho vzývají upřímně. {*} Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdo hledá, nalézá, a kdo tluče, tomu se otevře.

Z_knihy proroka Barucha

{r:Bar}1,14 – 2,5{/r}; {r:Bar}3,1-8{/r}

Prosba kajícího lidu

{v}1,14{/v}Čtěte tuto knihu, kterou vám posíláme, a seznamujte se s_ní v_chrámu Páně v_den svátku a ve dnech shromáždění {v}15{/v}a vyznejte:

„Pán, náš Bůh, je spravedlivý, my se však dnes musíme rdít hanbou, my Judovci i_obyvatelé Jeruzaléma, {v}16{/v}naši králové, naše knížata, naši kněží, naši proroci i_naši otcové. {v}17{/v}Zhřešili jsme proti Pánu, {v}18{/v}neposlouchali jsme ho, neslyšeli jsme rozkaz Pána, našeho Boha, a nežili jsme podle příkazů, které nám dal.

{v}19{/v}Ode dne, kdy Pán vyvedl naše otce z_egyptské země, až do dneška neposlouchali jsme Pána, našeho Boha, z_lehkomyslnosti jsme nedbali jeho hlasu. {v}20{/v}I_ulpělo na nás zlo a prokletí, kterým hrozil Pán ústy svého služebníka Mojžíše, když vyvedl naše otce z_egyptské země, aby nám dal zemi oplývající mlékem a medem. A tak je tomu dnes. {v}21{/v}Neposlechli jsme hlas Pána, našeho Boha, i_když nás napomínali proroci, které k_nám posílal, {v}22{/v}ale odešli jsme každý za zálibami svého zlého srdce, sloužili cizím bohům a dělali to, co bylo zlé v_očích Pána, našeho Boha.

{v}2,1{/v}Proto Pán splnil své slovo, jímž hrozil nám i_našim soudcům, kteří soudili Izraele, našim králům a našim knížatům, všemu Izraelovi a Judovi: že přivede na nás veliké pohromy, {v}2{/v}jimž (podobné) se nestaly pod nebem, jak se stalo (nyní) v_Jeruzalémě podle toho, co je psáno v_Mojžíšově zákoně, {v}3{/v}že kdekdo bude jíst maso svého syna a maso své dcery. {v}4{/v}A vydal je do moci všem královstvím, která jsou okolo nás, k_hanbě a prokletí mezi všemi okolními národy, mezi něž je Pán rozptýlil. {v}5{/v}A tak se stali otroky, a nikoli pány, neboť jsme zhřešili proti Pánu, svému Bohu, protože jsme neposlouchali jeho hlas.

{v}3,1{/v}Všemohoucí Pane, Bože Izraele! Stísněná duše, soužený duch volá k_tobě: {v}2{/v}Slyš, Pane, a smiluj se, neboť jsme zhřešili proti tobě! {v}3{/v}Ano, ty trůníš navěky, a my bychom měli navěky zahynout? {v}4{/v}Všemohoucí Pane, Bože Izraele, slyš nyní modlitbu mrtvých Izraelitů a synů těch, kteří zhřešili proti tobě a neposlechli hlas Pána, svého Boha – proto je nám neštěstí ustavičně v_patách.

{v}5{/v}Nevzpomínej na nepravosti našich otců, ale nyní vzpomeň na svou moc a na své jméno, {v}6{/v}neboť ty jsi Pán, náš Bůh, budeme tě chválit, Pane! {v}7{/v}Ano, proto jsi pohnul naše srdce, abychom se tě báli, abychom vzývali tvé jméno; budeme tě chválit ve svém vyhnanství, neboť jsme ze svého srdce odstranili všechnu nepravost svých otců, kteří hřešili proti tobě. {v}8{/v}Pohleď však, dnes jsme ještě ve svém vyhnanství, do něhož jsi nás rozptýlil k_hanbě a kletbě a k_trestu za všechny nepravosti našich otců, kteří odpadli od Pána, našeho Boha.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Ef 2,4.5{/r}; {r}Bar 2,12{/r}

Bože nekonečně milosrdný, ty jsi nás miloval svou velikou láskou. {*} Když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedls nás k_životu zároveň s_Kristem.

My jsme hřešili, bezbožně jsme jednali, páchali jsme nepravost, Pane, náš Bože, proti všem tvým zákonům. {*} Když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedls nás k_životu zároveň s_Kristem.

Z_listu svatého Augustina, biskupa, Probě

(Ep. 130,14,27 – 15,28: CSEL 44,71-73)

Duch se za nás přimlouvá

Kdo prosí Pána jen o_jedinou věc a o_to jediné žádá,{fnr}1{/fnr} prosí s_jistotou a bezpečně a nemusí se bát, že by mu mohlo být ke škodě, kdyby to dostal; naopak bez toho jediného mu nic jiného, třeba náležitě vyprošeného, neprospěje. To jediné pak nemůže být nic jiného než jediný pravý a jediný blažený život: abychom navěky viděli u_Pána radost, v_nesmrtelnosti a neporušitelnosti těla i_ducha. Kvůli této jediné věci hledíme nabýt všeho ostatního a nikoli nepatřičně o_ně prosíme. Kdo získá tento blažený život, bude mít všechno, co si přeje, a přitom nebude možné, aby si přál nebo měl něco nenáležitého.

Zde je totiž pramen života, po němž nyní máme v_modlitbě žíznit{fnr}2{/fnr}, dokud žijeme v_naději a zatím nevidíme to, več doufáme, ve stínu Hospodinových křídel,{fnr}3{/fnr} před jehož tváří jsou všechny naše tužby,{fnr}4{/fnr} abychom se sytili hojností jeho domu a byli napájeni proudem jeho blaha; vždyť u_něho je pramen života a v_jeho záři vidíme světlo,{fnr}5{/fnr} až se naše touha utiší dobrem a nebude již nic, co bychom s_pláčem hledali, ale bude jen to, co s_radostí budeme vlastnit.

Protože však jde o_pokoj, který převyšuje všecko pomyšlení,{fnr}6{/fnr} ani když o_něj v_modlitbě prosíme, nevíme, oč se máme vlastně modlit.{fnr}7{/fnr} Neboť nemůžeme-li o_něčem ani pomyslet, jaké to je, opravdu to neznáme. Všechno, co nás napadne, můžeme ovšem zamítat, všeho nedbat, všechno odvrhnout, neboť víme, že to není to, co hledáme, ačkoli ještě nevíme, jaké to vlastně je.

Je v_nás tedy jakási učená nevědomost, avšak poučená Duchem Božím, který nám pomáhá v_naší slabosti. Když totiž apoštol říká: Doufáme-li v_něco, co ještě nevidíme, čekáme na to s_vytrvalostí, hned také připojuje: Právě tak i_Duch nám přichází na pomoc v_naší slabosti. Vždyť ani nevíme, oč se máme vlastně modlit. A tu sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit, a Bůh, který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá, a že jeho přímluva za křesťany je ve shodě s_Boží vůlí.{fnr}8{/fnr}

Tomu rozhodně nemůžeme rozumět tak, abychom se domnívali, že svatý Boží Duch, nezměnitelný Bůh v_Trojici, jediný Bůh spolu s_Otcem a Synem, prosí za křesťany jako někdo od Boha odlišný. Je totiž psáno: Prosí za křesťany, protože působí, aby křesťané prosili. Právě tak jako když je psáno: Hospodin, váš Bůh, vás zkouší, aby poznal, zda ho milujete,{fnr}9{/fnr} a znamená to: aby dal vám poznat. Takže Duch Boží působí, aby se svatí přimlouvali v_nevýslovném lkání, neboť jim vnuká touhu po veliké věci, již dosud neznají a kterou trpělivě očekáváme. Vždyť jaképak mluvení, když se touží po něčem, co neznáme? Kdyby však šlo o_něco naprosto neznámého, nikdo by po tom nemohl toužit; a zase kdyby to bylo viditelné, už by to nebylo předmětem touhy a nehledalo by se to s_pláčem.

{fn:1}Srov. {r}Žl 27 (26),4{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Zj 21,6{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 36 (35),8{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 38 (37),10{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Žl 36 (35),9.10{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Flp 4,7{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Řím 8,26{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Řím 8,25-27{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Dt 13,4{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Řím 8,26-27{/r}

Vždyť ani nevíme, oč se máme vhodně modlit. {*} Sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit.

A Bůh, ten, který zkoumá srdce, ví, co Duch žádá. {*} Sám Duch se za nás přimlouvá vzdechy, které nelze vyjádřit.

Z_knihy proroka Barucha

{r:Bar}3,9-15.24 – 4,4{/r}

Pravá moudrost

{v}3,9{/v}Slyš, Izraeli, přikázání života,

napni sluch, abys poznal moudrost!

{v}10{/v}Čím to, Izraeli, že jsi v_nepřátelské zemi,

že chřadneš v_cizí zemi,

{v}11{/v}poskvrněn jako mrtvoly,

že jsi připočten k_těm, kteří sestoupili do podsvětí?

{v}12{/v}Opustil jsi studnici moudrosti!

{v}13{/v}Neboť kdybys byl chodil po Boží cestě,

přebýval bys v_pokoji navěky.

{v}14{/v}Nauč se, kde je poznání,

kde síla, kde důvtip,

abys tím poznal, kde je dlouhý věk a život,

kde v_pokoji září oči.

{v}15{/v}Kdo nalezl místo (moudrosti),

kdo vešel do jejích pokladnic?

{v}24{/v}Izraeli, jak veliký je Boží dům,

jak rozsáhlé je místo jeho panství!

{v}25{/v}Je veliké a nemá konce,

je vysoké a nesmírné.

{v}26{/v}Tam se narodili obři, slavní od pravěku,

velicí postavou, znalí boje.

{v}27{/v}Pán si je nevyvolil

a neukázal jim cestu k_poznání.

{v}28{/v}Zahynuli, protože neměli rozvahu,

zahynuli pro svou pošetilost.

{v}29{/v}Kdo vystoupil na nebe a dostal moudrost,

kdo ji přivedl dolů z_oblaků?

{v}30{/v}Kdo se přeplavil přes moře a nalezl ji

a přinesl ji za ryzí zlato?

{v}31{/v}Nikdo nezná k_ní cestu,

nikdo nemůže vyzkoumat její stezku.

{v}32{/v}Zná ji však ten, který ví všecko,

svým důmyslem ji vynašel;

který založil zemi na věčné časy

a naplnil ji zvířaty;

{v}33{/v}který vypouští světlo, a (ono) jde,

volá na ně, a (ono) ho poslouchá s_třesením.

{v}34{/v}Hvězdy vesele září na svých místech;

{v}35{/v}zavolá-li je, řeknou: „Tady jsme“

–_a s_radostí svítí svému Tvůrci.

{v}36{/v}To je náš Bůh,

nemůže být jiný k_němu přirovnán.

{v}37{/v}Vynašel všechny cesty k_moudrosti

a dal je svému služebníku Jakubovi

a Izraeli, svému miláčkovi.

{v}38{/v}Potom se (moudrost) ukázala na zemi

a stýkala se s_lidmi.

{v}4,1{/v}Ona je knihou Božích přikázání

a zákonem, který platí na věčné časy;

všichni, kteří se jí drží,

(přijdou) k_životu,

k_smrti pak ti, kdo ji opustili.

{v}2{/v}Obrať se, Jakube, a uchop ji,

choď po cestě v_jejím lesku, vstříc jejímu světlu!

{v}3{/v}Svou slávu nedávej jinému

ani to, co ti prospívá, cizímu národu.

{v}4{/v}Blahoslavení jsme, Izraeli,

že známe, co se líbí Bohu.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Řím 11,33{/r}; srov. {r}Bar 3,32.37{/r}

Ó, jak bezedná je Boží štědrost, moudrost i_poznání! {*} Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání!

Ten, který ví všecko, zná moudrost a dal ji Izraeli, svému miláčkovi. {*} Jak neproniknutelná jsou jeho rozhodnutí a neprobádatelné způsoby jeho jednání!

Z_kázání svatého Petra Chryzologa, biskupa

(Sermo 117: PL 52,520-521)

Slovo, Boží moudrost, se stalo tělem

O_dvou lidech prohlásil svatý apoštol, že dali počátek lidskému pokolení, totiž o_Adamovi a o_Kristovi. Dva lidé, stejní, pokud jde o_tělo, avšak rozdílní, pokud jde o_zásluhu; co do uspořádání údů zcela jistě velmi podobní, avšak už svým původem naprosto nepodobní. První člověk Adam, praví apoštol, se stal živou bytostí; poslední však Adam oživujícím duchem.{fnr}1{/fnr}

Onen první člověk byl stvořen tímto posledním, dostal od něho i_duši, aby mohl žít. A tento je sám původcem své podoby, takže neočekával život od někoho jiného, nýbrž on sám byl dárcem života pro všechny. Onen je tvořen z_naprosto bezcenného bláta, tento vychází z_nejvzácnějšího panenského lůna; v_onom se hlína mění v_tělo, v_tomto je tělo povýšeno k_božství.

Co k_tomu ještě dodat? Je tu nový Adam. Ten tehdy při stvoření vtiskl svou podobu onomu prvnímu. A to je důvod, proč na sebe vzal jeho stav, i_proč přijal jeho jméno; aby nepřišel o_to, co učinil podle svého obrazu. První Adam a poslední Adam: onen první má svůj počátek, tento poslední nemá konec. Tento poslední je totiž ve skutečnosti první; sám přece říká: Já jsem první a já jsem poslední.{fnr}2{/fnr}

Já jsem první, to znamená bez počátku. Já jsem poslední, tedy samozřejmě bez konce. Ale není napřed to, praví apoštol, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, potom teprve přijde to, co je zduchovnělé;{fnr}3{/fnr} zajisté země je dříve než plod, nemá však takovou cenu jako plod: země vyžaduje vzdechy a námahu, plod štědře poskytuje prostředky a život. Právem se prorok těší z_takového plodu a říká: Naše země vydá svůj plod.{fnr}4{/fnr} Jaký plod? Přece ten, o_němž se na jiném místě říká: Potomka z_tvého rodu dosadím na tvůj trůn.{fnr}5{/fnr} První člověk, praví apoštol, byl utvořen ze země, je pozemský; druhý člověk je z_nebe.{fnr}6{/fnr}

Když někdo pochází ze země, ze země jsou i_jeho děti. Když někdo pochází z_nebe, z_nebe jsou i_jeho děti.{fnr}7{/fnr} Jak to, že ti, kdo se tak nenarodili, se budou moci takovými stát? Že nezůstanou tím, čím se narodili, nýbrž trvale budou, jak se znovuzrodili? Je to tím, bratři, že nebeský Duch zúrodňuje tajemným paprskem svého světla panenské lůno, takže ti, kteří jako pozemšťané přišli na svět do žalostného stavu pokolení člověka učiněného z_hlíny, se z_ducha rodí jako nebešťané a stávají se podobnými svému Tvůrci. Jsme-li ovšem již znovuzrozeni a přetvořeni k_obrazu našeho Stvořitele, naplňme také to, k_čemu nás vybízí apoštol: Jako jsme tedy nesli podobu pozemského, nesme i_podobu nebeského.{fnr}8{/fnr}

Když tedy jsme podle našeho Pána již znovuzrozeni, jak jsme řekli, a když nás Bůh přijal za své děti, ať také beze zbytku nosíme celou podobu svého Tvůrce: nikoli sice co do vznešenosti, ta přísluší jemu jedinému, ale co do nevinnosti, prostoty, mírnosti, trpělivosti, pokory, milosrdenství a svornosti, neboť v_tom se on sám chtěl stát a být jedním z_nás.

{fn:1}{r}1 Kor 15,45{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Iz 44,6{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Kor 15,46{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žl 85 (84),13{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Žl 132 (131),11{/r}.{/fn} {fn:6}{r}1 Kor 15,46{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:7}Tamtéž, {r:1 Kor 15,}48{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. tamtéž, {r:1 Kor 15,}49{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Řím 5,18.12{/r}

Jako provinění jednoho člověka přineslo odsouzení celému lidstvu, {*} tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život.

Jako skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, {*} tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky