MEZIDOBÍ

30. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Začátek knihy Moudrosti

{r:Mdr}1,1-15{/r}

Chvála Boží Moudrosti

{v}1,1{/v}Milujte spravedlnost, vládcové země,

správně smýšlejte o_Pánu

a hledejte ho upřímným srdcem.

{v}2{/v}Těm, kdo ho nepokoušejí, dává se nalézt,

a zjevuje se těm, kdo v_něho věří.

{v}3{/v}Zvrácené myšlenky však od Boha oddělují,

všemohoucnost se neprojevuje na výzvy pošetilců.

{v}4{/v}Do zlovolné duše nevchází moudrost,

nesídlí v_těle oddaném hříchu.

{v}5{/v}Svatý duch kázně utíká před lstí,

uniká nerozvážným myšlenkám,

odchází, když se blíží nepravost.

{v}6{/v}Vždyť moudrost je duch, který miluje lidi,

ale nenechává bez trestu tupitele, který se provinil slovy,

protože Bůh je svědkem jeho ledví,

pravdivým pozorovatelem jeho srdce

a posluchačem jeho řečí.

{v}7{/v}Duch Páně naplňuje svět

a ten, který vše obsahuje, ví o_všem, co se mluví.

{v}8{/v}Nikdo se proto neskryje, kdo mluví bezbožně,

trestající spravedlnost ho nemine.

{v}9{/v}Vždyť záměry bezbožného se prozkoumají,

zpráva o_jeho řečech dojde k_Bohu,

aby se ztrestaly jeho viny.

{v}10{/v}Všechno slyší žárlivé ucho,

ani reptavé zašeptání mu neunikne.

{v}11{/v}Vyhýbejte se tedy zbytečnému reptání,

šetřte svůj jazyk, ať nepomlouvá,

poněvadž ani utajené slovo neprojde hladce

a prolhaná ústa zabíjejí duši.

{v}12{/v}Nevyzývejte smrt na bludných cestách svého žití,

nepřitahujte k_sobě zhoubu skutky svých rukou.

{v}13{/v}Vždyť Bůh neudělal smrt

a nelibuje si, když hynou živí.

{v}14{/v}Ale všechno stvořil, aby to bylo;

stvořené věci na světě přinášejí prospěch,

jed zhouby v_nich není;

ani smrt na zemi nevládne.

{v}15{/v}Spravedlnost smrti nepodléhá.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Př 3,13.15.17{/r}; {r}Jak 3,17{/r}

Šťastný je člověk, jenž dosáhl moudrosti; všechny poklady se jí nemohou rovnat. {*} Její cesty jsou půvabné, k_pokoji vedou její stezky.

Moudrost shora je především čistá, dále pokojná, shovívavá, plná milosrdenství a dobrých skutků. {*} Její cesty jsou půvabné, k_pokoji vedou její stezky.

Z_listu svatého Klementa I., papeže, Korinťanům

(Cap. 19,2 – 20,12: Funk 1,87-89)

Bůh, dobrodinec všech, stvořil svět vhodně a souladně

Zahleďme se na Stvořitele a Otce celého světa a pevně se přimkněme k_jeho velkolepým a nezměrným darům pokoje i_dobrodiním! Popatřme na něho v_mysli a pohlédněme duševními zraky na jeho shovívavou vůli; uvažme, jak převelice laskavá je vůči svému stvoření.

Řídí pohyby nebes, a ty se mu pokojně podřizují; den a noc běží po cestě, kterou jim určil, a nijak si navzájem nepřekážejí. Slunce, měsíc i_hvězdy krouží svorně podle jeho příkazu bez odchylek po drahách jim vykázaných. Podle jeho vůle se země stává plodnou a v_určený čas dává hojnost potravy lidem i_zvířatům a všem tvorům, kteří jsou na ní. Neopožďuje se a nemění nic z_jeho ustanovení.

Nevyzpytatelné a neproniknutelné propasti a hlubiny podléhají stejným zákonům. Nekonečné spousty mořských vod, shromážděné jeho stvořitelskou vůlí na určených místech, nepřekračují své hranice, nýbrž činí tak, jak jim přikázal. Řekl totiž: Až sem smíš přijít, tvé vlny se v_tobě roztříští.{fnr}1{/fnr} Pro lidi bezbřehý oceán a světy za ním řídí Pán stejnými zákony.

Jarní, letní, podzimní a zimní období pokojně následují jedno za druhým. Větry konají svůj úkol v_příslušný čas a bez závady; a nevysychající prameny, stvořené k_užitku i_pro zdraví, podávají bez ustání lidem životodárné prsy. A i_nejdrobnější tvorové se setkávají v_pokoji a svornosti.

To vše se děje svorně a pokojně, jak to přikázal veliký Stvořitel a Pán veškerenstva. Prokazuje tak dobrodiní všem, zvláště pak nám, kteří jsme se utekli k_jeho slitování skrze našeho Pána Ježíše Krista; jemu budiž sláva a moc navěky. Amen.

{fn:1}{r}Job 38,11{/r} (LXX).{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Jdt 9,12.5{/r}

Vládce nebe a země, tvůrce vodstev, ty jsi král všeho stvoření, {*} vyslyš modlitbu svých služebníků.

Všechno, co už se stalo, i_to, co teď je, i_co přijde, závisí na tvém rozhodnutí. {*} Vyslyš modlitbu svých služebníků.

Z_knihy Moudrosti

{r:Mdr}1,16 – 2,1a.10-24{/r}

Bezbožní smýšlejí nemoudře o_spravedlivém

{v}1,16{/v}Bezbožní svolávají smrt skutky i_slovy,

za přítele ji považují, touží po ní,

smlouvu s_ní umlouvají,

zasluhují stát se její kořistí.

{v}2,1a{/v}Ti, kteří smýšlejí zvráceně, praví toto:

{v}10{/v}„Utlačujme spravedlivého chudáka,

nešetřme vdovy,

nemějme ohled na šediny letitého starce.

{v}11{/v}Moc ať je nám zákonem spravedlnosti,

vždyť slabost se ukazuje bez užitku!

{v}12{/v}Číhejme na spravedlivého, je nám k_ničemu

a staví se proti našim skutkům,

vytýká nám přestoupení zákona,

předhazuje nám provinění proti mravům.

{v}13{/v}Chlubí se, že zná Boha,

nazývá se dítětem Páně.

{v}14{/v}Je výčitkou našemu smýšlení,

i_dívat se na něho je k_nesnesení.

{v}15{/v}Vždyť jeho život se nepodobá jiným,

jeho chování je přemrštěné!

{v}16{/v}Za zpotvořené nás považuje,

styku s_námi se vyhýbá jak nečistotě,

blahoslaví konec spravedlivých

a chlubí se, že má za otce Boha.

{v}17{/v}Podívejme se, zda jsou pravdivá jeho slova,

zkusme, jak to s_ním skončí.

{v}18{/v}Je-li spravedlivý Božím synem, Bůh se ho ujme

a vysvobodí ho z_ruky protivníků.

{v}19{/v}Zkoušejme ho soužením a trápením,

abychom poznali jeho mírnost

a přesvědčili se o_jeho trpělivosti.

{v}20{/v}Odsuďme ho k_hanebné smrti,

zda najde ochranu, jak říká.“

{v}21{/v}Tak smýšlejí, ale klamou se,

protože je oslepila jejich zloba,

{v}22{/v}neznají Boží tajemství,

nedoufají v_odměnu zbožnosti

a nevěří v_odplatu čistých duší.

{v}23{/v}Vždyť Bůh stvořil člověka k_nesmrtelnosti,

udělal ho jak obraz vlastní přirozenosti,

{v}24{/v}ale ďáblovou závistí přišla smrt na svět,

zakusí ji ti, kdo jsou v_jeho moci.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mdr 2,1.12.13.17.18{/r}; {r}Mt 27,43{/r}

Ti, kdo smýšlejí zvráceně, praví toto: Číhejme na spravedlivého, staví se proti našim skutkům, nazývá se dítětem Páně. Podívejme se, zda jsou pravdivá jeho slova. {*} Je-li spravedlivý Božím synem, Bůh se ho ujme a vysvobodí ho z_ruky protivníků.

Spoléhal na Boha, ať ho teď vysvobodí, má-li v_něm zalíbení. Přece řekl: Jsem Boží syn! {*} Je-li spravedlivý Božím synem, Bůh se ho ujme a vysvobodí ho z_ruky protivníků.

Z_listu svatého Klementa I., papeže, Korinťanům

(Cap. 21,1 – 22,5; 23,1-2: Funk 1,89-93)

Nezběhněme od Boží vůle

Hleďte, milovaní, aby se mnohá Boží dobrodiní neobrátila v_naše odsouzení, nebudeme-li totiž v_důstojném životě svorně konat to, co je v_jeho očích dobré a co se mu líbí. Praví totiž kdesi: Duch Páně je světlo, které zkoumá skrýše nitra.{fnr}1{/fnr}

Mějme na paměti, jak je blízko a že mu není skryto nic z_toho, o_čem přemýšlíme a uvažujeme. Sluší se tedy, abychom nezběhli od jeho vůle. Raději ať se nad námi pohoršují lidé pošetilí a nerozumní, kteří se povyšují a vychloubají v_pýše nad svou výmluvností, nežli Bůh.

Pána Ježíše, jehož krev byla za nás dána, mějme v_zbožné úctě; své představené chovejme v_uctivosti; starších si važme; mládež učme bázni Boží a své manželky veďme k_dobrému: ať prokazují chvalitebnou čistotu mravů; v_bezúhonnosti ať ukazují své laskavé smýšlení, a mírnost svého jazyka ať osvědčují mlčením; svou lásku ať věnují ne podle náklonnosti, nýbrž v_počestnosti rovným dílem všem, kdo se bojí Boha.

Našim dětem ať se dostane křesťanské výchovy: ať se naučí, jakou moc má u_Boha pokora, co u_něho zmůže svatá láska, jak dobrá a vznešená je bohabojnost a že je záchranou pro všechny, kteří v_ní svatě žijí s_čistou myslí. Neboť on zkoumá myšlenky a úmysly; jeho dech je v_nás, a odejme jej, kdy chce.

To vše upevňuje víra v_Krista. On sám nás totiž k_sobě volá skrze Ducha Svatého: Pojďte, synové, a slyšte mě, naučím vás bát se Hospodina. Miluje kdo život? Přeje si dny štěstí? Zdržuj svůj jazyk od zlého, své rty od falešných slov. Chraň se zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o_něj!{fnr}2{/fnr}

Ve všem milosrdný a dobrotivý Otec má rád ty, kdo se ho bojí. Vlídně a laskavě dává své milosti těm, kdo k_němu přicházejí s_čistým srdcem. Proto nepochybujme a naše duše ať nepovažuje jeho nesmírné a vzácné dary za zdání.

{fn:1}Srov. {r}Job 20,27{/r}; srov. {r}Jer 17,10{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 34 (33),12-15{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 119 (118),101.95.102{/r}

Zadržuji své nohy od každé zlé cesty, abych dbal na tvá slova. {*} Dávám pozor na tvá přikázání.

Neodchyluji se od tvých rozhodnutí, protože tys mě poučil. {*} Dávám pozor na tvá přikázání.

Z_knihy Moudrosti

{r:Mdr}3,1-19{/r}

Spravedliví dosáhnou věčného království

{v}3,1{/v}Duše spravedlivých jsou v_Boží ruce

a nedotkne se jich utrpení.

{v}2{/v}Zdáli se být mrtví v_očích lidí pošetilých,

jejich smrt se pokládala za neštěstí,

{v}3{/v}za záhubu jejich odchod od nás,

v_pokoji však přebývají.

{v}4{/v}I_když se lidem zdálo, že jsou trestáni,

jejich naděje byla plná nesmrtelnosti.

{v}5{/v}Po lehkém trestu dojdou velkých dobrodiní,

vždyť Bůh je pouze zkoušel

a shledal, že ho jsou hodni.

{v}6{/v}V_tavicím kelímku je zkoušel jak zlato,

jako dokonalá oběť se mu zalíbili.

{v}7{/v}V_čase, kdy budou odměněni, zazáří,

jako jiskry proběhnou obilnými stébly.

{v}8{/v}Budou soudit pohany a ovládnou národy

a Pán jim bude navěky králem.

{v}9{/v}Ti, kdo v_něj doufali, poznají pravdu,

kdo byli věrní, setrvají u_něho v_lásce,

protože popřává svým vyvoleným lásku a smilování.

{v}10{/v}Podle svého smýšlení budou bezbožní potrestáni,

ti, kdo nedbali o_spravedlivého a odpadli od Pána.

{v}11{/v}Ano, neštěstí těm, kdo pohrdají moudrostí a kázní!

Marná je jejich naděje, námahy jsou bezvýsledné

a bez užitku jejich skutky.

{v}12{/v}Jejich ženy jsou bez rozumu,

zkažené jsou jejich děti,

je to prokleté pokolení.

{v}13{/v}Šťastná je naproti tomu neplodná žena,

která je bez poskvrny,

která nepoznala hříšné lože,

její plodnost se ukáže při navštívení duší.

{v}14{/v}I_neplodný muž, který svýma rukama nedělal nepravost

a nesmýšlel zle o_Pánu,

obdrží vybraný dar za svoji věrnost

a nejvíce žádoucí úděl v_chrámu Páně.

{v}15{/v}Neboť skvělý je plod ušlechtilých snah,

nezničitelný je kořen moudrosti.

{v}16{/v}Avšak děti cizoložníků se nevydaří,

zahyne potomstvo nezákonného lože.

{v}17{/v}Za nic je budou mít, i_když se dožijí delšího věku,

ani jejich stáří nakonec nedojde úcty.

{v}18{/v}Zemřou-li dříve, budou bez naděje

a v_den soudu bez útěchy.

{v}19{/v}Ano, krutý je konec provinilého pokolení!

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mdr 3,6.7.9{/r}

V_tavicím kelímku je Pán zkoušel jak zlato, jako dokonalá oběť se mu zalíbili; v_čase, kdy budou odměněni, zazáří, {*} protože popřává svým vyvoleným lásku a smilování.

Ti, kdo v_něj doufali, poznají pravdu, kdo byli věrní, setrvají u_něho v_lásce, {*} protože popřává svým vyvoleným lásku a smilování.

Z_listu svatého Klementa I., papeže, Korinťanům

(Cap. 24,1-5; 27,1 – 29,1: Funk 1,93-97)

Bůh je věrný v_zaslíbeních

Povšimněme si, milovaní, jak nám Hospodin ustavičně dává najevo, že jednou dojde ke vzkříšení, jehož prvotinou učinil Pána Ježíše Krista, když ho probudil ze smrti. Pohleďme, milovaní, na vzkříšení, jak se děje ve svém čase. Den a noc nám ukazují vzkříšení; uléhá noc a povstává den, den se vzdaluje a noc opět přichází. Vezměme obilí: jak se děje setba? Vyšel rozsévač a rozhodil do země všechna zrna; ta dopadnou na zemi suchá a holá a rozpadnou se; z_jejich smrti je pak vzkřísí vznešená péče Hospodinova, z_jednoho jich vyrůstá mnoho a přinášejí plod.

Touto nadějí nechť se tedy naše duše pevně spojí s_tím, který je věrný v_zaslíbeních a spravedlivý v_soudech. Ten, který zakázal lež, bude tím méně lhát sám: neboť nic není u_Boha nemožnější než to, aby lhal. Ať se tedy v_nás znovu rozhoří víra v_něho a my ať si uvědomíme, že všechno mu je blízko.

Slovem jeho vznešenosti povstalo všechno a slovem může všechno zase zničit. Kdo mu může říci: Cos to udělal?{fnr}1{/fnr} Nebo kdo se může protivit jeho síle?{fnr}2{/fnr} Učiní vše, kdy chce a jak chce, a nic nepomine z_toho, co ustanovil. Vše je před ním zřejmé a nic není skryto jeho vůli, jestliže nebesa vypravují o_Boží slávě a dílo jeho rukou zvěstuje obloha; den dni o_tom podává zprávu, noc noci sděluje poučení; není to slovo a nejsou to řeči, jejichž hlas by nebylo slyšet.{fnr}3{/fnr}

Poněvadž tedy vidí a slyší vše, bojme se ho a zanechme nečistých tužeb po špatných skutcích, abychom byli jeho milosrdenstvím uchráněni od budoucího soudu. Neboť kam může někdo z_nás utéci před jeho mocnou rukou? A který svět přijme toho, kdo od něho zběhl? Někde v_Písmu totiž čteme: Kam mohu před tebou utéci a kde se skryji před tvou tváří? I_kdybych vystoupil na nebesa, ty jsi tam, kdybych utekl až na konec světa, je tam tvá pravice; a jestliže si ustelu v_podsvětí, i_tam je tvůj duch.{fnr}4{/fnr} Kam tedy může někdo odejít, či kam může utéci před tím, který objímá celý svět?

Přistupme tedy k_němu se svatou duší pozdvihujíce k_němu čisté a neposkvrněné ruce a milujme svého dobrotivého a milosrdného Otce, který si nás vyvolil.

{fn:1}{r}Mdr 12,12{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mdr 11,21{/r} (LXX, 22).{/fn} {fn:3}{r}Žl 19 (18),2-4{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 139 (138),7-11{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Est 4,17c{/r}; {r}Žl 44 (43),27{/r}; {r}Est 4,17d{/r}

Pane, všemohoucí králi, v_tvé moci je všechno a není nikoho, kdo by mohl odporovat tvé vůli. {*} Povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku!

Tys učinil nebe i_zemi a všechno, co je v_okruhu nebes. {*} Povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku!

Z_knihy Moudrosti

{r:Mdr}6,1-25{/r}

Moudrost je třeba milovat

{v}6,1{/v}Slyšte, králové, a buďte rozumní,

poučte se, vládcové dalekých krajin!

{v}2{/v}Nakloňte sluch vy, kteří ovládáte zástupy lidu,

kteří se pyšníte množstvím národů!

{v}3{/v}Od Pána jste dostali moc,

od Nejvyššího vládu.

On bude zkoumat vaše skutky a zkoušet vaše úmysly,

{v}4{/v}protože jste nevládli správně,

nezachovávali jste zákon,

nechovali jste se podle Boží vůle,

ačkoli jste služebníky jeho královské důstojnosti.

{v}5{/v}(Pán) na vás přijde strašně a rychle,

poněvadž držitele moci stihne neúprosný soud.

{v}6{/v}Malému se totiž odpustí z_milosrdenství,

s_velkou přísností však budou trestáni mocní.

{v}7{/v}Svrchovaný vládce se nikoho nebojí,

neohlíží se na moc,

protože on stvořil malého i_velkého,

o_všechny se stará stejně,

{v}8{/v}ale mocné očekává přísná zkouška.

{v}9{/v}Vládcové, k_vám se tedy obracejí má slova,

abyste se naučili moudrosti a neklesli.

{v}10{/v}Ti totiž, kdo svatě střeží svaté příkazy,

budou uznáni za svaté,

ti, kdo jsou o_nich poučeni, najdou ospravedlnění.

{v}11{/v}Buďte tedy žádostiví mých slov,

mějte po nich touhu, a poučí vás.

{v}12{/v}Moudrost září a nevadne,

snadno ji vidí ti, kdo ji milují,

dává se nalézt těmi, kdo ji hledají.

{v}13{/v}Předchází ty, kdo po ní touží, a ukazuje se jim první.

{v}14{/v}Neunaví se, kdo k_ní časně přichází,

najde ji, jak mu sedí u_dveří.

{v}15{/v}Myslet totiž na ni, je svrchovaná prozíravost,

kdo kvůli ní bdí, brzy je bez starosti.

{v}16{/v}Vždyť sama obchází a hledá ty, kdo jsou jí hodni,

na cestách se jim ukazuje s_přízní

a při každé myšlence jim vychází vstříc.

{v}17{/v}Neboť její začátek je zcela upřímná touha poučit se,

chtít se poučit je láska (k_ní),

{v}18{/v}láska (k_ní) je zachovávat její přikázání,

dbát o_přikázání je zajistit si nesmrtelnost,

{v}19{/v}nesmrtelnost pak dává místo u_Boha.

{v}20{/v}A tak touha po moudrosti přivádí ke kralování.

{v}21{/v}Vládcové lidí, když se tedy těšíte z_trůnů a žezel,

ctěte moudrost, abyste kralovali navěky.

{v}22{/v}Chci vám oznámit, co je moudrost a jak vznikla,

a neskryji vám o_tom žádné tajemství,

ale hned od začátku chci vyzkoumat

a osvětlit, jak se poznává,

a pravdu (o_ní) nenechám bez povšimnutí.

{v}23{/v}Ani se nespojím se sžíravou závistí,

protože ta nemá s_moudrostí nic společného.

{v}24{/v}Množství moudrých lidí je štěstím pro svět

a rozumný král přináší blaho pro lid.

{v}25{/v}Proto se dejte mými slovy poučit

a budete (z_toho) mít prospěch.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mdr 7,13.14.28{/r}

Naučil jsem se moudrosti nezištně, bez závisti se o_ni dělím, {*} vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad.

Nic není Bohu tak drahé jako ten, kdo přebývá s_moudrostí. {*} Vždyť ona je pro lidi nevyčerpatelný poklad.

Z_listu svatého Klementa I., papeže, Korinťanům

(Cap. 30,3-4; 34,2 – 35,5: Funk 1,99.103-105)

Jděme cestou pravdy

Odějme se svorností v_pokoře a zdrženlivosti, vzdalujme se všeho osočování a klevetění a ospravedlňujme se činy a ne slovy. Říká se totiž: Kdo mnoho mluví, uslyší také odpověď; či se domnívá tlachal, že je spravedlivý?{fnr}1{/fnr}

Musíme tedy být horliví v_konání dobra, neboť všechno pochází od Boha. Předpovídá nám totiž: Hle, Hospodin, a jeho odplata před ním, aby odměnil každého podle jeho činů.{fnr}2{/fnr} Nabádá nás tedy, abychom v_něho věřili z_celého srdce a nebyli líní ani liknaví k_ničemu, co je správné.{fnr}3{/fnr} Naše chlouba a smělá důvěra budiž v_něm; podřizujme se jeho vůli; pozorujme, jak slouží jeho vůli všechno množství jeho andělů stojících před ním. Neboť Písmo praví: Desetitisíce desetitisíců stály před ním a tisíce tisíců mu sloužily a volaly: Svatý, svatý, svatý Hospodin zástupů, plné je všechno tvorstvo jeho slávy!{fnr}4{/fnr}

I_my tedy svorně v_jedno shromážděni s_vroucností k_němu vytrvale volejme jako z_jedněch úst, abychom se stali účastni jeho velikých a slavných zaslíbení. Říká se totiž: Oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na lidské srdce nevstoupilo, co připravil těm, kdo na něj čekají.{fnr}5{/fnr}

Jak blahoslavené a jak podivuhodné jsou Boží dary, milovaní! Život v_nesmrtelnosti, sláva ve spravedlnosti, pravda v_otevřenosti, víra v_důvěře, kázeň ve svatosti. A to všechno už podléhá našemu poznání. Jaké asi je tedy to, co se chystá pro všechny, kdo vytrvávají v_naději? Jen sám nejsvětější Tvůrce a Otec všech věků ví, kolik toho je a jak je to krásné. My se proto vynasnažme, abychom se dostali do počtu těch, kdo na něho spoléhají, abychom dostali podíl na zaslíbených darech.

Ale jak k_tomu dojde, milovaní? Přilneme-li svým smýšlením věrně k_Bohu, zaměříme-li své úsilí k_tomu, co je mu milé a příjemné, budeme-li jednat podle jeho nejčistší vůle, odvrhneme-li od sebe veškerou nepravost a zlobu, hrabivost, sváry, špatnosti a zlomyslnosti.

{fn:1}Srov. {r}Job 11,2{/r} (LXX).{/fn} {fn:2}Srov. {r}Zj 22,12{/r}; srov. {r}Iz 40,10{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Tit 3,1{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Dan 7,10{/r}; srov. {r}Iz 6,3{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Kor 2,9{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 25 (24),4-5.16{/r}

Ukaž mi své cesty, Hospodine, a pouč mě o_svých stezkách. Veď mě ve své pravdě, {*} ty jsi Bůh, můj spasitel, nepřestávám v_tebe důvěřovat.

Obrať se ke mně a smiluj se nade mnou, vždyť já jsem tak sám a tak ubohý! {*} Ty jsi Bůh, můj spasitel, nepřestávám v_tebe důvěřovat.

Z_knihy Moudrosti

{r:Mdr}7,15-30{/r}

Moudrost je obraz Boha

{v}7,15{/v}Kéž mi dá Bůh mluvit, jak bych si přál,

myslit podle toho, co mi bylo dáno,

poněvadž on sám je vůdce moudrosti,

ten, kdo řídí moudré.

{v}16{/v}Neboť v_jeho ruce jsme my i_naše slova,

všechna rozvaha a dovednost v_díle.

{v}17{/v}Bůh sám mi dal pravé poznání o_tom, co je,

znát složení světa a sílu živlů,

{v}18{/v}počátek, konec i_střed časů,

střídání slunovratů a proměnu období,

{v}19{/v}roční oběh a seskupení hvězd,

{v}20{/v}povahu živočichů a pudy divokých zvířat,

moc duchů a myšlenky lidí,

rozmanitost rostlin a léčivou sílu kořenů.

{v}21{/v}Poznal jsem to, co je skryté i_zjevné,

neboť mě poučila moudrost, která to stvořila všechno.

{v}22{/v}V_moudrosti je duch myslící, svatý,

jedinečný, a přece mnohotvárný, jemný,

hbitý, pronikající, neposkvrněný,

jasný, nepodléhající utrpení, milující dobro, bystrý,

{v}23{/v}nezkrotitelný, blahodárný, nakloněný lidem,

stálý, neklamný, bezstarostný,

všemohoucí, nade vším bdící,

pronikající všechny duchy

myslící, čisté a nejjemnější.

{v}24{/v}Neboť moudrost je pohyblivější než každý pohyb,

svou čistotou všechno proniká a prostupuje.

{v}25{/v}Ona je výdech Boží moci,

čirý výron slávy Všemohoucího,

protože nic poskvrněného se do ní nedostane,

{v}26{/v}neboť je odlesk věčného světla,

neposkvrněné zrcadlo Boží činnosti

a obraz jeho dobroty.

{v}27{/v}Ačkoli je jedna, všechno může,

i_když v_sobě zůstává, všechno obnovuje,

v_průběhu věků vchází do svatých duší

a tvoří z_nich Boží přátele a proroky.

{v}28{/v}Nic není Bohu tak drahé jako ten,

kdo přebývá s_moudrostí.

{v}29{/v}Ona je totiž krásnější nad slunce

a nad všechna seskupení hvězd,

srovnána se světlem vítězí nad ním,

{v}30{/v}neboť po světle následuje noc,

ale zlo nic nezmůže proti moudrosti.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Kol 1,15-16{/r}; {r}Mdr 7,26{/r}

Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. {*} V_něm bylo stvořeno všechno.

Je odlesk věčného světla a obraz Boží dobroty. {*} V_něm bylo stvořeno všechno.

Z_pojednání „Proti ariánům“ od svatého Atanáše, biskupa

(Oratio 2,78.79: PG 26,311.314)

Stvořením je do věcí vložen otisk a obraz Moudrosti

Stvořením do nás byl vložen otisk Moudrosti a je i_ve všem ostatním. Právem proto říká opravdová a tvůrčí Moudrost: Pán mne vložil do svých děl.{fnr}1{/fnr} Uplatňuje tak svůj nárok na všechno, co je jejím otiskem. Takže to, co říká moudrost, která je v_nás, si osobuje sám Pán jako své vlastní.

Přitom on sám není stvořený, je přece Stvořitel, ale právě díky tomu, že stvořením byl do věcí vložen jeho obraz, může takto mluvit jakoby sám o_sobě. Díky tomu, že je v_nás jeho obraz, mohl Pán také říci: Kdo vás přijímá, mne přijímá.{fnr}2{/fnr} A právě tak díky tomu, že byl jeho otisk a obraz stvořením vložen do věcí, říká, jako by se jednalo o_něho samotného, ačkoli sám nepatří mezi stvořené věci: Pán mne vložil do svých děl jako počátek svých cest.{fnr}3{/fnr}

Otisk Moudrosti je dále ve věcech proto, aby v_ní svět poznal Slovo, které jej stvořilo, a skrze Slovo aby poznal Otce. A to je to, o_čem mluvil Pavel: Neboť co se může o_Bohu poznat, je pro ně jasné, protože jim to Bůh zjevil. Co je totiž u_něho neviditelné, to je možné od stvoření světa vidět ve věcech, když o_nich přemýšlíme.{fnr}4{/fnr} Takže Slovo není svou podstatou ničím stvořeným, a to, o_čem je řeč v_Příslovích, je moudrost, která je v_nás a o_které také tak mluvíme.

Jestliže však tomu ariáni nevěří, nechť nám sami řeknou, zda je nějaká moudrost ve stvořených věcech, anebo není. A jestliže není, jak to, že si apoštol stýská těmito slovy: Protože svět pro samou „moudrost“ nepoznal v_projevech Boží moudrosti Boha?{fnr}5{/fnr} Neexistuje-li moudrost, jak to, že se v_Písmu setkáváme s_takovým množstvím moudrých lidí? Například: Moudrý se obezřele vyhýbá zlému.{fnr}6{/fnr} Nebo: Dům je stavěn moudrostí.{fnr}7{/fnr}

Také Kazatel praví: Moudrost rozjasňuje člověku tvář.{fnr}8{/fnr} A kárá ty, kdo před ní utíkají: Neříkej: Jak to, že dříve bylo lépe než teď? – není to moudré, že se takhle ptáš.{fnr}9{/fnr}

Jestliže však moudrost ve stvoření existuje, jak to také říká Sirachovec: Vylil ji na všechna svá díla, na vše, co žije, podle své štědrosti; udělil ji těm, kdo ho milují,{fnr}10{/fnr} pak takovéto vylití není označením pro bytí Moudrosti, která je sama o_sobě, Moudrosti jednorozené, ale té moudrosti, která se obráží ve světě. Co je na tom neuvěřitelného? Vždyť sama stvořitelská a pravá Moudrost, jejímž otiskem a obrazem je ona moudrost a rozumnost rozlévající se světem, říká jakoby sama o_sobě samé: Pán mne vložil do svých děl. Moudrost, která je ve světě, není přece tvořící, ale stvořená, vložená do stvořených děl. Díky jí nebesa vypravují o_Boží slávě a dílo jeho rukou zvěstuje obloha.{fnr}11{/fnr}

{fn:1}{r}Př 8,22{/r} (LXX).{/fn} {fn:2}{r}Mt 10,40{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Př 8,22{/r} (LXX).{/fn} {fn:4}Srov. {r}Řím 1,19.20{/r}.{/fn} {fn:5}{r}1 Kor 1,21{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Př 14,16{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Př 24,3{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Kaz 8,1{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Kaz 7,10{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Sir 1,10{/r} (řec. 1,9.10).{/fn} {fn:11}{r}Žl 19 (18),2{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mdr 7,22.23{/r}; {r}1 Kor 2,12.10{/r}

V_moudrosti je duch myslící, svatý, jedinečný, a přece mnohotvárný, pronikající, jasný, milující dobro, bystrý, všemohoucí, nade vším bdící. {*} Nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha, který vychází z_Boha.

Duch zkoumá všecko, i_hlubiny Boží. {*} Nepřijali jsme ducha světa, ale Ducha, který vychází z_Boha.

Z_knihy Moudrosti

{r:Mdr}8,1-21c{/r}

O_moudrost je třeba prosit Boha

{v}8,1{/v}Moudrost se mocně rozpíná

od jednoho konce světa k_druhému

a všemu vládne s_dokonalostí.

{v}2{/v}Miloval jsem ji a vyhledával od své mladosti

a snažil jsem si ji přivést jako nevěstu,

neboť jsem se zamiloval do její krásy.

{v}3{/v}Je vznešená pro své společenství s_Bohem

a pro lásku, kterou k_ní má vládce všehomíra.

{v}4{/v}Je totiž zasvěcena do Božího vědění

a určuje jeho díla.

{v}5{/v}Je-li bohatství v_tomto životě žádoucím dobrem,

co je bohatší než moudrost, která všechno tvoří?

{v}6{/v}Má-li být znalost úspěšná,

kdo je mezi bytostmi spíše umělcem než ona?

{v}7{/v}A když někdo miluje spravedlnost,

plodem jejích námah jsou ctnosti,

poněvadž ona učí mírnosti a opatrnosti,

spravedlnosti i_statečnosti;

v_lidském životě není nic užitečnější.

{v}8{/v}Když pak někdo touží po bohaté zkušenosti,

(moudrost) zná minulost a usuzuje na budoucnost,

vyzná se ve vybroušené mluvě i_v_luštění hádanek,

už napřed poznává divy a zázraky,

události období i_časů.

{v}9{/v}Rozhodl jsem se tedy, že si ji přivedu, aby žila se mnou,

poněvadž jsem věděl, že mi bude rádkyní ve štěstí

i_útěchou při starostech a zármutku.

{v}10{/v}Kvůli ní budu mít u_lidí slávu

a přes své mládí úctu mezi starci.

{v}11{/v}Shledá se, že jsem bystrý na soudu,

a v_očích vládců vzbudím obdiv.

{v}12{/v}Když budu mlčet, budou na mě čekat,

když budu mluvit, budou mi pozorně naslouchat,

když prodloužím svou řeč,

na ústa si položí ruku.

{v}13{/v}Moudrostí dosáhnu nesmrtelnosti

a věčnou památku zanechám těm, kdo přijdou po mně.

{v}14{/v}Budu vládnout lidem a národy mě budou poslouchat.

{v}15{/v}Obávaní vládcové se mě budou bát, jak o_mně uslyší;

ukáže se, že jsem mezi lidmi dobrý a ve válce statečný.

{v}16{/v}Až vejdu do svého domu, odpočinu si po jejím boku,

neboť styk s_ní nemá hořkost,

ani spolužití s_ní mrzutost,

ale jen potěšení a radost.

{v}17{/v}Když jsem o_tom u_sebe uvažoval

a přemýšlel ve svém srdci,

že nesmrtelnost je ve spojení s_moudrostí,

{v}18{/v}v_přátelství s_ní čistá rozkoš,

v_práci jejích rukou nevyčerpatelné bohatství,

ve stálé důvěrnosti s_ní rozvaha

a ve společných rozhovorech sláva,

obcházel jsem a hledal, jak bych si ji vzal k_sobě.

{v}19{/v}Ano, byl jsem jinoch pěkně vyvinutý

a dostal jsem dobrou duši,

{v}20{/v}nebo spíše, že jsem byl dobrý,

přišel jsem do neposkvrněného těla.

{v}21{/v}Protože jsem věděl, že ji dostanu jenom jako dar Boží

–_a to už patří k_moudrosti vědět, koho je darem_–

obrátil jsem se k_Pánu a prosil ho.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Mdr 7,7-8{/r}; {r}Jak 1,5{/r}

Modlil jsem se, a byl mi dán rozum. {*} Prosil jsem, a dostal jsem v_úděl ducha moudrosti; jí jsem dal přednost před žezly a trůny.

Když je někdo z_vás pozadu v_moudrosti, ať prosí Boha, a bude mu dána, protože Bůh všem dává štědře a bez vyčítání. {*} Prosil jsem, a dostal jsem v_úděl ducha moudrosti; jí jsem dal přednost před žezly a trůny.

Z_traktátů Balduina, biskupa v_Canterbury

(Tract. 6: PL 204,451-453)

Boží slovo je plné života a síly

Boží slovo je plné života a síly, ostřejší než každý dvojsečný meč.{fnr}1{/fnr} Tato slova ukazují velikost moci a moudrosti Božího slova všem, kdo hledají Krista; on sám je přece Božím Slovem i_Boží mocí a moudrostí.{fnr}2{/fnr} Toto Slovo bylo na počátku u_Otce, stejně věčné jako on a v_pravý čas bylo zjeveno apoštolům; od nich bylo zvěstováno a s_pokorou přijato ve víře národů, jež uvěřily. Je to tedy slovo v_Otci, slovo v_ústech a slovo v_srdci.

Toto Boží Slovo je živé, neboť Otec Synovi dal, aby měl život sám v_sobě, jako má život sám v_sobě on. Takže je nejenom živý, ale dokonce sám život, jak sám o_sobě říká: Já jsem cesta, pravda a život.{fnr}3{/fnr} A protože je život, je živý tak, že oživuje. Neboť jako Otec křísí mrtvé a je oživuje, tak i_Syn oživuje, koho chce.{fnr}4{/fnr} Oživuje, když volá mrtvého z_hrobu a říká: Lazare, pojď ven.{fnr}5{/fnr}

Když se toto Slovo zvěstuje, v_slově zvěstování dává svému hlasu, který slyšíme zvenčí, plnost moci, kterou vnímáme uvnitř, takže mrtví ožívají a tímto slavným působením se probouzejí synové Abrahámovi. Žije tedy toto slovo v_srdci Otcově, žije v_ústech kazatelových a žije v_srdci toho, kdo věří a miluje. A je-li to slovo tak živé, není pochyb, že je i_účinné.

Je účinné při stvoření věcí, je účinné v_řízení světa a je účinné při spáse světa. Co je tedy účinnější, co je mocnější? Kdo vylíčí jeho mocné činy, kdo vypoví všechnu jeho chválu?{fnr}6{/fnr} Je účinné, když je samo při díle, a je účinné, když je hlásáno. Nevrací se totiž s_prázdnou, ale ve všem, k_čemu je posláno, zdárně prospívá.{fnr}7{/fnr}

Je účinné a ostřejší než každý dvojsečný meč pro každého, kdo věří a miluje. Vždyť co je nemožné pro věřícího{fnr}8{/fnr} a co je obtížné pro milujícího? Když toto slovo promlouvá, jeho řeč proniká srdcem jako ostré střely bohatýrovy,{fnr}9{/fnr} vniká do srdce jako hluboko zatlučené hřeby, vniká tak hluboko, že zasahuje nejhlubší nitro. Toto slovo je přece ostřejší než každý dvojsečný meč: úderem mocnější nad jakoukoli sílu a moc, ostřejší nad všechnu ostrost lidského rozumu, jasnější nad všechnu moudrost lidskou, nad jasnost učených řečí.

{fn:1}{r}Žid 4,12{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 1,27{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 14,6{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 5,21{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jan 11,43{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žl 106 (105),2{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Iz 55,11{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Mt 17,20{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Žl 45 (44),6.4{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 33 (32),9{/r}; {r}Flp 2,16{/r}; {r}Jan 6,63{/r}

Bůh řekl – a stalo se, on poručil a vše povstalo. {*} Držte se slova života.

Slova, která jsem vám mluvil, jsou Duch a jsou život. {*} Držte se slova života.

Z_knihy Moudrosti

{r:Mdr}11,20d – 12,2.11b-19{/r}

Boží slitování a trpělivost

{v}11,20d{/v}Pane, ty jsi vše uspořádal s_mírou, počtem a vahou.

{v}21{/v}Ty vždy můžeš uplatňovat svou velkolepou moc;

kdo se může protivit síle tvého ramene?

{v}22{/v}Celý svět je před tebou jako prášek na vahách,

jako kapka rosy, která zrána padá na zem.

{v}23{/v}Ty však máš slitování se vším, protože můžeš všechno,

a jsi shovívavý k_hříchům lidí, aby dělali pokání.

{v}24{/v}Vždyť ty miluješ všechno, co je,

a nic si neošklivíš z_toho, cos udělal,

neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to.

{v}25{/v}Jak by něco mohlo trvat, kdybys to nechtěl,

nebo se uchovat, kdybys to nepovolal k_bytí?

{v}26{/v}Ale ty máš na všechno ohled,

poněvadž je to tvé, vládce, milující svět,

{v}12,1{/v}neboť tvůj nepomíjející duch je ve všem.

{v}2{/v}Proto zbloudilé trestáš ponenáhlu

a napomínáš tím, že jim vyčítáš to, čím hřešili,

aby zbaveni své špatnosti věřili v_tebe, Pane.

{v}11b{/v}Nebál ses nikoho, a přece jsi netrestal jejich hříchy.

{v}12{/v}Kdo by ti totiž mohl říci: „Cos to udělal?“

–_nebo kdo by se opovážil protivit se výroku tvého soudu?

Kdo by tě mohl obvinit,

žes vyhubil národy, které jsi stvořil,

nebo kdo by proti tobě vystoupil

jako obhájce provinilých lidí?

{v}13{/v}Kromě tebe není boha, který by se o_všechno staral,

nemusíš dokazovat, že soudíš spravedlivě.

{v}14{/v}Není král ani uchvatitel moci,

který by se mohl zastat těch, kterés potrestal.

{v}15{/v}Jelikož jsi spravedlivý, všechno řídíš spravedlivě,

proto považuješ pro svou moc za nedůstojné

odsoudit toho, kdo si nezasluhuje trestu.

{v}16{/v}Neboť tvá moc je základ spravedlnosti

a to, žes pánem, činí tě shovívavým ke každému.

{v}17{/v}Vždyť sílu ukazuješ jen tomu,

kdo nevěří v_tvou svrchovanou moc,

a trestáš vzdor těch, kdo ji znají.

{v}18{/v}Ty však, který vládneš silou, v_mírnosti soudíš

a nás vedeš se vší šetrností,

neboť kdykoli chceš, máš moc vždycky v_ruce.

{v}19{/v}Takovým jednáním jsi poučoval svůj lid,

že spravedlivý musí být i_lidumilný.

Svým synům poskytuješ radostnou naději,

že po hříchu dáváš příležitost k_lítosti.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Mdr 11,23.26{/r}; {r}Sir 36,1{/r}

Bože, ty chceš, abychom se obrátili, a odpouštíš nám, {*} neboť jsi náš Pán a Bůh.

Smiluj se nad námi, shlédni na nás a ukaž nám světlo svého slitování. {*} Neboť jsi náš Pán a Bůh.

Z_„Výkladu o_Boží prozřetelnosti“ od svaté Kateřiny Sienské, panny

(Cap. 134, ed. latina, Ingolstadii 1583, ff^o 215v-216)

Jak dobrý a líbezný je ve všem, Pane, tvůj duch!

Ve své nevýslovné laskavosti a dobrotě sklonil věčný Otec své zraky k_této duši a začal k_ní takto hovořit:

„Má nejmilejší dcero, jsem úplně rozhodnut prokazovat světu milosrdenství a chci se starat o_všechny věci lidem prospěšné. Ale člověk se ve své nevědomosti domnívá, že to, co mu dávám k_životu, je k_smrti, a tím se stává sám vůči sobě velmi krutým; ale já se přitom starám stále. Proto chci, abys věděla: cokoliv člověku dávám, vychází z_nejvyšší prozřetelnosti.

A právě proto se stalo, že když jsem už člověka tvořil, byla při tom má prozřetelnost: shlédl jsem se v_sobě a zamiloval jsem si své stvoření a jeho krásu, takže jsem se rozhodl člověka stvořit s_velkou péčí k_mému vlastnímu obrazu a podobě. A nadto jsem mu dal paměť, aby nezapomněl na má dobrodiní, neboť jsem chtěl, aby měl podíl na mé moci, moci svého věčného Otce.

Kromě toho jsem mu dal rozum, aby v_moudrosti mého Syna mohl poznávat mou vůli a rozumět jí. Neboť já jsem dárce veškerých milostí a rozdávám je s_vroucí otcovskou láskou. Dal jsem mu i_vůli milovat, mít účast na dobrotě Ducha Svatého, aby to, co rozumem poznal a viděl, mohl také milovat.

A to všechno jsem ve své vzácné prozřetelnosti učinil jen proto, aby byl s_to mě poznávat a zakoušet s_největší radostí, a na věky na mne patřit. Ale jak jsem ti už jindy vyprávěl, pro neposlušnost vašeho praotce Adama se nebe zavřelo a z_té neposlušnosti potom vzešlo všechno zlo po celém světě.

Abych pak s_člověka sňal smrt za tuto neposlušnost, rozhodl jsem se ve své nejvyšší dobrotě, že vám ve své božské prozřetelnosti dám svého jednorozeného Syna, aby vám mohl pomoci z_vaší bídy. Naplnil jsem ho velikou poslušností, aby mohl osvobodit lidské pokolení od jedu, jenž pro neposlušnost vašeho praotce otrávil celý svět. A tak pln velké lásky k_vám a opravdové poslušnosti přímo spěchal vstříc potupné smrti na přesvatém kříži a prostřednictvím své přesvaté smrti vám nikoli silou lidství, ale silou svého božství zajistil život.“

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Žl 17 (16),8.7{/r}

Opatruj nás, Bože, jako zřítelnici oka, {*} do stínu svých perutí nás ukryj.

Ukaž nám svou zvláštní milost, vždyť zachraňuješ ty, kdo se k_tobě utíkají. {*} Do stínu svých perutí nás ukryj.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky