MEZIDOBÍ

31. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

NEDĚLE

Začátek první knihy Makabejské

{r:1 Mak}1,1-24{/r}

{p}

Vítězství a pýcha Řeků

{v}1,1{/v}Alexandr Makedonský, syn Filipův, který vládl nejprve v_Řecku, když vytrhl ze země Chettim a porazil Dareia, krále Peršanů a Médů, {v}2{/v}vedl četné války, zmocnil se ohrazených měst a pobil krále země. {v}3{/v}Dostal se až na konec světa a vyplenil mnoho národů. Když celý svět před ním ztichl, jeho pýcha neznala hranic. {v}4{/v}Shromáždil velmi silné vojsko, opanoval území jiných národů a vladařů, a všichni mu museli odvádět daně. {v}5{/v}Potom však ulehl a poznal, že se blíží smrt. {v}6{/v}Svolal své vznešené dvořany, s_ním od mládí vychovávané, a ještě za svého života mezi ně rozdělil království. {v}7{/v}Alexandr zemřel po dvanácti letech vlády.

{v}8{/v}Vlády se ujali jeho dvořané, každý na svém údělu. {v}9{/v}Všichni si po jeho smrti nasadili královské čelenky a po nich zase na mnoho let jejich synové; napáchali mnoho zlého v_zemi.

{v}10{/v}Z_krále Antiocha vzešel hříšný výhonek, syn Antioch Epifanes, který byl kdysi v_Římě jako rukojmí. Králem se stal stého třicátého sedmého roku řecké vlády.

{v}11{/v}V_těch dnech povstali z_Izraele bohaprázdní lidé a přemluvili mnohé. Říkali: „Pojďme a sjednejme s_okolními národy smlouvu, neboť od té doby, kdy jsme se od nich odloučili, stihlo nás mnoho zlého.“ {v}12{/v}Tato řeč se jim zalíbila. {v}13{/v}Někteří z_lidu byli tak horliví, že se odebrali ke králi, a ten jim dovolil, aby zavedli pohanské mravy. {v}14{/v}Vystavěli tedy v_Jeruzalémě tělocvičnu podle obyčeje pohanů, {v}15{/v}znovu si udělali předkožky, a tak odpadli od svaté smlouvy. Spřátelili se s_pohany, zaprodali se jim a konali zlo.

{v}16{/v}Když měl Antioch zato, že se jeho vláda upevnila, začal vládnout i_nad Egyptem, takže kraloval nad dvěma říšemi. {v}17{/v}Vtrhl do Egypta s_ohromným vojskem a s_válečnými vozy, se slony a s_jízdou a s_velikým loďstvem, {v}18{/v}a vedl válku proti egyptskému králi Ptolemaiovi. Ptolemaios se před ním obrátil na útěk a mnoho raněných padlo. {v}19{/v}Antioch dobyl egyptská opevněná města a zemi vyplenil.

{v}20{/v}Po porážce Egypta se Antioch vrátil roku stého čtyřicátého třetího a napadl Izraele. S_obrovským vojskem vtrhl do Jeruzaléma. {v}21{/v}Zpupně vešel do svatyně a uloupil zlatý oltář a svícen se vším příslušným vybavením. {v}22{/v}I_stůl na předkladné chleby, obětní misky, poháry a zlaté kadidelnice, jakož i oponu a věnce. Zlatou ozdobu na průčelí chrámu a všechno zlato dal sloupat. {v}23{/v}Zmocnil se stříbra, zlata i_vzácných nádob a odvezl s_sebou všechny poklady, jež objevil v_úkrytech. {v}24{/v}Když všechno vyplenil, odtáhl do své země. Způsobil krveprolití a pyšnil se tím.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Iz 54,6-7{/r}; {r}1 Sam 2,9{/r}; {r}Oz 6,1{/r}

Na maličkou chvilku jsem vás opustil, avšak s_velkým slitováním se vás znovu ujmu, praví váš Bůh. {*} Bezbožní zajdou ve tmách, neboť nikdo nezvítězí svou silou.

Nuže, vraťme se k_Hospodinu! {*} Bezbožní zajdou ve tmách, neboť nikdo nezvítězí svou silou.

Z_pastorální konstituce 2. vatikánského sněmu o_církvi v_dnešním světě.

(Gaudium et spes, n. 78)

{p}

Jak budovat mír

Mír neznamená jenom to, že není válka, ani se neomezuje na pouhé úsilí o_rovnováhu nepřátelských sil, ani nevzniká z_panovačné nadvlády, nýbrž správně a výstižně označuje jako dílo spravedlnosti.{fnr}1{/fnr} Je plodem řádu, který jeho božský Budovatel vložil do základů lidské společnosti a který mají lidé žíznící po stále dokonalejší spravedlnosti uvádět ve skutek. Obecné blaho lidstva je sice v_podstatě řízeno věčným Božím zákonem, ale jeho konkrétní požadavky podléhají postupem času neustálým změnám; proto nebylo nikdy dosaženo míru jednou provždy, ale je ho třeba neustále budovat. A protože lidská vůle je mimoto nestálá a poraněná hříchem, vyžaduje úsilí o_mír, aby každý vytrvale ovládal své vášně a aby legitimní autorita byla bdělá.

Ani to však nestačí. Takového míru se na zemi nedosáhne, nebude-li zajištěno osobní blaho a nebudou-li se lidé s_důvěrou a z_vlastní vůle mezi sebou dělit o_bohatství ducha a tvůrčích schopností. Pevné odhodlání respektovat ostatní lidi a národy i_jejich důstojnost a usilovné uskutečňování bratrství je pro budování míru naprosto nezbytné. Takže mír je také plodem lásky, která daleko překračuje to, co může poskytnout spravedlnost.

Pozemský mír pramenící z_lásky k_bližnímu je přitom obrazem a důsledkem míru Kristova, vyvěrajícího z_Boha Otce. Vtělený Syn, Kníže pokoje,{fnr}2{/fnr} totiž skrze svůj kříž smířil všechny lidi s_Bohem, obnovil jednotu všech v_jednom lidu a v_jednom těle, svým vlastním tělem zabil nenávist,{fnr}3{/fnr} a vyvýšen vzkříšením rozlil do lidských srdcí Ducha lásky.

Proto snažně vyzýváme všechny křesťany, aby žili podle pravdy a v_lásce{fnr}4{/fnr} a spojili se s_opravdu mírumilovnými lidmi k_vyprošení a uskutečnění míru.

Týž duch nás nutí, abychom vyslovili uznání těm, kteří odmítají domáhat se svých práv násilím a uchylují se k_takovým obranným prostředkům, jaké mají koneckonců po ruce i_slabí, a pokud možno tak, aby se neporušovala práva ani povinnosti ostatních nebo celého společenství.

{fn:1}Srov. {r}Iz 32,17{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Iz 9,6{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ef 2,16{/r}; srov. {r}Kol 1,20-22{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Ef 4,15{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}2 Mak 1,24.25.27{/r}; {r}Sir 50,23{/r}

Shromáždi nás a shlédni na ponížené a opovrhované. {*} Popřej nám za našich dnů pokoj!

Bože, stvořiteli všeho, spravedlivý a milosrdný, ty sis vyvolil naše otce a posvětils je. {*} Popřej nám za našich dnů pokoj!

PONDĚLÍ

Z_první knihy Makabejské

{r:1 Mak}1,41-64{/r}

{p}

Pronásledování za krále Antiocha

{v}1,41{/v}Král Antioch vydal pro celou svou říši rozkaz, že všichni musí vytvořit jeden národ {v}42{/v}a každý že se musí vzdát vlastních obyčejů. Všechny národy se rozkazu krále podrobily. {v}43{/v}I_mnohým z_Izraele se zalíbila králova bohoslužba, obětovali modlám a znesvěcovali sobotu. {v}44{/v}Král poslal do Jeruzaléma a do judských měst posly s_vyhláškami, že budou muset žít podle zákonů, jež byly jejich zemi cizí. {v}45{/v}Nařídil zrušit zápalné oběti i_obětní dary a úlitby ve svatyni, znesvěcovat soboty a svátky.

{v}46{/v}Poručil poskvrnit svatyni a posvátné věci, {v}47{/v}stavět oltáře, chrámy a modly, obětovat vepře a nečistá zvířata, {v}48{/v}syny nechat neobřezané a jejich duše poskvrňovat všemožnou nečistotou a ohavností, {v}49{/v}až by byla vymýcena každá vzpomínka na Boží zákon a změněna všechna jeho ustanovení. {v}50{/v}Kdo by pak nejednal podle králova zákona, nechť zemře. {v}51{/v}Podobná nařízení vydal pro celé království. Nade vším lidem ustanovil dohližitele a judským městům nařídil, aby jedno po druhém obětovalo.

{v}52{/v}Mnozí z_lidu se k_nim připojili, všichni, kdo odpadli od Zákona a v_zemi páchali zlo. {v}53{/v}Izraele donutili uchylovat se do skrýší, kdekoli se dalo najít útočiště.

{v}54{/v}Patnáctého dne měsíce kislevu, stého čtyřicátého pátého roku, byla postavena na zápalném oltáři ohavná modla a v_okolních judských městech zbudovali oltáře. {v}55{/v}U_dveří domů a na ulicích se pálilo kadidlo. {v}56{/v}Knihy Zákona, které našli, roztrhali a pak je hodili do ohně. {v}57{/v}Když byla u_někoho nalezena kniha Smlouvy nebo když se někdo řídil podle Zákona, královský rozsudek ho odsoudil na smrt.

{v}58{/v}Dávali Izraeli pocítit svou moc, měsíc co měsíc vyslídili vždy někoho ve městech. {v}59{/v}Každého pětadvacátého dne v_měsíci obětovali na obětišti postaveném nad oltářem. {v}60{/v}Podle rozkazu zabíjeli i_ženy, které daly obřezat své syny, {v}61{/v}a kojence oběsili na jejich šíjích. Vraždili z_jejich rodin i_ty, kdo děti obřezávali.

{v}62{/v}Ale mnozí z_Izraele se vzmužili a umínili si pevně, že nebudou jíst nečisté pokrmy {v}63{/v}a raději zemřou, než aby se poskvrnili nečistými pokrmy a znesvětili svatou smlouvu – a skutečně zemřeli. {v}64{/v}Proti Izraeli vzplál velmi veliký hněv.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Žl 119 (118),134.88{/r}; {r}Sk 4,29{/r}

Bože, vysvoboď nás z_útisku lidí, chceme dbát na tvá nařízení. {*} Podle svého milosrdenství nám zachovej život!

Pohleď, jak vyhrožují! Dej svým služebníkům, aby tvoje slovo hlásali s_veškerou odvahou. {*} Podle svého milosrdenství nám zachovej život!

Z_pastorální konstituce 2. vatikánského sněmu o_církvi v_dnešním světě

(Gaudium et spes, n. 82-83)

{p}

Je třeba probouzet nové mírumilovné smýšlení

Lidé by si měli dát pozor, aby se nespoléhali jen na úsilí několika jedinců, a přitom se vůbec nestarali o_to, jak sami smýšlejí. Vždyť státníci, kteří ručí za obecné blaho vlastního lidu a zároveň mají přispívat k_dobru na celém světě, jsou do značné míry závislí na názorech a smýšlení širokých vrstev. Nic jim nepomůže usilovně pracovat na budování míru, pokud lidi rozděluje a staví proti sobě nepřátelství, pohrdání, nedůvěra, rasová nenávist nebo ideologická neústupnost. Proto je nejvýš naléhavě nutné znovu vychovávat k_zdravému rozumu a naplňovat veřejné mínění novým duchem. Ti, kdo se věnují výchově, zejména mládeže, nebo ti, kdo utvářejí veřejné mínění, musejí považovat za krajně závažnou povinnost usilovně vštěpovat do vědomí všech lidí nový smysl pro mír. Je třeba, abychom také my všichni proměnili své srdce a měli na zřeteli celý svět a ty úkoly, které můžeme všichni společně plnit k_povznesení našeho pokolení.

Neklamme se falešnou nadějí! Nepřestane-li nepřátelství a nenávist a neuzavřou-li se trvalé a čestné smlouvy zajišťující do budoucna všeobecný mír, je možné, že lidstvo, které už se přes podivuhodné úspěchy vědy octlo v_kritickém nebezpečí, bude přivedeno k_té neblahé hodině, v_níž nepozná jiný mír, než hrozný mír smrti. I_když však Kristova církev pronáší toto varování, nepřestává ani uprostřed úzkostí této doby skálopevně doufat. Opět a opět, vhod i_nevhod{fnr}1{/fnr} chce našemu věku předkládat apoštolské poselství: Hle, teď je doba příhodná k_proměně srdcí, hle, teď je den spásy.{fnr}2{/fnr}

K_budování míru je především zapotřebí, aby se vykořenily příčiny nesvárů mezi lidmi, které jsou živnou půdou válek, především příčiny nespravedlnosti. Nemálo jich pochází z_velké hospodářské nerovnosti, a také z_toho, že se odkládala nezbytná opatření. Jiné vznikají z_ducha despotismu a z_neúcty k_důstojnosti člověka, a zkoumáme-li hlubší příčiny, z_lidské závisti, nedůvěry, pýchy a jiných sobeckých vášní. Jelikož člověk nemůže snést tolik zlořádů, je svět v_důsledku toho, i_když právě nezuří válka, neustále otravován rozbroji mezi lidmi a násilnostmi. A jelikož se stejné zlo vyskytuje také ve vztazích mezi národy, je naprosto nezbytné usilovat o_jeho překonání nebo prevenci i_o_potlačení bezuzdných násilností pomocí lepší a těsnější spolupráce a koordinace mezinárodních institucí i_neúnavnou podporou vytváření nových orgánů pracujících pro mír.

{fn:1}Srov. {r}2 Tim 4,2{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}2 Kor 6,2{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 5,9{/r}; {r}2 Kor 13,11{/r}; {r}Ef 4,2-3{/r}

Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny. {*} Žijte v_pokoji, a Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s_vámi.

Snášejte se navzájem v_lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení spojeni poutem pokoje. {*} Žijte v_pokoji, a Bůh, dárce lásky a pokoje, bude s_vámi.

ÚTERÝ

Z_první knihy Makabejské

{r:1 Mak}2,1.15-28.42-50.65-70{/r}

{p}

Matatiášova vzpoura a smrt

{v}2,1{/v}V_těch dnech povstal Matatiáš, syn Joanna, syna Šimonova. Byl knězem ze synů Joaribových z_Jeruzaléma, ale bydlel v_Modinu.

{v}15{/v}Královi vyslanci, kteří nutili k_odpadu, přišli do města Modinu, aby vyžadovali oběti. {v}16{/v}Mnozí z_Izraele se k_nim přidali. Matatiáš a jeho synové stáli stranou. {v}17{/v}Královi vyslanci se ujali slova a řekli Matatiášovi: „Jsi vážený a vlivný hodnostář v_tomto městě a máš oporu v_synech a příbuzných. {v}18{/v}Nuže, přistup první a vykonej králův rozkaz, jak to učinily všechny národy, Judovci i_ti, kteří zůstali v_Jeruzalémě. Ty a tvoji synové budete mezi královými přáteli a budete poctěni zlatem, stříbrem a mnohými dary.“

{v}19{/v}Matatiáš v_odpověď hlasitě volal: „I_když všechny národy, které jsou pod panstvím krále, ho poslouchají, od náboženství svých otců odpadají a jeho příkazům se podrobují, {v}20{/v}já, moji synové a příbuzní budeme kráčet podle Smlouvy našich otců. {v}21{/v}Bůh nás chraň, abychom opustili Zákon a jeho ustanovení. {v}22{/v}Králových rozkazů neposlechneme a od našeho náboženství neustoupíme ani napravo, ani nalevo.“

{v}23{/v}Sotva však domluvil, před očima všech přistoupil jeden Žid, aby podle králova rozkazu obětoval na oltáři v_Modinu. {v}24{/v}Když to Matatiáš uviděl, rozhorlil se, až do ledví se zachvěl a vzplanul hněvem podle Zákona. Vrhl se na něho a zabil ho u_oltáře. {v}25{/v}Zároveň zabil i_králova úředníka, který měl nutit k_oběti, a rozbořil oltář. {v}26{/v}Horlil pro Zákon, jako učinil kdysi Pinchas Zimrimu, synu Saluovu. {v}27{/v}Potom Matatiáš volal hlasitě po městě: „Za mnou, kdo horlí pro Zákon a zachovává Smlouvu!“ {v}28{/v}A uprchl se svými syny do hor a všechen majetek zanechal v_městě.

{v}42{/v}Tehdy se k_nim přidala skupina chasidů, statečných hrdinů v_Izraeli, věrně oddaných Zákonu. {v}43{/v}Přidali se i_ti, kdo uprchli před zlými poměry, a byla to dobrá posila. {v}44{/v}Postavili vojsko a ve svém hněvu pobíjeli hříšníky a ve svém rozhořčení odpadlíky od Zákona. Ostatní se rozutekli mezi pohany, aby se zachránili.

{v}45{/v}Matatiáš a jeho druhové procházeli zemí, svou mocí bořili oltáře {v}46{/v}a obřezávali neobřezané děti, které našli na území Izraele. {v}47{/v}Pronásledovali zpupné nepřátele a dílo se jim dařilo. {v}48{/v}Vytrhli Zákon z_rukou pohanů a jejich králů a nedopustili, aby hříšník pozdvihl roh.

{v}49{/v}Přiblížily se dny, kdy měl Matatiáš zemřít. Tu řekl svým synům: „Nyní má převahu pýcha a tyranství, je to doba rozvratu a vzteklého hněvu. {v}50{/v}Nyní, synové, horlete pro Zákon, dejte svoje životy za smlouvu svých otců.

{v}65{/v}Vím, že váš bratr Šimon je muž rozvážný, bude vám otcem, vždycky ho poslouchejte. {v}66{/v}Juda Makabejský, od mládí udatný hrdina, bude velitelem vojska a povede boj všeho lidu. {v}67{/v}Shromážděte k_sobě všechny, kdo žijí podle Zákona, a pomstěte křivdu spáchanou na našem lidu. {v}68{/v}Dejte odplatu pohanům a pevně se držte předpisů Zákona.“

{v}69{/v}Potom jim požehnal a byl uložen ke svým otcům. {v}70{/v}Zemřel ve stém čtyřicátém šestém roce (helénské éry) a byl pohřben v_hrobce svých předků v_Modinu. Všechen Izrael jej hořce oplakával.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Mak 2,51.64{/r}

Pamatujte na skutky, které vykonali ve svých pokoleních otcové, {*} a dojdete velké slávy a věčného jména.

Synové, vzmužte se a buďte silní v_Zákoně, neboť v_něm budete oslaveni. {*} A dojdete velké slávy a věčného jména.

Z_pastorální konstituce 2. vatikánského sněmu o_církvi v_dnešním světě

(Gaudium et spes, n. 88-90)

{p}

Úloha křesťanů při budování míru

Křesťané mají ochotně a celým srdcem spolupracovat na budování mezinárodního řádu plně respektujícího všechny legitimní svobody v_ovzduší opravdového bratrství všech lidí, a to tím spíš, že větší část světa dosud strádá tak velkou nouzí, že v_chudých světa se sám Kristus jakoby hlasitě dovolává lásky svých učedníků. Kéž by tudíž nemuselo lidi pohoršovat, že některé národy, u_nichž dost často zdobí většinu občanů jméno křesťan, žijí v_nadbytku, zatímco jiné národy postrádají nejnutnější prostředky k_životu a trpí hladem, nemocemi a bídou všeho druhu. Vždyť duch chudoby a lásky je slávou a znamením Kristovy církve.

Je proto třeba chválit a podporovat ty křesťany, zvláště mladé, kteří dobrovolně nabízejí svou pomoc jiným lidem i_národům. Je to však záležitost celého Božího lidu, aby veden slovem i_příkladem biskupů, zmírňoval podle svých sil bídu této doby, a to, jak bylo starým zvykem v_církvi, nejen z_přebytků, ale i_z_podstaty.

Shromažďování a rozdělování prostředků se sice nemá organizovat strnule a jedinou formou, mělo by však probíhat podle řádného diecézního, národního nebo i_světového plánu, a kdekoli se to zdá vhodné, v_součinnosti katolíků s_ostatními křesťanskými bratřími. Vždyť duch lásky nejenže nebrání uvážlivě a organizovaně vyvíjet sociální a charitativní činnost, ale spíše ji vyžaduje. Proto je nutné, aby ti, kdo se chtějí věnovat pomoci rozvojovým zemím, byli vhodnými institucemi také náležitě vyškoleni.

Církev se proto musí naprosto nutně angažovat v_samém společenství národů, aby podporovala spolupráci mezi lidmi a vybízela k_ní, a to jak prostřednictvím vlastních veřejných institucí, tak prostřednictvím plné a upřímné spolupráce všech křesťanů, vedené jedinou touhou, sloužit všem.

Toho se dosáhne tím účinněji, budou-li se věřící s_vědomím své lidské a křesťanské odpovědnosti snažit probouzet přímo ve svém životním prostředí ochotu ke spolupráci s_mezinárodním společenstvím. V_této věci je třeba věnovat zvláštní péči formování mládeže, a to jak při výchově náboženské, tak občanské.

A konečně je žádoucí, aby se katolíci při náležitém plnění svého poslání v_mezinárodním společenství snažili o_dělnou a pozitivní spolupráci jak s_odloučenými bratry, kteří spolu s_nimi vyznávají lásku podle evangelia, tak se všemi lidmi prahnoucími po pravém míru.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 7,15{/r}; {r}Řím 14,19{/r}; {r}Př 12,20{/r}

Bůh nás povolal k_pokoji. {*} Usilujme tedy o_to, co slouží k_pokoji a vzájemnému duchovnímu prospěchu.

Radost mají ti, kdo radí k_pokoji. {*} Usilujme tedy o_to, co slouží k_pokoji a vzájemnému duchovnímu prospěchu.

STŘEDA

Z_první knihy Makabejské

{r:1 Mak}3,1-26{/r}

{p}

Juda Makabejský

{v}3,1{/v}Na jeho místo nastoupil jeho syn Juda, zvaný Makabejský. {v}2{/v}Pomáhali mu všichni bratři a ti, kdo se přidali k_jeho otci, a s_nadšením vedli boj Izraele.

{v}3{/v}Juda rozšířil slávu svého lidu, oblékl pancíř jako obr, oděl se vojenskou zbrojí, podstupoval bitvu za bitvou a jeho meč byl záštitou celého šiku. {v}4{/v}Svými činy se podobal lvu, lvímu mláděti řvoucímu na kořist. {v}5{/v}Vyhledával a pronásledoval odpadlíky od Zákona, upaloval ty, kdo týrali jeho lid. {v}6{/v}Odpadlíci ze strachu před ním utíkali, budil děs u_všech, kdo přestupují Zákon, jeho rukama se zdárně uskutečňovala záchrana. {v}7{/v}Způsobil trpké chvíle mnohým králům, svými činy potěšil Jakuba, navěky bude požehnaná jeho památka. {v}8{/v}Procházel judskými městy, hubil v_nich bezbožné, odvracel Boží hněv od Izraele, {v}9{/v}proslavil se až na konec země a shromáždil ty, kdo byli na pokraji záhuby.

{v}10{/v}Apollonios shromáždil pohany a velké vojsko ze Samařska, aby bojoval s_Izraelem. {v}11{/v}Když se to Juda dozvěděl, vytrhl proti němu, porazil ho a zabil. Mnoho raněných padlo a ostatní se rozutekli. {v}12{/v}Ukořistili jejich výzbroj a Juda si vzal Apolloniův meč, se kterým pak bojoval po všechny dny. {v}13{/v}I_uslyšel Seron, vůdce syrského vojska, že Juda u_sebe shromáždil zástup, sbor věrných, odhodlaných k_boji, {v}14{/v}a řekl: „Porazím Judu a s_ním ty, kdo znevážili králův výnos, získám si tak věhlas a proslavím se v_království.“ {v}15{/v}Vytáhl do boje a s_ním i_silný zástup bezbožných, aby mu pomohli pomstít se na synech izraelských.

{v}16{/v}Přiblížil se až k_cestě u_Bethoronu a Juda mu vyšel vstříc s_nepatrným vojskem. {v}17{/v}Když (Izraelci) uviděli vojsko postupující proti nim, řekli Judovi: „Je nás hrstka, jak budeme moci bojovat proti tak veliké přesile? A ke všemu jsme dnes vysílení hladem.“ {v}18{/v}Juda odpověděl: „Množství lidí může být snadno zdoláno hrstkou, z_hlediska nebes není rozdíl zachránit malým nebo velkým počtem. {v}19{/v}Vítězství ve válce nezáleží na množství vojska, síla přichází shůry. {v}20{/v}Jdou proti nám plni pýchy a zloby, aby vyhladili nás i_naše ženy a děti, aby nás oloupili. {v}21{/v}My však bojujeme za svůj život a za své zákony. {v}22{/v}Sám Pán je rozdrtí před našima očima, nebojte se jich!“

{v}23{/v}Sotvaže skončil, ihned se vrhl na nepřítele a Seron i_jeho vojsko byli rozdrceni. {v}24{/v}Pronásledovali ho od cesty k_Bethoronu až do roviny; kolem osmi set mužů padlo, ostatní utekli do země Filišťanů. {v}25{/v}Na okolní národy padla bázeň a začali mít hrůzu z_Judy a jeho bratrů. {v}26{/v}Jeho jméno proniklo až ke králi, mezi pohany se vyprávělo o_jeho bitvách.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Mak 3,20.22.19.21.22{/r}

Táhnou na nás ve velkém množství se zpupností a pýchou; vy však se jich nebojte, {*} neboť vítězství ve válce nezávisí na množství vojska, ale na síle, která přichází z_nebe.

My budeme bojovat za své životy a za své zákony a sám Pán je rozdrtí před naší tváří. {*} Neboť vítězství ve válce nezávisí na množství vojska, ale na síle, která přichází z_nebe.

Z_„Katechezí“ svatého Cyrila Jeruzalémského, biskupa

(Cat. 5, De fide et symbolo, 10-11: PG 33,518-519)

{p}

Síla víry působí, co přesahuje lidské schopnosti

Pro víru máme sice jen jediné slovo, ale označuje dvě rozdílné skutečnosti.

První druh víry se týká obsahu učení: spočívá ve vzepětí duše k_nějaké skutečnosti a v_souhlasu s_ní a je pro duši užitečná, jak říká Pán: Kdo slyší mé slovo a věří tomu, který mě poslal, má věčný život a nepodléhá soudu.{fnr}1{/fnr} A jinde: Kdo věří v_Syna, není souzen,{fnr}2{/fnr} ale přešel už ze smrti do života.{fnr}3{/fnr}

Jak veliká je Boží láska k_lidem! Spravedliví došli zalíbení u_Boha po mnohaletém soužení. A to, čeho oni dosáhli, když se po dlouhou řadu let horlivě snažili sloužit Bohu, aby se mu zalíbili, to tobě dává Ježíš v_jediném okamžiku jako dar. Jestliže uvěříš, že Ježíš Kristus je Pán a že ho Bůh vzkřísil z_mrtvých, budeš spasen{fnr}4{/fnr} a přenesen do ráje tím, který tam uvedl lotra.{fnr}5{/fnr} A nepochybuj, že se to nemůže stát. Vždyť ten, který spasil na posvátné Golgotě lotra za jediný okamžik víry, spasí i_tebe, když uvěříš.

Druhý druh víry nám uděluje sám Kristus jako milost. Jednomu totiž Duch dává dar moudrosti, jinému zase tentýž Duch poskytuje poznání: jinému se opět dostává víry od téhož Ducha, jiný zase má dar uzdravovat.{fnr}6{/fnr}

Tato víra udělovaná Duchem jako milost se netýká pouze obsahu učení, ale mocně působí to, co přesahuje lidské schopnosti. Kdo má tuto víru, řekne této hoře: Přesuň se odtud tam; a přesune se.{fnr}7{/fnr} Když to někdo řekne s_vírou, to znamená, že nebude pochybovat ve svém srdci, ale bude věřit, že se to stane, dostane tu milost.{fnr}8{/fnr}

Právě o_této víře je řečeno: Budete-li mít víru jako hořčičné zrnko.{fnr}9{/fnr} Hořčičné zrnko je totiž co do velikosti maličké, ale je nabito úžasnou energií. I_když je zaseto na stísněném prostoru, mohutně se rozvětvuje a když vyroste, může poskytovat úkryt i_nebeskému ptactvu.{fnr}10{/fnr} Zrovna tak působí víra v_duši neočekávaně veliké věci. Duše zalitá světlem víry přemýšlí totiž o_Bohu, a nakolik je toho schopna, ho poznává. Obchází končiny světa, a ještě než nastane konec času, vidí již soud a naplnění daných zaslíbení.

Měj tedy tu první víru, která závisí na tobě a směřuje k_Bohu, abys od Boha dostal tu druhou, která působí to, co přesahuje lidské schopnosti.

{fn:1}{r}Jan 5,24{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 3,18{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 5,24{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Řím 10,9{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Lk 23,43{/r}.{/fn} {fn:6}{r}1 Kor 12,8.9{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Mt 17,20{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Mk 11,23{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Mt 17,20{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Mt 13,31-32{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Gal 2,16{/r}; {r}Řím 3,25{/r}

Víme, že člověk je uznán za spravedlivého jen tehdy, když uvěří v_Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, jak je nařizuje Zákon. {*} My jsme přijali víru v_Ježíše Krista, a tak jsme byli uznáni za spravedlivé proto, že jsme uvěřili v_Krista.

Bůh ho ustanovil jako smírnou oběť, která působí skrze víru. {*} My jsme přijali víru v_Ježíše Krista, a tak jsme byli uznáni za spravedlivé proto, že jsme uvěřili v_Krista.

ČTVRTEK

Z_první knihy Makabejské

{r:1 Mak}4,36-59{/r}

{p}

Vyčištění a zasvěcení chrámu

{v}4,36{/v}Juda a jeho bratři řekli: „Hle, naši nepřátelé jsou poraženi, pojďme očistit svatyni a znovu ji posvětit.“ {v}37{/v}Všechno vojsko se shromáždilo a vystoupilo na horu Sión. {v}38{/v}Spatřili svatyni pustou, oltář znesvěcený, brány spálené, nádvoří zarostlé křovím jako v_lese nebo někde na horách, kněžské místnosti zcela zpustošené. {v}39{/v}Roztrhli svá roucha a s_velikým nářkem si sypali na hlavu popel. {v}40{/v}Padli tváří k_zemi, troubili na polnice a volali k_nebi.

{v}41{/v}Tehdy určil Juda oddíl, aby chránil před útokem z_tvrze ty, kdo budou čistit svatyni. {v}42{/v}Poté vybral bezúhonné kněze oddané Zákonu, {v}43{/v}aby očistili svatyni a znesvěcené kameny odnesli na smetiště.

{v}44{/v}Radili se, co mají dělat s_oltářem zápalných obětí, který byl znesvěcen. {v}45{/v}Správně se rozhodli, že jej strhnou, aby nebylo pro ně potupou, že jim jej pohané poskvrnili. Zbořili jej tedy {v}46{/v}a kameny z_něho uložili na vhodném místě na chrámové hoře, dokud nepovstane prorok, který by rozhodl, co se má s_nimi stát. {v}47{/v}Pak vzali neotesané kameny podle Zákona a postavili nový zápalný oltář podle vzoru dřívějšího. {v}48{/v}Znovu zbudovali svatyni i_vnitřní zařízení a vysvětili nádvoří, {v}49{/v}zhotovili nové posvátné nádoby a do svatyně přinesli svícen, kadidlový oltář a stůl. {v}50{/v}Na oltáři zapálili kadidlo a zažehli světla na svícnu, aby osvětlovala vnitřek chrámu. {v}51{/v}Na stůl položili chleby, zavěsili závěsy a šťastně dokončili, co započali.

{v}52{/v}Dvacátého pátého dne desátého měsíce – měsíce kislevu – roku sto čtyřicátého osmého vstali časně zrána {v}53{/v}a podle Zákona přinesli oběti na novém zápalném oltáři, který zbudovali. {v}54{/v}Téhož měsíce a téhož dne, kdy ho pohané znesvětili, byl zasvěcen zpěvy za doprovodu citer, harf a cimbálů.

{v}55{/v}Všechen lid padl na tvář, klaněli se a do nebe velebili Boha, který jim popřál zdar, {v}56{/v}osm dní slavili posvěcení oltáře, s_radostí obětovali celopaly a přinesli oběť díků a chvály. {v}57{/v}Průčelí chrámu ozdobili zlatými věnci a štítky, obnovili brány i_vedlejší místnosti a zasadili do nich dveře. {v}58{/v}V_lidu byla velmi veliká radost a potupa od pohanů byla odčiněna.

{v}59{/v}Juda, jeho bratři a celé shromáždění Izraele ustanovili, aby se dny posvěcení oltáře slavily s_radostí a jásotem každoročně ve svůj čas po osm dní od dvacátého pátého dne měsíce kislevu.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žl 26 (25),8{/r}; {r:Žl}84 (83),2-3{/r}

Hospodine, miluji dům, kde přebýváš, a místo, kde sídlí tvá sláva. {*} Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů.

Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních. {*} Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů.

Z_„Katechezí“ svatého Cyrila Jeruzalémského, biskupa

(Cat. 5, De fide et symbolo, 12-13: PG 33,519-523)

{p}

O_vyznání víry

Jak v_učení tak i_ve vyznávání získávej a uchovávej jen tu víru, která je bezpečně založena na celém Písmu a kterou ti nyní předává církev. Všichni totiž nemohou Písmo důkladně znát; jedněm brání v_poznání to, že neumějí číst, jiným nějaká zaneprázdněnost. Aby tato neznalost nepřinesla duši škodu, shrnujeme celé učení víry do několika vět vyznání.

Kladu ti na srdce, abys po celý čas života měl tuto víru jako zásobu potravy na cestu a abys už žádnou jinou nepřijímal, a to ani kdybychom se my sami změnili a učili opak toho, co učíme nyní, a ani kdyby tě anděl protivník převlečený za anděla světla{fnr}1{/fnr} chtěl zmást. Neboť i_kdybychom vám my nebo anděl z_nebe hlásali evangelium odchylné od toho, které jste nyní přijali, buď proklet!{fnr}2{/fnr}

Tak jenom poslouchej holá slova vyznání víry a ulož si je do paměti; ale až přijde vhodný čas, přijmi i_svědectví božských Písem, vztahujících se na to které místo vyznání víry. Toto vyznání nebylo složeno z_nějaké libovůle lidí, ale z_celého Písma bylo vybráno to nejzávažnější a nejpodstatnější, co tvoří celek učení víry. Jako hořčičné semínko obsahuje v_maličkém jadérku mnoho větví, tak i_toto vyznání víry zahrnuje v_několika málo slovech veškeré poznání darů Boží lásky obsažených jak ve Starém, tak i_v_Novém zákoně.

Nuže, bratři, držte se toho učení, které jsme vám odevzdali{fnr}3{/fnr} a které jste právě přijali, a napište je na desku svého srdce.{fnr}4{/fnr}

Úzkostlivě se střezte toho, aby nepřítel někoho někde nenachytal nečinného a malátného nebo aby nějaký bludař nezmrhal cokoli z_toho, co vám bylo předáno. S_vírou je to jako s_penězi, které je třeba uložit do banky,{fnr}5{/fnr} jak jsme to nyní udělali my, když jsme vám předali vyznání víry. Bůh si vyžádá počet z_toho, co vám bylo svěřeno. Jak říká apoštol: Zapřísahám vás před Bohem, který všemu dává život, a před Kristem Ježíšem, který před Ponciem Pilátem vydal slavnostní svědectví, abyste tuto víru, která vám byla předána, uchovali neporušenou až do příchodu našeho Pána Ježíše Krista.{fnr}6{/fnr}

Nyní je ti svěřován poklad života a Pán si v_čase svého příchodu vyžádá z_něho počet. Jeho příchod ukáže ve svůj čas blahoslavený a jediný Panovník, Král králů a Pán pánů. On jediný má nesmrtelnost a přebývá v_nepřístupném světle. Nikdo z_lidí ho neviděl, ani uvidět nemůže.{fnr}7{/fnr} Jemu přísluší sláva, čest a věčná moc po všechny věky věků. Amen.

{fn:1}Srov. {r}2 Kor 11,14{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Gal 1,8{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}2 Sol 2,15{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Př 7,3{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Lk 19,23{/r}.{/fn} {fn:6}{r}1 Tim 6,13.14{/r}.{/fn} {fn:7}Tamtéž, {r:1 Tim 6,}15-16{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žid 10,38-39{/r}; {r}Hab 2,4{/r}

Můj spravedlivý bude žít z_víry. Ale kdyby se ze strachu vzdaloval, nebudu v_něm mít zalíbení. {*} Nepatříme k_těm, kteří se ze strachu vzdalují, a tak jdou k_záhubě, ale k_těm, kdo věří, a tím si zachrání život.

Spravedlivý bude žít pro svou věrnost. {*} Nepatříme k_těm, kteří se ze strachu vzdalují, a tak jdou k_záhubě, ale k_těm, kdo věří, a tím si zachrání život.

PÁTEK

Z_druhé knihy Makabejské

{r:2 Mak}12,32-45{/r}

{p}

Oběť za mrtvé

{v}12,32{/v}Po svátcích zvaných Letnice vytáhli na Gorgiase, vládce Idumeje. {v}33{/v}Táhli se třemi tisíci pěších a čtyřmi sty jezdců. {v}34{/v}Když se střetli v_boji, padlo něco málo židů.

{v}35{/v}Jakýsi Dositheos, odvážný muž, jezdec z_oddílu Bakenorova, se vrhl na Gorgiase, chytil ho za plášť a silou táhl; chtěl ho totiž dostat živého. Avšak jeden z_thráckých jezdců se na něho vrhl a uťal mu ruku, takže Gorgias utekl do Marisi. {v}36{/v}Vojáci (velitele) Esdriase statečně bojovali, ale byli už unaveni; proto Juda vzýval Hospodina, aby se ukázal jako vůdce a pomocník v_boji. {v}37{/v}Rodnou řečí vzkřikl a za zpěvu bojové písně se nečekaně vrhl na Gorgiasovy oddíly a obrátil je na útěk.

{v}38{/v}Potom vedl Juda své vojsko do města Odollamu. Protože nastával sedmý den, očistili se podle zvyku a slavili sobotu. {v}39{/v}Následujícího dne – byl už totiž nejvyšší čas – šli Judovi lidé posbírat těla padlých, aby je za účasti příbuzných uložili v_hrobech otců. {v}40{/v}U_každého z_padlých našli pod šatem amulety bůžků z_Jamnie, které Zákon židům zakazuje. Všem bylo zřejmé, že to byla příčina, proč padli.

{v}41{/v}Všichni dobrořečili Hospodinu, který spravedlivé soudí a zjevuje skryté věci. {v}42{/v}Ale potom prosili a modlili se, aby jim byl ten přestupek zcela odpuštěn. Šlechetný Juda domlouval lidu, aby se chránili hříchů, když na vlastní oči viděli, co se stalo, a jak hřích byl příčinou toho, že někteří padli. {v}43{/v}Uspořádal sbírku dvou tisíc drachem stříbra, kterou poslal do Jeruzaléma, aby byla podána oběť za hřích. To bylo jistě dobré a šlechetné jednání, když tak smýšlel o_vzkříšení. {v}44{/v}Kdyby totiž nevěřil, že padlí vstanou z_mrtvých, bylo by zbytečné a směšné modlit se za mrtvé. {v}45{/v}Nadto myslel na nádhernou odměnu, která je uchována těm, kdo zesnou ve zbožnosti. Svatá a zbožná je to myšlenka! Proto dal vykonat smírnou oběť za mrtvé, aby byli zbaveni hříchu.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Zj 20,13{/r}; {r}2 Kor 5,10{/r}; {r}2 Mak 12,45{/r}

Mrtví budou souzeni podle svých skutků. {*} Všichni se musíme objevit před Kristovým soudem.

Svatá a zbožná je myšlenka modlit se za mrtvé, aby byli zproštěni hříchů. {*} Všichni se musíme objevit před Kristovým soudem.

Z_promluv svatého Řehoře z_Nazianzu, biskupa

(Or. 7, in laudem Caesarii fratris, 23-24: PG 35,786-787)

{p}

Svatá je myšlenka modlit se za mrtvé

Co je člověk, že na něho myslíš?{fnr}1{/fnr} Jaké nové tajemství mě tu obestírá? Jsem zároveň malý i_velký, ponížený i_vznešený, smrtelný i_nesmrtelný, jsem pozemšťan i_nebešťan. To první souvisí s_tímto světem, to druhé s_Bohem; to první s_tělem, to druhé s_duchem. Mám být spolu s_Kristem pohřben a spolu s_Kristem vstát z_mrtvých,{fnr}2{/fnr} být Kristovým spoludědicem a stát se Božím synem,{fnr}3{/fnr} ano, dokonce Bohem.

Toto nám chce naznačit ono veliké tajemství, toto nám chce Bůh; neboť on pro nás vzal na sebe lidskou přirozenost a chudobu, aby padlého člověka napřímil, aby Božímu obrazu vrátil neporušenost a člověka znovu obnovil. Máme všichni být jedno v_Kristu, neboť on se dokonale stal ve všech nás vším,{fnr}4{/fnr} čím vůbec je; nemáme už se rozlišovat podle toho, jsme-li muž nebo žena, barbar nebo Skytha, otrok nebo svobodný{fnr}5{/fnr} – to jsou znaky těla – nýbrž máme v_sobě nést pouze znamení Boha, neboť od něho a pro něho jsme byli stvořeni, jen od něho máme mít svou podobu a tvar a jen podle něho máme být k_poznání.

Kéž tedy jsme opravdu tím, v_co pro velikou dobrotu štědrého Boha tolik doufáme. Vždyť žádá málo, ale dává přemnoho, nyní i_v_budoucím věku, všem, kdo jej upřímně milují. Kéž tedy všechno snášíme a ve všem vytrváme,{fnr}6{/fnr} z_lásky k_němu a s_nadějí v_něho. Kéž za všechno vzdáváme díky, za věci příznivé stejně jako za nepříznivé, za radostné i_za smutné. Vždyť právě to uvádí Písmo velmi často jako zbraň spasení. Nuže svěřme Bohu svoje duše i_duše těch, kdo jako by byli připravenější a společnou cestou všech lidí došli k_přijetí v_cíli před námi.

Pane a Tvůrce všeho, a zvláště tohoto stvoření, Bože, Otče a Vůdce svých lidí, ty, který rozhoduješ o_jejich životě a smrti, Správce a Dobrodinče našich duší. Ty, jenž všechno činíš, a v_pravý čas a ve své nezměrné moudrosti a prozřetelnosti všechno tvůrčím Slovem proměňuješ, přijmi teď, prosím, Caesaria jako prvotinu našeho odchodu z_tohoto světa.

A náš život spravuj tak dlouho, jak uznáš za vhodné, a potom v_příhodný čas přijmi i_nás. A až nás budeš přijímat, ať jsme bázní Boží připraveni, nikoli postrašeni; ať před tebou neprcháme a nemusíme odtud být proti své vůli vytrženi a vyrváni, jak tomu bývá u_těch, kdo jsou oddáni světu nebo tělu. Ať naopak ochotně a radostně spěcháme do onoho blaženého a věčného života v_Kristu Ježíši, našem Pánu. Tomu buď sláva na věky věků, amen.

{fn:1}{r}Žl 8,5{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Řím 6,4{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Řím 8,17{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Kor 9,22{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Kol 3,11{/r}; {r}Gal 3,28{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Kor 13,7{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Prosíme tě, Bože, přijmi k_sobě naše zemřelé vykoupené krví tvého Syna. {*} Pamatuj, že jsme prach, že člověk je jako tráva, jak polní květ.

Milosrdný Bože, ty se slitováváš a odpouštíš. {*} Pamatuj, že jsme prach, že člověk je jako tráva, jak polní květ.

SOBOTA

Z_první knihy Makabejské

{r:1 Mak}9,1-22{/r}

{p}

Judova smrt v_boji

{v}9,1{/v}Když se Demetrios dozvěděl, že Nikanor padl se svým vojskem v_boji, poslal znovu do Judska Bakchida a Aíkima a s_nimi pravé křídlo vojska. {v}2{/v}Táhli směrem do Galgaly a utábořili se u_Mesalotu v_Arbelsku. Města se zmocnili a pobili tam mnoho lidí.

{v}3{/v}Prvního měsíce roku stého padesátého druhého se přesunuli k_Jeruzalému. {v}4{/v}Brzy se však zvedli a odtáhli k_Beretu s_dvaceti tisíci mužů a dvěma tisíci jezdců. {v}5{/v}Juda tehdy tábořil v_Elase s_třemi tisíci vybraných mužů. {v}6{/v}Když viděli tak početné vojsko, dostali velký strach a mnozí utekli z_tábora, takže z_nich zůstalo jen osm set mužů. {v}7{/v}Juda viděl, že se jeho vojsko rozuteklo právě před hrozící bitvou. Srdce se mu sevřelo, protože už neměl možnost svolat šiky.

{v}8{/v}V_této tísni vyzval zbylé vojáky: „Vzhůru do boje proti našim nepřátelům, snad se nám přece povede je porazit!“ {v}9{/v}Zrazovali ho od toho a namítali mu: „V_žádném případě je nepřemůžeme; ale jestliže se teď zachráníme, vrátíme se později se svými bratry a budeme bojovat. Nyní je nás málo!“ {v}10{/v}Juda však prohlásil: „To nikdy neuděláme, abychom před nimi utíkali, a jestliže nadešla naše hodina, pak zemřeme statečně za své bratry! Nezůstaňme nic dlužni své slávě!“

{v}11{/v}Nepřátelské vojsko vytáhlo z_tábora a sešikovalo se k_boji. Jízda se rozdělila na dvě části; v_čele vojska šli prakovníci a lučištníci, v_prvních řadách ti nejstatečnější. Bakchides byl na pravém křídle. {v}12{/v}Z_obou stran se blížil šik za zvuku polnic; i_z_vojska Judova zaznívaly polnice {v}13{/v}a země duněla pochodem vojsk. Strhla se bitva, která trvala od rána až do večera.

{v}14{/v}Juda viděl, že Bakchides a jádro jeho vojska jsou na pravém křídle. Shromáždil kolem sebe ty nejodvážnější, {v}15{/v}rozdrtil pravé křídlo nepřátel a pronásledoval je až k_azotské hoře. {v}16{/v}Když na levém křídle uviděli, že jejich pravé křídlo je rozdrceno, hnali se na Judu a jeho vojsko zezadu. {v}17{/v}Rozpoutal se zuřivý boj, na obou stranách mnoho raněných padlo. {v}18{/v}Padl i_Juda a ostatní se rozutekli.

{v}19{/v}Jonatan a Šimon vzali svého bratra a pohřbili ho v_hrobě jeho otců v_Modinu. {v}20{/v}Oplakávali ho a celý Izrael naříkal s_velikým kvílením. Mnoho dní pro něho truchlili a říkali: {v}21{/v}„Jak padl hrdina, vysvoboditel Izraele!“

{v}22{/v}Ostatní Judovy činy, jeho bitvy, důkazy statečnosti a jeho velikostí nejsou zaznamenány, bylo jich totiž příliš mnoho.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}1 Mak 4,8.9.10.9{/r}

Nebojte se útoku nepřátel, vzpomeňte, jak byli zachráněni naši otcové. {*} I_nyní volejme k_nebi a náš Bůh se nad námi smiluje.

Pamatujte na jeho podivuhodné činy, které ukázal na faraonovi a jeho vojsku v_Rudém moři. {*} I_nyní volejme k_nebi a náš Bůh se nad námi smiluje.

Z_traktátu „O_dobru smrti“ od svatého Ambrože, biskupa

(Cap. 3,9; 4,15: CSEL 32,710.716-717)

{p}

Nesme znamení Kristovy smrti

Apoštol říká: Pro mě je ukřižován svět a já světu.{fnr}1{/fnr} Abychom si konečně uvědomili, že k_tomuto životu náleží smrt, a dobrá smrt, napomíná nás, abychom nesli na svém těle Ježíšovo umírání; neboť kdo bude mít v_sobě Ježíšovu smrt, ten bude mít ve svém těle i_život Pána Ježíše.{fnr}2{/fnr}

Ať tedy v_nás pracuje smrt, aby v_nás pracoval i_život; dobrý život po smrti, to je dobrý život po vítězství, dobrý život po skončeném zápase,{fnr}3{/fnr} takže zákon těla už nemůže stát proti zákonu ducha a my už nemusíme zápasit se smrtelným tělem, ale ve smrtelném těle zavládlo vítězství. A sám nevím, zdali nemá tato smrt větší sílu než život. Vede mě však autorita apoštola, který říká: A tak v_nás pracuje smrt, ale ve vás život.{fnr}4{/fnr} Kolika národům přinesla život smrt jednoho! Proto apoštol učí, že ti, kdo žijí tento život, si mají přát jednak tuto smrt, aby Kristova smrt vyzařovala z_našeho těla, jednak onu blaženou smrt, kterou se ničí náš vnější člověk, aby byl obnoven člověk vnitřní,{fnr}5{/fnr} a kterou má být stržen náš pozemský stan,{fnr}6{/fnr} aby nám byl otevřen příbytek nebeský.

Jako by už člověk zemřel, jestliže se odvrací od společenství tohoto těla a zbavuje se oněch pout, o_nichž ti říká Pán ústy Izaiášovými: Rozvaž nespravedlivá pouta, uvolni uzly jha, utiskované propusť na svobodu, zlom každé jařmo.{fnr}7{/fnr}

Pán se tedy podvolil podstoupit smrt, aby pominula vina; aby však přirozenost znovu neskončila ve smrti, bylo nám dáno vzkříšení z_mrtvých. Takže smrtí zmizela vina a vzkříšením byla přirozenosti dána věčnost.

A tak všechno musí projít touto smrtí. Je třeba, abys přecházel ustavičně: přechází se od porušení k_neporušitelnosti, od smrtelnosti k_nesmrtelnosti, od zmatků ke klidu: Ať tě proto nezaráží slovo „smrt“, ale ať tě těší všechno dobré, co přináší dobrý přechod. Vždyť co jiného je smrt než pohřeb neřestí a vzkříšení ctností? Proto už Bileám říká: Kéž umřu smrtí spravedlivých,{fnr}8{/fnr} to znamená kéž jsem s_nimi pohřben, abych odložil své hříchy, a dostalo se mi milosti spravedlivých, kteří na těle i_duši nosí znamení Kristovy smrti.

{fn:1}{r}Gal 6,14{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}2 Kor 4,10{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Řím 7,23{/r}.{/fn} {fn:4}{r}2 Kor 4,12{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}2 Kor 4,16{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}2 Kor 5,1{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Iz 58,6{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:8}{r}Nm 23,10{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Tim 2,11-12{/r}; {r}Řím 8,17{/r}

Když jsme s_Kristem umřeli, budeme s_ním také žít. {*} Když vytrváme, budeme s_ním i_kralovat.

Musíme ovšem jako on trpět, abychom tak mohli spolu s_ním dojít slávy. {*} Když vytrváme, budeme s_ním i_kralovat.


Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky