MEZIDOBÍ

32. TÝDEN

MODLITBA SE ČTENÍM

Začátek knihy proroka Daniela

{r:Dan}1,1-21{/r}

Věrnost izraelských jinochů v_paláci babylónského krále

{v}1{/v}Třetího roku vlády judského krále Jehojakima přitáhl babylónský král Nabuchodonosor k_Jeruzalému a oblehl ho. {v}2{/v}Pán vydal do jeho moci judského krále Jehojakima i_část z_nádob Božího domu; (Nabuchodonosor) je dal odnést do země Šinearu, do domu svých bohů; nádoby dal uložit do pokladnice svých bohů.

{v}3{/v}Král poručil nejvyššímu komorníku Ašpenazovi, aby přivedl z_izraelských synů, z_královského nebo šlechtického rodu {v}4{/v}jinochy, kteří by byli bez vady, půvabné postavy, vnímaví pro všechnu moudrost, schopní vzdělání, přístupní vědám, kteří by mohli konat službu v_královském paláci. Měl je naučit chaldejskému písmu a jazyku. {v}5{/v}Král jim též určil na každý den stravu z_královských pokrmů i_z_vína, které sám pil; měli být vychováváni po tři roky a po jejich uplynutí měli vykonávat službu před králem.

{v}6{/v}Z_Judovců byli mezi nimi Daniel, Chananjáh, Mišael a Azarjáh. {v}7{/v}Nejvyšší komorník jim dal jména: Danielovi Baltazar, Chananjáhovi Šadrach, Mišaelovi Mešach a Azarjáhovi Abednego. {v}8{/v}Daniel si však umínil, že se neposkvrní ani pokrmem, ani vínem z_královského stolu; žádal proto nejvyššího komorníka, aby nebyl nucen se poskvrnit. {v}9{/v}Bůh vzbudil u_nejvyššího komorníka milost a přízeň pro Daniela. {v}10{/v}Nejvyšší komorník však řekl Danielovi: „Bojím se jen svého pána, krále, který vám určil pokrm a nápoj; když uvidí, že jsou vaše tváře hubenější než ostatních jinochů, kteří jsou s_vámi stejného stáří, uvalíte před králem vinu na mě.“

{v}11{/v}Daniel řekl tedy dozorci, kterého nejvyšší komorník ustanovil nad Danielem, Chananjáhem, Mišaelem a Azarjáhem: {v}12{/v}„Nuže, učiň zkoušku se svými služebníky po deset dní: ať je nám dávána zelenina k_jídlu a voda k_pití; {v}13{/v}srovnej pak naši tvář s_tváří jinochů, kteří jedí královský pokrm, a podle toho, co uvidíš, jednej se svými služebníky.“ {v}14{/v}On jim tedy vyhověl v_té věci a zkusil to s_nimi po deset dní.

{v}15{/v}Po uplynutí deseti dní se ukázalo, že lépe vypadají a lépe jsou živeni než všichni jinoši, kteří požívali královský pokrm. {v}16{/v}Dozorce tedy rozkázal odnášet jejich příděl pokrmu a vína a dával jim zeleninu. {v}17{/v}Bůh pak dal těmto čtyřem jinochům vědění a pochopení pro každé písmo a moudrost; Daniel měl schopnost rozumět viděním a snům všeho druhu.

{v}18{/v}Nejvyšší komorník je pak představil Nabuchodonosorovi, když se skončila králem stanovená doba, v_níž měli být uvedeni k_němu. {v}19{/v}Král s_nimi rozmlouval a nenašel se mezi všemi nikdo, jako byl Daniel, Chananjáh, Mišael a Azarjáh; zůstali tedy v_královské službě. {v}20{/v}V_každém oboru vědy a moudrosti, na něž se král tázal, nalezl je desetkrát schopnější nad všechny hadače a zaklínače, kteří byli v_celé jeho říši. {v}21{/v}Daniel tam zůstal až do prvního roku krále Kýra.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Dan 1,17.20{/r}; srov. {r}Ef 1,17{/r}

Bůh je naplnil duchem moudrosti a poznání. {*} Měli dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat.

V_každém oboru vědy a moudrosti, na něž se král tázal, nalezl je schopnější než ostatní. {*} Měli dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat.

Ze starokřesťanské homilie z_2. století

(Cap. 1,1 – 2,7: Funk 1,145-149)

Kristus chtěl zachránit to, co hynulo

Bratři, o_Ježíši Kristu máme smýšlet tak jako o_Bohu, jako o_soudci živých i_mrtvých,{fnr}1{/fnr} a pod svou spásou si nemáme představovat nic malého. Kdybychom si totiž představovali málo, také bychom doufali jen v_malou odměnu. Ale ti, kdo své spáse rozumí takto, hřeší, a hřešíme i_my, protože zapomínáme, odkud, kým a kam jsme byli povoláni a co pro nás snášel Ježíš Kristus, když za nás trpěl.

Čím se mu za to odměníme a jaké ovoce přineseme, aby se rovnalo tomu, co nám dal on? Kolik dobrodiní mu vlastně dlužíme? Vždyť on nám dal světlo, jako Otec nás nazval svými dětmi a zachránil nás, když jsme hynuli. Jakou chválu mu tedy připravíme a co mu dáme odplatou za to, co jsme dostali? Vždyť jsme byli duchovně slepí, klaněli jsme se kameni a dřevu, zlatu, stříbru a mědi, dílu lidských rukou; a celý náš život nebyl nic než smrt. Ačkoli jsme byli obklíčeni temnotami a měli zrak plný takové tmy, přece jsme prohlédli a z_jeho vůle jsme zahnali mrak, který nás pokrýval.

Smiloval se totiž nad námi a spasil nás, neboť byl hluboce pohnut, když viděl, jak jsme plni bludu a záhuby a že nemáme žádnou naději na záchranu, leda skrze něho. A tak nás povolal z_nebytí, neboť chtěl, abychom byli.{fnr}2{/fnr}

Raduj se, neplodná, která jsi nerodila, propukni v_jásot a volej, která jsi nezakusila porodní bolesti, protože mnohem více dětí bude mít opuštěná, než ta, která má muže.{fnr}3{/fnr} Když se říká raduj se neplodná, která jsi nerodila, mluví se o_nás, neboť dokud se naší církvi nedostalo dětí, byla neplodná. A když se říká volej, která jsi nezakusila porodní bolesti, znamená to, že se máme neodbytně obracet k_Bohu v_modlitbách a neumdlévat jako rodičky. Když se říká, že mnohem více dětí bude mít opuštěná, než ta, která má muže, myslí se tím náš lid, který se zdál být osiřelý a Bohem opuštěný, ale teď, když věříme, je nás najednou víc, než těch, kteří si mysleli, že vlastní Boha.

Jinde zase Písmo říká: Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky.{fnr}4{/fnr} To se říká proto, že hynoucí bylo třeba zachránit. Neboť veliké a podivuhodné není stavět to, co stojí, ale co padá. Tak i_Kristus chtěl zachránit to, co hynulo; když jsme již hynuli, přišel a povolal nás, a zachránil mnohé.

{fn:1}Srov. {r}Sk 10,42{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žl 33 (32),9{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Iz 54,1{/r} (LXX); srov. {r}Gal 4,27{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mk 2,17{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Sol 5,9-10{/r}; {r}Kol 1,13{/r}

Bůh nás neurčil k_tomu, abychom propadli jeho hněvu, ale abychom získali spásu skrze našeho Pána Ježíše Krista. {*} Ten za nás umřel, abychom my žili spojeni s_ním.

Bůh nás vytrhl z_moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. {*} Ten za nás umřel, abychom my žili spojeni s_ním.

Z_knihy proroka Daniela

{r:Dan}2,26-47{/r}

Sen o_soše rozdrcené kamenem; věčné království Boží

{v}26{/v}Král Nabuchodonosor se zeptal Daniela, nazvaného Baltazar: „Můžeš mi skutečně oznámit sen, který jsem viděl, i_jeho výklad?“ {v}27{/v}Daniel králi odvětil: „Tajemství, které hledáš, nemohou králi oznámit mudrci, zaklínači, hadači a věštci. {v}28{/v}Je však na nebi Bůh, který odhaluje tajemství; a ten dal poznat králi Nabuchodonosorovi to, co bude na konci dob. Tvůj sen a vidění tvé mysli, které jsi měl na svém lůžku, jsou tyto:

{v}29{/v}Ty, králi, jsi začal na svém lůžku myslet o_tom, co se stane v_budoucnosti, a ten, který odkrývá tajemství, ti dal poznat to, co přijde. {v}30{/v}Mně pak bylo toto tajemství zjeveno ne pro moudrost, které bych snad měl víc než ostatní lidé, ale kvůli tomu, aby byl králi podán výklad a abys poznal to, co sis myslel.

{v}31{/v}Ty, králi, jsi měl vidění, a hle – socha. Byla to velmi mohutná socha, skvěla se září, když stála proti tobě, a její vzhled byl strašný. {v}32{/v}Tato socha měla hlavu z_ryzího zlata, prsa a ramena ze stříbra, břicho a bedra z_mědi. {v}33{/v}Stehna byla ze železa, nohy částečně ze železa, částečně z_hlíny.

{v}34{/v}Díval ses, když se tu náhle bez lidského přičinění uvolnil kámen, udeřil do železných a hliněných nohou sochy a rozdrtil je. {v}35{/v}Tu se ihned zhroutilo železo, hlína, měď, stříbro a zlato a byly jako plevy na mlatu v_létě, vítr je odnesl, ani stopa po nich nezůstala; kámen pak, který udeřil do sochy, stal se velikou horou a naplnil celou zemi. {v}36{/v}To je sen; podáme králi jeho výklad.

{v}37{/v}Ty, králi, jsi králem králů; Bůh nebes ti dal království, moc, sílu a slávu. {v}38{/v}Do tvé moci dal všechna místa, kde bydlí lidé, divokou zvěř i_ptactvo nebes, nad tím vším tě učinil vladařem – ty jsi hlava zlatá. {v}39{/v}Po tobě povstane jiné království, menší než tvoje, a ještě třetí království, měděné, které ovládne celou zemi. {v}40{/v}Čtvrté království bude tvrdé jako železo; jako železo všechno drtí a láme, tak i_ono (království) toto všechno rozdrtí a zláme.

{v}41{/v}Že jsi však viděl nohy a prsty částečně z_hrnčířské hlíny a částečně ze železa, to znamená, že království bude rozděleno; bude v_něm však něco z_tvrdostí železa. Protože jsi však viděl železo smíšené s_blátivou hlínou {v}42{/v}a prsty nohou částečně ze železa a částečně z_hlíny, část království bude silná a část křehká. {v}43{/v}Protože jsi však viděl železo smíšené s_blátivou hlínou, stmeleny budou sňatky, nepřilnou však navzájem k_sobě, tak jako se železo nespojí s_hlínou.

{v}44{/v}Za dob těch králů zřídí Bůh nebes království, které nebude zničeno navěky, a toto království nepřijde k_jinému národu; rozdrtí všechny ony říše a udělá jim konec, samo však bude trvat navěky, {v}45{/v}protože jsi viděl, jak se bez lidského přičinění z_hory uvolnil kámen a rozdrtil hlínu, železo, měď, stříbro a zlato. Veliký Bůh ukázal králi, co bude v_budoucnosti. Pravdivý je sen a spolehlivý jeho výklad!“

{v}46{/v}Tu král Nabuchodonosor padl na svou tvář a klaněl se Danielovi. Rozkázal, aby mu obětovali obětní dary a vonné látky. {v}47{/v}Král řekl Danielovi: „Jistě váš Bůh je Bohem bohů a Pánem králů; zjevuje tajemství, protože jsi mohl toto tajemství odhalit.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Dan 2,44{/r}; srov. {r}Lk 20,17.18{/r}

Bůh nebes zřídí království, které nebude zničeno navěky; {*} rozdrtí všechny ony říše a udělá jim konec.

Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kvádrem nárožním; na koho ten kámen padne, toho rozdrtí. {*} Rozdrtí všechny ony říše a udělá jim konec.

Ze starokřesťanské homilie z_2. století

(Cap. 3,1 – 4,5; 7,1-6: Funk 1,149-153)

Vyznávejme Boha skutky

Pán nám tedy prokázal takové milosrdenství, že už především jako živí neobětujeme mrtvým bohům ani se jim neklaníme, nýbrž že jsme skrze Krista poznali Otce pravdy. A co plyne z_poznání, které k_němu vede? Abychom nezapírali toho, skrze něhož jsme ho poznali. A ten přece říká: Kdo se ke mně přizná před lidmi, k_tomu se přiznám před svým Otcem.{fnr}1{/fnr} To je tedy naše odměna, když vyznáváme toho, skrze něhož jsme byli spaseni. Čím ho však vyznáváme? Tím, že budeme činit, co říká, že nebudeme opomíjet jeho přikázání a nebudeme ho ctít jenom ústy, ale z_celého srdce a z_celé mysli. Říká přece u_Izaiáše: Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě.{fnr}2{/fnr}

Nestačí tedy, abychom ho jen nazývali Pánem, neboť to nás nezachrání. Říká přece: Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, bude zachráněn, ale kdo činí spravedlnost.{fnr}3{/fnr} A tak ho, bratři, vyznávejme skutky: vzájemnou láskou, tím, že nebudeme cizoložit ani se navzájem pomlouvat ani si závidět, nýbrž že budeme zdrženliví, milosrdní a dobří. Také máme být k_sobě soucitní a nemáme lačnět po penězích. Takovými skutky ho tedy vyznávejme, ne opačnými. A nesmíme se bát lidí víc než Boha. Jakmile byste si tak totiž počínali, pověděl by Pán: I_kdybyste byli spolu se mnou, v_mém náručí, ale neplnili má přikázání, odvrhnu vás a řeknu vám: Odejděte ode mne, neznám vás, nevím, odkud jste, pachatelé nepravosti.{fnr}4{/fnr}

Nuže tedy, bratři moji, dejme se do boje, vždyť boj už nastává. Víte také, že na pozemské závody se sjíždějí mnozí, ale věnec že nedostanou všichni, nýbrž jen ti, kteří vynaložili opravdu velkou námahu a bojovali skvěle.{fnr}5{/fnr} My ovšem bojujeme všichni, abychom všichni dostali vítězný věnec. A tak běžme správnou cestou o_odměnu nepomíjející, shromážděme se k_němu všichni a dejme se do boje, abychom dostali vítězný věnec; a nemůžeme-li být ověnčeni všichni, ať máme k_věnci vítězů alespoň blízko.

Měli bychom také vědět, že když se při pozemských závodech zjistí, že závodník porušuje pravidla, zbičují ho a vykážou ze stadiónu. Co myslíte že se stane tomu, kdo se prohřeší proti pravidlům závodu o_věnec nepomíjející? O_těch, kteří porušili pečeť křtu, říká Písmo, že jejich červ neumře, jejich oheň neuhasne a budou všem na očích.{fnr}6{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Mt 10,32{/r}; srov. {r}Lk 12,8{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mk 7,6{/r}; srov. {r}Iz 29,13{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 7,21{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Lk 13,27{/r}; srov. {r}Mt 7,23{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Kor 9,24-25{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Iz 66,24{/r} (LXX); srov. {r}Mk 9,48{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Sol 1,9-10{/r}; {r}1 Jan 2,28{/r}

Obrátili jste se, abyste sloužili Bohu živému a pravému a vyčkávali z_nebe jeho Syna. {*} On nás vysvobodí od blížícího se Božího hněvu.

Zůstávejte v_něm! To nám dodá radostné důvěry, až se objeví, a při jeho příchodu nebudeme od něho s_hanbou odmítnuti. {*} On nás vysvobodí od blížícího se Božího hněvu.

Z_knihy proroka Daniela

{r:Dan}3,8-12.19-24.91-97{/r}

Král dal postavit zlatou sochu; Danielovi přátelé v_ohnivé peci

{v}8{/v}Někteří Chaldejci udali Judovce, ujali se slova {v}9{/v}a řekli králi Nabuchodonosorovi: „Králi, buď živ navěky! {v}10{/v}Ty, králi, jsi vydal rozkaz, aby každý, kdo uslyší zvuk rohu, flétny, citery, harfy, psalteria, dud a hudebníky všeho druhu, padl a klaněl se zlaté soše. {v}11{/v}Kdo by však nepadl a neklaněl se, bude vhozen do rozpálené ohnivé pece. {v}12{/v}Jsou tu však někteří muži Judovci, které jsi ustanovil nad správou babylónské provincie, Šadrach, Mešach a Abednego; tito muži na tebe nevzali ohled, králi, nectí tvé bohy a neklanějí se zlaté soše, kterou jsi dal postavit.“

{v}19{/v}Tu se Nabuchodonosor vůči Šadrachovi, Mešachovi a Abednegovi naplnil hněvem, který změnil jeho tvář. Poručil rozpálit pec sedmkrát víc, než obvykle se rozpalovala. {v}20{/v}Několika nejsilnějším mužům svého vojska rozkázal svázat Šadracha, Mešacha a Abednega, aby je vhodili do rozpálené ohnivé pece.

{v}21{/v}A hned ti muži byli svázáni v_úplném oblečení, ve svých pláštích, nohavicích i_čepicích a vhozeni do rozpálené ohnivé pece. {v}22{/v}Právě proto, že králův rozkaz byl naléhavý a pec byla velmi rozpálená, plamen ohně sežehl ty muže, kteří svrhli dolů Šadracha, Mešacha a Abednega. {v}23{/v}Avšak tito tři muži, Šadrach, Mešach a Abednego padli svázaní do rozpálené ohnivé pece. {v}24{/v}Procházeli se uprostřed plamene, chválili Boha a velebili Pána.

{v}91{/v}Král Nabuchodonosor užasl, rychle vstal a řekl svým dvořanům: „Copak jste nevhodili tři svázané muže doprostřed ohně?“ Odpověděli a řekli králi: „Ano, králi!“ {v}92{/v}(Král) pravil: „Hle, já vidím čtyři muže rozvázané, jak se procházejí uprostřed ohně, není na nich úhony a vzhled čtvrtého je podobný Božímu synu.“

{v}93{/v}Nabuchodonosor přistoupil k_otvoru rozpálené ohnivé pece a zvolal: „Šadrachu, Mešachu a Abednego, služebníci Boha, Nejvyššího, vyjděte a pojďte (sem)!“ Šadrach, Mešach a Abednego vyšli ze středu ohně. {v}94{/v}Satrapové, vladaři, místodržící a královští dvořané se shromáždili a viděli, že oheň neměl žádnou moc nad těly těchto mužů, že ani vlasy na jejich hlavě nebyly spáleny, ani jejich pláště neutrpěly škodu, že (ti muži) ani nenačichli pachem ohně.

{v}95{/v}Tu zvolal Nabuchodonosor: „Požehnaný Bůh Šadrachův, Mešachův a Abednegův, jenž poslal svého anděla a vysvobodil své služebníky, kteří v_něj důvěřovali! Přestoupili královský rozkaz a vydali svá těla, aby nemuseli uctívat a klanět se žádnému bohu, jedině Bohu svému. {v}96{/v}Vydávám rozkaz: Kdo by rouhavě mluvil proti Bohu Šadrachovu, Mešachovu a Abednegovu, ať patří jakémukoli národu, kmeni nebo jazyku, nechť je na kusy rozsekán a jeho dům srovnán se zemí, neboť není jiný bůh, který by mohl tak vysvobodit.“

{v}97{/v}Potom král povýšil Šadracha, Mešacha a Abednega v_babylónské provincii.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Dan 3,49.50.95{/r}

Anděl Páně sestoupil do pece s_Azariášem a jeho druhy a vyhnal plamen ohně z_pece. {*} Oheň se jich vůbec nedotkl, ani jim nezpůsobil bolest.

Požehnaný jejich Bůh, jenž poslal svého anděla a vysvobodil své služebníky, kteří v_něj důvěřovali! {*} Oheň se jich vůbec nedotkl, ani jim nezpůsobil bolest.

Ze starokřesťanské homilie z_2. století

(Cap. 8,1 – 9,11: Funk 1,152-157)

Pokání s_upřímným srdcem

Dokud jsme na zemi, čiňme pokání. Jsme přece jako hlína v_rukou řemeslníka: když hrnčíř dělá nádobu a příliš ji rukama vytočí nebo přetrhne, může ji vytvarovat znovu, ale jakmile ji jednou dá do rozžhavené pece, nemůže už jí pomoci. Tak i_my: dokud žijeme pozemský život na tomto světě, z_celého srdce čiňme pokání za všechno zlé, co jsme spáchali, ať nás Pán může zachránit, dokud máme k_pokání čas.

Až totiž odejdeme z_tohoto světa, tam už se nebudeme moci vyznávat z_hříchů ani činit pokání. A tak, bratři, čiňme vůli Otcovu, uchovávejme si tělo neporušené a zachovávejme přikázání Páně, abychom dostali věčný život. Pán přece říká v_evangeliu: Když jste nedovedli uchovat malé, kdo vám dá velké? Pravím vám, že kdo je věrný v_maličkosti, je věrný i_ve velké věci.{fnr}1{/fnr} Tím jako by říkal: Uchovávejte si tělo neporušené a pečeť křtu bez poskvrny, abychom získali život věčný.

A nikdo z_vás ať neříká, že toto tělo nebude souzeno ani vzkříšeno. Uvědomte si, že v_ničem jiném jste nebyli spaseni a v_ničem jiném jste neprohlédli, než jsouce v_tomto těle. Máme tedy chovat své tělo jako chrám Boží.{fnr}2{/fnr} Tak jako jste byli v_těle povoláni, v_těle také přijdete (do království Božího). Jestliže Kristus, Pán, který nás zachránil, byl nejdřív duch, ale stal se tělem, a tak nás povolal, stejně tak i_my obdržíme odměnu v_tomto těle.

Nuže milujme se navzájem, abychom všichni vešli do království Božího. Dokud máme čas dosáhnout uzdravení, svěřme se božskému Lékaři. A nabídněme mu řádnou protihodnotu. Jakou? Pokání s_upřímným srdcem. Neboť on všechno zná předem a ví, co se děje v_našem srdci. Vzdávejme mu tedy chválu, a to nejenom ústy, ale i_srdcem, aby nás přijal jako syny. Pán přece říká: Moji bratři jsou ti, kdo činí vůli mého Otce.{fnr}3{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Lk 16,10-12{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 3,16{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 12,50{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ez 18,31.32{/r}; {r}2 Petr 3,9{/r}

Oprosťte se ode všech svých nevěrností, utvořte si nové srdce a nového ducha. {*} Obraťte se, a budete žít!

Bůh je k_vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, ale aby se všichni dali na pokání. {*} Obraťte se, a budete žít!

Z_knihy proroka Daniela

{r:Dan}5,1-2.5-9.13-17.25 – 6,1{/r}

Boží soud při hostině krále Baltazara

{v}5,1{/v}Král Baltazar vystrojil veliké hody pro tisíc svých velmožů a před (těmito) tisíci se oddal pití vína. {v}2{/v}V_podnapilosti poručil Baltazar přinést zlaté a stříbrné nádoby, které jeho otec Nabuchodonosor odnesl z_jeruzalémského chrámu, aby z_nich pili král, jeho velmožové, jeho ženy i_jeho zpěvačky.

{v}5{/v}Vtom se objevily prsty lidské ruky a psaly naproti svícnu na vápennou omítku zdi královského paláce; král viděl část píšící ruky. {v}6{/v}Tu zbledla králova tvář, jeho myšlenky ho poděsily, klouby jeho kyčlí se uvolnily, koleno klepalo o_koleno.

{v}7{/v}Král zvolal nahlas, aby přivedli zaklínače, chaldejce a věštce. Ujal se slova a řekl babylónským mudrcům: „Ten, kdo přečte toto písmo a podá mi jeho výklad, bude oblečen do purpuru, na hrdlo dostane zlatý řetěz a bude jako třetí vládnout v_království.“ {v}8{/v}Vstoupili tedy všichni královští mudrci, nemohli však písmo přečíst ani podat jeho výklad králi. {v}9{/v}Tu se král Baltazar velmi poděsil, barva jeho tváře se změnila, a také jeho velmoži byli zmateni.

{v}13{/v}Ke králi byl tedy uveden Daniel. Král se ujal slova a řekl Danielovi: „Ty jsi Daniel z_judských vyhnanců, kterého přivedl král, můj otec z_Judska? {v}14{/v}Slyšel jsem, že je v_tobě duch bohů, že v_sobě máš vědění, důvtip a neobyčejnou moudrost. {v}15{/v}Právě nyní byli ke mně přivedeni mudrci a zaklínači, aby přečetli toto písmo a podali mi jeho výklad, ale nedovedli mi oznámit jeho význam. {v}16{/v}Slyšel jsem o_tobě, že dovedeš vykládat (tajemství) a rozluštit nesnadné věci – nuže, jestliže nyní dovedeš přečíst písmo a podat mi jeho výklad, budeš oblečen do purpuru, na hrdlo dostaneš zlatý řetěz a budeš jako třetí vládnout v_království.“

{v}17{/v}Nato se Daniel ujal slova a řekl králi: „Ponech si své dary, jinému můžeš dát své odměny, přece však přečtu králi písmo a podám mu jeho výklad.

{v}25{/v}Nuže, to je písmo, které je napsáno: Mene, tekel, ufarsin. {v}26{/v}To je pak výklad slov: mene: Bůh spočetl tvé království a ukončil ho. {v}27{/v}Tekel: Na váze jsi byl zvážen a shledán lehkým. {v}28{/v}Fares: Roztrhnuto bylo tvé království a dáno Médům a Peršanům.“

{v}29{/v}Tu z_Baltazarova rozkazu oblékli Daniela do purpuru, na hrdlo mu dali zlatý řetěz a prohlásili o_něm, že vládne jako třetí v_království. {v}30{/v}V_téže noci byl chaldejský král Baltazar zabit.

{v}6,1{/v}Království obdržel Méd Dareios ve věku šedesáti dvou let.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Žl 75 (74),6.8.11.9{/r}; {r}Zj 14,9.10{/r}

Nezdvihejte pyšně hlavu, Bůh je soudce, rozdrtí úplně pýchu bezbožníků. {*} Neboť Hospodin má v_ruce číši, pít musí všichni bezbožníci země.

Kdo se klaní šelmě a jejímu obrazu, bude pít z_vína Božího hněvu. {*} Neboť Hospodin má v_ruce číši, pít musí všichni bezbožníci země.

Ze starokřesťanské homilie z_2. století

(Cap. 10,1 – 12,1; 13,1: Funk 1,157-159)

Vytrvejme v_naději

Nuže, bratři moji, čiňme Otcovu vůli, neboť on nás povolal, abychom žili; a snažme se více o_ctnost a zanechme zloby, která vede ke hříchu, a vyhněme se bezbožnosti, aby se nás nezmocnilo zlo. Když se totiž budeme snažit činit dobro, přijde k_nám pokoj. Z_toho důvodu jej nemohou najít lidé, které ovládají lidské obavy a kteří dávají přednost přítomným požitkům před tím, co je zaslíbeno v_budoucnosti. Neboť nevědí, jak velké trápení je spojeno s_pozemskou rozkoší a jaká slast je v_budoucím zaslíbení. Kdyby to přitom činili jen oni sami, dalo by se to snést. Jenže oni vytrvale kazí nevinné duše špatným učením, jako by nevěděli, že se jim za to dostane dvojího odsouzení: za sebe i_za ty, kdo je poslouchají.

My však služme s_čistým srdcem Bohu, a budeme spravedliví. Kdybychom ovšem nesloužili, protože bychom nevěřili Božím zaslíbením, byli bychom ubožáci. Vždyť i_prorocké slovo praví: „Ubozí jsou pochybovači, ti, kteří v_srdci váhají a říkají: ‚Tohle jsme už slýchali dávno, dokonce za časů našich otců, jenže den ze dne na to čekáme, a nic z_toho jsme nespatřili.‘ Pošetilí, porovnejte se s_nějakou dřevinou, třeba s_vinnou révou: nejdřív ztratí listí, potom nasadí výhonky, pak zelené plody a nakonec zralý hrozen. Tak i_na můj lid přišly nejdřív nepokoje a tíseň, ale nakonec dostane to dobré.“{fnr}1{/fnr}

A proto, bratři moji, nepochybujme, ale vytrvejme v_naději, abychom také obdrželi odměnu. Neboť věrný je ten, který slíbil, že každému odplatí podle jeho skutků.{fnr}2{/fnr} Budeme-li tedy před Bohem činit spravedlnost, vejdeme do jeho království a obdržíme, co bylo zaslíbeno, to jest, co ucho neslyšelo, ani oko nevidělo, nač člověk nikdy ani nepomyslil.{fnr}3{/fnr}

Očekávejme tedy každou hodinu království Boží, v_lásce a spravedlnosti, protože neznáme den, kdy se Bůh zjeví. Měli bychom už, bratři, konečně činit pokání a vzpamatovat se pro dobro, neboť jsme plní všelijakých pošetilostí a zloby. Zbavme se dřívějších hříchů a z_hloubi duše čiňme pokání, abychom byli spaseni. Nepodbízejme se lidem ani se nechtějme líbit jen sobě navzájem, ale i_lidem mimo nás, a to kvůli spravedlnosti, aby se skrze nás neuráželo Kristovo jméno.{fnr}4{/fnr}

{fn:1}Z_(1.) listu sv. Klementa Korinťanům 23,3-4.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 16,27{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Kor 2,9{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Řím 2,24{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 15,58{/r}; {r}2 Sol 3,13{/r}

Buďte pevní, nedejte se zviklat a vždy vynikejte v_díle Páně. {*} Víte přece, že vaše námaha není marná, když ji konáte ve spojení s_Pánem.

Nenechte se od konání dobrých skutků odradit únavou. {*} Víte přece, že vaše námaha není marná, když ji konáte ve spojení s_Pánem.

Z_knihy proroka Daniela

{r:Dan}9,1-4a.18-27{/r}

Danielova modlitba a proroctví o_sedmdesáti týdnech

{v}1{/v}Prvního roku (vlády) Dareia, syna Asuerova z_médského rodu, který se stal králem nad chaldejským královstvím, {v}2{/v}prvního roku jeho vlády já, Daniel, jsem zkoumal v_knihách počet let, který se měl naplnit podle Hospodinova slova k_proroku Jeremiášovi nad troskami Jeruzaléma: (bylo to) sedmdesát let. {v}3{/v}Obrátil jsem svou tvář k_Pánu, Bohu, v_horlivé modlitbě a prosbě, v_postu, v_žínici a popelu. {v}4a{/v}Modlil jsem se k_Hospodinu, svému Bohu, vyznával jsem se a řekl:

{v}18{/v}„Nakloň svůj sluch, můj Bože, a slyš; otevři své oči a pohleď na naše trosky i_na město, které má tvé jméno, neboť nevysíláme své prosby k_tobě pro naše spravedlivé skutky, ale pro tvé velké milosrdenství. {v}19{/v}Pane, slyš! Pane, odpusť! Pane, pozoruj a jednej, neváhej: kvůli sobě, můj Bože! Vždyť tvé jméno má tvé město i_tvůj lid!“

{v}20{/v}Když jsem ještě mluvil, modlil se, vyznával svůj hřích i_hřích svého izraelského lidu a předkládal svou prosbu Hospodinu, svému Bohu, pro svatou horu svého Boha, {v}21{/v}ještě jsem tedy mluvil v_modlitbě, když ten muž Gabriel, kterého jsem viděl v_předchozím vidění, rychle přiletěl a dotkl se mě v_době večerní oběti. {v}22{/v}Poučil mě a mluvil se mnou: „Danieli, nyní jsem vyšel, abych ti dal plné porozumění. {v}23{/v}Na začátku tvých proseb vyšlo slovo a já jsem přišel, abych (ti ho) sdělil, neboť jsi milý (Bohu); dej tedy pozor na to slovo a pochop vidění!

{v}24{/v}Sedmdesát týdnů je určeno tvému národu

i_tvému svatému městu,

aby byla skončena nepravost,

aby přestal hřích,

odčiněna vina,

aby byla přivedena věčná spravedlnost,

aby se splnilo vidění a proroctví

a pomazáno přesvaté.

{v}25{/v}Věz tedy a pochop:

Od doby, kdy vyšlo slovo,

aby byl znovu vybudován Jeruzalém,

až do Pomazaného knížete

(uplyne) sedm týdnů.

V_dvaašedesáti týdnech

znovu bude vystavěno náměstí i_hradební příkop

za tísnivých časů.

{v}26{/v}Po dvaašedesáti týdnech bude zabit Pomazaný,

nebude (už);

město i_svatyni zničí

lid knížete, který přijde.

Jeho koncem bude zničení

a zpustošení stanovené

až do konce války.

{v}27{/v}S_mnohými uzavře pevné spojenectví

v_době jednoho týdne,

v_polovici týdne

přestane oběť krvavá i_nekrvavá.

Pustošitel na křídlech ohavnosti,

dokud se na pustošitele

nevyleje stanovená zkáza!“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Bar 2,16{/r}; {r}Dan 9,18{/r}; {r}Žl 80 (79),20{/r}

Bože, shlédni na nás a pamatuj na nás, nakloň své ucho a vyslyš nás. {*} Otevři své oči a pohleď na naše trápení.

Hospodine, Bože zástupů, obnov nás, rozjasni svou tvář, a budeme spaseni. {*} Otevři své oči a pohleď na naše trápení.

Ze starokřesťanské homilie z_2. století

(Cap. 13,2 – 14,5: Funk 1,159-163)

Živá církev je Kristovým tělem

Ano, Pán říká: Po všechny dni se moje jméno tupí mezi pohany.{fnr}1{/fnr} A dále: Běda tomu, jehož vinou budou mluvit rouhavě o_mém jménu.{fnr}2{/fnr} Proč dochází k_tomu rouhání? Protože nečiníme, co on chce. Když pohané slyší z_našich úst slova Boží, žasnou nad tím, jak jsou dobrá a veliká; jakmile ovšem poznají, že naše skutky neodpovídají těm slovům, která říkáme, ihned se počnou rouhat a říkat, že to všechno jsou nějaké bajky a bludy.

Tak například od nás slyší, že Bůh řekl: Žádná chvála, milujete-li ty, kdo vás milují, ale chvála vám, milujete-li ty, kdo vás nenávidí.{fnr}3{/fnr} To když slyší, žasnou nad tou překypující dobrotou; ale když vidí, že nemilujeme nejen ty, kdo nás nenávidí, ale ani ty, kdo nás milují, vysmějí se nám a rouhají se Kristovu jménu.

A tak, bratři, čiňme vůli Boha, našeho Otce, abychom patřili k_té první církvi, duchovní, stvořené dřív než slunce a měsíc. Zato když nebudeme činit vůli Páně, budeme patřit k_těm, o_nichž platí slovo Písma: Můj dům se stal lupičským doupětem.{fnr}4{/fnr} Nuže tedy, raději si vyberme náležet k_církvi života, abychom byli zachráněni.

Nemyslím, že byste nevěděli, že živá církev je Kristovým tělem.{fnr}5{/fnr} Písmo ostatně říká: Stvořil Bůh člověka, muže a ženu.{fnr}6{/fnr} Ten muž je Kristus, ta žena je církev.{fnr}7{/fnr} A víte také, že Písmo i_apoštolové říkají, že církev není od nynějška, ale od počátku. Byla totiž duchovní, stejně jako náš Ježíš, a zjevila se v_posledních dnech kvůli naší spáse.

Tato duchovní církev se zjevila v_Kristově těle a ukázala nám, že když ji někdo z_nás uchová v_těle a neztratí ji, dostane ji v_Duchu Svatém. Toto tělo je totiž obrazem ducha a kdo ten obraz zničí, nemůže rozpoznat předlohu a získat ji. To znamená, bratři: Chraňte tělo, abyste měli účast na duchu. Když říkáme, že tělo je církev a duch je Kristus, pak každý, kdo zneuctívá tělo, zneuctívá církev. A takový člověk se nebude podílet na duchu, to jest na Kristu. Takový život a takovou neporušitelnost může za pomoci Ducha Svatého dostat toto tělo; a nikdo nedokáže vypovědět ani vylíčit, co Pán připravil{fnr}8{/fnr} svým vyvoleným.

{fn:1}{r}Iz 52,5{/r} (LXX).{/fn} {fn:2}Srov. {r}Řím 2,24{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Lk 6,32.35{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jer 7,11{/r}; srov. {r}Mt 21,13{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Ef 1,22-23{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Gn 1,27{/r}; {r:Gn}5,2{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Ef 5,22-23{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}1 Kor 2,9{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jer 7,3{/r}; {r}Jak 4,8{/r}

Tak praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Napravte své chování a své skutky, {*} a dám vám přebývat na tomto místě.

Přijďte blíže k_Bohu, a Bůh přijde blíže k_vám. Umyjte své ruce, hříšníci, a očisťte své srdce. {*} A dám vám přebývat na tomto místě.

Z_knihy proroka Daniela

{r:Dan}10,1-21{/r}

Vidění muže a zjevení anděla

{v}1{/v}Třetího roku (vlády) perského krále Kýra bylo zjeveno slovo Danielovi, jinak nazvanému Baltazar. To slovo je pravdivé a ohlašuje veliké utrpení. Porozuměl tomu slovu a ve vidění do něho pronikl.

{v}2{/v}V_těch dnech jsem já, Daniel, truchlil po celé tři týdny: {v}3{/v}nejedl jsem chutný pokrm, maso a víno jsem nevzal do úst, nemazal jsem se mastí, dokud nepřešly tři plné týdny. {v}4{/v}Dvacátého čtvrtého dne prvního měsíce, když jsem byl na břehu velké řeky, totiž Tigridu, {v}5{/v}pozdvihl jsem oči a díval jsem se, a hle – nějaký muž oblečený do lněných šatů s_boky přepásanými čistým zlatem. {v}6{/v}Jeho tělo bylo jako chrysolit, jeho tvář zářila jako blesk, oči jako plápolající pochodně, jeho ramena a (celé tělo) až do špiček (prstů) nohou jako čistá měď, zvuk jeho hlasu byl jako hřmot velkého množství.

{v}7{/v}Já, Daniel, jsem měl to vidění sám; muži, kteří byli se mnou, ho neviděli, ale padla na ně velká hrůza; utekli do úkrytu. {v}8{/v}Já jsem zůstal sám a viděl jsem to velké zjevení, ale neměl jsem sílu, i_výraz mé tváře se změnil k_nepoznání, byl jsem bez moci.

{v}9{/v}Slyšel jsem zvuk jeho slov, ale jak jsem hlas jeho slov zaslechl, padl jsem beze smyslů s_tváří obrácenou k_zemi. {v}10{/v}A hle – dotkla se mě ruka, zatřásla mnou a (zdvihla) mě na kolena a na dlaně rukou. {v}11{/v}Řekl mi: „Danieli, miláčku (Boží), dávej pozor na slova, která budu k_tobě mluvit, a postav se, protože nyní jsem byl poslán k_tobě.“

Když ke mně promluvil toto slovo, postavil jsem se s_třesením. {v}12{/v}Řekl mi: „Neboj se, Danieli, neboť od prvního dne, kdy ses rozhodl mít pochopení a pokořit se před svým Bohem, byla tvá slova vyslyšena a já jsem přišel kvůli tvým prosbám. {v}13{/v}Avšak kníže perského království mi odporoval po jedenadvacet dní – ale tu Michael, jeden z_prvních knížat, mi přišel na pomoc – a tak jsem tam zůstal u_perského krále. {v}14{/v}Ale přišel jsem, abych tě poučil o_tom, co se přihodí tvému národu na konci dnů, neboť je to ještě vidění pro budoucí doby.“

{v}15{/v}Když ke mně promluvil tato slova, padl jsem tváří na zem, aniž jsem co řekl. {v}16{/v}A hle – ten, který měl lidskou podobu, se dotkl mých rtů. Otevřel jsem svá ústa a mluvil jsem. Řekl jsem tomu, který stál přede mnou: „Můj pane, při tomto vidění mě přepadly mdloby a má síla zmizela. {v}17{/v}Jak by mohl služebník mého pána mluvit s_takovým pánem, neboť nemám sílu, chybí mi dech.“ {v}18{/v}Tu opět ten, který měl lidskou podobu, se mě dotkl, posílil mě {v}19{/v}a řekl: „Neboj se, miláčku (Boží), pokoj s_tebou! Buď statečný, buď silný!“

Když se mnou mluvil, cítil jsem se posilněn a řekl jsem: „Ať mluví můj pán, neboť jsi mě posilnil.“ {v}20{/v}Tu mi řekl: „Víš, proč jsem přišel k_tobě? Vrátím se, abych bojoval s_knížetem Persie; já vycházím, avšak hle – přichází kníže Řecka. {v}21{/v}Ale přece ti oznámím, co je zaznamenáno v_knize pravdy. Není nikdo, kdo by mi stál po boku proti nim, kromě Michaela, vašeho knížete.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Dan 10,1.12.21{/r}

Daniel porozuměl Božímu slovu a ve vidění do něho pronikl. {*} Jeho prosby byly vyslyšeny.

Bylo mu oznámeno, co je zaznamenáno v_knize pravdy. {*} Jeho prosby byly vyslyšeny.

Ze starokřesťanské homilie z_2. století

(Cap. 15,1 – 17,2: Funk 1,163-165)

Obraťme se k_Bohu, který nás povolal

Nemyslím, že by bylo marné, že jsem vám radil ke zdrženlivosti. Kdo se té rady přidrží, nebude litovat, ale zachrání sebe i_mne, který jsem mu tu radu dal. Neboť odměna za to, že přivedeme ke spáse duši, která bloudí a hyne, není malá. Bohu, který nás stvořil, se můžeme odvděčovat tím, že ten, kdo mluví i_kdo poslouchá, bude mluvit i_poslouchat s_vírou a s_láskou.

Vytrvejme tedy v_tom, v_co jsme uvěřili, spravedliví a svatí, abychom se mohli s_důvěrou obracet k_Bohu, který říká: Budeš volat, a odpovím ti: Zde jsem!{fnr}1{/fnr} Toto slovo je přece znamením velkého zaslíbení, neboť Pán sám o_sobě prohlašuje, že je pohotovější dávat, než ho my prosíme. Když nás tedy zahrnuje taková štědrost, nezáviďme si navzájem, že jsme dostali tolik dobrého. Neboť stejně jako tato slova přinášejí štěstí těm, kdo podle nich jednají, nesou i_odsouzení těm, kdo jich nedbají.

Když jsme tedy, bratři, dostali tak velkou příležitost k_pokání, obraťme se včas k_Bohu, který nás povolal, dokud máme někoho, kdo nás přátelsky přijme. Když se zřekneme pozemských rozkoší a nedovolíme své duši, aby hověla svým zlým choutkám, dostane se nám Ježíšova smilování. Měli byste vědět, že už přichází den soudu, jako žhoucí pec, takže roztají některá z_nebes{fnr}2{/fnr} a celá země, jako olovo rozpouštějící se v_ohni. A tehdy se objeví skryté i_zjevné skutky lidí. Dobré je tedy dávat almužny jako pokání za hříchy; půst je lepší než modlitba, milodar lepší než obě dvě. Vždyť láska přikrývá množství hříchů{fnr}3{/fnr} a modlitba z_dobrého svědomí vytrhuje ze smrti. Blahoslavený je každý, kdo se v_tom osvědčí jako dokonalý; neboť almužna zmírňuje hřích.

Čiňme tedy pokání z_celého srdce, ať nikdo z_nás nezahyne. Máme-li přikázání, abychom činili i_takové věci jako odvádět od model a vyučovat, tím spíš by neměla zahynout duše, která už Boha zná. Pomáhejme si tedy navzájem, abychom i_ty, kdo jsou slabí, přiváděli k_dobrému, abychom tak byli zachráněni všichni, a vzájemně se obracejme a povzbuzujme.

{fn:1}Srov. {r}Iz 58,9{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mal 3,19{/r} (LXX); srov. {r}Iz 34,4{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Petr 4,8{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Kol 3,12.13.16{/r}; srov. {r}Tit 2,12-13{/r}

Jako od Boha vyvolení snášejte se navzájem a odpouštějte si, moudře se navzájem poučujte a napomínejte. {*} A přitom očekávejte v_blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Ježíše Krista.

Odřekněte se bezbožného života i_světských žádostí a žijte v_tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně {*} a přitom očekávejte v_blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Ježíše Krista.

Z_knihy proroka Daniela

{r:Dan}12,1-13{/r}

Proroctví o_posledním dnu a o_vzkříšení

{v}1{/v}Anděl mi řekl: „V_té době povstane Michael, veliký kníže, který chrání syny svého lidu. To bude čas úzkosti, jaký nebyl od té doby, kdy povstaly národy, až do té doby. Tehdy bude zachráněn tvůj národ, každý, kdo bude zapsán v_knize. {v}2{/v}Probudí se mnozí z_těch, kteří spí v_prachu země, jedni k_věčnému životu, druzí k_potupě, k_hanbě navěky. {v}3{/v}Kteří byli poučeni, budou zářit jako zář oblohy, a ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, jako hvězdy na věčné časy.

{v}4{/v}Ty, Danieli, uschovej slova a zapečeť knihu, až do času konce. Mnozí se jí budou probírat a poznání se zvětší.“

{v}5{/v}Já, Daniel, jsem se díval, a hle – jiní dva, kteří stáli: jeden na jedné straně řeky a druhý na druhé straně řeky. {v}6{/v}(Jeden) řekl muži, oblečenému do lněných šatů, který stál nad vodou řeky: „Kdy se splní tyto podivuhodné (události)?“ {v}7{/v}A slyšel jsem muže, oblečeného do lněných šatů, který stál nad vodou řeky: zdvihl svou pravici i_levici k_nebi a přísahal skrze toho, který žije navěky, že to potrvá dobu, doby a polovici; až skončí rozptýlení moci svatého lidu, pak se všechny tyto věci vyplní.

{v}8{/v}Já jsem to sice slyšel, ale nerozuměl jsem tomu, a proto jsem řekl: „Můj pane, jaký bude konec všeho?“ {v}9{/v}Tu řekl: „Jdi, Danieli, neboť uschována a zapečetěna zůstanou ta slova až do času konce. {v}10{/v}Mnozí budou očištěni, vytříbeni a vyzkoušeni; bezbožní budou jednat hříšně a nic nepochopí, ale poučení (lidé) porozumějí. {v}11{/v}Od té doby, kdy bude zrušena každodenní oběť a nastolena ohavnost pustošitele, uplyne tisíc dvě stě devadesát dní. {v}12{/v}Blaze tomu, kdo vytrvá a dožije se tisíce tří set třiceti pěti dnů. {v}13{/v}Ty jdi ke konci a odpočiň si; na konci dní povstaneš k_svému údělu.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Lk 20,35.36.38{/r}

Ti, kdo budou uznáni za hodné dosáhnout onoho světa a vzkříšení z_mrtvých, už nemohou zemřít. {*} Jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení.

Bůh přece není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí pro něho. {*} Jsou syny Božími, neboť mají účast na vzkříšení.

Ze starokřesťanské homilie z_2. století

(Cap. 18,1 – 20,5: Funk 1,167-171)

Čiňme spravedlnost, abychom nakonec byli spaseni

I_my bychom se měli zařadit mezi ty, kdo vzdávají díky, mezi ty, kdo sloužili Bohu, a ne mezi bezbožníky podléhající soudu. A i_když jsem sám skrz naskrz hříšník a stále ještě neutíkám před pokušením, nýbrž dosud žiji uprostřed nástrojů ďáblových, snažím se jít za spravedlností, abych se jí v_bázni před budoucím soudem dokázal aspoň přiblížit.

A tak, bratři a sestry, když jste vyslechli Boha pravdy, obracím se na vás s_výzvou: přidržte se toho, co je psáno, abyste došli spásy jak vy, tak ten, který u_vás káže. A za odměnu od vás žádám, abyste z_celého srdce činili pokání, neboť to vám dá spásu a život. Jestliže si tak budeme počínat, vytyčíme cíl všem mladším, kteří chtějí usilovat o_zbožnost a Boží přízeň. A protože jsme nemoudří, ať nám není zatěžko ani se nezlobme, jestliže nás někdo napomíná a chce nás obrátit od nepravosti ke spravedlnosti. Někdy totiž ani nevíme, že jednáme špatně, a pramení to z_pochybností a nevěry, která je v_našem srdci, a naše mysl je zatemněna{fnr}1{/fnr} marnými žádostmi.

Nuže čiňme spravedlnost, abychom nakonec byli spaseni. Blahoslavení, kdo poslouchají tyto příkazy; i_když se jim krátký čas na tomto světě povede zle, budou pak sklízet nesmrtelný plod vzkříšení. Ať se tedy zbožný nermoutí, má-li v_těchto časech soužení; čeká ho onen blažený čas, kdy vstane z_mrtvých a spolu s_otci se bude radovat ve věku bez zármutku.

A nedejme se znepokojit ani tím, že vidíme, jak nespravedliví žijí v_bohatství, a Boží služebníci strádají. Musíme přece věřit, bratři a sestry; podstupujeme zápas živého Boha, zápolíme v_tomto životě, abychom v_tom budoucím dostali věnec vítězství. Žádný spravedlivý nezískal ovoce rychle, každý však je očekává. Kdyby totiž Bůh vyplácel mzdu spravedlivých hned, byl by to, co děláme, obchod, a ne cvičení ve zbožnosti. Vypadalo by to, jako bychom byli spravedliví, a přitom bychom nešli za zbožností, ale za prospěchem. A proto Boží soud postihuje ducha, který není spravedlivý, a těžce jej spoutává.

Jedinému Bohu neviditelnému, Otci pravdy, tomu, jenž nám poslal Spasitele a Vůdce k_neporušitelnosti a skrze něho nám také zjevil pravdu a nebeský život, tomu buď sláva na věky věků. Amen.

{fn:1}Srov. {r}Ef 4,18{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 37 (36),27.28.1{/r}

Chraň se zlého a čiň dobré. {*} Hospodin miluje spravedlnost, neopouští svoje zbožné.

Nehněvej se na ty, kdo konají zlo, nezáviď těm, kdo páchají nepravost. {*} Hospodin miluje spravedlnost, neopouští svoje zbožné.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky