MEZIDOBÍ
33. TÝDEN
MODLITBA SE ČTENÍM
NEDĚLEZ_knihy proroka Joela
{r:Jl}2,21 – 3,5{/r}
{p}Přijde Hospodinův den
Tak praví Hospodin:
{v}2,21{/v}„Neboj se, země,
jásej a raduj se,
neboť Hospodin se ukázal velkým ve svém díle!
{v}22{/v}Nebojte se, polní zvířata,
vždyť se zazelenaly stepní pastviny,
stromoví přineslo své ovoce,
fíkovník a réva vydaly své bohatství.
{v}23{/v}Synové Siónu, jásejte
a radujte se v_Hospodinu, svém Bohu,
neboť vám dal
vláhu v_pravý (čas)
a seslal vám
déšť podzimní i_jarní jako dříve.
{v}24{/v}Humna jsou plná obilí
a lisy budou přetékat
vínem a olejem;
{v}25{/v}nahradím vám,
co po léta hltaly kobylky a brouci,
sarančata a housenky,
mé veliké vojsko,
které jsem na vás poslal.
{v}26{/v}Najíte se dosyta
a budete chválit jméno Hospodina, svého Boha,
který s_vámi podivuhodně jednal;
už nikdy nebude můj lid v_hanbě.
{v}27{/v}Poznáte, že já jsem uprostřed Izraele.
Já jsem Hospodin, váš Bůh,
a není jiný,
už nikdy nebude můj lid v_hanbě!
{v}3,1{/v}Potom vyleji svého ducha na všechny lidi,
vaši synové i_vaše dcery budou prorokovat,
vaši starci budou mít věštecké sny
a vaši jinoši uzří vidění.
{v}2{/v}Ale i_na své služebníky a služebnice
vyleji v_oněch dnech svého ducha.
{v}3{/v}Neobyčejné úkazy způsobím na nebi i_na zemi:
krev, oheň a sloupy dýmu.
{v}4{/v}Slunce se zatmí,
měsíc zkrvaví,
než přijde Hospodinův den
veliký a strašný.
{v}5{/v}Spasí se ten, kdo bude vzývat Hospodinovo jméno,
neboť na hoře Siónu, v_Jeruzalémě
bude spása, jak pravil Hospodin.
Mezi zachráněnými budou ti, které Hospodin povolá.“
{p}ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
{r}Lk 21,25.31{/r}; {r}Mk 13,33{/r}
Budou znamení na slunci, na měsíci i_na hvězdách a na zemi úzkost národů. {*} Až uvidíte, že se to děje, poznáte, že Boží království je blízko.
Bděte a modlete se, protože nevíte, kdy ten den přijde. {*} Až uvidíte, že se to děje, poznáte, že Boží království je blízko.
Z_výkladů svatého Augustina, biskupa, na žalmy
(Ps 95,14.15: CCL 39,1351-1353)
{p}Neodmítejme první příchod, abychom se nemuseli bát druhého
Tehdy se rozveselí všechny lesní stromy před Hospodinem, že přichází, že přichází soudit zemi.{fnr}1{/fnr} Přišel poprvé a přijde zase. Při prvním příchodu zaznělo v_evangeliu toto jeho slovo: Od této chvíle uvidíte Syna člověka, jak přichází v_oblacích.{fnr}2{/fnr} Co to znamená: od této chvíle? Cožpak Pán nepřijde teprve později, až budou všechna pokolení země nad sebou naříkat? Nejprve přišel v_těch, kdo ho hlásali, a naplnil celý svět.{fnr}3{/fnr} Neodmítejme tento jeho první příchod, abychom se nemuseli bát druhého.
Co má tedy křesťan dělat? Užívat tohoto světa, ale nikoli mu otročit. Co to znamená? Mít jako bychom neměli, jak říká apoštol: Bratři: Čas je krátký. Proto ti, kdo mají manželku, ať žijí, jako by ji neměli, a ti, kdo pláčou, jako by neplakali, a ti, kdo se radují, jako by se neradovali, a ti, kdo kupují, jako by jim nemělo zůstat nic, a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho nevyužívali, neboť tento viditelný svět pomíjí. Rád bych, abyste byli bez starostí.{fnr}4{/fnr} Kdo nemá starosti, klidně čeká, až jeho Pán přijde. Vždyť co je to za lásku ke Kristu, bojíme-li se, aby nepřišel? Neměli bychom se, bratři, stydět? Milujeme, a bojíme se jeho příchodu. Milujeme ho pak opravdu? Nebo máme raději své hříchy? Nuže, ty hříchy mějme v_nenávisti a milujme toho, který přijde hříchy trestat. Přijde, ať chceme nebo nechceme. Že nepřichází hned teď, neznamená ještě, že nepřijde. On přijde, ale nevíme kdy. Když tě však najde připraveného, nevadí, že to nevíš.
Tehdy se rozveselí všechny lesní stromy. Přišel poprvé a přijde zase, soudit zemi. Nalezne ty, kteří uvěřili jeho prvnímu příchodu, jak se radují, že přichází soudit zemi.
On bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy.{fnr}5{/fnr} Co je to spravedlnost a co je pravda? U_soudu shromáždí své vyvolené kolem sebe, a ostatní od sebe oddělí: jedny postaví po pravici, druhé po levici. Co je spravedlivější a pravdivější, než že nemohou od soudce čekat milosrdenství ti, kteří před příchodem soudce sami nechtěli milosrdenství prokazovat. Naopak ti, kteří se snažili být milosrdní, budou souzeni milosrdně. Těm po pravici bude řečeno: Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa.{fnr}6{/fnr} A přičítají se jim skutky milosrdenství: Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi jíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít{fnr}7{/fnr} a tak dále.
Co se naopak vyčítá těm na levici? Že nechtěli prokazovat milosrdenství. A kam půjdou? Jděte do věčného ohně.{fnr}8{/fnr} Tato hrozná zpráva vyvolá velký nářek. Co však k_tomu říká jiný žalm? Ve věčné paměti bude spravedlivý; nemusí se obávat zlé zprávy.{fnr}9{/fnr} Jaké zlé zprávy? Jděte do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly.{fnr}10{/fnr} Kdo se bude radovat z_dobré zprávy, nebude se bát zprávy zlé. To je přece spravedlnost, to je pravda.
Copak proto, že ty jsi nespravedlivý, přestane být soudce spravedlivý? Nebo proto, že ty jsi lhář, přestane být pravda pravdou? Chceš-li však u_soudce nalézt milosrdenství, buď milosrdný, dřív než on přijde. Odpusť, jestliže někdo něco spáchal proti tobě, dávej z_toho, čeho máš dostatek. Komu vlastně patřilo, z_čeho dáváš? Přece jemu! Kdybys dával ze svého, byla by to štědrost. Protože však dáváš z_jeho, jenom vracíš. Máš něco, co bys nebyl dostal?{fnr}11{/fnr} Dary Bohu nejmilejší jsou: milosrdenství, pokora, upřímná kajícnost, pokoj, láska. Ty přinášejme, a můžeme bezpečně očekávat příchod soudce, který bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy.
{fn:1}{r}Žl 96 (95),12-13{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:2}{r}Mk 13,26{/r} (Vet. Lat.).{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mdr 1,7{/r}.{/fn} {fn:4}{r}1 Kor 7,29-32{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Žl 96 (95),13{/r} (Vet. Lat.).{/fn} {fn:6}{r}Mt 25,34{/r}.{/fn} {fn:7}Tamtéž, {r:Mt 25,}35{/r}.{/fn} {fn:8}Tamtéž, {r:Mt 25,}41{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Žl 112 (111),6-7{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Mt 25,41{/r}.{/fn} {fn:11}{r}1 Kor 4,7{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
{r}Mt 16,27{/r}; {r}Žl 96 (95),13{/r}
Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly {*} a tehdy odplatí každému podle jeho jednání.
Bude soudit svět spravedlivě, národy bude spravovat věrně. {*} A tehdy odplatí každému podle jeho jednání.
PONDĚLÍZ_knihy proroka Joela
{r:Jl}4,1-3.9-21{/r}
{p}Poslední soud a věčná blaženost
Tak praví Hospodin:
{v}4,1{/v}„Hle, v_těch dnech
a v_té době,
kdy změním osud
Judy a Jeruzaléma,
{v}2{/v}shromáždím všechny národy
a přivedu je do údolí Josafat.
Tam se s_nimi budu soudit
o_svůj národ a o_své dědictví – o_Izraele:
rozptýlili je mezi národy
a moji zemi rozdělili.
{v}3{/v}Losovali o_můj národ,
chlapce vyměnili za nevěstku,
dívku prodali za víno, aby mohli pít.
{v}9{/v}Rozhlaste to mezi národy,
provolejte svatou válku,
povzbuďte reky,
ať přitáhnou a vystoupí
všichni bojovníci!
{v}10{/v}Překujte své radlice v_meče,
své vinařské nože v_kopí,
slaboch ať řekne:
‚Já jsem hrdina!‘
{v}11{/v}Vyrazte a přijďte,
všechny okolní národy,
a tam se shromážděte!
Hospodine, sešli své hrdiny!
{v}12{/v}Ať povstanou národy a vystoupí
do údolí Josafat,
tam zasednu, abych soudil všechny
okolní národy.
{v}13{/v}Mávněte srpem,
neboť dozrála žeň,
pojďte a šlapejte,
lis je už plný,
nádržky přetékají,
neboť zloba národů je velká.
{v}14{/v}Nesmírná množství
jsou v_údolí Rozhodnutí,
neboť blízko je Hospodinův den
v_údolí Rozhodnutí.
{v}15{/v}Slunce a měsíc se zatměly
a hvězdy ztratily svou zář.
{v}16{/v}Hospodin zahřmí, ze Siónu
a z_Jeruzaléma se ozve svým hlasem;
zachvějí se nebesa i_země.
Hospodin je útočištěm svému lidu,
záštitou synům Izraele.
{v}17{/v}Tu poznáte, že já, Hospodin, jsem váš Bůh,
sídlím na Siónu, na své svaté hoře,
svatyní se stane Jeruzalém,
cizáci jím už nepotáhnou.
{v}18{/v}Tehdy budou hory mokvat moštem,
pahorky potečou mlékem,
všemi potoky Judska poplynou vody,
z_Hospodinova domu vytryskne pramen,
zavlaží údolí Šittim.
{v}19{/v}Z_Egypta bude poušť,
z_Edomska pustá step
pro násilí na judských synech,
jejichž nevinnou krev prolili v_jejich zemi.
{v}20{/v}Juda bude bydlet na věky,
Jeruzalém po všechna pokolení.
{v}21{/v}Jejich krev pomstím, bez trestu ji neponechám.
Hospodin přebývá na Siónu.“
{p}ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
{r}Jl 4,18{/r}; {r}Zj 22,17.1{/r}
Hory budou mokvat moštem, všemi potoky Judska poplynou vody, z_Hospodinova domu vytryskne pramen. {*} Kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.
Anděl mi ukázal řeku živé vody, jasnou jako křišťál, vytékající zpod trůnu Božího a Beránkova. {*} Kdo žízní, ať přijde: kdo touží po živé vodě, ať si ji vezme zadarmo.
Z_traktátu „O_odpuštění hříchů“ od svatého Fulgencia, biskupa v_Ruspe
(Liber 2, 11,2 – 12,1.3-4: CCL 91 A,693-695)
{p}Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt
Rázem, v_jediném okamžiku, na konečné zatroubení polnice, neboť polnice zazní, mrtví vstanou s_tělem neporušitelným a my budeme proměněni.{fnr}1{/fnr} Říká-li Pavel „my“, ukazuje, že spolu s_ním se milosti budoucí proměny dostane těm, kdo jsou v_tomto čase spolu s_ním a jeho druhy spojeni společenstvím církve a spravedlivého života. O_jakou proměnu jde, naznačuje slovy: Toto tělo porušitelné musí totiž na sebe vzít neporušitelnost, a toto tělo smrtelné musí na sebe vzít nesmrtelnost.{fnr}2{/fnr} Aby tedy mohla jednou následovat taková proměna v_podobě spravedlivé odměny, předchází ji nyní proměna v_podobě nezištné štědrosti.
Takže odměna budoucí proměny se slibuje těm, kdo se v_tomto životě změnili od zlého k_dobrému.
Působením milosti se v_nich tedy děje to, že zde nejprve ospravedlněním duchovně vstávají z_mrtvých, a tak v_nich počíná Boží dar proměny; později se při vzkříšení těla proměna ospravedlněných dovršuje a dokonalé oslavení trvá již navěky, aniž se mění. Nejprve milost ospravedlnění a pak milost oslavení je totiž proměňuje tak, že v_nich tato sláva zůstává bez proměny a navěky.
Zde se totiž proměňují prvním vzkříšením, které je osvěcuje a obrací. Jím přecházejí ze smrti k_životu, z_hříchu ke spravedlnosti, z_nevěry k_víře, ze zlých skutků k_svatému životu. Proto nad nimi nemá druhá smrt žádnou moc. O_takových se praví ve Zjevení: Blažený, kdo má účast na tomto prvním vzkříšení! Nad takovými druhá smrt nemá moc.{fnr}3{/fnr} A v_téže knize se rovněž praví: Kdo zvítězí, tomu neuškodí druhá smrt.{fnr}4{/fnr} Neboť stejně jako první vzkříšení spočívá v_obrácení srdce, spočívá druhá smrt ve věčném trestu.
Každý, kdo nechce být odsouzen k_věčnému trestu druhé smrti, by tedy měl pospíchat, aby se už zde stal účastným prvního vzkříšení. Ti totiž, kdo se dají v_tomto životě proměnit bázní Boží a přecházejí od špatného života k_dobrému, ti přecházejí ze smrti do života a jednou také projdou proměnou z_hanby do slávy.
{fn:1}{r}1 Kor 15,52{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž, {r:1 Kor 15,}53{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Zj 20,6{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Zj 2,11{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
{r}Kol 3,3-4{/r}; {r}Řím 6,11{/r}
Jste už mrtví a váš život je s_Kristem skrytý v_Bohu. {*} Až se ukáže Kristus, váš život, potom se i_vy s_ním ukážete ve slávě.
Považujte se za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s_Kristem Ježíšem. {*} Až se ukáže Kristus, váš život, potom se i_vy s_ním ukážete ve slávě.
ÚTERÝZ_knihy proroka Zachariáše
{r:Zach}9,1 – 10,2{/r}
{p}Příslib příchodu Mesiáše
{v}9,1{/v}Hospodinovo slovo (se usídlilo) v_zemi Chadrach,
jeho příbytek je v_Damašku,
neboť Hospodinu patří oko Aramu
jako všechny kmeny Izraele.
{v}2{/v}I_Chamat je v_jeho hranicích,
také Tyrus a Sidón, který je tak moudrý.
{v}3{/v}Tyrus si vybudoval opevnění,
nakupil stříbra jako prachu
a zlata jako bláta na ulicích.
{v}4{/v}Pán se ho však (přece) zmocní,
jeho moc svrhne do moře;
(Tyrus) bude sežehnut ohněm.
{v}5{/v}Spatří to Aškalon a bude se bát,
Gaza se bude bolestí svíjet,
marná bude naděje Ekronu;
zmizí král z_Gazy
a v_Aškalonu se nebude bydlet;
{v}6{/v}v_Ašdodu bude sídlit míšenec.
(Tak) rozdrtím pýchu Filišťana.
{v}7{/v}Z_jeho úst odstraním krev,
ohavnosti z_jeho zubů,
i_on bude jako zbytek patřit našemu Bohu,
bude jako vůdce v_Judovi,
Ekron bude jako Jebusita.
{v}8{/v}Utábořím se kolem svého domu a budu na stráži
proti každému, kdo by sem chtěl táhnout;
už na ně nepřijde tyran,
protože nyní (nad nimi) bdím.
{v}9{/v}Hlasitě zajásej, siónská dcero,
zaplesej, dcero jeruzalémská,
hle, tvůj král k_tobě přichází,
je spravedlivý a přináší spásu,
je pokorný a jede na oslu,
na oslátku, osličím mláděti.
{v}10{/v}Zničí válečné vozy z_Efraima,
válečné oře z_Jeruzaléma,
zlomen bude bitevní luk.
Národům ohlásí pokoj,
bude vládnout od moře k_moři,
od řeky (Eufratu) až do končin země.
{v}11{/v}Pro krev smlouvy (uzavřené) s_tebou
propustím tvé vězně z_jámy,
v_které není voda.
{v}12{/v}Vraťte se do pevnosti,
zajatci (uchovaní) pro naději!
I_dnes zvěstuji:
Odplatím ti dvojnásobně!
{v}13{/v}Napínám Judu jako luk,
na (tětivu) vkládám Efraima.
Zburcuji tvé syny, Sióne.
proti tvým synům, Řecko,
meč hrdiny učiním z_tebe.
{v}14{/v}Hospodin se nad nimi zjeví
a jeho šíp se vymrští jako blesk;
Hospodin, Pán, zatroubí na polnici
a vyřítí se v_jižní bouři.
{v}15{/v}Hospodin zástupů je bude chránit;
kameny do praku pohltí a pošlapají,
budou pít a jednat (s_horlivostí)
jako (lidé povzbuzení) vínem,
budou plní jak (obětní) mísy,
jak oltářní rohy.
{v}16{/v}V_onen den
je zachrání Hospodin, jejich Bůh,
jako stádce (bude pást) svůj lid,
který jako v_čelence drahokamy
zazáří na jeho zemi.
{v}17{/v}Jak (veliká je) jeho dobrota!
Jak (veliká je) jeho krása!
Obilí dá vyrůst jinochům
a víno pannám.
{v}10,1{/v}Proste Hospodina o_vláhu
v_čas pozdního deště!
Hospodin přivolá bouřlivé mraky,
dá jim přívaly dešťů,
každému zeleň na poli.
{v}2{/v}Vždyť bůžkové mluví klam,
hadači vidí lež,
mluví sny do větru,
jejich útěcha je bez užitku.
Proto táhnou (bez cíle) jak stádo,
souží se, neboť jim schází pastýř.
{p}ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
{r}Zach 9,9{/r}; {r}Jan 12,14{/r}
Hlasitě zajásej, siónská dcero, zaplesej, dcero jeruzalémská! {*} Hle, tvůj král k_tobě přichází, je spravedlivý a přináší spásu, je pokorný a jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.
Ježíš nalezl mladého oslíka a posadil se na něj, jak je psáno: {*} Hle, tvůj král k_tobě přichází, je spravedlivý a přináší spásu, je pokorný a jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.
Z_promluv svatého Ondřeje Krétského, biskupa
(Orat. 9, in ramos palmarum: PG 97,1002)
{p}Hle, tvůj král k_tobě přichází, je spravedlivý a přináší spásu
Řekněme, i_my řekněme Kristu: Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, král izraelský.{fnr}1{/fnr} Jako palmové ratolesti k_němu pozvedněme poslední slova na kříži. Neoslavujme ho olivovými ratolestmi, ale vzájemnými skutky lásky, ty jsou tou pravou Kristovou oslavou. Jako roucha prostřeme pod jeho nohy všechny touhy svého srdce, aby do něho vstoupil a byl cele v_nás, a také my abychom byli cele v_něm a on aby se v_nás cele zjevil. Řekněme Siónu ústy volajícího proroka: Důvěřuj, siónská dcero, a neboj se: Hle, tvůj král k_tobě přichází, je pokorný a jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.{fnr}2{/fnr}
Přichází ten, který je všudypřítomný a který všechno naplňuje, a přichází, aby v_tobě uskutečnil spásu všech. Přichází ten, který nepřišel volat k_obrácení spravedlivé, ale hříšníky,{fnr}3{/fnr} a přichází, aby zpět povolal ty, kteří zbloudili v_hříchu. Nuže neboj se, Bůh je v_tvém středu, nezakolísáš.{fnr}4{/fnr}
Se vztaženýma rukama přijmi toho, který do svých vlastních rukou dal rýsovat plány tvých hradeb. Přijmi toho, který do svých dlaní dal vyhloubit tvé základy. Přijmi toho, který na sebe vzal všechno naše lidství kromě hříchu, aby všechno naše v_sobě proměnil. Raduj se, matko, obci siónská, a neboj se; slav svoje slavnosti.{fnr}5{/fnr} Oslavuj toho, který k_nám v_tobě přichází, oslavuj ho pro jeho milosrdenství. Také ty, jeruzalémská dcero, se raduj převelice, zpívej a tancuj. Rozsviť se, voláme s_Izaiášem – a jeho hlas zní jak svatá polnice – rozsviť se, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou.{fnr}6{/fnr}
Jaké je to světlo? Je to přece světlo, které osvěcuje každého člověka, přicházejícího na svět.{fnr}7{/fnr} Ano, je to světlo věčné, světlo mimo čas, a přece svítící v_čase, světlo, které se zjevilo v_těle, a přece skryté přirozeností, světlo, které zaplavilo pastýře a mudrcům ukázalo cestu, světlo, které bylo ve světě od počátku, světlo, skrze které povstal svět, ale které svět nepoznal,{fnr}8{/fnr} světlo, které přišlo do svého vlastního, ale které jeho vlastní nepřijali.{fnr}9{/fnr}
Hospodinova sláva. Jaká sláva? Je to zajisté kříž, na němž byl oslaven Kristus. Neboť on je odlesk slávy Otcovy,{fnr}10{/fnr} jak sám řekl před svým utrpením: Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v_něm, ano, hned ho oslaví.{fnr}11{/fnr} Slávou nazývá Kristus na tomto místě své vyvýšení na kříž. Neboť kříž je Kristovou slávou, ano, jeho povýšením. Sám přece říká: A já, až budu vyvýšen, potáhnu všechny k_sobě.{fnr}12{/fnr}
{fn:1}{r}Jan 12,13{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Zach 9,9{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Lk 5,32{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 46 (45),6{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Nah 2,1{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Iz 60,1{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Jan 1,9{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:8}Srov. {r}Jan 1,10{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. tamtéž, {r:Jan 1,}11{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Žid 1,3{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Jan 13,31.32{/r}.{/fn} {fn:12}{r}Jan 12,32{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
{r}Žl 118 (117),26.27.23{/r}
Požehnaný, kdo přichází v_Hospodinově jménu. {*} Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo.
Hospodinovým řízením se tak stalo, je to podivuhodné v_našich očích. {*} Bůh je Hospodin a dopřál nám světlo.
STŘEDAZ_knihy proroka Zachariáše
{r:Zach}10,3 – 11,3{/r}
{p}Vysvobození a návrat Izraele
Tak praví Hospodin:
{v}10,3{/v}Můj hněv se vznítil proti pastýřům,
potrestám kozly.
Ano, Hospodin zástupů navštěvuje
své stádce, dům Judův,
změní ho ve svého skvělého bojovného oře.
{v}4{/v}Od něho je hlavní kůl (stanu),
od něho kolík,
od něho bojový luk,
od něho však vyjde i_každý vůdce.
{v}5{/v}Budou jako hrdinové,
kteří rozšlapávají bláto ulic v_bitvě,
budou bojovat, protože Hospodin je s_nimi;
jezdci na koních budou zahanbeni.
{v}6{/v}Judovu domu dám sílu
a vysvobodím dům Josefův;
přivedu je zpět, neboť se nad nimi smiluji;
budou, jako bych je nezavrhl,
vždyť já jsem Hospodin, jejich Bůh, a vyslyším je.
{v}7{/v}Efraimité budou jako hrdinové,
jak po víně se zaraduje jejich srdce,
spatří to jejich synové a zajásají,
v_Hospodinu zaplesá jejich srdce.
{v}8{/v}Zapískám na ně, abych je shromáždil,
vždyť jsem je vykoupil,
bude jich mnoho tak jako dříve.
{v}9{/v}Mezi národy je rozseji,
v_dálných končinách na mě budou vzpomínat;
vychovají své děti a (potom) se vrátí.
{v}10{/v}Přivedu je zpátky z_egyptské země,
shromáždím je z_Asýrie
a přivedu je do země Gileadu a Libanonu,
ani jim nebude stačit (místo).
{v}11{/v}Projdou mořem úzkosti,
ale (Hospodin) srazí vlny do moře,
budou vysušeny všechny hlubiny řeky;
pokořena bude pýcha Asýrie,
veta bude po egyptském žezlu.
{v}12{/v}Posílím je v_Hospodinu
a v_jeho jménu budou chodit“
–_praví Hospodin.
{v}11,1{/v}Otevři, Libanone, své brány,
ať tvoje cedry pohltí oheň!
{v}2{/v}Naříkej, cypřiši, že padl cedr,
jsou poraženy ty nejmohutnější!
Naříkejte, bašanské duby,
že je vymýcen neprostupný les!
{v}3{/v}Mezi pastýři je slyšet nářek,
že je zpustošena jejich chlouba;
je slyšet řev lvíčat,
že je zničena pýcha Jordánu.
{p}ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
{r}Zach 10,6.7{/r}; {r}Iz 28,5{/r}
Vysvobodím je a přivedu je zpět, neboť se nad nimi smiluji, vždyť já jsem Hospodin, jejich Bůh. {*} V_Hospodinu zaplesá jejich srdce.
V_ten den bude Hospodin zástupů nádhernou korunou, překrásným věncem zbytku svého lidu. {*} V_Hospodinu zaplesá jejich srdce.
Z_kázání svatého Augustina, biskupa
(Sermo 21,1-4: CCL 41,276-278)
{p}Srdce spravedlivého se bude radovat v_Pánu
Spravedlivý se bude radovat v_Hospodinu a doufat v_něho; budou jásat všichni lidé upřímného srdce.{fnr}1{/fnr} Jistě jsme to zpívali ústy i_srdcem. Tato slova říkalo Bohu jak křesťanovo svědomí, tak i_jeho jazyk: Spravedlivý se bude radovat, ne ze světa, ale v_Hospodinu. Jinde je zase řečeno: Spravedlivému vzešlo světlo a lidem upřímného srdce veselá mysl.{fnr}2{/fnr} Můžeš se ptát, odkud ta radost je. Nuže poslouchej: Spravedlivý se bude radovat v_Hospodinu. A jinde: Raduj se v_Hospodinu a dá ti, po čem touží tvé srdce.{fnr}3{/fnr}
Co se nám tu naznačuje a nabízí? Co nařizuje a ukládá? Abychom se radovali v_Hospodinu. Kdo se však může radovat z_toho, co nevidí? Či snad Hospodina vidíme? To je nám teprve zaslíbeno. Nyní v_Boha jen věříme, protože dokud jsme v_tomto těle, jsme jako vyhnanci v_cizině, daleko od Pána.{fnr}4{/fnr} Tedy z_víry, ne z_vidění. Kdy tedy nastane vidění? Až se naplní, co říká Jan: Milovaní, už teď jsme Boží děti. Ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až se on ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.{fnr}5{/fnr}
A pak to bude nesmírné štěstí a dokonalá radost. To už se nebudeme kojit nadějí, ale bude nás sytit skutečnost sama.{fnr}6{/fnr} Ovšem už nyní, než k_nám tato skutečnost přijde, než my k_této skutečnosti dospějeme, bychom se měli radovat v_Pánu. Vždyť už naděje, i_když se stane skutečností později, obsahuje nemalou radost.
Teď tedy milujeme v_naději. Proto žalm říká: Spravedlivý se bude radovat v_Hospodinu. A protože ještě nevidíme, žalm dodává a doufat v_něho.
Máme už ovšem prvotiny Ducha,{fnr}7{/fnr} a snad i_víc: Blížíme se k_tomu, kterého milujeme, a i_když nepatrně, zakoušíme už a ochutnáváme to, co jednou budeme chtivě jíst a pít.
Jenže jak se můžeme radovat v_Pánu, když je od nás daleko? Ale on by přece neměl být daleko! Je-li daleko, je to tvá vina. Miluj, a přiblíží se ti, miluj, a učiní si v_tobě příbytek. Pán je blízko. O_nic nemějte starost.{fnr}8{/fnr} Chceš vědět, jak je ti blízko, když miluješ? Bůh je láska.{fnr}9{/fnr}
Můžeš se mě zeptat: „Ale co je podle tebe láska?“ Láska je to, čím milujeme. A co milujeme? Nevýslovné dobro, štědře rozdávající dobro, dobro, které je Původcem všeho dobra. Ten, od něhož máš všechno, co tě těší, jistě potěší i_tebe. Nemluvím tu o_hříchu, neboť hřích je jediná věc, kterou nemáš od něho. Ale všechno ostatní, co máš, kromě hříchu, máš od něho.
{fn:1}{r}Žl 64 (63),11{/r} (Vet. Lat.).{/fn} {fn:2}{r}Žl 97 (96),11{/r} (Vet. Lat.).{/fn} {fn:3}{r}Žl 37 (36),4{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}2 Kor 5,7.6{/r}.{/fn} {fn:5}{r}1 Jan 3,2{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Kor 3,2{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Řím 8,23{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Flp 4,5-6{/r}.{/fn} {fn:9}{r}1 Jan 4,8{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Nyní, když ještě nevidíš, co dosud nemůžeš vidět, přijímej vírou, co ještě nevidíš, {*} jdi cestou víry, abys došel blaženého patření.
Nedosáhne blaženého patření v_nebeské vlasti, kdo v_pozemském životě nehledá oporu ve víře. {*} Jdi cestou víry, abys došel blaženého patření.
ČTVRTEKZ_knihy proroka Zachariáše
{r:Zach}11,4 – 12,8{/r}
{p}Podobenství o_pastýřích
{v}11,4{/v}Tak praví Hospodin, můj Bůh: „Pas ovce (určené) na porážku. {v}5{/v}Ti, kdo je kupují, beztrestně je zabíjejí, ti, kdo je prodávají, říkají: ‚Ať je Hospodin požehnán, zbohatl jsem!‘ Jejich pastýři nemají s_nimi slitování. {v}6{/v}Už se neslituji nad obyvateli země – praví Hospodin – neboť vydám člověka do moci jeho bližního, do moci jeho krále; zpustoší zemi a já (ji) nevysvobodím z_jejich rukou.“
{v}7{/v}Pásl jsem tedy ovce (určené) na porážku pro obchodníky s_ovcemi. Vzal jsem si dvě hole: jednu jsem nazval Milost a druhou jsem nazval Spojení a pásl jsem stádo. {v}8{/v}V_jednom měsíci jsem odstranil tři pastýře: už jsem s_nimi ztratil trpělivost, i_já sám jsem se jim znelíbil. {v}9{/v}Řekl jsem: „Nebudu vás pást. Co má zemřít, ať zemře, co má zahynout, ať zahyne, a co zbude, ať navzájem pohltí své maso!“
{v}10{/v}Pak jsem vzal svou hůl Milost a zlomil ji, abych zrušil smlouvu, kterou jsem uzavřel se všemi národy. {v}11{/v}V_ten den byla zrušena; obchodníci s_ovcemi, kteří mě pozorovali, poznali, že je to Hospodinovo slovo. {v}12{/v}Řekl jsem jim: „Jestliže chcete, dejte mi mou mzdu; nechcete-li, nechte být.“ A tak mi odvážili jako mzdu třicet stříbrných.
{v}13{/v}Hospodin mi řekl: „Hoď to do pokladnice – nádherná to mzda, kterou jsem byl od nich oceněn!“ Vzal jsem tedy třicet stříbrných a hodil je do pokladnice Hospodinova domu. {v}14{/v}Potom jsem zlomil druhou hůl – Spojení, abych zrušil bratrství mezi Judou a Izraelem.
{v}15{/v}Hospodin mi řekl: „Vezmi si ještě výstroj pastýře pošetilého.
{v}16{/v}Dám totiž povstat na zemi pastýři,
který se nebude starat o_hynoucí,
nebude hledat zbloudilé,
nevyléčí zraněné
a nebude živit zdravé.
Bude jíst maso tučných
a jejich kopyta strhne.
{v}17{/v}Běda pastýři pošetilému,
který opouští stádo!
Ať (přijde) meč na jeho rameno
a na jeho pravé oko!
Ať jeho rameno úplně uschne
a jeho pravé oko ať nadobro oslepne!“
{v}12,1{/v}Prorocký výrok. Hospodinovo slovo o_Izraelovi a o_Judovi. Mluví Hospodin, který roztahuje nebesa, klade základy země, dává ducha (života) do lidského nitra: {v}2{/v}„Hle, dělám z_Jeruzaléma číši opojení pro všechny okolní národy. To bude při obléhání Jeruzaléma.
{v}3{/v}V_ten den udělám z_Jeruzaléma balvan na vzpírání pro všechny národy; všichni, kdo ho budou vzpírat, zraní se do krve. Všichni pohané země se shromáždí proti němu. {v}4{/v}V_ten den – praví Hospodin – raním všechny (válečné) koně splašeností, jejich jezdce šílenstvím, na Judův dům však otevřu své oči (s_ milostí); všechny (válečné) koně národů raním slepotou. {v}5{/v}Judští vůdcové řeknou v_srdci: ‚Obyvatelé Jeruzaléma mají sílu v_Hospodinu zástupů, svém Bohu.‘
{v}6{/v}V_ten den udělám z_judských vůdců pánev (plnou) ohně mezi dřívím, hořící pochodeň mezi senem. Pohltí napravo i_nalevo všechny okolní národy; Jeruzalém zůstane i_napříště na svém místě. {v}7{/v}Nejprve zachrání Hospodin Judovy stany, aby se sláva Davidova domu, sláva jeruzalémských obyvatel nezdvihla proti Judovi.
{v}8{/v}V_ten den bude Hospodin chránit jeruzalémské obyvatele; ten, kdo je mezi nimi nejslabší, bude jako sám David a Davidův dům jako Bůh, jako Hospodinův anděl v_jejich čele.“
{p}ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
{r}Zach 11,12.13{/r}; {r}Mt 26,15{/r}
Odvážili mi jako mzdu třicet stříbrných. {*} Nádherná to mzda, kterou jsem byl od nich oceněn!
Jidáš se jich zeptal: Co mi dáte, když vám ho zradím? Oni s_ním smluvili třicet stříbrných. {*} Nádherná to mzda, kterou jsem byl od nich oceněn!
Z_homilií svatého Řehoře z_Nyssy, biskupa, na Píseň písní
(Cap. 2: PG 44,802)
{p}Modlitba k_dobrému pastýři
Kde paseš, dobrý pastýři, ty, který bereš na ramena celé stádo?{fnr}1{/fnr} Jednou ovečkou je přece celá lidská přirozenost, kterou jsi vzal na svá ramena. Ukaž mi místo, které se zelená travou, řekni, kde je voda k_občerstvení, doveď mě na bohatou pastvu, zavolej mě jménem, abych slyšel tvůj hlas, vždyť jsem tvá ovečka. A skrze své slovo mi dej věčný život.{fnr}2{/fnr} Promluv ke mně, ty, jehož miluje má duše.{fnr}3{/fnr}
Ano, nazývám tě tak, protože tvé jméno je nad každé jiné jméno{fnr}4{/fnr} a žádná rozumná bytost je nemůže vyslovit ani postihnout. Neboť tvé jméno prozrazuje tvou dobrotu a vyjadřuje, že tobě patří můj život. Jak bych tě tedy nemiloval, když ty sis mne, přestože jsem duše tak černá,{fnr}5{/fnr} tolik zamiloval, že jsi za ovečky, které paseš, položil vlastní život{fnr}6{/fnr}? Větší lásku než tuto si už vůbec nelze představit, vždyť ty jsi vlastním životem zaplatil mou spásu.{fnr}7{/fnr}
Ukaž mi tedy, kde paseš,{fnr}8{/fnr} jak se praví v_Písmu, abych našel spasitelnou pastvu, abych se nasytil nebeským pokrmem; vždyť kdo jej nejí, nemůže vejít do života.{fnr}9{/fnr} Až přiběhnu k_tobě, prameni, napiji se božského nápoje, který z_tebe prýští pro ty, kdo žízní: vyléváš přece vodu ze svého boku, kopí nám otevřelo tuto žílu a kdo z_ní okusí, tomu se stane pramenem vody tryskající do života věčného.{fnr}10{/fnr}
A přivedeš-li mne na tuto pastvu, dáš mi také za poledne{fnr}11{/fnr} ulehnout. Když totiž pokojně usnu, spočinu ve světle, v_němž není stínu. Poledne přece nezná vůbec žádný stín, když slunce svítí z_vrcholu své dráhy, a tehdy ty dáváš odpočinout ovcím, kterým jsi dopřál pastvu, neboť své děti bereš s_sebou na lože.{fnr}12{/fnr} Nikomu se však nebude moci dostat tohoto poledního odpočinutí, nestane-li se synem světla a synem dne.{fnr}13{/fnr} Zato kdo se vyhne temnotám, stejně těm večerním jako ranním, to jest všemu, čím začíná i_končí zlo, tomu dá Slunce spravedlnosti u_sebe v_poledne spočinout.
Pověz mi tedy, říká ovečka, jak mám ulehnout a která cesta vede k_polednímu odpočinutí. Abych se nikdy nevysmekla dobrému vedení tvé ruky a z_neznalosti pravdy se nepřipojila k_jiným stádům, která ty nepaseš.
Říká to ze starostlivosti o_krásu, které se jí od Boha dostalo, a touží se dovědět, jakým způsobem by jí její půvab mohl zůstat navěky.
{fn:1}Srov. {r}Lk 15,5{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 10,27-28{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Pís 1,7{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Flp 2,9{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Pís 1,6{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Jan 10,11{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Jan 15,13{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Pís 1,7{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Jan 6,53{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Jan 4,14{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Pís 1,7{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. {r}Lk 11,7{/r}.{/fn} {fn:13}Srov. {r}1 Sol 5,5{/r}; {r}Jan 12,36{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
{r}Žl 27 (26),13.4{/r}; {r}Flp 1,21{/r}
Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v_zemi živých! {*} Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v_Hospodinově domě po všechny dny svého života.
Pro mě život je Kristus a smrt ziskem. {*} Jedno od Hospodina žádám a po tom toužím: abych směl přebývat v_Hospodinově domě po všechny dny svého života.
PÁTEKZ_knihy proroka Zachariáše
{r:Zach}12,9-12a{/r}; {r:Zach}13,1-9{/r}
{p}Osvobození Jeruzaléma
Tak praví Hospodin: {v}12,9{/v}„V_ten den všechny pohany, kteří táhnou proti Jeruzalému, vyhledám, abych je zničil. {v}10{/v}Na dům Davidův a na obyvatele Jeruzaléma vyliji ducha milosti a prosby o_slitování, budou hledět na mne. Budou naříkat nad tím, kterého probodli, jako se naříká nad jediným synem, budou nad ním lkát, jako se lká nad prvorozeným synem. {v}11{/v}V_onen den bude v_Jeruzalémě veliký nářek, jako se naříká v_Hadad-Rimmonu na megidské pláni. {v}12a{/v}Země bude naříkat, každý rod zvlášť.
{v}13,1{/v}V_ten den se otevře pramen pro Davidův dům a pro jeruzalémské obyvatele (na obmytí) hříchu a nečistoty. {v}2{/v}V_ten den – praví Hospodin zástupů – vyhladím ze země jména model, už se na ně nebude vzpomínat, odstraním ze země i_lžiproroky a ducha nečistoty. {v}3{/v}Kdyby ještě někdo prorokoval, otec a matka, kteří ho zrodili, mu řeknou: ‚Už nesmíš být naživu, neboť jsi v_Hospodinově jménu mluvil lež!‘ A otec a matka, kteří ho zrodili, ho probodnou za to, že prorokoval.
{v}4{/v}V_ten den se bude každý prorok stydět za vidění, které měl, když vystupoval jako prorok; už nebude oblékat chlupatý kožich, aby klamal, {v}5{/v}ale řekne: ‚Nejsem prorokem, ale pracuji na půdě, neboť půda je od mladosti mým majetkem.‘ {v}6{/v}Kdyby mu někdo řekl: ‚A co ty jizvy na tvých prsou?‘ odpoví: ‚Byly mi zasazeny v_domě těch, kteří mě milovali.‘
{v}7{/v}Povstaň, meči, proti mému pastýři,
proti mému důvěrnému příteli
–_praví Hospodin zástupů_–
bij pastýře, ať se rozprchne stádo.
Pak napřáhnu svou ruku proti maličkým (ovcím).“
{v}8{/v}Tak se stane na celé zemi
–_praví Hospodin:
zahynou, zajdou na ní dvě třetiny,
jen třetina na ní zůstane.
{v}9{/v}Tuto třetinu provedu ohněm;
roztavím je, jako se taví stříbro,
vyzkouším je, jako se zkouší zlato.
Bude volat moje jméno, a já ho vyslyším.
Řeknu: ‚Je to můj lid‘
a on zvolá: ‚Hospodin je můj Bůh!‘“
{p}ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
{r}Mt 26,31{/r}; {r}Zach 13,7{/r}
Vy všichni se dnes v_noci nade mnou pohoršíte, neboť je psáno: {*} Budu bít pastýře a ovce ze stáda se rozprchnou.
Povstaň, meči, proti mému pastýři, proti mému důvěrnému příteli – praví Hospodin. {*} Budu bít pastýře a ovce ze stáda se rozprchnou.
Z_pojednání „O_Ježíšově království“ od svatého Jana Eudese, kněze
(Pars 3,4: Opera omnia 1,310-312)
{p}Kristovo tajemství v_nás a v_církvi
Musíme na sobě napodobovat a naplňovat Kristův život a jeho tajemství. Musíme tedy Krista často prosit, aby je on sám v_nás i_v_celé své církvi uskutečnil a naplnil.
Neboť Kristova tajemství ještě nejsou zcela uskutečněna a naplněna. Taková jsou sice v_samotné Ježíšově osobě, nikoli však v_nás, kteří jsme jeho údy, ani v_církvi, která je jeho tajemným tělem. Boží Syn přitom chce s_námi a s_celou církví svá tajemství sdílet a dokonce je rozvíjet a v_nich pokračovat: jednak prostřednictvím milostí, jež nám ze své vůle dává, jednak prostřednictvím účinků, jež v_nás chce těmito tajemstvími vyvolat. Takovým způsobem je v_nás chce naplnit.
Proto říká svatý Pavel, že Kristus dochází svého završení ve své církvi{fnr}1{/fnr} a že my všichni přispíváme k_jejímu budování a k_dosažení věku její plnosti,{fnr}2{/fnr} to znamená tajemného věku, kterého se Kristus dožívá ve svém tajemném těle a který se naplní až v_den soudu. A na jiném místě týž apoštol praví, že na svém těle doplňuje to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap.{fnr}3{/fnr}
Tímto způsobem Boží Syn ustanovil, že v_nás uskuteční a naplní celý svůj život a všechna svá tajemství. Chce v_nás uskutečnit tajemství svého vtělení, narození i_skrytého života, když se v_nás utváří a znovu se rodí v_naší duši svatými svátostmi křtu a božské eucharistie a působí, že vedeme duchovní a vnitřní život, jenž je s_ním skrytý v_Bohu.{fnr}4{/fnr}
Chce v_nás také uskutečnit tajemství svého utrpení, své smrti a svého vzkříšení, neboť působí, že s_ním a v_něm trpíme, umíráme a vstáváme z_mrtvých. A jednou nás chce přivést do stavu plnosti života ve slávě a nesmrtelnosti, až nám dá žít spolu s_ním a v_něm slavný a věčný život v_nebi. Tak chce v_nás i_ve své církvi uskutečnit a naplnit svůj ostatní život a svá ostatní tajemství, poněvadž je s_námi chce sdílet a dát nám na nich účast a chce, aby v_nás pokračovaly a se rozvíjely.
A tak se Kristova tajemství nenaplní, dokud nepřijde konec času, který on sám určil pro splnění svých tajemství v_nás i_v_církvi, to znamená konec světa.
{fn:1}Srov. {r}Ef 1,22.23{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ef 4,13{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Kol 1,24{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Kol 3,3{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
{r}Kol 1,24.29{/r}
Teď sice pro vás trpím, ale raduji se z_toho, {*} protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z_toho prospěch jeho tělo, to je církev.
Usilovně pracuji a zápasím, jak mi on k_tomu dává sílu a jak se ona ve mně mocně projevuje. {*} Protože tím na svém těle doplňuji to, co zbývá vytrpět do plné míry Kristových útrap; má z_toho prospěch jeho tělo, to je církev.
SOBOTAZ_knihy proroka Zachariáše
{r:Zach}14,1-21{/r}
{p}Poslední tíseň Jeruzaléma a jeho oslavení
Tak praví Hospodin: {v}14,1{/v}„Hle, přichází den pro Hospodina, kdy bude uprostřed tebe rozdělována kořist z_tebe. {v}2{/v}Shromáždím k_Jeruzalému všechny pohany do boje a město bude dobyto, domy vyloupeny a ženy znásilněny. Polovice města půjde do vyhnanství, ale zbytek lidu nebude z_města vyhlazen.
{v}3{/v}Potom však Hospodin vytáhne a bude proti těm pohanům bojovat, jako bojoval (kdysi) v_den bitvy. {v}4{/v}V_ten den budou jeho nohy stát na Olivové hoře, která je na východ od Jeruzaléma; Olivová hora se rozštěpí uprostřed od východu na západ velmi velikým údolím a polovice hory ustoupí na sever a druhá polovice na jih. {v}5{/v}Utečete do údolí jejich hor, protože horské údolí se potáhne až k_Jasolu; utečete, jako jste utíkali před zemětřesením v_době judského krále Uzijáha. Potom přijde Hospodin, můj Bůh, a všichni svatí s_ním.
{v}6{/v}V_ten den nebude světlo, ale chladno a mráz. {v}7{/v}Bude to jeden den, známý (jen) Hospodinu: ani den, ani noc, v_čas večera bude zase světlo. {v}8{/v}V_ten den vyprýští živá voda z_Jeruzaléma, polovice z_ní poteče do moře východního a polovice do moře západního, poteče v_létě i_v_zimě.
{v}9{/v}Hospodin bude králem nad celou zemí, v_ten den bude (jen) jeden Hospodin a jedno jeho jméno. {v}10{/v}Celá země se změní v_planinu od Geba k_Rimmonu na jih od Jeruzaléma. Ten bude na výšině a bude obýván na svém místě od Benjamínovy brány až k_místu Dřívější brány a až k_Nárožní bráně, od věže Chananel až ke Královským lisům. {v}11{/v}Bude se v_něm bydlet, nebude už prokletí, Jeruzalém bude bydlet v_bezpečí.
{v}12{/v}To bude porážka, jíž stihne Hospodin všechny národy, které vytáhly proti Jeruzalému: tělo jim bude hnít, ještě když budou stát na svých nohou, v_očních důlcích jim budou hnít oči a v_ústech bude hnít jazyk.
{v}13{/v}V_ten den způsobí u_nich Hospodin veliký zmatek: jeden uchopí ruku svého bližního, ale (zároveň) ji napřáhne proti němu. {v}14{/v}I_Juda bude bojovat v_Jeruzalémě; bude shromážděno bohatství všech okolních pohanů: zlato, stříbro a velké množství oděvů. {v}15{/v}Stejnou porážkou stihne (Hospodin) koně, mezky, velbloudy, osly a všechen dobytek, který v_těch táborech bude.
{v}16{/v}Ale všichni, kdo zbudou ze všech pohanů, kteří přitáhnou proti Jeruzalému, budou každý rok putovat, aby se klaněli Králi, Hospodinu zástupů, a slavili svátek stánků.
{v}17{/v}Jestliže však některý z_národů země nebude do Jeruzaléma putovat, aby se klaněl Králi, Hospodinu zástupů, nebude na něj padat déšť. {v}18{/v}Jestliže nepřiputuje a nepřijde národ egyptský, stihne ho to neštěstí, kterým Hospodin zasáhne ty pohany, kteří nepřiputují, aby slavili svátek stánků. {v}19{/v}To bude trest na Egypťany a trest na všechny pohany, kteří nepřiputují, aby slavili svátek stánků.
{v}20{/v}V_ten den bude (napsáno) na zvoncích koní: ‚Zasvěcen Hospodinu‘; hrnce v_Hospodinově domě budou jako obětní misky před oltářem. {v}21{/v}Všechny hrnce v_Jeruzalémě i_v_Judsku budou zasvěceny Hospodinu zástupů. Všichni obětující přijdou, vezmou z_nich a budou v_nich vařit. V_ten den nebude už v_domě Hospodina zástupů žádný kramář.“
{p}ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ
{r}Zach 14,8{/r}; {r:Zach}13,1{/r}; {r}Jan 19,34{/r}
V_ten den vyprýští živá voda z_Jeruzaléma, {*} pramen pro Davidův dům na obmytí hříchu.
Jeden z_vojáků Ježíšovi kopím probodl bok a hned vyšla krev a voda, {*} pramen pro Davidův dům na obmytí hříchu.
Z_výkladu svatého Tomáše Akvinského, kněze, o_apoštolském vyznání víry
(Coll. super Credo in Deum: Opuscula theologica 2, Taurini 1954, pp. 216-217)
{p}Až se objeví tvá sláva, budu nasycen
Je na místě, že vyznání víry končí tím, k_čemu směřuje všechno naše toužení, totiž věčným životem: „(Věřím) v_život věčný. Amen.“
Nejdůležitější na věčném životě je to, že se člověk spojuje s_Bohem, neboť sám Bůh je odměnou a cílem všeho našeho namáhání: Já jsem tvůj štít, tvá odměna je převeliká.{fnr}1{/fnr} A toto spojení spočívá v_dokonalém patření na Boha: Nyní vidíme jen jako v_zrcadle, nejasně, ale potom uvidíme tváří v_tvář.{fnr}2{/fnr} Dále spočívá ve svrchované chvále, jak říká prorok: Zazní tam radost a veselí, díkůvzdání a chvalozpěvy.{fnr}3{/fnr} A také v_dokonalém nasycení touhy, neboť každý blažený tam dostane víc, než po čem toužil a v_co doufal. To je založeno na tom, že se v_tomto životě nemohou nikomu splnit všechna jeho přání, a také na tom, že nic stvořeného nemůže zcela nasytit touhu člověka; jen Bůh ji totiž nasycuje, ano, nekonečně přesahuje, takže nemůže spočinout, leda v_Bohu, jak říká Augustin: „Učinil jsi nás, Pane, pro sebe a naše srdce nemá klid, dokud nespočine v_tobě.“{fnr}4{/fnr}
A protože v_nebeské vlasti budou mít svatí Boha dokonale, je zřejmé, že jejich touha bude nasycena a sláva ji ještě přesáhne. Proto Pán říká: Pojď se radovat se svým pánem.{fnr}5{/fnr} Augustin k_tomu říká: „Ne že by plnost radosti vstoupila do těch, kdo se budou radovat, ale všichni, kdo se budou radovat, vejdou do radosti.“ Písmo říká: Až se objeví tvá sláva, budu nasycen.{fnr}6{/fnr} A jinde: On naplní tvou touhu štěstím.{fnr}7{/fnr}
Všechno, z_čeho se člověk raduje, je tam v_plnosti a nadbytku. Jde-li člověk za štěstím, tam ho čeká štěstí svrchované a dokonalé, protože pramení v_nejvyšším dobru, to jest v_Bohu: Po tvé pravici je věčná slast.{fnr}8{/fnr}
Dále spočívá věčný život v_radostném společenství všech blažených; toto společenství bude zdrojem převeliké radosti, protože každý bude mít všecko dobré spolu se všemi blaženými. Neboť každý bude milovat druhého jako sebe sama, takže se bude z_jeho štěstí radovat jako ze svého. A tak radost a štěstí jednoho poroste úměrně ke štěstí všech.
{fn:1}{r}Gn 15,1{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Kor 13,12{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Iz 51,3{/r}.{/fn} {fn:4}Confessiones 1,1.{/fn} {fn:5}{r}Mt 25,21{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žl 17 (16),15{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:7}{r}Žl 103 (102),5{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:8}{r}Žl 16 (15),11{/r}.{/fn}
{p}ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
{r}Žl 17 (16),15{/r}; {r}1 Kor 13,12{/r}
Ve spravedlnosti uzřím, Bože, tvou tvář, {*} až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.
Nyní poznávám věci jenom nedokonale, potom poznám dokonale. {*} Až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.
Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky