MEZIDOBÍ, 34. TÝDEN

Probuďme se, křesťané,

k_pokání pravému,

pamatujme, že nastane

den soudný každému.

Budeme vydávati

počet ze všech věcí,

těžká věc bude obstáti,

a nelze utéci.

Soudce živých i_mrtvých,

Syn Boha živého,

žádá počtu ze skutků zlých

i_slova marného.

To majíce v_paměti

obraťme se k_Pánu,

dokud nám chce otvírati

milosti své bránu.

Jezu Kriste, obrať nás,

Králi vševládnoucí,

ať pokání činíme včas

horlivé a vroucí.

Člověče, nevěř světu,

neb se stále mění,

nevěř mu víc než květu,

v_němž stálosti není.

Květ, jenž nyní krásný jest,

zvadne a zahyne

a všeliká světa čest

v_krátkém čase mine.

Nevěř své spanilosti,

nevěř příliš kráse,

ani nevěř zdatnosti,

již máš v_tomto čase;

ta spanilost, ta krása,

pověst tvé zdatnosti,

jsou jako květ a řasa,

míjejí v_rychlosti.

Nespoléhej se na to,

že ti štěstí kvete,

bohatství, stříbro, zlato,

snadno tě zaplete;

i_kdyby lidé mnozí

velmi tě chválili,

i_to se změní brzy,

mnozí to zkusili.

Vše má smrt ve své moci,

co na světě žije,

nelze před ní utéci,

všechno zachvacuje;

nic proti ní neplatí

vojenské nástroje,

musí se jí poddati

všecky lidské zbroje.

Neobměkčí ji slzy,

úplatek, výřečnost,

přijde pro tebe brzy

a půjdeš na věčnost.

To vše, člověče, zpytuj

a na paměti měj,

sám nad sebou se slituj,

Boha se nespouštěj.

Den hněvu ten,

ten hrozný den,

k_soudu poslednímu

člověk vstane,

strach nastane

hříšníku každému.

Spravedlivý

Pán se zjeví,

soudcem světa bude,

nic zapříti,

před ním skrýti

nikterak nepůjde.

Co já bídný

člověk vinný

mohu v_svůj prospěch klást?

I_pravdivý,

spravedlivý

strachem se bude třást.

Ó_králi náš,

ó Soudce náš,

z_trůnu velebnosti

nás laskavě

zveš ke slávě,

popřej nám milosti.

Vzpomeň, Pane,

žes k_záchraně

vydal život za nás:

Ať neztratíš,

nezatratíš

nás v_ten poslední čas.

Až zločince

ven z_ovčince

odsoudíš k_žalosti,

nás mezi své

vyvolené

uveď do radosti.

Pamatuj, člověče,

proč tě Pán Bůh stvořil,

nade vše stvoření

na zemi povýšil:

proto, abys jemu sloužil.

Odplatu zaslíbil

dát spravedlnosti

tomu, kdo mu slouží,

v_čas jeho plnosti,

štědře, z_přehojné milosti.

Krátký věk na světě,

tvá léta pominou

jako rosa v_létě,

rozkoše zahynou;

poznej, člověče, bídu svou.

Pokoř se v_tichosti,

volej k_Bohu svému

a žádej milosti

sobě nehodnému,

sebe svěř Kristu samému.

Vyvrz zlé svědomí

a nehřeš již více,

čiň pravé pokání;

bude tvůj zástupce

Kristus Pán u_svého Otce.

Prosíme tě, Bože, probuď v_nás snahu o_účinnější spolupráci s_tvou milostí, aby v_nás stále rostla a přinášela co největší užitek.

{v}1,4{/v}Milost vám a pokoj od toho, který je, který byl a který přijde, a od sedmi duchů před jeho trůnem {v}5{/v}a od Ježíše Krista, svědka hodného víry, prvorozeného z_mrtvých a vládce nad pozemskými králi.

Tomu, který nás miluje, který nás svou smrtí zbavil hříchů {v}6{/v}a udělal z_nás královský (národ) a kněze Boha, svého Otce, tomu buď sláva a vláda na věčné věky! Amen.

{v}10{/v}(A jednou) v_den Páně jsem upadl do vytržení a uslyšel jsem za sebou mocný hlas jako (zvuk) polnice.

{v}12{/v}Obrátil jsem se, abych se podíval po tom hlase, který ke mně mluvil. A když jsem se obrátil, uviděl jsem sedm zlatých svícnů {v}13{/v}a uprostřed těch svícnů (postavu) podobnou Synu člověka, oblečenou do řízy a přepásanou na prsou zlatým pásem. {v}14{/v}Jeho hlava a vlasy byly bělostné jak sněhobílá vlna, jeho oči jako ohnivý plamen, {v}15{/v}jeho nohy jako z_mosazi rozžhavené v_peci, jeho hlas jako hukot množství vod. {v}16{/v}V_pravé ruce držel sedm hvězd, z_úst mu vycházel ostrý dvojsečný meč a jeho tvář zářila jako slunce v_plné své síle.

{v}17{/v}Když jsem ho uviděl, padl jsem mu k_nohám jako mrtvý. On na mě položil pravici a řekl: „Nic se neboj! Já jsem První i_Poslední, {v}18{/v}Živý. Byl jsem mrtev, a hle – jsem živ na věky věků a mám klíče od smrti a podsvětí.

{v}2,26{/v}Tomu, kdo zvítězí a zůstane věrný mým skutkům až do konce, dám moc nad pohany,

{v}28{/v}(podobně) jako jsem já dostal (tuto moc) od svého Otce. A dám mu jitřní hvězdu.

{v}3,5b{/v}Jeho jméno nevymažu z_knihy života, ale budu se k_němu znát před svým Otcem a jeho anděly.

{v}12{/v}Kdo zvítězí, z_toho udělám sloup v_chrámě svého Boha a nikdy už (z_něho) nevyjde; napíšu na něho jméno svého Boha a jméno města svého Boha, nového Jeruzaléma, který sestupuje z_nebe od mého Boha, a také svoje nové jméno.

{v}20{/v}Hle, stojím u_dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře dveře, k_tomu vejdu a budu jíst u_něho a on u_mě. {v}21{/v}Kdo zvítězí, toho vezmu k_sobě na svůj trůn, jak i_já jsem zvítězil a usedl se svým Otcem na jeho trůně.“

Lidé uvidí Syna člověka přicházet v_oblacích s_velikou mocí a slávou. {*} Jemu buď sláva a vláda na věčné věky!

Shromáždí své vyvolené ze čtyř světových stran, od končin země až po konec nebe. {*} Jemu buď sláva a vláda na věčné věky!

Podle slov našeho Pána a Spasitele Boží království nepřichází tak, že by se dalo pozorovat, ani se nedá říci: Hle, tady je! nebo tam je! Neboť Boží království je mezi námi.{fnr}1{/fnr} Vždyť to slovo je blízko, téměř v_našich ústech a v_našem srdci.{fnr}2{/fnr} Proto je jasné, že každý, kdo se modlí za příchod Božího království, modlí se nepochybně za to Boží království, které má v_sobě: aby v_něm vzešlo, neslo plody a nabývalo dokonalosti. Neboť v_každém svatém kraluje Bůh a každý svatý poslouchá Boží zákony, plné Ducha a Bůh v_něm přebývá jako v_dobře spravované obci. Vždyť je při něm neustále Otec a spolu s_Otcem kraluje v_takové dokonalé duši Kristus podle slov Písma: Přijdeme k_němu a učiníme si u_něho příbytek.{fnr}3{/fnr}

A budeme-li bez ustání postupovat, dojde Boží království, které je v_nás, svého vrcholu tehdy, až se naplní, co řekl apoštol; že totiž Kristus, až se mu podrobí všichni nepřátelé, odevzdá království Bohu a Otci, aby byl Bůh všechno ve všem.{fnr}4{/fnr} Proto se neustále modleme a vnitřně uschopněni přítomností Božího Slova, říkejme svému Otci, jenž je na nebesích: Posvěť se jméno tvé, přijď království tvé.{fnr}5{/fnr}

O_Božím království je si ještě třeba uvědomit toto: Jako nemá spravedlnost nic společného s_nepravostí a jako se světlo nesnáší s_temnotou a Kristus s_Beliárem,{fnr}6{/fnr} právě tak nemůže být Boží království pohromadě s_královstvím hříchu.

Chceme-li proto, aby v_nás kraloval Bůh, ať v_našem smrtelném těle nevládne hřích.{fnr}7{/fnr} Umrtvujme naopak své pozemské údy{fnr}8{/fnr} a přinášejme ovoce ducha, aby se v_nás Hospodin mohl procházet jako v_duchovní rajské zahradě a aby v_nás kraloval on sám se svým Kristem sedícím v_nás po pravici Otcovy duchovní moci, o_niž prosíme. Ať tu sedí, dokud se všichni jeho nepřátelé, kteří jsou v_nás, nestanou podnoží jeho nohou{fnr}9{/fnr} a dokud z_nás nezmizí každá jiná vláda, síla a moc.{fnr}10{/fnr}

Toto se může zajisté stát v_každém z_nás, a v_každém z_nás může být jako poslední nepřítel zničena smrt,{fnr}11{/fnr} aby i_v_nás mohl Kristus říci: Smrti, kdepak je tvůj bodec? Peklo, kdepak je tvé vítězství?{fnr}12{/fnr} Nechť tedy již nyní to, co je v_nás porušitelné, vezme na sebe svatost a neporušitelnost, a co je smrtelné, vezme na sebe Otcovu nesmrtelnost,{fnr}13{/fnr} neboť smrt již byla přemožena. Aby tak v_nás kraloval Bůh a my již nyní měli účast na dobru nového zrození a vzkříšení z_mrtvých.

{fn:1}Srov. {r}Lk 17,20-21{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Řím 10,8{/r}; {r}Dt 30,14{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 14,23{/r}.{/fn} {fn:4}{r}1 Kor 15,24.28{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mt 6,9-10{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}2 Kor 6,14-15{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Řím 6,12{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Kol 3,5{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Žl 110 (109),1{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}1 Kor 15,24{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. tamtéž, v. {r:1 Kor 15,}26{/r}.{/fn} {fn:12}Srov. tamtéž, v. {r:1 Kor 15,}55{/r}; srov. {r}Oz 13,14{/r}.{/fn} {fn:13}Srov. {r}1 Kor 15,53.54{/r}.{/fn}

Teď se ujal vlády nad tímto světem náš Pán a jeho Pomazaný {*} a bude kralovat na věčné věky!

Před ním se skloní všechna lidská pokolení, protože Hospodinu náleží vláda. {*} A bude kralovat na věčné věky!

{v}1,1{/v}Šimon Petr, služebník a apoštol Ježíše Krista, těm, kterým se dostalo stejného pokladu víry jako nám spravedlností našeho Boha a Spasitele Ježíše Krista. {v}2{/v}Milost vám a pokoj kéž se rozhojní poznáním Boha a Ježíše, našeho Pána.

{v}3{/v}Jeho božská moc nám darovala všechno, (co potřebujeme) pro dosažení spásy a bohabojného života, totiž tím, že poznáváme toho, který nás povolal, (aby se projevila) jeho sláva a moc. {v}4{/v}A proto jsme od něho dostali vzácná a nesmírná přislíbení: abyste tím měli účast na božské přirozenosti, a tak unikli zkaženosti, která (ovládá) svět špatnými žádostmi. {v}5{/v}A proto se věnujte s_celou horlivostí (tomu), abyste dospěli vírou k_řádnému životu, řádným životem k_poznání, {v}6{/v}poznáním k_sebeovládání, sebeovládáním k_trpělivosti, trpělivostí ke zbožnosti, {v}7{/v}zbožností k_bratrské lásce a láskou bratrskou k_lásce vůbec. {v}8{/v}Jsou-li totiž ve vás tyto (ctnosti) a rozmáhají se, nenechají vás v_nečinnosti a neplodnosti; naopak: budete poznávat (stále víc) našeho Pána Ježíše Krista. {v}9{/v}Kdo však je nemá, je slepý, krátkozraký. Nic už neví o_tom, že byl očištěn od svých bývalých hříchů. {v}10{/v}Proto se, bratři, tím více vynasnažte, aby bylo vaše povolání a vyvolení pevné, neboť když to děláte, jistě nikdy neklopýtnete. {v}11{/v}Tak vám bude dopřán volný přístup do věčného království našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Bůh nás povolal, aby se projevila jeho sláva a moc. A proto jsme od něho dostali vzácná a nesmírná přislíbení: {*} abyste tím měli účast na božské přirozenosti.

Vy všichni, pokřtění v_Krista, oblékli jste se v_Krista. {*} Abyste tím měli účast na božské přirozenosti.

Pán praví: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete.{fnr}1{/fnr} Jak však může být spravedlnost hojnější, než když milosrdenství vítězí nad soudem?{fnr}2{/fnr} A co je přiměřenější a důstojnější, než když stvoření, učiněné k_obrazu a podobenství Božímu, napodobuje svého původce? Ten založil obnovu a posvěcení věřících na odpuštění hříchů, takže po zrušení přísné pokuty a prominutí všech trestů se viník zase stává nevinným a konec hříchů je počátkem ctností.

Křesťanova spravedlnost může převyšovat spravedlnost zákoníků a farizeů ne tím, že by Zákon rušila, ale tím, že odmítá jeho příliš lidský výklad. Proto také říká Pán, když vysvětluje svým učedníkům, jak se postit: Když se postíte, nedělejte ztrápený obličej jako pokrytci. Ti totiž dělají svůj obličej nevzhledným, aby lidem ukazovali, že se postí. Amen, pravím vám: Ti už svou odplatu dostali.{fnr}3{/fnr} Jakou jinou odplatu, než pochvalu od lidí? Po ní člověk tak často touží, a proto se navenek dělá spravedlivým. Nestará se nikterak o_své svědomí, jen mu záleží na falešném uznání. Poněvadž špatnost, kterou skrývání usvědčuje, se raduje, vzbuzuje-li mylný dojem.

Když někdo miluje Boha, stačí mu, jestliže se líbí tomu, kterého miluje. Neboť nelze žádat větší odměnu, než je sama láska. Vždyť láska je z_Boha, poněvadž sám Bůh je láska.{fnr}4{/fnr} A je-li jím zbožný a čistý duch naplněn, raduje se natolik, že kromě něho netouží po žádném jiném potěšení. Je tedy pravda pravdoucí, co říká Pán: Kde je tvůj poklad, tam bude i_tvé srdce.{fnr}5{/fnr} Co jiného je však poklad člověka než určitý soubor jeho děl a souhrn jeho prací? Neboť co kdo zasel, to také sklidí,{fnr}6{/fnr} a jaké je něčí dílo, taková je i_jeho cena. A od čeho si člověk slibuje potěšení? Od užitku, k_tomu upíná zájem svého srdce. A poněvadž je mnoho druhů bohatství a různé jsou předměty potěšení, je poklad každého určován jeho vlastní touhou. Takže vyplývá-li z_dychtění po věcech pozemských, neučiní podíl na něm nikoho šťastným, ale ubohým.

Zato ti, kteří myslí na vyšší věci, a ne na pozemské,{fnr}7{/fnr} a kterým nejde o_to, co pomíjí, ale o_to, co je věčné, mají v_tom neporušitelné bohatství. Prorok o_něm říká: Přiblížil se náš poklad a naše spása, moudrost a kázeň a zbožnost od Pána: to jsou poklady spravedlnosti.{fnr}8{/fnr} S_pomocí milosti Boží se jimi i_pozemské statky mění v_nebeské, když totiž lidé užívají majetku, ať už spravedlivě zděděného nebo jinak nabytého, jako nástroje k_něčemu zbožnému. Jestliže například to, co mají navíc, rozdělují na podporu chudých, shromažďují si bohatství, o_které nemohou přijít. Neboť co rozdali almužnou, to už nepodléhá žádné újmě. A tak mají právem srdce tam, kde je jejich poklad. Neboť blaze těm, kteří si pěstují takovéto bohatství, aby rostlo, a nebojí se, že je ztratí.

{fn:1}{r}Mt 5,20{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jak 2,13{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 6,16{/r}.{/fn} {fn:4}{r}1 Jan 4,7.8{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mt 6,21{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Gal 6,7{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Kol 3,2{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Iz 33,6{/r}.{/fn}

Když prokazujeme dobro, nesmíme přitom propadnout únavě. Vydržíme-li, dočkáme se doby, kdy budeme sklízet. {*} Dokud tedy máme ještě čas, prokazujme dobro.

Co kdo zasel, to také sklidí. {*} Dokud tedy máme ještě čas, prokazujme dobro.

Milovaní! {v}1,12{/v}Tyto věci sice znáte a svůj život jste trvale uspořádali podle přijaté pravdy, ale přesto vám to chci pořád připomínat. {v}13{/v}A pokud jsem ještě naživu, pokládám to za svou povinnost, abych vás takovým připomínáním udržoval v_bdělosti. {v}14{/v}Vždyť dobře vím, že brzo už budu muset odejít, jak mi to oznámil sám náš Pán Ježíš Kristus. {v}15{/v}Ale vynasnažím se o_to, abyste si mohli i_po mé smrti toto všechno stále připomínat.

{v}16{/v}Když jsme vás poučovali o_tom, jak mocný je náš Pán Ježíš Kristus a že zase přijde, nedrželi jsme se v_té věci nějakých chytrácky vymyšlených bájí. My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost. {v}17{/v}Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o_něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: ‚To je můj milovaný Syn, v_něm já mám zalíbení.‘ {v}18{/v}Ten hlas přicházel z_nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s_ním byli na posvátné hoře.

{v}19{/v}Ale máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v_srdci. {v}20{/v}Buďte si však především vědomi toho, že žádné proroctví v_Písmu není ponecháno soukromému výkladu. {v}21{/v}Neboť proroctví nebylo nikdy proneseno z_lidské vůle, ale lidé oznamovali Boží (výroky) proto, že je k_tomu přiměl Duch Svatý.

Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. {*} Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn.

My jsme na vlastní oči viděli jeho velebnost, když jsme s_ním byli na posvátné hoře. {*} Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn.

Ve srovnání s_nevěřícími jsme my křesťané již světlem. Proto říká apoštol: Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v_Pánu. Žijte jako děti světla.{fnr}1{/fnr} A jinde říká: Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne.{fnr}2{/fnr}

A přece, ve srovnání s_oním světlem, k_němuž směřujeme, je den, v_němž žijeme, ještě nocí. Poslechněme si apoštola Petra. Říká, že ke Kristu Pánu promluvila vznešená Boží velebnost: To je můj milovaný Syn, v_něm já mám zalíbení. Ten hlas, pokračuje Petr, jsme my slyšeli, když jsme s_ním byli na posvátné hoře.{fnr}3{/fnr} Ale protože my jsme tam nebyli a ten hlas z_nebe neslyšeli, říká nám svatý Petr: Ale máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v_srdci.{fnr}4{/fnr}

Až tedy náš Pán Ježíš Kristus přijde, jak říká apoštol Pavel, vynese na světlo věci, které jsou dosud skryty v_temnotách, a učiní, že bude zřejmé, jaké měl kdo úmysly; a teprve tehdy může každý člověk dostat od Boha chválu.{fnr}5{/fnr} Tehdy, až nastane ten den, nebude už zapotřebí žádných světel. Nebude nám už čteno z_proroků, nebude otevřena kniha apoštolských listů, nebudeme vyhledávat Janovo svědectví, nebudeme potřebovat ani evangelium. Z_našeho středu bude tedy vzato celé Písmo, které nám v_noci tohoto věku bylo zažíháno jako svítilna, abychom nezůstávali potmě.

Co vlastně uvidíme, až toto všechno zmizí, protože už nebudeme potřebovat, aby nám to svítilo, a až také Boží mužové,{fnr}6{/fnr} kteří nám to předávali, spolu s_námi uvidí ono pravé a jasné světlo, až tedy všecky ty pomůcky nebudou? Čím se bude naše mysl živit? Z_čeho se bude radovat náš pohled? Co to bude za radost z_toho, co oko nevidělo, ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil{fnr}7{/fnr}? Co uvidíme?

Moc vás prosím: milujte se mnou, běžte se mnou ve víře, mějme touhu po nebeské vlasti, vzdychejme po ní a zde se považujme za pouhé cizince a poutníky. Co to tedy jednou uvidíme? Poslyšme teď evangelium: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u_Boha a to Slovo byl Bůh.{fnr}8{/fnr} Dospěješ k_prameni, z_něhož tě dosud svlažila jen kapka rosy. Uvidíš plný jas pravého světla, z_něhož do tvého ztemnělého srdce pronikal nepřímo a oklikou jen paprsek. A budeš očištěn, abys byl s_to do toho světla hledět a snést je. Milovaní, říká svatý Jan, už teď jsme Boží děti; ale čím budeme, není ještě zřejmé. Víme však, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je.{fnr}9{/fnr}

Cítím, že se vaše srdce vznáší k_výšinám spolu se mnou; ale porušitelné tělo duši zatěžuje a pozemský příbytek utlačuje mysl plnou starostí.{fnr}10{/fnr} Za chvilku odložím tuto knihu a vy se rozejdete každý do svého domova. Bylo nám dobře ve společném světle, hezky jsme se potěšili, bylo nám dobře ve společné radosti. I_když se však teď od sebe rozejdeme, od světla se nevzdalujme.

{fn:1}{r}Ef 5,8{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Řím 13,12-13{/r}.{/fn} {fn:3}{r}2 Petr 1,17-18{/r}.{/fn} {fn:4}Tamtéž, {r:2 Petr 1,}19{/r}.{/fn} {fn:5}{r}1 Kor 4,5{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Tim 6,11{/r}.{/fn} {fn:7}{r}1 Kor 2,9{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Jan 1,1{/r}.{/fn} {fn:9}{r}1 Jan 3,2{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Mdr 9,15{/r}.{/fn}

A noc už vůbec nebude ani nebude třeba světla lampy nebo světla slunce: {*} Pán Bůh bude ozařovat své služebníky a budou kralovat na věčné věky.

Budou hledět na jeho tvář a jeho jméno ponesou na čele. {*} Pán Bůh bude ozařovat své služebníky a budou kralovat na věčné věky.

{v}2,1{/v}Jako se v_lidu vyskytovali také lžiproroci, stejně se i_mezi vámi objeví lžiučitelé a budou se snažit záludně zavést zhoubná bludařská učení. Ba dokonce budou zapírat Pána, který je vykoupil, a tím se ovšem dostanou rychle do záhuby. {v}2{/v}Mnoho (lidí) se dá strhnout od nich k_prostopášnostem, a tak přivedou cestu pravdy do špatných řečí. {v}3{/v}Z_hrabivosti budou z_vás těžit podvodným mluvením. Ale už dávno je pro ně připravený trest a zhouba se na ně valí.

{v}4{/v}Jestliže Bůh neušetřil ani anděly, když se prohřešili, ale srazil je a odevzdal peklu, temné propasti, aby tam byli uchováni pro soud, {v}5{/v}neušetřil ani starý svět, nýbrž zachránil jen Noema, hlasatele spravedlnosti, spolu s_jinými sedmi lidmi, kdežto na (ostatní) bezbožný svět přivedl potopu. {v}6{/v}Také města Sodomu a Gomoru obrátil v_popel a odsoudil k_zániku jako výstražný příklad do budoucnosti pro bezbožníky. {v}7{/v}Vysvobodil však spravedlivého Lota, který těžce trpěl bezuzdným chováním prostopášníků. {v}8{/v}Neboť ten spravedlivý (člověk), který mezi nimi bydlel, musel vidět a slyšet, jaké špatnosti páchali, a to mučilo den ze dne jeho spravedlivou duši. {v}9{/v}(Tak) Pán dovede zbožné (lidi) ze zkoušky vysvobozovat, ale špatné nechává, aby byli potrestáni v_den soudu.

Mějte se na pozoru před nepravými proroky: přicházejí k_vám převlečeni za ovce, ale uvnitř jsou draví vlci. {*} Ale už dávno je pro ně připravený trest a zhouba se na ně valí.

Vystoupí také mnoho falešných proroků, budou konat velká znamení a svedou mnoho lidí. {*} Ale už dávno je pro ně připravený trest a zhouba se na ně valí.

Kdysi se Bůh rozhněval na Židy a vydal Jeruzalém nepřátelům na odiv, takže nad Židy panovali ti, kdo je nenáviděli,{fnr}1{/fnr} a v_Jeruzalémě nebyly už ani svátky, ani oběti; a stejně se hněvá na duši, která přestupuje přikázání, a vydává ji napospas nepřátelům, démonům a vášním. A když ji nepřátelé takto svedou, dokonale ji zkazí.

A jako je dům bez pána zahalen tmou, hanbou a potupou a je v_něm plno špíny a nečistoty, tak se i_duše, kterou opustil její Pán, i_když se v_ní předtím radoval se zástupem andělů, naplní tmou hříchu, hanbou vášní a veškerou nešlechetností.

Běda cestě, po níž nikdo nechodí a na níž není slyšet lidského hlasu! Stane se rejdištěm divoké zvěře. Běda duši, nechodí-li v_ní Pán a svým hlasem z_ní nevyhání duchovní šelmy hříchu! Běda domu, nebydlí-li v_něm hospodář! Běda půdě, nemá-li rolníka, který by ji obdělával! Běda lodi, nemá-li kormidelníka, neboť zmítána mořskými vlnami a bouří ztroskotá! Běda duši, nemá-li v_sobě pravého kormidelníka Krista, neboť octne-li se na krutém moři temnot a bude zmítána vlnami vášní a ohrožována zimní bouří zlých duchů, nakonec ztroskotá.

Běda duši, nemá-li Krista, který by ji pilně obdělával, aby mohla přinášet dobré ovoce Ducha! Neboť zpustne, zaroste trním a hložím, nepřinese plody a nakonec bude vypálena.{fnr}2{/fnr} Běda duši, nepřebývá-li v_ní její Pán, Kristus! Neboť zpustne, naplní ji zápach vášní a stane se příbytkem zla.

Když jde rolník obdělávat pole, bere si nářadí a oblečení potřebné ke své práci. Podobně učinil i_Kristus, nebeský král a pravý rolník.{fnr}3{/fnr} Když přišel k_lidstvu zpustošenému zlem, vzal na sebe tělo a jako nářadí si nesl kříž; obdělal zpustlou duši, vytrhal z_ní trní a hloží zlých duchů, vyplel koukol hříchu a veškerou uschlou trávu nepravostí spálil. A když duši nástrojem kříže takto obdělal, vysázel v_ní překrásnou zahradu Ducha, aby Bohu Hospodáři plodila všechny druhy nejsladšího a nejžádoucnějšího ovoce.

{fn:1}Srov. {r}Lk 26,17{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 13,30{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 15,2{/r}.{/fn}

Já jsem pravý vinný kmen, vy jste ratolesti. {*} Kdo zůstává ve mně a já v_něm, ten nese mnoho ovoce.

Jako Otec miloval mne, tak jsem já miloval vás. {*} Kdo zůstává ve mně a já v_něm, ten nese mnoho ovoce.

{v}2,9{/v}Pán dovede zbožné (lidi) ze zkoušky vysvobozovat, ale špatné nechává, aby byli potrestáni v_den soudu {v}10{/v}a zvláště ty, kdo se oddají nečistým tělesným žádostem a nechtějí nad sebou uznávat Pána.

Opovážliví a domýšliví (lidé) se nebojí mluvit s_pohrdáním o_oslavených; {v}11{/v}a přece ani (sami) andělé, ačkoli jsou silou a mocí větší, nepronášejí o_nich před Pánem urážlivý odsudek. {v}12{/v}Tihle (lidé) však jako nerozumná zvířata – určená svou přirozeností k_tomu, aby byla chytána a zabíjena – mluví s_pohrdáním o_tom, co neznají, a jejich zkaženost je přivede do záhuby {v}13{/v}a budou za svou špatnost pykat. Hledají požitek v_denním hýření; jsou skvrnou a hanbou, jak se honí za rozkošnickým hýřením při hostinách s_vámi; {v}14{/v}oči mají pořád jen pro některou cizoložnici a nenasytné v_hříchu; lákají (k_sobě) nepevné duše; jsou hrabiví a dobře se v_tom vyznají. Propadli kletbě! {v}15{/v}Zanechali správné cesty a zbloudili, dali se na cestu Baláma, syna Bosorova, který rád přijal odměnu za své nesprávné chování, ale byl usvědčen z_vlastní špatnosti: {v}16{/v}němá oslice promluvila lidským hlasem a zabránila tak prorokovi ve zvráceném počínání. {v}17{/v}Takoví jsou jako studně bez vody, mraky hnané vichřicí; pro takové je připravena nejhlubší tma. {v}18{/v}Vedou naduté, ale jalové řeči, lákají svými tělesnými žádostmi a výstřednostmi ty, kdo sotva teprve unikli (lidem) žijícím v_bludu. {v}19{/v}Slibují jim svobodu, a sami jsou otroky zkázy; vždyť když člověk něčemu podlehne, je toho otrokem.

{v}20{/v}Jestliže se totiž (lidé), kteří unikli z_hniloby světa poznáním Pána a Spasitele Ježíše Krista, zase do toho zaplétají a nechávají se tím přemoci, jsou na tom hůř na konci, než byli na začátku. {v}21{/v}Bylo by pro ně lépe, kdyby vůbec nepoznali cestu spravedlnosti, než aby ji poznali a pak se obrátili zády k_svatému příkazu, v_němž byli vyučeni. {v}22{/v}Na ně se hodí toto pravdivé přísloví:

Mějte zájem o_všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé a co je nevinné. {*} To dělejte, a Bůh, dárce pokoje, bude s_vámi.

Buďte bdělí, stůjte pevně ve víře, buďte silní! {*} To dělejte, a Bůh, dárce pokoje, bude s_vámi.

Dokud budeme ovcemi, budeme vítězit; i_kdyby nás obklopovaly tisíce vlků, přetrváme a budeme mít převahu. Staneme-li se však vlky, budeme přemoženi, neboť přijdeme o_pomoc pastýře. Ten přece nevodí na pastvu vlky, nýbrž ovce; takže tě opustí a vzdálí se, protože mu nedáš možnost ukázat jeho moc.

Smysl jeho řeči je takový: Neznepokojujte se, říká, když vás posílám mezi vlky a přikazuji vám, abyste byli jako ovce a jako holubice.{fnr}1{/fnr} Jistě jsem mohl učinit opak a neposílat vás snášet jakákoli protivenství ani vás vydávat jako ovce vlkům, nýbrž udělat vás hrozivější než lvy; avšak je prospěšné, aby to bylo takto: vám to dodá lesku a zároveň to ukáže moji moc. Tak to Pán říkal i_Pavlovi: Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví v_slabosti.{fnr}2{/fnr} Já jsem vás tedy učinil právě takovými. Takže říká-li Pán: Já vás posílám jako ovce,{fnr}3{/fnr} naznačuje tím toto: Neklesejte přece, já totiž vím, a dobře vím, že právě takto vás nikdo nebude schopen přemoci.

Abychom však i_my sami mohli přispět něčím ze své strany, aby se nezdálo, že všechno je dílem milosti, a abychom se nedomnívali, že získáme věnec bez příčiny a zadarmo, říká Pán hned nato: Buďte tedy opatrní jako hadi a bezelstní jako holubice.{fnr}4{/fnr} Mohlo by se namítnout: Ale co zmůže naše obezřetnost v_tak četných nebezpečenstvích? Jakpak si máme tu obezřetnost udržet, když námi zmítá tak velké vlnobití? I_kdyby byla ovce sebeobezřetnější, upadne-li mezi vlky, a hned mezi tolik vlků, co vůbec může dělat? A i_kdyby byla holubice sebebezelstnější, co jí to pomůže, když ji ohrožuje tolik jestřábů? Těmto tvorům bez rozumu to jistě nijak nepomůže, nám však významně.

Podívejme se však, jakou obezřetnost tu Kristus vyžaduje. Obezřetnost hada, praví. Jako had obětuje všechno a dokonce tělo si dá useknout a nestaví se příliš na odpor, jen když si zachová hlavu, tak i_ty uměj obětovat všechno kromě víry; i_majetek, tělo, dokonce i_život. Neboť víra je hlava a kořen: když tu si zachováš, i_kdybys všechno ztratil, všechno zase získáš znovu a v_hojnější míře. Proto Kristus nepřikázal jenom bezelstnost nebo jenom obezřetnost, nýbrž obě smísil, takže z_toho vzniká ctnost. Obezřetnost hada vybral proto, aby tě chránila před smrtelnými ranami, a bezelstnost holubice, abys neodplácel ani původcům křivd a nemstil se na strůjcích úkladů. Proto opakuji, nic není platná obezřetnost, není-li spojena s_touto vlastností.

Nikdo by si neměl myslet, že tato přikázání nelze plnit. On zná lépe než kdokoli jiný přirozenost věcí a ví, že divokost se překonává nikoli divokostí, nýbrž mírností.

{fn:1}Srov. {r}Mt 10,16{/r}.{/fn} {fn:2}{r}2 Kor 12,9{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 10,16{/r}.{/fn} {fn:4}Tamtéž.{/fn}

Hle, já vás posílám jako ovce mezi vlky, praví Pán. {*} Buďte opatrní jako hadi a bezelstní jako holubice.

Dokud máte světlo, věřte v_to světlo, abyste byli syny světla. {*} Buďte opatrní jako hadi a bezelstní jako holubice.

{v}3,1{/v}Milovaní, to už je druhý list, který vám píšu. V_nich vám chci připomínáním probouzet jasné smýšlení, {v}2{/v}abyste pamatovali na slova předpověděná svatými proroky a na příkaz Pána a Spasitele, (oznámený vám) vašimi apoštoly. {v}3{/v}To především vězte, že v_posledních dnech přijdou se (svým) posměchem posměvači, žijící podle svých špatných žádostí, {v}4{/v}a budou říkat: „Kdepak je ten jeho slíbený příchod? Otcové už zemřeli, a přesto od té doby všechno zůstává (tak, jak bylo) od začátku stvoření!“ {v}5{/v}Zapomínají však úmyslně, že nebesa byla dříve a země povstala z_vody a uprostřed vody Božím slovem {v}6{/v}a že z_týchž (příčin) tehdejší svět zahynul zatopen vodou. {v}7{/v}A totéž Boží slovo také nynější nebesa a zemi šetří pro oheň a uchovává pro ten den, kdy bezbožní lidé budou souzeni a zahynou.

{v}8{/v}Jednu věc, milovaní, nesmíte přehlédnout: že je u_Pána jeden den jako tisíc roků a tisíc roků jako jeden den. {v}9{/v}Ne že by Pán otálel splnit to, co slíbil, jak ho někteří (lidé) obviňují z_otálení, ale je k_vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, naopak chce, aby se všichni dali na pokání. {v}10{/v}Ten den Páně však přijde jako zloděj a tehdy nebesa náhle s_rachotem pominou, živly se stráví žárem i_země a všechno, co se na ní bude nalézat.

{v}11{/v}A tak všechno vezme za své. Jak vám proto musí ležet na srdci, abyste žili svatě a zbožně, {v}12{/v}a tak očekávali a urychlovali příchod toho Božího dne, kdy se nebesa stráví v_ohni a živly rozplynou v_žáru. {v}13{/v}Ale my čekáme – jak on to slíbil – nová nebesa a novou zemi, kde bude mít svůj domov spravedlnost.

{v}14{/v}Když tedy na to musíte čekat, milovaní, horlivě se snažte, abyste byli před ním bez poskvrny a bez úhony v_pokoji. {v}15{/v}Shovívavost našeho Pána považujte za svou spásu! Tak vám to psal i_náš milovaný bratr Pavel podle moudrosti, která mu byla dána, {v}16{/v}a mluví o_tom ve všech svých listech. Jsou v_nich ovšem místa, kterým není snadno porozumět, a lidé nevědomí a neutvrzení (ve víře) to překrucují – (dělají to) tak s_Písmem vůbec – ke své vlastní zkáze.

{v}17{/v}Milovaní, víte to už napřed. Proto si dávejte pozor; abyste nepozbyli svou pevnost tím, že byste se dali strhnout bludnými názory špatných (lidí). {v}18{/v}Ať spíše rostete v_milosti a poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní i_až do dne věčnosti! Amen.

Plesat a jásat budou navěky nad tím, co stvořím. {*} Hle, všechno tvořím nové!

Máme mít na paměti, že nemáme jednat podle své vlastní vůle, ale podle vůle Boží, tak jak nám Pán přikázal denně se modlit. V_naprostém rozporu s_tím, ano, přímo zvrácené je, když napřed prosíme, aby se stala Boží vůle, a pak, když nás Bůh volá a odvádí z_tohoto světa, příkazu jeho vůle vůbec nechceme poslechnout! Tvrdohlavě odporujeme a vzpíráme se a necháme se vléci před tvář Páně jako vzpurní otroci, s_nářkem a smutkem, a odcházíme odsud jen proto, že musíme, a ne ze svobodné poslušnosti. A přitom chceme být od něho poctěni nebeskou odměnou, i_když k_němu přicházíme neradi. Proč se tedy modlíme a prosíme, aby přišlo nebeské království, máme-li raději pozemskou porobu? Proč se znovu a znovu modlíme a žádáme, aby Bůh uspíšil příchod svého království, jestliže mnohem víc toužíme a usilovněji si přejeme sloužit tady na zemi ďáblu, než vládnout s_Kristem?

Když svět křesťana nenávidí,{fnr}1{/fnr} proč máš rád toho, kdo tě nenávidí, a nejdeš raději za Kristem, který tě vykoupil a miluje tě? Jan ve svém listě upozorňuje, volá a nabádá, abychom nemilovali svět a neřídili se tělesnými žádostmi. Nemilujte svět, říká, ani to, co je ve světě. Jestliže kdo miluje svět, není v_něm Otcova láska. Vždyť všecko, co je ve světě, je žádost těla, žádost očí a honosný způsob života. Svět však pomíjí a s_ním i_jeho žádost. Kdo však koná, co chce Bůh, zůstává navěky.{fnr}2{/fnr} Milovaní bratři, s_čistou myslí, v_pevné víře a se statečným odhodláním buďme spíše ochotni ke všemu, co chce Bůh. Beze strachu před smrtí mysleme na budoucí nesmrtelnost. Tím ukažme, že opravdu jsme to, čemu věříme.

Milovaní bratři, je třeba mít na zřeteli a častěji uvažovat o_tom, že jsme se zřekli světa a jen v_něm dočasně přebýváme jako hosté a poutníci.{fnr}3{/fnr} S_radostí vítejme den, který každému z_nás určí náš domov a který nás odsud vysvobodí, vyprostí z_nástrah světa a znovu uvede do ráje a dá království. Kdo by z_ciziny nespěchal zpět do vlasti? My za svou vlast považujeme ráj;{fnr}4{/fnr} tam nás očekává mnoho našich drahých, touží po nás početný a velký zástup našich rodičů, bratří, dětí, kterým už nemůže nic uškodit, mají však dosud starost o_naši spásu. Shledat se s_nimi, obejmout se s_nimi, jaká je to společná radost pro ně i_pro nás! Jaká je to tam v_nebeském království blaženost být beze strachu z_umírání, jaké je to svrchované a trvalé štěstí žít věčně!

Je tam slavný sbor apoštolů, plesá tam množství proroků, je tam nesčetný zástup mučedníků ozdobených slávou, zápasy i_utrpením a korunou vítězství, své vítězství tam slaví i_panny, které svou zdrženlivostí zkrotily žádostivost těla a přirozenosti, jsou tam odměněni milosrdní, kteří konali skutky spravedlnosti, kteří sytili a štědře obdarovávali chudé a kteří podle rady Páně proměnili pozemský majetek v_nebeské poklady.{fnr}5{/fnr} Milovaní bratři, spěchejme dychtivě za nimi. Ať Bůh vidí, jaké je naše smýšlení, ať Kristus shlédne na naše odhodlání a víru, neboť vznešenějšími dary své lásky odmění ty, kdo po něm budou více toužit.

{fn:1}Srov. {r}Jan 15,18-19{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Jan 2,15-17{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ef 2,19{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Flp 3,20{/r}; {r}2 Kor 5,2{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Lk 12,33{/r}; {r}Mt 6,19-20{/r}.{/fn}

Máme svou vlast v_nebi, odkud s_touhou očekáváme spasitele Pána Ježíše Krista. {*} On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené.

Až se ukáže Kristus, váš život, potom se i_vy s_ním ukážete ve slávě. {*} On přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené.

{v}1{/v}Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův, povolaným, milovaným od Boha Otce a uchovávaným pro Ježíše Krista. {v}2{/v}Kéž se vám rozhojní milosrdenství, pokoj a láska!

{v}3{/v}Milovaní, vážně jsem pomýšlel na to, že vám napíšu o_naší společné spáse. Ale teď mě to nutí vybídnout vás v_dopise k_tomu, abyste vedli boj pro víru, která byla jednou (provždy) křesťanům svěřena. {v}4{/v}Vloudili se totiž (mezi vás) jistí lidé, kteří byli už dávno předem označeni k_tomuto odsouzení. (Tito) bezbožníci zaměňují milost našeho Boha za prostopášnost a zapírají jediného Vládce a Pána Ježíše Krista.

{v}5{/v}Chci vám však připomenout – i_když to už jednou (provždy) všechno víte – že když Pán zachránil svůj lid z_Egypta, zahubil potom ty, kteří neuvěřili. {v}6{/v}Také anděly, kteří si neuchovali svoje důstojenství, ale opustili svůj příbytek, uchovává pro soud v_(onen) den ve věčných poutech v_(pekelných) temnotách. {v}7{/v}Právě tak Sodoma a Gomora a okolní města, která se podobným způsobem oddávala protipřirozenému smilnění a propadla zvrhlosti, jsou pro výstrahu trestána věčným ohněm.

{v}8{/v}Přesto i_tito blouznivci podobně poskvrňují tělo, nechtějí nad sebou uznávat Pána a pohrdavě mluví o_oslavených.

{v}12{/v}Jsou to skvrny na vašich hodech lásky, beze studu s_vámi hodují a pasou sami sebe. Jsou to mraky bez vody, sem tam honěné větry, stromy stojící na podzim bez plodů, dvakrát odumřelé, vykořeněné, {v}13{/v}divoké mořské vlny, které jako pěnu vyvrhují svou špínu, bludné hvězdy, pro které je navěky připravena nejhlubší tma.

{v}17{/v}Vy však, milovaní, pamatujte na to, co vám dříve pověděli apoštolové našeho Pána Ježíše Krista. {v}18{/v}Říkali vám: „V_poslední době povstanou posměvači, žijící podle svých bezbožných žádostí.“ {v}19{/v}To jsou ti, kdo působí roztržky, lidé jen pozemsky smýšlející, v_nichž není Duch.

{v}20{/v}Ale vy, milovaní, stavte svůj život na své přesvaté víře, modlete se (ve spojení) s_Duchem Svatým, {v}21{/v}uchovejte se v_Boží lásce a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista pro věčný život. {v}22{/v}Smilujte se nad těmi, kdo kolísají, {v}23{/v}jiné zachraňte z_ohně a vytáhněte je; nad jinými se však smilujte (plni) bázně, ošklivte si i_šat potřísněný tělesností.

{v}24{/v}Tomu, který má moc uchránit vás před pádem a uvést vás radostné a čisté před svou velebnost, {v}25{/v}jedinému Bohu, který nás zachránil, (buď) skrze Ježíše Krista, našeho Pána, sláva, velebení, vláda a moc, (jak to bylo) přede vším časem, (tak buď) nyní i_navždycky. Amen.

Žijme v_tomto nynějším věku rozvážně, spravedlivě a zbožně {*} a očekávejme v_blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Krista Ježíše.

Starejme se jeden o_druhého a pobízejme se k_lásce a k_dobrým skutkům. {*} A očekávejme v_blažené naději slavný příchod našeho velikého Boha a spasitele Krista Ježíše.

Zpívejme aleluja už tady na zemi, uprostřed svých starostí, abychom je mohli jednou zpívat v_nebi v_klidu a bezpečí. Jak to, že jsme na světě plni starostí? Jak bych mohl být bez starostí, když čtu: Což není pokušení údělem člověka na zemi?{fnr}1{/fnr} Jak bych mohl být bez starostí, když se mi stále říká: Bděte a modlete se, abyste nepřišli do pokušení.{fnr}2{/fnr} Jak bych mohl být bez starostí, když pokušení jsou tak četná, že musíme v_modlitbě říkat: Odpusť nám naše viny, jako i_my odpouštíme našim viníkům{fnr}3{/fnr}? Denně jsme prosebníky, denně viníky. Jak bych mohl být bez starostí, když denně musím prosit o_odpuštění hříchů a o_pomoc v_nebezpečí? Sotva totiž kvůli minulým hříchům řeknu: Odpusť nám naše viny, jako i_my odpouštíme našim viníkům, hned kvůli budoucímu nebezpečí dodávám a připojuji: Neuveď nás v_pokušení.{fnr}4{/fnr} A jak dobře na tom mohou být všichni ostatní lidé, když se mnou volají: Zbav nás od zlého{fnr}{/fnr}? A přesto, bratři, i_když ještě vězíme v_tomto zlu, zpívejme aleluja dobrému Bohu, neboť nás od zlého vysvobozuje.

I_tady na světě, uprostřed nebezpečí, bychom spolu s_ostatními měli zpívat aleluja. Bůh je věrný! On nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete.{fnr}6{/fnr} Nuže, i_zde zpívejme aleluja. Člověk je stále hříšný, ale Bůh je věrný. Neříká se, že Bůh nedopustí, abychom byli podrobeni zkoušce. Ale říká se: Nedopustí, abyste byli zkoušeni víc, než snesete. Když dopustí zkoušku, dá také prostředky, jak z_ní vyjít, a sílu, jak ji snášet.{fnr}7{/fnr} Dostal ses do pokušení, Bůh ti však dá i_východisko, abys v_pokušení nezahynul. Jako hrnčířova nádoba jsi utvářen kázáním a vypalován soužením. Když se však dostaneš do pokušení, mysli na východisko; vždyť Bůh je věrný: Hospodin bude střežit tvůj odchod i_příchod.{fnr}8{/fnr}

Potom však, až se toto tělo stane nesmrtelným a neporušitelným, veškeré pokušení pomine. Neboť tělo je podrobeno smrti. Proč? Kvůli hříchu, ale Duch je život. Proč? Kvůli ospravedlnění.{fnr}9{/fnr} Máme tedy smrtelné tělo zavrhnout? Ne, vždyť poslouchej dále: Když sídlí ve vás Duch toho, který z_mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, kdo vzkřísil z_mrtvých Krista Ježíše, probudí k_životu i_vaše smrtelná těla.{fnr}10{/fnr} Teď jde o_tělo pozemské, pak půjde o_duchovní.

Jak šťastné to bude aleluja, tam v_nebi; bezstarostné a bez odpůrce! Tam nikdo nebude nepřítelem a nikdo nepřestane být přítelem. Tam i_tady se vzdává Bohu chvála. Jenže tady chválí Boha ti, kteří jsou zavaleni starostmi, tam ti, kteří jsou již v_klidu a bezpečí; zde ti, kteří musejí zemřít, tam ti, kteří žijí navěky; zde se Bůh chválí v_naději, tam ve skutečnosti; zde na cestě, tam ve vlasti.

Teď tedy, bratři moji, zpívejme, ne pro potěšení v_odpočinku, ale pro útěchu v_námaze. Jako si zpívají pocestní: Zpívej si, ale kráčej! Námaze ulevuj zpěvem, nelibuj si v_lenosti; zpívej a kráčej. Co je to „kráčej“? Prospívej, dělej pokroky v_dobrém. Podle apoštola jsou i_takoví, kteří dělají pokroky ve zlém. Děláš-li pokroky, znamená to, že kráčíš. Dělej však pokroky v_dobrém, prospívej v_pravé víře a v_dobrém životě. Zpívej a kráčej!

{fn:1}Srov. {r}Job 7,1{/r} (Vet. Lat.).{/fn} {fn:2}{r}Mt 26,41{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 6,12{/r}.{/fn} {fn:4}Tamtéž, {r:Mt 6,}13{/r}.{/fn} {fn:5}Tamtéž.{/fn} {fn:6}{r}1 Kor 10,13{/r}.{/fn} {fn:7}Tamtéž.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Žl 121 (120),8{/r} (Vet. Lat.).{/fn} {fn:9}Srov. {r}Řím 8,10{/r} (Vet. Lat.).{/fn} {fn:10}{r}Řím 8,11{/r}.{/fn}

Tvá náměstí, Jeruzaléme, budou z_ryzího zlata a budou v_tobě zaznívat radostné písně. {*} A ve všech tvých ulicích budou všichni volat: Aleluja.

Skvělé světlo bude zářit ve všech končinách země; mnoho národů k_tobě přijde z_daleka. {*} A ve všech tvých ulicích budou všichni volat: Aleluja.