ADVENTNÍ OBDOBÍ

II. PO 16. PROSINCI

O_nedělích a všedních dnech předvánočního týdne, od 17. do 24. prosince:

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Vítej, Jezu Kriste,

z_nebeské výsosti,

vítej z_Panny čisté,

náš předrahý hosti.

Přišels k_nám od Otce,

spasení původce,

z_tebe se těšíme,

všichni radujeme,

Kriste, Králi náš.

Navštívils nás hříšné

zde v_tomto vězení,

z_lásky své přílišné,

nás všech k_vyproštění.

S_nebeským bohatstvím

přišels k_nám chudičkým,

bys nás obdaroval,

sebe sama nám dal,

Kriste, Králi náš.

Ty jsi Král důstojný,

Syn Všemohoucího,

Pán a Bůh velebný,

nad nějž nic vyššího:

Sebe jsi ponížil,

pro nás hříšné zmařil,

učiněns podobný

nám, krom hříchu rovný

Kriste, Králi náš.

Ó, co tebou hnulo,

že ses tak ponížil,

co k_tomu nutilo,

abys hříšným sloužil?

Než milost horlivá,

ta spravedlnost tvá,

chtěls ji vždy činiti,

naším bratrem býti,

Kriste, Králi náš.

Hlásej, písni veselá:

Chvála budiž vzdána

Marii, že přijala

vůli svého Pána.

Hlásej, dávné proroctví,

hlásej lidu všemu,

zvěst o_Boží pomoci

lidstvu zbloudilému.

Hlásej, zvěsti Janova,

z_krajů od Jordánu:

Přímé cesty v_srdce svá

připravujte Pánu.

Hlásej, dobo adventní,

Boží výzvu k_smíru,

ať v_nás lásku rozhojní,

naději a víru.

PRO VIGILII: Ant. Jásej a raduj se, siónská dcero, neboť hle – přicházím a budu bydlet uprostřed tebe, praví Pán. EVANGELIUM 4. neděle adventní = 6. neděle mezidobí

17. prosince

Hospodin oznámil své slovo Jakubovi,

své zákony a přikázání Izraeli.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}45,1-13{/r}

{p}

Záchrana Izraele skrze Kýra

{v}45,1{/v}Tak praví Hospodin o_svém pomazaném Kýrovi:

„Vzal jsem ho za pravou ruku,

abych mu podmanil národy,

abych odpásal bedra králů,

abych před ním otevřel vrata,

aby žádná brána nezůstala uzavřena.

{v}2{/v}Já půjdu před tebou,

pokořím hory,

rozbiji brány z_bronzu,

zlomím závory ze železa.

{v}3{/v}Dám ti skryté poklady

a utajená bohatství,

abys poznal, že já jsem Hospodin,

Bůh Izraele, který tě zavolal jménem.

{v}4{/v}Pro svého služebníka Jakuba,

pro Izraele, svého vyvoleného,

zavolal jsem tě jménem,

poctil jsem tě, i_když jsi mě neznal.

{v}5{/v}Já jsem Hospodin, jiný není,

není Bůh mimo mne.

Přepásal jsem tě, i_když jsi mě neznal,

{v}6{/v}aby se poznalo od východu slunce i_od západu,

že mimo mne jiný není.

Já jsem Hospodin, a nikdo jiný.

{v}7{/v}Tvořím světlo a působím tmu,

dávám štěstí a dopouštím neštěstí,

já, Hospodin, to všechno působím.

{v}8{/v}Rosu dejte, nebesa, shůry, oblaka, spusťte déšť práva;

ať se otevře země

a zplodí spásu,

ať spolu vyraší spravedlnost!

Já, Hospodin, jsem to stvořil.“

{v}9{/v}Běda tomu, kdo se hádá se svým tvůrcem,

střepina z_hliněných nádob!

Řekne snad hlína hrnčířovi: „Co děláš?“

a „Tvé dílo nestojí za nic“?

{v}10{/v}Běda tomu, kdo řekne otci:

„Co plodíš?“

a ženě: „Co rodíš?“

{v}11{/v}Tak praví Hospodin,

Svatý Izraele, jeho tvůrce:

„Chcete se mě ptát na budoucnost mých synů,

rozkazovat mi, co mají mé ruce dělat?

{v}12{/v}Já jsem učinil zemi

a na ní jsem stvořil člověka.

Mé ruce roztáhly nebesa

a dal jsem rozkazy všem jejich zástupům.

{v}13{/v}Já jsem ho vzbudil pro spravedlnost

a narovnám všechny jeho cesty.

On vystaví moje město

a propustí mé vyhnance

bez kupní ceny a bez úplatku“

–_praví Hospodin zástupů.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 45,8{/r}; srov. {r}Mt 11,3{/r}

Rosu dejte, nebesa, shůry, oblaka, spusťte déšť práva. {*} Ať se otevře země a zplodí spásu.

Pošli, Hospodine, toho, který má přijít. {*} Ať se otevře země a zplodí spásu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_listu svatého Lva Velikého, papeže

(Ep. 31, 2-3: PL 54, 791-793)

{p}

Tajemství našeho smíření

Není nic platné říkat, že náš Pán, syn Panny Marie, je skutečným a dokonalým člověkem, jestliže nevěříme, že je člověkem z_toho rodu, jak se o_něm mluví v_evangeliu.

Matouš totiž říká: Rodokmen Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahámova.{fnr}1{/fnr} A sleduje posloupnost jeho lidského původu tak, že dovádí řadu pokolení až k_Josefovi, jemuž byla matka Pána zasnoubena.

Lukáš naopak probírá rodokmen opačným směrem a vrací se až k_samému zakladateli lidského rodu, aby ukázal, že první Adam a poslední Adam jsou téže přirozenosti.

Všemohoucnost Božího Syna se k_poučování a ospravedlnění lidí jistě mohla zjevit tak, jak se Bůh zjevoval patriarchům a prorokům v_lidské podobě, když například vyzval k_zápasu,{fnr}2{/fnr} když s_nimi zaváděl hovor, když neodmítal přijmout pohostinství nebo když si vzal i_předložené jídlo.{fnr}3{/fnr}

Tato zjevování se však byly pouze obrazy, které poukazovaly na toho člověka, o_němž jako tajemná znamení naznačovaly skutečnost, že bude potomkem těchto předků.

Tajemství našeho smíření, o_kterém bylo rozhodnuto už od věčnosti, se v_žádném předobrazu nenaplnilo. Duch Svatý totiž tehdy ještě nesestoupil na Pannu ani ji nezastínila moc Nejvyššího,{fnr}4{/fnr} aby se v_neposkvrněném lůně, kde si Moudrost zbudovala příbytek,{fnr}5{/fnr} Slovo stalo tělem;{fnr}6{/fnr} aby se spojením přirozenosti Boží s_přirozeností služebníka v_jednu osobu v_čase narodil tvůrce času; a aby byl zrozen uprostřed všeho ten, skrze něhož všechno povstalo.{fnr}7{/fnr}

Kdyby byl totiž tento nový člověk, jenž vzal na sebe tělo, jako mají hříšní lidé,{fnr}8{/fnr} nevzal na sebe našeho starého člověka, a maje stejnou podstatu s_Otcem se neuvolil přijmout i_stejnou podstatu s_matkou, kdyby se byl nespojil – sám bez hříchu – s_naší přirozeností, veškeré lidské pokolení by stále setrvávalo v_zajetí ďáblovy moci. Také bychom nemohli mít účast na jeho slavném vítězství, kdyby bylo vybojováno bez účasti naší přirozenosti.

Z_tohoto podivuhodného účastenství nám zazářila svátost znovuzrození. Skrze téhož Ducha, skrze něhož byl počat a zrozen Kristus, rodíme se tedy duchovně i_my.

Proto říká evangelista o_věřících, že se zrodili ne z_krve, ani z_vůle těla, ani z_vůle muže, ale z_Boha.{fnr}9{/fnr}

{fn:1}{r}Mt 1,1{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Gn 32,23-31{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Gn 18,1-8{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Lk 1,32{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Př 9,1{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Jan 1,14{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Jan 1,3{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Řím 8,3{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Jan 1,13{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Iz 11,10{/r}; {r}Lk 1,32{/r}

Objeví se kořen Jesse jako znamení národům; pohané ho budou hledat: {*} A jeho jméno bude slavné.

Pán Bůh mu dá trůn jeho předka Davida a bude kralovat nad Jakubovým rodem navěky. {*} A jeho jméno bude slavné.

18. prosince

Vzpřimte se a zdvihněte hlavu,

protože se blíží vaše vykoupení.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r:Iz}46,1-13{/r}

{p}

Hospodin proti babylónským modlám

{v}46,1{/v}Padl Bél, zhroutil se Nabo,

jejich modly (připadly) soumarům a dobytku.

Jejich sochy nesou jako břemena unavená (zvířata).

{v}2{/v}Zhroutily se, spolu padly,

nemohly zachránit ty, kdo je nesli;

samy půjdou do zajetí.

{v}3{/v}Slyš mě, Jakubův dome,

vy všichni, kteří jste zbyli z_Izraelova domu,

které nosím od mateřského klína,

které chovám od mateřského lůna.

{v}4{/v}Až do (vašeho) stáří jsem stejný,

až do (vašich) šedin se budu (s_vámi) vláčet.

Činil jsem (tak), ponesu (vás),

povleču se (s_vámi) a zachráním (vás).

{v}5{/v}Ke komu mě přirovnáte, ke komu připodobníte,

s_kým změříte, abychom si byli rovni?

{v}6{/v}Sypou z_měšce zlato,

váží na váze stříbro,

najímají zlatníka, aby (z_toho) udělal boha;

koří se a klanějí.

{v}7{/v}Berou ho na ramena a nesou,

stavějí na jeho místo,

on stojí a ze svého místa se nehýbá.

Když (někdo) k_němu volá, neodpovídá,

z_tísně ho nevysvobodí!

{v}8{/v}Pamatujte na to a zastyďte se,

vezměte si to k_srdci, odpadlíci!

{v}9{/v}Rozpomeňte se na minulost odpradávna,

že já jsem Bůh

a jiný Bůh není,

není mně podobného.

{v}10{/v}Od počátku oznamuji poslední věci,

dávno předtím to, co se ještě nestalo.

Říkám: „Můj úradek se splní,

udělám všechno, co si přeji.“

{v}11{/v}Od východu povolám dravého ptáka,

z_daleké země muže, kterého jsem zvolil.

Jak jsem řekl, tak to splním,

jak jsem si umínil, tak to provedu.

{v}12{/v}Slyšte mě, vy tvrdohlavci,

kteří jste vzdáleni od spravedlnosti.

{v}13{/v}Přiblížil jsem svou spravedlnost, není daleko,

má spása se neomešká.

Na Siónu udělím spásu

a Izraeli svou slávu.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 46,12.13{/r}

Slyšte mě, vy tvrdohlavci, kteří jste vzdáleni od spravedlnosti. {*} Na Siónu udělím spásu a Izraeli svou slávu.

Přiblížil jsem svou spravedlnost, není daleko, má spása se neomešká. {*} Na Siónu udělím spásu a Izraeli svou slávu.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_listu Diognetovi

(Cap. 8, 5 – 9, 6: Funk 1, 325-327)

{p}

Bůh zjevil svou lásku prostřednictvím svého Syna

Nikdo z_lidí Boha ani nespatřil,{fnr}1{/fnr} ani o_něm nedal zprávu, nýbrž on sám sebe zjevil. A zjevil se prostřednictvím víry, jíž jediné je umožněno Boha spatřit. Neboť Bůh, Pán a tvůrce všeho, ten, který všechno učinil a všemu dal svůj řád, lidi nejen miloval,{fnr}2{/fnr} nýbrž je i_trpělivě snášel. Vždycky takový byl i_je i_bude, přívětivý a dobrý, neznalý hněvu a pravdivý. Právě on jediný je dobrý.{fnr}3{/fnr} Když pojal nějaký veliký a slovem nepopsatelný záměr, sdělil jej pouze svému Synu.

Proto se zdálo, dokud ve své moudrosti udržoval a střežil své úmysly ve skrytu, že o_nás nedbá a že se o_nás nestará. Avšak poté, kdy prostřednictvím milovaného Syna zjevil a učinil přístupným to, co bylo připraveno hned od počátku, poskytl nám najednou všechno: mohli jsme mít užitek z_jeho dobrodiní, patřit na něj a chápat ho; kdo z_nás by to byl kdy čekal?

I_potom, co již pojal všechny své záměry a se Synem je rozvrhl, nechal nás až do nedávné doby nerozvážně se unášet nezřízenými hnutími, ježto jsme byli odvedeni z_pravé cesty rozkošemi a vášněmi.{fnr}4{/fnr} Jistěže se nikterak z_našich hříchů neradoval, nicméně je snášel. Jistěže onu dobu nepravostí neschvaloval, vytvářel však nynější čas spravedlnosti. Tehdy nás naše vlastní činy měly usvědčit, že nejsme hodni života, aby nás nyní za hodny života uznala Boží dobrota; tehdy se mělo zjevně prokázat, že na základě toho, co je v_nás, do Božího království vejít nemůžeme, aby nám bylo darováno vejít tam Boží mocí.

Když se ale naplnila míra naší nepravosti a stalo se zcela zřejmým, že nám v_její odplatu hrozí trest a smrt, a když přišla doba, předurčená Bohem k_tomu, aby se začala osvědčovat jeho dobrota a moc (jak nezměrná je Boží mírnost a láska k_člověku!), neměl nás v_nenávisti, nezavrhl nás, nemstil se. Naopak nás trpělivě snášel, podepřel nás, slitoval se a sám vzal na sebe naše hříchy, vlastního Syna dal jako cenu za naše vykoupení:{fnr}5{/fnr} svatého za hříšníky, zlem nezasaženého za zlosyny, spravedlivého za nespravedlivé,{fnr}6{/fnr} neporušitelného za porušitelné, nesmrtelného za smrtelné. Vždyť co jiného mohlo překrýt naše hříchy nežli jeho spravedlnost? U_koho jiného jsme mohli my hříšní a bezbožní dojít ospravedlnění než u_samotného Božího Syna?

Jaká je to slastná směna, jaké neprobadatelné ustanovení, jaká neočekávaná dobrodiní! Hříšnost mnohých se ukryje v_jednom spravedlivém, a spravedlnost jednoho ospravedlní mnohé nespravedlivé!

{fn:1}Srov. {r}Jan 1,18{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Tit 3,4{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 19,17{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Lk 8,14{/r}; {r}Mk 4,19{/r}; {r}Tit 3,3{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Řím 8,32{/r}; {r}Jan 3,16{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}1 Petr 3,18{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Sk 4,12{/r}; {r}Iz 9,5{/r}

V_nikom jiném není spásy. {*} Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v_němž bychom mohli být spaseni.

Dostane jméno: podivuhodný rádce, mocný Bůh, věčný otec, kníže pokoje. {*} Neboť pod nebem není lidem dáno žádné jiné jméno, v_němž bychom mohli být spaseni.

19. prosince

Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství

a dej nám svou spásu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r}Iz 47,1.3b-15{/r}

{p}

Nářek nad Babylónem

{v}47,1{/v}Sestup, seď v_prachu,

panno, babylónská dcero,

seď na zemi, zbavena trůnu,

chaldejská dcero,

neboť už tě nebudou nazývat

změkčilou a rozmařilou.

{v}3b{/v}„Pomstím se, nikoho neušetřím“

{v}4{/v}praví náš vykupitel, jehož jméno je Hospodin zástupů,

Svatý Izraele.

{v}5{/v}Seď tiše a vejdi do tmy,

chaldejská dcero,

neboť už tě nebudou nazývat

vládkyní říší.

{v}6{/v}Rozhněval jsem se na svůj národ,

znesvětil jsem své dědictví,

vydal jsem ho do tvé moci.

Neměla jsi však s_nimi soucit,

své jařmo jsi velmi ztížila starci.

{v}7{/v}Řekla jsi: „Navěky budu paní!“

Na to, (co přijde), jsi nedbala,

na svůj konec jsi nemyslela.

{v}8{/v}Nyní tedy slyš, ty bujná,

která trůníš v_bezpečí

a říkáš si v_srdci: „Já jsem, a mimo mne nikdo!

Nebudu sedět jako vdova, nepoznám bezdětnost!“

{v}9{/v}Obojí na tebe přijde

náhle, jednoho dne:

bezdětnost i_vdovství

tě stihnou naráz,

třebas je tvých kouzel mnoho

a velmi hojná tvá proklínání.

{v}10{/v}Spoléhalas na svou špatnost

a řekla jsi: „Nikdo mě nevidí!“

Tvá moudrost a tvé vědění,

ty tě svedly;

v_srdci sis řekla:

„Já jsem, a mimo mne nikdo!“

{v}11{/v}Přijde na tebe neštěstí,

které nedokážeš odvrátit.

Padne na tebe zkáza,

kterou nelze zažehnat.

Přijde na tebe nenadále

nečekaná zhouba.

{v}12{/v}Jen se drž svých zaklínání

a spousty svých kouzel,

s_kterými ses lopotila od mladosti.

Možná, že to bude na prospěch,

možná, že to bude na postrach.

{v}13{/v}Jsi už unavená množstvím svých předpovědí.

Ať tedy vystoupí a vysvobodí tě, kdo měří nebesa,

kdo pozorují hvězdy

a při každém novoluní oznamují,

co se ti stane.

{v}14{/v}Hle, jsou jako sláma,

oheň je spálí,

sami se nemohou zachránit

z_moci plamene;

není to uhlí, od něhož by se dalo zahřát,

není to ohniště, k_němuž by se dalo sednout.

{v}15{/v}Tak ti prospějí tvoji kouzelníci,

s_kterými ses lopotila

od mladosti.

Každý bloudí na své cestě,

nikdo ti nepomůže.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 49,13{/r}; {r:Iz}47,4{/r}

Jásejte, nebesa, plesej, země, radostně se veselte, hory: {*} Hospodin se smilovává nad svými ubožáky.

Jeho jméno je: náš vykupitel, Hospodin zástupů, Svatý Izraele. {*} Hospodin se smilovává nad svými ubožáky.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje, biskupa

(Lib. 3,20,2-3: SCh 34,342-344)

{p}

Vtělení Syna Božího nám přineslo spásu

Slávou člověka je Bůh; Bůh pak ukazuje svou činnost a veškerou svou moudrost a sílu na člověku.

Jako lékař se osvědčuje na nemocných, tak i_Bůh se projevuje na lidech. Proto také říká Pavel: Bůh dopustil, že všichni upadli do nevěry, aby všem prokázal milosrdenství.{fnr}1{/fnr} Je to míněno vzhledem k_člověku, který se provinil neposlušností vůči Bohu a ztratil nesmrtelnost, potom byl omilostněn a prostřednictvím Božího Syna se mu dostalo adoptivního synovství.

Tento člověk, bude-li bez nadutosti a vychloubání za pravou slávu považovat to, co bylo stvořeno, i_toho, kdo to stvořil, totiž ze všech nejmocnějšího Boha, jenž všem poskytl to, že jsou, a setrvá-li v_jeho lásce, poddanosti a ve vzdávání díků, obdrží od Boha ještě větší slávu a jeho sláva stále poroste, až se stane podobným tomu, jenž za něj zemřel.

Ten vzal na sebe tělo, jako mají hříšní lidé,{fnr}2{/fnr} aby tak zavrhl hřích a jako už zavržený ho odstranil z_těla. Pobízel člověka, aby se mu připodobnil, učinil ho napodobitelem{fnr}3{/fnr} Boha, svěřil mu Otcovy zásady vedoucí k_patření na Boha{fnr}4{/fnr} a obdařil ho schopností důvěrně poznávat Otce. On, Boží Slovo, přebýval v_člověku a stal se Synem člověka,{fnr}5{/fnr} aby podle Otcova přání navykl člověka přijímat Boha a Boha přebývat v_člověku.

Proto jako znamení naší spásy dal sám Pán toho, který je narozený z_Panny, Emanuel (to je „Bůh s_námi“).{fnr}6{/fnr} Neboť Bůh sám přinesl lidem spásu, poněvadž sami ze sebe možnost spásy neměli. Proto Pavel, když mluví o_slabosti člověka, říká: Jsem si vědom, že v_mém těle dobro nesídlí.{fnr}7{/fnr} Tím naznačil, že dobrodiní naší spásy nepochází z_nás, nýbrž z_Boha. A dále říká: Já nešťastný člověk, kdo mě vysvobodí od těla, propadlého této smrti?{fnr}8{/fnr} Nato uvádí vysvoboditele: Milost Ježíše Krista, našeho Pána.{fnr}9{/fnr}

V tom smyslu praví také Izaiáš: Posilněte skleslé ruce, ochablá kolena upevněte! Malomyslným řekněte: Vzmužte se, nebojte se! Hle, Bůh váš přináší odvetu, odplatu božskou! On sám přijde a spasí vás.{fnr}10{/fnr} To proto, že nikoli vlastními silami, nýbrž Božím přispěním jsme měli být spaseni.

{fn:1}{r}Řím 11,32{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:2}{r}Řím 8,3{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ef 5,1{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Mt 5,8{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Jan 3,13{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Iz 7,14{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Řím 7,18{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Řím 7,24{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Řím 7,25{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Iz 35,3-4{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Jer 31,10{/r}; {r:Jer}4,5{/r}

Slyšte, pohané, Hospodinovo slovo a hlásejte je ve všech končinách země; {*} i_v_dáli na ostrovech řekněte: Náš Spasitel přijde.

Zvěstujte, hlásejte, provolávejte a křičte; {*} i_v_dáli na ostrovech řekněte: Náš Spasitel přijde.

20. prosince

Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu,

vyrovnejte stezky našemu Bohu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r}Iz 48,1-11{/r}

{p}

Jedině Hospodin je Bůh budoucího věku

{v}48,1{/v}Slyšte to, Jakubův dome,

vy, kteří se nazýváte Izraelovým jménem

a vyšli jste z_Judových vod;

přísaháte v_Hospodinově jméně,

vzýváte Izraelova Boha,

ale ne v_upřímnosti a spravedlnosti.

{v}2{/v}Jmenují se totiž podle svatého města

a opírají se o_Izraelova Boha,

jehož jméno je Hospodin zástupů.

{v}3{/v}Dávno jsem sdělil minulé události,

vyšly z_mých úst

a ohlásil jsem je,

náhle jsem způsobil, že nastaly.

{v}4{/v}Protože jsem věděl, že jsi zatvrzelý,

že tvá šíje je šlacha ze železa

a tvé čelo z_bronzu,

{v}5{/v}proto již dávno jsem ti to předpověděl;

dříve než se to stalo, jsem ti to ohlásil,

abys třeba neřekl: „Má modla to udělala,

přikázal to můj vyřezaný i_(z_kovu) odlitý bůžek“.

{v}6{/v}Slyšel jsi o_tom, (a teď) se na všechno dívej

–_nemáte to oznámit vy?

Od nynějška ti ohlašuji nové (události),

skryté, které neznáš.

{v}7{/v}Nyní byly stvořeny – ne odedávna;

předtím jsi o_nich neslyšel,

abys třeba neřekl: „To už znám!“

{v}8{/v}Ani jsi o_tom neslyšel, ani jsi to neznal,

ani se tvé ucho dávno (pro to) neotevřelo.

Vím totiž, že jsi zcela nevěrný

a nazýváš se „odpadlík od matčina lůna“.

{v}9{/v}(Jen) pro své jméno zadržím svůj hněv

a (pro) svou čest tě ušetřím,

abych tě nezahubil.

{v}10{/v}Hle, tříbil jsem tě, ale ne jako stříbro,

zkoušel jsem tě v_peci soužení.

{v}11{/v}Kvůli sobě, kvůli sobě to udělám,

abych nebyl znesvěcen.

Jinému svou slávu nedám!

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 48,10.11{/r}; {r:Iz}54,8{/r}

Zkoušel jsem tě v_peci soužení. Kvůli sobě, kvůli sobě to udělám, abych nebyl znesvěcen. {*} Jinému svou slávu nedám!

Ve výbuchu hněvu jsem skryl na chvíli před tebou svou tvář; ve věčné lásce se však nad tebou slituji. {*} Jinému svou slávu nedám!

DRUHÉ ČTENÍ

Z_homilií svatého Bernarda, opata, obsažených v_pojednání „Chvály panenské Matky“

(Hom. 4,8-9: Opera omnia, Edit Cisterc. 4 [1966],53-54)

{p}

Celý svět čeká na Mariinu odpověď

Slyšela jsi, Panno, že počneš a porodíš syna. Slyšela jsi, že se to nestane prostřednictvím člověka, nýbrž prostřednictvím Ducha Svatého. Anděl očekává odpověď: je totiž čas, aby se vrátil k_Bohu, jenž ho poslal. I_my, ó_Paní, očekáváme slovo slitování, my, které žalostně tísní odsuzující rozsudek.

A_hle, nabízí se ti výkupná cena za naši spásu: budeme vysvobozeni ihned, budeš-li souhlasit. Všichni jsme byli stvořeni skrze věčné Boží Slovo, a hle, umíráme. Skrze tvou krátkou odpověď můžeme dojít obnovy, abychom mohli být znovu povoláni k_životu.

Za to tě snažně prosí, dobrotivá Panno, politováníhodný Adam, vyhnaný z_ráje, se svým ubohým potomstvem, za to tě prosí Abrahám i_David. Za to žadoní i_ostatní svatí otcové, vlastně tvoji otcové, vždyť i_oni přebývají v_krajině stínu smrti. To očekává vkleče u_tvých nohou celý svět.

Ne neopodstatněně, vždyť na tom, co řekneš, závisí útěcha ubohých, vykoupení zajatých, vysvobození odsouzených a konečně spása všech Adamových dětí, celého tvého rodu.

Dej spěšně odpověď, Panno! Odpověz rychle andělovi, a skrze anděla i_Pánu. Odpověz slovo a přijmi Slovo. Prones své a počni božské. Vypusť pomíjející slovo a pojmi do sebe Slovo věčné.

Proč se zdráháš? Proč se chvěješ? Věř, vyznávej a přijmi. Nechť pokora nabere odvahu, ostýchavost důvěru. Naprosto se nyní nehodí, aby panenská prostota zapomněla na moudrost. V_této jediné věci se, moudrá Panno, neboj opovážlivosti. I_když je mlčenlivá ostýchavost žádoucí, přece jen je nyní více zapotřebí prokázat zbožnost slovem.

Otevři, blahoslavená Panno, srdce víře, ústa vyznání, lůno Stvořiteli. Hle, ten, po němž touží všechny národy, klepe venku na dveře. Co kdyby pro tvé meškání přešel, a ty bys znovu musela s_bolestí hledat toho, kterého tvá duše miluje? Vstaň, běž a otevři! Vstaň vírou, běž zbožností, otevři vyznáním.

A řekla: Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova!{fnr}1{/fnr}

{fn:1}{r}Lk 1,38{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Lk 1,31.42{/r}

Přijmi slovo, Panno Maria, které ti anděl přináší od Boha: počneš a porodíš syna, on bude Bohem a zároveň člověkem. {*} Budeš požehnaná mezi všemi ženami.

Porodíš syna a neporušíš panenství; počneš, a vždycky zůstaneš matkou neporušenou. {*} Budeš požehnaná mezi všemi ženami.

21. prosince

Hospodine, náš Bože, obnov nás,

rozjasni svou tvář, a budeme spaseni.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r}Iz 48,12-21{/r}; {r:Iz}49,9b-13{/r}

{p}

Nový Exodus

(Tak praví Hospodin:)

{v}48,12{/v}„Slyš mě, Jakube,

Izraeli, jehož jsem povolal!

Já, já jsem první

a já jsem poslední.

{v}13{/v}Ano, má ruka položila základy zemi,

má pravice roztáhla nebesa.

Já je volám – a hned tu stojí spolu!

{v}14{/v}Všichni se shromážděte a slyšte!

Kdo z_nich to oznámil?

Hospodin ho miloval:

jeho vůli vyplní na Babylónu,

na Chaldejcích jeho velkolepé dílo.

{v}15{/v}Já, já jsem to řekl a povolal ho,

přivedl jsem ho a jeho cesta bude zdárná.

{v}16{/v}Přistupte ke mně a slyšte to:

Nemluvil jsem od začátku skrytě,

od té doby, kdy se tak stalo, byl jsem při tom.“

A nyní Pán, Hospodin, mě poslal se svým duchem.

{v}17{/v}Tak praví Hospodin, tvůj vykupitel, Svatý Izraele:

„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,

učím tě, abys měl úspěch,

vedu tě cestou, kterou máš jít.

{v}18{/v}Kdyby sis hleděl mých přikázání,

tvůj blahobyt by (se rozléval) jako řeka

a tvé štěstí jako mořské vlny;

{v}19{/v}bylo by jak písku tvých pokolení

a potomků z_tvého těla jako jeho zrnek.

Nebylo by vyhynulo, nebylo by vyhlazeno

přede mnou tvé jméno.

{v}20{/v}Vyjděte z_Babylóna, utečte od Chaldejců,

jásavým hlasem (to) zvěstujte,

ohlaste to a rozneste

až do končin země.

Řekněte: ‚Hospodin vykoupil svého služebníka Jakuba.‘

{v}21{/v}Nežíznili, když je vedl po poušti,

vodě dal vytrysknout pro ně ze skály,

rozštěpil skálu, a voda tekla.

{v}49,9b{/v}„Budou se pást na cestách,

svou potravu (najdou) na holých pahorcích.

{v}10{/v}Nebudou mít hlad ani žízeň,

nebude je trýznit úžeh ani slunce.

Povede je ten, který se nad nimi slitoval,

a přivede je k_pramenům vody.

{v}11{/v}Ze všech svých hor udělám cesty

a budou upraveny mé stezky.

{v}12{/v}Hle, tito přicházejí zdáli,

jiní ze severu a od západu,

tihle z_jižní země.“

{v}13{/v}Jásejte, nebesa, plesej, země,

radostně se veselte, hory,

neboť Hospodin těší svůj národ,

smilovává se nad svými ubožáky.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 49,13{/r}; {r}Žl 72 (71),7{/r}

Jásejte, nebesa, plesej, země, radostně se veselte, hory, neboť Hospodin těší svůj národ, {*} smilovává se nad svými ubožáky.

V_jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje. {*} Smilovává se nad svými ubožáky.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_výkladu svatého Ambrože, biskupa, na Lukášovo evangelium

(Lib. 2,19.22-23.26-27: CCL 14,39-42)

{p}

Návštěva Panny Marie u_Alžběty

Když anděl zvěstoval Panně Marii tajné úradky, použil k_posílení důvěry příkladu. Aby dokázal, že u_Boha je možné všechno, co uzná za vhodné, oznámil jí, že starší, už neplodná žena počala.

Jakmile to Maria uslyšela, ihned se odebrala do hor; ne z_nedůvěry k_andělovu zjevení či že by zprávu považovala za nejistou nebo že by pochybovala o_uvedeném příkladu, nýbrž plna blaha nad slíbeným darem, zbožné ochoty k_službě a radostné nedočkavosti.

Kam by plná Boha spěchala, ne-li k_výšinám? Milost Svatého Ducha nezná váhavé jednání. A také se ihned prokazuje dobrodějné působení Mariina příchodu i_přítomnosti Pána; vždyť jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v_jejím lůně a byla naplněna Duchem Svatým.{fnr}1{/fnr}

Povšimni si rozlišení i_zvláštního významu jednotlivých slov. Hlas slyšela dříve Alžběta, ale Jan vnímal dříve milost. Alžběta slyšela podle řádu přirozenosti, Janův záchvěv radosti byl původu mystického. Ona vnímala příchod Mariin, on příchod Pána. Žena příchod ženy, dítě příchod dítěte. Ony o_milosti hovoří, oni ji v_lůně svých matek zakoušejí a působením výsady, které se dostalo jejich matkám, začínají prožívat tajemství spásy. A obě matky dvojím zázrakem prorokují pod vlivem ducha svých dětí.

Radostí se pohnulo dítě, matka je naplněna Duchem Svatým. Matka nebyla naplněna Duchem Svatým dříve než syn, avšak když jím byl naplněn syn, naplnil i_matku. Zaplesal radostí Jan, zaplesal radostí i_Mariin duch. Když se zaradoval Jan, naplňuje se Alžběta Duchem Svatým. O_Marii se dozvídáme, že se její duch zaradoval, ne že ji Duch naplnil, vždyť nepostižitelný už působil v_matce nepostižitelným způsobem. Alžběta je naplněna Duchem Svatým po početí, Maria před početím. Blahoslavená, praví Alžběta, která jsi uvěřila.{fnr}2{/fnr}

Ale i_vy, kdo jste uslyšeli a uvěřili, jste blahoslavení. Každá duše totiž, která uvěří, počíná i_rodí Boží Slovo i_poznává jeho skutky.

Nechť má každý člověk Mariinu duši, aby velebila Pána; nechť má každý člověk Mariina ducha, aby se z_Boha radoval. I_když podle těla je jen ona sama Kristovou matkou, přece je podle víry Kristus plodem všech. Každá duše totiž přijímá Boží Slovo, jestliže neposkvrněna a prosta neřestí s_neochvějnou svědomitostí střeží bezúhonnost.

Každá duše, která dokáže být taková, velebí Pána, jako velebila Pána duše Mariina a její duch nalezl radost v_Bohu, jenž přinesl spásu.

Jak čtete i_na jiném místě: Velebte se mnou Hospodina,{fnr}3{/fnr} velebíme Pána ne proto, že by bylo možno mu lidským hlasem něco přidat, ale proto, že je veleben v_nás. Obrazem Boha je totiž Kristus,{fnr}4{/fnr} a jestliže duše učiní cokoli spravedlivého a zbožného, velebí Boží obraz, k_jehož podobnosti je stvořena; a proto tím, že jej velebí, jakousi účastí na jeho velikosti se povznáší.

{fn:1}{r}Lk 1,41{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Lk 1,45{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 34 (33),4{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}2 Kor 4,4{/r}; {r}Kol 1,15{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Lk 1,45-46{/r}; {r}Žl 66 (65),16{/r}

Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána. Maria řekla: {*} Velebí má duše Hospodina.

Pojďte, slyšte, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. {*} Velebí má duše Hospodina.

22. prosince

Národy, slyšte Hospodinovo slovo

a zvěstujte ho po celé zemi.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r}Iz 49,14 – 50,1{/r}

{p}

Obnova Siónu

{v}49,14{/v}Sión řekl: „Hospodin mě opustil,

Pán na mě zapomněl.“

{v}15{/v}Copak může zapomenout žena na své nemluvně,

není jí líto syna vlastního těla?

I_kdyby ona zapomněla,

já přece na tebe nezapomenu!

{v}16{/v}Hle, vyryl jsem si tě do dlaní,

tvé hradby jsou stále přede mnou.

{v}17{/v}Pospíchají (sem) tvoji stavitelé,

ti, kdo tě bořili a ničili, z_tebe vyjdou.

{v}18{/v}Pozdvihni své oči a dívej se kolem:

tito všichni se shromáždili, přišli k_tobě.

„Jako že jsem živ – praví Hospodin_–

těmi všemi se oblečeš jako šperky,

jako nevěsta se jimi ozdobíš.“

{v}19{/v}Neboť tvé trosky, tvé sutiny,

tvá zničená země

budou nyní těsné pro obyvatele

–_daleko budou ti, kdo tě hltali.

{v}20{/v}Ještě ti budou do uší mluvit

synové, (až skončí) tvoje bezdětnost:

„Mé místo je těsné;

ustup, ať mám kde bydlet!“

{v}21{/v}Řekneš si v_srdci:

„Kdo mi je zrodil?

Byla jsem (přece) bezdětná, neplodná,

do zajetí odvedená.

Kdo je vychoval?

Vždyť jsem zůstala sama;

kde tihle byli?“

{v}22{/v}Tak praví Pán, Hospodin:

„Hle, pokynu rukou pohanům,

národům zdvihnu své znamení.

Přinesou tvé syny v_náručí,

tvé dcery budou neseny na ramenou.

{v}23{/v}Králové budou tvými pěstouny,

královny tvými chůvami;

tváří k_zemi se ti pokoří

a prach tvých nohou budou lízat.

Tu poznáš, že já jsem Hospodin.

Nezklamou se ti, kdo doufají ve mě.“

{v}24{/v}Může se kořist vyrvat rekovi,

či vyprostí se zajatec silákovi?

{v}25{/v}„A přece“ – tak praví Hospodin_–

„i zajatec se může rekovi vyrvat

a může se vyprostit silákova kořist.

Já však budu bojovat s_tvými protivníky,

já tvé syny vysvobodím.

{v}26{/v}Tvé trýznitele nakrmím jejich vlastním masem,

jako moštem se opojí vlastní krví,

aby každý poznal, že já jsem Hospodin, tvůj spasitel,

že tvým vykupitelem je mocný Jakubův (ochránce).“

{v}50,1{/v}Tak praví Hospodin:

„Kde je rozlukový lístek vaší matky,

kterým jsem ji zapudil?

Nebo kdo je mým věřitelem,

jemuž jsem vás prodal?

Hle, byli jste prodáni kvůli svým nepravostem,

pro vaše nevěrnosti byla vaše matka zapuzena.“

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 49,15{/r}; {r}Žl 27 (26),10{/r}

Copak může žena zapomenout na své nemluvně, není jí líto syna vlastního těla? I_kdyby ona zapomněla, {*} já přece na tebe nezapomenu, praví Hospodin.

I_kdyby mě otec s_matkou opustili, Hospodin se mě ujme. {*} Já přece na tebe nezapomenu, praví Hospodin.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_výkladu svatého Bedy Ctihodného, kněze, na Lukášovo evangelium

(Lib. 1,46-55: CCL 120,37-39)

{p}

Velebí má duše Hospodina

Maria řekla: Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v_Bohu, mém spasiteli.{fnr}1{/fnr}

Praví: Pán mě povznesl tak velikým a tak neslýchaným darem, že se to nijak nedá vyjádřit slovy a stěží to může pochopit nejvnitřnější cit srdce. Proto z_celé duše vzdávám díky a chválu. Na díky vynakládám všechno, co při rozjímání jeho nekonečné velikostí prožívám, cítím a rozeznávám. Neboť můj duch se raduje i_z_věčného božství téhož Ježíše, to jest Spasitele, jehož početím v_čase se oplodňuje moje tělo.

Že mi učinil veliké věci ten, který je mocný; jeho jméno je svaté.{fnr}2{/fnr}

To se vztahuje k_začátku chvalozpěvu, kde se říká: Velebí má duše Hospodina. Vždyť jenom ta duše, kterou Bůh chce zahrnout velikou milostí, je schopna velebit ho důstojným chvalozpěvem a obracet se na ty, kdo mají účast na stejném zaslíbení a záměru spásy, s_povzbuzením a výzvou: Velebte se mnou Hospodina, oslavujme spolu jeho jméno!{fnr}3{/fnr}

Vždyť ten, kdo s_pohrdáním odmítne podle svých možností velebit Pána, kterého poznal, a vyznávat svatost jeho jména, bude nejmenším v_království nebeském.{fnr}4{/fnr} Jeho jméno pak se nazývá svaté z_toho důvodu, že velikostí své jedinečné moci převyšuje Bůh každé stvoření a má daleký odstup ode všeho, co učinil.

Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství.{fnr}5{/fnr}

Výstižně nazývá Izraele Hospodinovým služebníkem, neboť Bůh se ho ujal, aby ho spasil, ovšem poslušného a pokorného podle slov Ozeášových: Služebníkem je Izrael, zamiloval jsem si ho.{fnr}6{/fnr}

Neboť kdo s_pohrdáním odmítá se ponížit, nemůže být spasen ani nemůže říci s_prorokem: Hle, Bůh mi pomáhá, Pán mě udržuje naživu.{fnr}7{/fnr} Kdo se poníží jako dítě, ten je v_nebeském království největší.{fnr}8{/fnr}

Jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky.{fnr}9{/fnr}

Za potomstvo Abrahámovo označuje nikoli potomstvo tělesné, nýbrž duchovní. To znamená nejenom potomky zrozené z_jeho těla, ale i_ty, kdo kráčejí ve šlépějích jeho víry, ať s_obřízkou, nebo bez ní. Vždyť i_Abrahám ještě před obřízkou uvěřil a bylo mu to připočteno ke spravedlnosti.{fnr}10{/fnr}

Příchod Spasitele byl tedy slíben Abrahámovi a jeho potomstvu navěky, to znamená synům zaslíbení, jimž se říká: Když patříte Kristu, jste Abrahámovo potomstvo a dědici podle zaslíbení.{fnr}11{/fnr}

Je správné, že Pánův i_Janův příchod ohlašují prorockým slovem jejich matky. Aby tak jako měl svůj počátek hřích, aby skrze ženy začínaly i_dobré věci. A jestliže pro svedení jedné život zanikl, aby se světu vrátil, když se dvě předhánějí v_oslavování Boha.

{fn:1}{r}Lk 1,46-47{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Lk 1,49{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Žl 34 (33),4{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Mt 5,19{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Lk 1,54{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Oz 11,1{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Žl 54 (53),6{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Mt 18,4{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Lk 1,55{/r}.{/fn} {fn:10}Srov. {r}Gn 15,6{/r}; {r}Řím 4,3{/r}.{/fn} {fn:11}{r}Gal 3,29{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Lk 1,48-50{/r}

Blahoslavit mě budou všechna pokolení, {*} veliké věci mi učinil ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté.

A jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k_těm, kdo se ho bojí. {*} Veliké věci mi učinil ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté.

23. prosince

Ať se mi dostane tvého slitování, Hospodine,

tvé pomoci podle tvého slibu.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r}Iz 51,1-11{/r}

{p}

Synům Abrahámovým je přislíbena spása

{v}51,1{/v}Slyšte mě (všichni), kdo usilujete o_spravedlnost,

kdo hledáte Hospodina!

Pohleďte na skálu, z_níž jste vytesáni,

na hlubokou jámu, z_níž jste vykopáni!

{v}2{/v}Pohleďte na Abraháma, svého otce,

na Sáru, která vás porodila!

Jako jediného jsem ho povolal,

požehnal jsem mu a rozmnožil ho.

{v}3{/v}Proto se Hospodin slituje nad Siónem,

slituje se nad všemi jeho sutinami.

Změní jeho poušť v_Eden,

jeho pustinu v_zahradu Hospodinovu.

Zazní tam radost a veselí,

díkůvzdání a chvalozpěvy.

{v}4{/v}Věnujte mi pozornost, můj lide,

slyšte mě, národy!

Ode mne vyjde zákon,

své právo ustanovím světlem pro národy.

{v}5{/v}Blízko je má spravedlnost,

vzešla má spása

a má ramena budou národy soudit;

ostrovy budou ve mě doufat

a čekat na mé rámě.

{v}6{/v}Zdvihněte k_nebi své oči

a pohleďte dolů na zem:

jako dým se nebesa rozplynou,

země se rozpadne jak oděv,

její obyvatelé stejně tak zhynou.

Má spása však potrvá navždy,

neskončí má spravedlnost.

{v}7{/v}Slyšte mě (všichni), kdo znáte spravedlnost,

lide, v_jehož srdci je můj zákon!

Nebojte se pohany od lidí,

jejich urážek se nestrachujte!

{v}8{/v}Jak oděv je budou hlodat červi,

jak vlnu je sežerou moli.

Má spravedlnost však potrvá navždy,

má spása po všechna pokolení.

{v}9{/v}Povstaň, povstaň, sílu si oblékni,

Hospodinovo rámě,

povstaň jako za dávných dnů,

za odvěkých pokolení!

{v}10{/v}Což ty jsi nerozťalo Rahab,

neprobodlo draka?

Což jsi nevysušilo moře,

vody velkého oceánu?

Z_mořské hlubiny jsi učinilo cestu,

aby přešli vykoupení.

{v}11{/v}Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin,

s_jásotem přijdou na Sión,

věčné veselí bude jim věnčit hlavy,

dojdou radosti a veselí,

prchne starost a vzdychání.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Iz 51,4.5{/r}; {r:Iz}35,10{/r}

Věnujte mi pozornost, můj lide, slyšte mě, národy. {*} Blízko je má spravedlnost, vzešla má spása.

Vrátí se ti, které vykoupil Hospodin, s_jásotem přijdou na Sión. {*} Blízko je má spravedlnost, vzešla má spása.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_traktátu „Proti bludaři Noëtovi“ od svatého Hippolyta, kněze

(Cap. 9-12: PG 10,815-819)

{p}

Tajemství skryté od věků bylo odhaleno

Je jeden Bůh, bratři, a toho nepoznáme odjinud než ze svatých Písem. Snažme se proto zvědět všechno, co božská Písma oznamují, a poznat všechno, čemu učí. Věřme tak, abychom zrakem své víry viděli Otce takovým způsobem, jakým on chce být viděn; jakým způsobem chce, aby byl Syn oslavován, takovým jej oslavujme; a jakým způsobem chce, aby byl dáván Duch Svatý, takovým jej přijměme. Při poznávání toho, co nám Bůh dává, neprosazujme svou vlastní vůli ani svůj vlastní názor, ani s_tím nezacházejme s_násilím, ale chápejme to tak, jak nás on sám chtěl poučit skrze svatá Písma.

Protože byl sám a neměl nic, co by s_ním sdílelo věčnost, rozhodl se Bůh stvořit svět. Svět stvořil Bůh myšlenkou, vůlí a slovem, vyvstal mu ihned, vzniklý tak, jak on chtěl. Nám tedy postačí vědět pouze to, že nic není stejně věčného jako on. Kromě něho nebylo nic, jen on sám ve vší své plnosti. Nebyl ovšem ani nerozumný, ani nemoudrý, ani bezmocný, ani bezradný. Bylo v_něm všechno, on sám byl vším. Když chtěl a způsobem, jakým chtěl, zjevil v_době, kterou sám u_sebe určil, své Slovo, skrze něž všechno vytvořil.

Poněvadž měl toto Slovo v_sobě a stvořenému světu bylo neviditelné, učinil je viditelným, když je poprvé vyslovil. Zrodil světlo ze světla, a tak poskytl tvorstvu Pána, svou vlastní myšlenku. Ten byl dříve viditelný pouze jemu, světu však byl neviditelný; on jej učinil viditelným, aby svět mohl být spasen, až jej uzří při jeho zjevení.

Právě on je Boží myšlenka, jež se poté, co vyšla, ukázala na světě v_podobě Božího dítěte. Všechno povstalo jeho mocí, on sám však vychází z_Otce.

Bůh dal Zákon a proroky. A_když dal proroky, přiměl je mluvit vlivem Ducha Svatého, aby prodchnuti Otcovou mocí zvěstovali Otcovy záměry a vůli.

Tak se tedy Boží Slovo stalo zjevným, jak praví svatý Jan. On vlastně stručně shrnuje to, co bylo řečeno proroky, a prokazuje přitom, že to je to Slovo, jehož mocí se vše stalo. Říká přece: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u_Boha a to Slovo byl Bůh. Všechno povstalo skrze ně, a bez něho nepovstalo nic.{fnr}1{/fnr} A_dále říká: Svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.{fnr}2{/fnr}

{fn:1}{r}Jan 1,1.3{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 1,10-11{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Iz 9,5.6{/r}; {r}Jan 1,3{/r}

Dítě se nám narodí a bude se nazývat mocný Bůh: {*} Zasedne na trůn svého otce Davida a bude vládnout.

Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. {*} Zasedne na trůn svého otce Davida a bude vládnout.

24. prosince

Hospodin oznámil své slovo Jakubovi,

své zákony a přikázání Izraeli.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_knihy proroka Izaiáše

{r}Iz 51,17 – 52,2.7-10{/r}

{p}

Jeruzalému je hlásána radostná zvěst

{v}51,17{/v}Probuď se, probuď, vstaň, Jeruzaléme!

Pil jsi z_Hospodinovy ruky kalich jeho hněvu;

číši opojení jsi pil a vyprázdnil.

{v}18{/v}Nevede ho nikdo

ze všech synů, které zrodil,

nedrží ho za ruku nikdo

ze všech synů, které vychoval.

{v}19{/v}To obojí tě stihlo

–_kdo s_tebou bude mít soucit?

Zpustošení a zkáza, hlad a meč

–_kdo tě potěší?

{v}20{/v}Tvoji synové leží bez vlády

na rozích všech ulic

jako antilopa v_síti,

zahrnuti Hospodinovým hněvem,

hrozbami tvého Boha.

{v}21{/v}Proto slyš to, ubohý

a opilý, ale ne vínem!

{v}22{/v}Tak praví tvůj pán,

Hospodin a tvůj Bůh, který se zastává svého lidu:

„Hle, vzal jsem z_tvé ruky kalich opojení,

číši svého hněvu;

už ho nebudeš pít.

{v}23{/v}Dám ho do ruky tvých trýznitelů,

kteří ti říkali: ‚Sehni se, ať (přes tebe) přejdem!‘

Svůj hřbet jsi učinil zemí,

cestou pro chodce.“

{v}52,1{/v}Povstaň, povstaň,

sílu si oblékni, Sióne!

Oblékni si svůj nádherný oděv,

Jeruzaléme, svaté město,

neboť už do tebe nevstoupí

neobřezaný a poskvrněný.

{v}2{/v}Z_prachu se otřes, vstaň,

zajatý Jeruzaléme!

Zbav se okovů své šíje,

zajatá siónská dcero!

{v}7{/v}Jak je krásné (vidět) na horách

nohy posla, (který přináší) radostnou zprávu,

který zvěstuje pokoj,

hlásá blaho a oznamuje spásu,

který praví Siónu:

„Bůh tvůj kraluje!“

{v}8{/v}Slyš! Tvoji strážní pozdvihují hlas

a jásají spolu,

neboť vidí na vlastní oči,

jak se Hospodin vrací na Sión.

{v}9{/v}Radujte se a jásejte vespolek,

jeruzalémské trosky,

neboť Hospodin utěšil svůj lid,

vykoupil Jeruzalém.

{v}10{/v}Obnažil Hospodin své svaté rámě

před očima všech národů

a všechny končiny země

uzří spásu našeho Boha!

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Ex 19,10.11{/r}; {r}Dt 7,15{/r}; srov. {r}Dan 9,24{/r}

Hospodin praví: Posvěťte se, synové Izraele, zítra přijde Pán. {*} A sejme z_vás všechnu slabost.

Zítra bude skončena nepravost země a bude vám vládnout Spasitel světa. {*} A sejme z_vás všechnu slabost.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 185: PL 38,997-999)

{p}

Věrnost vypučí ze země, spravedlnost shlédne z_nebe

Probuď se, člověče! Pro tebe se Bůh stal člověkem. Probuď se, spáči, vstaň z_mrtvých a Kristus tě osvítí.{fnr}1{/fnr} Pro tebe, pravím, se Bůh stal člověkem.

Věčně bys byl mrtev, kdyby se nebyl narodil v_čase. Nikdy bys nebyl vysvobozen z_hříšného těla, kdyby na sebe nebyl přijal tělo, jako mají hříšní lidé.{fnr}2{/fnr} Byl bys věčným ubožákem, kdyby ti nebyl prokázal toto milosrdenství. Nebyl bys znovu ožil, kdyby nebyl vyšel vstříc tvé smrti. Byl bys klesl, kdyby ti nebyl oporou. Byl bys zahynul, kdyby nebyl přišel.

Slavme radostně příchod naší spásy a našeho vykoupení. Slavme svátek, ve kterém velký a věčný den přišel z_velkého a věčného dne do tohoto našeho tak krátkého a pomíjivého dne.

Jeho nám Bůh poslal jako dárce spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v_Písmu: Kdo se chlubí, ať se chlubí v_Pánu.{fnr}3{/fnr}

Pravda vzešla ze země.{fnr}4{/fnr} Kristus, který řekl: Já jsem pravda,{fnr}5{/fnr} se narodil z_Panny. A spravedlnost shlédla z_nebe.{fnr}6{/fnr} Kdo věří v_toho, který se narodil, ten dosáhne ospravedlnění ne sám ze sebe jakožto člověk, ale od Boha.

Pravda vzešla ze země, poněvadž Slovo se stalo tělem.{fnr}7{/fnr} A spravedlnost shlédla z_nebe,{fnr}6{/fnr} poněvadž každý dobrý úděl a každý dokonalý dar přichází shora.{fnr}8{/fnr}

Pravda vzešla ze země, tělo z_Marie. A spravedlnost shlédla z_nebe, poněvadž nikdo si nemůže nic vzít, není-li mu to dáno z_nebe.{fnr}9{/fnr}

Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijme v_pokoji s_Bohem,{fnr}10{/fnr} protože spravedlnost a pokoj se políbily.{fnr}11{/fnr} Skrze Pána našeho Ježíše Krista,{fnr}12{/fnr} protože pravda vzešla ze země. Skrze něho totiž máme přístup k_této milosti a pevně v_ní stojíme. Naše chlouba je také v_tom, že máme naději dosáhnout slávy u_Boha.{fnr}13{/fnr} Pavel neříká: „naší slávy“, ale slávy u_Boha, protože spravedlnost nevyšla z_nás, ale shlédla z_nebe. Proto kdo se chlubí, ať se chlubí ne sám sebou, ale v_Pánu.

Proto při narození Pána z_Panny oznamovali andělé: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem, v_kterých má Bůh zalíbení.{fnr}14{/fnr}

Odkud ovšem pokoj na zemi, ne-li proto, že pravda vzešla ze země, to jest, že Kristus se narodil z_těla? On je náš pokoj: obě dvě části (židy i_pohany) spojil v_jedno,{fnr}15{/fnr} abychom mohli být lidmi, ve kterých má Bůh zalíbení, láskyplně spojenými poutem jednoty.

Radujme se tedy z_této milosti, aby naše sláva svědčila o_našem dobrém svědomí. Nechlubme se sami sebou, ale chlubme se v_Pánu. Proto je řečeno: Ty jsi má sláva, ty mi pozvedáš hlavu.{fnr}16{/fnr} Vždyť jaká nám od Boha mohla zasvitnout větší milost nežli ta, že maje jednorozeného Syna, učinil jej Synem člověka a naopak zase syna člověka učinil synem Božím?

Hledej zásluhu, hledej příčinu, hledej spravedlnost; a dívej se pozorně, zda najdeš něco jiného nežli milost.

{fn:1}{r}Ef 5,14{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Řím 8,3{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Kor 1,30-31{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 85 (84),12a{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jan 14,6{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žl 85 (84),12b{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Jan 1,14{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Jak 1,17{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Jan 3,27{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Řím 5,1a{/r}.{/fn} {fn:11}Srov. {r}Žl 85 (84),11{/r}.{/fn} {fn:12}{r}Řím 5,1b{/r}.{/fn} {fn:13}{r}Řím 5,2{/r}.{/fn} {fn:14}{r}Lk 2,14{/r}.{/fn} {fn:15}{r}Ef 2,14{/r}.{/fn} {fn:16}Srov. {r}Žl 3,4{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Iz 11,1.5.2{/r}

Vyrazí ratolest z_pahýlu Jesse, výhonek vypučí z_jeho kořenů. {*} Spravedlnost bude provazem jeho beder a věrnost pásem jeho ledví.

Spočine na něm duch Hospodinův, duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly. {*} Spravedlnost bude provazem jeho beder a věrnost pásem jeho ledví.


Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky