MEZIDOBÍ, MODLITBA SE ČTENÍM

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

1. týden – NEDĚLE

Jezu Kriste, Synu Boží,

plný nebeského zboží,

rač přítomen býti,

svým darem nás obdařiti,

slovo svoje nám předkládej,

v_něm nasycení dej.

Ty jsi Slovo Otce svého

a obraz výborný jeho,

skrz tebe svou mocí

stvořil Otec všechny věci,

svým slovem vše udržuješ

a moudře spravuješ.

Ty, jenž jsi světlem národům

a ze všech vzděláváš svůj dům,

ty jsi naše slunce,

vycházející od Otce,

všechny jasně osvěcuješ,

život nám daruješ.

Přidej k_tomu své milosti,

ať slova tvá s_ochotností

srdcem přijímáme,

že jsme z_Boha, poznáváme,

nejsme marní posluchači

spasitelných řečí.

Ať v_zemi srdce našeho

Duchem tvým napraveného

slov tvých přijímání

nese hojné požehnání

a dar pravdy z_tvé milosti

ať se v_nás rozhostí.

Ať v_tvé pravdě zůstáváme,

tak ovoce vydáváme

života ctnostného,

abychom mohli slavného

života v_nebi dojíti,

s_tebou věčně býti.

Už skví se s_dobou světější

den osmý po dnech týdenních.

Posvětil jsi jej, Ježíši,

ty první ze všech vzkříšených.

Teď dotkni se nás mocí svou,

ze snění naše mysli vzbuď,

potom ať těla povstanou,

jež nepostihla druhá smrt.

Už vbrzku k_tobě do oblak

se vznesem, Kriste, blaženi,

že s_tebou žít vždy budem pak,

ty živote náš, vzkříšení.

Až ve tvář budem zírat ti

tvou věčnou slávou prodchnuti,

poznáme tebe tak, jak jsi,

ty pravé světlo, radosti.

Nás dary sedmi bohaté

až odměnit dáš od Otce,

kéž naplní nás blaho tvé

pod vládou svaté Trojice. Amen.

2. týden – NEDĚLE

Veseliž se již nyní

všeliký člověk věrný,

v_Bohu, svém spasiteli,

věrných svých vykupiteli.

Přišlo nám utěšení

z_Božího navštívení,

z_milosrdenství jeho,

nám v_Kristu učiněného.

Co je nad to sladšího

a co radostnějšího,

nežli k_Bohu přijíti,

naději spasení míti.

Po smutku a žalosti

dá Bůh pravé radosti

do srdce truchlivého;

v_Bohu je proměna všeho.

Cestu zjevil z_bezcestí

pro své milosrdenství,

kde bylo zahynutí,

tam Bůh dává věčné žití.

Nic není bez hlasu,

Bůh slyší odevšad,

jak všechno stvoření

mu touží chválu vzdát.

Zrod písně nalezneš,

kde stojí svatý trůn,

tam harfa ladí se

a vzniká hudba strun.

Můj nástroj nezní sám,

hleď, já to jsem, jenž hraji,

a prsty Boží zas

mou duši rozechvívají.

Ta srdce, která jsou

tak tichá, jak chce Pán,

on rozechvívá rád,

až zvoní do všech stran.

V_sluch Boží do nebes

nic nezní líbezněji,

než to, když v_souzvuku

tvá ústa s_duší znějí.

3. týden – NEDĚLE

Jezu Kriste, Synu Boží,

plný nebeského zboží,

rač přítomen býti,

svým darem nás obdařiti,

slovo svoje nám předkládej,

v_něm nasycení dej.

Ty jsi Slovo Otce svého

a obraz výborný jeho,

skrz tebe svou mocí

stvořil Otec všechny věci,

svým slovem vše udržuješ

a moudře spravuješ.

Ty, jenž jsi světlem národům

a ze všech vzděláváš svůj dům,

ty jsi naše slunce,

vycházející od Otce,

všechny jasně osvěcuješ,

život nám daruješ.

Přidej k_tomu své milosti,

ať slova tvá s_ochotností

srdcem přijímáme,

že jsme z_Boha, poznáváme,

nejsme marní posluchači

spasitelných řečí.

Ať v_zemi srdce našeho

Duchem tvým napraveného

slov tvých přijímání

nese hojné požehnání

a dar pravdy z_tvé milosti

ať se v_nás rozhostí.

Ať v_tvé pravdě zůstáváme,

tak ovoce vydáváme

života ctnostného,

abychom mohli slavného

života v_nebi dojíti,

s_tebou věčně býti.

4. týden – NEDĚLE

Veseliž se již nyní

všeliký člověk věrný,

v_Bohu, svém spasiteli,

věrných svých vykupiteli.

Přišlo nám utěšení

z_Božího navštívení,

z_milosrdenství jeho,

nám v_Kristu učiněného.

Co je nad to sladšího

a co radostnějšího,

nežli k_Bohu přijíti,

naději spasení míti.

Po smutku a žalosti

dá Bůh pravé radosti

do srdce truchlivého;

v_Bohu je proměna všeho.

Cestu zjevil z_bezcestí

pro své milosrdenství,

kde bylo zahynutí,

tam Bůh dává věčné žití.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Kristův kříž je pro nás stromem života.

Ant. 2 Já jsem ustanovil svého krále na Siónu.

Ant. 3 Ty jsi, Hospodine, můj štít, ty mi pozvedáš hlavu.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Hospodine, můj Bože, velebností a vznešeností ses oděl, světlem se halíš jako pláštěm, aleluja.

Ant. 2 Hospodin dává chléb jako pokrm, i_víno k_radosti lidského srdce, aleluja.

Ant. 3 Bůh viděl všechno, co udělal, a bylo to velmi dobré, aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Každý den tě budu velebit, Hospodine, aleluja. [Tištěný breviář neobsahuje „Aleluja“ na konci všech antifon pro třetí neděli žaltáře; doplněno podle latinského vydání.]

Ant. 2 Tvé království, Hospodine, je království všech věků, aleluja.

Ant. 3 Věrný je Hospodin ve všech svých slibech a svatý ve všech svých činech, aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Kdo smí vystoupit na Hospodinovu horu, kdo smí stát na jeho svatém místě?

Ant. 2 Velebte, národy, našeho Boha! On dal život naší duši, aleluja. [Tištěný breviář neobsahuje „Aleluja“ na konci druhé a třetí antifony pro čtvrtou neděli žaltáře; doplněno podle latinského vydání.]

Ant. 3 Slyšte, všichni bohabojní, co prokázal Bůh mé duši, aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Aleluja.

Ant. 2 Aleluja.

Ant. 3 Aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Aleluja.

Ant. 2 Aleluja.

Ant. 3 Aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Aleluja. Kámen od vchodu do hrobky byl odvalen, aleluja.

Ant. 2 Aleluja. Proč hledáte živého mezi mrtvými? Aleluja.

Ant. 3 Aleluja. Marie, neplač: Pán vstal z_mrtvých, aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Aleluja. Kámen od vchodu do hrobky byl odvalen, aleluja.

Ant. 2 Aleluja. Proč hledáte živého mezi mrtvými? Aleluja.

Ant. 3 Aleluja. Marie, neplač: Pán vstal z_mrtvých, aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Aleluja. Kámen od vchodu do hrobky byl odvalen, aleluja.

Ant. 2 Aleluja. Proč hledáte živého mezi mrtvými? Aleluja.

Ant. 3 Aleluja. Marie, neplač: Pán vstal z_mrtvých, aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Aleluja. Kámen od vchodu do hrobky byl odvalen, aleluja.

Ant. 2 Aleluja. Proč hledáte živého mezi mrtvými? Aleluja.

Ant. 3 Aleluja. Marie, neplač: Pán vstal z_mrtvých, aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Aleluja. Bůh vzkřísil Krista z_mrtvých a oslavil ho, aleluja.

Ant. 2 Aleluja. Vyvýšený jsi, Hospodine, nade všechna nebesa, aleluja.

Ant. 3 Aleluja. Je mi dána veškerá moc na nebi i_na zemi, aleluja.

Kristova nauka ať je u_vás v_plné síle,

moudře se navzájem poučujte a napomínejte.

Blahoslavené jsou vaše oči, že vidí,

a vaše uši, že slyší.

Můj synu, dbej na má slova,

uchovej je hluboko v_srdci.

Boží slovo je plné života,

je ostřejší než každý dvojsečný meč.

HYMNUS

1. a 3. týden – pondělí

Patřme k_Bohu tak moudrému,

pro nás zde v_světě chudému,

Pánu Ježíšovi,

život jeho pracovitý,

pokorný a trpělivý,

všichni sobě važme.

Vždyť on sám nás k_tomu vede,

říká: „Učte se ode mne,

neboť já jsem tichý

a také srdcem pokorný;

jen tak naleznete pokoj

duším vašim věčný.“

Opět praví v_Písmu jinde:

„Každý, kdo mi slouží věrně,

za mnou vždycky půjde,

a tak všude tam, kde jsem já,

tam i_služebník můj bude;

poctí ho Otec můj.

Neb je cesta velmi úzká,

která vede do života,

úzkostí všech plná,

protivenství i_hanění;

a zřídka se člověk najde,

jenž by nalezl ji.

Ale mnozí jdou cestou zlou,

hledí na cestu širokou

a bránu prostrannou,

která vede k_zatracení.“

A o_ní sám Kristus svědčí,

že mnozí jdou po ní.

Na Krista se rozpomeňme,

neboť on sám proti sobě

strpěl pomlouvání

a od hříšníků rouhání;

vytrvejme až do konce,

jej následujíce.

Ty, věčné světlo, Božství jsi,

jediné v_celé Trojici,

my ubozí tě vzýváme

a ruce k_tobě spínáme.

Věříme v_Otce věčného,

i_v_jeho Syna drahého,

i_v_Ducha, který láskou je

navěky vjedno spojuje.

Tys Pravda, Láska nejčistší,

všech cíl a štěstí nejvyšší,

dej doufat, pevnou víru mít,

tvou lásku získat a z_ní žít.

Počátku, Cíli stvoření,

všech živých věčný Prameni,

sladká útěcho trpících,

naděje jistá věrných svých.

Ty všechno bytí ztvárňuješ,

nikoho nepotřebuješ,

tvé světlo všechno objímá:

buď doufajících odměna.

Vzývejme Krista, Otce s_ním

i_s_jejich Duchem společným:

jediný Bože v_Trojici,

svou mocí chraň nás, prosící. Amen.

2. a 4. týden – pondělí

Svítilnou pro nohy mé je slovo tvé, Kriste,

temnost zapuzuje a činí cesty jisté;

kdo přijímá i_rozjímá slovo nábožně,

v_světle chodí, jemu tma nepanuje,

to ovoce slovo přijaté způsobuje.

Lék vpravdě výborný nám hříšníkům připravil

Kristus, lékař pravý, který z_nebe sestoupil,

on jsa Slovo věčné slovem svým zdraví dává;

duše hříšná života v_sobě nemá,

avšak slovem Božím může být oživena.

Chce-li kdo do života věčného přijíti,

musí slovo Boží vskutku zachovávati,

neboť z_Božího zákona nic nepomine,

co Bůh řekl, to vše se jistě stane.

Ať v_nás slovo tvé zůstane, popřej nám, Pane.

Buď můj život čest a chvála Boží,

jiným růže, sobě trní, hloží.

Být jak zrno, skryté v_Boží zemi,

hrstka kvasu, o_níž lidé neví…

Šířit radost, bolest nechat sobě,

hledat slabé, sílit, těšit v_mdlobě.

Nehledat práv, plnit povinnosti,

chudý ve všem, bohatý jen v_ctnosti,

opravdový až do morku kosti.

Sebe zapřít, stavět na milosti,

obejmout kříž, drtit změkčilosti.

Jiným sloužit, sám si sloužit nedat,

v_oběť lásky sebe na kříž zvedat,

pobloudilé v_náruč Boží volat,

zlobu láskou přemáhat a zdolat.

Nic nechtít a všechno dát,

Boha v_bližních milovat!

S_Matkou Boží pevně stát,

v_dobrém růst a vytrvat!

Nebo:

Nebylo nic

svět nestvořen

jen Bože Ty.

A řekl jsi a svět se zvedl z_nicoty.

Dny světa šly a já jsem nebyl v_jeho dnech.

Bůh stvořil duši, člověk do plic nabral dech.

Svět byl tak veliký a tak prázdný stranou stál.

To já stál stranou. Tys mě k_sobě povolal.

Svět by se zhroutil nebýt k_Tobě pozvedán.

Na kříž je přibíjen a vzhůru zvedán Pán.

I_teď je tu i_nyní uvidět se dá

kněz zvedá Chléb, srdce se ve mně pozvedá.

Až klesnu na zemi a v_prach se navrátím,

Ty sám mě pozvedneš a já Tě uchvátím.

Až svět se v_oheň promění a bude soud,

pokyň mně k_pravici a nedej zahynout.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Zachraň mě pro své slitování, Hospodine. Aleluja.

Ant. 2 Hospodin bude utlačovanému útočištěm v_dobách tísně. Aleluja.

Ant. 3 Budu tě chválit, Hospodine, ve shromáždění tvého lidu. Aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Hospodine, popřej mi sluchu a zachraň mě. Aleluja.

Ant. 2 Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine. Aleluja.

Ant. 3 Požehnán buď Hospodin, že mi prokázal podivuhodné milosrdenství. Aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Náš Bůh přijde a ukáže svou slávu a moc. Aleluja.

Ant. 2 Přinášej Bohu oběť chvály. Aleluja.

Ant. 3 Milosrdenství chci a ne oběť: poznání Boha je víc než celopaly. Aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Jak dobrý je Bůh k_těm, kdo mají čisté srdce! Aleluja.

Ant. 2 Smích hříšníků se obrátí v_nářek a jejich radost ve smutek.

Ant. 3 Mé štěstí je být nablízku Bohu; kdo se od něho vzdaluje, zahyne. Aleluja.

Pouč mne, Hospodine, ať zachovávám tvůj zákon

a chráním ho celým svým srdcem.

Veď mě ve své pravdě a uč mě,

neboť ty jsi Bůh, můj spasitel.

Slyš, můj lide, budu mluvit,

slyš můj hlas, já jsem tvůj Bůh.

Hospodine, miluji tvůj zákon,

rozjímám o_tvých přikázáních.

HYMNUS

1. a 3. týden – úterý

Toužíme, ó_Ježíši,

slovům tvým vždy naslouchati,

učiň srdce schopnější

slova svatá přijímati,

veď nás od věcí pozemských,

abychom došli nebeských.

Srdce naše, rozum náš

velkou tmou jsou zatemněny,

Pane, ty vše v_rukou máš,

dej nám světlo k_osvícení;

dobré chtění i_myšlení

pochází z_tvého učení.

Blesku slávy, jasnosti,

Světlo světla Boha Otce,

obdař nás svou milostí,

rozvaž jazyk, uši, srdce;

náš zpěv, prosby a chválení

ať dojdou v_nebi slyšení.

Přesvatý Bože v_Trojici,

jenž řídíš vše, co stvořil jsi,

ty jsi den práci vyhradil,

noc odpočinku zasvětil.

Chválíme tebe během dne,

už zrána, večer, v_noční tmě,

s_otcovskou péčí chraň ty nás

mocí své slávy v_každý čas.

My sluhové tví věrní jsme

a vroucně se ti klaníme:

prosících prosby, jejich zpěv

spoj s_hymny nebešťanů všech.

To uděl, Otče přesvatý,

se Synem stejné podstaty,

jenž s_Duchem, který těší nás,

nad světem vládneš v_každý čas. Amen.

2. a 4. týden – úterý

Drahý poklad moudrosti je Boží slovo nám,

v_něm nám sebe k_známosti podává Pán Bůh sám:

toť světlo k_zjevení

Boží tváře nám v_Kristu, na věčné spasení,

oživující vůně, v_mdlobách občerstvení.

Raději věřit lidem než Božímu hlasu

páchne zajisté svodem všelikého času.

Ten na písku staví,

kdo na lidech zakládá, jak Kristus nám praví,

padne, když přijde příval, spasení se zbaví.

Naproti tomu sláva slova tvého, Pane,

až navěky zůstává, nikdy nezahyne.

Kdo se drží jeho

jako přepevné skály, nebude ničeho

báti se ke své škodě, chráněn pádu všeho.

Ó_Otče věčný, z_nebe popatř na stádce své,

jež vzdavši tobě sebe, žádá milosti tvé.

Svoje čisté slovo

zachovávej mu stále, ať vždy je hotovo

činiti vše, co káže učení Kristovo.

Dopřej mi chuť k_jídlu, Pane,

a také něco, co bych jed,

dej mi zdravé tělo, Pane,

a nauč mě s_ním zacházet.

Dej mi zdravý rozum, Pane,

ať vidím dobro kolem nás,

ať se hříchem nevyděsím

a napravit jej umím včas.

Dej mi mladou duši, Pane,

ať nenaříká, nereptá,

dej, ať neberu moc vážně

své pošetilé, malé já.

Dej mi, prosím, humor, Pane,

a milost, abych chápal vtip,

ať mám radost ze života

a umím druhé potěšit.

Nebo:

Toužíš, má duše, Boha milovat

jak tebe on? Ztiš se, rozjímej skrytě,

vnímej ten pohled lásky, kterým zří tě

sám on, toužící chrámem svým tě zvát.

Neváhal Otec svého Syna dát

a stále dává jej. On pohostí tě,

vždyť dědic slávy jsi a Boží dítě,

máš dostat vše, co on jen může dát.

Sláb, oloupený, zraněn velice,

odhodlán smrtí ztrátu vykoupit,

Syn slávy přišel k_nám a na kříž vbit,

sejmul z_nás pouta ďábla vetřelce.

Je dar, že nesem obraz Boží líce,

Bůh v_lidském těle však, toť mnohem více!

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Hospodin soudí spravedlivě, zjednává právo chudým. Aleluja.

Ant. 2 Hospodine, ty sleduješ útrapy i_žal, na tebe spoléhá ubožák. Aleluja.

Ant. 3 Hospodinovy výroky jsou upřímná slova. Aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Hospodinu svěř svůj osud, v_něho důvěřuj, on sám bude jednat. Aleluja.

Ant. 2 Chraň se zlého a čiň dobré; Hospodin podpírá spravedlivé. Aleluja.

Ant. 3 Doufej v_Hospodina a drž se jeho cesty. Aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Bůh povstává a ti, kdo ho nenávidí, prchají před ním. Aleluja.

Ant. 2 Náš Bůh je Bohem spásy; on dává uniknout smrti. Aleluja.

Ant. 3 Pozemské říše, zpívejte Bohu, velebte Pána. Aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Hospodine, slyš modlitbu mou a volání mé ať pronikne k_tobě. Aleluja.

Ant. 2 Skloň se, Hospodine, k_modlitbě opuštěných. Aleluja.

Ant. 3 Hospodine, tys položil základ zemi a nebesa jsou dílo tvých rukou. Aleluja.

Hospodin učí pokorné správně jednat,

vede je po svých cestách.

Nauč mě dobrotě, moudrosti a vědění,

neboť důvěřuji tvým předpisům.

Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:

Jistě mluví o_pokoji pro svůj lid.

Slyš, můj lide, má naučení,

naslouchej slovům mých úst!

HYMNUS

1. a 3. týden – středa

Kristus Pán praví:

Ti, kdo zachovají

slovo moje s_věrností,

smrti neokusí na věčnosti.

Kdo slyší slova

a je zachovává,

ten je blahoslavený,

a bude do slávy uvedený.

Písmo nám svědčí,

že pro slovo Boží

musí mnoho trpěti,

kdo se chce Krista zde přidržeti.

Nic se nebojme,

jenom v_pravdě stůjme,

věříce jeho řeči

doufejme v_pomoc jeho a péči.

Státi bezpečně

budem ustavičně

v_jeho svatém učení,

neopustí nás až do skončení.

Ó_milý Pane,

dej, ať v_nás zůstane

užitek slova tvého,

přiveď nás do království věčného.

Ať, Pane všeho vědění,

ti patří naše nadšení.

Ty znáš všech srdcí tajemství

a sílíš nás svou milostí.

Pastýři, ovce chránící,

ztracené nalézající,

na pastviny své svěží vždy

nás k_dobrým ovcím shromáždi.

Kéž soudcův hněv nás nesvrhne

v_ponuré stádo pekelné,

kéž jsme tvým soudem určeni

tvých pastvin stát se ovcemi.

Buď tobě, Spasiteli náš,

čest, vítězství, moc, slávy jas,

vždyť nad vesmírem vládu máš

po všechny věky v_každý čas. Amen.

2. a 4. týden – středa

Tvůrce mocný nebe, země

a všeho, co vesmír je,

tvoje božství všechno plémě

v_celém světě zjevuje.

Tebe, Pána tvorstva, vzývám,

který bydlíš na nebi,

před tebou zde na tvář padám,

tebe duch můj velebí.

Bych byl srdce šlechetného,

Pane, přispěj silou svou,

v_těžkých pracích stavu mého

nenech klesnout mysl mou.

Starosti mou duši tíží

v_trpkých zkouškách života,

oko tvé přec na mne shlíží,

přeje mi tvá dobrota.

Souží-li mě nedostatek,

k_tobě budu volati,

sejmeš úzkost, spravíš zmatek,

když tě budu vzývati;

velíš, bychom jako k_Otci

v_bědách k_tobě volali

a v_tvou lásku ve dne v_noci

neustále doufali.

Jestliže kdy zkormucuje

protivenství srdce mé,

důvěra mě pozdvihuje,

abych vzýval jméno tvé.

Když je nejhůř, ty jsi nejblíž,

víš, jak v_bídě přispěti,

u_tebe je pomoc nejspíš,

neopustíš své děti.

S_touhou mé myšlenky k_nebesům vzhůru

letí, by zpívaly v_nebeském kůru,

by našly ochranu v_náruči Boží

před světem plným jen trní a hloží.

Ten klamný země lesk tak rychle chladne,

jak růže ve věnci bez vody zvadne.

Rajské tam v_nebesích nevadne kvítí,

tam spěje duše má k_věčnému žití.

Chci věrně konat, co Bohu se líbí,

věřím, že Nejvyšší plní své sliby.

Nač míti poklady, slávu a jmění,

když náš Pán chudobu nejvýše cení.

Vše, co kdo na zemi drahého ztratí,

Pán náš mu v_nebesích stonásob vrátí.

I_když mi bolest zlá tělo mé zkruší,

zachovám v_modlitbách zdraví své duši.

Čistá a chudičká duše má pílí

do Boží náruče k_sladkému cíli.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Miluji tě, Hospodine, má sílo. Aleluja.

Ant. 2 Hospodin mě vysvobodil, protože mě má rád. Aleluja.

Ant. 3 Hospodin je mé světlo a má spása. Aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Naříkáme a očekáváme vykoupení našeho těla.

Ant. 2 Slyš, Hospodine, mou prosbu: nemlč k_mým slzám.

Ant. 3 Stále se spoléhám na Boží slitovnost. Aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Navěky chci zpívat o_Hospodinových milostech. Aleluja.

Ant. 2 Kristus, Syn Boží, pochází jako člověk z_rodu Davidova. Aleluja.

Ant. 3 Přísahal jsem Davidovi, svému služebníku; jeho potomstvo potrvá navěky. Aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Veleb, duše má, Hospodina, a nezapomeň na žádné z_jeho dobrodiní. Aleluja.

Ant. 2 Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí. Aleluja.

Ant. 3 Velebte Hospodina, všechna jeho díla. Aleluja.

Všichni Ježíšovi přisvědčovali

a divili se milým slovům z_jeho úst.

Doufám v_Hospodina,

má duše doufá v_jeho slovo.

Hospodine, tvé slovo osvěcuje,

nezkušenému dává moudrost.

Pouč mě, Hospodine, o_smyslu svých nařízení

a budu rozjímat o_tvých divech.

HYMNUS

1. a 3. týden – čtvrtek

Řízením Boha živého

a z_milosrdenství jeho

vštípen jsem v_Krista Ježíše,

v_společenství jeho církve.

Sluší se mně i_každému

v_Krista Pána vštípenému

víc a víc se zelenati

a ovoce vydávati.

Ó_Bože, dej pomoc k_tomu,

abych byl vždy v_církve domu

jako oliva zelená,

užitečná, utěšená.

Lásky oleje svatého,

pomazání Ducha tvého,

rač mi ty sám uděliti,

dej ho v_lampě srdce míti.

Jako ony moudré panny,

jak se sluší na křesťany,

kteří Ženicha čekají,

Krista, v_němž naději mají.

Prosíme, Kriste, vlídně hleď

na sluhy tebe prosící,

ať víru naši neničí

zlo, kterým naplněn je svět.

Vypuďme špatnost z_duše své,

závistí svést se nedejme,

urážky neodplácejme

a dobrým přemáhejme zlé.

Dej, by nám z_nitra zmizela

lest, hněv a pýcha života

a s_ní i_naše lakota,

odvěký pramen všeho zla.

Ať cesty míru urovná

vždy nelíčená upřímnost,

ať skví se všude počestnost

a naděje vždy nezlomná.

Laskavý vládce Ježíši,

buď s_Otcem ti čest nejvyšší,

i_Duchu, který těší nás,

po všechny věky v_každý čas. Amen.

2. a 4. týden – čtvrtek

Radujme se vždy společně,

chválu vzdávejme ochotně

Bohu Otci nebeskému,

Synu i_Duchu Svatému.

Posílá nám ku pomoci

věrné vůdce po vše časy.

Ó_Bože náš všemohoucí,

rač konati dílo spásy.

Tvůj lid je velmi rozptýlen,

na scestí často zaveden;

ó Pastýři předůstojný,

navštiv lid svůj rozptýlený.

Ó_rač při nás vždycky býti,

lidi ze sna probuditi,

světlo pravdy své zjeviti

a temnosti zapuditi.

Aby pravdu tvou znajíce,

bludům nesloužili více,

jen tobě, Bohu samému,

navěky požehnanému.

Učiň mě, Pane, nástrojem,

ať zářím tvým pokojem.

Kde dusí nenávist, ať lásku vnáším,

kde tiskne bezpráví, ať křivdy snáším,

ať smírem spojuji, kde dělí hádky,

ať pravdou přemáhám omyl a zmatky.

Učiň mě, Pane, nástrojem,

ať zářím tvým pokojem.

Ať vírou postavím hráz pochybnostem,

ať propast zoufalství překlenu mostem,

kde vládne temnota, ať světlo křesám,

se všemi smutnými ať v_tobě plesám.

Učiň mě, Pane, nástrojem,

ať zářím tvým pokojem.

Požehnej, Pane můj, mé snaze přímé,

víc, než být potěšen, chci těšit jiné,

víc, než být pochopen, druhé chci chápat,

víc, než být milován, chci lásku dávat.

Učiň mě, Pane, nástrojem,

ať zářím tvým pokojem.

Kdo dává, dostává, mnohem víc přijme,

kdo ztrácí, nalézá sebe i_jiné,

kdo bližním odpouští, sám milost pozná,

ba ani smrt mu víc nebude hrozná.

Učiň mě, Pane, nástrojem,

ať zářím tvým pokojem.

Nebo:

Můj Pane, můj Bože, sláva tobě

a všemu tvému tvorstvu,

které je tak podivuhodné, tak vznešené,

že pouhá jeho přítomnost mi stačí,

abych věděl, že jsi.

Požehnej mi, aby mi byla dána

síla vykonávat své povinnosti,

zušlechtit zemi a proměnit poušť v_ráj,

v_ráj, který by mohli obývat

Bůh a jeho společníci!

Ó_Pane Bože, ty jsi tak velký, a přece tak útlý,

tak vznešený, a přece tak skromný,

že jsme zahanbeni

v_přítomnosti tvé bezmezné lásky.

Kéž naše mysl nikdy nehostí myšlenku,

která by tě zastiňovala našemu zraku,

kéž naše rty nikdy nepronesou slovo,

které by tě před námi zakrývalo.

Kéž nikdy nekonáme skutky,

které by tě přiměly k_tomu,

aby ses nám vzdaloval.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Hospodin je záštita mého života. Aleluja.

Ant. 2 Hospodine, tvá pravice mě podpírá. Aleluja.

Ant. 3 Ať žije Hospodin, sláva buď Bohu, mému spasiteli. Aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Bože, tys nám pomohl k_vítězství, navěky budeme chválit tvé jméno. Aleluja.

Ant. 2 Ušetři, Hospodine, svůj lid, nedávej v_potupu své dědictví. Aleluja.

Ant. 3 Pane, povstaň nám na pomoc a vysvoboď nás pro svou lásku. Aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Hospodine, shlédni z_nebe, pohleď na naše pohanění.

Ant. 2 Kristus je výhonek z_Davidova kořene, zářivá jitřní hvězda. Aleluja.

Ant. 3 Naše léta jsou jako tráva, která vadne, jen ty, Bože, zůstáváš navěky. Aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Bože, tys nám pomohl k_vítězství nad našimi nepřáteli, zahanbils ty, kteří nás nenávidí. Aleluja.

Ant. 2 Obrátíte-li se k_Hospodinu, on od vás neodvrátí svou tvář. Aleluja.

Ant. 3 Pane, neskrývej svou tvář, nezapomínej na naši bídu a útisk. Aleluja.

Otevři mé oči, Pane,

ať pozoruji divy tvého zákona.

Pane, ke komu půjdeme?

Ty máš slova věčného života.

U_tebe, Hospodine, je pramen života,

v_tvé záři vidíme světlo.

Jasnou tvář ukaž svému služebníku, Hospodine,

nauč mě svým příkazům.

HYMNUS

1. a 3. týden – pátek

Bůh miluje spravedlnost

a hříchy nenávidí,

učiňme jí vždycky zadost,

a budem Bohu milí.

Ve víře stůjme Kristově,

a budem v_lásce Otcově;

v_ní podle svých povolání

zůstaňme do skonání.

Hleďme všichni v_poslušnosti

vůli Boží plniti,

konejme to s_ochotností,

jinak budem hřešiti.

A když nám někdo ublíží,

ať nás to příliš netíží,

snažme se za Kristem jíti

a milosrdní býti.

Budem syny Nejvyššího

v_Kristově společenství,

v_domě Otce nebeského

majíce účastenství.

Všechno z_lásky podstupujme,

pro bližní se obětujme,

neboť to je oběť živá,

pro Krista Bohu libá.

Přinášejme ji s_radostí

Krista v_tom následujme

s_odhodláním a věrností,

nic sebe nelitujme.

Ani Kristus nelitoval,

když se za nás v_oběť vydal;

ó buďme mu v_tom podobní

a milujme své bližní

Zůstaň nám v_srdci, Ježíši,

spasených lásko nejčistší,

rozezvuč k_prosbě upřímné

teď naše hlasy, prosíme.

Vznášíme k_tobě prosby své,

Ježíši dobrý, s_důvěrou,

odpusť nám, Pane, prosíme,

poklesky s_vinou veškerou.

Znamením kříže svatého

a nejsvětějším tělem svým

chraň nás, své syny, od zlého,

prosíme s_nitrem pokorným.

Laskavý vládce Ježíši,

buď s_Otcem ti čest nejvyšší,

i_Duchu, který těší nás,

po všechny věky v_každý čas. Amen.

2. a 4. týden – pátek

Bůh Otec z_pouhé milosti

poslal nám Syna z_výsosti

k_spáse člověka padlého,

hříchem v_ráji raněného.

Vděčně za to věrná duše

miluje Pána Ježíše,

více než všechno stvoření,

nic jí milejšího není.

Opouští rozkoše těla,

čest, chválu i_přízeň světa,

ráda činí vše pro něho,

majíc živou víru v_něho.

Hrozeb lidských se nebojí,

v_lásce jeho pevně stojí,

svolí raději umříti

než jemu se zprotiviti.

Nic v_světě silnější není

nad Kristovo milování,

svět i_ďábla vždy přemáhá,

všemu zlému odolává.

Veliký jsi, Pane můj,

bez hranic je sláva tvá,

nevýstižná je tvá moc,

moudrost tvá je bezedná.

Kdo jsem já, že chválit chci

tebe, jenž jsi vševládný?

Jsem jen člověk, křehké nic

v_díle tvého stvoření.

Člověk, který naříká

pod břemenem časnosti,

pod jhem hříchu pýchy své.

Ty však zveš mě k_radosti.

Pro sebe jsi stvořil mě,

láskou všechno táhneš k_sobě.

Nepokojné srdce je,

pokud nespočine v_tobě.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Hospodine, povstaň mi na pomoc. Aleluja.

Ant. 2 Ujmi se mě, Hospodine, chraň mě svou mocí. Aleluja.

Ant. 3 Můj jazyk bude stále oslavovat tvou spravedlnost. Aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Hospodine, nekárej mě ve svém rozhorlení.

Ant. 2 Pane, ty víš o_každé mé touze. Aleluja.

Ant. 3 Bože, vyznávám před tebou svou vinu, neopouštěj mě, Pane, má spáso. Aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Unaven jsem již voláním, oči mi zeslábly, když vyhlížím svého Boha.

Ant. 2 Do pokrmu mi dali žluč a v_žízni mě napojili octem.

Ant. 3 Hledejte Boha, a budete se radovat. Aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Můj Bože, neodvracej se od mé úpěnlivé prosby a zachraň mne před úklady bezbožníka. Aleluja.

Ant. 2 Pán mě vysvobodí od těch, kteří na mě dorážejí. Aleluja.

Ant. 3 Svou starost hoď na Hospodina, a on tě zachová. Aleluja.

ŽALTÁŘ pre II. zväzok breviára (4. týždeň, pôst, veľká noc)

Ant. 1 Naši otcové nám vyprávěli o_Hospodinově moci a o_jeho slavných činech. Aleluja.

Ant. 2 Synové Izraele jedli manu a pili z_duchovní skály, která je doprovázela. Aleluja.

Ant. 3 Bůh je naší skálou a naším zachráncem. Aleluja.

Můj synu, pamatuj na má slova,

dbej na mé příkazy a budeš žít.

Mé oči toužebně vyhlížejí tvou pomoc,

spoléhám na tvá zaslíbení.

Ukaž mi své cesty, Hospodine,

pouč nás o_svých stezkách.

Slyš mě, můj synu,

neodchyluj se od slov mých úst.

HYMNUS

1. a 3. týden – sobota

Zachovej nás při svém slovu

a dej k_němu víru živou,

ty sám, Ježíši, Pane náš,

neboť ty mdlobu nás všech znáš.

Poněvadž sami ze sebe

nemůžeme nic bez tebe,

v_tvou ochranu se dáváme

a za to tebe žádáme:

Ať moc pravdy slova tvého

vejde do srdce našeho,

a tak ať jsme země plodná,

pro setbu tvoji příhodná.

V_čemkoli jsme pobloudili,

naprav nás, Pastýři dobrý,

k_stádu svému na ramenou

přines ovci svou ztracenou!

Slovo tvé, Pane, Kriste náš,

ať neopustí nikdo z_nás!

Amen, ať se to vše stane,

zač tebe s_vírou žádáme.

Ty věčné slávy původ jsi,

Ducha sedmeré milosti

uděl nám v_tebe věřícím

a skloň se vlídně k_prosícím.

Nemoci těla zažeň dál,

od mysli pohoršení vzdal,

vše podlé i_s_kořeny spal

a utiš srdcí těžký žal.

Rozjasni mysl světlem svým,

podporuj každý čestný čin,

slyš modlitby tě prosících,

dej věčný život v_nebesích.

A až se k_prosbám věrných svých

ty, Pane, skloníš milostiv,

kéž věčně z_nitra vděčného

chválíme Trojjediného. Amen.

2. a 4. týden – sobota

Pán učí: Blahoslavení

chudí duchem, v_kterých není

pýcha ni žádost bohatství,

těch je nebeské království.

Blahoslavení lkající,

rozličný kříž snášející,

nechají světa marností,

budou potěšeni dosti.

Blahoslavení jsou tiší,

kteří slyšíce neslyší,

v_křivdách o_pomstu nestojí,

na zemi nejspíš obstojí.

Blahoslavení jsou věčně,

kdo spravedlnost srdečně

milují a lační po ní,

jistě budou nasyceni.

Jsou také blahoslavení

všichni lidé milosrdní,

neb milosrdenství dojdou,

bědám časným, věčným ujdou.

Blahoslavenství mnohého

jsou všichni srdce čistého,

neboť každý má věděti,

že budou Boha viděti.

Blahoslavení také jsou

ti, kdo sváry těžce nesou,

bližní smiřují, rovnají,

synů Božích jméno mají.

Také jsou blahoslavení,

kdo jsou pro pravdu věznění,

vyhnanství neb smrt snášejí,

ti do nebe náležejí.

Vpravdě jste blahoslavení,

jestliže by vám lidé zlí

zlořečili, trápíce vás,

a mluvili vše zlé o_vás.

Radujte se z_té milosti,

že je v_nebeské radosti

složena hojná odplata,

která vám nebude vzata.

Ty mocný, silný, veliký

Vladaři věčnosti!

Ty, který svítíš do temnot

na cestu ke ctnosti,

buď veleben, buď veleben,

buď veleben!

Ty, jehož moudrost vesmíru

dala své zákony,

a chce, aby člověk postupně

zvedal jim záclony,

buď veleben, buď veleben,

buď veleben!

Ty, který krásou odíváš

korunku květovou

a v_rovnováze držíš svou

soustavu světovou,

buď veleben, buď veleben,

buď veleben.

Nebo:

Jsi rozednění

ohňového deště:

Jak úsvit dne

jsi nocí orosen.

A ti, kdo byli,

navrátí se ještě.

Už otvírá

své oko sen

a na tobě lpí

jeho krůpěje.

Jsi přítomnost

či s_tebou věky nevolaly,

jak Pán, jenž

do propasti úpěje

pil samotu,

když Otec ztichl v_dáli?

Být usebraný

to znamená

číst v_sobě Boží plány

a stálým „staň se!“

odpovídat na ně

a ochudit se o_svět,

který ruší

a dnem i_nocí,

tělem duší

bdít v_ranách Páně.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Kdo se poníží jako dítě, ten je v_nebeském království největší. Aleluja.

Ant. 2 Hospodine, můj Bože, všechno, co jsem obětoval, daroval jsem s_radostí a s_upřímným srdcem. Aleluja.

Ant. 3 Hospodin splnil přísahu, kterou se zavázal Davidovi: upevnil jeho království na věky. Aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Hospodin učinil velké divy, jeho milosrdenství trvá na věky. Aleluja.

Ant. 2 Vyvedl Izraele z_Egypta, jeho milosrdenství trvá na věky. Aleluja.

Ant. 3 On nás vysvobodil od našich protivníků, jeho milosrdenství trvá na věky. Aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, jeho milosrdenství trvá navěky. Aleluja.

Ant. 2 Ve své tísni volejte k_Hospodinu, a on vás vysvobodí. Aleluja.

Ant. 3 Spravedliví vidí Hospodinovy divy a radují se, poznávají jeho lásku. Aleluja.

ŽALTÁŘ

Ant. 1 Hospodin přichází soudit svůj lid; nebe i_země zvěstují jeho spravedlnost. Aleluja.

Ant. 2 Vzývej mě v_soužení, a vysvobodím tě. Aleluja.

Ant. 3 Kdo přináší oběti chvály, ten mě ctí. Aleluja.

ŽALTÁŘ pre II. zväzok breviára (1. týždeň, pôst, veľká noc)

Ant. 1 Zpívejte Hospodinu, pamatujte na divy, které učinil. Aleluja.

Ant. 2 Když byl spravedlivý prodán, Hospodin ho neopustil, a chránil ho před hříšníky. Aleluja.

Ant. 3 Hospodin pamatoval na své svaté slovo, a vysvobodil svůj lid. Aleluja.

ŽALTÁŘ pre II. zväzok breviára (2. týždeň, pôst, veľká noc)

Ant. 1 Pamatuj na mě, Hospodine, ujmi se mě a pomoz mi. Aleluja.

Ant. 2 Pamatujme na smlouvu s_Hospodinem, naším Bohem.

Ant. 3 Vysvoboď nás, Hospodine, náš Bože, a shromáždi svůj rozptýlený lid. Aleluja.

ŽALTÁŘ pre II. zväzok breviára (4. týždeň, pôst, veľká noc)

Ant. 1 Bůh je vykoupil od protivníka. Aleluja.

Ant. 2 Bůh je přivedl do své svaté země. Aleluja.

Ant. 3 Bůh si vyvolil Judu za své vlastnictví, Davida za pastýře svého lidu. Aleluja.

Pojďte, pozorujte Boží skutky,

které učinil k_úžasu země.

Ukaž mi své cesty, Hospodine,

pouč mě o_svých stezkách.

Hospodine, tvé milosrdenství sahá až do nebes,

tvoje věrnost až k_oblakům.

Nepřestáváme se za vás modlit,

abyste dobře poznali Boží vůli.

Slova svatého evangelia podle Matouše

{r:Mt}25,31-46{/r}

Posadí se na svůj slavný trůn a oddělí jedny od druhých

Ježíš řekl svým učedníkům:

{v}31{/v}„Až přijde Syn člověka ve slávě a s_ním všichni andělé, posadí se na svůj slavný trůn {v}32{/v}a budou před něj shromážděny všechny národy. A oddělí jedny od druhých, jako pastýř odděluje ovce od kozlů. {v}33{/v}Ovce postaví po své pravici, kozly po levici.

{v}34{/v}Tu řekne král těm po své pravici: ‚Pojďte, požehnaní mého Otce, přijměte jako úděl království, které je pro vás připravené od založení světa. {v}35{/v}Neboť jsem měl hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, {v}36{/v}byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.‘

{v}37{/v}Spravedliví mu na to řeknou: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového, a dali jsme ti najíst, žíznivého, a dali jsme ti napít? {v}38{/v}Kdy jsme tě viděli na cestě, a ujali jsme se tě, nebo nahého, a oblékli jsme tě? {v}39{/v}Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení, a přišli jsme k_tobě?‘

{v}40{/v}Král jim odpoví: ‚Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho z_těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.‘

{v}41{/v}Potom řekne i_těm po levici: ‚Pryč ode mne, vy zlořečení, do věčného ohně, který je připraven pro ďábla a jeho anděly. {v}42{/v}Neboť jsem měl hlad, a nedali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a nedali jste mi napít, {v}43{/v}byl jsem na cestě, a neujali jste se mě, byl jsem nahý, a neoblékli jste mě, byl jsem nemocen a ve vězení, a nenavštívili jste mě.‘

{v}44{/v}Tu mu na to řeknou také oni: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového nebo žíznivého, na cestě nebo nahého, nemocného nebo ve vězení, a neposloužili jsme ti?‘

{v}45{/v}On jim odpoví: ‚Amen, pravím vám: Cokoli jste neudělali pro jednoho z_těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali.‘

{v}46{/v}A půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“

Nebo:

Slova svatého evangelia podle Jana

{r:Jan}18,33b-37{/r}

Ano, já jsem král

{v}33b{/v}Pilát se zeptal Ježíše: „Ty jsi židovský král?“

{v}34{/v}Ježíš odpověděl: „Říkáš to sám ze sebe, anebo ti to řekli o_mně jiní?“

{v}35{/v}Pilát odpověděl: „Copak jsem já žid? Tvůj národ, to je velekněží, mi tě vydali. Čeho ses dopustil?“

{v}36{/v}Ježíš na to řekl: „Moje království není z_tohoto světa. Kdyby moje království bylo z_tohoto světa, moji služebníci by přece bojovali, abych nebyl vydán židům. Ne, moje království není odtud.“

{v}37{/v}Pilát se ho zeptal: „Ty jsi tedy přece král?“

Ježíš odpověděl: „Ano, já jsem král! Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět, abych vydal svědectví pravdě. Každý, kdo je z_pravdy, slyší můj hlas.“

Nebo:

Slova svatého evangelia podle Lukáše

{r:Lk}23,35-43{/r}

Pane, pamatuj na mně, až přijdeš do svého království

{v}35{/v}Když Ježíše ukřižovali, členové velerady se mu vysmívali: „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený!“

{v}36{/v}Posmívali se mu i_vojáci, přistupovali, podávali mu ocet {v}37{/v}a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“ {v}38{/v}Nad ním byl totiž nápis: „To je židovský král.“

{v}39{/v}Jeden z_těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i_nás!“ {v}40{/v}Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k_stejnému trestu! {v}41{/v}My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“

{v}42{/v}A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“

{v}43{/v}Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v_ráji.“

Slova svatého evangelia podle Marka

{r:Mk}16,1-20{/r}

Ježíš Nazaretský, ukřižovaný, byl vzkříšen

{v}16,1{/v}Když bylo po sobotě, Marie Magdalská, Jakubova matka Marie a Salome nakoupily vonné oleje, aby ho šly pomazat. {v}2{/v}Záhy zrána první den v_týdnu přišly k_hrobu, když právě vycházelo slunce. {v}3{/v}Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobky?“ {v}4{/v}Když se podívaly, spatřily, že je kámen odvalen. Byl totiž velmi veliký.

{v}5{/v}Vešly do hrobky a uviděly tam na pravé straně sedět mladého muže oděného bílým rouchem – a polekaly se. {v}6{/v}On však jim řekl: „Nelekejte se! Hledáte Ježíše Nazaretského, ukřižovaného. Byl vzkříšen, není tady. Zde je to místo, kam ho položili. {v}7{/v}Ale jděte a povězte jeho učedníkům, i_Petrovi: Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte, jak vám řekl.“

{v}8{/v}Ženy vyšly z_hrobky a daly se na útěk, protože na ně padl strach a úžas. A nikomu nic neřekly, protože se bály.

{v}9{/v}Ježíš po svém zmrtvýchvstání ráno první den v_týdnu se zjevil nejdříve Marii Magdalské, z_které kdysi vyhnal sedm zlých duchů. {v}10{/v}Ona šla a oznámila to těm, kdo bývali s_ním, ale teď truchlili a plakali. {v}11{/v}Ti, když slyšeli, že on žije a že ho viděla, tomu nevěřili.

{v}12{/v}Potom se v_jiné podobě zjevil dvěma z_nich na cestě, když šli na venkov. {v}13{/v}Ti se vrátili a oznámili to ostatním, ale ani jim nevěřili.

{v}14{/v}Konečně se zjevil i_jedenácti apoštolům, když byli právě u_stolu, a káral je pro jejich nevěru a tvrdost srdce, že nevěřili těm, kteří ho spatřili vzkříšeného. {v}15{/v}A řekl jim: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! {v}16{/v}Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen. {v}17{/v}Ty, kdo uvěří, budou provázet tato znamení: ve jménu mém budou vyhánět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, {v}18{/v}budou brát hady do ruky, a když vypijí něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim to; na nemocné budou vkládat ruce, a uzdraví se.“

{v}19{/v}Tak k_nim Pán Ježíš mluvil. Potom byl vzat do nebe a zasedl po Boží pravici. {v}20{/v}Učedníci pak vyšli a všude kázali. Pán působil s_nimi a potvrzoval jejich slova znameními, která je provázela.

Slova svatého evangelia podle Lukáše

{r:Lk}24,1-12{/r}

Proč hledáte živého mezi mrtvými?

{v}24,1{/v}Prvního dne v_týdnu časně ráno přišly ženy ke hrobu a nesly vonné oleje, které si připravily. {v}2{/v}Nalezly kámen od hrobu odvalený, {v}3{/v}a když vešly, tělo Pána Ježíše nenašly. {v}4{/v}A jak nad tím byly v_rozpacích, najednou u_nich stáli dva muži v_oslnivě bílém rouchu.

{v}5{/v}Zmocnila se jich bázeň a sklopily oči k_zemi. Muži jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? {v}6{/v}Není tady, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v_Galileji: {v}7{/v}Syn člověka musí být vydán do rukou hříšným lidem, být ukřižován a třetího dne vstát.“ {v}8{/v}Vzpomněly si na ta jeho slova, {v}9{/v}vrátily se od hrobu a oznámily to všechno jedenácti učedníkům a všem ostatním. {v}10{/v}Byly to Marie Magdalská, Jana a Marie, matka Jakubova; a ještě i_některé jiné, které byly s_nimi, to všechno pověděly apoštolům. {v}11{/v}Těm ta slova připadala jako plané řeči a nevěřili jim.

{v}12{/v}Petr se však zvedl a běžel k_hrobu. Naklonil se dovnitř a viděl jen pruhy plátna. Vrátil se celý udiven nad tím, co se stalo.

Slova svatého evangelia podle Lukáše

{r:Lk}24,13-35{/r}

Zůstaň s_námi, neboť se připozdívá

{v}24,13{/v}Ještě ten den se ubírali dva z_nich do vesnice zvané Emauzy, která je vzdálena od Jeruzaléma šedesát honů. {v}14{/v} Hovořili spolu o_tom všem, co se stalo. {v}15{/v}Jak tak hovořili a uvažovali, přiblížil se k_nim sám Ježíš a připojil se k_nim. {v}16{/v}Ale jako by jim cosi zadržovalo oči, takže ho nepoznali.

{v}17{/v}Zeptal se jich: „O_čem to cestou spolu rozmlouváte?“ Zastavili se celí smutní. {v}18{/v}Jeden z_nich – jmenoval se Kleofáš – mu odpověděl: „Ty jsi snad jediný, kdo se zdržuje v_Jeruzalémě a neví, co se tam tyto dny stalo!“ {v}19{/v}Zeptal se jich: „A co se stalo?“

Odpověděli mu: „Jak Ježíše z_Nazareta, který byl prorok, mocný činem i_slovem před Bohem i_přede vším lidem, {v}20{/v}naši velekněží a přední mužové odsoudili k_smrti a ukřižovali. {v}21{/v}My však jsme doufali, že on je ten, který má vysvobodit Izraele. A k_tomu všemu je to dnes třetí den, co se to stalo. {v}22{/v}Některé naše ženy nás sice rozrušily: Byly časně ráno u_hrobu, {v}23{/v}nenalezly jeho tělo, přišly a tvrdily, že měly i_vidění andělů a ti prý říkali, že on žije. {v}24{/v}Někteří z_našich lidí odešli k_hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy říkaly, jeho však neviděli.“

{v}25{/v}A on jim řekl: „Jak jste nechápaví a váhaví uvěřit tomu všemu, co mluvili proroci! {v}26{/v}Což to všechno nemusel Mesiáš vytrpět, a tak vejít do své slávy?“ {v}27{/v}Potom začal od Mojžíše, probral dále všechny proroky a vykládal jim, co se ve všech částech Písma na něj vztahuje.

{v}28{/v}Tak došli k_vesnici, kam měli namířeno, a on dělal, jako by chtěl jít dál. {v}29{/v}Ale oni na něho naléhali: „Zůstaň s_námi, neboť se připozdívá a den se už nachýlil.“ Vešel tedy dovnitř, aby zůstal s_nimi. {v}30{/v}Když byl s_nimi u_stolu, vzal chléb, pronesl nad ním požehnání, rozlámal ho a podával jim. {v}31{/v}Vtom se jim otevřely oči a poznali ho. On jim však zmizel. {v}32{/v}Tu si mezi sebou řekli: „Což nám nehořelo srdce, když k_nám na cestě mluvil a odhaloval smysl Písma?“

{v}33{/v}Ještě tu hodinu se vydali na cestu a vrátili se do Jeruzaléma. Tam našli pohromadě jedenáct apoštolů i_jejich druhy. {v}34{/v}Ti řekli: „Pán skutečně vstal a zjevil se Šimonovi.“ {v}35{/v}Oni sami pak vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba.

Slova svatého evangelia podle Lukáše

{r:Lk}24,35-53{/r}

Kristus bude trpět a třetího dne vstane z_mrtvých

{v}24,35{/v}Učedníci vypravovali, co se jim přihodilo na cestě a jak ho poznali při lámání chleba. {v}36{/v}Když o_tom mluvili, stál on sám uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám!“

{v}37{/v}Zděsili se a ve strachu se domnívali, že vidí ducha. {v}38{/v}Řekl jim: „Proč jste rozrušeni a proč vám v_mysli vyvstávají pochybnosti? {v}39{/v}Podívejte se na mé ruce a na mé nohy: vždyť jsem to já sám! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch přece nemá maso a kosti, jak to vidíte na mně.“ {v}40{/v}A po těch slovech jim ukázal ruce a nohy. {v}41{/v}Pro samou radost však tomu pořád ještě nemohli věřit a jen se divili. Proto se jich zeptal: „Máte tady něco k_jídlu?“ {v}42{/v}Podali mu kus pečené ryby. {v}43{/v}Vzal si a před nimi pojedl.

{v}44{/v}Dále jim řekl: „To je smysl mých slov, která jsem k_vám mluvil, když jsem ještě byl s_vámi: že se musí naplnit všechno, co je o_mně psáno v_Mojžíšově Zákoně, v_Prorocích i_v_Žalmech.“ {v}45{/v}Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. {v}46{/v}Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z_mrtvých {v}47{/v}a v_jeho jménu bude hlásáno pokání, aby všem národům, počínajíc od Jeruzaléma, byly odpuštěny hříchy. {v}48{/v}Vy jste toho svědky. {v}49{/v}Hle – já vám pošlu toho, koho slíbil můj Otec. Vy tedy zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z_výsosti.“

{v}50{/v}Vyvedl je pak směrem k_Betánii, zvedl ruce a požehnal jim. {v}51{/v}A zatímco jim žehnal, odloučil se od nich a vznášel se k_nebi. {v}52{/v}Oni se mu poklonili a s_velikou radostí se vrátili do Jeruzaléma. {v}53{/v}Byli stále v_chrámě a velebili Boha.

Slova svatého evangelia podle Jana

{r:Jan}20,1-18{/r}

Ježíš musí vstát z_mrtvých

{v}20,1{/v}Prvního dne v_týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. {v}2{/v}Běžela proto k_Šimonu Petrovi a k_tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z_hrobu a nevíme, kam ho položili.“

{v}3{/v}Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. {v}4{/v}Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k_hrobu první. {v}5{/v}Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. {v}6{/v}Pak za ním přišel i_Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. {v}7{/v}Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u_těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě.

{v}8{/v}Potom vstoupil i_ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. {v}9{/v}Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z_mrtvých. {v}10{/v}Učedníci se pak zase vrátili domů.

{v}11{/v}Marie stála venku u_hrobky a plakala. Když tak plakala, naklonila se do hrobky {v}12{/v}a viděla tam sedět dva anděly v_bílém rouchu, jednoho v_hlavách a druhého v_nohách toho místa, kde dříve leželo Ježíšovo tělo. {v}13{/v}Řekli jí: „Ženo, proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ {v}14{/v}Po těch slovech se obrátila a viděla za sebou stát Ježíše, ale nevěděla, že je to on.

{v}15{/v}Ježíš jí řekl: „Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?“ Ona myslela, že je to zahradník, a proto mu řekla: „Pane, jestliže tys ho odnesl, pověz mi, kam jsi ho položil, a já ho přenesu.“ {v}16{/v}Ježíš jí řekl: „Marie!“ Ona se k_němu obrátila a zvolala hebrejsky: „Rabbuni!“ – to znamená „Mistře“. {v}17{/v}Ježíš jí řekl: „Nezadržuj mě! Neboť ještě jsem nevystoupil k_Otci. Ale jdi k_mým bratřím a oznam jim: ‚Vystupuji k_svému Otci a k_vašemu Otci, k_svému Bohu a k_vašemu Bohu.‘“ {v}18{/v}Marie Magdalská tedy šla a zvěstovala učedníkům: „Viděla jsem Pána!“ – a toto že jí řekl.

Slova svatého evangelia podle Jana

{r:Jan}20,19-31{/r}

Po osmi dnech přišel Ježíš

{v}20,19{/v}Navečer toho prvního dne v_týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ {v}20{/v}Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. {v}21{/v}Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i_já posílám vás.“ {v}22{/v}Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha Svatého! {v}23{/v}Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“

{v}24{/v}Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s_nimi, když Ježíš přišel. {v}25{/v}Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím!“ {v}26{/v}Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s_nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ {v}27{/v}Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ {v}28{/v}Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj!“ {v}29{/v}Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!“

{v}30{/v}Ježíš vykonal před svými učedníky ještě mnoho jiných zázraků, ale o_těch v_této knize není řeč. {v}31{/v}Tyto však jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s_vírou abyste měli život v_jeho jménu.

Slova svatého evangelia podle Jana

{r:Jan}21,1-14{/r}

Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i_rybu

{v}21,1{/v}Potom se Ježíš znovu zjevil svým učedníkům, a to u_Tiberiadského moře. Zjevil se takto: {v}2{/v}Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z_galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z_jeho učedníků. {v}3{/v}Šimon Petr jim řekl: „Půjdu lovit ryby.“ Odpověděli mu: „I_my půjdeme s_tebou.“ Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili.

{v}4{/v}Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on. {v}5{/v}Ježíš se jich zeptal: „Dítky, nemáte něco k_jídlu?“ Odpověděli mu: „Nemáme.“ {v}6{/v}On jim řekl: „Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete.“ Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb.

{v}7{/v}Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: „Pán je to!“ Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty – byl totiž oblečen jen nalehko – a skočil do moře. {v}8{/v}Ostatní učedníci dojeli s_lodí – nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s_rybami.

{v}9{/v}Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a vedle chléb. {v}10{/v}Ježíš jim řekl: „Přineste několik ryb, které jste právě chytili.“ {v}11{/v}Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. {v}12{/v}Ježíš je vyzval: „Pojďte snídat!“ Nikdo z_učedníků se ho neodvážil zeptat: „Kdo jsi!“ Věděli, že je to Pán. {v}13{/v}Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i_rybu. {v}14{/v}To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání.

Slova svatého evangelia podle Matouše

{r:Mt}28,1-10.16-20{/r}

Byl vzkříšen z_mrtvých a jde před vámi do Galileje

{v}28,1{/v}Po sobotě, na úsvitu prvního dne v_týdnu, přišla Marie Magdalská a druhá Marie podívat se na hrob. {v}2{/v}Vtom nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z_nebe, přistoupil, odvalil kámen a posadil se na něj. {v}3{/v}Jeho zjev byl jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. {v}4{/v}Strachem z_něho se strážci zděsili a klesli jako mrtví.

{v}5{/v}Anděl promluvil k_ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, ukřižovaného. {v}6{/v}Není tady. Byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte a podívejte se na to místo, kam byl položen. {v}7{/v}A rychle jděte a povězte jeho učedníkům, že byl vzkříšen z_mrtvých. Jde před vámi do Galileje, tam ho uvidíte. To jsem vám měl povědět.“ {v}8{/v}Ženy rychle odešly od hrobu a se strachem i_s_velkou radostí to běžely oznámit jeho učedníkům. {v}9{/v}Vtom šel Ježíš proti nim a řekl jim: „Buďte zdrávy!“ Přistoupily, objaly mu nohy a poklonily se mu. {v}10{/v}Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se! Jděte a oznamte mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Tam mě uvidí.“

{v}16{/v}Jedenáct učedníků odešlo do Galileje na horu, kam jim Ježíš určil. {v}17{/v}Uviděli ho a klaněli se mu, někteří však měli pochybnosti.

{v}18{/v}Ježíš k_nim přistoupil a promluvil: „Je mi dána veškerá moc na nebi i_na zemi. {v}19{/v}Jděte tedy, získejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i_Syna i_Ducha Svatého {v}20{/v}a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. Hle, já jsem s_vámi po všechny dny až do konce světa!“

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky