Denní modlitba církve začíná každý den uvedením do první modlitby toho dne. Toto uvedení do první modlitby se tedy říká buď před začátkem modlitby se čtením, nebo před ranními chválami, podle toho, která z těchto částí denní modlitby církve se toho dne říká jako první.
Modlí-li se někdo denní modlitbu církve sám, může začít následující přípravnou prosbou:
Otevři, Bože, má ústa, ať chválím tvé svaté jméno; očisť mé srdce a zbav mě povrchních, špatných a nevhodných myšlenek; dej světlo mému rozumu a sílu mé vůli, ať se tuto modlitbu církve modlím důstojně, pozorně a zbožně, abych u_tebe dosáhl vyslyšení. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.
Pane, otevři mé rty.
A má ústa tě budou chválit.
Následuje žalm 95 (94) s příslušnou antifonou vkládanou jako odpověď. Při společné modlitbě se tato antifona přednese a všichni ji hned opakují, potom ji vždy znovu opakují po každé strofě žalmu. Modlí-li se někdo sám, nemusí tuto úvodní antifonu opakovat; postačí, když ji řekne na začátku žalmu.
Pro neděle a všední dny v době adventní, vánoční, postní a velikonoční je úvodní antifona na začátku vlastních textů příslušného úseku liturgické doby; v liturgickém mezidobí je na začátku každého dne v žaltáři.
Slavnosti a svátky mají úvodní antifonu vlastní nebo ze společných textů.
O_památkách svatých, pokud nemají tuto antifonu vlastní, se může vzít buď ze společných textů, nebo z příslušného dne liturgické doby.
Tento žalm se může nahradit žalmem 100 (99) nebo 67 (66) nebo 24 (23); pokud by se některý z těchto žalmů měl téhož dne opakovat v některé části denní modlitby, říká se pak místo něho žalm 95 (94).
Má-li uvedení do první modlitby dne předcházet před ranními chválami, může se žalm i_s antifonou vynechat.
Text © Česká biskupská konference, 2018