ZA ZEMŘELÉ

O_Velikonocích je možné podle okolností přidat Aleluja na konci antifon, veršů a v_responsoriu.

Je třeba zvolit ty modlitby, které odpovídají rodu a počtu.

UVEDENÍ DO PRVNÍ MODLITBY DNE

Ant. Pojďme, klaňme se Kristu; on je Pán a Král živých i_mrtvých.

MODLITBA SE ČTENÍM

HYMNUS

Slávu života věčného,

v_nebesích připraveného,

skrze našeho Pána,

máme si připomínati,

tím se i_potěšovati,

že vyvoleným dána.

Navěky šťastni budeme,

když té koruny dojdeme

slávy, spravedlnosti,

kterou Pán svým služebníkům,

pravdy Boží milovníkům,

dáti chce na výsosti.

Tam života vezdejšího,

duše i_těla našeho

všechno lopotování

zcela bude odstraněno,

hojné věrným uděleno

od Boha požehnání.

Tělo slabé a smrtelné,

strasti i_žalosti plné,

s_převelikou radostí

přijme proměnu přeslavnou,

Kristovu tělu podobnou

v_slávě nesmrtelnosti.

Nebesa zvláštní okrasu

též přijmou na konci času

k_rozhojnění radosti;

země bude proměněna,

zlost, faleš z_ní vypleněna

i_s_nespravedlností.

To je života věčného,

nám Kristem přislíbeného,

den neznající noci.

Smrti, kde je tvé tyranství,

peklo, kde je tvé vítězství,

konec je vaší moci.

Tys nad Lazarem zaslzel

a plakal s_jeho sestrami,

než jsi ho opět živého

jim vrátil, pohnut prosbami.

Tys uděloval slitovně

hříšníkům odpuštění vin,

odpustils lotru na kříži,

přemožen milosrdenstvím.

Ty svému učedníkovi

za matku Pannu svěřil jsi,

ona teď v_boji posledním

neopouští své věřící.

Nám, vykoupeným krví tvou,

dej, Kriste, tvoje dobrota,

ať se žal smrti ponuré

obrátí v_radost života.

I_svého sluhu povolej,

když tíhy těla zbavený,

už touží po tvém království,

kde navěky tě chválit smí. Amen.

(Svou služebnici povolej,

když tíhy těla zbavená,

už touží po tvém království,

kde navěky tě chválit má. Amen.)

(Své služebníky povolej,

když tíhy těla zbaveni,

už touží po tvém království,

kde navěky tě chválit smí. Amen.)

ŽALMY

Ant. 1 Pane, můj Vykupiteli, tělo, kterés mi utvořil z_prachu země, probuď k_životu v_den poslední.

Žalm 40,2-14.17-18 – I

Ant. 2 Vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš!

Žalm 40, II

Ant. 3 Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu: kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?

Žalm 42

Hojné je tvé slitování, Hospodine,

řekni jen slovo, a budu žít.

PRVNÍ ČTENÍ

Z_prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:1 Kor}15,12-34{/r}

{p}

Kristus vstal z_mrtvých jako první z_těch, kteří zesnuli

(Bratři,) {v}12{/v}káže se o_Kristu, že vstal z_mrtvých. Ale jak potom mohou říkat někteří z_vás, že vzkříšení mrtvých není? {v}13{/v}Není-li však žádné vzkříšení mrtvých, nevstal ani Kristus! {v}14{/v}A jestliže Kristus nevstal, marné je naše kázání, marná je naše víra. {v}15{/v}Pak ovšem my vypadáme jako lživí svědci o_Bohu: je-li totiž pravda, že mrtví vůbec nevstávají, proti Bohu jsme svědčili, že Krista vzkřísil, ale on ho nevzkřísil. {v}16{/v}Jestliže tedy mrtví nevstávají, ani Kristus nevstal. {v}17{/v}A nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, {v}18{/v}a jsou ztraceni i_ti křesťané, kteří už zesnuli. {v}19{/v}Máme-li naději v_Krista jen v_tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí.

{v}20{/v}Ale Kristus z_mrtvých vstal, a to jako první z_těch, kteří zesnuli. {v}21{/v}Protože smrt přišla skrze člověka, přijde skrze člověka také vzkříšení mrtvých. {v}22{/v}Jako totiž pro spojení s_Adamem všichni propadli smrti, tak zase pro svoje spojení s_Kristem všichni budou povoláni k_životu. {v}23{/v}Ale každý v_tom pořadí, jaké mu patří: na prvním místě je Kristus, pak ti, kteří jsou Kristovi, až přijde. {v}24{/v}Potom nastane konec, až odevzdá své království Bohu a Otci a až zlomí (vládu) všech mocných knížat, mocností a sil. {v}25{/v}On totiž musí kralovat, ‚dokud mu (Bůh) nepoloží všechny jeho nepřátele k_nohám‘. {v}26{/v}Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt. {v}27{/v}‚Všechno‘ totiž (Bůh) ‚podřídil pod jeho nohy‘. Když však říká, že všechno je podřízeno, je samozřejmě z_toho vyňat ten, který mu všechno podřídil. {v}28{/v}A až mu bude všechno podřízeno, tehdy se i_sám Syn podřídí tomu, který mu všechno podřídil, aby byl Bůh všechno ve všem.

{v}29{/v}Jaký má potom smysl, co dělají ti, kdo přijímají křest místo těch, kdo už zemřeli? Jestliže mrtví vůbec nevstávají, proč tedy přijímat za ně křest? {v}30{/v}Proč také my se vydáváme v_nebezpečí každou hodinu? {v}31{/v}Den co den umírám – jakože jste moje chlouba, bratři, kterou mám před Kristem Ježíšem, naším Pánem! {v}32{/v}Když jsem v_Efesu musel zápasit – jak se říká – se šelmami, co z_toho mám? Jestliže mrtví nevstávají, (pak platí): ‚Jezme a pijme, vždyť zítra zemřeme!‘ {v}33{/v}Nedávejte se už svádět (k_mylným názorům): „Špatné rozhovory kazí dobré mravy.“ {v}34{/v}Vystřízlivějte, jak se sluší, a nehřešte! Někteří z_vás nevědí nic o_Bohu. Styďte se, že k_vám musím takto mluvit!

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Kor 15,25.26{/r}; srov. {r}Zj 20,13.14{/r}

Kristus musí kralovat, dokud mu Bůh nepoloží všechny jeho nepřátele k_nohám. {*} Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt.

Tehdy podsvětí a smrt vydají svoje mrtvé a smrt i_podsvětí budou vhozeny do ohnivého močálu. {*} Jako poslední nepřítel pak bude zničena smrt.

Nebo:

Z_prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:1 Kor}15,35-37{/r}

{p}

Vzkříšení mrtvých a příchod Páně

{v}35{/v}Někdo snad řekne: „Jak mohou mrtví vstát? A jaké to budou mít tělo, až přijdou?“ {v}36{/v}Ty bláhový člověče! Když zaséváš semeno, nezačne projevovat známky života, jestliže napřed neodumře. {v}37{/v}A zaséváš přece ne už tu budoucí rostlinu, ale jen pouhé semeno, například zrnko pšeničné nebo nějaké jiné. {v}38{/v}A Bůh mu dává tělo, jak sám chtěl, a každému semenu vlastní tělo. {v}39{/v}A nejsou všecka těla stejná, ale jiné je tělo lidí, jiné zase tělo dobytka, jiné je tělo ptáků, jiné tělo ryb. {v}40{/v}A jsou tělesa nebeská a jsou tělesa pozemská. Jiný je lesk těles nebeských, jiný těles pozemských. {v}41{/v}Jinak září slunce, jinak září měsíc, jinak září hvězdy. Dokonce i_hvězda od hvězdy se liší leskem. {v}42{/v}Tak je tomu i_se vzkříšením mrtvých. Do země se klade tělo, které podléhá zkáze, vstane však tělo, které zkáze nepodléhá. {v}43{/v}Do země se klade tělo, které budí ošklivost, vstane však tělo, které budí úctu. Do země se klade tělo slabé, vstane však silné. {v}44{/v}Do země se klade tělo živočišné, vstane však tělo zduchovnělé.

Jako je tělo živočišné, tak je i_tělo zduchovnělé. {v}45{/v}Stojí přece v_Písmu: První ‚člověk‘, Adam, ‚se stal živou bytostí‘, poslední Adam však bude oživujícím duchem. {v}46{/v}Ale není napřed to, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, a potom teprve přijde to, co je zduchovnělé.

{v}47{/v}První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z_nebe. {v}48{/v}Když někdo pochází ze země, ze země jsou i_jeho děti. Když někdo pochází z_nebe, z_nebe jsou i_jeho děti.

{v}49{/v}My jsme na sobě nesli podobnost s_tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i_podobnost s_tím, který je z_nebe. {v}50{/v}Říkám vám, bratři, toto: člověk jak je, nemůže mít účast v_Božím království, ani člověk s_tělem porušitelným nemůže mít účast v_neporušitelnosti.

{v}51{/v}Povím vám teď tajemnou pravdu: všichni nezemřeme, ale všichni budeme proměněni. {v}52{/v}(Stane se to) rázem, v_jediném okamžiku, na konečné zatroubení polnice. (Polnice) zazní, a mrtví vstanou s_tělem neporušitelným, a my budeme proměněni. {v}53{/v}Toto tělo porušitelné musí totiž na sebe vzít neporušitelnost a toto tělo smrtelné musí na sebe vzít nesmrtelnost. {v}54{/v}A až toto tělo porušitelné vezme na sebe neporušitelnost a toto tělo smrtelné vezme na sebe nesmrtelnost, potom se vyplní to, co stojí v_Písmu:

„Vítězně je smrt (navždy) zničena!

{v}55{/v}Smrti, kdepak je tvoje vítězství?

Smrti, kdepak je tvůj bodec?“

{v}56{/v}Ten bodec smrti je hřích, a hřích zase čerpal svou moc ze zákona. {v}57{/v}Ale Bohu díky! On nám popřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Job 19,25.26.27{/r}

Vím, že můj Obhájce žije a že v_poslední den z_prachu vstanu. {*} Ve svém těle spatřím Boha, svou spásu.

Uvidím ho na vlastní oči. {*} Ve svém těle spatřím Boha, svou spásu.

Nebo:

Z_druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:2 Kor}4,16 – 5,10{/r}

{p}

Když se rozpadne naše pozemské obydlí, dostaneme v_nebi domov věčný

{v}4,16{/v}Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje, {v}17{/v}neboť nynější lehké břemeno utrpení zjednává nám nad každou míru věčnou tíhu slávy, {v}18{/v}protože nám neleží na srdci věci viditelné, ale neviditelné. Věci viditelné přece pominou, ale neviditelné budou trvat věčně.

{v}5,1{/v}Víme totiž, až bude stržen stan, v_kterém tady na zemi bydlíme, že nám Bůh dá obydlí jiné. Ne dům udělaný lidskýma rukama, ale věčný v_nebi. {v}2{/v}Proto vzdycháme plni touhy po tom, abychom si mohli vzít na sebe ještě (jako šat) i_svůj příbytek z_nebe, {v}3{/v}a to i_v_tom případě, když budeme shledáni oblečeni, ne svlečeni (ze své pozemské schránky). {v}4{/v}Ano, pokud jsme v_této pozemské schránce, vzdycháme a tíží nás to; nechtěli bychom být svlečeni, ale toužíme, abychom byli nadto ještě přioděni, aby tak byla smrtelná schránka pohlcena životem. {v}5{/v}Bůh sám nás tak k_tomu určil a dal nám Ducha jako záruku.

{v}6{/v}Jsme tedy ustavičně plni důvěry. Víme, že dokud jsme doma v_tomto těle, jsme jako vyhnanci v_cizině, daleko od Pána. {v}7{/v}(To proto, že) v_nynějším stavu (v_Boha jen) věříme, ale dosud ho nevidíme. {v}8{/v}Jsme však plni důvěry a chtěli bychom raději opustit domov tělesný a odebrat se do domova k_Pánu. {v}9{/v}A proto stůj co stůj usilujeme o_to, abychom se mu líbili, ať už v_domě (těla) zůstáváme, nebo se z_něho odebíráme. {v}10{/v}My všichni se přece musíme objevit před Kristovým soudem, aby každý dostal odplatu za to, co za života udělal dobrého nebo špatného.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Žl 51 (50),5{/r}

Nesuď mě, Pane, podle mých skutků, neobstál bych před tebou. {*} Úpěnlivě tě prosím, zahlaď mou nepravost.

Úplně ze mě smyj mou vinu a očisť mě od mého hříchu. {*} Úpěnlivě tě prosím, zahlaď mou nepravost.

DRUHÉ ČTENÍ

Z_promluv svatého Anastázia Antiochijského, biskupa

(Oratio 5, de Resurrectione Christi, 6-7.9: PG 89,1358-1359.1361-1362)

{p}

Kristus promění naše ubohé tělo

Proto Kristus umřel a vstal k_životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i_nad živými.{fnr}1{/fnr} Bůh však není Bohem mrtvých, ale živých,{fnr}2{/fnr} takže mrtví, nad kterými panuje ten, který vstal k_životu, nejsou už vlastně mrtví, ale žijí; a život v_nich vládne proto, aby žili bez strachu ze smrti, jako Kristus vzkříšený z_mrtvých už neumírá.{fnr}3{/fnr}

A tak nikdo ze vzkříšených a vysvobozených z_porušitelnosti už nebude hledět tváří v_tvář smrti a všichni budou mít účast na Kristově vzkříšení, stejně jako on sám měl účast na jejich smrti.

Na svět zavřený navěky na závoru Kristus nepřišel z_jiného důvodu, než aby vylomil bronzové brány a rozbil železné závory,{fnr}4{/fnr} aby nám místo otroctví daroval svobodu, zachránil náš život z_porušitelnosti a přivedl nás k_sobě.

Jestliže se nám dílo této spásy jeví jako dosud plně neuskutečněné – lidé přece pořád ještě umírají a jejich těla podléhají rozpadu a zániku – neměla by to být záminka k_nevěrnosti. Již předem jsme totiž dostali závdavek všeho výše řečeného dobra, a to ve svých prvotinách, v_nichž jsme vystoupili až na nebesa a usedli po pravici toho, jenž nás povznesl ke slávě, jak o_tom na jednom místě mluví Pavel: V_Kristu nás spolu s_ním vzkřísil a spolu s_ním nám vykázal místo v_nebi.{fnr}5{/fnr}

Dosáhneme však i_dovršení onoho díla, jen až nadejde čas od Otce předem určený, kdy odložíme všechno dětské a vyspějeme k_mužné zralosti.{fnr}6{/fnr} Tak se totiž zalíbilo Otci všech věků: aby dar nám daný byl zajištěn a aby náš duch opět neupadl do někdejší dětskosti a znovu tímto darem nepohrdl.

Tělo Páně vstalo ovšem z_mrtvých zduchovnělé, proto je třeba říci, že dosvědčuje-li Pavel o_těle, že do země se klade živočišné, vstane však zduchovnělé,{fnr}7{/fnr} bude naše pozemské tělo proměněno, jako se slavně proměnil Kristus, jdoucí před námi jako náš vůdce.

A také apoštol Pavel si byl jist, že skrze Krista se toho má dostat celému lidskému pokolení, neboť říká, že Kristus přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené.{fnr}8{/fnr}

Jestliže tedy přeměnění znamená změnu v_tělo zduchovnělé, a to je podobné oslavenému tělu Kristovu, pak zajisté vstal Kristus z_mrtvých s_tělem zduchovnělým, a to není žádné jiné než ono, které bylo uloženo do země ubohé,{fnr}9{/fnr} ale také to, které se proměnilo ve slávě.

Když Kristus přivedl k_Otci prvotiny naší přirozenosti, přivede také celý ostatní svět. Slíbil to ostatně, neboť řekl: Až budu vyvýšen, potáhnu všechny k_sobě.{fnr}10{/fnr}

{fn:1}{r}Řím 14,9{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 22,32{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Řím 6,9{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Žl 107 (106),16{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Ef 2,6{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Ef 2,13{/r}.{/fn} {fn:7}{r}1 Kor 15,44{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Flp 3,21{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}1 Kor 15,43{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Jan 12,32{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jan 5,28-29{/r}; {r}1 Kor 15,52{/r}

Všichni v_hrobech uslyší hlas Syna Božího a vyjdou: {*} Ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k_životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k_odsouzení.

Rázem, v_jediném okamžiku, na konečné zatroubení polnice mrtví vstanou. {*} Ti, kdo konali dobro, budou vzkříšeni k_životu, kdo páchali zlo, budou vzkříšeni k_odsouzení.

Nebo:

Z_listu svatého Brauliona, biskupa v_Zaragoze

(Epist. 19: PL 80,665-666)

{p}

Nadějí všech věřících je Kristus vstávající z_mrtvých

Kristus, naděje všech věřících, nenazývá ty, kteří opouštějí svět, mrtvými, ale spícími. Říká přece: Náš přítel Lazar spí.{fnr}1{/fnr}

Ani svatý apoštol Pavel nechce, abychom se rmoutili pro zesnulé,{fnr}2{/fnr} a to proto, že věříme-li podle slov evangelia, že všichni, kdo věří v_Krista, nezemřou navěky,{fnr}3{/fnr} skrze víru také víme, že stejně, jako není mrtvý Kristus, nezemřeme ani my.

Až totiž bude dán příkaz a zazní archandělův hlas, za hlaholu Boží polnice sestoupí z_nebe sám Pán a všichni mrtví, kteří zemřeli v_Kristu, opět vstanou.{fnr}4{/fnr}

Naděje na vzkříšení by nás měla povzbudit, protože s_těmi, které zde nyní ztrácíme, se tam jednou opět shledáme. Stojí opravdu za to, abychom poslušností vůči přikázáním osvědčovali pevnou víru v_toho, který má svrchovanou moc a vzkřísit mrtvé je pro něho snažší než pro nás probudit někoho ze spánku. A podívejte se: Ačkoli to víme a říkáme, přesto nás jakési hnutí mysli znovu a znovu nutí propukat v_pláč a síla stesku zmáhá i_duši věřící. Ach, jak ubohý je člověk ve svém člověčenství! Bez Krista je všechno, čím žijeme, jen marnost.

Ó smrti, tvrdá a nelítostná, rozdělující manžele a rozlučující ty, které spojuje přátelství! Zlomena je už tvoje moc a zlovolné tvoje jho zničil ten, jenž ti hrozil už skrze prorocké volání Ozeášovo: Ó_smrti, já budu tvou smrtí!{fnr}5{/fnr} A tak s_apoštolem Pavlem jásáme: Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Smrti, kdepak je tvůj bodec?{fnr}6{/fnr}

Ten, který tě přemohl, nás vykoupil: vydal svůj drahý život do rukou bezbožných nepřátel,{fnr}7{/fnr} aby si z_bezbožníků učinil své přátele. Je toho samozřejmě velice mnoho, co bychom si měli z_Písma svatého připomenout k_útěše nás všech. Spokojme se však nadějí na vzkříšení a upřeme svůj zrak na slávu našeho Vykupitele: vždyť v_něm, jak věříme, jsme z_mrtvých již vstali, jak říká apoštol Pavel: Jestliže jsme s_Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s_ním budeme také žít.{fnr}8{/fnr}

Nepatříme zajisté sami sobě, ale tomu, který nás vykoupil; naše vůle musí být tedy vždycky závislá na jeho vůli. Proto se také modlíme: Buď vůle tvá.{fnr}9{/fnr} A proto je třeba, abychom při pohřbu říkali s_Jobem: Hospodin dal, Hospodin vzal, Hospodinovo jméno buď pochváleno.{fnr}10{/fnr} Říkejme to s_Jobem zde na tomto světě, aby jednou na onom světě o_nás nebylo shledáno, že jsme si počínali jinak než on.

{fn:1}{r}Jan 11,11{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Sol 4,13{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 11,26{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}1 Sol 4,16{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Oz 13,14{/r}.{/fn} {fn:6}{r}1 Kor 15,55{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Jer 12,7{/r}.{/fn} {fn:8}{r}Řím 6,8{/r}.{/fn} {fn:9}{r}Mt 6,10{/r}.{/fn} {fn:10}{r}Job 1,21{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Sol 4,13-14{/r}; {r}Jer 22,10{/r}

Pro zemřelé nesmíte truchlit tak jako ostatní, kdo nemají naději. {*} Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i_vstal z_mrtvých, věříme také, že s_Ježíšem přivede Bůh k_životu i_ty, kdo zesnuli ve spojení s_ním.

Neoplakávejte mrtvého, nenaříkejte nad ním. {*} Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i_vstal z_mrtvých, věříme také, že s_Ježíšem přivede Bůh k_životu i_ty, kdo zesnuli ve spojení s_ním.

RANNÍ CHVÁLY

HYMNUS

Kriste, popřej milosti,

ať duše má zpívá,

srdce hoří radostí,

když nebe vzpomíná.

V_tom rozkošném místě,

Bůh všeho zlého zbaví,

vším dobrým mě obdaří,

věřím tomu jistě.

Smrt, hřích, nemoc, strach, úzkost,

všechna protivná věc,

bolest, bída a žalost

v_nebi má svůj konec;

odstup truchlivosti,

Bůh můj, v_něhož jsem doufal,

příbytek pro mne vzdělal

v_nebi na věčnosti.

Že mě přivítá, věřím,

on je mé spasení,

po něm já vždycky toužím,

v_něm mám potěšení.

Tam jeho Syn milý

setře slzy plačících,

v_něho pevně věřících,

všechen nářek vzdálí.

Tam s_radostí spatříme

svého Spasitele,

který smrtí svou nebe

otevřel nám cele.

Buď Bohu na věčnost

chvála, čest, sláva, moudrost,

spasení, moc a jasnost,

písní nových hojnost.

Vladaři moci nesmírné,

který jsi slávou Otcovou,

tys osten smrti rozlomil,

tys, Kriste, lidstva ozdobou.

Náš úděl vzal jsi na sebe,

a když ses v_těžký zápas dal,

svou smrtí zdolals vítězně

smrt, kterou nás had překonal.

Z_hrobu jsi povstal silný zas

a velkonočním tajemstvím

k_životu brány otvíráš

nám, hříchem smrti propadlým.

Uděl nám život v_milosti,

až se jak ženich navrátíš,

najdi nás s_lampou rozžatou

pro nebe připravené již.

Přijmi nás ve svůj mír a jas,

ty, Soudce jasem zářící,

když víra s_láskou získala

nás navždy svaté Trojici. Amen.

Nebo:

Shodil jsem těžké, nepotřebné břímě,

můj drahý Pane, zanechal jsem svět

a jako křehký člun se vracím zpět

z_bouřlivých vod k_tvé tiché zátočině.

Trny a hřeby, vbité do tvých dlaní,

s_tvou tváří, jež se dobrotivě skví,

slibují duši, jaté lítostí,

že přec jen dojde spásy za pokání.

Až pohlédneš svým svatým zrakem na mě,

nesuď mě přísně, nezvedni své rámě,

abys mne ztrestal za mou minulost.

Svou krví jen ty viny ze mne sejmi

a čím jsem starší, tím víc odpouštěj mi

a tím mě dříve vezmi na milost.

Nebo:

Má bědná duše, jádro hříšné hlíny,

ve vleku vzpurných sil, jež v_tobě vrou,

proč uvnitř živoříš v_kališti špíny

a vnějšek líčíš pestrou nádherou?

Shoď drahé cetky, doba se ti krátí,

pustne ti palác, budeš odstrojen.

Až červi zdědí jej, co budou žráti?

Tvou důstojnost? Či mrtvé tělo jen?

Má duše, žij na úkor sluhy těla,

nech bolest prodloužit tvých statků věk,

kup věčnost cenou dnů, jež’s protrpěla,

bohatá uvnitř, chudá navenek.

Tak zdrtíš smrt, čím sama lidi drtí,

a je-li mrtva smrt, víc neusmrtí.

Nebo:

Až budu umírat, o_to tě prosím, Matko Boží,

Ty sama zhasni červenou lampu srdce mého …

Kriste Ježíši, světlo naše věčné,

zapřísahám tě pro tvé hořké umučení,

až mi dohořívati bude světlo denní,

převeď mě přes propasti smrti nebezpečné

a Srdce Tvoje jako měsíc v_úplňku

a jako Hostie bílá

osvítiž krajinu přechodu mého

z_tohoto času do věčnosti.

Nebo:

Smiluj se nad nimi, Pane,

a buď jim milostiv,

ať nikdo z_nich nezůstane

vzdálen tvých svěžích niv.

Jsi láska, proto se slituj,

ty, který důvod znáš,

proč někdy přeslechli tvůj

tichý a zvoucí hlas.

Jsou to tvé děti, Pane,

procházels pro ně svět

a všechny zatoulané

na srdci nosil zpět.

Přiviň je k_srdci znova!

To jedno dopřej mi,

pro klečící má slova

mé mrtvé obejmi!

ŽALMY

Ant. 1 Smiluj se, Bože, nad těmi, kteří odešli z_tohoto světa k_tobě.

Žalm 51

Ant. 2 Od věčné záhuby zachraň, Pane, mou duši.

Kantikum Iz 38,10-14d.17b-20

Ant. 3 Pokud žiji, chci chválit Hospodina.

Žalm 146

Nebo:

Ant. 3 Všechno, co žije, ať chválí Hospodina.

Žalm 150

KRÁTKÉ ČTENÍ

1 Sol 4,14

Poněvadž věříme, že Ježíš umřel i_vstal z_mrtvých, (věříme) také, že s_Ježíšem přivede Bůh (k_životu) i_ty, kdo zesnuli ve spojení s_ním.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Hospodine, můj Bože, {*} chci tě chválit navěky.

Můj nářek jsi obrátil v_jásot; {*}

chci tě chválit navěky.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Hospodine, můj Bože, {*} chci tě chválit navěky.

Ant. k_Zachariášovu kantiku: Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i_kdyby umřel, bude žít; a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky.

Nebo o_Velikonocích:

Ant. Kristus vstal z_mrtvých a zazářil svému lidu, který vykoupil svou krví, aleluja.

PROSBY

Všemohoucí Bůh vzkřísil z_mrtvých svého Syna Ježíše Krista a probudí k_životu i_naše smrtelné tělo. A proto můžeme volat:

Otče, dej nám účast na Kristově vzkříšení.

Otče svatý, tys nás křtem povolal ze smrti k_životu,

dej, ať žijeme novým životem ve spojení s_Kristem.

Otče, dej nám účast na Kristově vzkříšení.

Ty nás sytíš pravým chlebem života,

dej všem, kdo jedí tento chléb, ať mají život věčný a ať jsou vzkříšeni v_poslední den.

Otče, dej nám účast na Kristově vzkříšení.

Tys poslal anděla, aby posiloval tvého Syna v_jeho smrtelném zápasu,

stůj při umírajících v_hodině jejich smrti, aby se s_důvěrou odevzdali do tvých rukou.

Otče, dej nám účast na Kristově vzkříšení.

Ty jsi útočiště těch, kdo v_tebe doufají,

vysvoboď duše zemřelých z_trestů, které trpí pro své hříchy.

Otče, dej nám účast na Kristově vzkříšení.

Tobě patříme, ať žijeme nebo umíráme, a ty nás voláš k_účasti na slávě vzkříšeného Krista,

otevři zemřelým bránu věčného domova a dej, ať se jednou u_tebe všichni shledáme.

Otče, dej nám účast na Kristově vzkříšení.

Otče náš.

MODLITBA

Všemohoucí Bože, vyslyš naše prosby za našeho bratra N. (naši sestru N.) a posilni naši naději, že jako tvůj Syn vstal z_mrtvých, vstaneme k_novému životu i_my a že se u_tebe znovu shledáme. Prosíme o_to

Nebo:

Bože, ty jsi původce našeho života a tvůj Syn nás svou smrtí a vzkříšením vykoupil, abychom celým svým životem směřovali do tvé slávy; smiluj se nad svým služebníkem N. (svou služebnicí N.), a pro jeho (její) víru a naději ve vzkříšení ho (ji) přijmi k_sobě do věčné blaženosti. Prosíme o_to

Nebo:

Bože, dovoláváme se tvého slitování a prosíme tě za našeho bratra N., (naši sestru N., ) kterého (kterou) zde na světě pravá víra spojovala se zástupy věřících: uveď ho (ji) do společnosti svých svatých. Prosíme o_to

Za více zemřelých:

Bože, tys vzal svého Syna, vítěze nad smrtí, do své slávy; vysvoboď z_područí smrti také (všechny) naše zemřelé, aby viděli tvou slávu a byli navěky spojeni s_tebou, svým Stvořitelem a obnovitelem.

Za zemřelé příbuzné, přátele a dobrodince:

Bože, ty chceš, aby všichni lidé byli spaseni; otevři náruč svého milosrdenství našim zemřelým příbuzným, přátelům a dobrodincům a dej jim na přímluvu Panny Marie a všech svatých účast na věčné blaženosti. Prosíme o_to

Nebo jiná modlitba z_misálu.

MODLITBA UPROSTŘED DNE

HYMNUS

Jako Kristus umřel

a potom z_mrtvých vstal,

tak věrní, když s_Kristem mřou,

s_ním také živí vstanou

při svém vzkříšení.

Sám Kristus to svědčí,

že i_spravedliví

všichni se budou skvíti

jak blesk jasný, slunečný

v_Božím království.

Ti, kdo proň zde trpí,

své vůle se vzdají,

budou s_ním kralovati

a navždy přebývati

v_jeho radosti.

ŽALMY

Ant. 1 Zachraň, Hospodine, a vysvoboď mou duši.

Ž 70

Ant. 2 Uzdrav mě, Hospodine, zhřešil jsem proti tobě.

Ž 85

Ant. 3 Bože, zachraň mě pro své jméno, svou mocí mi zjednej právo!

Ž 86 DOPOLEDNE

KRÁTKÉ ČTENÍ

Job 19,25-26

Vím, že můj Obhájce žije a jako poslední vstane na zemi, u_sebe mě postaví po mém probuzení a ve svém těle spatřím Boha.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Proč se rmoutíš, má duše, a proč ve mně sténáš?

Doufej v_Boha, zase ho budu chválit.

V POLEDNE

KRÁTKÉ ČTENÍ

Mdr 1,13-14a.15

Bůh neudělal smrt a nelibuje si, když hynou živí. Ale všechno stvořil, aby to bylo. Spravedlnost smrti nepodléhá.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Nebudu se bát ani v_temnotě a v_stínu smrti,

vždyť ty, Bože, jsi se mnou.

ODPOLEDNE

KRÁTKÉ ČTENÍ

Iz 25,8

(Bůh) zničí smrt navždy, Pán, Hospodin, setře slzy z_každé tváře. Odejme hanbu svého lidu na celé zemi.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

Bože, vyslyš naše prosby a odpusť nám,

k_tobě přijde každý člověk s_vyznáním svých vin.

NEŠPORY

HYMNUS

Kristus Pán je můj život

a má smrt zisk můj jest,

o_tom mám mnoho jistot,

buď Bohu chvála, čest.

Ze světa mě vyvede

jak praotců plémě

z_Egypta a přivede

do slíbené země.

Tam Jeruzalém nový

jako křišťál skvoucí,

tam pokoj opravdový,

radost nehynoucí.

Tam léto slávy věčné,

tam bez přestání den,

tam bydlení bezpečné,

všech rozkoší pramen.

Tam setře slzy z_očí

svým svatým Pán Bůh náš,

tam nepřítel nevkročí,

smrt ani satanáš.

Tam náš Beránek chodí

před houfem věrných svých,

jak ovečky je vodí

ke studnám vod živých.

Svou dobrotou a mocí

do nebeských stánků

všem věrným rač pomoci,

ó Boží Beránku.

ŽALMY

Ant. 1 Hospodin tě chrání ode všeho zlého. Žalm 121

Ant. 2 Budeš-li uchovávat v_paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Žalm 130

Ant. 3 Jako Otec křísí mrtvé a probouzí je k_životu, tak i_Syn oživuje, koho chce. Kantikum

Flp 2,6-11

KRÁTKÉ ČTENÍ

1 Kor 15,55-57

Smrti, kdepak je tvoje vítězství? Smrti, kdepak je tvůj bodec? Ten bodec smrti je hřích a hřích zase čerpal svou moc ze Zákona. Ale Bohu díky! On nám popřává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista.

ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

K_tobě se utíkám, Hospodine, {*} ať nejsem zahanben navěky.

Budu jásat nad tvým slitováním, {*}

ať nejsem zahanben navěky.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

K_tobě se utíkám, Hospodine, {*} ať nejsem zahanben navěky.

Nebo:

Pane, smiluj se nad zemřelými, {*} Dej jim odpočinutí věčné.

Ty přijdeš soudit živé i_mrtvé. {*}

Dej jim odpočinutí věčné.

Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému.

Pane, smiluj se nad zemřelými, {*} Dej jim odpočinutí věčné.

Ant. ke kantiku Panny Marie: Každý, koho mi Otec dává, přijde ke mně, a kdo ke mně přijde, toho jistě neodmítnu.

PROSBY

S_touhou očekáváme, že Kristus dá našemu smrtelnému tělu podobu svého těla oslaveného. A proto s_důvěrou voláme: