DUBEN

2. dubna

Sv. Františka z_Pauly, poustevníka

Z_dopisu svatého Františka z_Pauly spolubratřím

(Epist. a. 1486: A. Galuzzi, Origini dell’Ordine dei Minimi, Roma, 1967, pp. 121-122)

{p}

Obraťte se s_upřímným srdcem

Náš Pán Ježíš Kristus, odměňující se svrchovanou velkodušností, kéž vám vyplatí mzdu za vaši práci.

Prchejte před zlem, překonávejte nebezpečí. A my i_všichni naši bratři, ač jsme nehodní, bez ustání prosíme Boha Otce, jeho Syna Ježíše Krista, ale i_Kristovu panenskou Matku Marii, aby vás neopouštěli ve vašem úsilí o_zdraví a spásu duše i_těla.

Opravdu naléhavě vás vybízím, bratři, prozíravě a pilně pracujte na spáse své duše. Smrt je jistá a život krátký a odvane jako dým.

A tak zaměřte svou mysl na umučení našeho Pána Ježíše Krista. Zamiloval si nás tak, že sestoupil z_nebe, aby nás vykoupil, a za nás snášel všechna duševní i_tělesná trápení a žádnému utrpení se nevyhýbal. Dal nám příklad dokonalé trpělivosti a lásky, takže bychom měli i_my být v_každém neštěstí trpěliví.

Nenávist a nepřátelství odložte, prozíravě šetřte tvrdými slovy. A když je přece jen vypustíte z_úst, neuškodí, když týmiž ústy, která zranila, pronesete něco hojivého. A také si navzájem odpouštějte, abyste si později nepřipomínali křivdy, které jste si vzájemně způsobili. Připomínat křivdu znamená totiž další bezpráví a dovršení hněvu, znamená držet se hříchu a nenávidět spravedlnost, znamená mít v_ráně střelu zrezivělou a srdce plné jedu, znamená plýtvat silami a mít na duši červa, znamená zmatení v_modlitbě a roztržitost při přednášení proseb Bohu, znamená odcizení v_lásce a osten vězící v_srdci, znamená, že nepravost nikdy neusíná a hřích nikdy nepřestává, znamená každodenní smrt.

Milujte pokoj, nejdražší poklad, po kterém by každý z_nás měl co nejvíc toužit, Víte, že naše hříchy popouzejí Boha ke hněvu; nezbývá tedy než činit pokání, aby nás Bůh milosrdně ušetřil. Co před lidmi utajíme, před Bohem zůstává zjevné; obraťte se tedy s_upřímným srdcem. Žijte tak, abyste na sebe soustředili požehnání Páně, a pokoj Boha, našeho Otce, ať je vždycky s_vámi.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Kor 4,10.11.16{/r}

Stále prožíváme na svém těle Ježíšovo umírání, {*} aby i_Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle. Aleluja.

Tělo nám sice chátrá, ale duše se den ze dne zmlazuje. {*} aby i_Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle. Aleluja.

4. dubna

Sv. Izidora, biskupa a učitele církve

Z_„Knihy sentencí“ svatého Izidora

(Lib. 3,8-10: PL 83,679-682)

{p}

Učitel zákona, který se stal učedníkem v_království nebeském

Modlitba nás očišťuje, četba vzdělává. Můžeme-li obojí, je to dobré; nemůžeme-li však, raději se modleme než čtěme.

Kdo chce být stále s_Bohem, musí se často modlit i_často číst. Neboť když se modlíme, mluvíme my s_Bohem, a když čteme, mluví Bůh s_námi.

Veškerý pokrok pochází z_četby a rozjímání. Neboť jestliže něco nevíme, naučíme se tomu čtením, a čemu jsme se naučili, to si uchováváme rozjímáním.

Četba svatého Písma nám přináší dvojí dar: jednak zdokonaluje rozumové poznání, jednak odvádí člověka od marností světa a přivádí ho k_Boží lásce.

A dvojí cíl má ten, kdo čte: předně aby Písmu porozuměl, za druhé aby poznal, s_jakým užitkem a důstojností je má přednášet. Neboť každý bude nejprve s_to pochopit, co čte, a pak dokáže vyslovit, čemu se naučil.

Neúnavný čtenář bude nejspíš přístupný myšlence, že víc znamená plnit, co četl, než to pouze znát. Méně trestuhodné je zajisté, když neznáme, oč usilovat, než to vědět, ale nic pro to nedělat. Právě tak jako při čtení toužíme, abychom porozuměli, máme to, co jsme skrze porozumění poznali jako správné, také plnit.

Nikdo nemůže poznat smysl svatého Písma, jestliže se nejprve s_Písmem při četbě důvěrně neseznámí. Jak je psáno: Měj moudrost ve vážnosti, a ona tě povýší, když ji obejmeš, zjedná ti čest.{fnr}1{/fnr}

Čím usilovněji se kdo bude věnovat svatým slovům Písma, tím bohatší poznání z_nich načerpá. Stejně jako země dává tím hojnější úrodu, čím víc je obdělávána.

Někteří lidé mají dar porozumění, ale nedbají o_pilnou četbu: netečnou nedbalostí přicházejí o_to, co mohli při četbě poznat. Jiní by zase rádi poznávali, ale brání jim těžkopádné chápání. Ti se však přece jen pilnou četbou doberou toho, co ti nadaní pro svou lenost propásli.

I když někdo pomalu chápe, přesto může dojít odměny za dobré studium, jestliže se snažil. Zato ten, kdo nechává dar rozumu, který dostal od Boha, ležet ladem, uvaluje na sebe odsouzení, protože darem, jejž dostal, pohrdá a hřeší leností.

Bez podpory milosti sice učenost prochází ušima, ale do srdce nikdy nepronikne. Udělá třeba navenek rozruch, ale uvnitř není k_ničemu. Když ovšem Bůh vnitřním dotekem milosti daruje porozumění, jeho slovo vlité do lidského ucha pronikne až do hloubi srdce.

{fn:1}{r}Př 4,8{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 13,52{/r}; {r}Př 14,33{/r}

Každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, {*} je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i_staré. Aleluja.

Moudrost přebývá v_srdci rozumného. {*} Je jako hospodář, který ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i_staré. Aleluja.

5. dubna

Sv. Vincence Ferrerského, kněze

Z_traktátu „O_duchovním životě“ od svatého Vincence Ferrerského

(Cap. 13: ed. Garganta-Forcada, pp. 513-514)

{p}

Jak kázat

Při kázání a v_promluvách užívej k_vylíčení jednotlivých událostí mluvy prosté, hovoř jako doma; a jak můžeš, uváděj příklady, aby se každý hříšník, který ten hřích má, cítil tvým kázáním osobně zasažen, jako bys mluvil jen pro něho. Mluv přitom tak, aby bylo vidět, že tvá slova nevycházejí z_duše pyšné ani rozezlené, nýbrž z_hlubin otcovské lásky a dobroty, jako když otce bolí, že jeho děti hřeší nebo je stihla těžká nemoc, nebo že leží v_hluboké propasti a on se je snaží vytáhnout, zachránit a přímo mateřsky ošetřit. Nebo jako ten, kdo se těší z_jejich pokroku a z_jejich naděje na rajskou slávu.

Takový způsob se osvědčil a přináší posluchačům prospěch. Neboť všeobecné řeči o_ctnostech a nepravostech posluchače příliš neosloví.

Také když zpovídáš a chceš malomyslné laskavě povzbudit nebo naopak tvrději pohrozit zatvrzelým, vždycky měj srdce láskyplné, ať hříšník skutečně cítí, že tvá slova vycházejí jen z_čisté lásky. Laskavá a vlídná slova ať proto vždycky mají přednost před přísnými.

Chceš-li ovšem být duším svých bližních opravdu užitečný, obrať se nejprve celým srdcem k_Bohu a přednes mu prostě svou žádost, aby ti dal milost pravé lásky, která je souhrnem všech ctností. S_její pomocí pak dokážeš všechno, co si přeješ.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Tim 4,2{/r}; srov. {r}Sk 26,20a{/r}

Hlásej slovo! Přicházej s_ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj {*} s_všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. Aleluja.

Kázal jsem národům, aby se napravily a vrátily se k_Bohu. {*} S_všestrannou trpělivostí a znalostí nauky. Aleluja.

7. dubna

Sv. Jana Křtitele de la Salle, kněze

Z_rozjímání svatého Jana Křtitele de la Salle

(Meditatio 201)

{p}

Kristova láska na nás naléhá

Rozvažujte v_srdci, milí bratři, co říká apoštol Pavel, jak Bůh ustanovil v_církvi apoštoly, proroky a učitele,{fnr}1{/fnr} a dojdete jistě k_přesvědčení, že i_vás Bůh ustanovil do vašeho úřadu a povolání. Dosvědčí vám to ostatně týž světec, neboť říká, že existují různé služby a různá působení, ale že se v_těchto jednotlivých darech ukazuje k_obecnému prospěchu, to znamená k_prospěchu celé církve, jeden a týž Svatý Duch.{fnr}2{/fnr}

Není tedy pochyb, že když vám byla dána taková milost, vyučovat chlapce, zvěstovat jim evangelium a vzdělávat je v_náboženském duchu, je to veliký dar od Boha, a že on sám vás k_tomuto svatému dílu povolal.

Chlapci svěření vaší péči by tedy v_celém vašem učitelském působení měli vidět, že jste Boží služebníci, protože konáte svou práci s_velikou láskou a opravdovou poctivostí. A dále ať vás k_vašemu povolání ještě víc připoutává pomyšlení, že nejste jen služebníci Boží, ale i_služebníci Ježíše Krista a jeho církve.

Říká to totiž svatý Pavel. Nabádá přece, aby byli za Kristovy služebníky považováni všichni, kdo hlásají evangelium, kdo píšou list, jejž diktuje Kristus, nikoli inkoustem, ale Duchem živého Boha, a nikoli na deskách kamenných, ale na živých deskách srdcí,{fnr}3{/fnr} pro vás srdcí vašich chlapců. Ať na vás proto naléhá Boží láska,{fnr}4{/fnr} protože Ježíš Kristus zemřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně zemřel a vstal z_mrtvých.{fnr}5{/fnr} Kéž vaše svědomitost a horlivost působí na vaše žáky, aby si uvědomovali, že je skrze vás vlastně povzbuzuje sám Bůh, protože vystupujete jako vyslanci Kristovi.{fnr}6{/fnr}

Také je třeba ukázat církvi, jak velice ji milujete, a dát jí důkazy vaší horlivosti. Pracujete přece skrze církev, a ta je Kristovým tělem. Prokažte tedy svou horlivou službou, že milujete ty, jež vám Bůh svěřil, tak jako Kristus miloval svou církev.

Vynaložte všechno úsilí, aby se vaši chlapci zapojili do stavby církve, tohoto Božího chrámu, a tak aby dosáhli toho, že z_Boží milosti budou moci jednou stanout před soudnou stolicí Ježíše Krista slavní, bez poskvrny nebo vrásky nebo čehokoli jiného.{fnr}7{/fnr} Ať se v_nadcházejícím věku ukáže nesmírné bohatství milosti,{fnr}8{/fnr} kterou jim Bůh dal, když jim pomáhal ke vzdělání, a kterou dal vám k_jejich vyučování a výchově, aby získali dědictví v_království Božím, v_království našeho Pána Ježíše Krista.

{fn:1}Srov. {r}1 Kor 12,28{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 12,5.11{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}2 Kor 3,3{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}2 Kor 5,14{/r}.{/fn} {fn:5}{r}2 Kor 5,15{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}2 Kor 5,20{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Ef 5,27{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Ef 2,7{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Mk 10,13-14.16{/r}

K_Ježíšovi přinášeli děti, aby jim požehnal. Ale učedníci to zakazovali. Když to Ježíš viděl, řekl jim: {*} Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Aleluja.

Bral je do náručí, kladl na ně ruce a žehnal jim {*} Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří Boží království. Aleluja.

11. dubna

Sv. Stanislava, biskupa a mučedníka

Z_listu svatého Cypriána, biskupa a mučedníka

(Ep. 58,8-9.11: CSEL 3,663-666)

{p}

Vrháme se do bitvy o_víru

Když zápasíme a vrháme se do bitvy o_víru, shlíží na nás Bůh, přihlížejí jeho andělé, hledí na nás i_Kristus. Jaká vznešená sláva a jaké štěstí bojovat před tváří samého Boha a korunu vítězství přijímat od rozhodčího a soudce Krista!

Vyzbrojme se, milovaní bratři, veškerými silami a přichystejme se k_boji s_čistou myslí, neporušenou vírou, oddanou statečností. Vyhlašují nám boj, ať tedy Boží vojsko nastoupí! Jak se vyzbrojit a připravit? O_tom nás poučuje svatý apoštol, když říká: Opásejte si bedra pravdou, nasaďte si pancíř spravedlnosti, vaší obuví ať je připravenost k_evangeliu pokoje; a chopte se štítu víry, abyste byli s_to zneškodnit všechny ohnivé střely největšího Nešlechetníka, a vezměte si přilbu spásy a meč ducha, jímž je slovo Boží.{fnr}1{/fnr}

Nuže, takovouto výzbroj si vezměme a takovýmito duchovními a nebeskými ochrannými prostředky se zabezpečme, abychom se i_v_nejhorších dnech mohli postavit ďáblovým hrozbám a odrazit jeho útok.

Nasaďme si pancíř spravedlnosti, aby naše srdce bylo bezpečně chráněno proti nepřátelským střelám. Chraňme si nohy obutí učením evangelia, aby nás nemohl uštknout ani přivést k_pádu Had, až po něm začneme šlapat a budeme ho chtít rozdrtit.

Držme pevně štít víry, aby nás chránil, abychom mohli odrazit všechno, co po nás nepřítel vrhá.

A vezměme si k_ochraně hlavy duchovní přilbu, abychom si chránili uši proti výnosům odsuzujícím nás na smrt, abychom si chránili oči proti zlořečeným modlám, abychom si chránili čelo s_neporušeným Božím znamením a abychom si chránili ústa k_vítěznému vyznání našeho Pána Ježíše Krista.

Také si duchovním mečem ozbrojme pravici, aby statečně odmítla přinášet nečisté oběti a aby nikdy nezapomínala, že se má pevně držet Pána, jehož tělo přijímá při eucharistii a od něhož má posléze přijmout odměnu nebeské koruny.

Toto všechno ať je, bratři nejmilejší, pevně uloženo ve vašem srdci. Když na to budeme stále myslet a budeme o_tom rozjímat, až na nás přijde den pronásledování, pak se žádný vojín Kristův vycvičený jeho přikázáními a napomenutími nezalekne boje, ale bude hotov přijmout korunu vítězství.

{fn:1}Srov. {r}Ef 6,14-17{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Tento světec bojoval za Boží zákon, položil za něj svůj život a nebál se těch, kdo mu vyhrožovali, {*} protože stál na pevné skále. Aleluja.

Nelpěl na pozemském životě, ale dal přednost nebeskému království. {*} protože stál na pevné skále. Aleluja.

13. dubna

Sv. Martina I., papeže a mučedníka

Z_dopisu svatého Martina I.

(Epist. 17: PL 87,203-204)

{p}

Pán je blízko, proč bych se trápil starostí

Milovaní, veškerým naším přáním je stále vám svými dopisy poskytovat útěchu a ulehčovat vaši starost o_mne a s_vaší starostí i_starost všech křesťanů a našich bratří, kteří mají z_lásky k_Pánu o_mne starost. Nuže, zatím vám napíšu, co nás trápí, a ve jménu Krista, našeho Boha budu mluvit pravdu.

Poté, co jsme byli zcela vytrženi z_víru světa a našimi hříchy odvrženi, byli jsme vlastně zbaveni vlastního života. Všichni původní obyvatelé této krajiny jsou pohané a ti další, kteří zde žijí, přijali pohanské mravy, neznají dočista žádnou vzájemnou lásku, ani takovou, kterou lidská přirozenost soustavně projevuje, často v_podobě soucitu, dokonce mezi barbary.

Podivil jsem se ovšem, a dosud se divím bezohlednosti a bezcitnosti všech, kteří kdysi patřili ke mně, i_mých přátel a příbuzných, kteří na mne v_mém neštěstí zapomněli tak dokonale, že ani nechtějí vědět, kde se nalézám anebo jsem-li vůbec ještě na světě nebo ne.

S_jakým asi svědomím můžeme předstoupit před Kristovu soudnou stolici? Všichni lidé budou tehdy žalobci a všichni budou skládat účty, všichni, kteří jsou ze stejné hlíny a látky. Co za strach to padlo na ty lidi, že vůbec neplní Boží přikázání? A co je to za bázeň tam, kde se není čeho bát?{fnr}1{/fnr} Nebo nás zlí duchové do takové míry nechávají přikrýt zapomněním? Či jsem se vůči celému společenství církve projevil jako takový nepřítel a vůči nim jako protivník?

Bůh však chce, aby všichni došli spásy a dosáhli poznání pravdy.{fnr}2{/fnr} Kéž tedy na přímluvu svatého Petra upevní jejich srdce v_pravé víře, kéž je posilní proti všem bludařům a proti každé osobě, která je nepřítelem naší církve, kéž je uchrání otřesů a zmatků, zejména pastýře, který jim teď bude stát v_čele. Kéž vůbec v_ničem neodpadnou ani se neodchýlí ani nic nevynechají z_toho, co před Pánem a jeho svatými anděly písemně vyznali, a to až do nejmenších podrobností. A kéž spolu se mnou, nehodným, jednou přijmou z_rukou našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista korunu spravedlnosti za pravou víru.

O_toto mé ubohé tělo se zajisté postará sám Pán, tak jak se mu zlíbí – ať už je ponechá v_neustálých trápeních, nebo mu dopřeje mírného zotavení. Pán je blízko, tak proč bych se trápil starostí?{fnr}3{/fnr} Doufám v_jeho slitování a doufám, že nebude otálet a ukončí můj život tam, kde přikáže.

Všechny vaše pozdravujte ve jménu Páně. A také všechny, kdo pro lásku Boží se mnou v_mých okovech cítili. Nebeský Bůh ať vás svou mocnou rukou chrání od všeho pokušení a zachová vás pro své království.

{fn:1}Srov. {r}Žl 53 (52),6{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Tim 2,4{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Flp 4,5{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Tim 4,7-8a{/r}; {r}Flp 3,8b.10{/r}

Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. {*} Teď už mě čeká věnec spravedlnosti. Aleluja.

Všecko považuji za škodu ve srovnání s_poznáním Krista a účastí na jeho utrpení; a protože umřel on, i_já mu chci být v_tom podobný. {*} Teď už mě čeká věnec spravedlnosti. Aleluja.

21. dubna

Sv. Anselma, biskupa a učitele církve

Ze spisu „Proslogion“ od svatého Anselma“

(Cap. 14.16.26: Opera omnia, edit. Schmitt, Seccovii, 1938, 1,111-113.121-122)

{p}

Kéž té poznávám a kéž tě miluji, abych se z_tebe mohl radovat

Duše má, zdalipak jsi našla, cos hledala? Hledajíc Boha jsi zjistila, že všecko převyšuje, že si ani nelze představit nic lepšího, že je sám život, světlo, moudrost a dobrota, sama věčná blaženost a blažená věčnost a že je všude a vždycky.

Můj Pane a Bože, můj tvůrce a obnoviteli, sděl mé roztoužené duši, co ještě z_tebe neviděla, aby mohla spatřit předmět své touhy opravdu jasně. Usiluje totiž vidět víc, a přece mimo to, co spatřila, nevidí nic než tmu. Vlastně nevidí tmu, vždyť v_tobě žádná není, ale vidí, že pro vlastní tmu už nemůže vidět nic víc.

Ano, Pane, ty přebýváš ve světle nepřístupném.{fnr}1{/fnr} A opravdu není nic, co by tímto světlem mohlo proniknout a spatřit tě tam. Ani já to světlo nevidím, protože je na mne příliš silné; i_když všechno, co vůbec vidím, vidím díky jemu, podobně jako naše slabé oko vidí všecko dík slunečnímu světlu, aniž se na ně může dívat přímo do slunce.

Můj rozum k_němu nemůže pro jeho přílišnou záři, není s_to je pojmout a ani svým vnitřním zrakem se nevydržím do něho dívat. Zahání mě bleskem svého jasu, poráží svou skvělostí, oslepuje svou nesmírností, uvádí ve zmatek svou rozsáhlostí.

Ty světlo svrchované a nepřístupné, ty pravdo naprostá a oblažující! Jak daleko jsi ode mne, ačkoli já jsem ti tak blízko, jak vzdálená je mi tvoje tvář, ačkoli já stojím přímo před tvými zraky!

Všude jsi plně přítomné, a já tě nevidím, v_tobě se pohybuji a v_tobě jsem,{fnr}2{/fnr} a nemohu se ti přiblížit, jsi ve mně a kolem mne, a já tě nevnímám.

Modlím se k_tobě, Bože: Kéž tě poznávám a kéž tě miluji, abych se z_tebe mohl radovat. A není-li to v_pozemském životě možné v_plnosti, kéž aspoň dělám den ze dne pokroky, abych posléze k_plnosti dospěl; kéž tě zde poznávám stále víc, abych tě tam poznal úplně; kéž zde roste má láska k_tobě, aby tam byla úplná; pak bude moje radost zde veliká svou nadějí, a tam naprostá svou skutečností.

Pane Bože, ústy svého Syna nám poroučíš, vlastně radíš, abychom tě prosili, a slibuješ, že se nám toho dostane, aby naše radost byla úplná.{fnr}3{/fnr} Žádám tě, Bože, o_to, co mi sám radíš prostřednictvím našeho obdivuhodného rádce. Kéž se mi dostane toho, co slibuješ skrze svou pravdu, aby má radost byla úplná. Ty jsi sama pravda, Bože, dej, prosím, ať je má radost úplná.

Zatím ať má mysl o_tom rozjímá, můj jazyk ať o_tom mluví, mé srdce ať to miluje, má ústa ať o_tom hovoří. Ať po tom lační má duše, žízní mé tělo, touží všecko, co jsem, dokud nevejdu do radosti svého Pána,{fnr}4{/fnr} Boha trojjediného, požehnaného navěky. Amen.

{fn:1}Srov. {r}1 Tim 6,16{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Sk 17,28{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 16,24{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Mt 25,21.23{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Slavný učitel svatý Anselm byl jako opat milým otcem mnichů a jako biskup svědomitým pastýřem svěřeného lidu. {*} Neúnavně bojoval za svobodu církve, aleluja.

Slovem, příkladem i_svými spisy neohroženě vykládal a hájil křesťanské učení. {*} Neúnavně bojoval za svobodu církve, aleluja.

23. dubna

Sv. Vojtěcha, biskupa a mučedníka

Památka

HYMNUS

Popojdi k_nám a zdvihni kříž

nad zemí Přemyslovců,

ať vidí všichni, jak se skvíš,

přeslavná hvězdo Slavníkovců,

podobo Krista v_tváři Čech,

rodáku, velký Evropane,

jasný Pane,

pokorný sluho chudých všech.

Pro spásu časů budoucích

poutníku neúnavný,

západ a východ, sever, jih,

poznávaly tvůj rozlet slavný,

misionáři na křídlech

andělské lásky unášený,

pozdvižený

na korouhve teď v_zemích třech.

Pastýři dobrý, pro tvůj chvat

nebylo zaváhání,

pohanství z_kořen vytrhat

toužil jsi všude vlastní dlaní,

ozářit nitra plná tmy,

ještěry běsů udupaná,

Krista Pána

za kámen vložit úhelný.

Tisíc let tísní se

mezi tvou smrtí a námi,

hukot úlů odešlých pokolení

hřmí mezi tvým dechem a námi,

řev bitev a požárů

mezi tvým tichem a námi,

pochody válečné duní

mezi tvou chůzí a námi …

Tvůj poslední výdech rozpoutal

vichřici síly, jíž dýcháme dosud,

tvůj poslední pohled

nás vroucností objímá dosud.

Ó, modli se za vlast, modli se

za nás, za bratry všechny …

Hojnost, pokoj jejich povodím žírným,

rozlohám nedozírným,

hojnost, pokoj jejich domovům

ztraceným v_stromech a stéblech,

hojnost, pokoj jejich dějinám,

košatícím se v_strom jeden,

hojnost, pokoj ať přijde, ať přijde,,

ó Vojtěchu svatý, ó_vojíne Kristův,

ó útěcho vojů.

Ze „Života svatého Vojtěcha“ od svatého Bruna z_Querfurtu

(Brunonis Vita s. Adalberti, circa finem: MGH, Scriptores,IV,611-612)

{p}

Modlitba k_svatému Vojtěchu

Vzývá tě zkroušené srdce, vzývá tě bezvýchodné bloudění našich časů. Volá k_tobě, přešťastný mučedníku, nesmírný nářek našich běd. Ty, jenž se raduješ před tváří Boží s_purpurem oděnými světci, jenž hoduješ v_místech nejsvětějších při lahodném zvuku andělských hlasů, nezapomínej na nás, skutečné zajatce, kteří si ani neuvědomují tíži své tísně. Ty, jenž mnoho zmůžeš na dvoře nejvyššího Krále, zjednej nám právo a spravedlnost, vytrhni nás ze zlobného záští tak velikých nepřátel.

Velká tíseň si žádá velké pomoci. Mluv přede všemi, mezi nimiž jsi vynikl jako mučedník, řekni: „Nejdobrotivější Bože, smiluj se nad rozmanitými strastmi našich časů!“ Zkroť nesmírně se vzmáhající hřích náruživé lakoty, který chce zvrhlými svody zaměnit lásku k_Bohu za lásku k_světu, který mluví o_dobru a přináší nakonec jen zlo, slibuje potěšení a způsobuje strasti, slibuje pomoc, ale dovede jen škodit.

Trpíme čímsi nestvůrným: když vyhovíme svým choutkám, hladovíme ještě více; když dojdeme rozkoší tělesných, nikdy neřekneme dost. To je společné zlo všech. Ač bychom měli celou duší přemýšlet o_věcech duchovních, myslíme téměř jen na tělesné.

Nakolik můžeš, a právě proto, že můžeš, zhoj naše rány.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Přijď, otče biskupe, svou navštiv domovinu {*} a rukama svých synů dál pracuj na své vinici, aleluja.

Dej věrným útěchu a silou kříže uzdrav každou vinu. {*} A rukama svých synů dál pracuj na své vinici, aleluja.

24. dubna

Sv. Jiří, mučedníka

Z_kázání svatého Petra Damianiho, biskupa

(Sermo 3, De s. Georgio: PL 144,567-571)

{p}

Nepřemožitelně zaštítěný korouhví kříže

Dnešní svátek, moji milí, násobí naši radost z_velikonoční slávy, jako když drahokam zdobí svým ušlechtilým třpytem zlato, do kterého se zasazuje.

Z_jednoho vojska byl rovnou přeřazen do jiného, neboť hodnost pozemského velitele, kterou zastával, vyměnil za službu v_armádě křesťanů a jako její vskutku zdatný voják nejdřív rozdal všechen svůj majetek chudým, aby se zbavil břemene pozemského jmění, a pak svobodný a volný, oděný v_pancíř víry, se jako horlivý válečník Kristův vrhl do samého středu nejlítějšího boje.

Těmito slovy se nám dostává jasného poučení, že nelze udatně a jaksepatří bojovat na obranu víry těm, kdo se bojí, že přijdou o_pozemské statky.

Zato svatý Jiří, zanícený ohněm Svatého Ducha a nepřemožitelně zaštítěný korouhví kříže, se pustil do boje se zlým králem takovým způsobem, že v_tomto poddaném Knížete všeho zla přemohl jeho samého a všem Kristovým bojovníkům dal příklad statečnosti, aby si i_oni počínali zmužile.

Byl při tom zajisté nejvyšší a neviditelný rozhodčí. Ten ve svém svrchovaném rozhodování dopustil, aby bezbožná ruka nabyla ve své zběsilosti vrchu. A tak vydal tělo svého mučedníka do rukou vrahů. Ale jeho duši, která nalezla oporu v_nedobytné tvrzi víry, obehnal hradbou své neúnavné ochrany.

Milovaní bratři, tohoto bojovníka nebeského vojska bychom neměli jen obdivovat, ale také napodobovat. Nuže, vzpružme ducha připravenou trofejí nebeské slávy. Bude-li naše srdce upnuto k_pomyšlení na ni, nezakolísáme, ani když se bude obmyslný svět vemlouvat do naší přízně, ani když nepochybně bude soptit hrozbami protivenství.

Očisťme se tedy podle Pavlova příkazu od každé poskvrny těla i_ducha,{fnr}1{/fnr} abychom směli jednou vstoupit do onoho příbytku blaženosti, k_němuž nyní toužebně upíráme svůj duchovní zrak.

Opravdu každý, kdo se chce v_Kristově stánku, kterým je církev, obětovat Bohu, musí si po omytí v_koupeli svatého křtu také obléci pestrý šat ctností, neboť je psáno: Tvoji kněží ať si obléknou spravedlnost.{fnr}2{/fnr} Kdo se křtem v_Kristu znovu narodí jako nový člověk, nemá si oblékat to, co patří ke smrtelnosti, ale má odložit starého člověka a obléci nového{fnr}3{/fnr} a žít obnovený úsilím o_čistý život.

Tak zajisté, když jsme se očistili od poskvrny starého hříchu a skvíme se jasem nového života, opravdu důstojně slavíme velikonoční slavnost a pravdivě následujeme příklad svatých mučedníků.

{fn:1}{r}2 Kor 7,1{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 132 (131),9{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ef 4,22.24{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Dívá se na nás Bůh, jeho andělé i_Kristus, jak zápasíme o_víru a bojujeme duchovní boj. {*} Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v_přítomnosti Boží a korunu vítězství přijímat od rozhodčího soudce Krista! Aleluja.

Seberme všechny síly a připravme se na zápas čistou myslí, neporušenou vírou a oddanou statečností. {*} Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v_přítomnosti Boží a korunu vítězství přijímat od rozhodčího soudce Krista! Aleluja.

Též 24. dubna

Sv. Fidela ze Sigmaringy, kněze a mučedníka

Z_oslavné řeči papeže Benedikta XIV.

(Liturgia Horarum, ed. altera 1986, II, pp. 1405-1407)

{p}

Muž podle jména i_skutkem věrný

Papež Benedikt XIV. oslavil svatého Fidela, obhájce katolické víry, těmito slovy:

„V_plnosti své lásky usiloval o_to, co přinášelo úlevu a pomoc bližním. Všechny neštěstím stižené zahrnoval do své otcovské péče a početné zástupy chudých vydržoval z_almužen posbíraných ze všech stran. Sirotkům a vdovám ulehčoval jejich osamělost tím, že jim zjednával přispění mocných a urozených. Podle svých možností neustále poskytoval veškerou duchovní i_tělesnou útěchu vězňům, horlivě navštěvoval nemocné, posiloval je, smiřoval je s_Bohem a vyzbrojoval je k_poslednímu zápasu. V_tom si získal nejhojnější zásluhy, když rakouské vojsko tábořící v_rétském kraji bylo skoro celé zachváceno epidemií a bídně podléhalo slabosti a smrti.“

Zároveň s_těmito skutky lásky vynikal Fidelis – muž podle jména i_skutkem věrný – horlivým obhajováním katolické víry. Neúnavně ji hlásal a několik dní předtím, než ji stvrdil svou krví, zanechal v_posledním kázání jako závěť tato slova:

„Katolická víro, jak jsi stálá, jak jsi pevná, jaké máš hluboké kořeny, jak jsi dobře postavená na pevné skále!{fnr}1{/fnr} Nebe i_země pominou, ale ty nikdy nemůžeš pominout. Celý svět od počátku se ti stavěl na odpor, ale tys byla mocnější a všechny přemohla. A to je vítězství, které přemohlo svět: naše víra.{fnr}2{/fnr} Ta podmanila mocné krále Kristově vládě, ta uvedla národy v_poslušnost Kristu.

Co vedlo svaté apoštoly a mučedníky, že podstoupili tvrdý zápas a nejkrutější tresty, ne-li víra, zvláště víra ve vzkříšení? Co vedlo poustevníky, že opovrhli rozkošemi, pohrdli poctami, pošlapali bohatství a vedli panický život na poušti, ne-li živá víra?

Co vede i_dnes pravé Kristovy ctitele, že se zříkají pohodlí, vzdávají se toho, co je příjemné, berou na sebe to, co je těžké, a snášejí námahy?

Živá víra, která se projevuje láskou,{fnr}3{/fnr} ta vede k_tomu, že se v_naději na budoucí dobra zříkáme dober přítomných a přítomné vyměňujeme za budoucí.“

{fn:1}Srov. {r}Mt 7,25{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Jan 5,4{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Gal 5,6{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Tim 4,7-8a{/r}; {r}Flp 3,8b.10{/r}

Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. {*} Teď už mě čeká věnec spravedlnosti, aleluja.

Všecko považuji za škodu ve srovnání s_poznáním Krista a účastí na jeho utrpení; a protože umřel on, i_já mu chci být v_tom podobný. {*} Teď už mě čeká věnec spravedlnosti, aleluja.

25. dubna

Sv. Marka, evangelisty

Svátek

HYMNUS

Milost Bohem zaslíbená

Smlouvou byla potvrzena,

jak kdys Abrahám uvěřil,

zákon s_proroky dosvědčil;

ta se skrze Krista stala,

budiž za to Bohu chvála.

Rozličně o_ní Bůh mluvil,

v_předobrazech ji naznačil,

v_tomto pak posledním věku

slavně zjevil všemu světu

skrze Syna nám daného,

od věků zaslíbeného.

On je pravé Boží Slovo,

Alfa i_Omega všeho.

To bylo všem zvěstováno,

tak jak bylo přikázáno,

aby všichni uvěřili

a navěky živi byli.

Buďme za to Slovo vděční,

držme se ho s_církví první,

ani toho nelitujme,

že pro ně v_světě trpíme:

těm patří království Boží,

kdo pro slovo pravdy trpí.

Dej, Bože, ať v_nás přebývá,

hojný užitek vydává,

ke cti, chvále tvé milosti

a k_naší větší radosti.

Učiň to pro Syna svého,

Ježíše, Pána našeho.

Nebo:

Je svátkem církve dnešní den,

ať je v_něm Marek oslaven.

Jím psané evangelium

je pro nás cestou k_nebesům.

Tvou rukou darována jest

všem národům radostná zvěst

o_Boží lásce, která zve

a volá všechny děti své.

Z_té zprávy denně mluví k_nám

sám Ježíš, Spasitel a Pán.

Každý list tebou napsaný

je plný jeho pozvání.

Buď chválen církví prosící,

jediný Bože v_Trojici,

jenž svatým evangeliem

otvíráš náruč lidem všem. Amen.

Pán zjevuje své slovo, aleluja,

mnoho poslů šíří evangelium, aleluja.

Z_listu svatého apoštola Pavla Efesanům

{r:Ef}4,1-16{/r}

{p}

Aby Kristovo tělo dělalo pokroky

{v}1{/v}Povzbuzuji vás já, vězněný pro Pána: Žijte způsobem hodným toho povolání, které jste dostali: {v}2{/v}buďte přitom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v_lásce {v}3{/v}a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje. {v}4{/v}Jen jedno je (ono tajemné) tělo, jen jeden Duch a stejně tak jen jedno vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni. {v}5{/v}Jeden Pán, jedna víra, jeden křest. {v}6{/v}Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, proniká všecky a je ve všech.

{v}7{/v}Ale každému z_nás byly uděleny duchovní dary v_takové míře, v_jaké je chtěl Kristus dát. {v}8{/v}Proto se praví: „Vystoupil vzhůru, odvedl zajatce a dal lidem dary“.

{v}9{/v}Když však „vystoupil“, znamená to, že musel předtím sestoupit dolů, na zem. {v}10{/v}Stejná osoba je ten, kdo sestoupil, i_ten, kdo vystoupil až úplně nad nebesa, aby všecko naplnil.

{v}11{/v}Tak určil jedny za apoštoly, jiné za kazatele mluvící pod vlivem vnuknutí, jiné za misionáře, jiné pak za pastýře a učitele, {v}12{/v}aby připravil křesťany k_úkolům, které mají plnit, aby Kristovo tělo dělalo pokroky, {v}13{/v}dokud nedojdeme všichni k_jednotě ve víře a v_poznání Božího Syna, k_mužné zralosti, k_onomu věku, (kdy se na nás uskuteční) Kristova plnost. {v}14{/v}Pak už nebudeme jako malé děti, nenecháme se zmítat a strhovat větrem kdejakého učení, v_kterém lidská chytrost a prohnanost podvádí a klame. {v}15{/v}Ale spíše žijme podle pravdy a v_lásce, a tak porosteme po všech stránkách v_něho, v_Krista, který je naše hlava. {v}16{/v}Z_něho celé tělo, tvořící pevnou jednotu, dostává přes jednotlivé klouby výživu, odměřenou každé části zvlášť podle práce, kterou koná. Tak tedy ono tělo roste a dělá pokroky v_lásce.

{p}

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}2 Petr 1,21{/r}; {r}Př 2,6{/r}

Proroctví nebylo nikdy proneseno z_lidské vůle; {*} lidé oznamovali Boží výroky proto, že je k_tomu přiměl Duch Svatý, aleluja.

Hospodin dává moudrost, z_jeho úst vychází poznání a pravda. {*} Lidé oznamovali Boží výroky proto, že je k_tomu přiměl Duch Svatý, aleluja.

Z_traktátu „Proti bludným naukám“ od svatého Ireneje, biskupa

(Lib. 1, 10, 1-3: PG 7,550-554)

{p}

Zvěstování pravdy

Církev, která zapustila kořeny po celém světě až do končin země, přijala od apoštolů a jejich učedníků tuto víru: Víru v_jednoho Boha, všemohoucího Otce, který stvořil nebe a zemi, moře i_všechno, co je v_nich,{fnr}1{/fnr} a v_jednoho Ježíše Krista, Božího Syna, který se pro naši spásu stal člověkem, a ve Svatého Ducha, který ústy proroků hlásal Boží záměry a rozhodnutí. Víru v_příchod našeho milovaného Pána Ježíše Krista, jeho narození z_Panny, umučení, vzkříšení z_mrtvých i_nanebevstoupení v_těle, i_v_jeho příchod z_nebe v_slávě Otcově, aby bylo všechno sjednoceno pod jednu hlavu{fnr}2{/fnr} a všechno lidské pokolení vzkříšeno, aby se tak podle vůle neviditelného Otce před Ježíšem Kristem, naším Pánem a Bohem, Spasitelem a Králem, sklonilo každé koleno na nebi, na zemi i_v_podsvětí a každý jazyk aby ho vyznal{fnr}3{/fnr} a on aby vykonal nade všemi spravedlivý soud.

Když církev přijala tuto zvěst a tuto víru, kterou jsme právě vyznali, byť rozptýlena po všem světě, bedlivě ji střeží, jako by přebývala v_jediném domě. A věří zvěstované pravdě, jako kdyby měla jedinou duši a jediné srdce, a jednomyslně ji zvěstuje, učí a předává, jako kdyby měla jediná ústa. Neboť i_když se ve světě mluví rozličnými jazyky, síla tradice je vždy táž.

A ani církve založené v_Germánii nevěří jinak ani nic jiného nepředávají, stejně jako ty z_Iberie, zemí keltských, z_Východu, Egypta a Libye nebo zprostřed světa; ale jako je slunce, sličné dílo Boží, na celém světě jedno a totéž, tak i_zvěstování pravdy, zářící po všem světě a osvěcující všechny lidi, kteří chtějí poznání pravdy dojít.

Kdyby někdo mezi představenými církve sebevíc vynikal silou řeči, nemůže hlásat nic jiného, než zde bylo řečeno, neboť nikdo není nad Mistra, a předávání pravdy nemůže ublížit ani ten, kdo se jen stěží vyjadřuje. Jelikož je totiž víra vždy táž, ani jí nepřidá ten, kdo o_ní umí říci velmi mnoho, ani jí neubere ten, kdo dokáže říci jen málo.

{fn:1}{r}Sk 4,24{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ef 1,10{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Flp 2,10-11{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 1,17-18.21{/r}

Kristus mě poslal hlásat evangelium, a to ne nějakou slovní moudrostí, aby Kristův kříž nebyl zbaven působivosti. {*} Ti ovšem, kteří jdou k_záhubě, považují nauku o_kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc, aleluja.

Protože svět pro samou „moudrost“ nepoznal v_projevech Boží moudrosti Boha, uznal Bůh za dobré, že ty, kdo věří, zachrání „pošetilým“ kázáním. {*} Ti ovšem, kteří jdou k_záhubě, považují nauku o_kříži za hloupost. My však, kteří budeme zachráněni, víme, že tím Bůh projevil svou moc, aleluja.

28. dubna

Sv. Petra Chanela, kněze a mučedníka

Působení a mučednická smrt svatého Petra Chanela

(Liturgia Horarum, ed. altera 1986, II, pp. 1416-1417)

{p}

Krev mučedníků, semeno křesťanů

Jakmile se stal Petr Chanel řeholníkem ve Společnosti Panny Marie, byl na vlastní žádost poslán do misií v_Oceánii. Přistál na ostrově Futuna v_Tichém oceáně, kde Kristovo učení ještě nikdy nebylo hlásáno. Laický bratr, který byl jeho stálým pomocníkem, vypráví o_jeho misijním životě:

„Při práci ho pálil sluneční žár, často trpěl hladem, vracel se domů zalitý potem a vyčerpaný únavou. Ale duchem byl vždycky silný, plný života a radosti, jako by se vracel z_místa rozkoší; a to ne jednou, ale skoro denně.

Futuňanům obvykle nic neodepřel, ani těm, kdo ho pronásledovali. Vždycky je omlouval a nikdy je neodmítl, i_když byli hrubí a na obtíž. Byl bezpříkladně a všemožně laskavý ke všem, nikoho nevyjímaje.“

Není tedy divu, že ho tamní obyvatelé nazývali „člověkem nejlepšího srdce“. Jednou řekl svému spolubratrovi: „V_tak obtížné misii musíme být svatí.“

Pozvolna začínal zvěstovat Krista a evangelium, ale sklízel jen nepatrné ovoce. Přesto však s_nezlomnou vytrvalostí pokračoval ve svém misijním díle, lidském i_duchovním. Oporou mu byl příklad Kristův a jeho slovo: Jiný rozsévá a jiný sklízí.{fnr}1{/fnr} A přitom vroucně ctil Matku Boží a stále si vyprošoval její pomoc.

Hlásáním Kristova učení zničil uctívání zlých duchů, jejichž kult podporovali futunští náčelníci, aby si udrželi vládu nad svým lidem. Proto Petra ukrutným způsobem zabili a domnívali se, že jeho smrtí bude zničeno i_semeno křesťanské víry, které zasel.

Ale den před svým umučením Petr řekl: „Nevadí, jestli zemřu. Víra v_Krista tak pevně zakotvila na tomto ostrově, že mou smrtí nevymizí.“

Mučedníkova smrt prospěla především samotným Futuňanům. Za několik málo let přijali všichni křesťanskou víru. Prospěla i_ostatním ostrovům v_Oceánii; jsou tam nyní kvetoucí církevní obce a Petra vzývají jako svého prvního mučedníka.

{fn:1}{r}Jan 4,37{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Lk 10,2{/r}; {r}Sk 1,8{/r}

Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. {*} Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň, aleluja.

Až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc a budete mými svědky až na konec země. {*} Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň, aleluja.

Též 28. dubna

SV. LUDVÍKA MARIE GRIGNIONA Z_MONTFORTU, KNĚZE

Z_pojednání „O_pravé pobožnosti k_Panně Marii“ od svatého Ludvíka Marie Grigniona z Montfortu, kněze

(Nn. 120-121.125-126: Œuvres complètes, Seuil, Paris 1966, 562-563.566.567)

{p}

Zcela tvůj

Protože celá naše dokonalost spočívá v_tom, abychom se podobali Ježíši Kristu, byli s_ním sjednoceni a jemu se zasvětili, je největší zbožností nepochybně ta, která nás činí dokonalejším způsobem podobnými Ježíši Kristu, spojuje nás s_ním a jemu nás zasvěcuje. Jestliže ovšem je ze všech tvorů Kristu nejpodobnější jeho Matka Maria, je mezi všemi pobožnostmi právě pobožnost k_Nejsvětější Panně a Matce tou, která nejvíc zasvěcuje a připodobňuje každou duši našemu Pánu. Takže čím víc je naše duše oddána Marii, tím víc se odevzdává také Ježíši Kristu.

Dokonalé zasvěcení Ježíši Kristu tedy není nic jiného než naprosté a úplné zasvěcení Nejsvětější Panně. A právě to je pobožnost, které já učím.

Tuto formu zbožnosti lze také nazvat dokonalou obnovou křestních slibů a závazků. Věřící se v_ní totiž cele odevzdává Nejsvětější Panně Marii, aby skrze ni zcela patřil Kristu.

Tak dochází k_tomu, že ten, kdo se zasvěcuje Nejsvětější Panně, zasvěcuje se zároveň také Ježíši Kristu: Panně Marii proto, že je nejvhodnější cestou, kterou si sám Ježíš vyvolil, aby ho spojila s_námi a aby on nás přijal k_sobě; a Pánu Ježíši proto, že on je naším nejvyšším cílem a náleží mu všechno, čím jsme, neboť je náš Vykupitel a Bůh.

Uvažme kromě toho také, že se každý člověk při křtu buď sám nebo prostřednictvím kmotra či kmotry slavnostně odříká satana i_jeho svodů a skutků a za svého Učitele a nejvyššího Pána si volí Ježíše Krista a podrobuje se mu jako otrok lásky. A vskutku totéž činíme tímto zasvěcením: křesťan se při něm odříká zlého ducha, světa, hříchu a sebe samého, a Mariinýma rukama se plně odevzdává Ježíši Kristu.

Při křtu se nikdo nedává Ježíši Kristu rukama Mariinýma, alespoň ne výslovně, ani nepřipisuje ovoce svých dobrých skutků Pánu. I_po křtu je křesťan naprosto svobodný, takže může ovoce svých skutků předat někomu jinému, nebo si je ponechat. Touto pobožností se však věřící výslovně odevzdává Mariinýma rukama našemu Pánu a zcela mu zasvěcuje plody vlastních dobrých skutků.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 116B(115),16b.17a.18{/r}

Hospodine, jsem tvůj služebník, syn tvé služebnice. {*} Přinesu ti oběť díků, aleluja.

Splním své sliby Hospodinu před veškerým jeho lidem. {*} Přinesu ti oběť díků, aleluja.

29. dubna

Sv. Kateřiny Sienské, panny a učitelky církve

Památka

Z_„Výkladu o_Boží prozřetelnosti“ od svaté Kateřiny Sienské

(Cap. 167, Gratiarum actio ad Trinitatem: ed. lat., Ingolstadii, 1583, f. 290-291)

{p}

Okusila jsem a viděla

Ó, věčné Božství, věčná Trojice, podle tvé vůle má krev tvého jednorozeného Syna spojením s_božskou přirozeností tak velikou cenu! Věčná Trojice, ty jsi hluboké moře; čím více v_něm hledám, tím více nalézám; a čím více nalézám, tím více tě hledám. Ty sytíš duši vpravdě nenasytným způsobem; neboť ve své propastné hlubokosti sytíš duši tak, že stále přitom ještě zůstává lačná a žádostivá, ze všech sil po tobě touží, věčná Trojice, dychtí tě spatřit, Světlo, v_tvém světle.{fnr}1{/fnr}

Okusila jsem a viděla jsem světlem rozumu v_tvém světle tvou propastnou hlubokost, věčná Trojice, a krásu tvého tvorstva. Proto jsem se oblékla v_tebe a viděla jsem, že budu tvým obrazem; neboť ty ses mi daroval, věčný Otče, obdarovals mě ze své moci a ze své moudrosti, z_moudrosti, která patří tvému Jednorozenému. A Duch Svatý, vycházející od tebe, Otče, i_od tvého Syna, dal mi vůli, a tím mě uschopňuje milovat.

Věčná Trojice, ty jsi tvůrce a já tvor; ale podle toho, žes mě znovu stvořil krví svého jednorozeného Syna, tebou osvícena poznávám, že jsi uchvácen krásou svého stvoření.

Ó propasti, věčná Trojice, ó_Božství, hluboké moře! Co většího jsi mi, Bože, mohl dát, než sám sebe? Ty jsi oheň stále planoucí a nestravující se, ale svým žárem stravuješ každou sebelásku duše. Ty jsi oheň, který odnímá každý chlad, svým světlem osvěcuješ mysl lidí a v_tom světle dals mi poznat svou pravdu.

V_zrcadle toho světla poznávám tebe, nejvyšší dobro, dobro nade všechno dobro, blažené dobro, dobro nevystižitelné, dobro neocenitelné, krásu nade všechnu krásu, moudrost nade všechnu moudrost. Neboť ty jsi moudrost sama; ty jsi pokrm andělů, ty ses v_ohni lásky dal lidem.

Ty jako roucho zakrýváš mou nahotu; ty sytíš pokrmem své sladkosti náš hlad, neboť jsi sladký bez nejmenší hořkosti. Ó_věčná Trojice!

{fn:1}Srov. {r}Žl 36 (35),10{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Otevři mi, má sestro, spoludědičko mého království! Má přítelkyně, tys pronikla do hlubin tajemství mé pravdy. {*} Dostalas hojnost darů mého Ducha, mou krví jsi očištěna od každé poskvrny, aleluja.

Vyjdi z_ticha rozjímání a vytrvale vydávej svědectví mé pravdě. {*} Dostalas hojnost darů mého Ducha, mou krví jsi očištěna od každé poskvrny, aleluja.

30. dubna

Sv. Zikmunda, mučedníka

Ze spisu „Sláva mučedníků“ od svatého Řehoře Tourského, biskupa

(De gloria Martyrum, I, cap. 75: PL 71, 770-771)

{p}

Očistil se pokáním a získal mučednickou korunu

Pán často krotí zpupnost vzpurného ducha prutem nápravného trestu, aby ho získal zpět pro život v_pravém náboženství. Zřejmý důkaz o_tom podává nedávný příběh krále Zikmunda.

Ten totiž na základě ponoukání zlovolné manželky dal nejprve utratit vlastního syna, ale pohnut lítostí se pak uchýlil do kláštera svatého Mořice, tam se vrhl na tvář před hrobem svatých mučedníků z_thébské „šťastné legie“ a začal konat pokání. Modlil se přitom, aby ho Bůh za všechno, čím se prohřešil, potrestal už tady na světě; aby mu totiž mohlo být na Božím soudu odpuštěno, protože by už všechno zlo, které napáchal, bylo vyrovnáno dříve, než odejde ze světa.

Zřídil také v_klášteře nepřetržitý každodenní chórový zpěv žalmů a věnoval klášteru hojné pozemky a další dary.

Když ho později zajal král Chlodomir a dal ho i_s_dětmi zabít, bylo Zikmundovo tělo přeneseno do tohoto kláštera a tam byl pohřben.

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Jan 1,7-9{/r}

Krev Božího Syna, Ježíše Krista, nás očišťuje od každého hříchu. {*} Když uznáme, že se dopouštíme hříchů, Bůh nám hříchy odpustí a očistí nás od všeho špatného, aleluja.

Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v_nás pravda. {*} Když uznáme, že se dopouštíme hříchů, Bůh nám hříchy odpustí a očistí nás od všeho špatného, aleluja.

Téhož 30. dubna

Sv. Pia V., papeže

Z_výkladu sv. Augustina, biskupa, na Janovo evangelium

(Tract. 124,5: CCL 36,684-685)

{p}

Církev je založena na Skále, kterou vyznal Petr

Všechnu útěchu, kterou Bůh lidem v_jejich bídě nepřestává dávat, převyšuje to, že poslal v_plnosti času – a on dobře věděl, kdy to má učinit – svého jednorozeného Syna, skrze nějž všechno stvořil:{fnr}1{/fnr} on zůstal Bohem a stal se člověkem, aby byl prostředníkem mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš.{fnr}2{/fnr}

Všichni, kdo v_něho věří, jsou koupelí znovuzrození zbaveni veškeré viny hříchu a vysvobozeni z věčné záhuby. Mají žít ve víře, naději a lásce a procházet tímto světem a jeho pokušeními a nebezpečími jako poutníci. Bůh je přitom posiluje tělesnou i_duchovní útěchou. A tak mají po cestě, kterou se pro ně stal Kristus, směřovat k_tomu, že spatří Boha tváří v_tvář.

A protože ani když jdou po cestě, kterou je Kristus, nejsou kvůli lidské slabosti bez hříchů, předepsal jim jako spasitelný lék slitování; to má podpírat jejich modlitbu, neboť on je učil modlit se: Odpusť nám naše viny, jako i_my odpouštíme našim viníkům.{fnr}3{/fnr}

To činí církev, naplněna v_tomto životě plném soužení blaženou nadějí, a apoštol Petr ji celou, pro své prvenství mezi apoštoly, ve své osobě obrazně představoval. Pokud jde o_něj samotného, byl to od přirozenosti pouze jednotlivý člověk, působením milosti jednotlivý křesťan a ještě větší milostí jednotlivý, a to první apoštol; ale když mu bylo řečeno: Tobě dám klíče od nebeského království, co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi,{fnr}4{/fnr} tehdy představoval celou církev; ona se zmítá v_tomto světě různými zkouškami jako v_přívalu rozbouřených vln, ale nezřítí se, protože je postavena na skále,{fnr}5{/fnr} podle níž má Petr své jméno.

A Pán říká: Na té skále zbuduji svou církev,{fnr}6{/fnr} protože Petr předtím vyznal: Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha.{fnr}7{/fnr} Říká tedy: Na té skále, kterou jsi vyznal, zbuduji svou církev. Tou skálou byl Kristus.{fnr}8{/fnr} Na tomto základě byl zbudován i_sám Petr. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je už položen, a tím je Ježíš Kristus.{fnr}9{/fnr}

Tedy církev, založená na Kristu, přijala od něho v_osobě Petrově klíče nebeského království, to je moc svazovat a rozvazovat hříchy. Tato církev, když Krista miluje a následuje, je vysvobozována od zlého. Nejvíc však Krista následuje v_těch, kdo bojují za pravdu až na smrt.

{fn:1}Srov. {r}Žid 1,2{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Tim 2,5{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 6,12{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Mt 16,19{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Mt 7,25{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Mt 16,18{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Mt 16,16{/r}.{/fn} {fn:8}{r}1 Kor 10,4{/r}.{/fn} {fn:9}{r}1 Kor 3,11{/r}.{/fn}

{p}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ez 3,21{/r}; {r}1 Tim 4,16{/r}

Když spravedlivého napomeneš, aby nehřešil, a on nezhřeší, jistě bude živ; {*} a ty sám sebe zachráníš, aleluja.

Dávej pozor sám na sebe i_na to, čemu učíš. Povede to ke spáse jak tebe, tak tvé posluchače. {*} A ty sám sebe zachráníš, aleluja.


Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky