SRPEN

1. srpna

Sv. Alfonsa Marie z_Liguori, biskupa a učitele církve

Památka

Ze spisu „Jak milovat Ježíše Krista“ od svatého Alfonsa

(Tract. de praxi amandi Iesum Christum: edit. latina, Romæ, 1909, pp. 9-14)

Láska ke Kristu

Veškerá svatost a dokonalost duše spočívá v_lásce k_Ježíši Kristu, našemu Bohu, našemu nejvyššímu dobru, našemu Vykupiteli. Lásce přísluší spojovat a chránit všechny ctnosti, které činí člověka dokonalým.

A nezaslouží si snad Bůh všechnu naši lásku? On nás miloval od věčnosti. „Uvažuj o_tom, člověče,“ říká nám, „já jsem byl první, kdo tě miloval. Ještě jsi nespatřil světlo světa, a ani svět ještě nebyl, a já už jsem tě miloval. Tak jak jsem od věčnosti, miluji tě.“

Bůh věděl, že člověka lze získat dobrodiním, a tak si ho chtěl zavázat k_lásce svými dary. „Do jakých sítí se lidé dají chytit, do takových je chci vtáhnout, aby mě milovali: do pout lásky!“{fnr}1{/fnr} A k_tomu směřovaly všechny dary, jimiž zahrnul člověka. Dal mu duši jako svůj obraz, obdařenou pamětí, rozumem a vůlí; dal mu tělo, vybavené smysly; stvořil pro něj také nebe a zemi a takové množství tvorstva: to všechno Bůh učinil z_lásky k_člověku, aby všechno tvorstvo člověku sloužilo, a člověk aby ho za tolik dobrodiní miloval.

A nechtěl nám dát jenom krásné tvorstvo. Aby si získal naši lásku, šel dokonce tak daleko, že se nám sám cele daroval. Věčný Otec šel tak daleko, že nám daroval svého jediného Syna. Co učinil, když viděl, že jsme všichni následkem hříchu mrtví a schází nám jeho milost? Puzen nesmírnou láskou, ano, jak říká apoštol, přílišnou láskou k_nám,{fnr}2{/fnr} poslal svého milovaného Syna, aby vykonal pro nás zadostiučinění a povolal nás zpět k_životu, který nám byl odňat pro naše hříchy.

Když nám Bůh daroval svého Syna a neušetřil ho, aby nás ušetřil, daroval nám zároveň s_ním všechno dobré: milost, lásku a ráj. Neboť to všechno je jistě menší než Syn. Když ani vlastního Syna neušetřil, ale vydal ho za nás za všechny, jak by nám s_ním nedaroval také všechno ostatní?{fnr}{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Oz 11,4{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ef 2,4{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:3}{r}Řím 8,32{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 145 (144),19-20{/r}; {r}1 Jan 3,9{/r}

Bůh vyplní vůli svých ctitelů, slyší jejich volání a zachrání je. {*} Hospodin zachovává všechny, kdo ho milují.

Žádný, kdo se narodil z_Boha, nedopouští se hříchu, neboť v_něm zůstává Boží životní síla. {*} Hospodin zachovává všechny, kdo ho milují.

2. srpna

Sv. Eusebia z_Vercelli, biskupa

Z_dopisu svatého Eusebia

(Epist. 2,1,3 – 2,3; 10,1 – 11,1: CCL 9,104-105.109)

Běh jsem skončil, víru jsem uchoval

Drazí bratři, nyní vím, že jste bez úhony, jak jsem si to přál. Připadá mi, jako bych se dostal až k_vám, náhle unesen z_daleké země, jako se to stalo s_Habakukem, když ho anděl donesl k_Danielovi.{fnr}1{/fnr} Když jsem dostával od vás dopisy a poznával z_nich vaše svaté smýšlení a vaši lásku, mísila se ve mně radost se slzami, a duchu dychtivému číst byly slzy na překážku. Ale obojí bylo nezbytné, aby se jednotlivé smysly v_touze doplňovaly a předstihovaly v_povinnostech lásky. Zabýval jsem se tím celé dny, připadalo mi, že s_vámi rozprávím, a zapomínal jsem přitom na minulé strasti. Vždyť jsem byl ze všech stran obklopen tak radostnými zprávami o_vaší pevné víře, o_vaší lásce i_o_plodech, které vydáváte, že se mi uprostřed takového štěstí najednou zdálo, jako bych nebyl ve vyhnanství, ale mezi vámi.

Proto, drazí bratři, mám radost z_vaší víry, ze spásy, k_níž víra vede, i_z_plodů, které vydáváte nejen u_vás, ale i_do dálky. A jako sadař naroubuje dobrý strom, aby přinášel dobré ovoce, a proto nebyl vyťat a hozen do ohně, tak si i_my toužebně přejeme prokázat vám nejenom službu podle těla, ale vydat i_svůj život pro vaši spásu.

Pokud jde o_tento dopis, mohli jsme ho stěží aspoň nějak sestavit. Bez ustání jsme přitom prosili Boha, aby na pár hodin držel na uzdě strážce a nedopustil, aby vám jáhen dodal spíše zprávu o_našich útrapách než nějaký pozdravný dopis. Proto vás snažně žádám, abyste s_veškerou bdělostí střežili víru, zachovali svornost, věnovali se modlitbě a neustále pamatovali na nás, aby Pán uznal za dobré osvobodit svou církev, která snáší útrapy v_celém světě, a abychom se my utiskovaní mohli radovat na svobodě s_vámi.

Také vás žádám a pro milosrdenství Boží prosím, aby každý z_vás pochopil, že pozdrav v_tomto dopise patří jemu. Tísněn okolnostmi, nemohl jsem napsat každému zvlášť, jak jsem míval ve zvyku. A tak tímto dopisem, bratři i_svaté sestry, synové a dcery, vás všechny bez rozdílu pohlaví a věku vyzývám a žádám, abyste se spokojili s_tímto pozdravem, a přeji si, abyste vyřídili náš pozdrav také těm, kdo nepatří k_nám, ale mají nás rádi.

{fn:1}Srov. {r}Dan 14,32-39{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Lk 12,35-36{/r}; {r}Mt 24,42{/r}

Mějte bedra přepásaná a vaše lampy ať hoří, {*} abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby.

Bděte tedy, protože nevíte, v_kterou hodinu váš Pán přijde. {*} Abyste se podobali lidem, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby.

Téhož dne 2. srpna

Sv. Petra Juliána Eymarda, kněze

Ze spisů svatého kněze Petra Juliána Eymarda

(La Présence réelle, vol. I, Paris 1950, pp. 270-271.307-308)

Eucharistie: svátost života

Eucharistie je životem všech národů, eucharistie jim dává sám počátek a zdroj života. Všichni se bez jakýchkoli překážek spočívajících v_národním původu nebo v_jazyce mohou scházet ke slavení posvátných bohoslužeb církve. Eucharistie je zasvěcuje do zákona života, ba přímo lásky, jejímž je tato svátost zřídlem. Působí totiž tak, že vytváří mezi křesťany společné pouto, jakési příbuzenství křesťanů. Všichni jedí týž chléb, všichni jsou spolustolovníky Ježíše Krista, a ten mezi nimi nadpřirozeně vytváří jakousi jednotu bratrských mravů. Jen čtěte Skutky apoštolů. Ty potvrzují, že množství prvních křesťanů, jak obrácení židé, tak pokřtění pohané pocházející z_různých zemi, byli jedno srdce a jedna duše.{fnr}1{/fnr} A proč? Protože byli bedliví v_naslouchání apoštolskému učení a setrvávali v_lámání chleba.{fnr}2{/fnr}

Eucharistie je vskutku životem duše a životem lidské společnosti, podobně jako je slunce životem těla a životem celé země. Bez slunce je země neplodná, slunce ji naplňuje radostí, zdobí ji a naplňuje bohatstvím, a tělu dává slunce účinnost, sílu a krásu. Tváří v_tvář těmto podivuhodným skutečnostem se nemůžeme divit, že pohané uctívali slunce jako božstvo. Denní hvězda je ovšem podřízena nejvyššímu Slunci, Božímu Slovu, Ježíši Kristu. Ten osvěcuje každého člověka přicházejícího na tento svět{fnr}3{/fnr} a skrze eucharistii, svátost života, sám působí v_hlubinách lidských duší a tak utváří rodiny a národy. Blahoslavená, ba nejvýš blahoslavená je věřící duše, jestliže nachází tento skrytý poklad, jestliže z_tohoto pramene života zahání žízeň, jestliže z_tohoto chleba života často jídává.

Společenství věřících je také rodinou a poutem spojujícím členy této rodiny je Ježíš v_eucharistii. On je otcem, jenž prostírá své rodině stůl. Křesťanské bratrství bylo vyhlášeno spolu s_otcovstvím Ježíše Krista při poslední večeři. Tam Ježíš říká svým apoštolům „dítky“ a přikazuje jim, aby se vzájemně milovali tak, jak on miloval je.{fnr}4{/fnr}

U_svatého stolu (eucharistie) jsou všichni dětmi, které jedí týž chléb. Svatý Pavel z_toho uzavírá, že všichni tvoří rodinu, dokonce jedno tělo, protože se všichni živí jediným pokrmem, jímž je Ježíš Kristus.{fnr}5{/fnr} Eucharistie také dodává společenství křesťanů sílu zachovávat zákon úcty a lásky k_bližnímu. Ježíš Kristus nám přikazuje, abychom své bratry ctili a milovali. Jako by se přitom přímo ztotožňoval s_jejich osobou: Cokoli jste udělali pro jednoho z_těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.{fnr}6{/fnr} A sám se ve svatém přijímání odevzdává každému.

{fn:1}{r}Sk 4,32{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Sk 2,42{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 1,9{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 13,33-34{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Kor 10,17{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Mt 25,40{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 10,17{/r}; {r}Jan 6,58a{/r}; srov. {r}Žl 81 (80),17{/r}

Protože je to jeden chléb, tvoříme jedno tělo, i_když je nás mnoho, neboť všichni máme účast na jednom chlebě. {*} To je ten chléb, který sestoupil z_nebe.

Pán nás živil jadrnou pšenicí. {*} To je ten chléb, který sestoupil z_nebe.

4. srpna

Sv. Jana Marie Vianneye, kněze

Památka

Z_katechezí svatého faráře arského o_modlitbě

(Catéchisme sur la prière: A. Monnin, Esprit du Curé d’Ars, Paris 1899, pp. 87-89)

Člověk má krásný úkol: modlit se a milovat

Myslete na to, děti moje, že poklad křesťana není na zemi, ale v_nebi. Naše myšlení má tedy směřovat tam, kde je náš poklad.

Člověk má krásný úkol a poslání: modlit se a milovat. Modlete se tedy a milujte, v_tom spočívá štěstí člověka na zemi.

Modlitba není nic jiného než sjednocení s_Bohem. Kdo má srdce čisté a spojené s_Bohem, cítí v_sobě balzám, sladkost, která ho naplňuje rozkoší; obklopuje ho podivuhodné světlo. V_tomto důvěrném sjednocení jsou Bůh a duše jako dva dohromady slité kusy vosku; nelze je už rozdělit. Toto spojení Boha s_jeho maličkým tvorem je něco překrásného. Je to štěstí, jež nelze pochopit.

Byli bychom si zasloužili, abychom se nesměli modlit. Ale Bůh nám ve své dobrotě dovolil, abychom s_ním rozmlouvali. Naše modlitba je kadidlem, které přijímá s_největším zalíbením.

Děti moje, vaše srdce je sice malé, ale modlitba ho rozšiřuje a činí ho schopným milovat Boha. Modlitba nám dává předtuchu nebe, sestupuje k_nám kousek ráje. Nikdy nás neponechá bez sladkosti; vylévá se do duše jako med a osladí všechno. Strasti se při dobré modlitbě rozplynou jako sníh na slunci.

Modlitba působí, že čas plyne velice rychle a tak příjemně, že ani nepozorujeme jeho trvání. Poslyšte, když jsem byl farářem v_Bresse a když byli jednou skoro všichni moji kolegové nemocní, musel jsem konat dlouhé cesty, a přitom jsem se modlil k_Pánu Bohu; a ujišťuji vás, že se mi nikdy nezdála cesta dlouhá.

Někteří lidé se hluboce pohrouží do modlitby jako ryba do vody, protože jsou zcela oddáni Pánu Bohu. V_jejich srdci není žádná přehrada. Jak mám rád takové velkodušné duše! Svatý František z_Assisi a svatá Koleta viděli našeho Pána a rozmlouvali s_ním, jako my spolu rozmlouváme.

My však často přijdeme do kostela a nevíme, co máme dělat nebo oč máme prosit. A přece ví každý velmi dobře, když k_někomu jde, proč tam jde. Ale někteří dokonce jako by Pánu Bohu říkali: „Chci ti přednést pár slov, abych měl od tebe pokoj …“ Často myslím na to, že když se přijdeme poklonit Pánu, dosáhli bychom všeho, oč žádáme, kdybychom ho o_to prosili opravdu s_živou vírou a čistým srdcem.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Jak 5,13.16{/r}; {r}1 Sol 5,16-17{/r}

Vede se někomu z_vás špatně? Ať se modlí! Má někdo radost? Ať zpívá Bohu chvály! {*} Mnoho zmůže a velmi je účinná modlitba spravedlivého.

Stále se radujte! Bez přestání se modlete! {*} Mnoho zmůže a velmi je účinná modlitba spravedlivého.

5. srpna

Posvěcení římské baziliky Panny Marie

Z_homilie svatého Cyrila Alexandrijského, biskupa, na církevním sněmu v_Efesu

(Hom. 4: PG 77,991.995-996)

Chvála Bohorodičky Marie

Sama svatá Boží Rodička a vždy Panna Maria sezvala toto svaté shromáždění. Ochotně se sem sešlo a pro mne je to radostná a povznášející podívaná. A tak i_když mě skličoval hluboký zármutek, pohled na svaté otce mě rozradostnil, neboť se nám právě naplnila ona sladce znějící slova pěvce Davida: Hle, jak je dobré a jak milé, když bratři bydlí pospolu.{fnr}1{/fnr}

Budiž proto od nás pozdravena, svatá a tajemná Trojice, neboť tys nás všechny svolala do tohoto chrámu svaté Rodičky Boží Marie! Budiž od nás pozdravena, Bohorodičko Maria, ty vzácný poklade celého světa, ty světlo nehasnoucí, koruno panenství a žezlo pravého učení, ty chráme neporušitelný a místo, které pojalo toho, jehož žádné místo není s_to pojmout, ty Matko i_Panno. To skrze tebe svatá evangelia nazývají požehnaným toho, který přichází ve jménu Páně.{fnr}2{/fnr}

Budiž pozdravena ty, jejíž panenské lůno obsáhlo Neobsáhnutelného a Nesmírného, ty, jejíž zásluhou se dostává slávy a klanění svaté Trojici a po celém světě se velebí a uctívá drahocenný kříž. Tvou zásluhou jásají nebesa, radují se andělé i_archandělé; tvou zásluhou se démoni obracejí na útěk a svůdce ďábel se zřítil z_nebe. Tvou zásluhou je stvoření po svém pádu vyzdvihováno na nebesa a všechno tvorstvo propadlé bezduchému modlářství dospělo k_poznání pravdy. Tvou zásluhou se věřícím dostalo křtu a oleje radosti, tvou zásluhou vyrůstají po celém světě Boží církve a chrámy a celé národy jsou přiváděny na cestu pokání.

Co víc ještě říci? Skrze tebe jako světlo zazářil jednorozený Boží Syn těm, kdo seděli v_temnotách a ve stínu smrti,{fnr}3{/fnr} kvůli tobě předpovídali proroci, tvou zásluhou apoštolové hlásali národům spásu, tvou zásluhou se mrtví probouzejí k_životu, tvou zásluhou vládnou králové skrze svatou Trojici.

Kdo z_lidí by mohl důstojně oslavit tuto Marii, veškeré chvály nejhodnější? Jen ona je zároveň Matka i_Panna. Jak je to podivuhodné! Tento div mě uvádí v_úžas. Leč kdo kdy slyšel, že by ten, jenž si vybudoval vlastní příbytek, nemohl bydlet v_tom, co si sám postavil? A což lze někomu předhazovat, že si vlastní služebnici vyvolil za matku?

Hle, všechno se raduje. Kéž také nám je dáno, abychom opěvujíce a slavíce Marii vždy Pannu a svatý chrám Boží, i_jejího Syna a neposkvrněného ženicha, s_úctou se klaněli Boží jednotě a s_bázní uctívali Boha v_nedílné Trojici. Neboť jemu patří sláva na věky věků. Amen.

{fn:1}{r}Žl 133 (132),1{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 21,9{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Lk 1,79{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Raduj se, svatá Boží Rodičko, {*} ten, jehož nebesa nemohou obsáhnout, stal se tvým synem.

Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého. {*} Ten, jehož nebesa nemohou obsáhnout, stal se tvým synem.

6. srpna

Proměnění Páně

Svátek

HYMNUS

Nemůžem, Pane, jen v_trápení žít,

toužíme u_tebe se potěšit,

hledáme v_modlitbě Otce tvého,

nauč nás stále být blízko něho.

Tělo je slabé a těžko nám bdít,

chceme však ve víře za tebou jít,

Pane, ty dobře znáš Otcovu tvář,

ukaž nám sám její krásu a zář.

Jednou jsme zahlédli na té hoře

tvou slávu – a bylo nám tam dobře,

ukázal ses nám ve slávě Otce,

obličej tvůj zářil jako slunce.

Zdálky jen hlásal tě prorokův hlas,

dokud tě ukrýval temnosti čas,

když však tě zjevil hlas Otcův z_nebe,

zblízka již hledíme dnes na tebe.

Ještě však musíme mnoho přestát,

nejednou nocí se k_světlu dostat,

doveď nás, Ježíši, k_svému Otci

a proměň náš život božskou mocí.

Vzpomínko sladká, Ježíši,

radosti srdcí nejvyšší,

med však a všechno převýší

tvá blízkost, lásko nejčistší.

Nic vroucnějšího nelze pět,

nic milejšího uslyšet,

nic vřelejšího pomyslet,

než Ježíš, jenž je božství květ.

Ježíši, srdcí sladkosti,

tys pravda, duší světlo jsi,

tys nade všechny radosti,

nad vroucí sny všech bytostí.

Když v_našem srdci přebýváš,

je světlem pravdy pronikáš,

pomíjí kouzlo klamných krás

a pravá láska plane v_nás.

Měj s_námi velkou slitovnost

uděl nám božské lásky dost,

ať skrze tvoji přítomnost

zříme tvé slávy velebnost.

Pějem ti chvály s_nadšením,

vždyť tys ten milý Boží Syn,

jejž Otec s_Duchem vznešeným

ve slávě zjevil věrným svým. Amen.

1. ant. Lepší je den v_tvých nádvořích než jinde tisíc.

Žalm 84 (83)

2. ant. Světlo vychází spravedlivému a lidem upřímného srdce radost.

Žalm 97 (96)

3. ant. Oslavujte Hospodina, našeho Boha, klaňte se na jeho svaté hoře.

Žalm 99 (98)

Mluvíval k_nim v_oblačném sloupu,

sděloval jim svá přikázání.

Z_druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům

{r:2 Kor}3,7 – 4,6{/r}

Sláva Nového zákona vyzařuje z_Krista

{v}3,7{/v}Jestliže služba (Zákonu) vyrytému literami na kamenech a (vedoucí ke) smrti byla spojena s_takovým jasem, že se Izraelité nemohli podívat Mojžíšovi do tváře pro záři – třeba pomíjející – (která mu vycházela) z_obličeje, {v}8{/v}jak teprve daleko skvělejší musí být služba Ducha! {v}9{/v}Neboť jestliže služba (vedoucí k) odsouzení byla tak slavná, oč daleko více bude slávou překypovat služba (vedoucí ke) spravedlnosti! {v}10{/v}A proto celou tu minulou slávu vůbec ani nejde slávou nazvat, když ji srovnáme s_touto nynější nesmírnou slávou. {v}11{/v}Když se tak slavně projevilo to, co je pomíjející, oč větší slávu má to, co je trvalé!

{v}12{/v}Když tedy máme takovou naději, vystupujeme s_plnou jistotou. {v}13{/v}(Neděláme to) jako Mojžíš: on si kladl na tvář roušku, aby Izraelité nehleděli na to, jak ona pomíjející (záře) končí. {v}14{/v}Ale oni zůstali tupí, protože až dodneška u_nich trvá stejná rouška, když se čte Starý zákon, a není (jim) odhaleno, že přestává v_Kristu. {v}15{/v}Dodnes leží rouška na srdci Izraelitů, kdykoli se předčítá Mojžíš. {v}16{/v}Ale až se obrátí k_Pánu, rouška bude odstraněna. {v}17{/v}Ten Pán je však duch; a kde je duch Páně, tam je svoboda. {v}18{/v}My všichni s_nezakrytou tváří odrážíme jako v_zrcadle velebnost Páně, a tak se přetvořujeme stále víc a víc k_zářivé podobě, jakou má on. (Působí to) duch Páně.

{v}4,1{/v}Když jsme pověřeni tou službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. {v}2{/v}Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme každému lidskému úsudku před Bohem. {v}3{/v}A je-li přesto naše evangelium nesrozumitelné, pak jen těm, kteří jdou k_záhubě. {v}4{/v}Nevěří, neboť bůh tohoto světa je zaslepil, takže nevidí jasně světlo evangelia o_božské slávě Krista, Božího obrazu.

{v}5{/v}Vždyť přece nehlásáme sebe, ale (kážeme, že) Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. {v}6{/v}Neboť Bůh, který řekl: „Ať ze tmy zazáří světlo!“, zazářil i_v_našem srdci, aby osvítil (lidi) poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}1 Jan 3,1.2{/r}

Hleďte, jak velikou lásku nám Otec projevil: {*} nejen že se smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme.

Víme, že až on se ukáže, budeme mu podobní, a proto ho budeme vidět tak, jak je. {*} Nejen že se smíme nazývat Božími dětmi, ale že jimi také jsme.

Z_kázání biskupa Anastázia Sinajského

(Nn. 6-10: Mélanges d’archéologie et d’histoire 67 [1955],241-244)

Dobře, že jsme tady

Toto tajemství zjevil Ježíš svým učedníkům na hoře Tábor. V_době svého pozemského pobytu mezi nimi sice často hovoříval o_Božím království a o_svém druhém příchodu ve slávě, ale protože asi nebyli dostatečně přesvědčeni o_tom, co jim o_Božím království hlásal, chtěl, aby jejich srdce bylo nejhlubším přesvědčením naprosto proniknuto, a tak aby na základě přítomného zážitku vytušili budoucnost, dal jim na hoře Tábor zakusit Boží zjevení jako předznamenání a obraz nebeského království. Jako by jim přímo řekl: „Aby ve vás dlouhé čekání nevyvolávalo nevíru, již nyní, v_této přítomné chvíli slyšte: Amen, pravím vám: Někteří z_těch, kdo tady stojí, neokusí smrt, dokud neuvidí Syna člověka, jak přichází{fnr}1{/fnr} ve slávě svého Otce.“

A evangelista na doklad toho, že Kristus skutečně může všechno, co chce, hned potom připojuje: Po šesti dnech vzal Ježíš Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako sníh. A hle, ukázal se Mojžíš a Eliáš, jak s_ním rozmlouvají.{fnr}2{/fnr}

To jsou divy dnešní slavnosti, to je i_pro nás určené spasitelné tajemství, které se teď naplnilo na hoře Tábor: svolává nás sem jak smrt, tak oslavení Kristovo. Nuže, abychom mohli uprostřed učedníků, které Bůh naplnil Svatým Duchem, spolu s_vyvolenými proniknout do hlubin tohoto neslýchaného a posvátného tajemství, naslouchejme svatému Božímu hlasu, jenž nás neustále z_výšin hory svolává.

Tam nahoru musíme spěchat, a troufám si říci, že stejně jako Ježíš. On je zde naším vůdcem a naším předchůdcem do nebe a před duchovními zraky budeme spolu s_ním zářit, neboť on jakoby obnoví rysy naší duše a připodobní nás k_svému obrazu; jako on sám budeme vždy více proměněni a dostaneme účast na Boží přirozenosti, vždy více budeme připraveni pro Boží království.

Tam tedy pospěšme, s_odvahou a radostí, a vstupme do samého středu oblaku, napodobme Mojžíše a Eliáše nebo Jakuba a Jana. Každý z_nás ať je jako Petr, uchvácený Božím viděním a zjevením, proměněný tímto skvělým Proměněním, povznesený nad svět, vytržený ze země. Zanechme tělesnosti, opusťme stvoření a obraťme se ke Stvořiteli; jak to u_vytržení řekl Petr: Pane, je dobře, že jsme tady.{fnr}3{/fnr}

Ano, Petře, opravdu je dobře, že jsme tady s_Ježíšem, a dobré je zůstat s_ním navěky. Vždyť co přináší více štěstí nebo co je vyššího a vznešenějšího než být u_Boha, být mu připodobněn, být ve světle? Kdokoli z_nás, jestliže má v_srdci Boha a je proměněn v_jeho božskou podobu, určitě zvolá: Dobře, že jsme tady, kde je všechno proniknuto světlem, kde vládne radost, blaženost a štěstí, kde srdce naplňuje jas, pokoj a slast. Zde vidíme Krista, našeho Pána a Boha, zde si on spolu s_Otcem vyvolil příbytek,{fnr}4{/fnr} do něhož přichází se slovy: Dnes přišla do tohoto domu spása,{fnr}5{/fnr} zde jsou v_Kristu poklady věčného dobra v_míře vrchovaté, zde se jako v_zrcadle objevují prvotiny a obrazy budoucího věku.

{fn:1}{r}Mt 16,28{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 17,1-3{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:3}{r}Mt 17,4{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 14,23{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Lk 19,9{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Lk 9,32.34{/r}; {r}Mt 17,2.3{/r}

Učedníci spatřili Ježíšovu slávu a padla na ně bázeň. {*} Jeho tvář zazářila jako slunce.

Ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s_ním rozmlouvají. {*} Jeho tvář zazářila jako slunce.

Slova svatého evangelia podle Matouše

{r:Mt}17,1-9{/r}

Ježíšova tvář zazářila jako slunce

{v}1{/v}Ježíš vzal s_sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. {v}2{/v}A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo.

{v}3{/v}A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s_ním rozmlouvají.

{v}4{/v}Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“

{v}5{/v}Když ještě mluvil, najednou je zastínil světlý oblak, a hle – z_oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v_něm mám zalíbení; toho poslouchejte!“

{v}6{/v}Jak to učedníci uslyšeli, padli tváří k_zemi a velmi se báli.

{v}7{/v}Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ {v}8{/v}Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše.

{v}9{/v}Když sestupovali z_hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o_tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z_mrtvých.“

Nebo:

Slova svatého evangelia podle Marka

{r:Mk}9,2-10{/r}

To je můj milovaný Syn

{v}2{/v}Ježíš vzal s_sebou Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn. {v}3{/v}Jeho oděv zářivě zbělel – žádný bělič na zemi by ho nedovedl tak vybílit.

{v}4{/v}Zjevil se jim Eliáš s_Mojžíšem a rozmlouvali s_Ježíšem.

{v}5{/v}Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady. Máme udělat tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi?“ {v}6{/v}Nevěděl totiž, co by měl říci; tak byli ustrašeni.

{v}7{/v}Tu se objevil oblak a zastínil je. Z_oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, toho poslouchejte!“

{v}8{/v}Když se rozhlédli, najednou u_sebe neviděli nikoho jiného, jenom samotného Ježíše.

{v}9{/v}Když sestupovali s_hory, přikázal jim, aby nikomu nevypravovali o_tom, co viděli, dokud Syn člověka nevstane z_mrtvých. {v}10{/v}Toho slova se chytili a uvažovali mezi sebou, co to znamená „vstát z_mrtvých“.

Nebo:

Slova svatého evangelia podle Lukáše

{r:Lk}9,28b-36{/r}

Mojžíš a Eliáš mluvili o_jeho smrti

{v}28{/v}Ježíš vzal s_sebou Petra, Jana a Jakuba a vystoupil s_nimi na horu pomodlit se. {v}29{/v}Když se modlil, výraz tváře se mu změnil a jeho šat oslnivě zbělel. {v}30{/v}A hle, rozmlouvali s_ním dva muži – byli to Mojžíš a Eliáš. Zjevili se ve slávě {v}31{/v}a mluvili o_jeho smrti, kterou měl podstoupit v_Jeruzalémě.

{v}32{/v}Petra a jeho druhy však přemohl spánek. Když se probrali, spatřili jeho slávu a ty dva muže stát u_něho.

{v}33{/v}Jak se potom od něho vzdalovali, řekl Petr Ježíšovi: „Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“ Nevěděl, co mluví. {v}34{/v}Zatímco to říkal, objevil se oblak a zahalil je. Když se octli v_oblaku, padla na ně bázeň.

{v}35{/v}Z_oblaku se ozval hlas: „To je můj vyvolený Syn, toho poslouchejte!“ {v}36{/v}Když se ten hlas ozval, byl už Ježíš sám.

Zachovali o_tom mlčení a nikomu v_oněch dnech nepověděli nic o_tom, co viděli.

7. srpna

Sv. Sixta II., papeže, a druhů, mučedníků

Z_dopisu svatého Cypriána, biskupa a mučedníka, biskupu Sukcessovi

(Epist. 80: CSEL 3,839-840)

Víme, že vojáci Kristovi nezahynou, ale dojdou slávy

Že jsem vám ihned nenapsal, nejmilejší bratře, bylo způsobeno tím, že všichni klerici byli vystaveni úderu pronásledování a naprosto nemohli odtud odejít; všichni byli velkodušně odhodláni získat od Boha nebeskou slávu. Sděluji vám však, že se vrátili ti, které jsem poslal do Říma, aby nám přinesli pravdivou zprávu o_tom, jaké rozhodnutí bylo o_nás učiněno, ať je to cokoli. Koluje totiž mnoho různých nezaručených pověstí.

Pravda je však toto: Valerián poslal senátu výnos, aby byli ihned popraveni biskupové, kněží a jáhni; senátoři, významné osobnosti a římští šlechtici mají ztratit hodnosti a být zbaveni statků, a zůstanou-li i_po odnětí majetku křesťany, mají být sťati; ženám z_vyšších vrstev se zabaví majetek a budou poslány do vyhnanství; lidem od císařského dvora, kteří se dříve hlásili ke křesťanství nebo se k_němu hlásí nyní, se zabaví majetek, sepíše se jejich případ a budou posláni v_poutech na císařské statky.

Císař Valerián připojil k_svému výnosu také opis dopisu, který o_nás poslal představeným provincií. Na příchod toho dopisu denně čekáme; jsme s_pevnou vírou připraveni snášet utrpení a doufáme, že s_pomocí a milostí Pána dosáhneme koruny věčného života. Vězte, že Sixtus byl popraven 6. srpna na pohřebišti a spolu s_ním čtyři jáhni. Na toto pronásledování denně naléhají i_římští prefekti; ty, kdo jsou jim předvedeni, dávají popravit, a jejich jmění propadne do císařské pokladny.

Prosím vás, oznamte to také ostatním našim kolegům; ať všude povzbuzují a posilují bratry a připravují je na duchovní zápas, aby žádný z_našich nemyslel víc na smrt než na nesmrtelnost. Ať jsou v_živé víře ze všech sil oddáni Pánu a spíše ať se při tomto vyznání radují, než aby se báli; vždyť vědí, že vojáci Boží a Kristovi přitom nezahynou, ale dojdou slávy.

Přeji si, bratře nejmilejší, aby ses měl stále dobře v_Pánu.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Kor 4,11{/r}; {r}Žl 44 (43),23{/r}

Jsme stále vydáváni zaživa na smrt pro Ježíše, {*} aby Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.

Pro tebe, Bože, jsme stále vražděni, mají nás jen za jatečně ovce! {*} Aby Ježíšův život byl patrný na našem smrtelném těle.

Téhož dne 7. srpna

Sv. Kajetána, kněze

Z_dopisu svatého Kajetána

(Epist. ad Elisabeth Porto: Studi e Testi 177, Città del Vaticano 1954, pp. 50-51)

Kristus ať vírou přebývá v_našich srdcích

Jsem hříšník a moc si o_sobě nemyslím, ale obracím se na nejlepší Boží služebníky, aby za tebe prosili požehnaného Krista a jeho Matku. Nezapomínej však, že ani všichni svatí tě nemohou učinit tak milou Kristu, jak to můžeš dokázat ty sama. Záleží to na tobě, a chceš-li, aby tě Kristus miloval a pomáhal ti, miluj ty jeho a zaměř svou vůli k_tomu, aby ses mu ve všem líbila; a pak nepochybuj, že i_kdyby tě všichni svatí a všichni tvorové opustili, on bude vždycky při tobě, když budeš potřebovat pomoc.

Buď si naprosto jista, že jsme na této zemi cizinci a poutníci. Naší vlastí je nebe. Kdo se pyšně vypíná, je na scestí a spěje k_smrti. V_tomto pozemském životě máme získat život věčný, i_když to sami vůbec nedokážeme, protože jsme ho ztratili svými hříchy, ale Ježíš Kristus nám ho znovu připravil. Proto mu máme stále děkovat, milovat ho, poslouchat ho a být stále s_ním, nakolik je to možné.

On se nám dal za pokrm. Jak je ubohý, kdo nezná tento veliký dar! Je nám dáno vlastnit Krista, Syna Panny Marie, a my odmítáme; ale běda tomu, kdo si nedá záležet, aby ho přijal. To dobro, které si přeji pro sebe, vyprošuji snažně i_tobě, milá dcero. Ale k_jeho dosažení není jiné cesty, než často prosit Pannu Marii, aby tě se svým slavným Synem navštívila. Měj odvahu ji přímo prosit, aby ti svého Syna darovala, neboť on je v_nejsvětější svátosti oltářní pravým pokrmem duše. Ona ti ho dá ráda a on sám tě velmi rád přijde posilnit, abys mohla jít bezpečně kupředu tímto temným lesem, kde nám mnoho nepřátel strojí úklady, ale zůstanou daleko, když vidí, že se opíráme o_takovou pomoc.

Dcero, nepřijímej Ježíše Krista proto, abys ho využívala podle svého přání. Spíše si přeji, aby ses mu odevzdala a on přijal tebe, a jako tvůj Bůh a Spasitel aby učinil s_tebou a v_tobě, cokoli chce. Po tom toužím, o_to tě prosím, a nakolik mi síly stačí, k_tomu tě vybízím.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Jak svatě kázal a jak nevýslovně miloval tento Boží muž! {*} Pohrdl světskou slávou a dosáhl věčného života.

Pro něho život byl Kristus a smrt ziskem. {*} Pohrdl světskou slávou a dosáhl věčného života.

8. srpna

Sv. Dominika, kněze

Památka

Ze života svatého Dominika

(Libellus de principiis O.P.: Acta canonizationis sancti Dominici: Monumenta O.P. Hist. 16, Romæ 1935, pp. 30, ss. 146-147)

Mluvil s_Bohem nebo o_Bohu

Dominik žil tak bezúhonným životem a byl unášen tak prudkým božským žárem, že bylo možno v_něm bezpečně poznat vyvolený nástroj, plný cti a milosti. Byla v_něm dokonalá vyrovnanost mysli, takže ho mohl vzrušit jedině soucit a milosrdenství. A protože radostné srdce rozjasňuje tvář, jeho vnitřní jasnost a vyrovnanost se prozrazovaly navenek dobrotou a veselým vzezřením.

Ve všem se projevoval slovem i_činem jako služebník evangelia. Ve dne nebylo mezi bratry a druhy nikoho prostšího a milejšího. V_noci nebyl nikdo horlivější než on ve všech způsobech bdění a modlitby. Mluvil málo, jedině s_Bohem v_modlitbě nebo o_Bohu, a povzbuzoval bratry, aby ho v_tom následovali.

Často si vyprošoval od Boha především to, aby mu Bůh daroval pravou lásku, schopnou lidem účinně hlásat a zprostředkovat spásu. Byl přesvědčen, že bude teprve tehdy skutečně Kristovým údem, bude-li se zcela a ze všech sil vydávat, aby získal duše, tak jako se Pán Ježíš, Spasitel všech, zcela obětoval za naši spásu. A k_uskutečňování tohoto díla založil řád bratří Kazatelů, jak to Boží prozřetelnost už dávno rozhodla.

Povzbuzoval často řádové spolubratry ústně i_písemně, aby stále studovali Nový i_Starý zákon. Ustavičně s_sebou nosil Matoušovo evangelium a Pavlovy listy a studoval je tak důkladně, že je uměl téměř nazpaměť.

Dvakrát nebo třikrát byl zvolen biskupem, ale pokaždé odmítl, neboť chtěl raději žít se svými bratry v_chudobě než mít nějaké biskupství. Krásu čistoty si zachoval neporušenou až do konce. Přál si být bičován, rozsekán na kusy a zemřít pro víru v_Krista. Řehoř IX. o_něm prohlásil: „Znal jsem ho jako člověka, který žil zcela podle apoštolských pravidel, a není pochyb, že má i_v_nebi účast na slávě apoštolů.“

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Sir 48,1{/r}; {r}Mal 2,6{/r}

Povstal nový hlasatel spásy, byl jak oheň {*} a jeho slovo plálo jak pochodeň.

V_jeho ústech byla nauka pravdy, nepravost se nenalezla na jeho rtech. {*} A jeho slovo plálo jak pochodeň.

9. srpna

Sv. Terezie Benedikty od Kříže, panny a mučednice, patronky Evropy

Svátek

Ze spisu „Věda kříže“ od sv. Terezie Benedikty od Kříže

(Edith Steins Werke, Ed. L. Gelber – R. Leuven, Tom. 1, Freiburg 1983, pp. 15-16)

Věřícím v_Ukřižovaného se otvírá brána života

Kristus na sebe vzal jho Zákona, tím ho dokonale naplnil a kvůli Zákonu a podle Zákona zemřel.{fnr}1{/fnr} Právě tím od Zákona osvobodil všechny, kdo od něho chtějí přijmout život; ten však mohou přijmout jedině tehdy, když svůj vlastní život obětují. Neboť ti, kdo jsou pokřtěni v_Krista, jsou pokřtěni v_jeho smrt.{fnr}2{/fnr} Jsou vnořeni do jeho života, aby se stali údy jeho těla a jako jeho údy s_ním trpěli a umírali, ale také vstali z_mrtvých k_věčnému, božskému životu.

Tento život obdržíme v_plnosti teprve v_den slávy. Avšak již nyní – v_těle – na něm máme účast, pokud věříme: věříme, že Kristus pro nás zemřel, aby nám daroval život. Právě tato víra nás s_ním sjednocuje jako údy s_hlavou a otevírá nás přílivu jeho života. Tak se pro nás víra v_Ukřižovaného – víra živá, jež se snoubí s_láskyplnou oddaností – stává přístupem k_životu a počátkem budoucí slávy; proto je kříž naší jedinou chloubou: Ať je daleko ode mě chlubit se něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu.{fnr}3{/fnr} Kdo se rozhodl pro Krista, ten je pro svět mrtev a svět je mrtev pro něj. Na svém těle nosí jizvy svého Pána,{fnr}4{/fnr} je slabý a lidé jím pohrdají; avšak on je právě proto silný, neboť v_jeho slabosti se projevuje Boží síla.{fnr}5{/fnr}

S_tímto poznáním Ježíšův učedník nejen přijímá kříž, který je na něho vložen, ale také aktivně křižuje sám sebe: Ti, kdo náležejí Kristu Ježíši, ukřižovali svoje tělo i_s_jeho vášněmi a žádostmi.{fnr}6{/fnr} Svedli neúprosný boj se svou přirozeností, aby v_sobě zahubili život hříchu a uvolnili tak prostor životu ducha. To druhé je důležité. Kříž není samoúčelný: strmí do výše a ukazuje vzhůru. Avšak kříž není jen znamení – je to také mocná Kristova zbraň; je to hůl, s_níž božský David táhne do boje proti pekelnému Goliáši. Mocně jí buší na bránu nebe. A brána nebe se otvírá. Přívaly Božího světla pak proudí shůry a zaplavují všechny, kdo kráčejí ve stopách Ukřižovaného.

{fn:1}Srov. {r}Gal 2,19{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Řím 6,3{/r} a násl.{/fn} {fn:3}{r}Gal 6,14{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Gal 6,17{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}2 Kor 12,9{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Gal 5,24{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Gal 2,19-20{/r}

Spolu s_Kristem jsem ukřižován: už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. {*} On mě miloval a za mě se obětoval.

Tento život v_těle žiji ve víře v_Božího Syna. {*} On mě miloval a za mě se obětoval.

10. srpna

Sv. Vavřince, jáhna a mučedníka

Svátek

Ze Skutků apoštolů

{r:Sk}6,1-6{/r}; {r:Sk}8,1b.4-8{/r}

Apoštolové vyvolili sedm jáhnů

{v}6,1{/v}Když počet učedníků rostl, začali helénisté projevovat proti Hebrejům nespokojenost, že prý jejich vdovy jsou při každodenním podělování zanedbávány. {v}2{/v}Dvanáct (apoštolů) proto svolalo (veškeré) množství učedníků a řekli: „Nebylo by správné, abychom my zanedbávali Boží slovo a sloužili při stole. {v}3{/v}Proto, bratři, vyberte ze svého středu sedm mužů, kteří mají dobrou pověst a jsou plní Ducha a moudrosti, a my je ustanovíme pro tento úkol. {v}4{/v}My však se chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova.“

{v}5{/v}Ten návrh se zalíbil celému shromáždění. Vyvolili tedy Štěpána, muže plného víry a Ducha Svatého, dále Filipa, Prochora, Nikanora, Timona, Parmena a Mikuláše, proselytu z_Antiochie. {v}6{/v}Postavili je před apoštoly, a oni na ně za modlitby vložili ruce.

{v}8,1b{/v}V_Jeruzalémě se tehdy strhlo veliké pronásledování církevní obce. Všichni kromě apoštolů se rozprchli po judském a samařském kraji.

{v}4{/v}Ti tedy, co se tak rozprchli, procházeli (zemí) a hlásali slovo evangelia. {v}5{/v}Tak přišel Filip do hlavního samařského města a hlásal tam Krista. {v}6{/v}Všichni lidé dávali pozor na to, co Filip mluví, protože slyšeli a viděli, že dělá zázraky. {v}7{/v}Z_mnoha posedlých totiž vycházeli nečistí duchové s_velkým křikem. Také bylo uzdraveno mnoho ochrnulých a chromých. {v}8{/v}Celé město se z_toho převelice radovalo.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Jan 12,26{/r}; {r}Mt 10,32{/r}

Jestliže mi chce kdo sloužit, ať mě následuje; {*} a kde jsem já, tam bude i_můj služebník.

Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i_já se přiznám před svým Otcem v_nebi. {*} A kde jsem já, tam bude i_můj služebník.

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 304, 1-4: PL 38, 1395-1397)

Byl služebníkem krve Kristovy

Dnes nás zve římská církev k_oslavě vítězství svatého Vavřince. Je to den, kdy přemohl běsnění světa, kdy odmítl, čím si ho chtěl svět získat, a tak dvojnásobně zvítězil nad ďábelskými úklady. V_římské církvi, jak jste slyšeli, konal jáhenskou službu. Tam byl služebníkem krve Kristovy a tam také pro Kristovo jméno prolil svou vlastní krev. Svatý apoštol Jan zřejmě vysvětluje tajemství večeře Páně, když říká: Jako Kristus za nás položil svůj život, tak také my jsme povinni položit život za své bratry.{fnr}1{/fnr} Svatý Vavřinec to dobře pochopil, bratři; pochopil to a proměnil ve skutek; a co přijal u_stolu Páně, to chtěl také dát. Miloval Krista ve svém životě a stal se mu podobným ve své smrti.

I_my, bratři, Krista následujme, jestliže ho opravdu milujeme. Neboť nemůžeme vydat lepší ovoce toho, že Krista milujeme, než když dáváme příklad tím, že ho následujeme. Vždyť i_Kristus trpěl za vás a zanechal vám tak příklad, abyste šli v_jeho šlépějích.{fnr}2{/fnr} Podle tohoto výroku se zdá, jako by apoštol Petr byl přesvědčen, že Kristus trpěl jenom za ty, kteří jdou v_jeho šlépějích, a že Kristovo utrpení přináší užitek jenom těm, kteří jdou v_jeho šlépějích. Svatí mučedníci šli za ním až k_prolití krve, až k_podobnosti v_utrpení. Mučedníci šli v_jeho šlépějích, ale nejen oni. Nebyl stržen most, když po něm přešli, nevyschl pramen, když se z_něho napili.

Bratři, v_zahradě Páně nejsou jen růže mučedníků, ale i_lilie panen, břečťany těch, kdo žijí v_manželství, a fialky vdov. A proto, moji milí, ať nikdo v_žádném postavení nezoufá, jako by nebyl povolán. Kristus trpěl za všechny. Pravdivě je o_něm psáno: On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k_poznání pravdy.{fnr}3{/fnr}

Chápejme tedy, jak má křesťan následovat Krista i_mimo prolití krve a mimo nebezpečí utrpení. Apoštol říká o_Kristu Pánu: Ačkoli má božskou přirozenost, nic nelpěl na tom, že je rovný Bohu.{fnr}4{/fnr} Jaká je v_tom vznešenost! Ale sám sebe se zřekl, vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z_lidí. Byl jako každý jiný člověk.{fnr}5{/fnr} Jaká poníženost!

Kristus se ponížil. Toho se drž, křesťane. Kristus se stal poslušným.{fnr}6{/fnr} Proč ty se vyvyšuješ? A když Kristus prošel touto cestou poníženosti až do konce a úplně zničil smrt, vstoupil do nebe. Následujme ho. Slyšme, co říká apoštol: Když jste s_Kristem byli vzkříšeni, usilujte o_to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici.{fnr}7{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}1 Jan 3,16{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Petr 2,21{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Tim 2,4{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Flp 2,6{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Flp 2,7{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Flp 2,8{/r}.{/fn} {fn:7}{r}Kol 3,1{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Svatý Vavřinec zvolal: Ctím svého Boha a jemu jedinému sloužím; {*} proto se nebojím tvého mučení.

Mně pomáhá můj Bůh, v_něho doufám. {*} Proto se nebojím tvého mučení.

11. srpna

Sv. Kláry, panny

Památka

Z_dopisu svaté Kláry svaté Anežce České

(Edit. I. Omaechevarria, Escritos de Santa Clara, Madrid 1970, pp. 339-341)

Dívej se na Kristovu chudobu, pokoru a lásku

Šťastný je jistě ten, komu je dáno mít účast na svaté hostině, aby z_hloubi srdce přilnul k_tomu, jehož kráse se bez ustání obdivují všechny blažené sbory nebešťanů. Jeho láska probouzí lásku, pohled na něj občerstvuje, jeho dobrota nasycuje, jeho sladkost oblažuje, vzpomínka na něj přináší líbezné světlo, jeho vůní oživnou mrtví, patření na jeho slávu bude blažeností všech občanů nebeského Jeruzaléma. A protože on je odleskem věčné slávy, jasem světla věčného a zrcadlem bez poskvrny,{fnr}1{/fnr} dívej se denně do tohoto zrcadla, královno, snoubenko Ježíše Krista, a pozoruj v_něm ustavičně svou tvář, aby ses celá ozdobila uvnitř i_navenek, aby ses oblékla v_pestrou nádheru a byla okrášlena květy a ozdobami všech ctností, jak se sluší na nejčistší dceru a snoubenku nejvyššího Krále. V_tomto zrcadle září blahoslavená chudoba, svatá pokora a nevýslovná láska, jak můžeš s_pomocí Boží milosti v_celém zrcadle pozorovat.

Dívej se tedy na počátek toho zrcadla: na chudobu toho, který byl položen do jeslí a zavinut do plének. Jak obdivuhodná pokora, jak úžasná chudoba! Král andělů, Pán nebe i_země, spočívá v_jeslích. Uprostřed zrcadla pak pozoruj pokoru nebo alespoň blahoslavenou chudobu, nesčetné námahy a strasti, které vzal na sebe pro vykoupení lidstva. A na konci toho zrcadla pohlížej na nevýslovnou lásku, s_níž chtěl trpět na kříži a zemřít nejpotupnějším způsobem smrti. Sám Kristus – neboť on je to zrcadlo visící na dřevě kříže – vybízel kolemjdoucí, aby o_tom uvažovali: Vy všichni, kteří jdete okolo cestou, pohleďte a vizte, zdali je bolest jako bolest má.{fnr}2{/fnr} Odpovězme volajícímu a naříkajícímu jedním hlasem a jedním duchem: Ustavičně to mám na paměti, má duše ve mně chřadne.{fnr}3{/fnr} Proto ať stále víc planeš žárem lásky, královno nebeského Krále.

A nadto rozjímej o_jeho nevýslovných slastech, věčném bohatství a cti, a vzdychajíc z_nesmírné touhy a lásky srdce, volej: „Přitahuj mě, a poběžíme za tebou po vůni tvých mastí,{fnr}4{/fnr} nebeský Ženichu. Poběžím a nezemdlím, dokud mě neuvedeš do vinného sklepa,{fnr}5{/fnr} dokud tvá levice nebude pod mou hlavou a tvá pravice mě nebude šťastně objímat{fnr}6{/fnr} a nepolíbíš mě blaženým polibkem svých úst.“{fnr}7{/fnr}

A až budeš pohroužena v_toto rozjímání, pamatuj na mě, svou chudičkou matku, a věz, že jsem nesmazatelně zapsala tvou drahou památku na desky svého srdce, neboť jsi mi ze všech nejdražší.

{fn:1}Srov. {r}Mdr 7,26{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:2}{r}Pláč 1,12{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Pláč 3,20{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Pís 1,3{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:5}Srov. {r}Pís 2,4{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Pís 2,6{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Pís 1,1{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Pís 3,4{/r}; srov. {r}Flp 3,8.9{/r}

Nalezla jsem toho, kterého miluji. {*} Všechno považuji za škodu, abych mohla získat Krista a byla s_ním spojena.

Pohrdla jsem rozkošemi světa a pozemskou slávou. {*} Všechno považuji za škodu, abych mohla získat Krista a byla s_ním spojena.

12. srpna

Sv. Jany Františky de Chantal, řeholnice

Z_pamětí sepsaných řeholní sestrou, sekretářkou svaté Jany Františky

(Françoise-Madelaine de Chaugy, Mémoires sur la vie et les vertus de Sainte J.-F. de Chantal, III, 3: 3^e édit., Paris 1853, pp. 306-307)

Silná jako smrt je láska

Jednoho dne pronesla svatá Jana následující ohnivé věty, okamžitě věrně zaznamenané: „Milované dcery, většina našich svatých Otců a pilířů církve nezemřela mučednickou smrtí. Proč? Co vy si o_tom myslíte?“ A když všechny sestry postupně odpověděly, vyslovila se i_jejich svatá matka: „Podle mého názoru je to proto, že existuje ještě jiné mučednictví, zvané mučednictvím lásky; to nechává Bůh své služebníky a služebnice žít, aby pracovali a trpěli pro jeho slávu, a oni se stávají mučedníky a vyznavači zároveň.“ A hned dodala: „Vím, že tímto mučednictvím jsou zavázány všechny sestry Navštívení Panny Marie; s_pomocí Boží je ovšem opravdu podstoupí jen ty šťastné z_nich, které si to vymodlí.“

A když se jedna sestra tázala, v_čem toto mučednictví spočívá, odpověděla: „Celým srdcem přijměte Boží vůli a uvidíte. Boží láska je totiž meč, který proniká do nejskrytějších a nejtajnějších koutů duše a odděluje nás od našeho vlastního já.{fnr}1{/fnr} Sama znám jednu duši, kterou láska odloučila ode všeho, co měla nejraději, a to přinejmenším tak krutě, jako kdyby jí mučitelé máchnutím meče vyrazili duši z_těla.“

Jistěže jsme všichni poznali, že se tato její slova týkala jí samé. Když se potom další sestra zeptala, jak dlouho takovéto mučednictví trvá, řekla: „Od okamžiku, kdy jsme se bezvýhradně zasvětily Bohu, až do konce života. Platí to ovšem jen o_lidech velkodušných, kteří si nenechávají nic pro sebe a zůstanou své lásce věrní. Těm, kdo jsou slabí a mají málo lásky a vytrvalosti, nehodlá náš Pán dopřát mučednictví, ale nechává je jít životem cestou prostřednosti, jen aby se od něho neodvrátili. Nikdy totiž neznásilňuje svobodu vůle.“

Když nakonec sestry naléhaly otázkou, zdali se toto mučednictví může vyrovnat mučednictví tělesnému, řekla: „Nezkoumejme rovnost, i_když já si myslím, že jedno ve srovnání s_druhým nezůstává v_ničem pozadu, protože silná jako smrt je láska{fnr}2{/fnr} a protože mučedníci lásky trpívají tisíckrát horšími bolestmi, když si uchovávají život pro konání Boží vůle, než kdyby jej měli tisíckrát položit na svědectví víry a věrnosti.“

{fn:1}Srov. {r}Lk 2,35{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Pís 8,6{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Flp 4,8-9{/r}

Mějte zájem o_všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti. {*} A Bůh pokoje bude s_vámi.

Mějte zájem o_každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály. {*} A Bůh pokoje bude s_vámi.

13. srpna

Sv. Ponciána, papeže, a Hippolyta, kněze, mučedníků

Z_listu svatého Cypriána, biskupa a mučedníka

(Epist. 10,2-3.5: CSEL 3,491-492.494-495)

Nepřemožitelná víra

Jak vás mám vychválit, stateční bratři? Jakým chvalozpěvem mám oslavit vaši vnitřní sílu a vytrvalost ve víře? Snášeli jste nejtěžší výslechy až do chvíle, kdy se dovršila vaše sláva. Neustoupili jste před mučením, ale spíše mučení před vámi. Vašim bolestem neudělaly konec nástroje trýznění, ale koruna vítězství. Dlouho trvalo hrozné rozsápání těla, ne však proto, aby otřáslo neochvějnou vírou, ale aby tím rychleji poslalo muže Boží{fnr}1{/fnr} k_Pánu.

Přítomný dav pozoroval s_obdivem nebeský zápas Boží a duchovní bitvu Kristovu; viděl, jak služebníci Boží pevně stáli a neochvějně mluvili, na duchu nezlomeni, plní božské síly, beze zbraní světských, ale vybavení důvěrou a výzbrojí víry. Chovali se v_mukách statečněji než jejich mučitelé, a jejich zbité a rozdrásané údy přemohly bijící a drásající mučidla.

Ani stále opakované zuřivé trýznění nemohlo udolat nepřemožitelnou víru, ačkoli při roztrhaných vnitřnostech už nebyly mučeny údy Božích služebníků, ale jejich rány. Tekla krev, která hasila požár pronásledování, krev, jejíž slavné krůpěje zhášely plamen pekelného ohně. Jaká to byla podívaná Páně, vznešená a veliká, s_jakým zalíbením hleděl Bůh na svého vojáka, který věrně plnil svou přísahu; tak to stojí v_žalmech, kde nám říká a připomíná Duch Svatý: Drahocenná je v_Hospodinových očích smrt jeho zbožných.{fnr}2{/fnr} Drahocenná je tato smrt, neboť koupila nesmrtelnost za cenu vlastní krve a přijala od Boha odměnu za nejvyšší statečnost.

Jak se Kristus přitom radoval, jak rád bojoval a vítězil ve svých služebnících. Vždyť on je ochránce víry, a těm, kdo věří, dává tolik, kolik se přijímající cítí schopen pojmout. Kristus byl přítomen při tom zápasu, neboť to byl jeho zápas, povzbuzoval a posiloval ty, kdo bojovali a hájili jeho jméno, a dodával jim odvahu. On pro nás zvítězil nad smrtí jednou provždy, a stále v_nás nad ní dobývá vítězství.

Jak je šťastná naše církev, když jí božská blahosklonnost prokazuje takovou čest, že ji v_dnešní době ozařuje slavná krev mučedníků. Předtím byla běloskvoucí svatým životem bratří, nyní je krví mučedníků nachově rudá. Mezi jejími květy nechybějí ani lilie ani růže. Ať nyní každý zápasí o_to, aby dosáhl veliké slávy jedněch či druhých: věnce běloskvoucího za svůj život nebo nachově rudého za své utrpení.

{fn:1}Srov. {r}1 Tim 6,11{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 116 (115),15{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Dívá se na nás Bůh, jeho andělé i_Kristus, jak zápasíme o_víru a bojujeme duchovní boj. {*} Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v_přítomnosti Boží a korunu vítězství přijímat od rozhodčího soudce Krista!

Seberme všechny síly a připravme se na zápas čistou myslí, neporušenou vírou a oddanou statečností. {*} Jaká sláva a jaké štěstí bojovat v_přítomnosti Boží a korunu vítězství přijímat od rozhodčího soudce Krista!

14. srpna

Sv. Maxmiliána Marie Kolbeho, kněze a mučedníka

Památka

Z_dopisů svatého Maxmiliána Marie Kolbeho

(Scritti del P. Maximiliano M. Kolbe, trad. ital., vol. I., P. I., Padova 1971, pp. 75-77,166)

S_apoštolskou horlivostí zprostředkovat spásu a posvěcení duší

Mám velikou radost, milý bratře, že jsi naplněn takovou horlivostí pro šíření slávy Boží. V_současné době můžeme totiž se zármutkem pozorovat, jak se šíří v_různých podobách – a to nejen mezi lidmi ve světě, ale i_mezi řeholníky – jakási epidemická choroba, zvaná indiferentismus. Bůh je však hoden nekonečné slávy, a proto je naším prvním a hlavním úkolem, abychom mu podle svých skrovných možností vzdávali co největší slávu, i_když takovou, jakou si od nás zasluhuje, mu pro svou ubohost nikdy nemůžeme vzdát.

Protože se však Boží sláva nejvíce projevuje ve spáse duší, které Kristus vykoupil svou krví, má být nejvyšší a nejpřednější snahou apoštolského života zprostředkovávat spásu a dokonalejší posvěcení co největšího počtu duší. Zmíním se krátce, jaká nejvhodnější cesta vede k_tomuto cíli, totiž k_uskutečnění Boží slávy a posvěcení co největšího počtu duší. Bůh je vševědoucí a nejvýš moudrý, a proto nejlépe ví, co máme stále konat pro jeho větší slávu, a svou vůli nám nejčastěji ukazuje prostřednictvím svých zástupců na zemi.

A proto nám bezpečně ukazuje Boží vůli jedině poslušnost. Představený se sice může mýlit, ale nemůže se stát, že bychom my, budeme-li se řídit poslušností, upadli v_omyl. Jedině tehdy by nebyla poslušnost na místě, kdyby představený přikazoval něco, co by nesporně znamenalo porušení Božího zákona, i_když třeba jen v_nejmenším; v_tom případě by představený nebyl věrným tlumočníkem Boží vůle.

Jedině Bůh je nekonečný, nejmoudřejší, nejsvětější, nejdobrotivější Pán, Stvořitel a Otec náš, počátek i_konec, moudrost, moc a láska – to všechno je Bůh sám. A všechno, co je mimo Boha, má cenu podle toho, jak se to vztahuje k_němu, neboť on je Stvořitel všeho, Vykupitel lidí a poslední cíl všeho tvorstva. A on nám ukazuje svou úctyhodnou vůli skrze své zástupce na zemi a táhne nás k_sobě, a naším prostřednictvím chce k_sobě přitáhnout také jiné duše a připoutat je k_sobě dokonalejší láskou.

Hleď, bratře, jak je lidská důstojnost veliká skrze milosrdenství Boží. Poslušností jakoby překračujeme hranice naší nepatrnosti a shodujeme se s_vůlí Boží, a ta nás řídí svou nekonečnou moudrostí a prozíravostí, abychom jednali správně. Ba dokonce, když se pevně opíráme o_Boží vůli, jíž se nemůže nic stvořeného stavět na odpor, stáváme se silnějšími než všecko.

To je stezka moudrosti a prozíravosti, to je jediná cesta, jak můžeme vzdávat Bohu nejvyšší slávu. Kdyby byla jiná vhodnější cesta, Kristus by nám ji byl jistě ukázal svým slovem i_příkladem. Ale Písmo svaté vystihuje jeho dlouhý život v_Nazaretě slovy: A poslouchal je,{fnr}1{/fnr} a také zbývající část jeho života nám ukazuje ve světle poslušnosti, neboť na mnoha místech říká o_Kristu, že sestoupil na svět, aby konal Otcovu vůli.

Milujme tedy, a milujme ze všech sil našeho nejlaskavějšího nebeského Otce, a projevem této dokonalé lásky ať je naše poslušnost, v_níž je třeba se osvědčit právě tehdy, když se od nás žádá zřeknout se vlastní vůle. A neznáme vznešenější knihu, která by tak podporovala růst naší lásky k_Bohu, než ukřižovaného Ježíše Krista.

To všechno získáme mnohem snadněji prostřednictvím Neposkvrněné Panny, neboť dobrotivý Bůh ji pověřil, aby rozdělovala dary jeho milosrdenství. Není pochyb, že vůle Mariina je pro nás totožná s_vůlí Boží. A jestliže se jí zasvětíme, staneme se v_jejích rukou nástrojem Božího milosrdenství, jako je ona nástrojem v_rukou Božích. Dejme se tedy od ní řídit a vést, a pod jejím vedením buďme klidní a bez starosti. Vždyť ona nám všechno připraví, o_všechno se postará, přijde nám ochotně na pomoc ve všech potřebách těla i_duše a odstraní obtíže i_strasti.

{fn:1}{r}Lk 2,51{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ef 5,2.1{/r}; {r:Ef}6,6{/r}

Žijte v_lásce, jako i_Kristus miloval nás a zcela vydal sebe za nás jako dar v_oběť, velmi příjemnou vůni Bohu. {*} Napodobujte Boha jako jeho milované děti.

Jako služebníci Kristovi, kteří z_celé duše konají vůli Boží. {*} Napodobujte Boha jako jeho milované děti.

15. srpna

Nanebevzetí Panny Marie

Slavnost

HYMNUS

Maria, tvé jméno plné slasti

buď ode všech ctěno po vší vlasti:

Tebe, matko Páně, pozdravujem,

žes i_matka naše se radujem.

Počata bez hříchu prvotného,

zůstalas vždy prosta všeho zlého,

protos povýšena s_duší, s_tělem

nad kůry andělské Spasitelem.

Mocná jsi královna nebešťanů,

matka a královna pozemšťanů.

Kdo v_tobě hledá své útočiště,

pomoci, ochrany dojde jistě.

Zrcadlo vší ctnosti, dome zlatý,

stolice moudrosti, chráme svatý,

nádobo vznešená pobožnosti,

potěšení v_bídě a úzkosti.

Příklade pokory, kajícnosti,

že nad všechny tvory nevinností

před Bohem skvěješ se vprostřed nebe,

proto korunoval slávou tebe.

Keři vždy hořící vroucí lásky,

vady nemající ani vrásky,

nadchni srdce naše láskou svatou,

k_Bohu i_bližnímu, v_tobě vzňatou.

Přijmi velké, malé pod ochranu,

bychom všichni stále žili v_Pánu

jak věrní křesťané ve službě tvé,

skrz tebe nalezli spasení své.

Záhony sluncí za podnoží

jí prostírá sám Bůh, Syn Boží,

trojnásob blažen v_srdci svém.

Pod jejím srdcem tlouklo kdysi.

Teď obou tep se v_jedno mísí

v_objetí vroucně synovském.

I_trnou andělé. Již mohou

ji znát, ji zřít, u_jejich nohou

jak oceán se vlníce.

Hle, živý stánek Hospodina!

A jeho záře nezhasíná

ani zde, v_záři Trojice.

A Dcera, Matka, Dívka Páně?

Zří zpívajíc, ach, zří i_za ně,

to pro ně zrcadlí ten jas,

to naprosté, vždy nové Nyní,

jež ani řasou nezastíní

zachvění krve, zem a čas.

Ba, i_tak ryzí nástroj těla

stínil, že duše nedozřela

až na dno čiré hlubiny:

že její syn, to sladké zboží,

to přetajemné poupě Boží

jest On, Bůh sám, Bůh jediný.

Trojnásob jediný – a její

v_plnosti lásky bez nadějí

(neb vše, co býti má, už jest),

korunována svatým zřením,

všem andělům, všem pokolením

zpívá svou sladkou blahozvěst.

1. ant. Panno Maria, Bůh dovršil tvé vykoupení a korunoval tě nebeskou slávou.

2. ant. Pán ji vyvolil a vyznamenal ji přede všemi, dal jí příbytek ve svém stánku.

3. ant. Slavné věci se o_tobě vypravují, Panno Maria.

Blahoslavená jsi Panno Maria, že jsi uvěřila.

Splnilo se na tobě, co ti bylo řečeno.

Z_listu svatého apoštola Pavla Efesanům

{r:Ef}1,16 – 2,10{/r}

Bůh nám vykázal místo v_nebi, protože jsme spojeni s_Kristem

{v}1,16{/v}Nepřestávám za vás děkovat, když na vás vzpomínám ve svých modlitbách, {v}17{/v}aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, udělil dar moudře věci chápat a jejich smysl odhalovat, (takže budete moci mít) o_něm správné poznání. {v}18{/v}On ať osvítí vaše srdce, abyste pochopili, jaká je naděje těch, které povolal, jaké poklady slávy (skrývá) křesťanům jeho dědictví {v}19{/v}a (jak se ukazuje) na nás, na věřících, jeho nesmírně velká moc působením jeho všemohoucnosti. Ta se už projevila, {v}20{/v}když Krista vzkřísil z_mrtvých a posadil ho po své pravici v_nebi: {v}21{/v}vysoko nad všechna knížata, mocnosti, síly, panstva – a jak jen se ještě jmenují všechny hodnosti, a to nejen v_tomto věku, ale i_v_budoucím. {v}22{/v}Ano, ‚všechno podřídil pod jeho nohy‘. A jeho dal jako svrchovanou hlavu církvi: {v}23{/v}ona je jeho tělem, plností toho, který naprosto všechno ovládá.

{v}2,1{/v}Byli jste mrtví pro své poklesky a hříchy, {v}2{/v}v_nichž jste kdysi žili podle světského smýšlení, pod vlivem ducha, který vládne a svou moc vykonává v_ovzduší, a teď působí v_lidech, kteří se (Bohu) vzpírají. {v}3{/v}K_nim jsme kdysi (náleželi) i_my všichni, protože jsme žili tak, jak si to žádalo tělo. Dělali jsme, co se tělu zachtělo a co mu napadlo. A tak jsme už svou přirozeností propadli Božímu hněvu jako ostatní.

{v}4{/v}Ale nekonečně milosrdný Bůh nás miloval svou velikou láskou, {v}5{/v}a když jsme byli mrtví pro své hříchy, přivedl nás k_životu zároveň s_Kristem. Milostí jste spaseni! {v}6{/v}Když vzkřísil Krista Ježíše, vzkřísil zároveň s_ním i_nás, a když vykázal jemu místo v_nebi, vykázal je zároveň i_nám, protože jsme s_ním spojeni. {v}7{/v}Tím chtěl v_budoucím čase ukázat nesmírné bohatství své milostivé dobroty vůči nám, a to pro Krista Ježíše.

{v}8{/v}Milostí jste tedy spaseni skrze víru. Není to vaší zásluhou, je to dar Boží! {v}9{/v}(Dostáváte ho) ne pro skutky, aby se nikdo nemohl chlubit. {v}10{/v}Jsme přece jeho dílo, stvořeni v_Kristu Ježíši k_dobrým skutkům. Bůh je předem připravil, abychom je pak uskutečňovali ve svém životě.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Krásná a vznešená je Panna Maria, Kristus ji přijal do nebeské slávy. {*} Vyniká mezi svatými a září jako slunce.

Z_její slávy se radují i_andělé. {*} Vyniká mezi svatými a září jako slunce.

Z_apoštolské konstituce papeže Pia XII.

(Const. apostolica Munificentissimus Deus: AAS 42 [1950], 760-762.767-769)

Mariino tělo je svaté a má účast na veliké slávě

V_homiliích a kázáních, konaných pro lid ve svátek Nanebevzetí Bohorodičky, pojednávali svatí Otcové a velicí učitelé o_tomto tajemství jako o_něčem, co bylo mezi křesťany už známé a uznávané. Obšírněji to vysvětlovali, hlouběji zdůvodňovali smysl a obsah toho tajemství a zejména stavěli do jasnějšího světla, co se o_tomto svátku připomíná: nejen že mrtvé tělo blahoslavené Panny Marie nepodlehlo žádnému porušení, ale také že dosáhla vítězství nad smrtí a oslavení v_nebi, tak jako Ježíš Kristus, její jediný Syn.

Svatý Jan Damašský, nad všechny vynikající hlasatel této v_tradici obsažené pravdy, srovnává tělesné nanebevzetí vznešené Matky Boží s_ostatními jejími dary a výsadami a říká velmi výmluvně: „Slušelo se, aby tělo té, která při porodu zůstala neporušenou pannou, zůstalo také po smrti beze všeho porušení. Slušelo se, aby ta, která nosila Stvořitele jako své dítě ve svém lůně, prodlévala v_Božím stánku v_nebi. Slušelo se, aby ta, s_níž se Otec zasnoubil, bydlela v_nebeských komnatách. Slušelo se, aby ta, která hleděla na svého Syna visícího na kříži a zakusila v_svém srdci meč bolesti, jehož byla ušetřena při porodu, mohla hledět na svého Syna, jak sedí ve slávě po pravici Otce. Slušelo se, aby Matka Boží měla to, co má Syn, a aby byla od všech tvorů uctívána jako Boží Matka a služebnice.“{fnr}1{/fnr}

Podle mínění svatého Germana Konstantinopolského bylo to, že tělo panenské Bohorodičky Marie zůstalo neporušené a že bylo vyzdviženo do nebe, nejen v_souladu s_jejím božským mateřstvím, ale také odpovídalo zvláštní svatosti jejího panenského těla: „Objevuješ se ve své kráse, jak je to psáno, a tvé panenské tělo je celé svaté a čisté, je celé Božím příbytkem. Proto se už nikdy nemůže rozpadnout v_prach. Protože je to tělo lidské, je proměněné, aby mohlo žít nebeským neporušitelným životem. Ale je to totéž tělo, živé a oslavené, neporušené, má účast na dokonalém životě.“{fnr}2{/fnr}

A jiný prastarý autor zdůrazňuje: „Protože je to slavná Matka Krista, našeho božského Spasitele, dárce života a nesmrtelnosti, dostává život od toho, který ji vzkřísil z_hrobu a vzal k_sobě – způsobem, který zná jenom on sám – a navěky má s_ním stejnou tělesnou neporušitelnost.“{fnr}3{/fnr}

Všechny tyto výroky a úvahy svatých Otců se opírají jako o_poslední základ o_Písmo svaté. To nám staví před oči vznešenou Matku Boží v_nejužším spojení s_jejím božským Synem, na jehož údělu má stále účast.

Nejvíce však zasluhuje pozornost, že od druhého století svatí Otcové představují Pannu Marii jako novou Evu, podřízenou novému Adamovi a nejtěsněji spojenou s_ním v_zápase proti pekelnému nepříteli. Tento zápas, jak je naznačeno v_protoevangeliu,{fnr}4{/fnr} skončil nejúplnějším vítězstvím nad hříchem i_nad smrtí, jak to vždycky spolu souvisí v_listech Apoštola národů.{fnr}5{/fnr} Proto jako bylo slavné Kristovo zmrtvýchvstání podstatnou součástí a poslední trofejí tohoto vítězství, tak měl být zakončen společný zápas blahoslavené Panny a jejího Syna oslavením jejího panenského těla, jak říká apoštol: Až toto tělo smrtelné vezme na sebe nesmrtelnost, potom se vyplní to, co stojí v_Písmu: Vítězně je smrt navždy zničena.{fnr}6{/fnr}

A proto vznešená Matka Boží, tajemně už od věčnosti spojená s_Ježíšem Kristem jediným a týmž úradkem předurčení, neposkvrněná při svém početí, zcela neporušená panna při svém božském mateřství, velkodušná spolupracovnice božského Vykupitele, vítěze, který úplně přemohl hřích a jeho následky, dosáhla nakonec jako vrcholné koruny svých výsad toho, že byla uchráněna od porušení v_hrobě a že byla jako její Syn po vítězství nad smrtí vyzdvižena s_tělem i_s_duší do svrchované nebeské slávy. Tam se skvěje jako Královna po pravici svého Syna, nesmrtelného Krále všech věků.

{fn:1}Srov. Encomium in Dormitionem, Hom. 2,14.{/fn} {fn:2}Srov. In s. Dei genitricis Dormitionem, Serm. 1.{/fn} {fn:3}Srov. Pseudo-Modestus Jeruzalémský, Encomium in Dormitionem, n. 14.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Gn 3,15{/r}.{/fn} {fn:5}Např. {r}Řím 5. a 6. kap.{/r}; {r}1 Kor 15,21-26.54-57{/r}.{/fn} {fn:6}{r}1 Kor 15,54{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Dnes je ten přeslavný den, kdy Rodička Boží vstoupila do věčné radosti v_nebi; radujeme se spolu s_ní a voláme: {*} Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého.

Šťastná jsi, svatá Panno Maria, hodna jsi veškeré chvály, neboť z_tebe vzešlo slunce spravedlnosti, Kristus, náš Bůh. {*} Požehnaná tys mezi ženami a požehnaný plod života tvého.

Slova svatého evangelia podle Lukáše

{r:Lk}11,27-28{/r}

Blahoslavený život, který tě nosil

{v}27{/v}Když Ježíš mluvil k_zástupům, zvolala na něho jedna žena ze zástupu: „Blahoslavený život, který tě nosil, a prsy, které tě kojily!“

{v}28{/v}On však řekl: „Spíše jsou blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho.“

16. srpna

Sv. Štěpána Uherského

Z_poučení svatého Štěpána synovi

(Cap. 1.2.10: PL 151,1236-1237.1242-1244)

Slyš, synu, co ti otec klade na srdce

Nejdražší synu, především ti přikazuji, radím a kladu na srdce: Chceš-li dělat čest královské koruně, uchovávej a opatruj katolickou a apoštolskou víru tak pečlivě, abys dával příklad všem, které ti Bůh podřídil. Pak tě budou všichni, kdo konají službu církve, po zásluze nazývat skutečným mužem křesťanské víry, bez níž – to buď jist – nebudeš považován za křesťana nebo syna církve. V_královském paláci má hned po víře své místo církev. Založil ji Kristus a on je její hlavou. Potom jeho údy, totiž apoštolové a svatí Otcové, ji dále sázeli, pevně budovali a šířili po celém světě. A ačkoli církev stále rodí nové potomstvo, má na jistých místech už starou tradici.

Ale v_našem království, nejdražší synu, je církev ještě mladá a je něčím novým. A proto potřebuje zvlášť obezřelé a prozíravé ochránce. Nedopusť, aby dobro, které nám udělila Boží láska bez našich zásluh, bylo tvou liknavostí, leností a nedbalostí zničeno a zaniklo.

Můj nejmilejší synu, ty jsi radost mého srdce a naděje budoucího pokolení, a proto tě prosím a přikazuji: Vždycky a při všem měj soucitné srdce; buď milostivý nejen k_své rodině a příbuzným, ke knížatům, předákům a bohatým lidem, k_sousedům a domácím obyvatelům, ale i_k_cizincům a ke všem, kdo se na tebe obrátí. Vždyť dobrotivé jednání tě povede k_nejvyšší blaženosti. Buď milosrdný ke všem, kdo trpí násilím, měj stále na mysli příklad Pána: Milosrdenství chci, a ne oběť.{fnr}1{/fnr} Měj trpělivost se všemi, nejen s_mocnými, ale i_s_bezmocnými.

A také buď statečný, aby ses nevynášel, když se ti něco podaří, ani nebyl v_protivenství skleslý. Buď také pokorný, aby tě Bůh povýšil na tomto i_v_budoucím světě. Buď opravdu mírný a nikoho netrestej ani neodsuzuj přes míru. Buď tichý, aby ses nikdy nevzpíral spravedlnosti. Buď šlechetný, abys nikdy nikoho nerozvážně nepotupil. Buď počestný, aby ses vyhnul všemu zápachu zlé žádostivosti jako ostnu smrti.

Toto všechno, co jsem uvedl, skládá dohromady královskou korunu. Bez toho nikdo nemůže vládnout zde na zemi ani dospět do království věčného.

{fn:1}{r}Mt 9,13{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Tob 4,7{/r}; {r}Sir 35,8{/r}

Dávej z_toho, co máš; {*} neodvracej se od toho, kdo potřebuje tvou pomoc, aby se Bůh neodvrátil od tebe.

Při všem, co dáváš, měj veselou tvář. {*} Neodvracej se od toho, kdo potřebuje tvou pomoc, aby se Bůh neodvrátil od tebe.

19. srpna

Sv. Jana Eudese, kněze

Z_pojednání „O_podivuhodném Srdci Ježíšově“ od svatého Jana Eudese

(Lib. 1,5: Opera omnia 6,107.113-115)

Pramen spásy a pravého života

Prosím tě, uvažuj o_tom, že náš Pán Ježíš Kristus je tvoje pravá hlava a ty jsi jeden z_jeho údů. On je pro tebe tím, čím je hlava pro údy. Všechno, co je jeho, je tvoje: jeho duch, srdce, tělo, duše i_všechny schopnosti a síly. Máš jich všech užívat, jako by byly tvé vlastní, a tak ho svou službou chválit, milovat a oslavovat. A ty zase jsi pro něho tím, čím je úd pro hlavu. Proto si vroucně přeje užívat všech tvých schopností a sil, jako by byly jeho, ke službě Otci a k_jeho oslavě.

Ale on je nejenom tvůj, on chce být také v_tobě, chce v_tobě žít a vládnout, jako žije a vládne hlava ve svých údech. Chce, aby všechno, co je v_něm, žilo a vládlo v_tobě: jeho duch v_tvém duchu, jeho srdce v_tvém srdci, všechny síly jeho duše v_tvých duševních schopnostech a silách, a tak aby se na tobě naplnila slova: Oslavujte Boha svým tělem{fnr}1{/fnr} a aby Ježíšův život byl patrný na vás.{fnr}2{/fnr} A ty zase nejenom patříš Božímu Synu, ale máš být v_něm, jako jsou údy přidruženy k_hlavě. Všechno, co je v_tobě, má být zapojeno do něho, od něho máš přijímat svůj život a dát se řídit. Nebudeš mít žádný pravý život, leč v_něm, neboť on je jediný zdroj pravého života; mimo něj najdeš pouze smrt a zánik. On ať je jediným východiskem všech tvých hnutí, činů a životních úkonů. Z_něho a pro něho máš žít, abys naplnil slova: Žádný z_nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k_životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i_nad živými.{fnr}3{/fnr}

A dokonce jsi s_Ježíšem jedno, tak jako jsou údy jedno s_hlavou. Proto máš mít s_ním jednoho ducha, jednu duši, jeden život, jednu vůli, jedno cítění, jedno srdce. A on sám má být tvým duchem, srdcem, láskou, životem, tvým vším.

Tyto veliké věci mají u_křesťana původ ve křtu, rostou a upevňují se biřmováním a správným užíváním ostatních milostí, které mu uděluje Bůh, a nejvíce dorůstají k_dokonalosti nejsvětější eucharistií.

{fn:1}{r}1 Kor 6,20{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}2 Kor 4,10{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Řím 14,7-9{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Řím 14,7-9{/r}

Žádný z_nás nežije sám sobě ani neumírá sám sobě. Neboť žijeme-li, žijeme pro Pána, umíráme-li, umíráme pro Pána. {*} Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.

Vždyť právě proto Kristus umřel a vstal k_životu, aby se stal Pánem nad mrtvými i_nad živými. {*} Ať tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu.

20. srpna

Sv. Bernarda, opata a učitele církve

Památka

Z_kázání svatého Bernarda

(Sermo 83,4-6: Opera omnia, Edit. Cisterc. 2 [1958], 300-302)

Miluji, protože miluji; miluji, abych miloval

Láska si sama stačí, líbí se sama sebou a kvůli sobě. Je sama sobě zásluhou i_odměnou. Láska nehledá důvod ani plod svého bytí mimo sebe: jejím plodem je to, že miluje. Miluji, protože miluji; miluji, abych miloval. Láska je něčím velikým, vrací-li se k_svému počátku, má-li zpětný vztah k_svému původu, vlévá-li se opět do svého pramene, aby z_něho stále čerpala a ustavičně z_něho vyvěrala. Ze všech hnutí, myšlenek a citů duše je láska to jediné, čím může tvor, i_když ne stejnou mírou, dávat odpověď svému Tvůrci, nebo mu splácet něčím podobným. Neboť když Bůh miluje, nechce nic jiného, než aby byl milován. Pro nic jiného nemiluje, než aby byl milován, neboť ví, že právě láska učiní blaženými ty, kdo ho budou milovat.

Láska Ženicha, či spíše Ženich, jenž je láska sama, žádá za svou lásku jen lásku a věrnost. Proto budiž dovoleno té, která je milována, aby splácela láskou. Což by mohla nemilovat nevěsta, a to nevěsta Lásky? Což by mohla být Láska nemilována?

Právem se vzdává nevěsta všech jiných náklonností a celá se věnuje jedině lásce, neboť má dávat odpověď lásce tím, že ji miluje. Ale i_kdyby se zcela rozplynula láskou, co je to ve srovnání s_věčným prouděním onoho pramene? Vždyť milující a Láska, duše a Slovo, nevěsta a Ženich, Stvořitel a tvor neoplývají stejnou hojností: je mezi nimi takový rozdíl, jako mezi tím, kdo žízní, a pramenem.

Co z_toho tedy vyplývá? Nesplní se nikdy přání té, která touží po sňatku, vzdychá, plane žárem lásky a s_velikou důvěrou čeká? Vyjde její přání zcela naprázdno proto, že ona nemůže udržet krok s_obrem, nemůže závodit v_sladkosti s_medem, v_mírnosti s_beránkem, v_bělosti s_lilií, v_jasnosti se sluncem, v_lásce s_tím, který je láska sama? Nikoliv. Neboť i_když tvor miluje méně, protože jeho možnosti jsou menší, miluje-li celou svou bytostí, nic v_té lásce nechybí, protože je celá. A když takto miluje, rovná se to sňatku, neboť na tuto její lásku nemůže být odpovědí láska menší, a v_oboustranné shodě spočívá plné a dokonalé manželství. Jen ať nikdo nepochybuje o_tom, že duše je božským Slovem milována dříve a více.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Žl 31 (30),20{/r}; srov. {r}Žl 103 (102),17{/r}

Jak nesmírná je tvá dobrotivost, Hospodine, {*} dáváš ji poznat těm, kdo tě milují.

Tvá láska trvá od věků na věky, {*} dáváš ji poznat těm, kdo tě milují.

21. srpna

Sv. Pia X., papeže

Památka

Z_apoštolské konstituce sv. Pia X.

(Const. apost. Divino afflatu: AAS 3 [1911], 633-635)

Líbezně znějící hlas církve

Žalmy, složené z_Božího vnuknutí a sebrané v_Písmu svatém, podivuhodně posilovaly a živily, jak známo, hned od počátku církve zbožnost věřících, kteří podávali Bohu stále oběť chvály, ovoce rtů, které chválí jeho jméno,{fnr}1{/fnr} a podle zvyku přijatého už ve Starém zákoně byly také důležitou součástí posvátné liturgie a denní modlitby církve. Odtud pochází onen hlas církve,{fnr}2{/fnr} jak říká svatý Basil, zpěv žalmů, jejž nazývá náš předchůdce Urban VIII. dcerou toho chvalozpěvu, který se ustavičně zpívá před trůnem Božím a Beránkovým.{fnr}3{/fnr} Podle výroku svatého Atanáše učí lidi, především ty, kdo se věnují bohoslužbě, jak mají chválit Boha a jakými slovy ho náležitě velebit.{fnr}4{/fnr} Krásně o_tom říká svatý Augustin: Aby člověk mohl dobře chválit Boha, sám Bůh dal najevo svou chválu. A protože zjevil svou chválu, poznal člověk, jak ho má chválit.{fnr}5{/fnr}

Kromě toho mají žalmy jakousi podivuhodnou schopnost probouzet v_duši snahu o_všechny ctnosti. Celé naše Písmo, Starého i_Nového zákona, je vdechnuto Bohem a hodí se k_poučování,{fnr}6{/fnr} jak je psáno; ale kniha žalmů obsahuje v_sobě jako ráj ovoce všech ostatních knih a předkládá zpěvy, při jejichž užívání vydává s_ostatními plody navíc i_své vlastní. To opět říká svatý Atanáš a právem dodává: Myslím, že žalmy jsou pro toho, kdo je zpívá, jako zrcadlo, aby v_nich pohlížel na sebe a na svá vnitřní hnutí, a tak se je modlil.{fnr}7{/fnr} A svatý Augustin říká ve svých Vyznáních: Jak jsem plakal při tvých hymnech a zpěvech, tak mocně mě dojaly líbezně znějící hlasy tvé zpívající církve. Ty hlasy vnikaly do mých uší, pravda mi pronikala do srdce, tím se rozhoříval cit zbožnosti, tekly mi slzy a bylo mi přitom dobře.{fnr}8{/fnr}

A opravdu, kým by nepohnula tak častá místa v_žalmech, kde se vznešeně hlásá nesmírná Boží velebnost, Boží všemohoucnost, nevýslovná spravedlnost, dobrota, laskavost a ostatní jeho nekonečně chvályhodné vlastnosti? V_kom by to nevyvolalo podobné city, když se v_žalmech děkuje za přijatá Boží dobrodiní nebo se s_pokorou a důvěrou něco vyprošuje a očekává, nebo když kající duše volá po smilování? A když se v_žalmech vytrvale naznačuje obraz Krista Vykupitele, v_kom by neroznítil lásku? Vždyť svatý Augustin slyšel ve všech žalmech Kristův hlas, zpívající nebo sténající, radující se v_naději nebo vzdychající pod tíhou utrpení.{fnr}9{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Žid 13,15{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. Hom. in Psalmum 1, n. 2.{/fn} {fn:3}Srov. Bulla Divinam psalmodiam.{/fn} {fn:4}Srov. Ep. ad Marcellinum in interpretationem Psalmorum, n. 10.{/fn} {fn:5}Srov. Enarrat. in Psalmos 145, n. 1.{/fn} {fn:6}Srov. {r}2 Tim 3,16{/r}.{/fn} {fn:7}Ep. ad Marcellinum, n. 12.{/fn} {fn:8}Srov. Confes., n. 9,6.{/fn} {fn:9}Srov. Enarrat. in Psalmos 43, n. 1.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Sol 2,4.3{/r}

Bůh nám svěřil evangelium, když nás napřed vyzkoušel. {*} Nechceme se svým kázáním dělat pěknými v_očích lidí, ale chceme se líbit Bohu.

Když vás povzbuzujeme, nepramení to z_nějakého falešného přesvědčení, z_nějakých nepoctivých úmyslů ani vás nechceme klamat. {*} Nechceme se svým kázáním dělat pěknými v_očích lidí, ale chceme se líbit Bohu.

22. srpna

Panny Marie Královny

Památka

HYMNUS

Zdrávas, nejsvětější Královno,

milostí svaté Trojice osvícená,

tobě rovné nestvořil Bůh dříve ni potom.

Tebe Král králů, Bůh nejvyšší,

pro tvé veliké šlechetnosti a ctnosti,

pro tvou věrnost jako choť milou si vyvolil.

A proto seslal k_tobě anděla

z_nebeského trůnu,

jenž řekl: Zdrávas, plná milosti,

slovem jsi počala,

pannou jsi zůstala, když jsi uvěřila

a kdyžs řekla: Staň se mi podle tvého slova.

Zdrávas, světlosti otců svatých,

v_tobě se naplnila Písma prorocká.

Tys zavřená brána, již viděl Ezechiel.

Jako Mojžíšův keř, jenž hořel

a přesto svou přirozenou zelenost měl,

též ty pannou zůstáváš, jak anděl pověděl.

Syn Boží je králem nejmocnějším

a tys matkou jeho,

on trůní na Siónu nejvyšším

a ty vedle něho.

Rač na nás mysliti, v_své paměti míti

ty, kdo tě chválí, Panno dobrotivá. Amen.

Z_homilií pražského arcibiskupa Jana z_Jenštejna

(Hom. 2 super Exsurgens Maria: Cod. vat. lat. 1122, fol. 190-191)

Táhni nás za sebou, Královno milosrdenství, ke svému trůnu

Maria jediná vskutku stojí nade všemi, zůstávajíc v_plnosti slávy nezměnitelná, neboť její přebývání bylo vždycky v_nebesích{fnr}1{/fnr} a vždycky byla plná Krista, toho, jejž nosila pod svým srdcem. Stalo se tak zastíněním od Ducha Svatého,{fnr}2{/fnr} který do ní vstoupil, zcela ji pronikl, zdokonalil a nade všechny andělské i_lidské zástupy povýšil. Panenského a neporušeného jejího těla se z_vůle Boží nedotkla žádná křehkost plodící zkázu hříchu. Neboť Maria byla milosti plná,{fnr}3{/fnr} byla dílem podivuhodným,{fnr}4{/fnr} jak se slušelo na božské Slunce, které v_ní mělo přebývat, dílem převyšujícím všechnu dokonalost andělskou i_lidskou. Nadmíru jasně se to zjevuje v_početí Božího Slova.

Jaký to důvěrný svazek s_celou Trojicí! Na zemi stojíc, nebes se dotýká, ano, proniká až do nejvyššího nebe a vidíme ji usedat na trůn po Synově pravici. Nepřichází z_nejzazších končin země jako královna ze Sáby, aby slyšela moudrost Šalomounovu;{fnr}5{/fnr} přichází patřit na samu věčnou Moudrost, mít na ní účast, kochat se bez konce rozkoší nebeské blaženosti.

Ty slavná, vznešená, nade všechny vyvýšená Rodičko Boží neposkvrněná! Kdo by tě mohl vyzdvihnout po tvém Synu do větších výšin na zemi i_na nebi, když ses směla stát Matkou nejvyššího Boha? Jak bychom tě my na zemi mohli ještě více vyvýšit, když tě na nebi Pán vyvýšil nade všemi hvězdami nebe a nade všemi zeměmi světa?

Celá církev ti proto vzdává hold, zpívá ti písně a chvalozpěvy, vyznává svou oddanost a šíří světem tvou slávu, i_když to není nic proti tvé slávě v_nebeském Jeruzalémě.

Ano, paní naše, tys vždycky s_novou silou{fnr}6{/fnr} vystupovala k_Bohu, k_tvé stále větší cti a slávě tě Bůh přijal za svou, a když tvůj Syn zasedl po Otcově pravici,{fnr}7{/fnr} zasedla jsi na trůn spolu s_ním. Pamatuj proto na nás, kteří se topíme v_hlubokém bahně, a podej nám svou pravici, abychom mohli povstat s_tebou. Táhni nás za sebou,{fnr}8{/fnr} Královno milosrdenství, do výšin nebeské vlasti, ke tvému trůnu, a veď nás za vůní tvých olejů{fnr}9{/fnr} až do radosti věčné. Skrze Ježíše Krista, tvého Syna, který s_Otcem a Svatým Duchem žije a kraluje na věky věků.

{fn:1}Srov. {r}Flp 3,20{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Lk 1,35{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Lk 1,28{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Sir 43,2{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}1 Král 10,1-13{/r}; {r}Mt 12,42{/r}; {r}Lk 11,31{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Žl 84 (83),8{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Mk 16,19{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Pís 1,4{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. tamtéž.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Zj 12,1{/r}; {r}Žl 45 (44),14{/r}

Na nebi se objevilo veliké znamení: žena oděná sluncem, s_měsícem pod nohama: {*} kolem hlavy má korunu z_dvanácti hvězd.

V_plné kráse vstupuje královská dcera, její šat je protkán zlatem; {*} kolem hlavy má korunu z_dvanácti hvězd.

23. srpna

Sv. Růženy z_Limy, panny

Z_dopisu svaté Růženy

(Ad medicum Castillo: edit. L. Getino, La Patrona de América, Madrid 1928, pp. 54-55)

Poznejme Kristovu lásku přesahující všechno poznání

Pán a Spasitel pozdvihl svůj hlas a s_nesrovnatelnou vznešeností řekl: „Ať všichni vědí, že po soužení následuje milost; ať poznají, že bez břemena trápení nelze dojít na vrchol milosti; ať pochopí, že míra darů milosti roste úměrně se vzrůstem námah. Ať lidé nepodlehnou bludu a klamu. Toto je jediný pravý žebřík do ráje, a bez kříže nikdo nenajde cestu, po které lze vystoupit do nebe.“

Když jsem uslyšela tato slova, náhle se mě zmocnila taková síla, jako by mě chtěla postavit doprostřed ulice, abych hlasitě volala na všechny lidi bez rozdílu věku, pohlaví a stavu: „Slyšte, lidé, slyšte, národy! Z_pověření Kristova a jeho vlastními slovy vám připomínám: Nemůžeme jinak získat milost, než snášením utrpení. Musí se hromadit námahy na námahy, máme-li dosáhnout důvěrné účasti na Božím životě, slávy Božích dětí a dokonalého štěstí duše.“

Tentýž popud mě mocně poháněl k_tomu, abych hlásala krásu Boží milosti. Působilo mi to velkou úzkost, potila jsem se a nemohla popadnout dech. Zdálo se mi, že se má duše už nemůže udržet ve vězení těla a že zlomí svá pouta, a volně, sama a bez překážek rychle projde celý svět a bude volat: „Kéž by smrtelníci poznali, co znamená Boží milost, jak je krásná, vznešená a drahocenná; kolik bohatství v_sobě skrývá, kolik pokladů, radostí a slastí! Vynaložili by pak nepochybně všechnu píli a péči, aby si získali trápení a soužení. Místo štěstí by všichni na světě vyhledávali obtíže, nemoci a muka, jen aby dosáhli neocenitelného pokladu milosti. To je ovoce a konečný zisk ochoty trpět. Nikdo by si nenaříkal na kříž a námahy, které by na něj dolehly, kdyby znal váhy, na nichž jsou váženy, než se přidělují lidem.“

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 1,27{/r}; {r}Žl 138 (137),6{/r}

Ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, {*} ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné.

Jistě vznešený je Hospodin, a přece shlíží na pokorného, pyšného však zdaleka pozná. {*} Ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné.

24. srpna

Sv. Bartoloměje, apoštola

Svátek

Z_homilií svatého Jana Zlatoústého, biskupa, na první list Korinťanům

(Hom. 4,3.4: PG 61,34-36)

‚Slabá‘ Boží věc je silnější než lidé

Prostřednictvím lidí neučených si kříž získal celý svět. Řeč kříže přitom není snadná, vždyť mluví o_Bohu, o_pravém náboženství, o_životě podle evangelia a o_nadcházejícím soudu. Kříž přivedl všechny, prosté a nevzdělané, k_pravé moudrosti. Vidíš, jak je ‚pošetilá‘ Boží věc moudřejší a ‚slabá‘ silnější než lidé?{fnr}1{/fnr}

Jak to, že silnější? Pronikla přece do celého světa a všechny si podmanila, a přestože se kdekdo snažil jméno Ukřižovaného vyhladit, stal se pravý opak: toto jméno se stalo slavným a jeho sláva se dále roznesla, zatímco jeho odpůrci vzali za své, zřítili se do zkázy: ač živí, nezmohli nic proti Mrtvému. A tak když o_mně Řek říká, že jsem mrtvý, ukazuje se jako nadmíru pošetilý, a ačkoli mě považuje za pošetilce, jsem ve skutečnosti moudřejší než jeho mudrc; a když mě nazve slabým, ukáže se, že on sám je slabší. Neboť co dokázali s_Boží milostí vykonat opovrhovaní celníci a rybáři, nedovedli si mudrcové, vládcové a vlastně celý svět se vším svým snažením ani představit.

To měl na mysli Pavel, když říkal: ‚Slabá‘ Boží věc je silnější než lidé.{fnr}2{/fnr} A z_toho také vyplývá, že kázání evangelia je dílo Boží. Vždyť copak vůbec mohlo napadnout těch dvanáct mužů, navíc zcela neučených, žijících při jezerech a řekách nebo v_pustinách, že se dají do tak velikého díla? A že se oni, kteří se snad nikdy předtím nedostali do velkého města a před veřejnost, postaví proti celému světu? O_tom, že byli bázliví a malodušní, svědčí přece ten, kdo o_nich podal písemnou zprávu. Vůbec to nezapírá a nesnaží se zastřít jejich nedostatky, a to je snad největší důkaz jeho pravdivosti. Co vlastně o_nich říká? Že když Krista zatkli, oni bez ohledu na to, že učinil nesčetně zázraků, většinou utekli, a ten, který stál v_jejich čele, Krista dokonce zapřel.

Jak to tedy, že ti, kteří za Kristova života neodolali ani náporu Židů, se poté, co zemřel a byl pohřben, postavili proti velikosti celého světa, jestliže podle vás údajně nevstal z_mrtvých, a tudíž s_nimi ani nemluvil, ani jim nedodal odvahy? Cožpak by si sami neřekli: Co teď? Sám si za živa nepomohl, a nám by měl po smrti podat pomocnou ruku? Sám si za živa nepodrobil ani jediný národ, a my bychom měli hlásáním jeho jména získat celý svět? Nejen se o_to pokusit, ale dokonce na to i_pomyslet by přece bylo nesmyslné!

Takže je zřejmé, že kdyby neviděli Ježíše zmrtvýchvstalého a kdyby se jim nedostalo přesvědčivého důkazu jeho moci, nebyli by se rozhodli pro tak veliké dílo.

{fn:1}Srov. {r}1 Kor 1,25{/r}.{/fn} {fn:2}Tamtéž.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 1,23-24{/r}; {r}2 Kor 4,8{/r}; {r}Řím 8,37{/r}

My kážeme Krista ukřižovaného. Židy to uráží a pohané to pokládají za hloupost. {*} Pro ty, kdo jsou povoláni, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.

Ze všech stran se valí na nás trápení, ale v_tom ve všem vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. {*} Pro ty, kdo jsou povoláni, je Kristus Boží moc a Boží moudrost.

25. srpna

Sv. Benedikta, Jana, Matouše, Izáka a Kristina, mučedníků

Z_„Kroniky české“ od Kosmy, děkana pražské kapituly

(Lib. 1, cap. 38: knihovna rukopisů Národního muzea v_Praze, sign. VIII F 69, fol. 24a)

Není možné sloužit Bohu i_mamonu

Za času císaře Jindřicha, jenž po Otovi III. spravoval říši římskou, žilo v_Polsku pět mnichů poustevníků, pravých Izraelitů:{fnr}1{/fnr} Benedikt, Matouš, Jan, Izák, Kristin a šestý Barnabáš.

Když kníže uslyšel o_jejich dobré pověsti a poznal jejich nouzi, dal jim velké množství peněz. Ale oni nevěděli, co by si s_penězi počali, protože nikdy nic takového neměli. Jeden z_nich otevřel ústa a pravil: „Poklady stříbra a zlata jsou zajisté osidlem smrti. A my, kteří jsme dosud žili skrovně, ale byli svobodní, máme teď otročit mamonu?“

I_pošlou jednoho z_bratří, jménem Barnabáše, jenž vždy vyjednával vnější záležitosti, aby jejich jménem vyřídil knížeti toto: „Ač jsme hříšníci a lidé nehodní, přece na vás stále pamatujeme ve svých modlitbách. Stříbro jsme nikdy neměli, a ani nechceme mít. Neboť náš Pán Ježíš Kristus od nás nežádá stříbro, ale dvojnásobnou hřivnu dobrých skutků. Když má mnich groš, nestojí za groš. Vezmi si to své stříbro: my nesmíme mít nic nedovoleného.“

Když Barnabáš odešel ke knížecímu dvoru, přihnala se v_noci tlupa nepřátel, vtrhli do dveří a našli bratry, jak zpívají žalmy Hospodinu. Přiložili jim meče na hrdlo a řekli: „V_svatém-li pokoji žíti si přejete, stříbro, jež máte, ihned všecko nám dejte a ušetřte života svého. Neboť dobře to víme, že peníze od krále máte.“

Ale oni se dovolávali Boha za svědka a stále tvrdili, že žádné peníze nemají. Říkali: „Poklad, který hledáte, už je v_knížecí pokladně, protože jsme ho nepotřebovali. Nevěříte-li tomu, tady je naše obydlí, hledejte, jak je vám libo, jenom nám neubližujte.“ Ale oni byli tvrdší než skála a hned je nelítostně svázali, po celou noc je různým způsobem mučili a nakonec všechny bez rozdílu ostřím meče zabili. A tak je zběsilost bezbožníků přenesla do nebeského království.

{fn:1}Srov. {r}Jan 1,47{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 6,19{/r}; {r}Lk 12,34.15{/r}

Neshromažďujte si poklady na zemi, kde je kazí mol a rez a kam se zloději prokopávají a kradou. {*} Kde je váš poklad, tam bude i_vaše srdce!

I_když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má. {*} Kde je váš poklad, tam bude i_vaše srdce!

Téhož dne 25. srpna

Sv. Ludvíka

Z_duchovní závěti svatého Ludvíka synovi

(Acta Sanctorum Augusti 5 [1868], 546)

Spravedlivý král povznáší zemi

Nejdražší synu, především ti dávám naučení, abys miloval Pána, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou silou, neboť bez toho není spásy.

Synu, musíš se vyhýbat všemu, o_čem víš, že se to Bohu nelíbí, to znamená každému smrtelnému hříchu; raději musíš strpět všechna možná muka, než abys udělal nějaký smrtelný hřích.

Dopustí-li Bůh na tebe nějaké utrpení, musíš to ochotně snášet, děkovat za to a chápat, že je to k_tvému dobru a že sis to snad zasloužil. A dopřeje-li ti Bůh nějaký úspěch, musíš mu pokorně děkovat a dávat pozor, aby tě přitom nezkazila pýcha nebo něco jiného, neboť nesmíš to, cos od Boha dostal, obrátit proti němu nebo ho tím urážet.

Zúčastňuj se rád a zbožně bohoslužeb církve, a v_kostele se měj na pozoru, aby ses nerozhlížel, zbytečně nemluv, ale zbožně se modli k_Bohu ústy nebo rozjímáním v_srdci.

Měj soucitné srdce vůči chudým, ubohým a trpícím, a podle možnosti jim poskytuj pomoc a útěchu. Za všechna dobrodiní, která ti Bůh udělí, mu vzdávej díky, aby ti Bůh mohl dát ještě více. Vůči svým poddaným jednej spravedlivě a neodchyluj se od spravedlnosti vpravo ani vlevo; a vždycky buď spíše na straně chudého než bohatého, dokud nebudeš s_jistotou znát pravdu. Starej se o_to, aby všichni, nad nimiž budeš mít moc, a především osoby církevní a řeholní, žili pod ochranou spravedlnosti a pokoje.

Buď poslušně oddán naší matce římské církvi a nejvyššímu veleknězi jako duchovnímu otci. Usiluj o_to, aby byl z_tvé země vymýcen každý hřích, a zvláště rouhání a bludy.

Nejdražší synu, nakonec ti dávám požehnání, jaké může dát milující otec synovi. Svatá Trojice a všichni svatí ať tě chrání od všeho zlého. Ať ti dá Bůh milost, abys konal jeho vůli, a tím mu sloužil a vzdával čest, abychom po tomto životě společně dospěli k_němu a mohli ho vidět, milovat a chválit bez konce. Amen.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}2 Král 18,6.3{/r}

Přimkl se k_Bohu a neodstoupil od něho. {*} Snažil se plnit jeho vůli.

Dbal na jeho přikázání. {*} Snažil se plnit jeho vůli.

Téhož dne 25. srpna

Sv. Josefa Kalasanského, kněze

Ze spisů svatého Josefa Kalasanského

(Memoriale al Card. M. A. Tonti, 1621: Ephem. Calas. 36,9-10, Romæ 1967, pp. 473-474; L. Picanyol, Epistolario di S. Giuseppe Calasanzio, 9 vol., ediz. Calas., Romæ 1951-1956, passim)

Snažme se přilnout ke Kristu a jen jemu se líbit

Nikomu není neznámo, jak je to vznešené a záslužné, starat se o_výchovu dětí, zejména chudých, a tak jim pomáhat, aby mohly dosáhnout věčného života. Neboť předáváním vědomostí, a především výchovou k_zbožnosti a k_životu podle křesťanského učení, pečujeme o_jejich blaho duševní i_tělesné, a tím plníme vůči dětem do jisté míry stejné poslání, jaké mají jejich strážní andělé.

Nejlepší pomocí pro dospívající mládež jakéhokoli původu nebo stavu je to, když je nejen odvádíme od zlého, ale hlavně když je mírně a laskavě vedeme a povzbuzujeme k_tomu, aby konali dobro. Je známo, že s_takovou pomocí se mladí lidé tak změní k_lepšímu, že se pak už na nich vůbec nepozná, jací byli před svým vychováním. Jako mladé výhonky snadno se dají mladí vést tím směrem, jak se o_to vychovatel snaží; necháme-li je však ztvrdnout, víme, že možnost jejich převýchovy se později velmi zmenšuje nebo časem zcela mizí.

Jestliže se však dětem, a zvláště chudým, dostane vhodné výchovy, přispěje to k_jejich lidské důstojnosti, a také celá lidská a křesťanská společnost tuto výchovu ocení: na prvním místě rodiče, neboť se budou radovat, že jsou jejich děti tímto způsobem vedeny po správné cestě; ale také představení státu, neboť tím získají svědomité a dobré občany; především však představení církve, neboť dobře vychované děti milují Krista, zastávají se evangelia a zapojí se vyspělejším a účinnějším způsobem do mnohostranného života a činnosti církve.

Ale ti, kdo berou na sebe tento úkol a chtějí s_veškerou pečlivostí vychovávat, musí mít velkou lásku, nesmírnou trpělivost a zejména hlubokou pokoru. Jen tak dosáhnou toho, že je Pán, když ho budou pokorně prosit, učiní způsobilými spolupracovníky pravdy, že je bude posilovat v_plnění jejich vznešeného poslání a nakonec že jim dá nebeskou odměnu, jak stojí v_Písmu: Ti, kteří mnohé přivedli ke spravedlnosti, budou zářit jako hvězdy na věčné časy.{fnr}1{/fnr}

Dosáhnou toho snadněji, jestliže se budou snažit slibem trvalé služby přilnout ke Kristu a jen jemu se líbit, neboť on řekl: Cokoli jste udělali pro jednoho z_mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.{fnr}2{/fnr}

{fn:1}{r}Dan 12,3{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 25,40{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Sol 2,8{/r}; {r}Gal 4,19{/r}

Nejraději bych vám nejen odevzdal Boží radostnou zvěst, ale dal za vás i_vlastní život. {*} Tak velice jsem si vás oblíbil.

Moje děti, znovu vás bolestně rodím, dokud nenabudete podoby Kristovy. {*} Tak velice jsem si vás oblíbil.

27. srpna

Sv. Moniky

Památka

Ze spisu „Vyznání“ od svatého Augustina, biskupa

(Lib. 9,10-11: CSEL 33,215-219)

Kéž dosáhneme věčné moudrosti

Když se blížil den, kdy měla odejít z_tohoto světa – ty jsi znal ten den, Bože, my jsme ho neznali – stalo se tvým skrytým řízením, jak jsem přesvědčen, že jsme já a ona byli sami, opřeni o_okno, jímž bylo vidět do zahrady domu, v_němž jsme bydleli. Bylo to v_Ostii na Tibeře, kde jsme se, vzdáleni vší vřavy, po dlouhé namáhavé cestě zotavovali před odplutím. Rozmlouvali jsme tehdy o_samotě velmi srdečně. Nedbali jsme na to, co bylo za námi, a byli jsme upnuti na to, co bylo před námi,{fnr}1{/fnr} a ptali jsme se spolu v_přítomnosti pravdy, jíž jsi ty, jaká bude věčná blaženost svatých, to, co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk ani nikdy nepomyslil,{fnr}2{/fnr} a naše srdce prahlo po nebeských vodách z_tvého pramene, pramene života, který je u_tebe.{fnr}3{/fnr}

O_těchto věcech jsem mluvil, i_když ne tímto způsobem a těmito slovy. Ale ty, Pane, víš, že když jsme toho dne takto rozmlouvali a tento svět se všemi jeho radostmi ztrácel při tom rozhovoru pro nás cenu, ona tehdy řekla: „Synu, pokud jde o_mě, už mě na tomto světě nic netěší. Co zde mám ještě dělat a nač tu mám být, nevím, vždyť od tohoto pozemského života už nic nečekám. Jen pro jedno jsem si přála žít ještě nějakou chvíli na tomto světě: chtěla jsem vidět, dříve než umřu, že jsi katolickým křesťanem. A Bůh mi to dopřál v_míře mnohem větší, neboť mohu vidět i_to, že jsi pohrdl pozemským štěstím a stal ses Božím služebníkem. Co tu mám ještě dělat?“

Nepamatuji se už dobře, co jsem jí na to odpověděl. Ale asi za pět dní nebo jen o_málo později dostala horečku a ulehla. V_době nemoci jednou omdlela a ztratila na chvíli vědomí. Přiběhli jsme k_ní, ale brzy se probrala, podívala se na mě a na mého bratra, jak jsme u_ní stáli, a jako by něco hledala, nám řekla: „Kde jsem to byla?“

A když nás viděla, že jsme smutní a zaražení, řekla: „Pochováte svou matku tady.“ Mlčel jsem a snažil jsem se zadržet pláč. Můj bratr však něco řekl, že by si přál, aby nezemřela v_cizině, že by bylo pro ni lépe umřít ve vlasti. Když to uslyšela, pohlédla na něj s_úzkostí a výčitkou, že mu záleží na takových věcech, potom se podívala na mě a řekla: „Slyš, co to říká.“ Brzy nato řekla nám oběma: „Pochovejte toto tělo kdekoli a nedělejte si s_tím starost. Jen o_to vás prosím, tam, kde budete, pamatujte na mě u_oltáře Páně.“ A když sdělila, jak mohla, toto své přání, přestala mluvit, neboť nemoc se zhoršovala a působila jí utrpení.

{fn:1}Srov. {r}Flp 3,13{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Kor 2,9{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Žl 36 (35),10{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Žl 6,10{/r}; srov. {r:Žl}21 (20),3{/r}

Bůh slyšel její prosby a přijal její modlitby. {*} Splnil jí, po čem v_srdci toužila.

Neodepřel, co žádaly její rty. {*} Splnil jí, po čem v_srdci toužila.

28. srpna

Sv. Augustina, biskupa a učitele církve

Památka

Ze spisu „Vyznání“ od svatého Augustina, biskupa

(Lib. 7,10.18; 10,27: CSEL 33,157-163.255)

Ó_věčná pravdo, pravdivá lásko, láskyhodná věčnosti!

Vyzván, abych se vrátil k_sobě, vstoupil jsem pod tvým vedením, Bože, do svého nitra; mohl jsem, neboť ty ses stal mým pomocníkem.{fnr}1{/fnr} Vstoupil jsem, a okem své duše, i_když tak slabým, jsem uviděl nad tímto okem své duše, nad svým duchem, nezměnitelné světlo; ne to obyčejné, viditelné všem tvorům, ani jiné, sice větší, ale téhož druhu, které by pouze mnohem mocněji zářilo a naplňovalo všechno svým jasem. Ne, nebylo to světlo jako ostatní světla, ale jiné, úplně odlišné od všeho. Ani nebylo nad mým duchem jako olej nad vodou nebo jako nebe nad zemí; bylo vysoko nade mnou, protože mě stvořilo, a já jsem byl hluboko pod ním, protože jsem byl stvořen od něho. Ten, kdo zná pravdu, zná to světlo.

Ó_věčná pravdo, pravdivá lásko, láskyhodná věčnosti! Ty jsi můj Bůh, po tobě toužím dnem i_nocí. Jakmile jsem tě poznal, pozdvihl jsi mě, abych viděl, že je něco, co bych měl vidět, já že však dosud nejsem schopen vidět. A zasáhl jsi svým mocným světlem můj slabý zrak, a já jsem se zachvěl láskou i_hrůzou. A shledal jsem, že jsem daleko od tebe v_krajině úplně jiné, a jako bych slyšel z_výsosti tvůj hlas: „Já jsem pokrm silných; musíš růst a budeš mě požívat. Nebudeš mě však proměňovat v_sebe jako pokrm pro své tělo, ale ty se budeš proměňovat ve mne.“

Hledal jsem tedy způsob, jak získat sílu, potřebnou k_tomu, abych tě požíval, ale nenacházel jsem, dokud jsem neobjal prostředníka mezi Bohem a lidmi, člověka Krista Ježíše,{fnr}2{/fnr} Boha, který je nade všecko: buď veleben navěky.{fnr}3{/fnr} On mě volal a říkal: Já jsem cesta, pravda a život;{fnr}4{/fnr} a pokrm, k_jehož přijetí jsem dosud neměl sílu, spojil s_tělem, neboť Slovo se stalo tělem,{fnr}5{/fnr} aby tvá moudrost, skrze niž jsi všechno stvořil, živila jako mléko naši dětskou slabost.

Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak dávná a přece tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval! Hle, tys byl uvnitř, když já jsem byl venku, a tam jsem tě hledal, vrhal jsem se na to krásné, co jsi stvořil, já netvor. Tys byl se mnou, ale já jsem s_tebou nebyl. To, co by vůbec nebylo, kdyby to nebylo v_tobě, drželo mě daleko od tebe. Tys volal, křičel a prorazil mou hluchotu; tys zářil, svítil a zahnal mou slepotu; tys vydával vůni a já jsem ji vdechl, a teď dychtím po tobě; okusil jsem, a nyní lačním a žízním; ty ses mne dotkl, a já hořím touhou po tvém pokoji.

{fn:1}Srov. {r}Žl 30 (29),11{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Tim 2,5{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Řím 9,5{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 14,6{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jan 1,14{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Ó_pravdo, světlo mého srdce, bloudil jsem, a rozpomenul jsem se na tebe; {*} vracím se vyprahlý a dychtím po tvém prameni.

Život, který žiji, už nežiji ze sebe; ze sebe jsem žil špatně, ve spojení s_tebou žiji novým životem. {*} Vracím se vyprahlý a dychtím po tvém prameni.

29. srpna

Umučení sv. Jana Křtitele

Památka

HYMNUS

O_Janovi Písmo svědčí,

že nad lidské syny větší

nebyl z_ženy narozený

ve všem lidském pokolení.

Proto Jan na svět poslán byl,

aby v_Světlo svět uvěřil,

v_Ježíše, Syna Božího,

lidem z_nebe poslaného.

Počal kázat o_pokání,

Kristově přibližování,

Beránka Božího hlásal,

prstem jej lidu ukázal.

Pán měl dál růst, Jan se nížit,

Jan dřív než Pán měl být zabit,

sťat mečem k_zemi padl Jan,

vzhůru na kříž vyvýšen Pán.

Světíce dnešního svátku,

věrní, přeslavnou památku,

rozjímejme s_pobožností,

jaké Jan dostal milosti.

Je letní den. A Panna svatá

cedrovým hájem do hor chvátá

k_příbuzné jménem Alžbětě.

I_té dal Bůh, že bude matka

vyvoleného pacholátka.

Jan Křtitel zváno po světě.

Jde Panna stezkou osamělou,

pod nohy se jí květy stelou,

jak rosu chtěly by ji nést.

Příroda všechna dobře tuší,

pro co jsou lidé slepí, hluší:

že dívka Matkou Boží jest.

Alžběta, přítelkyně pravá,

už před domem ji očekává

a slovem prorockým ji zve:

„Tvůj příchod darem nebes je mi,

tys požehnaná mezi všemi

a požehnáno dítko tvé!“

Klesnou si vroucně do náručí.

A co v_nich beze slova zvučí,

to skřivan jásá v_modrý vzduch:

Blíží se naplnění času

pro přislíbenou světa spásu!

Veliké věci činí Bůh!

Z_homilií svatého Bedy Ctihodného, kněze

(Hom. 23: CCL 122,354.356-357)

Předchůdce Kristův narozením i_smrtí

Svatý Předchůdce narození, kázání i_smrti Páně ukázal při svém zápase sílu hodnou toho, aby na něj hledělo nebe. Platí o_něm, co říká Písmo: I_když se lidem zdálo, že je trestán, jeho naděje byla plná nesmrtelnosti.{fnr}1{/fnr} Právem slavíme den, který je pro nás posvěcen Janovým utrpením, ozdoben zářícím purpurem jeho krve. Právem uctíváme s_duchovní radostí Janovu památku, neboť on své svědectví, které vydal Pánu, zpečetil mučednickou smrtí.

Nelze pochybovat, že svatý Jan trpěl ve vězení a v_okovech pro našeho Vykupitele. Jemu předem vydával svědectví a za něj položil také svůj život. Pronásledovatel sice od něho nežádal zapření Krista, ale zamlčení pravdy; to však znamená, že zemřel kvůli Kristu. Vždyť přece Kristus říká: Já jsem pravda.{fnr}2{/fnr} A proto zajisté prolil svou krev kvůli Kristu, když ji prolil kvůli pravdě. A jako svým narozením, kázáním a tím, že křtil, vydával Jan předem svědectví tomu, který se měl narodit, kázat a křtít, tak i_svým utrpením Jan o_něm předem naznačil, že má také trpět.

Takový a tak veliký muž uzavřel tedy svůj pozemský život, po dlouhém utrpení v_okovech, prolitím krve. Toho, který hlásal svobodu nebeského pokoje, spoutali bezbožníci do okovů. Do temného vězení byl uvržen ten, který přišel, aby vydal svědectví o_světle,{fnr}3{/fnr} a o_němž samo světlo, jímž je Kristus, vydalo svědectví, že byl lampou hořící a zářící.{fnr}4{/fnr} A svou vlastní krví byl pokřtěn ten, jemuž bylo dáno pokřtít Vykupitele světa, uslyšet hlas Otcův, který se ozval Kristu z_nebe, a uvidět milost Ducha Svatého sestupujícího na něj. Ale takovým lidem, jako byl on, nebylo těžké, naopak, bylo to pro ně lehké a žádoucí trpět časná muka pro pravdu; neboť on věděl, že to bude odměněno věčnými radostmi.

Mučedníci si přáli přijmout smrt, která tak jako tak nevyhnutelně hrozila, pro vyznání Kristova jména s_palmou věčného života. Správně říká apoštol: Vám se přece dostalo té milosti, že smíte v_Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět.{fnr}5{/fnr} Považuje to za Kristův dar, že vyvolení mohou pro něj trpět, a rovněž říká: Utrpení tohoto času se nedají srovnat s_budoucí slávou, která se zjeví na nás.{fnr}6{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Mdr 3,4{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Jan 14,6{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 1,8{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 5,35{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Flp 1,29{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Řím 8,18{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mk 1,2{/r}; {r}Mt 11,11{/r}; {r}Mk 6,17.27{/r}

Je psáno u_proroka Izaiáše: Hle posílám svého posla před tebou, on ti připraví cestu. {*} Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel.

Herodes dal Jana zatknout a poslal kata, aby přinesl jeho hlavu; ten odešel a sťal ho ve vězení. {*} Mezi těmi, kdo se narodili ze ženy, nepovstal nikdo větší než Jan Křtitel.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky