PROSINEC

1. prosince

Sv. Edmunda Kampiána, kněze a mučedníka

Z_dopisu svatého Edmunda Kampiána lordům tajné rady anglické královny

(Dopis psaný anglicky kol. 19. 7. 1580 vydal J. H. Pollen SJ: Campion’s Ten Reasons, London, Roehampton 1914, str. 10-11)

Pro slávu Boží a k_prospěchu vašich duší chci vyložit a ospravedlnit víru katolické církve

Když jsem odešel z_Německa a z_Čech, poslán svými nadřízenými, a odvážil jsem se vstoupit do této ušlechtilé země, mé drahé vlasti, pro slávu Boží a k_prospěchu duší, považoval jsem za pravděpodobné, že budu v_tomto zvědavém, bdělém a podezřívavém světě dříve či později na své cestě zadržen a zastaven. Proto pro všechny případy a v_nejistotě, co se se mnou bude dít, dá-li mi Bůh tu milost, abych trpěl ve vězení, považoval jsem za nutné připravit toto psaní, s_přáním dát je Vašim lordstvům k_přečtení, abyste dobře poznali můj případ.

Přiznávám, že jsem (třebaže nehodný) kněz katolické církve a Bůh mi dopřál, že jsem mohl těchto posledních osm let zasvětit životu v_Tovaryšstvu Ježíšově. Tím jsem na sebe vzal zvláštní způsob služby pod praporem poslušnosti a vzdal jsem se všeho zájmu o_dosažení bohatství, poct, požitků a ostatních světských potěšení.

Na rozkaz našeho generálního představeného jsem podnikl cestu z_Prahy do Říma a z_Říma do Anglie se stejnou radostí, s_jakou bych šel, kdybych byl poslán do kterékoli křesťanské nebo pohanské země.

Mým úkolem je nezištně hlásat evangelium, udělovat svátosti, učit neznalé, napravovat hříšníky, vyvracet bludy – zkrátka volat k_duchovní pohotovosti proti neřestem a pyšné nevědomosti, jež se zmocnily velkého počtu mých drahých krajanů.

Žádám pro slávu Boží s_veškerou pokorou a podle vašich dispozic tři druhy nezaujatého a klidného vyslechnutí: první před Vašimi ctihodnostmi, kde chci rozmlouvat o_náboženství, pokud se týká obecného blaha a Vašich vznešeností; druhé, kde chci obšírněji promluvit před doktory a mistry a vybranými muži z_obou univerzit a vyložit víru naší katolické církve na základě nesčíslných důkazů z_Písma, koncilů, církevních Otců, historie a přirozených i_morálních důvodů; třetí před právníky, církevními i_světskými, kde chci tuto víru ospravedlnit tím, co vyplývá z_dosud platných a uplatňovaných zákonů.

Jestliže tyto mé nabídky budou zamítnuty a mé úsilí nebude mít žádný výsledek, a já, když jsem ujel tisíce mil, abych vám prokázal dobro, budu odměněn krutostí, nemám už nic, co bych řekl, kromě toho, že poroučím tuto vaši a mou záležitost Všemohoucímu Bohu; on zkoumá lidská srdce. Ať nám udělí svou milost a uvede nás ve vzájemnou shodu přede dnem odplaty, abychom mohli být přáteli aspoň v_nebi, kde budou všechny křivdy zapomenuty.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Flp 1,20-21{/r}

Pevně očekávám a mám naději, že v_ničem nedojdu hanby, ale že teď jako vždycky {*} budu moci svým neohroženým počínáním na sobě oslavit Krista, ať svým životem, ať svou smrtí.

Vždyť pro mě život je Kristus a smrt ziskem. {*} Budu moci svým neohroženým počínáním na sobě oslavit Krista, ať svým životem, ať svou smrtí.

3. prosince

Sv. Františka Xaverského, kněze

Památka

Z_dopisů svatého Františka Xaverského svatému Ignáci

(H. Tursellini: Vita Francisci Xaverii, Romæ 1596, lib. 4, epist. 4 [1542] et 5 [1544])

Běda mi, kdybych nehlásal evangelium

Zavítali jsme do vesnic neofytů, kteří přijali křesťanství před několika léty. V_té oblasti nejsou usazeni vůbec žádní Portugalci, neboť půda je tam značně neúrodná a chudá. Domorodí křesťané jsou opuštění, bez kněží, a nevědí vlastně nic jiného, než že jsou křesťany. Nemají nikoho, kdo by jim posloužil svátostmi a konal pro ně bohoslužby, nikoho, kdo by je seznámil s_vyznáním víry, naučil je modlit se Otčenáš a Zdrávas a poučil o_Božích přikázáních.

A tak jsem si od chvíle, kdy jsem sem přišel, vůbec neodpočinul: Vytrvale jsem chodil po vesnicích a všechny dosud nepokřtěné děti jsem omýval posvátnou křestní vodou. Křtem jsem tak očistil ohromné množství dětí, které takřka nerozeznaly pravou ruku od levé. Ty děti mě však nenechaly ani pomodlit breviář, dokonce ani najíst a vyspat, dokud jsem je nenaučil nějakou modlitbu. A tu jsem pochopil, že právě oni jsou těmi, kterým patří nebeské království.{fnr}1{/fnr}

Protože by to byl hřích odmítnout tak bohulibou žádost, začal jsem od Sláva Otci i_Synu i_Duchu Svatému a pak jsem se snažil je naučit apoštolskému vyznání víry a modlitbám Otčenáš a Zdrávas Maria. Zjistil jsem, že jsou velmi bystré, a kdyby se našel někdo, kdo by je vychovával v_křesťanských přikázáních, byli by z_nich určitě velmi dobří křesťané.

Z_mnoha lidí se v_této oblasti nestanou křesťané jen proto, že prostě není, kdo by z_nich křesťany udělal. A tak se mi často vtírá myšlenka, že bych měl obejít všechny akademické instituce po celé Evropě – a hlavně pařížskou univerzitu, a všude křičet jako smyslů zbavený, abych ty, v_nichž je víc učenosti než lásky, vyburcoval voláním: „Jak strašné je množství těch, kdo se vaší vinou nedostanou do nebe, a řítí se do pekel!“

Kéž by oněm lidem ležela tato starost na srdci aspoň tak jako pěstování vědy, aby jednou mohli Bohu složit účty nejen ze vzdělanosti, ale ze všech svěřených hřiven!

A kéž by opravdu co nejvíce z_nich bylo touto myšlenkou natolik vyvedeno z_klidu, aby se oddali rozjímání o_Božích věcech a popřáli sluchu hlasu, kterým v_nich promlouvá Pán: aby nechali stranou vlastní touhy a věci lidské a šli bez výhrad za hlasem Božím a Boží vůlí. A z_celého srdce aby zvolali: Pane, tady mě máš, co mám dělat?{fnr}2{/fnr} Pošli mě, kam je ti libo, třebas až do Indie.

{fn:1}{r}Mt 19.14{/r} a {r}Mk 10,14{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Sk 9,6{/r} (Vulg.).{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Lk 10,2{/r}; {r}Sk 1,8{/r}

Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. {*} Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

Až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc a budete mými svědky až na konec země. {*} Proste Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.

4. prosince

Sv. Jana Damašského, kněze a učitele církve

Ze spisu „Výklad pravé víry“ od svatého Jana Damašského

(Cap. 1: PG 95,417-419)

Povolals mě, Bože, abych sloužil tvým dětem

Tys mě, Bože, vyvedl z_klínu otcova, tys mě utvářel pod srdcem matčiným a nahý jsem dík tobě přišel na tento svět, neboť veškeré zákony lidské přirozenosti se bez ustání naplňují podle tvých ustanovení.

Požehnáním Svatého Ducha jsi připravil mé nové stvoření a můj pravý život ne z_vůle muže ani z_touhy těla, ale z_tvé milosti,{fnr}1{/fnr} kterou nelze slovy ani vylíčit. Připravils mé narození způsobem přesahujícím řád naší přirozenosti, neboť když jsi mě poslal na tento svět, přijals mě za své dítě a připočetl mezi syny tvé svaté a neposkvrněné církve.

Živils mě mlékem duchovním, mlékem tvých božských slov, posilovals mě hutným pokrmem, tělem našeho Pána Ježíše Krista, svého přesvatého a jednorozeného Syna, a dávals mi pít ze svatého kalicha jeho životodárnou krev, prolitou za spásu celého světa.

Neboť tys nás miloval, Bože, a svého milovaného jednorozeného Syna jsi dal jako výkupné za nás. A on přijal svůj úděl dobrovolně a bez zdráhání. Ano, sám se k_tomu nabídl, a byl dán za oběť jako beránek nevinný. Ač Bůh, stal se člověkem a celou svou lidskou vůlí se dal k_dispozici a tebe, Bože Otče, byl poslušný až k_smrti, a to k_smrti na kříži.{fnr}2{/fnr}

A ty, Kriste, Pane a Bože můj, ses snížil až ke mně; mne, ovci zbloudilou, jsi vzal na vlastní ramena,{fnr}3{/fnr} pásl jsi mě na pastvách zelených a tvoji pastýři mě napájeli z_pramenů pravého učení.{fnr}4{/fnr} I_jim jsi nejprve sám poskytl pastvu a paks jim dal pást vybrané stádo svých vyvolených.

Prostřednictvím svého biskupa jsi mě teď, Pane, povolal, abych sloužil tvým dětem. Nevím ovšem, proč jsi to učinil a jaké plány se mnou máš, to víš jenom ty.

Prosím tě však, Pane: Zbav mě ohromné tíže mých hříchů, kterými jsem se těžce provinil, a očisť mou mysl i_mé srdce. Buď mým jasným světlem a veď mě správnou cestou.

Když otevřu ústa, ať mluvím tvými slovy. Tvůj ohnivý Duch ať rozpálí můj jazyk, abych mluvil jasně a zřetelně a neustále byl proniknut tvou přítomností.

Buď, Pane, mým pastýřem a pomáhej mi v_mé pastýřské službě. Kéž se mé srdce neuchyluje napravo ani nalevo, ale ať mě tvůj dobrý Duch vede po správné cestě,{fnr}*{/fnr} abych jednal podle tvé vůle až do konce.

A ty, vznešený vrchole dokonalé čistoty, znamenité shromáždění církve, ty můžeš počítat s_Boží pomocí, neboť v_tobě Bůh trvale přebývá: Kéž ode mne přijmeš toto učení víry jako bludu prosté a posilující církev, jaké nám bylo předáno od Otců.

{fn:1}Srov. {r}Jan 1,13{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Flp 2,8{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Lk 15,5{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 23 (22),3{/r}.{/fn} {fn:*}Srov. {r}Žl 143 (142),10{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Mal 2,6{/r}; {r}Žl 89 (88),22{/r}

Učení pravdy bylo v_jeho ústech, bezpráví se na jeho rtech neobjevilo. {*} Mnohé odvrátil od nepravosti.

Pevně ho drží má ruka i_mé rámě ho posiluje. {*} Mnohé odvrátil od nepravosti.

6. prosince

Sv. Mikuláše, biskupa

Z_výkladu svatého Augustina, biskupa, na Janovo evangelium

(Tract. 123,5: CCL 36,678-680)

Tíhu smrti nechť přemáhá síla lásky

Pán se ptá na to, co předem věděl. Ptá se, nikoli jednou, ale i_podruhé a do třetice, zda ho Petr miluje. Stejněkrát slyší od Petra, že ho miluje, a stejněkrát Petrovi svěřuje, aby pásl jeho ovce.{fnr}1{/fnr}

Po trojím zapření přichází trojí vyznání, aby jazyk nesloužil lásce méně než strachu a aby se nezdálo, že hrozba smrti vyvolá více slov než skutečnost života. Zatímco strach se projevil zapřením pastýře, úkolem lásky by měla být péče o_jeho stádo.

Ti, kdo pasou Kristovy ovečky v_takovém duchu, jako by patřily jim, a ne Kristu, přesvědčivě ukazují, že nemilují Krista, ale sebe.

Ona opakovaně vštěpovaná slova Kristova probouzejí k_bdělosti vůči těm, na něž si stěžuje apoštol: Všichni jdou za svým prospěchem, ne za tím, co je Kristovo.{fnr}2{/fnr}

Vždyť co znamená ono: Miluješ mě? Pas moje ovce!{fnr}3{/fnr} Je to, jako by bylo řečeno: Jestliže mě miluješ, nemysli na svou vlastní pastvu, ale na mé ovce. Pas je a nezapomínej, že patří mně, a ne tobě. Snaž se, aby byly mou slávou, nikoli tvou, mým vlastnictvím, nikoli tvým, mým bohatstvím, nikoli tvým. A nezařazuj se mezi ty, kteří přispívají k_nebezpečnosti doby svou sebeláskou a vším ostatním, co s_tímto pramenem zla souvisí.{fnr}4{/fnr}

Kristovi pastýři ať jsou tedy nesobečtí a pasou ovce ne jako svůj, ale Kristův majetek.

Především však se musí každý pastýř Kristova stáda vyvarovat, aby nešel za vlastním prospěchem místo za tím, co si přeje Ježíš Kristus; a nikdo nesmí těch, za které Kristus prolil svou krev, zneužívat k_uskutečnění vlastních cílů.

Kristova láska se musí v_pastýři jeho ovcí rozhořet takovým duchovním žárem, že přemůže i_přirozený strach před smrtí, který nás naplňuje, i_když chceme žít s_Kristem.

Ať je však tíha smrti jakákoli, musí ji přemoci síla lásky. Vždyť milujeme toho, který je náš život, a přesto neváhal za nás zemřít.

Kdyby tíha smrti neexistovala a smrt byla lehká, sláva mučedníků by nebyla nijak veliká. Jestliže si však dobrý Pastýř, který položil za své ovce vlastní život,{fnr}5{/fnr} z_těchto ovcí vybral tolik mučednických svědků, tím spíš se mají až na smrt bít za pravdu a do krve bojovat proti hříchu{fnr}6{/fnr} ti, kterým Kristus svěřil své ovce, aby jim byli pastýři, učiteli a vůdci.

Kristus dal zajisté svou smrtí příklad. Kdo by nenahlédl, že především pastýři mají následovat tohoto Pastýře, jestliže ho následovalo i_tolik oveček? Ostatně i_sami pastýři jsou ovcemi jediného Pastýře jediného stáda. Neboť všechny nás přijal za své ovce a za všechny trpěl a dokonce se sám stal ovcí, aby se mohl za všechny obětovat.

{fn:1}Srov. {r}Jan 21,15-17{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Flp 2,21{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Jan 21,17{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}2 Tim 3,1{/r} a násl.{/fn} {fn:5}{r}Jan 10,11{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Žid 12,4{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Petr 5,2.3.4{/r}

Paste Boží stádce vám svěřené {*} Buďte svému stádci vzorem.

Až se objeví nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy. {*} Buďte svému stádci vzorem.

7. prosince

Sv. Ambrože, biskupa a učitele církve

Památka

Z_listu svatého Ambrože

(Epist. 2,1-2.4-5.7: PL 16 [edit. 1845], 847-881)

Líbeznost tvých slov ať si podmaňuje lid

Ambrož Konstancovi, svému spolubratru v_biskupském úřadě.

Vzal jsi na sebe kněžský úřad, sedíš u_kormidla církve a uprostřed vln řídíš její loď. Třímej kormidlo víry pevně, aby tě prudké bouře pozemského života nevyvedly z_míry. I_když je moře velké a širé, ty se nestrachuj, vždyť Bůh svou církev od základu nad moři vybudoval a pevně ji usadil nad proudy vod.{fnr}1{/fnr}

Nikoli náhodou tedy zůstává Boží církev vzdor všemu vlnobití světa stále pevná, jak se sluší na stavbu, která je zbudována na skále apoštolů, a její základy neochvějně odolávají útokům běsnícího moře. Vlny se ji snaží spláchnout, ona se neotřásá; a přestože se na ni často s_ohlušujícím burácením obořují všechny živly tohoto světa, má zcela bezpečný přístav, v_němž najdou záchranu všichni, kdo se do něho v_nebezpečí uchýlí. Církev však není pouze vystavena náporu mořských proudů; také se na vlnách vznáší. A jsou to nejspíš ty vlny, o_kterých se praví: Zdvihají řeky svůj hlas.{fnr}2{/fnr} Existují totiž proudy, tryskající z_nitra toho, jenž se napil nápoje Kristova a přijal Božího Ducha.{fnr}3{/fnr} A tyto vody pozdvihují svůj hlas, když překypují milostí Ducha.

A je řeka, která se vlévá do srdcí Božích vyvolených jako bystřina. A také příval vod, přinášející radost duši pokojné a tiché.{fnr}4{/fnr} Každý, koho tento mocný proud zaplaví, jako zaplavil evangelistu Jana nebo svaté Petra a Pavla, pozdvihuje svůj hlas; a jako roznesl zvučný hlas apoštolů do všech končin světa slova radostné zvěsti, stejně i_tento člověk začne kázat evangelium Pána Ježíše.

Přijmi tedy i_ty, co ti Kristus nabízí, aby se i_tvůj hlas rozezněl. Shromáždi Kristovu vodu, tu, která chválí Hospodina,{fnr}5{/fnr} shromáždi vodu z_mnoha míst, kam vypršela z_prorockých mračen.

Každý, kdo shromažďuje vodu z_hor a přivádí ji k_sobě nebo kdo pije z_pramenů, sám se stane mračnem dávajícím vodu. Naplň tedy hlubiny svého nitra, aby tvá země nasákla vláhou z_vlastních studánek.

Nuže, kdo hojně shromažďuje, hojně čte a snaží se porozumět, ten se naplňuje. A kdo se naplnil, může dávat vláhu jiným. A proto Písmo říká: Jestliže jsou mraky plné, vylévají déšť na zem.{fnr}6{/fnr}

Ať jsou tedy tvé promluvy pramenem bohatým, čistým a průzračným: ať jejich mravní naučení naplňuje duši každého posluchače lahodností, líbeznost tvých slov ať si podmaňuje lid, aby s_radostí kráčel tam, kam jej vedeš.

Tvá kázání ať jsou plná moudrosti. Proto i_Šalomoun praví: Ústa moudrého jsou nástrojem poznání. A jinde: Tvá slova ať vždycky mají smysl.{fnr}7{/fnr} To znamená, aby se tvé promluvy vyznačovaly skvělým projevem a jasnozřivostí a aby tvoje kázání a výklady nepotřebovaly žádného dalšího potvrzení, naopak: tvá řeč má mluvit sama za sebe, ani slovo nemá přijít nazmar nebo se minout smyslem.

{fn:1}Srov. {r}Žl 24 (23),2{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 93 (92),3{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 7,38-39{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Žl 46 (45),5{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Dan 3,60.77-78{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Kaz 11,3{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}Př 16,23{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}2 Tim 4,2{/r}; srov. {r}Mal 2,7{/r}

Hlásej slovo! Přicházej s_ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj {*} s_všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.

Rty kněze střeží poznání, z_jeho úst se požaduje poučení. {*} S_všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.

8. prosince

Panny Marie, počaté bez poskvrny prvotního hříchu

Slavnost

HYMNUS

Maria, tvé jméno plné slasti

buď ode všech ctěno po vší vlasti:

Tebe, matko Páně, pozdravujem,

žes i_matka naše se radujem.

Počata bez hříchu prvotného,

zůstalas vždy prosta všeho zlého,

protos povýšena s_duší, s_tělem

nad kůry andělské Spasitelem.

Mocná jsi královna nebešťanů,

matka a královna pozemšťanů.

Kdo v_tobě hledá své útočiště,

pomoci, ochrany dojde jistě.

Zrcadlo vší ctnosti, dome zlatý,

stolice moudrosti, chráme svatý,

nádobo vznešená pobožnosti,

potěšení v_bídě a úzkosti.

Příklade pokory, kajícnosti,

že nad všechny tvory nevinností

před Bohem skvěješ se vprostřed nebe,

proto korunoval slávou tebe.

Keři vždy hořící vroucí lásky,

vady nemající ani vrásky,

nadchni srdce naše láskou svatou,

k_Bohu i_bližnímu, v_tobě vzňatou.

Přijmi velké, malé pod ochranu,

bychom všichni stále žili v_Pánu

jak věrní křesťané ve službě tvé,

skrz tebe nalezli spasení své.

Když pak se naplnila doba,

užasli v_slzách starci oba

nad sněhobílou lilií,

jež vykvetla z_nich, suchých kmenů.

Děťátko jako mořskou pěnu

pojmenovali Marií.

Kdo dítko spatří, každý žasne.

Ten zvláštní mír, ty oči jasné,

až úzko do nich pohledět!_–

Tak říkají. A žádný neví,

že v_srdci malé spící Evy

bdí nedotčen ten jitřní svět,

jak stvořen kdys. A hadi hříchu

s_hrůzou se vyhýbají tichu,

v_němž jako perla v_ulitě

lilie Páně ukryta je.

Ó, zpěvuplné ticho ráje,

zatají dech – a slyší tě!

Ant. 1Maria přijala požehnání od Hospodina, odměnu od Boha, svého spasitele.

Ant. 2 Bůh si ji vyvolil už od okamžiku jejího početí a posvětil ji jako svůj příbytek.

Ant. 3Slavné věci se o_tobě vypravují, Panno Maria; církev tě chválí a velebí.

Milost začala uplatňovat svou moc

tím, že dávala ospravedlnění.

Z_listu svatého apoštola Pavla Římanům

{r:Řím}5,12-21{/r}

Kde se rozmnožil hřích, tam se v_míře ještě daleko štědřejší ukázala milost

{v}12{/v}Skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili. {v}13{/v}Hřích ovšem byl na světě už před Zákonem – jenomže kde není žádný zákon, tam se hřích nepřičítá. {v}14{/v}Přesto smrt uplatňovala svou moc od Adama do Mojžíše i_nad lidmi, kteří se neprohřešili nějakým podobným přestoupením jako Adam. Tento Adam je protějškem toho, který měl přijít.

{v}15{/v}Ale s_Božím darem není tomu tak, jako to bylo s_proviněním. Kvůli provinění jednoho ovšem celé množství propadlo smrti. Ale ještě tím hojněji se celému množství lidí dostalo Boží přízně a milostivého daru prostřednictvím jednoho člověka, Ježíše Krista. {v}16{/v}A není tomu s_darem tak, jako s_hříšným skutkem onoho jednoho člověka. Neboť rozsudek nad proviněním toho jednoho přinesl odsouzení, kdežto Boží dar vede z_mnoha provinění k_ospravedlnění.

{v}17{/v}Jestliže kvůli provinění jednoho člověka začala skrze toho jednoho (člověka) vládnout smrt, tím spíše v_síle nového života budou kralovat skrze jednoho, totiž Ježíše Krista, ti, kdo v_hojnosti dostávají milost a dar ospravedlnění.

{v}18{/v}Nuže tedy: jako provinění jednoho člověka přineslo odsouzení celému lidstvu, tak zase spravedlivý čin jednoho člověka přinesl celému lidstvu ospravedlnění, které dává život. {v}19{/v}Jako se totiž celé množství stalo neposlušností jednoho člověka hříšníky, tak zase poslušností jednoho se celé množství stane spravedlivými.

{v}20{/v}K_tomu pak přistoupil Zákon, ale hřích to jen rozmnožilo. Kde se však rozmnožil hřích, (tam) se v_míře ještě daleko štědřejší ukázala milost. {v}21{/v}Jako hřích projevoval svou vládu tím, že působil smrt, tak zase milost začala uplatňovat svou moc tím, že dávala ospravedlnění, které vede k_věčnému životu skrze Ježíše Krista, našeho Pána.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Řím 5,12{/r}; {r}Lk 1,30{/r}; srov. {r}Žl 116 (114),8{/r}; {r:Žl}18 (17),18{/r}

Skrze jednoho člověka přišel na tento svět hřích a skrze hřích smrt, a tak smrt přešla na všechny lidi, protože všichni zhřešili {*} Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u_Boha.

Bůh vysvobodil tvůj život ze smrti, vyrval tě mocnému nepříteli. {*} Neboj se, Maria, neboť jsi nalezla milost u_Boha.

Z_oslavné řeči svatého Anselma, biskupa

(Oratio 52: PL 158,955-956)

Panno, v_tobě zahrnul Stvořitel požehnáním všechno tvorstvo

Nebe, hvězdy, země, řeky, den i_noc a všechno, co člověk ovládá nebo co mu slouží, to vše se raduje, Paní, že bylo skrze tebe jakoby znovuvzkříšeno do ztracené krásy a obdařeno jakýmsi novým, nepopsatelným půvabem. Všechno tvorstvo bylo totiž jako mrtvé, když ztratilo původní důstojnost a úkol přispívat k_panství a užitku ctitelů Božích; neboť právě k_tomu bylo všechno stvořeno. Tvorstvo však bylo uvrženo do poroby a znetvořeno zneužitím modloslužebníků; pro ně ovšem stvořeno nebylo. A teď je opět všemu vrácena táž důstojnost a příroda se raduje, že znovu stojí pod vládou Božích vyznavačů a že jim smí sloužit.

Jak by všichni neplesali nad novou a nesmírnou milostí, když zakusili, že sám Bůh, jejich vlastní stvořitel, jim nejen neviditelně vládne, ale že ho na vlastní oči viděli mezi sebou, jak používá jejich služeb a jak je posvěcuje. A všecko toto ohromné dobro má svůj původ v_požehnaném plodu požehnaného lůna požehnané Panny Marie.

Pro plnost tvé milosti, Panno, vstoupila radost také do podsvětí, přinášejíc tam svobodu, a naplnila i_nebesa, přinášejíc obnovu. Dík plodu tvého slavného panenství, tvému slavnému Synu, se totiž z_ukončení svého zajetí těší všichni spravedliví, kteří odešli ze světa před životodárnou smrtí tvého Syna, a andělé se radují z_nového budování pobořeného Božího města.

Ty ženo plná milosti, ba milostí přetékající, z_hojnosti tvé milosti se osvěžuje a posiluje celé tvorstvo. Ty Panno požehnaná, ba více než požehnaná, v_tobě zahrnul Stvořitel požehnáním všechno tvorstvo a tvorstvo žehná svému Stvořiteli.

Svého Syna, jediného, sobě rovného, z_vlastního srdce zplozeného, Syna, kterého miluje jako sebe samého, toho dal Bůh Marii. Vytvořil si tak Syna z_Marie, téhož a ne jiného; takže svou přirozeností je jeden a týž Ježíš zároveň Synem Božím i_synem Mariiným. Veškeré tvorstvo je stvořením Božím, Bůh se narodil z_Marie. Bůh stvořil všechno, Maria porodila Boha. Bůh, který učinil všechno, učinil z_Marie i_sebe sama. A tak všechno, co dříve učinil, opět obnovil. Ten, jenž kdysi učinil všechno z_ničeho, nechtěl porušené tvorstvo obnovit bez Marie.

A tak je Bůh otcem všech věcí stvořených, Maria matkou všech věcí znovustvořených. Bůh je otcem univerzálního stvoření, Maria matkou univerzálního obnovení. Bůh totiž zplodil toho, skrze něhož bylo všechno učiněno,{fnr}1{/fnr} Maria zrodila toho, skrze něhož bylo všechno spaseno. Bůh zplodil toho, bez něhož není nic, Maria zrodila toho, bez něhož není nic tak, jak má být.

Ano, Maria, opravdu je Pán s_tebou,{fnr}2{/fnr} vždyť tobě on dal, že celé tvorstvo je zavázáno nejen jemu, ale i_tobě.

{fn:1}Srov. {r}Jan 1,3{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Lk 1,28{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 34 (33),4{/r}; {r:Žl}86 (85),13{/r}; {r}Lk 1,48{/r}

Velebte se mnou Hospodina: {*} Neboť veliká byla ke mně jeho láska.

Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení. {*} Neboť veliká byla ke mně jeho láska.

9. prosince

Sv. Jana Didaka Cuauhtlatoatzina

Z_kanonizačního dekretu svatého papeže Jana Pavla II.

(Mexicopoli, die 31 iulii 2002)

Panna Maria naplnila Jana Didaka útěchou

Ponížené povýšil:{fnr}1{/fnr} Pohled Boha Otce spočinul na pokorném domorodém Mexičanovi, Janu Didakovi. Štědře ho obdaroval znovuzrozením v_Kristu, patřením na tvář Panny Marie a poznáním, že ona je záštitou díla evangelizace amerického kontinentu. Tím se jasně ukázalo, jak pravdivá jsou slova, jimiž apoštol Pavel vylíčil způsob uskutečňování spásy:

Ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i_ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.{fnr}2{/fnr} Tento svatý, kterému bylo dáno jméno Cuauhtlatoatzin, což znamená „mluvící orel“, se narodil kolem roku 1474 v_osadě Cuauhtitlan, v_království zvaném Texcoco. Když se stal dospělým, oženil se, oblíbil si evangelium, spolu s_manželkou byl obmyt křestní vodou a rozhodl se žít ve světle víry a podle přijatých závazků vůči Bohu a církvi.

V_prosinci roku 1531, cestou do osady Telatelolco, na návrší zvaném Tepeyac, uviděl Matku Boží. Ukázala se mu tu a uložila mu, aby od mexického biskupa vyžádal postavení chrámu na místě zjevení. Biskup pozorně vyslechl naléhání domorodce a žádal od něho jasný důkaz této podivuhodné události. Dne 12. prosince se Panna Maria ukázala Janu Didakovi znovu, naplnila ho útěchou a přikázala, aby se odebral na vrchol návrší Tepeyac, nasbíral tam a přinesl květiny. I_když bylo zimní chladno a místo bylo suché, našel překrásné květiny, uložil je do pláště a přinesl Panně Marii. Ona mu však poradila, aby je jako důkaz pravdivosti donesl biskupovi. Jan Didak se postavil před biskupa, otevřel plášť a vysypal květiny. A tu se na látce pláště objevila, zázračně vtisknutá, podoba Panny Marie Guadalupské, která se od té doby stala národním duchovním centrem.

Po dokončení chrámu „Paní nebes“ Jan Didak veden velikou zbožností všeho nechal a zasvětil svůj život péči o_tuto malou svatyni a přicházející poutníky. V_modlitbě a lásce se ubíral cestou svatosti, čerpal sílu z_eucharistické hostiny našeho Vykupitele, z_úcty k_Matce Vykupitele, ze společenství s_církví svatou a z_poslušnosti k_duchovním pastýřům. Všichni, kdo ho znali, obdivovali znamenitost jeho ctností, zejména víry, naděje, lásky, pokory a nepřilnuti k_pozemským věcem.

V_poctivosti každodenního života Jan Didak věrně zachovával evangelium, aniž by se vzdal postavení domorodce. Byl si vědom, že Bůh nerozlišuje lidi podle původu či kultury a všechny zve, aby se stali jeho dětmi. Takto domorodým kmenům Mexika a Nového Světa usnadnil cestu, aby přijaly společenství s_Kristem a s_církví. Až do posledního dne žil ve spojení s_Bohem, a ten ho v_roce 1548 povolal k_sobě. Vzpomínka na něho, v_trvalém spojení se zjevením Naší Paní Guadalupské, přetrvala věky a rozšířila se do různých zemí světa.

{fn:1}{r}Lk 1,52{/r}.{/fn} {fn:2}{r}1 Kor 1,28-29{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}1 Kor 1,27.29{/r}; {r}Lk 1,51.52{/r}

Ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné; {*} aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.

Mocně zasáhl svým ramenem a ponížené povýšil, {*} aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.

10. prosince

Panny Marie Loretánské

Z_listu svatého Jana Pavla II., papeže, k_700. výročí Svaté chýše v_Loretu

(List Mons. P. Macchimu, 15. srpna 1993: Insegnamenti di Giovanni Paolo II XVI/2, 526-537)

Maria je tělesným a duchovním prostorem Vtělení

Svatá chýše v_Loretu není jen „relikvie“ – je to i_vzácná konkrétní „ikona“. Není to „ikona“ abstraktních pravd, ale jedné události a jednoho tajemství: Vtělení Slova.

Vtělení, které se v_těchto svatých zdech připomíná, dostává v_jediném okamžiku svůj pravý biblický smysl; nejedná se totiž o_pouhou nauku o_sjednocení božského a lidského, ale spíš o_událost, která se stala v_konkrétním bodě času a prostoru – tak jak to podivuhodně vyjadřují apoštolova slova: Když se naplnil čas, poslal Bůh svého Syna, narozeného ze ženy.{fnr}1{/fnr}

Ta žena je Maria; je, abychom tak řekli, „prostorem“ tělesným a zároveň duchovním, v_němž se událo Vtělení. Tuto konkrétnost jakoby plasticky připomíná i_dům, v_kterém žila.

Připomínka skrytého života v_Nazaretě vyvolává velmi konkrétní otázky, které jsou blízké zkušenosti každého muže a každé ženy. Obnovuje smysl pro svatost rodiny: v_jediném okamžiku ukazuje souhrn dnes tak ohrožených hodnot, jako jsou věrnost, úcta k_životu, výchova dětí, modlitba. Křesťanské rodiny je mohou znovu najít mezi stěnami této Svaté chýše, první a příkladné „domácí církve“ v_historii.

Svatá chýše zároveň připomíná velikost povolání k_zasvěcenému životu a k_panenství pro Království. Toto povolání mělo svůj slavný počátek v_osobě Marie, Panny i_Matky.

Mladým lidem, kterých putuje do Matčiny Svaté chýše nespočet, pak chci opakovat slova, která jsem jim řekl už kdysi: „Jděte k_Marii, jděte s_Marií … nechte ve svém srdci znít její ‚fiat‘.“ Kéž jsou mladí lidé ve světle toho, co je učí dům v_Nazaretě, schopni obnovit své nasazení katolických laiků znovu přinést Krista do srdcí, do rodin, do kultury a do společnosti.

Nanejvýš vhodnou příležitost k_prohloubení tady nachází i_spravedlivé úsilí naší doby, aby bylo ženě přiznáno místo, které jí v_církvi a ve společnosti náleží. Tím, že Bůh poslal svého Syna, narozeného ze ženy, byla každá žena v_Marii povznesena k_takové důstojnosti, že nad ni nelze myslet důstojnost větší.

Žádná teoretická úvaha kromě toho nemůže zdůraznit důstojnost lidské práce tak jako prostá skutečnost, že Boží Syn pracoval v_Nazaretě a chtěl, by ho nazývali syn tesařův.{fnr}2{/fnr}

Konečně, jak bychom se mohli nezmínit o_„volbě ve prospěch chudých“, kterou církev učinila na koncilu{fnr}3{/fnr} a později stále jasněji zdůrazňovala? Strohé a skromné stěny Svaté chýše viditelně připomínají, že v_Marii začal tuto volbu slavnostně uplatňovat sám Bůh. „Ona,“ jak říká krásný koncilní text, „vyniká mezi pokornými a chudými Páně, kteří od něho s_důvěrou očekávají a přijímají spásu.“{fnr}4{/fnr}

Co se týče chudoby a utrpení, v_dějinách této svatyně měli vždycky své zvláštní místo nemocní. Byli mezi prvními, kdo jako poutníci přicházeli ke Svaté chýši a šířili pověst o_ní mezi národy. Kde jinde by mohli být přijímáni lépe než v_domě té, kterou v_Loretánských litaniích vzýváme jako „uzdravení nemocných“ a „těšitelku zarmoucených“?

Jak řekl Jan XXIII: „Kéž je tato svatyně v_Loretu vždycky oknem otevřeným do světa a tak přivolává tajemná slova zvěstující posvěcení duší, rodin i_národů.“{fnr}5{/fnr}

{fn:1}{r}Gal 4,4{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 13,55{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. Lumen gentium, 8.{/fn} {fn:4}Tamtéž 55.{/fn} {fn:5}Jan XXIII., promluva v_Loretu 4. října 1962.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Jsi opravdu požehnaná mezi ženami, protože Bůh si u_tebe postavil svůj stan. {*} Zasvětíš Pánu množství národů.

Tys ve svém lůně nosila toho, kterého nebe nemohlo obsáhnout. {*} Zasvětíš Pánu množství národů.

11. prosince

Sv. Damasa I., papeže

Z_traktátu svatého Augustina, biskupa, proti Faustovi

(Lib. 20,21; CSEL 25,562-563)

Mučedníky slavíme a ctíme z_lásky a s_vědomím společenství s_nimi

Křesťanský lid společně slaví památku mučedníků liturgickou slavností. Chce se jednak povzbudit k_jejich následování, jednak mít podíl na jejich svatosti, a také si zabezpečit jejich přímluvu. Nikdy ovšem neuctíváme nikoho z_mučedníků tak, že bychom jim stavěli oltáře, a to ani na místech, kde jsou uložena jejich těla.

Cožpak někdy některý biskup řekl u_oltáře nad hrobem mučedníků: Obětujeme ti Petře nebo Pavle nebo Cypriáne? Nikoli. Neboť to, co se obětuje, obětuje se Bohu, který mučedníky oslavil korunou mučednickou. A děje se to na místech památky těch, které Bůh korunoval, aby právě připomínka těch míst roznítila naši vroucnost a aby sílila naše láska k_těm, jejichž cestou smíme jít, i_k_tomu, jehož pomoci k_tomu potřebujeme.

Uctíváme tedy mučedníky z_lásky a s_vědomím společenství s_nimi, stejně jako ctíme už za života svaté Boží přátele, o_nichž víme, že jsou z_celého srdce ochotni třeba i_trpět a zemřít za pravdu evangelia. Ctíme-li mučedníky přece jen s_větší oddaností, je to proto, že o_nich bezpečně víme, že vítězně přestáli všechny zápasy, a proto, že je spolehlivější chválit a velebit ty, kteří již vítězně došli do blaženého života v_nebi, než ty, kteří zde na zemi o_to teprve usilují.

Avšak kultem, kterému říkáme latreutický (latrie) a jenž představuje službu, která přísluší výlučně božstvu, neuctíváme nikoho kromě Boha samého a nikoho k_takové úctě ani nenabádáme.

A právě proto, že k_takovému kultu patří přinášení oběti, nazýváme idololatrií (modloslužbou), jestliže někteří lidé tímto způsobem uctívají idoly (modly). V_žádném případě nemůžeme nic takového ani sami dělat, ani jiným přikazovat, aby přinášeli oběť nějakému mučedníku, jiné svaté duši nebo andělu. A jestliže někdo do tohoto bludu upadne, povolá ho učitelský úřad k_pořádku: buď se napraví, nebo je třeba se chránit styku s_ním.

Protože i_svatí jsou jenom lidé, nepřejí si zajisté, aby se jim dávalo to, co patří výlučně Bohu. Jasně se to ukázalo u_Pavla s_Barnabášem: Když totiž byli Lykaoňané ohromeni zázraky, které Bůh skrze ně učinil, a chystali se jim obětovat jako bohům, roztrhli si apoštolové roucha, vyznali, že nejsou žádnými bohy, všem domluvili a nedopustili, aby se jim obětovalo.{fnr}1{/fnr}

Jenomže jiné je to, co učíme, a jiné, co musíme snášet. Jiné je to, co jsme povinní hlásat, a jiné, co je potřebné napravit, a dokud to nenapravíme, musíme to snášet.

{fn:1}Srov. {r}Sk 14,11-18{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Žl 116 (115),15{/r}; {r:Žl}34 (33),21{/r}; srov. {r}Jdt 10,3{/r}

Drahocenná je v_Hospodinových očích smrt jeho zbožných. {*} Chrání všechny jejich kosti.

Hospodin je oděl slávou. {*} Chrání všechny jejich kosti.

12. prosince

Panny Marie Guadalupské

Z_dochované zprávy, zvané „Nican Mopohua“

(16. století, z_archivu mexické arcidiecéze)

Copak tu nejsem já, tvá Matka

Stalo se to v_roce 1531, na začátku prosince. Jakýsi Indián, chudý a přívětivý, který se jmenoval Jan Didak a pocházel z_osady Cuauhtitlan, patřící duchovní správou k_řeholníkům se sídlem v_Tlatilolco, šel v_sobotu časně ráno na bohoslužby do osady Tlatilolco. Když došel k_návrší zvanému Tepeyac, už se rozednívalo. Uslyšel nad návrším zpěv. Když pak zpěv ustal a už nepřicházel, zaslechl seshora z_návrší volání: „Milý Jene Didaku“. Hned se pokusil vystoupit tam, odkud poznal, že je volán.

Přišel na návrší a uviděl tam stát paní, která ho zavolala, aby přistoupil. Došel až k_ní a užasl, jak byla půvabná: její šat zářil jako slunce. Hned mu tam oznámila své přání. Řekla mu: „Věz, milý synu, že já jsem svatá Maria, ustavičná Panna, Matka pravého Boha, Původce života, který všechno stvořil a udržuje, Pána nebe i_země. Velmi chci, toužebně si přeji, aby byl vystavěn můj chrám na tom místě, které ti ukážu. Zjevně ho proslavím, tam budu prokazovat svou lásku a přízeň, pomoc a ochranu, poněvadž já jsem opravdu vaše laskavá Matka; i_tvoje a všech, kdo přebýváte v_této zemi, i_všech ostatních, kteří mě milují, kteří mě hledají, kteří mě zbožně a s_důvěrou vzývají. Tam budu pozorně naslouchat jejich pláči a zármutkům, v_jejich nouzi jim budu prokazovat dobrodiní a v_každé tísni přinášet úlevu. Aby se mé přání splnilo, jdi do Mexika, do biskupova paláce. Řekni mu, že tě posílám, abys mu oznámil, že si přeji, aby mi zde byl vystavěn dům, tady na návrší mně zbudován chrám.“

Když se dostal do města, hned přišel do domu biskupa, který se jmenoval Jan de Zumarrága, z_řádu svatého Františka. Biskup ho vyslechl, a protože mu úplně nevěřil, řekl: „Synu, přijď znovu a já tě pak vyslechnu. Budu přemýšlet o_tom, co by se dalo dělat s_tvým úmyslem a přáním.“

Druhého dne spatřil Jan Didak Královnu, jak sestupuje z_návrší, odkud se na něho dívala. Šla mu naproti a blízko návrší ho zastavila a řekla: „Poslyš, milý synu: Už se dále neboj, nebuď zarmoucený a nic si nedělej z_nemoci svého příbuzného ani z_jakéhokoli soužení. Copak tu nejsem já, tvá Matka? Copak nejsi pod mou záštitou a ochranou? Copak nejsi v_mé náruči a v_mých rukou? Copak potřebuješ cokoli jiného? Nebuď zarmoucený ani rozrušený. Vystup, milý synu, na návrší a na tom místě, kde jsi mě uviděl a kde jsem k_tobě promlouvala, tam uvidíš různé květiny. Natrhej je a posbírej, potom přijď a přines je ke mně.“

Jan tedy přišel a přinesl Královně nebes květiny, které natrhal. Ona se na ně podívala, vzala je do svých vznešených rukou, znovu je uložila do Janova pláště a řekla mu: „Milý synu, tyto květiny jsou znamením, které doneseš biskupovi. Hle, ty jsi můj posel, svěřuji to tvé svědomitosti. Přísně ti nařizuji: Dej pozor, abys svůj plášť neotevřel a neukázal, co neseš, před nikým jiným než před biskupem. Vyprávěj mu také, jak jsem tě vybídla, abys vystoupil na návrší a natrhal tam květiny, a co jsi s_úžasem spatřil; aby uvěřil a dal postavit chrám, jak si přeji.“

Jakmile to nebeská Královna Janovi uložila, rychle nastoupil cestu do Mexika. Šel s_radostí, že všechno šťastně dopadlo. Vstoupil, postavil se před biskupa a vyprávěl mu všechno, co viděl a proč byl k_němu poslán. Řekl mu: „Pane, splnil jsem, cos mi uložil. Přišel jsem k_mé Paní, nebeské Královně, svaté Marii, Rodičce Boží, abych jí řekl, že žádáš znamení, abys mi uvěřil a abys zbudoval chrám tam, kde si sama Panna přeje. Řekl jsem jí tedy, že jsem slíbil přinést ti nějaké znamení, že je to její přání. Vyslechla, co požaduješ: vlídně přijala, že si přeješ znamení, máš-li splnit její přání, a dnes časně ráno mě k_tobě znovu poslala.“

Shromáždilo se celé město: dívali se na úctyhodný obraz, žasli, obdivovali ho jako božské dílo a modlili se. Tehdy řekl příbuzný Jana Didaka, že to je zajisté záštita Panny a její obraz že se proto má nazývat Svatá Maria vždy Panna z_Guadalupe.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Zj 12,1{/r}

Veliké znamení se objevilo na nebi: žena oděná sluncem, s_měsícem pod nohama; {*} kolem její hlavy je koruna z_dvanácti hvězd.

Andělé se radují, archandělé oslavují Pannu Marii; {*} kolem její hlavy je koruna z_dvanácti hvězd.

13. prosince

Sv. Lucie, panny a mučednice

Památka

Z_knihy „O_panenství“ od svatého Ambrože, biskupa

(Cap. 12,68.74-75; 13,77-78: PL 16 [edit. 1845], 281.283.285-286)

Půvab svého těla umocňuješ jasem duše

Jsi jedna z_mnoha, žena z_lidu, ale především jsi panna, jedna z_těch, které půvab svého těla umocňují jasem duše; bezmála tě lze přirovnat k_církvi. Prosím tě: ani v_noci nepřestávej myslet ve své komůrce na Krista a v_každém okamžiku se těš na jeho příchod.

Takovou si tě Kristus přál mít, takovou si tě Kristus vyvolil. A má-li dveře otevřené, přichází. Nemůže zklamat, jestliže slíbil, že přijde. Nuže, obejmi toho, kterého jsi hledala.{fnr}1{/fnr} Přistup k_němu, jeho jas na tebe padne.{fnr}2{/fnr} Drž se ho a požádej, aby brzo neodcházel, zapřísahej ho, aby zůstal. Neboť Boží slovo spěchá, nedá se zadržet od těch, kdo jsou přezíraví, ani se zastavit od těch, kdo jsou lhostejní. Raději vyjdi Božímu slovu vstříc a hned vykroč v_jeho šlépějích, neboť opravdu rychle mizí.

Jak to ostatně říká nevěsta ve Velepísni? Hledala jsem ho, ale nenalezla, volala jsem ho, ale neozval se.{fnr}3{/fnr} Nemysli si hned, že se mu nelíbíš, když tak spěšně odešel, ačkoliv jsi na něho volala, ačkoliv jsi ho prosila, ačkoliv jsi mu otevřela. Často nás jenom zkouší. Ostatně, co o_něm říká evangelium? Když ho zástupy lidí prosily, aby neodcházel, odpověděl: Také jiným obcím musím zvěstovat slovo Boží, neboť k_tomu jsem byl poslán.{fnr}4{/fnr} Ale i_kdybys zjistila, že odešel, vydej se na cestu a znovu ho hledej.

Kdo jiný by tě měl poučit, jak se držet Krista, než svatá církev? Vlastně už tě poučila, jen kdybys rozuměla tomu, co čteš: Sotva kousek jsem od nich poodešla, a už jsem našla toho, kterého z_celé duše miluji. Přimkla jsem se k_němu a už ho nepustím.{fnr}5{/fnr}

Čím si však Krista udržet? Nelze si ho připoutat bezprávím ani uzly na provazech. Zato je možné ho sevřít poutem lásky, přitáhnout otěžemi ducha a držet se ho upřímným citem.

Chceš-li mít Krista i_ty, hledej ho. A neboj se přitom žádného utrpení. Vždyť Krista lze často nalézt právě uprostřed tělesných utrpení a přímo v_rukou pronásledujících nepřátel.

Sotva kousek jsem od nich poodešla,{fnr}6{/fnr} říká Písmo. Stačí, abys unikla nepatrný kousek a na malý okamžik z_moci pronásledovatelů a nepodlehla moci tohoto světa, a Kristus ti vyjde vstříc; nedopustí, abys byla dlouho pokoušena.

Panna, která Krista takto hledá a nalézá, může říci: Přimkla jsem se k_němu a už ho nepustím, dokud ho nepřivedu do domu své matky, do pokoje své rodičky.{fnr}7{/fnr} A co je dům tvé matky a její pokoj, ne-li nejvnitřnější a nejskrytější hloubka tvé vlastní bytosti?

Tento dům si uchovávej, jeho vnitřek udržuj v_čistotě. Zůstane-li tento dům bez poskvrny, bude z_něho vybudován příbytek duchovní, úhelným kamenem spojený s_posvátným kněžstvím a Svatý Duch v_něm bude přebývat.{fnr}8{/fnr}

Pannu, která takto hledá Krista a která jej takto zapřísahá, Kristus nikdy neopustí, ano, bude ji velmi často navštěvovat. Neboť on je s_námi až do skonání světa.{fnr}9{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Pís 2,1{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žl 34 (33),6{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Pís 5,6{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Lk 4,43{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Pís 3,4{/r}.{/fn} {fn:6}Tamtéž.{/fn} {fn:7}Tamtéž.{/fn} {fn:8}Srov. {r}1 Petr 2,5{/r}; {r}Ef 2,20-22{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Mt 28,20{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Pán při ní stál v_jejím mučednickém zápase a dodával jí půvab, došla slávy u_Boha i_u_lidí; před vladařem mluvila moudře. {*} Pán všeho tvorstva ji miloval.

Ve svém panenském srdci připravila Bohu milý příbytek. {*} Pán všeho tvorstva ji miloval.

14. prosince

Sv. Jana od Kříže, kněze a učitele církve

Památka

Ze spisu „Duchovní píseň“ od svatého Jana od Kříže

(Red. B, str. 36-37; Edit. E. Pacho, S. Juan de la Cruz, Obras completas, Burgos, 1982, pp. 1124-1135)

Poznání tajemství skrytého v_Ježíši Kristu

Přestože svatí učitelé odhalili mnoho tajemství a podivuhodných činů Božích a zbožné duše je poznaly – nakolik to ovšem naše pozemskost dovoluje – přece jen jich zůstává mnohem větší část, kterou je ještě třeba vynést na světlo a dokonce teprve pochopit.

A tak je třeba sestoupit do hlubin Kristových a jako v_bohatém dole tam kopat, neboť jsou tam uloženy hojné a drahocenné poklady. A můžeš dolovat sebehlouběji, nikdy nedojdeš konce a nevyčerpáš všechno, naopak na všech stranách, v_každé štole nalezneš nové žíly s_novým bohatstvím.

Proto také říká o_Kristu apoštol Pavel: V_něm jsou skryty všechny poklady moudrosti a poznání.{fnr}1{/fnr} Žádný člověk ovšem nemůže k_těmto pokladům proniknout a není s_to se jich dobrat, dokud se nepropracuje a nepronikne přes spoustu námahy a vnitřního i_vnějšího utrpení, dokud napřed nedostane darem od Boha plnost chápání i_cítění a dokud neprojde dlouhým duchovním výcvikem.

To všechno jsou ovšem jen předstupně a předpoklady vstupu do vznešené svatyně poznání Kristových tajemství. A toto poznání představuje absolutně nejvyšší moudrost, jíž lze v_tomto životě dosáhnout.

Kéž by si lidé konečně uvědomili, že je zhola nemožné dojít k_plnosti Božího bohatství a Boží moudrosti, aniž projdou plností utrpení a mnohonásobnými strastmi, které člověka naučí vzdát se útěchy a jakékoli touhy. A tak duše, která opravdu dychtí po Boží moudrosti, upřímně si nejprve žádá vejít do plnosti kříže.

Právě proto napomínal svatý Pavel křesťany z_Efesu, aby v_soužení neochabovali,{fnr}2{/fnr} aby byli stateční a aby, zakořeněni a upevněni v_lásce, byli schopni pochopit se všemi svatými celou tu šířku a délku, výšku i_hloubku, poznat Kristovu lásku přesahující všechno poznání, a tak se dávat prostupovat veškerou plností Boží.{fnr}3{/fnr}

Jedinou branou, jíž můžeme do tohoto bohatství Boží moudrosti vejít, je kříž. A je to brána úzká. A tak ačkoli velmi mnoho lidí prahne po slastech, ke kterým je možné se touto branou dostat, jen málokdo touží skutečně do ní vstoupit.

{fn:1}{r}Kol 2,3{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ef 3,13{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ef 3,17-19{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}1 Kor 2,9-10{/r}

Oko nevidělo, ucho neslyšelo, člověk nikdy ani nepomyslil na to, {*} co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.

Nám to bylo zjeveno skrze jeho Ducha. {*} Co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.

21. prosince

Sv. Petra Kanisia, kněze a učitele církve

Pro připomínku

Ze spisů svatého Petra Kanisia

(Petri Canisii Epistulæ et Acta I, edit. O. Braunsberger, Friburgi Brisgoviæ 1896, pp. 53-55)

Čerpal z_pramene Ježíšova Srdce

Svatý Petr Kanisius je po zásluze nazýván druhým apoštolem Německa. Na cestu do této země dostal v_Římě apoštolské požehnání a okusil přitom nejvyšších duchovních milostí. Sám to vyjádřil v_následující modlitbě:{fnr}1{/fnr}

„Věčný Veleknězi, tys mi ve své nesmírné dobrotě dopřál, že jsem směl obdržené apoštolské požehnání, jeho účinnost a potvrzení svěřit se vší naléhavostí tvým apoštolům, navštěvovaným ve Vatikánu a konajícím s_tvou pomocí pravé divy. Zakusil jsem přitom velikou útěchu a sílu tvé milosti, kterous mi na přímluvu těchto pomocníků prokázal. Jistě i_oni mi žehnali a schvalovali mé poslání v_Německu; zjevně mi slibovali, že mi jako apoštolovi Německa budou prokazovat svou přízeň. Ty sám, Pane, víš, jak a kolikrát jsi mi právě onoho dne svěřil Německo, abych se o_ně napříště bez ustání staral a abych za ně toužil žít i_umírat.

A jako by mi potom tvé přesvaté tělo otevřelo své srdce – zdálo se mi, že hledím přímo do něho – a tys mi přikázal z_tohoto pramene pít, neboť ty mě, můj Spasiteli, nepřestáváš zvát, abych z_tvých pramenů čerpal vodu své spásy.{fnr}2{/fnr} A já jsem tolik prahl, aby mě odtud zaplavily proudy víry, naděje a lásky! Žíznil jsem po chudobě, čistotě a poslušnosti; prosil jsem tě, abys mě celého vykoupal, oblékl a okrášlil. A tak když jsem se odvážil dotknout tvého nejsladšího srdce, slíbils mi šat sešitý ze tří dílů, který měl přikrýt nahotu mé duše a nejlépe se hodil k_mému nynějšímu povolání: těmi díly byl pokoj, láska a vytrvalost. Vybaven takovým spasitelným oblečením jsem se mohl spolehnout, že mi nebude chybět už nic a že všechno zdárně půjde ke tvé slávě.“

{fn:1}Zapsáno v_jeho duchovním deníku 2._9. a 4._9. (v_den řeholních slibů) 1549.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Iz 12,3{/r}; {r}Zj 21,6{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 13,52{/r}; {r}Př 14,33{/r}

Každý učitel Zákona, který se stal učedníkem nebeského království, {*} je jako hospodář, jenž ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i_staré.

Moudrost přebývá v_srdci rozumného. {*} Je jako hospodář, jenž ze své bohaté zásoby vynáší věci nové i_staré.

23. prosince

Sv. Jana Kentského, kněze

Pro připomínku

Z_apoštolského listu papeže Klementa XIII.

(Bulla canonizationis, 2. febr. 1767: Bullarii romani continuatio, IV, pars II, Pratis 1843, pp. 1314-1316)

V_srdci i_v_ústech měl stále jen a jen Boha

Mezi muži znamenitými, vynikajícími učeností a svatostí, muži, kteří sami také konali, čemu učili, a kteří hájili pravou víru, když ji nepřátelé napadali, sluší se zajisté na jednom z_nejpřednějších míst jmenovati blahoslaveného Jana Kentského. Nemůže o_tom pochybovat nikdo, kdo o_něm něco ví. V_dobách, kdy v_některých blízkých krajinách řádily bludy a byl na postupu rozkol, on šířil a předával na univerzitě v_Krakově vědění čerpané z_nejčistšího pramene. On také vlastní pokorou, čistotou, milosrdenstvím, tělesnou kázní i_dalšími ctnostmi, jaké příslušejí bezúhonnému knězi a horlivému dělníku na vinici Páně, utvrzoval kázeň mravů a svatost života, o_kterých vytrvale vykládal lidu z_kazatelny při svých kázáních.

A tak se nejenom stal jedinečnou ozdobou a slávou sboru profesorů oné univerzity, ale také zanechal podivuhodný a užitečný příklad všem dalším, kteří mají podobné poslání: horlivě se snažit plnit povinnosti dokonalého učitele a všemožně usilovat o_to, aby zároveň s_jinými vědními obory vyučovali vědě svatých, ke chvále a slávě jediného Boha.

O_božských věcech pojednával se zbožností, s_kterou se snoubila pokora. V_této pokoře sám sebe pokládal za nic, a přestože věděním všechny ostatní daleko předčil, nad nikoho se nevynášel, a naopak si přál být u_všech v_nevážnosti a opovržení; a nechybělo mnoho, aby téměř s_naprostým klidem snášel, když ho někdo zlehčoval a jím pohrdal.

Nerozlučným průvodcem této pokory byla zcela ojedinělá prostota, hodná přímo dítěte. A tak v_jeho činech ani slovech nebylo nic lstivého, nic falešného: opravdu co na srdci, to na jazyku. Jestliže snad mohlo někdy vzniknout podezření, že by jeho slova, jakkoli pravdivá, způsobila někomu úhonu nebo pohoršení, nepřistoupil k_oltáři, dokud pokorně nepožádal o_odpuštění, byť šlo spíše o_cizí než o_jeho vlastní poklesek. A jakmile splnil během dne svou povinnost, přímo ze školy spěchal hned do chrámu. Před Kristem v_oltářní svátosti tam trávil dlouhý čas v_rozjímání a na modlitbách. V_srdci i_v_ústech měl stále jen a jen Boha

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Iz 58,7-8{/r}

Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům. {*} Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, před tebou půjde tvá spravedlnost.

Když vidíš nahého, oblékni ho a neodmítej pomoc svému bližnímu {*} Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, před tebou půjde tvá spravedlnost.

26. prosince

Sv. Štěpána, prvomučedníka

Svátek

HYMNUS

Když mučedník Boží Štěpán

od Židů byl kamenován,

uviděl pro sebe

otevřené nebe,

též i_Syna Božího,

u_Otce stojícího.

Štěpán padnuv na kolena

modlil se takto k_Bohu, řka:

„Bože milostivý,

Otče dobrotivý,

duši svou ti poroučím

a se světem se loučím.

Neklaď jim to za hřích, Pane,

co se mně tu od nich stane.“

Tak když se horlivě

modlil, spravedlivě,

duše z_těla odešla,

k_Bohu v_nebe vstoupila.

Prosíme, svatý Štěpáne,

ať se nám ta milost stane,

bychom svým viníkům,

škůdcům, protivníkům,

ze srdce odpustili

a nikdy se nemstili.

Buď Štěpán, první mučedník

ve společenství věřících

oslaven v_písni radostné,

vždyť jeho příklad všechny zve.

Když proti lživým svědkům stál,

on, svědek pravdy, neselhal,

Ježíše viděl ve slávě

stát po pravici Otcově.

Hrdino mladý, statečný,

ať nejsme strachem sevřeni,

pomoz, ať pro Kristovu věc

jsme schopni všechno vytrpět.

Pro Krista ukamenován,

Štěpáne, z_nebe záříš nám,

buď pamětliv všech přátel svých,

ať sejdeme se v_nebesích. Amen.

Ant. 1Štěpán, plný Ducha Svatého, pohleděl k_nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici.

Ant. 2Štěpán klesl na kolena a hlasitě zvolal: Pane Ježíši, nepřičítej jim tento hřích.

Ant. 3Nikdo nemohl obstát před jeho moudrostí a Duchem, který z_něho mluvil.

Mnozí mě stíhají a tísní,

od tvých přikázání neustoupím.

Ze Skutků apoštolů

{r:Sk}6,8 – 7,2a.44-60{/r}; {r:Sk}8,1a{/r}

Umučení Štěpána

{v}6,8{/v}Štěpán, plný milosti a síly, dělal mezi lidem veliké divy a znamení. {v}9{/v}Ale tu zasáhli někteří z_tak zvané synagógy propuštěnců s_lidmi z_Kyrény, Alexandrie, Kilíkie a Asie a začali se přít se Štěpánem. {v}10{/v}Nemohli však obstát před jeho moudrostí a Duchem, který z_něho mluvil.

{v}11{/v}Navedli tedy některé lidi, aby vypovídali: „Slyšeli jsme ho, jak mluví rouhavé řeči proti Mojžíšovi a proti Bohu.“ {v}12{/v}Tím rozbouřili lid, starší a učitele Zákona. Ti ho pak přepadli a násilím ho přivedli do velerady. {v}13{/v}Přivedli také křivé svědky a ti vypovídali: „Tenhle člověk neustále vede řeči proti chrámu a proti Zákonu. {v}14{/v}Tak jsme ho slyšeli, že říkal: ‚Ježíš Nazaretský rozboří tento chrám a změní ustanovení, která máme od Mojžíše.‘“

{v}15{/v}Všichni, kdo seděli ve veleradě, upřeně se na něho podívali a viděli, že se jeho tvář podobá tváři anděla.

{v}7,1{/v}Velekněz se pak zeptal: „Je tomu tak?“ {v}2{/v}A on začal mluvit: „Bratři a otcové, poslyšte! {v}44{/v}Naši praotcové měli na poušti stánek svědectví. Tak (jim) to nařídil (sám Bůh), když řekl Mojžíšovi, že ho má udělat podle vzoru, který viděl. {v}45{/v}Ten (stánek) naši praotcové převzali a vnesli ho s_Jozuem do země obsazené od pohanů, které Bůh před našimi otci vyhnal. A tak to zůstalo až do Davidových časů. {v}46{/v}Ten došel přízně u_Boha a prosil, aby směl zbudovat příbytek Jakubovu Bohu. {v}47{/v}Ale teprve Šalomoun mu vystavěl dům. {v}48{/v}Svrchovaný však nepřebývá v_budovách, které vystavěly lidské ruce. Prorok přece říká:

{v}49{/v}‚Můj trůn je nebe

a podnož pro mé nohy je země.

Jakýpak dům mi chcete vystavět‘, praví Pán,

‚anebo které je to místo, kde bych bydlel?

{v}50{/v}Což to všecko nestvořila moje ruka?‘

{v}51{/v}Vy tvrdošíjní s_neobřezaným srdcem a neobřezanýma ušima! Vy vždycky odporujete Duchu Svatému – jak vaši otcové, tak i_vy. {v}52{/v}Koho z_proroků nepronásledovali vaši otcové? Zabíjeli ty, kteří předpovídali příchod Spravedlivého. A vy jste ho teď skutečně zradili a zavraždili! {v}53{/v}Zákon od andělů vyhlášený jste sice přijali, ale nezachovali jste ho.“

{v}54{/v}Když to slyšeli, velmi se rozzuřili a skřípali zuby proti němu. {v}55{/v}On však, plný Ducha Svatého, pohlédl k_nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici. {v}56{/v}A zvolal: „Vidím nebesa otevřená a Syna člověka, jak stojí po Boží pravici!“ {v}57{/v}Oni se však dali do velkého křiku, zacpávali si uši a všichni se na něho zuřivě vrhli. {v}58{/v}Pak ho vyhnali ven za město a začali ho kamenovat. Svědkové si přitom složili svrchní šat k_nohám jednoho mladého muže – jmenoval se Šavel.

{v}59{/v}Tak Štěpána kamenovali. A on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha!“ {v}60{/v}Klesl pak na kolena a hlasitě zvolal: „Pane, nepřičítej jim tento hřích.“ A po těch slovech skonal.

{v}8,1{/v}Šavel plně schvaloval, že ho zabili.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Štěpán viděl nebesa otevřená a vešel tam: {*} blažený člověk, kterému se nebe otvírá.

Když ho kamenovali, pohleděl k_nebi a spatřil Boží slávu. {*} Blažený člověk, kterému se nebe otvírá.

Z_kázání svatého Fulgencia, biskupa v_Ruspe

(Sermo 3,1-3.5-6: CCL 91 A,905-909)

Zbraně lásky

Včera jsme oslavili časné narození věčného Krále, dnes oslavujeme triumfální umučení a smrt jeho vojína.

Včera totiž vykročil náš Král v_rouše tělesnosti z_paláce panenského lůna, aby milostivě navštívil svět, dnes vyšel jeho vojín z_tělesného stanu, aby v_triumfálním průvodu vstoupil do nebe.

Náš Král, jakkoli ten nejvyšší, přišel kvůli nám v_poníženosti. Nemohl ovšem přijít s_prázdnou, a tak přinesl svému vojsku veliký, královský dar. Nejenže jím všechny opravdu štědře obdaroval, ale také jim dodal nezdolnou sílu k_boji. Tím darem, který přinesl, byla čistá láska, přivádějící člověka k_účasti na božství.

A co přinesl, to také rozdělil; sám sebe přitom nijak neochudil, ale chudobu svých věrných podivuhodně zahrnul štědrostí a sám zůstal plný neztenčeného bohatství.

Tedy láska. Táž, která Krista stáhla z_nebe na zem, vynesla Štěpána ze země na nebesa. Čistá láska nejprve vyšlehla z_Krále, pak zazářila také z_vojína.

Aby mohl přijmout diadém vítězství, jak naznačuje i_jeho jméno, vyzbrojil se Štěpán láskou a dík této zbrani všude vítězil. Pro lásku k_Bohu necouvl před rozlícenými Židy, pro lásku k_bližnímu se modlil za ty, kteří ho kamenovali. Z_lásky napomínal zbloudilé, aby se napravili, z_lásky se přimlouval za kamenující, aby nebyli potrestáni.

Spolehl se na sílu lásky a přemohl Šavla i_přes jeho kruté řádění, takže ten, který ho na zemi pronásledoval, v_nebi se stal jeho přítelem a společníkem. A byla to právě svatá a neúnavná láska, která Štěpána přiměla, aby usiloval získat modlitbou ty, které nebyl s_to obrátit domluvou.

Nuže, teď se tedy Pavel raduje se Štěpánem, se Štěpánem se kochá jasem Kristovy slávy, se Štěpánem plesá, se Štěpánem kraluje. Neboť tam, kam Štěpán Pavla předešel, protože ho zabily Pavlovy kameny,{fnr}1{/fnr} dostal se i_Pavel, protože mu pomohly Štěpánovy modlitby.

A to je ten pravý život, bratři moji, když Pavel není zahanben pro Štěpánovu smrt, a Štěpán se naopak těší z_Pavlova společenství, protože v_obou vládne radost lásky. Láska totiž přemohla u_Štěpána židovskou zběsilost, láska přikryla u_Pavla množství hříchů,{fnr}2{/fnr} láska dokázala u_obou stejně dosáhnout podílu v_nebeském království.

Láska je vskutku pramenem a počátkem každého dobra, znamenitou záštitou, a také cestou vedoucí do nebe. Kdo chodí v_lásce, nemůže ani zabloudit, ani propadnout strachu. Neboť láska ukazuje směr, láska ochraňuje, láska vede k_cíli.

Vidíte tedy, bratři, že Kristus nám láskou jakoby postavil žebřík, po němž může každý křesťan vystupovat do nebe. Proto si ze všech sil snažte uchovat čistou lásku a navzájem si ji prokazujte. Ať ve vás roste a vede vás vzhůru.

{fn:1}Srov. {r}Sk 8,1a{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Př 10,12{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Pán se narodil pro tento svět, aby se Štěpán narodil pro nebe: {*} přišel na svět, aby Štěpán vešel do nebe.

Náš Král vyšel oděn šatem těla z_panenského lůna a navštívil svět. {*} Přišel na svět, aby Štěpán vešel do nebe.

27. prosince

Sv. Jana, apoštola a evangelisty

Svátek

HYMNUS

Kdo chce milý Bohu býti,

vzdálen od něho nebýti,

ten má vskutku jeho řeči

plniti s_velikou péčí.

Neboť tak napsal svatý Jan,

jak to řekl náš milý Pán:

Ten, kdo mě vskutku miluje,

ten zachovává slovo mé.

Plní rád má přikázání

beze všeho donucení,

neb ho k_tomu láska nutí,

jakmile se v_srdci zrodí.

Dobré míti takového

hosta, Boha velikého,

neboť on nikdy nezklame;

jen člověk v_lásce ochladne.

Má-li Pán v_někom bydlení,

ten má v_Duchu utěšení,

i_v_pokušení zůstává

a ďábel ho nepřemáhá.

Pán těší srdce v_žalosti,

dává duchovní radosti,

odežene pryč zoufání

a dává pevné doufání.

Vzdej apoštolu Janovi

dnes, církvi, chválu, čest a dík!

Jak blízko stál zde Pánovi,

oč bližší je mu v_nebesích!

Že Slovo tělem stalo se,

že Bůh je láska. Život sám,

nám sdělil z_Ducha Svatého

vlastními slovy svatý Jan.

Tebe si, Jene, vybírá

za svědka prozíravý Pán,

bys viděl slávu Tábora

i_úzkost smutných Getseman.

Pak uchvácen v_jas nebeský

zříš nevýslovnou jeho zář

a v_Beránkova tajemství

i_jeho církve pronikáš.

Z_kříže jsi slova uslyšel:

„Tvůj syn! Hle, Jene, matka tvá!“

I_nás za děti Matce svěř,

ať v_srdci svém nás ukrývá.

Buď sláva Slovu věčnému,

věříme v_jeho vtělení,

i_Otci, Duchu Svatému,

na věky bez omezení. Amen.

Ant. 1Jan vydal svědectví o_Božím Slovu, Ježíši Kristu.

Ant. 2Jan je ten učedník, kterého Ježíš miloval.

Ant. 3Jan ležel při večeři na Pánových prsou: šťastný apoštol, jemuž byla zjevena nebeská tajemství.

Z_prvního listu svatého apoštola Jana

{r:1 Jan}1,1 – 2,3{/r}

Slovo života a Boží světlo

{v}1,1{/v}O_tom, co bylo od počátku, co jsme slyšeli, vlastníma očima viděli, bedlivě pozorovali a čeho jsme se svýma rukama dotýkali, o_Slovu života svědčíme a zvěstujeme vám. {v}2{/v}Život se zjevil, a my jsme (ho) viděli, Život věčný, který byl u_Otce a zjevil se nám. {v}3{/v}Co jsme (tedy) viděli a slyšeli, zvěstujeme i_vám, abyste i_vy měli s_námi společenství. Naše společenství je totiž s_Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem. {v}4{/v}Toto píšeme, aby naše radost byla úplná.

{v}5{/v}To je poselství, které jsme od něho slyšeli a vám zvěstujeme: Bůh je světlo, a tma v_něm vůbec není. {v}6{/v}Když tvrdíme, že máme s_ním společenství, ale (přitom) žijeme ve tmě, lžeme a naše jednání není ve shodě s_pravdou. {v}7{/v}Když však žijeme ve světle, jako on je ve světle, máme společenství mezi sebou a krev jeho Syna Ježíše nás očišťuje od každého hříchu.

{v}8{/v}Řekneme-li, že hřích nemáme, klameme sami sebe a není v_nás pravda. {v}9{/v}Když však uznáme, (že se dopouštíme) hříchů, on nám hříchy odpustí a očistí nás ode všeho špatného, protože věrně (plní, co slíbil), a protože je spravedlivý. {v}10{/v}Řekneme-li však, že jsme nezhřešili, děláme z_něho lháře a jeho slovo v_nás není.

{v}2,1{/v}Moje milé děti! Toto vám píšu, abyste nehřešili. Zhřeší-li však někdo, máme přímluvce u_Otce: Ježíše Krista spravedlivého. {v}2{/v}On je smírnou obětí za naše hříchy, a nejen za naše, ale i_za (hříchy) celého světa.

{v}3{/v}Podle toho víme, že jsme ho poznali, když zachováváme jeho přikázání.

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}1 Jan 1,2.4{/r}; {r}Jan 20,31{/r}

Zvěstujeme vám Život věčný, který byl u_Otce a zjevil se nám. Toto vám píšeme, abyste se radovali, {*} a vaše radost aby byla úplná.

Toto jsem zaznamenal, abyste věřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a s_vírou abyste měli život v_jeho jménu. {*} A vaše radost aby byla úplná.

Z_výkladu svatého Augustina, biskupa, na první list Janův

(Tract. 1,1.3: PL 35,1978.1980)

Sám Život se zjevil v_lidském těle

Co bylo od počátku, co jsme slyšeli, vlastníma očima viděli a čeho jsme se vlastníma rukama dotýkali, to vám zvěstujeme: Slovo života.{fnr}1{/fnr} Kdo by se ovšem mohl dotýkat Slova, kdyby se nestalo tělem a nepřebývalo mezi námi?{fnr}2{/fnr}

A toto Slovo, které se stalo tělem, takže se ho bylo možné dotýkat rukama, začalo být člověkem početím v_Panně Marii. Samo Slovo však tehdy nezačalo existovat; vždyť jak řekl Jan, co bylo od počátku, to vám zvěstujeme.{fnr}3{/fnr} Nezdá se vám, že Jan slova své epištoly potvrzuje i vlastním evangeliem? Tam jste přece nedávno slyšeli: Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u_Boha.{fnr}4{/fnr}

Někdo by snad mohl chápat výraz Slovo života tak, že jde o_nějaký slovní projev o_Kristu, nikoli o_samo Kristovo živé tělo, kterého se lidé dotýkali. Hleď, co následuje: A ten život se zjevil.{fnr}5{/fnr} Sám Kristus je tedy Slovem života.

A proč se ten život zjevil? Byl sice od počátku, ale lidem se nezjevoval. Zjevoval se andělům a ti jej poznávali a živili se jím jako chlebem. Ale co říká Písmo? Člověk jedl chléb andělský.{fnr}6{/fnr}

Sám Život se tedy zjevil v_lidském těle. Jestliže se něco, co lze vidět pouze srdcem, stane předmětem zjevení, je to viditelné také očima. A Život se dal vidět očima, aby uzdravil srdce. Neboť slovo je vidět jen srdcem, zatímco tělo je viditelné i_tělesnému zraku. Vyvstala nám možnost Slovo spatřit: Abychom je mohli vidět, stalo se Slovo tělem. A nejen abychom Slovo viděli, ale byli jím také vnitřně uzdraveni.

A svědčíme o_tom a zvěstujeme vám život věčný, jenž byl u_Otce a zjevil se u_nás,{fnr}7{/fnr} říká Jan. To znamená, že se zjevil mezi námi, nebo ještě jasněji, zjevil se nám.

Co jsme tedy viděli a slyšeli, zvěstujeme i_vám.{fnr}8{/fnr} Dejme pozor, moji milovaní: Co jsme tedy viděli a slyšeli, zvěstujeme i_vám. Oni viděli Pána stát v_lidském těle přímo před sebou, oni slyšeli z_úst Páně jeho slova a zvěstovali nám je. Tak jsme tedy i_my slyšeli, ale neviděli.

Jsme proto snad méně šťastni než ti, kteří viděli a slyšeli? A jak to, že Jan dodává: Abyste i_vy měli s_námi společenství?{fnr}9{/fnr} Oni viděli, my nikoli, a přece patříme k_nim, protože máme společnou víru.

Naše společenství je totiž s_Bohem Otcem a jeho Synem Ježíšem Kristem. Toto vám píšeme, aby vaše radost byla úplná,{fnr}10{/fnr} říká Jan. Míní plnost radosti v_tomto společenství, v_této lásce, v_této jednotě.

{fn:1}{r}1 Jan 1,1{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 1,14{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Jan 1,1{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 1,1{/r}.{/fn} {fn:5}{r}1 Jan 1,2{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Žl 78 (77),25{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:7}Srov. {r}1 Jan 1,1-2{/r}.{/fn} {fn:8}{r}1 Jan 1,3{/r}.{/fn} {fn:9}Tamtéž.{/fn} {fn:10}{r}1 Jan 1,3-4{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Jan ležel při večeři na Pánových prsou: {*} šťastný apoštol, jemuž byla zjevena nebeská tajemství.

Pil přímo z_pramene Pánova srdce proud živé vody evangelia. {*} Šťastný apoštol, jemuž byla zjevena nebeská tajemství.

28. prosince

Svatých Mláďátek, mučedníků

Svátek

HYMNUS

Pochválen buď, Jezu Kriste,

že vyvoluješ zajisté

to, co se zdá býti slabé,

nezpůsobilé a malé.

Mláďátka, slabí rytíři,

které ukrutní žoldnéři

Herodesovi pobili,

smrtí tě dnes oslavili.

Nemohli sice mluvením,

ale krve vycezením

tvou božskou moc vyznávali,

Kriste, narozený z_Panny.

Ó_slavní Krista poslové,

ó mučedníků kvítkové,

k_milosti nám pomáhejte,

za smilování žádejte.

Proste, Kristus vás vyslyší

pro tu nevinnou smrt vaši,

bychom byli vírou stálí

a jednou s_ním kralovali.

Děti, jež tyran zavraždil,

Bůh, dobrý Tvůrce, shromáždil

a vzal je k_sobě, blažené,

do jasné říše nadhvězdné.

Smrt těchto věrných nevinná

i_Krista mocně dojímá.

Andělé, chlapce dvouleté

i_mladší k_nebi vedete.

Teď skví se v_bílém rouchu svém

v_nebesích přímo před trůnem,

když purpurová roucha všech

obmyla Beránkova krev.

Buď sláva tobě, Ježíši,

zrozený z_Panny nejčistší,

i_Otci, Duchu milosti

po všechny věky věčnosti. Amen.

Ant. 1Vladaři se spolu umlouvají proti Hospodinu a jeho Pomazanému.

Ant. 2Betlémské děti jsou bez poskvrny před trůnem Božím, byly vykoupeny z_lidí jako prvotiny pro Boha a pro Beránka.

Ant. 3Jejich bolest a nářek se změnily ve věčnou radost.

Svatí zpívali píseň novou před trůnem Božím a Beránkovým

a spolu s_nimi se zpěvem ozývala země.

Z_druhé knihy Mojžíšovy

{r:Ex}1,8-16.22{/r}

Zabíjení hebrejských dětí v_Egyptě

{v}8{/v}V_Egyptě se dostal k_vládě nový král, který nevěděl nic o_Josefovi. {v}9{/v}Řekl svému národu: „Hle, národ synů Izraele je příliš četný a silný na nás. {v}10{/v}Jednejme vůči němu obezřetně, aby se nerozmnožil a v_případě války se nepřidal k_našim nepřátelům, s_námi nebojoval a neodešel ze země.“

{v}11{/v}Ustanovili tedy nad nimi dozorce (pro roboty), aby je týrali robotou. Stavěli faraonovi zásobovací města Pithom a Rameses. {v}12{/v}Čím víc však je týrali, tím víc se množili a rostli, {v}13{/v}takže si Egypťané zprotivili syny Izraele. {v}14{/v}Tyranií si je podrobili, ztrpčovali jim život tvrdou prací s_přípravou hlíny, cihel a všelijakou prací na poli, vůbec je dřeli tyransky.

{v}15{/v}Egyptský král poručil hebrejským porodním pomocnicím, z_nichž jedna se jmenovala Šifra a druhá Pua: {v}16{/v}„Když budete Hebrejkám pomáhat při porodu a zjistíte, že je to chlapec, usmrťte ho, když to bude děvče, ať je naživu.“

{v}22{/v}Farao (nadto) poručil všemu svému lidu: „Každého syna narozeného (Hebreům) hoďte do Nilu, každou dceru však nechte naživu!“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Srov. {r}Zj 14,5{/r}; srov. {r}Iz 50,11{/r}; {r}Zj 21,4{/r}

Betlémské děti jsou bez poskvrny před trůnem Božím. {*} Jejich bolest a nářek se změnily ve věčnou radost.

Nebude už smrt ani zármutek, nářek ani bolest už nebude. {*} Jejich bolest a nářek se změnily ve věčnou radost.

Z_kázání svatého Quodvultdea, biskupa

(Sermo 2 de Symbolo: PL 40,655)

Nemluví ještě, a už vyznávají Krista

Narodil se malý chlapec i_velký Král. Zdaleka vede Bůh mudrce, aby se přišli poklonit tomu, kdo sice leží v_jeslích, ale kraluje nebi i_zemi. A když mudrcové zvěstují, že se narodil král, Herodes se děsí a chce ho zabít, aby neztratil své království. A přitom kdyby v_něho uvěřil, klidně by si kraloval zde na tomto světě i_jednou bez konce v_životě věčném.

Proč se bojíš, Herode, když slyšíš, že se narodil Král? Nepřišel přece, aby tebe svrhl a vyhnal, ale aby přemohl ďábla. Ale ty to nechápeš, děsíš se a běsníš, a pro zničení toho jediného, po kterém se pídíš, se stáváš ukrutníkem vraždícím tolik dětí.

Neodvrátí tě ani láska hořekujících matek, ani truchlení otců nad zavražděnými syny, ani křik a nářek dětí. Vraždíš tyto drobečky jen proto, že tvé srdce vraždí strach a ty se domníváš, že když se ti podaří, oč usiluješ, budeš moci být dlouho živ. Ale vždyť ty chceš zabít sám Život!

Nuže, onen zdroj milosti, maličký i_veliký, ten, který leží v_jeslích, otřásá tvým trůnem. Aniž to víš, uskutečňuje skrze tebe své dílo a vysvobozuje duše ze zajetí ďáblova. Děti svých nepřátel přijal totiž za vlastní.

Děťátka umírají za Krista a nevědí o_tom, rodiče oplakávají ty, kteří se ve smrti stávají mučedníky; a ty, kteří ještě ani nemluví, činí Kristus svými spolehlivými svědky. Hle, jak kraluje ten, jenž právě přišel vládnout! Hle, osvoboditel už osvobozuje, spasitel přináší spásu!

Jenže ty, Herode, o_tom nic nevíš, děsíš se a běsníš. A zatímco proti tomuto dítěti běsníš, už mu prokazuješ službu, i_když o_tom nevíš.

Jak veliký je to dar milosti! Pro jaké zásluhy bylo těmto dětem dopřáno takovéto vítězství? Nemluví ještě, a už vyznávají Krista. Nejsou s_to se pustit do boje, protože nevládnou ještě rukama, a už si odnášejí palmu vítězství!

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Zj 5,14{/r}; {r:Zj}4,10{/r}; {r:Zj}7,11{/r}; {r}Žl 8,3{/r}; {r}Zj 14,5{/r}

Z_úst dětí a nemluvňat sis připravil slávu navzdory svým odpůrcům. {*} Byly vykoupeny z_lidí jako prvotiny pro Boha a pro Beránka.

Betlémské děti oslavují Pána: za života nemohly mluvit, chválí ho teď po smrti. {*} Byly vykoupeny z_lidí jako prvotiny pro Boha a pro Beránka.

29. prosince

Sv. Tomáše Becketa, biskupa a mučedníka

Pro připomínku

Z_dopisu svatého Tomáše Becketa

(Epist. 74: PL 190,533-536)

Nedostane vítězný věnec, kdo si při zápase nepočíná podle pravidel

Dbáme-li my, nositelé titulů biskupských a velekněžských,{fnr}1{/fnr} o_to, abychom opravdu byli tím, čím se nazýváme, a chceme-li znát plný význam svého jména, musíme neustále pečlivě hledět na toho, jejž Bůh ustanovil veleknězem navěky, a věrně kráčet za tím, který sama sebe obětoval Otci za nás na oltáři kříže a z_nebeské výšiny bez přestání sleduje činy i_úmysly všech lidí, aby mohl každému jednomu odplatit podle jeho skutků.

Vzali jsme zajisté na sebe úkol být jeho zástupci na zemi, dostalo se nám slavného titulu a čestné hodnosti, jako nástupci apoštolů a jejich žáků v_církevních úřadech spravujeme na čas plody duchovního snažení církve, takže naše služba má přispívat ke zkáze panství hříchu a smrti a k_tomu, aby Kristova stavba, zakořeněná ve víře a rozkvetlá ctnostmi, vyrůstala v_Pánu ve svatý chrám.{fnr}2{/fnr}

Je jistě velký počet nás biskupů, kteří jsme při svěcení slíbili, že budeme učiteli a pastýři starostlivými, vytrvalými a co nejsvědomitějšími, a každodenně tento svůj slib znovu opakujeme. Kéž by se ovšem věrnost slibu posilovala svědectvím skutků! Vždyť žeň je hojná,{fnr}3{/fnr} ale k_tomu, aby bylo sklizeno a svezeno do stodol, nestačí ani jednotlivec, ani malý počet lidí.

A kdo by pochyboval, že hlavou všech církví a pramenem katolického učení je církev římská? Kdo by nevěděl, že klíče nebeského království byly dány Petrovi?{fnr}4{/fnr} Což z_Petrovy víry a z_jeho učení nevyrůstá celá stavba univerzální církve, dokud všichni v_jednotě víry a v_poznání Božího Syna nedospějeme do mužné zralosti Kristovy?{fnr}5{/fnr}

Je jistě nezbytné, aby bylo mnoho těch, kdo sázejí, a mnoho těch, kdo zalévají, neboť si toho žádá šíření Božího slova i_rozptýlenost národů. Dokonce i_starozákonní lid, ač mu stačil jediný oltář, musel mít větší počet učitelů. Tím spíš Boží lid nyní, při takovém množství a za neustálého přílivu dalších národů, jimž by k_zapálení oběti nestačilo ani dřevo celého Libanonu a k_obětování celopalu by nestačilo množství všech zvířat z_Libanonu i_Judska.{fnr}6{/fnr}

Ať však zalévá nebo sází kdokoliv, nikomu nedá Bůh vzrůst,{fnr}*{/fnr} jestliže nesázel ve víře Petrově a jestliže nespočívá na jeho učení.

Právem se předkládají všechny nejdůležitější pře Božího lidu Petrovi, neboť římský biskup je má posoudit; a úřady matky církve jsou podřízeny Petrovi, neboť nakolik jsou povolány podílet se na pastorační péči, uplatňují jemu svěřenou pravomoc.

Mějte konečně na paměti, jak byli zachráněni naši otcové, jak a v_jakých utrpeních církev rostla a se rozmáhala. Mějte na paměti, z_jakých bouří vyvázla Petrova lodička vedená kormidelníkem Kristem a jak dosáhli koruny ti, jejichž víra prošla zkouškou, aby se ještě jasněji rozhořela.

Tak postupovaly celé zástupy svatých, aby jednou provždy platilo, že nedostane vítězný věnec, kdo si při zápase nepočínal podle pravidel.{fnr}7{/fnr}

{fn:1}Dopis byl napsán Gilbertu Foliotovi, jednomu z_anglických biskupů, kterého král nechal na jaře 1163 přeložit do Londýna, aby ho měl blízko jako svého poradce proti arcibiskupovi.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Ef 2,20-21{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Mt 3,37{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Mt 16,18-19{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Ef 4,12-13{/r}.{/fn} {fn:6}Srov. {r}Iz 40-16{/r}.{/fn} {fn:*}Srov. {r}1 Kor 3,5{/r}.{/fn} {fn:7}{r}2 Tim 2,5{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Pán tě ozdobil korunou spravedlnosti: {*} Bůh, Svatý Izraele, ti dal účast na své slávě a přebývá v_tobě.

Dobrý boj jsi bojoval, svůj běh jsi skončil, teď už tě čeká věnec spravedlnosti. {*} Bůh, Svatý Izraele, ti dal účast na své slávě a přebývá v_tobě.

31. prosince

Sv. Silvestra I., papeže

Pro připomínku

Ze spisu „Církevní dějiny“ od Eusebia z_Césareje, biskupa

(Lib. 10,1-3: PG 20,842-847)

O_pokoji za císaře Konstantina

Za všechno budiž sláva Bohu, všemohoucímu Otci a svrchovanému Králi všech věcí. A nemenší díkůvzdání buď i_Spasiteli a Vykupiteli našich duší Ježíši Kristu. Skrze něho prosíme, aby nám byl navždy zachován pevný a trvalý mír, prostý každého narušení zvenčí i_všech těžkostí a zmatků vycházejících z_naší duše.

Konečně tedy vzešel pro všechny Kristovy církve rozptýlené po celém okrsku zemském jasný a průzračný den, nezkalený ani jediným mráčkem a zářící jasem nebeského světla. A i_když ti, kdo stáli mimo společenství naší víry, nemohli prožívat všechno s_námi v_plnosti, přesto se mohli aspoň do jisté míry podílet jakoby na přebytcích toho dobra, kterého nám Bůh dopřál.

Přímo neuvěřitelná radost vládla ovšem především mezi námi, kteří jsme složili všechnu svou naději na Krista. Z_očí nám všem zářilo téměř nadpozemské štěstí, když jsme viděli, jak všechna svatá místa, bezbožnou zvůlí ještě před nedávném obracená v_trosky, znovu ožívají, jak se od základů znovu vypínají chrámy do ohromných výšek a skvějí se daleko větší krásou a nádherou než ty, které byly předtím rozbořeny. Také nám byla dopřána vděčná a žádoucí podívaná: viděli jsme, jak města jedno po druhém slaví slavnost posvěcení chrámu, jak jsou nově vybudované kostely konsekrovány.

Scházívali se přitom biskupové, připutovávaly zástupy poutníků z_ciziny i_velmi odlehlých končin a mezi lidmi vládla vzájemná láska a pohoda, protože údy Kristova těla se tu spojovaly v_jeden živý celek.

A tak se vyplnila prorocká předpověď, v_níž bylo jakoby tajemným obrazem naznačeno, co se má stát: Kost se spojila s_kostí, kloub zapadl do kloubu.{fnr}1{/fnr} A všechny další věci, které prorok předpověděl v_témže prorockém slově, byť zahalené do roucha nejasných slov.

Jedna a táž síla Božího Ducha proudila všemi údy: všichni byli jedno srdce jedna duše a proniknuti touž radostnou vírou oslavovali v_jediném souznění Boha v_hymnech a písních.

Představení církví už konali úplné posvátné obřady, kněží dbali o_důstojnou bohoslužbu, zachovával se vpravdě svatý a vznešený církevní řád – jednou v_prozpěvování žalmů a v_naslouchání dalším od Boha nám daným slovům Písma, jednou v_konání tajemných posvátných úkonů a služeb. Byla přitom také podávána znamení spasitelné smrti Kristovy v_tajemné eucharistické hostině.

A zástupy věřících lidí každého věku a bez rozdílu pohlaví setrvávali celým srdcem na modlitbách a v_díkůvzdání a se svrchovanou vnitřní radostí oslavovali Boha, neboť od něho pochází všechno dobré.

{fn:1}Srov. {r}Ez 37,7{/r}.{/fn}

ZPĚV PO ČTENÍ

{r}Kol 3,15{/r}; {r}Gal 3,28{/r}; {r}Žl 149,1{/r}

Ať ve vašem srdci vládne Kristův pokoj: k_němu jste byli povoláni v_jednom těle. Buďte za to vděční. {*} Všichni jste jedno v_Kristu.

Zpívejte Hospodinu píseň novou, jeho chvála ať zaznívá ve sboru svatých. {*} Všichni jste jedno v_Kristu.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky