ÚNOR

2. února

UVEDENÍ PÁNĚ DO CHRÁMU

Svátek

HYMNUS

Pověz, starče Simeone,

koho neseš na rukou

v_svatém chrámu na Sióně

s_radostí tak velikou?

Samo nebe otevřeno,

Boží Slovo přichází,

jak světu kdys zaslíbeno,

Nový zákon nadchází.

Spasitele spatřiv svého,

Otcovo Slovo věčné,

Syna z_Panny zrozeného,

umřít můžeš konečně.

Pojďme i_my s_chvalozpěvem,

Mesiáše vítejme,

sebe dejme Bohu věnem,

díky jemu vzdávejme.

Uč nás čekat příchod Páně,

Matko Slova, při nás stůj,

uč nás Starci, vdově Anně

připodobnit život svůj.

Ať věrná církev zaplesá,

ať chválou zahřmí chrám!

Bůh otevřel svá nebesa,

Syn Boží přišel k_nám.

Je brána nebe dokořán,

Bůh každého zve dál,

bys nalezl svůj domov tam,

Pán člověkem se stal.

Již Marií a Josefem

je nesen v_Boží chrám,

hle, v_lidském těle smrtelném

je s_námi Tvůrce sám.

Dík vyzpívej a vzdej mu čest,

vše živé na zemi,

ať s_anděly je chválen dnes

Pán mocný, nádherný.

Ant. 1Tento je ustanoven k_pádu a k_povstání mnohých v_Izraeli.

Ant. 2Vstaň, rozsviť se, Jeruzaléme, neboť vzešlo tvé světlo a Hospodinova velebnost září nad tebou.

Ant. 3Raduj se a plesej, nový Sióne: přichází tvůj Král, je pokorný a tichý, a přináší spásu.

Vzpomínáme, Bože, na tvé milosrdenství,

které prokazuješ ve svém chrámě.

Z_druhé knihy Mojžíšovy

{r:Ex}13,1-3a.11-16{/r}

Zasvěcení prvorozenců

{v}13,1{/v}Hospodin mluvil k_Mojžíšovi a řekl mu:

{v}2{/v}„Zasvěť mi každého prvorozence, který otvírá lůno u_synů Izraele, ať je (to) z_člověka, nebo z_dobytka. Patří mně!“

{v}3{/v}Mojžíš řekl lidu: {v}11{/v}„Až tě Hospodin přivede do kananejské země, jak přísahal tobě i_tvým otcům, až ti ji dá, {v}12{/v}odevzdáš Hospodinu všechno, co otvírá lůno, každého prvorozeného samce při vrhu tvého dobytka (zasvětíš) Hospodinu. {v}13{/v}Za každého prvorozeného osla dáš beránka; jestliže nevykoupíš, musíš ho zabít (zlomením šíje). Všechno prvorozené z_člověka u_svých synů musíš vykoupit!

{v}14{/v}Když se tě v_budoucnu zeptá tvůj syn: ‚Co to (znamená)?‘, řekneš mu: ‚Hospodin nás vyvedl silnou rukou z_Egypta, z_domu otroctví. {v}15{/v}Když se totiž farao zatvrdil a (nechtěl) nás propustit, Hospodin pobil všechno prvorozené v_egyptské zemi, od prvorozence člověka až po prvorozence dobytka. Proto obětuji Hospodinu všechny samce, kteří otvírají lůno, a vykupuji každého prvorozence ze svých synů.‘ {v}16{/v}Bude to jako znamení na tvé ruce a jako stuha mezi tvýma očima na připomínku, že nás Hospodin silnou rukou vyvedl z_Egypta.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

Připrav svou komnatu, Sióne, a přijmi Krista, svého Krále. {*} Panna počala, panna porodila, pannou zůstala, klaněla se tomu, jehož zrodila.

Simeon vzal dítě do náručí a velebil Pána {*} Panna počala, panna porodila, pannou zůstala, klaněla se tomu, jehož zrodila.

Z_promluvy svatého Sofronia, biskupa jeruzalémského

(Orat. 3, de Hypapante, 6.7: PG 87,3,3291-3293)

Uvítejme jasné a věčné světlo

Pospěšme vstříc Kristu, my všichni, kteří s_takovou zbožností slavíme a uctíváme jeho tajemství, pojďme všichni s_ochotným srdcem. Nikdo ať při tomto setkání nechybí, ať není nikoho, kdo by nenesl světlo.

Jestliže zažíháme plamen svíce, chceme ukázat na Boží světlo toho, jenž přichází, od něhož pochází světlo všeho, co svítí, neboť on zahání temnoty nejtemnější a hojností věčného světla všechno osvěcuje. A chceme také co nejjasněji dát najevo, jak má zářit naše duše, chceme-li mu jít v_ústrety.

A jako nesla Boží Matka a nejčistší Panna v_náručí pravé světlo a přišla na pomoc těm, kdo byli pohrouženi v_temnotách,{fnr}1{/fnr} tak i_my, jsouce osvíceni jeho světlem a držíce v_rukou všem viditelné světlo svíce, spěšně vyjděme naproti tomu, který je světlo pravé.

Vždyť opravdu světlo přišlo na svět{fnr}2{/fnr} a svět zahalený tmou osvítilo, opravdu nás navštívil ten, který vychází z_výsosti{fnr}3{/fnr} a osvítil ty, kdo seděli v_temnotách. To je naše dnešní tajemství, a proto jsme vyšli se svícemi v_rukou, proto přicházíme se světlem, abychom tak naznačili, že nám zazářilo světlo, a abychom se otevřeli jasu, který na nás od něho přechází. Pospěšme proto všichni společně a vyjděme Bohu vstříc.

Přišlo to pravé světlo, osvěcující každého člověka přicházejícího na tento svět.{fnr}4{/fnr} Nuže bratři, všichni ať jsme osvíceni, všichni ať jsme plni jasu.

Nikdo z_nás ať nezůstane neposvěcený tímto světlem, nikdo, koho zcela naplnilo, ať nesetrvává v_noční temnotě, nýbrž vyjděme všichni plni jasu. Byli jsme osvíceni, všichni společně vyjděme naproti a se starcem Simeonem uvítejme ono světlo, jasné a věčné. Se Simeonem se z_duše radujme a Původci a Otci světla společně zazpívejme chvalozpěv díků, neboť on nám poslal pravé světlo, zaplašil temnotu a všem nám dal zazářit svým světlem.

Skrze něho jsme také my uviděli Boží spásu, kterou připravil před očima všech národů{fnr}5{/fnr} a kterou nám zjevil ke slávě nového Izraele. A stejně jako byl Simeon pohledem na Krista zbaven pout pozemského života, i_my jsme rázem byli osvobozeni od onoho starého a temného hříchu.

Také my jsme ve víře objali Krista, když k_nám přišel z_Betléma, a z_pohanů jsme se stali Božím lidem, neboť Kristus je naše spasení od Boha Otce. Spatřili jsme Boha, když se stal člověkem; a protože jsme viděli, že Bůh přišel, a v_duchu ho vzali do náruče, nazýváme se novým Izraelem. A proto každoročně slavíme tento Boží příchod a nikdy na něj nezapomeneme.

{fn:1}Srov. {r}Lk 1,79{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Jan 1,9{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Lk 1,78{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 1,9{/r} (Vulg.).{/fn} {fn:5}Srov. {r}Lk 2,30-31{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Ez 43,4.5{/r}; srov. {r}Lk 2,22{/r}

Hospodinova velebnost vešla do chrámu branou, která směřuje k_východu. {*} A hle – chrám byl plný Hospodinovy velebnosti.

Rodiče přinesli dítě Ježíše do chrámu. {*} A hle – chrám byl plný Hospodinovy velebnosti.

Slova svatého evangelia podle Jana

{r:Jan}1,1-18{/r}

Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi

{v}1{/v}Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u_Boha a to Slovo byl Bůh.

{v}2{/v}To bylo na počátku u_Boha. {v}3{/v}Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.

{v}4{/v}V_něm byl život a ten život byl světlem lidí. {v}5{/v}To světlo svítí v_temnotě a temnota ho nepohltila.

{v}6{/v}Byl člověk poslaný od Boha, jmenoval se Jan. {v}7{/v}Přišel jako svědek, aby svědčil o_tom světle, aby všichni uvěřili skrze něho. {v}8{/v}On sám nebyl tím světlem, měl jen svědčit o_tom světle.

{v}9{/v}Bylo světlo pravé, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo na svět. {v}10{/v}Na světě bylo a svět povstal skrze ně, ale svět ho nepoznal. {v}11{/v}Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali.

{v}12{/v}Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi, těm, kdo věří v_jeho jméno, {v}13{/v}kdo se zrodili ne z_krve, ani z_vůle těla, ani z_vůle muže, ale z_Boha.

{v}14{/v}A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Viděli jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

{v}15{/v}Jan o_něm vydával svědectví a volal: „To je ten, o_kterém jsem řekl: ‚Ten, který přijde po mně, má větší důstojnost, neboť byl dříve než já.‘“

{v}16{/v}Všichni jsme dostali z_jeho plnosti, a to milost za milostí. {v}17{/v}Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda přišly skrze Ježíše Krista.

{v}18{/v}Boha nikdo nikdy neviděl. Jednorozený Bůh, který spočívá v_náručí Otcově, ten o_něm podal zprávu.

Nebo:

Slova svatého evangelia podle Jana

{r:Jan}3,16-21{/r}

Bůh poslal svého Syna, aby svět byl skrze něho spasen

{v}16{/v}Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v_něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. {v}17{/v}Bůh přece neposlal svého Syna na svět, aby svět odsoudil, ale aby svět byl skrze něho spasen. {v}18{/v}Kdo v_něho věří, není souzen; kdo nevěří, už je odsouzen, protože neuvěřil ve jméno jednorozeného Syna Božího.

{v}19{/v}Soud pak záleží v_tomto: Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé. {v}20{/v}Každý totiž, kdo páchá zlo, nenávidí světlo a nejde ke světlu, aby jeho skutky nebyly odhaleny. {v}21{/v}Kdo však jedná podle pravdy, jde ke světlu, aby se ukázalo, že jeho skutky jsou vykonány v_Bohu.

3. února

Sv. Blažeje, biskupa a mučedníka

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo Guelferbytanus 32, De ordinatione episcopi: PLS 2,639-640)

Snášej utrpení pro moje ovce

Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.{fnr}1{/fnr} Hle, jak Pán sloužil, hle, jak i_my máme podle jeho příkazu sloužit: Dal svůj život jako výkupné za všechny, vykoupil nás.

Kdo z_nás je schopen někoho vykoupit? Jeho krví, jeho smrtí jsme byli vykoupeni ze smrti, jeho ponížením jsme byli pozdviženi. Ale protože jsme se stali Kristovými údy, máme i_my alespoň tím málem, co můžeme, přispět jeho údům, neboť on je hlava, my jsme tělo.

Apoštol Jan nás povzbuzuje ve svém listě příkladem Pána, jenž řekl: Kdo se mezi vámi chce stát velkým, ať je vaším služebníkem; tak jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny.{fnr}2{/fnr} Jan nás tedy povzbuzuje, abychom se stávali Kristu podobnými, a říká: Kristus za nás položil život. A tak i_my jsme povinni položit život za své bratry.{fnr}3{/fnr}

Sám Pán se po svém vzkříšení ptal: Petře, miluješ mě? Ten odpověděl: Miluji. Třikrát se Pán ptal, třikrát Petr odpověděl. A pokaždé, třikrát řekl Pán: Pas moje ovce.{fnr}4{/fnr}

Čím mi dokážeš, že mě miluješ, ne-li tím, že budeš pást mé ovce? Co mi můžeš dát tím, že mě miluješ, když všechno očekáváš ode mne? Víš tedy, co máš dělat, jestliže mě miluješ: Pas moje ovce.

Zaznívá to jednou, podruhé, potřetí: Miluješ mě? Miluji. Pas moje ovce. Ze strachu Petr třikrát zapřel, z_lásky třikrát vyznal.

A když mu Pán potřetí svěřil svoje ovce, protože Petr svou odpovědí vyznal, že miluje, odsoudil strach a přemohl ho, Pán dodává: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, jiný tě přepáše a povede, kam nechceš. To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha.{fnr}5{/fnr} Oznámil mu jeho kříž, předpověděl mu jeho utrpení.

Pán tedy slovy Pas moje ovce chtěl říci i_toto: Snášej utrpení pro moje ovce.

{fn:1}{r}Mt 20,28{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Mt 20,26.28{/r}.{/fn} {fn:3}{r}1 Jan 3,16{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 21,15-17{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jan 21,18-19{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Flp 1,20{/r}; {r}1 Jan 3,16{/r}

V_ničem nedojdu hanby. {*} Budu moci svým neohroženým počínáním na sobě Krista oslavit, ať svým životem, ať svou smrtí.

Kristus za nás položil svůj život. Také my jsme povinni položit svůj život pro své bratry. {*} Budu moci svým neohroženým počínáním na sobě Krista oslavit, ať svým životem, ať svou smrtí.

Téhož dne 3. února

Sv. Ansgara, biskupa

Z_dekretu 2. vatikánského sněmu o_misijní činnosti církve

(Ad gentes, n. 23-24)

Je třeba s_důvěrou oznamovat tajemství Krista

Ačkoli na každého Kristova učedníka připadá příslušný díl závazku šířit víru, Kristus Pán vždy povolává z_řad učedníků ty, které sám chce, aby byli s_ním a aby je posílal kázat národům.{fnr}1{/fnr}

Proto skrze Ducha Svatého, který ke společnému prospěchu rozděluje zvláštní dary, jak sám chce,{fnr}2{/fnr} vnuká do srdce jednotlivců misionářské povolání. Současně v_církvi uvádí v_život instituty, které na sebe berou úkol hlásat evangelium – úkol náležející celé církvi – jako svou vlastní povinnost.

Znamení zvláštního povolání je vidět na těch, kdo jsou obdařeni potřebným přirozeným založením, mají žádoucí vlohy a nadání a také jsou ochotni věnovat se misijnímu dílu. Mohou to být domácí nebo zahraniční kněží, řeholníci i_laici. Posláni právoplatnou autoritou jdou s_vírou a poslušností za těmi, kdo jsou daleko od Krista. Jsou odděleni k_dílu, k_němuž byli povoláni jako služebníci evangelia,{fnr}3{/fnr} aby se pohané stali milou obětí, posvěcenou od Ducha Svatého.{fnr}4{/fnr}

Na Boží volání má člověk odpovědět tak, že nedá na to, k_čemu radí tělo a krev,{fnr}5{/fnr} ale zcela se zasvětí dílu evangelia. Tuto odpověď však je schopen dát, jen když ho povzbudí a posílí Duch Svatý.

Kdo je posílán, vstupuje do šlépějí života a poslání toho, který se sám sebe zřekl a vzal na sebe přirozenost služebníka.{fnr}6{/fnr} Má tedy být rozhodnut po celý život vytrvat ve svém povolání, vzdát se sebe a všeho, co bylo do té doby jeho, a všem se stát vším.{fnr}7{/fnr}

Když hlásá evangelium mezi pohanskými národy, ať je s_důvěrou seznamuje s_tajemstvím Krista, kterého zastupuje. V_něm ať má odvahu mluvit, jak je třeba,{fnr}8{/fnr} a ať se nestydí za pohoršení kříže.

Ať jde ve stopách svého Mistra, tichého a pokorného srdcem, a zjevně ukazuje, že jeho jho netlačí a břemeno netíží.{fnr}9{/fnr}

Životem opravdu podle evangelia, velkou trpělivostí, velkodušností, dobrotou a upřímnou láskou{fnr}10{/fnr} ať vydává svému Pánu svědectví, bude-li třeba až k_prolití krve.

Bude si vyprošovat od Boha sílu a statečnost, a pak pozná ze zkušenosti, že ve velikém soužení i_v_největší chudobě lze oplývat radostí.{fnr}11{/fnr}

{fn:1}Srov. {r}Mk 3,13{/r} a násl.{/fn} {fn:2}Srov. {r}1 Kor 12,11{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Sk 13,2{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Řím 15,16{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Gal 1,16{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Flp 2,7{/r}.{/fn} {fn:7}Srov. {r}1 Kor 9,22{/r}.{/fn} {fn:8}Srov. {r}Ef 6,19{/r} a násl.; srov. {r}Sk 4,31{/r}.{/fn} {fn:9}Srov. {r}Mt 11,29{/r} a násl.{/fn} {fn:10}Srov. {r}2 Kor 6,4{/r} a násl.{/fn} {fn:11}Srov. {r}2 Kor 8,2{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Kor 9,16.22{/r}

Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost. {*} Běda, kdybych evangelium nehlásal.

Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil aspoň některé. {*} Běda, kdybych evangelium nehlásal.

5. února

Sv. Agáty, panny a mučednice

Památka

Z_promluvy svatého Metoděje Sicilského, biskupa, o_svaté Agátě

(Analecta Bollandiana 68,76-78)

Darovaná Bohem, pramenem veškeré dobroty

Všechny nás sem na toto místo přivedla výroční památka svaté mučednice. Jak víte, drazí posluchači, je Agáta mučednice starokřesťanské doby, svým skvělým zápasem jedna z_předních, ale patří i_naší současnosti, neboť i_nyní jako by sváděla vítězný zápas Božími divy, které jí denně znovu nasazují korunu a denně znovu ji nádherně ozdobují.

Agáta je panna, protože se narodila ze Slova nesmrtelného Boha (to i_kvůli mně zakusilo ve svém lidství smrt), nerozdílného Božího Slova, jak říká Jan Teolog: Všem, kdo ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.{fnr}1{/fnr}

Nuže, panenská žena, která vás pozvala k_dnešním duchovním hodům, je ženou šťastně zasnoubenou jedinému muži, Kristu,{fnr}2{/fnr} abych použil slov apoštola Pavla o_manželském svazku.

Agáta-Dobromila, tato vskutku Dobrá, neboť je vlastnictvím Božím, je ve společenství dobra, v_němž představuje smysl a význam svého jména, Dobrou-Agátou jak svému Ženichovi, tak i_nám. Dopřál nám ji sám pramen veškeré dobroty Bůh, dal nám ji darem.

Agáta je ta, jejíž dobrota odpovídá jak jménu, tak skutečnosti samé. Agáta je ta, která svými slavnými činy dělá čest svému dobrému jménu a přímo jménem samým ukazuje na své vlastní činy. Agáta je ta, která už svým jménem láká, abychom k_ní všichni co nejvíc spěchali, a ta, která nás učí také svým příkladem, abychom spolu s_ní všichni bez prodlení usilovali o_pravé dobro, kterým je sám Bůh.

{fn:1}{r}Jan 1,12{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}2 Kor 11,2{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Pán mi pomohl, abych zůstala pevná ve vyznávání víry. {*} On mě uzdravil a potěšil.

Pán, Beránek bez poskvrny, ve své milosrdné lásce mě, svou služebnici, posvětil a uchránil před zhanobením. {*} On mě uzdravil a potěšil.

6. února

Sv. Pavla Mikiho a druhů, mučedníků

Památka

Ze Zprávy o_mučednictví svatého Pavla Mikiho a jeho druhů zapsané jejich současníkem

(Cap. 14,109-110: Acta Sanctorum Febr. 1,769)

Budete mými svědky

Když byly kříže zasazeny do země, bylo podivuhodné sledovat neohroženost všech. Povzbuzovali je k_ní tu Otec Pasius, tu Otec Rodriguez. Otec představený stále setrvával v_nehybném stavu, s_očima upřenýma k_nebi. Bratr Martin zpíval na znamení díků za Boží dobrotu některé žalmy, k_nimž připojil verš: Do tvých rukou, Pane, svěřuji svého ducha.{fnr}1{/fnr} Bratr František rovněž hlasitě děkoval Bohu. Bratr Gunsalvus se modlil velmi silným hlasem modlitbu Páně a pozdravení andělské.

Náš bratr Pavel Miki, který věděl, že u_všech, s_nimiž kdy přišel do styku, je ve veliké vážnosti, prohlásil nejprve všem přítomným, že je Japonec a člen Tovaryšstva Ježíšova a že umírá proto, že hlásal evangelium, a že děkuje Bohu za tak mimořádné dobrodiní. Pak připojil následující slova: „Když jsem teď dospěl až sem, předpokládám, že nikdo z_vás si nemyslí, že bych teď nechtěl mluvit pravdu. A proto vám prohlašuji, že není jiné cesty k_spáse než ta, kterou jdou křesťané. Tato cesta mě učí, abych odpustil nepřátelům a všem, kteří mi ublížili. Proto rád odpouštím králi a všem, kteří mě přivedli na smrt, a prosím je, aby ochotně přijali křesťanský křest.“

Pak obrátil zrak na své druhy a začal jim dodávat odvahy pro jejich poslední zápas. A tu se všem po tvářích rozlila přímo radost, především Ludvíkovi. A když na něho jakýsi jiný křesťan zavolal, že zakrátko bude v_ráji, projevil pohybem prstů a celého těla takovou radost, že se k_němu obrátily zraky všech přihlížejících.

Antonín, který byl vedle Ludvíka, pozdvihl oči k_nebi a po vzývání nejsvětějšího jména Ježíšova a jména Mariina začal zpívat žalm Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodinovo,{fnr}2{/fnr} který se naučil v_katechetickém ústavu v_Nagasaki, kde se velice dbalo na to, aby se chlapci naučili několik vhodných žalmů.

Jiní zase s_jasnou tváří stále opakovali: „Ježíši, Maria!“ Někteří také nabádali kolemstojící, aby žili, jak se sluší na křesťana. Tímto a jiným počínáním dávali najevo, že jsou připraveni zemřít.

Tehdy začali čtyři kati vyjímat ze svých pochev (v_Japonsku běžně užívaných) meče. Při tomto děsivém divadle všichni věřící volali: „Ježíši, Maria!“ a navíc se zdvihl žalostný pláč a nářek pronikající až do nebes. A kati jednoho každého z_nich zakrátko jednou nebo dvěma ranami zbavili života.

{fn:1}{r}Žl 31 (30),6{/r}; srov. {r}Lk 23,46{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Žl 113 (112){/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Gal 6,14{/r}; {r}Flp 1,29{/r}

Naší jedinou chloubou je kříž našeho Pána Ježíše Krista: v_něm je naše naděje, život a vzkříšení. {*} Skrze něj jsme spaseni a vysvobozeni.

Vám se dostalo té milosti, že smíte v_Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět. {*} Skrze něj jsme spaseni a vysvobozeni.

8. února

Sv. Jeronýma Emilianiho

Z_dopisu svatého Jeronýma Emilianiho spolubratřím

(Venetiis, die 21 iunii 1535)

Musíme spoléhat pouze na Boha

Nejmilejší bratři v_Kristu, synové Společnosti služebníků chudých!

Váš nehodný otec vás zdraví a vybízí vás, abyste vytrvali v_Kristově lásce a věrném zachovávání jeho přikázání, jak jsem vám slovem i_skutkem ukázal, když jsem byl s_vámi, aby tak skrze mne byl ve vás oslaven Pán.

Naším cílem je Bůh, pramen všeho dobra, a jak se modlíme v_naší modlitbě, my musíme spoléhat pouze na něho, a ne na někoho jiného. A náš dobrotivý Bůh chtěl rozhojnit vaši víru (bez ní, jak říká evangelista, nemůže ani Kristus činit mnohá znamení{fnr}1{/fnr}) a vyslyšet vaši modlitbu, když se rozhodl učinit vás chudými, ztrápenými, sklíčenými, unavenými a ode všech zhrzenými, zbavenými i_tělesné přítomnosti vašeho ubohého, milovaného a drahého otce, i_když ne jeho ducha.

Proč vás chtěl mít takovými, ví jen on sám. Přesto můžeme vypozorovat tři důvody. Předně vám tím zajisté náš požehnaný Pán připomíná, že vás chce připočíst mezi své milované, jestliže vytrváte na cestě, kterou jste nastoupili; tak totiž jednal se svými přáteli a učinil je svatými.

Další důvod je ten, že usiluje, abyste vždy více spoléhali jen na něho, a ne na jiné, neboť jak jsem řekl, Bůh nečiní své velké skutky na těch, kdo se zdráhají vkládat svou veškerou víru a naději výlučně do něho, ale vylévá plnost své lásky na ty, kdo vynikají velkou vírou a nadějí, a těm činí veliké věci. Takže, budete-li vyzbrojeni vírou a nadějí, Bůh, který ponížené povyšuje, učiní i_s_vámi veliké věci.{fnr}2{/fnr} Když vám proto bere mne nebo kohokoli jiného, kdo je vám milý, dává vám na vybranou jednu ze dvou možností: buď slevíte ze své víry a vrátíte se k_pozemským věcem, nebo zůstanete ve víře pevní a Bůh ve vás najde zalíbení.

A konečně důvod třetí: Bůh si vás chce vyzkoušet jako zlato v_ohni.{fnr}3{/fnr} Příměsi zlata oheň stravuje, zatímco dobré zlato zůstává a nabývá na ceně. Stejným způsobem nakládá Bůh s_dobrým služebníkem, který i_v_soužení v_Boha doufá a neochvějně v_Bohu setrvává. Takového drží Bůh zpříma a to, co z_lásky k_němu ten člověk opustil, nahrazuje mu stonásobně už zde na světě a v_budoucnu mu za to odplatí životem věčným.{fnr}4{/fnr}

Tímto způsobem jednal Bůh se všemi svatými. Tak si počínal vůči izraelskému národu poté, co tolik vytrpěl v_Egyptě: nejenže jej odtud pomocí tolika divů vyvedl a živil jej na poušti manou, ale také mu dal zemi, kterou mu zaslíbil. Jestliže tedy budete i_vy přes všechna pokušení stát pevně ve víře, dá vám Pán pokoj a odpočinutí, dočasně už na tomto světě, navěky na onom.

{fn:1}Srov. {r}Mk 6,5{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Lk 1,49.52{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}1 Petr 1,7{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Mt 19,29{/r}; {r}Mk 10,30{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}1 Petr 3,8.9{/r}; {r}Řím 12,10-11{/r}

Buďte všichni jednomyslní, plní zájmu o_druhého, milosrdní a pokorní. {*} Vždyť k_tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání.

V_bratrské lásce se navzájem mějte srdečně rádi, v_horlivosti neochabujte, služte Pánu. {*} Vždyť k_tomu jste byli povoláni, aby se vám dostalo údělem požehnání.

Téhož 8. února

Sv. Josefiny Bakhity, panny

Z_kázání svatého Augustina, biskupa

(Sermo 53, 1-6: Revue bénédictine 104, 1994, 21-24)

Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha

Nezpěčujme se zápasit, máme-li rádi cenu vítězství; příslibem odměny ať se v_nás rozhoří touha radovat se už při díle. To, co chceme, po čem toužíme nebo oč žádáme, to bude později; co však se nám přikazuje kvůli tomu, co bude později, to už máme činit hned teď.

Nuže, začni přemýšlet o_tom, co Bůh říká, a hlavně o_přikázáních evangelia, co nám ukládají. Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je nebeské království.{fnr}1{/fnr} Později bude nebeské království tvoje, ale teď buď chudý duchem. Chceš, aby ti později patřilo nebeské království? Nuže, hned teď se podívej, komu patříš ty sám. A buď chudý duchem. Asi ode mne chceš vědět, co vlastně znamená být chudý duchem. Chudý duchem není nikdo, kdo je pyšný; zato pokorný je chudý duchem. Království nebeské je vysoko, ale ten, kdo se ponižuje, bude povýšen.

A dávej pozor, co následuje. Ježíš říká: Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.{fnr}2{/fnr} Chtěl bys už vlastnit zemi? Tak hleď, aby země nevlastnila tebe. Budeš-li tichý, budeš vlastnit, a nebudeš-li tichý, budeš vlastněn. A když slyšíš o_budoucí odměně, že bys měl dostat zemi, neotvírej náruč lakotě, pro kterou bys chtěl zemi vlastnit hned teď, dokonce tak, že bys chtěl nějak ošidit svého souseda. Ničím takovým se nenech klamat, opravdu dostaneš zemi tehdy, když se pevně přimkneš k_tomu, jenž učinil nebe i_zemi. Neboť být tichý znamená neprotivit se svému Bohu: Když konáš dobro, ať je s_tebou spokojen Bůh, nikoli ty sám se sebou; a když tě právem trápí něco zlého, nežehrej na Boha, ale jen sám na sebe. Znamená jistě nemálo, budeš-li se sebou nespokojen, ale jemu se budeš líbit; zajisté se mu však znelíbíš, budeš-li samolibý.

A pojďme k_dalšímu dílu i_daru. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.{fnr}3{/fnr} Toužíš po nasycení. Jak? I_když touhu po nasycení ukojíš, jakmile se jídlo stráví, znovu dostaneš hlad. A jak říká (Ježíš): Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň.{fnr}*{/fnr} Lék přikládaný k_ráně přestává bolet, jestliže ránu zahojí; jídlo jako lék proti hladu se však užívá tak, že uleví mírně, a když se jídlo stráví, hlad se vrací. Léčení jídlem přichází sice každodenně, ale zranění slabosti nevyléčí. Hladovějme tedy a žízněme po spravedlnosti, aby nás nasytila sama spravedlnost, po které teď lačníme a žízníme. Sytíme se totiž právě proto, že máme hlad a žízeň. Kéž tedy naše nitro hladoví a žízní! Vždyť má svůj pokrm, má svůj nápoj, neboť Ježíš říká: Já jsem chléb, který sestoupil z_nebe.{fnr}4{/fnr} Máš tedy pro hladového chléb; chtěj i_nápoj pro žíznivého, neboť máš pramen života.

Pozor, co následuje: Blahoslavení čistého srdce, to znamená ti, kteří mají čisté srdce, neboť oni budou vidět Boha.{fnr}5{/fnr} Takový je cíl naší lásky, konec, jímž se dovršujeme, nikoli stravujeme. Končí se třeba s_jídlem a končí se s_rouchem: s_jídlem proto, že se požitím stravuje, ale s_rouchem proto, že se tkaním dokončuje. U_obojího jde o_konec, ale zatímco jeden znamená spotřebování, druhý dovršení. Ať děláme (rozuměj dobře děláme) cokoli, ať o_cokoli usilujeme, pro cokoli chvályhodně hoříme, po čemkoli počestně toužíme, jakmile dojde k_patření na Boha, nezatoužíme už po ničem. Vždyť co by hledal ten, s_kým je Bůh? Nebo co by mělo stačit tomu, komu nestačí Bůh? Chceme vidět Boha, toužíme ho vidět, hoříme přímo touhou po tom. A kdo by nehořel? Jenže slyš, co se praví: Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.{fnr}6{/fnr} Připravuj se tedy na to, jak lze vidět. Abych uvedl přirovnání ze života: Jak by ses mohl těšit na východ slunce, máš-li zanícené oči? Budou-li tvé oči zdravé, způsobí ti ranní slunce potěšení: nebudou-li v_pořádku, světlo ti způsobí trýzeň. S_nečistým srdcem ti zajisté nebude dovoleno ani pohlédnout na to, nač lze patřit jedině se srdcem čistým. Byl bys odmítnut a zavržen, a Boha bys neviděl.

{fn:1}{r}Mt 5,3{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 5,5{/r}.{/fn} {fn:3}{r}Mt 5,6{/r}.{/fn} {fn:*}Srov. {r}Jan 4,13{/r}.{/fn} {fn:4}{r}Jan 6,41{/r}.{/fn} {fn:5}Srov. {r}Mt 5,8{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Mt 5,8{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Mt 11,29.30.28{/r}

Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem; {*} vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.

Pojďte ke mně, všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. {*} Vždyť mé jho netlačí a mé břemeno netíží.

10. února

Sv. Scholastiky, panny

Památka

Ze spisu „Dialogy o_životě a divech italských otců“ od svatého Řehoře Velikého, papeže

(Lib. 2,33: PL 66,194-196)

Dokázala víc, protože víc milovala

Scholastika, sestra svatého Benedikta, již od dětství zasvěcená všemohoucímu Bohu, chodívala jednou za rok za bratrem. Muž Boží jí přicházíval vstříc na klášterní pozemek nedaleko od brány kláštera.

Jednou zase přišla jako obvykle a její ctihodný bratr k_ní přišel se svými učedníky. Celý den strávili v_chválách Božích a ve svatých rozhovorech, a když se už začalo stmívat, společně pojedli.

A protože se mezitím během jejich zbožné besedy připozdilo, svatá řeholnice požádala Benedikta: „Prosím tě, neopouštěj mě této noci a porozprávějme si až do rána o_radostech života v_nebi.“ On jí odpověděl: „Co to povídáš, sestro? Nemohu přece v_žádném případě zůstat mimo svou celu.“

Když tedy ctihodná sestra uslyšela zápornou odpověď svého bratra, položila sepjaté ruce na stůl, sklonila hlavu do dlaní a začala se modlit k_všemohoucímu Pánu. A když hlavu znovu zdvihla, strhla se mohutná bouře s_hromy a blesky a takový liják, že ani ctihodný Benedikt, ani bratři, kteří ho provázeli, nemohli ani vykročit z_místa, na kterém společně seděli.

Tu začal Boží muž smutně naříkat a řekl: „Bůh ti buď milostiv, sestro, cos to provedla?“ Nato ona: „Hleď, prosila jsem tě, ale tys mi nechtěl vyhovět; poprosila jsem proto svého Boha, a ten mě vyslyšel. Teď tedy jdi, můžeš-li, rozluč se se mnou a vrať se do kláštera.“

A tak ten, který tam nechtěl zůstat dobrovolně, zůstal nedobrovolně, a tak se stalo, že probděli spolu celou noc a vzájemně se posilovali zbožnou rozmluvou o_duchovním životě.

Není divu, že žena zmohla víc než muž. Vždyť přece Bůh je láska,{fnr}1{/fnr} jak říká Jan, a tak bylo navýsost správné, že ona dokázala víc, protože víc milovala.

A hle, když po třech dnech stál Boží muž ve své cele a pozdvihl oči k_nebi, spatřil, jak duše jeho sestry vychází z_jejího těla v_podobě holubice a vchází do skrytého nebe. Zaradoval se nad její velikou slávou, hymny a chvalozpěvy vzdal chválu všemohoucímu Bohu a poslal spolubratry, aby přinesli její tělo do kláštera a pochovali ji do hrobu, který měl připravený pro sebe.

A tak se stalo, že ty, kdo byli vždycky jedna duše v_Bohu, nerozdělil ani hrob.

{fn:1}{r}1 Jan 4,8{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Když Bohu zasvěcená panna prosila, aby směla se svým bratrem pokračovat v_rozjímání o_radostech věčného života, {*} dosáhla více, protože více milovala.

Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh. {*} Dosáhla více, protože více milovala.

11. února

Panny Marie Lurdské

Z_dopisu svaté Bernadetty Soubirousové

(Ep. ad P. Gondrand, a. 1861; cf. A. Ravier, Les écrits de sainte Bernadette, Paris 1961, pp. 53-59)

Paní se mnou mluvila

Jednoho dne jsem se vydala se dvěma děvčaty na břeh řeky Gávy sbírat dříví a zaslechla jsem nějaký šum. Otočila jsem se směrem k_louce, ale viděla jsem, že se stromy sotva hýbou. Proto jsem pozdvihla hlavu vzhůru a podívala se k_jeskyni. Spatřila jsem tam Paní celou v_bílém: měla bělostné šaty přepásané modrým pásem a na obou nohou světle žlutou růži a měla i_růženec stejné barvy.

Když jsem to uviděla, protřela jsem si oči, protože jsem si myslela, že mě klame zrak, a sáhla jsem rukou do kapsy, kde jsem našla svůj růženec. Chtěla jsem také udělat na čele kříž, ale nebyla jsem s_to tam zdvihnout ruku, pořád mi padala. Až když se pokřižovala Paní, zkusila jsem to znovu, a ačkoli se mi ruka třásla, podařilo se to i_mně. Hned jsem se začala modlit růženec a také Paní posouvala zrna svého růžence, ale rty se jí nepohybovaly. Když jsem se růženec domodlila, vidění ihned zmizelo.

Vyptávala jsem se tedy ostatních dvou dívek, zdali něco viděly. Řekly, že ne, a hned naléhaly, co to bylo, a že jim to musím prozradit. Sdělila jsem jim, že jsem uviděla Paní, celou v_bílém, a že nevím, kdo to byl. Ale vybídla jsem je, aby o_tom nic neříkaly. Nato mě děvčata varovala, abych se tam už nevracela. To jsem odmítla. A tak jsem přišla v_neděli znovu, protože jsem uvnitř cítila, že mě něco volá …

Ta Paní na mě promluvila až potřetí a ptala se mě, zdali bych za ní nechtěla chodit příštích patnáct dní. Řekla jsem, že chci. A také dodala, že musím vyzvat kněžstvo, aby se tam postarali o_stavbu kaple. A pak mi poručila, abych se napila z_pramene. Protože jsem žádný pramen neviděla, šla jsem k_řece Gávě. Ale ona mi dala na srozuměnou, že nemluví o_řece, a ukázala mi prstem, kde má být pramen. Když jsem tam přišla, nenašla jsem nic, jen trochu bahnité vody. Snažila jsem se ji nabrat rukou, ale nešlo to. Proto jsem se pustila do hrabání a nakonec jsem sice dokázala trošku vody nabrat, ale třikrát jsem ji rozlila, až po čtvrté jsem se dokázala napít. Pak se zjevení ztratilo a já jsem šla pryč.

Celých patnáct dní jsem se tam vracela a každý den kromě jednoho pondělka a jednoho pátku se mi Paní zjevovala. Každý den mi přikazovala, že mám kněžím připomenout, aby tam vybudovali kapli, že se mám jít k_prameni umýt a že se mám modlit za obrácení hříšníků. Častěji jsem se jí ptala, kdo je, ale ona se na to jen usmívala. Až nakonec pozvedla ruce do výšky, upřela oči k_nebi a řekla mi, že je Neposkvrněné Početí.

Během těch patnácti dní mi také prozradila trojí tajemství, ale zakázala mi komukoli je prozradit. To jsem dodnes věrně dodržela.

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Lk 1,46b.49.48b{/r}

Velebí má duše Hospodina, {*} že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté.

Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení. {*} Že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté.

15. února

Bl. Bedřicha Bachsteina a druhů, mučedníků

Z_Apoštolského listu Salvifici doloris svatého papeže Jana Pavla II.

(AAS 76 [1984], 201-250, nn. 25.26.27.31)

Zvláštní důkaz podobnosti a spojení s_Kristem

Kristus vícekrát mluvil o_tom, že jeho učedníci a vyznavači budou trpět mnohá pronásledování, což se, jak známo, nedálo jen v_prvních stoletích života církve pod římským panstvím, nýbrž se v_různých epochách dějin na různých místech země děje i_dnes.

Evangelium mluví na různých místech o_utrpení „pro Krista“ a „kvůli Kristu“, a to samotnými slovy Ježíše nebo apoštolů. Mistr neskrývá svým učedníkům a následovníkům perspektivu utrpení, nýbrž otevírá jim ji s_celou upřímností, přičemž poukazuje na nadpřirozenou sílu, která s_nimi bude v_pronásledování a útlaku „pro jeho jméno“. Bude to zároveň zvláštní důkaz podobnosti a spojení s_ním.{fnr}1{/fnr}

Kristus si ponechává na svém těle vzkříšeném z_mrtvých znamení ran z_kříže: na svých rukou, nohou a také v_boku. Vzkříšením zjevuje vítěznou sílu utrpení a přesvědčením o_této síle naplňuje srdce apoštolů, které si vyvolil za své, a také těch, které si stále vybírá a posílá. Apoštol Pavel říká: Tak i_všichni, kdo chtějí zbožně žít v_Kristu Ježíši, budou pronásledováni.{fnr}2{/fnr}

Jestliže první velkou kapitolu evangelia o_utrpení píší v_průběhu generace ti, kteří trpí pronásledováním pro Krista, současně se v_toku dějin odehrává jiná velká kapitola tohoto evangelia. Píší ji všichni ti, kteří trpí spolu s_Kristem a spojují své lidské bolesti s_jeho spasitelným utrpením. V_nich se naplňuje evangelium o_utrpení a zároveň každý z_nich jej nějakým způsobem píše dále: píše jej a hlásá světu, svému okolí i_lidem své doby.

Církev proto pohlíží na všechny trpící bratry a sestry jako na rozmanité nositele své nadpřirozené síly. Jak často se k_nim obracejí církevní pastýři a hledají u_nich pomoc a podporu! Evangelium o_utrpení je psáno nepřetržitě a neustále promlouvá slovy podivuhodného protikladu: prameny Boží síly vyvěrají právě z_lidské slabosti. Účastníci Kristova utrpení mají ve svých strastech zvláštní podíl na nekonečném pokladu vykoupení světa a mohou jej sdílet s_ostatními. Čím více je člověk ohrožen hříchem a čím více ho svazují provinění, která s_sebou nese dnešní svět, tím větší je i_význam lidského utrpení.

Je tedy třeba, aby se všichni trpící, kteří věří v_Krista, sešli duchem a smýšlením pod křížem Kalvárie. Zvláště pak ti, kteří trpí pro víru v_Ukřižovaného a Vzkříšeného, aby oběť jejich utrpení přinesla naplnění Spasitelovy prosby: ať všichni jsou jedno.{fnr}3{/fnr} A tam ať se také sejdou všichni lidé dobré vůle, neboť na kříži je „Vykupitel člověka“, muž bolesti, který na sebe vzal muka tělesná i_duševní všech časů, aby mohli v_lásce porozumět spásnému smyslu svých bolestí i_odpovědím na otázky, které kladou.

Spolu s_Marií, matkou Kristovou, která stála u_kříže,{fnr}4{/fnr} stojíme u_všech křížů dnešního člověka. Vzýváme všechny svaté, kteří měli po staletí zvláštní účast na mukách Kristových. Prosíme je, aby nám pomáhali. A žádáme vás všechny, kteří trpíte trýzní, abyste nás podpořili. Prosíme vás slabé, abyste působili jako zdroj síly pro církev a lidské pokolení. V_nejkrutějším zápase mezi dobrem a zlem, jehož je náš věk velkou arénou, nechť zvítězí vaše utrpení ve spojení s_křížem Kristovým.

{fn:1}{r}Jan 15,18-21{/r}; {r}Jan 16,33{/r}.{/fn} {fn:2}{r}2 Tim 3,12{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Jan 17,11.21-22{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Jan 19,25{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Mt 10,28{/r}; {r}Jan 15,21a{/r}

Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, {*} duši zabít nemohou.

To všechno vám způsobí kvůli mému jménu. {*} Duši zabít nemohou.

17. února

Sv. Alexia a druhů, řeholníků

Z_legendy o_původu řádu servitů

(Monumenta Ord. Serv. B.M.V., 1,3.5.6.11, pag. 71ss.)

Chvalme slavné muže

Bylo sedm mužů zasluhujících velké úcty a vážnosti a ty si naše Paní vyvolila, spojila je jako sedm hvězd v_souhvězdí, vytvořila z_nich jedno tělo jednu duši, a dala tak základ svému řádu, řádu svých služebníků, servitů.

Když jsem já vstoupil do našeho řádu, nikoho z_nich už jsem nezastihl naživu, kromě jediného bratra, který se jmenoval Alexius. Tohoto bratra Alexia nám naše laskavá Paní uchránila od tělesné smrti až do našich časů, abychom podle jeho vyprávění mohli zachytit vznik našeho řádu. A tak jsem z_vlastní zkušenosti poznal a vlastníma očima viděl, jaký byl život zmíněného bratra Alexia: přímo přitahoval svým příkladem všechny současníky a byl živým důkazem dokonalosti a výše zmíněné zbožnosti celého společenství.

Předtím než se spojili v_jednu družinu, určoval jejich postoj čtverý vztah:

První byl vůči církvi. Některé z_nich nevázal manželský svazek, protože se rozhodli provždy zachovávat panictví neboli čistotu, jiní již naproti tomu vstoupili do manželství, dalším zemřely manželky, takže už je manželský stav nevázal.

Druhý vztah se týkal občanského povolání. Zabývali se obchodem, sjednávali prodej a výměnu zboží. Jakmile ovšem nalezli drahocennou perlu,{fnr}1{/fnr} náš řád, nejenže rozdali všechno, co měli, chudým, ale i_sebe samy s_radostným odhodláním nabídli Bohu a naší Paní, beze zbytku se dali do jejich služeb.

Třetí vztah se týkal úcty a vážnosti k_naší Paní. Ve Florencii byla odedávna založená jistá družina Panny Marie. Pro stáří svého založení a velký počet a svatost mužských i_ženských členů získala přední postavení mezi ostatními bratrstvy, takže byla nazývána Velkou družinou naší Paní. Z_této družiny vyšlo sedm výše uvedených mužů, obzvláštních ctitelů naší Paní již předtím, než vytvořili vlastní řádové společenství.

Jejich čtvrtou charakteristiku tvořilo úsilí o_duchovní dokonalost. Milovali Boha nade všecko, k_němu náležitě směřovalo všechno, co dělali; všechno jejich myšlení, slova a skutky byly oslavou Boží.

Když se potom z_Božího vnuknutí s_konečnou platností rozhodli pro společné založení nové družiny, přivedla je naše Paní zvláštním způsobem k_tomu, že uspořádali své domácnosti a rodiny, odkázali rodinám všechno, co potřebovaly, a zbytek rozdali chudým. Pak vyhledali muže ušlechtilých úmyslů a příkladného života a seznámili je se svými plány.

Nato odešli na Monte Senario, na vrcholu si postavili vhodný domek a nastěhovali se do něho. Tam se začali obírat úmyslem, že se budou nejen sami společně snažit o_svatost, ale že přiberou další, aby mohl nový řád, který s_pomocí naší Paní založili, postupně růst. A když se na přidružení nových spolubratři připravili, některé z_kandidátů přijali. Tak byl založen náš řád. U_jeho kořenů stála naše Paní, základy mu dala pokora našich bratří, vystavěla jej jejich vzájemná láska a pevnost mu dala jejich chudoba.

{fn:1}Srov. {r}Mt 13,46{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Sk 4,32{/r}; {r:Sk}2,46b-47a{/r}

Obec věřících měla jedno srdce a jednu duši. {*} Nikdo neříkal o_ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné.

Jedli pokrm v_radosti a s_upřímností srdce, chválili Boha a těšili se všeobecné oblibě. {*} Nikdo neříkal o_ničem ze svého majetku, že je to jeho vlastní, ale měli všechno společné.

21. února

Sv. Petra Damianiho, biskupa a učitele církve

Z_dopisu svatého Petra Damianiho nemocnému příteli

(Lib. 8,6: PL 144,473-476)

S_veselou myslí očekávej po smutku radost

Milý příteli, prosil jsi mě, abych ti napsal pár slov útěchy. Sužuje tě mnoho trápení a já mám konejšivými slovy osladit trpkost tvé duše.

Nespí-li však tvá rozvaha a tvůj rozum, je útěcha nasnadě, neboť sama slova Písma, jak si získat dědictví, nepochybně ukazují, že to Bůh tě vychovává jako syna. Vždyť to nelze říci otevřeněji, než když se praví: Synu, přicházíš-li sloužit Bohu, stůj ve spravedlnosti a v_bázni, a připrav svou duši na pokušení.{fnr}1{/fnr}

Kde je totiž bázeň a spravedlnost, tam kříž protivenství není trápením otroka, ale otcovským cvičením v_kázni.

Proto i_blažený Job uprostřed ran a utrpení sice volal: Kéž ten, který mě stvořil, také mě zničí, kéž vztáhne ruku a podetne mě!{fnr}2{/fnr} ale hned dodal: To, že mě v_utrpení neušetří bolesti, je mi útěchou.{fnr}3{/fnr}

Božím vyvoleným je velkou útěchou právě to, že je Bůh navštěvuje křížem. Vždyť snesou-li chvilkové rány, nabudou sil jít v_pevné naději za ziskem slávy nebeské blaženosti.

Kladivo přece buší do zlata proto, aby kovolitec odstranil zbytky strusky, a pilník sbrušuje stále více povrch nerostu, aby se zářivěji zaleskla žilka prosvítajícího kovu. Jako pec ověří hrnčířovu nádobu, tak zkouška utrpení ověří člověka spravedlivého.{fnr}4{/fnr} A proto se říká u_Jakuba: Velmi se z_toho radujte, bratři, když se octnete ve všelijakých zkouškách.{fnr}5{/fnr}

Takže by se právem měli radovat ti, které zde na světě potká za jejich zlé skutky trápení, vždyť za dobro, které vykonali, je čeká věčná odplata v_nebi.

Nuže tedy, bratře drahý a rozmilý, i_když se na tebe ze všech stran sypou rány, i_když do tebe buší trestající Boží kázeň, ať nedolehne na tvou duši beznaděj, nestěžuj si a nereptej, nedej se strávit truchlivostí a zármutkem, nebuď malomyslný a netrpělivý, překonávej všechno s_jasnou tváří, s_veselou myslí a s_díkůčiněním na rtech.

Zajisté je to chvályhodné řízení Boží, že Bůh trestá své vyvolené časnými tresty, aby je uchránil od věčných, že tlačí k_zemi, aby mohl pozdvihnout, že řeže, aby uzdravil, že svrhává, aby povýšil.

Nuže, milý bratře, těmito a dalšími příklady z_Písma svatého posiluj svou mysl k_trpělivosti a s_veselou myslí očekávej po smutku radost.

K_této radosti ať tě povznese naděje a ať láska roznítí tvou horlivost, aby náležitě opojená duše zapomněla na to, co trpí zvenčí, a vzplanula a zamířila k_tomu, o_čem uvnitř rozjímá.

{fn:1}Srov. {r}Sir 2,1-2{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Job 6,9{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Job 6,10{/r}.{/fn} {fn:4}Srov. {r}Sir 27,5{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Jak 1,2{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Sir 31,8.11a.10cd{/r}

Šťastný je ten, kdo se uchovává bez viny, nehoní se za zlatem, neskládá naději v_poklady a peníze. {*} Jeho štěstí bude zajištěno v_Pánu.

Mohl hřešit, a nezhřešil, dělat zlo, a neudělal. {*} Jeho štěstí bude zajištěno v_Pánu.

22. února

Stolce svatého apoštola Petra

Svátek

HYMNUS

Na skále založena stojí

posvátná církve budova,

když proti ní moc temnot brojí,

ji chrání ruka Kristova,

když peklo proti ní se srotí,

padnouti nedá Pán své choti.

Ó_Petře, ty jsi pevná skála,

klíč tobě dán je k_nebesům,

oporo naší víry stálá,

na tobě stojí církve dům,

ty říše Kristovy jsi správce

a pastýř veškerého stádce.

Ty, Bože, jenž jsi dary věčné

svým apoštolům udělil,

rač přijmout naše zpěvy vděčné,

žes k_církvi i_nás přivtělil,

jež slovo tvé vždy chová čisté

a vede nás po cestě jisté.

Rybáři, volá Boží hlas,

jdeš od vesla i_od sítě,

od nebe klíče přijímáš,

otvíráš těm, kdo prosí tě.

Z_úst Kristových jsi uslyšel:

Pas beránky, pas ovce mé!

Věrně jsi přijal za úděl

poslání vést nás do nebe.

Po trojím Krista zapření

slaboch se skálou církve stal,

lidstvu a všemu stvoření

ke spáse cestu ukázal.

Petře, dle slibu Kristova

jsi pastýř ovcí, s_námi dlíš,

jsi bratří pevná opora,

všem radostnou zvěst přinášíš.

Sjednoť své stádo, pomoz mu,

ať spěje k_cíli věčnému,

chraň je před vlky dravými,

veď je na svěží pastviny. Amen.

Ant. 1Petr řekl shromážděnému lidu: Ježíše, původce života, jste vydali na smrt, ale Bůh ho vzkřísil a povýšil do své slávy.

Ant. 2Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z_Herodových rukou.

Ant. 3Zastínil je světlý oblak a z_oblaku se ozval Otcův hlas: To je můj milovaný Syn, v_něm mám zalíbení.

Pane, ke komu půjdeme?

Ty máš slova věčného života.

Ze Skutků apoštolů

{r:Sk}11,1-18{/r}

Petr vypráví o_obrácení pohanů

{v}11,1{/v}Apoštolové a bratři v_Judsku se dověděli, že i_pohané přijali Boží slovo. {v}2{/v}Když pak Petr přišel do Jeruzaléma, věřící obrácení ze židovství mu dělali výčitky {v}3{/v}a říkali: „Vešel jsi k_lidem neobřezaným a jedl jsi s_nimi!“

{v}4{/v}Petr jim tedy začal po pořádku vykládat: {v}5{/v}„Byl jsem v_městě Joppe a modlil jsem se. Tu jsem ve vytržení spatřil vidění: něco se snášelo z_nebe. Podobalo se to velkému prostěradlu, které je spouštěno za čtyři cípy, a přišlo to až ke mně. {v}6{/v}Když jsem se na to důkladně podíval, spatřil jsem pozemské čtvernožce, zvěř, plazy a nebeské ptáky.

{v}7{/v}Uslyšel jsem také, jak mi nějaký hlas říká: ‚Vzhůru, Petře, zabíjej a jez!‘ {v}8{/v}Já jsem odpověděl: ‚Ani za nic, Pane! Ještě nikdy jsem nevzal do úst nic poskvrněného nebo nečistého!‘ {v}9{/v}Ale ten hlas z_nebe promluvil podruhé: ‚Co Bůh prohlásil za čisté, o_tom neříkej, že je to poskvrněné!‘ {v}10{/v}To se stalo třikrát. Pak hned to všechno bylo zase vyzdviženo do nebe.

{v}11{/v}A v_tom okamžiku se zastavili tři muži u_domu, kde jsme bydleli; byli ke mně posláni z_Césareje. {v}12{/v}Duch mi řekl, abych bez váhání šel s_nimi. Vydalo se se mnou na cestu i_těchto šest bratří. Když jsme vstoupili do domu toho muže, (který poslal ony tři posly,) {v}13{/v}vypravoval nám, jak spatřil ve svém domě stát anděla a že mu nařídil: ‚Pošli do Joppe a povolej si Šimona, kterému říkají Petr. {v}14{/v}Ten tě poučí, jak dosáhneš spásy ty i_celý tvůj dům.‘

{v}15{/v}Když jsem začal mluvit, sestoupil na ně Duch Svatý jako na začátku na nás. {v}16{/v}Tu jsem si vzpomněl na slova Páně: ‚Jan křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem Svatým.‘ {v}17{/v}Jestliže tedy Bůh dal stejný dar jim jako nám, když jsme přijali víru v_Pána Ježíše Krista, jak bych se mohl já odvážit klást Bohu překážky?“

{v}18{/v}Když to vyslechli, uklidnili se. Velebili Boha a říkali: „Tedy i_pohanům dal Bůh, aby se obrátili, a tak došli života.“

ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

{r}Lk 22,32.31{/r}

Šimone Petře, já jsem za tebe prosil, aby tvoje víra nezanikla. {*} Utvrzuj své bratry!

Satan si vyžádal, aby vás směl protříbit jako pšenici. {*} Utvrzuj své bratry!

Z_kázání svatého Lva Velikého, papeže

(Sermo 4 de Natali ipsius, 2-3: PL 54,149-151)

Kristova církev je zbudována na pevné víře Petrově

Z_celého světa je vybrán jediný Petr, aby stál v_čele povolaných ze všech národů, v_čele všech apoštolů a všech otců církve. Takže ačkoli je v_Božím lidu mnoho kněží a mnoho pastýřů, řídí všechny vlastně Petr, i_když svrchovanou vládu nad nimi má Kristus. Milovaní, velká a podivuhodná je moc, na níž se darem Boží milosti podílí tento muž. Jestliže totiž s_ním měli mít podle Boží vůle ostatní představení něco společného, a to jim nikdy nebylo odepřeno, dal jim to Bůh vždy jen Petrovým prostřednictvím.

Všech apoštolů se Pán zajisté táže, co o_něm lidé soudí; a oni odpovídají společně, když jde o_vysvětlení rozporných názorů nevědomých lidí.

Když však jde o_to, zjistit smýšlení učedníků, jako první vyznává Pána ten, jenž je první v_apoštolské hodnosti. A jakmile prohlásí: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha,“ odpoví mu Ježíš: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec.“{fnr}1{/fnr} To znamená: Jsi blahoslavený proto, že tě vyučil můj Otec; nezmýlilo tě žádné lidské mínění, ale poučilo tě nebeské vnuknutí; a nebylo to tělo ani krev, kdo ti mne zjevil, nýbrž ten, jehož jsem jednorozený Syn.

A já ti říkám, praví dále, to znamená: Jako ti můj Otec zjevil mé božství, tak já ti zvěstuji, že jsi postaven nad ostatní: Ty jsi Petr – Skála.{fnr}2{/fnr} To znamená: Jestliže já jsem neporušitelná skála, jsem nárožní kvádr, který spojuje obě části v_jedno,{fnr}3{/fnr} a jediný základ, kromě něhož nikdo nemůže položit jiný;{fnr}4{/fnr} i_ty jsi ovšem skála, protože tě má síla zpevňuje a ty se mnou smíš mít účastenský podíl na tom, co já vlastním ze své moci.

A na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou.{fnr}5{/fnr} Na této pevnosti, říká, zřídím věčný chrám, na neochvějných základech této víry vyroste až do nebe má církev.

Toto vyznání nezadrží pekelné mocnosti, nesevřou pouta smrti; neboť toto slovo je slovem života. A stejně jako vynáší své vyznavače do nebes, sráží popírače do pekel.

Právě proto se svatému Petru říká: Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.{fnr}6{/fnr}

Plnost této moci přešla zajisté i_na ostatní apoštoly a tímto ustanovením se jí dále dostalo také všem představeným církve. Ne nadarmo však se to, co je svěřováno všem, odevzdává jedinému. Právě Petrovi se to obzvláštním způsobem propůjčuje, neboť Petr je dán jako vzor všech, kdo spravují církev.

{fn:1}{r}Mt 16,16-17{/r}.{/fn} {fn:2}{r}Mt 16,18{/r}.{/fn} {fn:3}Srov. {r}Ef 2,20.14{/r}.{/fn} {fn:4}{r}1 Kor 3,11{/r}.{/fn} {fn:5}{r}Mt 16,18{/r}.{/fn} {fn:6}{r}Mt 16,19{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Mt 16,19{/r}

Šimone Petře, znal jsem tě dřív, než jsem tě povolal od rybářské lodi, a ustanovil jsem, abys vedl můj lid. {*} Dal jsem ti klíče od nebeského království.

Co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi. {*} Dal jsem ti klíče od nebeského království.

23. února

Sv. Polykarpa, biskupa a mučedníka

Památka

Z_listu církevní obce ve Smyrně o_mučednické smrti svatého Polykarpa

(Nn. 13,2 – 15,3; Funk 1,297-299)

Jako oběť znamenitá, hodná Božího zalíbení

Když byla hranice připravena, odložil si Polykarp všechny šaty, rozvázal si pás a začal si také zouvat boty; dřív to nedělával, protože se ho vždycky všichni věřící snažili okamžitě dotýkat. Už před mučednickou smrtí byl totiž pro svůj svatý život ozdoben všemi možnými dary.

Okamžitě pak kolem něho začali klást všechno, co bylo přichystáno na hranici. Když ho však chtěli ještě přibít hřeby, řekl: „Nechte mě takto. Ten, jenž mi dopřál vytrpět smrt ohněm, mi dá také sílu, abych i_bez vašeho zajištění hřeby zůstal v_plameni klidně stát.“ Nepřibili ho tedy, jen ho přivázali.

Když tedy složil ruce za záda a byl spoután jako nejlepší beránek, vybraný k_oběti z_velkého stáda, byl připraven jako celopal, v_němž Bůh nalezl zalíbení, a s_očima upřenýma k_nebi řekl:

„Pane Bože všemohoucí, Otče milovaného a požehnaného Syna tvého Ježíše Krista, který nám o_tobě zvěstoval, Bože všech andělů a mocností a všeho stvoření, Bože všech pokolení spravedlivých, kteří žili před tvou tváří! Velebím tě, neboť tohoto dne a v_této hodině jsi mi dopřál, abych směl ve sboru mučedníků pít z_kalicha tvého Krista, na vzkříšení k_věčnému životu{fnr}1{/fnr} duše i_těla, v_neporušenosti skrze Ducha Svatého. Kéž jsem mezi ně dnes před tvou tváří přijat jako oběť znamenitá, hodná tvého zalíbení,{fnr}2{/fnr} tak jaks mi to určil a oznámil a jak to nyní naplňuješ, neboť tys Bůh pravdy, který nezná lži.

A proto tě za všechno chválím a velebím, za všechno tě oslavuji skrze věčného a nebeského velekněze Ježíše Krista, tvého milovaného Syna, neboť skrze něho je tvoje všechna sláva, s_ním a se Svatým Duchem, nyní i_po všechny budoucí věky. Amen.“

Když vyslovil „Amen“ a dokončil svou modlitbu, zapálili pochopové hranici.

A když plameny vysoko vyšlehly, spatřili jsme my, kterým bylo dovoleno přihlížet, veliký div. I_proto jsme byli zachováni, abychom mohli i_jiným zvěstovat, co se přihodilo. Oheň se totiž vyklenul, jako když vítr napne lodní plachtu, a obloukem obklopil mučedníkovo tělo. To neskýtalo uprostřed ohně pohled, jako by se pálilo maso, ale jako když se peče chléb anebo jako když září v_peci tříbené zlato a stříbro. A také jsme ucítili takovou vůni, jako když zavoní kadidlo nebo nějaká jiná vzácná vůně.

{fn:1}Srov. {r}Jan 5,29{/r}.{/fn} {fn:2}Srov. {r}Žl 20 (19),4{/r}.{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

{r}Zj 2,8-9a.10a{/r}

Andělovi církevní obce ve Smyrně napiš: Toto praví První i_Poslední, který byl mrtev a ožil: Znám tvé soužení a tvou chudobu – ale vždyť jsi bohatý. {*} Buď věrný až do smrti, a dám ti za odměnu život.

Nic se neboj utrpení, které na tebe čeká: ďábel se chystá k_tomu, že některé z_vás uvrhne do žaláře, abyste byli vyzkoušeni. {*} Buď věrný až do smrti, a dám ti za odměnu život.

27. února

Sv. Řehoře z_Nareku, opata a učitele církve

Z_Knihy nářků svatého Řehoře z_Nareku, opata a učitele církve

(Oratio 70,III-IV: SCh 78,369-370)

K_tobě se uteču, Kriste

Původce dobrodiní, protože byla ctnost lidí zvažována a popisována ve vztahu ke spáse, bylo ukázáno právě to, že se pohybovali v_projevech tvého milosrdenství; to ty, Všemohoucí, jsi jim dal sílu; to ty, Ochránce, pro kterého je všechno možné, jsi je povolal i_propustil; to z_tvého odpuštění, Osvoboditeli, se zaradovali; neupadli do žádné nemoci a ty, ó_Neporušený, jsi je oživil a ty, Obnovitel, jsi je osvítil; a proto — když vím, co je moje lidská přirozenost — se uteču k_tobě, Kriste, Synu živého Boha, který jsi ve všem Požehnaný.

Kromě toho tady poznamenávám myšlenku, která je k_této modlitbě vhodná, a ospravedlňuje se tím i_to, co jsem napsal předtím: Vrhneme se do rukou Pána a ne do rukou lidí; jaká je totiž jeho vznešenost, takové je i_jeho milosrdenství.{fnr}1{/fnr}

Já se v_této své Knize nářků nesnažím zmenšit zásluhu těch, kteří chtějí spásy dosáhnout — vždyť bez zásluhy je nemožné dojít k_Bohu. Ale velebím Spasitelovo jméno a chválím jeho milost, určenou všem, a svými slovy vyznávám, že všichni, kdo díky dobrému životu vystoupili k_nějaké veliké poctě, vždycky potřebovali lék tvého milosrdenství.

Vždyť ty jsi Život, jsi Spása, jsi Zdraví, jsi Nesmrtelnost, jsi Blaženost, jsi Osvícení!

Dopřej mi pokoj od hnusu mých hříchů, aby sis mohl i_ty odpočinout od mého hořekování a bezohledného naléhání, kterým tě, ó_můj Soudce, bezustání prosím.

Ty se totiž raduješ jedině ze spásy lidí, ó_navěky Požehnaný! Amen.

{fn:1}{r}Sir 2,22{/r} (řec. 2,18).{/fn}

ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

Srov. {r}Žl 34(33),6.23{/r}; {r}2 Tim 2,22{/r}

Pohleďte k_Bohu, ať se rozveselíte, vaše tvář se nemusí zardívat hanbou. {*} Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, neproviní se, kdo se k_němu utíkají.

Usilujte o_spravedlnost, víru, lásku a pokoj. {*} Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, neproviní se, kdo se k_němu utíkají.

Text © Česká biskupská konference, 2018 | HTML © Juraj Vidéky